MILARÄPA
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 13
CANOPUS
Tato tibetská kresba znázoròující Milaräpùv ¾ivot
byla pøeti¹tìna z anglického originálu
W.Y. Evans-Wentz
MILARÄPA
velký tibetský jógin
Komentuje Kvìtoslav Minaøík
CANOPUS
Praha 1996
Commentary
c Kvìtoslav Minaøík, 1996
Translation
c Jiøí Viktora, 1996
c PhDr. Josef Kolma¹, DrSc.
c W.Y. Evans Wentz, 1928, 1951
This translation of Tibet's Great Yog Milarepa Second Edition
edited by W.Y. Evans-Wentz originally published in English
in 1951 is published by arrangement with Oxford University Press.
Tento pøeklad knihy Milaräpa, velký tibetský jógin, druhé vyd
ání, vydanéW.Y. Evans-Wentzem, publikované pùvodnì anglicky
v r. 1951, je publikován se souhlasem Oxford University Press.
Na pøedsádce jsou reprodukovány 1. a 2. strana tibetského xylografu
Milaräpovy Biogra e (dergeské vydání, 18. století). Ze sbírek
Tibetské knihovny Orientálního ústavu AV ÈR v Praze.
ISBN 80-85202-28-X
Tento Milaräpùv ¾ivotopis vìnuji
tìm, kdo nevìøí na základì knih
a tradice, ale kdo hledají vìdìní tím,
¾e je uskuteèní.
W.Y. E.-W.
OBSAH
PØEDMLUVA KOMENTÁTORA . . . . . . . . . . . . . . . 11
O ÈESKÉMPØEKLADU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
PØEDMLUVAW.Y. EVANS-WENTZE . . . . . . . . . . . . 29
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
I. Význam D¾ecün Kambumu . . . . . . . . . . . . . . . 31
II. Historická hodnota vyprávìní . . . . . . . . . . . . . . 32
III. Tibetské ¹koly buddhistické lozo e . . . . . . . . . . 34
IV. Duchovní linie kagjüpovcù . . . . . . . . . . . . . . . . 36
V. Pozdìj¹íMilaräpovi následníci . . . . . . . . . . . . . . 39
VI. Srovnání kagjüpù s køes»anskými gnostiky . . . . . . . 40
VII. Odchylné sekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
VIII. Rodokmen tibetských buddhistických sekt . . . . . . . 44
IX. Obhajoba poustevnického ideálu . . . . . . . . . . . . 46
X. O arhatovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
XI. Text a pøeklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
XII. Místo D¾ecün Kambumu v tibetské literatuøe . . . . . 55
XIII. Milaräpa, velikán lidstva . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
DÍL PRVNÍ
STEZKA TEMNOTY
KAPITOLA I: PÙVOD A NAROZENÍ
Räèhungùv sen vedoucí k napsání tohoto ¾ivotopisu;
Milaräpùv pùvod a narození. . . . . . . . . . . . . . . . . 65
7
KAPITOLA II: CHU« STAROSTÍ
Smrt a poslední vùle Milaräpova otce; protiprávní pøisvojen
í si majetku strýcem a tetou z otcovy strany; z toho
vzniklé starosti, je¾ musel Milaräpa sná¹et se svou matkou
a sestrou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
KAPITOLA III: ©KOLENÍ V ÈERNÉM UMÌNÍ
D¾ecünùv guru a jeho ovládání èerného umìní. D¾ecün
znièí magií pìtatøicet svých nepøátel a bohatou ¾eò jeè-
mene ostatních. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
DÍL DRUHÝ
STEZKA SVÌTLA
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
KAPITOLA IV: HLEDÁNÍ SVATÉ DHARMY
D¾ecünùv odchod od gurua èerného umìní a jak nalezl
svého gurua pravé nauky Marpu Pøekladatele. . . . . . . 104
KAPITOLA V: ZKOU©KA A POKÁNÍ
D¾ecün je poslu¹en rozkazù svého gurua Marpy a musí
pøitom vytrpìt podivné zkou¹ky a mnoho bolestného. Ve
svém zoufalství opustí tøikrát Marpu, aby si vyhledal nov
ého gurua, vrací se v¹ak v¾dycky zase zpìt. . . . . . . . 113
KAPITOLA VI: ZASVÌCENÍ
Dokonání zkou¹ek; D¾ecünovo zasvìcení a Marpova pøedpov
ìï o nìm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
KAPITOLA VII: OSOBNÍ GURUOVO VEDENÍ
Ovoce D¾ecünových meditací a studia. Marpova poslední
cesta do Indie. D¾ecünùv prorocký sen a Marpùv výklad.
Marpùv osobní úkol ka¾dému z jeho hlavních ètyø ¾ákù. . 152
8
KAPITOLA VIII: ODCHOD OD GURUA
Veden snem opou¹tí D¾ecün svou poustevnu a získává
od svého gurua svolení vrátit se do Ca, svého rodi¹tì.
Poslední nauèení a napomenutí guruovo; bolestný odchod
a D¾ecünùv pøíchod do Ca. . . . . . . . . . . . . . . . . . 173
KAPITOLA IX: ODØÍKÁNÍ
Zklamání, které D¾ecün za¾il pøi svém návratu domù.
Jeho slib vést asketický ¾ivot a cvièit pohrou¾ení v samotì.190
KAPITOLA X: POHROU®ENÍ O SAMOTÌ
D¾ecünova meditace v horské samotì; vnìj¹í zku¹enosti
a psychicko-fyzické výsledky; jeho písnì o tìchto zá¾itcích. 199
KAPITOLA XI: POUSTEVNY A SLU®BA V©EM ®IVOUC
ÍM BYTOSTEM
D¾ecünovi ¾áci a místa jeho meditací; jeho slu¾ba v¹em
¾ivoucím bytostem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
KAPITOLA XII: NIRVÁNA
D¾ecün po¾ije otrávené mléko od Cagphupovy milenky.
Poslední shromá¾dìní D¾ecünových ¾ákù a divy, které se
pøitom udály. D¾ecünova øeè o nemoci a smrti. Jeho pìt
øeèí jako poslední vùle. Cagphupovo obrácení. D¾ecünova
závì», jeho odchod do samádhi a nadpøirozené jevy, které
tím povstaly. Räèhungùv pozdní pøíchod, jeho modlitba
k D¾ecünovi a odpovìï na ni. Podivuhodné události pøi
zpopelnìní a relikvie. Vykonání D¾ecünovy poslední vùle.
Jeho ¾áci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
DOVÌTEK
D¾ecünovi ¾áci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328
DOZPÌV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331
POZNÁMKYW.Y. EVANS-WENTZE . . . . . . . . . . . . 333
9
JOSEF KOLMA©: NA OKRAJ ÈESKÉHO VYDÁNÍ
MILARÄPOVY BIOGRAFIE . . . . . . . . . . . . . . . 364
BIBLIOGRAFICKÝDOPLNÌK . . . . . . . . . . . . . . 369
POZNÁMKA K TRANSKRIPCI (VÝSLOVNOSTI) A
TRANSLITERACI (PØEPISU) TIBETSKÝCH SLOV . 377
SEZNAMTIBETSKÝCHVÝRAZÙ . . . . . . . . . . . . . . 379
10
PØEDMLUVA KOMENTÁTORA
Tato kniha vypravuje podivuhodný pøíbìh ¾ivota. Tak podivuhodný,
¾e mu svìtský èlovìk ani nebude moci porozumìt. Ba dokonce mu
sotva porozumìjí i tzv. laiètí mystikové (na rozdíl od mystikù køes-
»anských, pøedev¹ím církve øímskokatolické), pokud nebudou v praxi
znát mahájánský buddhismus a budou oèekávat výrazné mystické
výsledky od formálního pøiznání se k mystice a nìjakých soustøeïovac
ích cvièení. Takoví mystikové toti¾ snadno upadají do omylu, ¾e
nejvy¹¹í mystické výsledky získají jako odezvu na pùlhodinové denní
cvièení písmen nebo bezmy¹lenkovitosti a ¾e tímto úsilím pøitáhnou
k sobì bo¾í milost, která snadno zahladí jejich celodenní zamìøení
mysli do svìta.
Vyprávìní tohoto pøíbìhu mù¾e prospìt obìma, jak svìtskému
èlovìku, tak i laickému mystikovi. Pokud svìtský èlovìk pøedem nepokl
ádá za lháøe ka¾dého, i mravnì neju¹lechtilej¹ího èlovìka, kdy¾
hovoøí o svých neobyèejných zku¹enostech a poznatcích, mù¾e èetbou
tohoto díla dospìt k posilujícímu pøesvìdèení, ¾e øe¹ení ¾ivotn
ích problémù není tak jednoduché, aby mohl ¾ít jen pro ukájení
neomezované pudovosti. Tím si otevøe novou cestu ¾ivotem alespo
ò ve svých názorech. Pøi vìcné snaze po ní mù¾e dojít ke spáse
pøes její pøedchozí stupnì, niternou harmonii a bla¾enost; ta docela
zjevnì poznamená jeho pocitový ¾ivot.
Kdo se na základì nesprávné mystické nauky domnívá, ¾e probl
ém celého mystického vývoje mù¾e vyøe¹it jednoduchým cvièen
ím písmen nebo nìjaké pøedstavy umís»ované doprostøed prsou
nebo prostým zastavováním my¹lení, mù¾e se v této knize pou
èit, ¾e k mystickému vývoji je tøeba, aby zpracoval svou bytost
na mnohem ¹ir¹í základnì. Tak zaujme k mystické praxi správný
postoj a vstoupí snad koneènì na cestu, která konèí posvìcením
jeho samého.
11
Nech» se ètenáø sna¾í pochopit, ¾e D¾ecün Milaräpa získal na
cestì k svému produchovnìní a¾ pøíli¹ mnoho ze zevních zkou¹ek,
které mu ulo¾il jeho guru Marpa Pøekladatel. Pod vlivem èetby rùzn
ých èeských knih o mystice se bohu¾el mù¾e domnívat, ¾e zevní
zkou¹ky (askeze), jaké Milaräpa a pøed ním Buddha podstoupili,
byly pøinejmen¹ím zbyteèné. Bude proto dobøe, kdy¾ pochopí se
mnou, ¾e touha po hmatatelných výsledcích v mystickém úsilí bude
þvysly¹enaÿ jenom tím, jak ¾ije: zpùsobem ¾ivota, jaký odpovídá
tìmto výsledkùm. Tedy nikoli snivé touhy, ale sám ¾ivot je ta vehementn
í síla, která jednak vytváøí ¾ivotní názor, jednak omezuje
my¹lení a vytváøí pøedpoklady chápání. Na¹i hledající lidé to právì
pod vlivem nesprávných informací o mystice neberou v úvahu a domn
ívají se, ¾e askeze a zkou¹ky jsou zbyteèné a ¾e není tøeba nièeho
více, ne¾ aby snad pùl hodiny dennì þcvièili písmenaÿ.
Taková pøedstava lahodí svìtskému èlovìku, který tou¾í po
mystických výsledcích; jeho mystické snahy v¹ak nepovedou k dobr
ému. Soustøeïování je toti¾ psychický tlak na bytost; tímto tlakem
se uvolòuje a rozzaøuje dobrá karma, utajená v tìle, a takov
íto mystikové ji postupnì promrhají svìtským my¹lením a cítì-
ním. Ti mystikové, kteøí zakládají své snahy na þcvièeníchÿ, se
postupnì stanou z hlediska dobré karmy ¾ebráky, proto¾e ji takto
prohospodaøili.
Milaräpa byl tvrdì zkou¹en. To proto, ¾e mìl moudrého gurua,
který dobøe vìdìl jak zachovat kapitál jeho dobré karmy a posléze
ho promìnit v duchovní hodnoty. A ná¹ ètenáø by mìl vìdìt, ¾e
zásahy jeho gurua byly pøesnì vypoèteny, aby vedly k rozvoji jeho
vnitøní pøirozenost, která ji¾ musela být embryem velikého jógina,
mudrce a svìtce. Nech» v¹ak také ví, ¾e sama zevní askeze by k jej
ímu rozvoji skuteènì nestaèila. Askeze je toti¾ úèelná pouze potud,
pokud prohlubuje asketovu pokoru a kouzlí pøed jeho oèima
pøedstavy o existenci nadpomyslitelného kosmického dobra, kterého
mù¾e být asketa podle své víry je¹tì úèasten. Pokud v¹ak z askeze
12
v bytosti vznikají pouze pocity utrpení, vìdomí vlastní bídy a ¹patnosti,
pak vede do propasti, na ¹patnou stopu, v pekelný svìt. Tím
buï øeèeno, ¾e askeze musí být uvádìna do pøesného pomìru k du-
¹evní síle a odolnosti askety.
Pøi mystickém vedení je úlohou vùdce, aby u hledajícího èlovìka
dobøe rozpoznal subjektivní rozhraní mezi pocitem vlastní ¾ákovy
bídy, ¹patnosti a nedokonalosti a jeho vírou v existenci nadpomysliteln
ého kosmického dobra, kterého ¾ák mù¾e být podle jakéhosi
slabého vnitøního pøesvìdèení nìkdy je¹tì úèasten. To musí dokonce
mystický vùdce vìdìt mnohem lépe ne¾ jeho ¾ák. Nebo» jenom na
základì toho smí na nìho vlo¾it maximální utrpení a pøivádìt ho
do situací, které mají být poèátkem mocného vzmachu jeho snahy
o uskuteènìní ve smyslu nejvy¹¹ího zasvìcení do nauky. A k tomu
je tøeba dodat, ¾e to platí pro ka¾dého jednotlivce zvlá¹».
Neexistuje tedy jakási zázraèná mystická nauka, její¾ smìrnice
lze v praxi snadno dodr¾ovat a pøi ní¾ není tøeba napínat ve¹kerou
vùli a dùvtip, aby si stoupenec mystiky mohl sebe sama podrobit.
Mystický vývoj znamená niterný prùchod Rudým moøem ¾ivota a¾
na druhý bøeh, toti¾ na bøeh míru a vykoupení sebe sama z nahodilost
í, které mù¾e toto Rudé moøe ¾ivota èlovìku pøipravit. Na
jedné stranì je opravdu tøeba pomocné ruky, podávané z oblastí
nad tímto moøem, ale na druhé stranì je tøeba i vìdìt, jakým metodick
ým postupem lze tyto pomocné vlivy v dostateèné míøe získat.
Zejména to platí tehdy, kdy¾ jsou karmické síly v odboji a hrozí,
¾e tyto pomocné síly pøemohou. Pak èasto vznikají situace, v nich¾
mù¾e pomoci pouze správný postoj hledajícího èlovìka nebo guru,
mistr na slovo vzatý. Tý¾ mistr musí za takových okolností pomoci
svému ¾áku v tom, aby odolal karmickému pøíboji; nadto mu
musí poskytnout pouèení, jak si má sám v takové situaci pomáhat.
Bývá toti¾ pravidlem, ¾e ten, kdo se ji¾ jednou v karmickém pøí-
boji ocitl, ocitne se v nìm jistì vícekrát nebo v nìm bude trvale.
Zvlá¹» má-li spletitou karmu, ji¾ lze de novat takto: dispozice pro
13
nejvy¹¹í uskuteènìní na stranì jedné a zatí¾ení bì¾ným èlovìèenstv
ím na stranì druhé. To pak bývá delikátní pøípad, jej¾ dobrý
guru mù¾e rozøe¹it jako velmi pøíznivý, kde¾to ¹patný guru mù¾e ze
svého ¾áka vytvoøit démona . . .
Marpa byl dobrý guru, který znal v¹echny otázky duchovního
vývoje, a proto mohl své ¾áky vést v duchovním vývoji a¾ do stavu
buddhy. To mnozí na¹i mystikové z tohoto vyprávìní nebudou moci
pochopit, proto¾e si pøedstavují, ¾e vysoce vyvinutí jóginové jsou
lidé beze v¹ech obvyklých znakù lidství. Marpa v¹ak ¾il rodinným
¾ivotem, byl dokonce bohatý, zuøil a pil alkohol a vy¾adoval poplatky
za zasvìcení. To je pro lidi, kteøí jsou zvyklí na zpùsoby
a ¾ivot køes»anských svìtcù, zcela neobvyklé, i kdy¾ do jejich pøedstav
o svìtcích a mudrcích zasáhly ru¹ivé názory popularizované
zdej¹í laickou mystikou, které nejsou správné. Nepochopí tedy, ¾e
by jako vysoce zasvìcený mistr mohl Marpa jednat tak hrubì, jak
jednal. Znám toti¾ jejich pøedstavy o takových mistrech. Mají to
být lidé zcela povznesení nad svìt, mít tajemnou moc a být zcela
imunní vùèi v¹emu, co by je mohlo donutit, aby vnímali své okolí.
A oèekávají, ¾e takový mistr bude svým ¾ákùm odstraòovat pøek
á¾ky z cesty jejich vývoje tu laskavými, tu kouzelnými slovy, je¾
by nebolela a nekru¹ila nesnesitelnì . . .
Proto je tøeba vysvìtlit, ¾e existují rùzní mistøi s rozdílnou zasv
ìcovací schopností a silou. Za nejlep¹í je tøeba pova¾ovat ty, kteøí
dovedou promìòovat zevní situace v duchovní rùst. V takovém pøí-
padì se ¾ití stává pro hledajícího èlovìka jedinou velikou zkou¹kou,
ale zaruèuje se mu tím natrvalo a pro v¹echny okolnosti, ¾e nezbloud
í a nepadne. Má-li v¹ak hledající èlovìk þmistraÿ, který vùbec
nezasahuje do jeho obèanského ¾ivota, ale roznìcuje jeho vize a pocity
tak, ¾e se mìní v domnìle nadsvìtské zá¾itky, pak je vystaven
nepøedstavitelnému nebezpeèí zbloudìní a duchovního pádu. Takové
zá¾itky mohou toti¾ vést k vnitøním rozporùm a ty snadno vyvrcholí
v úplnì ¹patné orientaci, jakmile se hledajícímu mystické zá¾itky
14
projeví jako èiré abstraktum proti konkrétnímu vzbouøení se jeho
¾ivoèi¹né a nikterak zkrocené ¾ivoèi¹nosti. Ka¾dý hledající èlovìk
by proto mìl vìdìt, ¾e mystika je v prvé øadì správná ¾ivotospráva
a ¾e jedinì od ní má èekat zvý¹ení základny pøirozeného uvìdomov
ání, cítìní a subjektivního pro¾ívání. Mystické zá¾itky, pocházející
z doèasných niterných vzepìtí na základì jakýchsi mystických cvi-
èení, jsou vlastnì narkotikum, jeho¾ úèinek je èasto pronikavìj¹í
ne¾ úèinek mnohých drog.
Touto charakteristikou mystických pro¾itkù a stavù jsme se dostali
k nepochopitelným vìcem mantrajány a mahájány. Smìøují ke
slouèení lidského stavu s bo¾ským do té míry, ¾e a¾ pøikazují vylu
èovat údiv nad tím, jak se mohlo skloubit drsné chlapství s nì¾-
ným svìtectvím pravých bhaktù. K tomu v¹ak je mo¾no dolo¾it:
chceme-li nalézt spolehlivé mistry mystiky, hledejme je právì mezi
tìmito extrémisty, ale dávejme pozor! Neèekejme, ¾e se u nich setk
áme s laskavostí a s otevøenou náruèí! Tì¾ké zkou¹ky nastávají
èasto ji¾ prvním setkáním . . .
Mám-li v¹ak je¹tì dále projevit svùj názor ve vìci mystického
vývoje, musím øíci, ¾e pro nás, Evropany, je obdoba mystického
vývoje Milaräpy vhodnìj¹í. Evropský ¾ivot nám ukládá zkou¹ky, jejich
¾ smyslem je, abychom se stali racionalisty. A tomuto racionalismu
sotva dovede èelit køes»anská bhakti, poukazující na nezbytnost
dobrého konání. Køes»anská bhakti proto mluví slovy nepochopiteln
ými na¹emu rozumu. Tibetská mystika je naproti tomu zalo-
¾ena na racionalismu jako sám evropský ¾ivot. Její racionalismus
se v¹ak neopírá o vysoké pece, obrovské ¾elezárny, bombardovací
letadla, rychle jedoucí auta, vy¾ívání se s dìvèaty a posléze snad
i o litr silného piva, nýbr¾ o poznání karmy a pravých pøíèin zla,
které se nyní tak mocnì uplatòuje v celém na¹em spoleèenském ¾ivot
ì. Z tohoto hlediska je racionalismus tibetské mystiky snad jen
duchovní povahy, pøesto v¹ak dává èlovìku klíèe k poznání a k odstran
ìní zla poznáním jeho vzniku.
15
Nejsme zatím tak daleko, abychom mohli tuto mystiku prohlá-
sit za spasitelnou pro spoleènost v celém rozsahu. Rozhodnì ji v¹ak
mù¾eme za takovou prohlásit pro ty jednotlivce, kteøí mají vztah
k duchovním naukám a pøitom nemají zájem na øe¹ení abstraktních
problémù a my¹lenek, ale jen skuteèných krizí sociálních a spole-
èenských, je¾ se jich pøímo dotýkají. Jeliko¾ dále pøedpokládám,
¾e takto cítících a trpících lidí je velmi mnoho, je podle toho té¾
velmi mnoho povolaných (v biblickém smyslu). Právì tito lidé by se
pak mohli stát pøedstaviteli skuteèné hodnoty pravé mystiky a tím
i prvními kvìty nového, lep¹ího jara ¾ivota na celé zemi.
Mahájánský buddhismus, který je ètenáøi pøedlo¾en v ¾ivotopise
Milaräpy, mluví o spasitelích stejnì jako køes»anství. To znamen
á, ¾e jeho zasvìcení, jeho¾ úplným obrazem je tento ¾ivotopis,
se dìje v nervech a ¾ilách zasvìcovaných lidí. Zùstává v nich nakonec
jako veliká mravní síla, která je nutí jednat v mezích spásné
mravnosti a která je vede k poznání, ¾e materialistická psychologie
je v koncích pøi hledání spolehlivých cest k vytvoøení harmonie
ve spoleèenském ¾ivotì. A právì proto, ¾e toto zasvìcení se dìje
v nervech a ¾ilách zasvìcovaných lidí, dává vznikat onìm bódhisattv
ùm, kteøí mohou ¾ivot na zemi ovlivnit svým velikým nesobectv
ím a kteøí mohou dovést ke stejným výsledkùm dal¹í stoupence
mahájánského buddhismu. K výsledkùm a ideálùm, je¾ nám evropsk
á mystika a køes»anské církve slibují v budoucím ¾ivotì, nìkdy
v posmrtném údìlu svìtcù.
Tak spletitá je tedy otázka mystického zasvìcení a posvìcení.
Aèkoli na jedné stranì je jeho úèelem produchovnit v¹echen individu
ální ¾ivot do té míry, aby se tìla mystických zasvìcencù stala
andìlskými, promìnìnými a tak èistými, ¾e nebudou ji¾ postøehnuteln
á na¹im dosavadním postøehovacím schopnostem, pøece na
druhé stranì nesmí vzít tìlu a ¾ivotu ani stopu z reálných kvalit,
které se obrá¾ejí v poci»ování. Nebo» jenom tímto zpùsobem zaène
bytost duchovnì rùst a promìòovat se v celém rozsahu, pøièem¾
16
se stane prototypem ideálního a nádherou duchovnosti prozáøen
ého lidství.
Mluvím-li v¹ak o tomto problému, jsem si vìdom toho, jaké dilema
mù¾e vzejít v mysli svìtského ètenáøe, kdy¾ v textu narazí
na bídu a chudobu Milaräpy, který ¾il v odlouèení. Chci k tomu
dodat, ¾e zevní ubohost nemusí pùsobit stejnì na toho, kdo dovede
za¾ívat pouze zevní svìt, jako na toho, kdo dovede za¾ívat
nejvy¹¹í duchovní stavy a vìdìní. Vysoce vyvinutému duchovnímu
èlovìku se úsilí svìtského èlovìka uniknout zevní ubohosti mù¾e
jevit jako úsilí uniknout následkùm vlastní ¹patné karmy, kterou
je vlastnì on sám. Proto jí neunikne ani prodáváním du¹evního
jasu za chléb, tedy nìèím takovým, jako je pro nás zaprodání
du¹e ïáblovi za zlato, ani kdy¾ sbírá odpadky tzv. svìtských dobrot,
jako jsou du¹evní pohodlí lenocha, rùzné nadìje a rodinný ¾ivot.
©patná karma je vyvolána ¹patnými skutky, a proto musí být
vyúètována osudovými tì¾kostmi. S nimi se musí nakonec ka¾dý
èlovìk vypoøádat jinak ne¾ prodáváním du¹evního jasu za chléb,
pøípadnì slu¾ebníèkováním a pochlebováním mocným lidem tohoto
svìta nebo dokonce ochotou ke skutkùm, které na nìm tito
lidé vy¾adují a které se pøíèí jeho mravnímu názoru. Takové jedn
ání toti¾ znamená dal¹í ústup v mravním ohledu a zároveò po-
èátek sestupu pøirozeného uvìdomování pod úroveò lidství. To se
v dal¹ím sledu trestá inkarnováním v bídných podlidských sférách
nebo svìtech.
Ocitl-li se nìkdo na této hranici a z nìjakých dùvodù získal
osvobozující vhled duchovnì dokonalých bytostí, pak zevní ubohost,
kterou splácí tì¾ké karmické úvazky, je mu tak radostným, snadno
únosným bøemenem, ¾e øekne souhlasnì s Milaräpou: þJak se zdá,
pokládáte mne v¹ichni za velmi bídného; nikdo v¹ak není na zemi
tak vesel jako já. Nikdo si také nemù¾e pøát vzne¹enìj¹í a vìt¹ím
úspìchem korunovaný ¾ivot . . . ÿ V¹echno tedy zále¾í na hledisku
a poznání.
17
Svìt¹tí lidé mají na tuto vìc názor celkem jednoznaèný. Chtìjí
stùj co stùj vyrovnávat karmické úèty tím, ¾e se ti, kdo na nás vklá-
dají bøemena, budou umíròovat pod rùznými na¹imi tlaky. Proto
bylo vytvoøeno zákonodárství a rozlièná opatøení { jen¾e to v¹echno
nemìlo úspìch. Poru¹ená karma zpùsobuje, ¾e osudem pronásledovan
í lidé nejsou vybaveni rozeznávací schopností, a proto si volí do
svého èela zlé lidi, kteøí v nich sladkými slovy vzbudili ¾ádoucí víru.
Pak se ov¹em stanou jejich je¹tì vìt¹ím bièem, ne¾ kterým byla ta
vybraná spoleènost, která se ji¾ také zmítala v odboji zlé karmy.
Pak postupnì nabývá vrchu mocnìj¹í a vìt¹í zlo a poru¹ování zá-
kona poøádku a mravnosti, které nevykoøení ¾ádný jiný zákon ne¾
zákon karmy, do nìho¾ lidská spoleènost zasadí dobro. Jen zákon
karmy, nesoucí v odplatu dobro, vrátí lidem nejprve poznání povah
jiných lidí a potom i pøedpoklad k volbì dobrých strá¾cù zákona
a poøádku.
Mahájána se v¹ak neopírá pøedev¹ím o etické zøetele, smìøující
k tomu, aby se èlovìk choval dobøe k celku; pøihlí¾í k vzájemnému
vztahu jednotlivce a celku, k jejich podmínìné jednotì. To odpovídá
tomu, ¾e øe¹ení osobních problémù se dotýká i tìchto vztahù. Pøitom
základní devizou zùstává pomoc jednotlivci. Pomáhá se mu v prvé
øadì tím, ¾e je veden k tomu, aby se cele naplnil dobrem a toto dobro
pak vyzaøoval ze sebe sama v prostøedí, v nìm¾ musí vy¾ívat svùj
¾ivot, a to na pøirozené základnì vlastního uvìdomování. Teprve
tím splatí svùj dluh lidem a lidství; po jeho zaplacení bude z lidství
vykoupen, a to pøedev¹ím z toho lidství, které je zatí¾eno utrpením.
Nezále¾í na tom, ¾e lidé zevnì nemohou poznat, ¾e ten který
jedinec byl vykoupen z lidství plného utrpení. Pocitové stavy jsou
subjektivní zále¾itost ka¾dého z nás a jsou zalo¾eny na nosných nap
ìtích, jaká vytváøíme zpùsobem ¾ivota, který ¾ijeme v pøirozeném
du¹evním stavu. A je¾to víme, ¾e mocný èin znamená mocné vzdutí
karmy, které samo krátí jejich dozrávání, mù¾eme z toho usuzovat,
¾e intenzivní úsilí o rozvinutí dobra a osvobozujících pocitù ve
18
vlastní bytosti nám umo¾ní doèkat se jeho výsledku. I kdyby toto
úsilí nepøineslo víc ne¾ poznání karmického zákona v jeho osvobozuj
ící èásti, mohli bychom øíci, ¾e ¾ijeme ¾ivot, který nemù¾e být
vzne¹enìj¹í a vìt¹ím úspìchem korunovaný.
Milaräpùv ¾ivot není naukový systém s øadou technických pokyn
ù. Spí¹ poukazuje na úsilí korunované poznáním a nadsmyslov
ým ¾ivotem. Proto se z nìho mù¾e ètenáø pouèit o tzv. správné
cestì. Mù¾e se z nìho pouèit, ¾e tvrdá askeze, které se podrobil
po svém odchodu od Marpy a tím ov¹em po tom, kdy ji¾ dosáhl
osvìcujícího poznání, je nezbytná v¾dy, dokud èlovìk nedosáhne pozn
ání univerzálního zákona relativity. Milaräpùv návrat k civilnìj-
¹ímu zpùsobu ¾ivota po pøeètení svitku, který obdr¾el od Marpy,
mù¾e ètenáøe upozornit, ¾e i on sám na cestì za poznáním musí
setrvat v askezi a¾ do okam¾iku, kdy na základì poznání zákona
karmy evidentnì zjistí, ¾e smìøuje zpùsobem ¾ivota k nirvánì a nikoli
k sansáøe. Z toho vyplývá, ¾e v¹echny pøíjemné teorie o marnosti
a bezpøedmìtnosti askeze jsou mylné, nejvy¹¹í poznání musí
vzejít ze ¾ivota úsilí a pro¾ívání. Jinak ka¾dý bude bloudit podle
slov Buddhových v hou¹tinì názorù, v síti názorù, v bludi¹ti ná-
zorù atd., a¾ se zaène domnívat, ¾e þveliká pro¾itíÿ velikých svìtcù
jsou nicotná v porovnání se smyslovým ¾ivotem v pohodlí, jakého
si mù¾e dopøát pouze bohatý èlovìk.
Marpovo chování k Milaräpovi nesmí být smìrnicí pro ty, kdo
se cítí být znalci a mistry nauky. Kdo opravdu uskuteènil do té
míry, ¾e je mistrem z Ducha povolaným, ten musí znát úèinky svého
tlaku na své ¾áky a øídit se v¾dy tím, ¾e jeho tlaky musí v zápìtí
pøinést jeho ¾ákùm dobro a poznání. Pokud tomu tak není, jedná
takový þmistrÿ nìkdy neodpovìdnì, jindy zloèinnì. A k tomu je nezbytn
é je¹tì dolo¾it: mistr, který dovede vypoèítat sílu reakce svých
¾ákù na své jednání, je tak vzácný, ¾e ho lze nalézt snad s je¹tì vìt-
¹ími potí¾emi ne¾ tak oddaného ¾áka, jakým byl Milaräpa.
Pro evropské ètenáøe je v této knize je¹tì jedna pozoruhodnost,
19
o ní¾ je nezbytné promluvit. Je to racionalistický postoj Marpy k ¾ivotu
na jedné stranì a jeho mystické znalosti a schopnosti na druhé
stranì. Jsme toti¾ zvyklí vidìt ty, kdo mají mystické znalosti a síly,
jako lidi, kteøí nemyslí a nejednají jako lidé svìt¹tí. V¹ichni køes-
»an¹tí svìtci byli velice vzdálení tomu jednat a mluvit jako Marpa,
jen¾ stále zdùrazòuje své obìti na majetku za nauku a po¾aduje
takové obìti od svých ¾ákù. Na¹i svìtci byli naproti tomu zdánliv
ì pravým vtìlením pokory. A sotva by byl uznán za svìtce ten,
kdo by jednal a poèínal si jako Marpa. Proto asi zùstane zvlá¹tnost
í tibetské mystiky, ¾e ponechá èlovìku lidství { nebo lépe èlov
ìèenství { a k nìmu pøièiní mystické zasvìcení. V èem to vìzí? {
Køes»an¹tí svìtci získali zasvìcení, prokázané zevnì mystickými silami,
útìkem od v¹edního ¾ivota k Bohu; tibetská mystika poskytuje
zasvìcení tím zpùsobem, ¾e pro cestu svatosti a pro vstup na ni pøedepisuje
sluèování tìch kvalit ve vìdomí, je¾ nìkdy korespondují se
smyslovým svìtem a jindy zase s bo¾stvím. Tím se stává, ¾e cvi-
èící èlovìk, jen¾ uva¾uje meditativnì o objektivním svìtì, se stejnì
výraznì sna¾í zpøítomnit si ve vìdomí to, co kvalitativnì odpovídá
bo¾ství. Kdy¾ se posléze uschopní udr¾et pøi meditativním pohrou-
¾ení bez potí¾í ve vìdomí kvality svìta bo¾ského i smyslového, pak
reakcí na meditativní pohøí¾ení bude slouèení kvalit ¾ivota lidského
s bo¾ským v bytosti.
Cvièící èlovìk, který v meditaci obsáhne vìdomím jak stavbu,
tak i stavební materiál a tu duchovní skuteènost, která obé vnímá,
je na cestì k zasvìcení do mystiky, na ní¾ nepøestane umìt zevní
skuteènosti pojímat stejnì racionalisticky jako ka¾dý svìtský èlovìk.
Proto nemusíme po zpùsobu køes»anských svìtcù utíkat z jednoho
svìta, abychom mohli zakotvit v druhém, ale mù¾eme se rozvinout
do obou svìtù souèasnì. Tím se ov¹em staneme znalostmi, zku¹enostmi
a silami bohat¹ími ne¾ ten, kdo kotví v jednom svìtì. Proto
¾e budeme setrvávat pevnì i na zemi, získáme moc i nad svou
magickou a mystickou pøirozeností. Ta se rozvíjí do sil v¾dycky,
20
kdy¾ èlovìk vìdomím dlouho kotví ve vnitøním svìtì mentálních
schopností, pocitù, síly vùle atd.
Tibetská mystika je stejnì realistická jako sám ¾ivot èlovìka,
který setrvává na smyslových skuteènostech. Opírá se v¹ak o ¹ir¹í
základy ne¾ prostý ¾ivot, nebo» smìøuje k roz¹íøení uvìdomovací síly
a¾ do oblastí mimosmyslových; poskytuje tedy èlovìku mo¾nost, aby
obsáhl vìdomím i to, co mu pøi prostém zpùsobu ¾ivota uniká, proto
¾e má men¹í uvìdomovací základnu. A jeliko¾ nejde o postøehy
v extatickém stavu, znamená to, ¾e tibetská mystika ponechává lidem
v¹echen jejich racionalismus.
Seznámení s Milaräpovým ¾ivotopisem má proto veliký význam.
Mù¾e ná¹ ¾ivot jen obohatit a zpùsobit, ¾e se rozvine na zdravé zá-
kladnì tak jako vìda usilující té¾ o poznání svìta a jeho zákonù.
Dokonce jej mù¾e obohatit je¹tì snadnìji ne¾ vìda, nebo» u¾ívá prost
øedkù dostupných ka¾dému èlovìku. Tibetská mystika mù¾e ná¹
¾ivot obohatit bez mikroskopù, teleskopù a jiných vìdeckých pomù-
cek, proto¾e ka¾dý z nás mù¾e pou¾ít metody þroz¹iøování uvìdomovac
í základnyÿ. To je po¾ehnání, které nám pøiná¹í, a dìj v knize
potvrzuje, ¾e to lze uskuteènit.
Pokud jde o vztah Milaräpy k tibetským mystickým ¹kolám, je,
jak se ètenáø doète dále, ètvrtým guruem v dynastii guruù ¹koly
kagjüpa, která poèíná Tilopou, slavným avadhútou. Milaräpa je historick
á osoba; je také velikým a snad nejpopulárnìj¹ím básníkem
Tibetu. Jeho ¾ivotopis by se proto mohl zdát pouze metaforou, za
ní¾ se skrýval mnohem v¹ednìj¹í ¾ivot. A» je tomu v¹ak jakkoli, mus
íme ponechat odpovìdnost za správnost jeho ¾ivotopisu Räèhungovi.
Ostatnì francouzská spisovatelka a cestovatelka po Tibetu
Alexandra David { Neelová poèátkem 20. století tvrdila, ¾e dùm,
který Milaräpa stavìl, stojí dodnes. Mystiku a zázraky, o nich¾ se
mluví v této knize, ponechám úvaze samého ètenáøe. Já sám k tomu
mohu jen pøipomenout, ¾e ten, kdo se opravdovì sna¾í splnit v¹eobecn
é mystické úkoly, mù¾e se snadno ocitnout ve svìtì zázrakù,
21
o nich¾ se bì¾nému èlovìku nemù¾e ani zdát. I já jsem mohl být
pøekvapen tím, jak snadno jsem mohl èíst v myslích lidí, pøedví-
dat poèasí a ovládat je, zhu¹»ovat vzduch v místnosti, kde jsem
provádìl svá mystická cvièení, a èinit ho jiskøivým, zírat do neviditeln
ých oblastí a vidìt tam nesèetné druhy bohù, tak¾e chybìlo jen
velmi málo, abych uvedl na svìt mystické zázraky. De facto tomu
zabránilo jen to, ¾e jsem ¾il pod pøíli¹ velikým tlakem rozlièných
bolestí a tyto subjektivní skuteènosti a zku¹enosti je nemohly odstranit.
Proto jsem neustále spìchal za øe¹ením problému svých bolest
í a nevìdomosti. A tak jsem znovu a znovu absorboval v¹echny
emanace vytváøející kouzelné prostøedí, které se èlovìku, jen¾ si
zakládá na senzacích a pro¾itcích, tak snadno vymykají z dosahu
jeho vlastní du¹evní moci. Zùstal mi jen jeden zázrak, zalo¾ený na
du¹evním uti¹ení a souèasném analytickém pozorování sebe sama
v nejvlastnìj¹ím psychologickém smyslu: zázrak prozøení, v nìm¾
se mi náhle zøetìzily nesèetné psychologické a pøírodovìdecké poznatky,
je¾ bych vzhledem k vnìj¹ím pøeká¾kám v tomto ¾ivotì nebyl
mohl získat. A tento zázrak znamenal, ¾e se k jakýmsi více èi
ménì neobvyklým subjektivním pro¾itkùm následkem mého bytostn
ého a du¹evního zamìøení do mého intelektu pøímo vedralo pozn
ání; jako zázraèný lék odstranilo tí¾ivé strasti mého ¾ivota, které
mne pronásledovaly pøed mystickým probuzením. V ka¾dém pøípadì
mohu odpovìdnì tvrdit, ¾e se tímto probuzením smetly v¹echny hranice,
které svìtskému èlovìku tak dùkladnì oddìlují smyslový svìt
od svìta personi kujících se napìtí svìta pocitového a intelektuáln
ího. Potom i do mého ¾ivota vstoupili bohové, andìlé, démoni, ba
i brahmové vèetnì brahmù oblasti bez tvarù, ani¾ bylo tøeba uvìdomov
ání pøená¹et z oblasti do oblasti. Proto je mi Milaräpùv ¾ivot
tak blízký a nevidím v nìm zázrakù. Vím toti¾, ¾e je to ¾ivot, co
vede ke spáse, a to v pravém smyslu toho slova, a mohu k tomu øíci
pouze to, ¾e se zakládal na vnitøních pøedpokladech, které nezávisí
na kontinentu. I èlovìk na¹ich kontinentù mù¾e tou¾it po osvícení
22
a osvobození z pout zkru¹ující karmy jako Milaräpa, usilovat stejnì
jako on a tím dosáhnout tých¾ duchovních vý¹in jako on.
Nech» tedy vá¾ený ètenáø pøijme tento ¾ivotopis jako smìrnici
pro své mravní a du¹evní úsilí; smìrnici, jí¾ se bude v men¹í nebo
ve vìt¹í míøe øídit, aby té¾ dosáhl pronikavého zlep¹ení své vlastní
karmy a tím i po¾ehnání, po nìm¾ tak jako tak v¾dycky tou¾í. Nech»
si uvìdomí, ¾e pøíjemné pocity, které si opatøuje prostøednictvím zá-
bav, jsou pøíli¹ prchavé, ne¾ aby si od nich mohl slibovat, ¾e zahladí
v¹echnu nejistotu, jí¾ je v ¾ivotì tak bezprostøednì vystaven. V této
souvislosti ho mohu ujistit, ¾e metodickým sluèováním vy¹¹ích zøetel
ù a dobrých du¹evních stavù podepíraných u¹lechtilou mravností
se do jeho vìdomí vetká pocit nebo stav zdùrazòující, ¾e vlastnì
nepomíjí; z toho vzniká pøesvìdèení, ¾e on sám nemù¾e zaniknout,
i kdyby zanikl celý vesmír . . .
Takovéto stavy a pøesvìdèení jsou zalo¾eny na tom, ¾e pojem
bytí sídlí ve vìdomí a nikoli v tìle. Proto je mo¾no sluèovat uvì-
domovací zá¾ehy tak, ¾e se pøemìní v jednolitý akt nekoneèného
uvìdomování; to zase je pøedpokladem uskuteènìní vìènosti, jako
se uskuteèòuje koneènost prostøednictvím lnutí na vzru¹ích rozèlen
ìných uvìdomovacích aktù. Milaräpa nám tím ukazuje cestu ze
strasti, by» se zdá, ¾e jeho ¾ivot je pouze strastí. On toti¾ ¾il vnitøní
¾ivot, který se li¹il od povrchových zdánlivostí, ba dokonce tento
¾ivot byl na onom vùbec nezávislý. Z toho lze soudit, ¾e nakonec
v¾dycky zále¾í jen na subjektivních stavech a nikoli na povrchu,
který nìkdy pùsobí nepøíznivì.
Knihu jsem zaøadil do edice Pøímé Stezky proto, ¾e doceluje
nauku, ji¾ ètenáøùm pøedkládám v jiných knihách. Proto by ji mohl
pøijmout ka¾dý jako èást této nauky, i kdy¾ se nezdá, ¾e obsahuje
pøijatelný naukový sytém. Jen jedno je jisté: jsou lidé, kteøí mohou
¾ít touhu po vysvobození ve svém nitru daleko prudèeji, ne¾ se vùbec
mù¾e jevit na povrchu; pro tyto lidi mù¾e ¾ivotopis Milaräpy mnoho
znamenat. Ostatnì mystické úsilí nemá èlovìka pøinutit k tomu,
23
aby nad sebou plakal. A tento ¾ivotopis mù¾e osu¹it slzy tìch, kdo
pláèí nad svými útrapami, které je potkaly proto, ¾e pøijali mravní
kázeò podle smìrnic jógy. Uvidí, ¾e pojem þnejvìt¹í utrpeníÿ je
opravdu jen pojem, a to jsem mìl na zøeteli, kdy¾ jsem se rozhodl
pøijmout tuto knihu do na¹í edice.
Kvìtoslav Minaøík
24
O ÈESKÉM PØEKLADU
Èeský pøeklad Milaräpy vznikl v prvé polovinì let padesátých. Pro
ty, kdo tuto dobu sami nepro¾ili, je tøeba pøipomenout, ¾e to byla
nejhor¹í doba komunistické zvùle, teroru, nábo¾enského útlaku,
dnes u¾ tì¾ko pøedstavitelná a rychle zapomenutá. Pøechovávat
doma re¾imem zakázanou literaturu znamenalo tehdy pøímé existen
èní ohro¾ení celé rodiny; nato¾ takovou literaturu psát èi roz-
¹iøovat ji v opisech. V knihovnách byla duchovní literatura shrom
á¾dìna ve zvlá¹tních oddìleních, pøístupná jen na zlá¹tní povolen
í, tedy ètenáøùm nedostupná. Soukromý styk se zahranièím byl
pro normálního obèana témìø nemo¾ný, stejnì dovoz tehdy zaká-
zané literatury. Pøesto k nám i tehdy obèas prosakovaly podobné
spisy v cizích jazycích, zvlá¹tì kdy¾ neinformovaní a jazyka neznalí
úøedníci na hranicích pokládali pøivá¾enou kní¾ku za román. Tak se
k nám dostal i tehdy nesmírnì vzácný a jinak nedostupný nìmecký
pøeklad Milaräpy.
V¹ichni, kdo se na èeském pøekladu podíleli, zemøeli ji¾ v dob
ách komunistické vlády a z pochopitelných dùvodù ve své poz
ùstalosti nezanechali ¾ádné písemné svìdectví o cestách, jakými se
k nám tato kniha dostala. Mù¾eme se proto podle náznakù jen dohadovat,
¾e ji ve svých zavazadlech pøivezl pan Jan Beránek, èlen
jednoho pra¾ského orchestru, který tehdy hostoval v celé Evropì,
buï proto, ¾e o ní v zahranièí sly¹el, nebo na prosbu Kvìtoslava
Minaøíka, jeho¾ pøívr¾encem tajnì byl. V té dobì toti¾ Kvìtoslav
Minaøík ji¾ dokonèil prvou versi svého Tajemství Tibetu, tj. koment
áøù ke knihám Sedm tibetských textù a Tibetská kniha mrtvých od
stejného autora { ty byly pøelo¾eny z anglických originálù, které se
k nám dostaly podobnými cestami.
