MAHÁJÁNSKÉ TEXTY
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 12
CANOPUS
Kvìtoslav Minaøík | H. P. Blavacká
MAHÁJÁNSKÉ TEXTY
CANOPUS
Praha 1995
Vìnováno nemnohým
H:P: B:
c Kvìtoslav Minaøík, 1995
ISBN 80-85202-26-3
ÚVOD KOMENTÁTORA
Jestli¾e se s hlubokým porozumìním ponoøíme do obsahu tohoto
spisu, zøetelnì se nám projeví, ¾e evropskou okultní a mystickou
literaturu musíme rozdìlit do dvou od sebe zcela odli¹-
ných skupin. Jedna z nich obsahuje návody a sliby, které nevedou
k niterné trans guraci nebo ke znièení osobitosti hledajících lidí,
ale jen ke svùdným pøedstavám rozvoje abnormálních schopností
a sil a tím ov¹em k pøedstavám o osobním uplatnìní a úspìchu.
Tato skupina spisù je zastoupena daleko vìt¹ím poètem knih ne¾
druhá; ta bere v úvahu osudové pøíèinnosti ve svìtì ¾ivoucích tvorù
a bytostí, a proto ukládá hledajícím lidem tak hlubokou mravní ká-
zeò, ¾e se pod jejím tlakem musí jejich osobnost rozplynout jako
bezduchý pøízrak.
I ti, kdo ji¾ hledají na cestách mystiky, v¹ak vìt¹inou natolik
podléhají svìtským zøetelùm, ¾e si knih této druhé skupiny ani nev
¹ímají nebo jim nerozumìjí. Reagují spí¹ na návody a sliby, které
na nich po¾adují èást jejich èasu, a ten se jim zdá dobøe vyu¾itý
v objektivnì bezpøedmìtných mentálních a fyzických cvicích.
Rozumíme-li dobøe kvalitì psychického rozvoje svìtsky zamì-
øených lidí, musíme se vyhýbat ka¾dému zkoumání, kam zavádí ¾ivotnost
a vùle nezu¹lechtìná vysokými zøeteli. Právì rozvoj tìchto
vysokých zøetelù nás má na cestách mystiky zajímat pøedev¹ím,
aby v nás pochybné mentální a fyzické cviky nebudily neblahé
pøedzvìsti.
Hlas ticha klade dùraz pøedev¹ím na vývoj tìchto vysokých zøetel
ù. Proto jsem jej zaøadil do nejhodnotnìj¹ích mystických spisù|
a chtìl tomu jistì sám osud, ¾e jsem poznal èlovìka, jeho¾ mystické
úsilí bylo vìrným obrazem pouèek tohoto spisu. Upozornil jsem ho
na to, ale on této knize stejnì nerozumìl, nebo» se právì rozvíjel do
duchovního ¾ivota spontánní silou pravé duchovní realizace. Tím
chci øíci, ¾e byl mystikem zpùsobem svého ¾ivota a nikoli teoretick
ými znalostmi.
Byl bych mu rád umo¾nil, aby své ¾ivotní mystické úsilí mohl
zaøadit do urèité mystické metodiky, a proto jsem se rozhodl udì-
lat k tomuto spisu komentáøe, které by mu jeho situaci objasnily.
5
Právì v té dobì jsem v¹ak byl o tyto komentáøe po¾ádán i jedním
theosofem, který je chtìl vydat kni¾nì. To se v¹ak nepodaøilo pro
oèividné zevní pøeká¾ky . . .
Zatím v¹ak tý¾ èlovìk, pro nìho¾ jsem komentáøe napsal, potvrdil
v¹echny mé znalosti a zku¹enosti þStezky tajného srdceÿ. Proto
jsem komentáøe pøepracoval s ohledem na to, aby ukázaly nauku
tohoto spisu z je¹tì hlub¹ího hlediska. Pouèen velikým potvrzením,
rozhodl jsem se ve víøe ve skuteènou upøímnost hledajících lidí odhalit
je¹tì více clonu z pravé mystiky. Rozhodl jsem se také, ¾e
toto dílo zahrnu do skupiny svých spisù, které mají jako celek uká-
zat, jakým zpùsobem mají hledající lidé pøekonat svìtskost a pøes
nebeské stavy dosáhnout nirvány.
Cesta, kterou tento spis ukazuje, mù¾e, jak vím, ka¾dého odstra
¹it svou pøísností a vzne¹eností. Cíle mystiky jsou v¹ak tak vysok
é, ¾e jich ¾ádný svìtsky orientovaný èlovìk nemù¾e dosáhnout.
Ale tyto cíle vábí právì svou nadsvìtskostí, která by byla znièena
a po¹lapána i nejmen¹ím nádechem svìtskosti. Z toho dùvodu je
nezbytné, aby tou¾ící lidé pøijali mravní zøetele a kázeò, která je
zbaví svìtskosti døíve, ne¾ vstoupí do oblasti, kterou má tento spis
na zøeteli.
Uva¾ujeme-li tedy o vzne¹ených cílích pravé mystiky, musíme
technická cvièení tolik zdùrazòovaná povrchními spisy pojednávaj
ícími o mystice pokládat za úsilí marné. Nebo» ¾ivot není zmatená
hra, leda na povrchu. V hlubinách vlastní bytosti je ka¾dý jedinec
vystaven vá¾ným tlakùm ®IVOTA, tlakùm, které musí øe¹it,
jestli¾e se ov¹em ji¾ nestal bezduchou mátohou, která vnitøní ¾ivot
ztratila a ¾ije pouze vidìním a povrchními reakcemi, èili reflexy.
Aè nerad, soudím, ¾e se poèet lidí ¾ijících psychickými reflexy
skuteènì zvìt¹uje. Proto se u druhé skupiny lidí, u tìch, kteøí ¾ijí
nitrem, jeví potøeba nalézt metodu, její¾ pomocí by pøekonali svìt,
který je induktivní silou obvyklých zøetelù tísní víc a víc. Jen¾e
metoda bývá témìø v¾dy spí¹e èímsi ne¾ivým a bytosti vzdáleným,
a proto je tøeba NAUKY, která ukazuje cestu k hluboké pøemìnì
právì v pøirozeném stavu bytosti. Zde se v¹ak ji¾ nevystaèí se zevn
ími postoji a úkony, nýbr¾ s úsilím o mravní promìnu, její¾ podoba
nám svítá z textu této knihy. Proto mù¾e být tato kniha blízká
ka¾dému, kdo vá¾nì myslí na své vykoupení.
6
To, èím text mù¾e hledajícího a tou¾ícího èlovìka odstra¹ovat,
bude mírnìno úspìchy v úsilí o mravní promìnu. Jenom svìtsky
orientovaní lidé se mohou strachovat pouèek, pøíkazù a napomenut
í, které text obsahuje. Jakmile se oèistí, bude jim jeho mrazivé
ovzdu¹í pøíjemné stejnì jako chladný vánek v tropickém dni. Domn
ìle tì¾ký a bolestný ¾ivot bódhisattvù se jim pak uká¾e jako
radikální zpùsob bytostné oèisty, jejím¾ ovzdu¹ím svítá a probleskuje
bla¾enost a volnost Velikého Vykoupení tak zøetelnì jako za
¾ádného jiného du¹evního postoje.
Veliký cíl, toti¾ vykoupení, je abstrakcí pro ka¾dého z tìch, kdo
v sobì nosí by» jen nepatrnou stopu svìtskosti a instinktivnosti.
V¹echno, co nále¾í do tìchto dvou forem ¾ivoèi¹nosti, musí být
vyhlazeno hlubokým zamìøením bódhisattvického ducha, který je
kvalitativnì opakem ducha sobeckého. A vìdomí bódhisattvù se
snadno pøesmekne z oblasti jevù do transcendentna, kde ji¾ nebude
zatí¾eno okovy dobra nebo zla. Potom jim vzejde moudrost,
která je korunou þvelikých pøekonatelùÿ | èekajících ji¾ jen na
samovolné vyhasnutí ka¾dé stopy sklonu k diferenciaci na úrovni
uvìdomování, k diferenciaci, která stahuje monadu do køeèovitého
stavu, jej¾ poznáváme jako bytí.
Tak vysokými zøeteli, které zbavují ka¾dého usilujícího èlovìka
celé jeho vlastní osobitosti, ukazuje tento spis spolehlivou cestu
k nejvy¹¹ímu cíli, v nìm¾ ji¾ neexistuje ¾ádná køeè bytí, a» je ze
subjektivního hlediska chápána jako pøíjemná, nebo nepøíjemná.
A Veliký Cíl uká¾e, ¾e je jediným domovem, do nìho¾ se musí jednou
vrátit v¹ichni ti, kdo se cestou inkarnacemi ztratili v sansáru,
o¹áleni zdáními, která jim pøed oèima kouzlil zevní svìt.
Nech» je tedy tato kniha ukazatelem nejvy¹¹í cesty, pravého
úsilí a opravdového vykoupení!
Kvìtoslav Minaøík
7
PØEDMLUVA
HELENY PETROVNY BLAVACKÉ
Tyto stránky jsou výbìrem z Knihy zlatých pøedpisù, z jednoho
z onìch dìl, která byla vlo¾ena do rukou ¾ákù mystiky na Východì.
V oné ¹kole, její¾ uèení bylo pøijato té¾ mnohými theosofy, je jejich
znalost povinná. Poøízení pøekladu tohoto díla bylo pro mne úkolem
pomìrnì snadným, jeliko¾ znám zpamìti mnohé z tìchto pøedpisù.
Je velmi dobøe známo, ¾e se v Indii metody psychického ¹kolení
od sebe li¹í podle toho, který guru (uèitel nebo mistr) je provádí.
Neli¹í se v¹ak jen proto, ¾e patøí k rùzným lozo ckým ¹kolám,
jich¾ je ¹est,* ale té¾ proto, ¾e ka¾dý guru má svou vlastní soustavu,
kterou obyèejnì udr¾uje ve velké tajnosti. Za Himálajem v¹ak není
v metodách ezoterních ¹kol rozdílu, nejedná-li se právì o gurua,
který je pouze obyèejným lamou, jen¾ zná jen o trochu více ne¾ ti,
které uèí.
Dílo, z kterého zde pøekládám, tvoøí èást té¾e skupiny spisù jako
dílo, z nìho¾ byly vyòaty Znìlky Knihy Dzyan, na které spoèívá
Tajná nauka. Spoleènì s velikým mystickým dílem, nazvaným Param
ártha, o nìm¾ praví legenda o Nágárd¾unovi, ¾e bylo odevzdáno
velikému arhatovi nágy, èili þhadyÿ (pojmenování dávané støedov
ìkým zasvìcencùm) si èiní nárok na stejný pùvod i Kniha zlatých
pøedpisù. Pøesto její my¹lenky a nauky, jakkoli vzne¹ené a pùvodní,
nalézáme èasto v rùzné podobì v sanskrtských dílech jako v D¾òá-
né¹varí,** v onom skvìlém mystickém pojednání, kde Kr¹na líèí
Ard¾unovi planoucími barvami stav plnì osvíceného jogína; rovnì¾
je nalézáme i v rùzných upani¹adách. To je koneènì pøirozené, jeliko
¾ vìt¹ina, kdy¾ ne v¹ichni z velikých arhatù, prvních to následovn
íkù Gautamy Buddhy, byli Hindové a Árjové a nikoli Mongolové,
zvlá¹tì ti, kteøí se vystìhovali do Tibetu. Díla, je¾ jen Árjásanga
po sobì zanechala, jsou velmi poèetná.
*V hinduismu.
**D¾òáné¹varí je, jak je nyní známo, psána maráthsky a skládá se z Bhagavadg
íty komentované D¾òáne¹varem.
Pozn. vydavatele: Ve¹keré poznámky oznaèené * jsou pùvodní poznámky
H.P.B.
8
Pùvodní Pøedpisy byly vyryty do tenkých obdélníkových desti-
èek, opisy pak velmi èasto do kotouèù. Tyto kotouèe nebo tabulky
jsou obyèejnì uchovávány na oltáøích chrámù pøidru¾ených ke støedisk
ùm, kde jsou zøízeny tzv. þkontemplativníÿ èili mahájánské
¹koly (jógaèára). Jsou psány rùznì, nìkdy tibetsky, vìt¹inou v¹ak
v ideografech. Posvátná øeè (senzar), nehledì k její vlastní abeced
ì, mù¾e je¹tì být vyjadøována rùznými zpùsoby psaní, tajnými
znaky, které pøipomínají spí¹e ideografy ne¾ slabiky. Jiná metoda
(tibetsky zvaná lug) pou¾ívá èísel a barev, z nich¾ ka¾dé pøedstavuje
jedno písmeno tibetské abecedy (tøicet jednoduchých a ètyøiasedmdes
át slo¾ených písmen) a tak tvoøí úplnou abecedu tajného
písma. Pøi pou¾ívání ideografù je nutno èíst text urèitým zpùsobem,
nebo» v tomto pøípadì symboly a znaky pou¾ívané v astrologii,
tj. dvanáct zvíøetníkových znamení a sedm základních barev,
ka¾dá ve tøech odstínech | svìtlé, základní a temné | pøedstavují
tøiatøicet písmen jednoduché abecedy pro slova a vìty. V¾dy» pøi
této metodì dvanáct pìtkrát opakovaných znamení zvíøetníku spojen
ých s pìti ¾ivly a sedmi barvami dává celou abecedu, slo¾enou
ze ¹edesáti posvátných písmen a dvanácti znakù. Znak, umístìný
na poèátku textu, rozhoduje o tom, zda má ètenáø èíst po indickém
zpùsobu, kdy ka¾dé slovo je jednodu¹e pøizpùsobeno sanskrtu, nebo
podle zásad èínského ètení ideogra ckého. Nejsnadnìj¹í zpùsob je
v¹ak ten, který nenutí ètenáøe k pou¾ívání nìjakého zvlá¹tního nebo
vùbec jakéhokoli jazyka, nebo» znaky a symboly byly jako arabské
èíslovky a znaèky obecným a mezinárodním majetkem zasvìcených
mystikù a jejich následovníkù. Tatá¾ zvlá¹tnost je typická u jednoho
zpùsobu èínského písma, které mù¾e èít kdokoli obeznámený s jeho
povahou se stejnou snadností; Japonec je napø. mù¾e stejnì snadno
èíst ve své vlastní øeèi jako Èíòan v jazyku svém.
Kniha zlatých pøedpisù | z nich¾ nìkteré jsou z pøedbuddhistick
é doby, zatím co jiné jsou pozdìj¹ího data | obsahuje asi devades
át men¹ích zvlá¹tních pojednání. Z tìch jsem se nauèila dev
ìtatøiceti zpamìti ji¾ pøed léty. Abych mohla pøelo¾it zbytek, byla
bych se musila uchýlit k poznámkám roztrou¹eným v neobyèejnì
velkém mno¾ství písemných dokladù a záznamù, sebraných v minul
ých dvaceti letech, je¾ nikdy nebyly uspoøádány, co¾ by vìc neu
èinilo na ¾ádný zpùsob snadným úkolem. V¹echny by ani také
9
nemohly být pøelo¾eny a dány svìtu pøíli¹ sobeckému a tolik pøipoutan
ému ke smyslovým vìcem a tudí¾ naprosto nepøipravenému
správnì pochopit mravouku tak vzne¹enou. Nebo» kdy¾ èlovìk vá¾nì
nevytrvá na cestì sebepoznání, pak nikdy není ochoten vyslechnout
takové rady.
Pøesto v¹ak nepøeberné svazky východního písemnictví, zvlá¹tì
upani¹ád, jsou takové mravouky plny. þUsmr» v¹echnu touhu po ¾ivot
ìÿ, praví Kr¹na k Ard¾unovi. Tato touha má své sídlo pouze
v tìle, v nositeli vtìleného Já a nikoli v Já samotném, je¾ je
þvìèné, neznièitelné, je¾ nejen nezabíjí, ale nemù¾e být samo zabito
ÿ ( Katha-upani¹ada). þUsmr» poci»ováníÿ, uèí Suttanipátó, þdí-
vej se stejnì na rozko¹ a bolest, zisk i ztrátu, vítìzství nebo porá¾-
kuÿ. Rovnì¾: þJen ve Vìèném hledej útoèi¹tì.ÿ þZniè pocit oddì-
lenostiÿ, stále rùznými zpùsoby opakuje Kr¹na. þMysl (manas),
která sleduje toulavé smysly, èiní du¹i ( buddhi) stejnì bezmocnou
jako èlun, jen¾ uná¹en vìtrem bloudí po vodáchÿ (Bhagavadg
íta II, 67).
Proto jsem pova¾ovala za lep¹í poøídit jakýsi rozumný výbìr
jenom z tìch pojednání, která budou vhodná onìm nìkolika skuteè-
ným mystikùm v Theoso cké spoleènosti a která urèitì uspokojí jejich
potøeby. Jen oni ocení tato slova Kr¹ny |Krista, vy¹¹ího Já.
þMudrcové netruchlí ani pro ¾ivé ani pro mrtvé. Ani¾ bylo
vskutku doby, kdy bych nebyl já nebo tito vládcové lidí a také nikdo
z nás ani v budoucnosti nepøestane býtÿ (Bhagavadgíta II, 11, 12).
V tomto pøekladu jsem uèinila v¹e, aby byla zachována básnická
krása øeèi a jejích obrazù, jimi¾ se vyznaèuje dílo pùvodní. Do jaké
míry se mi toto úsilí zdaøilo, nech» posoudí ètenáø sám.
1889 H.P. B.
10
Zlomek první
HLAS TICHA
1. Tyto pokyny platí pro ty, kteøí neznají nebezpeèí ni¾¹ích
iddhi, èili psychických sil.1*
Mluví-li se o ni¾¹ích psychických silách, nejde snad v¾dy o kouzeln
é síly, ale o psychická napìtí, jejich¾ bezprostøedními impulsy je
èlovìk podnìcován k tomu èi onomu èinu. Výraz magické síly proto
musíme z evropského hlediska chápat jako neovladatelné psychické
podnìty; ty v¹ak èlovìk v sobì ulo¾il sám svými zøeteli. Zøetele toti¾
znamenají vytváøení vztahù a z nich vzniká napìtí, které se vybíjí
proti pøedmìtùm tìchto vztahù nebo pøedmìtùm jim podobným.
Tato velmi neutì¹ená situace pøivádí èlovìka v¾dycky do nesn
ází, pocházejících z rozlièných þnevyhnutelnostíÿ, které si sám
pøipravil. Jóga se v¹ak stává ¾ivou a významnou teprve tehdy, kdy¾
tato situace pøestala. To je smysl slov textu, jen¾ tímto zpùsobem
dává najevo, ¾e poèátek jógického ¹kolení vùbec je nutno vidìt
ve snaze o psychické pøekonání této situace. Ten, kdo chce být
jogínem, musí pøedev¹ím zaèít s takovou mentální a vìdomou ¾ivotospr
ávou, jaká ho vede ke zcela jiným zøetelùm, ne¾ jaké mìl
dosud. Musí se zamìøit k transcendentální oblasti, aby objektem
jeho mysli a vìdomí byly oblasti a vìci nadsvìtské a tím se kone
ènì vymanil ze vztahù svìtských, na nì¾ si v¾dy stì¾uje, mluví-li
o ¾ivotní strasti.
Výsledek úsilí o usmìrnìní zøetelù do transcendentna se posléze
projeví vyvstáním ¹»astných nadsvìtských pocitù a to je vlastnì
stav, oznaèitelný za pøípravu k józe.
2. Ten, kdo by chtìl sly¹et hlas náda,2 þbezzvuèný zvukÿ
a pochopit jej, ten se musí seznámit s povahou dhárany.3
Dhárana je v tomto pøípadì pova¾ována za soustøedìní mysli,
jeho¾ pomocí dosáhl èlovìk tak hlubokého psychického nebo ment
álního uti¹ení, ¾e usly¹í hlas náda. Tento hlas, duchovní ticho, je
reakcí na tvùrèí pøírodní i kosmické znìní; to není bì¾nì sly¹itelné,
*Èíslované poznámky H.P.B. najdete na konci knihy pøed vysvìtlivkami.
11
i kdy¾ jeho nìkteré modi kace mù¾e èlovìk sly¹et jak v urèitém
obvyklém tónu v u¹ích, tak i pøímo v pøírodì. O tom se bude mluvit
dále v textu. Nyní je nutno pouze pøipomenout, ¾e skuteèným
mentálním uti¹ením, jeho¾ bylo dosa¾eno soustøedìním z vlastní
vùle, bude þvnímáno tichoÿ; ticho je ru¹eno tvùrèím znìním a to
se mìní v tón, zesilující a¾ do stra¹ných úderù a praskotu. Jenom
sly¹ení tìchto prùvodních zvukù mù¾e ten, kdo chce být jogínem,
pova¾ovat za doklad pravého mentálního uti¹ení. To znamená, ¾e
kdy¾ se tyto zvuky nedostaví, nedosáhl vlastnì mentálního soust
øedìní, ale pouze upoutal pozornost, co¾ se rovná meditaci nebo
soustøedìní s urèitou my¹lenkou.
3. Kdy¾ se ¾ák stal lhostejným k pøedmìtùm smyslového
vnímání, musí vyhledat krále tìchto smyslù, tvùrce my¹lenek,
pùvodce klamu.
Tímto králem je vlastnì zøetel nebo názor. Upíná-li se k tváø-
nosti skuteèna, podnìcuje k urèitému my¹lení; takové my¹lení modeluje
schopnost prozøení neboli vhled toho druhu, jakým bývají
obdaøeni svìt¹tí dobøe uèlenìní lidé. To znamená, ¾e zajímá-li se
èlovìk jenom o zevní vzhled jevù, bude se jeho my¹lení pohybovat
jenom v této sféøe; to je pravá pøíèina nevìdomosti, jak ji chápe
mystika, jóga nebo buddhismus. Chce-li èlovìk nabýt poznání, musí
zamìøit pozornost k tomu, jak se jev chová a nikoli k tomu, jak vypad
á. To je ostatnì psychologický moment, který pùsobí na rozvoj
inteligence, vzdìlanosti a moudrosti. Kdo se zajímá o vzhled jevù,
ten je v¾dy du¹evnì zaostalej¹í, dokonce pøesnì v pomìru ke zøetel
ùm, usmìrnìným buï k povrchu, nebo k nitru vìcí.
4. Mysl je velikým vrahem Skuteènosti.
5. Toho vraha nech» ¾ák usmrtí.
Mysl je síla nebo schopnost, která èlovìku, jen¾ ji neovládá,
dovede pøedstavit jeho vlastní pøesvìdèení jako objektivní skuteè-
nost. Èlovìk tak vlastnì sám sobì buduje sí» klamu, klamných
pøesvìdèení a názorù, jimi¾ je svádìn na scestí v poznávání povahy
skuteènosti.
Mysl je nutno usmrtit. Mù¾e být usmrcena þvìdomým soustøed
ìním s oporamiÿ, co¾ znamená soustøedìní na objekt, jím¾ je jisté
12
místo v tìle nebo pøedstava umístìná v tìle. Pøitom je nezbytné
udr¾ovat bdìlost na tak vysokém stupni, ¾e si je pøi tomto soust
øedìní cvièící èlovìk vìdom sebe sama. Za tìchto okolností mysl
pøestane putovat jak za dohledu denního vìdomí, co¾ se pokládá
za vìdomé my¹lení, tak i podvìdomì, co¾ se pokládá za bloudìní
mysli. Pøestane-li mysl putovat, pøestane èlovìku pøedkládat jeho
domnìnky a pøesvìdèení jako objektivní pravdy a to je podmínkou
k probuzení postøehovací moci, prorá¾ející si cestu klamnými
zdáními ke skuteènosti a pravdì.
6. Nebo»: kdy¾ se mu jeho vlastní podoba bude jevit neskute
ènou jako pøi probuzení v¹echny ty tvary, je¾ vidí
ve snech;
7. kdy¾ ji¾ neusly¹í ony mnohé zvuky, jen pak mù¾e rozpoznat
ten Jediný vnitøní zvuk, jen¾ nièí zvuky zevní.
Je-li zastaveno mechanické my¹lení silou mentálního soustøed
ìní s oporami a pøivedeno a¾ k výslednému jevu, jím¾ je jistý
stupeò prozøení, uká¾e se náhle, ¾e a¾ dosud vidìné jevy jako napø.
pøíroda, lidé a ¾ivoèichové jsou pouze masky zakrývající rozhoduj
ící psychickou skuteènost, která má èasto zcela jinou povahu ne¾
její maska. A zajímavé pøitom je, ¾e èlovìk, jen¾ dosáhl prozøení,
nenachází mezi jevy, které mù¾e právì pozorovat, þcharakteryÿ,
nýbr¾ spí¹e stroje, pohánìné psychickými podnìty jako napø. vá¹-
nìmi, vzruchy, rozliènými city a hlubokými pohnutkami . . . A èím
lépe vidí, tím více zji¹»uje, ¾e jevy jsou jen þprapory vlající ve
vìtru niterných napìtí, pøivádìných k vybití schopností vlastního
smyslového vnímáníÿ.
Kdy¾ èlovìk utichne (mentálnì) silou soustøedìní, pozná té¾, ¾e
se vymanil z lomozu, který vyvolává zrání, rùst a vývoj organismù,
tvùrèí dìní a v¹echny poèiny ¾ivoucích tvorù; to je znamení, ¾e se
skuteènì propracoval do ticha. Toto ticho se mu stává ¾ivotním
pro¾itkem, jako mu a¾ dosud byl ¾ivotním pro¾itkem tento lomoz,
postihující ka¾dou bytost i tvora, kteøí se nevymanili z mechanick
ého my¹lení silou soustøedìní.
Postøehy, jejich¾ pomocí proniká èlovìk k poznání ¾ivotní mechaniky,
neuká¾í pouze to, ¾e v¹echno ¾ivé je jen strojem uvádìným
13
v pohyb pøíslu¹nou pohonnou látkou, ale dokazují mu, ¾e i on je
takovým strojem. K tìmto postøehùm toti¾ dochází v psychickém
pøerodu a pøitom se i on sám pozná jako bytí neskuteèné, jeliko¾ je
o¾ivováno pøíèinnými karmickými silami. U pøíznivých typù prová-
dìjících jógu je toto poznání poèátkem úsilí, jeho¾ pomocí si chtìjí
podmanit sebe samy; chtìjí tak pøestat být stroji a stát se bytostmi,
to je jevy, které vládnou svému bytí svou vùlí.
Tím buï øeèeno, ¾e dal¹ím cílem jógy je dovést èlovìka ke
schopnosti nebo k síle, kterou by mohl sobì vládnout. Kdo to dovede,
ten jistì v sobì nejprve udìlá poøádek: potlaèí ne¾ádoucí du-
¹evní stavy a zaène ¾ít v dobrých stavech. | Kdo sobì vládne
a ¾ije jen v dobrých stavech, ani¾ se nechá dosud neznièenými
bytostnými sklony pøimìt k tomu, aby poru¹il pøíkaz neubli¾ovat
jiným tvorùm a bytostem, ocitá se | a to bezprostøednì |
v bo¾ských stavech a tím ov¹em i v bo¾ských oblastech. To znamen
á, ¾e sebevláda, kterou rozumíme podmanìní si sebe sama
a¾ ke schopnosti ¾ít ve chtìných dobrých stavech, pozvedá ihned
èlovìka do nebe, jestli¾e dovede neuposlechnout eventuálních impuls
ù, aby komukoli ubli¾oval za úèelem jakéhokoli vlastního prosp
ìchu. A to je vlastnì zaèátek jógy. Dal¹í výsledky se vymykají
pochopení . . .
8. Jedinì pak, nikoli døíve, opustí oblast asat, klamný svìt,
aby vstoupil do øí¹e sat, oblasti pravdy.
Oblast asat je vlastnì svìt kolotavých existencí, vìèného kolob
ìhu zrozování a umírání, svìt neklidu a klamù. Synonymum
sansára podle sanskrtu a korwa v øeèi tibetské. | Kde konèí oblast
asat zaèíná oblast sat. Oblast sat obsahuje na ni¾¹ích stupn
ích sféry dévù, na nejvy¹¹ím stupni Svìtlo, jeho¾ obdobu bychom
mohli vidìt ve bdìní, které není opøeno o smyslové vjemy. Tedy ve
þbdìní o sobìÿ, co¾ je té¾ jas vìdomí, kosmická prázdnota, která
dala vzniknout kosmickým tìlesùm a v¹emu bytí ze svých vlastních
schopností a sil.
9. Døíve ne¾ du¹e prohlédne, je nutno dosáhnout vnitø-
ního souladu a tìlesné oèi se musí stát slepými k ve¹ker
ému klamu.
14
Vidìt du¹í je symbolický výraz pro vysoce vyvinutý intelekt,
který jsem oznaèil za schopnost prozøení. | Aby mohl èlovìk vid
ìt svou du¹í, musí znièit mechaniku zrakového vnímání. Nevidìt,
jak lidé obvykle vidí a vidìné vnímají, je psychická i mentální ká-
zeò, její¾ bezprostøední ozvou je postøehování, pronikající tváøností
vìcí do hlubin jejich nitra. Nechce-li v¹ak èlovìk vidìt ani jejich povrch
ani jejich nitro, stane se schopným vidìt Prázdnotu samého
absolutna.
10. Døíve ne¾ du¹e poène sly¹et, musí se obraz (èlovìk) stát
hluchým stejnì k øevu jako k ¹epotu, stejnì k hlasùm troubí-
cích slonù jako k støíbrnému bzukotu zlaté svìtlu¹ky.
Èlovìk | obraz: zevní bytost, vnímající smysly. Tento èlovìk
musí zamìøit sly¹ení k opìrnému bodu pro soustøedìní, který mù¾e
být pouze þtichou oporouÿ. Musí se mu v tomto smyslu vìnovat
do té míry, aby pøestal sly¹et jak to, co v nìm budí strach a co si
mù¾e vysvìtlovat jako zlé pøedzvìsti, které se ho bezprostøednì tý-
kají, tak i to, co je mu pøíjemné a vábí k pøilnutí. Díky takovémuto
uti¹ení jistì dosáhne pravého bytostného uti¹ení, které pøedchází
sly¹ení þzvuku nádaÿ, zvuku tvùrèího ticha; to je v pomìru k individuu
koneèné, tak¾e jen pøedchází dal¹ímu tichu, symbolizujícímu
þticho pravého vykoupeníÿ.
11. Døíve ne¾ du¹e bude s to pochopit a se rozpomenout,
musí být sjednocena s tichým mluvèím právì tak jako tvar,
do nìho¾ bude hlína uhnìtena, je nejdøíve spojen s myslí
hrnèíøovou.
12. Nebo» jen tehdy du¹e usly¹í a vzpomene si.
13. K vnitønímu uchu potom promluví
Kdo doká¾e ztichnout mentálnì tak, ¾e usly¹í hlas náda, vytváøí
pøedpoklady, aby se v jeho bytosti z hlubin zapomnìní opìt vyno-
øilo bo¾ské pro¾ívání, které zaniklo mravní a psychickou degenerací
lidstva. Jde tedy o pochopení a rozpomenutí se na zapomenuté
bo¾ské pro¾ívání, které pøesto¾e se nám v bì¾ném pøípadì vùbec
nepøipomíná, v nás døíme, skryto v latentním stavu. Je v nás skryto
v takové hloubce, ¾e je tøeba v tichu nemy¹lení se tak soustøedit,
15
¾e takøka dospíváme k vìdomé i du¹evní jednobodovosti; kdy¾ dok
á¾eme z bodu velikosti ¹pendlíkového hrotu vytvoøit pro vìdomí
a mysl spolehlivou oporu, tu koneènì poskytneme bo¾ským stavùm
dost ¹irokou cestu, aby se mohly dotknout na¹eho vìdomí a pøipomenout
se nám jako stavy na¹eho pùvodu.
Ale tato tradièní a spolehlivá cesta k rozvoji bo¾ského pro¾ívání
není jediná. K bo¾skému pro¾ívání lze dospìt i pøímým soustøedì-
ním na ticho, promítnuté vnì bytosti jako prostor naplnìný jistými
kvalitami nebo prostor z tìchto kvalit vytvoøený. V tom pøípadì je
v¹ak tento stav cílem úsilí, kde¾to tradièní postup vede k pochopen
í, ¾e tento stav je pouze prùchodní.
HLAS TICHA
a øekne:
Hlas ticha je v nábo¾enské mluvì hlas bo¾í. Z psychologického
hlediska je to stav výkonné bla¾enosti, která se vyvinula z naprosté
nezøetelnosti do embryonálního stavu; v nìm se ji¾ mù¾e pøipom
ínat vìdomí èlovìka jako srovnávací mìøítko, vystupující samo
sebou proti svìtskému stavu obecného èlovìka. Ale i kdy¾ je Hlas
ticha mo¾no psychologicky i fyzikálnì dobøe odvodit, neznamená
to je¹tì, ¾e jde o jev, který je mo¾no zaøadit do obvyklých jevù
a pak ho ji¾ nebrat v úvahu, proto¾e momentálnì není tak nalé-
havý jako jiné psychické jevy, které nás tí¾í a nutí øe¹it obecné
problémy. Symbolizuje nebeskou pøirozenost, kterou je nutno rozvinout,
jestli¾e chceme pøekonat strasti provázející svìtský ¾ivot
a povznést se k ¾ití harmonickému.
14. Usmívá-li se tvá du¹e, koupajíc se ve sluneèním svitu
tvého ¾ivota; zpívá-li tvá du¹e v kukle z masa a hmoty; lká-li
tvá du¹e v tvrzi vlastního klamu; usiluje-li tvá du¹e pøervat
støíbrnou nit, která ji poutá k Mistrovi,4 pak vìz, ó ¾áku, ¾e
tvoje du¹e patøí zemi.
Sluneèní svit ¾ivota je básnické rèení, vztahující se na optimismus
mládí, které znamená rozvoj ¾ivotních sil. Ale karmicky
mladý mù¾e èlovìk být a¾ do svého stáøí. V takovém pøípadì jde
o tvora, jen¾ spìchá za ¾ivotními zku¹enostmi, pøedpokládaje, ¾e
budou jenom pøíjemné. Ale svìt klame. Ka¾dá situace, která se
16
zdála pøíznivou, kdy¾ byla èlovìku ideálem, jej¾ se sna¾il uskute
ènit, jeví se v nejposlednìj¹ím projevu jako ne¾ádoucí; monada
procházející z vtìlení do vtìlení pomalu støádá tyto poznatky v hlubin
ách tìchto vtìlení. Kdy¾ jich dost nastøádá, stanou se tekutinou,
která zaène pøetékat z podvìdomé oblasti do oblasti vìdomé. Potom
se èlovìk stává pesimistou, jako bývají starci, i kdy¾ tøeba
zaèal právì ¾ít jako dítì, které zaèíná chápat ¾ivot. To je ov¹em
znak karmické dospìlosti, která vnímá ¾ivot a bytí jako sen a jejich
prostøednictvím získávané zku¹enosti jako zbyteènost. Pak du¹e,
èili souhrn vìdomí a já, pøestane þzpívat v kukle z masa a hmoty
ÿ a þlkát ve tvrzi vlastního klamuÿ, neboli pøestane kolísat mezi
doufáním a zoufalstvím pocházejícím ze zklamání. Naopak bude
usilovat o to, aby rozvinula bo¾skou pøirozenost, o ní¾ jsem mluvil
v pøede¹lém komentáøi, aby mohla zaèít ¾ít v bla¾enosti z odpout
ání a uvolnìní.
15. Kdy¾ tvoje rozvíjející se du¹e dopøává5 sluchu víru svìta,
kdy¾ tvoje du¹e odpovídá øvoucímu hlasu velikého klamu,6
kdy¾ podì¹ena pøi pohledu na palèivé slzy bolesti, kdy¾ ohlu-
¹ena výkøiky zoufalství tvá du¹e se stahuje do svého jáství
jako plachá ¾elva do svého krunýøe | pak vìz, ó ¾áku, ¾e
tvoje du¹e je nehodným svatostánkem svého tichého Boha.
®ít v úzkém vztahu s transcendentální oblastí neznamená je¹tì
¾ít stranou drsných skuteèností obecného ¾ivota. Ale ¾ít v tomto
vztahu je mo¾né jen tehdy, kdy¾ èlovìk moudrostí vyva¾uje strasti
obecného ¾ivota, v jejich¾ støedu ¾ije v¾dy, dokud nosí hmotné tìlo.
Dal¹í stupnì mystického nebo jógického vývoje jsou proto v pøímé
spojitosti s normálním lidským uèlenìním, které je ve spojení se
¾ivotními zku¹enostmi; jejich pomocí se prostøednictvím pochopení
pøekonávají ¾ivotní strasti, je¾ postihují svìt.
Kdo dovede ¾ít bo¾ský ¾ivot, jen kdy¾ se zcela abstrahuje od
¾ivota, ten nemá pøedpoklady k tomu, aby v nìm setrval v¾dy a za
v¹ech okolností. Jestli¾e se mù¾e na základì vnìj¹ích podmínek
izolovat od spoleènosti, mù¾e to v¾dy být jenom na èas, a» ji¾
z dùvodù vnìj¹ích, nebo vnitøních. A kdyby se ze zevních dùvodù
nemusil nikdy vrátit do lidské spoleènosti, rozhodnou tuto otázku
vnitøní èinitelé. Èlovìk jako fyzickým tìlem obdaøená bytost není
17
tvor naprosto samostatný. Právì strukturou svého tìla je spjat se
v¹ím, co ¾ije; nedovede-li ¾ít bo¾ský ¾ivot ve spoleènosti, pak jej
pøestane ¾ít v tu chvíli, kdy ho mocný hlas jeho pøirozenosti zavolá
zpìt do lidské spoleènosti. A nezavolá-li ho, je nutno zkoumat, zda
není bytostí zlomenou . . .
16. Kdy¾ poène tvoje du¹e sílit a vyklouzne ze svého bezpeè-
ného útulku, kdy¾ odpoutav¹i se od svého ochranného svatost
ánku napíná svou støíbrnou nit, spìchajíc dál; kdy¾ pat
øíc na svùj vlastní obraz na vlnách prostoru si ¹eptá þTo
jsem jáÿ, pak si pøiznej, ó ¾áku, ¾e tvoje du¹e je chycena
v pavuèinách bludu.7
Kdo usiluje o zku¹enost nejvy¹¹ího stupnì mentálního uti¹ení,
za¾ije v jistém stupni uskuteèòování ticha obrozovací pochod, který
se projevuje vlitím nových ¾ivotních sil do bytosti, vyèerpané ¾ivotn
ími zku¹enostmi. Není-li za tìchto okolností èlovìk dosti karmicky
zralý, stává se obrozovací pochod vzpru¾ením na ni¾¹í úrovni. Posí-
len spìchá znovu do svìta za ¾ivotními zku¹enostmi a nesmí pøedpokl
ádat, ¾e spìchá za nìèím jiným ne¾ za stupòováním strastí a¾
do míry neúnosné.
Mystické snahy neslou¾í k tomu, aby si èlovìk pøi¹il duchovní
opièí ¾lázy, které posílí jeho smysly. Rozvoj ¾ivotnosti, pøirozený
výsledek na cestì skuteèného zøíkání se svìta, by sna¾ícímu se èlov
ìku mìl pøipomenout, aby v¹echny své právì rozmno¾ené síly vì-
noval dal¹ímu mystickému uskuteèòování, nebo» tato vzpruha je
pouze doèasná. Promarní-li rozmno¾ené ¾ivotní síly, pozná se jednou
jako pøedèasnì vyèerpaný staøec, který pro nedostatek sil nem
ù¾e dosáhnout vysokých mystických met, ale nemù¾e ¾ít dobøe
ani na zemi.
17. Tato zem, ¾áku, je síní ¾alu, v ní¾ po stezce pøí¹erných
zkou¹ek jsou rozsety pasti, které mají polapit Já bludem,
jen¾ se zove þveliké kacíøstvíÿ.8
Zkou¹ky, o nich¾ se zde mluví, nejsou pøí¹erné svým rozsahem,
zjevem a momenty, nýbr¾ kvalitou. Pravé mystické zkou¹ky jsou
potud pøí¹erné, ¾e celá mystická stavba se v¾dy zhroutí, jestli¾e
se hledající èlovìk zapomene a vìnuje na chvíli pozornost nìèemu
18
jinému ne¾ právì nejvy¹¹ímu stavu. Je¾to se v¹ak zhroutí v¾dy
celá svìtskost, kdy¾ èlovìk vìnuje my¹lenku nejvy¹¹ímu stavu, je
toto prokletí mystického postupu naprosto správné. Ukazuje také,
¾e hranièní mez oddìlující duchovní oblasti od oblastí fyzikálních
je tak úzká, ¾e dovoluje duchovním bytostem uskuteènit svìtskost
a svìtským uskuteènit bo¾skost.
Zapomene-li se ten, kdo uskuteèòuje nejvy¹¹í stav, a padne do
svìtskosti, proto¾e vìnoval svìtu jedinou my¹lenku, padá v¾dy jen
tam, kde byl. A jestli¾e se mu po zku¹enosti z uskuteèòování nejvy
¹¹ího stavu jeví jeho døívìj¹í pøirozený stav jako pøí¹erný, je to
záruka, ¾e nìkdy po teoretickém posouzení povahy svého døívìj¹ího
stavu, jindy po jednom a jindy opìt po dvou poklescích bude mít
v¾dy dosti síly, aby se udr¾el na vysoké mystické cestì.
18. Tato zem, ó nevìdomý ¾áku, je pouze ponurá brána vedouc
í do ¹era, je¾ se prostírá pøed údolím pravého svìtla,
onoho svìtla, je¾ vítr neuhasí, onoho svìtla, je¾ hoøí bez
knotu èi oleje.
Svìt je vidìn jako ponurá brána proto, ¾e je zøejmì jeho úlohou
dovést èlovìka ¾ivotními zku¹enostmi do ¹era poznávání pomíjejícnosti
jak svìta samého, tak i v¹ech svìtských jevù. Aby svìt mohl
splnit svou úlohu, nemù¾e èlovìku poskytovat jen pøíjemné ¾ivotní
zku¹enosti, ale spí¹ zku¹enosti zkru¹ující. Právì jimi se zmìní jeho
dosavadní zøetele, které jsou v¾dy prvopoèáteèními podnìty, vedouc
ími na cestu osvobození.
19. Veliký zákon praví: þAbys poznal JÁ VE©KERENSTVA,
9 musí¹ nejprve poznat svoje vlastní Já. Abys dos
áhl poznání onoho Já, musí¹ se vzdát já ve prospìch ne-já
a bytí ve prospìch nebytí; pak teprve mù¾e¹ spoèinout mezi
perutìmi Velikého ptáka. Ach, jak sladké je odpoèinutí mezi
køídly toho, jen¾ se nerodí, ani¾ umírá, ale jest AUM10 po
vìky vìkù.11ÿ
Pozná-li kdo sebe, pozná celý svìt. Nebo» v¹echno existující je
projekcí vlastních du¹evních stavù, tu více realizovaných, tu více
pøíznakových. A stavy kterékoli bytosti, s ní¾ se èlovìk dostává do
styku, doléhají na nìho | jestli¾e se dovede správnì pozorovat,
19
a proto se poznávat | jako její charakteristické pùsobení, projev
to nìkterého ze stavù, který on sám pro¾il, pro¾ívá nebo bude
pro¾ívat. Vzniká jen otázka: je snadné poznat sebe sama? Pøedpokladem
sebepoznání je správné pozorování sebe. Nikoli jen v zevn
ích úkonech a projevech |to je jen cesta k pravému mystickému
pozorování sebe. Je nutno pravým soustøedìním, o nìm¾ jsem ji¾
mluvil, uti¹it celou bytost a pak ji pojmout jako pøedmìt pro pozorov
ání pøedev¹ím pokud se týèe my¹lení, cítìní a du¹evních stavù.
Tímto zpùsobem se uschopníme vnímat v¹echny zmìny, k nim¾
dochází na psychické úrovni; z jejich pozorování vzejde poznání
jejich pøíèin.
Kdy¾ se èlovìk psychicky obsáhne, a to vìdomým pozorováním
se ve stavu vìdomého uva¾ování, vzta¾eného k pøíèinám psychick
ých zmìn, mù¾e ji¾ nechtìné du¹evní stavy potlaèovat a chtìné
nechat rozvinout. Je-li ji¾ trvale ve chtìných (dobrých) du¹evn
ích stavech, mù¾e s úspìchem rozjímat o AUM, které symbolizuje
trojí fázi bytí, toti¾ jeho vznik, trvání a zánik v prázdnotì
absolutna.
20. Chce¹-li dosáhnout poznání, pak usedni na Ptáka ¾ivota.12
21. Chce¹-li ¾ít, vzdej se ¾ivota.13
Toto je poukaz k tomu, abychom se nepoutali k èasnému ¾ivotu,
vázanému na fyzické bytí, ale vìnovali se uvìdomování absolutna
a rozjímali o nìm. Kdy¾ si za tìchto okolností budeme uvìdomovat
sebe v bytostném smyslu, dáme své vlastní bytosti okusit bezèasovost
a bezprostorovost absolutna.
Tento zá¾itek je nezbytný, myslíme-li na vznik moudrosti. Bytost
je v psychologickém smyslu nejni¾¹í vìdomou úrovní citu, jeho¾
prostøednictvím shroma¾ïujeme ¾ivotní zku¹enosti. Je-li ¾ivotní
zku¹eností dotyk absolutna, pak je v¹echno jsoucí odsunuto jako
pozorovatelná pøedmìtnost; kdo mù¾e prohlédat v¹echno, co je, je
bytost nejzku¹enìj¹í, moudrá.
22. Tøi sínì, ó unavený poutníèe, vedou ke konci námah.
Tøi sínì, ó vítìzi nad Márou, povedou tì tøemi stavy14
ke ètvrtému15 a odtud do sedmi svìtù16, svìtù vìèného
odpoèinutí.
20
23. Chce¹-li vìdìt, jak se jmenují, pak sly¹ a pamatuj.
Tøi sínì a tøi stavy jsou: nevìdomost, která je duchovním spánkem,
¹kolení, které je duchovním tápáním za svìtlem, a moudrost,
která je duchovním bdìním. V¹echny tøi opatøují èlovìku ¾ivotní
zku¹enosti, které jej pozvedají do stavu túrja, stavu, který pøedch
ází nejvy¹¹ímu sjednocení.
24. První síò se jmenuje nevìdomost | avidja.
25. To je síò, v ní¾ jsi spatøil svìtlo svìta, v ní¾ ¾ije¹ a v ní¾
zemøe¹.17
Z bytostného hlediska je èlovìk citem ve hmotì realizovaným;
duchovní projevy citu jsou bezèasovým opakováním bolestných
zku¹eností ze snahy dosáhnout nìèeho potì¹ujícího. Zku¹enostní
zrání na této úrovni je tak pomalé, ¾e se nedá ani pozorovat. Jsme
toti¾ stále stejnì hmotní, pokud lidská pamì» sahá; ¾ivotní zku-
¹enosti, které pøijme samo tìlo, pøetváøejí fyzickou bytost v bytost
stále subtilnìj¹í. Nadmìrné nahromadìní ¾ivotních zku¹eností
v tìle by fyzickou bytost pøetvoøilo v duchový útvar, v bytost neviditelnou.
26. Druhá se jmenuje Síò ¹kolení. V ní tvá du¹e nalezne
kvìty ¾ivota, ale pod ka¾dým kvìtem stoèeného hada18.
Jestli¾e se nìkdo duchovnì probudí do té míry, ¾e zaène ¾ít
vìdomì ve svìtì jevù, najde v nìm tolik zajímavostí a¾ zázrakù,
¾e pro obdiv zapomene na nejvy¹¹í cíl, aby se mohl více zabývat
právì tìmito zázraky a zajímavostmi. Uèiní-li to, ztratí ji¾ nalezenou
cestu a zaplete se do sítì pøeludù, utkané ze zmìn stavù
a forem pozorovatelného svìta.
27. Tøetí síò se nazývá moudrost, za ní¾ se pak prostí-
rají bezbøehé vody Ak¹ary, neznièitelné studnice v¹evì-
doucnosti19.
Pravá moudrost vede v¾dy èlovìka k uskuteènìní absolutna.
A uskuteèní-li je èlovìk je¹tì dokud je ¾iv, pro¾ívá nebeské stavy
jako nebe¹»ané, kteøí ¾ijí moudrostí a nikoli citem nebo pudem
jako lidé.
21
28. Chce¹-li bezpeènì projít první síní, pak a» tvá mysl
klamnì nepokládá ohnì chtíèù, je¾ tam ¾hnou, za sluneèní
svit ¾ivota.
Citový ¾ivot jsou vlastnì jen a jen uchopovací akty. To lze vid
ìt u nejni¾¹ích organismù, které neprojevují svùj ¾ivot nièím jin
ým ne¾ právì úsilím o získání potravy. Z duchovního hlediska je
to pouze chtíè, i kdy¾ z lidského hlediska je to jen nevyhnutelný
projev pudu sebezáchovy. Ale a» je tomu tak, nebo onak, èlovìk,
který tou¾í po tom, aby uskuteènil nejvy¹¹í stav, nezbytnì musí zas
áhnout i do bìhu vìcí v prostých aktech, inspirovaných ¾ivotním
pudem nebo pudem sebezáchovy.
Je tøeba vìdìt, ¾e ¾ivotní pud je pøíèinou trvalého psychick
ého nepokoje; z duchovního hlediska je to vzru¹ení, jaké zabra-
òuje tomu, aby byl uskuteènìn pravý klid. Kdo tou¾í po nejvy
¹¹ím Uskuteènìní, musí se proto pøinutit k dokonalému klidu
ve smyslu pøirozeného chtìní, aby vùbec mohl za¾ít pravý stav
soustøedìní. A tento klid lze uskuteènit pouze naprostým nezá-
jmem o svìt.
Kdo vìdomì a rozvá¾nì potlaèil ka¾dý zájem o svìt a uèinil ze
sebe pouze pøedmìt zájmu, ten za¾ije klid pocházející z nechtìní
a tím i soustøedìní, které zavádí vìdomí k samému vzniku ¾ivota.
To je velmi pouèné a je nezbytné propracovat se k tomu.
Mnozí lidé jsou v¹ak duchovnì velmi málo vyvinutí, proto mohou
pova¾ovat projevy ¾ivotního pudu za pravý smysl ¾ivota. Kdo
se v¹ak takto dívá na svìt, ten je ji¾ na scestí, a proto jsou jeho
mystické snahy marné.
29. Chce¹-li bezpeènì projít druhou síní, nezastavuj se, abys
vdechoval omamnou vùni jejích kvìtù. Chce¹-li být osvobozen
od svých karmických øetìzù, nevyhledávej svého gurua
v tìchto oblastech klamù.
Pøísnì vzato znamená tato pouèka to, abychom odmítali i vzdì-
lanost, jejím¾ cílem je seznámit lid s povahou a zákonitostí nevyhnuteln
ých pøírodních dìjù. Je to pøece jen operace, její¾ pomocí
svìt nutí vìdomí jedince setrvávat na pùdì pomíjivého svìta; máme
v¹ak vìdìt, ¾e jsme obdr¾eli lidské tìlo jen proto, abychom se s ním
22
jako¾to se svìøeným kapitálem vrátili ke svému prapùvodu, do absolutna.
Ústavy pro zevní vzdìlávání jsou proto èarodìjné kuchynì,
v nich¾ se pravé zalo¾ení èlovìka pøetavuje tak dlouho, a¾ v¹echno
jeho vìdomí bude absorbováno svìtem. V tomto smyslu si tyto
ústavy svými uèebními osnovami nezadají s uèením èerných mágù.
Obojí èlovìka usmìròují do svìta, co¾ je pravým pøedpokladem pro
jeho du¹evní a duchovní znièení. Nebo se snad mám pøiznat, ¾e se
mýlím? Mám pøiznat, ¾e dosavadní postup ukazuje pouze na dal¹í
vývoj èlovìka? | Je þdoba ¾níÿ. Jako vybíráme ze zemských hlubin
u¾iteèné nerosty, tak vybíráme z du¹evních fondù, je¾ èlovìk
v sobì chová jako du¹evní majetek vytváøený po nesèetné generace.
A¾ ho vybereme, nastane degenerace. To vím ze zku¹enosti, kterou
jsem získal pøi uskuteèòování absolutna prostøednictvím snahy
o jeho pojetí.
30. Mudrcové neprodlévají v místech radovánek smyslù.
31. Mudrcové nedbají sladkých hlasù klamu.
32. Hledej toho, kdo tì zrodí20 v Síni moudrosti, v síni, která
le¾í dále, kde ve¹kerý stín je neznám a kde svìtlo pravdy záøí
v nehynoucí nádheøe.
Kdo se chce osvobodit, musí se uzavøít svìtu, a» se mu svìt
pøedstavuje jako dárce pøíjemných smyslových vzru¹ení, nebo slibuje
odpoèinek, èasto tak ¾ádoucí, kdy¾ je èlovìk po dlouhou dobu
vystaven zøení skuteènosti a pravdy. Kdy¾ se svìtu uzavøe, setrvá
v klidu, který je jistým druhem soustøedìní.
33. Ono nestvoøené pøebývá v tobì, ¾áku, stejnì jako v oné
síni. Chce¹-li toho dosáhnout a obé spojit, musí¹ se svléci
ze svého temného roucha klamu. Udus hlas tìla a nedovol
¾ádnému smyslovému obrazu, aby se dostal mezi ono svìtlo
a svìtlo tvé, aby tato dvì mohla splynout v jedno. A kdy¾ jsi
poznal svou vlastní ad¾òánu21, prchni ze sínì ¹kolení. Tato
síò je nebezpeèná svou zrádnou krásou, je jí v¹ak tøeba ke
tvé zkou¹ce. Mìj se na pozoru, lanú, aby oslnìna klamnou
záøí tvá du¹e neprodlévala a nebyla chycena v jejím mámiv
ém svìtle.
23
34. Toto svìtlo vyzaøuje z drahokamu velikého svùdce
(Mára)22. Okouzluje smysly, spoutává mysl a èiní z nepozorn
ého ¾áka opu¹tìnou trosku.
A» je pravá kvalita nejvy¹¹í skuteènosti jakkoli nepoznatelná
tomu, kdo neusmìrnil rozli¹ující pozorování k absolutnu, pøece
v nìm existuje stále jako semeno, které a¾ dosud nemìlo podm
ínky ke vzklíèení a vzrùstu. Tyto podmínky jsou v¹ak získány
uvìdomovacími postupy, které se týkají rùzných fyzikálních kvalit,
obsa¾ených jak v kosmu, tak v ka¾dém tvoru a tvaru. Ale teprve
kdy¾ se èlovìk vysvleèe z omezujícího uvìdomování, které je podm
ínìno náklonností vìdomí k uvìdomovacím aktùm vymezujícím
jak pojmy, tak i vnímání, pozná nejvy¹¹í kvality samého absolutna
jako toto¾né s nejvy¹¹ími kvalitami svého bytí; to je pøedpoklad ke
slouèení átmana s parabrahma.
Pravou pøeká¾kou slouèení átmana s parabrahma je v¹ak silný
projev ¾ivotnosti, v nìm¾ síly bytí pøekonávají síly rozumu a vì-
domí. Jakmile jsou síly bytí pøekonány silami intelektu, ducha,
vìdomí nebo rozumu, zaène se rozvíjet i pravé (objektivní) pozn
ání. Díky jemu mù¾e èlovìk vyjít ze sínì ¹kolení, kde je strhá-
ván dotykovými efekty, èili pro¾itky, které se v¾dy vztahují na citov
é reakce.
Citové reakce je v¹ak nutno pova¾ovat za elementární postup
k ¾ivotním zku¹enostem. Proto je citu tøeba v¹ude, kde není pøedpoklad
ù pro nabývání ¾ivotních zku¹eností cestou lozo ckou. To
znamená, ¾e ka¾dá bytost, která nezískala moudrost správným du-
¹evním postojem a orientací, musí prodlévat v síni ¹kolení; v ní
najde nepøeberné mno¾ství pøíèin k rùzným citovým efektùm,
tak svùdným pro ka¾dého karmicky nezralého tvora, aby vytvá-
øel kladný pomìr ke svìtu dìní.
Jestli¾e pozná tyto pøíèiny k rùzným citovým efektùm jako bezv
ýznamné a bezduché, mù¾e se ten, kdo se stal ¾ákem jógy, zamì-
øit k absolutnu. Po tomto aktu se v¹ak ji¾ nedoporuèuje, aby se
znovu zahledìl zpìt do svìta. Vjem absolutna pùsobí jako elixír,
jeho¾ obìh fyzickými ¾ilami vzbuzuje kladný pomìr ke svìtu na
vysoké úrovni. Ve vìt¹inì pøípadù to znamená, ¾e se èlovìk dopou
¹tí neodpustitelného høíchu proti Svatému duchu, který ho pak
24
ji¾ nepøijme, ale zavrhne do temnot subjektivismu, symbolizujících
docela dobøe samo peklo.
Proto sná¹ejme ¾ivotní zkou¹ky, a» se projevují jako svody, nebo
neúnosné utrpení. Tím se zvìt¹í i na¹e duchovní svoboda. A¾ pøekon
áme náklonnosti ke svìtu, nebudeme snad musit prchat ze sínì
¹kolení, nebo» sama ad¾òána prchne od nás jako poku¹itel, jen¾ nás
a¾ dosud dovedl klamat zrádnými fantasmagoriemi.
35. Mùra pøivábená oslòujícím plamenem tvé noèní lampy
je odsouzena zahynout v lepkavém oleji. Du¹e neobezøelá,
která se nedá do boje s výsmì¹ným démonem klamu, vrátí
se na zem jako otrokynì Márova.
