Pomlouvač zrazuje co
tajně ví, ale kdo má věrné
srdce, toto skrývá.
Průpověď 11.1
ARBATEL
z magie starých
neboli
Nejvyšší studium moudrosti
VE VŠEM OBRACEJ SE NA PÁNA
A NEMYSLI, NEŘÍKEJ A NEČIŇ
NIČEHO, ČEHO SI BŮH NEPŘEJE
Podle původního vydání
KAPITOLA I.
ARBATEL.
Z magie Starých, nebo-li nejvyšší studium moudrosti.
Ve všem obracej se na Pána a nemysli, neříkej a nečiň ničeho, čeho si bůh nepřeje.
Arbatel o magii nebo-li nauce duchů Starých, magii to jak Mágů lidu Božího, tak i o magii
pohanské, za účelem proslavení lásky Boží nyní poprvé postavené na světlo vůči ďábelským
čarodějům a opovrhovatelům darů božích, avšak k prospěchu (užitku) všech těch, kteří vděčně
užívají darů božích pro blaho vlastní a blaho svého bližního.
Tato kniha má devět statí, z nichž každá obsahuje 49 aforismů nebo-li průpovědí.
První stať je úvodem do magie, která v následujících 49 větách obsahuje nejvšeobecnější
nauky tohoto celého umění
Druhá stať pojednává o magii mikrokosmické, to znamená, co člověk nebo-li Microcosmus
svým duchem nebo geniem, který mu jeho zrozením byl přidělen, magickým způsobem učiniti
nebo vykonati může.
Třetí stať poučuje o olympijské magii, co člověk může způsobiti pomocí duchů nebes nebo
oblohy a jak je jimi ovlivňován.
Čtvrtá stať mluví o Hesiodické a Homerické magii. Tato poučuje o působení pomocí duchů
zvaných kalodémonů, to jest duchů dobrých, kteří nechovají nepřátelské pocity vůči lidskému
pokolení.
Pátá stať pojednává o římské nebo Sibylické magii, jež působí duchy ochránci, mezi něž jest
rozdělen okruh zemský. Toto jest výtečná magie. Tamtéž patří Druidové se svým učením.
Šestá stať je Pythagoreická magie, která má co činiti pouze s oněmi duchy, jimž jest dána a
nařízena nauka o všech umech slující: fysika, lékařství, mathematika, alchymie a podobně.
Sedmá stať obsahuje magii Apollonovu a jemu rovných, která je směsí magie římské a
microcosmické a přece má tu zvláštnost, že má též moc nad těmi duchy, kteří jsou znepřáteleni
s pokolením lidským.
Osmá stať pojednává o hermetické nebo-li egyptské magii. Tato hovoří o různých pohanských
bozích bydlících v chrámech.
Devátá stať shrnuje onu magii, která závisí jedině na Slově Božím a nazývá se magií
profetickou.
První stať knihy ARBATELOVI nebo-li úvod do MAGIE.
Ve jménu Tvůrce všech kreatur, viditelných i neviditelných, jenž těm, kteří k němu volají,
tajemství všech nebeských pokladů činí přístupnými a tyto bez míry a počtu otcovsky a dobrotivě
sděluje. Nechť nám pošle po svém zrozeném synu JESU KRISTOVI své sluhy, vykladače
tajemství, abychom mohli napsati knihu Arbatel o nejvyšších tajemstvích, která člověku přísluší
věděti a jimiž si smí posloužiti, aniž by zhřešil. Amen.
První sedmina aforismů:
I. Kdo touží zvěděti tajemství a věci skryté, nechť rovněž dovede udržeti v tajnosti tajemství,
věci, jež však má projevovati, nechť projevuje a ty, které tu mají zůstati zapečetěné a uzavřeně,
nechť zapečetí a uzavře a nedává to, co je svaté na pospas psům nebo nepředhazuje perly sviním.
Tohoto přikázání budiž pamětliv a zachovávej je dobře, pak se projeví ti oči ducha a uvidíš, že ti
s hůry bude projeveno vše, po čem tvá duše touží, nakloníš si též anděly Boha a přírody větší
měrou, než si kdy lidské srdce přáti může a smí.
II. Ve všech věcech volej jméno Páně a aniž bys se dovolával Boha, pomocí jeho zrozeného
syna, nepodnikej ničeho ani v myšlenkách ani v činech; používej však duchů, kteří ti jsou Bohem
přáni a dáni, aby ti sloužili co poslové Boží, bez drzosti a zpupnosti vůči Pánu duchů, a použij
zbývajícího času tvého života ke cti Boží a ku prospěchu svému, jakož i tvého bližního.
III. Žij osamoceně a prchej před přátelstvím davu a nenech uplynouti čas marně; snaž se o to,
prokazovati komukoliv dobré a užívej svých darů ke cti Boží; buď pilným ve svém povolání a
Slovo Boží nechť nikdy nevymizí z tvých úst.
IV. Poslouchej ty, jež tě k dobrému nabádají, prchej před veškerým zbytečným otálením a
zvykni si na vytrvalost a vážnost v slovech i činech; odporuj pokušení pokušitele Slovem božím,
vystříhej se světu a jeho slovu, hledej však to nebeské a nespoléhej na vlastní moudrost, nýbrž při
veškerém svém počínání na Boha, svého pána, podle učení Písma, které tu praví: „Nevíme-li, co
máme učiniti, tak zvedáme, Bože, k Tobě svůj pohled a očekáváme pomoc od Tebe“; neboť tam,
kde nás lidská pomoc opouští, tu zjevuje se nám pomoc Boží dle Philonova výroku.
V. Miluj Boha z celého srdce, z celé duše, všemi svými silami a svého bližního jako sebe
samého, pak tě pán ochrání jako oko v hlavě a zachrání tě ode všeho zlého, naplní tě vším dobrým
a tvá duše nebude toužit po ničem, jehož by ses nestal účasten, ty jen hleď, aby tvé touhy sloužily
ku blahu tvého těla i duše.
VI. Čemu ses naučil, to často opakuj a dobře to vštěpuj svému duchu; uč se mnohému, ale ne
mnohonácterému, neboť lidská povaha nemůže rozuměti všem věcem, nebo snad jen tehdy, když
někdo byl k tomu s hůry milostivě osvícen; takovémuto není nic příliš vysokým, nic příliš
složitým, než aby na to nestačil.
VII. Volej mně v den strasti, tak tě chci vyslyšeti a budeš mne blahořečiti, vece Pán. Každá
nevědomost však jest strastí duše; proto ve své nevědomosti volej Pána a on tě vyslyší, buď však
pamětliv, abys Bohu jedinému dával čest a promluvil stejně se žalmistou; ne nám, Pane, ne nám,
nýbrž svému jménu čest dávej.
Druhá sedmina aforismů:
VIII. Jak Písmo dokazuje, dává Bůh každé osobě a všem věcem jejich jméno a zároveň s ním
každému přiděluje jeho sílu a úřad ze svých pokladů, na př. povahy a konstelovaná slova nemají
svou sílu a svůj účinek, ne z figur a ne z výslovnosti, nýbrž ze síly nebo z úřadu, který Bůh
k takovému jménu nebo charakteru nařídil, neboť není žádné síly ani na nebi, ani na zemi, ani v
pekle, která by nepocházela od Boha, a proto, když Pán Bůh tomu chce nebo naopak, nedovedou
takové charaktery a jména docíliti samy od sebe žádného účinku.
IX. Nejvyšší moudrost je ta, která je v Bohu, nato následuje ta, jež přebývá v duševních
tvorech; pak ta, ve tvorech tělesných a za čtvrté ta, která spočívá v přírodě a ve věcech přírodních.
Pak v daleké vzdálenosti následují duchové odpadlí a uschovaní pro den soudu. Šesté místo
zabírají duchové pekla, kteří jsou sluhy trestu; za sedmé konečně nejsou těmi nejvýznamnějšími
pygmeji nebo-li trpaslíci a duchové, kteří přebývají v elementech. Je dobře znáti veškerou
rozdílnost moudrosti ducha a moudrostí tvorů, abychom mohli býti jisti, co si můžeme a máme
vzíti k svému použití a užitku od každého, a jak se toto má státi, neboť všichni tvorové jsou
vytvořeni k službám a užitku člověka, jak dokazuje Písmo svaté, rozum a zkušenost.
X. Bůh, všemohoucí Tvůrce nebe a země, všech věcí viditelných a neviditelných, dává se
v Písmě svatém poznati a jako otec, který své děti se srdce miluje, nás učí, co je pro nás prospěšné
a co škodlivé, čemu se máme vystříhati a co přijímati a taktéž nás přislibováním dočasných a
věcných dobrodiní vychovává k poslušnosti vůči jeho rozkazu, a prohlášením svých trestů
zastrašuje a zrazuje nás z toho, co je pro nás škodlivým. Proto budiž tvojí nejvyšší pílí, aby ses
dnem i nocí cvičil v hloubání o Písmu Svatém, abys tu i tam a na věky věkův byl blaženým. Čiň,
čemu tě Písmo učí, pak budeš žíti.