Milaräpu pøelo¾il ¾ák Kvìtoslava Minaøíka Jiøí Viktora
(1908{1988). ®il v Pardubicích a ji¾ od poloviny let tøicátých byl a¾
25
do r. 1974, kdy Kvìtolav Minaøík zemøel, s ním ve styku. Byl jedním
z jeho nejvìrnìj¹ích a nejúspì¹nìj¹ích ¾ákù. Jeho ¾ivotní osudy byly
komunistickou érou tì¾ce naru¹eny, majetek zámo¾né obchodnické
rodiny zabaven. Vystøídal nìkolik povolání (napø. úøedník Èeské
spoøitelny, prodejce knih Na¹eho vojska) a jako vìt¹ina jemu podobn
ých re¾imu podezøelých obèanù nièil ve¹kerou korespondenci a pí-
semné materiály, které by pøi pøípadné domovní prohlídce mohly
u¹kodit jemu nebo jiným. V dobì, kdy zemøel, nebylo je¹tì nadìje,
¾e by bylo mo¾no dílo Kvìtoslava Minaøíka u nás v dohledné dobì
vydat, proto jsme tehdy ani nezkoumali, jak vlastnì pøeklad Milar
äpy vznikl a na èí popud. Pokud je známo dosud ¾ijícím jeho
pøátelùm, nepøelo¾il ¾ádnou jinou knihu, i kdy¾ se duchovní literaturou
trvale zabýval a byl vynikajícím znalcem zejména buddhistick
é loso e. Proto nepøekvapuje precisní volba èeských ekvivalent
ù buddhistické terminologie v jeho pøekladu.
Jistá jsou tato fakta: Milaräpu pøelo¾il z nìmecké knihy þEvans-
-Wentz: Milarepa, Tibets grosser Yogiÿ (Otto Wilhelm Barth {
Verlag, München 1937), její¾ exempláø se zachoval v jeho knihovnì.
Pøeklad dokonèil patrnì v polovinì let padesátých, originál pøekladu
se nezachoval. Byl asi znièen vlhkem, kdy¾ byly v druhé polovin
ì let padesátých spisy Kvìtoslava Minaøíka ukrývány pøed Státní
bezpeèností zakopané v konvích na mléko. V pozùstalosti Kvìtoslava
Minaøíka se zachoval jeden témìø úplný exempláø pøekladu
(bez pøedmluvy a poznámek komentátora), psaný na psacím stroji
J. Viktory, s èetnými rukopisnými korekturami rukou K. Minaøíka.
Jméno pøekladatele je tam uvedeno jen v iniciálách. To byl podklad
komentáøù K. Minaøíka a pøepisù takto doplnìné knihy, které se
opatrnì ¹íøily mezi ¾áky Kvìtoslava Minaøíka a¾ do konce r. 1989.
Pro potøebu tohoto prvního veøejného vydání, u¾ nikoli samizdatov
ého, byl celý text revidován podle anglického originálu
uvedeného v tirá¾i a na mnoha místech podle nìho doplnìn. Zá-
roveò byl pøizpùsoben souèasné pravopisné normì a díky laskavé
26
spolupráci dr. Josefa Kolma¹e, DrSc., byly v¹echny tibetské vý-
razy transkribovány do podoby nejbli¾¹í èeské výslovnosti. Vedle
pøedmluvy a komentáøù Kvìtoslava Minaøíka je toto vydání rovn
ì¾ obohaceno studií dr. Kolma¹e o pøekladateli tibetských textù do
angliètiny Evans-Wentzovi, milaräpovskou bibliogra í, poznámkou
k transkripci a transliteraci tibetských výrazù do èe¹tiny a seznamem
více ne¾ tøí set tibetských výrazù, které se v textu vyskytují.
Zora ©ubrtová
27
VÍTÌZNÉ VOZIDLO JÓGINA
Kdo dosáhl víry a moudrosti,
toho chrání a vede kupøedu du¹evní kázeò.
Uzdou je rozum a jhem je uvìdomìní,
bdìlým øidièem vozidla je pozornost.
Vozem je správné smý¹lení,
osou je nad¹ení a kolem odvá¾ná vùle.
Potahem je klid vedle vyrovnanosti,
ozdobným postrojem je být bez pøání.
Ostøím zbraní je dobrota a dìtská dùvìøivost
spojená se svobodnou myslí.
Zbrojí je dodr¾ování pravidel.
Tak se pohybuje kupøedu vozidlo, by získalo cenu míru,
sám ho musí ka¾dý dosáhnout, sám si je postavit,
vozidlo to se nedá srovnat s jiným,
v nìm jezdí mudrci, odøíkající se svìta
k vìènì trvající vítìzoslávì.
Buddha v Sanjuttanikáji
PØEDMLUVA W.Y. EVANS-WENTZE
V úvodu a poznámkách k tomuto dílu se pokou¹ím tak jako
v Tibetské knize mrtvých, abych popsal západnímu svìtu nìkteré
stránky vy¹¹í èi transcendentální mahájánské nauky, které mi kdysi
k tomu úèelu pøedal pøekladatel, zemøelý lama Kazi Dawa-Samdup,
mùj tibetský guru. Za v¹echny chyby, které kritikové najdou v mém
pøekladu { nemohu doufat, ¾e bych se byl v¹ech chyb vyvaroval {
jsem zodpovìdný jen já sám.
Je mým nejvìt¹ím pøáním, aby tato kniha svým skromným
zpùsobem napomohla národùm Evropy a Ameriky poznat, ¾e vý-
chodní národy jsou pohánìny stejnými impulsy jako ostatní lidstvo
a ¾e lpí v podstatì na stejných nábo¾enských ideálech, jako jsou
jejich vlastní; ¾e z antropologického hlediska je celé lidstvo jednou
rodinou a ¾e vnìj¹í rozdíly, týkající se zdìdìných a rasových
znakù, barvy a vnìj¹ího okolí, jsou opravdu jen docela povrchní.
Pøíli¹ dlouho zde stála stará bariéra zbudovaná v temném støedov
ìku a postavená z pøedsudkù a neporozumìní vzniklého z nedostatku
vìdeckého poznání. A¾ ji posléze vìda odstraní, pak nastane
pro vùdce ras a národù èas, aby spolupracovali nikoli na sjednocen
í svìta, ale na sjednocení pravdy, která je základem v¹ech ná-
bo¾enství.
®ádné slovo by nemohlo tuto pøedmluvu ukonèit lépe ne¾li vý-
rok samého pøekladatele z tibet¹tiny:
þNech» tento pøeklad Milaräpova ¾ivotopisu alespoò trochu pøisp
ìje k tomu, aby byl i v jiných zemích tak vá¾en a ctìn jako ve své
otèinì. To je jediné pøání, které mne pøi práci prostupovalo a zù-
stává mou nejnaléhavìj¹í prosbou, zatím co pokládám pero.ÿ
Jesus College, Oxford, 21. èervna 1928
W. Y. E.-W.
29
MILARÄPA
Jsem Milaräpa proslulého jména,
syn moudrosti a vzpomínky;
ve stáøí opu¹tìn, nahý.
Písnièka splývá z mých rtù,
ponìvad¾ pøíroda, kterou kolem vidím,
stává se mi velikou knihou.
Tì¾ká hùl v mých rukou
nese mne mìnivým moøem ¾ivota.
Jsem pánem Svìtla i Ducha;
konám podivuhodné èiny,
nejsem poddán bohùm pozemským.
Ze Sto tisíce zpìvù { Gurbum { od Milaräpy
KARMA
Jenom buddhové a arhatové poznali mou skuteènou pøirozenost
v celé její jsoucnosti a zvítìzili nade mnou. V¹echny ostatní bytosti
v¹ak ¾ijí pod mou despotickou vládou: nechám je zmírat a dávám
jim ¾ivot; jsem bo¾ství, které jim udìluje po¾itek bla¾enosti, a dávám
lidstvu konat zlé i dobré skutky. Bohové, císaøi, králové, lidé bohatí
i chudí, silní i slabí, u¹lechtilí i nízcí, zvíøecí tvorové, bla¾ení i ne¹»astní
duchové, kteøí existují na tomto svìtì i ve svìtech vy¹¹ích èi ni¾¹ích { ty
v¹echny pozdvihuji nebo je svrhuji dolù do stavu, který jim pøinále¾í.
Vzne¹eného poni¾uji, nízkého povy¹uji podle jejich èinù. Proto jsem
vpravdì Bohem, který vládne tomuto vesmíru jevù.
Ze Zjevení v¹emohoucnosti karmy
(Pøeklad lamy Kazi Dawa-Samdupa)
30
Co dnes èiníme, vytváøí na¹i budoucnost;
jako stín tìlo, tak sleduje nás karma.
Co kdo uèinil, bude pøinucen odpykat.
Ze Zlatého rù¾ence historie Padmasambhavy
(Pøeklad lamy Kazi Dawa-Samdupa)
ÚVOD
Jako nìkdo, kdo se chce dostat do vzdáleného mìsta, potøebuje oèi, aby vidìl
na cestu, a nohy, aby pøekonal vzdálenost, tak je tøeba ka¾dému, kdo tou¾í po
dosa¾ení nirvány, oèí moudrosti a nohou nauky.
Prad¾òápáramita
I. Význam D¾ecün Kambumu
®ivotopis jednoho z nejvìt¹ích nábo¾enských duchù lidstva nám líèí
co nej¾ivìj¹ím zpùsobem sociální pomìry v Tibetu v 11. a l2. století
po Kr. My obyvatelé Západu pøíli¹ lehce zapomínáme, ¾e v dobì,
kdy v Evropì panovaly pomìry témìø je¹tì barbarské, byla Indie
a Èína na vysoké kulturní úrovni. Tibet, který byl od 7. století pod
nejpøíznivìj¹ími kulturními vlivy z Èíny a Indie, byl za èasù Milar
äpových sice právì tak silnì podroben støedovìkým omezením,
av¹ak ve svém pozoruhodném nábo¾enském a lozo ckém vývoji
pøedèil pravdìpodobnì svìt západní. V Evropì støedovìk dávno
zastínil slávu Athén a Alexandrie; církevní autorita vmìstnala vì-
decké a lozo cké studium v omezenou a pedantickou scholastiku;
arab¹tí lozofové z Córdoby a z Bagdádu opatrovali nauky star
ých mistrù pro dobu, kdy se Evropa znovuzrodí k novému dni
renesance.
31
Na Východì v¹ak nikdy neuhasl Prométheùv oheò. A¾ po
dne¹ní den si uchovala Indie a Èína kulturu1*, její¾ pùvod se ztrácí
v dávné minulosti. Kultury babylonské, egyptské, øecké, øímské
kvetly a zmizely; v Indii a Èínì v¹ak ¾ijí dále navzdory sociálním
zmatkùm, které byly vyvolány stykem s praktickými ideami Zá-
padu; udr¾í-li si svou podivuhodnou duchovou sílu, pøe¾ijí asi materialistick
é civilizace západní. Nadále budou uèit lidstvo velkému
ideálu pøemáhání svìta, který se mù¾e vyvinout jedinì z bo¾ství
v èlovìku obsa¾eného a nikdy ze zvíøecího násilí, které se vy¾ívá
v surovém válèení.
Tento ideál je základem Milaräpova uèení ve vztahu k probl
émùm lidské spoleènosti a shoduje se s uèením Buddhovým,
Kristovým a v¹ech velkých asijských uèitelù, kteøí pøispìli svou
láskou a soucitem nekoneènì víc k duchovnímu vývoji lidstva,
ne¾li to dokázala nesèetná ozbrojená vojska a jejich vojevùdci po
v¹echna staletí.
V dobì, kdy se Milaräpa oddával v samotì strmých vý¹in tibetsk
ého Himálaje rozjímání, zaplavila islámská kultura celý Hindust
án. Jemu a jeho uèiteli Marpovi, který podnikl èetné cesty do
Indie, kde sbíral rukopisy indických a buddhistických nauk, máme
co dìkovat, ¾e mnohé duchovní hodnoty Indie byly pøizpùsobeny
tibetskému ¾ivotu a udr¾ely se a¾ po na¹e dny. V té¾e dobì zakou
¹ela Anglie následky normanského vpádu. Pro ty, kdo studují
nábo¾enství, stejnì jako pro historiky je D¾ecün Kambum2 neboli
®ivotopis D¾ecüna Milaräpy mimoøádnì dùle¾itý.
II. Historická hodnota vyprávìní
Celkovì je tento ¾ivotopis ve formì, v jaké se nám dochoval, vìrn
ým líèením slov a èinù D¾ecünových, i kdy¾ tu spolupùsobily svým
*Poznámky W.Y. Evans-Wentze jsou na konci knihy
32
vlivem i národní zvyky a lidové bájesloví. Jako jeden z posvátných
spisù sekty kagjüpa nále¾í k mnoha svatým knihám Východu a je
pravdìpodobnì historicky právì tak vìrný jako èásti Nového Zá-
kona, ne-li více.
Pro východní ¾áky, kteøí se zabývají pov¹echnými otázkami ná-
bo¾enského vývoje v Tibetu a Mongolsku, má tato kniha obzvlá¹tní
cenu a chová nové poznatky pro v¹echny, kdo si v buddhistickém
uèení cení nejvíce mahájány. Pro mystiky celého svìta je, jak to øekl
její autor Räèhung, stále ¾ivý obsah této knihy vzácným klenotem,
pokladnicí, kterou nikdy lidský duch nevyèerpá, kyticí pøedpisù,
kterým porozumí jen ten, kdo je vyzkou¹í v praxi.
V první èásti ¾ivotopisu poznáme, jak D¾ecün ve svém mládí
podléhal své ni¾¹í pøirozenosti tak jako mnohý z velkých svìtcù
jiných vyznání. Pohánìn svou pomstychtivou matkou kráèel jistý
èas cestou tmy jako zloèinec z povolání, jako èerný magik. Druhá
èást popisuje jeho lítost a obrácení k bílé nauce, k buddhismu.
Odtud poèíná po tì¾kých zkou¹kách a skutcích kajícnosti, které
mu byly ulo¾eny jeho guruem Marpou, cesta Svìtla. Nakonec podle
vyprávìní dosáhl þnejvìt¹ího ze v¹ech úspìchù, kterého smrtelník
vùbec mù¾e dojítÿ.
Snad se bude nìkterému ètenáøi zdát poslední kapitola pøíli¹
rozvláèná. Souvisí to v¹ak s tím, ¾e jenom tuto kapitolu vypráví
Räèhung jako oèitý svìdek událostí, zatím co ve v¹ech pøedcházej
ících kapitolách opakuje pouze vyprávìní svého uèitele. Räèhung
se toti¾ stal D¾ecünovým ¾ákem teprve tehdy, a¾ tento byl velice
starý a blí¾il se ke konci svého ¾ivota. Pro sektu kagjüpa je tato
poslední kapitola o odchodu jejich Mistra na þdruhý bøehÿ bezesporu
ze v¹ech nejdùle¾itìj¹í. Obsahuje nejenom zázraèné prùvodní
události pøi jeho spálení a zprávu o tom, jak D¾ecün v odpovìï
na Räèhungovu vroucí prosbu vzkøísil svou mrtvolu znovu k ¾ivotu
(Räèhung, který byl ve chvíli D¾ecünovy nirvány daleko, pøi-
¹el k pohøebním slavnostem pozdì), nýbr¾ i jádro pøedpisù, které
33
udílí ka¾dý guru (duchovní uèitel) svým ¹i¹jùm (¾ákùm). Nadto
obsahuje souhrn nejdùle¾itìj¹ích nauk severního buddhismu, jak
jej opìvují dákiní (nebeské víly), a bude zajímat v¹echny, kdo miluj
í zázraky.
D¾ecünovým ¾ákùm nepøipadaly zvlá¹tními události, které se
staly pøi odchodu jejich gurua a jeho spálení, ani pro nì nebyly
ménì vìrohodné, ne¾li se zdálo být Je¾í¹ovým ¾ákùm jeho prom
ìnìní a nanebevstoupení. Nakolik jsou tyto události historicky
odùvodnìné, to si musí pro sebe rozhodnout ka¾dý ètenáø sám se
zøetelem k tomu, co asi doplnila tradice a víra.
III. Tibetské ¹koly buddhistické filozofie
V celém Tibetu a¾ po Nepál, Bhútán, Sikkim, Ka¹mír a èást Mongolska
rozeznáváme tøi nejdùle¾itìj¹í ¹koly buddhistické lozo e:
1. mádhjamiku neboli þstøední stezkuÿ (tibetskyþumapaÿ), která
byla zalo¾ena bìhem 2. století pø. Kr. v Indii Nágárd¾unou; 2. mah
ámudru, èili þveliký symbolÿ (tib. èhagèhen) a 3. ádijógu èili
þvelké dovr¹eníÿ (tib. dzogèhen).
K prvnímu smìru patøí sekta gelugpa èili þuèedníci ctnostného
øáduÿ v¹eobecnì nazývaní þ¾luté èepiceÿ. Tato ¹kola byla zalo¾ena
v Tibetu poèátkem l5. stol. reformátorem Congkhapou (þNarozený
v zemi cibuleÿ, 1358{1417), pùvodem z provincie Amdo v severov
ýchodním Tibetu na èínských hranicích. Její pùvod tkví v sektì
kadampì (þslovy vázaníÿ) a dnes je uznávanou církví severního
buddhismu, kterou spravuje její duchovní hlava dalajlama, tibetsk
ý þbùhÿ i þkrálÿ, vládnoucí èasnými i duchovními silami.
Pøívr¾enci uèení mahámudry jsou kagjüpové èiliþ¾áci ústní tradice
ÿ (nebo þuèedníci následnického øáduÿ), ze kterých nejvìt¹ím
byl Milaräpa. Dìjiny této sekty jsou zaznamenány ve zprávì o duchovn
í posloupnosti.
34
Pøívr¾enci þvelkého dovr¹eníÿ èili nauky ádijógy, jsou òingmapov
é (þstoupenci starých tradic uèeníÿ), v¹eobecnì nazývaní
þèervené èepiceÿ. Jsou to pøívr¾enci nereformovaného nábo¾enství,
které zalo¾il v r. 749 indický lozof Padmasambhava.3 Tibe»ané
ho nazývají Guru rinpoèhe (þVzácný guruÿ) nebo Pämad¾ungnä
(þZ lotosu zrozenýÿ). Byl slavným uèitelem tajných vìd na velké
buddhistické univerzitì Nálandì, þindickém Oxforduÿ. Tibetský
král Thisong Decän, který usly¹el o jeho slávì, pozval ho do Tibetu.
Ten uposlechl králova pozvání a zalo¾il v r. 747 v Samjä
asi 50 mil jihovýchodnì od Lhasy klá¹ter, ze kterého pak byla zavedena
v Tibetu tantrická a mantrajánová forma mahájánského
buddhismu.
Ètvrtá ¹kola, sakjapa (odvozeno od saskja { þ¾lutohnìdá zemÿ
podle místa, kde se nachází první klá¹ter v západním Tibetu) byla
pùvodnì významnou reformovanou sektou, dnes se v¹ak tì¾ko rozezn
á od starého øádu èervených èepic.
Vedle tìchto tøí hlavních ¹kol a znaèného poètu jim podobných
existují je¹tì dal¹í klá¹terní øády pùvodního pøedbuddhistického
tibetského nábo¾enství, èili bönu, který svým uèením o znovuzrozen
í zúrodnil pùdu pro semeno pozdìj¹ího buddhismu.* ®ivotopis
*Ve¹keré poznámky oznaèené * jsou komentáøe K. Minaøíka.
Uèení o znovuzrození (znovuvtìlení) pochází z dob prehistorických. V buddhismu
se praví, ¾e se mnich upamatuje na své minulé existence, na tìlo,
jaké v tìchto existencích nosil, v jakých podmínkách ¾il atd. To napovídá,
¾e se uèení o reinkarnaci opírá o stále se opakující ¾ivotní zku¹enosti tìch, kdo
hluboko pronikají do mysterií ¾ivota. Z vlastní zku¹enosti mohu prohlásit, ¾e
jsem své minulé existence na¹el jako èlánky øetìzu sebe-uvìdomìní v urèitém
stavu bytí a ¾ivotních podmínkách. Právì na úrovni sebe-uvìdomìní jsem se
nacházel v seøazených vznìtech, které symbolizovaly bytí vystupující z hlubin
dávné minulosti; ale tato minulost nemìla ¾ádné spojení s masem a krví mé
souèasné existence. A jeliko¾ se u mne þvzpomínka na minulé ¾ivotyÿ vynoøovala
za tìchto okolností, hledal jsem þteorii reinkarnaceÿ. Poznal jsem toti¾, ¾e
z minulých existencí ve mnì nezbylo nic z þevidovatelného materiáluÿ nynìj¹í
existence { tedy ani denní vìdomí. To mne vedlo k hledání þnitì, která je provl
éknuta na¹imi existencemiÿ. Na základì toho jsem poznal, ¾e to, co se vine
35
vypráví o bönském ritu, který provádìl Milaräpa, aby dokázal, ¾e
s ním je obeznámen. Pøi jiné pøíle¾itosti ukázal, ¾e jeho magické
schopnosti pøesahují obyèejnou magii slavných bönských kouzeln
íkù. Pøívr¾enci bönského nábo¾enství jsou v opaku ke ¾lutým
a èerveným èepicím známí jako èerné èepice; ka¾dý z tìchto tøí
øádù má èepice i ¹at pøíslu¹né barvy.
IV. Duchovní linie kagjüpovcù
Jedno století pøed dobou uèitele Padmasambhavy, za vlády prvn
ího buddhistického krále Tibetu Songcän Gampa4 (který zemøel
asi r. 650) vznikla v Tibetu ze dvou pramenù mystická forma:
minulými ¾ivoty, jsou samovolné vý¹lehy sebeuvìdomìní, které spolu urèitým
zpùsobem souvisejí a tkví v hlubinách na¹eho podvìdomí, v kvalitì, ji¾ mù¾eme
oznaèit za subliminální neboli primitivní vìdomí. Toto vìdomí je prazákladní
kvalitou na¹í zevní existence a z nìho pocházejí jednotlivé samovolné uvìdomovac
í akty, jejich¾ zøetìzení smìøuje a¾ k poèátku vesmíru na v¹ech stupních
jeho bytí.
Tvrdím tedy odpovìdnì, ¾e jsem tímto zpùsobem poznal reinkarnaèní zákon,
a mohu dodat, ¾e i já jsem tento zákon objevil samostatnì, nebo» jsem o nìm
nebyl pouèen a nevìdìl jsem, ¾e je pøedmìtem lozo cké hádky. Pøitom mohu
tvrdit, ¾e jej mù¾e objevit ka¾dý hledající èlovìk, jen¾ þjako dozrávající plod
stromu ¾ivota dosáhne opravdového zøeknutíÿ. Právì zøeknutím se svìta na
prahu karmické zralosti se analytické pozorování pøenese do samého centra
vlastní bytosti a tento stav znamená uvìdomìní se v tomto centru. Poèínaj
ící karmická zralost pak tvoøí impulsy materiálu bytí a ten je v¾dy v nìjaké
souvislosti s minulostí, kdy byl èástí nìjaké soustavy; a tato soustava byla tu
èlovìkem, tu zvíøetem a tu zase nìèím jiným, co znamená nìjakou ¾ivotní existenci.
Poznání reinkarnaèního zákona je tedy pøímo závislé na zvnitønìní. Je tøeba
opustit sebe sama jako ¾ivoucí a neustále nìco po¾adující bytost, aby mohl materi
ál bytí pùsobit proti vìdomí svou sansárovou povahou. Tak se pøed hledím
èlovìka rozvine proces ¾ivota nebo dìní, který sám ukazuje, jaké formy tvoøil
v minulosti a ¾e je za jistých okolností bude tvoøit i v budoucnosti. K.M.
36
1. vad¾rajánového buddhismu (þhromový klínÿ èili þdiamantová
nebo nepromìnná stezkaÿ), kterou pozdìji pøevzala sekta kagjüpa;
pronikla tam z Nepálu, Buddhova domova, jako následek sòatku
tibetského krále s Bhrkutí, královskou princeznou z Nepálu (639);
2. z Èíny následkem sòatku tého¾ krále s princeznou Wen-ècheng,
dcerou z èínské císaøské rodiny (641). Král, který se stal vlivem
obou svých man¾elek buddhistou, poslal Thönmi Sambhótu do
Indie, aby tam sbíral buddhistické spisy. Tak jako o ètyøi století
pozdìji Marpa, vrátil se i Sambhóta z Indie s bohatou knihovnou
a tím zpùsobem zachránil svìtu èetné indické nauky, které se pozd
ìji ve své vlasti ztratily. Tibet vdìèí Sambhótovi i za abecedu,
kterou utvoøil dle vzoru tehdy v Ka¹míru a v severní Indii u¾ívané
sanskrtské abecedy. Kromì toho v¹eho zavedl v Tibetu i první systematickou
gramatiku.
Av¹ak teprve za dnù Padmasambhavy se buddhismus v Tibetu
pevnì zakoøenil, bylo to za vlády krále Thisong Decäna; a¾ do
té doby mu dovedli bönpové úspì¹nì èelit, aby si uchovali svou
vlastní nábo¾enskou autoritu. Padmasambhavovi se v¹ak podaøilo,
aby zvítìzila nová magie nad starou, právì tak jako se podaøilo
sv. Patrikovi, aby zvítìzil v Irsku nad druidy.
V r. 1038 pøi¹el do Tibetu z Indie Atí¹a, první reformátor tibetsk
ého buddhismu, a zavedl mezi knì¾stvem celibát a vy¹¹í mravnost.
Stejnì jako Padmasambhava byl i on uèitelem lozo e a byl
v úzkém vztahu ke klá¹teru Vikrama¹íla v Magadze. Pocházel z krá-
lovské rodiny v bengálském Gauru, narodil se r. 980. Jeskynì, ve
které Atí¹a ¾il, zarostlá rù¾emi a popínavými rostlinami, která
se nachází 16 mil na východ od Lhasy, je s úctou udr¾ována a¾
po na¹e dny.
Marpa, D¾ecünùv guru, který byl nazván pro svou uèenost
a pøeklady Pøekladatel, byl ¾ákem deseti znamenitých uèitelù.
Èást jeho ¾ivota je spjata se ¾ivotem Atí¹ovým, který byl jedním
z jeho uèitelù. Jeho hlavní dílo v¹ak vzniklo nìkolik let po Atí¹ovì
37
reformaci. Atí¹a byl nejen nejvìt¹ím z lidských uèitelù gelugpovcù,
kteøí povstali z jím zalo¾ené sekty kadampy, nýbr¾ byl i významn
ým uèitelem sekty kagjüpy, kterou zalo¾il Marpa a se kterou Atí¹a
vedl spor. Do její uèitelské posloupnosti se v¹ak Atí¹a nepoèítá.
Vìt¹ina Marpových uèitelù pocházela ze staré indické sekty kusulipa,
která chce dojít osvícení prostøednictvím meditace v opaku
k panditùm, kteøí hodlají nalézt nejvy¹¹í pravdu pouze rozumov
ými prostøedky5 v nauce o prázdnotì (¹únjata). Ponìvad¾ Atí¹a
neuèil praktickému pou¾ití buddhismu ve smyslu jógického ideálu
sekty kusulipù, je prvním v hierarchii sekty kagjüpy jeden z jejích
velkých uèitelù Tilópa.
Podle tradice mìl Tilópa, který ¾il asi uprostøed 10. století, obdr
¾et lozo i mahámudry, která je základem uèení ¹koly kagjüpa,
pøímo od nebeského buddhy Dord¾eèhanga (Vad¾radhara). Tilópa
ji pak pøedal ústnì v podobì ezoterní nauky { jakou se v praxi
udr¾ela a¾ podnes { svému ¾áku Nárópovi; od Nárópy pøe¹la na
Marpu a od nìho na Milaräpu.
Svého bo¾ského gurua Dord¾eèhanga srovnávají kagjüpové pozd
ìji s Ádibuddhou èili s Prabuddhou. Je pro nì zprostøedkovatelem
milosti Ádibuddhy a od nìho neodluèitelný.
Druhým v pozemské posloupnosti je Nárópa, tøetím Marpa,
ètvrtým Milaräpa. Milaräpovým nástupcem nebyl Räèhung, autor
tohoto ¾ivotopisu, nýbr¾ první ¾ák Milaräpùv Dagpo Lhad¾e
z východního Tibetu, známý té¾ jako D¾e Gampopa. Tento pøí-
domek (þPán Gampopaÿ) mu byl propùjèen, ponìvad¾ platil za
znovuzrozeného krále Songcän Gampa, který byl prvním buddhistick
ým vladaøem v Tibetu a který zemøel pøed pìti stoletími. D¾e
Gampopa sám pak zemøel v r. 1152, dva roky po tom, co zalo¾il
klá¹ter Cchurphu, hlavní sídlo kagjüpù. Od té doby nebylo poøadí
guruù sekty kagjüpa nikdy pøeru¹eno.
38
V. Pozdìj¹í Milaräpovi následníci
V tomto okam¾iku ¾ijí stovky asketù sekty kagjüpa v drsné osamì-
losti tibetského Himálaje, nìkteøí v jeskyních na úpatí a ve stìnách
Mount Everestu, kde se dosud nacházejí osamìlé jeskynì D¾ecü-
novy, které jsou obzvlá¹tními svatynìmi a poutními místy. Pøíroda
je tu ve stavu, v jakém se nacházela v pradávných dobách zemì
a poustevníci kagjüpù tu ¾ijí neru¹eni neklidem svìta hluboko pod
nimi, ve kterém u¾ nevládnou staré, jimi dosud ¾ité ideály lidstva,
nýbr¾ kde urèuje úspìch honba za bohatstvím, slávou a mocí.
Zpùsob jejich mystického nazírání, tibetsky nazývaný tawa,
kterému uèí rùzná pojednání nauky mahámudry a které je pro¾í-
váno v jeskyních v horských samotách a d¾unglích, odli¹uje sektu
kagjüpa ode v¹ech ostatních tibetských sekt. ®ádný ze stoupencù
velkého jógina Gautamy, Osvíceného, je nepøedèí v jejich slavnì
slíbené askezi, v jejich odøeknutí se svìtského ¾ivota a v èistotì
jejich buddhistického uèení.
I ta nejmen¹í spoleènost tìchto mystikù ¾ijících v Himálaji má
svého gurua, který podléhá guruovi, hlavì sekty. Tento zas je pod-
øízen nebeskému poøadí guruù; ti pak podléhají dle hierarchického
uspoøádání nejvy¹¹ímu guruovi buddhovi Dord¾eèhangovi.6 Jako se
pøená¹í elektrický proud z jedné stanice na druhou, tak je základní
oporou kagjüpù bo¾ská milost buddhù, kterou pøená¹í buddha Dord
¾eèhang na poøadí nebeských guruù. Od nich pak pøechází na
vedoucího gurua na zemi a jeho prostøednictvím se dostává ka¾-
dému guruovi, který je mu podøízen, a odtud koneènì mystickým
zasvìcením ka¾dému ¾ákovi.
Z Milaräpových zpìvù je zøejmé, ¾e vedoucí guru na zemi
je mnohdy oslovován jako vtìlení buddhy Dord¾eèhanga samého;
ka¾dý ¾ijící vedoucí guru v této posloupnosti je vlastnì nositelem
mystické síly èili doslovnì nosiè vad¾ry (duchovního hromoklínu
bohù, symbolizovaného ¾ezlem), symbolu jména Dord¾eèhang.
39
Toto jméno má oznaèit uèitele, který je nosí, jako vzne¹eného mistra
ezoterních obøadù, jako velikého zasvìcence na zemi, jako zprost
øedkovatele duchovní síly, kterou, podoben Prométheovi, pøiná¹í
lidstvu z bo¾ských oblastí duchovního hromového klínu.
VI. Srovnání kagjüpù s køes»anskými gnostiky
Pro snaz¹í vysvìtlení systému vnitøního nazírání kagjüpù mohli
bychom u¾ít srovnání této sekty s køes»anskými gnostiky (vìdouc
ími), nebo» z evropských duchovních nauk je tato kagjüpùm asi
nejpodobnìj¹í a obì mají mnoho spoleèného.
Zdá se, ¾e ka¾dá z èetných gnostických spoleèností { i kdy¾ netvo
øily dohromady jeden organický celek, jako tomu je u kagjüpù {
mìla svého vlastního nejvy¹¹ího uèitele (napø. Valentinus, Marcion,
Basilides), podøízené uèitele a jejich nástupce na zemi, i svou
nejvy¹¹í duchovní hlavu, Krista, který odevzdával Otcovu milost
svým lidským uèedníkùm prostøednictvím svìtcù i jiných nadlidsk
ých bytostí. Saturninus z Antiochie, velký uèitel køes»anské gnose
(který ¾il asi r. 120 po Kr.), uèil, ¾e zdr¾ování se masité stravy
a dodr¾ování nejpøísnìj¹í askeze { jak ji vykonávají kagjüpové {
vede prostøednictvím Syna, Krista Eona (který je emanací Boha
Otce) k nejvy¹¹ímu cíli. Podle jiných nauk z mnoha gnostických
¹kol byl Bùh Otec v mystickém smyslu Praèlovìkem (nebo Adamem),
který se dá srovnat s Ádibuddhou kagjüpù a jiných sekt
severního buddhismu.
V souhlase se v¹eobecným buddhistickým názorem neznají
køes»an¹tí gnostikové smírnou obì» v zastoupení, co¾ naopak stanovily
církevní koncily jako dogma; pro obì vyznání, kagjüpy i gnostiky,
závisí vykoupení pouze na vlastní snaze a jak Buddha, tak
i Kristus jsou vùdci, ne v¹ak vykupiteli. Také v zasvìcujících obøadech
køes»anských gnostikù a mahájánistù jsou velké obdoby, stejnì
40
jako v pou¾ívání manter. Právì tak je so a (moudrost) gnostikù
a prad¾òá (moudrost) { prad¾òápáramita { ztìlesnìním ¾enského
principu pøírody, ¹akti (tib. jum). Nestvoøené, Nejsoucí, Tìlo V¹emoudrosti,
neosobní Bùh køes»anské gnose se dá srovnat s naukou
mahájánské ¹koly. Koneènì nejvy¹¹í plnost Nevýslovného svìtla
Pistis Sophie je toto¾ná s nadpøirozeným stavem nirvány.
Poukazujíce na tyto paralely, musíme nutnì rozli¹ovat køes-
»ansko-gnostický ideál askeze a odøíkání od ideálu køes»anských
poustevníkù, kteøí ¾ili v egyptských samotách a jinde na Blízkém
východì a nebyli gnostiky, a jejich následovníkù v rùzných klá¹tern
ích øádech dne¹ní køes»anské církve.
Nauka o znovuzrození byla stejnì pro køes»anské gnostiky jako
pro buddhisty zásadního významu právì v opaku ke køes»anùm církevn
ích koncilù. Proto bylo nejvy¹¹ím gnostickým ideálem získat
tak vysoký stupeò skuteèného a bezprostøedního duchovního nazí-
rání, aby koneènì dovedli po mnoha zbo¾nì pro¾itých pozemských
¾ivotech probudit v sobì pùsobnost osvícení Kristova ducha. Gnostick
ý køes»an se modlil o to, aby po získání Kristova ducha obdr¾el
sílu, její¾ pomocí by dovedl v¹ecky lidi ke stejnému cíli.
Na druhé stranì nebyl køes»anský církevní koncil s to udr¾et
altruistický ideál svých gnostických bratøí, kdy¾ caøihradský koncil
v r. 553 zakázal vìøit v uèení o znovuzrození7. Pøijal tedy ni¾¹í
ideál spásy pro sebe samého ve víøe v neomylnost církevních dekret
ù a uèení. Vliv gnostického poustevnického altruistického ide-
álu na lidskou spoleènost je tvùrèí a neomezený, zatím co ideál
církevního koncilu køes»anských poustevníkù je naopak negativní,
netvùrèí a sobecký.
Køes»anský gnostik hledá skuteèný ¾ivot a zamítá jako kagjü-
pové, hinduistiètí jóginové a muslim¹tí súfíové onu zvlá¹tní formu
západního my¹lení, podporovanou církevními koncily, která smì-
øuje k vyznáním víry zaèínajícím slovy þvìøímÿ a vedoucí k zatracov
ání nevìøících, onu my¹lenkovou formu, která se opírá pouze
o uznávané a poznané vìdomosti.
41
Vidíme, ¾e pøívr¾enci Milaräpovi jsou buddhistickými gnostiky,
tak jako uèedníci Valentinovi a Marcionovi byli gnostiky køes»ansk
ými; a jsou právì tak, jako byli v¹ichni køes»an¹tí gnostikové, þkac
íøskýmiÿ odpùrci ka¾dého dogmatu a víry, která se rozumovì opírá
pouze o Písmo a tradici; to nám objasní dáleMilaräpova nauka.
VII. Odchylné sekty
Marpa Pøekladatel, rodilý Tibe»an, byl uèitelem doby pøechodu
v historii kagjüpù. Jeho pøedchùdci byli oba indiètí lozofové,
Tilópa a Nárópa, jeho nástupce Milaräpa. Vyjádøeno jinak, byl
Marpa uèeným zprostøedkovatelem, Milaräpa v¹ak buddhisticko-
-gnostickým svìtcem, který se neopíral o spisy a podøídil uèení
kagjüpù dùkazu vìdecké zku¹enosti a tak zbavil jeho vzácný obsah
ve¹keré strusky. Congkhapova reforma se týkala pøedev¹ím vnìj-
¹ích a církevních zále¾itostí a propùjèila buddhismu svìtskou moc,
která vyvrcholila ve vysoce organizované církvi. Reforma Milarä-
pova byla oproti tomu spí¹ vnitøní a pøispìla k èistotì víry.
Pøísná jednoduchost Milaräpových pravidel je uèinila neoblíben
ými mezi Marpovými následovníky, kteøí lpìli na rodinném ¾ivotì,
kterého se Marpa sám nikdy nevzdal, a pravdìpodobnì i na církevn
ím lesku.* Také jiní, kteøí pìstovali spí¹ magii èernou ne¾li bílou,
*Nepozastavujme se nad problémem bez¾enství, který se vyskytl v mahájánì.
Bez¾enství samo toti¾ neèiní nauku hodnotnìj¹í, i kdy¾ musíme pøipustit, ¾e
absolutní zdr¾enlivost þzjasòuje zøeceÿ. Primární je vnitøní orientace èlovìka.
þOblast mystických vý¹ekÿ se proto zdá pro ¾enatého èlovìka nedostupnou, nebo
» vztahy, které man¾elství samo o sobì vytváøí, jsou pøirozenými pøeká¾kami
jeho nezávislosti. þOblasti mystických vý¹ekÿ tedy mù¾e dosáhnout pouze ten,
kdo je na svìtì du¹evnì zcela nezávislý. Nezávislost je nièena hlavnì bytostnými
vztahy, jaké se vytváøejí man¾elstvím, ale dokonce je nièena i vìdomím na¹í
pøíbuznosti s lidskými bytostmi. Vzhledem k tomu je v nejpøísnìj¹ím smyslu
otázku bez¾enství tøeba roz¹íøit i na vìdomí pøíbuznosti s lidskými bytostmi,
42
od Milaräpy odpadli. Tak vznikly ètyøi podsekty kagjüpù: 1. Nejvý-
znamnìj¹í karmapa, nazvaná podle svého zakladatele Rangèhung
Dord¾eho, ¾áka Dagpo Lhad¾e, který byl hlavním ¾ákem a ná-
stupcem Milaräpovým. Od svého zalo¾ení ke konci 12. stol. kvetla
a proto se otázka cudnosti nesmí spojovat s otázkou mravnosti v tom smyslu,
jak je lidé spojují.
Je tedy mo¾no øíci, ¾e þvysokého zasvìceníÿ mù¾e dosáhnout pouze ten, kdo
se nepoutá na svìt prostøednictvím partnera opaèného pohlaví. Kdy¾ tohoto
zasvìcení dosáhne, pak se opìt musí støe¾it poutat se tímto zpùsobem na svìt.
Musí si být vìdom, ¾e partner opaèného pohlaví mù¾e vysát esence jeho duchovn
í dokonalosti, kdy¾ je svým cítìním, my¹lením a vìdomými vztahy svìtsk
ý. To má být vysoce zasvìcenému èlovìku varováním pøed nerozvá¾ným krokem.
Nespojujme tedy otázku cudnosti s otázkou mravnosti. V cudnosti vizme
otázku bytostné polarity, v mravnosti otázku vztahù k smyslovému svìtu. Kdy¾
velký mistr jógy doká¾e setrvat v osamocení i tehdy, kdy ho provází ¾ivotem
dru¾ka, pak pro nìho otázka mravnosti nepadá v úvahu. Kdyby v¹ak tuto samotu
ztratil, pak se musí man¾elství vyvarovat. Ale øíkám úmyslnì: velký mistr
jógy. Ti, kdo teprve usilují o zteèení mystických vý¹ek, ti musí být nezávislí;
jinak nemohou poèítat s jejich dosa¾ením. A kromì toho: na otázku dru¾ného
¾ivota se poutá otázka duchovní vyspìlosti partnera. Øekl jsem ji¾, ¾e partner
mù¾e vysát esence duchovní dokonalosti v¾dy, kdy¾ je svým my¹lením, cítìním
a vìdomými vztahy svìtský. Tím je zároveò øeèeno, ¾e je-li tento partner svým
my¹lením, cítìním a vìdomými vztahy zasvìcencem þoblasti mystických vý-
¹ekÿ, pak nemù¾e na mistra jógy pùsobit zhoubnì. A to asi byl pøípad Marpùv.
Jak dalece ¹li jeho následovníci v jeho ¹lépìjích, to ov¹em pro nedostatek dat
nemù¾eme posoudit.
Obvyklé mravní názory nelze aplikovat na kosmické pojetí morálky a spravedlnosti.
Zlo jako èinitel mravnosti odporující je skryto v na¹ich èinech proti svìtu,
v na¹em cítìní a my¹lení, které mù¾e být kruté, i kdy¾ se èlovìk zevnì chová
jako obèan úplnì mírumilovný. Ostatnì man¾elství se netýká jen pohlaví. Je to
v prvé øadì otázka du¹evního spojování se s jinými lidmi, které se za nemravné
nepova¾uje, jestli¾e se týká vztahu mystického vùdce a ¾áka. Neoslepí-li èlovìka
vztah man¾ela k man¾elce a doká¾e-li své vztahy urèovat na základì principù
vysokého zasvìcení, pak se jeho man¾elství rovná vztahu, jaký mù¾e nastat
mezi zasvìcenci a jejich ¾áky nebo mezi zasvìcenci samými. Tím je problém
þ¾lutýchÿ a þèervenýchÿ èepic podøadný; primární je otázka osamocení. K.M.
43
v Tibetu a Sikkimu stále. 2. Sekta dugpa (dug, þdrakÿ, té¾ þhromÿ,
tj. hlásí se ke ¹kole Hromového draka) je na druhém místì. Dìlí se
na tøi vìtve: ni¾¹í dugpa, støední a ji¾ní dugpa (nyní uznávaná církev
v Bhútánu) a horní dugpa. 3. Digungpa dle klá¹tera Digung
a 4. Taglungpa dle klá¹tera Taglung jsou její dvì dal¹í odchylné
formy. Tyto sekty se odli¹ují jen tím, ¾e pøevzaly od sekty òingma
jiné pravidlo k vzývání démonù a tím obnovily èistotu pùvodního
uèení kagjüpa.
Evropské knihy popletly své ètenáøe tím, ¾e ¹patnì pou¾ívaly
jméno dugpa, které pou¾ívaly jako synonymum pro sektu þèerven
ých èepicÿ, nazývanou vlastnì òingma. Mylný je té¾ názor jistých
netibetských kritikù Padmasambhavy, jako by v¹echny Èervené èepice
byli dugpové. Zvlá¹» poukazujeme i na to, ¾e lamové ®lutých
èepic uznávají proti trvajícím tradièním protivám mezi þreformovanou
ÿ sektou ®lutých èepic a sektou þStarého øáduÿ èepic èerven
ých Padmasambhavy pøevahu svých bratøí rùzných sekt Èerven
ých èepic v¹ude tam, kde se víceménì jedná o otázky magické
a okultní.
VIII. Rodokmen tibetských buddhistických sekt
Následující rodokmen tibetských buddhistických sekt (podle rodokmenu,
který zveøejnil L.A. Waddell ve svém Buddhism of Tibet,
str. 55) má pøispìt k tomu, aby se podobné omyly odstranily.
Kromì toho shrnuje je¹tì krátce pùvod v¹ech pøedních sekt tibetsk
ého buddhismu a ukazuje dùle¾ité postavení, které mezi nimi
zaujímají kagjüpové.