Mùra, to» hledající lidská bytost, dosud slabá v duchovním
pøedsevzetí, které mù¾e zaniknout, jestli¾e se v ní více rozdmýchá
¾ivotní chtíè ve v¹ech obmìnách. Text to pøirovnává k plamenu
vlastní noèní lampy. Ale hledíme-li na duchovní snahy jedincù ze
¹irokého zorného pole, je ka¾dý èlovìk podoben spí¹ mùøe ne¾ cherubovi.
Proto je nutné poèítat s tím, ¾e vzdávání se svìta je skute
èný zápas s démonem klamu. Kdo v nìm umdlí døív, ne¾ dosáhne
nejvy¹¹ího výsledku, ten se mù¾e stát otrokem Mára, zejména jde-li
o psychicky citlivého èlovìka. Ka¾dý ¾ák jógy by proto mìl zmobilizovat
v¹echny síly a zalo¾it své úsilí na vykoøenìní ve¹keré negace
a pasivity, která se v nìm mù¾e objevit. Nebo» pozitivní duch, toti¾
èlovìk nanejvý¹ energický a niternì èinný, je v¾dycky blí¾ vysokému
uskuteènìní ne¾ duch pasivní.
I kdy¾ energie, èinnost a pozitivní chování je pouze náhra¾kou
skuteèné dokonalosti, pøece jen vede k fyzickému uzpùsobení, jaké
nacházíme u èlovìka duchovnì dokonalého. A pøitom usilující èlov
ìk nikdy není na smyslové úrovni vystaven takovému nebezpeèí
jako v prvých a dal¹ích projevech uskuteèòující se duchovní dokonalosti.
Kromì toho èinorodost a energie vyrùstají z tých¾ sil, které
pasivní povahy ponechávají bloudícímu my¹lení; tato èinorodost
a energie je vlastnì té¾ projevem uskuteèòujícího se soustøedìní,
nebo» ji provází du¹evní usebrání.
36. Pohleï na zástupy du¹í. Pozoruj, jak se vzná¹ejí nad rozbou
øeným moøem lidského ¾ivota a jak vyèerpané, krvácející
25
a s pøelámanými køídly klesají jedna po druhé na vzdouvající
se vlny. Zmítány divými vichry, ¹tvány bouøemi, jsou uná-
¹eny do strhujících proudù a mizejí v prvním velkém víru.
Tato vize je správná. Opravdu nestranný pozorovatel v¹eho
dìní mù¾e vidìt, jak èlovìk v rozvoji svých ¾ivotních sil skládá
zpravidla nadìje do svìtského ¾ivota a jak se v¹echny jeho nadìje
rozpadají zklamáními, je¾ pøicházejí jedno po druhém. Lidé, kteøí
mají v mládí mnoho ideálù, ale nejsou dosti moudøí, aby uskuteè-
òovali jen ty, které by je pozvedly do transcendentna, jsou ¾ivotem
pomalu ubíjeni a posléze upadají do naprosté podøízenosti vnìj-
¹ím vlivùm.
Této situaci chce jóga pøedejít; proto jogínové podnikají zápas
se svou pøirozeností. Kdy¾ se jim podaøí propracovat se do stavu,
v nìm¾ jejich denní vìdomí není dotýkáno ¾ádným vzdutím zevním
ani vnitøním, dosahují vlastnì vítìzství nad sebou v ni¾¹ím smyslu.
To je pøedpokladem pro získání dal¹ích trofejí, z nich¾ nejvy¹¹í jsou
moudrost a spása.
37. Kdy¾ jsi pro¹el Síní moudrosti a chce¹ dosáhnout údolí
bla¾enosti, pak, ¾áku, pevnì uzavøi svoje smysly pøed velik
ým, dìsným kacíøstvím oddìlenosti, které tì odluèuje od
ostatních bytostí.
Vzhledem k bytostné existenci a zaèlenìní jednotlivce do spole
ènosti je uèení o individualismu velmi pochybné. Jedinec je jenom
èlánkem v nekoneèném øetìzu lidských bytostí a mìl by si to
pøipomínat v¾dy, nutí-li ho my¹lení k tomu, aby se pova¾oval za
nezávislou jednotku.
Text spojuje bla¾enost s vìdomím spjatosti jedince s celkem
na základì mystických zku¹eností. Soustøeïuje-li se toti¾ èlovìk
ve vìdomí sounále¾itosti mezi sebou samým a celým lidstvem,
rozvíjejí se v nìm rozlièné ¹»astné pocity. Soustøeïuje-li se v¹ak
ve vìdomí nezávislosti jako zcela samostatný jedinec, musí èasto
èelit nepøíznivým vlivùm pocitu osamocení. Proto tato druhá
cesta slou¾í jen jako pokusná metoda k získání urèitých ¾ivotn
ích zku¹eností, kterými se povznese do chladných vý¹in nezávisl
ých mudrcù.
26
38. Nedopus», aby se tvùj Zrozenec nebes, ponoøený do oce-
ánu máji, odlouèil od své vesmírové rodièky (du¹e), ale nech
onu ohnivou sílu, aby se uchýlila do nejvnitønìj¹í komnaty,
komnaty srdce23, pøíbytku to Matky svìta24.
Zrozenec nebes znamená transcendentní bytost, která je v èlov
ìku buï v latentním, nebo rozvojovém stadiu. Je¾to je v¹ak v tìle,
je v oceánu máji; proto by mìl ka¾dý sna¾ící se èlovìk velmi peè-
livì uva¾ovat o v¹ech svých dosavadních vztazích | a» skuteèných,
nebo jen psychických | ne¾ rozhodnì vykroèí na cestu Velikého
osvobození. Text doporuèuje, aby se neodluèoval od své vesmírné
rodièky, od psychického stavu, který lze transformovat v elektromagnetick
é asociace, jejich¾ pùsobením se teprve mù¾e zaèlenit
jako bytnost urèité kvality do psychického vesmíru. Usilující èlovìk
by mìl pøijmout jako svou povinnost ¾ít a setrvávat jako pozorovatel
sebe sama, který nezasahuje do neustálých psychických vzdutí
jako nièitel, ale jen tato vzdutí usmìròuje tak, aby byla dobrá
a pøíznivá.
Vzdá-li se hledající èlovìk touhy pøejít pøímo ze svìtského ¾ivota
do klidu a pohody bytosti, která ¾ije uva¾ováním a pozorov
áním sebe jako objektu, jen¾ obsahuje ¹tìstí nejvy¹¹í neèinnosti,
mìl by | podle slov textu | pøinutit pozornost, aby se uchýlila do
støedu prsou v podobì jakéhosi mentálního svazku. A jeliko¾ ka¾dý
mentální svazek, jej¾ jsme dostali pod dohled vlastního denního vì-
domí, musíme pova¾ovat za ¾ivou sílu, kterou mù¾eme pozorovat
napø. v ¾ivé pozornosti smìøující k nìèemu zevnímu, je soustøedìní
tohoto druhu pøedpodmínkou pro sta¾ení elektromagnetického potenci
álu, obsa¾eného v tìle, pøímo do místa koncentrace. Jeho sta-
¾ení zvy¹uje intenzitu jeho záøení; tzv. ¾ivoèi¹ný magnetismus se
tímto aktem mìní a¾ v záøivou a sr¹ící energii, kterou jogínové na¹li
v psychickém nervovém centru pod genitaliemi.
My lidé Západu o této síle také nìco víme, nikoli v¹ak v tém¾
smyslu jako jogínové, nýbr¾ jako fyziologové. Jsou to pohlavní
energie, chovající geny a snad i jiné nosièe. Ale a» je tomu jakkoli,
pohlavní energie není jen materiální esence s urèitými nosi
èi, ale elektromagneticko-fluidický svazek, jen¾ vydá své psychick
é energie na pøímý popud soustøedìní spojeného s rozjímáním
27
o transcendentnu. V tom pøípadì pohlavní fyzická esence popustí
elektromagnetický potenciál, jen¾ se bodovým soustøedìním shlukuje
v záøivý bod; ten, procházeje tìlem, je s to rozpustit ve¹-
keré fluidicko-magnetické energie, zadr¾ované ostatními psychick
ými i fyzickými ganglii.
I kdy¾ soustøedìní v místa pudenda nejsnáze vyvolává elektromagnetickou
energii zvanou ohnivá nebo té¾ hadí síla, neznamená
to je¹tì, ¾e její støediska nemohou být i jinde. Vím toti¾, ¾e soust
øedìní do støedu prsou, pøi nìm¾ se nepomíjí uvìdomování si sebe
sama fyzicky i psychicky, mù¾e pøímo pøedcházet nalezení této síly
v prsou; tak soustøedìní do kteréhokoli místa v tìle za pøedpokladu
dokonalého sebeuvìdomìní vede v¾dy k tomu, ¾e tuto sílu najde
èlovìk tam, kam se soustøeïuje.
39. Pak se ona síla vznese ze srdce do ¹esté støední oblasti,
na místo mezi oèima, kde se stane dechem JEDINÉ DU©E,
hlasem, který v¹e naplòuje, hlasem tvého Mistra.
Tento pøenos je podmínìn stoupající intenzitou soustøedìní,
o nìm¾ jsem mluvil v pøedchozím komentáøi. V pøeneseném smyslu
by se mohlo øíci, ¾e zpøítomòuje-li si èlovìk sebe sama s tendencí
k jednobodovosti mysli, stupòuje èasem jednak intenzitu soustøed
ìní, jednak vjemy svého tìla jako èist¹í a èist¹í substance. Kvalita,
kterou je tìlo, se tím stále více mìní vùèi vìdomí. Na vy¹¹ích stupn
ích tohoto druhu vývoje se èlovìk mù¾e soustøeïovat tak, jako
kdyby tìlo bylo esencemi, které se samy sebou stahují k ústøedí vì-
domí, toti¾ k hlavì. Kdy¾ se posléze tìlo pojaté jako esence stáhne
do centra mezi oboèím, projeví se to rozvinutím vhledu; oproti
pøedchozímu a a¾ dosavadnímu stavu èlovìka se to jeví jako jasnoz
øení nebo i schopnost, která mu umo¾òuje stýkat se s bohy.
40. Jen potom se mù¾e¹ stát poutníkem po obloze25, jen¾
kráèí ve vìtrech nad vlnami a jeho¾ kroky se nedotýkají vod.
Kdo ve snaze o zpøítomnìní si sama sebe ve vìdomí pojal do
nìho celou svou bytost a vývojovým postupem ji sublimoval alespo
ò v subjektivním smyslu, mù¾e dospìt a¾ k tomu, ¾e se jeho
vìdomí uvolní od fyzického tìla a smyslové sféry; on sám pak bude
s to putovat oblastmi prostoru, provázen vìdomím sebe jako bytosti
28
s tìlem. A i kdyby nemìl pocit, ¾e jsa v tìle, mù¾e kráèet kamkoli,
zatím co jeho fyzické tìlo setrvává na svém pùvodním místì, pøece
se tento stupeò vývoje projeví v uvolnìní vìdomí, které se od stavu
du¹evního unesení li¹í realistickým pojetím sebe sama.
Ti, kdo dosáhli stavu, který se oznaèuje jako þpoutník po obloze
ÿ, pro¾ívají v¾dy pocity volnosti, ani¾ jsou zbaveni poznávání,
¾e je¹tì nedosáhli poslední meze mo¾ností pro bytí, je¾ pochází
z tohoto vesmíru. Tím je stav þpoutník po oblozeÿ stavem pøechodn
ým; je tøeba umìt vykroèit z nìho k nejvy¹¹ímu Uskuteènìní.
41. Ne¾ polo¾í¹ nohu na nejvy¹¹í pøíèku ¾ebøíku, onoho ¾eb-
øíku mystických zvukù, usly¹í¹ sedmerým zpùsobem hlas
svého vnitøního Boha*.
Zvuky popisované v následujících odstavcích jako zvuky vlastn
ího vnitøního Boha se opakují u v¹ech, kdo ¹li þcestou koneèného
uti¹eníÿ. Jak jsem ji¾ øekl døíve, je jejich zaznamenávání podmínìno
psychickým uzpùsobením. Èlovìk, který usiluje o þkoneèné uti¹en
íÿ, dosahuje ho na du¹evní úrovni, zatím co jeho bytost pulsuje ve
tvùrèím dìní, které je zvukem jiné dimenze nebo oktávy. Za pøedpokladu,
¾e proniká k absolutnímu tichu tak rychle, ¾e se tvùrèí
dìní, v nìm¾ se nalézá jeho celá ostatní bytost, nemù¾e pøimì-
øenì uklidòovat v pomìru k jeho du¹evnímu uti¹ování, bude sly¹et
zvuky, o nich¾ se text ní¾e zmiòuje.
42. První je jako sladký hlas slavíka, jen¾ pìje dru¾ce píseò
rozlouèení.
43. Druhý pøichází jako zvuk støíbrného cymbálu dhjániù,
probouzející tøpytící se hvìzdy.
44. Dal¹í pak zní jako melodický náøek moøského skøítka
uvìznìného v jeho ulitì.
45. A po nìm následuje zpìv víny.26
46. Pátý zase jako zvuk bambusové flétny zaøezává se
ti do u¹í.
47. A pak se mìní ve vøesk polnice.
*Vy¹¹í Já.
29
48. Poslední se zachvívá jako temné dunìní bouøkového
mraku.
49. Sedmý pohlcuje v¹echny zvuky ostatní. Utichají, aby ji¾
nebyly sly¹eny.
V¹echny tyto zvuky symbolizují postup k duchovnímu tichu
a pocházejí asi z napìtí mysli proti pøedmìtu soustøedìní, kterým
je ticho. Tento pøedmìt soustøedìní symbolizuje ov¹em duchovní
dokonalost, která je pravým tichem a vyplývá z pøenosu vìdomí do
oblasti nadtvùrèí. Vìdomí proto prochází pøi vývoji k tichu stavy
pøírodního utváøení, které¾to utváøení je v pøeneseném smyslu zvukem.
První obrat vìdomí ke þklidu za pøírodouÿ se proto ve zvukov
ých efektech jeví jako pøíjemný tón, který zesiluje proti vyvíjej
ícímu se uti¹ení a¾ v údìsný rachot.
Jóga uèí, ¾e za silných zvukù má cvièící èlovìk obracet pozornost
ke zvukùm jemnìj¹ím. Domnívám se, ¾e to není tøeba pøipom
ínat. Kdo usiluje o naprosté uti¹ení, je døíve, ne¾ zvuky zesílí
v rachot a rány, tak zjemnìlý, ¾e se zcela samovolnì upíná na zvuky
pøíjemnìj¹í. A tyto zvuky, které jsou více tichem ne¾ zvuky, zesílí
a rozvinou se; po jisté dobì bude dosa¾eno ticha a popisované zvuky
se ji¾ nikdy nebudou opakovat.
50. Kdy¾ onìch ¹est27 bude usmrceno a polo¾eno k nohám
Mistra, pak se ¾ák noøí v JEDINÉHO,28 stává se tímto Jedin
ým a v nìm ¾ije.
To znamená, ¾e sly¹ené zvuky má mystik jako mystické
dìní obìtovat pomyslnému bo¾ství a upínat pozornost na ticho.
Projde-li za této situace celým kursem þsly¹eníÿ, bude za¾ívat nad
ále pouze ticho, které se v bytosti obrá¾í ve stavech urèitého druhu
bla¾enosti.
51. Ne¾ vstoupí¹ na tuto stezku, musí¹ znièit své lunární
tìlo,29 oèistit své tìlo mentální30 a èistým uèinit své srdce.
Text pova¾uje lunární tìlo za personi kaci, která byla vybudov
ána výrony (¾ivotní silou), jejich¾ kvalitu a tendence vytvoøily
zøetele. Pokud jsem mohl zjistit, chtíè a vùle usmìròují ¾ivotní
sílu tam, kam se samy obracejí, zejména kdy¾ chtíè a vùle jdou
30
za svým cílem nekompromisnì. Ale ¾ivotní síla nezùstává nezciziteln
ým majetkem pøedmìtu nìèí ¾ádosti, a» je tento pøedmìt vìc,
nebo bytost. Tato síla po¾adovanou vìc nebo bytost inspiruje, aby
ve¹la do kontaktu s bytostí, která se k ní s chtíèem upíná. Pak se
zase ¾ivotní síla vrací zpìt k ¾ádající bytosti a stává se v jejím tìle
zplodinou, která se hromadìním stále více formuje v jakéhosi psychick
ého dvojníka. Ten jako by byl ztìlesnìním v¹ech forem citu,
jen¾ se projevuje spontánními pohnutkami a poèiny jako napø. ¾ivotn
ím pudem.
Toto mystické vysvìtlení vzniku astrálního dvojníka se mù¾e
zdát lozo ckou dedukcí. Ale astrální dvojník existuje i z hlediska
psychologického. Je to soubor ¾ivoèi¹ných zøetelù, je¾ vytvoøily jak
ýsi psychický svazek, druhé já, o¾ivované ni¾¹ím druhem vìdomí,
zvaným podvìdomí, které se na povrchu projevuje rozliènými reflexy.
A tento svazek je mocným a vìdomým mentálním úsilím vystaven
znièující síle. | Kdo se správnì soustøeïuje na oporu v tìle,
ten právì bdìlostí a vìdomou èinností (soustøedìním) napadá pøedev
¹ím tento zledovìlý citový svazek a tímto úsilím jej rozpustí. To
se pova¾uje za znièení lunárního tìla.
Jeho znièení je nezbytné. Kdo mu poskytne mo¾nost, aby ¾ilo,
proto¾e si zachovává citovost, bude ve své snaze o zpøítomnìní ¾ivouc
í skuteènosti ve vìdomí stále pokou¹en citovými a ¾ivoèi¹nými
vznìty. Jejich existence mu vùbec nedovolí realizovat vysoký ideál,
k nìmu¾ se ubírá svými snahami.
Tìlo mentální je zplodinou my¹lenkové èinnosti. Kdo myslí
èistì, ten toto tìlo proèistí. A kdo zamìøí cítìní k Bohu, oèistí
své srdce.
52. Èisté, jasné a prùzraèné vody vìèného ¾ivota nemohou
se mísit s bahnitými proudy monsúnového pøívalu.
53. Nebeská krùpìj rosy tøpytící se v prvním paprsku slunce
v lùnì lotosu stane se kouskem hlíny, kdy¾ padne k zemi; hle
perla se teï stala trochou bláta.
Nejvy¹¹í uskuteènìní není problém. Vytrhnìte vìdomí a mysl ze
svìta, zamìøte je k transcendentnu a dospìjete k nìmu. Ale pak jde
o to setrvat v nìm. K tomu je nutné neustálé mentální povznesení
31
a oèi¹»ování vìdomí pomocí vysoké (transcendentální) náplnì. Jinak
perla dokonalosti bude str¾ena neèistými vodami lunárního
dvojníka, kterého bude chvíli ozaøovat a tím ho posilovat v ¾ivotní
¾ízni; potom v¹ak zanikne jako dal¹í èlen astrálního souboru, který
nazýváme lunárním tìlem.
54. Bojuj se svými neèistými my¹lenkami, ne¾ tì ovládnou.
Nalo¾ s nimi tak, jak ony chtìjí nalo¾it s tebou, nebo»
u¹etøí¹-li je a ony se zakoøení a porostou, pamatuj, ¾e tì
tyto my¹lenky pøemohou a usmrtí. Mìj se na pozoru, ¾áku,
a nepøipus», aby se pøiblí¾il tøebas jen jejich stín. Nebo» by
vzrostl co do velikosti a síly a pak by tato zplodina temnot
strávila tvou bytost døíve, ne¾ by sis plnì uvìdomil pøítomnost
tohoto èerného, ohavného netvora.
Jestli¾e nìkdo vysokými zøeteli pøenesl své vìdomí do sféry
dokonalosti, musí se støíci toho, aby dovolil vyvstat ni¾¹ím zøetel
ùm, které ji¾ pøemohl. Dovolí-li jim, aby vyvstaly, musí po-
èítat s tím, ¾e se rozvinou do pùvodní síly a opìt zavalí jeho
vìdomí nyní ji¾ oèi¹tìné. | Co to znamená? Staèí jen þmal
ýÿ mentální poklesek, aby èlovìk ztratil s obtí¾emi dobytou
cenu, dokonalost. Ostatnì se lidé duchovnì vyspìlí li¹í od lidí
duchovnì nevyspìlých právì kvalitou my¹lení a náplní vìdomí.
Síly, energie, vìdomosti, etiketa a v¹echny ostatní vlastnosti
svìtce nebo høí¹níka jsou pouhé nic v pomìru ke kvalitì my-
¹lení a náplni vìdomí. Musí se jich dbát jen proto, ¾e usnad-
òují vytváøet správnou náplò vìdomí i kvalitu my¹lení. Jinak jsou
bezcenné.
55. Ne¾ bude mystická síla31 s to tì pøetvoøit v Boha, lanú,
musí¹ získat schopnost usmrtit podle své vùle mìsíèní tìlo.
56. Hmotné já a duchovní Já se nemohou nikdy setkat.
Jedno z této dvojice musí zmizet; pro obì zde není místa.
Kdo se doká¾e tak mocnì pozvednout k Bohu, ¾e na sebe zapomene
v ¾ivoèi¹ném smyslu, ten ji¾ znièil své astrální tìlo. Ale
tento stav zpravidla nebývá trvalý. Èlovìk znovu upadá do stavu,
v nìm¾ vnímá a poci»uje svìtsky; tento stav je podmínkou nového,
opìtného vzniku astrálního tìla.
32
Jogín v tomto smìru zku¹ený dovede své návraty do svìta vyrovn
ávat du¹evním pozvednutím se k absolutnu a vyhlazováním
projevù astrálního dvojníka, tj. citovosti a ¾ivoèi¹nosti. | Po vy-
èi¹tìní vìdomí èlovìk opìt povstane v nejvy¹¹ím stavu vìdomí; po
jistém èase pobytu v nejvy¹¹ím stavu vìdomí bude jeho bytost pøetvo
øena do té míry, ¾e se bude moci chápat jako bytost bo¾ská.
57. Døíve ne¾ tvá du¹e bude moci pochopit, poupì osobnosti
musí být rozdrceno, èerv smyslù musí být potøen tak, aby se
ji¾ nevzkøísil.
I kdy¾ je osobnost pojem ktivní, je pøece jen dosti mocn
ým centrem, aby pøitáhla v¹echny zøetele do úzkého, klamav
ého pole subjektivních názorù a pøesvìdèení, zastírajících pravdu.
A slu¾ebnými silami osobnosti jsou smysly, které egocentrismus
pouze zesilují.
58. Nemù¾e¹ kráèet po Stezce, dokud ses nestal onou
Stezkou sám.32
Èlovìk se stává Stezkou v tu chvíli, kdy se celá jeho bytost
stává výkøikem buï po Bohu, nebo po pravdì èi po poznání, nebo
po duchovní dokonalosti. Tento výkøik je toti¾ vzepìtím celé bytosti
k jejímu ideálu; z psychologického hlediska je to mo¾no chá-
pat jako bytostné zmagnetizování, které uvádí ¾ivotní síly do toku
jedním smìrem. A to je vlastnì mystická cesta. Je to Cesta prost
øednictvím bytostných tendencí; ty strhují takøka v¹echny buòky
tìla k jedinému cíli, jen¾ se takto stává dosa¾itelným.
59. Nech» tvoje du¹e dopøeje sluchu ka¾dému výkøiku bolesti,
jako lotos obna¾uje své srdce, aby se napil ranního slunce.
60. Nepøipus», aby ¾houcí slunce osu¹ilo slzu bolesti, døíve
ne¾ jsi ji sám setøel z oka toho, kdo trpí.
61. Ale dovol, aby ka¾dá palèivá lidská slza skanula na tvé
srdce a zde zùstala; také ji nikdy nestírej, dokud nebude odstran
ìna bolest, která ji zpùsobila.
Tyto tøi ver¹e varují, aby se tou¾ící èlovìk, jen¾ dovedl pochopit
a povznesením mysli a odpoutáním vìdomí uskuteènit stav nitern
ého opro¹tìní, neuzavíral strastem, v nich¾ se utápí v¹echen svìt.
33
Jinak by se stal citlivým na stav, který právì získal. Místo aby
svítil v¹em lidem jako ten, kdo døíve na¹el a nyní sdílí se v¹emi
bytostmi své umìní vymanit se ze strasti, umìní, kterému se mù¾e
nauèit ka¾dý, by se pak uzavøel ze strachu pøed bolestí, která se
v dal¹ích fázích jeho vlastního osvobozovacího úsilí stane nevyhnutelnou.
Osvobozovací proces, který de nitivnì ukonèuje strasti sansarick
ého bytí, se musí dít v trvalém kontaktu se stavem, v nìm¾ èlov
ìk zaèal hledat a na¹el cestu osvobození. A není-li tato smìrnice
dodr¾ena a èlovìk sahá hned pøi prvním záblesku nevy¹¹í Skuteè-
nosti po vtírající se volnosti a pocitech ¹tìstí, nebude mít dost sil
k dovr¹ení na této cestì.
Otevøení se pro bolesti, pod jejich¾ tí¾í klesá celé lidstvo, pøetv
áøí usilujícího èlovìka v silnou a moudrou bytost. Zachová fondy,
z nich¾ bude moci èerpat na místech obtí¾í a pøeká¾ek lidsky nep
øekonatelných, obtí¾í a pøeká¾ek, jimi¾ jistì bude muset projít,
bude-li mít dosáhnout nejvy¹¹ího Uskuteènìní.
62. Tyto slzy, ó ty, jen¾ má¹ srdce nejsoucitnìj¹í, to jsou
proudy, které zavla¾ují pole nesmrtelného slitování. Pouze
na takové pùdì vyrùstá pùlnoèní Buddhùv kvìt33, který nal
ézáme s vìt¹ími nesnázemi a který øidèeji spatøujeme ne¾
kvìt stromu vogaj. Je to semeno osvobození od znovuzrozov
ání. Zbavuje arhata stejnì zápasu jako chtíèe a vede ho
oblastmi bytí v mír a bla¾enost, známé jen v øí¹i ticha
a ne-bytí.
Kdo pøijme zkou¹ku bolesti na samém poèátku cesty ke zdokonalen
í, tvoøí podmínky k dosa¾ení nejvy¹¹ího cíle, za ním¾ se
vydal. Zkou¹ka bolesti je jinou formou vysokého soucítìní, je¾ se
projevuje jako andìlský kvìt nebo sluneèní záøe, pøed nimi¾ ustupuje
ka¾dá temnota poku¹ení ni¾¹ího druhu. Av¹ak soucit, o nìm¾
se zmiòuje text, není shodný se soucitem, který mù¾e mít milenec
s trpící milenkou, matka s dítìtem apod. Je to soucit, vyr
ùstající z docela jiných pøedpokladù, toti¾ z pozorování, vnímání
a pochopení ¾ivotní strasti, její¾ pùvod je v nepoznání (nevìdomosti).
Ten, kdo jde vysokou Stezkou, pøetváøí soucitem svou bytost
v dynamického èinitele, jen¾ vyrá¾í do svìta lidí mocnì nabité
34
bytostné èástice, obtí¾ené moudrostí, soucitem a pøedpoklady nejvy
¹¹ího Uskuteènìní.
63. Usmr» ¾ádost; ale usmrtí¹-li ji, dej pozor, aby zase nevstala
z mrtvých.
®ádost je moc, strhující bytostné egocentrismem zatí¾ené vyza-
øování smìrem centripetálním. Kdo pøemohl ¾ádostivost, netlumí
ji¾ bytostné záøení zatí¾ené pøáním dobra v¹em bytostem tím, ¾e
by je vracel zpìt k sobì, ale nechá je unikat. V této situaci se toto
záøení jeví jako dar sebe samého jiným bytostem ve formì ¾ivotních
sil. A to je projev nesobeckosti.
64. Zab lásku k ¾ivotu, ale zabíjí¹-li tanhá34, nech» se tak
nestane z touhy po vìèném ¾ivotì, ale proto, abys nahradil
vìèným to, co je v tobì pomíjející.
Kdo zabíjí své projevy chtìní, mù¾e to èinit proto, aby unikl
strastem, nebo proto, aby odstranil neúnosný stav. Chce-li uniknout
strastem a ¾ít v bla¾enostech, upoutá se jistì na jiný stav
nedokonalosti. Ale sna¾í-li se zabít se v tomto smyslu, proto¾e se
mu jeho vlastní stav zdá nesnesitelný, ale nezajímá se o to, kam
se tímto zpùsobem dostane, provádí vlastnì to, co se nazývá vylu-
èovací metodou. Eliminuje postupnì v¹echny prvky nedokonalosti
a to je pøedpoklad dosa¾ení dokonalosti.
Chápe-li se nìkdo urèité nauky nebo systému jako prostøedkù
k zlep¹ení své vlastní souèasné situace, zpravidla oèekává nìjaký
výsledek. Ale duchovní i mystickou dokonalost nemù¾e obecný èlov
ìk pochopit. Proto si v¾dycky stanoví jako cíl nìco jiného a tyto
dva druhy dokonalosti jsou mu zavøeny na klíè.
Ale i pøesto je mo¾no dokonalosti dosáhnout. Je to stav, který
zùstane, kdy¾ je odstranìna nedokonalost . . .
Tím buï øeèeno, ¾e si èlovìk má klestit cestu z nedokonalosti
tím zpùsobem, ¾e bude vyluèovat ka¾dý vzruchový stav, a» se zdá
být dobrý, nebo nedobrý. Za tìchto okolností dosáhne stavu vý-
sledného, dokonalosti.
65. Ne¾ádej si nièeho. Neplísni ani karmu ani nepromìnné
zákony pøírody. Ale bojuj jenom s tím, co je v tobì osobní,
pomíjející, èasné a smrtelné.
35
K osudovým nahodilostem se máme chovat jako k nevyhnutelnostem.
Tím o nì ztratíme zájem a to je pøedpokladem toho,
abychom se mohli neru¹enì zabývat problémy nejvy¹¹ího Uskute
ènìní. A» se zabýváme pøedmìty ¾ádosti, nebo odporu, v¾dy
to znamená pøiklonìní se k zemi, od ní¾ se musíme odpoutat.
Proto bojujme o uskuteènìní nejvy¹¹ího stavu a nevìnujme pozornost
ani pøedmìtùm ¾ádosti ani nevyhnutelnostem. Zachováme
si tak svobodu a tím i sílu k uskuteènìní i k pochopení nejvy¹-
¹ího stavu.
66. Pomáhej pøírodì, buï jí nápomocen v jejím díle. A pøí-
roda se pak bude na tebe dívat jako na jednoho ze svých
stvoøitelù a podrobí se ti.
Nejvnitønìj¹í a tím i základní tendencí pøírody je vývoj k dokonalosti;
vývoj podmínìný konflikty, s nimi¾ se setkává v¹e, co mù-
¾eme pova¾ovat za ¾ivoucí jednotku. Kdy¾ èlovìk uposlechne tìchto
pøipomínek ze ¾ivotních zku¹eností a sám od sebe bude potlaèovat
¾ivoèi¹ný chtíè, pro jeho¾ existenci je svìtem napadán a týrán, pak
pøedstihne ¾ivotními zku¹enostmi vynucovaný vývoj, proto¾e je inteligentn
í bytostí. To má ohlas v celém ¾ivoucím svìtì; kdo jde
dobrovolnì cestou k dokonalosti, po ní¾ za jistých okolností stejnì
jít musí, tomu pøíroda propùjèí moc nad sebou samou.
Takto získaná moc je jakoby darem nebes. Nebo» ani pøíroda
ani èlovìk se nevzpírá tomu, kdo vítìzí zku¹enostmi; nepøátelský
akt zamìøený k podmanìní nìkoho nìkým vyvolá v¾dy pøíslu¹nou
nepøátelskou reakci.
Na mystické cestì se èlovìk sna¾í podmanit si sebe. Usiluje
o to, aby pøemohl urèité tendence a jiné rozvinul; kdy¾ potlaèí
a vykoøení ¾ivoèi¹nost, podmaní si pøírodu vlastního bytí. Tato
pøíroda to sdìlí pøírodì vnìj¹í, proto ten, kdo pøemohl svìt v sobì,
je ctìn svìtem vnìj¹ím.
67. A otevøe pøed tebou dokoøán brány svých tajných komnat,
odhalí tvému pohledu poklady skryté v nejhlub¹ích hlubin
ách svých èistých panenských òader. Neposkvrnìna rukou
hmoty zjevuje své poklady jen oku Ducha | oku, je¾ se nikdy
nezavøe, oku, pro nì¾ ve v¹ech jejích øí¹ích není závoje.
36
Kdo jde cestou soustøedìní s oporou v sobì jako v hmotné a psychick
é bytosti, ani¾ na pøedmìt soustøedìní civí, ale zkoumá jej jako
analytik zkoumá nìjaký materiál, ten pronikne do jinak tì¾ko pøí-
stupných tajemství bytostných procesù a dìní. A jeliko¾ jsou tyto
procesy a dìní analogické s vesmírnými tvùrèími procesy, stává se
takový èlovìk pøedev¹ím mudrcem a pozdìji mahátmou.
68. Potom ti uká¾e zpùsoby a cestu, první bránu, pak druhou,
tøetí, a¾ i bránu sedmou.
Poznáním sebe sama pozná èlovìk mystické cesty, zákony duchovn
ího a bytostného vývoje i významné stupnì na cestì k dokonalosti.
Nebo» v¹echny tyto vìci jsou obsa¾eny ve tvùrèím procesu,
jeho¾ obdobou jsou psychické zmìny a vzdutí.
A pak ti uká¾e cíl, za ním¾ se prostírají, koupány ve
sluneèním svitu Ducha, nevylíèitelné nádhery, nezøené leè
okem du¹e.
Bude správné, kdy¾ èlovìk, který nepro¾il pøímý dotek Boha
nebo absolutna, nebude o tìchto výsledcích uva¾ovat. Je zvyklý
myslit v obvyklých pojmech, a proto by mohl oèekávat, ¾e tyto
výsledky budou na nìho pùsobit tak, jako kdyby mìl hodnì pen
ìz, ¾enu, která by mu zcela vyhovovala, a mohl se vìnovat pouze
èinnosti pro vlastní slávu. | Jde o duchovní nádhery, zalo¾ené na
postøezích, které jsou subjektivnì pøíznivé a pøíznivì pùsobí teprve
tehdy, kdy¾ þoko pøekonalo stav vnímání bolestiÿ.
69. Je jen jedna cesta, vedoucí ke Stezce. Jedinì na samém
jejím konci je sly¹et Hlas ticha. ®ebøík, po kterém vystupuje
èekatel, je slo¾en z pøíèek utrpení a bolesti; ty lze umlèet
jen hlasem ctnosti. Proto bìda ti, ¾áku, zùstala-li v tobì jen
jediná neøest, ji¾ jsi nezanechal za sebou. Nebo» pak ¾ebøík
povolí a svrhne tì dolù.
Lidé, kteøí zaèínají studovat mystiku, se domnívají, ¾e mystická
praxe, má-li být úèelná, musí èlovìka ihned vyvádìt ze ¾ivotních
strastí. Ve skuteènosti je tomu jinak. Pro nesmírný jas a èistotu
vy¹¹ích stupòù mystického zdokonalení je nutné pøijmout stav èlov
ìka, který si je vìdom své vlastní morální bídy a v tomto stavu
37
vzhlí¾í k velebným vý¹inám bo¾ství. Pøitom v¹ak neumdlí ve snaze,
aby co nejdøíve a v plné míøe uskuteènil v¹echny pøíkazy jógy.
Tím, ¾e si bude vìdom své mravní slabosti a bídy, vyzvedne svou
ni¾¹í bytost do svìtla svých duchovních snah, které mají být mocné
a prudké | a tak cele vystaví sebe samého promìòující síle nejvy
¹¹ích vesmírných kvalit.
Kdo tou¾í po józe, nikdy nesmí být k sobì nepozorný do té
míry, aby mu jeho mravní nedostatky unikaly z patrnosti. I kdyby
se za tìchto okolností vìdomím udr¾el v dobrých du¹evních stavech,
poru¹uje pøíkazy mravnosti jednáním i zpùsobem ¾ivota. Proto má
mít na pamìti svou mravní bídu; její jednotlivé projevy má odstra-
òovat mravním úsilím. Pak bude stoupat po ¾ebøíku, jeho¾ pøíèkami
jsou utrpení a bolest, které v¹ak odstraòuje snahou o mravní sebezdokonalen
í.
Stojí» v hlubokém bahnì tvých vlastních høíchù a poklesk
ù. Ne¾ bude¹ s to pokusit se o pøekroèení této ¹iroké
propasti hmoty, musí¹ omýt své nohy ve vodách odøíkání.
Mìj se na pozoru, abys nevstoupil nohou je¹tì poskvrnìnou
ani na nejni¾¹í pøíèku ¾ebøíku. Bìda tomu, kdo se osmì-
luje znesvìtit jedinou pøíèku svýma kalem zneèi¹tìnýma nohama.
©pinavé a lepkavé bláto zaschne, pøilne a pøiková
jeho nohy na místì a jako pták, jen¾ se chytil na ptáèní-
kùv zrádný lep, bude zadr¾en v dal¹ím postupu. Jeho neøesti
pøijmou tvar a stáhnou ho dolù. Jeho høíchy pozvednou hlas
jako ¹akalí smích a ¹tkaní po slunce západu; jeho my¹-
lenky promìní se v nepøátelský voj a jako zajatého otroka
ho odvedou.
Mystický vývoj zaèíná v pøirozeném stavu mravní a duchovní
nedokonalosti. Proto musí èlovìk chápat poèátek mystického úsilí
tak, ¾e skutkem opravdového odøíkání zaène paralyzovat pøirozenì
se uplatòující sílu ni¾¹ích zøetelù. Mravním úsilím a zøeteli oèistí
své nohy, které jsou symbolem jeho nitra, otevírajícího se nebeské
èistotì døíve, ne¾ zaène vnímat trvalý pøíliv této èistoty. Nebude-li
dbát této ¾ivotosprávy a nepozorný ke svým mravním nedostatk
ùm bude jen þcvièitÿ, nahromadí síly èistoty proti silám mravn
ích pokleskù, z èeho¾ jako z bouøného mraku sjede blesk, který
38
mu ublí¾í buï na du¹evním zdraví, nebo v tom, ¾e se projeví mezi
lidmi jako èlovìk nenormální. V takovém pøípadì ho bude osud
pronásledovat.
K poslední vìtì: napìtí, které vzniká z nahromadìní sil èistoty,
uplatòujících se proti nahromadìným silám mravní bídy, se bude
transformovat v jevy, které ho jako duchové nebo jako hnací bytostn
é síly a tendence strhnou ze ¾ebøíku vysokého uskuteèòování
a zaklejí ho do je¹tì vìt¹í závislosti na svìtì a hmotì. Tím Hlas ticha
varuje èlovìka pøed cestou, která se zakládá na þcvièeníÿ a apeluje
na jeho rozum, aby se dal cestou uskuteèòování ctností.
70. Usmr» své ¾ádosti, lanú, uèiò své neøesti bezmocnými
døíve, ne¾ uèiní¹ první krok na této velebné cestì.
71. Udus své høíchy a umlè je nav¾dy døíve, ne¾ pozvedne¹
nohu, abys vstoupil na ¾ebøík.
Oba ver¹e pøipomínají, aby èlovìk nastoupil mystickou cestu
pøípravami, tj. mravní kázní, její¾ pomocí musí být znièeny staré
tendence døíve, ne¾ se oddá tichému rozjímání, z kterého pramení
duchovní vjemy.
72. Umlè své my¹lenky a upni ve¹kerou pozornost na svého
Mistra, kterého je¹tì nevidí¹, jeho¾ v¹ak poci»uje¹.
Mistr: vyrovnávající prvek, jej¾ nalézá ten, kdo upíná pozornost
do svého nitra s dùvìrou, ¾e zasahuje bo¾ské centrum. Tímto zpùsobem
se toti¾ centrum, odlesk transcendentna, rozvine v mravní korektiv,
jen¾ stejnì jako svìdomí hledajícímu èlovìku ukazuje cestu
pravdy a Boha. Teorie o vnitøním Mistrovi je nesmysl, na kterém
budovali nìkteøí mystikové. Není toti¾ Mistra, který jako duchová
nebo neviditelná bytost zaène vést hledajícího èlovìka od samého
poèátku, kdy se zaène soustøeïovat na písmena ve svých nohou.
Na samém poèátku mystické cesty nemusí mít èlovìk v sobì nic
bo¾ského, co by se promìnilo v bo¾ský korektiv. Písmena nejsou
bo¾ství; mohou být pouze výslednými þemanacemiÿ, je¾ pocházejí
ze správného postoje k Bohu a ¾ivotu.
Èlovìk mù¾e cvièit písmena ve stejném stavu, jako dìlá chamtiv
ý ¹vec boty. Proto ani takovýto mystik ani takovýto ¹vec nevydobudou
ze svých výrobkù Boha. Spí¹ z nich vydobudou svìtskost,
39
proto¾e se zamìøují na výsledek svých snah. Je tøeba se povznést
mravnì i citovì a oèistit mysl i vìdomí døíve, ne¾ nastoupíme cestu
slu¾by Bohu. Jinak bude na¹e snaha marná. Nebo» svìt za cvièení
písmen neplatí; spí¹ za dobré boty.
73. Ponoø své smysly do smyslu jediného, chce¹-li být bezpe
èen pøed nepøítelem. Nebo» tímto smyslem, který je ukryt
v dutinì tvého mozku, mù¾e být tvým zam¾eným oèím odhalena
ona pøíkrá stezka, vedoucí k tvému Mistru.
Jediný smysl: duchovní nebo bo¾ský korektiv, o jeho¾ vytvo-
øení jsem mluvil v pøede¹lém komentáøi. Pøíkrá stezka: upìtí na
Boha (absolutno) celou bytostí. Pravím bytostí, nikoli myslí nebo
vzdycháním nebo touhou snílka.
74. Pøed tebou le¾í, ó ¾áku, cesta dlouhá a únavná. Jediná
my¹lenka na minulost, kterou jsi zanechal za sebou, strhne
tì dolù a bude¹ muset zaèít výstup znovu.
Minulost: dosavadní zpùsob ¾ivota. Duchovní rùst poèíná napln
ìním mysli a vìdomí nejvy¹¹ími kvalitami jako napø. èistotou,
pocity ¹tìstí, bezpøíèinnou radostí apod. Tento rùst v¹ak pøestane
a èlovìk padá do døívìj¹ího strastného stavu v tu chvíli, kdy dopust
í, aby se jeho vìdomí pøipomnìly staré tendence. A boj s tìmito
tendencemi trvá dlouhou dobu. Mù¾ete ¾ít rok, dva nebo deset let
v nejvy¹¹ím du¹evním povznesení, a pøece v tu chvíli, kdy si pøipomenete
starý zpùsob ¾ivota a vzpomenete na nìj se zalíbením,
budete str¾eni z duchovní vý¹e, k ní¾ jste bìhem této doby dorostli.
| Proto mluví ezoterní uèení o vyhlazování svìtských tendenc
í. Nabádá vlastnì k tomu, aby èlovìk zalíbením si vìcí bo¾-
ských a duchovních uskuteènil stav, který nepøipou¹tí návrat do
starých kolejí.
Máte lnout buï k Bohu, nebo k absolutnu, i kdy¾ dosud v tìchto
pomyslných skuteènostech nenacházíte nic, co budí pøíjemné vzruchy;
máte si je zamilovat v odpovìï na lásku ke svìtu. Kdy¾ se
v lásce k Bohu (absolutnu) budete dlouho udr¾ovat, poznáte, ¾e
Bùh nebo absolutno jsou opravdu lep¹í kvality ne¾ svìt, který jste
dosud milovali. Zaènou vámi vanout bla¾enosti a èím více budete
v této vy¹¹í lásce zrát, tím více se budete vnitøními kvalitami blí¾it
40
nebe¹»anùm a vzdalovat se lidem. A¾ budete jako oni, budete dokonal
í na prvním stupni duchovnosti.
75. Vyhlaï v sobì ve¹keré vzpomínky na minulé zku¹enosti.
Neohlí¾ej se, nebo jsi ztracen.
Svìtská minulost zùstává dlouho ¾ivá. Zamìøíte-li pozornost do
sebe se zøetelem k zanechané ji¾ svìtskosti, poznáte, ¾e ve vás pulsuje
jako latentní hnutí. Zachvíváte se znovu, jakmile si jen vzpomenete
na vzruchy, které vám kdysi imponovaly a byly buzeny
bezprostøedními smyslovými zku¹enostmi. Je proto lépe vyhladit
ze sebe minulost i v tom smyslu, ¾e se nebudete se zalíbením dívat
na nìco kolem sebe. A kdy¾ se budete dr¾et daleko od této minulosti,
kdy¾ ji vùbec nevpustíte do svého vìdomí, budete bezpeènì
kráèet po nejvy¹¹ích stezkách mystické cesty.
76. Nevìø, ¾e mù¾e¹ chtíè znièit, uspokojí¹-li ho a nasyt
í¹, nebo» to je jen ohavné vnuknutí Mára. Právì ¾iven
ím se neøest rozpíná a sílí, tak jako èerv tuèní, hlodaje
v srdci kvìtu.
To ka¾dému potvrzují pøímé zku¹enosti, pokud se na sebe ned
ívá brýlemi mámení. A to je pøipomínka, abychom se svými
smysly odtáhli od svìta.
77. Z rù¾e se musí zase stát poupì zrozené z mateøského
stonku, døíve ne¾ jí cizopasník vy¾ere srdce a vysaje ¾ivotn
í mízu.
Rù¾e je intelekt a vìdomí, je¾ se rozvinulo do svìta. Aby se tato
rù¾e stala znovu poupìtem, vyrá¾ejícím z mateøského stonku, musí
vìdomí a intelekt opustit svìt, stáhnout se k centru vlastní bytosti
a pak se pozvedat k nejvy¹¹ím vesmírným kvalitám. Nebo» zatím co
se stahují k centru vlastní bytosti, zavíjejí se a stávají se poupìtem,
které se vysokými zøeteli rozvije na zcela novém stonku, na stonku
mateøském, jen¾ symbolizuje èistý pùvod èlovìèenství.
Nedbá-li hledající èlovìk této rady, pak v jeho intelektu
a vìdomí mù¾e pulsovat svìtskost i pøi tom, kdy¾ se zajímá
o vìci bo¾ské. Trvá-li tato situace dosti dlouho, zaène se síla vì-
domí a intelektu svìtskostí opotøebovávat | hle, tu cizopasník
41
vy¾ral srdce a vysál ¾ivotní sílu rù¾i, kterou je èlovìk nezka¾ený
svìtskostí.
78. Na zlatém stromì vyra¹í poupata drahokamù døíve, ne¾
jeho kmen bude bouøí znièen.
Zlatý strom: èlovìk, který ¾ije v kázni, stanovené pro mo¾nost
duchovního vývoje.
®ije-li èlovìk jako bytost volající k Bohu, bytost, která se cítí
být následkem podmínek ponoøena v bahnì svìtskosti, ale chce
¾ivým voláním uskuteènit nejvy¹¹í stav, pak bude-li dodr¾ovat ká-
zeò, projevující se ve svìtské askezi, dosáhne mystického výsledku
døíve, ne¾ zemøe. A to je skvìlý pøíslib, který mohu potvrdit jako
pravdivý.
Nech» si v¹ak nikdo nemyslí, ¾e tento pøíslib získá snadno.
Chce-li jej skuteènì získat, musí být jeho touha po nejvy¹¹ím
Uskuteènìní ¾ivelná; musí být tak silná, ¾e ho pozvedne k Bohu
nejen psychicky, nýbr¾ i strukturálnì, fyziologicky. Jeho touha musí
vzbudit v jeho tìle jakousi pulsaci, podobnou vá¹nivému rozní-
cení, pulsaci, která jej èiní nemocným touhou. Pøitom se toto citov
é vzru¹ení nesmí dotknout mysli a uvést ji do neklidu, nebo»
mentální neklid vede k výbojùm ¾ivotní síly a èiní èlovìka bytostn
ì slabým.
Bude-li podle napìtí a tendencí touha èlovìka po nejvy¹¹ím
Uskuteènìní tak mocná, ¾e strhne jeho ¾ivotní sílu k transcendent
álním kvalitám, pak stav, vyvolaný rozvinutím tìchto kvalit, vytvo
øí v jeho bytosti situaci, ji¾ je mo¾no posuzovat jako støe¾ení
fyzické a ni¾¹í psychické pøirozenosti silami vy¹¹ích zøetelù. A zdá
se být zákonem, ¾e síla vy¹¹ích zøetelù si pro sebe zachová vozidlo
¾ivota, fyzickou existenci, a¾ do okam¾iku nejvy¹¹ího Uskuteènìní.
79. Ne¾ ucho ¾áka zachytí první zvuk, musí znovu získat stav
dìtství, který ztratil.
Dìtství: stav, v nìm¾ èlovìk netvoøí závìry o tom, co vnímá. |
Tím buï øeèeno, ¾e mystik, který se sna¾í uskuteènit pokoru, to
mù¾e uèinit pouze tak, ¾e se bude soustøeïovat, modlit a vnímat
v¹echno kolem sebe, ale vyvaruje se posuzovat to, co vnímá a citovì
na to reaguje. Musí být tak silný, aby mohl v¹echno to, co vnímá,
42
vidìt jako dìj a aby úsudkem o tom neporu¹il svùj vztah k Bohu
nebo nejvy¹¹í kvalitì kosmu.
Kdo jsi, èlovìèe, ¾e se odva¾uje¹ vìdìt nìco o vìci podle toho,
jak se zevnì chová? Je-li bytí dìním, existuje pouze na základì
urèitých podmínek, které nejsou ani dobré ani zlé, nýbr¾ silové.
A abys mohl posoudit pravý pùvod bytí, musil bys znát jeho
niterné tendence. To je bo¾í psychologie. Poznat síly bytí a vyu
¾ívat jich k svému zevnímu obohacení, to je psychologie lidská,
resp. fyzika nebo technika, která sotva pøinese lidstvu po¾ehnání,
i kdy¾ se tak nìkdy zdá. Technický vývoj toti¾ dosud neøekl své
poslední slovo.
80. Svìtlo vyzaøující z Jediného Mistra, ono jediné neblednouc
í zlaté svìtlo Ducha, vysílá své záøivé paprsky na ¾áka
od prvopoèátku. Jeho paprsky se prodírají hustými a temn
ými mraky hmoty.
Bo¾skost a nadnebeský klid podávají èlovìku své neviditelné
ruce od toho okam¾iku, kdy se k nim du¹evnì zcela obrátí. Tento
jednoduchý úkon nelze v¹ak tak snadno uskuteènit. Pøevaha svìtsk
ých zøetelù vytváøí zcela opaèné tendence, proto ten, kdo se chce
svými zájmy zcela vìnovat Bohu (nejvy¹¹ímu Uskuteènìní nebo
nejvy¹¹í kvalitì), musí zpravidla o tyto vy¹¹í zøetele tvrdì bojovat.
A co lze k tomu dodat? Sna¾ se ka¾dý èlovìèe nejprve o to, aby
ses stal bo¾ím bez výhrad, a pak teprve sdílej se svou bytostí vy¹¹í
stav prostøednictvím soustøeïování. Pøipomínej si, ¾e soustøedì-
ním sdílí¹ se svou bytostí v¾dycky jenom ten stav, v nìm¾ právì
jsi; kdo setrvává ve svìtském my¹lení, cítìní a tu¾bách a pøitom se
soustøeïuje, ten v sobì upevòuje svìtskost. A zesílí-li v nìm tímto
zpùsobem svìtskost døív, ne¾ ji síly vy¹¹ích zøetelù budou s to zcela
pøirozenì pøemáhat, vytvoøí ze svìtskosti nadlidskou bytnost, která
bude nièit jeho snahy mnohem úspì¹nìji, ne¾ kdyby soustøedìní
neprovádìl.
Tou¾ící èlovìk má døíve, ne¾ zaène usilovat prostøednictvím soust
øeïování, rozvinout duchovní my¹lení a cítìní dokonce do té míry,
aby se mohl soustøeïovat jen v duchovním povznesení. Jinak jeho
svìtské tendence zesílí a posléze znièí jeho duchovní snahy.
43
81. Brzy zde, brzy tam ji tyto paprsky ozaøují jako slune
èní svit zemi hustým listovím porostu d¾ungle. Ale, ó
¾áku, dokud tvé tìlo není trpné, hlava chladná a du¹e tak
pevná a èistá jako záøivý démant, nevnikne ono záøení do
komnaty*, jeho slunný svit nezahøeje srdce, ani¾ mystické
zvuky35 z vý¹in aká¹i dostihnou ucha jakkoli dychtivého na
stupni poèáteèním.
Porost d¾ungle: neuspoøádané síly vlastní bytosti, jejich¾ tendence
smìøují pøevá¾nì do svìta. Uspoøádat je lze neteèností k tì-
lesným chtíèùm (trpné tìlo), pøièem¾ se nedovolí napìtím, pochá-
zejícím z této askeze, aby pøivodila neklid mysli (chladná hlava). Za
tìchto okolností se nejprve psychické a pozdìji bytostné tendence
obrátí do transcendentna a podpoøí a zprùzraèní vìdomí, které se
upjalo k nadsvìtským vìcem.
82. Dokud neusly¹í¹, nemù¾e¹ vidìt.
83. Dokud neuvidí¹, nemù¾e¹ sly¹et. Sly¹et a vidìt je stupn
ìm druhým.
Kdo se opravdu soustøeïuje tak, ¾e zamìøením vìdomí na ur-
èité kvality potlaèí èinnost smyslù, ani¾ pøestane být bdìlý, bude
moci zaznamenat, ¾e jeho vnímání se stává hlub¹ím nebo vnitø-
ním. Tento stav se oznaèuje za jasnozøení, jestli¾e koncentrací bylo
utlumeno vidìní, za jasnosly¹ení, jestli¾e jí bylo utlumeno sly¹ení
atd. | Z tohoto hlediska jasnozøení, jasnosly¹ení atd. není ¾ádným
projevem nebeské nebo bo¾í pøíznì; je zalo¾eno na objektivních
psychologických podmínkách.
84. Kdy¾ ¾ák vidí a sly¹í a kdy¾ èichá a chutná s oèima
a u¹ima zavøenýma, s ústy a nozdrami ucpanými, kdy¾ ètyøi
smysly se smísily a jsou s to pøejít v pátý, ve smysl vnitøního
hmatu | pak dosáhl ètvrtého stupnì.
Hmat jako fyziètìj¹í projev citu je na ni¾¹í úrovni dotykovým
poèitkem zprostøedkovaným tìlem, na vy¹¹í úrovni dotykovým po-
èitkem citovým s konkrétním dálkovým dosahem.
*Viz pozn. 23, ver¹ 38.
44
Kdo velmi mnoho a dobøe mysticky usiluje, fyzicky zcitliví do
té míry, ¾e se stane schopným vnímat i mentální a emocionální
doteky; bude je moci odstínit, pokud si zachová schopnost analytick
ého du¹evního sebepozorování.
Vnitøní hmat neboli jasnohmat je nejvy¹¹í schopnost na fyzick
ém vývojovém stupni a znaèí pokroèilost na cestì fyzické transmutace.
Nebezpeèí jasnohmatu je v tom, ¾e se mù¾e projevit v citov
ých uneseních, ve snìní a v jiných citových výstøednostech. To
se stává tehdy, kdy¾ usilující èlovìk neovládne a nepotlaèí mysl
a její èinnost. V takovém pøípadì se bytostné rozechvìní, které
je pøedpokladem jasnohmatných vjemù, pøenese do mysli, která
velmi zneklidní. Jistý stupeò neklidu mysli znemo¾ní èlovìku její
kontrolu, a proto se energie, vzbuzené psychickými tlaky a vyvolan
é jógickým úsilím, vybíjejí èinnìj¹ím my¹lením. Na smysl hmatu
nezbude nic.
Z toho, co jsem øekl, vyplývá, ¾e psychické energie, skryté v gangli
ích, se po uvolnìní mohou pomocí jógického úsilí vybíjet rùznými
psychickými projevy, stavy nebo èinností. Aby se mohly vybíjet
smyslem hmatu, k tomu je tøeba, aby èlovìk dovedl mysl zakotvit
v nekolísavém postoji, vyjádøeném napìtím (nepohnutelné mysli)
proti tìlu. Je tøeba mysl zastavit a ustálit a pozorování obrátit
k fyzické bytnosti a v tomto stavu setrvat velmi dlouho, jestli¾e
chceme zaèít mysticky postupovat z nejni¾¹í báze; postup v tomto
smyslu je vyjádøen rozvinutím jasnohmatu.
85. A v pátém stupni, ó nièiteli svých my¹lenek, musí být
v¹echny smysly vyhlazeny, aby ji¾ nepovstaly.36
Tento stav je bì¾nì vùbec nepochopitelný. Jenom správný mystick
ý postup vede k pro¾itku, jeho¾ zevním projevem je smyslová
neèinnost, která nemusí být vázána na fyzickou smrt.
Jsou lidé, kteøí ¾ijí smyslovými vjemy a reakcemi, ale jsou
té¾ lidé, kteøí ¾ijí bezprostøedním vnímáním. Bezprostøední vní-
mání je zalo¾eno na vnitøním hmatu. Pøíslu¹né podrá¾dìní není
u tìchto lidí zalo¾eno na vjemu zrakovém nebo sluchovém atd.,
ale na neviditelných dosazích citu jako psychického faktoru, který
je ze smyslù nejstar¹í. Dokud mystik ¾ije a chce zachovat ká-
zeò úplné nevzru¹itelnosti, musí se opírat o tento principiální
45
smysl, nebo» musí nìèím ¾ít, chce-li trpìlivì donosit toto tìlo, jak
øíká Buddha.