XI. Číslo čtyři je číslo pythagorejské a první číslo kvadratické; proto zde klademe základy vší
moudrosti, podle projeveno moudrosti Boží v Písmu Svatém a k posuzování účelu přírody. Toho,
jenž jedině na Bohu lpí, musí býti poslušna moudrost všech kreatur a musí mu sloužiti, ať chce či
nechce. V tom se projevuje všemohoucnost Boží, proto záleží vše na tom, aby bylo naší vůlí, aby
nám kreatury sloužily, a abychom dovedli rozeznati kreatury ochotné od neochotných, abychom se
též naučili, jak si máme přisvojiti vědomosti a úřad každého stvoření. Toto umění však dává
samojedině Bůh. Komu Bůh chce, tomu zjeví svá tajemství, komu však své pokladly sděliti
nechce, ten mu je proti jeho vůli neodejme. Proto se na nás sluší, abychom si umění magie
vyprošovali jedině od Boha, který nám tuto milostivě poskytne. Neboť On, jenž nám daroval svého
Syna a nám dal prositi o jeho svatého ducha, podmaní nám tím více celou tvorbu věcí viditelných i
neviditelných. Vše, oč prosíte, obdržíte; přihlížejte však, abyste darů božích nezneužívali, pak vše
bude sloužiti k vaší blaženosti. Přede všemi věcmi však bděte nad tím, aby vaše jména byla
zapsána v nebi, neboť to jest mnohem bezvýznamnější, aby vás duchové poslouchali, než aby vás
Kristus napomínal.
XII. V apoštolské legendě2 říká duch k Petrovi podle vidin, když byl citován setníkem
Corneliem: „Sejdi dolů a nepochybuj, neboť já jsem jich poslal.“ Takto byla s počátku všechna
učení učena ústně svatými anděly, jak vidno z monumentů Egypťanů. Tato umění byla mezitím
lidskými míněními a počínáním zlých duchů (kteří naseli svou plevel v děti nevěry) zfalšována a
znečišťována, jak vysvítá ze Sv. Pavla a Hermesa Trismegista. Není nyní nadále lepší cesty ni
způsobu, přivésti umění zase na starou úroveň dokonalosti, než svatými anděly a duchy Boha,
neboť pravá víra plyne ze slyšení. Abys však byl jist pravdou a nepochyboval o tom, zda duch,
jenž s tebou hovoří, mluví věci pravdivé či lživé, to záleží na tvé víře a důvěře v Boha, abys byl
s to říci s Pavlem: „Vím a jsem si jist tím, komu důvěřuji, neboť žádný vrabec nespadne na zemi
bez vůle Boží, oč méně nechá tě Bůh oklamati falešníkem, když sám na Bohu lpíš a u něho
zůstáváš.“
XIII. Tím lépe žije a vše co žije, to žije v něm a on je pravdivý, ten JEHOVA, jenž dává býti
všem věcem to čím jsou. Vytvořil Slovem z ničeho vše co tu jest, aby to takové bylo, pojmenovává
všechny hvězdy a vojsko nebeské svými Jmény vlastními. Komu Bůh projeví Jména svých
stvoření, ten zná a pochopí pravou sílu, ctnost, vlastnost, pořádek a vládu všech stvoření, jak
viditelných, tak neviditelných. Dík je mu zapotřebí, aby dostal od Boha moc a sílu,aby síly skryté
v celém stvoření uvedl v jejich způsobnost a ze tmy na světlo, aby způsobily a dokázaly to, co
způsobiti nebo vykonati mohou a dovedou. Protož musí býti tvou snahou znáti jména duchů, to
jest jejich úřad a moc danou jim Bohem a aby jim byli učiněni k tvým službám, tobě poddáni a
poslušni a tobě nakloněni, jako Raphael byl přidružen Tobiášovi, aby otec uzdravil, syna z
nebezpečenství smrti zachránil, a jeho ženu mu přivedl, Michael vládl lidu Božímu, Gabriel, posel
Boha byl poslán k Danielovi, Marii a k Zachariášovi, otci Jana Křtitele. Tak i tobě, poprosíš-li,
bude dán jeden z duchů, jenž by tě učil tomu, co v přírodě touží zvědět srdce tvé. Používej ho ve
strachu a chvění před Tvůrcem, Spasitelem a dárcem blaženosti, to jest Bohem Otcem, Synem a
duchem Svatým. Nenechávej žádné příležitosti k tomu, aby ses naučil něčemu užitečnému, buď
pilen a horliv ve svém povolání, tak nebudeš strádati ve všech věcech potřebných.
XIV. Tvá duše žije věčně tím, jenž tě stvořil; proto volej Boha, tvého Pána a slouži jemu
samotnému. Toho však učiníš, když uvážíš, k jakému konci a proč jsi byl stvořen a co dluhuješ
Bohu a svému bližnímu. Bůh požaduje na tobě tvou celou duši, abys ctil jeho Syna a uchoval jeho
Slova ve svém srdci: voláš pak k němu, pak splnil vůli svého Otce, jenž je na nebesích; svému
bližnímu však jsi povinován úkony lásky a abys všechny, jež hledají u tebe pomoc nebo mají
s Tebou společenství, vedl k tomu, aby ctili Syna: tj. zákon a proroky. Ve věcech vezdejších máš
volati Boha, tvého Otce, aby ti daroval, čeho je ti třeba k zachování tohoto života a z dobrotivých
darů božích, ať již jsou duchovními či tělesnými statky, máš podarovati rovněž svého bližního.
Takto se máš modliti k BOHU:
O Pane nebes i země, ty Tvůrče všech viditelných i neviditelných stvoření, já nehodný člověk
volám k Tobě na tvůj rozkaz, Ježíšem Kristem, tvým zrozeným synem, abys mi dal svého Svatého
ducha, jenž by mne v Tvé pravdě ke všemu dobrému vedl a provázel. AMEN.
Jelikož pak též ze srdce toužím poznati dokonale míry tohoto života nám potřebné, tyto však
jsou obklopeny tak hustou temnotou a zfalšovány a poskvrněny tak mnohými lidskými míněními, že
dobře poznávám a pozoruji, jak nemožným jest pro mne, nemám-li v Tobě svého učitele, dosíci
vlastními silami nějakou znalost, chtějž mi poslati jednoho ze svých duchů, jenž by mne všemu
naučil, čeho Ty si přeješ, abychom mi lidé znali, co slouží k Tvé chvále a cti a k užitku našeho
bližního. Dej mi též učenlivé a rozumné srdce, abych to, čemu mne učíš, brzo a snadno pochopil a
uzamkl ve svém srdci, abych z něho opět toto Tvé učení bral jako z Tvých nevyzpytatelných
pokladů a tyto sobě, kde potřeba si toho vyžaduje, ku slávě Tvé prospěšnými učinil. Podaruj mne
též milostí, abych Tvých velkých darů používal pokorně v bázni a chvění před naším Pánem
Ježíšem Kristem jakož i Duchem Svatým. AMEN.
Třetí sedmina aforismů:
XV. Olympijští duchové slují ti, kteří obývají vesmír a hvězdy vesmíru a mají rozhodovati o
osudech a rozdíleti je pokud se Bohu zlíbí a on tomu dopouští; neboť nikomu, který přebývá pod
ochranou Nejvyššího, nebude moci uškoditi ani zlý duch, ani zlý osud. Každý z olympijských
duchů však učí a vykonává to, co mu jeho souhvězdí, které mu je přiděleno přikazuje a naznačuje,
ačkoliv bez svolení Božího nic nemůže podnikati. Neboť jest to Bůh samojediný, schopnost umění
a vykonávání. Boha, Tvůrce všech věcí, poslouchají všechny věci nadnebeské a nebeské, jakož i
to, co jest a přebývá v prvcích a v pekle; proto směřuj k tomu, abys vše, co podnikáš a činíš,
podnikl s Bohem, tak získá vše tvé počínání šťastné zakončení a konec, jak dosvědčují dějiny
celého světa a denní zkušenost s bohabojným je mír, bezbožní však mívají nesváry, praví Bůh.
XVI. Sedm úřadů a panství rušných jest ve vesmíru, jimiž Bůh chce míti ovládnutý celý svět.
Jejich viditelná souhvězdí jsou ARATRON, BETHOR, PHALEK, OCH, HAGITH, OPHIEL,
PHUL, olympijskou mluvou takto nazvána, z nichž každé velké vojsko vesmíru má pod sebou.