44
RODOKMEN TIBETSKY´CH BUDDHISTICKY´CH SEKT
750
800
850
900
950
1000
1050
1100
1150
1200
1250
1300
1350
1400
1450
1500
1550
1600
1650
1700
1750
1800
1850
1900
Ta´rana´tha10
Bo¨nismus
Indicka´ maha´ja´na
a buddhisticky´ tantrismus
Prˇı´chod Padmasambhavy do Tibetu 747
Pu°vodnı´ tibetsky´ buddhismus
Prona´sledova´nı´ za kra´le Langdarmy9
Termove´ sˇkoly
nˇingmapy8
Atı´sˇa a jeho zˇa´k Domto¨n
Marpa a Milara¨pa
zalozˇen 1071
Kla´sˇter Sakja,
Congkhapa zalozˇil
kla´sˇter Ganda¨n 1409
Vznik tibetske´
buddhisticke´ hierarchie 1640
Lhacu¨npa
Katogpa
Ngadagpa
Mindollingpa
Dordzˇedagpa
Urgja¨npa
Ostatnı´ stoupenci
nˇingmapy
Sakjapa
Ngorpa
Dzˇonangpa (vcˇetneˇ pokrac
ˇovatelu° Ta´rana´thy)
Karmapa
Strˇednı´ a jizˇnı´
(bhu´ta´nska´) dugpa
Hornı´ dugpa
Taglungpa
Digungpa
Kagju¨pa
Gelugpa
(vcˇetneˇ kadampy)
Stare´ nereformovane´ sˇkoly Poloreformovane´ sˇkoly Reformovana´
sˇkola
IX. Obhajoba poustevnického ideálu
Obyèejnému Evropanu a Amerièanu, který je snad pøíli¹ oddán pohodlnosti
a pøepychu, se mù¾e zdát ¾ivot kagjüpù a jiných poustevn
íkù výstøelkem nesmyslné nábo¾enské horlivosti. Tito poustevníci
¾ijí toti¾ v drsném podnebí snì¾ného Himálaje, odìni pouze v tenké
bavlnìné roucho a dennì snìdí jenom hrst su¹eného jeèmene, nìkdy
také trochu koøínkù nebo bylin a mléka jakù, které jim pøinese nì-
který zbo¾ný laik. Beze v¹eho svìtského majetku ¾ijí zbaveni v¹ech
svìtských zájmù.
Nesmíme zapomínat, ¾e poustevník sám pozoruje s hlubokým
soucitem své bratry, zapletené v sítì svìta. Zatím co oni se trápí
pro svìtské tretky, zasvìcuje jim on své modlitby, aby se rozptýlila
jejich nevìdomost (avidja) a byli pøivedeni na stezku Velkého osvobozen
í. Podoben Buddhovi Gautamovi zírá i on pln soucitu svým
vnitøním zrakem na lidstvo a vidí, ¾e v¹ichni jsou otroky, pøipoutan
ými ke svým vlastním pøedstavám { z nich¾ mnohé se opravdu nedaj
í vùbec obhájit. Vidí své spolubratry pøipoutané karmou, která
je výsledkem jejich døívìj¹ích èinù, ke ¹lapacímu mlýnu dvanácti
nidán, navzájem souvisejících pøíèin sansárového bytí, jak se stále
znovu rodí a znovu a znovu propadají stáøí, nemoci a zmaru. Duchem
se pak noøí v budoucí dobu, kdy bude mít moc odejít do
svìta a vést je ke svobodì.
Pro jógina je lidský ¾ivot sítí máji (klamu), v které se lidé
trápí jako zvìø chycená do tenat. Hodným snahy se mu zdá být jen
tehdy, kdy¾ správnì ¾it je øízen ke svému jedinému opravdovému
cíli: k dosa¾ení osvobozené nadpøirozenosti, prosté v¹ech podmínì-
ných stavù zdánlivého a pomíjejícího bytí, podoben jsa èlunu, který
nás dopravuje moøem ke vzdáleným bøehùm.
Jednou se mne ptal kterýsi indický jógin, se kterým jsem se
setkal na své pouti do Badrínáthu v blízkosti divokých pohranièních
krajù mezi Garhválem a Tibetem: þMohou letadla a bezdrátová
46
telegra e a v¹echny va¹e moderní vynálezy pøinést lidstvu pravé
¹tìstí? Èi mù¾e slepá víra a dùvìra v neomylnost posvátných knih
dát osvobození bez vìdìní, které se dá získat pouze nábo¾enským
cvièením?ÿ
Také my bychom se mìli zeptat sebe samých, zdali nemá ideál
Milaräpùv vìt¹í kulturní cenu ne¾li ideál nanèníka naWall Streetu
nebo po¾itkáøe v Paøí¾i.
Podle jógického uèení jsou v¹echny stavy lidské èinnosti, nehled
ì k jejich cenì pro lidskou spoleènost, karmickým dìním sebou
samým podmínìným. Jóginovi se svìt zdá být velkou ¹kolou
s mnoha tøídami. Jsou tu ¾áci je¹tì v mateøské ¹kole, vìt¹ina je na
støedním stupni a nìkolik málo jich je na univerzitì, kam se dostanou
jen ti, kdo se úspì¹nì cvièí ve zøíkání se svìta. Podle jóginova
mínìní jsou lidé, kteøí se povznesli nad v¹echna pøání svìtského ¾ivota,
pro lidskou spoleènost cennìj¹í ne¾ ti, kdo jsou je¹tì zapleteni
v osidla svìta.
V Milaräpovì Gurbumu, èili þSto tisíci zpìvechÿ, se vypráví:
þKrál z Khokhomu (Bhadgáon) a Jerangu (Pátan) v Nepálu pozval
Milaräpu k sobì. Ten se v¹ak zdráhal opustit svou poustevnu.
Tu se ho posel zeptal, zda se neslu¹í, aby jógin, který je jen oby-
èejný èlovìk, uposlechl pozvání mocného krále a pøi¹el se mu uctivì
poklonit? Milaräpa odpovìdìl: þI já jsem mocným králem v kolob
ìhu ¾ivota a v nièem není bohatý král mocnìj¹í a ¹»astnìj¹í ne¾
já.ÿ A kdy¾ se ho posel zeptal na jeho království, odpovìdìl mu:
þKdybyste vy, slu¾ebníci svìtské moci, byli poddanými mého krá-
lovství, byli byste nejmocnìj¹ími vladaøi a ve v¹em byste dosáhli
moci a bohatství.ÿ
Lidé, kteøí ¾ijí v klamu vzniklém z nevìdomosti, té z Platónovy
jeskynì stínù, netou¾í po sebepoznání, podobají se podle mínìní
jóginù rybám ¾ijícím v rybníku, které jsou spokojeny s rybníkem
i se svou existencí a netou¾í opustit vodní svìt a ¾ít na vzduchu.
Nebo se dají pøirovnat k divoké zvìøi v lese, která zùstává radìji
zvìøí, aè by se mohla stát èlovìkem.
47
Nesmíme rovnì¾ zapomenout na to, kdy¾ jógina posuzujeme,
¾e pøinejmen¹ím dokázal sám sobì metodami právì tak pøesnými
a vìdeckými, jako jsou metody, kterých u¾ívají pøírodní vìdy laborato
øí západního svìta, ¾e ideály svìta jsou jen ideály nezralého
spoleèenského zøízení, lidí, kteøí je¹tì patøí do ni¾¹ích a støedních
tøíd ¹koly svìta. Jestli tomu bude uvìøeno nebo jeho názor odmítnut,
to se jeho pøesvìdèení ji¾ nedotýká. Nebo nebylo to snad pøed
pìti staletími, kdy Evropané mìli zemìkouli je¹tì za plo¹inu? Právì
tak odmítnutí nebo uznání jóginova názoru na lidský ¾ivot nezmìní
v nièem pravdu jeho skuteènosti.
Kdysi se øíkalo, a vìt¹inou to nebylo pøijímáno, ¾e evrop¹tí
svìtci byli v minulosti jako bleskosvody, které mohou a mají
odvracet bo¾í hnìv. Tomuto náhledu se blí¾í víra, roz¹íøená
mezi buddhisty a hinduisty, ¾e toti¾ velcí r¹iové jsou a zùstá-
vají ochránci lidského pokolení. Je¹tì dnes se modlí cejlonský
buddhista o to, aby se znovuzrodil mezi himálajskými bohy. Jeden
bengálský poustevník, který pocházel z Kalkaty a vzdal se
ve 25 letech svého velkého svìtského majetku a od té doby
se oddával po sedmdesát pìt let v himálajských vý¹inách, kde
jsem se s ním setkal, jógickým cvièením, ukázal mi na zasnì-
¾ené hory v blízkosti hory Kailás, kde bohové bdí a støe¾í duchovn
í rùst lidstva a vedou nás. I kdy¾ jsou tato stvoøení pro
obyèejný lidský zrak neviditelná, pøece je vidci poznávají a zjevuj
í se i tìm, kdo jsou èistého srdce. Jako mlèenliví strá¾cové zí-
rají s bo¾ským soucitem z himálajských vrcholù dolù na zem, dokud
neskonèí dlouhá noc kalijugy a nenastane den probuzení pro
v¹echny národy.
I Milaräpa, který byl pøijat do spoleèenství osvícených, vypráví
v jednom svém zpìvu o tom, jak on, veliký jógin, vysílá do svìta
pomocné my¹lenky plné milosti a duchovní síly, podobné ¹ípùm,
a jak nesou jeho po¾ehnání v¹em lidským srdcím, která jsou pro
jejich pøijetí pøipravena.
48
Velikáni ducha jsou podobni mocným, dynamicky nabitým stanic
ím my¹lenkové síly, odkud pak tuto duchovní sílu ¾ivota roz¹i-
øují po celé zemi a jenom ona umo¾òuje vývoj lidského pokolení.
Jako slunce udr¾uje ¾ivot fyzický, tak oni udr¾ují èlovìka psychick
ého a umo¾òují jeho osvobození ze sítì sansárového bytí. Zaøazeni
jsouce do øetìzu bytí, spojeni s lidstvem na zemi a s osvícenými
v nadpøirozenu, zastávají úlohu daleko významnìj¹í ne¾ v¹ichni
králové a vladaøi pozem¹tí. To je názor vysoce vyvinutého jógina,
obsa¾ený v nìkolika slovech. Také pøekladatel tento názor zastával;
jako mladík se v Bhútánu odøekl svìta a následoval svého gurua,
zemøelého poustevníka Norbu, do samoty blízko Baksvádaru; nikdy
by se odtud nebyl vrátil do svìta, kdyby ho nebyl povolal domù
jeho starý otec potøebující pomoc a nepo¾ádal ho, aby se o¾enil
a zajistil pokraèování rodiny.
Nerozumný svìt hledí na velkého jógina, který ¾ije v himálajsk
ých vrcholech pohøí¾en v samádhi, jako na neu¾iteèného èlena
lidské spoleènosti, jako na nìkoho, kdo zapomíná na svìtské povinnosti
a hledá sobecky jen své vykoupení. I kdyby snad bylo mo¾no
aplikovat tuto kritiku na nìkteré poustevníky v egyptské pou¹ti,
nehodí se na poustevníky kagjüpù ani na ty upøímné indické jóginy,
s nimi¾ se spisovatel setkal.
Pøi svých výzkumech mezi svìtci v Himálaji a Hindustánu se
spisovatel setkal s opravdovým jóginem, jeho¾ ideálem nebyla nesobeck
á pøíprava na slu¾bu lidstvu. Jeden z nich, rodem bráhman,
odlo¾il v¹echny znaky své kasty a pokládal v¹echny lidi za své bratry.
Tì¹il se { i kdy¾ by mìl projít je¹tì mnoha inkarnacemi { ¾e
jednou bude s to vrátit se do svìta a prohlásit Pravdu za uskuteè-
nitelnou. Pro nìho musí odøíkání pøedcházet vítìzství nad ¾ivotem,
stejnì jako to Je¾í¹ øekl bohatému svìtskému mladíkovi, který se
ho ptal na cestu ke spáse. A uskuteènìní Pravdy musí pøedcházet
pouèování a vedení neosvíceného lidstva. Jestli¾e uèitel sám nevidìl
svìtlo, jak je mù¾e hlásat jiným?
49
Nejvy¹¹ím cílem ka¾dého skuteèného jógina v¹ak je, a» je to
hinduista, buddhista, d¾inista, taoista, súfí, nebo køes»anský gnostik,
aby zùstal vìrný svému slibu11, ¾e se toti¾ po dosa¾ení vlastního
osvobození vrátí do svìta jako uèitel lidstva. Celý ¾ivot je mu jako
jeden den; i kdyby bylo k dosa¾ení osvobození a dovr¹ení tøeba
mnoha tisíc ¾ivotù, musí po celou tu dobu, po staletí, vytrvat bez
kolísání na cestì, kterou si dobrovolnì vyvolil. V minulých ¾ivotech
¾il svìtsky, ¾enil se, u¾íval rozko¹í a byl pln nenasytné cti¾ádosti.
Av¹ak pouèení, které mu podobné ¾ivoty pøinesly, dovedlo ho na
vy¹¹í stupeò lidského pokolení12. Poznal, ¾e svìtský ¾ivot není na
zemi tím nejvy¹¹ím stavem, a zøekl se ho. Jako nìkdo, kdo ze tmy
vstoupí do svìtla, nechce se u¾ vracet zpìt do temnoty. Stezka,
kterou si vyvolil, ho vede k vy¹¹ímu vývoji { k nadpøirozenosti.
Jeho cílem je osvobození od ohranièené osobnosti k úplnému osví-
cení, transmutace pomocí alchymie pravého vìdìní, je¾ promìní
pøirozené ¾ití v nadpøirozené, v to, co je nepoznatelné, nepoznané,
nezrozené a nezformované { v nirvánu.
X. O arhatovi
Tyto my¹lenky vedou k otázce, o ní¾ odedávna diskutovali evrop¹tí
myslitelé: þExistují vùbec, jak zdánlivì dokázal Milaräpa, na svìtì
lidé nanejvý¹ duchovnì a tìlesnì vyvinutí, kteøí jsou svým zpùsobem
od lidí úplnì odli¹nými bytostmi a dosáhli vlády nad silami,
které západní vìda sice tu¹í, ale které dosud neobjevila? To je, jak
se mi zdá, nejzáva¾nìj¹í antropologická otázka, kterou vyvolává
Milaräpùv ¾ivotopis.
Podle pøesvìdèení v¹ech velikých indických r¹iù, kteøí Indii proslavili,
¾ili lidé takto vysoce vyvinutí ve v¹ech dobách a ¾ijí podnes.
Sám Buddha Gautama, jeden z nejvìt¹ích mudrcù, je pro buddhisty
pouze jedním z mnoha buddhù duchovního poøadí, jeho¾ pùvod se
50
ztrácí v ¹erém dávnovìku. Hinduisté tvrdí toté¾ o svých hinduistick
ých mudrcích; potomci tìchto velkých r¹iù, jóginové v¹ech druhù
vyznání vèetnì nìkterých indických køes»anù, jsou tého¾ názoru.
Arhat je ov¹em záva¾ný problém sám o sobì a v souvislosti
s Milaräpou patøí i do tohoto úvodu.
Arhat je svìtec, který dosáhl dokonalosti zde na zemi, je jedním
z osvícených. Naopak svatý poustevník, kagjüpa nebo jiný, nemusí
být bezpodmíneènì arhatem a ani nemusí být mistrovství blí¾ ne¾
obyèejný otec rodiny. Spí¹ by se to dalo vyjádøit takto: lehko se dá
dokázat, ¾e v Tibetu a na územích hranièících s Himálajem, napø.
v Indii, ¾ijí poustevníci; ¾e také vìt¹ina z nich je skuteènými buddhistick
ými askety a jóginy, kteøí se opravdu sna¾í kráèet stezkou
vedoucí k arhatství, je rovnì¾ pravda. A pak se dá jistì pøedpoklá-
dat, ¾e se mezi velkým mno¾stvím hledajících lidí najdou nìkteøí,
i kdy¾ jich je málo, snad ani ne jeden z deseti tisíc, kteøí jsou na
pokroèilém stupni svatosti a dosáhli èi alespoò témìø dosáhli cíle,
jako se to tvrdí o Milaräpovi.
Sami Tibe»ané pøedpokládají, ¾e i dnes je mo¾no právì tak
jako døíve dojít cestou mistrovství a¾ k cíli. Dùkazem jsou jim lidé,
kteøí mezi nimi ¾ijí a dosáhli cíle právì jako jejich národní svìtec
Milaräpa v 11. stol. po Kr. Toto tvrzení se dá dokázat jen tomu, kdo
je sám arhatem nebo jsoucnost tìchto dokonalých uznává. I kdy¾
se to dá pochopit jen vírou, je to pøesto doslova pravda. Kolik
z nás se samo pøesvìdèilo o tom, ¾e je slunce vzdáleno od zemì asi
150 milionù kilometrù nebo o pravdì jiné vìdecké skuteènosti? Vì-
øíme takovým tvrzením na základì psychologie spoleèné nám v¹em
a s u¾itím získané rozumové posuzovací schopnosti. Vìøit tomu, ¾e
existují arhati, se zdá být nepochopitelnì mnohem obtí¾nìj¹í. Snad
jsme svou neuvìdomìlou silnou vírou ve vìdu, tj. v hmatatelné skute
ènosti, ztratili víru svých pøedkù ve vìci nadsmyslové.
Èím více autor zkoumal snahy Tibe»anù stát se arhaty, tím více
byl pøesvìdèen, ¾e není mo¾né je lehko pominout, jak se o to sna¾í
51
køes»ané a ji¾ní buddhisté; ti se patrnì pøiklánìjí k závìru, ¾e kdy¾
mezi sebou neznají souèasné arhaty, nemohou být ani nikde jinde,
zvlá¹tì pak ne u þkacíøskýchÿ severních buddhistù a hinduistù.
Na¹i pøátelé jóginové namítají, ¾e by bylo dùvodné pøijmout
tento skeptický postoj Evropanù a ji¾ních buddhistù, jen kdyby u¾
nebylo mo¾né následovat Kázání na hoøe nebo Vzne¹enou osmidílnou
stezku.
S ohledem na své více ne¾ pìtileté bádání v Tibetu a v Indii,
mù¾e autor ov¹em mluvit jen za sebe a zùstavit ka¾dému jedinci,
aby sám ocenil cenu jeho závìrù. Svým bádáním do¹el k poznatku,
¾e mezi himálajskými poustevníky (s nìkterými hovoøil pøímo tam)
existují nìkteøí, i kdy¾ snad jen dva nebo tøi, kteøí ode¹li jako
onen veliký arhat do bezdomoví a dosáhli cíle. Jinými slovy: cesta
k mistrovství se zdá být stále otevøena.
Tito Probuzení jsou zbaveni nevìdomosti, ¾íznì po sansárov
ém bytí a karmické nutnosti rodit se a umírat. O Milaräpovi se
v Räèhungovì úvodu pí¹e, ¾e kdy¾ dosáhl osvícení, dostalo se mu
¹tìstí najít svaté a moudré uèitele a pít z jejich rtù ¾ivotodárný elix
ír, jeho¾ sám po¾íval v nádherném ústraní a v samotì hor. Tak dos
áhl osvobození od trampot nevìdomosti a sémì zku¹eností a vnuknut
í v nìm vze¹lo a vzrostlo k plné zralosti . . . Dosáhl bla¾enosti
v mìstì velkého Osvobození, v nìm¾ ka¾dý pro¾ívá nepopsatelnou
bla¾enost . . .
Dle názoru východních mystikù dosahuje arhat dokonalosti zde
na zemi teprve po mnohých ¾ivotech, které zasvìtil nejvìt¹ímu ze
v¹ech odvá¾ných èinù. Pøedstavuje nejvy¹¹í formu lidské osvícenosti
a staletého pokroku, vzácné vyvrcholení lidského pokolení, je
spojovacím èlánkem mezi lidstvem a vy¹¹í úrovní.
Podle východních mystikù jistì není nerozumné a urèitì není
nevìdecké vìøit, ¾e prùmìrný èlovìk je je¹tì daleko vzdálen od
nejvy¹¹ího stupnì duchovní dokonalosti. Proto je nejen pravdìpodobn
é, nýbr¾ pøímo nutné, aby se v ka¾dé generaci vyskytli mezi
52
miliony lidských bytostí alespoò jedinci, kteøí { jak by øekl Plato {
udr¾ují posvátnou stezku, vedoucí z pozemských plání k vý¹inám
Olympu, jako tomu bylo v¾dycky a bude i v budoucnu. Kdyby nebylo
tìchto strá¾cù posvátné stezky k vy¹¹ímu vývoji, nebyla by
cesta k mistrovství schùdná a její cíl by zùstal lidem nedostupný.
Útìk ze sansárového bytí by byl nemo¾ný.
Potvrdí-li se v¹ak víra indických vidcù, pak se nauèíme rozumìt
v¹em nejvìt¹ím uèitelùm lidstva { kteøí byli arhaty a více ne¾ jimi.
Oni se vymanili ze sansárového bytí, ve kterém jsme my zapleteni,
a dosáhli osvobození. Tak se stali skuteènì na¹imi bratry a vùdci,
kteøí nás cestou pøede¹li, tuto stezku støe¾í, ukazují nám ji a prosí
nás, abychom je následovali.
Milaräpovi nástupci nám vyprávìjí, ¾e ti, kdo hledají, naleznou
pravdu pouze zku¹enostmi v gnostickém smyslu a ne rozumov
ými úvahami. Tak se dá té¾ zodpovìdìt otázka, existují-li dnes
v Tibetu nebo jinde na svìtì arhatové, pouze vlastní zku¹eností,
kterou získáme, pùjdeme-li cestou vedoucí k mistrovství, jak nám
Milaräpa ukázal.
Je k tomu v¹ak nutná víra. Pokud chybí víra, zkoumání se
nutnì stane beznadìjným a skeptik by nadále zùstal { jak to uèí
Milaräpova ¹kola { otrokem èasu a zmìny. Ani fyzik nebo chemik
nemù¾e bez dùvìry v jistý úspìch svého pokusu uèinit nové vìdecké
objevy. A tak ¾ádný èlovìk nemù¾e doufat v nalezení nového svìta,
který Milaräpa nad¹enì a s vítìznou radostí opìvuje, neuvìøí-li
pøedem, ¾e existuje nový svìt, který èeká na své objevení.
Na¹tìstí je dost vìøících lidí nevidoucích v èlovìku, který je
z biologického hlediska neju¹lechtilej¹ím zvíøetem, koneènou vývojovou
formu; a tak mají hinduisté i d¾inisté, taoisté i køes»ané,
muslim¹tí sú ové a koneènì i buddhisté v¹ech ¹kol své guruy, kteøí
jim ukazují cestu.
53
XI. Text a pøeklad
Zesnulý lama Kazi Dawa-Samdup, jeho¾ krátký ¾ivotopis uvedl autor
v úvodu k Tibetské knize mrtvých (1927), zapoèal 22. 6. 1902
s anglickým pøekladem tohoto znìní knihy D¾ecün Kambum a dokon
èil ho 29. ledna 1917. Ponìvad¾ byl jedinou oporou starých
rodièù, man¾elky a tøí dìtí, mohl pracovat na svém díle pouze
s pøestávkami.
R. 1920 zapoèal jako pøedstavený Maharaja Bhutia Boarding
School v blízkosti Gangtoku v Sikkimu, který byl døíve tibetskou
provincií, pøipravovat uveøejnìní svého pøekladu. Major
W. L. Campbell, který døíve zastupoval anglickou vládu v Tibetu,
Bhútánu a Sikkimu jako vojenský poradce a sám byl tibetským
¾ákem, mu pøitom pomáhal. I vydavatel byl tehdy v Gangtoku
a pracoval s lamou na pøekladu Tibetské knihy mrtvých a jiných tibetsk
ých nábo¾enských pojednání. I on se trochu staral o zdar díla
D¾ecün Kambum. Pro pøedèasnou smrt lamovu v bøeznu r. 1922
krátce potom, kdy byl povolán na univerzitu v Kalkatì jako profesor
tibet¹tiny, zùstala pøíprava D¾ecünova ¾ivotopisu ke zveøejnìní
nedokonèena.
Vydavatel získal originál rukopisu pøekladu od syna zemøelého
lamy v r. 1924 pøi náv¹tìvì v jeho domì v Kalimpongu nad Dard
¾ilingem. Na podzim následujícího roku pak zapoèal s jeho nyn
ìj¹í úpravou.
Pøekladatel si v¾dycky pøál, aby mohl na uveøejnìní pøekladu
dohlí¾et. Kdyby se tak bylo stalo, nebylo by jistì do¹lo k omylùm,
které snad jsou v tomto vydání obsa¾eny. Nechtìl-li v¹ak vydavatel
odkládat uveøejnìní tohoto pøekladu na nedohlednou dobu,
nezbývalo nic jiného ne¾ pøedlo¾it svìtu toto dílo v jeho nynìj¹í
úpravì, pøièem¾ se vìrnì pøidr¾oval rukopisu zemøelého pøekladatele.
Výtahy a èásti z tohoto ¾ivotopisu a zpìvù byly u¾ pøelo¾eny
do rùzných evropských jazykù13.
54
Proto¾e se vydavatel zajímal o vìc spí¹ ze stanoviska antropologick
ého ne¾ lologického, nemìl cti¾ádost podat toto dílo ve
vzorné úpravì. Nebylo by mu to bývalo mo¾no ani tehdy, kdyby
byl mìl pøístup ke v¹em nutným datùm a materiálùm. Tento zá-
va¾ný úkol èeká na budoucí ¾áky, kteøí snad poøídí opravdu vì-
decky pøesný tibetský text, a tím se opraví mo¾né nepøesnosti na¹í
anglické verse.
XII. Místo D¾ecün Kambumu v tibetské literatuøe
Spis D¾ecün Kambum do¹el té zvlá¹tní pocty, ¾e si ho v Tibetu vá¾í
nejen vzdìlané a uèené vrstvy národa, ale i obecný lid. Pøekladatel
vyjádøil o nìm svùj uèený posudek takto:
þI kdy¾ napsána pøed více ne¾ osmi sty lety, je její øeè tak prostá
a jednoduchá, ¾e ji mù¾e lehce a s radostí èíst ka¾dý Tibe»an, který
umí èíst. Dále k tomu pøistupuje to, ¾e popisuje ¾ivotopis èlovìka,
na kterého Tibe»ané v¹ech sekt a vyznání hledí jako na ideálního
asketu a jógina a kterého obdivují i jako básníka, jeho¾ zpìvy zná
celý národ, tak¾e tím se dá vysvìtlit, proè se tento Milaräpùv ¾ivotopis
stal jednou z nejznámìj¹ích a nejoblíbenìj¹ích tibetských
knih. Proto ji obdivují ti, kdo sami dovedou psát knihy, stejnì jako
ti, kdo dovedou napsané knihy jenom èíst. Slova, obsa¾ená na konci
knihy, nejsou vychloubáním, nýbr¾ prostou pravdou:
Tento ¾ivotopis je zkrá¹len ozdobnou øeèí
na poèátku i na konci;
Ké¾ nadchne v¹echny ¾áky i pøátele
básnického umìní.
A originál skuteènì dovede uchvátit.
Bylo mým pøáním, abych tímto pøekladem obrátil zrak západní
kultury na jednoho z na¹ich velkých uèitelù a v ¾ivotopisu ukázal
55
jeho skuteèný ¾ivot, líèený jeho vlastními slovy a slovy jeho ¾áka
Räèhunga, který ho osobnì znal.ÿ
XIII. Milaräpa, velikán lidstva
Pøesto, ¾e existují mnohé rozdíly mezi èetnými sektami tibetského
buddhismu, shodují se v¹echny v úctì a obdivu, který mají pro
D¾ecün Milaräpu, jen¾ jim je pravzorem velikého svìtce. Proto nepat
øí ¾ádné sektì a ¾ádnému vyznání.
Milaräpa, Sokrates Asie, mìl za prázdné nicotnosti v¹echny rozumov
é svìtské poznatky, slávu svìta a v¹echny jeho radosti. Nejvy
¹¹ím cílem mu bylo vlastní nalezení pravdy, kterého se dalo dos
áhnout pouze rozjímáním, sebepozorováním a vá¾ením ¾ivotních
hodnot na misce buddhovsky osvíceného ducha. Jeho ¾ivot uskuteè-
òuje nauky v¹ech velkých indických jóginù vèetnì nejvìt¹ího z nich,
Gautamy Buddhy, a úspì¹nì èelí v¹em pozdìj¹ím vìdeckým zkoum
áním. Jak mnoho obdob existuje mezi D¾ecünovými pøedpisy,
obsa¾enými v jeho ¾ivotopisu, a naukou jiného velkého Mistra ¾ivota,
to ukazuje srovnání s Kázáním na hoøe.
Jako pøíslu¹ník mongolské rasy podal Milaräpa stejnì jako
Konfucius dùkaz o tom, ¾e se èlovìka duchovního netýkají hranice
kmenové, národnostní ani nábo¾enské, je tak v¹eobsáhle lidský jako
lidstvo samo.
Ké¾ by tato kniha pøispìla k roz¹íøení pøirozeného zákona v¹eobecn
ého sbratøení. Nech» pøejde na dosud nenarozené generace
jako skromná upomínka na tohoto velikána a odkaz uèeného pøekladatele
tohoto díla, zemøelého lamy Kazi Dawa-Samdupa, který
umo¾nil jeho pøetlumoèení Evropanùm.
W.Y. Evans-Wentz
56
POKOJNÝ
Ten mnich, jen¾ uti¹il tìlo i vá¹nì a klidný je, rozvá¾ný,
který i odvrhl v¹echen zisk svìtský, se nazývá pokojným.
S pøemírou radosti sobì mnich libuje v uèení Buddhovì,
dosáhne oblasti klidu i ¹tìstí a znièení podnìtù.
Buddha v Dhammapadam (377, 380)
ÚVOD
(z tibet¹tiny)
od Räèhunga, Milaräpova ¾áka
Buï pozdraven, guru!
Chci vyprávìt pøíhody velkého gurua, jen¾ ¾il v této snìhem zaváté
tibetské vysoèinì. Od nejútlej¹ího mládí byl hluboce dotèen pomí-
jivou a promìnlivou povahou v¹ech svìtských forem bytí, utrpením
a bídou, v nich¾ vidìl spoutány v¹echny bytosti. ®ivot se mu jevil
jako obrovská ohnivá pec, v ní¾ se musí péci v¹echny ¾ijící bytosti.
Toto poznání naplnilo jeho srdce takovou vnitøní bolestí, ¾e nemohl
poci»ovat ¾ádnou závist nad nebeskou bla¾eností Brahmy nebo Indry,
tím ménì pak nad pozemskými radostmi a slastmi velkých lidí
tohoto svìta.*
*Za nebeskou bla¾enost Indry je z nejvy¹¹ího hlediska mo¾no pokládat pøí-
jemné pocity ji¾ více smyslového rázu èili pocity ¹tìstí, které nejsou vystøídány
pocity neblahými. Nebeská bla¾enost Brahmy se projevuje pøíjemnými du¹evn
ími stavy, jaké vznikají pøi bezprostøedním vnímání, je¾ se obrá¾í ve stavech
vìdomí a které proto nejsou zalo¾eny na smyslových reakcích. Kdy¾ jsou potla-
57
Na druhé stranì byl tak hluboce naplnìn vidinou neposkvrnìné
èistoty a cudné krásy, kterou nalezl ve stavu dokonalé svobody
a v¹evìdoucnosti nirvány, ¾e mu bylo lhostejné, zda ztratí vlastní
¾ivot na cestì, kterou hledal. Tak silná a veliká byla jeho víra, tak
ostrý jeho rozum a jeho srdce tak pøeplnìno v¹esoucítící láskou
a oddaností.
Byl èlovìkem, jemu¾ se dostalo ¹tìstí nalézt svaté a moudré
uèitele a který pil z jejich rtù ¾ivotodárný elixír, jeho¾ sám po¾íval
v nádherném ústraní a v samotì hor. Tak dosáhl osvobození od
trampot nevìdomosti; sémì zku¹eností a vnuknutí v nìm vze¹lo
a vzrostlo k plné zralosti.
Odvrhl v¹echna svìtská oèekávání a pohodlí, v¹echnu svìtskou
dùstojnost a slávu a s ve¹kerou rozhodností se oddal jedinému cíli
pozvednout korouhev duchovního vývoje tak vysoko, aby se stal
ukazatelem cesty pro pozdìj¹í pøívr¾ence Stezky jako znamení dosta
èující k jejich záchranì ze svìtskosti a liknavosti a pobízející je
k vysoké cestì.
S pøízní bohù a duchù zvítìzil nad obtí¾emi Stezky a získal
nadpomyslnou pøevahu v duchovní pravdì a takovou hloubku vì-
dìní a zku¹eností, ¾e nábo¾enská cvièení se mu stala druhou pøirozenost
í.
Svou úctou k posloupnosti guruù a opravdovou vírou v nì pøijal
jejich milost a duchovní podporu. Byl uznán za jejich duchovního
nástupce v ¹íøení duchovních pravd a projevil neporovnatelné nadp
øirozené síly a znamení nepochybného významu.
Silou své velké planoucí upøímné a nesobecké lásky a pro svùj
soucit obdr¾el moc a dar naplnit nechtìným vzru¹ením a du¹í
otøásající vírou i bezbo¾né, svìtské, v høí¹ích zatvrzelé skeptické
èeny oba tyto druhy bla¾enosti pocházející z dobré karmy, získané ctnostným
¾ivotem, vstoupí èlovìk (vìdomím) do nadbrahmické oblasti, kde ji¾ nevystupuj
í ani ni¾¹í ani vy¹¹í smyslové bla¾enosti, ale dochází k unesení indiferentními
stavy, jaké mù¾e poznat pouze spokojený a du¹evnì èilý èlovìk.
58
posmìvaèe a nevìrce. Ka¾dý vlas na jejich tìle se je¾il za extatick
ých vidìní a slzy se jim draly z oèí. Pøitom bylo v nì vlo¾eno
sémì budoucího osvobození a osvícení a to vze¹lo v jejich srdci,
jakmile jen padla o nìm zmínka, bylo vysloveno jeho jméno. Tak
mìl sílu vytrhnout je z utrpení a hrùz této nízké svìtské formy
bytí, osvobodit je a ochránit.
Po ovládnutí mystických a okultních oblastí vìdìní poznal od
dákiní14 nepøetr¾itý zá¾itek ètyø bla¾ených stavù v extatickém sjednocen
í15, jím¾ zesílil jeho duchovní rùst.
Osvobodil se od dvojnásobného stínu (od klamu a karmy16)
a pozvedl se do oblasti Ducha, a¾ dosáhl cíle, v nìm¾ v¹echny nauky
se hrou¾í ve sjednocení.
Dosáhl v¹evìdoucnosti, v¹esoucítící blahovùle, planoucí lásky,
spojené s nadpøirozenými silami a ctnostmi a stal se tak sebevykupuj
ícím buddhou, povzneseným nad v¹echna sporná mínìní a ná-
mitky rozlièných sekt a pojetí víry jako nejvy¹¹í drahokam, zdobící
vítìznou korouhev.17
Kráèel stezkou nevyrovnatelné vad¾ry18 a nikdy nebyl znaven
námahou. Tak dosáhl nejvy¹¹ích vrcholù duchovních zku¹eností
a poznání.
Jeho neobvykle slavné zásluhy, opìvované bohy, naplnily
deset smìrù vesmíru19 vlajícími korouhvemi slávy a ohlasem
zpìvù chvály.
Jeho fyzické tìlo bylo provanuto sestupující bla¾eností a¾ po
¹pièky prstù u nohou a vystupující a¾ k temeni hlavy; a zde se obì
noøily v bla¾enost mìsíèního proudu, z nìho¾ stékaly do tøí hlavn
ích nervù. Pøitom zasahovaly závity nervových center a ¹íøily se
posléze do nejjemnìj¹ích nervù, je¾ tím byly promìnìny v pùsobivý
ústøední nerv.20*
*Bo¾ská bla¾enost, dosa¾ená osvícením (viz pozn. E.W. 20), se podobá vodn
ímu proudu, jen¾ promývá bytost zevnì i uvnitø, pøièem¾ zanechává ve vìdomí
pøíslu¹né pocity. Kdy¾ pøitom jógin odmítne pro¾ití bla¾enosti a místo toho ja-
59
Mìl schopnost vylo¾it plynnì smysl a my¹lenky dvanácti sbírek
súter a ètyø svatých knih a umìl je recitovat v rytmických ver¹ích,
jak bývají prozpìvovány pøi obøadech vad¾rajány.
V¹echny své my¹lenky a pojmy nechal vstoupit do prazákladu
a zbavil se tak klamu dvojnosti.21
Jsa dobøe obeznámen v duchovním vìdìní a porozumìní, èetl
ve vnìj¹ích jevech jako v knize.
Jako bytost bezmezné dobroty, v¹evìdoucnosti a moci byl s to
i nìmá zvíøata dojmout svým kázáním a vést je k osvobození.
Vyrostl nad nutnou poslu¹nost svìtských pravidel, umìlých
konvencí a zdvoøilostí a byl ctìn v¹emi rozumnými bytostmi (bohy
i lidmi) v hluboké poslu¹nosti, zùstávaje pøitom mírný, pln dùstojnosti
a pozornosti.
Byl pln horlivosti a vytrvalosti ve sledování vzácné Stezky,
v èem¾ ho nepøedèil ¾ádný veliký jógin ani bódhisattva22 jeho doby.
koby unesen touto bla¾eností zahrotí pozornost na spodek svého tìla, obrátí tok
bla¾enosti vzhùru a následkem þhrotité koncentraceÿ pøímo do hlavních psychick
ých nervù, kde dal¹ím zvnitønìním pozornosti pomocí koncentrace vytvoøí
tzv. ústøední nerv (su¹umna), který ji¾ znamená velkou kosmickou prázdnotu.
Oproti pouèkám hathajóginù je tedy su¹umna vytváøený psychický nerv, nikoli
objektivní v psychickém smyslu. Toto poznání je zalo¾eno na zku¹enosti,
nikoli na jasnovidných postøezích. Právì pøi koncentraèních postupech dosahuje
èlovìk zku¹enosti, ¾e stav vìdomí, který xujeme mentálním upìtím, se
postupnì mìní z chaosu þneurèitého prostoruÿ v toky, je¾ vyvolávají bla¾enost;
kdy¾ v dal¹ím postupu koncentrace zùstane pouze subjekt a objekt jako
dva krajní stavy þhrotité koncentraceÿ, ustoupí poci»ování bla¾enosti vjemùm
neohranièené Prázdnoty. A jeliko¾ vjemy neohranièené Prázdnoty mohou být
vázány stavem vìdomí, jej¾ lze oznaèit za jáství, dospíváme snadno k symbolu,
jej¾ oznaèujeme jako ústøední nerv. Tento symbol v¹ak mù¾eme pova¾ovat za
obraz skuteènosti, nebo» neohranièenou Prázdnotu mù¾eme pro¾ívat ve stavu
vìdomí þjá jsemÿ.
Su¹umna tedy je þcestou vìdomíÿ, která u obecného èlovìka vùbec neexistuje,
proto¾e je jeho vìdomí poutáno na smyslové vjemy. Proto to, co oznaèujeme
slovem þPrázdnotaÿ, obecný èlovìk vùbec nezná a mù¾e se domnívat, ¾e se
v józe operuje s pojmy ryze abstraktními.
60
Nebo» on sám byl vìt¹í ne¾ ti, kteøí ¾ili v té¾e bla¾enosti jako on
a prokazovali mu svou úctu.
Dunivým øevem lva zvìstoval pravdu o zakou¹ené skuteènosti
klamného Já. Plnou jistotou této skuteènosti dìsil a pøemáhal bytosti
a stvoøení zlé, sobecké povahy a po¾íval svobody neohranièen
ého nebeského prostoru jako nezkrotný lev volnì se prohánìjící
po vý¹inách hor.
Kdy¾ dosáhl dokonalého ovládnutí stavù vìdomí a schopností
nitra, pøekonal v¹echna nebezpeèí vnìj¹í a øídil je k vlastnímu prosp
ìchu a u¾itku.
Po dosa¾ení nadsmyslového poznání o nebeské a duchovní povaze
vìdomí byl s to pøinést dùkaz o tomto volném vzná¹ení se
v nebeském prostoru prostøednictvím chùze, odpoèívání i spánku
ve vzduchu.
Dovedl ze svého tìla vyvolat té¾ ohnivé plameny a prameny
vod a promìnit toto tìlo v libovolný pøedmìt. Tím pøesvìdèil lidi
nevìøící a vedl je k pravému nábo¾enskému úsilí.*
Dokonale obsáhl ètyøi stavy pohrou¾ení; tak byl s to promítnout
své duchovní tìlo, aby byl jako nejvy¹¹í jógin pøítomen na
v¹ech ètyøiadvaceti svatých místech, na nich¾ se shroma¾ïují bozi
jako oblaka v duchovním spoleèenství.23
Jsa bez báznì, maje vìdìní o nezru¹itelnosti duchovní podstaty,
byl s to ovládnout bohy a elementy osmi rùzných druhù a dát jim
své rozkazy, které byly ihned provádìny plnìním ètyø øádových
povinností.24
Byl tvùrèím mistrem, dobøe obeznalým ve výkladech vìdìní
o èiré prázdnotì Ducha,25 v ní¾ mají v¹echny tvary a vìci pøíèinu
a pùvod.**
*To znamená, ¾e se v nìm rozvinuly siddhi, toti¾ mystické síly.
**Èím více jógin xuje pro¾itek Prázdnoty ve stavu vìdomíþjá jsemÿ, tím
vy¹¹í bytostí je v øadì tìch, kdo dosáhli tého¾ výsledku. Do urèitého stupnì je
toti¾ tento pro¾itek odmìnou za karmické zásluhy toho kterého druhu a to je
61
Byl velmi zku¹eným lékaøem, dobøe se vyznal v umìní léèit
zakoøenìné choroby (neosvíceného) vìdomí druhých bytostí lékem
pateré moudrosti.26
Byl dokonalým znalcem dobrých a zlých významù zvukù, které
jsou základem ka¾dého vnìj¹ího i vnitøního prvku; pøitom poznal,
¾e ka¾dý zvuk jest vnímatelným prostorem.27
Byl dùkladným matematikem, který dokázal pøevést stav svého
vlastního vìdomí na nepromìnnou úroveò ne-Já28 a souèasnì znal
nejskrytìj¹í tajemství a kouty vìdomí druhých bytostí.
Byl nejvý¹ vzdìlaným uèitelem duchovní nauky, kterou doká-
zal, ¾e Duch stojí nade v¹emi výklady jako¾to poèátek a konec
v¹ech vnímatelných jevù duchovních i hmotných a ¾e se jeho paprsky
samovolnì vyvíjejí svou vlastní vnitøní svobodnou silou29
v trojnásobné zjevení univerzálního bo¾ského bytí.
Byl dokonalým mistrem nadpøirozených vìdìní a umìní. Mohl
procházet v¹emi nesèetnými ráji a nebi buddhù; a buddhové a bódhisattvov
é, kteøí tam trùnili, s ním díky jeho v¹eosvobozujícím
skutkùm hovoøili o dharmì a naslouchali mu, kdy¾ poctil nebeské
svìty svou náv¹tìvou a v nich prodléval.*
jasnì patrné z toho, ¾e vìdomí èlovìka, jen¾ tohoto stavu dosáhl, je obìtí pro-
¾itku Prázdnoty. V dal¹í fázi se v¹ak mù¾e ka¾dý èlovìk ve stavu Prázdnoty {
která byla a¾ dosud pro¾itkem { zcela uvìdomit; je-li ve stavu Prázdnoty þsám
sebouÿ, tu je zasvìcencem tohoto stupnì. Po uvìdomìní si sebe v mezích nad-
èasových a nadprostorových je vlastnì mistrem tohoto stupnì.
*Rajské a nebeské svìty se odrá¾ejí v individuálních stavech vìdomí. Tyto stavy
jsou provázeny þvizuálními asociacemiÿ, kdy¾ se jógin nauèí pozorovat se jako
nezaujatý pozorovatel. To znamená, ¾e mravní a du¹evní kázní musel oddìlit
vìdomí já od du¹evních stavù a pocitù, aby se mohly jeho pozorování jevit jako
vzdutí, která vznikají a zanikají, ani¾ ho strhnou k zaujetí takového vìdomého
postoje, kterým se v první fázi stávají nepozorovatelnými, v druhé vlnou, na
ní¾ se jeho vìdomí za¾ehuje. Za takových okolností jsou stavy vìdomí v¾dycky
provázeny vizemi, které jsou personi kacemi tìchto stavù a té¾ jejich sférou.
Proto musí ètenáø sám rozhodnout, zda vize, související tak dokonale s jistými
stavy vìdomí, jsou postøehováním obrazù roznícené fantazie toho, kdo je mù¾e
62
Zjevoval se bytostem ¹esti lók30 za rozlièných pøíle¾itostí, bera
na se pøíhodné tvary a podoby, a uèil je duchovním pravdám, odpov
ídajícím jejich karmickým zásluhám, jejich chápavosti a zájmu.
Odíval tyto pravdy do parabol a podobenství, je¾ byla v dokonalém
souladu s pravdami tìch, kdo zvítìzili,31 a vedl tak bytosti tìchto
svìtù svými naukami k osvobození.
Krátce, byl bytostí, která v jediném ¾ivotì získala ètyønásobnou
osobnost32 a paterou moudrost33, a¾ dosáhla v¹udypøítomného
stavu velikého vad¾radhary34.
Jeho ustavièná milost a soucit plynuly na nesèetná mno¾ství ¾iv
ých bytostí, pro jejich¾ spásu roztoèil neporovnatelné kolo pravdy,
aby je vysvobodil z nevýslovné úzkosti a muk sansáry.
Do¹el k obydlím bla¾enosti ve mìstì velkého osvobození35,
v nich¾ ka¾dý pro¾ívá nevypsatelnou bla¾enost a souèasnì rozvíjí
ètveré základy nesmrtelnosti.