Bezprostøední vnímání není tedy vnímáním smyslovým. Je
spí¹e vnímáním bytostným; kdo se opírá o toto vnímání, mù¾e ¾ít,
ani¾ bude smyslovì èinný.
86. Zdr¾uj mysl od styku se v¹emi vnìj¹ími pøedmìty, se
v¹emi vnìj¹ími úkazy. Zdr¾uj ji od styku s vnitøními obrazy,
aby snad nevrhly svùj temný stín na svìtlo tvé du¹e.
Pokud mám zku¹enost ze styku s lidmi, kteøí se tím nebo oním
zpùsobem zajímají o mystiku a problémy mystického vývoje, je
témìø nemo¾né nalézt mezi nimi èlovìka, který by chápal mystický
rùst jinak ne¾ jako pøechod od vnìj¹ích vjemù k vjemùm nitern
ým. Kdo nemá vize, je pova¾ován za zaèáteèníka, a kdo je má,
ten se podle stupnì sebeúcty cítí více nebo ménì pokroèilým. Ve
skuteènosti jsou vize pøeká¾kami. Znamenají, ¾e èlovìk svùj subjektivn
í svìt pøenesl ze svìta vnìj¹ího do svìta vnitøního; kdo si
zakládá na vizích, je svìtský èlovìk, který neustále spìchá za smyslov
ými po¾itky.
Základem duchovního rùstu je takové potlaèení smyslové èinnosti,
aby èlovìk nebyl vzru¹ován smyslovými vjemy. Ale který
svìtský èlovìk by byl bez tìchto vzru¹ení ¹»astný? Zmaten svìtskost
í utíká nìkdy od smyslového vnímání zamìøeného do svìta
a sna¾í se zakotvit ve smyslovém vnímání, zamìøeném do oblasti
stínù nebo fantazie. Ale to se èasto podobá útìku od du¹evního
zdraví do ¹ílenství. A neinformovaní lidé, èasto jím samým pou-
èení, øíkají: þEjhle, mystik.ÿ
Du¹evní zdraví je nezbytným prùvodcem na cestì k nejvy¹¹ímu
mystickému Uskuteènìní. Je v¹ak velmi køehké, proto je nutná
správná du¹evní ¾ivotospráva. Místo vìèného utíkání za smyslov
ými vzruchy musí ten, kdo chce být mystikem, spoèinout sám
v sobì jako bytost, která je spokojena sama se sebou. A její du-
¹evní uti¹ení se zmìní v du¹evní klid. Kdo se stane du¹evnì zcela
nepohnutelným, ani¾ ztratí bdìlost, psychickou sílu a svì¾est, ten
se stane nadpomyslitelnì mocnou duchovnì probuzenou bytostí.
87. Jsi nyní v dháranì,37 na ¹estém stupni.
46
Dhárana, první ze tøí stupòù soustøedìní podle jógické soustavy
a terminologie. Kvali kuje se rùznì. V tomto textu se nezdá, ¾e by
¹lo o stav mysli, ale o stupeò duchovního vývoje. Proto je kvali -
kován vý¹ ne¾ obvykle.
88. Kdy¾ vstoupí¹ do sedmého stupnì, ó ¹»astný, nespatøí¹
ji¾ posvátné Trojice38, nebo» bude¹ tou Trojicí sám. Ty a tvá
mysl stojíte vedle sebe jako dvojèata; hvìzda, tvùj cíl, ti
plane nad hlavou39. Ta Trojice, která sídlí ve slávì a nev
ýslovném blahu, ztratila teï své jméno ve svìtì máji. Stala
se jedinou hvìzdou, hoøícím ohnìm, který nepálí, ohnìm,
jen¾ je upádhi40 plamene.
89. A to jest, jogíne, kterýs dosáhl úspìchu, èemu lidé øíkají
dhjána41 pøímo pøecházející v samádhi42.
To je kvali kace dhjány, kterou znám jako stav (soustøedìní)
mysli; jeho povaha umo¾nila vtok duchovnosti, její¾ pro¾itková
a nita byla pomìrnì vysoká. V dhjánì mù¾e bytost zaèít pulsovat
èistými duchovními zá¾itky, které sice potlaèují osobní já, ale
nevykoøeòují je. Dhjánu proto mù¾eme kvali kovat podle textu
jen za pøedpokladu, ¾e jogín skuteènì vstoupí do následujícího
stupnì, samádhi. Jinak bude tento stupeò soustøedìní pøíèinou bo¾-
ských dotekù.
90. A nyní se tvé já ztratilo v Já, tvé já se ponoøilo do Já,
do onoho Já, z nìho¾ ses na poèátku vyzáøil.
Tato de nice samádhi je mo¾ná, jen pokud jogín znièil svou
osobnost pøed vstupem do dhárany. Neznièí-li ji, pak se samádhi
projevuje jako stav, jeho¾ extatická hodnota mù¾e být velmi odli
¹ná od stavu sjednocení osobního vìdomí s Vìdomím kosmickým.
Z toho plyne, ¾e idea Hlasu ticha sleduje bytostnou promìnu, nikoli
výcvik na mentální úrovni. Mystické snahy nìkterých jednotlivcù
tedy mohou vést ke zcela odli¹ným výsledkùm, ne¾ má tento spis
na mysli.
91. Kde je tvá individualita, lanú, kde je lanú sám? Je jiskrou,
ztracenou v ohni, kapkou v oceánu, paprskem vìènì
pøítomným, který je V¹ím a vìènou záøí.
47
To znamená, ¾e ten, kdo postupoval podle nauky Hlasu ticha,
dosáhl stavem samádhi ztoto¾nìní s transcendentálním byt
ím. To je pomìrnì vzácný výsledek i na dobré mystické cestì.
Bytnost jako¾to svazek vìdomí, jáství a obecnì známých psychick
ých a fyziologických slo¾ek podléhá pøed stavem sjednocení nápor
ùm kosmu proti individuu, jaké jsou normálnì neúnosné. Takové
nápory mù¾e snést toliko bytost, která rozøe¹ila problém mentáln
ího a psychického zamìøení, provázeného vìdomým sjednocením
v¹ech slo¾ek svého bytí v jediném aktu uvìdomìní. Tento problém
vzniká z toho, ¾e ten, kdo vìdomì a psychicky za nìèím putuje,
sotva mù¾e kromì toho okam¾iku, kdy þputujeÿ, být zcela sám sebou.
Komu se to v¹ak podaøí, ten se rozvine obìma smìry, toti¾
do nitra i navenek, a bude soustøedìn jako èlovìk intenzivnì se
pozorující a souèasnì nejlépe disponovaný pro potøebné vnímání
vnìj¹ích vìcí.
Plné rozvinutí obìma uvedenými smìry zesílí bytost tak mocnì,
¾e zabrání tomu, aby se bytostná struktura rozpadla pod tlaky
vesmíru. Za tìchto okolností dochází k zámìnì osobního vìdomí
ve Vìdomí kosmické; stane-li se to a èlovìk pøitom nepodlehne
znièující moci tohoto pro¾itku, stane se pravým (vysokým) zasv
ìcencem.
92. A nyní, lanú, jsi èinitelem i svìdkem, záøícím zdrojem
i záøením samým, svìtlem ve zvuku a zvukem ve svìtle.
Svìtlo je vibrace jemnìj¹í ne¾ zvuk, alespoò v pùsobení. Je-li
mystik této Stezky pova¾ován za sjednocení zvuku a svìtla, znamen
á to, ¾e ovládl dva projevy svého bytí: l. pùsobení, které vzniká
mistrným uctíváním a 2. fyzikální vibrace bytí, které budí dojem
osobní moci nebo slabosti. Vzhledem k tomu usuzuje text, ¾e ¾ák
jógy dosáhl stupnì, v nìm¾ se stává jedním z centrálních vesmírn
ých svìtel.
93. Poznal jsi onìch pìt pøeká¾ek, ó po¾ehnaný. Zvítìzil
jsi nad nimi a jsi mistrem ¹esté, zvìstovateli ètyø druhù
pravdy.43 Z tebe vychází svìtlo, které je ozaøuje, ó ty, jen¾
jsi býval ¾ákem a jsi nyní Uèitelem.
A jaké jsou to druhy pravd?
48
Pìt pøeká¾ek: 1. chtíè, 2. zá¹», 3. ospalá malátnost, 4. neklid
a hloubavost, 5. pochybovaènost. | Mistrovství ¹esté (stezky)
se vztahuje na ètyøi pilíøe rozjímavé pozornosti, týkající se ètyø
skupin lpìní, toti¾: 1. tìlesného tvaru, 2. poci»ování, 3. vìdomí
a 4. vnímání a tvoøivých sil. Bli¾¹í o tom v rùzných pramenech
o buddhismu.
Aby se ¾ák mystiky mohl stát uèitelem mystiky, nepotøebuje
k tomu pouze dostateèné teoretické vzdìlání, ale pøedev¹ím zku¹enost.
Dobrý uèitel musí projít celým kursem mystické discipliny,
pod jejím¾ pùsobením se celá jeho bytost pøetváøí z elementární
v ukáznìnou a ovládanou, v bytost, která nadto nelpí na ¾ivoèi¹-
ném zpùsobu ¾ivota. A jeliko¾ se tento pøetváøecí proces zakládá
na v¹ech zku¹enostech, které získal lidský rod vývojem od svých
pøedchozích elementárních typù (zvíøat a ¾ivoèichù), je mystická
cesta vyzvedáváním ¾ivotních zku¹eností z hlubin podvìdomí do
vìdomí denního. Tak jogín pozná zákony karmy a v¹echny osudové
vztahy, jich¾ je nutno dbát po celou dobu, ne¾ se de nitivnì stane
bytostí, která o sobì mù¾e prohlásit, ¾e pøekonala svìt.
94. Co¾ jsi nepro¹el poznáním ve¹keré bídy | pravdou
první?
95. Co¾ jsi nepotøel krále márù u tsi, brány shromá¾dìní,
a tím nedosáhl pravdy druhé?44
96. Neznièil jsi høích u tøetí brány a tím nedospìl k pravdì
tøetí?
97. Nevstoupil jsi na tao, stezku to vedoucí k poznání, co¾
je pravda ètvrtá45?
Z tìchto pøipomínek je zøejmé, ¾e mystické úsilí musí být zalo-
¾eno na poznání pomíjejícnosti svìtských vìcí a na umravòovacích
snahách. Naprosto pochybný start tedy je, kdy¾ nìkdo zalo¾í svùj
mystický vývoj na þcvièeníÿ.
Zaènìte správnì ¾ít. Zu¹lechtìte své cítìní vy¹¹ími zøeteli
a spìjte tímto úsilím a¾ do stavu, v nìm¾ se bude va¹e nitro
chvìt soucítìním, prosvìtleným pochopením, a touha po nejvy¹-
¹ím Uskuteènìní se vystupòuje poznáním strastiplnosti svìtského
¾ivota. Tímto zpùsobem zalo¾íte svùj mystický vývoj tak, ¾e vás
49
¾ádná moc nedoká¾e srazit opìt do svìtského ¾ivota, kterého jste
se vlastnì zøekli.
98. A teï spoèiò pod stromem bódhi, jen¾ je dokonalostí ve¹-
kerého poznání, nebo» vìz, ¾e jsi Mistrem samádhi | stavu
nezkaleného vidìní.
Toto samádhi znamená zastavení ve¹keré du¹evní èinnosti,
která èlovìka strhuje do rùzných vztahù, jaké vedou k mnohým
nesprávným závìrùm. Je tøeba vidìt a prostøednictvím vidìní se
nezúèastòovat; to je symbolem moudrosti. Kdo vidí a prostøednictv
ím vidìní se zúèastòuje, ten pou¾ívá svých smyslù k svému
vlastnímu zotroèení svìtem.
99. Viz! Stal ses svìtlem, stal ses zvukem, jsi svým Mistrem
i svým vlastním Bohem. Ty sám jsi pøedmìt svého hledání:
jsi HLAS bez pøeru¹ení se rozléhající vìènostmi, hlas nepodl
éhající zmìnì a høíchu, jsi sedm zvukù v jediném, jsi
HLAS TICHA.
Èlovìk ve svém bytí zahrnuje v¹e, co je mo¾no nalézt ve vnìj¹ím
svìtì, ba i v celém vesmíru. Správné analytické sebepozorování
proto vede k poznání, které je zcela objektivní. A èím víc èlovìk
sebe pozoruje a se poznává, tím více poznává svìt i lidi. Kdo zná
sebe dokonale, je þv¹eznajícíÿ nebo v¹evìdoucí. A kdy¾ v tomto
stavu þvysílá proudy milostiÿ na objekt svého pozorování, jím¾ je
on sám, je hlasem pravdy, jen¾ zní ve vesmíru pro ty, kdo se v sebe
noøí, aby poznali pravdu.
100. ÓM TAT SAT
50
Zlomek druhý
DVÌ STEZKY
101. A nyní, ó uèiteli milosrdenství, ukazuj jiným lidem
cestu. Pohleï na v¹echny, kdo¾ klepají, prosíce o vpu¹tìní,
a v nevìdomosti a temnotì èekají, aby vidìli bránu sladkého
zákona rozevøít se dokoøán.
A» se duchovnì neprobuzený èlovìk vzpírá Nauce, nebo ji hledá,
v¾dy ve skuteènosti tou¾í po poznání a tím i po Nauce. Ti, kdo dos
áhli velikého Uskuteènìní, mají setrvat ve stavu pohotovosti k pomoci,
nebo» nevìdomí lidé jsou vlastnì ve stavu oèekávání pomoci.
Nìjaká osudová nahodilost pak mù¾e zpùsobit, ¾e náhle zamítnou
dosavadní zpùsob ¾ivota a pøijmou pravou Nauku. A mudrc má
být v pohotovosti, aby takovému èlovìku pomohl a podle okolností
zabránil dryáèníkùm, kteøí pod názvem mystické nauky nabízejí
uèení, které nevede k vypro¹tìní ze svìta, nýbr¾ do dal¹ího zaplé-
tání se v jeho kola.
Hlas tìch, kteøí èekají:
102. Nezjeví¹, mistøe, z vlastního soucitu nauku srdce1?
Co¾ odmítne¹ vést své slu¾ebníky na stezku osvobození?
Nauka srdce pøi metodickém úsilí osvobozuje jak mravnì, tak
psychicky.
Uèitel praví:
103. Stezky jsou dvì*, velké dokonalosti tøi** a ¹estero
ctností,*** které pøetváøejí tìlo ve strom poznání2.
104. Kdo se k nim pøiblí¾í?
105. Kdo na nì první vstoupí?
*Viz ver¹ 179.
**Viz pozn. 34, ver¹ 306.
***Viz ver¹ 198, 206 a násl.
51
Dvì stezky: nauka oka a nauka srdce. Tøi velké dokonalosti:
mravní, odpovídající nirmánakáji, mystická, odpovídající sambhó-
gakáji, a duchovní, odpovídající dharmakáji. ©est ctností, èili pá-
ramit. Ke v¹em se text je¹tì vrátí.
106. Kdo první vyslechne uèení dvou stezek v jediné?
Nezakrytou pravdu o tajném srdci3? Zákon, který, vyhý-
baje se uèenosti, uèí moudrosti a odhaluje nám strastiplný
bìh vìcí.
Uèení o strastiplnosti ¾ivota pova¾uje svìtský èlovìk za pesimistick
é, bojí se ho a zamítá je. Správné uèení v¹ak nemù¾e mluvit
o nièem jiném ne¾ o strastiplnosti ¾ivota. Neuèí o ní proto, aby
èlovìka pøipravilo na zoufalou beznadìj, ale aby vytváøelo podm
ínky pro zøeknutí se svìta a vzbuzení vy¹¹ích zøetelù. Nebo» ty
jsou základem umravnìní, které èlovìka vede cestou skuteèného
(duchovního) osvobození.
107. Bìda, bìda, v¹ichni lidé mají álaju a jsou sjednoceni
s Velikou Du¹í, ale bìda, aèkoli álaju mají, pøec jim tak málo
prospívá.
108. Pohleï, jak se álaja jako mìsíc na tichých vlnách odr
á¾í v malém i velkém, zrcadlí se v nejnepatrnìj¹ím atomu,
pøesto v¹ak nemù¾e dosáhnout srdce v¹ech bytostí.
Ka¾dá bytost, ba dokonce ka¾dý jev je prostoupen nejvy¹¹í
vesmírnou esencí, její¾ dokonalý rozvoj by mu musel udìlit stav,
oznaèený slovem nirvána. Ale rozvoj této esence je závislý právì
na zøetelích a ty obvykle odpovídají struktuøe jevù. Proto pro-
¾ívají tvary a bytosti stavy mnohem ménì utì¹ené ne¾ nirvánu.
A èlovìk jako nositel psychickofyzického uspoøádání, odpovídaj
ícího relativnì snadno dosa¾itelné realizaci nirvány, se vlastnì
tomuto uspoøádání zpronevìøuje tím, ¾e pìstuje a rozvíjí zøetele,
které ho zavádìjí na scestí, do nízkých oblastí, do pekeln
ých svìtù. Tato tragedie lidského rodu vleèe s sebou celé komplexy
strastí ne snad posmrtných, ale bezprostøedních. Lidé nev
ìdí ani nechtìjí nic vìdìt o nejvy¹¹í kvalitì vesmíru, udìlující
tìm bytostem, které ji poznaly, i pocity nadsvìtského ¹tìstí. Proto
se i z rozumových dùvodù honí za ¹tìstím mnohem problema-
52
tiètìj¹ím, za ¹tìstím, které má vzejít z boje jedince proti jedinci,
ze soutì¾e, v ní¾ padá slab¹í, ale nás proklínající èlovìk.
A takového èlovìka nutí pád k rozvíjení psychických sil a kvalit,
které by mu pomohly vyhrát dal¹í bitvu o osobní uplatnìní;
cílem tohoto postupu je pouze boj a zapomenutí na álaju, tres»
duchovnosti.
Pøedzvìsti z této situace èlovìka varují, aby se zastavil na scestí,
které ho vede k pøirozené realizaci asurických stavù. Ale kdo se
z tìchto pøedzvìstí pouèí? Iluze o ¹»astném ¾ivotì pøesunují tì¾i¹tì
strastí a útrap do jiných kolejí a lidé vìøí, ¾e jdou po správné cestì.
Budou tomu vìøit a¾ do té doby, kdy se uká¾e, ¾e technikou problém
osobního ¹tìstí vyøe¹en být nemù¾e.
Bìda, ¾e jen tak málo lidí získává tím darem, tím neoceniteln
ým dobrodiním: poznat pravdu, správnì pochopit vìci,
které jsou, a nabýt poznání nejsoucna.
®ák praví:
109. Ó uèiteli, co mám dìlat, abych dosáhl moudrosti?
110. Co, ó mudrci, mám dìlat, abych dosáhl dokonalosti?
Ne-bytí jako transcendentno proti bytí sansarickému nebo
obecnému.
111. Hledej stezky. Buï v¹ak èistého srdce, ó lanú, døíve
ne¾ se vydá¹ na svou cestu. Ne¾ uèiní¹ první krok, nauè se
rozeznávat skuteènosti od klamných jevù, pomíjející jevy od
toho, co je vìèné. Nauè se pøedev¹ím odli¹it uèení rozumu
od moudrosti du¹e, nauku oka od nauky srdce.
Èistota srdce: otevøení se jsoucnosti nadsvìtské nebo bo¾ské.
Rozeznávání: pravá skuteènost je nadèasová; do ní se promítají
skuteènosti èasové, resp. klamy, jimi¾ jsou z èasového hlediska i tìla
bytostí i bytosti samy jako¾to bytí smrtelné. Rozumové èi je¹tì lépe
mentální poznání je zalo¾eno na logických vztazích jednotlivých
fakt. Poznává vnìj¹í zákonitost; to v¹ak bytosti neosvìcuje ani jim
nedává poznání ¾ivota. Osvícení a poznání je zalo¾eno na pøímých
postøezích tendencí a vnitøních vzdutí, nebo» to jsou ony, kdo uvádí
v chod kolo univerzálního dìní.
53
112. Ano, nevìdomost je jako uzavøená a vzduchoprázdná
nádoba, du¹e pak pták v ní uvìznìný. Ne¹vitoøí, ani¾ pírkem
je s to pohnout; nìmý a ztrnulý sedí zpìváèek a vysílen
ím umírá.
Èlovìk pou¾ívá i nevìdomosti jako opory pro subjektivní závìry
a teorie; nevìdomí lidé se také cítí jako lidé vìdoucí. Nevìdomost
nedovolí, aby se u nich mohly uplatnit vy¹¹í zøetele. Nevìdomost
jako komplex výkonných klamných subjektivních zøetelù dusí vy¹-
¹ího èinitele, který se projevuje poznáním, pøímými vjemy a rozvojem
vy¹¹ích mravních korektivù.
113. Ale i nevìdomost jest lep¹í ne¾ uèenost rozumu, který
neosvìtluje a nevede moudrost du¹e.
Ve vytváøení osobní karmy, strhující nás do utrpení, pùsobí nev
ìdomost pasivnì a zastiòuje bo¾ské vìdomí. Ale vnìj¹í vìdomosti
se na bo¾ském vìdomí hromadí v¾dycky tak, ¾e èlovìk snadno zam
ìòuje bo¾ské vìdomí za lidské. Tam, kde se proti event. zdánlivì
samovolnému rozvoji duchovnosti staví nevìdomost, mù¾e mocí
karmických zásluh dojít k výmìnì nevìdomosti za pravé poznání,
ani¾ ji¾ nevìdomost mù¾e poznatky zkreslit. Ale nic takového se
nemù¾e stát tam, kde se proti zdánlivì samovolnému rozvoji duchovnosti
staví poznání rozumové (mentální). Toto poznání dovede
dal¹í poznávání k sobì jenom pøièlenit, a proto¾e se opírá o øadu
závìrù, zkreslí duchovní poznání rozumovým stanoviskem. Rozum
áøi vìdí v¾dycky v¹echno dobøe. Mají pohotovì nesèetnì závìrù,
které konfrontují s novými poznatky, a proto pøemìní i nadsvìtské
zøetele, je¾ se v nich event. rozvinuly, ve zøetele svìtské.
114. V prostoru bez vzduchu nemohou semena moudrosti
klíèit a rùst. Aby mohla rùst a sklízet zku¹enosti, potøebuje
mysl ¹íøi a hloubku a opory, které by ji vedly k démantov
é du¹i4. Nehledej tyto opory v øí¹i máji, ale vznes se nad
klamy, hledej vìèné a nepromìnné sat5 a nevìø klamnému
na¹eptávání obrazotvornosti.
Zastavení mentální èinnosti se uskuteèòuje ve stupních, které
se obrá¾ejí v prohlubujících se postøezích. Èím více se èlovìku poda
øí mysl zastavit, tím dokonalej¹í jsou jeho postøehy. V ¾ádoucím
54
stupni nesmí ji¾ být pro èlovìka tajemství, které by mu dovedlo
kouzelnou mocí pøedstavit nìco jako skuteènost, ji¾ bude schopen
pozorovat svými smysly. | Kdo tyto stupnì hledá v tzv. mystick
ých zá¾itcích, ten se nikdy nestane mudrcem. Zá¾itky jsou toti¾
vibrace, kde¾to moudrost je pøedpokladem du¹evního uti¹ení, jeho¾
kvìtem je realizace nejvy¹¹ího vesmírného stavu.
115. V¾dy» mysl je jako zrcadlo; zatím co odrá¾í obrazy6,
usedá na nìm prach. Je jí tøeba nì¾ného vánku moudrosti
du¹e, aby odvál prach na¹ich klamù. Ó zaèáteèníku, sna¾ se,
aby tvá mysl a du¹e splynuly!
Jestli¾e mysl pùsobí v kruhu svìtských jevù, vnucuje vìdomí
v¹e, co ve svìtì nasbírala, jako základnu pro pevné subjektivní pøesv
ìdèení a názory. Proto je nezbytné, aby èlovìk postavil vìdomí
jako strá¾ce mysli nezatí¾ené pøesvìdèeními. Neakceptuje-li vìdomí
þpylÿ mysli, vzniká mezi myslí a vìdomím vítr, který rozfoukává
nevìdomost. A jeliko¾ mysl je projevem vìdomí, pøijme (mysl) jeho
tvar nebo povahu, jakmile pøestane být vèelou pøiná¹ející pyl ná-
zorù. Mysl sama o sobì je toti¾ vìdomím.
116. Vyhýbej se nevìdomosti stejnì jako klamu. Odvra» obli
èej od svìtských ¹aleb; nedùvìøuj smyslùm, jsou klamavé.
Ale uvnitø svého tìla | stánku svých citù | hledej v neosobn
ím centru þvìèného èlovìkaÿ7; kdy¾ jsi ho nalezl, pohleï
do nitra: jsi buddha8.
Nevìdomost je zalo¾ena na osobních pøesvìdèeních a názorech.
Tìm se mù¾e ka¾dý èlovìk dobøe vyhnout a tím se vyhne i nevì-
domosti. Stejnì se mù¾e vyhnout klamu, nebo» to závisí na kázni
vnímání zevních vìcí prostøednictvím smyslù.
Vìèný èlovìk je vlastnì putující intelekt, na nìj¾ by mìl èlovìk
nazírat jako na záøící, nezosobòující se já. Kdy¾ bude na nìj dlouho
takto zírat, rozvije se jako buddhická bytnost; sjednocení s touto
bytností je uskuteènìní stavu buddhy.
Èlovìk je bytost potenciálnì duchovní. Ale tato duchovnost,
dárce to pravého osvícení, je v nìm ve stavu zárodeèném. Musí jí
proto vìnovat pozornost, která je podobna de¹ti, probouzejícímu
ke klíèení semeno zapadlé do zcela vyschlé zemì. Ale v duchovním
55
svìtì je to ponìkud jiné ne¾ ve svìtì smyslovém. Semeno duchovnosti
potøebuje teplo touhy po vykoupení a vy¹¹ích zøetelù; potom
vzejde a stane se rostlinou pravé duchovnosti.
117. Vyhýbej se chvále, ó ctiteli. Chvála vede k sebeklamu.
Tvé tìlo není Já, neb tvé Já je vlastnì bez tìla a ani chvála
ani hana se ho nedotýkají.
Kdo mysticky pracuje a usiluje, mù¾e vzbudit pozornost svým
mravním úsilím a nìkdy i svými poznatky. Lahodí-li mu tato pozornost,
odvrátil se ji¾ od cesty k nejvy¹¹ímu Uskuteènìní a vìnoval
pozornost davu. A to je duchovnì znièující moment. | Je tøeba
se vìnovat svému þJáÿ, které je prostým, èistým prozøením potud,
dokud se nerozvine do té míry, ¾e se stane korektivem v celkovém
nazírání na skuteènost. Pak je mo¾no jít do svìta. Nebo» po dokonal
ém rozvinutí èistého prozøení se èlovìk stává mudrcem, který
nebude str¾en ze své vysoké cesty svìtskými marnostmi, z nich¾
jednou je chvála od jiných lidí.
118. Sebechvála se podobá, ó ¾áku, vysoké vì¾i, na ni¾ se
vy¹plhal domý¹livý po¹etilec. Tam teï sedí v py¹né osamì-
losti, nikým nepozorován ne¾ sám sebou.
Kdo byl nìkým uznán a pøijal to jako poctu, je v nejvìt¹ím
nebezpeèí, ¾e se té¾ uzná. Kdy¾ se uzná, propadá sebechvále, která
vede k osamocení v domý¹livosti a nevìdomosti.
Je tøeba èekat na dosa¾ení nejvy¹¹ího poznání. Toto poznání
pøichází se zji¹tìním, ¾e není dal¹í zemì za právì dosa¾eným stavem,
zemì, kde by bylo mo¾no uèinit dal¹í objevy. Jinými slovy:
nejvy¹¹í poznání je opøeno o zji¹tìní, ¾e není nièeho více ani k dosa
¾ení ani k poznání ani k uskuteènìní.
119. Fale¹nou uèenost mudrci odmítají a Dobrý Zákon ji
rozprá¹í do v¹ech vìtrù. Pro v¹echny se toèí jeho kolo, pro
pokorné i py¹né.
þNauka okaÿ9 je pro davy, þnauka srdceÿ v¹ak pro vyvolen
é. První z nich opakují v pý¹e: þHle, já vímÿ; druzí
v¹ak, kteøí v pokoøe sklidili, pøiznávají skromnì: þTak jsem
sly¹el.ÿ10
56
Co jsou platny v¹echny svìtské vìdomosti, ba i výsledky vìdeck
ého bádání, kdy¾ nepøemo¾itelný osud vymìøuje èlovìku v¹echno
jeho bytí? Svìtskými vìdomostmi kupíme potì¹ující zdánlivosti,
které jsou jako plevy rozmetány nejtì¾¹ími osudovými nevyhnutelnostmi.
A tyto osudové nevyhnutelnosti jsou Dobrý Zákon, který
nikomu nepøièiní nic nespravedlivì.
Èlovìk, jen¾ zhltl spousty teorie, se skuteènì mù¾e domnívat,
¾e svými znalostmi pøedstihl své bli¾ní. Ale ten, kdo Nauku uskute
èòuje ve svém ¾ivotì, se to nedomnívá. Takoví lidé poznávají, jak
tì¾ké je uskuteènit i nejmen¹í pøíkaz v ¾ivotì; tím roste skromnost
a nikoli pýcha.
120. Velikým sítem se nazývá Nauka srdce, ó ¾áku.
Nauka srdce je uèení, které nemá být ovládnuto teoreticky, ale
jen jako ¾ivotní praxe. Na této cestì padají i ti, kdo jsou velmi
dobøe disponováni pro teoretické studium. A je to tak správné.
Kdyby mohli nejvy¹¹ího Uskuteènìní dosáhnout mentálnì a rozumov
ì zdatní lidé, nemìly by mravní hodnoty ¾ádnou cenu. Nejvy¹¹í
Uskuteènìní je v¹ak ovocem ¾ivotní praxe, i kdy¾ jeho dovr¹ení spo-
èívá v du¹evní ¾ivotosprávì, vyjádøené soustøedìním, zastavením
du¹evní èinnosti atd.
121. Kolo Dobrého Zákona se rychle toèí dál. Mele dnem
i nocí. Odluèuje bezcennou plevu od zlatého zrna, smetí od
mouky. Ruka karmy vede toto kolo; jeho otáèení je tepem
karmického srdce.
Smyslem osudových nahodilostí je, aby byl pod jejich tlakem
znièen balast v bytosti, toti¾ nezdravé a brzkému rozkladu podlé-
hající prvky. Mystický vývoj, zalo¾ený na mocném du¹evním upìtí,
ba a¾ na sjednocování hledajícího èlovìka s Bohem (absolutnem),
vystavuje tyto prvky je¹tì mocnìj¹ímu vanutí karmické síly. Èlov
ìk du¹evnì zapojený na Boha (absolutno) toti¾ tyto síly je¹tì
víc opou¹tí osobním vìdomím, které je záchovným èinitelem v¹eho
toho, co vlastníme jako bytosti. Kdo se du¹evnì þchytil Bohaÿ
a þpustil svìtaÿ, ¾ije ve vánku karmy, která sama odlouèí v¹echno,
co není bo¾ské. Mystický kurs pak konèí vylouèením skuteèností
nebo¾ských a zachováváním a upevnìním vìcí bo¾ských.
57
Je tedy klam, myslí-li si nìkdo, ¾e on sám modeluje svou vlastní
duchovní dokonalost technickými jógickými postupy. Soustøedìní
vytváøí podmínky stejnì jako mravnost. Kdo ¾ije v kázni spásné
mravnosti a má je¹tì dosti sil, aby se zabýval nìèím dal¹ím, mù¾e
podmínky svého duchovního rùstu roz¹íøit pøíslu¹ným soustøeïov
áním. Mù¾e se mentálními a du¹evními stavy upravit bytostnì
tak, aby kvality, zpùsobující duchovní rùst, mohly je¹tì neru¹enìji
pùsobit na jeho mystické zrání.
Není-li tìchto pøedpokladù, je soustøeïování duchovnì neú-
èinné. Mù¾eme se setkat s lidmi, kteøí se celá léta sna¾í dostat
mysticky vpøed pomocí koncentrací, a pøece na nich nenajdeme
ani stopu duchovního vývoje. Dùvod je v tom, ¾e nedovedou ¾ít
ve spásné èili duchovní rùst podporující mravnosti, a proto vná¹ejí
do svých soustøedìní svìtskost. Co to znamená? Pouze to, ¾e jsou
bytostnì svìt¹tí a provádìjí soustøeïovací cvièení jako pozitivní
svìtskou èinnost, která dusí duchovnost a uvádí jen v prudký chod
þpsychické napìtíÿ; z toho vznikají tzv. astrální efekty.
122. Pravé poznání je mouka, fale¹ná uèenost jsou plevy.
Chce¹-li jísti chléb moudrosti, musí¹ zadìlat svou mouku èistou
vodou amrty*. Hnìte¹-li v¹ak plevy s rosou máji, mù¾e¹
pøipravit jen potravu pro èerné holubice smrti, pro ptáky
zrození, rozkladu a zármutku.
Pravé poznání se mìní v moudrost pouze tam, kdy¾ se èlovìk
povzná¹í du¹evnì do transcendentna. Není-li tomu tak a místo toho
setrvává (vìdomím) ve smyslovém svìtì, pak pravým poznáním
bude slou¾it vlastním chtíèùm, své ni¾¹í pøirozenosti. Tak roz¹íøí
Adamùv høích, který mù¾eme vidìt v pøirozeném obìtování celé
bytosti svìtu, jejím chtìným obìtováním se svìtu.
Kdo tedy chce duchovnì pracovat ke svému dobru a nikoli ke
zlu, musí jas vy¹¹ích kvalit, jeho¾ se chápe du¹evním úsilím jako
mystickým cvièením, nechat pùsobit v pravém duchu. To znamená,
¾e právì svým postojem musí vytvoøit podmínky k rozvoji tohoto
jasu ve své bytosti, aby snad jeho rozvojem neposiloval ni¾¹í pøirozenost.
Nebo» posiluje-li ni¾¹í pøirozenost, utrácí èlovìk nejen to,
*Nesmrtelnost.
58
co obdr¾el svým zrozením, nýbr¾ vypùjèuje si je¹tì za tímto úèelem
hodnoty z vnìj¹ího duchovního svìta. A bude moci splatit své
dluhy, a¾ pøijde èas jejich splatnosti?
123. Øeknou-li ti, ¾e se musí¹ vzdát lásky ke v¹em bytostem,
aby ses stal arhatem | øekni jim, ¾e l¾ou.
Arhat, tj. dokonale osvícený, jen¾ je prost deseti pout. Jsou to:
l. blud já, 2. pochybovaènost, 3. lpìní na pravidlech a obøadech,
4. smyslový chtíè, 5. zá¹tí, 6. touha po oblasti èistých forem (rúpa
rága), 7. touha po oblasti beztvaré (arúpa rága), 8. domý¹livost, 9.
hloubavost, 10. nevìdomost, zaslepenost. | Arhat je ètvrtý stupeò
na cestì k dokonalosti. První, zvaný sótapatti, èili ten, kdo vstoupil
do proudu (Buddhova uèení), je prost prvních tøí pout. Sakrdágá-
min, toti¾ jednou se vracející (zrozením na tento svìt), pøekonal
ètvrté a páté pouto. Anágamin, toti¾ nevracející se (zrozením na
tento svìt) je prost prvních pìti pout.
Tou¾í-li èlovìk po tom, aby dosáhl nejvy¹¹ího stavu (arhat), neznamen
á to je¹tì, ¾e smí trhat jiná pouta ne¾ pouta svìtskosti. Jin
ého mínìní v¹ak byli mnozí z mystikù, pøedev¹ím buddhistù, kteøí
pøijali pouèení od svého rozumu. Ti se velmi èasto sna¾ili vzdát se
pout dobroty a lásky, zatím co se nevzdali svìtskosti. A pøece dobrota
a láska jsou ctnosti, kterými lze vyva¾ovat karmické závazky
ze svìtskosti.
Kdo tou¾í po nejvy¹¹ím Uskuteènìní, má zaèít mystickou cestu
rozechvìním svého nitra v citu neosobní lásky. Má svou bytost, dosud
jistì ¾ivoèi¹nou, utápìt v èisté touze po dobru, v nad¹ení, jaké
lze poci»ovat z niterného rozradostnìní, v lásce, která se sna¾í jen
dát a nepøijímat, nebo» to jsou stavy, jimi¾ lze nejlépe vyva¾ovat
a potlaèovat ¾ivoèi¹nost. Kdy¾ bude dlouho ¾ít v tìchto stavech,
rozvine se v nìm bo¾skost; zøeknutím se bo¾skosti ve prospìch trp
ících a nevìdomých bytostí lze uskuteènit nejvy¹¹í vesmírný stav,
zvaný dokonalost.
124. Øeknou-li ti, ¾e proto, abys dosáhl osvobození, musí¹
nenávidìt svou matku a nedbat o svého syna, neuznávat otce
a zvát ho prostì þhospodáøemÿ11; zøíci se slitování s èlov
ìkem i nìmou tváøí | pak jim øekni, ¾e jejich jazyk je
pln fal¹e.
59
125. Tomu uèí tírthikové | nevìøící*.
Kdo chce jít vysokou cestou spásné mravnosti, musí se vyhnout
dvìma extrémùm, toti¾ pøíchylnosti a odporu. Pøíchylnosti zalo-
¾ené na pudových vztazích, a odporu, který ho nutí utíkat pøed tí-
¾ivými okolnostmi. Obì tyto situace nepostihují toho, kdo se zøekl
tím zpùsobem, ¾e si nezakládá na osobních potøebách.
Kdo nemá osobních potøeb a po¾adavkù útìchy, mívá porozum
ìní. To jej inspiruje ke skutkùm lásky. A skutky lásky nejsou
nikdy nebezpeèné tomu, kdo kráèí k dokonalosti. Leda by za nimi
vystupoval chtíè. V tom pøípadì v¹ak nejde o to vzdát se skutkù
lásky, nýbr¾ potlaèit chtíè. Nebo» chtíè nelze udusit nelaskavým
postojem k jiným lidem a tvorùm; ten je vetknut v mase vlastního
tìla jako duch ¾ivoèi¹nosti.
126. Uèí-li tì, ¾e høích se rodí z èinnosti a bla¾enost z naprost
é neèinnosti, pak jim povìz, ¾e se velmi klamou. Pomí-
jejícnost lidské èinnosti, osvobození mysli od otroctví tím,
¾e se èlovìk zdr¾í høíchù a chyb, nejsou pro dévická Já**.
Tak praví Nauka srdce.
Nìkteøí mystikové se skuteènì bojí èinnosti, a proto se jí vyhý-
bají. Vyhnou-li se èinnosti a oddají neèinnosti, vytváøejí tím èasto
jen podmínky pro vìt¹í uplatnìní ni¾¹ích bytostných tendencí a sil.
Èinnost, i kdy¾ je pro vmì¹ující se osobní hlediska mnohdy dosti
neèistá, pøece je kvalitativnì vy¹¹í ne¾ neèinnost, nebo» neumo¾-
òuje ni¾¹í pøirozenosti ovládnout celé pole bytí.
Èinný èlovìk musí myslit, pou¾ívat dùvtipu, odvracet se od
¾ivoèi¹ných po¾adavkù a pøemáhat stagnaci, k ní¾ je v¾dy tìlesnì
naklonìn. Tím jej èinnost odosobòuje, i kdy¾ ne v¾dy v takové míøe,
jak by si to èlovìk pøál. Av¹ak strukturálního pøepodstatnìní nelze
dosáhnout nerozvá¾nými akcemi, vyplývajícími z nespokojenosti se
souèasným stavem. Bytost je ztìlesnìním zmrtvìlých vibrací a ty
lze vrátit k ¾ivotu, který je vibrací, toliko správným a metodickým
úsilím. Je tøeba donutit se pov¹echnì k èinnosti; kdy¾ své bytosti
znemo¾níme, aby v klidu a pohodlí uplatòovala své chtíèe, potla-
*Brahman¹tí asketové.
**Reinkarnující Já.
60
èili jsme tím nejni¾¹í stupeò ¾ivotnosti. Kdy¾ jsme se stali samou
èinností, smíme usilovat o klid, nebo» to bude klid plný jasu.
127. Dharma oka je ztìlesnìním toho, co je zevní, a tudí¾
neexistuje.
128. Dharma srdce je ztìlesnìním bódhi*; skuteènosti trval
é a vìèné.
129. Lampa hoøí jasnì, kdy¾ je èistý knot i olej. K jejich
èi¹tìní je tøeba kratiknotu. Plamen v¹ak necítí tohoto oèi¹-
»ování. þVìtve stromu se otøásají vìtrem; ale kmen zùstává
nepohnut.ÿ
Mravní úsilí jako èást mystického úsilí mù¾e postihovat pouze
¾ivoèi¹nou pøirozenost, ale bo¾ské pøirozenosti, která je v èlovìku
v zárodeèném stavu, se nepøíjemnì nedotýká. Mravní úsilí naopak
pùsobí na bo¾skou pøirozenost pøíznivì, nebo» se podobá vytrhá-
vání plevele, kterým je právì ni¾¹í pøirozenost.
130. Èinnost i neèinnost mohou být v tobì souèasnì: tìlo
plné èinnosti, mysl klidná a du¹e prùzraèná jako horsk
é jezero.
To je zku¹enost asi výhradnì jógická. Jenom jógická kázeò
vede k bytostnému vzru¹ení, které se nedotýká mysli. A tento
stav je mnohdy velmi ¾ádoucí, chce-li èlovìk rychlit svùj duchovní
rùst. Bytostné vzru¹ení toti¾ znamená pøekonání stagnace, tamasu;
staví-li se proti bytostnému vzru¹ení klidná mysl, je to jistì mysl
sattvická.
®ádoucí bytostné vzru¹ení v¹ak nesmí být podmínìno chtíèem.
Musí být výsledkem svì¾esti, kterou na sobì èlovìk vynucuje; musí
být èinností, její¾ pomocí se pøemáhá lenost; musí být bdìlostí,
jí¾ se pøekonává zbyteèná potøeba odpoèinku; musí být výsledkem
pohyblivosti, èilosti, pracovního úsilí atd. Úsilím o tyto vzruchy se
z tìla vylouèí sklon ke stagnaci; jeliko¾ nepocházejí (tyto vzruchové
momenty) ze chtíèù, mù¾e mysl zùstávat nále¾itì klidná.|Takový
stav zakládá jógický vývoj na ni¾¹ích faktorech, které nikdo v úsilí
o v¹eobecnou bytostnou dokonalost nesmí zanedbávat.
*Dokonalé, bo¾ské poznání.
61
131. Chtìl by ses stát, ó lanú, jogínem jednoho èasov
ého okruhu?
132. Nevìø, ¾e sedìt v temných lesích v hrdém osamocení
a daleko od lidí; ¾e ¾ivit se rostlinami a koøínky a hasit
svou ¾ízeò snìhem Velikého pohoøí | nevìø, ó ctiteli, ¾e
toto v¹echno tì pøivede k cíli koneèného osvobození.
Kdo si takto poèíná, je kajícník. Je v¹ak chyba, domnívá-li se,
¾e tìmito èiny odklízí pøeká¾ky rozvoje duchovnosti. Vnìj¹í omezov
ání se nemusí dotýkat du¹evních nedostatkù, které se projevují
svìtskostí. Spí¹ zpùsobí truchlivost, která se stává scestím, jestli¾e
naplní vìdomí kajícníka utrpením a bolestí. A vznikne-li z tohoto
vlastního omezování pový¹enost nad jinými lidmi py¹ná na svùj domn
ìle ctnostný ¾ivot, vzniká nebezpeèí, ¾e tato kázeò bude cestou
do pekel. Kajícným ¾ivotem se splácejí povrchní provinìní a tak by
se na nìj mìl dívat ka¾dý kajícník.
133. Nedomnívej se, ¾e lámat si kosti, rvát si maso a svaly,
tì sjednotí s tvým tichým Já12.
Takto si poèínají kajícníci, zvaní fakiøi. Proto¾e nepochopili
duchovní vývojové podmínky, propadli krajnosti, která neumo¾-
òuje dokonalé uti¹ení, nezbytné pro duchovní rùst. Ani mystikové,
které jsem poznal a kteøí tuto krajnost odmítali, v¹ak nevyøe-
¹ili ¹»astnì problém askeze; místo ní pøijali názor, ¾e si nemají
ubli¾ovat!
Aby èlovìk mohl duchovnì rùst, nezbytnì musí provádìt askezi.
Nikoli v¹ak tím, ¾e se bude fyzicky trýznit, ale tím, ¾e nebude cítit
potøebu ukájet ¾ivoèi¹né pudy. A to je tvrdá askeze. Nedovoluje,
aby se èlovìk jakkoli smyslovì vy¾íval, a naopak ho upozoròuje na
to, ¾e se má støe¾it v¹eho, co ru¹í jeho niterný harmonický klid,
v nìm¾ zcela samovolnì vyvstávají touhy po nejvy¹¹ím Uskuteè-
nìní. Musí se dr¾et takové ¾ivotosprávy, která pùsobí pøíznivì na
rozvoj podmínek pro duchovní rùst; podmínek, které se projevují
jako soustøedìní ve stavu niterného ¹tìstí.
Tento stav vùbec nedovolí, aby se projevil sklon k ¾ivoèi¹-
nému zpùsobu ¾ivota. ®ivoèi¹ný zpùsob ¾ivota je spojen s nízkou
(svìtskou) orientací vìdomí; pokud trvá tato orientace, je vùbec
62
nemo¾né, aby èlovìk jakýmkoli zpùsobem ve¹el do kontaktu s nejvnit
ønìj¹ím, transcendentálním pra-principem bytí.
Nemysli si, ¾e a¾ budou potøeny høíchy tvé hrubohmotné
podoby, ó obìti svých vlastních stínù13, bude splnìna i povinnost,
kterou na tebe vkládá pøíroda a èlovìk.
Ni¾¹í tendence, vyplývající ze ¾ivoèi¹ných zøetelù a projevující
se jednak viditelným poèínáním, jednak sklony, které èlovìka inspiruj
í k urèitým skutkùm, jsou vetknuty hluboko v bytosti. Obecnì
se v¹ak o stavy nitra nikdo nezajímá a bere v úvahu pouze viditelné
poèínání. Také vìt¹ina mystikù, kteøí matnì chápou, ¾e do mystick
ého sna¾ení nále¾í i mravní úsilí, se sice sna¾í odstranit mravní
závady ve viditelných projevech a èinech, ale nesna¾í se odstranit
svìtské sklony, které tkví hluboko v jejich bytosti. Podle nejpøísn
ìj¹ích mìøítek nauky jsou proto pova¾ováni za høí¹né lidi, i kdy¾
na povrchu nepostrádají pøemíru ctností.
Poèátek høí¹ného poèínání je mo¾no nalézt právì v bytostných
sklonech, které se mohou stát významnými, teprve kdy¾ se rozvinuly
do té míry, ¾e zasahují do vìdomí jako konkrétní chtíè. Kdo
usiluje o to, aby se stal skuteènì mravným èlovìkem, musí zamì-
øit své úsilí o mravní zlep¹ení a¾ na úroveò sklonù. Musí pøinutit
svou bytost, aby se nezajímala o to, co je zakázáno morálními pøí-
kazy jógy, a aby si to té¾ nepøála. Jenom tímto zpùsobem je mo¾no
z bytosti vykoøenit svìtskost v pravém slova smyslu.
Kdo v sobì vyhladil svìtské sklony, je opravdu mravný a èistý.
A tato jeho mravní èistota se v nìm zaène rozpínat jako duchovní
jas a pøikryje ve¹keré zcela nevyvinuté svìtské sklony; v jistém
stupni rozvoje tohoto jasu se usilující èlovìk stane mudrcem a svìtcem,
který splnil povinnost ulo¾enou pøírodou a spoleèností. Není
v nìm toti¾ ¾ádostivosti, nýbr¾ ctnost, jí¾ svítí na v¹echno stvoøení.
A svítì ctností, odevzdává sebe sama i v nejèist¹ím smyslu svìtu,
jen¾ tento po¾adavek klade ka¾dé bytosti. Odevzdávání sebe svìtu
v tomto smyslu je skuteèným zøeknutím se sebe.
134. Po¾ehnaní odmítli tento názor s pohrdáním. Lev zá-
kona a Pán slitování*, kdy¾ poznal pravou pøíèinu lidských
*Buddha.
63
bìd, vzdal se ihned svého sladkého, ale sobeckého klidu v tichu
pustiny.
Kdo mysticky pracuje proto, aby se zdokonalil, mìl by jako
Buddha dosáhnout absolutního poznání a stavu, v nìm¾ bla¾enost
bude vanout celou jeho bytostí tak, ¾e z ní vylouèí ka¾dou stopu
¾ivoèi¹nosti. Pokud si v¹ak i za tìchto okolností udr¾í tìlo, musí
tento stav opustit, kdy¾ je to z vy¹¹ích vnitøních pøíèin nutné, aby
mohl slou¾it lidem hlásáním nauky. Neuèiní-li to, stane se sobeck
ým svìtcem, který bude jednou muset pod tlakem karmy ze svého
vysokého stavu sestoupit o mnoho ní¾. Lpìní na stavu buddhy vytv
áøí nové nedokonalé já, které snad mù¾e ¾ít ve stavu ¹tìstí, ale
nikoli ve stavu indiferentním, jen¾ je poznamenán bla¾enostmi skute
èného klidu a ticha.
Kdo dosáhl nejvy¹¹ího stupnì na mystických cestách, musí
tento stupeò opustit a vìnovat se dovolené èinnosti (hlásání
nauky). Jinak þèisté vody amrtyÿ (nesmrtelnosti) zbahní jako vody
rybníku, je¾ se nevymìòují. A zatím, co þèisté vody amrtyÿ bahní,
znovu vyrùstá ji¾ potøené já, jeho¾ dozrání je spojeno s návratem
do svìta v otrockých poutech karmy.
Tím chci øíci, ¾e Buddhùv stav mù¾e být opìt ztracen, jestli¾e
si èlovìk, který ho dosáhl, nepoèíná správnì. Nebo» dokud je èlov
ìk ¾iv, pak buddhovský stav jím pøípadnì uskuteènìný existuje
takøka v poli nízké bytostné pulsace, která na tento stav nevrhne
temný stín jen tehdy, kdy¾ èlovìk, který dosáhl Buddhova stavu,
¾ije jako Buddha.
Z áranjaky14 stal se uèitelem lidstva. Kdy¾ ®u-laj15
vstoupil do nirvány, kázal na horách i v kraji a proná¹el øeèi
v mìstech, k dévùm, lidem i bohùm.16
V¹ichni mystikové, které jsem poznal, se domnívali, ¾e uskute
ènìním nirvány (spásy) pro nì konèí ¾ivot se strastmi a budou
ji¾ ¾ít jako mocí vybavení okultisté uprostøed smyslovì potì¹ujících
a uspokojujících zázrakù. To bylo jejich pøání, které je rozpalovalo,
a proto byli hlu¹í k mluvì, shodující se s tímto textem. A pøece: nirv
ány je mo¾no dosáhnout je¹tì v tomto ¾ivotì a ¾ít v ní; je k tomu
nutná jen jistá ¾ivotospráva, aby ji èlovìk neztratil.
64
Co se v¹ak týèe té ¾ivotosprávy, nepoznal jsem, ¾e by pøipou¹-
tìla, aby èlovìk ¾il v extatickém stavu. Èím více doká¾e tento stav
(nirvány) pøenést do ¾ivota, v nìm¾ se ¾ije v þnormálním stavu vì-
domíÿ, tím tìlesnìj¹ím se stává nirvánský stav; kdo pronese nirvánu
¾ivotem jako obyèejný èlovìk, ten smrtí pøechází v þparinirvánuÿ.
Nepronese-li ji ¾ivotem jako obyèejný èlovìk, ale jen jako extatik,
pak jeho smrt mù¾e být poèátkem sansarického ¾ití.
135. Zasévej skutky laskavosti a bude¹ sklízet jejich ovoce.
Neèinnost pøi skutku milosrdenství stává se èinností ve smrteln
ém høíchu. Tak praví mudrc.
Kdo se bojí, ¾e se poskvrní skutky, a proto se vyhýbá konání
dobra, ten se poskvrní zlým konáním, proto¾e je èlovìk. Jeho pøirozenost
je toti¾ ¾ivá a bude se stejnì projevovat èiny rukou, citu
a mysli, a» se jakkoli bude sna¾it utéci od èinnosti. Kdo chce splnit
po¾adavek spásné mravnosti, musí vnutit své bytosti èinnost
v dobru a lásce; kdo nepøinutí svou bytost k takové èinnosti, bude
strhován ¾ivoèi¹nými tendencemi ke konání sobeckému.
Je tøeba mít v¾dy na pamìti relativitu úèinných akcí, jimi¾
se mù¾eme projevovat ve svém ¾ivotì. Právì z této relativity vypl
ývá, ¾e i kdy¾ je èlovìk zdánlivì zcela neèinný, pøece není ne-
èinný svými potøebami, chtìním a sklony. V tìchto projevech se
v¹ak ukazuje samé sobectví, které mù¾e být relativnì pøekonáváno
skutky lásky a ctnosti. Jinými slovy: dokud èlovìk ¾ije, dotud se
vyznaèuje sobectvím. A právì to by ho mìlo vést k tomu, aby se
oddával èinùm lásky, dobroty a pomoci i na úkor klidu a bla¾enosti,
které se v nìm eventuálnì rozvíjejí vøelými vztahy k Bohu, kterého
se dovolal.
Nebude-li se øídit tímto mravním nauèením, nebude ¾ít klid
a bla¾enost jako pøirozený stav, který mu nepøeká¾í v ¾ivotì a èinnosti.
Bude ¾ít jako sobec, který èerpá z fondu zásluh a nebere zøetel
na to, ¾e pulsace ¾ivoèi¹nosti v jeho tìle a bytosti neubývá. Proto
má vyhlídku, ¾e dospìje k okam¾iku své smrti jako sobec, který
okou¹el dobro bezprostøednì získané, av¹ak nic nepøidal do pokladnice
svých zásluh, by» pouze z obavy, ¾e èinnost v dobru a lásce
poskvròuje jeho momentální stav zdánlivì svìtskými zøeteli.
65
136. Zdr¾í¹ se èinnosti? Pak tvá du¹e nedojde svobody. Aby
èlovìk dosáhl nirvány, musí dosáhnout sebepoznání a sebepozn
ání je dítìtem láskyplných skutkù.
Bytost je svými chtíèi aktivní, proto se musí ten, kdo chce stoupat
na mystické cestì, stát èinným v lásce. Musí èinností v dobru
a lásce potírat chtivost jako pohotovost k èinùm nízkým a sobeck
ým. Bude-li èinný v dobru a lásce se zøetelem k ¾ádoucímu vyhlazen
í ¾ivoèi¹né chtivosti, bude vytváøet záslu¾nou karmu; jejím
koneèným výsledkem bude pøepodstatnìní ve ¹»astnì utváøenou
bytnost a bytost.
137. Mìj trpìlivost, èekateli, jako èlovìk, jen¾ se nezalekne
nezdaru ani se neuchází o úspìch. Upøi zrak své
du¹e na hvìzdu, jejím¾ jsi paprskem17, na planoucí hvìzdu,
která záøí v temných hlubinách bytí, na bezmezných polích
neznáma.
Kdo je èinný v dobru, ani¾ se touto èinností uchází o úspìch
nebo leká nezdaru, ten se povznesl nad osobitost. Pøesto v¹ak odpor
zanechává neblahé stopy na èlovìku, který má dobré vysoké pøedsevzet
í. Proto se doporuèuje, aby upnul své hledí k svìtlu a èistotì
jako kvalitám ¾ivota i bytí. Z toho mu toti¾ v¾dycky vzejde posila
na obtí¾né cestì neosobního láskyplného ¾ivota v èinnosti.
138. Mìj vytrvalost èlovìka, jen¾ ví, ¾e existuje na vìènost.
Tvé stíny ¾ijí a zanikají18; to, co v tobì bude vìènì ¾ít, to, co
v tobì ví nebo je poznáním,19 nemá pomíjející ¾ivot; je to
èlovìk, jen¾ byl, jest a bude, a jeho¾ hodina nikdy neudeøí.
Kdo ve své snaze o duchovní zdokonalení v sobì nalezl vìènost,
ten mù¾e vidìt a chápat své bytí jako pøechodného nositele svého
®ivota, který je nadèasový, transcendentální. A èím více se bude
noøit do tohoto ®ivota, tím více se mu budou jevit tìla, jimi¾ byl
odìn v minulosti a jedním z nich¾ je odìn v pøítomnosti, jako pom
íjivé stíny vrhané na stìnu jeho pravého bytí, v nìm¾ se právì
uvìdomuje.
Existence jeho pravého bytí je v¹ak taková, jakou ji dovede
chápat. Chápe-li ji jako vymezené ¾ití, je to existence, která bude
a mù¾e být i potom, kdy¾ zanikne v¹echno, co je. Chápe-li ji v¹ak
66
jako neèinnost, která je podstatou kosmu, ru¹í její soudr¾nost jako
napìtí a to je pøedpokladem realizace absolutna.
139. Chce¹-li klidit sladký klid a mír, osévej semenem svých
zásluh pole pøí¹tích ¾ní. Pøijmi bìdy zrození.