Aratron má pod sebou 49 provincií,
Bethor vládne 42 provinciím,
Phalek má pod sebou 35 provincií,
Och 28, Hagith 21, Ophiel 14, Phul 7,
takže všechny provincie vesmíru počtem obnášejí 196, v nichž 7 vládců vykonává svou
vládu, jak se toto vše vysvětluje v Astronomia Gratiæ. Zde však chceme ukázati, jak tato knížata a
mocnosti se přivedou k řeči.
ARATRON zjevuje se v sobotu v první hodině a dává pravdivou odpověď o svých
provinciích a o tom, co jim je podřízeno. Tak zjevují se i ti druzí ve své dny a hodiny; i vládne
každý z těchto světu 490 let. Šedesát let před zrozením Kristovým počala vláda knížete Bethora a
trvala až do r. 430 po Kristu. Jeho následoval kníže Phalek až k r. 920, pak Och až do r. 1410, a
dále pak Hagith až do r. 1900.
XVII. Sedm knížat nazývá a přivolává se jedině magickým uměním, aby se zjevili viditelným
a neviditelným způsobem a sice ve dny a hodiny, v nichž jsou představenými, svými jmény a
úřady, jež jim Bůh dal a nařídil, s předložením a ukázáním svých povah, jež buď sami dostali,
nebo mají potvrzeny.
1. ARATRON:
Aratron má ve své moci vše to, čím kdykoliv dovede působiti způsobem přirozeným, ve
věcech k tomu připravených a předepsaných a sice věci takové, jak jsou v díle Astronomia Grati?
připisovány planete SATURNU. Věci však, jež z volného rozhodování může učiniti a jimi působiti
jsou tyto věci:
Může přeměniti všechny 1. věci, též zvíře neb bylinu v kámen, takže jim zůstává podoba kterou
před tím měly.
2. Přeměňuje poklady v uhlí a oproti tomu poklady z uhlí.
3. Dává služebné duchy s určitou mocí.
4. Učí magii, alchymii, fysiku.
5. Spřáteluje člověku trpaslíky a lesní skřítky.
6. Činí neviditelným.
7. Neplodné činí plodným (neúrodné úrodným) a dává vysoké stáří.
Jeho charakter:
Má pod sebou 49 králů, 42 knížat, 35 satrapů, 28 vévodů, 21 sluhů stojících před ním, 14
přátelů poradců, 7 poslů a vládne 36.000 legiím duchů. Jedna legie čítá 490 duchů.
2. BETHOR:
Bethor vládne takovým věcem, které jsou připisovány planetě JUPITEROVI. Je-li zavolán
zjeví se brzy. Koho uzná za vhodna svého charakteru, toho přivádí k velkým poctám, dává mu
velké poklady, a opatřuje mu duchy vzduchu, dávající pravdivou odpověď a opatřující všechny
věci, jako drahokamy a léky, které působí zázraky. Opatřuje též služebné duchy vesmíru a může
(chce-li tomu Bůh tak) prodloužiti a zachovati život na 700 let.
Jeho charakter:
Jemu je podrobeno 42 králů, 35 knížat, 28 vévodů, 21 radů, 14 služebníků, 7 poslů a 29 tisíc
legií duchů.
3. PHALEG:
Phaleg vládne ve věcech martických (válečných) a jest knížetem války. Komu dá svůj
charakter, toho povyšuje k velké hodnosti ve válečnictví.
Jeho charakter:
4. OCH
Och zpravuje věci solárické. Prodlužuje život na 600 let při dobrém zdraví, propůjčuje
nejvyšší moudrost, dává a činí přáteli nejvýtečnější duchy, učí dokonale vědu lékařskou,
přeměňuje vše v ryzí zlato a drahokamy, dává hojnost peněz a zlata, a koho uzná hodna svého
charakteru, ten jest od králů a knížat světa velmi uctíván a za cenného považován.
Jeho charakter:
Jemu jest podrobeno 30.536 legií, ovládá a upravuje všechny věci a jemu slouží duchové dle
pořadí svých centurií.
5. HAGITH:
Hagith ovládá věci náležející Venuši. Koho uzná za hodna svého charakteru, tomu dává
krásnou postavu a krášlí ho co nejlépe. Měď okamžitě proměňuje ve zlato a zlato v měď a opatruje
takové duchy, kteří tomu, jemuž jsou přiděleni, věrně slouží.
Jeho charakter:
Má pod sebou 4 tisíce legií duchů a každému tisíci v určitých dobách určuje za velitele krále a
knížata.
6. OPHIEL:
Ophiel jest vládcem merkuriálních věcí a toto jest jeho charakter:
Počet jeho duchů obnáší 100.000 legií; propůjčuje duchy, kteří poslouží velmi lehce a učí
veškeré umění; koho obdaruje svým charakterem, ten dokáže za jeden okamžik proměniti rtuť
v kámen mudrců.
7. PHUL:
Phul, vládce věcí příslušných moři, má následující charakter:
Proměňuje všechny kovy ve stříbro, léčí vodnatelnost, propůjčuje duchy vodní, sloužící
člověku v lidské podobě a opatřuje stáří 300 let.
Co dále nutno pamatovati při těchto tajemstvích:
1. Každý vládce působí všemi svými duchy, za prvé přirozeně, to jest, jedním způsobem, za
druhé ze své vlastní vůle, nezabraňuje-li mu v tom Bůh a nezdržuje-li ho.
2. Může vše, co způsobuje jinak přirozenou cestu v materii k tomu disponované v dlouhé
době učiniti a vyřídit též okamžitě, v materii nedisponované, tak jako OCH, kníže solárických
věcí, v dlouhém čase vyrábí zlato v horách, v mnoho kratším čase však (toto dokáže) za okamžik
uměním alchymie, magickým způsobem.
3. Opravdový a božský mág může podle své vůle užívati k svým službám všechny Boží
stvoření, jakož i služeb duchů (vládnoucích celému světu). Proto ho poslouchají zmínění vládci
světa a jsou-li přivoláni, přicházejí a činí, co jim se nařizuje, avšak ne bez vůle a rozkazu Božího
zrovna tak, jako se k vůli Josuovi zastavilo slunce na nebi. Průměrným mágům posílají své duchy,
kteří jich jsou poslušni jen v určitých věcech; falešné a bezbožné mágy nevyslyší, nýbrž je
předávají ďáblům, aby si z nich tropili své žerty a vrhají je v mnohonácteré nebezpečí a sice na
rozkaz Boha, jak se dokazuje v hebrejci Jeremiáši v osmé kapitole.
4. Ve všech elementech je sedm vládců se svými vojsky, mající stejný pohyb se souhvězdími
a vždy poslouchají ti nižší ty vyšší, jak tomu učí Philosophia Gratiæ.
5. Z matčina těla rodí se člověk pro magii, kterým má býti správným mágem. Jiní však, kteří
sami chtějí vniknouti do takového úřadu, těm se daří nešťastně. Sem patří výrok Jana Křtitele:
nikdo nechť mu nic nebere, leda, že by mu bylo s hůry dáno.3
Každý charakter pocházející od nějakého ducha má svou působivost a sílí v tom, k čemu byl
dán, a sice po určitou dobu. Je však nutno použíti ho v hodinu a v den té planety, jíž náleží.
7. Bůh žije a tvá duše žije, když budeš dodržovati svazek, jenž máš s duchem, projevovatelem
tajností Bohu, že se stane vše, co ti Bůh slibuje a přislibuje.
XVIII. Jména olympijských jsou od jedněch užívaná a udávaná tak, od jiných zase jinak,
avšak jen ona jsou účinná, která každému jsou dána projevujícím duchem, buď viditelně či
neviditelně a jsou každému dána tak, jak je predestinován, pročež slují jména konstelovaná.
Málokdy jsou účinná přes 140 let. Z tohoto důvodu zajišťují se žáci tohoto umění nejlépe tím,
když působí beze jmen pouze úřady duchů a jsou-li pak k magii zrozeni, udá se vše zbývající samo
sebou. Proste o pevnou, stálou víru, tak Bůh vše v pravé době upraví a pošle.
XIX. Nebe a jeho obyvatelé v podobě duchů sami se člověku nabízejí a prokazují mu své
služby; oč více budou přítomnými, když si jich žádáš. Že se však zlí lidé a ničitelé též vmisují, to
děje se ze závisti a za účelem přilákati svými hříchy lidi k sobě. Kdo tudíž přeje míti společenství
s duchy, ten nechť se vyvaruje hrubých hříchů a pilně prosí o ochranu a pomoc Nejvyššího; tak
prolomí nástrahy a zákeřnost a všechny překážky nastražené ďáblem.