Byl nejzáøivìj¹í bytostí mezi v¹emi velikými bytostmi a jmenoval
se slavný D¾ecün Mila ®äpa Dord¾e36, jeho¾ èiny a jméno záøí
jako slunce a mìsíc.
Aè nemù¾e být popsána ani zmìøena vnitøní hodnota jeho nadp
øirozených zásluh, je¾ prokazoval v¹em bytostem, s nimi¾ se setkal,
pøece jsem se pokusil zazpívat chvalozpìv o jeho rozlièných skutc
ích. ®ivotopis se skládá ze dvou èástí: z popisu jeho dráhy svìtské
a duchovní od poèátku a¾ po dosa¾ení nirvány.
Nejdøíve nìkolik zmínek o jeho pøíjmení Mila, o jeho pùvodu,
jeho pøedcích a o okolnostech jeho narození. Potom chci vylíèit
pozorovat. Mohu ho jen ujistit, ¾e stavy vìdomí jsou provázeny pøíslu¹nými
pocity a¾ fyzického rázu a þvizuální asociaceÿ jsou zase stejným dìním, jaké
jsme s to smyslovì zji¹»ovat, kdy¾ pozorujeme hmotný svìt. Kromì toho jógin
získává dùkazy o realitì takto zji¹»ovaných svìtù tím, ¾e pøíslu¹né stavy vì-
domí mù¾e vyvolat rozvinutím jistých pocitových kategorií, které automaticky
þroztáèejí koloÿ vizí, existujících v tìch kterých ¾ivotních podmínkách. A vize
se chovají jako ¾ivoucí bytosti a lze s nimi jednat jako s lidmi . . .
63
ztrátu otce v dìtství, která uèinila z jeho pøíbuzných jeho nepøá-
tele, kteøí oloupili vdovu a sirotky o celé dìdictví po otci a uvrhli je
do takového strádání, ¾e probudili v Milaräpovì srdci pravdu o neuhasiteln
é bolesti. Koneènì chci vylíèit jeho ¹kolení v èerném umìní,
je¾ mu dalo schopnost usmrtit své nepøátele na rozkaz jeho matky.
Promluvím nyní o tìchto tøech vìcech, i kdy¾ snad nìkdy trochu
odboèím jako pøi podrobnostech o jeho zrození a pùvodu.
64
DÍL PRVNÍ
STEZKA TEMNOTY
KAPITOLA I
PÙVOD A NAROZENÍ
Räèhungùv sen vedoucí k napsání tohoto ¾ivotopisu; Milaräpùv pù-
vod a narození.
Jednou, tak mi bylo vyprávìno, ¾il veliký jógin D¾ecün Mila ®äpa
Dord¾e, tento klenot v¹ech jóginù ¹koly anuttara vad¾rajána37 nì-
jaký èas v Bøichaté sluji u Òanangu38, dnes nejvý¹ posvátném poutn
ím místì. Zde ¾ili i Räèhung Dord¾e Dagpa, ®iva Ö Räpa, Ngändzong
Räpa, Sebän Räpa, Khjira Räpa, Digom Räpa, Längom Räpa,
Sanggjä Kjab Räpa, ©engom Räpa, Dampa Gjagphuwa a Tönpa
©ákja Guna,39 jeho slavní ¾áci prvého poøadí, v¹ichni vyzkou¹eni
v jógických cvicích, kteøí dosáhli klidu vìdomí.* Rovnì¾ k nim pat
øily ¾enské novicky Legsebum a ©endormo a veliký poèet vìøících
*Klid vìdomí je oznaèení stavu, který vyvstává pøekroèením sansáry a setrvá-
váním ve stavu bohù vládnoucích sansárovým stavùm. Nejpøímìj¹í cestou ke
klidu vìdomí je zøeknutí se svìta v jeho absolutním pojetí. To v¹ak souèasnì
znamená, ¾e k nìmu nevede ¾ádné jógické nebo mystické úsilí, v nìm¾ není hlavn
ím èinitelem právì zøíkání se svìta. Takové úsilí mù¾e být pouze þpøípravnou
pracíÿ k józe, nebo jinými slovy soustøeïování, které znamená upoutání pozornosti
na nìco zevního nebo vnitøního, je pokusem o odvrácení pozornosti od
svìta. Ve vztahu ke skuteènému zøeknutí se to má jako vzdálenost od zemì
k mìsíci na jedné stranì a k nejbli¾¹í stálici na druhé stranì.
65
laikù obou pohlaví. Bylo tam té¾ pìt nesmrtelných bohyò z vy¹-
¹ího øádu víl, dále rozlièní vysoce nadaní jógini a jóginky, lidské
i nadlidské bytosti, nadané vysokými znalostmi.* Uprostøed tohoto
shromá¾dìní roztoèil D¾ecün kolo mahájánského buddhismu.
Jedné noci, sedì ve své jeskyni pohrou¾en v rozjímání, mìl
Räèhung následující sen:
Putoval jsem zemí nazývající se Západní zemì Urgjän, v ní¾
bydlili andìlé obojího pohlaví. Byla to zemì nepopsatelné krásy,
domy a paláce byly ze zlata, støíbra a drahokamù. Kráèel jsem
hlavním mìstem té zemì a vidìl obyvatelstvo odìné v hedvábí,
ovì¹ené vìnci klenotù, nádhernými ¹perky z drahých kovù a ozdobami
ze slonoviny. A ka¾dý byl vzne¹enì krásný. V¹ichni se na mne
dívali pochvalnì a s úsmìvem, ale nikdo na mne nepromluvil. Byla
mezi nimi stará známá, s ní¾ jsem se setkal v Nepálu, kde byla ¾á-
kyní jednoho mého gurua, Tipupy. Rudì odìna, pøedsedala tomuto
shromá¾dìní a pøivítala mne slovy: þJsem velmi ráda, ¾e jsi pøi¹el,
synovèe.ÿ Nato mne zavedla do palácovité budovy plné pokladù,
kde jsem byl bohatì poho¹tìn. Potom mi øekla: þBuddha Ak¹ó-
bhja právì ká¾e nauku v této zemi Urgjän. Chce¹-li ho, synovèe,
sly¹et, opatøím ti jeho svolení.ÿ þTo by bylo od tebe velmi pìkné,ÿ
odpovìdìl jsem. Nebo» jsem byl velice ¾ádostivý ho sly¹et.
Provázel jsem ji do støedu mìsta, kde jsem vidìl ohromný trùn
ze vzácných kovù a drahokamù. Tam sedìl buddha Ak¹óbhja,40
jen¾ v kráse a vzne¹enosti své nádhery daleko pøekonával obraz
*Kdo ¾ije v dokonalém sebezapøení a s tendencemi k nejvy¹¹ímu bo¾ství nebo
absolutnu, pøitahuje k sobì po dosa¾ení poznání nebo osvobození tou¾ící bytosti
viditelné i neviditelné oblasti. Oba druhy bytostí mù¾e vidìt stejnì dobøe
jako vìci smyslového svìta. Bytosti neviditelného svìta pøed jeho zrakem nem
ìní svùj vzhled, nebo» on sám upevòuje v¹echno právì sebezapøením. Jenom
pøed zraky snílkù se mìní vzhled vizí, proto¾e se jejich pøirozenost vzdouvá
od andìlských svìtù a¾ do svìtù pekelných. Tak je snílek ru¹en svými vizemi
a vìt¹inou pronásledován ¹patnými du¹evními stavy.
66
mé fantazie, o nìm¾ jsem byl zvyklý meditovat. Mluvil o dharmì
k nepøehlednému shromá¾dìní, které se zdálo být obrovské jako
oceán. Tento pohled mne naplnil takovým extatickým odu¹evnì-
ním a bla¾eností, ¾e jsem se sotva mohl udr¾et zpøíma. þZùstaò
zde, synovèeÿ { øekla paní, þa¾ obdr¾ím buddhovo svolení.ÿ To
bylo v okam¾iku udìleno a paní se vrátila, aby mne zavedla do
posvìcené blízkosti. Zde jsem vzdal buddhovi svùj hold a pøijal
jeho po¾ehnání. Usedl jsem a naslouchal nábo¾enskému výkladu
a na nìjakou chvíli spoèinul na mnì svìtcùv úsmìvný zrak, plný
dobroty a nekoneèné lásky.
Hovoøil o pùvodu, zrození, èinech a událostech ze ¾ivota rozli
èných buddhù a bódhisattvù minulosti a vyprávìní mne naplnilo
hlubokou vírou. Posléze vyprávìl ¾ivotní pøíbìhy Tilópy, Nárópy
a Marpy { mnohem podrobnìji, ne¾ jsem je slýchal od D¾ecün Milar
äpy, aby ka¾dého z pøítomných naplnil obdivem a vírou. Svoje
vyprávìní skonèil s uji¹tìním, ¾e nám poví i historii D¾ecüna Milar
äpy, která pøedèí svou podivuhodností v¹e, co pøedcházelo, a pozval
nás v¹echny, abychom mu naslouchali.
Nìkolik pøítomných nadhodilo, ¾e nemù¾e být nic podivuhodn
ìj¹ího nad to, co sly¹eli; nebo by to muselo být nìco neslýchaného.
Jiní v¹ak øekli: þPøíbìhy, které jsme a¾ dosud sly¹eli, vyprávìly
o lidech, kteøí se v nìkolika ¾ivotech vzdali ¹patných èinù a dosáhli
zásluh. Milaräpa v¹ak dosáhl zásluh a osvícení nikoli postupnì,
nýbr¾ v jednom jediném ¾ivotì.ÿ Jiní zase: þJe-li opravdu tento
pøíbìh tak jedineèný, bylo by høí¹né, kdybychom my ¾áci to nesly-
¹eli a neprosili o to, aby byl vyprávìn k po¾ehnání v¹ech ¾ivých
bytostí. Musíme se v¹emi prostøedky pokusit jej získat.ÿ Kdosi se
ptal: þKde je Milaräpa nyní?ÿ Nìkdo odpovìdìl: þV ráji Ogmin41
nebo v nebi Ngönga42.ÿ Já, Räèhung, jsem si v¹ak myslil: þCo to
mluví? Milaräpa pøece ¾ije v Tibetu.* Ti lidé mi v¹ak, jak se zdá,
*Tak jako mravnì zka¾ený èlovìk ¾ije je¹tì pøed svou smrtí v pekelných nebo
67
chtìli dát pokyn, abych poprosil samého Milaräpu o vyprávìní jeho
osudu; a to také jistì udìlám. Tu vzala mne paní vedle mne za ruku
a ¹»astna ji stiskla se slovy: þTys porozumìl, synovèe?ÿ
Pak jsem já, Räèhung, procitl za ranního úsvitu. Toho rána bylo
mé vìdomí zcela èisté a moje cvièení upøímné a vnitøní. Vzpomnìl
jsem si na sen, pøemý¹lel jsem o nìm a zdálo se mi být dobrou
pøedzvìstí, ¾e jsem byl ve snu v zemi Urgjän a naslouchal kázání
buddhy Ak¹óbhji. Právem jsem uvìøil, ¾e mohu plesat nad tím, ¾e
jsem se setkal s D¾ecün Milaräpou ve skuteèném ¾ivotì. A to, ¾e
jsem smìl naslouchat buddhovým slovùm, tøebas jen ve snu, pøi-
èítal jsem D¾ecünovì milosti. Vyèítal jsem si nedostatek skuteèné
víry a duchovního postøehu, kdy¾ jsem si vzpomnìl na my¹lenky,
které mne napadly, kdy¾ se øeklo, ¾e D¾ecün je v ráji Ogmin nebo
v nebi Ngönga. Vidìl jsem, ¾e neuctivé pocity dùvìrnosti k mému
guruovi zpùsobily, ¾e jsem o nìm pøemý¹lel jen jako o lidské bytosti,
jiných ¹patných stavech, tak zase èlovìk, který se v¹eho zøekl a tímto zpùsobem
se mravnì oèistil jako svìtec, ¾ije ji¾ pøed svou smrtí v tom kterém nebi. Proto
neexistuje pojem pøed smrtí a po smrti, vyjma objektivace, která je výsledkem
reinkarnace. Chcete-li tedy vìdìt, jaké bude va¹e pøí¹tí vtìlení, neptejte se jasnovidc
ù, ale hledejte je ve svých vlastních du¹evních stavech, které právì ¾ijete.
A jako se tyto stavy neustále mìní, tak se mìní i va¹e vyhlídky na pøí¹tí zrozen
í. Budoucí zrození se dá odhadnout z pøevahy tìch kterých du¹evních stavù
a pocitù; kdo v sobì nemù¾e nikdy nalézt svìtské du¹evní stavy a pocity, ale
jen stavy a pocity bo¾ské, které musí nezbytnì být provázeny bo¾skými vizemi,
ten se jistì pøevtìlí kdesi v bo¾ských oblastech. Proto nevìøte ve sliby jasnovidc
ù, kteøí vám chtìjí urèit va¹e budoucí vtìlení, proto¾e by to mohli uèinit
pouze na základì va¹eho souèasného du¹evního stavu. Spí¹e vìøte tomu, ¾e toto
vtìlení máte ji¾ v sobì a ¾e se projevuje va¹imi souèasnými du¹evními stavy.
Podle toho mù¾ete soudit, ¾e va¹e vtìlení bude podlidské, jestli¾e ¾ijete pouze
¾ivoèi¹nost, lidské, jestli¾e ¾ijete smyslovým cítìním a uva¾ováním, a nadlidsk
é, jestli¾e ¾ijete v bla¾enostech a máte andìlské nebo bo¾ské vize. Pøi vizích
necharakteristických nebo astrálních a nepraktickém povahovém uèlenìní se
mù¾ete obávat, ¾e se zrodíte mezi astrálními bytostmi, z nich¾ nejvýraznìj¹í
jsou asurové a prétové.
68
¾ijící v Tibetu. Jaký jsem to jen byl hlupák! Musil jsem vìdìt, ¾e
D¾ecün je dokonale osvícen a vpravdì buddha, jen¾ se mù¾e zjevit
v nekoneènì mnoha podobách. A co¾ nebylo nadto ka¾dé místo,
kde D¾ecün ¾il, svaté a posvìcené, ba pøímo rovné Ogmin nebo
Ngönga? Pova¾oval jsem tento sen o paní a ostatních poslucha-
èích za bo¾ský pøíkaz vypsat D¾ecünovy ¾ivotní osudy a rozhodl
jsem se, ¾e ho poprosím, aby mi sám vyprávìl v¹echny události
svého ¾ivota. V tomto duchovním rozpolo¾ení naplnil mne hlubok
ý a vzne¹ený pocit dùvìry k mému guruovi, jemu¾ jsem dal
výraz vroucí modlitbou. Potom jsem nechal na èas spoèinout své
vìdomí v klidu.
Upadl jsem znovu ve spánek a snil jsem znovu, i kdy¾ ne tak
¾ivì jako poprvé. Teï bylo to pìt krásných panen ze zemì Urgj
än, obleèených v bílý, modrý, ¾lutý, èervený a zelený ¹at, které
pøede mne pøedstoupily. Jedna z nich mi øekla: þZítra budou vypr
ávìny ¾ivotní pøíbìhy Milaräpovy. Chceme tam jít a vyslechnout
je.ÿ Jiná se ptala: þKdo ho poprosí, aby je vyprávìl?ÿ Nato odv
ìtila tøetí: þD¾ecünovi nejmilej¹í ¾áci ho o to poprosí.ÿ Pøitom
v¹echny vrhaly na mne stranou úsmìvné pohledy. Jedna pozvedla
hlas a øekla: þBude to tak vynikající øeè, ¾e jsme v¹echny ¹»astny,
¾e ji usly¹íme. Nemìly bychom také poprosit o to, aby nám byl pøí-
bìh zvìstován?ÿ Druhá odvìtila: þTo se slu¹í ¾ákùm, aby se modlili
za cíl, a bude na¹í radostí a povinností ¹íøit víru a chránit ji.ÿ Po
tìch slovech zmizely v¹echny jako duha. Kdy¾ jsem procitl, stálo
slunce ji¾ vysoko na nebi a já vìdìl, ¾e sen byl znamením pìti
nesmrtelných sester.43
Kdy¾ Räèhung v tomto ¹»astném rozpolo¾ení mysli snìdl svou
snídani, vyhledal svého gurua D¾ecüna a nalezl kolem nìho ji¾
shromá¾dìný zástup (jeho ¾ákù a pøívr¾encù). Räèhung se vrhl
na pozdrav k D¾ecünovým nohám, pravým kolenem kleèe na zemi,
a s dlanìmi sepjatými se tázal na jeho mínìní a takto ho oslovil:
þKé¾ ná¹ milostivý pán a uèitel dopøeje nám pøíznì a vylíèí nám
69
události svého ¾ivota pro po¾ehnání zde shromá¾dìných ¾ákù a jako
pøíklad pro budoucí ¾áky a pøívr¾ence. I buddhové minulosti zanechali
zprávu o svých dvanácti velkých èinech44 a jiná vyprávìní
k po¾ehnání tìch, kteøí pøispívají na zemi k roz¹íøení a posvìcení
Buddhovy nauky. Tilópa, Nárópa, Marpa a mnoho jiných velkých
svìtcù pomohlo zanecháním svých ¾ivotopisù vývoji svých ob¹»astn
ìných pøívr¾encù.
A nech» i tvùj ¾ivot, pane D¾ecüne, pøispìje k vývoji mnoha
bytostí. Proto prosíme na¹eho pána, aby nám dopøál milosti a vypr
ávìl nám svùj ¾ivot bohatý událostmi.ÿ
D¾ecün se této prosbì usmál a odpovìdìl: þRäèhungu, ty zná¹
mùj ¾ivot a mé osudy. Kdy¾ v¹ak mne prosí¹ o po¾ehnání druhých
lidí, chci ti vyhovìt. Pocházím ze ¹lechtického rodu D¾osä a z kmene
Khjungpo (orel) a moje vlastní jméno je Milaräpa45. V mládí jsem
konal èerné èiny, ve zralém vìku bílé, nyní jsem v¹ak odlo¾il jak
ékoli rozli¹ování èerného a bílého. Ponìvad¾ jsem splnil svou velikou
úlohu, nepotøebuji se v budoucnosti ji¾ namáhat. Kdybych
mìl události svého ¾ivota zevrubnì popisovat, pak by nìkterá vypr
ávìní vyvolávala slzy, jiná veselost. Proto dovolte starému mu¾i,
aby setrval v pokoji.ÿ
Zase se zdvihl Räèhung, hluboce se poklonil k zemi a prosil:
þMilostivý pane, vyprávìní o tom, jak jsi pøijal nadpøirozené
pravdy, jaká tì to stálo veliká utrpení a obìti a jak jsi o tom nep
øetr¾itì meditoval, a¾ jsi ovládl pravou podstatu vìèné pravdy
a tak dosáhl nejvy¹¹ího cíle v¹eho duchovního poznání, je dùle¾ité
a u¾iteèné v¹em, kteøí jsou naplnìni stejnými nadìjemi a stejným
usilováním. Jak jsi docílil síly, aby ses zvedl ze sítì karmy a ochránil
se pøed zrozením budoucí karmy46. Pøíslu¹í¹-li ke kmeni Khjungpo,
k rodu D¾osä, jak jsi pøi¹el ke svému pøíjmení Mila? Jak ses dostal
ke zlým èinùm v mládí a co tì pozdìji vedlo k èinùm bílým? Do
které doby spadají události, o nich¾ jsi øekl, ¾e by vyvolaly smích,
a jiné ¾e jsou tak bolestné, ¾e pohnou k slzám? To v¹echno vìdìt
70
bylo by nedocenitelným ziskem pro budoucí generace. Ze soucitu
k mým spolu¾ákùm a ke mnì buï tak dobrý, pane, a odlo¾ své
pochybnosti. Raè se milostivì sní¾it k tomu, abys nám vyprávìl
v¹echny podrobnosti. Prosím své pøátele a bratry ve víøe, aby mne
podporovali v tomto pøání.ÿ
Nato povstali v¹ichni pøítomní, mnohokrát padli na tváø a pravili:
þI my pøipojujeme své prosby k prosbì ctihodného Räèhunga
a prosíme tì, pane, abys roztoèil kolo dharmy.ÿ
Tu øekl D¾ecün: þKdy¾ si to v¹ichni tak naléhavì pøejete, spln
ím va¹i prosbu, proto¾e v mém ¾ivotì není nièeho tajného.ÿ
Pokud se týèe mého kmene a rodu, víte, ¾e na severu zemì Uru
je velký kmen nomádù, mající stáda skotu a ovcí. Byl mezi nimi
èlovìk ze vzne¹eného rodu, který se vìnoval nábo¾enským studiím
a stal se lamou sekty òingmapù, k ní¾ nále¾el i jeho otec D¾osä
(syn ¹lechtice). Tento mladý mu¾ pøi¹el s jinými poutníky z pouti
do zemì Uru. Byl nadán nadpøirozenými silami, byl mistrem, který
umìl vyvolat ochranná bo¾stva a mìl magické schopnosti. Kdy¾
se usadil v provincii Cang na místì zvaném Èungpaèi, byl velmi
proslaven svými léèivými magickými silami a vyhánìním démonù
a jeho vá¾nost rostla.
Na tomto místì, kde strávil nìkolik let, byl znám pod jmé-
nem Khjungpo D¾osä (Vzne¹ený syn z rodu Orlù) a byl-li nìkdo
nemocen nebo obtì¾ován zlým duchem, zavolal ho. Jedna tamìj¹í
rodina v nìho v¹ak nevìøila a stalo se, ¾e jednoho dne byla stra¹livì
su¾ována zlým duchem, který by se byl nikdy neodvá¾il pøiblí¾it
se ke Khjungpo D¾osäovi, od nikoho jiného v¹ak nemohl být vyhn
án. Trápená rodina povolala jiné lamy a dala provádìt vymítací
obøady, démon v¹ak na pokusy jej vypudit dával jen ironické odpov
ìdi. Tropil si z rodiny blázny a tyranizoval ji, a¾ se vzdala v¹ech
úsilí, která se ukázala být marná.
Koneènì pøíbuzní poradili té nevìøící rodinì, aby zavolali
Khjungpo D¾osäa, pøipomínajíce pøísloví: vezmi tøeba psí sádlo,
71
jen kdy¾ ránu zhojí. Hlava rodiny s tím souhlasila. D¾osä byl tedy
pozván, pøiblí¾il se k démonovi a zvolal divokým hlasem: þPøichá-
zím já, Khjungpo D¾osä, abych se ¾ivil masem démonù a pil jejich
krev. Poèkejte, poèkejte!ÿ A souèasnì se øítil kupøedu. Ubohý dé-
mon byl jat zoufalstvím, je¹tì ne¾ se Khjungpo D¾osä pøiblí¾il,
a køièel: þApha, ama! Milag! Milag!ÿ47 (Ó èlovìèe, ty jsi mùj otec,
ó èlovìèe, ty jsi má matka!) A kdy¾ se mu D¾osä pøiblí¾il, volal:
þMilo, nikdy bych nebyl pøi¹el tam, kde jsi ty. U¹etøi mùj ¾ivot!ÿ
Mila ho zapøisáhl, ¾e nebude vícekrát nikoho trápit, a nechal ho
odejít. Nato pøi¹el démon k jedné rodinì, která ho ctila, a øekl jim:
þMilag, Milag! Je¹tì nikdy jsem nemusel tak trpìt jako dnes.ÿ Na
otázku, kdo mu utrpení zpùsobil, odpovìdìl, ¾e Khjungpo D¾osä
na nìho vlo¾il tak muèivou bolest, ¾e ho témìø zabil, a ¾e posléze
na nìm vynutil pøísahu. Od toho dne nazýval se D¾osä Mila na
poèest svých podivuhodných magických sil a tak byli v¹ichni jeho
potomci zváni pøíjmením Mila. Kdy¾ potom v¹ichni vidìli, ¾e dé-
mon nikoho neobtì¾uje, domnívali se, ¾e je zabit nebo je¹tì spí¹e,
¾e ode¹el do jiné formy bytí.
Potom se Khjungpo D¾osä o¾enil a narodil se mu syn, který
zase mìl dva syny, z nich¾ star¹í se jmenoval Mila Dotön Sengge
(Mila, lev, jen¾ uèí sútrám). Jeho nejstar¹ím synem bylMila Dord¾e
Sengge (Mila, nepromìnný lev). Od té doby byla rodina známa,
proto¾e mìla v ka¾dé generaci jen jediného mu¾ského potomka.
Tento Mila Dord¾e Sengge byl zku¹ený a vá¹nivý hráè, jen¾
pravidelnì vyhrával znaèné sázky. Pak se stalo, ¾e v onom území
byl mu¾ je¹tì znalej¹í hry a mìl mnoho pøíbuzných a známých
z otcovy strany. Tento mu¾ pøi¹el k Mila Dord¾e Senggemu, aby
vyzkou¹el jeho obratnost, a vyzval ho k nìkolika hrám o nepatrné
èástky, pøièem¾ záhy pronikl jeho hru. Toho dne hrál tento mu¾,
jako by samo ¹tìstí bylo na jeho stranì, a získal mnoho sázek Mila
Dord¾e Senggeho. Ten to nemohl snést a prosil jej o revan¹ na druhý
den, s èím¾ tento byl srozumìn. Sázky byly zvý¹eny a prohnaný
72
hráè ztratil tøikrát tolik, oè Dord¾eho pøipravil, aby ho zlákal. Pak
¾ádal o zadostiuèinìní a Dord¾e souhlasil, naèe¾ se sjednotili na
vý¹i sázky. V sázce mìl být celý majetek, pozemky, dùm, peníze
a inventáø ka¾dého z nich. Byla podepsána smlouva, aby se nikdo
nemohl prosbami nebo nátlakem zbýti své povinnosti. Hráli a konec
bylo lze pøedvídat: Milùv soupeø vyhrál. Jeho mu¾¹tí pøíbuzní vzali
ihned v¹echen Milùv majetek nemovitý a movitý do svých rukou
a oba Milové, otec a syn, Dotön Sengge a Dord¾e Sengge, musili
jim v¹echno zanechat. Putovali pak do provincie Gungthang na
tibetsko nepálských hranicích a pøi¹li na místo zvané Kjangaca.
Zde se usadili.
Otec Dotön Sengge trávil své dny ponejvíce ètením svatých
knih. Provádìl také vymítání, obøady ochraòující pøed krupobitím,
pøipravoval kouzla k ochranì dìtí a dìlal mnoho vìcí tohoto druhu.
Tak se stal známým jako lama znalý obøadù. Jeho syn Dord¾e
Sengge obchodoval ponejvíce s vlnou a trávil zimu na jihu a léto
na severních pastvinách. Konal té¾ malé cesty mezi Mangjulem
a Gungthangem a tak si vydìlali otec i syn mnoho penìz.
Tehdy se stalo, ¾e se Dord¾e Sengge setkal s nejoblíbenìj¹í dcerkou
z tamìj¹í rodiny a oba vzplanuli vzájemnou láskou. Z jejich
man¾elství vze¹el syn, pojmenovaný Mila ©erab Gjalcchän (Mila,
vítìzné znamení moudrosti). Kdy¾ mladík vzrostl, zemøel jeho dìd
a byl s velikou nádherou pohøben.
Mila Dord¾e Sengge, který se dále vìnoval svému obchodu,
vyzískal více majetku ne¾ kdy pøedtím. Za dobrou cenu ve zlatì
a zbo¾í severu a jihu zakoupil plodné pole tvaru trojúhelníku le¾ící
v blízkosti Kjangaca. Získal je od mu¾e, který se jmenoval Orma
a po nìm je pojmenoval þOrma Dusumÿ (Ormùv trojúhelník). Na
okraji tohoto pole bylo staré staveni¹tì patøící sousedovi. I je koupil
a vystavìl tam veliký dùm. Kdy¾ bylo Mila ©erab Gjalcchänovi
dvacet let, o¾enil se s dívkou z dobré rodiny v Ca48, je¾ pochá-
zela z královského rodu z Òangu a jmenovala se Karmogjän (Bílá
73
girlanda). Bylo to okouzlující dìvèe s jasnou hlavou, plná energie,
je¾ dobøe vìdìla jak jednat s pøáteli i nepøáteli patøiènì s láskou
nebo nenávistí. Byla proto zvána Bílou girlandou z Òangu. Mila
Dord¾e Sengge si vystavìl druhý dùm o tøech poschodích s vedlej-
¹ími budovami a kuchynìmi, který stál na ètyøech sloupech a osmi
pilíøích. Byl to nejkrásnìj¹í dùm v Kjangaca a jmenoval se þDùm
ètyø sloupù a osmi pilíøùÿ. V tomto domì ¾il (se svou ¾enou a svým
otcem) ve velikém bohatství.
Mezitím usly¹eli staøí pøíbuzní Mila Dotön Sengge, ¾ijící
v Èungpaèi, ¾e se jemu a jeho synovi velmi dobøe daøí v Ca. Tu
opustil jeden strýc Mila Dord¾e Senggeho Jungdung Gjalcchän
(Korouhev vítìzství se svastikou) se svou rodinou a sestrou
Khjungccha Paldän (Ochránkynì vzne¹enosti orlích potomkù) své
obydlí a vydal se do Kjangaca. Dord¾e, který mìl své pøíbuzné
rád, pøijal je s upøímnou radostí a vzru¹ením. V¹echny své znalosti
jim dal k pou¾ití a uèil je obchodu, aby i oni mohli shromá¾dit
bohaté statky.
Tehdy byla Bílá girlanda v koutì s dítìtem, zatím co Mila ©erab
Gjalcchän byl na obchodní cestì v severních horách Tagce. Mìl
s sebou mno¾ství ji¾ního zbo¾í a znaèný èas se zdr¾el.
Bylo to v mu¾ském roce vody a draka49 (r. 1052) v prvním podzimn
ím mìsíci50 a pìtadvacátého dne51, kdy jsem se narodil pod
pøíznivou hvìzdou52. Sotva jsem opustil matèin klín, byl odeslán
posel k mému otci. Nesl psaní mé matky, v nìm¾ stálo, ¾e podzimní
práce se blí¾í a ¾e dostala syna: þPøijï, jak jen rychle mù¾e¹, abys
dal svému synovi jméno a vykonal slavnost s tím spojenou.ÿ Posel
pøiná¹el je¹tì ústní vzkaz. Mùj otec byl velmi potì¹en a zvolal:
þJe to dobré! Mùj syn má ji¾ dostat jméno. V mé rodinì bývá jen
jeden mu¾ský dìdic, jsem rád, ¾e toto dítì je syn. Pojmenujeme
ho Thöpaga (Sluch obla¾ující). Proto¾e moje obchody jsou skon-
èeny, vrátím se s tebou domù.ÿ Tak pøi¹el domù a já byl nazván
Thöpaga. S velikou nádherou a nákladem byl proveden obøad dání
74
jména. Za mého dìtsví bylo o mne velmi peèováno a èasem jsem
dostal krásný hlas, který ka¾dého, kdo mu naslouchal, tak vzru¹il,
¾e jsem právem byl zván þSluch obla¾ujícíÿ.
Kdy¾ mi byly ètyøi roky, darovala matka ¾ivot holèièce. Ta
se jmenovala Gönmokji (©»astná ochránkynì). Její mazlivé jméno
bylo Peta, tak¾e se øíkalo Peta Gönkji. Je¹tì dnes si vzpomínám, ¾e
jsme mìli oba (Peta i já) vlasy propleteny zlatem a tyrkysy. Mìli
jsme velký vliv, nebo» jsme byli spøíznìni s nejpøednìj¹ími rodinami
v místì. S chudými lidmi, kteøí podléhali na¹emu vlivu, bylo
jednáno témìø jako s lenníky nebo poddanými. Ústy lidu se tomu
prostì øíkalo: þNikdy nebylo mezi odvá¾nými usedlíky pilnìj¹ích
a bohat¹ích, ne¾ jsou tito. Pohleïte zvenèí na jejich dùm, uvnitø
na zaøízení a bohatství a na ¹perky, je¾ obì pohlaví nosí. V ka¾dém
smìru jsou hodni úcty.ÿ
Kdy¾ jsme tak vzbudili v¹eobecnou závist, zemøel mùj otec Mila
©erab Gjalcchän a pohøeb byl vykonán s velikou nádherou.ÿ
To je prvá èást ¾ivotních osudù, vyprávìjící o D¾ecünov
ì narození.
75
KAPITOLA II
CHU« STAROSTÍ
Smrt a poslední vùle Milaräpova otce; protiprávní pøisvojení si majetku
strýcem a tetou z otcovy strany; z toho vzniklé starosti, je¾
musel Milaräpa sná¹et se svou matkou a sestrou.
Opìt pozvedl Räèhung svùj hlas: þDùstojný uèiteli, povìz nám
milostivì o svých útrapách a nesnázích po smrti svého otce.ÿ
Nato pokraèoval D¾ecün ve vyprávìní: Kdy¾ mi bylo asi sedm
let, roznemohl se mùj otec Mila ©erab Gjacchän velmi vá¾nì. Lé-
kaøi a lamové, kteøí o nìho peèovali, nedávali ¾ádné nadìje v jeho
uzdravení, nýbr¾ oèekávali jeho brzkou smrt. Také pøíbuzní o tom
vìdìli a i sám nemocný se vzdal nadìje a pøipravoval se na smrt.
Strýc a teta, pøíbuzní a pøátelé a v¹ichni sousedé se se¹li. V jejich
pøítomnosti oznámil otec svou poslední vùli. Starost o vdovu, sirotky
a správu celého majetku vlo¾il do rukou mého strýce a tety.
Pak dal sepsat závì», proèíst ji, podepsat a v pøítomnosti v¹ech
pøítomných zapeèetit.
Nato se k nám obrátil se slovy: þVím, ¾e tuto nemoc nepøe-
¾iji. Proto¾e dnes je mùj syn je¹tì mlád, svìøuji jej péèi svých pøí-
buzných, pøedev¹ím svého strýce a tety. Zanechávám tu celý svùj
majetek vèetnì stád skotu, ovcí a poníkù na horských pastvinách;
polí vèetnì Orma Dusum a èetných malých polí; krav, koz a oslù
zde doma, svého domácího náèiní ze zlata, støíbra, mìdi a ¾eleza,
svých osobních ¹perkù a odìvù, svých tyrkysù, støíbra a rouch;
svých obilnic { majetek, kterému vdìèím za to, ¾e jsem nikomu nez
ávidìl. Díl toho pou¾ijte k mému pohøbu. V¹e ostatní zanechávám
ochranì vás v¹ech dnes zde pøítomných a¾ do doby, kdy mùj syn
bude dosti stár, aby mohl na v¹e dohlédnout. A¾ mùj syn doroste,
76
dejte mu za ¾enu Dzese, která mu byla v dìtství zaslíbena. A a¾
pøijde do domu nevìsta, odevzdejte obìma celý majetek a nechte
je samotny starat se o dùm a následovat v ¹lépìjích rodièù. Dokud
v¹ak nebude mùj syn zletilý, svìøuji v¹echno vám, svým pøíbuzným,
a pøedev¹ím vám dvìma, strýèe a teto mých dìtí. Nedopus»te, aby
se jim stalo bezpráví. Buïte pøesvìdèeni, ¾e nad vámi bdím z krá-
lovství smrti.ÿ S tìmi slovy otec zemøel.
Po pohøbu øíkali v¹ichni pøíbuzní: þNechme Bílou girlandu
z Òangu spravovat celý majetek a ka¾dý z nás jí èas od èasu podle
nejlep¹í své mo¾nosti pomù¾e, kdy¾ by to potøebovala.ÿ
Strýc s tetou v¹ak øíkali: þVy v¹ichni mù¾ete øíkat, co chcete.
My jsme nejbli¾¹í pøíbuzní a dáme sami pozor, aby vdova a sirotci
nièím netrpìli. Také o majetek se postaráme.ÿ Pøes v¹echny
námitky mých strýcù z matèiny strany a Dzeseina otce byl osobní
majetek mého otce rozdìlen mezi strýce a tetu: strýc si vzal v¹echny
mu¾ské ¹perky a ¹aty, zatím co teta dostala v¹echny ¾enské pøedm
ìty. Ostatní majetek byl rovným dílem rozdìlen mezi nì a my
mìli støídavì bydlet u jednoho z nich. Tak jsme byli pøipraveni
o v¹echna svá práva a je¹tì k tomu nuceni, abychom v létì pracovali
na strýcových polích a v zimì jako tkalci a èesaèi vlny
u tety. Jídlo, které nám dávali, bylo tak ¹patné, ¾e mohlo být
pøedhozeno jen psùm. Na¹ím ¹atem byly bídné hadry, pøivázané
k tìlu kusem provazu. Byli jsme ustaviènì honìni do práce a na¹e
nohy a ruce byly plny odøenin a puchýøù. Nedostateèná a ¹patná
strava uèinila nás bídnými, vyzáblými a usou¾enými. Ná¹ vlas,
jen¾ kdysi býval ozdoben tyrkysy a zlatem, byl nyní tvrdý a spe-
èený, plný v¹í.
Dobøí lidé, kteøí nás znali ze dnù na¹eho bohatství, nemohli
se zdr¾et slz pøi pohledu na nás. V celém sousedství se ¹eptalo
o sprostém jednání strýce a tety, ne¾ ti toho nedbali. Matka, sestra
a já jsme propadli tak hluboké bídì, ¾e matka øekla o tetì, ¾e
není ¾ádnou Khjungccha Paldän (Ochránkyní vzne¹ených orlích
77
potomkù), nýbr¾ Dümo Tagdän (Démonka tygøí povahy) a od té
doby byla teta zvána jen pøezdívkou þTygøí démonkaÿ. Matka poznala
také pravdu pøísloví þSvìø druhým svùj majetek a stane¹ se
psem, hlídajícím vrataÿ. þJen pohleï,ÿ øíkala, þpokud ¾il tvùj otec
Mila ©erab Gjalcchän, byl ka¾dý zvyklý èíst nám pøání z tváøe,
a» jsme se usmívali, nebo mraèili. Nyní se v¹ak v¹ichni dívají na
úsmìvy a mraèení strýce a tety, jako by se svým bohatstvím byli
stali králi.ÿ Matka si také zvykla naslouchat tomu, co se kolem
¹eptalo: þBohatý man¾el { schopná vdova. Mìkká vlna { jemná
pøikrývka. Jak je to v tomto pøípadì pravdivé. Døíve, za man¾elova
¾ivota, byla Bílá girlanda z Òangu zvyklá být pokládána za
vzornou hospodyni pro své schopnosti a energii. Ale teï byly její
schopnosti podrobeny zkou¹ce a ukázala se její slabina.ÿ Èím více
jsme museli trpìt, tím o¹klivìji se o nás mluvilo; a prostý lid, který
nám byl døíve poddán, nedal si ujít ¾ádnou pøíle¾itost, aby nás za
na¹imi zády nepo¹pinil!
Dzeseini rodièe dali mi èas od èasu kousek ¹atu nebo pár bot.
A èasto mi øíkali: þPokud se lidé nestali sami bohatstvím, nemá
bohatství význam. Je jako rosa na stéblech trávy. Proto netruchli
tolik nad ztrátou blahobytu. Tvoji rodièe a pøedkové vybudovali
majetek vlastním umìním a pílí. Nebyli v¾dy bohatí, nýbr¾ hromadili
svùj majetek teprve pozdìji. Také tobì vzejde den, kdy sám se
domù¾e¹ bohatství!ÿ Tak se mne pokou¹eli potì¹it.
Kdy¾ mi bylo asi patnáct let, mìla matka kousek vlastního pole,
zvaného Depe-tänèhung (®enský kobereèek). I kdy¾ to nebylo pøíli¹
pøíznivé jméno, dávalo pøece pìkné obilí. Toto pole bylo obdìláváno
strýcem z matèiny strany a ¾eò ukládána. Za èást byla nakupována
zásoba masa, kde¾to hnìdý jeèmen pou¾it na pivo, èhang,53 a bílá
spodina byla ponechána na mouku.
Roznesla se povìst, ¾e Bílá girlanda z Òangu se svými dìtmi
chce uspoøádat slavnost, aby obnovila otcovské dìdictví. Odev¹ad
byly vypùjèeny koberce a rozestøeny na podlaze na¹eho velikého
78
domu. K této slavnosti byli pozváni v¹ichni sousedi, pøedev¹ím ti,
kteøí byli pøítomni smrti mého otce a znali jeho poslední vùli. Nejv
ý¹e sedìl strýc s tetou, z nich¾ ka¾dý dostal pùl ovce. Mezi ostatní
hosty byly rozdìleny podle postavení a stupnì pøíbuzenství kousky
hrudí, nohy, ¾ebra a vnitønosti. Èhang se podával ve vrchovatých
¹álcích. Slavnost zaèala.
Pak se matka postavila doprostøed shromá¾dìní a øekla: þPros
ím ctihodnou spoleènost o dovolení vysvìtlit, proè jsem vás pøi
této pøíle¾itosti pozvala. Pøísloví øíká: zrození syna vy¾aduje ob-
øad pojmenování; mno¾ství èhangu podporuje øeè. Øeknu nìkolik
slov, která se vztahují k poslední vùli mého zesnulého man¾ela
Mila ©erab Gjalcchäna, otce mých dìtí. V¹ichni ho znáte, vy star¹í
a pøedev¹ím vy, strýèe a teto. Proto prosím vyslechnìte závì», která
bude pøeètena.ÿ Pak pøeèetl mùj strýc z matèiny strany hlasitì celé
spoleènosti otcovu poslední vùli. Kdy¾ skonèil, ujala se opìt matka
slova a øekla: þV¹ichni, kteøí jste zde pøítomni, znáte ústní závì»,
kterou vyslovil mùj zesnulý man¾el ve va¹í spoleènosti. Proto vás
nechci unavovat opakováním. A abychom pøi¹li k hlavnímu bodu,
dìkujeme já i dìti srdeènì za v¹e, zaè jsme strýci a tetì povinováni,
za v¹echnu jejich starost do dne¹ního dne. Proto¾e mùj syn je teï
s to ujmout se sám správy svého domu, prosím, aby nám byl majetek
zase odevzdán. Prosím vás rovnì¾, abyste podporovali sòatek
s Dzese, aby byli nále¾itì uvedeni do svého spoleèného domu, jak
to bylo pøáním mého zesnulého man¾ela.ÿ
Po tìchto matèiných slovech spojili své síly strýc s tetou, kteøí
mìli jinak ve v¹em rozdílné mínìní, aby mne spoleènì pøipravili
o otcovské dìdictví ve svùj prospìch. Ostatnì já jsem byl jediným
synem, kde¾to strýc mìl více dìtí. Strýc s tetou se sjednotili na tom,
¾e mne podvedou a odpovìdìli: þKde je majetek, o nìm¾ mluvíte?
Kdy¾ Mila ©erab Gjalcchän je¹tì ¾il, dal nám tyto domy, pole,
dobytek, poníky, zlato a støíbro. To v¹echno nále¾elo nám a on nám
to vrátil v okam¾iku smrti. Bylo to jen opìtné ujmutí se majetku
79
pravým vlastníkem. Kde jste kdy mìli jen stopu po bohatství, míru
obilí, ¹i¹ku másla, kus odìvu nebo ¾ivou hlavu nìjaké krávy, která
by vám nále¾ela? Nevidìli jsme nic takového. A teï máte drzost
nìco podobného tvrdit. Kdo podepsal tuto vùli? Musíte být vdìèni,
nenecháme-li tak bídné bytosti, jako jste vy, hladovìt. Vskutku
platí pro vás pøísloví: døíve zmìøí¹ plynoucí proud ¾ejdlíkem, ne¾
se doèká¹ vdìku od bídných lidí.ÿ
Výsmì¹nì se smìjíce, prudce povstali, otøásli svými ¹aty a dupali
podpadky. Pak volali: þA jsme-li tak daleko, pak nám patøí
plným právem i tento dùm, v nìm¾ se nalézáme. Ven s vámi, vy
nevdìèné bytosti, ven s vámi!ÿ Nato tloukli matku, sestru i mne
konci svých dlouhých rukávù do tváøí.54 Jediné, co mohla matka
vyøknout, bylo: þÓ Mila ©erab Gjalcchäne, shlédni na jednání, je¾
musíme zakou¹et, ty, který jsi øekl: ,Budu nad vámi bdít z øí¹e
smrti!` Mù¾e¹-li nìco, nastal k tomu èas.ÿ A v návalu hysterického
pláèe padla do mdlob. Sestra i já jsme nemohli nic jiného dìlat ne¾
rovnì¾ plakat.
Strýc z matèiny strany se neodvá¾il bojovat s druhým strý-
cem, nebo» tento mìl mnoho synù. Ostatní sousedi, kteøí nám byli
pøátelsky naklonìni, plakali s námi a øíkali: þUbohá vdova, ubohé
siroty.ÿ Bylo jen málo tìch, kteøí s námi neplakali.
Strýc s tetou v¹ak pokraèovali: þ®ádáte na nás bohatství,
a pøece se zdá, ¾e máte dost majetku, mù¾ete-li pozvat v¹echny
své pøátele a sousedy k tak veliké hostinì. Nepotøebujete nás o nic
prosit, nebo» nemáme nic z va¹eho bohatství, a» u¾ øíkáte cokoli.