Bìdy zrození: omezení, související s tìlesnou existencí. Jejich
pøijetím ten, kdo jde vysokou cestou, na ní¾ se pøedpokládá mo¾-
nost dosa¾ení nejvy¹¹í realizace, vytváøí ze sebe já, které drolí a rozru
¹uje strukturální stavbu bytí a dokonce vytváøí i to, co lze nazvat
kosmickým tvùrèím procesem. Pak lze pøijetí bìd zrození pova¾ovat
za nejvy¹¹í akt asketický, pokud jejich pøijetí bylo opravdu
dobrovolné.
Zdùrazòuji: dobrovolné pøijetí, nebo» vím, ¾e existují mnozí
mystikové, kteøí jsou chyceni v síti py¹ného pøedstírání i tak vysoké
ctnosti, jakou je pokorné pøijetí v¹ech osudových údìlù | ti svým
pøedstíráním chtìjí zastírat své faktické otroctví. Tito mystikové
v¹ak, a» ji¾ klamou pouze sebe, nebo i jiné lidi, nezískávají svým
souhlasem s þbìdami zrozeníÿ vùbec nic stejnì jako vìzòové, kteøí
tvrdí, ¾e jsou vìzni dobrovolnì.
Èlovìk duchovnì vysoce vyvinutý musí za¾ít stav absolutní volnosti
a vìdìt, ¾e mù¾e tento stav ¾ít vìènì; pak teprve se mù¾e uká-
zat jako ten, kdo pøijal bìdy zrození dobrovolným ponoøením svého
vìdomí do sansarických procesù s vìdomím o jistém a bezpeèném
východisku, k nìmu¾ v tu nebo onu dobu dospìje. Není-li tomu tak,
pak je øeè o dobrovolném pøijetí bìd zrození (a tím ov¹em v¹ech
strastí v¹edního ¾ivota) jen l¾ivá fráze, která þroztáèí kolo nejvy¹-
¹ích bìdÿ proto, ¾e svádí na scestí ty, kdo takové øeèi sly¹í.
140. Ustup ze sluneèního svìtla do stínu, abys udìlal místo
jiným bytostem. Slzy, které skrápìjí vyprahlou pùdu bolesti
a strasti, dávají vznik kvìtùm a plodùm karmické odplaty.
Z pece lidského ¾ivota a jejího èerného kouøe zdvíhají se
okøídlené plameny, plameny oèi¹tìné, je¾ se vzná¹ejí vzhùru
pod zrakem karmy a nakonec tkají oslavenou látku trojího
¹atu Stezky.20
141. Tento ¹at je nirmánakája, sambhógakája a dharmak
ája, roucho nade v¹e povznesené21.
67
K první vìtì: zøeknutí se stavu þd¾ívanmuktiÿ je skutek, jím¾
lze potì¹it a ob¹»astnit jiné bytosti, trpící a úpící pod jhem nev
ìdomosti. Proto se pravý bódhisattva zøíká þsvìtla vykoupeníÿ
a zahaluje se do stavu, souvisejícího s normálním stavem vìdomí,
vìdom si toho, ¾e tím vykonává skutek, jen¾ je prospì¹ný jiným
lidem. | Ke druhé vìtì: zøekne-li se nìkdo þsvìtla skuteèného
vykoupeníÿ, bude trpìt. Nebude-li v¹ak trpìt jako dítì, které ztratilo
oblíbenou hraèku, ale jako obyèejný obèan, který úpí pod tíhou
a ranami osudu, vyloudí to na nìm slzy, které pùsobí jako alchymistick
ý preparát, tingující strasti svìta v bla¾enosti velikého uvolnìní.
To je cesta nejvìt¹ích dobrých èinù, pøiná¹ejících nejvìt¹í karmické
dobro.| Ke tøetí vìtì: kdo dosáhl duchovní dokonalosti (svobody)
a pøijal znovu a dobrovolnì strasti v¹edního èlovìka, mù¾e ¾ít v sebe
ponoøen pouze jako trpící bytost, která svými zøeteli mìní samu
strukturu vlastního bytí v nejvy¹¹í stavy bytí, toti¾ v þtìloÿ dharmak
ája, sambhógakája a nirmánakája. To proto, ¾e jeho utrpení
spolu s jeho zøeteli kondenzuje a tak pøetváøí duchovnì-fyzikální
podstatu jeho bytostné existence v kosmické napìtí, které se chová
jako tato tøi jmenovaná nejvy¹¹í þtìlaÿ, nalezitelná v kosmu.
142. Je pravda, ¾e roucho ¹angna mù¾e poskytnout vìèné
svìtlo. Jen roucho ¹angna22 dává nirvánu znièení; zastavuje
znovuzrozování, ale, ó lanú, ubíjí té¾ soucit. Dokonalí
buddhové, kteøí se odìli slávou dharmakáji, nemohou ji¾ pom
áhat èlovìku ke spáse. Bìda! Mají snad být já obìtována
jednomu já, lidstvo pro dobro jednotlivcù?
Kdo jde cestou vysokých Uskuteènìní, bude asi postaven pøed
volbu, kterou lze vyjádøit slovy: uèinit ze svého ¾ivota cestu nebo
cíl. Tato otázka souvisí s vyhlídkou na urèitou budoucnost vlastní
existence; kdo ze svého nejvnitønìj¹ího ¾ivota uèiní þcestuÿ, stane
se bódhisattvou, kde¾to ten, kdo z nìho vytvoøí cíl, uskuteèní
stav buddhy.
Severní buddhismus ctí stav bódhisattvy, který mù¾e být vý-
sledkem volby, v ní¾ rozhodly síly, upínající se k ¾ití. Stav buddhy
mù¾e být pøijat ze strachu pøed þbìdami zrozeníÿ. Ve skuteè-
nosti v¹ak stav bódhisattvy a stav buddhy jsou zalo¾eny na pøevl
ádnutí tìch èi onìch kvalit, které v prvním pøípadì symbolizují
68
porozumìní a soucit, kde¾to ve druhém vzdání se ¾ivota v my¹lence
na nejvy¹¹í obì», ji¾ èlovìk pøiná¹í trpícím bytostem. Stav bódhisattvy
se tak jeví jako mírné obluzení, pocházející ze ¾ivotního
pudu, kde¾to stav buddhy jako stav nejvy¹¹í èistoty vìdomí. Ale
a» tomu je jakkoli, svìtský èlovìk nemù¾e správnì zhodnotit ani
stav buddhy ani stav bódhisattvy. Oba tyto stavy jsou prostému
chápání tak vzdálené, ¾e jsou pro nìho pouhou abstrakcí, i kdy¾
je snad mù¾e do jisté míry správnì hodnotit pomocí inteligence
a intelektu.
Na cestì nejvy¹¹ích Uskuteènìní vystupují èasto zvlá¹tní zøetele.
Kdo získává moc nad sebou samým uskuteènìním nejvy¹¹ích
ctností, mù¾e se jemným pùsobením strachu pøiklánìt ke snaze
uskuteènit stav buddhy; pak by si mìl pøipomenout to, co vyjad
øuje poslední vìta právì komentovaného odstavce. Mù¾e toti¾
pøedpokládat, ¾e setrvá-li jako spokojená bytost na cestì povinnost
í vùèi své pomíjivé bytosti a v¹em ostatním bytostem, do¾ije
zku¹enostmi strastiplný sansarický ¾ivot. Kdy¾ za tìchto okolností
dosáhne stavu buddhy, nebude ani musit ani moci vztáhnout na
sebe tuto pøipomínku (uvedenou v poslední vìtì komentovaného
odstavce).
143. Vìz, ó zaèáteèníku, ¾e toto je tzv. zjevná stezka, cesta
k sobecké bla¾enosti, které se vyhýbají bódhisattvové Tajného
srdce, buddhové soucitu.
Kdo jde cestou nejvy¹¹ích realizací a kloní se ke stavu buddhy,
je pøed dosa¾ením tohoto stavu ¾ivotem snad v¾dy skuteènì jen
zaèáteèníkem. Jeho úvahy jsou pøece jen podmínìny þnádechem
sobectvíÿ, které má v¾dy být odmítáno, i kdy¾ slibuje þskonèení
kolobìhu strastiÿ s koneènou platností. | Jsme lidé a to nám buï
mementem, ¾e máme ¾ít, zakonèujíce strastnou karmu plnìním povinnost
í stavu, místa a rodu.
Tyto povinnosti jsou pøijatelné tomu, kdo si uvìdomí, ¾e existuje
proto, ¾e k této existenci jistým zpùsobem tíhl ji¾ døíve | ne¾
se narodil. Z toho hlediska se chtìní stavu buddhy jeví jako stav
podmínìný; kdo se stane buddhou vyèerpáním karmy sansarických
existencí, tomu svìt nebude ukládat ¾ádné povinnosti.
69
144. ®ít pro dobro lidstva je první krok. Uskuteèòovat ¹est
slavných ctností23* krok druhý.
®ivot pro dobro lidstva odosobòuje, nebo» vy¾aduje zcela nesobeck
é skutky.
145. Odít se skromným rouchem nirmánakáji znamená
vzdát se pro své já vìèné bla¾enosti, abychom pomáhali èlov
ìku ke spasení. Dosáhnout bla¾enosti nirvány, ale zøíci
se jí, je vrcholný, koneèný krok | ten nejvy¹¹í na stezce
odøíkání.
Za takových okolností znamená nirmánakája stav pocházející
z vypro¹tìní vìdomí z absolutna. Tím bud øeèeno, ¾e ten, kdo pochopil
absolutno, dostal se na cestu jeho postupné realizace. Jestli¾e
nìkdo je díky pochopení absolutna skuteènì na cestì jeho realizace
a v kritickém rozmezí této postupující realizace dá svému vìdomí
smìr k sansáru, odívá se vlastnì do roucha nirmánakáji, co¾ znamen
á vy¹¹í bytostnou existenci s duchem buddhy.
Snad to mù¾e být pova¾ováno za akt nejvy¹¹ího zøeknutí, ale
mnohdy tu rozhoduje je¹tì nìco jiného ne¾ právì touha po sebeob
ìti, tak¾e pøechod od ideje dharmakáji k ideji nirmánakáji je
nutno pokládat za pøirozené vyústìní, vyplývající z osobních karmick
ých zásluh.
V nìkterých mystických kruzích se vyluèuje, ¾e je mo¾né úèinnì
se zøeknout právì dosahovaného stavu buddhy. Stav buddhy se pokl
ádá za stav nejvy¹¹ího bytostného (karmického) dozrání, jen¾ se
zdá svou povahou vyluèovat mo¾nost takového zøeknutí. Zku¹enost
v¹ak mù¾e èlovìku ukázat, ¾e mu postupující realizace stavu
buddhy neubírá manévrovací sílu, kterou mù¾e uplatnit k zøeknut
í se stavu buddhy; ale toto mé stanovisko nech» ètenáø chápe
jako pøesnì vzta¾ené a vymezené. Je mo¾né, ¾e èím víc se èlovìk
bytostným zráním blí¾í tomuto stavu, tím ménì se ho mù¾e s úspì-
chem zøíkat; narodí-li se tedy nìkdo jako bytost duchovnì zralá, je
mo¾né, ¾e nemá jinou mo¾nost, ne¾ aby uskuteènil stav buddhy.
146. Vìz, ¾áku, ¾e toto je tajná stezka, kterou zvolili dokonal
í buddhové, kteøí obìtovali své JÁ já slab¹ím.
*Viz ver¹e 198, 206 a násl.
70
Toto je ov¹em jejich stezka, pokud ¾ijí v lidském habitu. Pøitom
zùstává otázkou, zda pøi skonèení ¾ivota neuskuteèòují parinirvánu.
Nìkteré okolnosti nasvìdèují tomu, ¾e ji uskuteèòují.
147. Je-li v¹ak tato Nauka srdce pro tebe pøíli¹ povznesená,
potøebuje¹-li sám pomoci a obává¹ se poskytnout pomoc jin
ým bytostem | pak ty, jeho¾ srdce je bázlivé, buï varov
án, dokud je èas; spokoj se Naukou oka, naukou Zákona.
Pøece v¹ak doufej. V¾dy» není-li ti mo¾no dosáhnout Tajné
stezky dnes, bude v tvém dosahu zítra24. Vìz, ¾e ¾ádné,
by» nejmen¹í úsilí | a» ve smìru správném, nebo nesprávn
ém | nemù¾e zmizet ze svìta pøíèin. I rozptýlený kouø zanech
á stopu. þTvrdé slovo, vyslovené v jednom z minulých
¾ivotù, nezaniká, ale v¾dy znovu se vrací.ÿ*
Kdo se necítí dosti silný k neomezené sebeobìti, která je nezbytn
á na þvnitøní cestìÿ, mìl by se dr¾et þnauky okaÿ, èili uskute
èòovat mravní pøíkazy jógy. Po èase, v tomto nebo pøí¹tím ¾ivot
ì nebo v nìkterém z dal¹ích ¾ivotù, budou pøípravné práce
ukonèeny a pak tou¾ící èlovìk bude moci jít þvnitøní cestouÿ, cestou
velikého Uskuteènìní. Touha po bo¾ském uskuteènìní povede
na cestì þnauky okaÿ jako usmìròující síla k dobrému výsledku
i pøes chybné úsilí, které se mstí na cestì vnitøní. Kdo nedovede
¾ít podle mystických pøíkazù mravnosti, musí se proto varovat
þvnitøní cestyÿ, na ní¾ se trestají nejen pøeèiny, ale i omyly. ®ivot
podle zásad správné mravnosti (mravních pøíkazù jógy) vytváøí
zásluhy, jejich¾ pomocí bude èlovìk zdokonalen a tím vybaven pro
vnitøní stezku.
Kdo se lekne èasu, o nìm¾ mluvím v souvislosti s pøípravnými
pracemi, nech» uva¾uje o tom, ¾e nesouhlas s jeho délkou mu ani
v nejmen¹ím nepøidá víc morální síly a odolnosti. Nech» v¹ak té¾
ví, ¾e volá-li nìkdo v du¹evní bídì a nouzi k Bohu, vytváøí ji¾ dobré
kontakty, jejich¾ prostøednictvím za¾ije nìco z bla¾enosti dokonal
ých bytostí. Proè se tedy sna¾it o to, aby se stal co nejdøíve þextr
émistouÿ? I nejvy¹¹í dokonalost je provázena skutky ctnosti; kdo
tìmito skutky ne¾ije, nemù¾e poznat dokonalost jako obla¾ující, ba
*Pouèky ¹koly prasanga.
71
ani jako obecnì pøíznivý stav. Proto je lépe, aby ti, kdo nedovedou
¾ít podle morálních pøíkazù jógy zcela samozøejmì, ¾ili tak, aby je
uskuteèòovali, pokud mohou. Nech» se vzdají my¹lenky na to, ¾e
by chtìli jít vysokou stezkou jako mravnì dokonalí mudrci, nech»
v¹ak volají k Bohu, jako mohou volat ti, kdo tou¾í po svìtle, zatím
co jsou vìznìni ve tmì.
Na pepøovníku nevyrostou rù¾e a sladký, støíbrné hvìzdì
podobný kvìt jasmínu se nepromìní v bodláèí a hlo¾í.
To znamená, ¾e mravnì závadný èlovìk nebude moci svítit
mravní a intelektuální dokonalostí, kde¾to mravní a intelektuální
dokonalost se nikdy nepromìní prostøedím. Mravní a intelektuální
dokonalost je svìtlo, které nemù¾e být pøítomno v prostøedí jemu
nepøátelském. Proto jsou marné snahy tìch, kdo se chtìjí projevit
jako dokonalí zevním postojem a nejsou tak mravní, jak to tato
dokonalost vy¾aduje.
148. þDnesÿ je¹tì si mù¾e¹ vytváøet svou èáku pro zít-
øek. Pøíèiny, kdykoli zaseté na Veliké cestì25, pøiná¹ejí ¾eò
svých úèinkù, nebo» svìt øídí pøísná spravedlnost. Mohutn
ým rozmachem neomylných zásahù pøiná¹í smrtelníkùm
¾ivoty plné dobra i bìdy, karmické potomstvo v¹ech minul
ých my¹lenek a èinù.
Po þvysoké cestìÿ mù¾e kráèet i mravnì nedokonalý èlovìk,
proto¾e je to cesta intelektuální èistoty a jasu. Èím vìt¹í je v¹ak intelektu
ální jas, v nìm¾ èlovìk setrvává, tím slab¹í vánek svìtskosti
mù¾e tento jas znièit. To je pøirozená reakce, øízená karmickým nap
ìtím, které pùsobí mechanicky, a proto je pøísnì spravedlivé.
Lidé si stì¾ují na svùj osud, tajnì viníce své bli¾ní nebo i Boha.
A pøece to, co jsou a ¾ijí, je posledním stupnìm krystalizace pøí-
èinného (karmického) napìtí, které nezalo¾ili ani jiní lidé ani Bùh,
ale oni sami v podobì, ve které existovali je¹tì pøed svým zrozen
ím. Musí si uvìdomit, ¾e vznikli spojením spermatu a vejce, které
jsou v pøeneseném smyslu právì tìmi bytostmi, je¾ se staly jejich
rodièi. Proto, a» je tomu s minulými existencemi jakkoli, je jisté,
¾e jsme existovali v latentním stavu ji¾ v na¹ich pøedcích. Jestli¾e
se tito pøedkové dopustili závadných èinù, které dozrály v mravní
72
nedostatky a¾ tøeba v pátém pokolení, mù¾e i toto páté pokolení
zplodit potomky, kteøí tyto mravní nedostatky zdìdí stejnì, jako
dìdí podobu. Proto by mìl ka¾dý èlovìk usilovat o to, aby se stal
mravným podle pravidel, jaká pøedpisuje ka¾dé velké nábo¾enství,
jestli¾e vùbec cítí a chce cítit odpovìdnost za to, jací budou jeho
potomci. Nepøijímá-li tuto odpovìdnost, nemá si stì¾ovat na svùj
osud a na nic, co ho potká.
149. Vezmi tedy jen tolik, kolik pro tebe nashromá¾dila tvá
zásluha, ó ty, jeho¾ srdce je trpìlivé. Buï dobré mysli a spokojen
se svým osudem. Taková je tvá karma, karma okruhù
vtìlování, osud tìch, kdo v bolesti a strasti se s tebou rodí,
radují a pláèí ¾ivot za ¾ivotem, pøipoutáni ke tvým døívìj-
¹ím èinùm.
Okolnosti a lidé, kteøí jsou na nás a my na nì pøipoutáni, jsou
vlastnì viditelnými projevy na¹í dozrálé karmy. Tato skuteènost
by mìla èlovìka pøimìt k opatrnosti v ru¹ení a navazování vztahù.
Z karmického hlediska je správné, aby èlovìk, tou¾ící po vysvobozen
í, neru¹il ¾ádný dosavadní svazek, který navázal døíve, ne¾ studiem
nauky pochopil, ¾e je nutné, aby se osvobodil. Spí¹ by se mìl
sna¾it o to, aby uskuteènil stav dokonalého osamocení uprostøed
tìch, s nimi¾ je spoután rodinnými nebo spoleèenskými svazky; a¾
ve svém vnitøním osamocení dozraje, poskytne mu osud i osamocen
í zevní.
Kdo nerozvá¾nì trhá pouta, která vzal na sebe døíve, ne¾ se studiem
nauky dovìdìl, ¾e má být sám, ten pozná døíve, ne¾ dosáhne
podstatného výsledku na mystické cestì, ¾e potøebuje spoleènost.
Pak vyhledá nová spojení a to je provinìní, které mu neprospìje
ani duchovnì ani karmicky.
150. Pracuj pro nì dnes a oni budou þzítraÿ pracovat
pro tebe.
151. Jen z poupìte zøeknutí se já vypuèí sladký plod koneè-
ného osvobození.
73
Zvolil-li si nìkdo cestu osvobození, zatím co ¾ije v rodinných
a spoleèenských poutech, má po ní jít nejen bezprostøedním odpout
áváním se, nýbr¾ i skutky lásky, které prokazuje rodinì a spole
ènosti. Tìmito skutky toti¾ uvede do chodu kolo karmy, která
sama tyto svazky bude rozvazovat, co¾ bude lep¹í a opravdovìj¹í,
ne¾ kdy¾ se bude odpoutávat z vlastní vùle.
Je tøeba zøíkat se správným poèínáním. Na toto poèínání, tøeba
¾e je skutkem lásky, odpoví svìt vyho¹tìním kajícníka. Bude-li
vyho¹tìn, nebude na nìm lpìt vina toho, kdo zraòuje tím, ¾e sám
utíká ze svìta.
Svìt nemá rád lidi ¾ijící skutky lásky. Takoví lidé jsou pro nìj
v¾dy dost velkými blázny, aby je vyhostil. Proto není tøeba ze svìta
utíkat jako ten, kdo je unaven jeho po¾itky nebo si nad ním zoufá,
proto¾e svìt nedovedl splnit v¹echna jeho pøání. A svìtem vyho¹-
tìný èlovìk je opravdu svoboden. Nikdo pro nìho netruchlí, a proto
mù¾e ¾ít ve spokojenosti, nevyru¹ován telepatickými impulsy tìch,
které zanechal ve svìtì.
152. Ke zkáze je odsouzen ten, kdo ze strachu pøed velkým
Márou odmítá pomoci èlovìku, aby tím nepracoval pro své
já. Poutník, který by chtìl ochladit znavené údy v tekouc
ích vodách, ale nemá odvahy se do nich ponoøit ze strachu
pøed proudem, vydává se nebezpeèí, ¾e se stane obìtí horka.
Neèinnost zalo¾ená na sobeckém strachu mù¾e pøinést jen
zlé ovoce.
Kdo dospìl tak daleko, ¾e dovede a mù¾e vnímat èisté vlivy
z kosmických duchovních zøídel, má mít odvahu k èinnosti v dobru.
Na poèátku doby, kdy se nauèí vnímat tyto èisté vlivy, mù¾e se vì-
novat èinnosti v dobru se zøetelem na to, aby neztratil právì získanou
schopnost nebo sílu ducha; po èase mù¾e být ka¾dý jogín èinný,
ani¾ se u nìho zeslabí mo¾nost vnímat nejvý¹ èisté duchovní vlivy.
V¹echno zále¾í vlastnì pouze na výcviku. Kdo se dovede svým
vlastním úsilím povznést a¾ do nebe, neztrácí v¾dy schopnost vì-
domì se orientovat na zemi. Zále¾í v¹ak na tom, aby dovedl ve
správném pomìru mísit þsvìtské zøeteleÿ do svého nebeského stavu.
Musí dávat bedlivý pozor na to, jak na nebeský stav nepøíznivì pù-
sobí pøijetí povinností k lidskému rodu, které se mají projevovat
74
skutky lásky, a podle toho musí zaøídit þsestup s nebes na zemiÿ.
Kdy¾ tomu bude stále vìnovat bedlivou pozornost, nauèí se
èasem ¾ít souèasnì þna nebiÿ i na zemi; v ten okam¾ik se z nìho
stane duchovní obr, jeho¾ bytostná hodnost v univerzálním smyslu
bude tím vy¹¹í, èím více bude schopen konat dobro nesobeckými
skutky lásky.
Z toho, co jsem právì øekl, je jistì zcela zøejmé, ¾e problém
duchovního ¾ivota v lidském habitu není jednoduchý. Kdo chce
¾ít tento ¾ivot jako èlovìk, musí ho umìt ¾ít v þpøirozeném stavu
vìdomíÿ, co¾ znamená ve stavu, který mu nemù¾e znemo¾nit být
a ¾ít smysly na zemi. Vím, ¾e to opravdu není snadné. Poznal jsem
velmi mnoho þmystikùÿ, z nich¾ nìkteøí dovedli ¾ít duchovní ¾ivot
jen tehdy, kdy¾ svým vìdomím byli v nezemských oblastech,
oznaèitelných jako sféra abstraktní. Jiní, kteøí se nad zemi nedovedli
vùbec povznést, a proto ¾ili zcela svìtsky, zakrývali toto své
omezení vznosnými mystickými hesly. Tato situace znemo¾òovala
svìtským lidem správnì posoudit úèel mystiky a pøípadnì ji uznat
jako zu¹lech»ující psychologickou nauku, která si zaslou¾í, aby byla
postavena do èela výchovných nauk.
153. Sobecký vìøící ¾ije bezúèelný ¾ivot. Èlovìk, který v ¾ivot
ì neprovedl práci mu urèenou | ¾il nadarmo.
Máme povinnosti k lidem a máme povinnosti, které mají pøivodit
stav, který se nazývá duchovním osvobozením. Kdo se vìnuje
pouze svìtským povinnostem, jistì chybuje, nebo» bezpodmíneè-
ným podøízením se tìmto povinnostem se rozvíjí svìtskost, sobectv
í a jiné mravnì závadné vlastnosti. Kdo se v¹ak vìnuje józe, aby
unikl svìtskému ¾ivotu buï ze strachu pøed svìtskými povinnostmi,
nebo z touhy po zevním klidu, ten té¾ jedná chybnì, ba pøímo proti
zákonu o zaèlenìní jedince do celku. Je proto nutné hledat zpùsob
jak obì povinnosti slouèit a vyvá¾it do té míry, aby se v nás nerozv
íjela ani svìtskost ani sebevìdomí èlovìka, který dovedl uniknout
strastem svìtského zpùsobu ¾ivota. Pouèení o tom viz v pøedchozím
komentáøi.
154. Sleduj kolo ¾ivota, sleduj kolo povinností ke svému ná-
rodu a pøíbuzným, k pøíteli i nepøíteli a uzavøi mysl rados-
75
tem i bolu. Vyèerpej zákon karmické odplaty. Získej siddhi
pro své pøí¹tí zrození.
Kdo koná správnì v¹echny obèanské povinnosti, stává se niternì
radostným a spokojeným; v tomto stavu se mystická cvièení (napø.
volání k Bohu o soustøedìní) stávají velmi úspì¹nými. Radost
a spokojenost ze správného plnìní obèanských povinností, která
vyústí ve snahu samoèinnì se zamìøující k duchovní dokonalosti, je
pøedpokladem k zániku karmických provinìní a zásluh. A snaha zam
ìøená k duchovní dokonalosti, vyjádøená mystickým úsilím, které
se chápe jako nezbytnost du¹evního oèi¹»ování, povzná¹ení a soust
øedìní v nejlep¹í du¹evní náladì, vytváøí podmínky pro hodnotné
pøí¹tí zrození. V nìm bude bytost vybavena pravými mystickým
silami, jaké nezbytnì potøebuje, aby neutrpìla morální úhony ve
spoleènosti, v ní¾ se eventuálnì znovu zrodí.
155. Nemù¾e¹-li být sluncem, pak buï alespoò skromnou
obì¾nicí. Ano, je-li ti odepøeno záøit jako slunce o polednách
na snìhem pokrytý vrcholek vìèné èistoty, pak si, ó novici,
vyvol cestu skromnìj¹í.
Slunce: oboustrannì vykoupený èlovìk, který se tím stává jak
mistrem, tak i uèitelem mravnosti a jógy. Obì¾nice: jednostrannì
vykoupený èlovìk, který dosáhl duchovní realizace, ale nedovede
dosud ¾ít bo¾ský ¾ivot v lidském ¾ivotì. Takový èlovìk mù¾e druhé
lidi pouèovat odkazy na svou cestu a na své mystické zku¹enosti.
Nìkdy je obtí¾né dosáhnout oboustranného vykoupení, i kdy¾
ji¾ bylo dosa¾eno vykoupení jednostranného. To proto, ¾e pro oboustrann
é vykoupení bývají pøedpoklady v du¹evních schopnostech
èlovìka a ty jsou ovocem zásluh z minulých existencí. Oboustrannì
vykoupený èlovìk musí být du¹evnì disponován k tomu, aby obs
áhl nejvy¹¹í uèení, toti¾ Buddhovo. Duchovní realizace nemusí
v¾dy pøinést schopnost pochopit zákon protikladù, který se uplat-
òuje v celém mystickém uèení. Ètenáø snad najde zdánlivé protiklady
i v uvedených komentáøích; nìkteøí lidé v tom vidí rozpory,
ale ve skuteènosti jde o øe¹ení problémù stavu, místa a okam¾iku.
Proto nepochopí-li nìkdo smysl a úèel protikladù, s nimi¾ se jistì
v mystice setká, nech» pozvedne své srdce, mysl i vìdomí k Bohu
76
a tou¾í po nejvy¹¹ím Uskuteènìní. Nejvy¹¹í realizace mù¾e pøinést
i pochopení; její dosa¾ení je závislé na pøedchozím zakotvení mysli
a vìdomí v oblasti nediferencované, transcendentální.
156. Ukazuj þCestuÿ | tøeba ne zcela jasnì a ztracen
mezi zástupy | tak jako veèernice tìm, kdo¾ kráèí stezkou
v temnotì.
Kdo ¾ije v mystické kázni, ani¾ dovede otevøít mysl a vìdomí
pro absolutno, má v¾dycky èáku na pøesvìdèující mystické zku¹enosti,
které ho pøesvìdèí, ¾e je na cestì k Bohu. Dosáhne-li jich,
má právo øíci jiným lidem, jak mají ¾ít, a toto pouèení musí ov¹em
èerpat ze svých zku¹eností. Je to snad v pomìru k oboustrannì vykoupen
ým lidem malá povinnost, ale jak v malé, tak i ve velké povinnosti
se mù¾e projevit dobrá vùle k pomoci. Skutky, vyplývající
z vùle k pomoci, vytváøejí opro¹»ující a osvobozující karmu, která
mù¾e v pøí¹tích existencích udìlit pomáhajícímu èlovìku tak dobré
zrození, ¾e v nìm budou utajeny pøedpoklady k Nejvy¹¹í realizaci.
157. Pohleï na Migmar*, jak karmínovými závoji zahalen
ým okem slídí po spící zemi. Pohleï na ohnivou záøi ruky
Lhagpovy**, vzta¾ené k láskyplné ochranì nad hlavami kajícn
íkù. Oba jsou teï slu¾ebníky Òimy26***, urèení, aby v jeho
nepøítomnosti byli mlèenlivými strá¾ci noci. A pøec byli v za-
¹lých kalpách jasnými òimy a mohou se zase v pøí¹tích
þdnechÿ stát dvìma slunci. Takové je støídání pádù a vzestup
ù karmického zákona v pøírodì.
Kdo ¾ije v plné nesobecké èinnosti, mù¾e na cestì ¾ivoty stoupat
a¾ ke stavu skvìlého mudrce a zase naopak i klesat a¾ na úroveò
obecného èlovìka, který ¾ije v dobru a lásce. Ale s tím by si nikdo
nemìl dìlat starost. Pravá nesobecká èinnost ob¹»astòuje sama sebou;
kdo ¾ije ve støedu karmy z nesobecké èinnosti, ten je v¾dy buï
skuteènì, nebo potenciálnì dokonalý.
158. Buï jim podoben, ó lanú. Poskytni svìtlo a útìchu
plahoèícímu se poutníku a vyhledávej toho, kdo zná je¹tì
*Mars.
**Merkur.
***Slunce.
77
ménì, ne¾ ví¹ ty; toho, kdo v bìdné osamìlosti sedí a hladoví
po chlebì moudrosti a po chlebì, který ¾iví stín, kdo nemá
ani uèitele ani nadìje ani útìchy, a tomu hlásej nauku.
Zákon: karmy, reinkarnace a duchovního vývoje. Zákon karmy
lze obecnì vysvìtlovat vztahem mezi du¹evním napìtím a èinem,
k nìmu¾ toto napìtí èlovìka podnìcovalo. Zákon reinkarnace lze
obecnì vysvìtlovat jednak dìdièností (podoby, povahy, vlastností,
schopností), jednak mystickými pro¾itkovými asociacemi, které bý-
vají provázeny vzpomínkami, zasahujícími do daleké minulosti, do
minulých inkarnací, a spojenými se zpøítomnìním svého vlastního
osobního vìdomí v nìkterém dávno zemøelém stavu nebo èlovìku.
Zákon duchovního vývoje lze obecnì vysvìtlovat reálným úèinkem
tendencí na psychické pøepodstatnìní a zmìny.
159. Øekni mu, ó èekateli, ¾e ten, kdo z pýchy a sebeúcty
èiní otrokynì zbo¾nosti; kdo sice lpí na ¾ivotì, ale pøece s trp
ìlivostí se podøizuje Zákonu jako sladký kvìt u nohou ©ákja
Thubpy*, stane se sótapattim27 ji¾ v tomto zrození.
Pýcha a sebeúcta jsou obráceným aspektem dévické povahy.
Proto ten, kdo trpí tìmito dvìma vlastnostmi a doká¾e je zlomit
vysokými zøeteli nebo pokoøením se pøed bo¾ským majestátem,
mù¾e postoupit více ne¾ ten, kdo tìmito mravními závadami netrpí.
Je vlastnì ztraceným bo¾ím synem, z jeho¾ návratu se Bùh tì¹í.
Siddhi dokonalosti se mohou rýsovat dosud ve veliké,
veliké dálce; kdy¾ v¹ak èlovìk uèiní první krok, vstoupí
do proudu a mù¾e získat zrak moøského orla a sluch plach
é lanì.
Kdo si sebe podrobil prostøednictvím úcty k Nejvy¹¹ímu Svìtlu
nebo k Bohu, ten se stává èlovìkem Bohem poznamenaným. Ná-
sledkem toho se jeho ¾ivot zaène pomalu utváøet tak, aby mìl
mo¾nost jít cestou zdokonalení. To proto, ¾e i nejslab¹í záblesk
nebo zá¾itek duchovnosti vyvolává buï vìdomý, nebo nevìdomý
pocit, ¾e bylo dosa¾eno stavu duchovní dokonalosti. Tímto pocitem
inspirován hledá èlovìk dokonalost tak dlouho, dokud ji nena-
*Buddhy.
78
lezne. Hledá-li nevìdomì, rozpoutává karmu; èím prudèeji karma
pùsobí, tím více mu pomáhá na cestì k ¾ádoucímu duchovnímu
Uskuteènìní.
160. Øekni tomuto èlovìku, ó èekateli, ¾e pravá zbo¾nost
mu mù¾e vrátit poznání, které mìl v minulých ¾ivotech.
Zraku dévù a sluchu dévù není mo¾no dosáhnout v jediném
krátkém ¾ivotì.
Kdo je py¹ný a uctívá sebe sama, ten je právì na hranici, která
oddìluje dévickou sféru od sfér ni¾¹ích. Proto má jistou vyhlídku
na úspìch v józe. Ale pýcha a sebeúcta jsou þtvrdé povahové kazyÿ,
tak¾e je nezbytné vyvinout veliké a intenzivní úsilí, jestli¾e si pøeje
dosáhnout v¹eho, o èem mluví tento odstavec textu.
161. Buï pokorný, chce¹-li dosáhnout moudrosti.
162. A buï je¹tì pokornìj¹í, kdy¾ jsi moudrosti dosáhl.
Dosa¾ení moudrosti: schopnost ¾ít v univerzální pravdì a dobru
a té¾ schopnost formulovat poznatky, získané hlub¹ími postøehy.
Tato schopnost má svého nepøítele v enventuálním chybném pøesv
ìdèení, ¾e jsme díky tìmto vlastnostem a schopnostem pokroèilej
¹í ne¾ lidé ostatní. Proto se mudrc musí cítit stejnì jako èlovìk
nevìdomý. Kdyby se tak necítil, zaène se jeho vìdomí pohybovat
na úrovni mentálních poznatkù a to, co a¾ dosud bylo opravdovou
moudrostí, zaène být bez¾ivotnou teorií myslitele. Posléze se mudrc
mù¾e zmìnit v teoretika, který se jiným lidem jeví jako èlovìk s poru
¹eným rozumem a my¹lením.
163. Buï jako oceán, jen¾ pøijímá v¹echny bystøiny a øeky.
Mocný klid oceánu zùstává neotøesen; v¾dy» jich ani necítí.
Vnímej v¹e, viz v¹e, ale vyhni se závìru, kterým pro sebe stabilizuje
¹ charakter vnímaného. Buï si toti¾ vìdom, ¾e ka¾dá vìc mìní
svou povahu od okam¾iku k okam¾iku podle okolností, v nich¾ se
nachází. Nebude¹-li dìlat závìry o tom, co vidí¹ a jakkoli zji¹»uje¹,
bude¹ mudrcem.
164. Kro» bo¾ským své ni¾¹í já.
165. Kro» vìèným bo¾ské.
79
Rámakr¹na: þNe¾ se narodí bo¾ství, musí zemøít lidství. Ale
i to bo¾ství musí zemøít, ne¾ se narodí Svrchované.ÿ | Ni¾¹í já
je oním lidstvím. To musí být promìnìno vy¹¹ími zøeteli, jejich¾
tendence je bo¾ská, èili mravní a ku ¹tìstí smìøující. Je-li dosa¾eno
stavu, v nìm¾ se nitro vzdouvá v bo¾ských pocitech, má èlovìk
svùj zøetel usmìrnit ke klidu, který je vý¹ ne¾ bo¾ské pocity. Tím
bude zkroceno lidství bo¾stvím a bo¾ství absolutnem.
166. Ba veliký je ten, kdo je vrahem chtíèe.
167. A je¹tì vìt¹í ten, v nìm¾ bo¾ské Já zabilo i samo uvì-
domìní si chtíèe.
Kdo chce být bezpeèen pøed vpádem ¾ivoèi¹nosti, musí rozvinout
bo¾ské poci»ování do té míry, a¾ se stane ¾ivotným. Jinak se
bude potácet od svìtskosti k duchovnosti, poskvròuje jedno druh
ým. Poskvròuje-li svìtskost duchovností a duchovnost svìtskostí,
¾ije høí¹nì a nedoèká se vykoupení.
168. Støez ni¾¹í, aby snad neposkvrnilo vy¹¹í.
Máme udr¾ovat vìdomí èisté a prosté v¹eho svìtského dìní
a smyslových vìcí. Pak se vy¹¹í principy na¹í vlastní bytosti nièím
nezneèistí; ty se mohou zneèistit pouze prostøednictvím náplnì vì-
domí. Skutky a èinnost vùbec jsou od vy¹¹ích bytostných principù
kvalitativnì tak vzdálené, ¾e samy o sobì nemohou vy¹¹í principy
na¹eho bytí zneèistit ani v nejmen¹ím. Náplò vìdomí je v¹ak kvalita,
kterou lze uplatòovat proti v¹emu; proto je nutno udr¾ovat
vìdomí v oblasti nadsvìtské.
169. Cesta ke koneèné svobodì je ve tvém vlastním JÁ.
170. Poèátek i konec oné cesty je mimo já28.
Veliká cesta (cesta osvobození) zaèíná pøijetím a uskuteèòová-
ním mravních pøíkazù jógy, jimi¾ se zu¹lech»uje bytost. Ale mravn
ím zdokonalováním rostou i duchovní hodnoty, které jsou kvalitami
nadsvìtskými. Zájem jogína se proto vzrùstem tìchto hodnot
pøesouvá do oblasti nadosobní, tak¾e nejvy¹¹ího Uskuteènìní dosahuje
vmì¹ováním nadsvìtských prvkù do své bytosti.
Pracuje-li jogín s nadosobními kvalitami, je¾ vmì¹uje do sil
a napìtí bytostných, pracuje skuteènì ve sféøe nadosobní. A jeho
80
bytost má z této práce dobrý výsledek jen proto, ¾e je sídlem jeho
vìdomí. Jogín skuteènì nemá intimní vztahy ke své bytosti. Úsilí
o vmì¹ování vy¹¹ích kvalit do bytosti vyplývá z toho, ¾e se chápe
jako vyhranìné nebo konkrétní vìdomí, které mù¾e být èisté, jasné
a prùzraèné pouze tehdy, kdy¾ sídlí v dobrém prostøedí. Jogín se
tedy staví ke své bytosti jako poøádkumilovný èlovìk ke svému
obydlí. Chce v nìm mít poøádek.
171. Nehodná chvály a nepatrná je matka v¹ech øek v oèích
py¹ných tírthikù; prázdná je lidská podoba v oèích bláznù,
aè je plna sladkých vod amrty. Pøesto svatá zem29 je kol
ébkou svatých øek a ten, kdo zná moudrost, je uctíván
v¹emi lidmi.
Nejvy¹¹í (duchovní) esence není tøeba vnímat z prostoru a uklá-
dat je do své bytosti, aby èlovìk mohl duchovnì rùst; je mo¾no
vydobýt je pøímo z bytosti. Mystické uèení proto tìm, kdo tou¾í
po duchovním rùstu, doporuèuje cvièení, jeho¾ smyslem je zpøí-
tomnit si vlastní bytost ve vìdomí. Tímto zpùsobem se bytost,
vnímatelná obecnì pouze jako hmotná, sublimuje v bytnost,
která se za tìchto okolností èasem stává stále subtilnìj¹í.
Kdo dlouho takto pracuje, bude svou bytost posléze vnímat jako
þzrcadlení své bytosti ve vodìÿ. Pøitom mù¾e spoléhat na to, ¾e
tyto vjemy sdìlí i s jinými lidmi, a to je pøedpoklad pro postupn
é pøepodstatnìní vlastní hmotné bytosti v bytost duchovou.
A pøece nemusil hledat transmutaèní materiál vnì své bytosti;
staèilo, aby si zaèal zpøítomòovat vlastní fyzickou bytnost ve
svém vìdomí.
172. Arhatové a mudrci nadaní neomezeným vidìním30
jsou tak vzácní jako kvìt stromu udumbara. Arhatové se
rodí v hodinì pùlnoèní spolu s posvátnou rostlinou o devíti
a sedmi stoncích31, svatou kvìtinou, která se rozvíjí a vykv
étá v temnotách z èisté rosy na mrazem ztuhlém záhonu
snì¾ných vý¹in, jich¾ se nedotkla noha høí¹níkova.
Pùlnoc: nepøítomnost svìtských a ¾ivoèi¹ných zøetelù. Posvátná
rostlina: mystická síla, která vzniká realizací konkrétních mentáln
ích a du¹evních stavù (rozjímáním). Snì¾né vý¹iny: bytnost prostá
81
høíchù, které je nutno spatøovat v pozitivním vztahu vlastního vì-
domí k svìtským vìcem, ukájejícím bytostné chtíèe.
173. Nikdo se nestane arhatem, ó lanú, ji¾ v onom zrozen
í, kdy poprvé zatou¾í po koneèném osvobození. A pøec,
ó úzkostlivý, ¾ádnému váleèníku, jen¾ jde dobrovolnì do líté
vøavy boje mezi ¾ivým a mrtvým32, ani jedinému branci nesm
í nikdy být upíráno právo vstoupit na Stezku vedoucí k bitevn
ímu poli.
174. Nebo» buï zvítìzí, anebo padne.
175. Zvítìzí-li, pak vìru bude nirvána jeho. Ne¾ osvobodí
svùj stín od pozemského neklidu, onu významnou pøíèinu
úzkosti a bolesti bez konce, budou v nìm lidé uctívat velikého
a svatého buddhu.
Aby svìtský èlovìk mohl nastoupit cestu duchovního ozdravìní,
svobody a spásy, musí obdr¾et správné vysvìtlení a musí je pochopit.
Ale teoretické pochopení a vùle kráèet po této cestì je pouze
poèátkem procesu, jeho¾ koneèným výsledkem je veliké pøepodstatn
ìní. Teoretické pochopení a vùle jít mystickou cestou, cestou velik
ého pøepodstatnìní, mù¾e pøedcházet boji o názor, o vytrvalost
na cestì promìny a tento boj oddaluje nejvy¹¹í, tou¾ený výsledek.
Vzpírá se mysl, vìdomí i bytost, proto se musí poèítat s dlouhou
vývojovou dobou. Ale je-li èlovìk vytrvalý, potøe nepøítele, skrý-
vajícího se v náplni mysli, vìdomí a bytosti; jeho odpor pomalu
slábne a posléze mají pøevahu vy¹¹í zøetele. Tím cesta, kterou èlov
ìk na poèátku postupuje a¾ nepochopitelnì pomalu, ubíhá rychleji
a rychleji. Pøed þdovr¹enímÿ mù¾e usilující èlovìk konstatovat, ¾e
se vyvíjí tak rychle, a¾ se to jeví jako prùchod celými bytostnými
existencemi èasto den ode dne.
176. A padne-li, ani pak nepadne nadarmo; nepøátelé, které
pobil v poslední bitvì, se ji¾ nevrátí k ¾ivotu v pøí¹tím
jeho vtìlení.
Kdo ji¾ trvale pochopil cestu vedoucí k duchovnímu zdokonalen
í, má opravdu dvì vyhlídky: mù¾e dosáhnout, nebo je¹tì prohr
át. Ale ani vítìzství ani porá¾ka netají nepøíznivé pøedzvìsti.
82
Kdo zvítìzí, bude d¾ívanmukti; kdo prohraje, získává lep¹í vyhl
ídky v pøí¹tím mystickém kursu. Proto je v¾dy prospì¹né nastoupit
cestu k dokonalosti.
177. Chce¹-li v¹ak dosáhnout nirvány nebo tuto cenu
odhodit33, nech» ti není pohnutkou pøijetí ovoce èinnosti
nebo neèinnosti, ó ty, jeho¾ srdce je neohro¾ené.
Kdo chce jít cestou duchovní dokonalosti, má se varovat osobn
ích zøetelù, a» se týkají jakýchkoli výsledkù. Bytost je proces,
který vyústí v nejlep¹ích podmínkách, jestli¾e jej èlovìk neusmìr-
òuje podle svého pochopení a vùle. Ona sama jde tam, kde najde
pravé naplnìní, o nìm¾ èlovìk, kdy¾ není pøímo v¹evìdoucí,
nic neví.
Ve¹keré závìry a úsudky mù¾e toti¾ èlovìk vytváøet nezávisle
na své vlastní bytosti a jejích potøebách; své pravé po¾adavky
klade jeho bytost ze své podstaty, která pøijala bytí jako následek
svých vlastních nesèetných vztahù. Jinými slovy: bytost sama
si rozumí v¾dycky lépe, ne¾ jí mù¾e rozumìt její duchovní obyvatel
| èlovìk jako psychická jednotka. Proto je nezbytné se øídit
pouze tìmi pohnutkami, které vystupují ve stavu dokonalé ne¾á-
dostivosti. V tomto stavu volí duchovnì a karmicky nezralá bytost
pouze þcestu ¾ivotyÿ, kde¾to bytost duchovnì a karmicky zralá
pouze nirvánu. Je v¹ak mo¾no pøedpokládat, ¾e ten, kdo se stává
jogínem jako laik a nikoli jako øeholník, je bytostnì uzpùsoben pro
þcestu ¾ivotyÿ; kdo je uzpùsoben pro nirvánu, ten se nezaèlení do
obecného ¾ivota.
178. Vìz, ¾e bódhisattva, který zamìòuje osvobození za od-
øíkání, aby na se vzal bìdy þtajného ¾ivotaÿ34, je zván þtøikr
át ctìnýmÿ, ó èekateli strasti vìkù.
Nedoporuèuji, aby hledající volil cesty bódhisattvy proto, aby
byl þtøikrát ctìnýÿ. Rozhodující je zpùsob, síla a dokonalost zøeknut
í v podmínkách, v nich¾ èlovìk ¾ije. To znamená, ¾e èím
více mo¾ností v ¾ivotì má ten, kdo se svìtského ¾ivota zøíká,
tím vìt¹ím je asketou. ®ebrák nezískává zøeknutím tyté¾ zá-
sluhy jako èlovìk majetný a podle toho nezískává stejnou zá-
sluhu ten, kdo se zøíká ¾en, ani¾ je vá¹nivý a ¾ádostivý, jako ten,
83
kdo se zøíká a takový je. Tato pravidla v¹ak mohou být obmì-
òována, nebo» se vztahují i na náklonnosti, touhy atd. Neosví-
cený èlovìk nemá uva¾ovat o tom, jaký význam a záslu¾nou sílu
má zøíkání. Má se jen zøíkat, jak ho tomu uèí mravní èást jó-
gické nauky.
Text pøipomíná, ¾e èlovìk, který zamìnil osvobození za zøíkání,
je èekatelem strastí vìkù. Tomu je nutno rozumìt tak, ¾e ka¾dý èlov
ìk, který má osvobození na dosah a zøekne se ho, vstupuje jakoby
do sansára, jeho¾ konec není nikdy v dohledu. Nadto se situace
sansarické existence mù¾e tímto rozhodnutím týkat i jeho samého,
tak¾e zøeknutí se vykoupení vede èasto k vyhlídkám na nekoneènou
strast. Co v¹ak na tom zále¾í tomu, kdo se zcela odosobnil? Odosobn
ìní poskytuje urèité mo¾nosti, jich¾ nemá sansarická bytost;
z toho hlediska má bódhisattva v¾dy urèité a svìtskému èlovìku
nepochopitelné výhody.
179. Stezka je jedna, ¾áku, leè na konci se rozdvojuje. Má
stupnì oznaèené ètyømi a sedmi branami. Na jednom konci
je bezprostøední bla¾enost a na druhém bla¾enost, její¾ pro-
¾ití je odlo¾eno. Obì jsou odmìnou za zásluhy. Je na tobì,
abys volil.
Kdo získal tolik ¾ivotních zku¹eností, ¾e v celé jeho bytosti
nelze objevit ¾ádný chtíè po bytí v jakékoli formì, ten volí nirv
ánu, nevmì¹uje-li do této volby svùj rozum. Kdo v sobì tento
chtíè má, bude za stejných pøedpokladù volit cestu ¾ivoty, nebo»
to vyplývá z jeho bytostných tu¾eb. Proto je nezbytné poznat se
pomocí analytických soustøedìní; jinak mù¾eme volit proti své bytosti
a tudí¾ ¹patnì.
180. Z jedné se stávají dvì, zjevná a tajná35. První vede
k cíli, druhá k sebeobìtování.
Cílem je nirvána; sebeobìtování znaèí þcestu ¾ivotyÿ.
181. Kdy¾ trvalému obìtuje¹ èasné, cena je tvá; kapka se
vrací tam, odkud pøi¹la. Zjevná stezka vede k promìnì beze
zmìny | k nirvánì, k slavnému stavu absolutna, k bla¾enstv
í nad ve¹kero lidské chápání.
84
Je nezbytné obìtovat nejvy¹¹ímu stavu absolutna sebe sama
v celém rozsahu; pak mù¾eme pøedpokládat, ¾e tento stav budeme
moci realizovat. Kdy¾ tomuto stavu neobìtujeme celou svou bytost,
je výsledek na¹eho mystického úsilí v¾dy pochybný.
Zjevná stezka se zakládá na skutcích ctnosti, které vytváøejí
výkonnou karmu, promìòující vnitøní bytost v samý jas bytí. Na
þzjevné stezceÿ se zpravidla neøe¹í problém nejhlub¹ího projevu
pøíchylnosti a odporu, ale bytost se chápe jako komplex projeven
ých stavù, je¾ je mo¾no zlikvidovat tou èi onou formou káznì beze
zbytku. A þzjevná stezkaÿ znamená té¾ úsilí o tuto likvidaci.
Kdy¾ se podaøí zlikvidovat komplex projevených stavù, nezbývá
ji¾ nic, co by zde (na svìtì) formovalo nìjakou bytost. A to je probl
ém, o nìm¾ uva¾ují bódhisattvové. Ti vidí ve svých sklonech
pøipomínky a souvzta¾nosti, které zavazují k tomu, aby èlovìk jako
¾to vìdomí já ¹el cestou vy¾ití náklonností se zøetelem na urèité
(nirvánické) vyústìní. Zøetelem na nirvánické vyústìní ¾ivota je ¾ivot,
resp. bytí, mravnì zhodnoceno. Kvìt duchovního bytí se mù¾e
zøeteli bódhisattvù ohnout, ale nikdy se nezlomí jako kvìt duchovn
ího bytí buddhù, který sluèuje psychické substance s hmotnými
a vytváøí tak ¾ivoucí existenci.
182. A tak je první stezka osvobození.
183. Ale druhá stezka jest | odøíkání, a proto se nazývá
þstezka strastiÿ.
Kdo volí þcestu ¾ivotyÿ, nesmí oèekávat, ¾e mu získané duchovn
í hodnoty pøinesou nìjaké výhody, jejich¾ pomocí by mohl
ukájet tzv. pøirozené lidské touhy. Pøi þcestì ¾ivotyÿ musí ten,
kdo se pro ni rozhodl, uzavírat vìdomí pøed vznikem osvobozuj
ícího poznání, jeho¾ obmìnou je schopnost pøedurèovat své osudy
v pøí¹tích dnech; proto se þcesta ¾ivotyÿ nazývá þstrastiplnou
stezkouÿ.
Lidé tou¾í spojit svìtský ¾ivot se schopnostmi, jimi¾ jsou vybaveni
duchovnì dokonalí lidé. To v¹ak není mo¾né. Kde je svìtský
¾ivot, tam není dokonalost; kde je dokonalost, tam neobstojí svìtsk
ý ¾ivot. Z této pouèky nech» se ka¾dý tou¾ící èlovìk nauèí chápat,
o co mu vlastnì jde a co vlastnì chce.
85
184. Ona Tajná Stezka vede arhata k mentálním strastem,
které nelze vyjádøit; k ¾alu nad ¾ijícími mrtvými36 a k bezmocn
ému soucitu s lidmi podrobenými karmické strasti; ani
mudrcové se neodvá¾í dát plodùm karmy klid.
K první vìtì: Tajná stezka znamená otevøení se pro celou problematiku
¾ití a bytí, proto se na ní otevírá zrak i pochopení nepochopiteln
é hloubky strasti, dorá¾ející v¹ude tam, kde nesvítí svìtlo
pravého poznání. Mudrc vidí, jak nevìdomost jen jako mu¹elínový
plá¹» zastírá bytostem svìtlo opro¹»ující pravdy | lehouèký plá¹»,
jej¾ by bylo mo¾no protrhnout malým aktem odosobnìní, zmìnou
orientace. Tento akt se zdá snadný v¹ude tam, kde dùraz na jáství
bouøí tak stra¹livými údery, a¾ to budí dojem, jako by ji¾ èlovìk
nebyl mezi lidmi, nýbr¾ mezi samými bohy. A duchovité zábrany,
které nemohou pøekonat ti, kdo tak mocnì zdùrazòují své jáství,
¾e se to odrá¾í a¾ na nebesích, dovedou zapùsobit na jemnì rozezn
ávajícího ducha bódhisattvù tak, ¾e se jich zmocòuje soucit,
který se mìní v nevýslovnou strast, a¾ je nutí k pláèi nad lidstvem.
A tento pláè | ví se to | nedovedou pochopit ti, nad nimi¾ se
vzná¹í a kdo pro¾ívají strast nepochopitelným smì¹ováním malých
obluzení s velikou sebeúctou.
K poslední vìtì: velmi moudøí lidé poznávají, ¾e lidé, u nich¾
je karma v èinnosti, mají souèasnì touhu ¾ít v otroctví. Proto se
nemohou snadno rozhodnout, zda mají své posluchaèe nebo ¾áky
rekrutující se vìt¹inou z takových lidí vést k dokonalému osvobozen
í nebo na cestu bódhisattvù. Na nejvy¹¹ím vrcholu poznání se
tìmto mudrcùm dokonce zdá být v¹echno dokonalé, a proto nemohou
pouèovat nikoho. Pøesto v¹ak vìdí, ¾e jim jejich poznání
ukládá povinnost pùsobit naukou o bo¾ském dobru a spáse mezi
lidmi zatí¾enými nevìdomostí a svìtskými tu¾bami.
A» je v¹ak jedinec v bídì, nebo ve strastech, v pøepychu nebo
radovánkách, je v této situaci opravdu jenom proto, ¾e si to pøál.
Nikoli zevnì, nýbr¾ vnitønì. Tak alespoò zodpovídá otázku strasti
a bolesti pravé poznání karmy. A lidsky se to mù¾e vysvìtlovat
takto: kdo ubli¾uje, pøeje si svým poèínáním zlo i pro sebe, nebo
» ¾ádný skutek nezùstává bez vnìj¹í odezvy. Kdo si tedy pøeje
¾ít v dobru, ten pøijímá mravní pouèky spásné nauky a øídí se
86
jimi. Z toho je mo¾no soudit, ¾e zevní bytostí lne èlovìk ke zlu,
ponìvad¾ se bez mravních zábran v¾dycky chová jako sobec. Kdy¾
du¹evnì vyroste a pokroèí, poznává, ¾e nemù¾e uplatòovat v¹echny
své chtíèe, proto¾e by se nezbytnì musel dopou¹tìt zlých skutkù.
A jeliko¾ poznává, ¾e zlo nebolí jen jeho samého, ale i ty, vùèi
nim¾ se ho dopou¹tí, chápe se mravních nauèení a uskuteèòuje je.
Karmický zákon vrací kvalitu vibrací, které èlovìk vyvolal svým
poèínáním, a odmìní toho i onoho èlovìka podle jeho skutkù.
Útrapy a bída jsou tedy odezvou èinù (rukou, mysli, citu a vì-
domí) stejnì jako ¹tìstí a blahobyt. A jistì by ani jednotlivec ani
lidská spoleènost nebyli odpovìdni za zlo a bídu, v nich¾ se nachá-
zejí, kdyby nebyl vysvìtlen zákon karmy. Ale zákon karmy vysvìtlen
je. Je vysvìtlen pozorovatelnými vztahy mezi du¹evní orientací
a zevní èinností. Proto mù¾eme øíci, ¾e bída, bolest a strasti jsou
dìtmi na¹eho poèínání.