XX. Vše je možné pro toho, jenž tu věří, vše však nemožné pro nevěřícího a nechtějícího. Nic
víc nepřekáží než měnlivost a nestálost povahy, zbytečné obžerství, neřest a neposlušnost vůči
Slovu Božímu. Proto má býti mág bohabojným, pobožným mužem, vytrvalým v slovech a dílech,
mající silnou a pevnou důvěru v Boha, opatrný a ze žádné věci příliš mnoho si nepřející, vyjma
z moudrosti ve věcech božských.
XXI. Chceš-li přivolati olympijské duchy, tak dávej pozor na východ slunce v takový den,
jehož povahu duch má jehož si přeješ, když jsi následující modlitbu pronesl s opravdovou
pobožností, tak bude tvému přání vyhověno:
„Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi stvořil všechna stvoření ke cti Tvé a chvále a k službám
člověka, prosím Tě, pošli mně ducha z kategorie slunce (zde řekni ze která kategorie a planety
chceš ducha míti), který by mne učil a poučoval o všem tom, nač se toužím ptáti, nebo aby mi
přinesl, léčivý lék proti vodnatelnosti; avšak nikoliv má, nýbrž Tvá vůle staniž se. Přičiněním Ježíši
Krista, Tvého syna, našeho Pána. Amen.“
Nezdržuj však ducha déle než 1 hodinu, leda, že by ti byl zvláště nakloněn; pak ho máš zase
propustiti následujícími slovy:
„Ježto smírně a klidně ke mně přišel, na mou otázku mi odpovídal, vzdávám díky Bohu, v
jehož Jméně jsi přišel, a nyní zase v pokoji odejdi ke své kategorii, neb tvému úřadu, jenž ti byl
nejvyšším Tvůrcem dán a nařízen. Amen.“
Čtvrtá sedmina aforismů:
XXII. To nazýváme tajností, co nikdo pouhou lidskou zručností a moudrostí, bez zvláštního
projevení dokáže vybádati, to, čehož věda spočívá ve stvoření, ukrytá tam Bohem, a kteréžto
tajemství dovoluje projeviti duchům k náležitému používání nějaké věci. Tajemství týkají se buď
božských nebo přírodních, nebo lidských věcí, vybádej jich však jen málo a jen ta nejvybranější,
jimiž mnoha lidem můžeš býti užitečným.
XXIII. Nejdříve uvažuj, které povahy a vlastnosti tajemství jest, jest-li je duch v lidské
podobě, nebo odloučenými silami, nebo lidským přičiněním se a lidskými přístroji, nebo
kterýmkoliv jiným způsobem lze provésti, či ne. Když je ti toto známo, tak žádej na duchu (jenž
toto umění a tajemství ví), aby ti propůjčili svou milost, abys toto tajemství mohl přivésti
k žádanému konci, ku cti a chvále Božím a k užitku svého bližního.
XXIV. Nejvyšších a největších tajemství je sedm:
Moci léčiti a vyléčiti všechny nemoci, během 7 dnů, buď charaktery nebo přirozenými
prostředky nebo vrchními duchy, pomocí Boží.
1.
Žíti, jak dlouho se člověku líbí, moci prodloužiti život na kterýkoliv věk, totiž přirozený
tělesný život. Toto tajemství měli první rodičové.
2.
Stvoření, jež bydlí v podobě osobních duchů v živlech míti k svým službám; rovněž
trpaslíky, nymfy, dryady a lesní skřítky.
3.
Moci promluviti s inteligencemi všech viditelných i neviditelných věcí, a od každé věci
slyšeti, k čemu je nařízena a čím prospívá.
4.
Dovésti ovládati sama sebe, k tomu konci a cíli, který člověku bohem byl předepsán a
nařízen.
5.
Poznat i Boha, Krista 6. a Ducha Svatého, to jest dokonalost microcosmu.
7. Znovu se zroditi a býti přeměněn, jako Enoch.
Těmto sedmi tajemstvím může se člověk naučiti, aniž by urazil Boha, od duchů Božích, má-li
čestnou a vytrvalou povahu.
Prostředních tajemství je také sedm:
Proměna kovů, nebo-li alchymie, kteréžto umění samo o sobě jest spolehlivé a opravdové;
propůjčuje se však jen velmi málo lidem a to ne bez zvláštní milosti a milosrdenství Božího,
neboť nezávisí na tom, co kdo chce či oč se snaží, nýbrž na smilování Božím.
1.
2. Léčení nemocí lékem metalickým (kovním), drahokamy, kamenem mudrců a podobně.
Činiti astronomické a matematické zázraky, jako s některými vodními uměními; dále podle
nebeské influence (vlivem nebeským) uspořádati všechny věci a obchody atd.
3.
4. Vykonávati různero účinků s přírodní magií.
5. Předpovídati přirozeným způsobem věci příští.
6. Zevrubně se naučiti, veškerým uměním, k nimž náleží ruční práce.
7. Zevrubně poznati veškerá umění, jež jsou vykonávána andělskou či duševní povahou
člověka.
Sedm menších následujících tajemství jest:
Zbohatnouti 1. a dostati mnoho peněz a statků.
Z nízkého stavu dojíti vysokým poctám a sebe a své přivésti na vysokou úroveň a vykonati
velké činy.
2.
3. Vyznati se ve věcech válečných, velké věci šťastně provésti a ve všem býti prvním.
4. Na venkově a ve městě býti dobrým hospodářem.
5. Býti chytrým a zručným obchodníkem.
Býti dobrým filosofem, matematikem a lékařem, jenž dobře rozumí svému Aristotelovi,
Platonovi, Euklidovi, Hippokratovi, Galenovi atd.
6.
Býti dobrým bohoslovcem, jenž řádně četl bibli, scholastikem, jenž poznal všechny staré i
nová pisatele bohosloví.
7.
XXV. Bylo nyní řečeno, co sluje tajemstvím a kolik druhů existuje. Nyní ještě zbývá
vysvětliti, jak se můžeme dověděti to, co zvěděti si přejeme. Jednou a správnou cestou k všemu
tajemství jest, abys je u Boha, jenž jest původcem všeho dobrého, hledal, jak praví Kristus: „Za
prvé hledejte říši Boží a Jeho spravedlnost, pak Vám vše ostatní připadne“. — Dále: „Střežte se
toho, aby Vaše srdce nebyla zatížena žraním a chlastem a starostmi, o potravu tohoto života. —
Svěř Pánu své cesty, on vše dobře zařídí. — Já jsem Pán, tvůj Bůh, jenž tě učí tomu, co pro tě
užitečným jest, a jenž tě vede po cestě, jíž kráčíš. — A já ti chci dáti rozum, a chci tě učiti na cestě,
jíž máš kráčeti, chci tě vésti svým okem. — Vy, jež jste zlí, dovedete dávati svým dětem dobré rady
a dary, oč více pak dá můj otec na nebi Ducha Svatého těm, kteří o to prosí.“ Dále: „Pakliže
chcete vůli mého Otce na nebesích, tak jste opravdu mými apoštoly, a my chceme přijíti k vám a
přebývati u vás“.
Převedeš-li těchto sedm průpovědí Písma z písmene v ducha nebo do prakse, nemůžeš
zblouditi, nýbrž dosáhneš svého přání a nemineš se svým předsevzatým cílem a koncem a Bůh sám
bude tě učiti, svým Svatým Duchem věcem potřebným a pravdivým. Přidá ti též své, svaté anděly
jako sluhy, již budou tvými pomocníky, učiteli a vůdci ve všech tajemstvích tohoto světa, taktéž
rozkáže všem tvorům, aby tě poslouchali a ty bys mohl říci radostně s apoštoly, že duchové tě jsou
poslušní. Konečně, což je tím největším a nejdůležitějším, budeš jist tím, že tvé jméno bude
zaznamenáno na nebesích.
XXVI. Jest jistě jiná a obyčejnější cesta, kterou ti mohou i bez tvého vědomí od Boha nebo od
duchů (v jejichž moci tato tajemství jsou), býti projevena, než cestou snů a silné imaginace nebo
však z konstelace tvé nativity nebeskými inteligencemi. Odtud pocházejí heroičtí mužové, jakými
jest většina velkých, učenců v tomto světě, na příklad Plato, Aristoteles, Hippokrat, Galen, Euklid,
Hermes Trismegistos, otec všech tajemství a Teofrastus Paracelsus, kteří veškeré síly v sobě
soustředili.
K tomuto tajemství dále nutno ještě počítati Homéra, Hesioda, Orphea, Pythagora, ačkoliv tito
i z předchozích něco měli. Sem patří i ti, kteří byli zrozeni nymfami, jako děti Meluziny, a ti, kteří
kdysi za pohanských dob byli zrozeni od Bohů, jako Achilles, Herkules, Æneas, dále Cyrus,
Alexander, Velký Julius Cæsar, Luculus, Sulla, Marius. Za pravidlo platí, aby každý znal svého
genia nebo rodného ducha a tohoto poslouchal dle Slova Božího a vyvaroval se zákeřností zlého
genia, aby se mu nevedlo jako Brutovi a Marcu Antoniovi. Srovnej též pojednání Joviana Pontana
de Fortuna et suo Euticho.