A i kdybychom nìco mìli, nic vám nevrátíme. Dìlejte to nejhor¹í,
co mù¾ete, vy bídní sirotci. Cítíte-li se dosti silní, mù¾ete s námi
bojovat. Jste-li slabí, uvrhnìte na nás kletbu!ÿ
S tìmi slovy vy¹li ven. Ti, kteøí stáli na jejich stranì, vy¹li
s nimi. Matka dále vzlykala a ná¹ strýc z matèiny strany a lidé
Dzese s nìkolika tìmi, kteøí byli na na¹í stranì, zùstali, aby matku
tì¹ili. Pili zbývající èhang a øíkali jí: þNeplaè, to nepomù¾e.ÿ Potom
80
jí uèinili návrh, ¾e se ka¾dý, kdo byl pøítomen pøi jídle, zavá¾e
svým podpisem dávat pøíspìvek, také strýc s tetou mìli být popro-
¹eni, aby se slu¹ným zpùsobem alespoò na tom zúèastnili, co¾ jistì
lze oèekávat. Se shromá¾dìnou èástkou mìl jsem pak být poslán
na studie. Strýc z její strany matce øekl: þTo udìláme a chlapce
po¹leme pryè, aby se nìèemu øádnému nauèil. Ty a tvá dcera
mù¾ete zatím bydlet u mne, ty bude¹ prozatím své pole obdìlá-
vat vlastní silou. Musíme uèinit, seè jsme, abychom strýce s tetou
zahanbili.ÿ
Matka v¹ak odpovìdìla: þKdy¾ jsme nedostali zpìt ná¹ vlastní
majetek, nechci své dìti vychovávat z almu¾ny druhých lidí. Kromì
toho nezdá se mi zde být ani sebemen¹í mo¾nost, ¾e by strýc s tetou
kdy vrátili i sebemen¹í èást na¹eho majetku. Výchova mého
syna se mi v¹ak zdá být nezbytná. Kdy¾ teï strýc a teta odmítli
vrátit, co nám patøí, budou jistì dìlat to nejhor¹í, aby nás uvedli
v hanbu, kdybychom jim byli zase poddáni. My radìji zùstaneme
zde a budeme obdìlávat na¹e pole.ÿ
Tak jsem byl poslán na jedno místo do Ca, zvané Mithö-gäkha
a zde byl svìøen ochranì jednoho velmi oblíbeného uèitele lamy
z èervené sekty Lugjäkhän (Zaklínaè osmi hadù).
Zdá se, ¾e tou dobou na¹i pøíbuzní podporovali na¹i domácnost.
Pøedev¹ím byli pøátel¹tìj¹í Dzeseini rodièe. Èas od èasu posílali
nám mouku a máslo i palivo. A Dzese èasto pøi¹la na místo, kde
jsem studoval, aby mne potì¹ila. Strýc z matèiny strany podporoval
matku a sestru potravou, tak¾e nebyly nuceny prosit jiné lidi nebo
jim slou¾it. Dal pøinést vlnu ke tkaní a pøedení do svého domu, aby
nemusela matka jít dùm od domu o to prosit. Pomáhal nám tak
velkomyslnì, ¾e jsme mohli být ¾ivi a je¹tì u¹etøit trochu penìz.
Sestra se starala sama o sebe tvrdou prací, pøièem¾ vykonávala
v¹echny úkoly, které jí byly ulo¾eny jinými lidmi. Pøesto bylo na¹e
jídlo ¹patné a museli jsme se spokojovat s hadry. To v¹e mi èinilo
tì¾ké hoøe a v té dobì jsem nepoznal sebemen¹í radosti.
81
Kdy¾ vyprávìní skonèil, byli v¹ichni pøítomní naplnìni hlubok
ým ¾alem a bolestí. Slzy se jim øinuly po tváøích a dlouhý èas
setrvali v mlèení.
Toto je vyprávìní o úseku ¾ivota, v nìm¾ D¾ecün poznal existenci
nejhlub¹í bolesti.
82
KAPITOLA III
©KOLENÍ V ÈERNÉM UMÌNÍ
D¾ecünùv guru a jeho ovládání èerného umìní. D¾ecün znièí magií
pìtatøicet svých nepøátel a bohatou ¾eò jeèmene ostatních.
Zase se obrátil Räèhung k D¾ecünovi: þØekl jsi, D¾ecüne, ¾e jsi
nejprve konal èerné èiny? Jaké to byly èiny a jak jsi je provedl?ÿ
D¾ecün odpovìdìl: þÈernou magií a vyvoláváním krupobití
uvalil jsem na sebe mno¾ství viny.ÿ
Tu se otázal Räèhung: þJak jsi v tom mohl hledat útoèi¹tì? Co
tì hnalo na tuto cestu?ÿ
D¾ecün vyprávìl:
Jednou jsem provázel svého uèitele k slavnosti na dolním konci
Ca. Na této slavnosti byl nejdùle¾itìj¹í osobností a sedìl nejvý¹e
u tabule. Hostitelé jej pobízeli znova a znova k pití, co¾ on také
vydatnì èinil a brzy upadl ve stav znaèného vzru¹ení. V této náladì
jsem byl svým uèitelem napøed poslán domù se v¹emi dary, které
obdr¾el55. Proto¾e jsem i já sám nebyl docela støízliv, jala mne
neodbytná touha zpívat a pochlubit se svým krásným hlasem, na
nìj¾ jsem byl velmi py¹ný.
Zpíval jsem celou cestu k Neviditelnému vrcholku, je¾ vedla
právì kolem na¹eho domu. Zpíval jsem i tehdy, kdy¾ jsem se blí¾il
k domu. Matka, která pra¾ila v domì jeèmen, usly¹ela mùj hlas
a nechtìla ani vìøit svému sluchu, aè mùj hlas nemohl být pro
svou neobyèejnou sladkost zamìnìn. Ne¾ pøesto nemohla uvìøit, ¾e
bych mohl zpívat v dobì, kdy ¾ijeme v podmínkách, které z nás
èiní ne¹»astné tvory. Kdy¾ v¹ak vyhlédla a poznala mne, byla jako
kdy¾ do ní hrom udeøí.
Z rukou jí vypadly kle¹tì na oheò a pra¾icí lopatka, jeèmen na
pánvi nechala spálit a vybìhla ven, v rukou metlu a hrst popela.
83
Z dlouhých schodù sklouzla, krátké pøeskoèila. Potom mi vrhla do
tváøe popel, mnohokrát mne udeøila metlou a volala: þÓ Mila ©erab
Gjalcchäne, pohleï, jaký syn se ti narodil! To nemù¾e být tvá krev,
co proudí v ¾ilách tohoto pobìhlíka. Pohleï jen, co se z nás stalo!ÿ
A v bezvìdomí klesla k zemi.
V té chvíli pøi¹la moje sestra a øekla: þBratøe, cos to uèinil? Pohle
ï na na¹i matku!ÿ A propukla v pláè. To mne pøivedlo ke smysl
ùm. Uznal jsem oprávnìnost výèitek a také jsem se rozplakal. Pak
jsme se oba sna¾ili zvednout matku a volali jsme ji plni úzkosti.
Po chvíli pøi¹la zas k sobì, pohlédla na mne pohledem plným
nevole s oèima pøetékajícíma slzami a øekla: þCítil ses synu opravdu
tak veselý, ¾e jsi mohl zpívat? Myslím, ¾e jsem nejne¹»astnìj¹í ze
v¹ech ne¹»astných bytostí na celém svìtì! To jediné, co mi zbývá, je
pláè nad na¹í bolestí a ¾alem.ÿ A znovu jsme se v¹ichni tøi hlasitì
rozplakali.
Tu jsem øekl: þMá¹ pravdu, matko. Ale nesmí¹ si to tak brát
k srdci. Slibuji slavnostnì, ¾e uèiním v¹e, co bude¹ chtít. Vyjádøi
svou vùli, matko!ÿ
Matka odpovìdìla: þRáda bych tì vidìla odìného do drátìné
ko¹ile na koni se tømeny na ¹íji na¹ich nepøátel. Bylo by to v¹ak
tì¾ké a velmi nebezpeèné. Pøeji si tedy, aby ses dùkladnì nauèil
èernému umìní, abys byl s to usmrtit na¹e nepøátele, pøedev¹ím
strýce a tetu, kteøí nám zpùsobili tolik bolesti a bídy, a abys odøezal
koøen jejich bohatsví a¾ do devátého kolena. Pohleï, zda to pro mne
mù¾e¹ udìlat.ÿ
Slíbil jsem, ¾e uèiním, seè budu, abych splnil její pøání, bude-li
postaráno o plat pro gurua56 èerného umìní, jako¾ i o peníze na
cestu a na èas mého uèení.
Potom prodala matka pùl svého pole þ®enský kobereèekÿ a dostala
za nì nádherný tyrkys, zvaný þZáøící hvìzdaÿ, a v místì proslul
ého bílého poníka, zvaného þNezkrotný levÿ. Získala také dva
náklady barvíøského moøidla a dva náklady surového cukru. Za
84
cukr jsem si opatøil nejpotøebnìj¹í vìci. Potom jsem se vydal na
cestu a pøi¹el jsem do Gungthangu. Zde jsem nìkolik dní zùstal
v hostinci þU dokonalého útulkuÿ a ohlí¾el jsem se po nìkom, kdo
by cestoval stejným smìrem. Brzy tam pøi¹lo i pìt synù dobrých
rodin z Ngaridolu, kteøí byli na cestì do Ü a Cangu57, aby se tam
nauèili nìco o nábo¾enství a èerné magii. Vyprávìl jsem jim, ¾e
zamý¹lím toté¾ a ptal jsem se, zda je smím doprovázet. Souhlasili,
a já jsem je vedl na dolní konec Gungthangu a tam jsem je co
nejlépe pohostil.
Mezitím je vzala matka stranou a øekla jim: þPánové, mùj syn
není pøíli¹ uèenlivý a není ani pøíli¹ vytrvalý. Proto vás prosím,
abyste ho pøidr¾eli k uèení a dbali na to, aby to k nìèemu pøivedl.
Budu ráda uznalá a odvdìèím se vám za laskavost, kterou
mu proká¾ete.ÿ
Kdy¾ byly na poníka nalo¾eny oba náklady moøidla a já mìl
bezpeènì u sebe ukryt tyrkys, vydali jsme se na cestu. Matka nás
provázela je¹tì velký kus cesty a dávala nám na ka¾dém odpoèinku
napít èhangu. A cestou i pøi zastávkách v¾dy znovu zapøísahala mé
prùvodce, aby na mne dávali pozor. Byl jsem její jediný syn a sotva
dovedla snést rozlouèení. Svírala moji ruku a prolila mnoho slz. Posl
éze mne vzala stranou a na rozlouèení dala mi slzami zastøeným
hlasem toto napomenutí: þMilý synu, pamatuj, v jakém stavu ¾ijeme,
a uskuteèni své pøedsevzetí. Uká¾e¹ tady svou moc, kdy¾
nìco znièí¹. Tvé studium magie je jiné ne¾ u tìchto mladíkù. Pro
nì je to otázka slávy, pro tebe zoufalá nezbytnost. Kdyby ses vrátil
bez viditelných dùkazù své síly, pøísahám ti, ¾e se usmrtím ve tvé
pøítomnosti.ÿ
Po tomto napomenutí nás opustila. Sotva jsem snesl její odchod,
nebo» mé srdce bylo s ní hluboce spjato. Stále znovu jsem se
díval za ní a pøes ve¹kerou snahu jsem se nemohl zdr¾et slz, které
nezadr¾itelnì stékaly po mých tváøích. Matka trpìla neménì, nebo
» jsem byl její jediný syn a poci»ovala bolestnì muka rozlouèení.
85
Vidìl jsem, jak se stále za mnou obrací, dokud jsem byl na dohled.
Pøepadla mne témìø nepøekonatelná touha bì¾et je¹tì jednou
zpátky a spatøit ji. Opanoval jsem se v¹ak témìø nadlidským úsilím.
Pozdìj¹í události mi ukázaly, ¾e to byla pøedtucha toho, ¾e matku
ji¾ nemám nikdy spatøit na¾ivu. Kdy¾ jsme se sobì zcela ztratili
s oèí, ¹la matka plaèíc zpátky do vesnice. Po nìkolika dnech se
roznesla povìst, ¾e syn Bílé girlandy z Òangu ode¹el, aby se nauèil
èerné magii a pomstil se za v¹echna bezpráví.
Já jsem ¹el se svými prùvodci dále cestou do Ü a Cangu, a¾
jsme do¹li na místo zvané Jagde v Cangrongu. Zde jsem prodal
barvivo a poníka boháèi, který mi zaplatil zlatem, a to jsem ukryl
na svém tìle. Pøekroèili jsme øeku Cangpo (Oèistnou) a brali se
cestou do provincie Ü. V místì zvaném Thön-lugrakha (Thönská
ovèí ohrada) jsme se setkali s nìkolika lamy z Ü. Ptal jsem se jich,
kdo je tak slavným mistrem èerného umìní, ¾e dovede vyvolat smrt
a znièení majetku krupobitím; jeden z nich mi jmenoval slavného
kouzelníka, lamu Jungtön Thogjala (Hnìvuplný a vítìzný uèitel
zla) z Òangu, jen¾ ¾il ve vsi Jarlung-kjorpo a byl známý svými
schopnostmi pøivolat pomocí èerné magie smrt a znièení. Lama
sám byl jeho ¾ákem, a tak jsme se v¹ichni vydali na cestu k lamovi
Jungtön Thogjalovi.
Kdy¾ jsme pøi¹li do Jarlung-kjorpa a nalezli èerného magika,
dali mu moji prùvodci jen èást svých penìz, zatím co já mu dal v¹e,
co jsem mìl { v¹echny své zla»áky a tyrkys. A k tomu je¹tì své celá
já, tìlo a ¾ivot s jedinou prosbou, aby mne nauèil tolik èerné magie,
abych byl s to bez vady ukázat své schopnosti a uvést zpusto¹ení
na ty, kteøí mne pøipravili o otcovské dìdictví. Dále vy¾ádal jsem
si stravu a odìv po dobu, kdy se budu tomuto umìní uèit. Lama se
usmál a slíbil, ¾e bude o mé prosbì uva¾ovat.
Tak jsme v¹ichni zaèali studium, které v¹ak nevedlo ke skute
èným výsledkùm. Uèili jsme se nìkterým odvìtvím èerné magie
s honosnými jmény, jako je ona magie, která umo¾òuje spojit nebe
86
a zemi* nebo metoda jak pøemoci smrt, k tomu i nìkolik odvìtví
dobroèinného druhu.
Toto studium trvalo asi rok a moji prùvodci pomý¹leli na ná-
vrat domù. Jako dárek na odchodnou dal ná¹ uèitel ka¾dému z nás
jemný vlnìný odìv, jaký tkají v provincii Ü. Byl jsem v¹ak dalek
toho, abych se cítil uspokojen. Nebo» jsem nepokládal magické
znalosti, v nich¾ jsme dosud byli cvièeni, za tak veliké, aby vyvolaly
skuteèný efekt v mé vsi. A byl jsem si rovnì¾ vìdom, ¾e by se
moje matka v mé pøítomnosti usmrtila, kdybych nebyl s to udì-
lat nìco zará¾ejícího. Nemohl jsem tedy pomý¹let na návrat domù.
Moji druhové zpozorovali mé zdráhání a ptali se, jestli nechci jít
domù. Odpovìdìl jsem jim, ¾e jsem se je¹tì v¹emu nenauèil, naèe¾
mi øekli: þCo jsme získali, to staèí. Nyní zále¾í v¹e na tom, jak
to pou¾ijeme, a na vytrvalosti. Nejlep¹í je øídit se tìmito naukami;
ná¹ uèitel nám podle svých vlastních slov nemù¾e udìlit nic lep¹ího
a my víme, ¾e je to pravda. Chce¹-li v¹ak zùstat, uèiò tak a uvid
í¹, zda se je¹tì nìèemu bude¹ moci nauèit.ÿ Potom se vrhli uèiteli
k nohám, nabídli mu dary ze svého vlastnictví a vydali se na cestu
k domovu.
Navlékl jsem si odìv, který mi uèitel daroval, a provázel jsem
je jitøní cestou, aby mìli doprovod. Po cestì jsem do ¹atu sbíral
*Spojení nebe se zemí je obrazné rèení a znamená sluèování bla¾ených pocitù
s pocity, které jsou pøirozené tìlu. Tyto pocity se mají sluèovat tak dlouho a na
takovém psychologickém základu, ¾e ve vìdomí usilujícího èlovìka tyto pocity
vystoupí jako symboly pøíslu¹ných sfér, toti¾ nebe a zemì. { Pøemáhání smrti
se zakládá na rituálních i psychických akcích. Nejdostupnìj¹í metodou je v¹ak
psychická, která se zakládá na upevòování vìdomí subliminálního v denním.
To znamená, ¾e v¹echny bytostné funkce mají být pochopeny jako projevy
subliminálního vìdomí, je¾ má být zpøítomnìno ve vìdomí denním; kdy¾ se to
provádí dlouho, pøesune se uvìdomìní þjá jsemÿ na úroveò, kde v nìm vzchází
jistota, ¾e je neznièitelnìj¹í ne¾ v¹echno bytí ve vesmíru. Po dal¹ích men¹ích
psychických úpravách se tato jistota vetkne do celé bytosti a to se pova¾uje za
poèátek nesmrtelnosti, týkající se celé bytosti.
87
mno¾ství hnoje, jej¾ jsem na¹el na cestì. Mùj uèitel mìl krásnou
zahradu, i vykopal jsem tam díru a ulo¾il do ní hnùj. Uèitel to
vidìl ze støechy svého domu a øekl ¾ákùm, kteøí byli v tu chvíli kolem
nìho shromá¾dìni, jak jsem se pozdìji doslechl: þNikdy nebylo
mezi mými ¾áky nikoho, kdo by byl tak pln lásky a píle, a nikdy
nebude nikomu dáno tolik jako tomuto chlapci. Nebo» dnes ráno se
se mnou nerozlouèil, ponìvad¾ se chtìl opìt vrátit. Vzpomínám si,
¾e mi prvnì, kdy¾ jsem ho spatøil, øíkal o sousedech, kteøí mu ublí-
¾ili, a ¾e by se chtìl nauèit magickým schopnostem, které by mohl
provádìt ve svém domovì, a pøitom mi nabídl svùj ¾ivot a tìlo.
Jak je prostomyslný! Jsou-li jeho slova pravdivá, bylo by hanbou,
ba opravdovou krutostí, kdybych odmítl ho tomu nauèit.ÿ Kdy¾
mi pozdìji jeden mladý ¾ák vyprávìl tato slova, byl jsem ¹»asten
vyhlídkou, ¾e teï budu smìt pøijmout pravdu pùsobivé nauky.
Kdy¾ jsem pøi¹el ke svému uèiteli, obrátil se na mne se slovy:
þJak to pøijde, Thöpago, ¾e ses neodebral domù?ÿ Slo¾il jsem ¹at,
který mi daroval, a nabídl jsem mu ho jako nový dar. Pak jsem se
pøed ním uklonil pln úcty a èelem jsem se dotkl jeho nohou: þNejd
ùstojnìj¹í guru, jsem sirotek a mám matku a sestru. Na¹i sousedé,
pøedev¹ím strýc a teta z otcovy strany, podvedli nás o otcovské dì-
dictví a nesnesitelnì nás muèí. Proto¾e nemáme sílu ani dosáhnout
svého práva ani se pomstít, poslala mne matka, abych se nauèil
èernému umìní. A kdybych se vrátil domù, ani¾ bych dovedl pomst
ít uèinìné bezpráví, zabila by se má matka pøed mýma oèima.
Proto jsem se neodvá¾il vrátit se domù. A nyní tì prosím: nauè mne
umìní, jeho¾ bych pùsobivì mohl pou¾ít.ÿ Guru se mne pak tázal
na v¹e, co jsme utrpìli a jak jsme byli podvedeni. Vyprávìl jsem
mu v¹e, co se událo od otcovy smrti a jak nám strýc s tetou uèinili
bezpráví a zlomyslnì s námi jednali. Pøitom bylo mé vypravování
pøeru¹ováno vzlykáním a slzy proudily z mých oèí.
Ani mùj uèitel nedovedl se ji¾ zdr¾et slz, kdy¾ vyslechl celé
vyprávìní; vidìl jsem, jak mu stékají po tváøích. Potom øekl: þJe-li
88
v¹e pravda, cos mi vyprávìl, pak se s tebou opravdu jednalo tvrdì
a nespravedlivì. Mohl bych tì pomstít sám pomocí své magické síly,
nesmí to v¹ak být bez vá¾né pøíèiny a zevrubné zkou¹ky. Byl jsem
pro¹en nejrùznìj¹ími lidmi v¾dy znovu a znovu, abych je nauèil
této nesrovnatelné moci. Darem za toto umìní bylo mi nabízeno
neomezené mno¾ství zlata a tyrkysù z provincie Ngari, hedvábí
a cihlový èaj z Khamu a Amda, veliké náklady obilí, másla a vlny
z provincie Ü a Cang, tisíce poníkù a stáda skotu z Èharjulu, Dagpa
a provincie Kongpo. Ale dosud mi nikdo nenabídl sebe sama jako
ty, tìlo i ¾ivot. Proto pøezkoumám tvùj pøípad.ÿ*
Mùj uèitel mìl ¾áka, který byl rychlej¹í ne¾ kùò a silnìj¹í
ne¾ slon. Tento ¾ák byl poslán do mého domova, aby se dovìdìl
nìco pøesnìj¹ího o mém pøípadì. Za nìkolik dní se vrátil, potvrdil
v¹echna má slova jako naprosto hodnovìrná a pokládal za spravedliv
é, budu-li uveden v ono umìní.
Nato mi øekl guru: þZpoèátku jsem zamý¹lel oddálit od tebe
toto mocné umìní, nebo» jsem se obával, ¾e bys je pou¾il nesmysln
ì a bez dostateèné pøíèiny. Nyní jsem v¹ak pøesvìdèen o tvé
opravdovosti a uvedu tì v celé èerné umìní. Musí¹ v¹ak odejít jinam.
Døíve jsem provádìl velmi nièivý druh èerné magie, Zadong-
-marnag (Purpurový bazili¹ek), jen¾ dává sílu ochromovat a zabí-
jet. Tomuto umìní jsem nauèil Khulung Jöntän Gjamccha (Moøe
*Z charakteristiky D¾ecünova uèitele, èerného magika, je mo¾no usuzovat, ¾e
èerní magikové nejsou v¾dy lidé bez srdce, postrádající dobré pohnutky. Celá
èerná magie je obsa¾ena v pou¾ití sil, které udává charakter karmì èerného
magika; teprve tato karma rozhodne jeho osud pøíslu¹ným vtìlením. To znamen
á, ¾e je èerný magik vybaven pøíznivou karmou, která se projevuje lidskou
existencí, ale tento svùj osud ohro¾uje ¹patným pou¾itím magických sil. Pohnutka
¹kodit jiným lidem a ublí¾it jim vytváøí karmické spousty, které bytost
v¾dy strhávají do podlidských svìtù. Proto je èerná magie þ¾ivotní cestou sílyÿ,
která vede pekly; tìmito pekly projde vynikající èerný magik beze ¹kody, kde¾to
ten, kdo nemá potøebné znalosti, bude v tìchto svìtech posti¾en pøíslu¹nými
útrapami.
89
ctnosti z Khulungu) z Nub Khulungu v údolí Cangpo. Byl to lékaø
a patøil k tantrické ¹kole. Dovedl vyvolat krupobití a vést je ¹piè-
kami svých prstù. A tomuto umìní nauèil on mne. Pøísahali jsme
si navzájem pøátelství a ustanovili jsme, ¾e ka¾dého, koho by chtìl
nauèit krupobití, po¹le ke mnì, kde¾to já k nìmu po¹lu se svým
doporuèením ka¾dého, kdo by se chtìl nauèit vyvolat smrt. Proto
se musí¹ vydat k nìmu, aby tì nauèil tomu umìní, je¾ si pøeje¹.
Tam tì nyní po¹lu.ÿ
Potom obstaral mnì a svému star¹ímu synovi Darma Wang-
èhugovi (Mocný mladík) jaèí náklad potravin a darù, sestávající
z jemného vlnìného sukna, a dal nám doporuèující psaní58 svázané
v ¹erpì. Tak jsme se vydali na cestu a v normálním èase jsme dosp
ìli do Nub Khulungu v údolí Cangpo. Zde ka¾dý z nás odevzdal
kus jemného vlnìného sukna jako dar a ukázali jsme svá psaní.
Znovu jsem vyprávìl v¹echny události a prosil o laskavost, abych
byl vyuèován magii.
Khulung Jöntän Gjamccho øekl: þMùj pøítel je vìrný ve svém
pøátelství a dodr¾uje své sliby. Dám ti nauky, kterých si pøeje¹. Vystav
si pevné stavení, které by se nemohlo snadno rozboøit rukama,
tamdole na konci pøedhoøí,ÿ a ukázal na to místo. þTato chatamusí
mít tøi poschodí pod zemí a jedno nad zemí a musí být sroubena
z tìsnì spojených pevných klád. Vnìj¹í rohy musí být pøikryty
kameny tak ¹irokými, jako je jaèí tìlo. Vystav ji tak, aby nikdo
nemohl nalézt vchod nebo si vynutit cestu dovnitø.* Pak mi dal
*Tyto pøedpisy jsou stanoveny proto, aby nemohlo dojít ke þ¹patným pøedzv
ìstemÿ. Magický obøad vede ke zmagnetizování prostøedí, které nepøitahuje,
jak se mù¾eme domnívat, pouze þneviditelné bytostiÿ, ale také charaktery, jaké
nosí ¾iví tvorové. Proto se mù¾e stát, ¾e volá-li èerný magik nìjakého démona,
mù¾e pøitáhnout èlovìka nebo zvíøe s démonickým charakterem a tento tvor
se bude vìdomì nebo nevìdomì sna¾it vniknout do jeho þochranného kruhuÿ.
Je-li tímto kruhem jeskynì nebo dùm nebo místnost, musí být uèinìna pøí-
slu¹ná opatøení, aby vniknutí nebylo mo¾né. Kdy¾ se tomu nezabrání, pak se
charakter volaného tvora rozvine jako duch právì v ochranném kruhu magika
90
potøebná pouèení o magických cvièeních.
Kdy¾ jsem provádìl cvièení po sedm dní, pøi¹el ke mnì mùj
uèitel a øekl: þObvykle postaèí sedm dní, aby bylo docíleno vý-
sledku; také v tvém pøípadì tomu tak bude.ÿ Proto¾e jsem v¹ak
chtìl provést své umìní ve velmi vzdálené èásti zemì, prosil jsem
ho o dal¹ích sedm dní, co¾ mi také povolil.
V noci ètrnáctého dne pøi¹el znovu mùj uèitel a øekl: þDnes
v noci spatøí¹ na okraji svého oltáøe (nebo magického kruhu)
znamení svého úspìchu a splnìní svých pøání.ÿ A opravdu, oné
noci se objevila ochranná bo¾stva a pøinesla s sebou krvavé hlavy
a srdce pìtatøiceti lidí. Slo¾ila trofeje na hromadu a oslovila
mne.þNejsou to pøedmìty tvých pøání, o nì¾ jsi poslední dny znova
a znova volal?ÿ
Druhého jitra se znovu objevil mùj uèitel a øekl, ¾e existují
je¹tì dal¹í dva lidé, kteøí musí být obìtováni. Zda prý bych chtìl,
aby byli usmrceni? Prosil jsem, aby byli ponecháni na¾ivu, abych
se na nich mohl popást a abych na nì mohl v budoucnu poukázat
jako na pøíklady své moci. Tak se stalo, ¾e moji úhlavní nepøátelé,
strýc s tetou, zùstali uchránìni v¹eobecného znièení. Pøinesl jsem
dìkovnou obì» karmickým a ochranným bo¾stvùm a opustil své
jeskynní útoèi¹tì. Podnes lze spatøit v Khulungu místo, na nìm¾
stála tato chata.
Moje pomsta pomocí èerné magie probìhla takto: nejstar¹í syn
mého strýce z otcovy strany se mìl ¾enit a v¹ichni, kdo byli na
strýcovì stranì, byli pozváni k jeho zásnubám. V domì byli shrom
á¾dìni ostatní synové mého strýce, nevìsta a v¹ichni, kteøí si
s námi tak o¹klivì zahráli, celkem pìtatøicet lidí. Nìkolik jiných
hostí, kteøí vìt¹inou patøili k na¹í stranì, ¹eptalo si cestou k hostin
ì: þTito lidé jednají pøesnì podle pøísloví: svìø nìkomu svùj dùm
a zaène pùsobit jako elektrické napìtí proti zemi; magik mù¾e být ohro¾en na
¾ivotì a pøitom jeho zaklínání nebude mít úspìch.
91
a nech se vyhodit ze dveøí. I kdy¾ Thöpagovy pokusy s èernou magií
nemìly úèinek, je nejvy¹¹í èas, aby je postihla karma.ÿ
Tak spolu rozmlouvali, a¾ pøi¹li do blízkosti domu. Døíve, ne¾
mìli èas vstoupit, vy¹la dìveèka, døíve na¹e, nyní v¹ak slou¾ila
u strýce, aby pøinesla vodu. Kdy¾ ¹la oploceným dvorem, v nìm¾
stálo uvázáno mno¾ství poníkù, nespatøila ¾ádného z nich. Místo
nich zdálo se být celé místo obydleno ¹tíry, pavouky, hlemý¾di, ¾á-
bami a je¹tìrkami. A uprostøed nich byl pak obrovský ¹tír, který
zatínal svá kusadla do hlavního domovního pilíøe, hlodal na nìm
a vyvracel ho. Strnula, kdy¾ to vidìla, a sotva mìla èas utéci, kdy¾
mnoho høíbat a klisen, je¾ byly uvázány u domu, se zaèalo zuøivì
pla¹it. Nìkterá høíbata se utrhla a øítila se na klisny. V nejvìt¹ím
zmatku høíbata r¾ála a klisny kopaly, a¾ jedna z nich udeøila tak
mocnì do pilíøe, ¾e se zlomil a rozpadl. A celý dùm se zøítil se
stra¹livým hømotem.
Celkem pøi¹lo o ¾ivot pìtatøicet lidí, mezi nimi nevìsta a v¹ichni
strýcovi synové. Mraky kouøe a prachu zatemòovaly nebe. Pod troskami
byly pohøbeny mrtvoly mu¾ù, ¾en, dìtí a poníkù.
Ozval se srdcelomný náøek, který usly¹ela má sestra. Kdy¾ vid
ìla, co se stalo, bì¾ela k matce a køièela: þPojï rychle, matko,
a podívej se! Strýcùv dùm se zøítil a mno¾ství lidí bylo zabito.ÿ
Matka povstala, aby se podívala, co se stalo, nebo» stále je¹tì
pochybovala, zda je to skuteènì mo¾né. Kdy¾ v¹ak spatøila zøí-
cený dùm pokrytý oblaky prachu a sly¹ela srdcelomný køik a bìdov
ání, jeho¾ byl plný vzduch, zmocnil se jí údiv a krutá radost.
Zavìsila hadry na konec tyèe a vztyèila je jako korouhev. Potom
vykøikovala silným hlasem: þV¹echna sláva uèitelùm a boh
ùm! Teï vidíte, v¹ichni sousedé, zda Mila ©erab Gjalcchän mìl
syna hodného sebe! Zda jsem se pomstila nebo ne! I kdy¾ mus
ím jíst bídnou stravu a oblékat se do hadrù, zde vidíte, zda
moje obì» byla odmìnìna! Pohleïte, zda zùstala bez odpovìdi
strýcova výzva: ,Bojujte, jste-li silní, a proklínejte, jste-li slabí!`
92
To je kletba slabých, málo poèetní zmohli více ne¾ síla mnoh
ých. Pohleïte tam jen na ty lidi nahoøe a ta zvíøata dole! Pohle
ïte na znièené poklady a zásoby! Ó jak radostný pohled pøipravil
mým oèím mùj syn, jak po¾ehnal mé stáøí. Jsem ¹»astna,
¾e jsem se smìla je¹tì do¾ít této nádherné podívané. Mohu srovn
ávat nìkterý okam¾ik svého ¾ivota s tímto dokonalým triumfem
radosti?ÿ
S takovými výkøiky pøihlí¾ela matka té hrozné podívané.
A v¹ichni sousedé sly¹eli její hlas. Nìkteøí jí dali za pravdu, jiní
øíkali, ¾e za¹la pøíli¹ daleko. Je dost na té pomstì, není tøeba tak
vykøikovat výbuchy svého nepøátelství.
O matèinì radosti doslechli se lidé, kteøí pøi onom ne¹tìstí nì-
koho ztratili. A ti volali: þNejen¾e byla pøíèinou tohoto ne¹tìstí,
ale je¹tì vykøikuje své zlovolné vítìzství. Umuème ji a rozdr»me
její bídné srdce.ÿ Star¹í a rozumnìj¹í v¹ak øíkali: þJaký by mìlo
smysl ji zabít? Její syn to bude opakovat a zabije nás v¹echny. Pù-
jdeme radìji za mládìtem a na místì ho zabijeme. Potom mù¾eme
dìlat se starou, co chceme.ÿ S tím v¹ichni souhlasili.
Strýc z otcovy strany pøi¹el k nim a vyslechl jejich plán: þNem
ám ji¾ ani syny ani dcery, které bych mohl ztratitÿ { volal { þmnì
je smrt vítaná!ÿ A bì¾el, aby matku hned zabil. Sousedé ho v¹ak
zadr¾eli a domlouvali mu: þPosly¹, proto¾e jsme byli na tvé stranì,
stihlo nás toto ne¹tìstí. Ty jsi pøíèinou a zase chce¹ udìlat nìco
podobného. Nezùstane¹-li pøi na¹em plánu, abychom na¹li nejprve
syna a pak se teprve zbavili matky, necháme tì na holièkách. Rozhodli
jsme se zabránit ti v tom.ÿ Tak strýci nezbylo nic jiného ne¾
podrobit se.
Zatím kuli úklady o mùj ¾ivot a pøemý¹leli, jak by poslali nì-
kolik lidí, aby mne na¹li a zabili. Tato zvìst do¹la k sluchu strýce
z matèiny strany, který pøi¹el za matkou a káral ji za její nepøedví-
davost: þTvoje bezohlednost uvádí do nebezpeèí ¾ivota tebe i tvého
syna. Sousedé se proti tobì spikli. Co má¹ z toho, ¾es tak hlasitì
93
dávala najevo svou zlomyslnou radost? Nebylo dost na tom, ¾e se
ti dostalo takového zadostiuèinìní?ÿ Tak ji dlouho huboval.
Matka jen plakala a øekla: þMilý bratøe a strýèe mých dìtí,
cítím oprávnìnost a hlubokou vá¾nost tvých výèitek. V¾ij se v¹ak
do mého postavení a pomysli, co jsem jen musela vytrpìt! Rozlehlý,
krásný majetek byl mi uloupen podvodem, já sama pøestála tolik
zlomyslného a nedùstojného zacházení! Mohl by nìjaký smrtelník
jednat jinak?ÿ
Strýc odpovìdìl: þJistì jsi mìla dobrý dùvod, ale bojím se
o tebe. Zavírej dobøe dveøe, mohli by pøijít vrahové.ÿ Kdy¾ ode¹el,
zavøela matka peèlivì dveøe a rozva¾ovala, co nyní poèít.
Slu¾ebná, která unikla katastrofì, usly¹ela o spiknutí proti nám
a nemohla se smíøit s my¹lenkou, ¾e by mìli být zahubeni sirotci
její milé staré paní a jejího zesnulého pána. Poslala tedy mé matce
tajné poselství, aby ji vyrozumìla o spiknutí a napomínala ji, aby
mi poslala varování.
Moje matka, její¾ ¾ivot byl alespoò po jistou dobu v bezpeèí,
uva¾ovala, co nyní dìlat. Prodala zbývající polovinu svého pole
þ®enský kobereèekÿ a dostala za nì sedm zlatých mincí. Proto¾e
v¹ak nemohla nikomu v místì svìøit peníze pro mne a ani jinde nemohla
najít spolehlivého posla, rozhodla se, ¾e ke mnì pùjde sama,
aby mi pøinesla peníze a varovala mne pøed hrozícím nebezpeèím.
Chtìla tomu v¹ak ¹»astná náhoda, ¾e k jejím dveøím pøi¹el
poutník z Ü pøi svém návratu z pouti k svatým místùm Nepálu
a prosil o almu¾nu. Pozvala ho, aby vstoupil, a polo¾ila mu nìkolik
obratných otázek o jeho domovì a podobnì a shledala, ¾e je to
vhodný posel, jemu¾ by se mohla svìøit pro mne zpráva. Pozvala
ho, aby u ní nìkolik dní zùstal a vyprávìla mu, ¾e má syna v Ü nebo
v Cangu, jemu¾ by ráda poslala poselství. Po èas, kdy se u ní zdr¾el,
ho hostila tím nejlep¹ím, co mìla, a starala se o jeho pohodlí.
Roz¾ala lampu a vyslala modlitbu s prosbou k bohùm, kteøí
byli mnou vyvoláni a uctíváni, aby jí dali znamení, zda bude její
94
poselství bezpeènì vyøízeno nebo ne a zda bude její pøání splnìno.
Pøi dobrém výsledku, tak se modlila, mìla lampa je¹tì dlouho ho-
øet; ale kdyby ji èekal neúspìch, mìla brzy zhasnout. Stalo se pak,
¾e lampa hoøela po celý den a noc. Pøesvìdèena, ¾e její poselství
dobøe skonèí, darovala poutníkovi nìkolik kusù vyschlé ko¾i¹iny
jako pode¹ve pro jeho ko¾ené boty a øekla mu, aby si je obul, a¾ se
mu to bude hodit.
Poutník mìl starý vlnìný plá¹» a matka se nabídla, ¾e vyspraví
trhliny a díry. Na záda na¹ila záplaty a do nich zastrkala tìch
sedm zla»ákù, ani¾ o tom majitel odìvu co zvìdìl. Na nì na¹ila
je¹tì èernou ètvercovou záplatu a ozdobila ji ¹irokou bíle vy¹itou
hvìzdou. Pøitom ka¾dý ze sedmi zla»ákù pevnì ob¹ila, tak¾e povstal
vzor ¹esti hvìzd; v ka¾dém cípu a ve støedu byla podobná hvìzdièka,
ale men¹í ne¾ ta velká. Potom dala poutníkovi zapeèetìné psaní,
které mi mìl vlastnoruènì odevzdat, dala mu krásný dárek a kladla
mu na srdce, aby psaní urèitì doruèil.
Kdy¾ zbo¾ný poutník ode¹el, hledìla matka nahnat sousedùm
strach a navedla sestru Petu, aby rozhla¹ovala, ¾e poutník ode mne
pøinesl psaní. Podvr¾ené psaní znìlo takto: þDoufám, ¾e se mé
matce a sestøe dobøe daøí a ¾e mohly vidìt výsledky mých magick
ých sil. Odvá¾il se nìkdo proti tobì, matko, chovat nepøátelsky
nebo tì zastra¹ovat a ¹patnì s tebou jednat? Jestli ano, oznam mi
jen jeho jméno a rodinu a také pøíèinu toho chování a já ho prostì
zne¹kodním. Je to hned hotovo, nebo» pro mne je lehèí zabít èlovìka
ne¾ odøíkat modlitbu pøed jídlem. Neusmrtím také jednu nebo dvì
nebo tøi osoby, ale vyhladím celé generace a¾ do devátého kolena.
Kdyby s tebou nakládala ¹patnì celá obec, pøijï ke mnì a já prostì
znièím celý kraj a vyhladím jej, ¾e po nìm nezùstane stopy. Zde
¾iji v klidu a radosti. Nemusí¹ mít o mne starost. Svùj èas trávím
studiem magie.ÿ
Tento dopis byl podepsán a zapeèetìn, jako kdyby byl skuteènì
pøi¹el ode mne, a byl pak ukazován tìm, kdo stáli na na¹í stranì.
95
Posléze byl dán strýci z matèiny strany, aby jej v¹em ukázal. Tato
lest mìla ¾ádoucí úspìch a vzru¹ení lidé upustili od svých zoufalých
zámìrù. Radili se navzájem a po¾adovali na strýci z otcovy strany,
aby vrátil matce otcovské dìdictví þOrmùv trojúhelníkÿ.
Zatím ¹el posel { poutník { od místa k místu, aby se o mnì
dovìdìl nìco bli¾¹ího. A kdy¾ usly¹el, ¾e jsem v Nub Khulungu,
odebral se tam. Kdy¾ mne nalezl, podal mi zprávu o tom, jak
se daøí matce a sestøe, a odevzdal mi matèino psaní. Èást znìla
takto: þMùj milý synu Thöpago! Doufám, ¾e se tì¹í¹ nejlep¹ímu
zdraví. Jsem s tebou velmi spokojena. Ukázal jsi, ¾e jsi hoden jména
svého otce, vzne¹eného Mila ©erab Gjalcchäna, a ¾e jsi splnil mé
pøání. Tvé èernomagické schopnosti byly nám zde co nejpádnìji
zjeveny. Pìtatøicet lidí bylo usmrceno v domì, který se na nì zøítil.
Tato událost v¹ak popudila proti nám lidi. Nenávidí nás a nezam
ý¹lejí nic dobrého. Proto tì prosím, abys seslal stra¹livé krupobit
í. Po¹li je tedy a zadostiuèinìní tvé staré matky bude dokonalé.
Zdej¹í lidé se zapøisáhli proti na¹emu ¾ivotu. Chtìjí poslat nìkolik
mu¾ù, aby zabili nejdøíve tebe a pak mne. Dej proto v zájmu nás
obou dobrý pozor. Jsi-li bez prostøedkù, hledej údolí obrácené k severu,
zastøené èerným mrakem a ozaøované Plejádami. Tam najde¹
sedm na¹ich pøíbuzných. Ta¾ se po nich a oni ti dají zásob, co bude
¹ chtít. Kdybys to údolí nemohl nalézt, mysli na to, ¾e zbo¾ný
poutník nesoucí toto psaní ¾ije v tom údolí. Nikoho jiného se na
nì neptej!ÿ
To byla opravdu hádanka! Nebyl jsem schopen pøijít na to,
co psaní znamená. Mé pøání jít domù a spatøit svou matku bylo
nesmírné. Byl jsem hotov s penìzi a naléhavì jsem je potøeboval,
nevìdìl jsem v¹ak, kde ti pøíbuzní ¾ijí. Proudy slz plynuly po mých
tváøích. Tázal jsem se poutníka na pøíbuzné, kde jsou a kde bydlí
on sám. Øekl, ¾e patøí do Ngari Gungthangu. Kdy¾ jsem se ho dál
vyptával na mé pøíbuzné z dopisu a na jeho putování, øekl, ¾e byl na
mnoha místech, ale o mých pøíbuzných nic nevìdìl. Sám pocházel
96
z Ü. Poprosil jsem ho, aby okam¾ik poseèkal, a ¹el jsem ke svému
guruovi, abych mu ukázal psaní a sdìlil mu ústní poslovy zprávy.
Guru pohlédl na okam¾ik na psaní a øekl: þThöpago, zdá se,
¾e je tvá matka velice pomstychtivá. Tolik lidí zemøelo a teï ti
porouèí, abys udìlal krupobití! Jaké pøíbuzné to má¹ na severu?ÿ
þDodnes jsem o ¾ádných nevìdìl,ÿ odpovìdìl jsem, þa psaní je
velmi tajemnì psáno. Vyptával jsem se poutníka, ale on o nich
nic neví.ÿ
Guruova paní byla obdaøena nadpøirozeným rozumem, nebo»
byla vtìlená dákiní. Proèetla dopis a pak mi poruèila pøivést poutn
íka. Rozdìlala krásný velký oheò, podala èhang a poprosila poutn
íka, aby si svlékl plá¹», který nosil. Se ètveráckou tváøí si ho obl
ékla a chodila svìtnicí sem a tam: þLidé, kteøí bez jiného ¹atu
na ramenou, ne¾ je tento, mohou kamkoli jít, musí být opravdu
¹»astní.ÿ A taneèními kroky s plá¹tìm na ramenou vy¹la ze svìtnice.
Na støe¹e domu rozstøihla záplaty, vyòala zla»áky, záplaty zase
na¹ila jako pøedtím a kdy¾ se vrátila do svìtnice, dala poutníkovi
jeho ¹at. Pak mu nabídla veèeøi a poslala ho do jiné místnosti.
Kdy¾ dobøe poutníka opatøila, zavolala si mne: þThöpago, tvùj
uèitel tì volá, abys k nìmu pøi¹el.ÿ Kdy¾ jsem k ní pøi¹el, ukázala
mi sedm zla»ákù a vyprávìla, ¾e je nalezla v poutníkovì plá¹ti.
þThöpaga musí mít velmi prohnanou matkuÿ, øekla, þúdolím, hled
ícím k severu, byl poutníkùv plá¹». Nebo» jako nemù¾e slunce záøit
v severnì polo¾eném údolí, tak nemohly sluneèní paprsky proniknout
ani poutníkovým ¹atem. Èerný mrak vztahuje se na èernou
záplatu. Souhvìzdí pak na vy¹ívání a sedm pøíbuzných na sedm
zla»ákù. Její dvojsmyslná poznámka, ¾e se nemá¹ ptát nikoho jin
ého ne¾ poutníka, vztahuje se na to, ¾e poutník nosil tento plá¹».