Nebo máme vìøit tomu, ¾e uèení o karmì nedo¹lo k sluchu lidí
vèas? Silami karmy je poutána celá lidská spoleènost a její kvality
jsou takové, ¾e mù¾e volit cestu bezohlednosti k mravním pouèkám
spásné nauky stejnì dobøe jako cestu, která je narýsována pochopiteln
ým uèením o karmì a tím i o cestì vedoucí k dobru. Zatím
v¹ak se øeèi¹tì vìdomého ¾ivota pøesunulo do ni¾¹í èásti lidské pøirozenosti,
a proto jsou lidé hlu¹í k uèení o mravnosti; dobøe v¹ak
sly¹í uèení, které je vede k ¾ivotu, jeho¾ nevyhnutelným následkem
je a bude bída, zoufalství a strasti v¹eho druhu. A tak má lidská
spoleènost ve svých rukou v¹echno potøebné k odstranìní strasti.
Jen je tøeba, aby zamìøila pozornost opaèným smìrem ne¾ ke snaze
tì¾it výhody z ka¾dého okam¾iku a zcela bezohlednì.
185. V¾dy» je psáno: þPouèuj jak se vyhnout tvoøení v¹ech
pøíèin; ale malé vlny následkù i mocné vlny pøíboje následkù
nech plynout jejich cestou.ÿ
Zku¹enost uèí pravé mystiky, ¾e souèasný stav lze odstranit
s tak velkými potí¾emi, ¾e prakticky je ka¾dá tato snaha témìø bez-
úspì¹ná. Osudové podmínky lze naproti tomu velmi úspì¹nì mìnit
pomocí tvoøení správných pøíèin. Svìt v¹ak je zaslepen xní ideou,
¾e zlo lze odstraòovat násilnými opatøeními v bezprostøedních situac
ích; proto tu jsou v¹echna ta naøízení, která jsou v podstatì
87
neúèinná. Osud jednotlivce i celku roste jako plod od kvìtu mravn
ích zøetelù. Osudové ozdravìní je proto otázkou pedagogiky zam
ìøené pøedev¹ím na mentální a citovou ¾ivotosprávu. Je tøeba
pouèit lid o vztazích mezi du¹evními tendencemi a èiny a mezi
èiny a jejich odezvou ze svìta a poradit jim, aby myslili v dobru
a cítili se ¹»astní i v okolnostech, které ¹»astné cítìní nepodmiòují.
Z toho vzejde du¹evní naladìní, které umo¾ní, aby se lidé dopou¹-
tìli dobrých èinù. Tak bude roztoèeno kolo dobré karmy, jako bylo
roztoèeno kolo zlé karmy nepøejícností a zlovùlí.
Sna¾it se spravit karmu zásahy do bì¾né situace je vlastnì ma-
øení èasu. Podobá se snaze ucpat dvìma rukama nesèetné díry tekouc
í nádoby. Je nezbytné zalo¾it pøíèiny k dobrým osudovým podm
ínkám správnou mravní výchovou a tím bude situace zlep¹ena.
186. Jakmile jsi dosáhl cíle zjevné cesty, povede tì (tato
cesta) k odhození bódhisattvického tìla a pøimìje tì k tomu,
abys vstoupil do trojnásob slavného stavu dharmakáji37, co¾
znamená zapomenout nav¾dy na svìt a lidi.
þZjevná cestaÿ znaèí bezvýhradné zapojení vìdomí na nejvy¹¹í
vesmírnou kvalitu bìhem ¾ivota. Její realizace znamená sjednocení
osobního vìdomí s prázdnotou absolutna a tím ov¹em zánik bytosti
ve v¹ech jejích slo¾kách.
187. Tajná cesta vede rovnì¾ k bla¾enosti paranirvány |
ale teprve po ukonèení bezpoèetných kalp; nirvány jsou získ
ávány a ztráceny z nezmìrného soucitu a slitování se svì-
tem pobloudilých smrtelníkù.
Dosáhne-li nìkdo osvobození na úrovni vìdomí | co¾ je prvou
podmínkou k pøevedení bytnosti ve kvalitu vìdomí | má místo
toho, aby ¹el dál cestou osvobozování, které by se pak ji¾ dotýkalo
dal¹ích slo¾ek jeho bytnosti, sestoupit opìt do bytosti. Tím doká¾e,
¾e pochopil, ¾e nedostal své tìlo proto, aby z nìho utekl, ale aby
je donosil v konání dobra.
Cesta správného konání dobra je té¾ cestou k osvobození. Tohoto
osvobození se v¹ak nedosahuje bezprostøednì, toti¾ jenom
v tìle a osobnosti usilujícího èlovìka èili nezávisle na jiných bytostech,
nýbr¾ v celém lidském rodu, snad v rase, snad v lidstvu
88
jednoho vývojového cyklu. To v¹ak neznamená, ¾e se usilující èlov
ìk svým poèínáním musí ztratit v tomto ve¹kerenstvu. Kdo je
bódhisattvou, má v¾dycky dost síly, aby si uvìdomil sebe jako individuum,
a to i tehdy, kdy¾ se jeho osobní vìdomí þrozestøeÿ na
v¹echno lidstvo. Bódhisattva tedy mù¾e být pova¾ován za jakousi
duchovní bytost, která | i kdy¾ ¾ije v jednom lidském tìle | dovede
se uvìdomovat v celém lidstvu, jako se obecný èlovìk mù¾e
uvìdomovat jenom v sobì samém, ve svém vlastním tìle.
Vìdomí je zvlá¹tní substance. Je to v jistém smyslu jednolitá
látka, i kdy¾ pøihlí¾íme k lidem a tvorùm jako k nesèetným jednotk
ám, vlastnícím tuto substanci. Je kapkou pocházející z oceánu
vesmírného vìdomí a zále¾í jen na sdru¾ující moci vìdomého jáství,
zda tato kapka, kdy¾ zase zapadne do oceánu, vytvoøí ze sebe jeho
ústøední jednotku, nebo se s ním spojí.
Ve vesmíru tyto mo¾nosti jsou a zakládá se na nich uèení rád¾aj
ógy. Rád¾ajogín neusiluje o nic men¹ího, ne¾ aby se dovedl uvì-
domit v sounále¾itosti se v¹ím existujícím a vidìt se v tom jako on
sám | Já | nebo» se pøedpokládá, ¾e pouze tímto zpùsobem lze
ukojit nespoèetné a jinak neukojitelné bytostné touhy. A za pozná-
ním rád¾ajogínù, za jejich nejvy¹¹í osobní mocí je to, co buddhisté
nazývají nirvánou.
188. Bylo v¹ak øeèeno: þPoslední budou nejvìt¹ími.ÿ Samjak
Sambuddha, uèitel dokonalosti, vzdal se svého Já pro
spásu svìta tím, ¾e se zastavil na samém prahu nirvány |
èistého stavu.
Zastavit se na prahu nirvány: bódhisattva, který dosáhl vykoupen
í mysli a vìdomí a potom se vrátil do þkolobìhu ¾ivotùÿ, je
vlastnì na rozhraní sansára a nirvány. To znamená, ¾e ¾ije dokonalost,
ale i strast nevìdomého tvora. A napìtí, které vzniká vztahem
mezi vykoupením a otroctvím na jednom a tém¾ poli, zvy¹uje moc
bytosti, která se nauèila sná¹et toto napìtí. To je dal¹í mo¾nost
duchovních nauk.
189. Nyní jsi získal poznání obou cest. Nadejde pro tebe
doba volby, ó ty, jeho¾ du¹e je dychtivá, a¾ dospìje¹ na konec
89
a projde¹ sedmi branami. Tvá mysl je jasná. Ji¾ nejsi zapleten
do sítì bludných my¹lenek, neb ses dovìdìl v¹e.
Pravda tu stojí nezahalená a hledí ti pøísnì do tváøe.
Praví:
190. þSladký je plod pokoje a osvobození ve prospìch já; ale
je¹tì slad¹í jsou plody dlouhé a hoøké povinnosti. Proto vol
radìji odøíkání pro dobro jiných, pro dobro trpících a spolubli
¾ních.ÿ
191. Ten, kdo se stane pratjékabuddhou38, slou¾í jen svému
vlastnímu já. Bódhisattva, který vyhrál bitvu a dr¾í ji¾ trofej
v ruce, a pøesto øekne ve svém bo¾ském slitování:
192. þPro dobro jiných bytostí se vzdávám této veliké odm
ìnyÿ | dosáhl vìt¹ího odøíkání.
Jsou nesèetné názory na uèení o józe. Ve svìtì v¹ak pøevládá
názor, ¾e jóga je nauka o stupòování osobní moci a ¾e skrývá tajemstv
í; kdy¾ je èlovìk rozlu¹tí, stává se nìèím více, ne¾ jsou povìstní
magikové. Ve skuteènosti jde o nauku, která vychází z psychick
ých pøedpokladù a jako praktická psychologie øe¹í nejspletitìj¹í
problémy nevìdomosti, osudového zla a vykoupení. Kouzelná tajemstv
í v ní skuteènì nejsou. A pokud se v ní zdají být, mù¾e je
ka¾dý jedinec vyøe¹it prostým, ale a¾ ke kvalitì vìdomí pronikají-
cím sebepozorováním.
193. Je spasitelem svìta.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
194. Hle. Cíl bla¾enosti a ona dlouhá strastiplná Stezka le¾í
na konci nejvzdálenìj¹ím. Mù¾e¹ si zvolit tu èi onu, ó èekateli
strastí vìkù pøí¹tích.
Spasitelem svìta není èlovìk, který mìl vizi, v ní¾ mu Bùh øíká,
¾e ho povìøuje spasitelským úøadem, ale jenom ten, komu se poda
øilo sdru¾it ve svém vìdomí v¹echny bytostné síly, které nadto
chápe jako toto¾né se silami, jimi¾ ¾ije v¹echno existující | a dovede
tyto síly správnì øídit. Proto mohu být spasitelem svìta já, ty
a kterýkoli jedinec. Ale uvìdomovat se ve v¹em existujícím, zpøí-
tomòovat si toto existující ve svém vìdomí a usmìròovat to, to
90
je opravdu tì¾ký úkol, který dovede splnit málokdo. Ale splnit ho
jistì mù¾e. Musí zaèít s fyzickým i psychickým uvìdomováním si
sebe sama, vcítìním se promítnout do v¹ech bytostí a pak si to
znovu zpøítomnit ve svém vlastním vìdomí a jako tendence usmìr-
òovat po cestách dobré karmy k vykoupení v nekoneèném sebe-
-uvìdomìní. Kdo to nedovede, ten nemù¾e být spasitelem svìta!
Lidé øíkají: þKristus Spasitel, Kristus Spasitelÿ, myslíce na Je-
¾í¹e. Co v¹ak o nìm vìdí jiného ne¾ to, co jim øíká bible a co si
sami vymyslili? A tak se pøou mezi sebou, øíkajíce þJe to pravdaÿ
nebo þNení to pravdaÿ. Uèení o spasiteli je tedy zalo¾eno na víøe,
která se pod vìdeckými dùkazy jeví spí¹ jako povìra. Ze zku¹enosti
toti¾ víme, ¾e nic z toho, co pozorujeme, nebylo spaseno, jestli¾e
se spasení má projevit urèitými znaky napø. mravními a intelektu
álními. V¹e je bezútì¹nì hmotaøské, bez víry, ¾ivoèi¹né. Proto
vzniká otázka: nel¾e-li bible a teologie, co je tedy Spasitel? Lidská
bytost, která nám dala tajnou peèe», na jejím¾ základì se dostaneme
po smrti do jakéhosi nebe? To je pro lidi znièené bezprost
øední tísní slabá útìcha. Ti snad mohou doufat do té doby, ne¾
nade v¹ím zaènou zoufat a odmítat víru v Boha a Spasitele, která
snad musí alespoò do jisté míry rozhodovat o pøijetí do nebe. Ale je
pøíli¹ mnoho otázek, které pohøbívají víru ve spasitelské pøislíbení.
Vra»me se proto k racionalismu.
Kdo se dovede duchovnì zpøítomnit ve v¹ech lidech a potom ve
svém vìdomí a kdo se v tomto stavu dovede prosvìcovat transcendent
álními kvalitami, koná dílo, které je pøíspìvkem k osvícení lidstva.
Lidstvo je z tohoto hlediska pouze materiál, do nìho¾ promítá
to svìtlo, které osvìcuje jeho a na základì jeho zpøítomnìní se ve
v¹ech lidech i v¹echny lidi. To lze pochopit jen tehdy, kdy¾ èlovìk
pozná souvzta¾nost mezi jednotlivcem a celkem. A osvìcující èinnost
tohoto druhu je èinnost spasitelská. A» bez Boha, jen kdy¾
s kvalitami.
195. ÓM VAD®RAPÁNI HÚM.
91
Zlomek tøetí
SEDM BRAN
196. þUpádhjájo1, ji¾ jsem zvolil a ¾ízním po moudrosti.
Roztrhl jsi nyní závoj pøed tajnou stezkou a pouèil jsi
mne o vìt¹í jánì2. Tvùj slu¾ebník zde èeká pøipraven na
tvoje vedení.
Dobøe, ¹rávako3. Pøiprav se, nebo» bude¹ musit putovat
dále sám. Uèitel mù¾e jenom ukázat cestu. Stezka je jedna
pro v¹echny, ale prostøedky, jimi¾ se dosahuje cíle, se nutnì
rùzní podle poutníkù.
Neinformovaní lidé naivnì pøedpokládají, ¾e dokonalost mohou
od nìkoho obdr¾et, ani¾ budou o ni muset usilovat. Nìkteøí se spolé-
hají na Je¾í¹e jako spasitele, jiní na duchovního vùdce, pøièem¾ ani
mnoho neuva¾ují o mravních a duchovních povinnostech, o nich¾
se v¾dy mluví k tìm, kdo tou¾í po duchovním pokroku.
Pravý mistr jógy mù¾e jako vùdce pøispìt k rozvoji duchovního
vìdomí a mystických sil pouze tehdy, je-li hledající èlovìk, který se
k nìmu obrací se ¾ádostí o mystické vedení, dokonale pøipraven. To
znamená, ¾e hledající èlovìk je pøedchozí mravní i mystickou kázní
vlastnì ji¾ mysticky vyvinut, ale jeho mystická zralost z nìjakých
dùvodù dosud døíme v jeho podvìdomí. V takovém pøípadì pouèka,
dotek nebo úmyslnì vyvolaný indukèní jev zpùsobí, ¾e u ¾áka mystick
á zralost vystoupí na úroveò denního vìdomí; mistr jógy pomohl,
av¹ak jen podmínìnì.
198. Kterou si zvolí¹, ó ty, jeho¾ srdce je neohro¾ené?
Samtän4 nauky oka, ètyønásobnou dhjánu, nebo bude¹ krá-
èet skrze páramity5, jich¾ je ¹est, vzne¹enými branami
ctnosti, vedoucími k bódhi a prad¾òa, sedmému stupni
moudrosti?
Volba se tedy týká buï cesty pomocí soustøedìní, nebo cesty
pomocí mravního úsilí. Cesta soustøedìní, resp. du¹evní káznì, je
zdánlivì ménì nároèná ne¾ cesta mravní káznì, ale skrývá jistá
nebezpeèí. Tìm se mù¾e vyhnout ten, kdo se zøekne lidství jak
92
v orientaci mysli a vìdomí, tak i v bytostných po¾adavcích. Kdo
chce jít cestou soustøedìní, musí být schopen osvojit si mentálnì
a vìdomì nejvy¹¹í stav a setrvávat v nìm (myslí a vìdomím)
tak dlouho, dokud nebude samovolnì realizován. A to je právì
velmi obtí¾né. Svìt, který opou¹tíme, se nám stále pøipomíná,
a kdy¾ akceptujeme tyto pøipomínky, oddaluje se realizace nejvy
¹¹ího stavu.
Cesta mravní káznì naproti tomu znamená boj se sklony a ¾á-
dostmi ihned zpoèátku, ale vítìzství, dosa¾ená v boji se sklony
a ¾ádostmi, se ji¾ neztrácejí. Tím chci øíci, ¾e ten, kdo s koneènou
platností potøe náklonnost, zlozvyk nebo nìkterý mravní nedostatek,
nemusí se ji¾ obávat jeho návratu, kdy¾ jeho opìtnému rozvoji
nebude pøímo pomáhat. Cesta soustøedìním je cesta bez pevného
podkladu, jakoby ve vzduchu, kde¾to cesta mravní káznì vede na
pevném podkladu, jakoby po zemi, a tudí¾ je to cesta bezpeèná.
199. Rozervaná stezka ètyønásobné dhjány se vine do
kopce. Tøikrát velký je ten, kdo vystoupí na vysoký vrcholek.
200. Pøes vý¹iny páramit vede je¹tì strmìj¹í stezka. Musí¹
si probojovat cestu sedmi branami, sedmi pevnostmi, ovládan
ými krutými a lstivými mocnostmi |vtìlenými vá¹nìmi.
Aèkoli se zdá, ¾e cesta soustøedìním je krat¹í a strmìj¹í, pøece
tomu tak není, jestli¾e vezmeme v úvahu názorové, mravní a du-
¹evní pády, k nim¾ tak snadno dochází. A tak seèteme-li procento
bezpeènosti a vlivu rozvoje ctností, je cesta páramit relativnì velmi
prudká. Mravní dokonalost je toti¾ moc, která se projeví ve stavu
bódhisattvy jako cesta nadpozemskými vý¹inami. A pøitom na ní
není mo¾ný pád, leda chtìným návratem do svìta.
Na cestì soustøedìní jsou naproti tomu velmi zrádné pøeká¾ky,
v nich¾ èlovìk zaniká èasto proto, ¾e þneuhodl smyslÿ situace, jí¾
prochází, jindy zase následkem omylu, vzpomínkou na minulost
a podobnými pøíèinami.
201. Buï v¹ak dobré mysli, ¾áku. Nezapomeò na zlaté pravidlo.
Kdy¾ jsi pro¹el branou sótapatti6, co¾ znaèí þten,
jen¾ vstoupil do prouduÿ; kdy¾ se ji¾ tvá noha dotkla dna
93
nirvánického proudu v tomto nebo v nìkterém pøí¹tím ¾ivot
ì, má¹ pøed sebou ji¾ jen sedm ¾ivotù*, ó ty, jeho¾ vùle
je nezlomná.
Stav sótapatti znaèí niternou peèe» dokonalosti. Ta mù¾e tkvìt
hluboko v bytosti a sótapatti na ni reaguje tak, ¾e v¾dy hledá
dokonalost, i kdy¾ se nìkdy odchyluje z pøímé cesty. Mohlo by se
té¾ øíci, ¾e sótapatti je èlovìk vedený pravým duchem (dokonalosti)
bytostnì, nezávisle na své vlastní vùli. Jen odchylky z pøímé cesty
oddalují cíl tak, ¾e nelze pøedpokládat, ¾e tohoto cíle bude dosa¾eno
je¹tì v tomto ¾ivotì. Jde tedy jen o usmìrnìní.
202. Pohleï vpøed. Co vidí¹ pøed svými zraky, ó èekateli
bohorovné moudrosti?
203. þPlá¹» temnoty je nad hlubinou hmoty; já zápasím
v jeho záhybech. Pod mými zraky houstne, Pane; rozptyluje
se mávnutím tvé ruky. Nìjaký stín se hýbe, leze jako plazící
se had . . . Roste, nadouvá se a mizí v temnu.ÿ
204. Je to tvùj vlastní stín, vr¾ený podle Stezky na temnotu
tvých høíchù.
Ti, o nich¾ mluví bible jako o lidech povolaných, vykonávají
hned na prvním kroku Velké cesty tlak na ni¾¹í èást své bytosti,
sdru¾ené pod jástvím, které je zcela orientováno do svìta smyslù.
A tento tlak zpùsobuje, ¾e se já odpoutává od tìla a jeví se jako
dìsivý stín; ten pak je snadno rozptýlen þpouèenímÿ mistra, který
dobøe zná mystickou cestu.
To v¹ak neznamená, ¾e pøeká¾ka tohoto druhu je zcela a nav¾dy
odstranìna. Dokud èlovìk celou svou bytost v mravním ohledu dokonale
nepøetvoøí, dotud se þstínÿ skrývá takøka v prostoru, který
èlovìka obklopuje. Proto staèí návrat jen k zanedbaným nebo zapomenut
ým ¾ádostem a ji¾ se beztvárná temnota opìt srá¾í ve formu,
vytvoøí jeho temné já, vnikne do nìho a pohøbí v¹echny vy¹¹í ideje,
které se rodily v jeho vìdomí z rozvíjející se èistoty.
Text tedy pøedpokládá, ¾e pouèuje þpovolanéhoÿ èlovìka a varuje
ho pøed tzv. Strá¾cem prahu, personi kací svazku sil, které
*Viz ver¹ 297.
94
jsou pøíèinou ni¾¹ích tendencí. Poèítá v¹ak s tím, ¾e hledající èlov
ìk vstupuje na tuto stezku s vìdomím plné odpovìdnosti, a proto
stín, který je v druhém odstavci de nován, mizí v temnotì.
Lidé v¹ak nevstupují na stezku v¾dycky s vìdomím odpovìdnosti.
Tøeba¾e jsou to èasto lidé povolaní, zkou¹ejí její praktické
pouèky jako dìti nebezpeèné zbranì nebo nástroje. Proto se stává,
¾e vzhledem k vlastním duchovním kvalitám ze sebe té¾ vylouèí
temný svazek jáství a pak podle okolností trpí pod jeho vedením
útoky nebo nástrahami. Nìkdy tato þhraÿ konèí neblaze.
þStrá¾ce prahuÿ v tom smyslu, v jakém ho popisuji, se v¾dy
chová stejnì jako usilující èlovìk. Pokud usilující neopustí zvolenou
cestu tím, ¾e pøijme tento temný stín do sebe samého, ale zápasí
s þnectnostmiÿ, dramatizuje celou situaci. Strá¾ce prahu se mu
zjevuje, ukládá mu léèky, trápí ho apod. Kdy¾ se v¹ak o zakázaný
zpùsob ¾ivota víc nezajímá a ¾ije pøesnì podle mravních pouèek
jógy, není u¾ trápen Strá¾cem prahu.
To v¹ak není pøesnì toté¾, jako kdy¾ se vla¾ní lidé stávají
mystiky spí¹ podle jména a svých domnìnek ne¾ podle jednání,
a proto se nesetkají s tímto Strá¾cem. V tom pøípadì se komplex
ni¾¹ích náklonností s ni¾¹ím jástvím vùbec nevybaví, tak¾e
mají klid èlovìka pevnì vedeného temným principem. Ti musí
je¹tì mnoho usilovat o to, aby jejich snaha byla pova¾ována za
opravdovou a tím vyvolala pøíslu¹nou reakci z duchovních a astráln
ích zøídel.
205. þZajisté, pane. Vidím STEZKU; její poèátek je
v bahnì, leè její vrcholek se stápí v nádheøe svìtla nirvány.
A teï vidím té¾ ony stále se zu¾ující brány na tvrdé a trnité
cestì ke d¾òánì*.ÿ
Za poèátek mystické cesty nesmíme pokládat soustøedìní, ale
mravní kázeò. Její pomocí musí být zru¹ena tìkavost, vznikající
reakcemi na smyslové vjemy. Je-li zru¹ena, sdru¾í se du¹evní a bytostn
é síly a vytvoøí se z nich psychické formace. Ty se posléze
projeví jako nepøekonatelný projev vùle, smìøující k jedinému ¾á-
doucímu výsledku.
*Vìdìní, moudrost.
95
Mystická cesta zaèíná v bahnì nekompromisnì se uplatòujícího
¾ivotního pudu, orientovaného zcela do smyslového svìta. Tento
stav je v¹ak doèasný; dosavadní tendence budou nále¾itým a nekol
ísavým úsilím pøekonány a od tohoto psychologického okam¾iku se
pøed usilujícím èlovìkem zaène rýsovat jas nadsvìtské skuteènosti.
Svìtské tendence jsou v¹ak pouze jednou slo¾kou pøediva bytí.
Asketické snahy proto nará¾ejí na pøeká¾ky, pocházející takøka
z masa vlastního tìla askety. Nekompromisní kázeò vyvolává odpor,
který se stále více stupòuje. Proto se musí poèítat s tím, ¾e
pouze nejvy¹¹í odhodlanost a vùle k vítìzství mohou èlovìku zaru
èit, ¾e pøekroèí kritický bod odporu v dobrém stavu, aby se tak
doèkal lep¹ích vyhlídek v osobním a pocitovém ¾ivotì.
206. Vidí¹ dobøe, lanú. Tyto brány vedou èekatele pøes vody
na þdruhý bøehÿ7. Ka¾dá brána má zlatý klíè, kterým se
otvírá; tyto klíèe jsou:
Vody: samovolnì se vzdouvající ¾ivotnost, která v bì¾ném pøí-
padì strhuje vìdomí, rozum, my¹lení a vùli a èiní z nich slu¾ky ¾á-
dostí, intelektuálních to sil citu. Cit zprostøedkuje dotyky, z nich¾
vzniká proud dìní, jeho¾ úèelem je opatøit hmotnému útvaru (tìlu)
¾ivotní zku¹enosti.
207. 1. DÁNA, klíè k milosrdenství a nesmrtelné lásce.
208. 2. ©ÍLA, klíè k souladu ve slovu i skutku, klíè, který
vyrovnává pøíèinu a následek a zabraòuje tak dal¹ímu pùsoben
í karmy.
209. 3. K©ÁNTI, sladká trpìlivost, kterou nemù¾e nic poru
¹it.
Soulad slova se skutkem je výrazem pravdy. Jejím dozráním
v èlovìku a v jeho ¾ivotì je znièeno odsouzení, pro nì¾ se lidský
¾ivot stává strastí.
210. 4. VIRÁGA, lhostejnost k radosti i bolesti, potøení
klamu a nazírání pouhé pravdy.
Lhostejnost k vlastní osobì a k jejímu (pocitovému) pro¾ívání
prohlubuje postøehy, vedoucí èlovìka k poznání skuteènosti.
96
211. 5. VÍRJA, neohro¾ená energie, razící si cestu ke svrchovan
é pravdì z kalu pozemských l¾í.
Neohro¾enost je nezbytnou vlohou mystika, kráèejícího Vysokou
cestou. Je napadán mocí sklonù, nìkdy i jevy a personi kacemi
vá¹ní a to v¹echno zpùsobuje nesamostatnost ve spoleèenském
smyslu. Nesamostatný èlovìk se nemù¾e vydat na Velkou cestu, nebo
» nezdolá v¹echna poku¹ení, kterým bude vystaven.
212. 6. DHJÁNA, její¾ zlatá brána, byla-li jednou otevøena,
uvádí nald¾orpu* do øí¹e vìèného sat a trvalého pohrou¾ení
do nìho.
Dhjána je druhý stupeò soustøedìní. Je spojena se zji¹»ováním
èistoty, která se rozhostí v celém tìle èlovìka jako výsledek umravn
ìní, pocházejícího z prvních pìti páramit.
Proto dhjána neznamená stoètyøiaètyøicetivteøinové upìtímysli
(vìdomí) na jeden pøedmìt s vylouèením vtírajících se ostatních
vzpomínkových akcí, ale stav, v nìm¾ je pøekonán smyslový svìt
a vystupují jen bezpøíèinné bla¾enostní stavy, které dovolí mysli,
aby spìla do nitra k centrálnímu (nepohnutelnému) stavu, který
ji¾ není osobní, nýbr¾ univerzální.
Mystikové zaèáteèníci se èasto domnívají, ¾e tøi stupnì soust
øedìní závisejí pouze na èasovém soustøedìní vìdomého my¹lení
na jeden pøedmìt nebo bod. Ve skuteènosti ka¾dý z tìchto tøí
stupòù soustøedìní je vyjadøován pro¾itky, které souvisejí se stavem
a tendencemi mysli. Ve dháranì je napø. pro¾it bla¾enostní
stav z transcendentálního uvìdomìní na okam¾ik, ve dhjánì na
neomezenou dobu za pocitu duality, toti¾ sebe a tohoto stavu,
kde¾to v samádhi je tento stav uskuteènìn. Je-li uskuteènìn ve
stavu univerzálního sebeuvìdomìní, je to samádhi vy¹¹í, tzv. asamprad
¾òata.
213. 7. PRAD®ÒA, její¾ klíè èiní èlovìka bohem, pøetváøí
ho v bódhisatttvu, syna dhjániù.
214. Takové jsou zlaté klíèe k onìm branám.
*Svatý, adept.
97
Zvlá¹tním znamením prad¾ni je poznání podstaty v¹ech vìcí
a znaèí tedy rozeznávání. Jsou tøi druhy prad¾ni: svìtská moudrost,
ni¾¹í nadsmyslová moudrost, vy¹¹í nadsmyslová moudrost. První
sestává ze ètyø vidja èili ze ètyø druhù umìní a vìdy: lékaøství, -
lozo e, básnictví, umìlecké nadání. Prad¾òa, která povstává z prov
ádìní zásluh tìchto ètyø druhù svìtského vìdìní, se jmenuje svìtsk
á moudrost. | Ni¾¹í nadsmyslová moudrost je prad¾òa, jejím¾
nasloucháním, zvá¾ením a pozorováním dosáhli vnoru ¹rávakové
a pratjékabuddhové. Tato prad¾òa se obrá¾í v poznání, ¾e fyzické
tìlo je neèisté, pomíjející, je pramenem bolestí a neobsahuje ¾ádné
trvalé, nemìnné ego. | Tøetího druhu prad¾ni, vy¹¹í nadsmyslové
moudrosti, dosáhne pøívr¾enec mahájány nasloucháním a pøemý¹-
lením o mahájánské nauce a ov¹em i jejím zkoumáním. Nále¾í k ní
poznání, ¾e v¹echno je nezrozené a nepovstalé, samou prázdnotou.
Toto poznání je prad¾òa páramita.
215. Ne¾ se bude¹ moci pøiblí¾it k poslední, ó tkalèe své
svobody, musí¹ ovládat tyto páramity dokonalosti | ¹est
a deset nadsmyslových ctností* | na své namáhavé cestì.
Cesta k dokonalosti mù¾e být vyjádøena pouze takovým jedná-
ním, které zmen¹uje sílu a poèet mravních nedostatkù ve prospìch
fyziologické rovnováhy, která èlovìka psychicky orientuje v celém
rozsahu centripetálnì. Jen mravnì ukáznìný èlovìk mù¾e být þpøirozen
ìÿ soustøedìný, nebo» není podvìdomì podnìcován k mentáln
ím, vìdomým a jiným psychickým výpadùm do vnìj¹ího svìta.
Umravnìný èlovìk je klidný, ani¾ je tupý; jeho du¹evní pohoda je
ve spojení s du¹evnímjasem. A to je význam i výsledek páramit.
216. Nebo», ó ¾áku, co ti bylo øeèeno, ne¾ ses stal schopným
setkat se se svým Uèitelem tváøí v tváø, se svým Mistrem
jako svìtlo se svìtlem?
V tomto pøípadì mù¾e být za uèitele pova¾ována i schopnost
pravého pochopení. Je-li pøi správném rozli¹ování zamìøeno do
jasuplné prázdnoty absolutna, vyvozuje z této své orientace poznatky,
které je nutno pokládat za moudrost buddhy.
*Viz pozn. 5, ver¹ 198.
98
217. Ne¾ se bude¹ moci pøiblí¾it k první bránì, musí¹ se
nauèit oddìlovat své tìlo od mysli, rozptýlit stín a ¾ít ve
vìèném. Proto musí¹ ¾ít a dýchat ve v¹em, tak jako v¹e, co
vnímá¹, dýchá v tobì; musí¹ mít pocit, ¾e pøebývá¹ ve v¹ech
vìcech a v¹echny vìci v Já.
Toto je na na¹e pomìry dosti vysoký výsledek mystického úsilí.
Je dosa¾itelný analytickým soustøedìním a vìdomím dvojnosti,
resp. trojnosti, toti¾ pozorovatele, pozorování a pozorovaného. |
Dokonalá konfrontace této trojnosti, pøi ní¾ je pozorované chápáno
jako ¾ivé bytí, vede k oddìlení vìdomí od tìla a sebe od ve¹kerenstva
v pocitovì uchopovacích aktech. Pokud usilující èlovìk uvádí
úhrn bytostí jako ¾ivý objekt do vztahu k sebe-vìdomí sebe jako individua,
vytváøí tím pøedpoklad pro jeho splynutí s ve¹kerenstvem
na úrovni sebevìdomí. A je-li si nìkdo vìdom, ¾e on sám je v¹ím ¾ivouc
ím, ani¾ ztrácí ze zøetele nejvy¹¹í Já èili absolutno, pøevádí a»
vìdomì, nebo nevìdomì, bytí v absolutno. A to se na tomto stupni
pova¾uje za poèátek Veliké cesty.
218. Nedovolí¹ smyslùm, aby uèinily z tvé mysli høi¹tì.
Aby usilující èlovìk uèinil toto varování bezpøedmìtným, musí
se nauèit vnímat tak, aby tím nebyly vzbuzeny dojmy. Nesmí oslabit
své vnímání stupòováním pasivity, musí si zachovat svì¾est intenzivn
ì vnímající bytosti; nesmí v¹ak dopustit, aby to, co vnímá,
v nìm vzbudilo dojem. Tím si zachová bdìní a du¹evní nezávislost
na pøírodních jevech.
219. Nebude¹ oddìlovat své bytí od velikého BYTÍ a ode
v¹eho ostatního, ale spojí¹ oceán s kapkou a kapku s oceá-
nem.
Vìdomí sounále¾itosti s celkem a zároveò spojené s bo¾ským
poci»ováním sdíleným s vlastní bytostí oèi¹»uje a je vlastnì vstupní
branou na cestu bódhisattvy. Dokonce je nutno pokládat za nebezpe
èné, jestli¾e ¾ák jógy setrvá ve vrozeném pocitu vlastní oddìlenosti
od ostatních bytostí. Vìdomí spjatosti s celkem v¾dy tlumí
pýchu a jiné mravní nedostatky, které vedou k pádu na cestì k dokonalosti.
Proto a» ji¾ èlovìk provádí pøípravné práce jakkoli, je nezbytn
é, aby na jistém stupni, který bych nazval prvním v pravém
99
zasvìcení, si byl v¾dy dobøe vìdom toho, ¾e je celkem v tom smyslu
jako jedno z koleèek v mechanismu stroje.
220. Budi¾ v úplném souladu se v¹ím, co ¾ije; mìj lásku
k lidem, jako by byli tvými bratry, spolu¾áky, uèedníky jedin
ého uèitele, syny jediné sladké matky.
Matka: vesmír ve tvùrèí povaze. Tento zøetel je nezbytný, dokud
èlovìk karmicky nedozrál; na základì této nezralosti netíhne je¹tì
k vyhasnutí, k nirvánì.
221. Je mnoho uèitelù; ale DU©E | MISTR je jenom
jedna8, álaja, du¹e univerzální. ®ij v tomto MISTRU jako
Jeho paprsek v tobì. ®ij ve svých bli¾ních tak, jako oni
v Nìm ¾ijí.
Duchovní uèitelé, které mù¾eme najít mezi lidmi, jsou jistì
ztìlesnìním tzv. mistrovské du¹e, ale jejich úkol je ponejvíce vý-
chovný. Proto jakmile dojde hledající èlovìk k úplnému zasvìcení
na cestì mravnosti, mìl by ji¾ vyhledat þuèiteleÿ nadosobního, ono
transcendentální Já, které se stává korektivem na cestách ¾ivota
ka¾dému, kdo se o nì dovedl správnì opøít. Toto Já je pøece jen
podobno osobnímu já, je zdánlivì slo¾kou bytosti hledajícího èlov
ìka, a proto nezakládá stejnou závislost jako napø. vztah mezi
dvìma osobami.
Nejvy¹¹í Já nikdy neochromí vùli hledajících lidí nutkáním
a vytváøením utkvìlých názorù, jako to mohou uèinit lid¹tí duchovn
í vùdci. Ale pøesto takoví lid¹tí vùdci, kteøí dovedou þzasv
ìtitÿ, ani¾ zasáhnou do vùle èlovìka a do tkaniva názorù, skute
ènì existují. Vzhledem k tomu není tøeba zamítat ka¾dou stopu
dùvìry, která by se mohla zrodit mezi lidským ¾ákem a lidským
uèitelem jógy.
Køes»anská mystika nechce uznávat lidské zasvìtitele. Uèí, aby
se ka¾dý hledající èlovìk obracel na Boha, ani¾ ho pøitom pouèí,
¾e Bohem není v¹echno, co se mu event. pøedstaví z neviditelného
svìta. Proto se mystické snahy èasto pro køes»anské mystiky stávají
loterií, v ní¾ vycházejí i fale¹né ceny.
Ve vztahu k neviditelnému svìtu nemáme toti¾ spolehlivá mì-
øítka a poznávací znaky; proto je lépe, kdy¾ se nìkomu podaøí
100
nalézt mistra | zasvìtitele. I kdy¾ mezi lidmi, kteøí o sobì tvrdí,
¾e jsou mystiky, jsou obratní lháøi, jsou lháøi i mezi tím, co se nám
mù¾e pøedstavit z neviditelna. Co nás pøed nimi mù¾e uchránit, je
na¹e vlastní èistota a hluboká pøíchylnost k pravdì.
222. Døíve, ne¾ stane¹ na prahu Stezky; døíve, ne¾ projde¹
první branou, musí¹ slouèit dva v jediné; musí¹ obìtovat
osobní JÁ neosobnímu a tak znièit þstezkuÿ mezi obìma |
antahkaranu.9
Kvalitativní vzdálenost mezi organickou hmotou tìla a vìdom
ím musí pøeklenout dal¹í èinitel, toti¾ manas. Manas symbolizuje
sílu samu o sobì. Je to tudí¾ potenciál, jen¾ proto, ¾e nevytvoøil
viditelný jev, má charakteristické znaky jako kvalita oznaèovaná
jako vìdomí, ale souèasnì, proto¾e je energií, má té¾ charakteristick
é znaky hmoty. Vzhledem k tìmto vlastnostem je to tedy
nástroj, pùsobící mezi dvìma krajnostmi kosmické existence, toti¾
tìlem a vìdomím, a zaniká ihned, jakmile jedna z tìchto dvou kvalit
druhou opustí.
Uva¾ujeme-li tedy o antahkaranì jako o funkèním principu bytostn
ého ¾ivota, musíme jí pøiznat charakter psychický. Je v¹ak
otázka, zda ji mù¾eme oznaèit za manas (mysl), nebo» psychické
faktory se projevují buï jako pozitivní, buï jako negativní ¾ivotní
principy. Vzhledem k tomu by antahkarana mohla být pova¾ována
za psychickou þsíluÿ, která se mù¾e projevovat jako manas, èili jistá
forma vìdomí, i jako jiné formy spontánních nebo neregistrovaných
projevù vìdomí a podvìdomí. V tom smyslu je antahkarana nebo
manas skuteènì síla, její¾ impulsivní momenty tají v sobì kvality
jak hmoty, tak i vìdomí. A jeliko¾ tyto impulsivní momenty mohou
vznikat pouze za pøedpokladu existence vyhranìného jáství,
je¾ je druhým aspektem vùle, je z toho zøejmé, ¾e mù¾e existovat
jen tehdy, kdy¾ je k tìlu pøièlenìna kvalita kosmu duchovního,
toti¾ vìdomí.
Jóga se v¹ak nespokojuje s funkèními vlastnostmi antahkarany.
Na základì poznání, ¾e psychický èinitel (antahkarana)
spojující ducha (vìdomí) a hmotu (organickou bytostnou soustavu)
zesiluje máto¾nou ¾ivotnost, zalo¾enou na spontánních impulsech
elementární pøirozenosti, byl stanoven po¾adavek zmìnit
101
tendence antahkarany novými uvìdomovacími postupy. Místo psychick
é registrace vjemù jako smyslových senzací bylo pou¾ito zá-
mìrného pøipomínání si kvalit nadhmotných jako napø. prázdnoty,
svìtla, jasu, prostoru apod. Z toho vze¹la zku¹enost, ¾e spojovací
cesta, po ní¾ jsou usmìròovány elementární o¾ivující impulsy, mizí
a místo toho se objevuje zdánlivì bezpøíèinná asociace bla¾ených
pro¾itkù, je¾ rozpou¹tìjí jáství, orientující se do oblasti smyslov
ých jevù.
Úplné znièení této spojující cesty (antahkarany) znamená tedy
vyvstání pro¾itkù, týkajících se pocitu subjektivního sluèování vyhran
ìného jáství s absolutnem, pøièem¾ se uvìdomovací pochody,
poci»ování a vnímání pøesmeknou z báze osobní na kosmickou. Tím
koneènì zdánlivì prosté obìtování osobního já neosobnímu nejen
ru¹í psychickou strukturu dosavadního bytí, ale vede i ke zmìnì
stavu uvìdomování, a to od uvìdomování v hranicích osobnosti
k uvìdomování v hranicích absolutna.
223. Musí¹ být pøipraven odpovídat dharmì, pøísnému zá-
konu, jeho¾ hlas se tì otá¾e pøi tvém prvním, poèáteè-
ním kroku:
224. þVyhovìl jsi v¹em pravidlùm, ó ty, jeho¾ nadìje jsou
tak vzne¹ené?ÿ
225. þNaladil jsi srdce a mysl na velkou mysl a srdce
v¹eho lidstva?ÿ
®ít podle mravních pøíkazù jógy na úrovni sebevìdomí, resp. vì-
domí a jáství a podøídit se pøitom my¹lenkám na èinnost a poci»ov
ání pro blaho v¹ech ¾ijících bytostí, to» podmínka pro uskuteènìní
stavu èlovìka, kráèejícího správnou duchovnì vývojovou cestou.
Kdo tzv. cvièí (za úèelem uskuteènìní jógy) a nedodr¾uje
mravní pøíkazy, je v nebezpeèí, ¾e se v nìm vyvine duchovnost
k jeho vlastnímu zlu a ¹kodì. A kdo pøi jógickém úsilí ne¾ije
v my¹lence na blaho ¾ijících bytostí, je v nebezpeèí, ¾e se ocitne
na zhoubné stezce osamocení, kde se vyvíjejí ¹patné vlastnosti
jako napø. pýcha a síla, uplatòující se k vy¹¹ím výkonùm na
poli zla. Proto je tøeba pøijmout tyto dvì pøipomínky jako své
vlastní zásady.
102
þNebo» jako burácející hlas posvátné øeky ozvìnou odrá¾í
v¹echny zvuky pøírody10, tak se musí zachvívat v odpovìï na
ka¾dý vzdech a my¹lenku v¹eho, co ¾ije a dýchá, srdce toho,
kdo by chtìl vstoupit do prouduÿ.
Zachvívat ohlasem atd.: to ov¹em neznamená, ¾e usilující èlovìk
musí pod pøívaly þsvìtové bolestiÿ ztratit pùdu pod nohama jako
tvor nezdravì senzitivní nebo sentimentální. Kdo spìje k vysokému
cíli, k duchovní dokonalosti, musí být soucitný, ale nikoli slabý.
Musí v sobì vyvinout cítìní, které ho uèiní pohotovým ke skutkùm
lásky a bratrské pomoci, ale musí pøitom þzùstat sám sebouÿ, nebo»
jenom tak lze uskuteènit stav, zvaný dokonalost.
Z duchovního hlediska je dobro i zlo síla nebo napìtí, které
nemù¾e rozhodnout otázku nejvy¹¹ího uskuteènìní nebo zatracení.
Ale dobro rozpou¹tí zatvrdlinu, zvanou osobnost, a nadto vytváøí
mravní korektiv, který usilujícímu èlovìku poskytne sílu a vlastnosti,
jejich¾ pomocí pøekoná v¹echny nástrahy na mystické cestì.
Dobro tedy je z hlediska mystické cesty opravdu jenom úèelné.
Nìkteøí lidé snad budou v úèelnosti dobra vidìt, ¾e je jóga
proti køes»anství sobecká, a proto nízká. Chtìjí tou¾it po dobru pro
dobro, nikoli pro urèitý úèel. Nech» v¹ak nezapomínají, ¾e navzdory
v¹em vysoce morálním køes»anským heslùm jsou lidé na¹eho kontinentu
racionalisté. Mnohdy si i sám obhájce této mravní zásady
ve svìtì poèíná jako pravý racionalista a jen mimo svìt, v nìm¾
¾ije, zastává líbivìj¹í hesla.
226. ®áci se mohou srovnávat se strunami víny, z ní¾ du¹e
hovoøí; lidstvo s její rezonanèní deskou; ruka na ní hrající
s melodickým dechem velké Du¹e Svìta. Struna, která neumí
odpovìdìt pod dotekem Mistra ve sladkém souzvuku s ostatn
ími, praskne | a je odhozena. Právì tak mysl ka¾dého
lanú | ¹rávaky musí být sladìna s myslí upádhjáji | musí
být jedno s Nad-du¹í | nebo se zlomit a odpadnout.
Jsou dva druhy osvobozující nauky, z nich¾ jedna neklade takov
ý dùraz na vìdomí sounále¾itosti mezi jejím stoupencem a v¹emi
bytostmi jako nauka druhá, o ní¾ právì mluví ná¹ text. Ale a» je
tomu jakkoli, je více dùvodù pro to, aby lidé postupovali spí¹ touto
103
druhou cestou. Lze toti¾ pøedpokládat | a já o tom mluvím jako
o vlastním poznatku|¾e to, co ná¹ text oznaèuje v tomto odstavci
jako Mistra, je vlastnì primum mobile smìrem od absolutna, jakýsi
jas s bo¾skými vlohami. Pøitom je tento þMistrÿ, stav pøedcházející
bezprostøednì nirvánì, poznáván i objektivnì jako jedna z nejvy¹-
¹ích vesmírných kvalit, které, proto¾e nejsou samým absolutnem,
jsou vlastnì bo¾stvím. A bo¾ství je ztìlesnìním dobra. Proto ti, kdo
tou¾í uskuteènit stav absolutna, nemohou s lehkým srdcem pøetrh
ávat dosavadní pouta, ale mají se sna¾it pøekonat svìt porozumì-
ním a pozitivní láskou. Nedbají-li toho, jsou opravdu v nebezpeèí,
¾e se vzdálí dobru a tím i svìtlu, které nezbytnì musí osvìtlovat
cesty tìch, kdo jsou pøed branami nejvy¹¹ího Uskuteènìní.
227. Tak èiní þbratøi stínuÿ | vrazi svých du¹í, stra¹ní
Dugpové.11
Stav sounále¾itosti má být èlovìku jedním z èlánkù mravní
káznì. Kdo jdou k nejvy¹¹í dokonalosti cestou bo¾ských realizací
a pak na tento stav zapomenou, vypadnou z øetìzu spoleèenství
bytostí, které jdou svými cestami k dokonalosti, a zapadají do
údolí temných mágù. Ti se v¾dy pohybují na kraji propasti zni-
èení. A nech» si nikdo nemyslí, ¾e èára dìlící cestu svìtla od cesty
temnoty je pøíli¹ ¹iroká. Zále¾í opravdu jen na zru¹ení pocitu souná-
le¾itosti jednotlivce a celku a ji¾ se v mystické snaze mohou projevit
osobní zøetele, které samy èiní z cesty svìtla cestu temnot. Proto
je tøeba, aby byl ka¾dý hledající èlovìk velmi opatrný pøi postupu
v mystickém úsilí. Nech» dbá toho, aby ka¾dé vypìtí za úèelem
dosa¾ení nejvy¹¹ího cíle provázel pocity, z nich¾ vyvìrá pohotovost
k pomoci; takové pocity paralyzují vliv v¾dy èíhajícího sobectví,
skrytého v osobních zøetelích a tendencích.
228. Naladil jsi svou bytost na velkou bolest celého lidstva,
èekateli osvícení?
229. Uèinil jsi to?. . . Nu¾e, mù¾e¹ vstoupit. Pøece v¹ak,
ne¾ tvoje noha vkroèí na pustou Stezku strasti, bude dobøe,
dozví¹-li se, jaké na tebe cestou èíhají nástrahy.
Kvùli bezpeènosti na cestì se text nespokojuje s rozvíjením pocit
ù sounále¾itosti jedince a celku, ale ¾ádá, aby se usilující èlovìk
104
otevøel veliké bolesti celého lidstva. Tímto zpùsobem je velmi aktivn
ì potlaèováno sobectví a díky mystické snaze se mù¾e ocitnout
v defenzivì, kdy pouze ustoupí do temnot podvìdomí. Pak se sobectv
í stává zákeøným nepøítelem a pøepadne usilujícího èlovìka
v období únavy, která se na cestì èasto dostaví. Dodr¾uje-li èlovìk
mravní kázeò, vy¾ene tohoto nepøítele z jeho úkrytu.
230. Vyzbrojen klíèem milosrdenství, lásky a nì¾ného soucitu,
jsi bezpeèen pøed branou dány, brány, která stojí
u vchodu k cestì.
Toto psychické naladìní vytváøí pozitivní bytostné vyzaøování
v dobru. Èlovìk jím je pak chránìn pøed reakcemi bytí, jeho¾ du-
¹evní sféra koresponduje s oblastí pudù lidských bytostí. Soubor
povahových kvalit individuí vytváøí du¹evní sféry, které jsou uzav
øeny bytostem, jejich¾ povahové kvality se do jisté míry li¹í. A jeliko
¾ tyto povahové kvality nejsou jenom základem osobitého jedn
ání, ale i osobitého pro¾ívání, jsou si jednotlivé lidské bytosti tak
cizí, ¾e to je a¾ nepochopitelné. Skuteènì dobrý èlovìk nosí v sobì
dobro nejen ve formì podnìtných sil ke skutkùm, ale i ve formì
pro¾ívání; zlému èlovìku je sféra èlovìka dobrého tak cizí, ¾e si o ní
nedovede uèinit ani pøibli¾nou pøedstavu.
Tato psychologická skuteènost v¹ak nevystihuje skuteènost mystickou.
Mystický svìt v podobì ¾ivotních útvarù a personi kací
nekompromisního chtìní a poci»ování doléhá na èlovìka v magick
ých vztazích. Proto krystalizace jistého psychického naladìní |
tj. povaha èlovìka | znamená pevné zakotvení v urèité sféøe. To
se posléze projevuje v psychickofyzických podmínkách, v nich¾ èlov
ìk ¾ije jako v oblasti du¹evnì a pocitovì nepøekroèitelné. A tak
jsou lidské bytosti poutány povahovými a pro¾itkovými komplexy,
z nich¾ dobré jsou zlým zcela cizí a nepochopitelné. Právì s ohledem
na to musí èlovìk|mystik|posuzovat význam mravních pøíkazù
jógy. Musí vìdìt, ¾e dobro je ochranné magické prostøedí, které ho
v¾dy ochrání pøed prostøedím zlým, i kdy¾ se tato prostøedí zdají
být zalo¾ena na abstraktním dìlení prázdného prostoru. Ve skute
ènosti se toto dìlení musí vysvìtlovat fyzikálnì jako prostøedí,
frekvence nebo napìtí.
105
231. Pohleï, ó ¹»astný poutníèe! Brána, která stojí pøed tebou,
je vysoká a ¹iroká a zdá se, ¾e projít jí je snadné. Cesta
jí vedoucí je pøímá, rovná a pokrytá zelení. Je jako slunná
mýtina v hlubinách temného lesa, jako místo na zemi, kde
se zrcadlí ráj Amitábhùv. O úspìchu neohro¾ených poutníkù
tu pìjí slavíci nadìje a ptáci záøivého peøí, sedíce v zelen
ých besídkách. Zpívají o pìti ctnostech bódhisattvù, které
jsou pateronásobným zdrojem síly bódhi, a o sedmi krocích
v poznání.
232. Jdi dál! V¾dy» má¹ s sebou klíè; jsi proto bezpeèen.
Vstup na mystickou cestu nebývá obtí¾ný. Pøed èlovìkem se
otevírají nové perspektivy, které jsou zpravidla tak pùsobivé, ¾e
mohou potlaèit ni¾¹í tendence. To v¹ak nezaruèuje rozvoj potenci
álu, jeho¾ pomocí se dosahuje nejvy¹¹ích mystických met. Zpravidla
zasahuje dal¹í faktor, toti¾ èas; lidé, kteøí dnes vstupují na
mystickou cestu s plným nad¹ením a jsou hotovi obìtovat v¹echno
pro nejvy¹¹í mystický cíl, propùjèí èasto ji¾ zítra sluch na¹eptá-
vání ni¾¹ích tendencí, které je vedou opìt k zemi. Bývá pravidlem,
¾e ¹»astný rozbìh se mìní v únavné putování, v jeho¾ prùbìhu se
nesèetní lidé vracejí zpìt k zemi beze stopy skuteèného osvícení.
Na mystickou cestu je tøeba se pøipravit. Je nezbytné vìdìt,
¾e nepo¾aduje nic ménì ne¾ dokonalé ovládnutí sebe. To snad po-
èíná v tom, ¾e èlovìk napø. nebìhá tak rychle nebo tak pomalu,
jak je k tomu puzen z vnitøních zdrojù. Jistì pokraèuje v ovlá-
dání rozlièných vznìtù a vrcholí v likvidaci vìdomí sebe sama jako
vyhranìného já a jednotky ode v¹ech individuí odlouèené.
233. A ke druhé bránì také vede zelenající se cesta. Je v¹ak
strmá a vine se do vrchu; opravdu, vede ke skalnatému vrcholu.
©edé mlhy budou viset na jeho rozeklaných a kamenit
ých vý¹inách a za nimi nic ne¾ temno. A jak tak dále bude
kráèet poutník, zpìv nadìje bude stále více slábnout v jeho
srdci. Záchvìv pochybnosti se ho teï zmocòuje. Jeho krok
se stává nejistým.
Text mluví v symbolech o poèínající únavì na mystické cestì,
kterou èlovìk nastoupil v du¹evním rozletu a uvolnìní. Snové vidiny
106
se rozplývají a èlovìk mù¾e jít dál jen ve vìdomí povinnosti, aby
dostál svému slibu dosáhnout mystického vrcholu. Kdo se v¹ak dovede
cítit povinen i tam, kde ho k tomu nenutí svìt? Kromì þnechutn
éhoÿ svìtského zamìstnání chce ¾ít pouze v radovánkách; za
takovýchto okolností nedovede pøekonat nápor rozhodujícího karmick
ého faktoru, toti¾ èasu. A tak mizí nad¹ení a s ním i þzpìvy
nadìjeÿ. A v té dobì dochází k prvnímu pøirozenému výbìru; nezral
í lidé se vrátí do svìta s ménì nebo více vypáleným znamením
þzrady Duchaÿ. Patrnì ji¾ nebudou umìt dobøe a spokojenì ¾ít na
zemi a také nebudou mystiky. Budou symbolicky Ahasvery.
234. Pøed tímto se mìj na pozoru, ó èekateli! Støez se strachu,
jen¾ se rozkládá jako èerné a nesly¹né perutì pùlnoè-
ního netopýra mezi mìsíèním svitem tvé du¹e a tvým velkým
cílem rýsujícím se ve veliké dálce.
Vymizí-li na mystické cestì nadìje snílkù a dostaví se neútì¹ná
¹eï denních povinností èlovìka |mystika, jsou ti, kdo nejsou zralí,
napadáni strachem z bezútì¹né prázdnoty ¾ivota. To je psychologick
ý moment pro zmìnu, která mìní snílka v posedlou bytost. To,
co se nazývá Strá¾cem prahu, se ho zmocòuje a øídí jeho kroky
vstøíc rùzným strastem. Strasti mají urychlit karmické zrání, na
jeho¾ vrcholu se skvìje mystická dokonalost.
Mystický svìt není ani dobrý ani zlý, ale pùsobivý. Vyrve-li mu
nìkdo záøivý drahokam nejvy¹¹í a nejlep¹í pøedzvìsti, je jakoby
poznamenán bohy, kteøí si ho vedou prostøednictvím podøízených
mocí k pøislíbené realizaci. Sám mù¾e jít, jen dokud se neproviní
proti zásadám touhy jít.
Mìsíèní svit du¹e: du¹e jako sdru¾ení psychických napìtí a èinitel
ù za obvyklých podmínek vytváøí duchovní prototyp svìtskosti.
A svìtskost je kladena do mìsíèní sféry. Nad ní se klene sluneèní
sféra, kterou text oznaèuje za veliký cíl, rýsující se ve veliké dálce.
Nebo» mezi svìtskostí a oboustrannou dokonalostí je pøece jenom
vakuum, pøekroèitelné pouze v èasovì prostorových vztazích; ty
jsou ov¹em kvalitativní a tudí¾ se nerovnají pojmu þcestaÿ.
235. Strach, ó ¾áku, ubíjí vùli a ochromuje v¹echnu èinnost.
Nedostává-li se mu ctnosti ¹íla, tu poutník klopýtne a zraní
si nohy o karmické oblázky skalnaté stezky.
107
Ctnost pravdy je provázena vìdomím odpovìdnosti. Tyto
mravní hodnoty èiní èlovìka ménì osobitým. Kdo není vleèen osobitost
í, pøekoná odpor ¹edivé povinnosti mystika, onu propast, která
oddìluje svìtskost od duchovnosti. A to, co na mystické cestì uvádí
karmu do prudkých výbojù, nelze hledat ve vývoji samém, nýbr¾
v kolísání èlovìka.
Jen ten, kdo je ji¾ na mystické cestì a náhle se z vnitøních
popudù musí zabývat otázkou pøijetí svìta nebo otázkou dal¹ího
mystického postupu, je str¾en do proudu, v nìm¾ karma vykonává
své oèistné dílo. Kdo má na zøeteli nejvy¹¹í cíl, a proto se nemusí
zabývat úvahami o pøijetí svìta nebo dal¹ího mystického úsilí, jistì
nebude zranìn karmickými zauzlinami, které text pøirovnává k obl
ázkùm. Proto nech» ka¾dý usilující èlovìk hledá pøíèiny karmick
ých výbojù, svádìných na mystický vývoj, v sobì samém a neviní
z nich Cestu. Bude jistì na správné stopì.