Třetí cestou jest perná práce, kterou ovšem bez Boží pomoci a podpory nikdo nedosáhne
ničeho velkého nebo slávy hodného, jak se praví ve verši:
Nepřeje-li ti Minerva, pak jest všechna tvá námaha marná.
My však zavrhujeme a zatracujeme všechny ďábelské kouzelníky, kteří nedovolenými,
pověrčivými činy ze sebe dělají soudruhy zlých duchů a co mnohého svolením Božím k svému
vlastnímu neštěstí od čerta dosahují, jakož vůbec se páše mnoho zla způsobeného čertem, jak
podrobně dokazuje spis o zrádci Judovi. Sem patří též modlářství v době jak staré, tak naší, jakož i
zlozvyk losování, který byl kdysi silně rozšířený; dále charontické vyvolávání mrtvých, jako
citování Saula čarodějkou endorskou, Lucanem líčené necromantické vyptávání padlého vojáka na
výsledek bitvy u Pharsalu a pod.
XXVII. Udělej kruh na střed A. Obvod budiž B, C, D, E. Na východ budiž B-C, na sever
C-D, na západ D-E a na jih E-B. Rozděl jednotlivé sektory na sedm dílů, takže v celku je 28 dílů.
Každý z těchto rozděl zase na 4 díly, takže celý kruh má 112 dílů. Tolik jest opravdových
tajemství, jež mohou býti projevena; tento kruh, takto rozdělen jest pečetí všech tajemství celého
světa, proudících z jediného středu A, tj. od nedělitelného Boha do celé kreatury. Kníže
orientálských tajemství má své sídlo uprostřed a po obou stranách 3 správce úřadu, z nichž každý
má pod sebou 4 tajemství, zatím co kníže si ponechal sám sobě čtyři. Tohoto rázu mají i ostatní
sektory svá knížata a své správce s jejich tajemstvími. Avšak vzestupu přísluší nauka moudrosti,
sestupu síla, poledni kultura půlnoci tvrdý, drsný život. Orientu jsou tudíž nařízena nejvyšší
tajemství, sestupu prostřední, poledni a půlnoci ta nepatrnější. Používání této tajné pečeti spočívá
v tom, abys věděl, ze kterého místa na světě, duchové či andělé učící (Bohem jim propůjčená)
tajemství nutno přivésti; svá jména však mají po svých úřadech a silách, podle toho, jak Bůh
každému jednotlivému z nich přidělil svůj rozkaz. Jeden má moc nad mečem, druhý nad mořem,
třetí moc seslati hlad na národy, podle toho, jak Bůh nařídil. Někteří jsou učitelé měst, jako ti dva,
kteří byli vysláni, aby zničili Sodomu a Gomorru, o čemž pojednává Písmo Svaté. Někteří jsou
strážci a hlídači všech království světa, někteří ochranitelé soukromých osad. Proto si může každý
ve svém vlastním jazyku lehce vytvořiti sám jejich jména. Kdo tedy chce může si přáti anděla
lékařství, nebo filosofie, nebo matematického, nebo právnického anděla či ducha, nebo anděla
přirozené nebo nadpřirozené moudrosti, nebo jakého chce míti, nechť si ho však přeje s velkou
vážností, s nejvyšší dychtivostí a žádoucností a pevností a pak bezpochyby obdrží to, co si žádá od
Tvůrce a Otce všech duchů, tj. od Boha. Tato víra daleko předčí všechny pečetě a podrobuje
duchy, vůli člověka. Po této víře následuje jiný způsob, jak přivolati duchy, totiž projevenými
charaktery; avšak tento způsob citování bez předchozí víry je velmi temný. Když však někdo chce
charakterů nepoužíti jinak, než jako znamení myšlení a jako Bohem propůjčený prostředek, který
vlastní určitou duševní sílu, může je užívati bez urážení Boha. Nechť však přihlíží k tomu, aby
neupadl v modlářství a do osidel ďábla, který jako lstivý lovce sleduje svou kořist, neopatrné lehce
oklamává a chytí do svých tenat. On sám však bez prstu Božího není polapen a přinucen ke
službám člověka, takže také bohabojnému člověku jen s nevolí slouží, avšak rovněž ne bez mnoha
pokušení a zármutku, máť on příkaz, pronásledovati Kristovy paty, nebo-li símě ženy. Proto nutno
s bázní a chvěním a s nejvyšší úctou vůči Bohu přibližovati se magií duchů a velmi vážně a
statečně obcovati s duchy. Zkrátka, ten, kdo chce zacházeti s těmito věcmi, nechť se chrání různé
lehkovážnosti, lakoty a ješitnosti, závisti a nenávisti a všeho bezbožného počínání, jinak by bídně a
žalostně zašel.
XXVIII. Ježto vše dobré pochází od Boha, jenž jediný je dobrý, musíme všeho toho, čeho si
žádáme a chceme míti, dosíci od něho modlením prostomyslného srdce, v duchu a pravdě, a to je
konec (závěr) tajemství všech tajemstvích, aby se každý povzbuzoval a vzbudil se k tomu, prositi o
to, po čem touží, a Bůh jeho modlitbou nepohrdne. Nikdo nepohrdniž svou modlitbu a nesnižujž ji,
neboť Bůh požádáme-li ho o to, může a chce nám dáti, čeho nám třeba. Laskavý a dobrotivý otec
miluje dítky žadonivé (jako miloval Daniela) vyslyší, přemůže-li tvrdost svého srdce k modlitbě.
Nechce však abychom to, co je svaté předhazovali psům, nechce abychom klenoty jeho bohatých
pokladů pohrdli a opovrhovali, protož často čítej a zopakuj si prvních sedm aforismů, a zařiď svůj
život a všechny své myšlenky dle oněch pravidel a učení, tak se ti bude vše dařiti v Pánu, v něhož
skládáš svou důvěru, podle svého přání.
Pátá sedmina aforismů:
XXIX. Aby naše studium magie udržovalo svůj správný chod, přistupuje nyní, předeslavše
všeobecná pravidla, ku vlastnímu vysvětlení. Duchové jsou buďto služebníky BOHA a křesťanské
církve a jejich členů a nebo tací, jež slouží kreatuře ve věcech tělesných, nebo k blahu či zániku
duše a těla, a neděje se nic, ani dobré ani zlé, bez jistého a určitého pořádku a vlády. Kdo něco
žádá za dobrým účelem, ten toho dosáhne, kdo si přeje zlého k zlému konci, též toho dosáhne a
sice velmi rychle a k svému trestu, protože se odvrátil od vůle Boží. Proto ať každý porovná svůj
úmysl se slovem Božím, přezkouší jej jako na prubném kameni, a rozlišuje tak mezi dobrým a
zlým. Ať si rozváží u sebe, čeho se má vyvarovati a co má přijímati, a to, o čem se u sebe tak
usnese, to nechť pilně vykonává a neprotahuje to ode dno ke dni, aby došel svého vytčeného cíle a
konce.
XXX. Ti, kdož se pokoušejí dosíci bohatství, časového lesku (slávy), úřadu, poct a hodností
magickým způsobem, dosáhnou toho, budou-li pilně se snažiti o to, a každý sice podle své
obratnosti, píle a znalosti magie, jak dosvědčuje povídka Meluziny a onoho mága, který docílil
toho, že již žádný rozený Ital až do věčnosti nebude míti království neapolské, a že i ten, který za
něho vládl, byl svržen s křesla královského. Tak velká moc jest předána strážcům, nebo strážným
duchům říší tohoto světa.
XXXI. Zavolej andělského knížete nějaké říše a podrob si jej, tak se stane co rozkážeš, tak
dlouho, pokud kněžský anděl nebude sproštěn své poslušnosti nějakým následujícím mágem.
Proto by mohlo království neapolské býti Italům zase vráceno, kdyby nějaký mág přivolal
toho mága, jenž tento pořádek zavedl a přinutil ho, aby odvolal své kouzlo. Byl by přinucen vydati
klenoty uzmuté magickým pokladům, totiž knihu, drahokam a magický roh, jejichž majetkem by
někdo, chtěl-li by, mohl ze sebe učiniti lehce pána světa. Ale onen semita dal přednost tomu, aby
raději žil u bohů až do soudného dne, než v pomíjejících statcích tohoto světa, a jeho srdce je
zaslepeno, takže již nic nechápe v Bohu nebes a země, ani na to nepomýšlí, nýbrž raději požívá
rozkoše nesmrtelných k své věčné záhubě. A přece by byl snáze přivolatelný, než genius Plotina
v chrámu Isidy.