Poznámka mìla obrátit tvou pozornost k jeho osobì, u nìho jsi
mìl hledat.ÿ Mùj uèitel byl tím velmi uspokojen a øekl: þVy ¾eny
jste pøísloveènì bystrého rozumu a vtipní pozorovatelé; podala jsi
o tom zase nový dùkaz.ÿ
97
Z èástky, která tak pøi¹la do mého vlastnictví, dal jsem poutní-
kovi desetinu zla»áku, z èeho¾ mìl velkou radost. Uèitelovì paní
nabídl jsem sedm desetin a svému uèiteli jsem dal tøi zla»áky
s prosbou, aby mne nauèil pøivolávat krupobití, jak to ¾ádá moje
matka. Abych se nauèil tomuto kouzlu, poslal mne zpátky k mému
døívìj¹ímu guruovi, lamovi Jungtön Thogjalovi. Vybaven nezbytn
ým dopisem, jen¾ doporuèoval splnit mé pøání, a se ¹erpou vrátil
jsem se zpìt do Jarlung-kjorpa.
Kdy¾ jsem pøi¹el zpìt ke svému guruovi, odevzdal jsem mu
psaní a ¹erpu od Khulung Jöntän Gjamccha a nabídl jsem mu
tøi zla»áky, které mi je¹tì zbyly. Ptal se mne na výsledek mých
dosavadních studií a já jsem mu øekl, ¾e jsem mìl úspìch a ¾e jsem
zahubil pìtatøicet lidí. Vyprávìl jsem mu také o psaní, které ¾ádalo
o krupobití, a prosil ho, aby vy¹el vstøíc mé ¾ádosti. þDobøe,ÿ øekl
a nauèil mne tomu kouzlu; naøídil mi, abych provedl obøady s tím
spojené ve staré odlehlé komùrce (jedné poustevny).*
Po sedmi dnech jsem vidìl, jak se shlukují v chatì mraky, za-
¾íhají blesky a sly¹el jsem rachotit hrom. Domníval jsem se, ¾e je
teï na èase øídit svými prsty smìr krup. Mùj uèitel souhlasil a øekl:
þTeï jsi schopen vyvolat krupobití.ÿ Pøitom se zeptal, jak vysoký
je teï asi jeèmen.
Vyprávìl jsem mu, kdy se obvykle seje, kdy asi vzchází mladé
osení a kdy je dost veliké, aby se v nìm ukryli holubi, a kdy je
èas k pletí plevele. Uèitel mi naslouchal a mínil, ¾e je je¹tì pøíli¹
záhy. Pøi¹el pozdìji a tázal se mne na stav jeèmene. Øíkal jsem mu,
kdy se objevují klasy a kdy nalévají. Tu øekl, ¾e je na èase, abych
poslal krupobití. A dal mi s sebou zku¹eného ¾áka, o nìm¾ jsem se
ji¾ zmínil.
*Poèasí je mo¾no ovládat nejen zaklínáním, ale i zmìnami du¹evních stavù
za pøedpokladu, ¾e èlovìk dovede spojit þdech nervùÿ s þdechem pøírodyÿ.
Za takových okolností se mìní poèasí podle stavu nálady, ov¹em jen v mez
ích normálního poèasí. Výjimeèné zmìny je mo¾no vyvolat prùpovìïmi nebo
zaklínáním.
98
Pøevlékli jsme se za poutníky a odebrali jsme se do mé vsi.
Obilí bylo toho roku tak krásné, ¾e ani nejstar¹í lidé nic podobného
nepamatovali. Proto bylo naøízeno, ¾e toho roku nikdo nesmí sklízet
podle svého dobrého zdání a ¾e po nìkolika dnech v¹ichni zaènou
spoleènì a zároveò59.
Tu jsem postavil nástroje, které byly nezbytné k provedení
kouzla, na skalách nad údolím a zaèal jsem zpívat kouzelné prùpov
ìdi. Ale neshlukl se ani mráèek. Volal jsem jména bo¾stev, vypo-
èítával jsem jim námi vytrpìná bezpráví a krutost sousedù, tepal
jsem zemi slo¾eným ¹atem a trpce jsem plakal.
Skoro souèasnì se shlukly na nebi veliké èerné mraky, a kdy¾
zhoustly, zaèalo divoké krupobití a znièilo na poli ka¾dý jednotlivý
klásek. Troje krupobití následovalo po sobì. Vyrylo do svahù kopcù
hluboké rokle. Vesnièané, oloupení nyní o své ¾nì, zaèali naøíkat,
plni zoufalství a bolesti.
Po krupobití pøi¹la veliká prùtr¾ mraèen a ledový vítr, div jsme
oba nezmrzli. Vyhledali jsme si jeskyni le¾ící na severu, rozdìlali
z køoví oheò a bylo nám a¾ pøíli¹ horko, kdy¾ jsme zaslechli hlasy
nìkolika místních lidí, kteøí honili zvìø, aby slavili obvyklý dík za
¾nì. Øíkali si mezi sebou: þTen Thöpaga pøinesl na¹emu kraji tolik
bìd jako nikdo jiný. Hleïte, kolik lidí zabil! A teï je nejkrásnìj¹í ¾eò
nadobro znièena. Kdyby nám teï padl do rukou, nebyla by je¹tì
dost velká pomsta, kdybychom ho na kusy rozsekali a rozdìlili se
kousek po kousku o jeho maso a kapku po kapce o jeho krev.ÿ
Za tìch slov ¹li právì kolem na¹í jeskynì a jeden ze star¹ích øekl:
þBuïte ti¹e a nemluvte nahlas. Vidím tam naproti v jeskyni kouø
a nevíme, kdo se tam skrývá.ÿ Jeden z mlad¹ích odpovìdìl: þTo je
jistì Thöpaga. Nemohl nás vidìt. Pospí¹íme dolù do vsi a svoláme
mu¾e, abychom ho obklíèili a zabili, aby nepøinesl vsi je¹tì více
neblahých vìcí!ÿ
Po tìch slovech se vrátili do vsi. Mùj prùvodce mi øekl: þRychle
odejdi; budu tì ztìlesòovat a ztropím si z nich blázny.ÿ Pak jsme se
99
domluvili, ¾e se setkáme ètvrté noci na noclehu v Dingri. Proto¾e
jsem znal jeho rychlost a sílu, ani mi nenapadlo ho zdr¾ovat. A aè
jsem velice tou¾il spatøit matku, musel jsem se zøíci shledání. Kvùli
nepøátelùm jsem musel co nejrychleji pryè oklikou pøes Òanamský
prùsmyk. Cestou mì pokousal pes, co¾ mne zdr¾elo a znemo¾nilo
mi dostat se ve stanovený den do Innu.
Zatím byl mùj pøítel obklíèen, pronikl v¹ak pøímo linií tìch,
kteøí ho hledìli zabít. V¾dy se jim obratnì vyhnul tím, ¾e bì¾el,
kdy¾ se k nìmu pøiblí¾ili, a pomalu kráèel, kdy¾ zùstali kus pozadu.
Tak je drá¾dil, a¾ na nìho vrhali o¹tìpy a støíleli z luku.
Jeho odpovìdí byl obrovský kámen, kterým mr¹til do jejich støedu
se slovy: þDejte si pozor, lumpové! Magickými prostøedky znièím
toho, kdo se uká¾e jako mùj úhlavní nepøítel. Nemusím se radovat,
¾e jsem vás tolik zabil? Jak je blaze mému srdci! A nadto jsem zni-
èil celou leto¹ní bohatou ¾eò tak dokonale, ¾e nezùstalo pro nikoho
z vás ani zrnka. Není to nádherné? Podniknete-li v budoucnu nìco
nedobrého proti mé matce a sestøe, uvalím kletbu na va¹e kopce
a zamoøím jedovatými parami va¹e údolí a v¹echny zbylé obyvatele
uèiním neplodnými a prokletými a¾ do devátého kolena. Tuto zemi
promìním v bezútì¹nou pou¹». To uvidíte!ÿ Zatím co mluvil, zaèali
se pronásledovatelé bát a øíkali jeden druhému: þTo tys to na nás
pøivolal, ne, tys to bylÿ atd., a¾ se v¹ichni vrátili.
Tak se stalo, ¾e mùj pøítel pøi¹el pøede mnou do Dingri a ptal se
majitele, jestli pøi¹el z Innu poutník mnì podobný. Ten odpovìdìl,
¾e ne a dodal: þKdy¾ pùjde¹ tamhle nahoru, pøijde¹ na svatbu, kde
bude¹ vítán. Vám poutníkùm pøece není zakázáno se napít, máte-li
pøíle¾itost. Jestli nemá¹ svou misku, pùjèím ti svoji a bude¹ se mít
dobøe. Pùjde¹?ÿ
Pøítel ov¹em øekl ano, vzal misku, která byla velká jako ©ind¾eova
hlava60, hluboká, prostorná a nehlazená. Tak pøi¹el na slavnost,
kde jsem já ji¾ sedìl v zadnìj¹í øadì. Pøi¹el ke mnì a ptal se, proè
jsem nebyl vèas na smluveném místì, naèe¾ jsem mu vyprávìl, ¾e
100
mne zrána pokousal pes, kdy¾ jsem ¾ebral, a to ¾e mne zdr¾elo na
cestì. þTo nevadí,ÿ mínil mùj pøítel a ¹li jsem spoleènì dál.
Kdy¾ jsme do¹li do Jarlung-kjorpa, pøijal nás guru se slovy:
þMìli jste úspìch a ¹tìstí.ÿ Proto¾e nikdo nemohl pøijít døíve ne¾
my a øíci mu to, ptali jsme se udivenì: þKdo ti to vyprávìl? Nikdo
nebyl pøed námi, kdo by tì mohl informovat.ÿ Tu nám øekl, ¾e
se mu zjevila bo¾stva záøící jako úplnìk a ¾e on ji¾ provedl obøad
díkùvzdání. Zdál se být vcelku velmi spokojen.
To je zpùsob, jak jsem provádìl èerné èiny, abych pomstil
utrpìná bezpráví, a jak jsem vedl proti svým nepøátelùm válku
a¾ na smrt.
A to bylo prvé D¾ecünovo pùsobení { svìtské pùsobení { nièení
jeho nepøátel.
101
DÍL DRUHÝ
STEZKA SVÌTLA
®ivot na Stezce
Na ka¾dé z jeho slov jsem dávala pozor,
a svìt i s jeho starostmi jsem nechala za sebou.
Odevzdala jsem se mu a ¹la za ním, a» uèil kdekoli
a sna¾ila jsem se uskuteènit Stezku k velikému ¹tìstí.
Vyhnány jsou bolesti a odstranìny,
jsou skonèeny, vytr¾eny i s koøenem,
to proto, ¾e teï rozumím a chápu
pøíèinu, ze které mé bìdy vyrùstaly.
Mni¹ka Vásitthí
(Z raných buddhistických zpìvù)
ÚVOD
Nyní následují skutky, které dovedly Milaräpu k dokonalému stavu
buddhovství. Jsou to:
1. Jeho lítost a vá¾né hledání dokonalého gurua (aby ho vedl na
cestì k nirvánì).
2. Jeho neotøesitelná poslu¹nost v plnìní v¹ech rozkazù jeho kone
ènì nalezeného gurua pøes v¹echna utrpení, muka a zoufalství,
jim¾ byl vystaven pro odèinìní svých høíchù.
3. Dosa¾ení pravd, které ho vedly k duchovnímu vývoji a koneè-
nému osvobození.
102
4. Jeho meditace pod osobním guruovým vedením, z nich¾ vytryskly
jeho zku¹enosti a vìdìní.
5. Dosa¾ení posledních, do ucha svìøovaných okultních pravd,
kdy¾ pravdy samy ¹ly svým vlastním vývojem a on ve snu dostal
rozkaz, aby opustil svého gurua.
6. Popud ke slibu zasvìtit svùj ¾ivot nejvy¹¹ímu cíli po tom, kdy
ho ne¹»astné události pouèily o nesmyslnosti svìtských cílù.
7. Splnìní rozkazù jeho gurua nepøetr¾itým cvièením asketického
odevzdání na zcela odlehlém místì vysoko v horách, daleko od
shonu lidí, bez my¹lenky na svìtskou slávu; pln bezmezné vùle
a neumdlévající vytrvalosti.
8. Dosa¾ení nadpøirozených poznatkù a zku¹eností jako výsledku
tohoto odøíkání, èím¾ mu bylo umo¾nìno ¹íøit veliké po¾ehnání na
v¹echny bytosti.
9. Koneèné rozplynutí jeho smrtelného tìla v kosmu, aby pøíkladem
zvìstoval své poslední nauky a tak dal ka¾dé bytosti popud
k nábo¾enskému ¾ivotu.
103
KAPITOLA IV
HLEDÁNÍ SVATÉ DHARMY
D¾ecünùv odchod od gurua èerného umìní a jak nalezl svého gurua
pravé nauky Marpu Pøekladatele.
Opìt øekl Räèhung: þÓ ctihodný, zmínil ses o bílých skutcích, které
jsi èinil a které nemohou znamenat nic jiného ne¾ oddání se svaté
dharmì. Jak ses dostal k tomu, abys hledal nábo¾enství a jak jsi
je na¹el?ÿ
D¾ecün odpovìdìl: Hluboce mi bylo líto znièení a ne¹tìstí, které
jsem kouzlem zpùsobil, kdy¾ jsem zabil tolik svých nepøátel a pøivolal
krupobití. Tak jsem tou¾il po nábo¾enství, ¾e jsem a¾ zapomn
ìl jíst. Ve dne, kdy¾ jsem chodil, tou¾il jsem po usednutí, a po
chùzi, kdy¾ jsem sedìl. V noci jsem nemohl spát. Byl jsem tak napln
ìn výèitkami svìdomí a lítostí, a pøece jsem se nedovedl pøimìt
k tomu, abych po¾ádal svého uèitele o dovolení k nábo¾enskému ¾ivotu.
Tak jsem mu slou¾il dále a nemìl jsem pøitom tou¾ebnìj¹ího
pøání, ne¾ jak bych nalezl pøíle¾itost odejít s jeho svolením a uèit
se svaté nauce.
Tou dobou vá¾nì onemocnìl bohatý a oddaný laický pøíznivec
mého uèitele a lama byl ihned po¾ádán, aby bdìl u jeho lù¾ka.
Tøi dny nato se vrátil se smutkem strhanou tváøí. Tázal jsem se
ho po pøíèinì jeho vzhledu a on mi odpovìdìl: þJak pomíjivé jsou
pøece jen v¹echny stavy bytí! Minulé noci zemøel mùj vá¾ený laický
pøítel a nemohu ne¾ oplakávat jeho ztrátu. Chápu teï ubohost
v¹eho svìtského bytí. Od mládí jsem nedìlal nic jiného, ne¾ ¾e jsem
se cvièil v kouzlech jak provozovat èernou magii, pøivolávat smrt
a rozsévat krupobití. A i ty, mùj synu, oddal ses od mládí tomuto
høíchuplnému umìní a uvalils na sebe velké bøímì zlé karmy. To
104
v¹e bude na mnì le¾et jako tì¾ké bøemeno, nebo» jsem zodpovìdný
za to, cos uèinil.ÿ*
Tázal jsem se ho, zda je pravda, ¾e v¹echny bytosti usmrcené
kouzelnictvím jsou nìjakým zpùsobem zachránìny a odeslány do
vy¹¹ích forem bytí. Odpovìdìl mi: þVím, ¾e v¹echny bytosti mají
paprsek Vìèna a ¾e máme pracovat na svém vykoupení a zdokonalen
í.** Znám té¾ obøady, jich¾ má být k tomu pou¾ito; ale v¹echno
závisí na skuteèném porozumìní smyslu tìchto obøadù a na vý-
znamu slov pøitom proná¹ených. Nemyslím si v¹ak, ¾e by mé povrchn
í vìdomosti dovedly pøekonat skuteèné nebezpeèí. Proto se
teï zamý¹lím vìnovat nauce tak spolehlivé, ¾e dovede obstát pevnì
a spolehlivì tváøí v tváø v¹em hrozbám. Zùstaò zde a opatruj mé
dìti a ¾áky a já budu pracovat pro záchranu nás obou. Nebo jdi
*Z toho je vidìt, ¾e tento èerný magik byl bytost karmicky zralá; proto poznal
marnost v¹eho. Toto poznání je nezbytné pro nastoupení þstezky svìtlaÿ. Je
proto otázka, zda toto poznání mají mnozí prostí lidé, kteøí nejen¾e nekonají
þèerné èinyÿ, ale dokonce vìøí v Boha a jiné nábo¾enské symboly v rámci církevn
ích pøedpisù a pøedpokládají, ¾e je to èiní pøed Bohem dobrými. Pokud toto
poznání nemají, pak mají þèerné du¹eÿ, i kdy¾ jsou podle tradièních mravních
norem dobøí. Je tedy problematické, je-li þèernìj¹í magiíÿ ¾ivot, v nìm¾ jsou
v¹echny èiny diktovány ¾ivoèi¹nými zøeteli, nebo rituální èerná magie, která
tak nebo onak otevírá cesty poznání karmického zákona. Skuteèný èerný magik
pozná døíve èi pozdìji podmínky, podle nich¾ se øídí uplatòování karmy, a toto
výstra¾né memento mù¾e obrátit jeho kroky k dobru. Poddávání se ¾ivoèi¹-
ným popudùm podle obvyklých svìtských norem v¹ak zákon karmy odhalit
nedovolí, tak¾e obecný èlovìk mù¾e jít cestou nejèernìj¹ích èinù bez záblesku
osvobozujícího svìtla poznání. Kdo se nechá vést ¾ivoèi¹ným cítìním, mù¾e
být èerná bytost, která v temnotách duchovní nevìdomosti støídá své ¾ivoty
v nejtemnìj¹ích svìtech a peklech.
**Paprsek vìènosti je vùle k nejvy¹¹ímu ¹tìstí a svobodì. Za kru¹ících ¾ivotních
okolností se tento paprsek stává svìtlem, nebo» bytost na nì zpravidla reaguje
touhou po ¹tìstí. Kdy¾ èlovìk tuto touhu nemá, je bytostí pekelnou, proto¾e
se kru¹ící okolnosti jako¾to samo zlo stanou jeho vedoucí silou; ta mu nejprve
vykouzlí vize zla a potom v nìm vzbudí tendence smìøující k objektivaci ve
zlých svìtech.
105
ty a uè se svaté dharmì k u¾itku nás obou, abych byl vykoupen
a mohl v pøí¹tím ¾ivotì dosáhnout vtìlení, které by podporovalo
mùj pokrok na stezce k osvobození.* Budu tì podporovat v¹emi
¾ivotními potøebami.ÿ
To bylo pøesnì to, po èem jsem tou¾il, a naplnilo mne to velikou
radostí. Prosil jsem ihned o dovolení, abych smìl pøijmout nábo-
¾enský ¾ivot. A mùj uèitel mi své svolení dal: þJsi mladý a plný
¾ivotní síly a víry. Stane¹ se opravdu zbo¾ným. Jdi a ¾ij ¾ivotem
ryzí nábo¾enské snahy.ÿ
Dal mi jaèí náklad jemného vlnìného sukna z Jarlungu a sou-
èasnì onoho jaka { dojnou krávu { jako dar a jmenoval mi místo
v údolí Cang, zvané Nar. Tam bydlil slavný lama ze staré mystické
sekty Rongtön Lhaga. Øíkalo se o nìm, ¾e dosáhl nadpøirozených
schopností v nauce þVelikého dokonáníÿ sekty òingma. Uèitel mi
pøikázal, abych ¹el k tomuto guruovi, nauèil se u nìho nauce a cvi-
èil ji. Podle jeho pøání jsem ¹el do Naru v údolí Cang a vyhledal
jsem lamu.
Na¹el jsem jeho paní a nìkolik ¾ákù, kteøí mi vyprávìli, ¾e toto
místo je sice sídlem hlavního klá¹tera, lama v¹ak ¾e není právì
doma, nýbr¾ v poboèném klá¹teøe v Rinangu, v horní èásti údolí
Òang, kde bych jej nalezl. Vyprávìl jsem jim, ¾e mne poslal lama
Jungtön Thogjal a ¾e bych odmìnil toho, kdo by mne dovedl k lamovi.
Paní mi tedy dala za prùvodce jednoho ze ¾ákù.
V Rinangu jsem se setkal s lamou, dal jsem mu darem jaèí
krávu a balík vlnìného sukna a øekl mu, ¾e jsem veliký høí¹ník
a ¾e jsem pøi¹el ze západního pohoøí, abych hledal nauku, která by
vedla v jediném ¾ivotì k osvobození ode v¹eho sansárového bytí;
zda by mi ji mohl dát.
*Èlovìk, který se sna¾í dosáhnout duchovní dokonalosti, osvícení a osvobození,
mù¾e pocitem sounále¾itosti nebo sjednocení zpùsobit, ¾e na výsledcích jeho
snahy bude úèasten ten èi onen èlovìk nebo dokonce i více lidí. Proto mistr
Milaräpy uva¾uje o tom, aby se ¹el uèit svaté dharmì ve prospìch obou buï on
sám, nebo Milaräpa.
106
Lama odpovìdìl: þMoje nauka þVelikého dokonáníÿ je opravdu
dokonáním. Je stejnì vynikající ve svých koøenech jako ve svém
kmeni a svých vìtvích61, u¾iteèná pro toho, kdo se jí uèí, pro toho,
kdo ji pøijal, a ve svém ovoci, co¾ je znalost jógy. Kdo se za dne
soustøedí, bude vykoupen bìhem dne; toté¾ se stane tomu, kdo se
soustøedí v noci. Nadanému èlovìku s nejpøíznivìj¹í karmou postaèí
ji¾ sly¹ení nauky, aby nalezl osvobození. Nepotøebuje o tom rozjí-
mat. Je to nauka pro nejvý¹e vyvinuté jedince a chci tì jí nauèit.ÿ
Tak mi na místì udìlil zasvìcení a potøebná pouèení.
Tu mi napadlo, ¾e jsem potøeboval kdysi ètrnáct dní k tomu,
abych se nauèil kouzlu usmrcovat a sedm dní k vyvolání krupobití,
kde¾to zde nalézám nauku, která by mne mohla osvobodit za den
nebo za noc; potøeboval jsem se jen soustøedit. A nadané jedince,
obdaøené dobrou karmou, osvobozuje ji¾ samo naslouchání této
nauce. Øekl jsem si: þProè bych nemìl patøit k tìmto nadaným
a pøízní obdaøeným jedincùm?ÿ Tak jsem se nadul pýchou, ¾e jsem
nepova¾oval ani soustøedìní za potøebné, ale hned jsem pøi cvièení
usnul a nauku jsem ani nezkusil cvièit.
Po nìkolika dnech pøi¹el ke mnì lama. Pozdravil mne slovy:
þNazval ses velkým høí¹níkem z pohoøí a v tom jsi mìl pravdu. Já
jsem v¹ak byl pøíli¹ marnotratný pøi vychvalování své nauky. V ka¾-
dém pøípadì vidím, ¾e tì nemohu napravit. V Lhodagu je klá¹ter,
zvaný Dowolung (P¹enièné pole). Tam toho èasu ¾ije vìrný ¾ák
Nárópy, velkého indického svìtce. Je nejskvìlej¹ím ze v¹ech skvì-
lých lidí, kní¾e pøekladatelù; vlastní nadpøirozené vìdomosti z nov
ých tantrických nauk, nepøedsti¾itelných ve v¹ech tøech svìtech.
Jmenuje se Marpa Pøekladatel. Mezi tebou a jím existují karmické
svazky z minulého ¾ivota. Musí¹ jít k nìmu.ÿ
Pøi jménìMarpa Pøekladatel pøepadl mne tak nevýslovný pocit
bla¾enosti a celým mým tìlem probìhlo chvìní, ¾e se mi a¾ zje¾ily
vlasy a slzy se øinuly z oèí { tak silná byla víra, která ve mnì o¾ila.
Tak jsem se vydal na cestu jen za tím cílem, abych tohoto gurua
107
nalezl. U sebe jsem mìl jen nìco knih a zásoby na cestu. Po celou
tu dobu mne naplòovala jen jediná my¹lenka: kdy naleznu svého
gurua, kdy spatøím jeho tváø?
Noc pøed mým pøíchodem na P¹enièné pole snil Marpa tento
sen: jeho guru, veliký svìtec Nárópa, pøi¹el k nìmu a vykonal zasv
ìcovací obøad. Dal mu pìtihroté dord¾e z lapisu lazuli, je¾ bylo
trochu umazáno; k tomu zlatý klíè, nádobu na posvìcenou vodu
naplnìnou elixírem; pøikázal mu, aby elixírem omyl neèistotu na
¾ezle a pozvedl je na vítìznou korouhev. Dodal, ¾e to potì¹í blahoslaven
é lidi minulosti a bude to vítáno v¹emi bytostmi. Nebo» tím
byly by splnìny na¹e cíle a cíle druhých lidí. Po tìchto slovech se
svìtec opìt vznesl k nebi.
Ve svém snu vidìl se Marpa provádìt guruovy pøíkazy, omý-
vat dord¾e svatým elixírem a pozvedat je na vítìznou korouhev.
A ono vysílalo tak nádherné paprsky, ¾e ozaøovalo celý svìt. Paprsky
dopadaly na v¹echny bytosti ¹esti lók, rozptylovaly jejich bolesti
a smutek a plnily je bla¾eností, která neznala ani stínu hoøe,
tak¾e v¹echny tyto bytosti vzhlí¾ely v nejvìt¹í radosti k Marpovi
a jeho vítìzné korouhvi. Nìkteré se sklánìly v pøemíøe víry a úcty,
jiné pìly chválu a jiné pøiná¹ely obìti. Dále vidìl ve svém snu, ¾e
bla¾ení ¾ehnají a posvìcují korouhev a ¾e on sám je naladìn py¹nì
a povznesenì. Pak procitl s pocitem ¹»astné radosti.
Kdy¾ vstoupila jeho paní se snídaní, øekla mu: þPane, zdálo se
mi této noci, ¾e pøi¹ly dvì paní ze západní zemì Urgjän, dr¾ící v rukou
lehce po¹pinìnou køi¹»álovou skøíòku na relikvie. Prosily mne,
abych ti øekla, ¾e je pøáním tvého gurua Nárópy, abys relikviáø
posvìtil se v¹emi potøebnými obøady a postavil jej na vrchol hory.
A tys odpovìdìl, ¾e skøíò je ji¾ velikým svìtcem Nárópou posvì-
cena, ¾e v¹ak jeho rozkazu musí být uposlechnuto. Omyl jsi ji tedy
posvátnou vodou z uren, provedls svìcení a postavil jsi ji na vrchol
hory. Zde záøila nádherným svìtlem jako slunce a mìsíc dohromady
a pøivolala i jiné podobné relikviáøe, které spoèinuly na vrcholcích
108
sousedních hor. Støe¾ily je dvì ¾enské postavy jako ochranní andìlé.
Co mù¾e znamenat tento sen?ÿ
V nitru se raduje nad shodou tìch dvou snù, navenek Marpa jen
odpovìdìl: þNemohu znát výklad takových bezvýznamných snù.
Jdi radìji v¹e pøipravit, pùjdu cestou dolù, abych dnes zoral pole.ÿ
Jeho paní v¹ak øekla: þMá¹ tolik dìlníkù, kteøí za tebe pracují, co
øeknou, kdy¾ ty, veliký lama, bude¹ obdìlávat pole jako obyèejný
dìlník? Budou z toho jen samé mrzutosti. Zùstaò prosím doma
a nikam nechoï.ÿ Ale pøes v¹echny její prosby ¹el Marpa na pole.
þPøines mi je¹tì poøádnou zásobu èhanguÿ, volal na svou ¾enu.
Pøinesla mu d¾bán, ten mu v¹ak nestaèil: þPostaèil by pro mne, ale
pøines i pro náv¹tìvníky.ÿ Byl pøinesen nový d¾bán, jej¾ si postavil
na zem a pøikryl svým kloboukem. Potom se Marpa posadil vedle
d¾bánu, srkal èhang a odpoèíval po orání.
Zatím jsem byl na cestì, která mne k nìmu mìla dovést. Ptal
jsem se ka¾dého, koho jsem potkal: þKde bydlí veliký jógin Marpa
Pøekladatel?ÿ Nikdo mi v¹ak nemohl nic urèitého øíci. Dal¹í tázaný
mínil: þJe zde èlovìk, který se jmenuje Marpa a bydlí v tomto kraji,
ale nemá titul veliký jógin Marpa Pøekladatel.ÿ* Na mùj dotaz
po Bílém údolí na nì ukázal a øekl: þTam le¾í.ÿ Kdy¾ jsem se ho
ptal, kdo tam ¾ije, jmenoval mi ji¾ zmínìného Marpu. þNemá v¹ak
je¹tì jiné jméno?ÿ zeptal jsem se, naèe¾ mínil, ¾e mu nìkteøí øíkají
*Veliké zasvìcení nemusí být spojeno s velikým vìhlasem, stejnì jako veliký
vìhlas duchovního zasvìcence nemusí být spojen s velikým zasvìcením. Je to
koneènì poznání podmínek úèinné pomoci, které pak vede þoboustrannì vykoupen
éÿ bytosti k tomu, aby svou povìst vytvoøily nebo nevytvoøily. Dokonce
mù¾eme pøedpokládat, ¾e nejvý¹ zasvìcení lidé, kteøí vytváøejí linii guruù jako
Marpa, se ve svém blízkém okolí uèiní lidmi zcela neznámými. Tím pro sebe
vytváøejí podmínky, aby mohli dosáhnout þvelikého dokonáníÿ; tento skutek je
uèiní jiným lidem u¾iteènými jinak. Jenom lidé malého ducha rozkøikují svoje
znalosti. Tím se zakrátko stanou populární, co¾ je v¹ak pøipraví o v¹echny mo¾-
nosti dosáhnout þvelikého uskuteènìníÿ. Pøitom jsou následkem svého poèínání
trvale v nebezpeèí, ¾e sejdou z dobré cesty na scestí vedoucí do pekel.
109
lama Marpa. To uklidnilo mé pochyby a vidìl jsem, ¾e tu bydlí
Marpa, jeho¾ hledám, a ptal jsem se na jméno horského høbetu, na
nìm¾ jsem stál. þÈhölagangÿ (Kopec dharmy). Pøíznivá pøedzvìst,
pomyslil jsem si, proto¾e odtud jsem vrhl první pohled na obydlí
svého gurua.
Pøesto jsem se stále cestou ptal na Marpu. Polo¾il jsem tuto
otázku také pasákùm krav, které jsem potkal. Star¹í odpovìdìl, ¾e
neví. Ale mladík, dobøe odìný a vyparádìný, s dobøe uèesanými
a naolejovanými vlasy, mínil: þMyslí¹ asi mého pána a otce, který
prodal v¹e v na¹em domì, získal tak zlato a odebral se do Indie.
Odtamtud se vrátil s velikými svitky papíru. Tá¾e¹-li se po nìm,
pak vìz: orá dnes na poli { práce, kterou je¹tì nekonal.ÿ Pokládal
jsem to za mo¾né, ¾e je to hledaný guru, ale silnì jsem pochyboval,
¾e by velký pøekladatel kráèel za pluhem.
S tou my¹lenkou ubíral jsem se dále cestou, a¾ jsem se setkal se
¹irokoplecím obtloustlým lamou, který v¹ak pøesto mìl záøivé, plné
oèi a dùstojné vzezøení. Kráèel za pluhem. Kdy¾ jsem ho uvidìl,
projel mnou pocit tak nevýslovné extatické bla¾enosti, ¾e jsem pozbyl
jakéhokoli vìdomí o svém okolí. Kdy¾ jsem opìt pøi¹el k sobì,
øekl jsem: þÓ ctihodný pane, kde zde ¾ije zbo¾ný ¾ák slavného
svìtce Nárópy, Marpa Pøekladatel?ÿ
Nìjakou dobu mne lama pozornì prohlí¾el od hlavy k patì
a pak se tázal: þOdkud pøichází¹ a co tì pøivádí?ÿ Odpovìdìl jsem,
¾e jsem veliký høí¹ník z pohoøí Cang a ¾e jsem sly¹el o velikém vì-
dìní a slavné uèenosti Marpy Pøekladatele. Tak jsem k nìmu pøi¹el,
aby mne nauèil pravé nauce, abych její pomocí dosáhl osvobození.
Nato øekl lama: þDobrá, dám ti k nìmu doporuèení, kdy¾ tento
poslední zbytek za mne doorá¹.ÿ Pøitom vyòal èhang zpod svého
klobouku a nabídl mi, abych se napil, co¾ mne velmi osvì¾ilo. Pak
mi poruèil, abych pole dobøe zoral, a ode¹el. Dopil jsem èhang a oral
pole ze v¹í síly.
Krátce potom volal mne chlapec, kterého jsem vidìl mezi pa-
110
sáky krav a jeho¾ jsem se ptal, abych ¹el dovnitø. Z toho jsem
mìl velkou radost a øekl jsem mu: þLama mìl úspìch a opatøil
mi doporuèení, proto doorám je¹tì tento kousek.ÿ A zase jsem ¹el
k práci a zoral poslední kus. Toto pole, které mi pomohlo k uvedení
k mému guruovi, bylo pozdìji nazváno þPole pomociÿ. V létì vedla
cesta po jeho okraji, v zimì prostøedkem.
Následoval jsem potom chlapce a na¹el lamu, sedícího na dvou
vysokých pol¹táøích, na kterých byl polo¾en koberec, tak¾e tak povstalo
trojnásobné sedadlo. Bylo na nìm vidìt, ¾e málo dbá o èistotu;
jeho oboèí a nosní koutky nesly je¹tì stopy prachu. Sedìl tam
s pøevislým bøichem. Pokládal jsem ho za tého¾ èlovìka, kterého
jsem potkal na poli; abych se v¹ak je¹tì ujistil, rozhlédl jsem se,
zda tam nesedí je¹tì jiný lama.*
Potom øekl lama, sedící na podu¹kách: þPøirozenì jsi mne nemohl
poznat. Já jsem Marpa, jemu¾ nyní smí¹ projevit svou úctu62.
Poklekl jsem, dotkl jsem se èelem jeho nohou a polo¾il si jeho
nohy na svou hlavu. Po tomto obøadu jsem mu øekl: þÓ nejdra
¾¹í guru, jsem veliký høí¹ník ze západní vysoèiny a pøi¹el jsem,
abych ti nabídl tìlo, slova a ducha. Prosím tì, abys mi poskytl potravu,
¹at a duchovní nauku, abych v tomto jediném ¾ivotì dosáhl
osvobození.ÿ
Lama odpovìdìl: þ®e jsi veliký høí¹ník, po tom mi nic není.
Já ti to neporouèel, pro mne ses høíchù nedopou¹tìl. Co jsi v¹ak
*Popisovaný Marpùv vzhled a jeho jednání, o nìm¾ je øeè v dal¹ích kapitolách,
by jistì u èlovìka malé víry vyvrátilo pøesvìdèení, ¾e jde o velikého zasvì-
cence. Ale vìdomosti, zbo¾nost, bo¾ské pro¾ívání a síly zasvìtitele jsou niterné
ctnosti, a proto je nemù¾e odhalit ¾ádný obyèejný smrtelník. A odpuzující zjev
je nejne¹kodnìj¹ím þstrá¾cem prahuÿ, kterého mù¾e veliký zasvìcenec pøedstavit
hledajícímu èlovìku. Víme pøece, jaké ideály pøevládají ve vìci velkých
zasvìcencù. Mají to být bytosti nadzemské, které kolem sebe roz¹iøují ti¹ící
vlivy; sami se musí chovat podle dìtinských pøedstav o nejlep¹ích lidech. Ale
zasvìtitel musí mít sílu, jeliko¾ zasvìcení se dìje v ¾ivotì. Ideální pøedstavy
o velikých zasvìcencích proto mohou být na hlavu pora¾eny skuteèností.
111
spáchal?ÿ Vyprávìl jsem lamovi v¹e, jak se to sbìhlo, a on øekl:
þDobrá, pøijímám tvou nabídku, ¾e mi odevzdává¹ tìlo, slovo a ducha,
ale v¹echno ti dát nemohu, jídlo, ¹at a nauku. Dám ti jídlo
a odìv a hledej si duchovní vyuèování nìkde jinde; nebo ti dám
svatou nauku, ale musí¹ si jinde hledat stravu a odìv. Vol, co chce¹.
Kdybych tì uèil pravdì, zále¾elo by jedinì na tvé vytrvalosti a energii,
zda bys dosáhl osvobození za jediný ¾ivot.ÿ
Na to jsem odpovìdìl: þPøi¹el jsem k tobì, mùj lamo, kvùli
pravdì. Jídlo a ¹aty si budu hledat jinde.ÿ A hned jsem se tam
zaèal zaøizovat a slo¾il nìkolik knih, které jsem mìl s sebou, na prk
énko u oltáøe. Lama mi to v¹ak ihned zakázal slovy: þPryè s tvými
starými knihami! Nakazily a ochromily by mé svaté relikvie a posv
ìcené knihy63.ÿ
Hned jsem si pomyslel, ¾e mezi nimi poznal knihy o èerné magii,
a proto je nestrpìl vedle svých knih, obrazù a jiných vìcí. Postavil
jsem je tedy na nìkolik dní do kouta a guruova paní mne opatøila
jídlem a jinými nezbytnými potøebami.
Toto je èást mých ¾ivotních pøíbìhù, která vypravuje, jak jsem
na¹el svého gurua, mùj první záslu¾ný èin.
112
KAPITOLA V
ZKOU©KA A POKÁNÍ
D¾ecün je poslu¹en rozkazù svého gurua Marpy a musí pøitom vytrp
ìt podivné zkou¹ky a mnoho bolestného. Ve svém zoufalství opustí
tøikrát Marpu, aby si vyhledal nového gurua, vrací se v¹ak v¾dycky
zase zpìt.
Nyní jsem chodil nahoru a dolù po celém údolí Lhodagu a prosil
jsem o almu¾nu; dostal jsem 420 mìr jeèmene. Za 280 mìr jsem
koupil velkou mìdìnou nádobu, uvnitø i vnì bez poskvrny a trhliny,
se ètyømi dr¾adly. Za dvacet mìr jsem opatøil maso a èhang. Zbý-
vajících 120 mìr jsem dal do velkého pytle, navrch mìdìný kotel
a v¹e jsem nesl domù, do obydlí svého mistra.
Pøi¹el jsem tam unavený a shodil jsem své bøemeno ponìkud
hluènìji na podlahu, tak¾e se dùm trochu zatøásl. Zdálo se, ¾e to
mého gurua rozzuøilo, proto¾e vyskoèil a køièel: þHa, zdá se, ¾e jsi
neobyèejnì silný svìteèek. Chce¹ nás také v¹echny zabít, kdy¾ u¾
jen svou tìlesnou silou tøese¹ domem? Pryè s tvým pytlem.ÿ A vyhodil
jej z domu, tak¾e jsem ho musel nechat venku. Tehdy jsem
si myslel, ¾e je mùj guru snadno vznìtlivý a ¾e budu muset v jeho
pøítomnosti dbát o to, abych se øádnì choval. Ve své víøe v nìho
jsem v¹ak nebyl ani v nejmen¹ím otøesen64. Pak jsem vyprázdnil
mìdìný kotlík a zanesl ho zase do domu, uklonil jsem se hluboce
a podal jsem ho svému guruovi. Pøijal ho tím, ¾e na nìj polo¾il
ruku. A ani¾ ruku vzdálil, setrval del¹í èas se zavøenýma oèima
v modlitbì. Kdy¾ ji skonèil, zahlédl jsem na jeho tváøi slzy; pøitom
mi øekl: þJe to pøíznivá pøedzvìst. Obìtuji jej svému guruovi Náró-
povi.ÿ A souèasnì udìlal rukou posunek obìtujícího knìze. Pak se
chopil dr¾adel, mocnì jimi zatøásl a tloukl prutem do nádoby tak
113
hluènì, jak jen mo¾no. Nakonec jej polo¾il na kraj oltáøe a naplnil
jej èi¹tìným máslem ke svícení v oltáøních lampách.
Proto¾e jsem mocnì dbal o své osvobození, prosil jsem ho v¾dy
znovu o pouèení, na co¾ se mi dostalo odpovìdi: þMám mnoho
zbo¾ných ¾ákù a laických pøívr¾encù z provincií Ü a Cang, kteøí
se v¾dycky znovu pokou¹ejí sem pøijít. Ale poka¾dé je cestou sem
oloupí Lingpové a koèovní pastýøi z Jamdogu a Taglungu. Ty èasté
loupe¾e jim brání, aby sem pøi¹li s nìjakými zásobami nebo dary.
Bì¾ a spus» na ty loupe¾níky krupobití. Je to nábo¾enská povinnost;
potom tì pouèím o pravdì.ÿ
Ode¹el jsem tedy, seslal stra¹livé krupobití na oznaèená místa
a prosil jsem po svém návratu o slíbené pouèení. Lama v¹ak odpov
ìdìl: þCo¾e! Ty se odva¾uje¹ za dvì nebo tøi ubohé kroupy
mì za odmìnu ¾ádat o nejsvìtìj¹í dharmu, kterou jsem s tak velk
ými výlohami a sebeobìtováním pøinesl domù z Indie. Nu¾e, pane,
myslí¹-li to vá¾nì s hledáním pravdy, pak jdi a zniè kouzelnictvím,
v nìm¾ se cítí¹ být mistrem, nìjaké horské obyvatele z Lhodagu.
Nebo» i oni èasto olupovali mé ¾áky na cestì z Òalloro a dost èasto
tupili i mne. Umí¹-li na dùkaz svých magických sil pusto¹it, chci tì
uèit mystickým pravdám, které mi sdìlil mùj ctihodný guru, velký
pandita Nárópa { pravdám, jimi¾ je mo¾né dospìt k osvobození
a buddhovství v jediném ¾ivotì.ÿ
Opìt jsem uèinil, jak mi bylo øeèeno. Moje magická kletba
úèinkovala na horské obyvatele Lhodagu, vznikl mezi nimi spor,
v nìm¾ mnozí zahynuli. Av¹ak pohled na prolitou krev mne naplnil
nejhlub¹í lítostí a bolem. Mùj guru vidìl, ¾e mezi zabitými
byli mnozí, kteøí ho urá¾eli, a øekl mi: þJe to skuteènì pravda,
¾e jsi mistrem kouzelnictví,ÿ a pojmenoval mne Thuèhen (Velký
kouzelník).
Kdy¾ jsem se ho zase ptal po spásných pravdách, smál se: þHa,
ha! Mám ti dát nejsvìtìj¹í pravdy, které jsem s takovou námahou
pøinesl z Indie, za nì¾ jsem vydal v¹echny své pozemské statky
114
promìnìné za zlato, pravdy, z nich¾ je¹tì dnes proudí svatý dech
nebeských poslù, kteøí je zvìstovali, a to v¹e odmìnou za tvé zlé
èiny? Ne, pane, to by byl tak nehorázný ¾ert, ¾e by se mu v¹ichni
smáli. Ka¾dý druhý by tì za takovou domý¹livost usmrtil. Jdi pane,
a naprav zase ne¹tìstí a ¹kody na obilí pastýøù, které jsi zpùsobil,
a probuï zase k ¾ivotu zabité mu¾e z Lhodagu! Doká¾e¹-li to, blaze
ti a já ti sdìlím pravdy! Neumí¹-li to, pak u¾ se radìji pøede mnou
neukazuj.ÿ Halasil, jako by mne chtìl rozdrtit. Já jsem byl svr¾en
do nejhlub¹í hlubiny zoufalství a hoøce jsem plakal. Ale lamova
paní se mne zase pokou¹ela utì¹it.
Pøí¹tího jitra byl lama tak pøátelský, ¾e pøi¹el ke mnì a øekl mi:
þObávám se, ¾e jsem byl vèera veèer k tobì trochu tvrdý; neber
si to tolik k srdci. Mìj trpìlivost, seèkej a dosáhne¹ nauky. Zdá
se, ¾e jsi obratný. Vystav mi proto dùm pro mého syna Darma
Dode (Mládí { oddíl súter). A¾ ho dokonèí¹, pak ti nejen sdìlím
tyto pravdy, ale budu tì po èas tvého studia podporovat potøebnou
potravou a ¹atstvem.ÿ þAle,ÿ naléhal jsem, þco se stane, zemru-li
mezitím nevykoupen?ÿ þSlibuji ti, ¾e mezitím nezemøe¹ bez vykoupen
í,ÿ odpovìdìl lama. þMoje nauka nepostrádá jisté záruky.
Proto¾e se zdá¹ mít znaèné mno¾ství energie a vytrvalosti, mù-
¾e¹ být spokojen; a nikdo ti teï nebude zabraòovat, abys dosáhl
èi nedosáhl osvobození v jediném ¾ivotì. Moje ¹kola není taková
jako jiné. V ní dosáhne¹ více proudù bo¾ské milosti a bezprostøedn
ìj¹ího duchovního zjevení ne¾ ve v¹ech ¹kolách jiných.ÿ* Tìmito
*Záruka, ¾e èlovìk nezemøe døív, ne¾ dosáhne vykoupení, spoèívá v pøimìøené
touze po vysvobození nebo uskuteènìní na jedné stranì a na bytostných podm
ínkách na druhé stranì. Prostì je nutné, aby fyzicky dobøe uèlenìný èlovìk
mìl tak velikou touhu po vysvobození nebo uskuteènìní, ¾e v jeho prsou vystoup
í mírnì stravující tepelný pocit, ¾ivelná touha. Na ni musí pøijít dobrá
odezva døív, ne¾ tìlo dozraje k smrti. To znamená, ¾e tyto vztahy mezi hled
áním a pøíznivým výsledkem jsou zákonité. Ka¾dý èlovìk, u nìho¾ pøeva¾uje
touha po vysvobození nad v¹emi svìtskými zøeteli a který pøitom svým uvìdomov
áním setrvává ve svém tìle, na to mù¾e spoléhat.