236. Mìj jistou nohu, ó èekateli. Vykoupej svou du¹i ve
tresti k¹ánti*, nebo» teï se pøibli¾uje¹ k bránì, která nese
toto jméno, k bránì odvahy a trpìlivosti.
237. Nezavírej oèi a nespou¹tìj zrak z dord¾e12. Márovy
¹ípy v¾dy zasahují toho, kdo dosud nedosáhl virágy13.
Mystik musí na cestì k nejvy¹¹ímu cíli projevit odvahu a trpì-
livost, jejich¾ prostøednictvím zapomíná na minulost a hledí pouze
do budoucnosti, na nejvy¹¹í svùj cíl. Ostatnì to není problém pro
ty, kdo rozpoznali, ¾e lidství, jím¾ je obdaøila jejich karma, je mnoh
ým zpùsobem nedokonalé. Takoví lidé ji¾ pøed obtí¾emi neutí-
kají do minulosti, do stavù, které pro¾ili, ale které se nemohou
opakovat.
Duchovní moc (dord¾e) bývá vytvoøena uvìdomìním si tìla ve
stavu þvìdomí mociÿ. Hleïte na sebe jako na fyzickou bytost s vì-
domím bo¾ského svìtla, moci a èistoty a vytvoøíte þdord¾eÿ, jím¾
zabráníte, aby se vás mohly kvalitativnì dotýkat rozlièné personi-
kace, vytváøené z ¾ivoèi¹ných zøetelù a chtìní.
Márovy ¹ípy: zøekne-li se nìkdo svìta i v tom smyslu, ¾e v nìm
nenajde ¾ádnou zajímavost, nebude mít poku¹itele. Kde¾to ten,
*K¹ánti, þtrpìlivostÿ, viz vý¹e vyjmenování zlatých klíèù (ver¹e 206 a násl.).
108
kdo vidí ve svìtì nìco zajímavého, musí poèítat s tím, ¾e bude mít
co dìlat s poku¹itelem, zvaným Máró, v køes»anství ïábel.
238. Varuj se úzkosti. Pod dechem strachu klíè ke k¹ánti
rychle rezaví. Rezavým klíèem pak nelze otevøít.
239. Èím více pokroèí¹, tím více nástrah pro tvé nohy.
Stezka, která vede dál, je osvìtlena jediným ohnìm | svìtlem
odvahy, hoøícím ve tvém srdci. Èím více se èlovìk odv
á¾í, tím více dosáhne. Èím více se v¹ak bojí, tím více mu
bude ono svìtlo blednout | a pøece jen ono ho mù¾e vést.
Nebo» svìtlo tvého srdce je jako sluneèní paprsek, který
dlouho ozaøuje vrcholek hory, a kdy¾ zajde, pøijde temná
noc. Kdy¾ zhasne svìtlo srdce, tu padne na stezku temný
a dìsivý stín a v hrùze pøiková tvé nohy na místì.
Duchovní rùst není zalo¾en na polohách tìla a na soustøedìní,
ale na niterném stavu. Ten je z mystického hlediska vyhovující jen
tehdy, kdy¾ je podmínìn zøíkáním se svìta. Zøíká-li se èlovìk svìta
skuteènì, projeví se svìtskost vnitøním chtìním, jemu¾ musí odporovat
a likvidovat je. Pøitom mù¾e du¹evní obzor temnìt a èlovìka
mù¾e dále dr¾et na mystické cestì jen vìdomí odpovìdnosti a odvaha.
Nejsou-li zde tyto podnìty a veliká touha, bude ten, kdo
del¹í dobu usiloval o dosa¾ení nejvy¹¹ího stavu, zachvácen dìsem
z pøízrakù a pøedzvìstí.
240. Mìj se na pozoru, ¾áku, pøed oním smrtonosným stí-
nem. ®ádné svìtlo, vyzaøující z Ducha, není s to rozptýlit
temnoty ni¾¹í du¹e, dokud z ní ka¾dá sobecká my¹lenka nevyprchala
a dokud poutník neøekne: þZøekl jsem se této pom
íjející schránky; znièil jsem pøíèinu: nebude ji¾ stínù, které
by byly následky èinù.ÿ Nebo» teï nastal poslední veliký boj,
koneèná válka mezi vy¹¹ím a ni¾¹ím já. Viz, samo bitevní
pole je pohlceno velkou válkou a není ho ji¾.
Nejvy¹¹í vjemy a ideály pùsobí pøíznivì jen tehdy, kdy¾ se jejich
vliv nemísí se svìtskými tendencemi. Aby se mohla svìtskost
rozvinout, nesmí jí tyto vjemy a ideály pøeká¾et; proto se stává,
¾e v dobì, kdy je ¾ivoèi¹ná pøirozenost v klidu, mohou mít nìkteøí
lidé zdánlivì duchovní vjemy. Ale realizace duchovnosti je mo¾ná
109
jen tehdy, kdy¾ je svìtskost duchovností zcela potlaèena a ¾ivo-
èi¹ná bytost duchovností prostoupena. To se neobejde bez bojù se
sklony. ®ivoèi¹ná pøirozenost se vzpouzí a nechce duchovnosti vù-
bec ustoupit; ne¾ ji èlovìk pøemù¾e, projde bojem a¾ nesmyslným,
bojem v nìm¾ bolest a odpor samy sebe pøekonávají, zapadajíce
do temné propasti nicoty, v ní¾ zanikají.
Boj se ¾ivoèi¹nou pøirozeností tedy není lehký. V tu chvíli, kdy
jí èlovìk skuteènì pøestává slou¾it, jde nekompromisnì za smyslov
ými po¾itky, v èem¾ se ukazuje jako bytnost zcela nevybíravá.
Teprve v tu chvíli ji èlovìk zaèíná skuteènì poznávat a mù¾e se s ní
skuteènì potýkat, jestli¾e není du¹evnì tak slabý, ¾e v tomto boji
ihned podlehne. Podlehne-li, mìl by to pøijmout jako výstra¾né
upozornìní, ¾e v nièem jiném ne¾ v opìtném boji s ní musí hledat
metodu duchovního postupu a vývoje. Nemìl by vyhledávat
tzv. vy¹¹í cvièení, nebo» mu nebudou k dobru, jestli¾e jim nebude
pøedcházet vítìzství nad nízkými (¾ivoèi¹nými) sklony.
241. Jakmile jsi v¹ak jednou pro¹el branou k¹ánti, pak jsi
uèinil tøetí krok. Tvé tìlo je tvým otrokem. A teï se pøiprav
na ètvrtý krok, na bránu poku¹ení, která svádìjí vnitø-
ního èlovìka.
Hluboká trpìlivost tvoøí úspì¹nou pasivní odolnost proti tlak
ùm, pøed jakými ustupuje ten, kdo nìèemu odporuje aktivnì.
Dlouhotrvající pasivní odpor je síla, její¾ pomocí èlovìk mù¾e pøekonat
ka¾dý pozitivní tlak, a» pochází z vnìj¹ích okolností, nebo
z bytosti samé. Proto mluví text o zotroèení vlastního tìla.
Podrobí-li si v¹ak èlovìk své tìlo, musí zjistit, zda jeho psychick
á pøirozenost netíhne k tomu, co zakazují mravní pøíkazy jógy.
Nebo» zotroèení zevní bytosti, toti¾ tìla, nezakládá je¹tì ovládnutí
pøirozenosti vnitøní. Za klidným a vùli podrobeným tìlem mohou
existovat niterné chtíèe, s nimi¾ si vítìz nad tìlem nemusí vùbec
vìdìt rady. V tom pøípadì by se mìl sna¾it nalézt ezoterní pouèky,
z nich¾ vysvítá, ¾e poku¹ením pro vnitøního èlovìka je ka¾dý dotek
smyslù se smyslovým svìtem. Je tøeba vìdìt, ¾e se èlovìk musí
podrobit takové kázni, aby ho pøivedla do èistoty jak v oblasti
vìdomí, tak i vnímání. Musí dosáhnout toho, aby pocitovì netou-
¾il po svìtì v ¾ádné formì a aby se díky tomu pøed jeho vnitøním
110
zrakem rozvinulo svìtlo nebo jas, který smyslovì vùbec nevzru¹uje.
Tím bude uèinìn ètvrtý krok, který je vlastnì tzv. první mystickou
realizací.
242. Ne¾ se bude¹ moci pøiblí¾it k onomu cíli, ne¾ se
vztáhne tvá ruka, aby pozvedla závoru ètvrté brány, mus
í¹ být pánem v¹ech mentálních zmìn svého já a ubít
armádu vzru¹ení, vyvolaných my¹lenkami, která jsou zá-
keøná a lstivá a vkrádají se bez pozvání do jasného svatost
ánku du¹e.
Je¾to první realizace neznamená vyøe¹ení v¹ech ¾ivotních probl
émù, má jí pøedcházet dokonalé psychické ustálení. Jenom psychicky
nepohnutelný èlovìk mù¾e ji¾ v prvé mystické realizaci dos
áhnout postøehù a zku¹eností, které z nìho uèiní mudrce. Tohoto
výsledku je tøeba, aby bylo dosa¾eno kvalitní druhé realizace, která
èlovìka bytostnì pøipravuje na nejvy¹¹í Uskuteènìní. Jinými slovy:
nejvy¹¹í výsledky mystického úsilí jsou ovlivnìny prvními kroky,
a proto ten, kdo tou¾í po nejvy¹¹ím Uskuteènìní, by mìl vìnovat
v¹echnu péèi prvním krokùm, toti¾ ovládnutí bytosti pomocí
mravního úsilí.
243. Nechce¹-li jimi sám být usmrcen, musí¹ zne¹kodnit
tyto své výtvory, neviditelné a nehmatatelné dìti vlastních
my¹lenek, které se rojí kolem lidstva jako potomci a dìdicové
èlovìka a jeho pozemských loupe¾í. Musí¹ studovat prázdnotu
toho, co je zdánlivì plné, a plnost toho, co je zdánlivì
prázdné. Ó nebojácný èekateli, pohleï hluboko do studnice
svého vlastního srdce a odpovìz. Zná¹ síly Já, ty, který vní-
má¹ jen vnìj¹í stíny?
244. Nezná¹-li je, pak jsi ztracen.
Psychické uèlenìní èlovìka pochází ze sklonù, jim¾ se dlouho
poddával. Je v bezprostøedním smyslu zalo¾eno na zvycích, které
lze ov¹em mìnit pomocí nových zøetelù, pou¾ívaných dlouhou dobu
proti bytostným tendencím. To musí pøijmout jako bezpodmíneè-
nou pouèku ti, kdo vstupují na mystickou cestu. Musí si uvìdomovat,
¾e jejich nynìj¹í uèlenìní je výsledkem dlouhodobého oddávání
se jistým sklonùm, které jsou z hlediska nauky ne¾ádoucí, a ¾e jen
111
èas zpùsobí, ¾e jejich námaha setrvat pøi vy¹¹ích zøetelích pøinese
zmìnu jejich vnitøní náplnì a celkového uèlenìní.
Obecný èlovìk chápe jako plodný pouze ¾ivot svìtský. Nadsvìtsk
é zøetele se mu zdají abstraktní a v duchovnu vidí pouze bezduchou
prázdnotu. Z absolutního hlediska je v¹ak svìtský ¾ivot zcela
prázdný, proto¾e je zalo¾en na pomíjejících vìcech a neuspokojuje
nikoho s koneènou platností. Èlovìk musí za¾ít pocit v¹udezpøí-
tomnìní a univerzálního vcítìní, aby mohl okusit nesmrtelnosti |
která je jenom tímto zpùsobem mo¾ná | a pak se teprve skuteènì
uspokojí. Pak pochopí, ¾e to, co se zdá prázdné a bezduché, je
vpravdì plné a ¾ivotné, kde¾to to, co se svìtskému èlovìku zdá plné
a ¾ivotné, je prázdné a bezduché. Ostatnì bytí naplòuje prostor
a nikoli prostor bytí. I z tohoto hlediska jsou svìtským èlovìkem
pojmy þprázdnotaÿ a þplnostÿ chápány paradoxnì.
K poslední vìtì: kdo chce poznat v¹echny síly svého bytí, chá-
paného jako Já, musí se umìt uèinit pozorovatelem své bytosti.
Musí odlouèit své vlastní osobní vìdomí od své bytosti a pak pozorovat
její spontánní napìtí, zvy¹ující se nebo sni¾ující na základì
momentálních vztahù k nìèemu; tak pozná bytost nejen v ni¾¹ích,
ale i ve vy¹¹ích vztazích, napìtích a silách.
Kdo z obecných lidí se v¹ak dovede odpoutat od sebe sama, od
své chtivé pøirozenosti, a pak se pozorovat? Upjat na svìt, vnímá
pouze tvary a tak ¾ije v bludu bezpodstatných zdání. Za tìchto
okolností ho v¹ak mù¾e jeho bytost postavit do neèekané situace,
která je poèátkem strastí.
245. V¾dy» na ètvrté stezce nejslab¹í závan vá¹nì nebo ¾á-
dosti zneklidní nehybné svìtlo na èistì bílých stìnách du¹e.
I podmínìným zøeknutím se svìta se vyèistí obzor vìdomého
vnímání podle povahy zøeknutí a¾ k bo¾ským (svìtelným) postøeh
ùm. Kdy¾ se v¹ak èlovìk zase du¹evnì vrátí do svìta, mizí toto
svìtlo a zmocòuje se ho opìt temnota.
Toto kolísání není nebezpeèné jen do jistého stupnì zasvìcení,
a» samovolného, nebo správného formálního. Dospìl-li èlovìk pomoc
í samovolného nebo formálního zasvìcení k trvalé vizi bo¾ského
svìtla, staèí èasto my¹lenka na svìt, dojem z pøírody, bytostnì
vzru¹ující chtíè a ji¾ toto svìtlo mizí a místo nìho se dostavuje
112
dìsivá temnota, plná neblahých pøedzvìstí. Proto je ¾ádoucí, aby
ten, kdo dosáhl trvalé vize bo¾ského svìtla, dbal káznì vnímání.
Musí dávat pozor, aby nezapomínal a nepøipustil si ¾ádný dojem
z toho, co vidí nebo jinak smyslovì vnímá, a místo toho aby mìl
na zøeteli pouze toto bo¾ské svìtlo tak dlouho, a¾ se v nìm zcela
upevní a bude je moci pøijmout jako vùdèí hledisko na v¹echen
svìt i dìní.
Nejmen¹í vlnka touhy nebo lítosti nad klamnými dary
máji na antahkaranì | stezka le¾í mezi tvým duchem
a tvým já a je cestou vzru¹ujících pocitù, prudce burcují-
cích ahankáru14 | jediná my¹lenka tak prchavá jako mihnut
í blesku zpùsobí, ¾e ztratí¹ své tøi ceny | ceny, které
sis vydobyl.
Kdo dosáhl vize Boha, ba dokonce dosáhl toho, ¾e se Boha
mù¾e dotýkat a stýkat se s ním jako osoba s osobou, ztrácí v¹echny
tyto mo¾nosti v tu chvíli, kdy se pozorností obrátí ke svìtu. To
se v¹ak týká prùbì¾ných stavù a stupòù. Podaøilo-li se nìkomu
projít touto etapou bez duchovních ztrát, dosáhne realizace Boha
ve fyzické bytosti a pak bude moci ¾ít jako èlovìk, a pøece bude
moci vidìt Boha stále, stýkat se s ním a dotýkat se ho.
246. Neb vìz, ¾e Vìèné nezná zmìny.
Kdo nena¹el nirvánu v sansáru, tomu Bùh nebo bo¾ské svìtlo
prchne v tu chvíli, kdy se obrátí ke svìtu. Prchne docela, nebo»
sansarický stav vyluèuje stav nirvánický.
Snad jen velicí mistøi jsou schopni zdánlivì paradoxního pozn
ání sansára jako nirvány a tím zpùsobem získat pøedpoklad pro
to, aby jim nejvy¹¹í cena, toti¾ vykoupení, nemohla být nikým
a nièím vyrvána. Proto ty, jen¾ jsi nedosáhl neznièitelné jistoty,
vyjádøené slovy: þDosa¾eno vykoupení, do¾it ¾ivot èistotyÿ, musí¹
støe¾it své vnímání a¾ do stavu, který pozná¹ jako dovr¹ení.
247. þVzdej se nav¾dy osmi dìsných bìd. Neuèiní¹-li tak,
moudrosti urèitì nedojde¹, neøku-li osvobozeníÿ, praví velký
pán tathágata, dokonalosti do¹lý, þten, který kráèel stopami
svých pøedchùdcùÿ15.
113
Osm dìsných bìd: následky 1. nesprávné mluvy, 2. nesprávn
ého jednání, 3. nesprávné ¾ivotosprávy, 4. nesprávného sna¾ení
(úsilí), 5. nesprávného rozjímání, 6. nesprávného soustøedìní, 7. nespr
ávného pochopení (poznání, nazírání), 8. nesprávného smý¹lení
(rozhodování). Tyto mravní závady jsou toti¾ pramenem v¹ech
bìd a karmického zla, kterými je èlovìk zaklet do nevìdomosti
a sansára.
248. Pøísná a nároèná je ctnost virágy. Chce¹-li ovládat
její stezku, musí¹ udr¾ovat svou mysl a své vnímání je¹tì
dokonaleji ne¾ døíve opro¹tìné od smrtící èinnosti.
Virága, ctnost lhostejnosti k radosti i bolesti a mravní síla k pot
øení klamu a k nazírání pouhé pravdy vy¾aduje odosobnìní. Který
èlovìk v¹ak nevolá v¹ude a ve v¹em þjáÿ? Je nezbytné, aby získal
rozli¹ovací schopnost a její pomocí poznal, ¾e já je skuteènost
pouze ktivní; pozná-li nìkdo své jáství jako bezduchého èinitele,
dosáhne vairágji.
249. Musí¹ se prosytit èistou álajou a sjednotit se s my¹lenkou
du¹e pøírody. S ní sjednocen jsi nepøemo¾itelný; oddì-
len od ní stává¹ se høi¹tìm sanvrtti16, je¾ je pùvodem v¹ech
klamù svìta.
Vstoupí-li spodní manas (hadí síla) do støedu prsou a protne-li
tu prána apánu, sjednotí se èlovìk s dechem pøírody. Toto sjednocen
í ho èiní podobným demiurgovi, þlidskému stvoøiteli svìtaÿ. To
v¹ak mluvím o úplné realizaci tohoto stavu. Poèáteèní stupnì se
obrá¾ejí ve vlivu na pøírodu. Je èasto mo¾no mìnit její bìh pouh
ým pøáním.
Dokud se èlovìk s dechem pøírody nespojí, uplatòuje na nìho
pøíroda vliv, který je v nejjemnìj¹ím smyslu poznatelný jako bezmocnost
proti mentálním procesùm a du¹evním stavùm. Proto jóga
zaèíná mentálním a du¹evním ovládáním. Po potlaèení my¹lenkové
èinnosti a nechtìných du¹evních stavù vyvstává du¹evní klid, který
èasto zvy¹uje sílu slova i pøání. Dal¹í uzrání v tomto smìru vede
ke sjednocení s pøírodou; vyvrcholení probouzí sílu í¹atva, která
splòuje ka¾dé pøání.
250. V¹echno v èlovìku je pomíjející a¾ na èistou, jasnou
114
esenci álaji. Èlovìk je jejím køi¹»álovým paprskem; v nitru
má tøpyt neposkvrnìného vnitøního svìtla, na povrchu je
tvar z hlíny. Onen paprsek je tvùj ¾ivotní vùdce, tvoje pravé
Já, pozorovatel, tichý myslitel a obì» tvého ni¾¹ího já. Jen
tvoje chybující tìlo mù¾e zranit du¹i; kontroluj a ovládej
obojí, pak se bezpeènì pøiblí¾í¹ ke þbránì rovnováhyÿ.
Èlovìk je mikrokosmos. Jeho kvalitativním centrem je stejnì
jako ve vesmíru þfosforeskujícíÿ prasubstance, toti¾ paraátman,
jen¾ ve tvùrèím procesu je vlastnì obdobou hvìzdného oblaku,
nechci-li pøímo øíci þutajeným vesmírným svìtlemÿ. Dále smìrem
k periferii je ohòovým centrem, jeho¾ obdobou jsou slunce. Potom
pøicházejí rùzné vibrace, které ji¾ nevytváøejí ani jas ani oheò, ný-
br¾ nezáøivé (hmotné nebo i plynné) prvky, které v mikrokosmu
vytváøejí psychickou bytnost. Posléze, na periferii, je èlovìk tìlem,
které koresponduje s hmotou, vyjádøenou ve vesmíru planetami.
Tento popis lidského bytí nesouhlasí s jeho pøírodovìdeckým
pojetím; je v¹ak tøeba uvá¾it, ¾e slo¾ky, jako je napø. tìlo, fyzick
é orgány a psychická bytnost, jsou pouze stavem krystalizaè-
ního procesu. Kdo zru¹il rozlièné a vlastnì jen ktivní opory svého
bytí, mù¾e se poznávat jako prùbì¾ný stav asociací chaosu, jen¾
se týká kvalit svìta fyzického, du¹evního a kvalit svìta vìdomí.
V tomto stavu se ji¾ èlovìk nemù¾e poznávat jako soubor xních
slo¾ek, ale jen slo¾ek prùbì¾ných nebo procesujících. Z tohoto hlediska
se pak mù¾e skuteènì chápat jako stav trvalého tvùrèího procesu,
jeho¾ podklad je fyzikální a nikoli hmotný. Mù¾e se vnímat
a chápat jako skupenství, které je silové a nikoli hmotné a nal
ézat se ve tvùrèím procesu, nikoli v klidu rozkladného procesu.
Proto pak mù¾e vnímat vysoké zøetele jako podmínku rozvoje,
který sice poèíná ve ztrnulé struktuøe fyzického bytí, ale cílí k nadsmyslov
é rovnováze, její¾ sídlo je a¾ za chaosem, symbolizujícím
du¹evní bytí.
Átman jako nejvy¹¹í prvek lidského bytí má být kriteriem ¾ití.
Nejvy¹¹í jas a du¹evní rovnováhu, které jsou jeho projevem, by
mìl èlovìk pojímat jako oporu pro vnitøní dokonalost a tam, kde
by pozoroval jejich zastínìní, mìl by své jednání upravit tak, aby
znovu vyvstaly. Nebo» átmický jas a rovnováha, tak dobøe pozoro-
115
vatelné v du¹evní oblasti, jsou jediným majetkem, který se èlovìk
smí odvá¾it pronést okam¾iky smrti. Zasmu¹ilost, která tak èasto
provází hmotaøství a ni¾¹í zøetele, uvede intelekt na ¹patné cesty;
kdo se v zasmu¹ilosti ocitne ve víru vùle k ¾ivotu, která vy¹lehuje
ve smrtném procesu, usmìrní ¾ivotní sílu do neblahých ¾ivotních
podmínek. Nebo se, pouèováni degenerujícím materialistickým svì-
tem, nemáme starat o psychologické zákonitosti a vztahy? Pak si
nesmíme stì¾ovat na svùj osud. Ten je toti¾ výsledkem nízkých
tendencí, které nám dozrály v ¾ivotní a spoleèenské podmínky, za
nì¾ svalujeme vinu na diktátory a jiné významné lidi spoleèenského
a hospodáøského svìta.
Pokud jde o þvìènou podstatuÿ lidské bytosti, nesmíme si pøedstavovat,
¾e je to jakási èást na¹eho bytí. Bytí je proces, ale obsahuje
i tu vesmírnou kvalitu, která není pomíjivá. Tato kvalita je
v¹ak v¾dy kosmická; èlovìk je proto v kvalitativním centru svého
bytí tou¾ þvìènostíÿ, jí¾ je v té¾e kvalitì vesmír. Je to tedy jak
ýsi styèný bod, v nìm¾ je vesmír a èlovìk | ba dokonce ka¾dý
jev i tvor | tým¾ jedincem, kde¾to v¹echno ostatní je pouhý proces,
a proto snad to jsou slo¾ky, které jsou pomíjivou individualitou.
Jinými slovy: èlovìk je v samém centru své bytosti nepromìnn
ým prvkem, jaký nacházíme nebo alespoò musíme pøedpokládat
v kosmu, který je té¾ na jisté úrovni vìèný nebo nadèasový; jinak
bychom nenacházeli oporu pro zji¹tìní èasných existencí.
Díky tomuto prvku je èlovìk toto¾ný s vesmírem na úrovni
vìènosti, ale jinak je procesem, v nìm¾ se rodí, ¾ije a zaniká. Nebo
» i osobní vìdomí je jev, který vzniká reakcí; je¾to mimo osobní
vìdomí je pro poznávajícího èlovìka v¹echno neskuteèné, mù¾e
uskuteènit nesmrtelnost pouze resorpcí v centru vlastní bytosti.
A proto¾e je toto centrum skuteèností nadsvìtskou, mù¾e se èlovìk
stát evidentnì nesmrtelným jen tehdy, kdy¾ toto centrum rozvine
a uskuteèní ve svém vìdomí. Jinak bude nesmrtelný pouze potenci
álnì, co¾ nemù¾e ovlivnit stav, zvaný evidentní smrtelnost.
251. Buï dobré mysli, odvá¾ný poutníèe þke druhému bøehu
ÿ. Nedbej ¹epotu Márových zástupù, odmítni poku¹itele,
ony zlovolné skøítky, ¾árlivé lhamajiny17, ¾ijící v nekoneè-
ném prostoru.
116
Kdo se právì propracoval k nejvy¹¹ím zøetelùm, ¾ije je¹tì vìdom
ím v dosahu funkèních bytostných procesù a napìtí, jejich¾ vý-
boje se snadno takøka zosobòují. Projevují se nìkdy niternými impulsy,
jindy bytostnými projevy neviditelných sfér. Je samozøejmé,
¾e tyto impulsy a event. pokyny pøipomínají èlovìku pouze svìt;
jejich síla je úmìrná rozdílnosti a intenzitì vztahù mezi vìdomím
a bytím. To znamená, ¾e èím více èlovìk utíká vìdomím k absolutnu
a je pudovì ¾ivý, tím více doléhají poku¹ení z jeho bytosti,
volající po svìtì. Proto je nezbytné pøimìt vlastní bytost k tomu,
aby tou¾ila po realizaci absolutna; jinak se poku¹ení stávají strhuj
ícími. K touze po realizaci mù¾e èlovìk pøimìt bytost rozvíjením
nadsvìtských zøetelù a soustavnou askezí, které je zpoèátku nutno
vìnovat mnohdy více péèe ne¾ právì vysokým touhám.
Krotíte-li své vá¹nì, pudy a svìtské sklony, ani¾ si hned polo¾íte
proti nim úmysl realizovat bo¾ské stavy nebo absolutno, nebudete
podnìcováni k høí¹ným my¹lenkám, ¾e nejvy¹¹í Uskuteènìní nemá
vlastnì ¾ádný smysl, ke které¾to my¹lence se tak èasto dochází. Budete
se se sebou potýkat za tím úèelem, abyste jenom zvý¹ili svou
mravní hodnotu. Kdy¾ va¹e bytost najde uspokojení ve vy¹¹ích zøetel
ích a tendencích, mù¾ete si stanovit jako cíl nejvy¹¹í realizaci,
ani¾ vznikne pøi boji s dosavadními bytostnými tendencemi nepøekonateln
ý odpor. Snad mluvím o cestì men¹ího odporu, ale ètenáø
by to mìl pova¾ovat za rozumný pokyn.
Domnívá-li se nìkdo, ¾e je zpùsobilý pro nejvy¹¹í cestu, na ní¾
se staví ¾ivoèi¹ná bytost proti nejvy¹¹ím zøetelùm, neznamená to
je¹tì, ¾e pro ni skuteènì zpùsobilý je. Mnozí lidé se vùbec neznají,
a proto si myslí o sobì více dobrého, ne¾ je zdrávo. Mimoto se domn
ívají, ¾e není pro nì þsvaté pùdyÿ, kde se trestají neprozøetelné
poèiny; ale ani to neznamená, ¾e zastávají správný názor.
Mystické snahy znamenají vlastnì manipulaci s psychickou pøirozenost
í, která je pro bì¾ného èlovìka terra incognita, a proto se
mù¾e doèkat neobvyklých, ne¾ádoucích a nezvládnutelných reakcí.
Proto je lépe nechat si poradit. A dobrá rada nemù¾e vyznít jinak,
ne¾ aby hledající èlovìk usiloval pøedev¹ím o mravní zdokonalení.
Nejvy¹¹í stupeò mravního zdokonalení je nejvy¹¹í mystická cesta,
jí¾ èlovìk prochází samým ¾ivotem a nikoli pouze marnivou koncentra
èní snahou. A na této pravé mystické cestì se setká se þzáøeními
117
a bo¾stvyÿ, na nì¾ nebude ni¾¹í svìt, ztìlesnìný v ni¾¹í pøirozenosti
èlovìka, reagovat strhujícími poku¹eními. Naopak. þZáøení a bo¾-
stvaÿ v nìm vznítí nové hnutí touhy po nejvy¹¹ím Uskuteènìní,
k nìmu¾ bude spìt þlehkým krokemÿ.
252. Dr¾ se pevnì. Blí¾í¹ se nyní k prostøední bránì, k bránì
Strasti s jejími deseti tisíci nástrahami.
K bránì vírja, v ní¾ mù¾e usilující èlovìk padnout následkem
rozvoje pýchy a osobního uplatòování i následkem vìdomí své
vnitøní síly. A nezdá se, ¾e by se mohl této þbránìÿ vyhnout. Na
cestì k dokonalosti musí projít stavem dokonalého zpøítomnìní své
bytnosti ve vìdomí a právì toto zpøítomnìní zpùsobí rozvoj du-
¹evní síly, která vnuká sebevìdomí a vìdomí osobní pøevahy nad
obecným èlovìkem.
þVyvolenýÿ èlovìk nereaguje na poznání osobní pøevahy a na
vnitøní obrodu projevující se zvy¹ováním sebevìdomí tak, ¾e by
se cítil povznesený nad obecným èlovìkem. Spí¹ sklání hlavu pøed
skuteèností svého vnitøního vzestupu a tím vytváøí pøedpoklad ke
zvládnutí je¹tì vy¹¹ího napìtí a sil; toto napìtí lze poznávat jako
magicky úèinné. Ale v¹ichni hledající lidé nejsou vyvolení. Proto se
stává, ¾e v þbránìÿ vírja, do ní¾ se dostali pomocí dokonalého (bytostn
ého) usebrání, vezmou na sebe strhující a morálnì zavádìjící
sebevìdomí; za tìchto okolností jsou zranitelní tak mnohostrannì,
¾e je mo¾no poèítat s jejich duchovním pádem.
Skuteènì duchovní èlovìk není nikdy nezdravì sebevìdomý.
I kdy¾ ví, ¾e ji¾ mnoho zvìdìl a poznal, uvìdomuje si, ¾e stále
stojí pøed mnohým, co nepoznal; kromì toho mu zajisté vnuká pokoru
to, ¾e nedosáhl nejvy¹¹ího cíle, v nìm¾ mizí jeho sansarická
existence, kterou je alespoò fyzicky.
253. Buï pánem svých my¹lenek, ó bojovníku o dokonalost,
chce¹-li pøekroèit její práh.
Dosáhl-li nìkdo bytostného sjednocení (ve stavu sil a napìtí) ve
svém vlastním vìdomí, vyvíjí se k nezdravému sebevìdomí právì
pomocí my¹lenek, jejich¾ prostøednictvím sdìluje svému vìdomí své
vlastní pocity. Proto text varuje, aby zùstal èlovìk pánem svých
my¹lenek; to znamená, aby si nesdìloval své pocity a du¹evní stavy,
118
v nich¾ právì nachází svou nadlidskou mystickou hodnotu. Pak
odolá poku¹ení stavu vírja a získá pøíslib nejvy¹¹ího Uskuteènìní.
254. Buï pánem své du¹e, ó hledaèi nesmrtelných pravd,
chce¹-li dosáhnout cíle.
Být pánem své du¹e znamená být pánem nad strhujícími bytostn
ými silami, které obecného èlovìka dovedou pøinutit k urèit
ému jednání. Ale aby mohl èlovìk pøekonat v¹echny strhující bytostn
é síly, musí se odosobnit do té míry, ¾e se na úrovni vìdomí
odlouèí od své bytosti a bude díky tomu schopen být jejím pozorovatelem.
V tomto stavu toti¾ pozná strhující bytostné síly jenom
jako síly a nikoli jako sebe sama; pak mù¾e odolat tomu, èemu by
jinak odolat nemohl.
255. Zrak své du¹e teï soustøeï na ono jediné èisté
svìtlo, na to svìtlo, které nezná náklonnosti, a u¾ij zlat
ého klíèe . . .
Upøe-li nìkdo svùj vnitøní zrak na nejvy¹¹í Skuteènost, která
je spí¹ svìtlem ne¾ bytím, mù¾e odolat strhujícím ¾ivoèi¹nì bytostn
ým podnìtùm; jejich pùsobivá síla je pøímo úmìrná jeho tendenc
ím. Proto jsou ti, kdo nemají na zøeteli nic jiného ne¾ nejvy¹¹í
Skuteèno, velmi málo vnímaví pro ¾ivoèi¹nì smyslové reflexy. Kdo
správnì pou¾ije tuto pouèku, mù¾e dosáhnout nejvy¹¹í realizace
v normálním (lidském) stavu vìdomí.
Pøi mystickém vývoji si musíme být vìdomi toho, ¾e je nezbytn
é zlikvidovat pøirozené lidské reakce na vnìj¹í svìt, ani¾
pøitom v èlovìku zanikne vìdomí sebe sama jako fyzické lidsk
é bytosti. Jednak se tím rozvine (ve vìdomí) pojetí Absolutna,
jednak bude uvìdomìní Absolutna sdìleno s fyzickou bytnost
í jejím zpøítomnìním ve vìdomí, zpøítomòujícím právì absolutno.
To jsou toti¾ ètyøi základy nejvy¹¹í realizace; kde jeden
z tìchto základù chybí, tam nemù¾e být dosa¾eno této
realizace.
Zlatým klíèem je zpøítomnìní nejvy¹¹ího (vesmírnì bytostného)
stavu, jej¾ èlovìk pochopil díky pøedchozímu morálnímu úsilí, jeho
¾ pomocí smìøoval k úplnému zastavení du¹evní èinnosti. Podm
ínkou v¹ak je, aby pøi tomto stavu nebyl sní¾en, nýbr¾ zvý¹en
119
optimismus a nebylo ztraceno z patrnosti tìlo a fyzické bytí vùbec.
Za tìchto okolností se v¹echny bytostné síly sjednotí ve vìdomí
a vùle tyto síly jako bytost samu pøenese do nejvy¹¹ího (vesmírnì
bytostného) stavu.
Nejvy¹¹ího Uskuteènìní nelze dosáhnout, kdy¾ je èlovìk vùèi
nejvy¹¹ímu stavu by» jen v nejmen¹í míøe lhostejný; kdy¾ po tomto
stavu tou¾í, ale ne¾ádá si ho celou bytostí. Nejvy¹¹í Uskuteènìní
znamená realizaci nejvy¹¹ího stavu nejen ve vìdomí, ale i v psychick
é bytnosti a v tìle. Èlovìk si musí ¾ádat nejvy¹¹í stav celou
svou bytostí a to je mo¾né pouze tehdy, kdy¾ askezí na úrovni
smyslové a zastavením du¹evní èinnosti na úrovni evidentního uvì-
domování stupòuje výraz své touhy. Dokonce se zdá, ¾e nejlep¹í
pøedpoklad pro nejvy¹¹í Uskuteènìní má jen ten, kdo po nìm
tou¾í do té míry, a¾ si tím v tìle pøivodí mírnì chorobný stav,
ani¾ se ov¹em u nìho sní¾í síla vùle, sdru¾ující psychické èinitele,
resp. napìtí.
256. Stra¹ný úkol je dokonán; tvá práce se blí¾í ke konci.
©iroká propast, která byla otevøena, aby tì pohltila, je takøka
pøeklenuta.
Komu se podaøilo sdru¾it ve svém vìdomí celou svou bytost,
zejména na úrovni psychických napìtí, ani¾ se sní¾il jeho optimismus,
pozorovatelný v du¹evním rozpìtí smìrem k absolutnu, ten si
získal zlatý klíè k otevøení transcendentna. A kdy¾ setrvá v tomto
stavu del¹í dobu, poèíná realizace absolutna. Tato realizace je prov
ázena þtrans guraèními krizemiÿ, které konèí pøesunem sebeuvì-
domìní ze stavu fyzického do stavu transcendentálního. Kdy¾ je
skonèen tento pøesun osobního sebeuvìdomìní, vnímá se èlovìk za
hranicí sansarického svìta. Jeho bytím procházejí pocitové asociace,
kterými je vyrozumìn o uskuteèòování bo¾ského bytí a o tom,
¾e ji¾ je v bo¾ském svìtì. A to je velmi významný okam¾ik; tím vý-
znamnìj¹í, èím více se èlovìku podaøilo pøenést do transcendentna
vìdomí své fyzické bytnosti. Dovede-li se toti¾ za hranicí sansarick
ého svìta fyzicky uvìdomit alespoò tak, jak se dovede uvìdomovat
v hmotném svìtì, skonèí etapu zmatku a nejistot a mù¾e jít pøímo
120
vstøíc realizaci nejvy¹¹í, pøi ní¾ mizí tato bytost v bezbytném, ale
v¹udejsoucím absolutnu.
257. Pøekroèils nyní pøíkop, jen¾ se vine kolem brány
lidských vá¹ní. Zvítìzils teï nad Márem a jeho zbìsilou
smeèkou.
Lidskými vá¹nìmi z tohoto hlediska nejsou pouze aktivnì se
uplatòující právì vystupující ¾ivoèi¹né chtíèe, ale v¹echny bytostné
komplexy, které jsou dìdictvím ¾ivoèi¹nosti lidského rodu. Teprve
za hranicí atavismù a pozitivních ¾ivoèi¹ných chtíèù neexistuje
Zlo|Máró, který si dovede podrobit ka¾dého sansarického jedince
prostøednictvím nekompromisních chtíèù a rozlièných pohnutek,
kterých èlovìk uposlechne.
Nekompromisní chtíèe a ni¾¹í pohnutky pøedstupují jako duchovit
é personi kace jenom pøed toho, kdo sjednotil svou bytost ve
vìdomí a pak ji pøenesl pomocí pøíslu¹ného uvìdomìní do bo¾ského
svìta; jinak nepøedstupují, ale jsou pouze hnacími silami bytosti.
Pøedstoupí-li ji¾, pak mù¾e èlovìk klesnout pouze dobrovolnì, s pou
¾itím vlastní vùle. Mnohdy se to stává, nebo» lidské sklony bývají
velmi silné a trvají zpravidla velmi dlouho. To je v¹ak problém jednotlivc
ù, kteøí si jej musí tak nebo onak vyøe¹it.
258. Poskvrnu jsi smyl ze svého srdce a jako krev jsi z nìho
vycedil neèistou ¾ádost. Leè, ó slavný bojovníèe, tvá úloha
není dosud u konce. Vysoko vystav, lanú, hradbu, jí¾ opevní¹
Svatý ostrov*, pøehradu, která ochrání tvou mysl od pýchy
a uspokojení pøi pomy¹lení na veliký èin, který jsi vykonal.
Kdo pøenese svou bytost z oblasti sansarické do oblasti nadsansarick
é pomocí sjednocení bytosti ve vìdomí a akcí, zvanou du-
¹evní pøenos, ten jistì v prùbìhu realizace bo¾skosti projde tzv.
stra¹nou mystickou smrtí. Nepøichází do þnebeÿ jako zaèáteèník,
který se èasto probouzí v bla¾enostech a v pouhém zapomnìní na
þoblast ¾ivoèi¹nostiÿ, ale jako ten, kdo zkrvaven v kruté seèi klesá
nìkdy do náruèe pøátel | o¹etøovatelù.
*Vy¹¹í Já nebo myslící Já.
121
Za tìchto okolností má ov¹em realizace úplnì jiný ráz, ne¾
kdy¾ èlovìk padá do bla¾enostních stavù v pøímìøí se ¾ivoèi¹-
ností. Realizovaná bo¾skost pøijímá tvary a èlovìk, který ¾ivoèi¹-
nost þvykrvácelÿ, mù¾e èasto ¾ít jako bytost mezi bytostmi |
bohy, kteøí díky své povaze mohou þduchovního znovuzrozenceÿ
konkrétnì chránit.
A» v¹ak je tomu jakkoli, realizací transcendentna v¹echna práce
nekonèí. I potom je nezbytné zesilovat þbo¾ské uvìdomìníÿ sluèov
áním sebeuvìdomìní a vìdomí bo¾skosti, nebo» bytost je nemocná
¾ivoèi¹ností a¾ do nejzevnìj¹ích bunìk a mù¾e znovu otravovat bytí
èasto ji¾ jen latentními ¾ivoèi¹nými sklony. Kdo to neví nebo toho
nedbá, toho èas oloupí o vysokou cenu, které dosáhl. Stejný èas,
jaký dovede tuto cenu pøinést, trvá-li èlovìk v bo¾ském vìdomí.
Kdo vstoupil na mystickou cestu a jde po ní pomocí bo¾ského
uvìdomování, nesmí dobrovolnì ukonèit tento proces a¾ do okam
¾iku, kdy dosáhne evidentního zji¹tìní, ¾e dosáhl stupnì, za ním¾
se ji¾ þnerozkládá ¾ádná poznatelná zemìÿ. | Je to jako zeï.
Pøed èlovìkem a pod èlovìkem se rozkládá v¹echen svìt s lidmi,
démony a bohy, kde¾to nad ním není ji¾ nic, co by bylo mo¾no
urèit nebo neurèit.
259. Pocit pýchy by zmaøil dílo. Ov¹em, zbuduj ji silnou,
aby zuøivý nápor zápasících vln, které se dmou a bièují
jeho bøehy, valíce se z oceánu svìta máji, nepohltily poutn
íka i s jeho ostrovem | ano i tehdy, kdy¾ je vítìzství ji¾
dosa¾eno.
První období pro¾itku transcendentna pùsobí relativní pøevahou
bo¾ských a duchovních pocitù. Osobitost zatím èíhá vzadu,
potøená, av¹ak pøece jen schopná rozvoje. Proto mù¾e vzejít vì-
domí, ¾e bylo dosa¾eno nadsmyslna formou pro¾itku nebo uskuteè-
nìní. A právì toto vìdomí je èerv, jen¾ mù¾e èasem roze¾rat novou
budovu, zvanou duchovní bytí. Je tedy tøeba, aby byl èlovìk stále
opatrný. I kdy¾ dosáhne nejvy¹¹í realizace, nemìl by se vzdávat vì-
domí své bytostné malosti. Sice se tím vystavuje tì¾kým náporùm
sansarického svìta v souèasnosti, ale získává záruku, ¾e nepadne
duchovnì a mysticky v dal¹ím prùbìhu realizace, která se ji¾ týká
absolutna.
122
Toho, kdo uskuteènil, nekrá¹lí nic více ne¾ to, kdy¾ si podr¾í
vìdomí lidskosti. I realizace absolutna musí toti¾ být výsledkem
pøirozeného pochodu. Kdo zahazuje lidství v tu chvíli, kdy uskute
ènil bo¾skost, je jistì plný strachu a to je brána, kudy do nìho
vstupují neøesti jinak ne¾ dosud.
Realizace absolutna je nìco jiného ne¾ stav, který je v protikladu
k sansarickým stavùm. Proto je nezbytné, aby byla dosa¾ena
ve stavu du¹evního uzavøení se sansáru a¾ do jejího ukonèení. Jinak
se sansáró smísí s nirvánou na ni¾¹ím stupni rozvoje rozeznávací
schopnosti a to zpùsobí, ¾e si èlovìk o sobì bude myslit více, ne¾
smí a mù¾e a ne¾ je správné.
260. Tvùj þostrovÿ je jelenem, tvé my¹lenky pak honicími
psy, kteøí ho ¹tvou a pronásledují na jeho cestì k proudu
¾ivota. Bìda jelenu, jeho¾ tito ¹tìkající ïasi dohoní døív,
ne¾ dosáhl údolí útoèi¹tì | d¾òána márgy, þstezky èistého
poznáníÿ.
Zpøítomnìní bytosti ve vìdomí a její pøenos do bo¾ských
stavù nikdy neznamená vnitøní ustálení a nepromìnnost. Vìdomí,
i kdy¾ pevnì dr¾í bytnost, prochází i v bo¾ských stavech vzdut
ími, je¾ se podobají odlivu a pøílivu, nemusí se v¹ak pøelé-
vat pøes bøehy bo¾ské sféry. Pøesto v¹ak tato pulsace bo¾ských
stavù vìdomí varuje pøed pocitem bezpeènosti, který èlovìk pøi
svých sklonech k osobnímu pohodlí tak snadno pøijímá. Varuje
ho, aby vìnoval v¹echnu pozornost nejvy¹¹ímu stupni pøílivu bo¾-
ského pro¾ívání, dokud se neustálí ve stavu, jej¾ pozná jako povahov
ì bo¾ský a funkcionálnì neznièitelný. Pak se koneènì vzdutí
uti¹í a vìdomí se pøenese do trvalého stavu bla¾enosti za centripet
ální psychické tendence; to je právì d¾òána márga nebo
prostì d¾òána.
261. Ne¾ bude¹ moci spoèinout ve stavu d¾òána márga18
a nazvat jej svým, musí být tvoje du¹e podobna zralému
mangovému plodu, tak mìkká a sladká jako jeho jasnì zlato
¾lutá du¾nina pro bìdy jiných, tak tvrdá jako jeho pecka
k vlastním krutým zkou¹kám a strastem, ó vítìzi nad blahem
a strastí.
123
Pøetvoøovací proces ve stavu d¾òány (d¾òána márga) je podmí-
nìn zøeteli, které smìøují k nejvy¹¹ímu Uskuteènìní. Není-li tìchto
zøetelù, stává se d¾òána pro¾itkovým stavem, jen¾ bude podle karmick
ých dispozic velmi brzy vyèerpán. Pak vìdomí klesne opìt do
sféry ¾ivoèi¹ného pro¾ívání na cestu sansarickou oblastí.
Po¾adavek uvedených mravních hodnot pro d¾òána márgu
klade text proto, aby èlovìk vytvoøil pøedpoklady pro správné dokon
èení realizace. Mravní nedostatky mohou toti¾ vytváøet pøedpoklady
pádu na stupních dosud nedosa¾ených a jejich vliv se
uplatní i tehdy, kdy¾ èlovìk v tìchto stupních bude ji¾ setrvávat.
Padne toti¾ následkem nepoznání pravého stavu vìcí nebo i následkem
omylu.
Stav d¾òány se mìní ve þvysokou cestu duchovního uskuteèòov
áníÿ pouze tehdy, kdy¾ se ten, kdo dosáhl d¾òány, nezastaví tím,
¾e zaène tou¾it po jejím vy¾ívání jako stavu, ale kdy¾ správnì rozpozn
ává, ¾e nedosáhl nejvy¹¹ího cíle, a proto k nìmu upíná v¹echnu
svou pozornost. Pak se d¾òána stává výchozím stavem pro dal¹í
stupnì duchovního uskuteèòování, jeho¾ kvality odpovídají mravn
ím hodnotám a zøetelùm.
Kdo je tvrdý k vlastnímu pro¾ívání tak, ¾e je prostì neakceptuje,
ten je odosobnìn. A odosobnìní je nezbytné na vysok
ých stezkách, které vlastnì zaèínají d¾òánou márgou. Zde ji¾
neoperuje s osobními stavy a pro¾itky, nýbr¾ s kosmickými; kdo
i na tomto stupni setrvá u osobních zøetelù, ten místo vysoké
ceny nejvy¹¹í realizace dospìje na temné cesty, po nich¾ kráèejí
èerní mágové.
262. Zocel svou du¹i proti léèkám já a hleï si zaslou¾it pro
ni jména þdu¹e démantovéÿ19.
Jestli¾e ten, kdo vstoupil do d¾òána márgy, setrvává ve stavu
odosobnìní pomocí nadpozemských zøetelù, ustálí se duchovnì
v nadsmyslovém svìtle Ducha. Následkem toho se individualizuje
jako dhjánibuddha Støedu, jím¾ pak je alespoò na duchovní úrovni.
Z jiného hlediska je tedy pra-bytostnou emanací nadsmyslové kosmick
é prázdnoty, neboli ádibuddhou, jeho¾ hodnost je nutno poznat
pro¾itím.
124
263. Nebo» tak jako démant pohøbený v hlubinách tlukouc
ího srdce zemì nemù¾e nikdy zrcadlit pozemská svìtla,
stejnì tvá mysl i du¹e, ponoøeny v d¾òána márgu, nesmìjí
zrcadlit nic z klamného svìta máji.
Povaha d¾òána márgy vy¾aduje indiferentismus ke v¹emu dìní,
jím¾ se projevuje pøíroda a zevní bytí. Nedbá-li èlovìk jejího
po¾adavku, dopustí se omylu ve volbì stavu. Místo absolutna
a nejvy¹¹ího bo¾ství bude volit ni¾¹í stavy a to bude poèátkem
jeho opìtného sestupu do sansára. Tím se èlovìku uzaví-
rají nejvy¹¹í stavy a svìty, které nevpustí nikoho, kdo v sobì
nosí stopu svìtskosti. Proto nezbývá ne¾ pøijmout v¹echny pouèky
nauky, jejím¾ cílem jsou nejvy¹¹í stavy, nebo se spokojit se svìtsk
ým ¾ivotem.
264. Kdy¾ jsi dosáhl tohoto stavu, brány, jich¾ musí¹ dobýt
na této stezce, rozevøou dokoøán svá køídla, abys mohl projít
a nejsilnìj¹í moci pøírody nemají síly, aby zadr¾ely tvùj postup.
Bude¹ mistrem sedmeronásobné stezky; ne v¹ak døíve,
ó èekateli nevýslovných zkou¹ek.
Kdo ve stavu d¾òány ustálí své nitro v bo¾ském sebevìdomí, ten
vytvoøí podmínky k nejvy¹¹í realizaci. ®ádná pøírodní síla, která
obvykle strhuje bytosti do závislosti na mechanických pochodech
a napìtích, nebude moci zabránit bytostnému uskuteènìní nejvy¹-
¹ího stavu; ka¾dé z tìchto sil odolá nezmìnitelným stanoviskem.
Kdy¾ bude uskuteènìn nejvy¹¹í stav bytostnì, bude dosa¾eno
poznání a mistrovství na v¹ech stezkách duchovního a mystického
vývoje, které text shrnuje v sedmi bodech, zvaných dána, ¹íla,
k¹ánti, virága, vírja, dhjána a prad¾òa.
265. A¾ do té doby oèekává tì úkol daleko tì¾¹í: musí¹ mít
pocit, ¾e jsi MY©LENKOU V©EHO, a pøece vyhostit ze své
du¹e v¹echny my¹lenky.
Sjednocení s pøírodou a bytím napomáhá vytvoøit schopnost,
aby èlovìk zùstal niternì nepohnutelný a èinnost aby pøenesl pouze
na své bytí. Je toti¾ nutno vìdìt, ¾e dokud èlovìk zevnì existuje,
dotud je povinen èinností své existenci i svìtu. Tato èinnost se v¹ak
nesmí dotýkat vìdomí, nebo» by to vylouèilo mo¾nost nejvy¹¹ího
125
Uskuteènìní. Vìdomí v¹ak musí setrvat v nepohnutelnosti, proto
vytvoøí ten, kdo zná nejvy¹¹í stezku, podmínky v¹eobecného bytostn
ého dovr¹ení tím, ¾e sdìlí své bytosti èinnost vìdomým popudem,
zalo¾eným na uvìdomìní si bytí jako¾to dìní.
Nemysleme si tedy, ¾e pøi dovr¹ování (na nejvy¹¹í cestì) se situace
nestává slo¾itou. Je tøeba vyøe¹it nìkteré døíve neøe¹itelné
psychologické problémy, z nich¾ nejvìt¹í je þproblém èinnosti v dokonal
ém kliduÿ. Je-li tento problém vyøe¹en, do¾ívá ten, kdo ji¾
dosáhl duchovní dokonalosti, svùj ¾ivot ve stavu postupné realizace
dokonalosti v celém bytí.
Nevìøme tedy tìm, kdo o sobì tvrdí, ¾e dosáhli vysokých stupòù
mystického zasvìcení, jestli¾e zji¹»ujeme, ¾e myslí svìtsky a jsou
svìtsky orientováni. Buï se mýlí, nebo podvádìjí.
266. Musí¹ dosáhnout oné pevnosti mysli, pøi ní¾ ¾ádný zá-
van, jakkoli silný, nemù¾e vnést do nitra nìjakou pozemskou
my¹lenku. Takto oèi¹tìn musí být svatostánek prost ve¹-
keré èinnosti zvuku nebo pozemského svìtla; právì tak jako
motýl, pøekvapený mrazem, klesá bez ducha na prahu |
stejnì musí v¹echny pozemské my¹lenky padnout mrtvy pøed
chrámem.
Èlovìk je svìtským zíráním a vnímáním, proto text varuje pøed
vjemy zrakovými a sluchovými. Èich, chu» a hmat se osvobodí samovoln
ì po osvobození zraku a sluchu pøíslu¹nou chtìnou kázní.
A varuje-li text pøed svìtskou my¹lenkou na tomto stupni duchovn
ího vývoje, znamená to, ¾e i svìtsky orientovaný èlovìk mù¾e
dosáhnout vysokých stupòù na mystické cestì, splní-li nezbytné
podmínky. Ale svìtsky orientovaný èlovìk nemù¾e proniknout nad
bránu d¾òány. Naopak, musí odtud sejít dolù; zde je hranice mezi
svìtem na jedné stranì a absolutnem a jemu blízkým bo¾stvím na
druhé stranì.
267. Viz, co je psáno:
þPrve, ne¾ zlatý plamen bude moci hoøet klidným svìtlem,
musí být lampa postavena na místo dobøe chránìné
a prosté vìtru.*ÿ Vystavena mìnlivému vìtru bude lampa
*Bhagavadgíta VI, 19.
126
blikat a mihotavý plamen bude vrhat klamné stíny, temné
a stále se mìnící, na bílý svatostánek du¹e.
Zlatý plamen: klidná a nekolísavá touha, poznatelná jako tendence,
která je podmínkou souèasného uskuteèòování absolutna.
268. A potom, hledaèi pravdy, by se tvá mysl | du¹e stala
podobnou vzteklému slonu, jen¾ zuøí v d¾ungli, pokládaje
omylem lesní stromy za své ¾ivoucí nepøátele, hyne v pokusech
zahubit vìènì bloudící stíny, tanèící na stìnách sluncem
ozáøených skal.
Jestli¾e èlovìk díky vy¹¹ím zøetelùm ¾ije del¹í dobu v oslnìní
nejvy¹¹ím duchovním Svìtlem, èistotou a klidem, a potom opìt
pohlédne k zemi, vynoøí se pøed jeho du¹evním zrakem tolik zlovoln
ých nebo údìsných pøedzvìstí, ¾e pozbude klidu a upadne do
zápasu s osudovými nevyhnutelnostmi. Tak ov¹em zbyteènì vybije
v¹echnu svou sílu. Z jeho dosavadní vý¹e se toti¾ existenèní podm
ínky pro jeho bytí jeví jako hrozivé stíny, které mají sílu znièit
ho a strávit.
Ve skuteènosti ¾ije zevní bytost v oblasti velmi neblahých pøedzv
ìstí neustále. Její ¾ivot je spalovací proces, vystavený smrtným
pochodùm, a proto jsou z hlediska nejvy¹¹ího duchovního stavu
pøedzvìsti její budoucnosti nepøíznivé i tehdy, kdy¾ její ¾ivot prob
íhá pomìrnì utì¹enì. Jde tedy o vize jenom relativnì nepøíznivé;
jsou takové v pomìru ke stavu, v nìm¾ èlovìk právì je.
Z absolutního hlediska jsou v¹ak tyto vize (pøedzvìsti) skuteènì
nepøíznivé, nebo» bytí, i kdy¾ prochází pøíznivými okolnostmi, ná-
le¾í pøece jen do þsvìta smrtiÿ a je tím vlastnì trvale ohro¾eno.
Tuto situaci v¹ak nelze zmìnit úsilím o zlep¹ení vyhlídek a pøedzv
ìstí. Ti, o nich¾ smíme pøedpokládat, ¾e pøekonali smrt, ¾ijí
vlastnì v oblasti nadsvìtské a je otázka, zda mohou v této oblasti
¾ít ve stejném tìle, jakým jsou vybaveny lidské bytosti. |
Mystika zná pøetvoøené tìlo. Vyvíjí se bìhem mystického vývoje
nezávisle na vìdomí èlovìka, ale jeho vývoj se mu pøece jen ohla¹uje
tzv. mravenèením a mrazivými pochody, je¾ pøeskakují z buòky na
buòku. Mravenèení se v¹ak dostavuje nìkdy ji¾ na samém zaèátku
a sna¾ící se èlovìk se o jeho povaze tì¾ko nìco dovídá. Proto je
127
pro nìho pouze prùbì¾ným pro¾itkem, jemu¾ pøestane vìnovat pozornost
v tu chvíli, kdy zdánlivì mizí. Pravím zdánlivì, nebo» trvá
dál ve vy¹¹í oktávì v oblasti, které bì¾nì du¹evnì uèlenìný èlovìk
nevìnuje pozornost.