XXXII. I Římané, poučeni knihami sibyllinskými, se rovněž učinili pány světa, jak dějiny
dosvědčují. Nižší úřady a hodnosti propůjčují satrapové nebo místodržitelé knížat. Kdo tudíž se
snaží o nižší úřad, nechť vyzve magickým způsobem k tomu takového místodržitele, tak mu bude
jeho přání vyplněno.
XXXIII. Kdo však s pohrdáním vysokých post a hodností jedině po bohatství dychtí, ten ať
zavolá knížete bohatství nebo jednoho z jeho místodržitelů, pak takového nabude a bohatství získá,
kterým způsobem si je přáti bude, buďto polními statky, nebo kupectvím, nebo dary a dárky
velkomožných pánů, nebo ale také zabýváním se kovy alchemistickými umy, zcela podle toho,
jakého ducha žádá a sobě podrobí.
XXXIV. Každá citace duchů jest jednoho způsobu. Před dávnými časy bylo užíváno způsobu
Sibyl a kněží, nyní se však neznalostí a bezbožností úplně ztratil. Co z toho snad ještě zbylo, je
zfalšováno nesčetnými pověrčivými věcmi.
XXXV. Lidský duch jest samojediný vykonavatelem zázračných děl, že se může s každým
duchem, se kterým chce, spojiti, a když se to stane, tak činí a způsobuje, co chce. Proto máme ve
věcech magických jednati opatrně, aby nás sirény a jiná monstra (zrůdy) neošálila, která stejným
způsobem touží po docílení společenství s lidmi. Proto se pravý mág vždy uchyluje pod peruti
Nejvyššího i nenechávejž se pohltiti řvoucím lvem, neboť ti, kteří dychtí po věcech světských, jen
stěží dokáží uniknouti osidlům Satanáše.
Šestá sedmina aforismů:
XXXVI. Musíme se vyhýbati tomu, abychom nesmísili jedním pokusem druhý, nýbrž má
každý býti jednoduchý a pro sebe, neboť Bůh a příroda vše upravili k svému určitému účelu. Ti
lékaři na příklad, kteří léčí nemoci jednotlivými bylinami a kořínky, ti léčí nejlépe a nejšťastněji.
Tak spočívají i v konstelovaných slovech, charakterech, kamenech a podobně velké vlivy nebo
síly, které když dojdou účinku, jsou považovány za zázraky. Tam patří i jisté vzorce, které jsou-li
vyslovovány ihned přivádějí k poslušnosti viditelné i neviditelné tvory, jak v našem světě, tak i ve
vodě, ve vzduchu, na obloze, v zemi a pod zemí a v pekle. Musíme tudíž převážně používati
jednoduchost a snažit se od Boha dosíci znalost takových jednoduchých věcí, neboť jiným
způsobem nebo zkušeností jich nelze nabýti.
XXXVII. Každá věc má své určité místo a stanoviště, kam byla přidělena. Pořádek, způsob a
místa to jsou, které činí lehkými všechna umění a učení viditelného i neviditelného. Pořádku je
nutno rozuměti tak, že některé kreatury náleží světlu, některé tmě. Tyto poslední jsou podrobeny
ješitnosti, neboť se v důsledku své neposlušnosti a zpupnosti uvrhly ve tmu a vydaly se věčným
mukám. Jejich říše je totiž z části ve věcech pomíjejících, neboť by nemohla existovati bez
veškerých velkých darů božích, z části však na druhé straně jest nad veškerou míru šerednou a
odpornou, neboť jest všude plna hanebných činů a hříchů, plna modlářství, pohrdání a rouhání se
pravému Bohu a jeho dílům, plna uctívání čerta, plna neposlušnosti vůči vrchnosti, plna vzpoury,
vraždy, tyranie, loupení a krádeže, cizoložství, hnusné neřesti, plna lží a podvodů,
křivopřísežnictví a panovačnosti. Z těchto součástí jest stvořena říše temnoty. Ale kreatury světla
těší se věčné pravdě a milosti Boha a jsou pány celého světa, vládnou též pánům temnoty, jako
členové Krista. Mezi těmito a oněmi je věčná půtka a boj, který Bůh rozsoudí soudným dnem.
XXXVIII. Magie je tudíž podle svého prvního rozdělení dvojího druhu: Jedna jest magií
Boží, kterou on daruje kreaturám světla; ta druhá, také magií Boží, jest darem kreatur temnoty, a
jest opět dvojí, jedna k dobrému účelu, když knížata temnoty božskou silou jsou přinucena k tomu,
aby činily kreaturám dobré, ta druhá však vede k zlému konci, když totiž Bůh (proto aby zlé
potrestal) k tomu při-pustí, aby k své záhubě byli kouzlem ošáleny a svedeny.
Druhé rozdělení magie jest, že jedna způsobuje své účinky viditelnými nástroji, viditelnými
věcmi, jiná však neviditelnými nástroji a věcmi, a zase jiná smíšením nástrojů a jejich účinků.
Podle třetího rozdělení užívá magie potaze volání k Bohu a to jest prorocké, jakož i
theofrostické; to druhé má z neznalosti pravého Boha co činiti s knížaty duchů, aby dosáhlo svého
účelu, jako na příklad merkurialické.
Čtvrté rozdělení jest to, že jedna magie (pochází svým původem od Boha) vykonává své dílo
s dobrými anděly; takovou byla MAGIA BAALIM.Ta druhá však vykonává své dílo se satrapy
zlých duchů; tací mágové byli ti, kteří nižšími bohy pohanskými prováděli svá kouzla.
Podle pátého rozdělení magie, obcují jedni s duchy otevřeně a tváří v tvář, což jest dáno jen
malému počtu, ti ostatní však používají snů nebo jiných znamení, jako na příklad Staří brali svá
proroctví ze skřeku a letu ptáků a nebo z oběti.
Šesté rozdělení jest to, že někteří operují s nesmrtelnými kreaturami, někteří však smrtelnými,
jakož nymfami, satyry, pygmejemi a jinými obyvateli živlů.
Sedmé rozdělení jest, že některým lidem duchové slouží dobrovolně bez pomoci umění,
jiným však byvše přivoláni uměním, přesto sotva služby prokazují. Mezi všemi těmito druhy
magie jest tento tím nejvýtečnějším a nejlepším, který samojedině na Bohu závisí, druhý jest ten,
jemuž duchové sami dobrovolně a věrně slouží, třetí vlastní křesťanům, který existuje mocí
Kristovou, kterou má na nebi a na zemi.
XXXIX. Požadavky při učení umění magického jsou sedmeronásobné:
Aby ten, který se chce státi mágem, myslil dnem i nocí na to, jak by došel k pravému poznání
Boha, jak rozjímáním o Slově Božím, které od počátku světa jest projeveno, jakož i
pořádkem tvorby a stvoření a konečně zázračnými účinky, které prokazují viditelné a
neviditelné kreatury Boží.
1.
Aby člověk šel do sebe sama a snažil se sebe sama poznati; totiž co je v něm smrtelného a co
nesmrtelného, a co každé z těchto částí vlastní a náleží ji, a co je proti ní.
2.
Aby s tou částí, která je nesmrtelná, naučil se sloužiti věčnému Bohu, milovati ho a báti se ho
a v duchu a v pravdě se modliti, a s tou smrtelnou částí však aby činil to, aby se Bohu líbil a
svému bližnímu prospíval.
3.
To jsou ty tři nejvyšší příkazy magie, kterými se musí připravovati na pravou magii nebo
božskou moudrost, chce-li býti hoden toho, aby mu sloužili božské kreatury, nejen skrytě a
nevědomky, nýbrž taky očividně a tváří v tvář.
Ježto každý člověk již z těla matčina jest povolán k určitému stavu, jest nutno dobře dbáti
toho, aby každý poznal a věděl, jest-li je k magii narozen a k jakému účelu a způsobu magie;
toto však jeden lehce pozná a zjistí, když tyto naše pojednání přečte, je lehce pojme a
pochopí a když se odváží vyzkoušeti tyto, vidí, pozoruje a domnívá se, že se mu to dobře
daří. Neboť nikomu, než jen pokorným a nikoliv zpupným, velikášství propadlým se tatové
dary darují.
4.