115
tì¹ivými pøísliby uklidnìn a potì¹en ptal jsem se hned lamy na
plány zamý¹leného domu.
Jak jsem pozdìji poznal, podnítily lamu k tomuto po¾adavku
tøi pøíèiny. Proto¾e nepatøil ke stranì svých mu¾ských pøíbuzných,
kteøí pøísahali, ¾e budou bydlet na urèitém místì (pro jeho strategick
ý význam se tam v¹ak podle obecné úmluvy nesmìl zøídit
pevný dùm); chtìl si jej právì tam vystavìt. Poloha byla nádherná,
bezpeèná a nikoli lehce dosa¾itelná, pøece v¹ak blízko tìch, kteøí se
zapøisáhli. Potom chtìl, abych usmíøil své zlé èiny. A poslední pohnutkou
bylo zmást zmínìné strany a pøivést je k tomu, aby daly
svolení a nebránily mu stavìt dùm tam, kde chtìl.
K tomu pou¾il následující váleènou lest: zavedl mne na horské
sedlo polo¾ené k východu, ukázal mi jisté místo, popsal kulatou
budovu a poruèil mi ji tam vystavìt. Zaèal jsem ihned s prací.
Sotva jsem byl asi s polovicí hotov, pøi¹el ke mnì a øekl, ¾e si vìc
dobøe neromyslil, ¾e musím pøestat se stavbou, rozboøit ji a hlínu
a kamení dát zpátky, odkud jsem je vzal.
Kdy¾ jsem provedl tento rozkaz, vedl mne lama, který se tváøil
jako opilý, k horskému sedlu na západì. Zde mi poruèil vystavìt
jiný dùm a popsal mi pùlmìsícovitý pùdorys. Kdy¾ jsem tento dùm
vystavìl do polovièní vý¹e, pøi¹el zase ke mnì lama, zatím co jsem
pracoval, a øekl, ¾e ani tento dùm není správný a ¾e mám zase
vrátit jíl a kameny, odkud jsem je vzal. A zase jsem uposlechl
jeho rozkazu.
Opìt mne vedl lama k horskému sedlu. Tentokrát le¾elo k severu
a on ke mnì takto hovoøil: þMùj Velký kouzelníku, kdy¾ jsem
ti naposledy øíkal, abys postavil dùm, musel jsem asi být opilý,
tak¾e jsem ti dal chybný pøíkaz. Zøejmì to celé bylo skrz naskrz
chybné. Ale teï mi tu vystaví¹ opravdu krásný dùm.ÿ Prosil jsem
ho, aby uvá¾il bezúèelná vydání pro sebe a velikou námahu pro
mne, budu-li znovu a znovu budovat a bourat domy. ®ádal jsem
ho, aby si tentokrát dobøe vìc rozvá¾il a pak mi dal své rozkazy.
116
On mi v¹ak odpovìdìl: þDnes jsem mnoho nepil a dobøe jsem si
vìc rozvá¾il. Obydlí tantrického mystika musí být tøíhranné. Proto
mi vystavìj takovou budovu. Nebude se u¾ boøit.ÿ*
Zaèal jsem stavìt trojhrannou budovu, a kdy¾ jsem byl s tøetinou
hotov, pøi¹el jednou lama ke mnì a ptal se: þKdo ti dal rozkaz
stavìt takový dùm?ÿ Odpovìdìl jsem: þTo je pøece dùm pro syna
tvé Ctihodnosti a ty sám jsi to pøikázal.ÿ þNevzpomínám si, ¾e bych
kdy dal takový pøíkaz,ÿ odvìtil. þAle pokud je tomu tak, jak øí-
ká¹, pak jsem snad nebyl toho èasu pánem svých smyslù nebo jsem
se prostì zbláznil.ÿ þProto¾e jsem nìco podobného tu¹il,ÿ namítl
jsem, þodvá¾il jsem se tvou Ctihodnost upozornit na nutnost, abys
to bedlivì uvá¾il, a tys mne uklidnil, ¾e jsi v¹e pøesnì rozvá¾il a ¾e
se tato budova nebude bourat. A tvoje Ctihodnost zdála se tenkrát
být pøi úplnì zdravém rozumu.ÿ Nato zvolal lama: þKdo to mù¾e
dosvìdèit? Co? Nechtìls mne snad znièit kouzelnictvím a nevynutil
sis proto tuto budovu, podobnou magickému trojúhelníku? Proè
právì mne? Já tì pøece neoloupil o tvé otcovské dìdictví! A tou¾í¹-li
*Stavba tìchto domù spolu s ètvrtým, o nìm¾ se bude hovoøit dál, je symbolick
á. Pøedev¹ím to vysvítá z jejich tvarù, které se shodují s vibraèními charaktery
¾ivlových principù; jejich umístìní do jiných svìtových stran, ne¾ jim
pøíslu¹ejí, je symbolem úsilí þproti pøírodìÿ. Proto¾e bylo toto úsilí vyjádøeno
na hmotné úrovni, mìlo být pøedzvìstí, ¾e Milaräpa ovládne v¹echny ètyøi zá-
kladní pøírodní ¾ivly. Marpa tím, ¾e tyto stavby ulo¾il jako guru svému ¾ákovi,
provádí v temných hlubinách ¾ivota a bytí þmagický tanecÿ, jeho¾ úspì¹né proveden
í mù¾e vést jen k vysokým výsledkùm. Ty Marpa vidìl v upevnìní ¹koly
a linie guruù kagjüpa. Neznamená to v¹ak, ¾e by ka¾dý èlovìk tento magický
tanec provedl i za pøedpokladu, ¾e tyto základní pouèky zná; musí ke svému
jednání pøièlenit je¹tì vnitøní èinitele. V tom pøípadì nech» se pouèí od Jungtön
Thogjala, prvního Milaräpova uèitele èerné magie, který øíká, jak se ji¾ ètenáø
doèetl, ¾e zná obøady k záchranì bytostí usmrcených kouzelnictvím, ale ¾e v¹e
závisí na porozumìní smyslu tìchto obøadù a významu slov pøi tìchto obøadech
proná¹ených. A nevìøí, ¾e by jeho povrchní vìdomosti dovedly pøekonat
skuteèné nebezpeèí, jako nemá vìøit jiný èlovìk, ¾e dìtinsky naivními rituály
dosáhne významného úspìchu.
117
opravdu po nábo¾enském pouèení, pak by tento tvar domu popudil
proti tobì v¹echna místní bo¾stva. Hleï tedy, abys jej rychle zboøil
a kameny a jíl vrátil, odkud jsi je vzal. Pak ti dám nauku, po ní¾
tou¾í¹, nebo mù¾e¹ hned odejít.ÿ A lama odcházel, zdánlivì velmi
rozzuøen. Byl jsem tím hluboce zarmoucen, nemohl jsem na tom
v¹ak nic zmìnit. Hledal jsem ze v¹í síly pravdu a nebylo jiné volby
ne¾ zbourat podle rozkazu trojúhelníkovitý dùm jako ty pøedchozí
a materiál odstranit.
V té dobì jsem mìl velké bolavé místo na zádech mezi lopatkou
a páteøí, neodvá¾il jsem se v¹ak ukázat je svému lamovi; bál jsem se,
¾e bych tím vzbudil jeho nelibost. A stejnì málo odvahy jsem mìl
ukázat ránu jeho paní. Nechtìl jsem, aby si myslela, ¾e si naøíkám
na tvrdou práci u nich. Nechal jsem si tedy své bolesti pro sebe
a prosil ji jen, aby pohnula lamu, aby mi dal slíbená pouèení.
Mateøská paní ¹la ke svému man¾elu a øekla mu: þPane, tvé neu
¾iteèné stavby ztrpèují jen ¾ivot tomu ubohému chlapci. Prosím
tì, slituj se nad ním a dej mu nauku.ÿ Lama odpovìdìl: þPøiprav
nìjaké dobré jídlo a doveï ho ke mnì.ÿ Paní to udìlala a pøivedla
mne. Lama mne takto oslovil: þVelký kouzelníku, neobviòuj mne
jako vèera z toho, co jsem neudìlal, a já ti dám pouèení. Pak mi
sdìlil ètyøi formule útoèi¹tì65 s modlitbami, vzýváními a sliby a pøipojil:
þTo jsou èasné nauky. Hledá¹-li v¹ak nadèasové nábo¾enské
nauky mystické pravdy, pak si je musí¹ tím nebo oním zaslou¾it.ÿ
A vyprávìl mi krátký pøíbìh ze ¾ivota svého gurua Nárópy a skon-
èil slovy: þTy jsi v¹ak sotva s to vy¹vihnout se k tak ideálním
vý¹inám. Obávám se, ¾e by to pro tebe bylo pøíli¹ tì¾ké.ÿ Tato
slova mne naplnila a¾ do hloubi srdce dùvìrou, tak¾e jsem nedovedl
zadr¾et slzy. V duchu jsem se rozhodl, ¾e splním v¹e, o co mne
lama po¾ádá.
Brzy na to mne lama pozval na procházku. Pøitom jsme do¹li
na zmínìné ji¾ místo, na nìm¾ se nesmìlo stavìt a které støe¾ili lamovi
strýcové a bratranci. Zde se zastavil a øekl: þNa tomto místì
118
mi teï vystavìj obyèejný ètyøhranný dùm, vysoký devìt poschodí
a nahoøe s desátým jako ozdobou. Ten dùm se nebude bourat a po
jeho dokonèení chci ti zjevit pravdy, po nich¾ hladoví¹. Postarám
se ti také o potøebnou potravu a odìv, a¾ bude¹ v ústraní provádìt
sádhanu (pohrou¾ení).ÿ Prosil jsem ho, abych smìl zavolat jeho
paní, které jsem øíkal ctihodná matka, jako svìdkyni. Svolil. ©el
jsem tedy a zavolal ctihodnou matku, zatím co lama kreslil pùdorys.
V pøítomnosti obou jsem pak øekl: þA¾ doposud jsem stavìl
tøi domy a poka¾dé jsem je zase zboural. U prvého lama øekl, ¾e
si to dost nerozvá¾il; u druhého, ¾e byl opilý, kdy¾ mi to pøiká-
zal; u tøetího, ¾e byl buï bez smyslù, nebo ¹ílený, nebo» si pak
nemohl vzpomenout na to, ¾e mi pøikázal ho stavìt. Kdy¾ jsem mu
pøipomínal bli¾¹í okolnosti souvisící s tøetím domem, poruèil mi,
abych pøivedl svìdky a zdál se být velice nespokojený. Teï mi zase
dává rozkaz, abych zaèal stavìt dal¹í dùm; proto prosím ctihodnou
matku, aby byla laskavì svìdkem nového rozkazu.ÿ
Odpovìdìla mi: þJistì¾e mohu být svìdkem. Ale tvùj guru je
tak pánovitý, ¾e nás stejnì nebude dbát. Krom toho dìlá dùstojný
otec nìco úplnì zbyteèného; ty stavby nejsou vùbec potøebné. Je
také dokonale nesmyslné stavìt tolik domù jen proto, aby zase byly
zbourány. Kromì toho nám toto místo podle práva nepatøí a hlí-
dají je v¹ichni pøíbuzní tvého gurua, proto¾e je to sedlo, na nìm¾
v¹ichni uèinili pøísahu. Ale ctihodný otec nebude chtít dbát mého
slabého hlasu. Obrátím na sebe jen jeho hnìv.ÿ Tu øekl lama své
¾enì: þStaèí, kdy¾ udìlá¹, co se ti naøídí. Mìlas být jen svìdkyní,
pak jít domù a nechat mne, a» si to tady zatím udìlám po svém.
Nepotøebuje¹ nadhazovat otázky, na které se tì nikdo neptal.ÿ
Tak jsem polo¾il základy k naøízené ètyøhranné budovì a po-
èal stavìt. Ale teï pøicházeli Ngogtön Èhödor z ®ungu, Cchurtön
Wangnge z Dolu a Metön Cchönpo z Cangrongu, v¹ichni to pokro
èilí ¾áci mého gurua a k ukrácení èasu mi pøinesli veliký kus
skály. Proto¾e byl krásný, zasadil jsem ho jako úhelný kámen právì
119
nad hlavní zeï vedle vchodu. Kdy¾ jsem dospìl asi ke druhému poschod
í, nav¹tívil Marpa staveni¹tì. Velmi bedlivì obhlí¾el budovu,
pak ukázal na kámen, který mi pøinesli tøi jeho pokroèilí ¾áci, a øekl:
þVeliký kouzelníku, odkud má¹ tento kámen?ÿ þCtihodný otèe, pøinesli
mi ho pro zábavu tvoji tøi hlavní ¾áci.ÿ þCo to má znamenat,ÿ
zvolal, þco tì to napadlo, brát do stavby kámen, který ti pøinesli?
Vyndej ho a vra» na místo, odkud ho vzali.ÿ Pøipomnìl jsem mu
jeho slib, ¾e nenechá tuto stavbu boøit. Odpovìdìl mi: þAle já jsem
ti neporuèil, abys u¾íval mých hlavních ¾ákù jako svých dìlníkù,
tìch, kdo byli zasvìceni do mystických pravd dvojnásobnì zrozen
ých bytostí. Také ti neporouèím, abys zboøil celou budovu, ale jen
abys vyndal kámen, který pøinesli moji ¾áci, a odnesl ho na jeho
pùvodní místo.ÿ
Tak jsem musel zas znovu zboøit zeï, kterou jsem postavil, od
shora a¾ dolù. Vyòal jsem kámen a vrátil jej na pùvodní místo.
Kdy¾ lama vidìl, ¾e jsem s tím hotov, pøi¹el ke mnì se slovy: þTeï
mù¾e¹ jít, pøinést zase kámen zpátky a zasadit ho na stejné místo.ÿ
Kdy¾ jsem vynalo¾il sílu jako tøi mu¾i, dokázal jsem ho zvednout
a polo¾it tam, kde byl pøedtím. Tento kámen se pozdìji nazýval
mým þobrovským kamenemÿ pro veliké fyzické úsilí, které s ním
bylo spojeno.*
Zatím co jsem stavìl základní zdi na zakázaném sedle, øíkali
*Tyto Milaräpovy osobní obìti nech» jsou pouèením lidem, kteøí hledají zpùsob
jak dosáhnout oblasti mystických vý¹ek. Nech» vìdí, ¾e odèinìní karmy, která
pokrývá vìdomí èlovìka temnotou nepoznání, se mù¾e dít i tak drastickým
zpùsobem, jako bylo Milaräpovo stavìní domù. Za skuteènì vysoký mystický
výsledek musí usilující èlovìk zaplatit krví svých sklonù, které mohou být sam
ým jeho tìlem. Je to tedy jen marnivost a plýtvání silami, které dokonce vede
k rozlièným osobním nebezpeèím, kdy¾ se nìkdo pokládá za mystika pro nì-
jaká mystická cvièení a nikoli pro mravní úsilí, jaké s koneènou platností znièí
jeho osobitost ve v¹ech projevech a formách. Milaräpovy zkou¹ky mìly za úèel
xovat v jeho bytosti duchovní esence; to slibuje vysoké zasvìcení v¾dy, kdy¾
tyto esence nejsou promrhány nevhodnými sklony.
120
nìkteøí z tìch, kteøí mne vidìli: þZdá se, ¾e Marpa opravdu chce
vystavìt dùm na tomto výbì¾ku skal. Nemìli bychom radìji proti
tomu protestovat?ÿ Druzí v¹ak øíkali: þMarpa se zbláznil. Na¹el
silného mladého ¾áka z vysoèiny, a proto¾e ho posedla stavìcí manie,
nechává toho ubo¾áka poøád stavìt domy na ka¾dém horském
sedle, výstupku a kopci v okolí podle svých nákresù a potom s nimi
nesouhlasí. Kdy¾ je stavení do polovice hotovo, musí je ten mladík
zase zboøit a materiál dát zpátky, odkud ho vzal. Tady to urèitì
dopadne zase tak. A kdyby se to nestalo, máme poøád je¹tì dost
èasu to zarazit. Proto poèkejme a budeme pøihlí¾et.ÿ
Brzy v¹ak mìli vidìt, ¾e tento dùm nebude zboøen, ale stavìn
dál. Kdy¾ jsem dosáhl sedmého poschodí { na kyèli jsem mìl nové
bolavé místo { øekli si mezi sebou Marpovi pøíbuzní: þTuto stavbu
nebude bourat. Rozboøení tìch druhých byla jen nta, aby nás vodil
za nos, abychom nenamítali nic proti stavbì tohoto domu. Proto
ho teï musíme zbourat my.ÿ S tím zámìrem se shlukli do houfu.
Lama v¹ak magickou silou vyvolal velké mno¾ství ozbrojených odd
ílù, které byly rozlo¾eny v domì i kolem nìho. V¹ichni útoèníci
dostali strach. Jeden se díval na druhého a ptal se: þJak mohl ten
Marpa Pøekladatel shromá¾dit tolik bojovníkù?ÿ A neodvá¾ili se
proti nim bojovat. Místo toho ka¾dý v skrytu prokazoval Marpovi
úctu a pozvolna se v¹ichni stali jeho pøívr¾enci.
Toho èasu pøijímal Metön Cchönpo z Cangrongu velké zasvì-
cení do mandaly Demèhoga66. Tu mi øekla ctihodná matka: þTeï je
èas, aby ses i ty pokusil získat zasvìcení. Zkusme to.ÿ I já jsem myslil,
¾e nyní pøi¹el èas; mìl jsem se za toho hodna, proto¾e jsem zcela
sám vystavìl tuto budovu, ani¾ kdo jiný pøidal k tomu sebemen¹í
kámen, hrst zemì, d¾bìr vody nebo lopatu jílu. Pevnì jsem vìøil,
¾e se mi dostane zasvìcení. Uklonil jsem se tedy hluboko a usedl
jsem do kruhu tìch, kteøí oèekávali zasvìcení.
Kdy¾ mne lama zpozoroval, zeptal se: þVeliký kouzelníku, jaký
má¹ obìtní dar?ÿ Tu jsem odpovìdìl: þTvoje Ctihodnost mi slí-
121
bila dát zasvìcení a pouèení, a¾ dokonèím dùm pro syna tvé Dù-
stojnosti. Proto doufám, ¾e mi je tvoje Ctihodnost teï laskavì
udìlí.ÿ Nato vykøikl lama: þJaká smìlost! Jaká drzost! Proto¾e
jsi slepil nìkolik loket jílových zdí, mìl bych tì zasvìtit do svaté
nauky, kterou jsem získal v Indii jen s nejvìt¹ími osobními obìtmi
a náklady? Mù¾e¹-li zaplatit zasvìcovací poplatky { dobøe, zapla».
Jestli nemù¾e¹, pak hned odejdi z tohoto mystického kruhu!ÿ Pøitom
mne tloukl, tahal za vlasy a vyhodil ven. Pøál jsem si jen,
abych byl mrtev nebo v tom okam¾iku zemøel. Proplakal jsem
celou noc.
Tu ke mnì pøi¹la lamova paní a øekla mi: þLama je nepochopiteln
ý. Podle jeho vlastních slov pøinesl z Indie svatou nauku pro
spásu v¹ech ¾ivých bytostí v této zemi a uèil by jí i psa, kdyby
k nìmu pøi¹el a prosil o jeho pøispìní. Neztrácej proto dùvìru
k nìmu.ÿ Tak se mne ta dobraèka sna¾ila utì¹it.
Druhého jitra pøi¹el ke mnì lama sám a øekl: þVeliký kouzeln
íku, ustaò radìji ve stavbì toho domu a zaèni stavbu nového
obydlí s dvanácti pilíøi, velkým sálem a kaplí jako pøístavkem
k hlavnímu domu. A¾ to dokonèí¹, dám ti jistì pouèení.ÿ
Opìt jsem polo¾il základní kámen. Po celou dobu peèovala
o mne dennì lamova paní výbornou potravou s koøením a trochou
èhangu. Utì¹ovala mne a dávala mi dobré rady.
Kdy¾ se pøiblí¾ilo dokonèení stavby, obdr¾el CchurtönWangnge
z Dolu velké zasvìcení do tajné mandaly. Tu mi øekla lamova paní:
þTentokrát, mùj synu, toho urèitì dosáhneme, abys dostal zasvì-
cení i ty.ÿ Dala mi hroudu másla, pøikrývku a mìdìnou nádobu jako
obìtní dary a poradila mi, abych zaujal místo mezi ¹i¹ji, pøipu¹-
tìnými k zasvìcování. Kdy¾ mne lama zpozoroval, zvolal: þVeliký
kouzelníku, kde jsou tvoje zasvìcovací poplatky, ¾e ses zaøadil mezi
¾áky?ÿ Pøinesl jsem hroudu másla, pøikrývku a mìdìnou nádobu
a øekl jsem, ¾e to jsou moje obìtní dary. Lama mi odpovìdìl, ¾e
mu to v¹echno u¾ patøilo, proto¾e to jiní ¾áci pøinesli jako zasvì-
122
covací dary. Musím pøinést nìco, co patøí jen mnì, nebo se vzdálit
z mystického kruhu ¾ákù, pøipu¹tìných k zasvìcení. Pøitom vstal
a zdánlivì zuøe vyhodil mne kopanci ven, tak¾e jsem si pøál propadnout
se radìji do zemì.
Potom mi napadlo: þProto¾e jsem svými kouzly zabil tolik lidí
a krupobitím znièil tolik úrody, je v¹e to, co nyní trpím, karmický
následek tìchto zlých èinù. Nebo snad lama nìco ve mnì na¹el,
podle èeho poznal, ¾e nesmím pøijmout a realizovat nauku. Anebo
si mne lama nevá¾í a nemá mne rád? Ale a» je to, jak chceÿ {
myslel jsem si dále, þlidský ¾ivot není nièím bez nábo¾enstvíÿ.
A zaèal jsem uva¾ovat o sebevra¾dì. V té chvíli mi pøinesla lamova
paní èást potravin ze zasvìcovacích darù a hovoøila ke mnì
srdeènì a soucitnì. Ztratil jsem v¹ak chu» i na posvìcené pokrmy
a plakal jsem a¾ do rána.
Tu ke mnì pøi¹el lama se slovy: þMusí¹ teï dokonèit obì budovy,
pak tì jistì pouèím o nauce a pravdì.ÿ
Dal jsem se tedy do práce a skoro jsem dokonèil stavbu, kdy¾
se mi utvoøil nový bolák na bedrech. Ze v¹ech tøí ran vytékala krev
a hnis a moje záda se brzy stala jedinou otevøenou ranou. Ukázal
jsem je ctihodné matce a upomenul ji na lamùv slib dát mi pouèení.
Prosil jsem ji, aby lamu pøemluvila k laskavosti, aby mne nauèil
pravdì, po ní¾ tou¾ím. Moje ctihodná matka bedlivì prohlédla mé
rány, prolila mnoho slz a slíbila promluvit s lamou.
©la k nìmu a øekla mu toto: þVelký kouzelník tolik stavìl, ¾e
jeho ruce a nohy jsou rozdrásány a rozpukány. Na zádech má tøi
obrovské rány, z nich¾ vytéká krev a hnis. Dosud jsem slýchala
o ponících a oslech s bolavými høbety, o lidech v¹ak nikdy. Jaká
ostuda to pro tebe bude, jestli o tom usly¹í jiní lidé! ®e ty, tak uèený
a ctìný lama, mù¾e¹ být tak krutý! Mìl by ses nad tímto mladí-
kem slitovat. Také jsi mu slíbil nauku, po ní¾ tolik tou¾í, jakmile
dokonèí stavbu.ÿ Lama odpovìdìl: þOv¹em¾e jsem mu to øekl. Slí-
bil jsem mu pouèení, kdy¾ dostaví desetiposchoïový dùm. Kde je
123
desáté patro? U¾ je dokonèil?ÿ þAle,ÿ naléhala moje pøímluvkynì,
þzbudoval pøístavek mnohem vìt¹í, ne¾ je desáté patro.ÿ þMoc øeèí
a málo práce, øíká pøísloví,ÿ odvìtil lama; þkdy¾ postaví desáté patro,
dám mu nauku { døív ne. Jsou v¹ak jeho záda opravdu, jak
øíká¹, plná ran?ÿ
þÓ, ctihodný otèe, proto¾e jsi tak pánovitý, nevidí¹ to. Jinak
by sis musel v¹imnout, ¾e má nejen rány na zádech, nýbr¾ ¾e celá
jeho záda jsou jediná rána.ÿ To øekla, jak nejpøísnìji dovedla, a vyb
ìhla ven. Lama ji v¹ak zavolal zpátky a øekl: þTak mi sem toho
mládence po¹li.ÿ
©el jsem tedy k nìmu a vskrytu jsem doufal, ¾e nyní koneènì
budu uveden do nauky. Ale on mi jen poruèil, abych mu ukázal
bolavá záda. Kdy¾ jsem to udìlal, pozornì si je prohlédl a øekl:
þTo nic není proti zkou¹kám a protivenstvím, jaká musel vytrpìt
mùj pán, svatý Nárópa. Na svém vlastním tìle musel snést dvanáct
vìt¹ích a dvanáct men¹ích protivenství, to je dohromady ètyøiadvacet.
Já sám jsem rovnì¾ ne¹etøil své zdraví ani bohatství, ale beze
slova jsem obé obìtoval, abych smìl svého uèitele Nárópu následovat
a jemu slou¾it. Chce¹-li skuteènì poznat pravdu, nevypínej
se se svými obìtmi, nýbr¾ trpìlivì èekej a pracuj dál, a¾ bude celý
dùm hotov.ÿ
Pak slo¾il lama svùj odìv jako sedlo a ukázal mi, jak se sedlá
pony a osel, kdy¾ má bolavý høbet. Toté¾ jsem mìl dìlat i já. Kdy¾
jsem se ptal, k èemu je dobré sedlo, jsou-li celá záda jedinou ranou,
chladnì mi odpovìdìl, ¾e má zabránit, aby se ¹pína nedostala do
rány a nezhor¹ila ji; pak jsem musil dále nosit jíl a kamení.
Proto¾e jsem v nitru vìdìl, ¾e je to pøání mého gurua, cítil
jsem, ¾e jeho rozkaz musím provést. Svá bøemena jsem teï zvedal
a nosil je pøed sebou. Tak práce pokraèovala. Kdy¾ mne lama vidìl,
øekl si: þChvályhodný je ten vzne¹ený ¹i¹ja, jen¾ bez reptání poslouch
á rozkazy svého gurua.ÿ A potají plakal radostí, kdy¾ vidìl
mou upøímnou snahu a moji dùvìru k nìmu.
124
Posléze v¹ak, kdy¾ rány byly èím dál hor¹í a zanítily se, bolely
tolik, ¾e jsem dál nemohl pracovat; zase jsem prosil lamovu paní,
mohla-li by prosit za mne o zasvìcení do pravdy. Kdyby mi bylo
odepøeno, prosil jsem o dovolení, abych si smìl nìjaký èas odpo-
èinout, a¾ bych se zase mohl ujmout práce. Prosila za mne, lama
v¹ak odvìtil: þNauku a pouèení nemù¾e dostat, dokud nebude dùm
hotov! Ale odpoèinout si smí, nemù¾e-li pracovat a nelze-li tomu
odpomoci. Pøece ho v¹ak nech dìlat tolik práce, kolik mo¾no.ÿ
Nato mi dovolila ctihodná matka, abych si odpoèinul, dokud se mi
rány nezahojí.
Kdy¾ byly trochu zhojené, øekl lama, ani¾ se jen zmínil o pou
èení: þVeliký kouzelníku, udìlá¹ lépe, kdy¾ se zase ujme¹ stavìní
a bude¹ v nìm rychle pokraèovat.ÿ Hodlal jsem právì uposlechnout
tohoto rozkazu, kdy¾ mi ctihodná matka po stranì øekla: þNajdeme
nìco, co ho pøimìje, aby ti dal nauku.ÿ
Potom jsme se uradili na tom, ¾e se mám se v¹emi svými svìtsk
ými statky (svými knihami a jiným) a s pytlíkem jeèné mouky
na zádech vydat na cestu, a sice tudy, kde by mì lama vidìl (a sly-
¹el) ze svého (obvyklého) místa. Mìl jsem pøedstírat, ¾e odcházím.
Ona mne bude zdr¾ovat a øíkat: þNeodcházej, prosím, neodcházej,
udìlám v¹echno, abych pro tebe vyprosila nauku.ÿ
Kdy¾ bylo toto malé divadlo sehráno pøed lamovýma oèima
(a u¹ima), zvolal: þDagmemo (Ta, která je prostá sobectví), jakou
komedii to tu hrajete?ÿ Jeho paní odpovìdìla: þVelký kouzelník
øíká, ¾e z daleka pøi¹el, aby od tebe, svého gurua, dosáhl spasitelné
pravdy. Místo aby ji dostal, vyvolává jen tvou nelibost a dostává
jen rány. Proto¾e se obává, ¾e by mohl zemøít døív, ne¾ se nauèí
pravdì, chce jít dál, aby ji hledal. A já ho uji¹»uji, ¾e chci udìlat
v¹echno pro to, abych pro nìho dosáhla zasvìcení do pravdy. Tak se
pokou¹ím ho zadr¾et.ÿ þRozumím,ÿ volal lama, se¹el dolù a tloukl
mne, volaje: þKdy¾ jsi ke mnì pøi¹el, nenabídl jsi mi své já, tìlo,
slovo i ducha? Kam chce¹ teï jít? Patøí¹ mi se v¹ím v¹udy. Kdybych
125
chtìl, mohl bych celé tvé tìlo rozsekat na tisíc kouskù a nikdo
by mi v tom nemohl bránit. Av¹ak kdy¾ chce¹ odejít, jak smí¹
odná¹et mouku z mého domu?ÿ Pøi tìchto slovech mne srazil k zemi
a zasadil mi poøádnou ránu. Pak odnesl pytlík s moukou do domu.
Mým srdcem projela tak prudká bolest, jako je bolest matky,
která ztratila svého jediného syna. Souèasnì jsem v¹ak pocítil hlubokou
úctu k pánovité lamovì dùstojnosti a stydìl jsem se, proto¾e
to bylo v¹echno smluveno s lamovou paní. Tak mi nezbývalo nic
jiného ne¾ se obrátit; i ulehl jsem a plakal. Ctihodná matka se domn
ívala, ¾e je zøejmé, ¾e se lama nedá ani prosbami ani nátlakem
nebo lstí pohnout, aby vyplnil mou touhu po zasvìcení. þAle buï
si jist,ÿ øekla, þ¾e ti ji jednou dá. A do té doby tì chci nìco nau-
èit.ÿ A laskavì mne uèila metodì nebo systému rozjímání o Dord
¾e Phagmo67, co¾ uchlácholilo touhu mého srdce, kdy¾ ji¾ jsem
nemohl dosíci celého dobrodiní þrealizace poznáníÿ. Byl jsem ctihodn
é matce hluboce vdìèen za to, èemu jsem se uèil. A domníval
jsem se, ¾e pravdy, které pøijmu od ní, ¾eny mého gurua, vykoupí
mé zlé èiny. Pokou¹el jsem se vyjádøit svou vdìènost malými slu¾-
bièkami pro její pohodlí. Tak jsem pro ni vyrobil stolièku, na ní¾
v létì mohla dojit krávy, a jinou, kdy¾ pra¾ila na dvoøe pøed domem
jeèmen.
Tou dobou jsem se zaèal vá¾nìji zabývat my¹lenkou vyhledat
si jiného gurua. Èím více jsem v¹ak o tom pøemý¹lel, tím pevnìji
jsem byl pøesvìdèen, ¾e mùj nynìj¹í guru je jediný, který vlastní
nauku, podle ní¾ lze dosíci osvobození v jediném ¾ivotì. Vìdìl jsem
té¾, ¾e mne moje zlé skutky musí pøivést do nìkterého z pekel, pokud
nenajdu vysvobození v tomto ¾ivotì. Tedy jsem se rozhodl
udìlat to nejkrajnìj¹í, abych horlivì následoval Nárópu v jeho tì¾-
kých zkou¹kách, v trpìlivosti a v neúnavné vytrvalosti jeho hledání
spasitelné pravdy, abych si tak zajistil osvobození. S tím jsem se
zase dal do stavby. Vrstvil jsem kameny a hromadil zemi, abych
rozdìlal jíl.
126
Tu pøi¹el Ngogtön Èhödor z ®ungu s cennými dary a velikým
prùvodem, aby pøijal zasvìcení do mandaly Gjepa Dord¾eho68.
Lamova paní mi øekla: þKdy¾ dùstojný otec není je¹tì spokojen
s tvou velikou oddaností a poslu¹ností, kterou prokazuje¹ vlastnoru
èní stavbou tìchto domù, a ¾ádá penì¾itou obì» jako zasvìcovací
dar, dáme mu nìco, co jistì zajistí tvou úèast na zasvìcení. Dej mu
toto a nech se zasvìtit. Kdyby se v¹ak je¹tì zdráhal, chci prosit s tebou.
ÿ S tìmito slovy vtiskla mi do ruky drahocenný tmavomodrý
tyrkys, který byl jejím osobním majetkem.
Vzal jsem ho a nabídl lamovi jako zasvìcovací dar. Pak jsem
usedl do øady tìch, kteøí se obøadu úèastnili. Lama vzal tyrkys,
pozoroval jej ze v¹ech stran, peèlivì jej zkoumal a posléze mi øekl:
þVeliký kouzelníku, jak jsi pøi¹el k tomuto tyrkysu?ÿ þCtihodná
matka mi ho dala.ÿ Usmál se a øekl: þZavolej mi Dagmemu!ÿ Kdy¾
ctihodná matka pøi¹la, øekl jí: þDagmemo, jak pøicházíme k tomuto
tyrkysu?ÿ Nìkolikrát se pøed ním hluboce poklonila a odpovìdìla:
þCtihodný otèe, tento tyrkys není na¹ím spoleèným majetkem. Je
to zvlá¹tní kus z mého osobního vlastnictví, který mi dali moji
rodièe k na¹í svatbì. Kdy¾ vidìli, ¾e tvoje dùstojnost je snadno
popudlivá, obávali se, ¾e bychom se mohli jednou rozejít. Pak mìl
poslou¾it tyrkys k mému zaopatøení a já ho mìla opatrovat v tajnosti
jako svoje vlastnictví. Kdy¾ jsem vidìla, jak tento ubohý
mladík tou¾í po nauce, nezbylo mi nic jiného ne¾ kámen vyhledat
a dát mu ho. Prosím, pøijmi tento tyrkys a udìl mu zasvìcení. Kolik
muk vytrpìl ji¾ ve své mysli, proto¾e ji¾ tolikrát byl vypuzen ze
svatého kruhu. Dovol, abych tì za nìho prosila o slitování. A také
vy, moji synové, Ngogtöne a vy ostatní, utíkám se k vám: proste se
mnou.ÿ Po tìch slovech vrhla se nìkolikrát lamovi k nohám.
Ngogtön a druzí ¾áci, kteøí znali lamovu vznìtlivost, uklonili
se jen mlèky pøed ním a opakovali: þStaò se podle slov ctihodné
matky.ÿ Lama si v¹ak zavìsil tyrkys na krk a øekl: þDagmemo,
tvoje hloupost by nás skoro pøipravila o tento tyrkys. V¾dy» se
127
mohl ztratit! Nebuï pøece bláhová. Kdy¾ mi patøí¹ se v¹ím v¹udy,
patøí mi ov¹em i tyrkys. Veliký kouzelníku, patøí-li nìco tobì sam
ému, pak to sem pøines a dám ti zasvìcení. Ten tyrkys je moje
vlastnictví.
Proto¾e jsem vidìl, ¾e ctihodná matka pøinesla tento drahocenn
ý tyrkys jako obìtní dar, pomyslil jsem si, ¾e se snad lama
obmìkèí a dovolí mi zúèastnit se zasvìcení. Proto jsem zùstal je¹tì
chvíli sedìt. Tím se v¹ak lama zdánlivì tak rozzuøil, ¾e vztekle vstal
a køièel: þTy drzý kluku, proè nejde¹, kdy¾ ti to øíkám? Kdo ti dal
právo zùstávat v mé blízkosti?ÿ A podivuhodnou silou srazil mne
k zemi tváøí dolù. Pak mne zvedl a mr¹til se mnou zase na záda.
Chtìl právì zvednout svou hùl, aby mne bil, kdy¾ Ngogtön zakroèil
a zadr¾el ho. Mezitím vyskoèil jsem v nejvìt¹í hrùze oknem, co¾
lamu polekalo, i kdy¾ dále hrál rozzuøeného.*
Skok mi neu¹kodil, byl jsem v¹ak pøece tak zarmoucen a poko
øen, ¾e jsem se rozhodl zemøít. Ale zase ke mnì pøi¹la ctihodná
matka a pøinesla mi útìchu: þVeliký kouzelníku, neber si to tak
k srdci. Nemù¾e být vìrnìj¹ího a milej¹ího ¾áka, ne¾ jsi ty. Kdy¾
po tom v¹em chce¹ jít k jinému guruovi, chci ti pomoci s nutnými
dary a prostøedky na tvá vydání.ÿ Tak se mne pokou¹ela utì¹it
a plaèíc zùstala se mnou celou noc. Zapomnìla dokonce na svou
povinnost být pøítomna a pomáhat pøi lamovì veèerní pobo¾nosti.
Pøí¹tího jitra mne k sobì zavolal lama. Zase jsem mìl nadìji,
*Setká-li se mudrc { mystik s velmi schopným ¾ákem, mù¾e to vést k jakémusi
dramatu, pøi nìm¾ bude napínána dùvìra ¾áka v jeho mistra a¾ do krajnosti.
A nech» si nikdo nemyslí, ¾e se zasvìcení mù¾e podaøit bez zkou¹ek takto vytvo-
øených! Je naprosto jisté, ¾e vysoký zasvìcenec je viditelným projevem Boha;
proto zále¾í jen na hledajícím èlovìku, bude-li ze svého mistra umìt toho Boha
vydobýt. Pøitom je tu jedna potí¾: jak poznat pravého zasvìcence od tìch mnoh
ých fale¹ných. Milaräpùv ¾ivotopis je dokladem toho, ¾e to je velmi nesnadné.
Hledající èlovìk nemá srovnávací mìøítka, kdy¾ zevnìj¹ek jeho uèitele nedává
¾ádný poznávací znak. Hledající èlovìk si proto musí razit cestu vpøed vírou
v dobro a pomoc a tato víra se pøemìní v dobré kriterium.
128
¾e teï bude mé nejvìt¹í pøání splnìno. On se mne v¹ak zeptal, zda
jeho vèerej¹í zdráhání otøáslo mou dùvìrou v nìho nebo probudilo
nelibost vùèi nìmu. Odpovìdìl jsem: þMou vírou v sebe jsi neotøásl,
nebo» jsem se domníval, ¾e to jsou mé zlé èiny, které mi zamezují
úèast na obøadu, a tak jsem byl proniknut lítostí.ÿ Pøi tìch slovech
jsem propukl v pláè. On v¹ak správnì poukázal: þJaký má¹ dùvod
takto mì kárat tím, ¾e pláèe¹?ÿ
Kdy¾ jsem vy¹el, cítil jsem, jak mi puká srdce; prudké trhání
rvalo jeho koøeny. Myslil jsem na zlato, které jsem mìl v dobì,
kdy jsem ¹el cestou zla, a ¾e je nemám teï, kdy tou¾ím jít správnou
cestou. Ach, kdybych ho mìl jenom polovinu! Pak bych mohl
pøijmout zasvìcení a nauku. Bez zlata mi je v¹ak lama nedá nikdy.
V¹ude jsem musel pøinést dar, i kdybych se chtìl nauèit nauce
jinde. Bez penìz se nedá nièeho dosáhnout. Proto¾e nemám pozemsk
é statky, musím zemøít neosvobozen, bez spasitelné nauky. Bylo
by lépe ukonèit hned svùj ¾ivot ne¾ ¾ít dál bez pravdy. Co mám
dìlat? Co jen mám dìlat? Mám se stát sluhou bohatého èlovìka,
ukládat svùj plat a uspoøit tolik, abych mohl zaplatit zasvìcovací
poplatky a ¾ivit se po celou dobu pokání a meditací? Èi se mám
vrátit domù a uvidìt zase svou matku? Snad bych tam mohl i jinak
získat peníze. Zpùsobil jsem v¹ak svými ¹patnostmi a èernou magií
pøíli¹ velké zpusto¹ení mezi svými sousedy. A pøece jedno z toho
musím udìlat hned. Musím odejít, abych hledal buï peníze, nebo
nauku. Ale musím odejít!
Vzal jsem své knihy a nechal na místì pytlík s moukou ze strachu
pøed nemilostí lamy. Ani své ctihodné matce jsem nic neøekl
o svém plánu. Kdy¾ jsem u¹el ètyøi nebo pìt mil, pojala mne takov
á touha po ní a litoval jsem svého nevdìku, ¾e jsem tuto dobrou
matku beze slova opustil. Byl èas snídanì. Vy¾ebral jsem si jeè-
nou mouku, vypùjèil nádobu, nasbíral palivo a vaøil jsem si jídlo.
Kdy¾ jsem skonèil jídlo, bylo poledne. Tu mi napadlo, ¾e mi lama
svým vydr¾ováním jistì zaplatil polovinu mzdy za vykonanou práci
129
a uva¾oval jsem o námaze, kterou mi dala pøíprava jediného obìda.
Pøitom jsem ho srovnával s bohatými jídly, která jsem mìl v lamov
ì domì. V¹e pøipravovala jeho paní { ka¾dodennì chutné, kou-
øící, horké mísy, i pøipadal jsem si jako opravdový nevdìèník, ¾e
jsem ode¹el, ani¾ jsem dobré paní øekl sbohem. Skoro bych se byl
obrátil, ale nemohl jsem se k tomu odhodlat.
Kdy¾ jsem se vracel, abych vrátil vypùjèené nádoby, zadr¾el
mne starý mu¾ a øekl: þPodívej. Jsi je¹tì docela mladý chlapec,
který mù¾e pracovat. Proè ¾ebrá¹? Proè si nezaslou¾í¹ zaopatøení
pøedèítáním svatých knih, dovede¹-li èíst? A neumí¹-li èíst, proè
nepracuje¹? Vydìlal by sis na zaopatøení a je¹tì trochu penìz. Umí¹
èíst, nebo ne?ÿ Odpovìdìl jsem, ¾e nejsem obyèejný ¾ebrák a ¾e èíst
umím. Tu mi staøec øekl: þDobrá, pojï a zùstaò u mne. Èti pro
mne spisy a dobøe ti zaplatím.ÿ
Tuze rád jsem pøijal jeho nabídku. Musil jsem èíst zkrácený
pøeklad Prad¾òápáramity o osmi tisících ver¹ích69. Pøitom jsem
do¹el k pøíbìhu arhata Tagtungu (Stále plaèící). Tam stálo, ¾e arhat
koupil nauku i za maso svého tìla, kdy¾ byl bez penìz. Nic lidé
nemilují tolik jako své vlastní srdce a i to chtìl prodat. I kdy¾ by
bezprostøednì následovala smrt, i to mu bylo lhostejné. Kdy¾ jsem
srovnával své zkou¹ky s arhatovými, zdály se mi nicotné. Tu se ve
mnì probudila jiskra nadìje: snad mi pøece nakonec lama dá vytou-
¾enou nauku? A neuèiní-li tak, neslíbila mi moje ctihodná matka,
¾e mi pomù¾e vyhledat jiného gurua? Tak jsem ¹el k nìmu zpátky.
Mezitím si lamova paní v¹imla, ¾e jsem opravdu ode¹el. Spì-
chala k lamovi a øekla: þNyní tì nav¾dy opustil tvùj zapøisáhlý
nepøítel. Jsi teï spokojen, dùstojný otèe?ÿ þKoho tím míní¹,ÿ ptal
se. þCo¾ jsi nejednal s ubohým Velkým kouzelníkem jako se svým
úhlavním nepøítelem?ÿ Lama svra¹til èelo, nemohl v¹ak zadr¾et
slzy. þÓ guruové kagjüpù, dákiní a ochranní duchovéÿ { vykøikl {
þpøiveïte mi zpìt mého vyvoleného ¾áka!ÿ Po tìch slovech zahalil
hlavu do plá¹tì a setrval dlouho v mlèení.
130
Kdy¾ jsem se nyní vrátil, abych slo¾il svou poklonu lamovì
paní, mìla velkou radost a øekla: þTo bylo opravdu nejlep¹í, cos
mohl udìlat; myslím, ¾e alespoò teï ti lama svìøí po¾ehnání nauky.
Nebo» kdy¾ jsem mu hlásila tvùj odchod, zaslzel a zvolal: ,Vra»te
mi zpìt mého vyvoleného a nadaného ¾áka!` Myslím, ¾e tì lamova
milost pøivedla zpátky.ÿ
V nitru jsem si myslil, ¾e to ctihodná matka øíká jen proto,
aby mne utì¹ila. Jak by si mohl pøát mùj návrat a nazývat mne
svým nadaným ¾ákem a odpírat mi pøece i to nejmen¹í z duchovní
nauky? Kdyby mne opravdu nazval nadaným, musil bych se nad
tím radovat; ale jeho zdráhání dát mi jakékoli pouèení o nauce nebo
mne nechat jít k jinému guruovi naplòovalo mne tì¾kou starostí.