Mystické tìlo, které se poèíná tvoøit v dobì, kdy èlovìk poci»uje
mravenèení, mù¾e být dobudováno pouze pomocí vìdomého upìtí
mysli na dal¹í a vy¹¹í vibrace; ty vytváøejí struktury orgánù a jin
ých vy¹¹ích slo¾ek bytí. K tomu v¹ak je nutná vysoká rozeznávací
schopnost, její¾ pomocí lze sledovat vy¹¹í pocity ne¾ ty, které jsou
zprostøedkovány fyzikálními dotyky. Zji¹»ovací schopnost je tøeba
zvý¹it do té míry, aby povy¹ující se, a proto mizící mravenèení neuniklo,
ale bylo sledováno i tehdy, kdy¾ mù¾e být poznáváno pouze
jako vibrace, která se pøenesla do þokruhu prázdnotyÿ osobního vì-
domí, odkud se dotýká tìla pouze podmínìnì.
K bli¾¹ímu porozumìní: pøestávající mravenèení ji¾ nezaniká,
ale pøená¹í se na vy¹¹í úroveò; tam je mù¾e sledovat jenom èlov
ìk, jeho¾ vnímání je zalo¾eno na analyzujícím rozjímavém my-
¹lení a nikoli na smyslových postøezích. Takový èlovìk zji¹»uje, ¾e
pùsobí vnitønìji; jeho konstruktivní pùsobení v¹ak mù¾e být podm
ínìno toliko silou urèitého vnímání v oblasti, která je vý¹, ne¾
kam dosahuje osobní denní vìdomí. Silou urèitého vnímání vytváøí
pøenesené mravenèení duchovní tvar, který je vnitøním èlovìkem,
vybaveným bytím zcela obdobným tìlu fyzických bytostí; pouze
jeho struktura je taková, ¾e uniká bì¾né postøehovací schopnosti
jiných lidí. A tento duchovní tvar, vnitøní èlovìk, je poután na
fyzické tìlo pouze podmínìnì; toto tìlo zpravidla dozrává v dobì
fyzické smrti. Po jeho dozrání je èlovìk volný a je vybaven novým
bytím, které nále¾í do vy¹¹ích dimenzí.
Kdo nevytváøí toto tìlo, je z individuálního hlediska smrtelný,
a» je køes»an, nebo buddhista, nebo pøíslu¹ník jiné církve. Bez tohoto
tìla, je¾ musí být vytvoøeno za ¾ivota ve fyzickém tìle, není
nesmrtelnosti.
269. Mìj se na pozoru, aby tvá du¹e tím, ¾e se stará o své
já, neztratila oporu na pùdì dévického vidìní.
Mù¾e se stát, ¾e i èlovìk, který vy¹¹ími zøeteli povznesl osobní
vìdomí do té míry, ¾e vnímá þbo¾í svìtloÿ, obrátí znovu pozor-
128
nost k ni¾¹ímu já, které je výsledným jevem ¾ivotní ¾íznì a ¾ivo-
èi¹ných tendencí. Za tìchto okolností mizí þbo¾í svìtloÿ a èlovìk
zaène opìt vnímat pouze to, co je v dosahu jeho duchovnì nepro-
èi¹tìných smyslù.
Pocitovì to lze zaznamenat jako uvr¾ení do vìzení nebo do pekel.
Proto text varuje, aby sna¾ící se èlovìk ji¾ nevìnoval pozornost
sféøe ni¾¹ího já, ale setrval v pohotovosti pro þbo¾í svìtloÿ.
270. Mìj se na pozoru, aby tvá du¹e tím, ¾e zapomíná na
své já, neztratila vládu nad svou chvìjící se myslí a nepozbyla
zaslou¾ených plodù svých vítìzství.
Pøimìje-li nìkdo kvality nále¾ící transcendentnímu vy¹¹ímu Já,
aby se pøedstavily jeho zraku, zru¹í souèasnì svìtské my¹lení. Ale
toto my¹lení se obnovuje v tu chvíli, kdy kvality vy¹¹ího Já mizí
z patrnosti. Tím se vytváøejí bouølivá vzdutí v oblasti vnitøních
postøehù a èlovìk pak vìnuje pozornost mìnícímu se napìtí v oblasti
vnitøního vidìní, tak¾e subtilní pochody vy¹¹ího mystického
vývoje mu zaènou unikat. Dovr¹ující realizaèní pochody proto neb
ývají správnì zhodnoceny; èlovìk snadno a bez rozmyslu vìnuje
pozornost vnìj¹ím vìcem a následkem toho þrozvoj jasuÿ ustane
a naopak se smísí s temnotou svìtskosti. Tím dochází k duchovn
ímu pádu, kterým je ztracena jedna lidská existence.
Je nutno pova¾ovat za zcela nezbytné, aby ten, kdo se ji¾ propracoval
k postøehùm þbo¾ského svìtlaÿ vy¹¹ího Já, je neztratil ze
zøetele a kromì toho dále zvy¹oval postøehovou sílu, její¾ pomocí
by mohl sledovat rozvoj tohoto svìtla. Potom se stanou dovr¹ující
realizaèní pochody evidentními a to povede ke správnému hodnocen
í vysokých stavù duchovního bytí a ¾ití.
Na nejvy¹¹ích stupních duchovního vývoje dochází k mnohým
ztrátám, pøehmatùm a omylùm z nejvìt¹í èásti proto, ¾e je èlov
ìk nedovede správnì zhodnotit. I kdy¾ najde klíèe k duchovnímu
vývoji a¾ na nejvy¹¹ích stupních, odva¾uje se mnohdy posuzovat
subtilní duchovní skuteènosti podle lidských zøetelù a mìøítek. To
vede k duchovnímu úpadku døív, ne¾ se dokonale þrozvije kvìtina
duchovní dokonalostiÿ. Pak místo s po¾ehnáním jde dal¹ím ¾ivotem
s hrozbami a prokletím.
129
271. Zmìny se chraò! V¾dy» zmìna je tvým velikým nepøí-
telem. Tato zmìna tì útokem za¾ene, vrhne tì zpìt ze stezky,
po které jde¹, hluboko do lepkavého bahna pochybností.
Z duchovního hlediska je þoslnìní bo¾ským svìtlemÿ podmínkou
pro vytrysknutí bla¾ených pocitù, které bytostnì uklidòují
a harmonizují. Z tohoto stanoviska se oblast èasu, v ní¾ ¾ijeme
jako bytosti opírající se o smyslové postøehy, jeví jako sféra chaosu,
v ní¾ se støetávají tvùrèí síly a moci se silami a mocemi boøícími;
to budí dojem tragedií a hrùz, v nich¾ se zmítají v¹ichni tvorové,
kteøí se z této sféry nedovedli vymanit. Proto text varuje pøed zmì-
nou. Zmìna je sansáró a ze zmìny se rodí pochybnosti a v¹echny
strasti subjektivní a objektivní. A této zmìnì je nutno se vyhý-
bat setrváním ve stavu, který jsem oznaèil jako þoslnìní bo¾ským
svìtlemÿ.
272. Buï pøipraven a vèas varován. Jestli¾e ses pokusil
a setkal se s nezdarem, ó neohro¾ený bojovníèe, pøesto
neztrácej odvahu: jen bojuj dál, znovu a znovu pøechá-
zeje k útoku.
I ten èlovìk, který zcela správnì usiluje o dovr¹ení na stezce
realizace bo¾ského jasu, mù¾e nìkdy chybnou volbou prostøedkù
upadnout. Ale takový se mù¾e opìt zvednout a jít dál. V tom pøí-
padì jde v¹ak o to, aby neztratil dùvìru ve svùj vysoký cíl a znovu
a znovu usiloval o správné rozpoznání a uskuteènìní. Jednou se mu
to za tìchto okolností jistì podaøí a dobude zaslou¾eného vítìzství,
nejvy¹¹í realizace.
273. Nebojácný bojovník, aè mu drahocenná krev ¾ivota
crèí z rozevøených ¹klebících se ran, pøec podnikne útok na
nepøítele, vy¾ene ho z jeho pevnosti a porazí ho døív, ne¾
sám naposledy vydechne. Vy v¹ichni, kteøí se potkáváte s nezdarem
a trpíte, jednejte jako on; a z pevnosti své du¹e vy-
¾eòte v¹echny své nepøátele | cti¾ádost, hnìv, nenávist, ba
i pouhý stín ¾ádosti |i kdy¾ vy sami jste utrpìli neúspìch.
K poklesnutím, o nich¾ jsem se zmínil v pøedchozím komentáøi,
docházívá pøedev¹ím proto, ¾e vùle k èinu pøevládla nad rozezná-
vací schopností. Pak se sna¾ící èlovìk dostává èinem do situací,
130
které mù¾e poznat jen jako nedobré. Proto se musí chopit analyzuj
ícího soustøedìní, jeho¾ pomocí opìt najde bo¾ský jas; po více
pokusech jistì najde bo¾ské svìtlo a pøekoná temnotu . . . A temnota
jako ztìlesnìný stín od nìho prchne a ponechá ho ve svìtle.
Ve druhé vìtì text podle pravdy pøedpokládá, ¾e ti, kdo proch
ázejí právì popisovanými stupni, vlastnì kdysi zklamali a nyní
se jen vracejí do svého pravého domova. Mohou se do nìho vrátit
jen za pøedpokladu, ¾e pøekonají mravní závady, o nich¾ je dále
zmínka. Musí je pøekonat i za cenu rozpadání se toho v¹eho, co
svìtským úsilím nakupili kolem sebe, nebo» to v¹echno je pouze
pøeká¾kou nejvy¹¹ího Uskuteènìní. Tato pøeká¾ka se neprojevuje
majetností nebo nemajetností, skvìlými nebo ¹patnými rodinnými
pomìry atd., nýbr¾ nedostateèným rozeznáváním. Jeho pùsobením
se èlovìk na cestì dopou¹tí omylù, které oddalují ¾ádoucí výsledek,
realizaci.
274. Vzpomeò si ty, který bojuje¹ za osvobození èlovìka20,
¾e ka¾dý neúspìch je úspìchem a ka¾dý upøímný pokus získ
ává v pravý èas svou odmìnu.
Text pova¾uje usilujícího èlovìka na tomto stupni vlastnì ji¾ za
bódhisattvu, který usiluje o osvobození na tak ¹iroké základnì, ¾e
jeho úsilí ji¾ není osobní, ale svìtové. Svìtové duchovní úsilí se toti¾
nezakládá na pøíslu¹né osvìtové èinnosti, jak by se mohli domnívat
svìt¹tí lidé, nýbr¾ na pojetí sebe sama pøi snaze pøenést se bytostnì
do nejvy¹¹ích bo¾ských oblastí. Pøi takovémto úsilí se èasto vymkne
z vìdomí nìco z toho, co je poznáváno jako vehementní ¾ivoèi¹ná
snaha, a tu se bódhisattva musí znovu a znovu vracet do hlubin
sansarického bytí, za nì¾ pova¾uje celou svou bytost, a pozvedat je
do správného bo¾ského svìtla. Kdy¾ se mu posléze podaøí pojmout
to, co je v jeho bytosti nespasené, jako prvek v¹ebytostný nebo
svìtový a pøenést jej do nadsansarické oblasti, která je svou povahou
bo¾ská a svìtelná, vykonal nejvíce, co mohl vykonat; duchovní
nauky ho za tìchto okolností pova¾ují za spasitele svìta.
Nemohu odhadnout, kolik sna¾ících se mystikù zakládá své
snahy na pojetí své bytosti jako bytí univerzálního. Pøedpoklá-
dám v¹ak, ¾e jich bude málo, nebo» takové snahy nemohou zùstat
bez odezvy v lidstvu pøíslu¹né rasy. Domnívám se, ¾e mystikové
131
své snahy, aèkoli by je mìli zakládat na co nej¹ir¹ím pojetí svého
bytí, je vìt¹inou zakládají na my¹lence na osobní výhody. Proto
nemá ve svìtì mystická nauka celkem ¾ádný vliv. Je pokládána za
výstøední snahu nepraktických povah, aèkoli poukazuje na práci se
silami hýbajícími celým svìtem. Uèí na nejvy¹¹ím stupni, jak se má
zpøítomnit materiál bytnosti ve vìdomí. Pøitom je známo, ¾e tento
materiál není oddìlený od materiálu, z nìho¾ jsou vybudována tìla
ostatních bytostí, ale je s ním toto¾ný, co¾ vlastnì znamená manipulaci
s kosmickou materií. Jak mohou mít v tak gigantickém
orchestru úspìch ti, kdo by si pøáli urvat z vesmírné skuteènosti
nìco pro své osobní potì¹ení? |Bo¾ský ¾ivot mù¾e být osobitý, ale
v¾dy musí pøesahovat malou lidskou existenci. To bylo známo nì-
kterým jednotlivcùm, kteøí se mystickým úsilím stali bódhisattvy
a po malém zlep¹ení buddhy.
Svatá semena neviditelnì klíèí a rostou v du¹i ¾ákovì,
jejich stonky pak ka¾dým novým pokusem sílí, ohýbají se
jako rákos, nikdy se v¹ak nezlomí, ani¾ se kdy mohou ztratit.
Kdy¾ v¹ak jejich hodina udeøí, tu vykvetou21.
275. Jestli¾e jsi v¹ak pøi¹el pøipraven, pak nemìj strachu.
Svatým semenem je vlastnì víra v nejvy¹¹í jsoucnost. Kdo má
tuto víru, upoutává v sobì cosi z nejvy¹¹í jsoucnosti, která se v nìm
rozvíjí potud, pokud jí k tomu poskytuje podmínky. Svìtským zam
ìøením se sémì nejvy¹¹í jsoucnosti stává a¾ nezøetelným, ale pak
znovu a znovu pou¹tí své koøínky za urèitých ¾ivotních okolností.
Na mystické cestì se tyto podmínky zlep¹ují a posléze se mohou
zlep¹it natolik, ¾e za pøedpokladu úplného odstranìní pøeká¾ek,
o nich¾ se zmiòuje buddhismus, vyrazí jako kvetoucí rostlina bo¾-
ského ¾ivota, jen¾ mù¾e být ¾it zcela vìdomì.
276. Od této chvíle je uvolnìna tvá cesta branou vírja, která
je pátá mezi sedmi branami. Teï jsi na cestì, která vede do
pøístavu dhjány, k ¹esté bránì, bódhi.
132
Potøe-li èlovìk osobnost, pøestává mu být nebezpeèím energie,
která je tak èasto pøíèinou pýchy a znièujícího sebevìdomí.
A vymìní-li kromì toho tendence do svìta za trvalé bo¾skými stavy
ovlivòované zahloubání pøi analyzujícím my¹lení, spìje ke svìtlu
poznání, nále¾ícímu bódhi. Stav bódhi symbolizuje postøehování
v jasu poznávání a tento jas vytváøí té¾ prostøedí pro du¹evní bytnost
a vìdomí èlovìka.
277. Brána dhjány je jako alabastrová váza, bílá a prù-
svitná. V jejím nitru hoøí stálý zlatý oheò, plamen prad¾òa,
který vyzaøuje z átmanu.
Brána dhjány symbolizuje stav, v nìm¾ vìdomí setrvává samo
v sobì a je pøitom oslnìno bo¾ským jasem, jen¾ se stává postøehnuteln
ým þduchovním pohledem na vlastní bytost jako¾to bytost
bo¾skouÿ. V nìm se vznìcuje plamen prad¾òa, který vede k vykoupen
í. Tento plamen je prvotní emanací esence bytnosti, která
je základním kosmickým prvkem bytí a má mravní charakter, bo¾-
ské ctnosti.
To znamená, ¾e ¹está brána, brána dhjány, je dotykovým místem
lidského vìdomí s vesmírným, resp. bo¾ským jasem; lidské vì-
domí v¹ak musí být rozvinuto v kvalitách, jejich¾ základní místo je
mezi oboèím v psychickém støedisku ád¾òá.
278. Ty jsi onou vázou.
Kdo pro¹el oèistnou mystickou prací, nebude se cítit èistý
pouze na úrovni mentální, která¾to èistota vede k poznání. Oèistnou
mystickou prací se myslí právì mravní úsilí, které pùsobí na
rozvoj pocitu fyzické èistoty, tak¾e pøirovnání textu je naprosto
pøiléhavé.
279. Odcizil ses pøedmìtùm smyslù, kráèeje þstezkou vidì-
níÿ a þstezkou sly¹eníÿ, a stanul jsi ve svìtle poznání. Dos
áhl jsi teï stavu titik¹a22.
280. Ó nald¾orpo, jsi v bezpeèí.
Kdo se morálnì oèistným úsilím povznesl natolik, ¾e se jeho my-
¹lení a vìdomí mù¾e pohybovat toliko mezi pozorujícím já a pozorovan
ým pøedmìtem, ten jistì zcela odumøe reaktivním bytostným
133
a obecnìvìdomým postupùm. A to je stav, zvaný titik¹a, který je
pøedstupnìm uskuteènìní absolutna.
281. Vìz, vítìzi nad høíchem: jakmile sóvaní23 pøekroèí sedmou
Stezku, ve¹kerá pøíroda se zachvívá radostnou úctou
a cítí se podrobenou. Støíbrná hvìzda nyní záøivým tøpytem
sdìluje noèním kvìtùm tuto novinu, potùèek oblázku
vypravuje tu zvìst; temné vlny oceánu ji budou øvát skal
ám spoutaným pøíbojem, vonné vánky pak ji budou zpívat
údolím a mohutné sosny tajuplnì ¹epotají: þMistr povstal,
Mistr dne.ÿ24
Kdo dosáhne naprosté du¹evní a mravní lhostejnosti a necitlivosti
(k radosti a bolesti), ani¾ pøitom dovolil mechanickým zøetel
ùm své bytosti klesnout pod duchovní svìtlo a jas pravého vì-
domí, stane se mistrem jógy, jestli¾e jen bude umìt podr¾et svou
bytost ve vìdomí jak v ohledu fyzickém, tak i du¹evním a duchovn
ím. A nezdá se, ¾e jde o stav soukromý a subjektivní. Existuje-li
toti¾ ve vesmíru jakýkoli tvar, existuje pouze proto, ¾e je vnitønì
gravitaèním polem, poutajícím urèité síly a napìtí. Ale gravitaèní
síla je v¾dy v jistém pomìru ke hmotì a velikosti tvaru. Lidské
bytosti jsou þgravitaènì dimenzoványÿ tak, ¾e se pova¾uje za pøirozen
é, kdy¾ u nich vznikají ztráty vybíjením du¹evní síly proti
vnìj¹ímu svìtu. To v¹ak pøestává u toho, kdo za spoluúèasti vysok
ých zøetelù uèinil sebe pøedmìtem trvalého uvìdomìní. Právì
tímto uvìdomìním se jeho gravitaèní potenciál zvý¹í nad obvyklou
míru; za tìchto okolností mù¾e být þmez pøita¾livostiÿ posouvána
do nekoneèna.
Jinými slovy: kdo za spoluúèasti vysokých zøetelù uèinil sebe
pøedmìtem trvalého uvìdomìní, stává se centrem pøesahujícím norm
ální pøita¾livost center | bytostí, které ¾ijí ¾ivoèi¹nì. Tím se
èiní podobným bohùm, kteøí se pro své kvality podobají slunc
ím na rozdíl od planet, jimi¾ jsou v bytostném svìtì obecní lidé.
Dokonce je mo¾no tvrdit, ¾e ti, kdo dospìli k dostøednému pù-
sobení mysli a vìdomí, mohou ze sebe udìlat vesmírné centrum.
V¹echno vesmírné stvoøení jsou pouze síly, které jsou velmi citlivé
134
na magnetické pole, je¾ se vytváøí centripetálními vibraèními postupy.
O této skuteènosti nelze debatovat døíve, ne¾ jsou získány
zku¹enosti na tomto poli.
282. Stojí teï obrácen k západu, podoben bílému sloupu,
na nìj¾ vycházející slunce vìèné my¹lenky vysílá první nejn
ádhernìj¹í vlny svìtla. Jeho mysl se jako klidný nekoneèný
oceán ¹íøí do prostoru bez hranic. Teï ve své silné ruce
tøímá ¾ivot i smrt.
Pokud èlovìk obsahuje celou svou bytost vìdomím, potud je nesmrteln
ý. Ale bytost se dovede lidskému vìdomí v¾dycky vymknout
silou komplexù, o¾ivených ni¾¹ími druhy vìdomí. Vymkne-li se mu,
upadá do smrtného procesu. A smrtným procesem se naplòuje
osud, jeho¾ pùsobením byla bytost vytvoøena. Tak se lidé jako
fyzické bytosti nacházejí v sansáru, v nìm¾ èas rozleptává jejich
bytostnou strukturu, která je øadou slo¾ek, a proto i jáství.
Jóga tedy nabádá k tomu, aby se èlovìk nauèil zpøítomòovat
si svou bytost ve vìdomí. To je cesta k nesmrtelnosti. A tato cesta
by byla snadno schùdná, kdyby síly jednotlivých slo¾ek bytí nestrhovaly
bytost na cesty rozkladu. Proto je nezbytné podmanit
si vlastní bytost ve v¹ech jejích slo¾kách mravním úsilím, jeho¾
pomocí se musí bytosti vnutit, aby chtìla toté¾, co chce rozum
a vìdomí, toti¾ resorpci v absolutnu. A to je tì¾ká cesta. Musí se
podniknout boj s pøirozeností, která neustále chce prchat do svìta
za smyslovými po¾itky a nedbá toho, ¾e tyto výpady jsou vlastnì
pøíèinou bytostného rozkladu a rozpadu. A boj s lidskou pøirozenost
í je takového druhu, ¾e se èlovìk vlastnì vyvíjí k vyhasnutí
¾ivotního chtíèe pøes královskou moc velikých mistrù jógy. Ké¾ by
tato cesta nebyla nikomu nebezpeèná!
283. Vìru, je mocný. ®ivoucí osvobozená síla v nìm, ta
síla, která je On Sám, mù¾e pozvednout svatostánek klamu
vysoko nad bohy, nad velikého Brahmu a Indru. Teï jistì
dojde své veliké odmìny!
Monstrance klamu: vlastní bytí, jím¾ lze pomocí jógy vystoupit
skuteènì nad bohy i nad Boha | Stvoøitele. Ostatnì je tøeba
vystoupit tak vysoko, mají-li být znièeny v¹echny tu¾by.
135
Teprve nad oblastí velikého Brahmy (Boha) existují oblasti
nechtìní; oblast velikého Brahmy je vrcholem pyramidy tvùrèího
chtìní, které je v sansarickém svìtì zamìøeno k pøedmìtùm ukájejí-
cím smyslové chtíèe. Tak mystická cesta vede usilujícího èlovìka do
sféry nadtvùrèí, kterou obecný èlovìk mù¾e znát pouze z dohadù.
284. Nemá u¾íti darù, které tato odmìna poskytuje, k vlastn
ímu klidu a bla¾enosti, k dobøe zaslou¾enému blahu
a slávì | on podmanitel velikého klamu?
þVysoká cestaÿ, tj. setrvávání vìdomí v jasu ¾ivoucího duchovn
ího svìtla, mù¾e vést buï k upoutání osobního vìdomí na obla-
¾ujícím, osvìcujícím a povzná¹ejícím dìní, nebo k odpoutání se od
svìta dìní a ponoøení se do nehynoucího svìtla absolutna. Mravnì
u¹lechtilý uèedník jógy zvolí první zpùsob, nebo» to vyplývá právì
z pochopení bìd bytí.
Jenom nevyhaslé sobectví mù¾e èlovìka inspirovat k tomu, aby
se ponoøil do jasu absolutna, nebo» právì sobectví ho nutí hledat
osobní výhody. Je nutno zùstat èlovìkem plným soucitu do þvelik
ého konceÿ.
285. Nikoli, ó èekateli skrytého uèení pøírody! Chce-li èlov
ìk kráèet ve ¹lépìjích svatého tathágaty, pak tyto dary a síly
nejsou pro jeho malé já.
Vysoce umravnìný èlovìk, jen¾ dosáhl vjemù prapùvodního
kosmického jasu, dobøe chápe, ¾e tento jas mù¾e podr¾et svùj vý-
znam a charakter pouze tehdy, kdy¾ nebude pou¾it k osobnímu
úèelu. Proto místo toho, aby vliv, rozvíjející se jeho poznáním, pøijal
do sebe za úèelem rozmno¾ení bla¾enosti a ¹tìstí, pou¾ije jej jako
transcendentální faktor, na nìj¾ upoutá svou bytost. Pak ov¹em,
obraznì øeèeno, nebude nosit univerzální jas do temné a zatuchlé
komory svého bytí, ale pùjde za ním a bude s ním spolupracovat
na velikém díle osvìcování celého lidstva. Univerzální jas je toti¾
nadosobní, a proto pùsobí pouze tehdy, kdy¾ se mu nìkdo otevøe.
Kdy¾ se mu v¹ak nìkdo otevøe do té míry, ¾e se v nìm tento jas
mù¾e rozvinout tak, a¾ se stane jeho pøirozeností, pøivedl jej do oblasti
¾ivých bytostí jako konkrétní èinitel, jen¾ se ji¾ nemusí chovat
pouze neutrálnì, nýbr¾ pozitivnì.
136
Nadosobní nebo kosmiètí èinitelé jsou vùèi bytostem, jejich¾
sféra je zcela jiná, v¾dycky jen neutrální. Tak tomu je u vlastností
i u vzduchu; kdo ve své bytosti buduje podmínky k jejich absorpci,
ten na nì reaguje jako na èinitele konkrétní. Jinak tomu je ov¹em
s èiniteli lidské hmotné sféry. Ti èlovìka v¾dycky ovlivòují; kdo se
chce z jejich vlivu vymanit, musí se nad nì du¹evnì povznést a setrv
ávat v tomto stavu tak dlouho, a¾ se jim du¹evnì zcela odcizí.
Vzhledem k tomu je mo¾no øíci: nerozvinuté vlastnosti a schopnosti
tu jsou jako potencální kosmické, ba i bytostné napìtí, ale
jejich rozvinutí je mo¾né jen tehdy, kdy¾ jim èlovìk vìnuje pozornost.
Musíte myslit na bo¾ství buï jako na nezosobnìné vlastnosti
a kvality, nebo i vlastnosti a kvality zosobnìné, a pak se pøipravíte
na jeho realizaci. Mù¾ete si myslit, ¾e je uskuteèníte stejnì, jako
se vám podaøilo uskuteènit zlo, nenávist, nepøejícnost atd. tím, ¾e
jste je kdysi, tøeba ve svých pøedcích, vzali na vìdomí. V¹echno je
toti¾ jen relativní. Stejnì dobro jako zlo; mìlo-li zlo pøijít, museli
jste je rozvinout tím, ¾e jste se mu vìnovali, a dobro pøijde, kdy¾
se mu budete rovnì¾ tak vìnovat.
286. Chtìl bys takto stavìt hráze vodám, zrozeným na
Suméru25?
Kdo se bytostnì uzpùsobil k tomu, ¾e do nìho trvale proudí
bo¾í svìtlo a jas, které jsou tu nezosobnìlé a tu zase zosobnìlé,
má povinnost uèinit ze sebe øeèi¹tì, jím¾ tento jas a toto svìtlo
budou moci vtékat do sféry lidských bytostí. Nepøijme-li tuto povinnost
a zaène-li bo¾ího jasu a svìtla u¾ívat k svému vlastnímu
obla¾ení, stane se þsobeckým zbo¾nýmÿ, který je pøedurèen k duchovn
ímu pádu.
Odvede¹ tok proudu kvùli sobì, èi jej po¹le¹ zpìt k pù-
vodnímu zøídlu pøes vrcholky èasových okruhù?
Kdo u¾ívá bo¾ského svìtla a jasu k svému vlastnímu obla¾ení,
musí se jednou vrátit zpìt do kolobìhu ¾ivotù, nebo» jeho osobnost
nebyla znièena, ale pouze doèasnì potlaèena ve hrubých ¾ivoèi¹nì
bytostných vztazích.
Jsou jogínové, kteøí správnì pochopili tu èást nauky o metod
ách, jejich¾ pomocí se rozvine v bytosti nejvy¹¹í bo¾ské svìtlo,
137
ale nepochopili jeho nadosobní povahu; tu v¹ak musí respektovat,
chtìjí-li nav¾dy skonèit bìdy sansarického ¾ití. Vyrovnávají sice
v¹echny bytostné nesrovnalosti, které jsou pøíèinou niterných konflikt
ù, ale nepovzná¹ejí se do nadsvìtských oblastí, kde se získává
koneèné pouèení o strastiplnosti bytí. Tak ze sebe pro duchovní zá-
sluhy vytváøejí þbohy èasových okruhùÿ (manvantar, kalp apod.),
ale pak se vracejí do sansarického svìta z donucení, které pochází
ze semene osobitosti.
Kdo chce ukonèit strast na v¹echny èasy, ten musí dosáhnout
tzv. vy¾ehnutí bo¾ským svìtlem. To pozná podle toho, ¾e do nìho
vstoupí oheò, který spálí jáství ve v¹ech jeho formách; vy¾ehnut
nebude ji¾ smý¹let o sobì jako o já, ale bude chápat, ¾e þv tomto
tìle je my¹leníÿ, þv tomto tìle je cítìníÿ, þv tomto tìle je uva¾ováníÿ
atd. Toto odosobnìní povzná¹í nad èasové okruhy bytí toho, kdo
dosáhl jógy, a pøipravuje ho na uskuteènìní absolutna du¹evním
zalo¾ením.
287. Chce¹-li, aby tento proud tì¾ce dobytého poznání
a v nebi zrozené moudrosti zùstal sladkými pramenitými vodami,
nesmí¹ pøipustit, aby se stal stojatým rybníkem.
Tento proud se stává þstojatým rybníkemÿ v tu chvíli, kdy ten,
kdo dosáhl vjemù bo¾skosti, vnitønì vykøikuje: þJá to vím! Já jsem
to poznal!ÿ atd. Je nutno vìdìt, ¾e i toto zji¹tìní je osobitostí kvalitativn
ì stejnì nízkou, jakou je ta, která existuje za nízkými smyslov
ými chtíèi.
288. Vìz, chce¹-li se stát spolupracovníkem Amitábhy, jen¾
je þprostor bez hranicÿ, pak musí¹ svìtlo, kterého jsi nabyl,
vyzaøovat jako dvojice bódhisattvù26 do prostoru v¹ech
tøí svìtù27.
Jinou formou spolupráce na v¹eobecném duchovním osvobozen
í (tedy i v¹ech ostatních bytostí) je vjem a následující upoutání
bo¾ského svìtla v bytosti a pozdìj¹í jeho vyzaøování jako svìtla
kondenzovaného. Kdo pøijal bo¾ské svìtlo prostøednictvím vjemu,
silou soustøedìní ho v sobì podr¾el a poskytl mu podmínky k rozvinut
í v bytosti a vìdom si ho rozvinul je i ve vìdomí, stal se
vlastnì nositelem bo¾ského svìtla a mù¾e s ním disponovat stejnì,
138
jako mù¾e disponovat s osvojenými svìtskými poznatky. Kdo takto
duchovnì pracuje, je nositelem svìtla, který souèasnì pracuje na
pøepodstatnìní své fyzické bytosti. Po dlouhé dobì takovéhoto po-
èínání pøestane být vidìn, ani¾ pøestane existovat v dosavadním
já a vìdomí bytí, èili bude stále tou¾ bytostí, která chápe své bytí
jako reálnou skuteènost.
289. Vìz, ¾e proud nadlidského poznání a dévické moudrosti,
které jsi získal, musí být z tebe, jen¾ jsi prùplavem
álaji, vyléván dále do jiného koryta.
Text pøipomíná, ¾e ten, kdo dosáhl nejvy¹¹ího Uskuteènìní, mìl
by jeho pro¾ití odevzdat jako ¾ivotní zku¹enost a vìdìní vhodným
následovníkùm. Má vytvoøit posloupnost, která zabrání tomu, aby
zapadlo to, co pro¾il a poznal; to, co se tak tì¾ce a zøídka odhaluje,
jestli¾e tou¾ící a usilující èlovìk vìzí v sítích vlastního ¾ivotního
pudu, který nepochopil.
Nejvy¹¹í mety vzne¹ené nauky jsou opravdu nepochopitelné
tìm, kdo jsou jakkoli i velmi jemnì osobití. Osobitost toti¾ souvisí
s exploataèním smyslem; kdo za tìchto okolností pozná nejvy¹¹í
Skuteènost, ten ji chápe jako osobitì úèelnou. A kdo ji chápe jako
osobitì úèelnou, je na poèátku scestí. Jen proto mají ti, kdo dos
áhli nejvy¹¹ího Uskuteènìní, pracovat na velikém díle v¹eobecného
vykoupení a odlo¾it ka¾dý osobitý zájem, i kdy¾ se týká vlastního
osobního vykoupení. Vesmír toti¾ je¹tì trvá. Proto který pozemský
èerv má právo na vìènost?
290. Vìz, ó nald¾orpo, jen¾ jsi kráèel tajnou stezkou, ¾e
její sladké vody musí být pou¾ity k tomu, aby osladily hoøké
vlny oceánu | onoho obrovského moøe ¾alu, vytvoøeného
slzami lidí.
Nech» ka¾dý hledající a usilující èlovìk ví, ¾e spolupracoval na
rozvoji bìd a ¾e má proto spolupracovat i na rozvoji osvobozují-
cího poznání. Nech» ví, ¾e bìdami posti¾enému lidstvu, na jeho¾
posti¾ení sám té¾ spolupracoval, má odevzdat nejen krásné pou-
èení, ale i v¹echny duchovní síly, jimi¾ byl obdaøen díky mravnímu
a mystickému úsilí. Nech» se zachová tak, aby jeho osvìcující pozn
ání þpr¹eloÿ do lidského svìta nikoli jako mentální bludièka, ale
139
jako duchovnì zúrodòující dé¹», který pùsobí na rozvoj osvìcující
duchovní moci. Pak se zaèlení mezi pravé duchovní uèitele, které
má text na mysli.
291. Bìda! Kdy¾ ses ji¾ stal podobným stálici v nejvy¹¹ím
nebi, pak toto jasné nebeské tìleso musí záøit z hlubin prostoru
v¹em | sobì v¹ak nikoli; dávat svìtlo v¹em, nesmí
v¹ak od nikoho brát.
Kdo dosáhl velikého cíle, nepodobá se ji¾ mìsíci, který nevyd
ává vlastní, ale jen odra¾ené svìtlo; podobá se slunci, které záøí
ze svých vlastních fondù. Cesta toti¾ vrcholí ve stavu, který se vyzna
èuje dostøedivým tokem mysli (vìdomí); je-li dostøedným centrem
psychickofyzická podstata, dochází k þbunìèné depresiÿ. Jej
ím pùsobením je bytost pøetvoøena v baterii, vyvrhující potenci
álnì záøivé èástice. To znamená, ¾e ten, kdo dosáhl nejvy¹¹ího
stupnì v józe podle pøedstav pravé duchovní nauky, pøestal ji¾ být
èlovìkem, který se nanejvý¹ podobá fosforeskujícímu, a proto shnil
ému paøezu, ale podobá se radiu, které vyzaøuje ze svých vlastních
vnitøních pøedpokladù.
Je psychologicky a fyzikálnì pozoruhodné, jak rozdílné pùsoben
í vzniká dostøedným a odstøedným mentálním a vìdomým zam
ìøením. Mù¾eme snad jenom psychometricky zji¹»ovat, ¾e èlov
ìk, který se du¹evnì upíná pouze na vnìj¹í svìt a jeho jevy, ¾ije
jen z dispozic, které získal fyzickým zrozením. Av¹ak ten, kdo zastavil
v¹echnu du¹evní èinnost, a¾ na vìdomou pozornost, kterou
usmìròuje tok psychického napìtí k sobì samému v psychofyzick
ém smyslu, podobá se tomu, kdo zanikne stejným zpùsobem jako
radioaktivní hmota. Z duchovního hlediska je situace tohoto èlov
ìka nesrovnatelnì lep¹í ne¾ onoho, nebo» ukonèuje svou pou» inkarnacemi
de nitivním a v¹estranným vyhasnutím. V tom smyslu
je uskuteèòování jógy cestou zcela nadsvìtskou, po ní¾ mohou jít
pouze bytosti mravnì oèi¹tìné a du¹evnì zcela pøeorientované.
292. Bìda, kdy¾ ses ji¾ stal podobným èistému snìhu horsk
ých údolí, chladnému a necitelnému k doteku, ale teplému
a ochrannému pro semena, která spí hluboko pod jeho òadry
| pak musí¹ nyní jako tento sníh sná¹et bodavý mráz,
140
severní vichry a tak chránit pøed jejich ostrými a krutými
zuby zemi, která v sobì chová zaslíbenou ¾eò, úrodu, která
nasytí ty, kdo hladoví.
Kdo se stal prùchodem álaji, mù¾e jím být pouze tehdy,
setrvá-li v bytí. Ale bytí mù¾e být øeèi¹tìm èistého Ducha jen
tehdy, nevzdálí-li se pøíli¹ bytí trpících, svìtlo a bla¾enost hledají-
cích lidí. Tím vzniká problém jak si zachovat lidskou pøirozenost
i za mocných a pøepodstatòujících náporù duchovní realizace. Kdo
tento problém vyøe¹í | a jeho øe¹ení spoèívá v zachování normáln
ího lidského my¹lení a cítìní za realizaèních pochodù | stane
se pravým buddhou. A kdy¾ jako buddha bude pracovat na vykoupen
í lidstva jako pravý zasvìtitel jednotlivcù, bude procházet
multiplikaèním procesem, produchovòujícím bytost. To znamená,
¾e ten, kdo se podrobil slu¾bì lidstvu, neuniká v¹eobecnému vykoupen
í sebe sama, jenom¾e jeho vykoupení nebude bezprostøední,
ale pozdìj¹í.
293. Sám sebou odsouzen ¾ít po budoucí kalpy* bez slova
díkù a nepozorován lidmi, jsi vklínìn jako kámen s ostatn
ími nesèetnými kameny, které tvoøí þstrá¾nou zeïÿ28. Takov
á je tvá budoucnost, projde¹-li sedmou branou. Vystav
ìna rukama mnohých Mistrù soucitu, vybudována jejich
mukami, ztmelena jejich krví, tvoøí ¹tít lidstvu od chvíle,
kdy se èlovìk stal èlovìkem, a chrání je od dal¹ích a daleko
vìt¹ích bìd a strastí.
Text tedy ¾ádá, aby ten, kdo dosáhl nejvy¹¹ího zasvìcení prost
øednictvím nejvy¹¹ího poznání, vykoøenil ze sebe ka¾dou stopu
samoèinnì pùsobivých realizaèních procesù, které stravují fyzické
bytí. Za tìchto okolností smí | a snad s pomocí pøírodních zákonù
musí | být zachována pouze jiskérka nejvy¹¹í dokonalosti; ta se
pak ujímá úlohy duchovního vùdce èlovìka, který se tímto zpùsobem
vlastnì duchovnì znovuzrodil a vstupuje do svìta jako duchovn
í dítì. Ale pravé duchovní dítì roste a vyvíjí se velmi rychle.
Brzy bude puzeno chápat se osvobozujících snah nikoli jako uèitel
| teoretik, nýbr¾ jako vysoký zasvìcenec, dlící v lidském tìle.
*Cykly vìkù.
141
A na této cestì ¾ivota objeví zpùsob, jak lze spolupracovat s nirm
ánakáji, kteøí stavem mysli vytváøejí strá¾nou zeï kolem ¾ivouc
ích bytostí.
294. Pøece ji èlovìk nevidí, nepozoruje ji a nedbá na slovo
moudrosti . . . nebo» je nezná.
Obecný èlovìk nevidí ochrannou duchovní zeï, proto¾e je v zajet
í urèitých pøedstav o svìtì. Pøedstavuje si, ¾e svìt je ovládán
fyzikálnì mechanickými zákony, a neví, ¾e pravé du¹evní síly jako
napø. víra a pøesvìdèení nepøipou¹tìjí, aby se stalo to, co by se pøi
plném uplatnìní fyzikálnì mechanických zákonù muselo stát. Vid
íme to napø. v medicinì: existují nositelé bacilù, které by v jiném
tìle musely napáchat veliké ¹kody. Lze to vysvìtlovat þzvlá¹tností
organismuÿ? Bylo by lépe vysvìtlovat to stavem mysli. Èlovìka,
který by byl pøesvìdèen o tom, ¾e je dokonale zdráv, by bacily nezni
èily. Zvlá¹tì za pøedpokladu, ¾e by nesdílel ¾ádný fyzický pocit
s vìdomím.
Vím, ¾e tu je mnoho èinitelù, kteøí mohou toto pravidlo ponì-
kud mìnit, ale základní skuteènost je právì taková, jak o ní mluvím.
Vìdomí zdraví podporuje fyzickou zdatnost; du¹evní malátnost vytv
áøí plodnou pùdu pro choroby.
295. Ty v¹ak jsi sly¹el, ty ví¹ v¹e, ó ty, jeho¾ du¹e je
dychtivá a prostá lsti . . . a proto musí¹ volit. Proto posly¹
je¹tì jednou.
296. Na stezce sóvana, ó sótapatti*, jsi bezpeèen. Ano, na
této márga**, kde znaveného poutníka neoèekává nic jiného
ne¾ temnota, kde z rukou rozedraných trním crèí krev, nohy
øe¾e tvrdé nepoddajné køemení a kde Máró mává svými
nejmocnìj¹ími zbranìmi | tam, bezprostøednì za ní le¾í
velká odmìna.
Pøijal-li nìkdo lidství, kdy¾ se duchovnì probudil a rozvinul
(duchovní znovuzrození) a stal se takto þnovým dítìtemÿ, mù¾e
se vyvíjet v duchovního èlovìka pouze v odporu, pocházejícím od
*Sóvana a sótapatti jsou synonyma.
**Márga | þstezkaÿ.
142
temných personi kovaných sil, které jsou symbolizovány Márem,
vtìleným zlem. Aby v¹ak nad tímto zlem zvítìzil, musí oddaností
pøijmout þpeèe» bo¾íÿ. Oddanost napomáhá rozvoji duchovní jisk
érky, která se rozvinula a rozzáøila v tom okam¾iku, kdy se ponoøen
ím v lidství ve stavu nejvìt¹ího rozvoje svìtla dharmakáji vlastnì
vzdal þlinie pøímého (duchovního) odtìleníÿ a pøijal þcestu nirmá-
nakájiÿ. Za tìchto okolností dorá¾í zlo | Máró | tak mocnì, ¾e
pouhým setrváním na svém duchovním stanovisku získá duchovnì
znovuzrozený èlovìk pøíslib nejvy¹¹í realizace v tìle; znamená to
vykoupení nejen duchovní, ale i tìlesné.
Otázka duchovního vývoje a¾ k nejvy¹¹ímu vykoupení tedy není
tak prostá, jak se mnohdy chápe. Vysoká jógická cesta je na prvn
ím stupni vyznaèena nejvy¹¹ím poznáním, na druhém opìtným
ponoøením se do lidského stavu s pøedpokladem duchovního znovuzrozen
í, na tøetím vìdomou cestou k v¹eobecné bytostné realizaci
a na ètvrtém þbytostným vyvanutímÿ.
297. Klidný a nevzru¹en spìje poutník po proudu k nirvánì.
Ví, ¾e èím více budou jeho nohy krvácet, tím èistìji bude
umyt. Ví dobøe, ¾e po sedmi krátkých a prchavých zrozeních
nirvána bude jeho . . .
Kdo v sobì upoutal bo¾í svìtlo a skryl je ve své bytosti
tím, ¾e se na vrcholu rozvoje duchovnosti ponoøil ve své lidsk
é bytí, ten kráèí tzv. druhou stezkou, která se vyznaèuje rovnom
ìrným (bytostným) dozráváním k nejvy¹¹ímu Uskuteènìní,
stezkou sedmi obmìn, odpovídajících zpravidla sedmi reinkarnac
ím. Je skuteènì sótapatti, nebo» nevyboèí ze smìru k dokonalosti.
Jeho smìr je podmínìn ¾ivotními zku¹enostmi, jejich¾ pù-
sobením se smyslový a ¾ivoèi¹ný zpùsob ¾ivota jeví jako ¾houcí
kamení pro normální lidské tìlo. Tak jde bez upadání a ¾it
ím realizuje duchovno v jeho dílèích projevech. Nejvy¹¹í z nich
je oboustranné vykoupení, které je patrné v moudrosti buddhy
a v evidentním zji¹»ování, ¾e kolo sansarického pro¾ívání je zcela
zastaveno.
298. Taková je stezka dhjány, pøístav jogínù, po¾ehnaný cíl,
po nìm¾ sótapattiové tou¾í.
143
299. Tak tomu v¹ak není, kdy¾ do¹el cíle a zvítìzil na
stezce arhata*.
Stezka arhata: stezka, na ní¾ se likviduje ¾ivotní pud beze
zbytku a bytost smìøuje k realizaci absolutna bez ohledu na spont
ánní pochody v bytí, je¾ ukazují na to, ¾e bytost chce existovat,
i kdy¾ bylo duchovnì dosa¾eno dokonalosti.
Domnívám se v¹ak, ¾e ani nejvy¹¹í duchovní Uskuteènìní neoprav
òuje èlovìka k tomu, aby odvrátil pozornost od po¾adavku
svého bytí setrvat dál v ¾ivotì z hlediska èasnosti. O tom nás kone
ènì pouèuje to, ¾e po¾adavky bytosti mají relativnì stejnou sílu
jako pøesvìdèující argumenty nejvy¹¹ího poznání. Duchovní realizace
mù¾e pøivodit delikátní situaci, v ní¾ èlovìk musí rozhodovat,
má-li se dát cestou ¾ivoty nebo pøijmout cíl (nirvánu). Text zde
staví druhou alternativu a já se domnívám, ¾e moudrý èlovìk |
vyjmu-li samého Gautamu Buddhu|bude volit v souhlasu s právì
tímto textem.
300. Tam je klé¹a29 nav¾dy potøena a koøeny tanhy30 vyrv
ány. V¹ak stùj, ¾áku . . . Jen slovo | jediné. Mù¾e¹ zni-
èit bo¾ský soucit? Soucit není pouhý atribut. Je to zákon
zákonù | vìèná harmonie, Já álaji, vesmírná esence bez
hranic, svìtlo nepomíjejícího práva a vhodnost v¹ech vìcí,
je to zákon vìèné lásky.
I nejvy¹¹í ctnosti, které se staly charakteristickými znaky ¾ivouc
ích bytostí, jsou vlastnì projevem ¾ivotní ¾íznì. Otázka nejvy¹¹í
realizace proto je otázkou zru¹ení v¹ech charakteristických znakù.
Potom v¹ak èlovìk musí pomyslit a uvá¾it, co asi zbude, zru¹í-li
i ctnosti, tyto nejvy¹¹í opory bytí. Musí uvá¾it, ¾e odhodlá-li se
zru¹it i tyto opory, bude postaven, dosud je¹tì jako bytost, pøed
údìsnou propast absolutna nebo absolutního bytí; tato perspektiva
je opravdu pro duchovnì nejvý¹ zralé bytosti. Proto text pøipomíná
soucit. Toho se nevzdávají ani buddhové, i kdy¾ jejich soucit není
tý¾ jako soucit otrokù ¾ádosti. Je to jen du¹evní hnutí, které dokonal
ého èlovìka pøimìje k tomu, aby se k ¾ivoucímu a trpícímu svìtu
postavil pozitivnì ve smyslu lásky, ochotné k duchovní pomoci.
*Ze sanskrtského arhat.
144
A toto jemné duchovní hnutí je palivem, které staèí dopravit parní
stroj lidství na hranici absolutna, je¾ za tìchto okolností bývá realizov
áno þdosa¾ením v okam¾iku smrtiÿ, co¾ je vlastnì tzv. ètvrtý
vnor za podmínek pro bytost objektivnì nejlep¹ích.
301. Èím více se s ním sjednocuje¹, èím více svou bytost
rozpou¹tí¹ v jeho bytí, tím více se tvá du¹e spojuje s tím, co
jest, tím více se stává¹ naprostým soucitem31.
To znamená, ¾e text ukazuje cestu stavy zvanými arúpa, kter
ých je dosahováno v pátém a¾ osmém d¾hána (soustøedìní s vhledem).
Snad je to nakonec správné. Je-li odstranìna osobitost, proè
by se moudrý èlovìk obával vstoupit do stvoøení jako þvlastnostÿ,
která je silou nebo schopností rodící se a zhasínající se samým
kosmem?
Hínajána (cejlonská buddhistická ¹kola) nepova¾uje tuto cestu
za pøíli¹ hodnou úvahy. Spí¹ uva¾uje o tom, ¾e jako jedinci jsme
pøíli¹ bezvýznamní, abychom se mohli odvá¾it uva¾ovat jak dále
a více svìtu pomáhat. I tyto úvahy jsou projevem ¾ivotní ¾íznì;
za tìchto okolností je snad lépe ponechat øe¹ení samému jedinci.
Je nutno uvá¾it, ¾e bezprostøední vyhasnutí mù¾e lákat proto,
¾e tu je sobecké hnutí; odvá¾it se vstoupit na cestu bódhisattvy,
která ji¾ neprobíhá determinovaným bytím, nýbr¾ þkosmick
ými jsoucnostmiÿ, mù¾e být zalo¾eno na lpìní na ¾ivotì. Sobectví
a lpìní jsou mravnì strhující závady a vedou do sansára, i kdy¾
èlovìk | bytost | dospìl k tomu, co se nazývá þdotyk jedince
s absolutnemÿ.
302. Tak vypadá Stezka árja, Stezka buddhù, kteøí do¹li dokonalosti.
Tento názor vyvrací domnìnku, ¾e stav buddhy pøedpokládá
pøedchozí zøeknutí se i bódhisattvického naladìní. I buddhovi pøikazuje
lidská inkarnace vyhasnutí zøeknutím se v¹eho ze soucitu
k ostatním bytostem a zále¾í ji¾ pouze na moudrosti, zda tento
niterný pozitivismus bude umìt buddha pøivést ke znièení na prahu
nirvány a právì v okam¾iku smrti. Buddha má tuto moudrost, jinak
nemù¾e být buddhou. Proto je mo¾no uva¾ovat, ¾e pøedurèení
pro dosa¾ení stavu buddhy je vlastnì poslední inkarnací v lidském
145
bytí; zda se vyhne v¹em dal¹ím formám bytí, to by mohl zodpovì-
dìt, kdyby je¹tì jistým zpùsobem existoval.
303. Jaký to v¹ak mají smysl svaté svitky, které tì nutí,
abys øekl:
304. þÓm, vìøím, ¾e ne v¹ichni arhatové klidí sladké ovoce
na stezce nirvány.ÿ
Pøedpokládá se, ¾e stav, který èiní èlovìka arhatem, pøipou¹tí
þjít cestou ¾ivotyÿ a nikoli þcestou dohasnutíÿ. To v¹e je ov¹em zalo
¾eno na manévrovací schopnosti, pøíslu¹ící stavu buddhy, schopnosti,
její¾ pomocí je mo¾no þjít ¾ivotem a ¾ít v dokonalostiÿ. Tak
je multiplikováno to, co bylo realizováno. Èím déle ¾ije ten, kdo
se stal buddhou, tím pevnìj¹í pùdu získává pro to, aby þdosáhl
nirvány v okam¾iku smrtiÿ.
305. Óm, vìøím, ¾e ne v¹ichni buddhové vstoupili do
nirvány-dharmy.ÿ32*
Tedy i ten, kdo dosáhl vysoké realizace a díky tomu poznal, ¾e
nejvy¹¹í stav strhuje natolik, ¾e by se jeho pùsobení muselo mocnì
èelit, aby nedocházelo k jeho automatickému uskuteènìní, má vìøit,
¾e existovali a snad i existují buddhové, kteøí se tomuto zákonu
nepoddali.Má vìøit, ¾e byli a snad i jsou buddhové, kteøí s rozvahou
odlo¾í stav buddhy a kráèejí pak cestou bódhisattvy. Kdo by si tak
umìl poèínat, zmizí jednou za¾iva z dosahu smyslových postøehù
ostatních lidí. Tak vznikli tzv. mahátmové, o nich¾ mluví theoso e
a v nì¾ theosofové vìøí.
306. V¾dy» na Stezce árja nejsi ji¾ sótapatti, ale jsi
bódhisattvou33. Proud je pøekroèen. Je pravda, ¾e má¹ právo
na roucho dharmakáji; ale sambhógakája je vìt¹í ne¾ ten,
kdo vstoupil do nirvány, a je¹tì vìt¹í je nirmánakája |
buddha soucitu34.
Kdo pro¹el trojnásobným zasvìcením, v nìm¾ je dosa¾eno bo¾-
ského svìtla vìdomím, psychickou pøirozeností a fyziologickou soustavou,
má právo na roucho dharmakáji ; text v¹ak chválí ty, kdo
*Thegpa èhenpö do (theg-pa èhen-po`i mdo), Mahájánasútra, Vzývání buddhù
soucitu, èást I, 4.
146
pøijali sambhógakáju nebo se dokonce stali bódhisattvy, co¾ je nirm
ánakája. To znamená, ¾e ti, kdo jdou mystickou cestou, mìli by
vyvinout to duchovní tìlo, jeho¾ þfyzikálníÿ základy vznikají mraven
èením, o nìm¾ jsem se ji¾ døíve zmínil. Kdy¾ je toto duchovní
tìlo (nirmánakája) vyvinuto, mìl by je èlovìk reakcemi, které vznikaj
í þpohledem plným duchovního svìtla proti tìlu (bytí)ÿ ozdobit
vlastnostmi, symbolizujícími stav sambhógakája. Pak koneènì,
kdy¾ ve stavu dokonalého sebeuvìdomìní pochopí nejvy¹¹í Svìtlo
(absolutno), co¾ je dharmakája, vrátit se k ¾ivotu jako bódhisattva.
Tu je v¹ak v souvislosti s rozhodováním nutno myslit na problém,
o nìm¾ jsem mluvil v pøedchozích komentáøích: zda se má èlovìk
dát þcestou ¾ivotyÿ nebo pøijmout cíl, toti¾ nirvánu.
307. Teï skloò hlavu a dobøe naslouchej, ó bódhisattvo |
soucit mluví a øíká: þJe mo¾ná bla¾enost, kdy¾ v¹e, co
¾ije, musí trpìt? Sám spasen bude¹ poslouchat, jak pláèe
celý svìt?ÿ
308. Teï jsi sly¹el, co bylo øeèeno.
Tak by mìl uva¾ovat ka¾dý èlovìk, který dosáhl nejvy¹¹í duchovn
í realizace, a pak se rozhodnout pro práci k rozmno¾ení dobra
pro v¹echny ¾ijící bytosti. A pro dobro v¹ech ¾ijících bytostí se jistì
rozhodne, jestli¾e vstoupil na cestu mystického vývoje prostøednictv
ím mravního a nikoli mentálního úsilí.
309. Dosáhne¹ sedmého stupnì a projde¹ branou koneèného
poznání, ale jen proto, aby ses zasnoubil s utrpením |
chce¹-li být tathágatou, jdi ve ¹lépìjích svého pøedchùdce.
Zùstaò nesobeckým a¾ do konce, jen¾ konce nemá.
Nejvy¹¹í Uskuteènìní, v nìm¾ se snoubí dostøedivá tendence
du¹evních sil s poznáním buddhy, je vlastnì realizací na rozhraní
bytí a nebytí, sansára a nirvány, èasnosti a vìènosti. A toto rozhran
í je èasové i nadèasové. Proto je cesta bódhisattvù, kteøí jsou
duchovnì buddhy, vlastnì nekoneèná. Je to èasnost, která pevnì
kotví ve vìènosti, a tato èasnost bude jistì vìèností strávena; jeliko¾
vìènost nemá poèátku ani konce, mluví se o konci bez konce.
310. Jsi osvícen | vol si svou cestu!
147
Buddhové nezakládají svá rozhodnutí na vnuknutích ani nejsou
závislí na podmínkách bytí, a proto se mohou rozhodnout pro cestu
¾ivoty stejnì dobøe jako pro nejvy¹¹í cíl. Tuto mo¾nost text posléze
pøipou¹tí a tím také konèí v¹echny pøipomínky, které mají být hledaj
ícímu èlovìku rádci a vùdci.
Køes»ané si o tìch, kdo se stali pravými buddhy, mohou pomyslit,
jak rozdílný je postoj tìchto þbo¾ích synùÿ od postoje Je¾í¹e,
jak se o nìm dovídáme z církevních pramenù. Øíkám-li toti¾ odpov
ìdnì, ¾e se buddhové nerozhodují na základì vnuknutí, hned
se køes»an mù¾e domnívat, ¾e buddhové jsou lidé, kde¾to Je¾í¹ byl
Bo¾í syn ji¾ z toho patrného dùvodu, ¾e byl cele oddán Bohu.|Ale
Bùh má þsynyÿ samostatné i nesamostatné. A jako si ka¾dý otec víc
vá¾í samostatných synù, tak si jich snad více vá¾í i Bùh. To ostatnì
mù¾e pochopit ka¾dý, kdo poznal, ¾e pro èlovìka není Boha, nýbr¾
bo¾ství. Èlovìk tedy mù¾e lépe ochránit nejvy¹¹í princip svého bytí
postojem èlovìka spravedlivého, u¹lechtilého, pøímého a aktivního
ne¾ postojem vzdychajícího ustra¹ence, který bývá symbolem Bohu
oddaného køes»ana. Jsme pøece lidé, v jejich¾ bytosti jsou v¹echny
kvality, a bylo by proto chybou, kdybychom se fale¹nou zbo¾ností
otevøeli slabosti, která je zka¾eností. Tím chci øíci, ¾e fale¹ná zbo¾-
nost je sama závadou, která se rozvíjí do tì¾kých forem mravní
i bytostné zka¾enosti. Tento postoj je tì¾ká mravní choroba, kterou
dovede nejlépe vyléèit mahájána.