Má člověk dávati pozor, jest-li očividně pociťuje při důležitých podnikáních pomoc duchů a
je-li tomu tak, pak je jisto a jasno, že byl Bohem ustanoven za mága, to jest za takovou
osobu, která používá pomoc a služeb duchů, aby vykonávala významná díla a věci. V tomto
se zhřeší a zmýlí člověk nejvíce, a sice buď z nepozornosti nebo z nevědomosti, nebo
pohrdání, nebo také z přílišného množství pověry; také se hřeší nevděčností vůči Bohu, čímž
si mnoho výtečných lidí přivodilo svou záhubu. Dále se hřeší z lehkomyslnosti a
vzdorovitosti, a konečně tím, že nechováme dary Boží v náležitých poctách, jak je nutno, a
dáváme přednost věcem zbytečným před věcmi nutnými
5.
Jest nutno, aby budoucí mág byl věrný a mlčenlivý; zvláště nemá projeviti nic tajného (což
mu duchem bylo zakázáno projevit), jako bylo nařízeno proroku Danielovi, aby některé věci
zapečetil, tj. zamlčel a nedal jim projeviti je mezi prostý lid. Tak taky nebylo dovoleno
apoštolu Pavlovi projeviti, vše to, co viděl ve svém vytržení. Nikdo nevěří, jak mnoho záleží
na tomto jediném přikázání.
6.
Přísluší budoucímu mágu, aby byl úplně spravedlivý, to jest, aby nečinil nic bezbožného,
nesprávného a nespravedlivého, ani takové nenechal vstoupiti do svého srdce a do duše,
neboť tak bude Bohem zachován a chráněn před zlým.
7.
XL. Když nyní někdo, ať již vnějším či vnitřním smyslem kolem sobe zpozoruje nějaké
netělesné agens, tak se má říditi a zachovávati dle následujících sedmi pravidel:
Dosáhnouti dokonalosti v magii je tím pravým pravidlem, aby věděl, že mu Bohem je
přidělen takový duch, a aby byl pamětliv toho, že toho má jako dozorce nad všemi svými díly
a myšlenkami; proto zařiď svůj život podle přikázání Slova Božího.
1.
Nechť se svět modlí stále s Davidem: O pane, svého ducha Svatého mi neodnímej, vytvoř
Bože ve mně čisté srdce a dej mi dobrého povolného ducha. Dále: neuváděj nás v pokušení,
ale zbav nás ode všeho zlého. Ach milý nebeský Bože, nedávej nade mnou moc duchovi lži,
jak jsi ho dosadil nad Achabem, že zašel, nýbrž mě zachovej a uchovej ve své moudrosti.
Amen.
2.
Nechť přivykne tomu, vyzkusiti duchy, jak Písmo napomíná, neboť pomocí toho se nesklízejí
hrozny. Vše máme vyzkoušeti, co však je dobré a chvalitebné si ponechati i co příčí se
Božské vůli, tomu má nám příslušeti vyhnouti se a prchati před tím.
3.
Abychom byli dalecí vší pověry. Jest pověrou přikládati věcem, ve kterých nic božského
není, něco božského. A nebo též chtíti zbožňovati Boha bez rozkazu božího, nějakým námi
samými vybraným kultem. Sem patří všechny čarodějské a ďábelské obřady, kterými Satan
drzým způsobem chce býti uctíván a zbožňován co Bůh.
4.
Má se vyvarovati modlářství, které z vlastního popudu připisuje modlám a jiným věcem, v
něž Bohem nebo přírodou nebyla vložena žádná síla, připisuje božskou moc, jak toho i
ďábelští kouzelníci mnoho vybájí.
5.
Má se utéci před zákeřnou opičí komedií ďábla, který chce napodobiti Boha Tvůrce a jeho
všemohoucnost a jedním slovem chce vytvořiti a vyrobiti něco, co není, aby bylo, což jedině
přísluší všemohoucnosti Boží a žádné kreatuře to není možné a dovolené.
6.
Máme se pilně věnovati darům Boha a Ducha Svatého, abychom tyto dobře poznávali a ze
všech sil vycvičili.
7.
XLI. Nyní docházíme k posledním devíti aforismům této části, s nimiž chceme s Boží pomocí
zakončiti celý úvod do magie.
Přede všemi věcmi je nutno poznamenati, že chceme, aby slovu magie v tomto spisu bylo tak
rozuměno, aby ten mágem byl a slul, kterému z božské milosti duchové bytosti očividně slouží
k poznání celého světa a v něm obsažených povah, ať již jsou viditelné či neviditelné. Popis mága
obsahuje v sobě mnoho a jest všeobecný.
Kakomagus však, nebo ďábelský kouzelník jest ten, jemuž z Božího dovolení slouží zlí
duchové k dočasné a věčné záhubě4, aby znásilnili lidi, ohloupili je a odvrátili od Boha. Takový
byl mág Šimon, o němž je zmínka v apoštolích, a u Klementa, kterého svatý Petr svrhl na zem,
jelikož se jako Bůh dal nečistými duchy pozvednouti do vzduchu a nésti. Do této třídy patří také
všichni tito, kteří jsou v zákonech dvanácti tabulí označeni, a pro své zločiny a hanebná čarování
pověstnými. Spodní oddělení magie uvedené v následujících částích: zde nechť postačí, abychom
rozlišovali mezi vědou dobrého a zlého, jelikož první člověk k své záhubě přál si poznati obojí, jak
Mojžíš a Hermes dosvědčuje.
XLII. Dále je pak nutno věděti, že mág je takovou osobou, která k tomu úřadu a dílu má býti
zrozena z matčina těla. Nikdo nebude s to, osvojiti si něco z tak velikých věcí, leda, že by byl
k tomu Bohem povolán, buď z milosti k dobrému či zlému, aby bylo vyplněno Písmo. Jest
nemožno, aby nepřicházely mrzutosti, běda však tomu, jehož podnětem přicházejí. Proto by se
mělo, jak jsme shora vícekráte uvedli, s bázní a chvěním žíti na světě. Nechci však popírati, že
někdo též pílí a cvikem může dosáhnouti něčeho z obou druhů magie, je-li mu to povoleno. Avšak
k nejvyšším stupňům magie nedojde žádný, který pro to není zrozen, a kdyby se snad přece toho
opovážiti chtěl, nechť zví, že bezpochyby utrpí škodu na těle i na duši. Takového druhu jsou ti,
kteří v důsledku svých čarodějných děl byli přemístěni na horu Oreb, nebo do pustin, nebo na těle
a údech poškozeni byli, jak se to děje velkému množství, když Bohem byvše opuštěni, ďáblu k
vlastnictví předáváni jsou.
Sedmá sedmina aforismů:
XLIII. Bůh žije a jeho díla žijí v tom stavu a v té bytosti, v nichž mají moc, aby byli, neboť to
byla vůle Boží, aby mohli svou svobodnou vůli použíti buď k poslušnosti vůči jeho přikázáním,
nebo k neposlušnosti proti jim. Poslušným zaslíbil svou odměnu, neposlušným však zasloužený
trest. Duchové tedy z volné vůle, z pýchy a opovržení nad synem božím odvrátili se od svého
Tvůrce a jsou nyní drženi až do dne zlosti (soudný den). Jest jim však ponechána velká moc
v tvorbě, avšak žádná neomezená, neboť jsou stále drženi Bohem za uzdu, takže nemohou vkročiti
dále, než jim povoleno. Proto jest mág nebo mudrc Boha rukou Páně veden ke všemu věčnému
dobru a též k prostředním, nebo nejvyšším statkům.
Moc Satana jest veliká, pro veliké hříchy lidí. Proto též sataničtí mágové vykonávají veliké
věci a sice významnější, než by mnohokdo uvěřil. Ačkoliv tyto stávají uvnitř jejich mezí, tak
přesto mají na tělesné a pomíjející věci nepochopitelný vliv, jak to dokazují mnohé povídky ze
starověku a též denně příklady se vyskytují. Jedna magie liší se tedy od druhé: ona směřuje
k věčným statkům a užívá dočasných s díky; tato se stará málo o věčné, nýbrž se oddává cele těm
dočasným, aby s opovrhováním Boha a jeho hněvu, bytosti své všechny chutě a rozkoše
nejbezuzdnějším způsobem ukojila.
XLIV. Přechod obyčejného života lidí k magickému není nic jiného, než přechod ze spícího
života k bdícímu. Co se v obyčejném životě člověku nevědomě a bez poznání stává, to stává se
mágům, s jejich vědomostí a vůlí. Mág o tom ví, když jeho duch sám o sobě myslí, uvažuje,
přemýšlí a rozhoduje a si umiňuje něco učiniti. Zpozoruje to též, když jeho myšlenky přitékají od
některé duchové bytosti a on vyzpytuje, ze které kategorie tato duchová bytost je. Člověk však,
který je nezkušený v magii, jest vášněmi a výchvěvy duše jako zvíře popoháněn sem a tam, svými
vlastními myšlenkami jakož i těmi, které byly od duchů vnuknuty jeho duši, a neví, jak by Slovem
Božím nástrahy nepřátel zničil a chránil se před pronásledováními pokušitele.
