Miloslav Švandrlík - Příšerná smrt krásné dívky

Irena se na Petra zlobila. Seděla u kamen, na klíně držela otevřenou knížku a každou chvíli se vzrušeně ohlížela po nástěnných hodinách. Bylo už půl desáté, klížily se jí oči, ale sama do ložnice by v této situaci nešla ani za nic. Od té doby, co se městem potuloval Přízrak, byla, jako ostatně všechny mladé ženy, silně nervózní. Tři vraždy během půldruhého měsíce vykonaly své a mnohým dívkám se Přízrak se zakrvácenou břitvou zjevoval i ve snu.
– Je to od Petra bezohledné — pomyslela si Irena zlostně. – Ví, že obě děti jsou u babičky a že jsem tu úplně sama! Děsí mě každé vrznutí a zapraskání skříně, ve všem vidím plížícího se netvora. Kdy už ho, proboha, chytí? Aťku Linkovou zabil přímo v její ložnici! Okno vedlo na ulici právě tak jako naše… Proč ho Aťka nechávala otevřené! Ne, do ložnice mne samotnou nikdo nedostane! Počkám na Petra, i kdybych tu měla čekat do rána!
Na dřevěném schodišti něco zašustilo a Irena slabě vykřikla. Přitiskla se zády ke stěně a v ruce sevřela paličku na maso, kterou sebrala z kamen. Kdyby se Přízrak odvážil až sem, nezbaví ji života bez odporu.
Ale nezdálo se, že by vrah byl v domku. To, co zašustilo na schodišti, byl zřejmě kocour, který neměl nejmenší tušení o děsu, jenž zachvátil celé město. Na místním zdravotním středisku se podstatně zvýšil počet neuróz a migrén a z kdysi přitažlivých mužů se rázem stali možní pachatelé sexuálních vražd. Pro chlapy byla koneckonců celá ta záležitost peprnou senzací s gustem konzumovanou a přežvykovanou u půllitrů piva, ale ženám se svíralo hrdlo vždy, když se byť jen na chvíli ocitly někde mimo houfec.
Pražská kriminálka poslala do města několik zdatných a pilných pracovníků, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by zachytili sebemenší stopu. Spíš se zdálo, že čekají na další vraždu, která by do případu vnesla víc světla.