Právì v buddhismu severní ¹koly se mi zdá být ¾ivým uèení,
kterým se èlovìk vychovává k otevøenému postoji k Bohu i k èlov
ìku. Tento postoj morální výchovou vede a¾ k tomu, ¾e se prosvìtlí
v¹echny kouty bytosti, skrývající zka¾enost.
A ty, èlovìèe na¹eho kontinentu, se ji¾ neboj bo¾ství a dobra
natolik, abys od nìho odvracel zrak vstøíc zlu. Má¹ v sobì bo¾-
ský prvek, ba odlesk samého absolutna, a proto buï bytostí, která
smí a chce otevøít svou hruï Slunci Nejvy¹¹ího Bo¾ství. A¾ tì jeho
Svìtlo prosvítí, bude¹ i ty synem Jediného a Pravého Boha, jeho¾
bude¹ moci nosit svìtem lidí jako èistá, fale¹nými ctnostmi nezatemn
ìlá, silná a jednání schopná bytost.
148
311. Viz to mìkké svìtlo, zaplavující východní oblohu. Nebesa
i zemì se spojují na znamení chvály. A ze ètyønásobnì
projevených sil, stejnì z planoucího ohnì jako z plynoucí
vody, ze sladce vonící zemì i ze spìchajícího vìtru stoupá
vzhùru zpìv lásky.
312. Sly¹ . . . z hlubiny bezedného víru, onoho zlatého svìtla,
v nìm¾ se koupe vítìz, VE©KERÉ PØÍRODY hlas beze slov
se zvedá v tisícerých tónech, aby prohlásil:
313. RADUJTE SE, Ó LIDÉ ÒALWY!35
314. POUTNÍK SE NAVRÁTIL Z DRUHÉHO BØEHU!
315. NOVÝ ARHAT36 SE NARODIL. . .
Mír v¹em bytostem.37
Text tedy pøedpokládá, ¾e nejvy¹¹í Uskuteènìní není pouze abstraktn
í, ale konkrétní. Proto nechává pìt chválu ¾ivlùm, které mìl
mystik na mystické cestì ovládnout nikoli k svému osobnímu prosp
ìchu a ke ¹kodì svých bli¾ních, nýbr¾ ke svému budoucímu a jejich
souèasnému prospìchu. Nejvy¹¹í mystické Uskuteènìní musí
být zalo¾eno na zøeknutí se v soucitu s trpícími bytostmi a nikoli
na mentálním spoutání ¾ivlù v nepøátelském aktu. A tím se koneènì
li¹í cesta mystikù od cesty mágù. Mystikové a zejména jogínové si
podmaòují pøírodu prostøednictvím nej¹ir¹í sebevlády jenom za tím
úèelem, aby uti¹ili þ¾ivotní ¾ízeòÿ, kde¾to mágové si chtìjí pøírodu
podrobit, aby mohli více a dokonaleji sobì slou¾it. Tyto zøetele
musí ka¾dý hledající èlovìk dobøe vá¾it, a jestli¾e nenajde pro své
snahy ty vy¹¹í, nech» se mravnì zu¹lech»uje . . .
149
POZNÁMKY Heleny Petrovny Blavacké*
Zlomek první: Hlas ticha
1 (1) Pálijské slovo iddhi má tentý¾ význam jako sanskrtské slovo
siddhi, znaèící psychické schopnosti, abnormální síly v èlovìku.
Jsou dva druhy siddhi. První skupina v sobì zahrnuje ni¾¹í, hrubé
psychické a mentální energie; druhá vy¾aduje velmi vysoký výcvik
du¹evních sil. Kr¹na praví v ©rímad Bhágavatapurána: þKdo je
oddán provádìní jógy, kdo si podrobil své smysly a soustøedil svou
mysl na mne (Kr¹nu), takovému jogínu jsou v¹echny siddhi hotovy
slou¾it.ÿ
2 (2) þBezzvuèný hlasÿ nebo þhlas tichaÿ. Doslova by to snad znamenalo
þhlas duchovního zvukuÿ, jeliko¾ náda je v sanskrtu ekvivalent
pro výraz v øeèi senzar.
2 (3) Dhárana** je intenzivní a dokonalé soustøedìní mysli na nì-
jaký vnitøní pøedmìt, provázené úplným odvrácením pozornosti od
v¹eho, co má vztah k zevnímu vesmíru nebo svìtu smyslù.
14 (4) Výrazu þvelký Mistrÿ u¾ívají lanúové nebo èélové k ozna-
èení þvy¹¹ího Jáÿ. Má stejný význam jako Avalókité¹vara, jest toté¾
jako ádibuddha u buddhistických okultistù, ÁTMAN, Já (vy¹¹í Já)
u bráhmanù a Christos u starých gnostikù.
15 (5) Du¹í se zde myslí lidské já èili manas, o nìm¾ se v na-
¹em okultním rozdìlení èlovìka na sedm principù zmiòujeme jako
o lidské du¹i na rozdíl od du¹e duchovní a zvíøecí.
15 (6) Mahámája èili þveliký klamÿ je objektivní vesmír.
16 (7) Sakkájaditti jest þklamÿ osobnosti.
17 (8) Attaváda je kacíøská víra v du¹i èi spí¹ v oddìlenost du¹e
nebo já od jediného univerzálního, nekoneèného Já.
*Upozornìní vydavatele: Poznámky H.P. B. odrá¾ejí její vlastní názory; pøí-
padné omyly nebo nepøesnosti byly v textu ponechány tak, jak je autorka
formulovala.
**Viz pozn. 36, ver¹ 85.
150
19 (9) Tattvad¾òánin je ten, kdo poznává a mù¾e od sebe rozli¹it
principy v pøírodì a v èlovìku. Átmad¾òánin je ten, kdo zná átman
èili jediné univerzální Já.
19 (10) Kalahansa je pták nebo labu» (viz pozn. 2O (12). Nádabind
úpani¹ada (Rgvéda), pøelo¾ená theoso ckou spoleèností v Kumbakonam,
praví: þSlabika A je pokládána za pravé køídlo ptáka hansy,
U za jeho levé, M za jeho ocas a ardhamátra (pùl metru) je prý
jeho hlava.ÿ
19 (11) Vìènost má u orientálcù úplnì jiný význam ne¾ u nás.
Obyèejnì pøedstavuje 100 rokù Brahmových nebo jeden jeho þvìk,
trvání kalpy nebo období 4,320,000.000 na¹ich let.
20 (12) Tý¾ Nádabindu praví: þJogín, který usedne na hansu (toti¾
rozjímá o AUM) není dotèen ani karmickými vlivy ani deseti miliony
høíchù.ÿ
21 (13) Vzdej se ¾ivota tìlesné osobnosti, chce¹-li ¾ít v Duchu.
22 (14) Tøi stavy vìdomí, které jsou d¾agrat èili bdìní; svapna èili
snìní; su¹upti èili stav hlubokého spánku. Tyto tøi jógické stavy
vedou ke ètvrtému, zvanému |
22 (15) turíja, který je za bezesným stavem, jediným nad stavy
ostatními, stav vysokého duchovního vìdomí.
22 (16) Nìkteøí východní mystikové umís»ují sedm úrovní bytí,
sedm duchovních svìtù nebo lók do tìla kalahansy, labuti mimo
prostor a èas, plující v èase, kdy¾ se z ní stane Brahma
místo brahma.
25 (17) Je to jen svìt smyslových jevù a pozemského vìdomí.
26 (18) Astrální oblast, psychický svìt nadsmyslového vnímání
a klamavých jevù | svìt medií. Je to onen veliký þastrální hadÿ
Elifá¹e Léviho. Dosud ¾ádný kvìt, utr¾ený v onìch oblastech, nebyl
pøinesen dolù na zemi, ani¾ kolem jeho stonku byl ovinut had. Je
to svìt Velikého klamu.
27 (19) Oblast plného duchovního vìdomí, za ní¾ ji¾ není nebezpeèí
pro toho, kdo jí dosáhl.
32 (20) Zasvìcenec, který vede ¾áka vìdìním, které mu sdìluje
151
proto, aby mohl dospìt k duchovnímu èili druhému zrození, se naz
ývá otec, guru nebo Mistr.
33 (21) Ad¾òána je nevìdomost èili nepøítomnost moudrosti, opak
þpoznáníÿ d¾òány.
34 (22) Máró v exoterním nábo¾enství znamená démona, asuru,
ale v ezoterické lozo i je zosobnìným poku¹ením lidských ne-
øestí a doslova pøelo¾eno znamená þto, co zabíjíÿ du¹i. Je pøedstavov
án jako král (márù) s korunou, v ní¾ záøí drahokam takov
ého lesku, ¾e oslepuje v¹echny, kdo na nìj pohlédnou; tímto
leskem se ov¹em rozumí kouzlo, kterým na urèité povahy pù-
sobí neøest.
38 (23) Vnitøní komnata srdce se tak nazývá v sanskrtské Brahmapur
ána. þOhnivá sílaÿ je kundaliní.
38 (24) þSílaÿ a þMatka svìtaÿ jsou jména dávaná kundaliní |
jedné z jógických mystických sil. Je to buddhi jako èinný princip,
na rozdíl od principu trpného, za který je pokládána obvykle, kdy¾
se na ni díváme jako na pouhého nositele nebo schránu svrchovan
ého Ducha (átman). Je to duchovní síla elektrické povahy, tvùrèí
moc, která mù¾e zabíjet stejnì dobøe jako tvoøit, kdy¾ byla jednou
probuzena k èinnosti.
40 (25) Kéèara èili þpoutník po oblozeÿ. Jak je vysvìtleno v 6.
adhjáje královny mystických knih D¾òáné¹varí | tìlo jogínovo se
stává jakoby utvoøeným z vìtru; jakoby þmrakem, z nìho¾ vyrostly
údyÿ, po èem¾ | þjogín je schopen vidìt vìci, je¾ se odehrávají za
moøem a za hvìzdami. Sly¹í øeè dévù, rozumí jí a vnímá, co se dìje
v mysli mravence.ÿ
45 (26) Víná je indický strunový nástroj podobný loutnì.
50 (27) ©est principù; to znamená, kdy¾ ni¾¹í osobnost je znièena
a vnitøní individualita se vnoøí do principu sedmého èili ducha
a ztratí se v nìm.
50 (28) ®ák je sjednocen s brahma èili átmanem.
51 (29) Astrální útvar vytvoøený kámickým principem, toti¾ ká-
marúpa èili tìlo ¾ádostí.
51 (30) Manasarúpa. První se vztahuje na astrální èili osobní já;
152
druhá na individualitu nebo ego podrobené znovuvtìlování, jeho¾
vìdomí na na¹í úrovni èili ni¾¹í manas musí být ochromeno.
55 (31) Kundaliní se nazývá þhadíÿ nebo svinutou silou pro její
spirálovité pùsobení nebo postup v tìle askety, jen¾ v sobì tuto
sílu vyvíjí. Je to ohnivá okultní nebo fohatická síla elektrické povahy,
velká prvotní síla, která je podkladem ve¹keré ústrojné i ne-
ústrojné hmoty.
58 (32) O této Stezce je zmínka ve v¹ech mystických dílech. Stejnì
praví Kr¹na v D¾òáné¹varí: þKdy¾ tato Stezka je spatøena . . . tu
a» se dáme na cestu ke kvìtu východu nebo ke komnatám západu,
ó luèi¹tníku, jdeme po této cestì, ani¾ bychom se hnuli. A» èlovìk
pøijde na kterékoli místo této stezky, jeho vlastní já se stane tímto
místem.ÿ þTy jsi Stezkaÿ se praví adeptu | guruovi | a ten to
sdìluje opìt po zasvìcení ¾ákovi. þJá jsem cesta a Stezkaÿ, øíká
jiný Mistr.
62 (33) Adeptství | þkvìt bódhisattvyÿ.
64 (34) Tanhá | þvùle k ¾ivotuÿ, strach pøed smrtí a láska k ¾ivotu,
ona síla èi energie, která je pøíèinou znovuzrozování.
81 (35) Mystické zvuky nebo melodie, které sly¹í kajícník na po-
èátku meditaèního cyklu jsou jogíny nazývány anáhata¹abda*.
85 (36) To znamená, ¾e v ¹estém stupni vývoje, kterým je v okultní
soustavì dhárana, musí být na této úrovni v¹echny smysly þusmrceny
ÿ (nebo ochromeny na této úrovni), aby pøe¹ly do smyslu
sedmého, vysoce duchovního, jako individuální schopnosti a splynuly
s ním.
87 (37) Viz pozn. 3 vý¹e.
88 (38) Ka¾dý stupeò vývoje v rád¾ajóze je symbolizován geometrick
ým obrazcem. Tento je oznaèován posvátným trojúhelníkem
a pøedchází dháranu. je znamením vysokých èélù, kde¾to jiný
druh trojúhelníku je znamením vysokých zasvìcencù. Je to symbol
þJáÿ, o nìm¾ hovoøil Buddha a u¾íval ho jako symbolu vtìlené
podoby tathágaty, kdy¾ byl osvobozen od tøí metod prad¾ni. Kdy¾
byly pøedbì¾né a ni¾¹í stupnì pøekroèeny, ¾ák ji¾ nevidí | zkratku
*Anáhata je ètvrtá èakra.
153
plné sedmice. Jeho skuteèný tvar zde nepodáváme, nebo» je témìø
jisté, ¾e by se ho hned chopili nìkteøí ¹arlatáni a | znesvìtili jej,
pou¾ívajíce ho k podvodným úèelùm.
88 (39) Hvìzda, která záøí nad hlavou, je þhvìzda zasvìceníÿ.
Kastovní znamení ¹ivaistù èili sekty uctívaèù boha ©ivy, velkého
ochránce v¹ech jogínù, je èerná kruhovitá teèka, nyní snad symbol
slunce, za starých dob okultismu symbol hvìzdy zasvìcení.
88 (40) Základna ( upádhi) nikdy nedosa¾itelného Plamene, pokud
kajícník je¹tì ¾ije tento ¾ivot.
89 (41) Dhjána * je poslední stupeò pøed stupnìm koneèným na
této zemi, jestli¾e se èlovìk stane dokonalým mahátmou. Jak ji¾
byl øeèeno, je si rád¾ajogín v tomto stavu je¹tì duchovnì vìdom
svého já a pùsobení svých vy¹¹ích slo¾ek. Jen je¹tì krok a octne
se na úrovni, která je stupnìm sedmým (podle nìkterých ¹kol ètvrt
ým). Tyto stupnì, po uskuteènìní pratjáháry | pøedbì¾ného vý-
cviku v ovládání vlastní mysli a my¹lenek | jsou dhárana, dhjána
a samádhi; tyto tøi se jmenují spoleèným jménem SANJAMA.
90 (42) Samádhi je stav, kdy asketa ztrácí vìdomí ka¾dé individuality,
i své vlastní. Stává se | V©ÍM.
93 (43) Ètyøi druhy pravdy jsou podle severního buddhismu kchu,
þbída èi utrpeníÿ; tu, þsouhrn poku¹eníÿ; mu, þjejich znièeníÿ;
tao, þstezkaÿ. Pìt þpøeká¾ekÿ jsou poznání, utrpení, pravda o lidské
slabosti, muèivá omezení a naprostá nutnost odlouèení se ode v¹ech
pout vá¹nì, ba i ¾ádostí. Poslední je þcesta spásyÿ.
95 (44) U brány þshromá¾dìníÿ stojí král márù Mahámáró a sna¾í
se oslepit èekatele záøí svého þdrahokamuÿ.
97 (45) Toto je ètvrtá þstezkaÿ z pìti stezek znovuzrozování,
které vedou a vrhají ve¹keré lidské bytosti do ustavièného stavu
¾alu a radosti. Tyto þstezkyÿ jsou jen úseky stezky jediné, po ní¾
kráèí karma.
*Viz pozn. 4, ver¹ 198.
154
Zlomek druhý: Dvì Stezky
102 (1) Tyto dvì ¹koly Buddhova uèení, toti¾ ezoterní a exoterní,
se nazývají té¾ naukou þsrdceÿ a naukou þokaÿ. Nábo¾enství bódhidharma
v Èínì | odkud se toto pojmenování dostalo do Tibetu |
je nazývalo Tun-men (ezoterní) a «ien-men (exoterní ¹kola). První
se tak nazývá proto, ¾e je to uèení, které vy¹lo ze srdce Gautamy
Buddhy, kde¾to nauka þokaÿ byla dílem jeho hlavy nebo mozku.
Nauka srdce se také nazývá þpeèe» pravdyÿ nebo þpravá peèe»ÿ,
symbol, který nacházíme v nadpisech v¹ech ezoterních dìl.
103 (2) þStrom poznáníÿ je název, který dávají stoupenci bódhidharmy
(nábo¾enství moudrosti) tìm, kdo dosáhli vý¹in mystick
ého poznání | adeptùm. Nágárd¾una, zakladatel ¹koly mádhjamik
ù, byl zván þDraèí stromÿ, proto¾e drak je symbolem moudrosti
a poznání. Strom je uctíván, proto¾e to bylo pod stromem bódhi
(moudrosti), kde se Buddha zrodil a do¹el osvícení, kde proslovil
své první kázání a kde zemøel.
106 (3) þTajné srdceÿ znamená ezoterní uèení.
114 (4) þDémantová du¹eÿ, vad¾rasattva, je titul nejvy¹¹ího
buddhy, pána ve¹kerých mysterií, který se nazývá vad¾radhára
a ádibuddha.
114 (5) Sat, jediná vìèná a absolutní skuteènost a pravda, kde¾to
v¹e ostatní je klam.
115 (6) Pøevzato z nauky ©in-siena, který uèí, ¾e je lidská mysl jako
zrcadlo, je¾ pøitahuje a zrcadlí ka¾dý atom prachu a musí být ka¾dodenn
ì prohlí¾eno a zbaveno prachu. ©in-sien byl ¹estým patriarchou
severní Èíny, který uèil ezoterní nauce bódhidharma.
116 (7) JÁ, které se znovuzrozuje, nazývají severní buddhisté
þpravý èlovìkÿ a ten se ve spojení se svým vy¹¹ím Já stane
buddhou.
116 (8) þBuddhaÿ znamená þosvícenýÿ.
119 (9) Viz pozn. 102 (1). Exoterní buddhismus prostého lidu.
119 (10) Obvyklá formule na poèátku buddhistických písem, je¾
155
znamená, ¾e to, co následuje, je záznam pøímé ústní tradice vedouc
í od Buddhy a arhatù.
124 (11) Rathapála, veliký arhat, oslovuje takto svého otce v legend
ì Rathapála sútrasanna. Ale ponìvad¾ v¹echny takovéto legendy
jsou alegorické (napø. Rathapálùv otec má dùm se sedmerými
dveømi), odtud výtka tìm, kdo je pøijímají doslovnì.
133 (12) Vy¹¹í Já, sedmý princip.
133 (13) Na¹e hmotná tìla se v mystických ¹kolách nazý-
vají þstínyÿ.
134 (14) Poustevník, který se odebral do d¾unglí a ¾ije v lesích,
kdy¾ se stal jogínem.
134 (15) ®u-laj, èínský název pro tathágatu, pojmenování dávané
ka¾dému buddhovi.
134 (16) Ve¹kerá severní i ji¾ní podání souhlasí v líèení, jak
Buddha ode¹el ze své samoty, jakmile rozøe¹il problém ¾ivota | tj.
získal vnitøní osvícení | a veøejnì uèil lidstvo.
137 (17) Ka¾dé duchovní Já je podle ezoterního uèení paprskem
planetárního ducha.
138 (18) þOsobnostiÿ èili hmotná tìla se nazývají þstínyÿ, je¾to
jsou pomíjející.
138 (19) Mysl (manas) je myslící princip nebo ego v èlovìku a má
vztah k samotnému poznání, proto¾e lidská ega jsou zvána mánasaputra,
synové (univerzální) mysli.
140 (20) Viz pozn. 34, ver¹ 306.
141 (21) Viz tamté¾.
142 (22) Roucho ¹angna od ©angnavasu z Rád¾agrhy, tøetího arhata
èi patriarchy, jak orientalisté nazývají hierarchii 33 arhatù,
kteøí ¹íøili buddhismus. þRoucho ¹angnaÿ znamená obraznì získání
moudrosti, s ní¾ se vstupuje do nirvány, kde je osobnost znièena.
Doslova je to zasvìcovací roucho novicovo. Edkins tvrdí, ¾e tato þz
trávy zhotovená látkaÿ byla pøinesena do Èíny z Tibetu za dynastie
Tong. Èínská i tibetská legenda praví: þKdy¾ se narodí arhat, je
mo¾no na èistém místì najít tuto rostlinu.ÿ
156
144 (23) þJít stezkou páramitÿ znamená stát se jogínem v úmyslu
stát se asketou.
147 (24) þZítraÿ znamená v pøí¹tím vtìlení.
148 (25) þVeliká cestaÿ nebo úplný cyklus existencí v jedin
ém okruhu.
157 (26) Òima, Slunce v tibetské astrologii. Migmar èili Mars je
symbolizován þokemÿ a Lhagpa èili Merkur þrukouÿ.
159 (27) Sótapatti èili þten, kdo vstupuje do prouduÿ nirvány,
nedosáhne-li cíle z nìjakých výjimeèných dùvodù, mù¾e zøídka dos
áhnout nirvány v jediném ¾ivotì. Obyèejnì se øíká, ¾e èéla zaène
usilovat o vzestup v jednom ¾ivotì a dosahuje ho nebo ho dokonèuje
v sedmém následujícím vtìlení.
170 (28) Znamená osobní ni¾¹í já.
171 (29) Tírthikové jsou bráhman¹tí sektáøi za Himálajemi, které
buddhisté ve svaté zemi Tibetu nazývají þnevìøícíÿ a naopak.
172 (30) Neomezené vidìní nebo nadlidský psychický zrak. Arhat
vidí a pozná v¹e v dáli i na místì, kde se právì nachází.
172 (31) Viz pozn. 22 vý¹e, rostlina ¹angna.
173 (32) þ®ivýmÿ je nesmrtelné vy¹¹í Já a þmrtvýmÿ je ni¾¹í
osobní já.
177 (33) Viz pozn. 4, ver¹ 306.
178 (34) þTajný ¾ivotÿ je ¾ivot jako nirmánakája.
180 (35) þZjevnáÿ a þtajná Stezkaÿ | jednak ta, o ní¾ jsou pou-
èováni laikové, exoterní a v¹eobecnì pøijímaná, jednak ta, která je
stezkou tajnou | její¾ povaha je vysvìtlována pøi zasvìcování.
184 (36) Lidé, kteøí neznají ezoterní pravdy a moudrost, jsou naz
ýváni þ¾ijící mrtvíÿ.
186 (37) Viz pozn. 34, ver¹ 306.
191 (38) Upozornìní vydavatele: Tato poznámka má v rùzných
vydáních Hlasu Ticha dvì rozporná znìní, proto uvádíme obì.
1. pùvodní poznámka ve star¹ích vydáních:
Pratjékabuddhové jsou oni bódhisattvové, kteøí usilují o dosa¾ení
157
roucha dharmakáji a èasto je získávají po øadì ¾ivotù. Nestarajíce
se vùbec o strasti lidstva a nesna¾íce se mu pomoci, nýbr¾ usilujíce
jen o svou vlastní bla¾enost, vstupují do nirvány a mizí zrakùm
i srdcím lidí. V severním buddhismu je slovo pratjékabuddha toté¾
jako duchovní sobectví.
2. Ve vydání 2nd Miniature Edition (Adyar) 1983, podle jeho¾
reprintu z r. 1985 byl revidován celý text knihy, má tato poznámka
následující znìní podepsané ¾ákyní a nástupkyní autorky:
Annie Besantová praví:
þPratjékabuddha stojí na úrovni buddhy, ale jeho dílo pro svìt nemá
nic spoleèného s jeho uèením a jeho hodnost byla v¾dy obklopena
tajemstvím. Nesmyslný názor, ¾e on na tak nadlidské úrovni moci,
moudrosti a lásky, by mohl být sobecký, se nachází v exoterických
knihách, aèkoli je nesnadné poznat, jak mohl vzniknout. H.P. B.
mne povìøila, abych opravila chybu, kterou opsala z jakéhosi pramene
v okam¾iku nedbalosti.ÿ (The Secret Doctrine, Adyar ed.,
1971, vol. 5, p. 399, fn.)
Zlomek tøetí: Sedm bran
196 (1) Upádhjája je duchovní uèitel, guru. Severní buddhisté si
je obyèejnì volí mezi nald¾orpy, svìtci znalými Gotrabhúd¾òány
a D¾òánadar¹ana¹uddhi, uèiteli tajné moudrosti.
196 (2) Jána | vùz; mahájána je tedy þveliký vùzÿ a hínajána
þmen¹í vùzÿ, jména dvou ¹kol nábo¾enského a lozo ckého uèení
v buddhismu.
197 (3) ©rávaka | posluchaè nebo ¾ák, který se úèastní nábo¾ensk
ého vyuèování. Odvozeno od koøene ¹ru. Kdy¾ od teorie pøistoupí
k praxi nebo k vykonávání askeze, stává se ¹ramanem, þpraktikemÿ
od ¹rama, èinnost. Jak ukazuje Hardy, tato dvì pojmenování odpov
ídají øeckým slovùm akoustikoi a asketai.
198 (4) Samtan (tibetsky) znamená toté¾ jako sanskrtské slovo
dhjána nebo stav meditace, který má ètyøi stupnì.
158
198 (5) Páramita je ¹est nadsmyslových ctností; pro knìze jich
je deset.
201 (6) Sótapatti znamená doslova þten, kdo vstoupil do prouduÿ,
jen¾ vede k oceánu nirvány. Toto jméno naznaèuje první stezku.
Jméno druhé je stezka sakrdágámina, þtoho, kdo se narodí (u¾ jen)
jednouÿ. Tøetí se nazývá anágamin, þten, kdo se ji¾ nikdy nezrodíÿ,
leda by si to pøál, aby pomohl lidstvu. Ètvrtá stezka je známa jako
stezka rahata nebo arhata. Ta je nejvy¹¹í. Arhat vidí nirvánu je¹tì
za ¾ivota. Není pro nìho posmrtným stavem, ale stavem samádhi,
v nìm¾ pro¾ívá ve¹kerou bla¾enost nirvány*.
206 (7) þDosa¾ení bøehuÿ je u severních buddhistù toté¾ jako dosa-
¾ení nirvány uskuteèòováním ¹esti a deseti páramit (ctností).
221 (8) MISTROVSKÁ DU©E je álaja, univerzální du¹e, nebo
átman, z nìho¾ má ka¾dý èlovìk v sobì paprsek, a pøedpokládá
se, ¾e je ka¾dý èlovìk schopen se s átmanem ztoto¾nit a ponoøit
se do nìho.
222 (9) Antahkarana je ni¾¹í manas, spojující cesta nebo spojení
samo mezi osobností a vy¹¹ím manas èili lidskou du¹í. Pøi smrti je
znièena jako cesta nebo spojovací prostøedek a její pozùstatky dále
¾ijí jako kámarúpa | astrální slupka.
225 (10) Severní buddhisté a v¹ichni Èíòané vskutku nacházejí
v hlubokém hukotu nìkterých velikých a posvátných øek základní
zvuk pøírody. Odtud ono pøirovnání. Je dobøe známou skuteèností
ve fyzice stejnì jako v okultismu, ¾e úhrnný zvuk pøírody | jaký
tøeba sly¹íme v hukotu velkých øek, hluku zpùsobeném vlnícími se
vrcholky stromù ve velikých lesích nebo v hluku vzdálených mìst |
je prostým tónem o zcela znatelné vý¹ce. Fyzikové i hudebníci nám
to dokazují. Tak prof. Rice ( Èínská hudba) ukazuje, ¾e Èíòané
uznávali tento fakt ji¾ pøed tisíciletími tím, ¾e prohla¹ovali, ¾e
*Jak málo se mù¾eme spolehnout na orientalisty, pokud se týèe pøesnosti slov
a jejich významu, toho pøíkladem je pøípad zde uvedených tøí þuznanýchÿ autorit.
Tak ona ètyøi jména právì vysvìtlená udává R. Spence Hardy takto:
1. sován; 2. sakadagam; 3. anágami a 4. arhan. Rev. J. Edkins je uvádí jako:
1. sótápanna; 2. sagardagam; 3. anágámi a 4. arhan. Schlagintweit je opìt pøepisuje
zcela jinak a kromì toho dává ka¾dému výrazu je¹tì jiný a zcela nový
odstín významu.
159
þproudící vody Huang-ho vydávají zvuk zvaný kung zvaný þvelký
tónÿ èínské hudby. Prof. Rice tvrdí, ¾e tento tón odpovídá F,
þkterý moderní fyzikové pova¾ují za skuteèný základní tón pøírody
ÿ. Prof. Silliman se o tom také zmiòuje ve svých Základech fyziky
slovy, ¾e þtento tón je pova¾ován za støední klavírní F, které
proto mù¾e být pokládáno za základní tón pøírodyÿ.
227 (11) Bönové nebo dugpové ze sekty þÈervených èepicÿ jsou pova
¾ováni za velmi zbìhlé v èarodìjnictví. Obývají západní a Malý
Tibet a Bhútán. V¹ichni jsou tantrikové. Je úplnì smì¹né, kdy¾
vidíme, jak si orientalisté, kteøí nav¹tívili tibetské pohranièí jako
tøeba Schlaginweit a dal¹í, pletou obøady a odporné praktiky tìchto
sektáøù s nábo¾enskou vírou východních lamù, þ¾lutých èepicÿ, a jejich
nald¾orpù èili svìtcù. Následující text je toho pøíkladem.
237 (12) Dord¾e je v sanskrtu vad¾ra, zbraò nebo nástroj v rukou
nìkterých bohù (tibetských dag¹e, dévù, kteøí ochraòují lidi)
a pøedpokládá se o nìm, ¾e má stejnou okultní sílu, tak¾e vyèi¹»uje
vzduch jako ozon v chemii. Je to také mudra, gesto nebo poloha
tìla, která se zaujímá pøi meditaci. Je to zkrátka symbol moci nad
neviditelnými zlými vlivy buï jako pozice, nebo jako talisman. Bö-
nové a dugpové si v¹ak tento symbol pøisvojili a zneu¾ívají ho k úèel
ùm èerné magie. U þ®lutých èepicÿ èili gelugpù je symbolem moci,
jako je køí¾ u køes»anù; jeho u¾ívání není také v ¾ádném smìru pov
ìreènìj¹í. U dugpù je znakem èarodìjství stejnì jako pøevrácený
dvojitý trojúhelník.
237 (13) Virága je pocit naprosté lhostejnosti k objektivnímu
vesmíru, k radosti i bolesti. Slovo þnechu»ÿ nevyjadøuje zcela jeho
význam, je mu v¹ak pøíbuzné. (Nejbli¾¹ím ekvivalentem je snad nev
á¹nivost.)
245 (14) Ahankára |þjáÿ nebo pocit vlastní osobnosti, þjástvíÿ.
247 (15) þTen, kdo kráèí stopami svých pøedchùdcùÿ nebo þtìch,
kteøí pøi¹li pøed nímÿ je pravý význam slova tathágata.
249 (16) Sanvrtti je jedna ze dvou pravd, která ukazuje klamnou
povahu nebo prázdnotu v¹ech vìcí. V tomto pøípadì je to pravda relativn
í. Mahájánská ¹kola uèí rozdílu mezi tìmito dvìma pravdami
( paramárthasatja a sanvrttisatja; satja znamená þpravdaÿ). To je
160
jablkem sváru mezi ¹kolou mádhjamikù a jógaèarjù; první popírá
a druhá zase tvrdí, ¾e ka¾dá vìc existuje pùsobením pøedcházející
pøíèiny nebo ve spojení s vìcí druhou. Mádhjamikové jsou velcí nihilist
é a popíraèi, v¹e je pro nì parikalpita, klam, blud ve svìtì
my¹lenek, stejnì v subjektivním jako v objektivním vesmíru. Jóga-
èarové jsou velcí spiritualisté. Sanvrtti je tudí¾ jako pouhá relativní
pravda pùvodcem ve¹kerého klamu.
251 (17) Lhamajinové jsou elementálové a zlí duchové, kteøí mají
odpor k lidem a jsou jejich nepøáteli.
261 (18) D¾òánamárga znamená doslovnì þcesta d¾òány nebo
cesta èistého poznání paramárthy nebo (v sanskrtu) svasamvedaná,
þsebe si uvìdomující nebo sebeanalyzující pøemítáníÿ.
262 (19) Viz pozn. 4, ver¹ 114. þDémantová du¹eÿ nebo vad¾radh
ára pøedsedá dhjánibuddhùm.
274 (20) Toto je nará¾ka na dobøe známou víru na Východì (a pokud
jde o její podstatu i na Západì), ¾e ka¾dý nový buddha nebo
svìtec je novým vojínem v armádì tìch, kdo bojují o osvobození
nebo spásu lidstva. V zemích severního buddhismu, kde se hlásá
nauka o nirmánakájích | onìch bódhisattvech, kteøí se zøekli dobøe
zaslou¾ené nirvány nebo roucha dharmakája (je¾ je obojí nav¾dy
odluèují od svìta lidí), aby neviditelnì pomáhali svìtu a vedli jej
posléze k paranirvánì | ka¾dý nový bódhisattva nebo zasvìcený
velký adept se nazývá þosvoboditel lidstvaÿ. Prohlá¹ení, které uèinil
Schlaginweit ve svém Buddhismu v Tibetu ¾e tulpä ku nebo nirmá-
nakája jest þtìlo, v nìm¾ se buddhové nebo bódhisattvové objevují
na zemi, aby uèili lidiÿ| je absurdnì nepøesné a nevysvìtluje nic.
274 (21) Zde se poukazuje na lidské vá¹nì a høíchy, které jsou
hubeny bìhem zkou¹ek noviciátu a slou¾í jako dobøe zúrodnìná
pùda, v ní¾ þsvaté zárodkyÿ nebo semena nadsmyslových schopnost
í mohou vyklíèit. Pøedem dané nebo vrozené schopnosti, vlohy
a nadání jsou pova¾ovány za vlastnosti získané v pøedchozím vtì-
lení. Genialita je bez výjimky vloha nebo schopnost pøinesená z jin
ého zrození.
279 (22) Titik¹a je pátý stav v rád¾ajóze | stav svrchovaného indiferentismu;
podrobení se, pokud je to nezbytné, þradostem a bo-
161
lestem v¹ech bytostíÿ, pøi nìm¾ v¹ak ¾ádnou radost ani bolest nepro
¾íváme | zkrátka stav svrchovaného indiferentismu tìlesného,
du¹evního a mravního, lhostejnosti a necitlivosti k radosti i bolesti.
281 (23) Sovaní je ten, kdo cvièí sovan, první stezku v dhjánì, èili
sotápatti.
281 (24) þDenÿ zde znamená celou manvantaru, období nezmìrn
ého trvání.
286 (25) Hora Méru, posvátná hora bohù.
288 (26) V symbolice severních buddhistù má prý Amitábha èili
þprostor bez hranicÿ ( parabrahma) ve svém ráji dva bódhisattvy |
Kuan-¹`-jina a Ta-¹`-è` | kteøí vìènì vyzaøují svìtlo na tøi svìty,
ve kterých ¾ijí, vèetnì na¹eho (viz pozn. 27 dále), aby tímto svìtlem
(poznání) pomohli pøi pouèování jogínù, kteøí sami opìt povedou
lidi ke spáse. Podobenství praví, ¾e tito dva bódhisattvové dosáhli
svého vzne¹eného postavení v Amitábhovì øí¹i díky skutkùm milosrdenstv
í, které konali jako jogínové na zemi.
288 (27) Tyto tøi svìty jsou tøi úrovnì bytí, pozemská, astrální
a duchovní.`
293 (28) þStrá¾ná zeïÿ nebo þzeï ochranyÿ. Uèení øíká, ¾e nahromad
ìné úsilí jogínù, svìtcù a adeptù po mnohé generace, zvlá¹tì
nirmánakájù | vytvoøilo jakoby ochrannou zeï kolem lidstva, která
je jako ¹tít chrání pøed je¹tì vìt¹ími zly.
300 (29) Klé¹a je láska k zábavì nebo k svìtské rozko¹i, dobré
nebo zlé.
300 (30) Tanhá, vùle k ¾ivotu, která zpùsobuje znovuzrozování.
301 (31) Tento þsoucitÿ nesmí být pokládán za toté¾ jako þBùh,
bo¾ská láskaÿ theistù. Soucit zde pøedstavuje abstraktní, neosobní
zákon, jen¾ je uvádìn ve zmatek nesouzvukem, utrpením a høíchem,
jeliko¾ jeho povahou je absolutní harmonie.
305 (32) V názvosloví severních buddhistù jsou v¹ichni velcí arhatov
é, adepti a svìtci nazýváni buddhy.
306 (33) Bódhisattva znamená v duchovní hierarchii ménì ne¾
þdokonalý buddhaÿ. V øeèi exoterního nábo¾enství se tyto výrazy
162
mnohdy zamìòují. Pøesto vrozené a vskutku lidové cítìní staví bó-
dhisattvu vzhledem k jeho sebeobìtování vý¹e ne¾ buddhu.
306 (34) Tatá¾ lidová úcta nazývá þbuddhy soucituÿ ony bódhisattvy,
kteøí dosáhnuv¹e stupnì arhata (tj. dokonav¹e ètvrtou nebo
sedmou Stezku), odmítají vstoupit do nirvánického stavu nebo þobl
éknout roucho dharmakáji a pøejít na druhý bøehÿ, proto¾e by pak
bylo nad jejich síly pomáhat lidem tøeba jen tolik, kolik jim dovoluje
karma. Dávají pøednost tomu zùstat neviditelnì (dá se øíci
vduchu) ve svìtì a pøispívají ke spáse lidí tím, ¾e na nì pùsobí, aby
se øídili Dobrým zákonem, tj. vedou je po Stezce spravedlnosti. Je
èástí exoterního severního buddhismu uctívat v¹echny takové velik
é povahy jako svìtce a vzná¹et k nim modlitby jako to dìlají
øeètí a øím¹tí katolíci ke svým svìtcùm a patronùm. Naproti tomu
ezoterní uèení takové vìci neobhajuje. Mezi tìmito dvìma uèeními
je veliký rozdíl. Laik zevního nábo¾enství sotva zná pravý význam
slova nirmánakája | z toho potom vzniká matení pojmù a nevhodn
é výklady orientalistù. Napø. Schlaginweit se domnívá, ¾e tìlo
nirmánakája je tìlo hmotné, které na sebe berou buddhové, kdy¾ se
vtìlují na zemi | þta nejménì vzne¹ená z jejich pozemských pøítì-
¾íÿ (viz Buddhismus v Tibetu) | a pokraèuje, aby podal naprosto
nesprávný názor o pøedmìtu. Skuteèné uèení je v¹ak toto:
Tøi tìla èili tvary buddhù se nazývají:
1. nirmánakája,
2. sambhógakája,
3. dharmakája.
První je ona éterická forma, kterou by buddha vzal na sebe, kdy¾ by
se po opu¹tìní hmotného tìla chtìl objevit na zemi ve svém astráln
ím tìle | maje k tomu je¹tì ve¹keré poznání adepta. Bódhisattva
je v sobì vyvine bìhem své cesty. Kdy¾ dosáhl cíle a zøekl se jeho
plodù, zùstává na zemi jako adept; po smrti pak, místo aby vstoupil
do nirvány, zùstává v tomto nádherném tìle, které si sám pøipravil,
neviditelný pro nezasvìcené lidstvo, aby je støe¾il a ochraòoval.
Sambhógakája je toté¾, ale s dal¹ím leskem þtøí dokonalostíÿ,
z nich¾ jedna je naprostým vyhlazením v¹ech pozemských zájmù.
163
Dharmakája je tìlo dokonalého buddhy, tj. není to tìlo, ale ideální
dech: vìdomí ponoøené do univerzálního Vìdomí nebo du¹e zbaven
á v¹ech pøívlastkù. Jakmile se jednou adept nebo buddha stal
dharmakájou, zanechává za sebou ve¹keré mo¾né spojení se zemí
a my¹lenky na ni. A tak, aby mohl pomáhat lidstvu, adept, který
získal právo na nirvánu, þvzdává se tìla dharmakájaÿ øeèeno mystickou
øeèí; ponechává si z tìla sambhógakája jen veliké a dokonal
é poznání a zùstává ve svém tìle nirmánakája. Ezoterní ¹kola
uèí, ¾e Gautama Buddha s nìkolika svými arhaty je takovým nirm
ánakájou, nad nìho¾ pro jeho veliké sebeobìtování a zøeknutí se
ve prospìch lidstva není znám vy¹¹í.
313 (35) Òalwa je na¹e zemì | zcela pøípadnì zvaná þpekloÿ
a podle ezoterní ¹koly nejvìt¹í ze v¹ech pekel. Ezoterní uèení nezn
á pekla nebo místa trestu kromì planety zemì. Avièi je stav,
ne místo.
315 (36) To znamená, ¾e se narodil nový a dal¹í spasitel lidstva,
který povede lidi ke koneèné nirvánì, tj. po skonèení ¾ivotn
ího cyklu.
316 (37) Toto je jedna z obmìn formule, která v¾dy následuje po
ka¾dém pojednání, vzývání nebo pouèení | þmír v¹em bytostemÿ,
þpo¾ehnání v¹emu, co ¾ijeÿ atd.
164
VYSVÌTLIVKY
ádibuddha (sans.) pra-buddha, prvotní projev ¾ivotní moudrosti
a zku¹enosti, co¾ jest v kosmickém pojetí þsvìtloÿ, zprostøedkuj
ící vztahy mezi bytím a absolutnem.
adhjája (sans.) studium, kapitola.
ád¾òá (sans.) rozkaz; ¹esté psychické nervové centrum (èakra |
viz tam); le¾í mezi oboèím.
ad¾òána (sans.) nevìdomost, nesmysl, øí¹e svìtla a temnoty.
ahankára (sans.) egoismus, vìdomí já, pýcha, fale¹né já, citová
bytost.
áká¹a (sans.) vzdu¹ný prostor, obloha, prvek vzduchu.
álaja (sans.) bydli¹tì, du¹e.
Amitábha (sans.) buddha nezmìrného svìtla.
amrta (sans.) moøe nesmrtelnosti, nektar.
anágamin (sans.) ten, kdo se ji¾ nenarodí.
anáhata (sans.) ètvrté psychické nervové centrum (èakra | viz
tam); le¾í v mí¹ní oblasti srdce.
anáhata¹abda (sans.) þzvuk bez pùvoduÿ; mystický zvuk nebo melodie,
zvaná èasto þhudba sférÿ.
antahkarana (sans.) vnitøní orgán, myslící podstata, intuice, já-
ství, mysl.
apána (sans.) výdech; síla vymì¹ovací a pohlavní, jeden z projevù
prány (viz tam).
áranjaka (sans.) obyvatel lesù, pøenesenì název staroindických
spisù.
arhat (sans.) dùstojný, svrchovaný, vládce; nejvy¹¹í mni¹ský
stupeò.
árja (sans.) vzne¹ený.
arúpa (sans.) bez tvaru.
asat (sans.) nebytí, nepravda, následek.
astrální (z lat.) hvìzdný, nadpozemský; sféra obydlená bytostmi
podrobenými svým pudovým slo¾kám.
asura (sans.) démon, zlý duch.
átman (sans.) svìtová du¹e, Já.
avièi (sans.) peklo.
165
avidja (sans.) nevìdomost.
bódhi (sans.) dokonalé poznání.
bódhisattva (sans.) probuzená bytost, kandidát buddhovství.
bön (tib.) pùvodní pøedbuddhistické nábo¾enství v Tibetu.
brahma (sans.; nesklonné) nejvy¹¹í duchovní princip.
Brahma (sans.) tvùrce svìta, Bùh | stvoøitel.
buddha (sans.) osvícená, probuzená bytost prostoupená indiferentismem
s nádechem neosobního soucitu se v¹ím, co ¾ije.
Buddha Gautama þosvícenýÿ, þprobuzenýÿ, princ Gautama Siddharta,
tj. þten, jeho¾ cíl je naplnìnÿ; ¾il 563{483 pø.Kr.
buddhi (sans.) inteligence, rozum, my¹lenka, moudrost.
bytnost jsoucnost, existence, podstata; vìdomím vybavená procesuj
ící struktura.
bytost tvor, osoba, stvoøení; zdánlivì statická èili neprocesující
bytnost.
bytostnost soubor fyzických a psychických slo¾ek, jej¾ èlovìk zpravidla
klamnì pokládá za bytost.
èakra (sans.) kolo; pøenesenì psychické centrum v tìle.
èéla (sans.) slu¾ebník, ¾ák jógy.
dag¹e (tib., dgra-g¹ed) þusmrcovaè nepøíteleÿ, déva (viz tam) chrá-
nící lidi.
dána (sans.) uèení, dávání, dar, ¹tìdrost.
dar¹ana (sans.) poznání, lozo e, systém.
déva (sans.) bùh ni¾¹ího øádu.
dhárana (sans.) dr¾ení, soustøedìní, duchovní koncentrace.
dharma (sans.) þpravda o sobìÿ, zákon, Buddhovo uèení.
dharmakája (sans.) þtìlo pravdyÿ, stav þpravdy samé o sobìÿ,
èisté transcendentní bytí buddhy, nejvy¹¹í ze tøí mystických tìl
podle mahájánského buddhismu; dal¹í viz sambhógakája a nirm
ánakája.
dhjána (sans.) rozjímání, meditace, ponoøení.
dhjánibuddhové (sans.) þnebe¹tíÿ buddhové, vzniklí z rozjímání
kosmické moudrosti (Ádibuddhy): Vairóèana, Ak¹óbhja, Ratnasambhava,
Amitábha, Amóghasiddhi.
dhjániové viz dhjánibuddhové.
dord¾e (tib. rdo-rd¾e; sans. vad¾ra) rituální ¾ezlo, hromoklín.
Dugpa (tib., `brug-pa) obyvatel þdraèí zemìÿ, Bhútánec.
166
d¾agrat (sans.) bdìní.
d¾ívanmukti (sans.) vykoupení za ¾iva.
d¾òána (sans.) poznání, vìdìní, moudrost.
d¾òánamárga (sans.) cesta k vìdìní.
exoterní (z øec. zákl.) urèený pro ¹ir¹í okruh, veøejný; opak ezotern
ího.
ezoterní (z øec. zákl.) tajný, vnitøní, skrytý, pøístupný jen zasvì-
cencùm.
guru (sans.) duchovní uèitel.
hadí síla ohnivá tvùrèí síla, ulo¾ená v tìle ve tøech a pùl závitech
jako tenouèký hádek v oblasti konce páteøe; její sanskrtský ná-
zev je kundaliní.
hínajána (sans.) þmalý povozÿ, smìr buddhismu roz¹íøený na jih
a jihovýchod od Indie.
iddhi viz siddhi.
í¹atva (sans.) tvùrèí schopnost, jedna z jógických sil siddhi (viz
tam).
jána (sans.) cesta (k osvobození), vùz.
jógaèára (sans.) buddhistická ¹kola pøibli¾nì v 3.{5. stol. po Kr.
kalpa (sans.) svìtová perioda; podle hinduistù tzv. Brahmùv
den, tj. doba od stvoøení jednoho svìta k jeho zániku |
4,320.000 let. Stejnì dlouhé je období neprojevu.
káma (sans.) ¾ádost, touha, láska.
karma (sans. karman | èin) zákon univerzální kauzality, zøetìzení
pøíèin a následkù.
kchu (èín.) trpìt, utrpení.
klé¹a (sans.) utrpení.
korwa (tib., skor-ba) nábo¾enský úkon þobcházení okoloÿ posvátn
ého objektu (chrámu, sochy apod.).
k¹ánti (sans.) trpìlivost.
Kuan-¹`-jin (èín.) þten, který naslouchá steskùmÿ, èínské jméno
Avalókité¹vary, bódhisattvy v doprovodu buddhy Amitábhy.
kundaliní (sans.) hadí síla (viz tam)
lama (tib., bla-ma) þnemající nad sebe vy¹¹íhoÿ; v Tibetu ozna-
èení pøíslu¹níka nejvy¹¹í církevní hierarchie, v Evropì oznaèení
tibetského mnicha vùbec.
Lhagpa (tib., lhags-pa) Merkur.
167
lhamajin (tib., lha-ma-jin) þne bùhÿ, ¾árlí na bla¾enství bohù, synonymum
sanskrtského výrazu asura.
lóka (sans.) vesmír, prostor, místo.
lug (tib., lugs) metoda, obyèej, zpùsob.
mahátma (sans.) þveliký duchÿ, v Indii èestný titul osob vysoce
zasvìcených a v novìj¹í dobì i jinak vynikajících.
mahájána (sans.) þvelké vozidloÿ nebo þvelká cestaÿ; smìr buddhismu
roz¹íøený na sever a severovýchod od Indie.
mája (sans.) kouzlo, klam, pøelud.
manas (sans.) rozum, mysl.
manvantara (sans.) nejdel¹í jednotka èasu v hinduismu, její¾ délka
se udává rùznì.
márga (sans.) (správná) cesta, prùchod.
Máró (pálij., sans. Mára) zosobnìné zlo.
Méru (sans.) duchovní hora tvoøící svislou osu zemì.
Migmar (tib., mig-dmar) þèervené okoÿ | Mars.
monada (z øec. jednotka) v duchovním pojetí ¾ivotný prvek, který
se zachycuje v organismu slo¾eném z ¾ivých bunìk.
mudra (sans.) gesto ruky se symbolickým významem.
náda (sans.) zvuk, tón.
nága (sans.) had, polobo¾ská bytost.
nald¾orpa (tib. rnal-`bjor-pa) þten, jen¾ dosáhl pokojeÿ, nábo¾ensk
ý asketa, mystik, jogín.
nirmánakája (sans.) þzázraènì transformované tìloÿ; lidský buddha;
bytost ¾ijící na rozhraní nirvány. Viz té¾ dharmakája a sambh
ógakája.
nirvána (sans.) vyvanutí; vykoupení ze ¾ivotní ¾íznì.
Òalwa (tib., dmjal-ba) þutrpeníÿ, jméno Zemì jako svìta lidí.
Òima (tib., òi-ma) Slunce.
para (sans.) vy¹¹í.
paraátman (sans.) nejvy¹¹í, svrchovaný nekoneèný Duch jako praprincip
¾ivého bytí.
parabrahma (sans.) nejvy¹¹í, neprojevená forma, naprosté jsoucno;
absolutní vìdomí.
paramártha (sans.) nejvy¹¹í moudrost, nejvy¹¹í pravda; cíl toho,
kdo hledá v duchovnu a doufá, ¾e tak získá osvobození.
páramita (sans.) dokonalost, ctnost.
168
parikalpita (sans.) klamná, pøedstavovaná povaha my¹lenek; je to
lozo cký názor mádhjamikù, jedné z buddhistických lozo ck
ých ¹kol.
parinirvána (sans.) nirvána (viz tam) spojená se smrtí tìla.
prad¾òa (sans.) pochopení, rozum, rozhodnutí.
prána (sans.) dech, vítr, ¾ivotní projev; kosmická energie, obsa¾ená
v prostoru, její¾ jeden aspekt naplòuje plíce pøi dýchání.
pratjáhára (sans.) þodta¾eníÿ (pozornosti od smyslových vzruch
ù).
pratjékabuddha (sans.) osvícený, který usiluje o realizaci stavu
dharmakája (viz tam) a dosud nepochopil, ¾e je nutno èinnì
odevzdávat vysoký duchovní obsah své bytosti jiným tou¾ícím
bytostem.
rád¾ajóga (sans.) královská jóga.
rága (sans.) lpìní, touha.
rúpa (sans.) forma, obraz, podoba.
sakrdágámin (sans.) kdo se ji¾ jen jednou narodí.
samádhi (sans.) ponoøení mysli, vytr¾ení.
sambhógakája (sans.) þtìlo dokonalého vybaveníÿ, projevená
moudrost. Viz té¾ dharmakája a nirmánakája.
samjak (sans.) dokonalý, dobøe, dohromady, pøesný.
Samjak Sambuddha (sans.) þDobøe Probuzenýÿ.
samprad¾òata samádhi (sans.) vytr¾ení s vìdomím.
samtän (tib., bsam-gtan) þpevná myslÿ, synonymum sanskrtského
výrazu dhjána.
sanjama (sans.) sebeovládnutí, duchovní koncentrace.
sansáró (pálij.; sans. sansára) vìèný kolobìh zrozování a umírání.
sanvrtti (sans.) relativní pravda, zakrytí.
sat (sans.) existence, bytí, pøíèina.
satja (sans.) pravda
sattva (sans.) nejvy¹¹í ze tøí slo¾ek kosmické energie, projevující se
svìtlem, jasem, lehkostí, harmonií, èistotou. Druhou slo¾kou je
rad¾as | neklid. Tøetí viz tamas.
siddhi (sans.) jógické síly vyvinuté jógou a karmickými zásluhami.
sótapatti (sans.) þdo proudu vstupujícíÿ èili ten, kdo vstoupil do
proudu vedoucího k nirvánì.
strá¾ce prahu mystická personi kace záporných morálních vlast-
169
ností, je¾ bývá na prudkých mystických cestách vylouèena z tìla
a pak se ¾áku mystiky manifestuje jako odpùrce na cestì dobroty.
Viz té¾ Máró.
svapna (sans.) spánek.
svasamvédana (sans.) vìdomí sebe.
su¹upti (sans.) hluboký spánek.
©ákja-Thupba (tib., ¹ákja thub-pa) þmocný z rodu ©ákjùÿ |
buddha.
¹íla (sans.) charakter, mravnost.
¹ramana (sans.) ¾ebravý mnich.
¹rávaka (sans.) naslouchání, ¾ák.
¹uddhi (sans.) èi¹tìní.
tamas (sans.) tma, nevìdomost; nejni¾¹í ze tøí slo¾ek kosmické
energie, projevuje se temnotou, tíhou, nevìdomostí. Ostatní viz
sattva.
tanhá (pálij., sans. tr¹na) touha po ¾ivotì, ¾ádost.
tantry (sans.) buddhistická a hinduistická nábo¾enská pojednání,
která vznikala od konce 8. stol. po Kr.
Ta-¹`-è` (èín.) þbódhisattva s velkou mocíÿ, èínské jméno bódhisattvy
Mandgaljájany v doprovodu buddhy Amitábhy.
tathágata (sans.) þtakto jdoucíÿ, toti¾ ze sansára (viz tam) k osvobozen
í; synonymum pro buddhy.
tao (èín.) Cesta, stezka vedoucí k poznání.
theoso e (z øec. theos | bùh, sophia | moudrost) mystické uèení
o podstatì svìta, formulované zakladatelkou Theoso cké spole
ènosti Helenou Petrovnou Blavackou (1831{1891).
titik¹a (sans.) trpìlivost.
tsi (èín.) brána shromá¾dìní.
«ien-men (èín.) þ¹kola postupného poznáváníÿ, exoterní ¹kola.
tulpä ku (tib., sprul-pa`i sku) þpøevtìlené tìloÿ | viz nirmá-
nakája.
Tun-men (èín.) þ¹kola náhlého procitnutíÿ, ezoterní ¹kola.
turíja (sans.) þètvrtýÿ (stav vìdomí); stav þnadvìdomíÿ, celistvá
zku¹enost.
upádhi (sans.) dodatek, podvod.
upádhjája (sans.) vyuèující svatý.
upani¹ady (sans.) závìreèná èást védu, základ pozdìj¹ích indic-
170
kých lozo í a nábo¾enství; nejstar¹í pocházejí z doby kolem
6. stol. pø. Kr.
vad¾ra (sans.) diamant, blesk; ¾ezlo | hromoklín; toté¾ jako tibetsk
ý výraz dord¾e (viz tam).
vad¾radhára (sans.) nositel vad¾ry.
vad¾rasattva (sans.) ten, jeho¾ podstatou je vad¾ra.
vairágja (sans.) odøeknutí, lhostejnost.
vidja (sans.) uèení, moudrost, poznání.
víná (sans.) indický strunový nástroj podobný loutnì se ètyømi
strunami.
virága (sans.) bezvá¹nivost.
vírja (sans.) energie, stateènost, síla.
®u-laj (èín.) èínské synonymum sanskrtského slova buddha.
171
OBSAH
ÚVOD KOMENTÁTORA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
PØEDMLUVA HELENY PETROVNY BLAVACKÉ . . . . . 8
Zlomek I. HLAS TICHA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Zlomek II. DVÌ STEZKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Zlomek III. SEDMBRAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
POZNÁMKY Heleny Petrovny Blavacké . . . . . . . . . . . . 150
VYSVÌTLIVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
173
Kvìtoslav Minaøík | Helena Petrovna Blavacká
Mahájánské texty
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 12
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Text Hlasu ticha revidován podle anglického originálu:
THE VOICE OF THE SILENCE
being chosen fragments from
The book of the Golden Precepts
Translated and annotated by H.P.B.
The Theosophical Publishing House, Adyar, Madras, India
1983, reprint 1985
Obálku navrhl Richard Bergant
Vydal CANOPUS,
Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání první
Stran 176
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { IceBe arSoF, Praha