XLV. Hlavním pravidlem v magii jest věděti, co jest od ducha dovoleno přijmouti a co nutno
odmítnouti. Tomu se můžeme naučiti od žalmisty, jež takto dí: Jak bude jinoch kráčeti svou cestou
aniž by se učinil trestuhodným? Když zachová Tvé slovo, ó Pane. Zachovávati slovo Boží, aby je
zlosyn nevytrhl ze srdce, jest nejvyšším přikázáním moudrosti, vnuknutí duchů, která se nepříčí cti
Boží a lásce k bližnímu jest možno připustiti a přivinouti a neptati se na to, od kterého ducha
takováto přicházejí, avšak musíme se vyvarovati, abychom se příliš mnoho nezabývali zbytečnými
věcmi, podle upomínky Kristovy, když pravil Martě: „Marto, Marto, máš mnoho starostí a
námahy, jednoho však je třeba, Marie zvolila si ten dobrý díl, ten ji nemá býti odebrán.“ Tak
máme také stále míti učení Kristovo před zrakem. Nejdříve snažte se o říši Boží a o jeho
spravedlnost, tak vám vše ostatní připadne. Toto ostatní jest vše, co smrtelné části člověka přísluší,
jako potrava, šatstvo a ostatní potřeby života.
XLVI. Nic nesluší se na člověka více než statečnost a vytrvalost v slovech a dílech a podle
přísloví: „Rovný rovného si hledá“, není nikdo šťastnějším, než tací lidé, kteří mají vytrvalou
povahu, neboť svatí andělé jsou s nimi. Oproti tomu mají v nenávisti ty, kdož jsou přelétaví a
lehkovážní a nechají se poháněti každým větrem. Z toho nyní můžeme vyvoditi 46. aforismus.
Podle toho, jak se každý chová, přitáhne k sobě též ducha stejné povahy a způsobilosti, jakým jest
on sám. Přitom jest velmi nutno vzíti si k srdci, aby se žádný nepovznášel nad své povolání a svůj
stav a netoužil po tom, býti více než jest a než mu Bohem dopřáno, aby snad sám z nejkrajnějšího
konce světa přitáhl k sobě zloducha, kterým by byl zmámen a konečně do záhuby uvržen. Toto
přikázání si upamatuj, protože Mída si přál, že vše chce v zlato přeměniti, tak přitáhl touto touhou
k sobě ducha, jenž toto dokázal, a protože tímto byl sveden a oklamán, byl by musel zemříti hlady,
kdyby jeho hlouposti nebylo přišlo na pomoc milosrdenství Boží. Něco stejného stalo se v naší
době jedné ženě poblíže Frankfurtu nad Odrou (Frankfurth an Main) tím, že vše čeho se dotkla,
proměnilo se v peníze, a ona tyto i jídati musela. Kéž by Bůh chtěl, aby si lidé tato přikázání dobře
k srdci brali a nepovažovali povídku o Mídovi a pod. za bajky, pak by pilněji drželi na uzdě své
chtíče a choutky a nebyli by stále mučeni od duchů zlatých hor Utopie. Je proto nutno velmi
pečlivě dbáti toho, aby takové myšlenky byly slovem Božím vyháněny ze srdce, pokud jsou ještě
novými a pokud nespustily kořeny do líných a osvícení Slovem Božím postrádajících duší.
XLVII. Kdo ve svém úřadě a povolání jest věren a pilen, ten při tom bude míti také stálé
přátele mezi duchy, kteří mu veškerou podporu poskytovati a k šťastnému pokračování
dopomáhati budou. Chce-li pak i v magii nějaké znalosti míti, tak se mu rádi v pravý čas zjeví
přívětivě a s ním pohovoří a v mnoha věcech mu své služby nabídnou. Pobožným ve věcech
dobrých dobří duchovo k blahu poslouží, zlým a bezbožným však ve věcech zlých a ne božských
k záhubě duchové zlí. Nescházejí příklady v dějinách všech národů, rovněž ne takové, které se
ještě denně na světě odehrávají. Pro dobré máme vzor v císaři Theodosiovi, před vítězstvím,
kterého dobyl nad Arbogastem; pro zlé však v Římanu Brutovi, jenž před svou smrtí byl
pronásledován geniem Julia Cæsara a byl tímto vyzván, aby se za trest odpravil sám, protože byl
zavraždil otce vlasti a vlastního otce.
XLVIII. Každá magie jest zjevením těch duchů, jejichž druhu magie jest. Tak devět Mús
povolalo Hesioda k devateronásobné magii, jak sám o sobě ve své Theogonii jasně dosvědčuje;
Homéra genius Ulysa v jeho psychagogii; Herma vyšší duchové; Mojžíše Bůh sám v keři; tři
mudrce, kteří táhli k Jerusalemu, aby hledali Ježíše, vedl anděl boží. Proto se nesmíme
vychloubati. Nespočívá to v chtění a běhání, nýbrž buď na milosrdenství Božím, nebo na nějakém
jiném duchovním řízení. Odtud pochází všechna magie (u římanů) a tam se také vrací, ať je nyní
dobrou nebo zlou. Tak Tager, první učitel u Římanů, vyplynul z půdy, Diana z Ephesu zaváděla
svůj kult jako z nebe seslaný; tak pochází i Appolo a celé pohanské náboženství od duchů, nejsou
to žádné lidské výmysly, jako mínění Saducejců.
XLIX. Uzavíráme tento Úvod tím, co jsme již shora sami řekli. Tak jako jest jeden jediný
Bůh, od něhož pochází všechno dobré, a jako jest jeden hřích, totiž neposlušnost vůči vůli Boží a
jeho přikázání, od něhož pochází zlé, tak jest bázeň Páně počátkem moudrosti a užitečného užívání
magie, neboť bázeň Páně následuje poslušnost vůle Boží, tuto však následuje přítomnost Boha a
Ducha Svatého a služebnictví svatých andělů a všechno dobré z nevyčerpatelného pokladu božího.
Škodlivá a zatracení hodná magie pochází odtud, když ztrácíme bázeň Boží ze svých srdcí a
necháváme hřích námi vládnouti; pak jest brzy přítomen Bůh tohoto světa a Pán temnoty, a
poučuje a zasvěcuje takového člověka do služeb své říši, jak to nalézá způsobilým pro své účely,
neboť tak jako pavouk přepadne mouchu, která uvízla v jeho tkanivu (síti), tak spoutá ďábel svoji
kořist tenaty zlých choutek a chtíčů, až ji celou vyssaje a vysuší, jedinému palivu pro věčný oheň.
Prokazuje takovým lidem po nějakou dobu dobré, přivádí je k dočasným poctám a vysoko je
převyšuje, přivádí je k tomu, aby pak tím tížeji padali a byli svrženi.
Milý čtenáři, pozvedni své oči a své srdce a rozhlédni se v duchovních i světských povídkách;
dávej pozor na to, co se denně odehrává a pak poznáš, že je vše plno mágů a sice v obojím směru,
k vědě dobrého i zlého. Aby této lépe porozuměno, chceme nyní ku konci podati o ni rozdělení, z
něhož každý může vyčísti, který směr má sledovati a před kterým má prchati, a jak se má snažiti
dosáhnouti pravého, konečného účelu života.
Věda
O Dobrém
THEOSOPHIE
Znalost Slova Božího a zařízení života podle Slova
Božího. Znalost vlády Boží anděly, které Písmo sváté
nazývá strážci a porozumění službě andělské.
ANTHROPOSOPHIE Znalost věcí přirozených. Chytrost v záležitostech
lidských.
O Špatném
KAKOSOPHIE
Pohrdnutí Slovem Božím. Život podle vůle ďábla.
Neznalost vlády Boží anděly. Pohrdání ochranou andělů
a obcování s čerty. Modlářství. Popírání Boha.
KAKODEMONIE
Znalost kouzelných sil přírody a jejich užívání.
Zkušenost ve věcech zlých, uměních, která směřují na
záhubu pokolení lidského, a jichž užívání k hanění a
rouhání Boha a ku škodě a zkáze lidí.
Konec.
1 Přísloví 11. — pozn. ZariatnatmikČ
2 Skutky apoštolů. — pozn. ZariatnatmikČ
3 Nikdo se sebou samým nic nedokáže, není-li mu shůry dáno. — pozn. ZariatnatmikČ
4 Spíše předpokládáme správné znění „…dočasně, k věčné záhubě“. — pozn. ZariatnatmikČ
(Podle vydání KLASIKOVÉ HERMETISMU svazek II. ARBATEL „Von der Magii der
Alten“ nebo-li Nejvyšší studium moudrosti vydaného jako XII. svazek celkové edice
v počtu 20ti číslovaných exemplářů. EULIS — Praha 1941.)