Ctihodná matka ¹la nyní k lamovi a øekla mu: þCtihodný otèe,
Velký kouzelník nemohl to pøenést pøes srdce, aby nás opustil. Vrá-
til se. Smí pøijít k tobì, aby ti slo¾il poklonu?ÿ þTo neudìlal z lásky
k nám, ale k sobìÿ { odvìtil lama { þale nech ho vstoupit, a» mne
pozdraví.ÿ Kdy¾ jsem pøi¹el, øekl mi: þVelký kouzelníku, nebuï vrtkav
ý ve svých cílech. Chce¹-li opravdu pøijmout nauku, pak musí¹
být hotov obìtovat za ni i svùj ¾ivot. Jdi jen a doplò je¹tì tøi
nedokonèená poschodí. Pak bude tvé pøání splnìno. Jsi-li v¹ak jin
ého mínìní, pak mrhám zbyteènì jen jídlem pro tebe a mù¾e¹ jít,
kam chce¹.ÿ
Opustil jsem lamu, ani¾ jsem nalezl odvahu mu odporovat. Ale
jeho paní jsem øekl: þCtihodná matko, velice tou¾ím po tom, abych
je¹tì jednou uvidìl svou matku a jsem si jist, ¾e mi lama nedá
nauku. Kdybych si byl jist, ¾e ji dostanu po dokonèení stavby, rád
bych pracoval a dùm dokonèil. Vidím v¹ak jasnì, ¾e lama bude
mít námitky a najde nové výmluvy. Jistì bych nedostal nauku,
i kdybych stavení dodìlal. Proto mi prosím dovol odejít domù. Pøeji
vám obìma zdraví a dlouhý ¾ivot.ÿ
Uklonil jsem se pøed ní a chtìl jsem odejít, kdy¾ mi øekla:
þMá¹ úplnì pravdu. Slíbila jsem pøece, ¾e ti vyhledám gurua;
131
existuje jeden lamùv ¾ák, Ngogtön Èhödor, který má tyté¾ pøedpisy
a nauku jako on. Udìlám v¹echno, abys od nìho dostal nauku,
kterou si pøeje¹. Zùstaò nìjaký èas je¹tì zde a dìlej, jako bys pracoval.
ÿ Rozradostnìn vyhlídkou na splnìní svého pøání pracoval jsem
dále nìkolik dní s vypìtím ve¹keré vùle.
Velký pandita Nárópa dodr¾oval po celý ¾ivot ka¾dý desátý
den v mìsíci velký den úcty. Tuto zvyklost pøejal od nìho Marpa.
O slavnosti svatého dne provedla Marpova paní svou váleènou lest:
tøi velké nádoby, z nich¾ ka¾dá pojala dvacet mìr èhangu, byly dány
zkvasit pro tuto pøíle¾itost. Jedna nádoba byla rùznými pomocníky
nabídnuta lamovi. Mezi nimi jsme byli my dva, ona a já, a plnili
jsme jeho ¹álek v¾dy znovu. Druhá nádoba byla urèena ¾ákùm, ze
tøetí lízla si trochu ona sama, ale jen málo. Následoval jsem jej
ího pøíkladu a chránil jsem se opití. V¹ichni ostatní ¾áci v¹ak byli
opilí, ten více, ten ménì. Lama, který si øádnì popøál pøesilného
nápoje, tvrdì usnul70.* Zatím co spal, vzala jeho paní nìkteré vìci
z jeho místnosti, mezi nimi Nárópovy vìnce a jeho rù¾enec z rub
ínù. Pak mi jménem gurua dala dopis, který ji¾ mìla napsaný,
pøilo¾ila vìnce a rù¾enec, zavinula do krásné ¹erpy jako lamùv dar
a lamovou peèetí v¹e zapeèetila. Pak mi poruèila, abych ¹el k zmí-
nìnému Ngogtön Èhödorovi a odevzdal mu dopis. Obsahoval vzkaz
Ngogtönovi, aby dal Velkému kouzelníkovi nauku. Tak mne poslala
do hlavní tibetské provincie a já ¹el k Ngogtönovi v plné víøe, ¾e
u nìho pøijmu spásnou pravdu.
Asi dva dni po mém odchodu ptal se lama po mnì své paní.
*E.W. zde poznamenává (viz pozn. E.W. 70), ¾e Marpa byl spí¹ uèencem
ne¾ svìtcem; tuto poznámku mù¾eme pokládat za jeho osobní názor. V¹e, co
Marpa vykonal, svìdèí o tom, ¾e byl spí¹ zasvìcencem ne¾ uèencem. Vytváøí
pøece u Milaräpy psychické podmínky pro vysoké zasvìcení, co¾ pravý uèenec
nikdy nedoká¾e. K vytvoøení tìchto podmínek je tøeba postøehu, jaký se získává
pouze vysokým zasvìcením. Jinak by jednání se ¾ákem mohlo selhat a pøinést
zlo zasvìtiteli i jeho ¾ákovi. A to se Marpovi nestalo.
132
Mínila, ¾e jsem asi ode¹el, ale kde jsem, nemohla vìdìt. þKam ¹el
a kdy nás opusil?ÿ ptal se lama. A ona odpovìdìla: þØekl mi, ¾e
pøes v¹echnu práci, kterou pro tebe udìlal, stále je¹tì nejsi naklonìn
dát mu nauku a jen ho hubuje¹ a bije¹. Proto ¾e chce jít a hledat
si nového gurua. Proto¾e bys ho byl zase tloukl, kdyby ses to byl
dovìdìl, nic jsem ti neøekla. Dìlala jsem, co jsem mohla, abych ho
zadr¾ela, nic jsem v¹ak nezmohla. Ode¹el vèera.ÿ
Po této zprávì zèernal lamùv oblièej jako noc. þKdy ode¹el?ÿ
zvolal. þVèera,ÿ znìla odpovìï. Na èas se pohrou¾il v mlèení. Potom
øekl: þMùj ¾ák nemohl je¹tì dojít daleko.ÿ
Mezitím jsem pøi¹el do Riwo Khjungdingu v centrální tibetsk
é provincii. Na¹el jsem Ngogtöna, jen¾ tehdy byl hlavním lamou,
v kruhu mnoha ¾ákù pøi výkladu dvojnásobné analýzy71. Právì
pojednával o místì: þJsem vykladaèem, jsem pravdou a jsem poslucha
èem. Jsem uèitelem svìta a uctívající bytostí. Jsem bytostí,
která pøekroèila v¹echny tvary svìtského bytí a jsem bytostí ¾ehnaj
ící.ÿ Pøiblí¾il jsem se a v urèité vzdálenosti jsem se vrhl na
tváø. Toto místo bylo pozdìji nazváno Èhagcchalgang (Kopec zdraven
í). Ngogtön sòal svùj klobouk, opìtoval mùj pozdrav a zdálo
se mu, ¾e podle zpùsobu pozdravení poznává ¾áka Marpy Pøekladatele.
Proto¾e jsem pøi¹el právì ve chvíli, kdy vykládal tento
zvlá¹tní ver¹, pova¾oval to za neobyèejnì dobrou pøedzvìst, tak
neobvyklou, ¾e usoudil z této prosté shody, ¾e se jednou musím
stát mistrem ve¹keré nábo¾enské nauky. Poslal ke mnì jednoho
ze svých ¾ákù, aby se mne zeptal na mé jméno. Ten mne poznal
a zeptal se, co si pøeji. Odpovìdìl jsem, ¾e ná¹ guru Marpa
je pøíli¹ zamìstnán, aby osobnì mohl dohlí¾et na moje vyuèov
ání. Proto mne poslal k nìmu, abych dostal své lekce zde. Øekl
jsem také, ¾e pøiná¹ím Nárópovy vìnce a rubínový rù¾enec jako
dar od lamy.
Kdy¾ se ¾ák vrátil k lamovi Ngogtönovi, vyprávìl mu to v¹e
a ¾e jsem Velký kouzelník, zaradoval se a zvolal: þOpravdu vzácný
133
okam¾ik, v nìm¾ dosahujeme tak velké pøíznì, jako je tato! Mùj
pokorný klá¹ter bude po¾ehnán a ctìn pøítomností tak nádherných
a svatých relikvií na¹eho velikého uèitele Nárópy. To je událost tak
vzácná jako kvìty udumbary72. Musíme pøijmout tento vzácný zá-
¾itek s potøebnou úctou.ÿ Nato pøeru¹il svùj výklad na místì, je¾
bylo pøíznivou pøedzvìstí a po¾ádal mnichy, aby pøinesli korouhve,
obøadní sluneèníky a vlajky, zatím co znìly hudební nástroje k poct
ì relikvií, které jsem pøinesl.
Kdy¾ jsem pøi¹el k jeho obydlí, vrhl jsem se na tváø a odevzdal
mu dopis a relikvie. Pøijal je hluboce pohnut. Slzy mu proudily
z oèí. Sejmul klobouk, polo¾il si relikvie na hlavu a modlil se o pøijet
í milosti. Pak je polo¾il do svatostánku na svém oltáøi.
Psaní, které nyní èetl, znìlo: þChci se uchýlit právì do samoty.
Proto¾e v¹ak Velký kouzelník netrpìlivì usiluje o nauku, posílám
ho k tobì pro zasvìcení a po¾ehnání. Dávám ti k tomu plnou moc
a posílám ti za to darem Nárópùv vìnec a rubínový rù¾enec.ÿ
Po pøeètení tohoto dopisu slíbil Ngogtön, ¾e mi dá lamou pøiká-
zané zasvìcení a po¾ehnání. Sám ji¾ na to myslil, ¾e pro mne po¹le,
ale teï jsem pøi¹el sám a za to máme dìkovat lamovì milosti a po-
¾ehnání. Pak je¹tì dodal: þMám nìkolik ¾ákù z Khamu, Dagpa,
Kongpa a Jarlungu, ale pøi svých cestách sem byli oloupeni o své
malé zásoby bezbo¾nými lidmi z Jäpha a Jäma v Dolu, jejich¾ zem
ìmi cestovali, aby se zde vìnovali svým studiím. Proto tì prosím,
jdi a potrestej onen lid tím, ¾e na jejich zemì po¹le¹ krupobití. A¾
to udìlá¹, zasvìtím tì a po¾ehnám ti.ÿ
V té chvíli jsem trpce litoval osudu, který dal do mých rukou
tuto proklatou moc a èinil ze mne nástroj zlomyslné msty, abych ni-
èil ¾ivoty a majetek. Pøi¹el jsem sem hledat spásnou pravdu a znovu
mne tu ¾ádali, abych dìlal ¹kodu a ¹patné skutky. Kdybych se v¹ak
zdráhal, byla by to neposlu¹nost k mému guruovi nebo alespoò
k tomu, koho jsem chtìl za gurua pøijmout, skoro tak stra¹ný høích
jako odmítnout poslu¹nost skuteènému guruovi; navíc bych je¹tì
134
ztratil ka¾dou pøíle¾itost pøijmout nauku. Tak jsem se rozhodl, ¾e
musím jít, proto¾e jsem nemìl jinou volbu.*
Opatøil jsem se v¹ím potøebným a vydal se na cestu. Na jevi
¹ti svého poèínání jsem si pronajal místnost v domì jedné paní
v Jäphu. Právì kdy¾ mìla vypuknout bouøe, za¾íhaly se blesky a rachotil
hrom, tloukla se moje hostitelka do prsou a vzlykala: þAch,
z èeho budu ¾iva, kdy¾ bude znièena má ¾eò?ÿ
To bylo pro mne pøíli¹ mnoho. Nemohl jsem se dopustit krutosti
k této ubohé staøenì a vydávaje se v nejvìt¹í nebezpeèí, ¾ádal jsem
ji, aby mi rychle nakreslila plán svého pole. þTakhle vypadá moje
pole,ÿ vykøikla zoufale a nakreslila trojúhelníkový tvar s prota¾en
ým koncem. Ihned jsem pøikryl kresbu ¾elezným tyglíkem a v duchu
ji chránil pøed kroupami, èím¾ u¹la zpusto¹ení. Jen malý cíp
vyènívající z poklopu byl zpusto¹en vichøicí.
Kdy¾ bouøe ustala, vy¹el jsem ven, abych se rozhlédl po zemi.
Svahy nad údolím se sesuly, v¹echna bujná pole byla zpusto¹ena
a¾ do základu, jen staøenino pole zùstalo svì¾í a zelené. Ale malý
cíp odpovídající rù¾ku na plánu, který vykukoval z pod kryjícího
tyglíku, byl znièen vìtrem a zaplaven pøívalem. I pozdìji zùstalo
toto pole u¹etøeno krup, které potloukly sousední pole, s výjimkou
malého cípu. Tak byla stará ¾ena s výjimkou cípu u¹etøena od
kroupové danì73.
Na zpáteèní cestì ke svému novému guruovi jsem potkal starého
ovèáka s dítìtem, jen¾ své stádo ztratil v pøívalu. Po nìm jsem
*Zde je zase nìkolik dokladù o tom, jak tì¾ko se rozezná þmistr stezky svìtlaÿ
od èlovìka naklonìného zlu. Vizme, jak se Milaräpa vzpírá zlým skutkùm a jak
je na nìm vy¾aduje ten, kdo je mistrem na þstezce pravdyÿ, pro celkem malichernou
pøíèinu. A to zde jde o nièení ¾ivotù pomocí magických obøadù, co¾
na¹i mystikové mohou pokládat za nejhor¹í provinìní. Ale a» je tomu jakkoli,
s nízkým teoretickým vzdìláním v mystice nemù¾eme urèovat hranice mezi
dobrem a zlem, jak jsou chápány z nejvy¹¹ího duchovního hlediska. Kdo má
v mystice jen takové vzdìlání, musí tou¾it a hledat, nikoli posuzovat.
135
vzkázal lidem tohoto území, aby ji¾ neolupovali a nejednali ¹patnì
s ¾áky a pøíslu¹níky lamy Ngogpy74, jinak ¾e je zase potkají taková
krupobití. Tím jsem jim ukázal, kdo zpùsobil toto zpusto¹ení. Potom
bylo obyvatelstvo obou tìchto míst tak pøesvìdèeno o lamovì
podivuhodné moci, ¾e se z nich stali jeho nejoddanìj¹í pøívr¾enci
a vìrnì mu slou¾ili.
Cestou jsem zvedl nìkolik mrtvých ptákù, které jsem na¹el pod
ostru¾iním, a mnoho jiných ptákù a krys, které le¾ely mrtvé na
cestì. Schoval jsem je ve své èepici a v záhybech svého plá¹tì, a¾ ji¾
nebylo místa. Pak jsem je polo¾il na hromadu pøed lamou Ngogpou
a poprosil jsem ho: þDùstojný uèiteli, pøi¹el jsem k tobì, abych
nalezl svatou nauku, ale byl jsem donucen kupit høích na høích. Mìj
soucit s tak hrozným høí¹níkem!ÿ A propukl jsem v trpký pláè.
Nato øekl lama: þNezoufej. Není dùvod k tak slabo¹ské bázni.
My, ¾áci Nárópy a Maitriho75 máme pravdy, které obratem ruky
dovedou zachránit i nejvìt¹ího høí¹níka jako jediný dobøe hozený
kámen mù¾e najednou vypla¹it sta ptákù. V¹echny bytosti, ptáci
a zvíøata, která byla pøi této pøíle¾itosti zabita kroupami, se zrodí
jako tvoji nejlep¹í ¾áci, a¾ dosáhne¹ buddhovství. A¾ do té doby
je chci svou mocí chránit, aby neupadli do pekel nebo do ni¾-
¹ích forem bytí. Proto se uklidni. Ale jestli je¹tì pochybuje¹, dok
á¾u ti pravdivost svých slov.ÿ Chvilku setrval mlèky se zavøen
ýma oèima a potom zatleskal. V¹echna mnou nasbíraná zvíøata
a ptáci procitli k ¾ivotu a pospíchali do svých hnízd a dìr. Teï
jsem vidìl, ¾e lama je buddha. Jak nádherné! Jak po¾ehnané! Byl
bych býval rád, kdyby více bytostí mìlo výhodu zemøít pøi takové
pøíle¾itosti.
Pak jsem byl zasvìcen do mandaly Gjepa Dord¾e. Na¹el jsem
si jeskyni obrácenou k jihu, z ní¾ jsem vidìl obydlí svého gurua.
S vynalo¾ením trochy práce jsem ji uèinil obyvatelnou a uzavøel se
do ní. Jen na stranì zùstal malý otvor, jím¾ mi podávali potravu,
vodu a podobnì.
136
Mùj guru mi vylo¾il metody meditace a já setrvával v tomto
cvièení, ale vzdor ve¹keré dobrotì mého gurua a mé vytrvalosti nedos
áhl jsem ¾ádného duchovního vývoje, proto¾e jsem nemìl Marp
ùv souhlas.
Jednoho dne pøi¹el ke mnì mùj guru a tázal se mne na tu
a onu zku¹enost. Nic z toho jsem v¹ak neza¾il.þJak je to mo¾né,ÿ
zvolal, þna tomto stupni vývoje nebylo dosud nikoho a nemá také
být, kdo by nedocílil za velmi krátkou dobu pokroku v duchovním
vývoji; jen kdy¾ nìco stojí pøímo v cestì. Co to mù¾e být? Je pøece
nemo¾né, aby guru nás v¹ech odpíral souhlas; jak bys byl jinak
pøinesl dopis a dary? Pøesto setrvej dál v rozjímání.ÿ
Lekl jsem se trochu pøi tomto setkání a chvíli jsem myslel na
to pøiznat svùj podvod. Chybìla mi v¹ak odvaha. Více ne¾ jindy
poznal jsem nutnost naladit si pøíznivì svého hlavního gurua, lamu
Marpu. Zatím jsem se v¹ak znovu oddal pohrou¾ení tak dobøe, jak
jen jsem mohl.
V té dobì psal lama Marpa lamovi Ngogpovi a prosil ho o zasl
ání ratolestí pro dùm svého syna76, který byl nyní dokonèen. Zá-
vìrem dopisu prosil Ngogpu, aby sám pøi¹el k dokonèení ozdobného
hrotu a øímsy, aby se zúèastnil zasvìcení domu a souèasnì obøadu
plnoletosti Marpova syna Dodebuma77. Psaní se té¾ zmiòovalo, ¾e
lama Marpa zaslechl o mém pobytu u lamy Ngogpy; vyslovil se
o mnì jako o þ¹patném èlovìkuÿ a zároveò ¾ádal, abych byl pøiveden
zpátky.
Lama Ngogpa pøi¹el k otvoru mé jeskynì a pøeèetl mi dopis.
Pøitom poznamenal: þPodle lamových slov o tobì se nezdá, ¾e by
ti byl dovolil pøijmout pravdu!ÿ Odpovìdìl jsem: þLama sám mi
nedal své svolení; ale jeho paní mi dala psaní a dary, s nimi¾ jsem
byl sem poslán.ÿ þAchÿ { zvolal { þpak jsme pracovali marnì! Ví¹
pøece, ¾e bez srdeèné spolupráce gurua není mo¾né dosáhnout duchovn
ího rùstu. Není divu, ¾es nedosáhl ¾ádného výsledku. Pøesto
tì volá zpátky. Chce¹ tam jít nebo ne?ÿ Prosil jsem ho, abych se
137
smìl úèastnit jeho prùvodu. K tomu odpovìdìl, ¾e ratolesti byly
odeslány posly a ¾e mám do jejich návratu a pøesného stanovení
doby slavnosti setrvat ve své samotì.
Po návratu poslù pøi¹el zase k mé jeskyni a dlouho jsme se bavili
o nastávajícím zasvìcení domu na¹eho gurua a jeho odevzdání
synovi, který mìl také pøijmout vyznamenání. Bìhem øeèi jsem
se zeptal, zda také pøi¹la øeè na mne, þAno,ÿ odvìtil Ngogpa, þlamova
paní se na tebe ptala poslù. Kdy¾ jí øekli, ¾e ¾ije¹ v odlouèení,
chtìla vìdìt, èím se je¹tì jinak zabývá¹. Vyprávìli jí, ¾e stále jen
hledá¹ samotu. To, ¾e se stále straní¹, pøipisovala ztrátì tvé kostky,
kterou jsi tam zapomnìl; dala ji poslu sama do kazajky a naøídila
mu, aby ji bezpeènì odevzdal do tvých rukou. Ngogpa mi pak odevzdal
hlinìnou kostku. Pøijal jsem ji uctivì z jeho ruky a mysle
si, ¾e byla posvìcena dotekem ctihodné matky, polo¾il jsem si ji
na hlavu.
Kdy¾ mne lama opustil, zmocnilo se mne pøání zahrát si s kostkou.
Za chvilku mi v¹ak napadlo, ¾e jsem v paninì pøítomnosti
nikdy neprokázal nìjakou slabost pro hru v kostky a ptal jsem se
sám sebe, proè mi poslala vìc, která pøivodila zchudnutí nìkolika
mých pøedkù? Chtìla mi tím vyjádøit své pohrdání? Tato my¹-
lenka mì tak rozèilila, ¾e jsem vztekle uhodil kostkou o zem tak
silnì, a¾ se rozskoèila; z ní vypadla rolièka papíru. Zvedl jsem ji
a èetl následující poselství: þMùj synu, tvùj guru je teï naklonìn
ti dát zasvìcení a spisy. Následuj tedy lamu Ngogpu.ÿ To bylo pro
mne vítané poselství, tak¾e jsem py¹nì pøecházel po své jeskyòce
a tanèil radostí.
Tu ke mnì pøi¹el lama Ngogpa a øekl: þUdatný Velký kouzeln
íku, pøiprav se na cestuÿ a to jsem rychle udìlal. Lama shrom
á¾dil v¹echen svùj majetek, aby ho pøinesl jako dar Marpovi,
s výjimkou darù, které mu dal Marpa. Byly to knihy, obrazy, relikvie,
zlato, tyrkysy, sukna, hedvábí, podnosy, nádoby, ¾ivá zví-
øata a mnoho jiného. Hnal v¹echny své ovce a kozy; nechal doma
138
jen starou chromou kozu, která nemohla jít s ostatním stádem.
V¹echen svùj majetek chtìl pøinést svému guruovi jako obìtní dar.
Dobrotivì uznal slu¾bu, kterou jsem mu prokázal, a daroval mi
hedvábnou stuhu jako mùj osobní dar pro lamu Marpu. Jeho paní
pøidala k tomu pytlík strouhaného sýra jako mùj dárek Marpovì
paní Dagmemì.
Pak jsme se vydali, lama Ngogpa, jeho paní, já a mnoho prù-
vodcù na cestu k Marpovu klá¹teru Dowolungu. Kdy¾ jsme pøi¹li
k úpatí kopce, na nìm¾ Dowolung stál, prosil mne lama, abych ¹el
napøed a oznámil lamovi Marpovi a Dagmemì jeho pøíchod. Snad
mu po¹lou v ústrety trochu èhangu. ©el jsem tedy k Marpovu domu
a potkal nejprve jeho paní. Podal jsem jí pytlík se sýrem a uctivì
ji pozdravil. Potom jsem jí ohlásil pøíchod lamy Ngogpy a prosil
ji, aby mu v ústrety poslala obèerstvení. Byla potì¹ena mým pøí-
chodem a radila mi, abych ¹el do domu slo¾it svou poklonu lamovi
Marpovi a ohlásil mu pøíchod lamy Ngogpy.
Vstoupil jsem do domu a nalezl lamu v hoøej¹ím poschodí, poh
øí¾eného v rozjímání. Podal jsem mu hedvábnou ¹erpu a uklonil
jsem se pøed ním. Sedìl s tváøí obrácenou k východu a obrátil se
teï k západu. Znovu jsem se pøed ním poklonil ze západu; tu se
obrátil k jihu. Pak jsem mu øekl: þCtihodný guru! Nechce¹-li ve své
nelibosti pøijmout mùj hold, musím pøece jen oznámit pøíchod lamy
Ngogpy s celým jeho majetkem, obrazy, knihami, zlatem, tyrkysy,
dobytkem a jinými vìcmi, které ti pøiná¹í darem. Jistì zaslou¾í, aby
byl dùstojnì pøijat. Proto tì prosím, po¹li mu èhang a obèerstvení
v ústrety.ÿ
Zdánlivì zuøe luskl lama prsty a zvolal: þCo¾e! Kdopak pøijal
mne, kdy¾ jsem se namáhavì vlekl domù z Indie s nákladem
vzácných nauk na høbetì? Kdy¾ jsem nesl domù drahocenné drahokamy
zásadních pravd v¹ech ètyø stupòù buddhistické nauky,
pøi¹el mne pozdravit tøeba jen chromý pták? Proè bych mìl tedy
já, veliký Pøekladatel, pøijímat Ngogpu jen proto, ¾e mi pøivádí
139
nìkolik ubohých zvíøat? Ne, to nemù¾e být. Jestli to oèekává, a» se
radìji vrátí, odkud pøi¹el.ÿ
Opustil jsem lamu a vyprávìl paní, co øekl: þTvùj guru je velmi
umínìnýÿ { øekla { þNgogpa je pøece velký mu¾ a musí být pøimì-
øenì pøijat. Pùjdeme mu oba v ústrety.ÿ Já jsem v¹ak øekl: þLama
Ngogpa to jistì od tebe neèeká. Dej mi trochu èhangu, dobìhnu
k nìmu zpátky.ÿ þNe, pùjdu mu sama vstøíc,ÿ odpovìdìla; a poru-
èila nìkolika ¾ákùm pøinést velké mno¾ství èhangu. Pak sama vy¹la
ven, aby pøijala lamu Ngogpu.
V¹ichni lidé z Lhodagu se shromá¾dili, aby slavili plnoletost
Marpova syna Darma Dodeho a byli svìdky zasvìcení domu, který
byl pro nìho zbudován. Konala se velká slavnost a lama Marpa pozvedl
hlas a poèal zpívat ¾ehnající ¾alm pro po¾ehnání shromá¾dìní
a slavnosti:
þK tobì, vzne¹ený guru, se modlím!
Na slavném pokolení mých otcù
a» spoèine po¾ehnání èistoty
a jeho milost nás naplní.
Na malé stezce mých hlubokých vìdomostí
a» spoèine po¾ehnání pravdy
a její milost ké¾ nás naplní.
Na mnì, Marpovi Pøekladateli,
a» spoèine po¾ehnání hluboké nauky;
a její milost a» nás naplní.
Na guruovi, dévech a dákiních
a» spoèine po¾ehnání krásy a mírnosti;
a jejich milost a» nás naplní.
140
Na mých duchovních synech a ¹i¹jech
a» spoèine po¾ehnání silné, pravé víry;
a jeho milost a» nás naplní.
Na mých laických pøívr¾encích blízkých i vzdálených
a» spoèine po¾ehnání zásluh a soucitu;
a jeho milost a» nás naplní.
Na v¹em èistém jednání a konání
a» spoèine po¾ehnání osvobození od Já a zbavení se sebe;
a jeho milost a» nás naplní.
Na ka¾dém dobrém i zlém duchu tohoto pomíjivého svìta
a» spoèine po¾ehnání velkých zásluh a mocných trestù;
a jejich milost a» nás naplní.
Na ka¾dém lamovi a laikovi zde pøítomném
a» spoèine po¾ehnání radosti a srdeèného pøání;
a jejich milost a» nás naplní.
Kdy¾ Marpa skonèil, zdvihl se lama Ngogpa a nabídl mu své
dary. Potom oslovil Marpu tìmito slovy: þVelký ctihodný guru, nepot
øebuji teprve zdùrazòovat, ¾e v¹echno, co mám a jsem, je tvé.
Dovol mi v¹ak pøi této pøíle¾itosti øíci, ¾e ti v¹echen svùj majetek
pøiná¹ím jako obìtní dar. Nechal jsem doma jen jednu chromou
kozu; byla pøíli¹ stará a chromá, aby mohla udr¾et s druhými krok.
Za tento dar si vypro¹uji, abys ráèil mnì, svému v¾dy oddanému
¹i¹jovi, dát nejcennìj¹í zasvìcení a nejhlub¹í mystické pravdy a pøedev
¹ím pøinesené svitky, které obsahují ezoterní pravdy, ¹eptané jen
do ucha.ÿ
S tím se vrhl spokojenému Marpovi k nohám a ten ho oslovil:
þJe-li tomu tak, pak sly¹, ¾e pravdy a spisy, které vlastním, patøí
141
k nejvzácnìj¹ím a nejúèinnìj¹ím. Nejvìt¹ím dílem jsou to pravdy
,Krátké nepromìnné stezky`78, které v jediném ¾ivotì vedou k dosa
¾ení nirvány, ani¾ by na to bylo tøeba èekat nekoneènì dlouho.
A je¹tì hlub¹í pravdy jsou na svitcích, o nich¾ jsi mluvil; proto
musí být i guruovy po¾adavky zvlá¹tì pøísné. A dokud nepøivede¹
poslední kozu, pøesto¾e je stará a chromá, tì¾ko získá¹ tyto nauky.
Ostatní nauky v¹ak obdr¾í¹ v¹echny.ÿ Tento poslední po¾adavek srde
ènì rozesmál v¹echny pøítomné, ale lama Ngogpa se vá¾nì zeptal,
zda by ¾ádané spisy obdr¾el, kdyby pøinesl poslední kozu? þAno,ÿ
odpovìdìl Marpa, þpøivede¹-li ji sám.ÿ
Shromá¾dìní se roze¹lo a pøí¹tího jitra se lama Ngogpa vydal na
cestu, aby sám pøivedl chromou kozu. Pøinesl ji na zádech a nabídl
ji Marpovi. Ten, velmi potì¹en, øekl: þOpravdu zbo¾ný a oddaný
¾ák mystických nauk musí být takový jako ty. Já opravdu nepot
øebuji ¾ádnou starou chromou kozu; ¾ádal jsem ji v¹ak, abych ti
ukázal velikost a cenu nábo¾enských nauk.ÿ Pak slíbil lamovi Ngogpovi
zasvìcení do rozlièných mystických pravd a mandal, které mu
pak brzy udìlil.
Jednoho dne sedìl Marpa pøi slavnosti uspoøádané na oslavu
jednoho jeho ¾áka z dalekého kraje a pro pøíslu¹níky jeho rodiny.
Mìl vedle sebe dlouhou hùl a zuøivým pohledem se díval na pøí-
tomného lamu Ngogpu. Po chvíli na nìho ukázal prstem a zvolal:
þNgogtön Èhödore, jak to ospravedlní¹, ¾es propùjèil zasvìcení
tomu bídnému èlovìku Thöpagovi?ÿ a pøi tìchto slovech se upøenì
díval na hùl.
Lama Ngogpa se zhrozil: þÚctyhodný guru,ÿ koktal, þtvoje Ctihodnost
mi poruèila vlastní rukou a pod svou peèetí, abych Thöpagovi
dal zasvìcení. S tým¾ psaním jsi mi poslal i Nárópovy vìnce
a rubínový rù¾enec na znamení pravosti. Já jsem uposlechl rozkazu
tvé Ctihodnosti. Nemù¾e¹ mi proto nic vyèítat a prosím tvoji
Dùstojnost, aby zapudila svou nelibost ke mnì.ÿ Zatím co mluvil,
rozhlí¾el se úzkostlivì kolem.
142
Marpa se zuøivì obrátil ke mnì a ptal se: þKdes vzal ty vìci?ÿ
Bylo mi, jako by mi srdce bylo rváno z tìla a byl jsem tak vydì¹ený,
¾e jsem sotva mohl mluvit. Koktal jsem, tøesa se, ¾e mi je dala
ctihodná matka.
Tu vyskoèil Marpa ze svého sedadla a ¹el na svou paní, jako
by ji chtìl bít holí. Ona v¹ak, oèekávajíc nìco podobného, vstala
a ustoupila nìkolik krokù. Teï bì¾ela do kaple a zavøela za sebou
dveøe. Lama se marnì pokou¹el je otevøít, vrátil se zas na své místo
a volal: þNgogtön Èhödore, uèinil jsi vìc, která není dovolená; porou
èím ti, abys hned pøinesl zpìt Nárópovy vìnce a rù¾enec!ÿ Po
tìchto slovech zahalil svou tváø do plá¹tì a setrval v mlèení.
Lama Ngogpa se uklonil a ihned se vzdálil, aby pøinesl ¾ádané.
Kdy¾ vycházel, spatøil jsem ho z jednoho kouta, do nìho¾ jsem
se utekl ve stejné chvíli jako lamova paní. Sedìl jsem tam, trpce
plakal a prosil ho, aby mne vzal s sebou. On v¹ak øekl: þKdybych
tì opìt bez výslovného guruova svolení vzal s sebou, za¾ili
bychom nakonec oba dva zas podobné bolestivé divadlo. Proto tu
teï zùstaò. Odpírá-li ti guru svou milost, chci udìlat v¹e, abych
ti pomohl.ÿ
Tu jsem øekl: þNení dost na tom, ¾e musím trpìt za své zlé
èiny, i tebe a ctihodnou matku jsem zatáhl do svého trápení. Ztratil
jsem v¹echnu nadìji, ¾e získám v tomto ¾ivotì nauku. Den ze dne
hromadím vìt¹í a vìt¹í høíchy, proto bude lep¹í, kdy¾ ukonèím tento
¾ivot. Mám jedinou prosbu, mù¾e¹-li zpùsobit svou milostí, abych
se pøí¹tì zrodil mezi pokroèilými lidskými bytostmi, kde bych mohl
dosáhnout pravdy.ÿ
Odvrátil jsem se, abych hned spáchal sebevra¾du. Tu propukl
lama Ngogpa v pláè, zadr¾el mne a øekl: þUdatný Velký kouzelníku,
nedìlej to! Podle na¹í mystické nauky, podle základního a nejhlub-
¹ího smyslu po¾ehnaných pøedpisù Pøekonatele jsou v¹echny na¹e
tìlesné èásti a vlastnosti bo¾ské povahy. Ukonèíme-li jejich bìh
døíve, ne¾ pøi¹el pøirozený jejich èas rozplynutí, pak jsme vinni,
143
¾e bo¾ské já v nás je vra¾dìno, a musíme oèekávat trest, který
tomu odpovídá.* Není vìt¹ího høíchu ne¾ sebevra¾da. I sútry naz
ývají sebevra¾du nejvìt¹í ohavností. Dobøe to pochop a zanech
my¹lenky se zabít. Pøese v¹echno je je¹tì mo¾né, ¾e ti ná¹ guru
milostivì odevzdá pravdu. A zdráhá-li se, urèitì najdeme jiného,
který ti ji dá.ÿ
Tak mne hledìl Ngogpa utì¹it. I jiní ¾áci byli ke mnì vlídní.
Nìkteøí se bì¾eli podívat, zda je Marpa nyní v náladì, aby ho mohli
bez obav oslovit. Jiní si pøisedli ke mnì, aby mne utì¹ili. Ale buï
mé srdce bylo ze ¾eleza, nebo nastal èas, kdy se mìlo rozskoèit, tak
prudké byly moje bolesti. Proto¾e jsem v mládí konal tak bídné
skutky, musel jsem teï, na poèátku svého hledání víry a nauky
k osvobození, trpìt tato nepopsatelná trýznivá muka.
Naslouchajíce tomuto vyprávìní, nemohli se v¹ichni zdr¾et slz
soucitu; nìkteøí padli v krajním vzru¹ení do mdlob.
Toto je vyprávìní o druhém Milaräpovì záslu¾ném èinu, jeho
ukáznìní a oèi¹»ování od høíchù jak tìlesnými, tak duchovními
zkou¹kami a bolestmi.
*Tento názor na povahu bytostných slo¾ek se vztahuje na lidi, kteøí jsou na
cestì k pravdì. Velcí mistøi jóginové musí èasto pøijmout smrt dobrovolnì,
a pøece se to nepova¾uje za provinìní, zejména kdy¾ nechají slo¾ky své bytosti
vyústit do bo¾ských stavù. A pokud jde o svìtské lidi, ti své bo¾ské já vra¾dí
od okam¾iku k okam¾iku svými svìtskými sklony, je¾ poslouchají. Je vùbec
otázka, zda svìt¹tí lidé v sobì bo¾ské já nosí. Nevyskytuje-li se v jejich vìdomí
ani jeden popud nebo sklon nalézt nadsvìtské stavy, pak se jejich já za¾ehuje
opravdu jen v psychických silokøivkách svìtskosti a v tìch nemù¾e být obsa-
¾eno nic bo¾ského. Proto je smrt v ka¾dém pøípadì problematickým okam¾ikem
ve spjatostech karmického napìtí a rovnì¾ je problém, který nebo jaký postoj
k vlastnímu bytí je správný. V¹eobecnì platí to, ¾e pro zasvìcence je nejlep¹í,
kdy¾ je jeho vìdomí zcela naplnìno bo¾skými kvalitami nebo povahou absolutna;
pro lidi ni¾¹ích duchovních kategorií je nejlep¹í nekompromisní pøilnutí
k Bohu nebo bo¾ským kvalitám v tom smyslu, jak bo¾ské skuteènosti rozumìjí.
144
KAPITOLA VI
ZASVÌCENÍ
Dokonání zkou¹ek; D¾ecünovo zasvìcení a Marpova pøedpov
ìï o nìm.
Opìt obrátil se Räèhung na D¾ecüna a tázal se ho, jak a za jakých
okolností prokázal mu Marpa svou milost.
A D¾ecün pokraèoval: Druzí ¾áci bìhali, jak jsem ji¾ øekl, sem
a tam. Po nìjaké dobì se Marpa zbavil své ¹patné nálady a stal se
docela vlídným. Øekl: þA» zavolají Dagmemu, aby sem teï pøi¹la.ÿ
Kdy¾ pro ni nìkdo ¹el, zeptal se: þKde je Ngogtön Èhödor a ostatní
¾áci?ÿ Kdosi øekl: þTvoje Dùstojnost poruèila Ngogtönovi, aby pøinesl
Nárópovy vìnce a rù¾enec. Tak se vydal na cestu. Proto¾e v¹ak
potkal Velkého kouzelníka, kdy¾ vycházel, je teï u nìho a pokou¹í
se ho utì¹it.ÿ A toto setkání Marpovi pøesnì vylíèili. Tu se jeho
oèi zalily slzami a øekl: þJe nutné, aby ¾áci mystických pravd byli
takoví; a on se ukázal pøesnì takový, jak se to po¾aduje. Teï je mi
mých ¾ákù líto, tak jdìte a zavolejte je sem.ÿ
Jeden z ¾ákù pøi¹el k lamovi Ngogpovi a øekl mu: þLama je
teï vlídnì naladìn a poslal mì, abych tì zavolalÿ. Tu jsem naøíkal
nad svým ne¹tìstím a závidìl bla¾ený údìl tìm ¹»astlivcùm, kteøí
smìli u¾ívat guruovy pøíznì a milosti. þJá ne¹»astník jsem byl vyobcov
án z guruovy pøítomnosti, i kdy¾ je vlídnì naladìn. V¾dy»
ho drá¾dila i moje pøítomnost a pøinesla mi jenom jeho nelibost
a rány.ÿ A trpce jsem plakal. Lama Ngogpa zùstal u mne a poslal
¾áka zpátky: mìl guruovi vyprávìt o mnì a zjistit, zda bych se mu
smìl pøiblí¾it. Dodal je¹tì: þKdybych tady nezùstal, ten zoufalec
by si nìco udìlal.ÿ
®ák pøi¹el k Marpovi a v¹e mu vylo¾il. Tu on odpovìdìl: þDøíve
bys byl mìl pravdu, ale dnes je to jinak. Dnes bude hlavním hostem
145
Velký kouzelník. Dagmemo, bì¾ tam a pozvi ho.ÿ Pøi¹la ke mnì
rozzáøená úsmìvem a øekla: þVìøím, Velký kouzelníku, ¾e ti teï
tvùj guru projeví pøízeò, proto¾e mi právì øekl, ¾e má¹ být jeho
hlavním hostem a já tì mám pozvat. Vidím v tom známku obratu
ve tvùj prospìch. Na mne se ji¾ také nezlobil. Tak se raduj a pojï
k nìmu!ÿ*
Pochyboval jsem dosud a vstoupil jsem pln nedùvìry. Kdy¾
jsem zaujal své místo, øekl lama Marpa: þKdy¾ jsme v¹echno pøesnì
uvá¾ili, nezasluhuje nikdo pokárání. Chtìl jsem zprostit Velkého
kouzelníka jeho høíchù, proto jsem ho nechal vlastnoruènì stavìt
domy. Kdyby to bylo pro mé sobecké úèely, byl bych do¹el dál lichocen
ím a pøátelskou domluvou. Proto ani mnì nepatøí pokárání.
Ale Dagmema, ¾ena neobyèejné mateøské dobroty a slitování, nemohla
pøihlí¾et, jak ¹patnì nakládám s ubohým Velkým kouzeln
íkem, který se zdál být tak ochotný, poslu¹ný a trpìlivý. Kdo ji
mù¾e proto kárat, ¾e mu dala onen dopis a dary, i kdy¾ to byla
nebezpeèné? A ty, Ngogtön Èhödore, nemù¾e¹ být kárán, jak jsi
sám øekl. Rád bych tì pøesto poprosil, abys relikvie pro tuto pøí-
le¾itost pøinesl zpìt. Potom je dostane¹ zpátky. Ty v¹ak, Velký
kouzelníku, jsi jednal úplnì správnì, ¾e ses v¹emi prostøedky sna-
¾il získat nábo¾enské pravdy. Proto¾e jsem nevìdìl nic o podvr¾en
ém psaní Ngogtönovi, který tì na jeho pøíkaz zasvìtil do svatých
pravd, byl jsem oloupen o mo¾nost tebe, Velkého kouzelníka, naplnit
zoufalstvím, jak mi to pøikazovala má povinnost. Proto jsem se
*Tento obrat v Marpovì chování je výsledkem jeho poznání, ¾e absolutní zatí-
¾ení zkou¹kami, které musí mistr mystiky ulo¾it svým ¾ákùm tehdy, kdy¾ chce
zmìnit osudy svìta, nesnese ¾ádná bytost. Proto se velcí mistøi marnì sna¾í
o vyvrácení zla, jím¾ trpí svìt a¾ do základù. Pøevaha karmy svìta, která pramen
í ze sobectví a zlého konání, povede podle toho svìt ke splnìní nejhor¹ích
pøedzvìstí, jaké postøehli v¹ichni velcí vidci objevující se v historických zkazk
ách. A nezdá se, ¾e by si lidé chtìli dát øíci a zaèali rozsévat dobro. Vìøí tomu,
¾e sami v¹emu rozumìjí nejlépe, a proto tanèí ¹ílenì nad svými karmickými
hroby . . .
146
rozvzteklil. I kdy¾ se mùj vztek rychle uti¹il jako vlna na vodì, nebyl
to obyèejný svìtský vztek. Nábo¾enský hnìv je nìco jiného. A»
se objeví v jakékoli formì, má stejný cíl: probudit lítost a tím podporovat
nìèí duchovní vývoj. Kdyby kdokoli z vás zde nerozumìl
nábo¾enským motivùm a pohor¹oval se nad tím, napomínám ho,
aby svou dùvìrou a vírou nedal otøást. Kdybych byl mohl tohoto
svého duchovního syna uvrhnout devìtkrát do zoufalství, byl by
býval oèi¹tìn od v¹ech høíchù. Nebyl by se býval musel znovu zrodit,
ale jeho fyzické tìlo by se bylo rozpustilo. Byl by nav¾dy úplnì
zmizel a dosáhl nirvány. ®e se tak nestalo a ¾e si je¹tì musí odpykat
malou èást svých vin, za to vdìèí ¹patnì pochopenému soucitu
Dagmemy a jejímu nedostateènému porozumìní. Pøesto v¹ak vytrp
ìl osm hlubokých bolestí, které ho oèistily od jeho tì¾kých høíchù
a musel snést mnoho drobných trestù, které ho zbavily drobných
høíchù. Od nynìj¹ka se chci o nìho starat a dát mu nauku a zasv
ìcení, které jsou mi tak drahé jako vlastní srdce. Sám ho chci
zásobovat potravou, a¾ bude ¾ít v ústraní, a vlastníma rukama ho
chci uzavøít na místo meditací. Proto se raduj!ÿ*
*Je veliká opová¾livost, vkládá-li svìtský èlovìk na druhé lidi bolest a utrpení.
Je v¹ak je¹tì vìt¹í opová¾livost, kdy¾ mistr jógy vlo¾í na své ¾áky takové utrpen
í, které je dr¾í na hranici zoufalství a nadìje. Mistr jógy musí být vybaven
schopnostmi spolehlivì tuto hranici v ka¾dém okam¾iku zji¹»ovat. Jinak se i on
sám pohybuje se svým ¾ákem na hranici pekelné propasti, do ní¾ spadne ve
chvíli, kdy zoufalství u ¾áka pøevládne a jeho dobrá nadìje bude vyhlazena.
Proto nech» se na¹i mystikové po Marpovi neopièí. Radìji nech» usilují o to,
aby dosáhli nejvy¹¹ího osvícení.
Oèistné zkou¹ky, které Marpa vlo¾il na Milaräpu a o nich¾ tvrdí, ¾e ho mìly
zbavit v¹ech høíchù, nech» ètenáø chápe tak, ¾e pravý mistr jógy toho mù¾e
u svých ¾ákù dosáhnout. Ale nezáslu¾ná karma se tak snadno neodstraní. Je
to souhra mnohých momentù, které znièí dobrý úmysl mistra, jen¾ se sna¾í
pomoci svému ¾ákovi. Nejhor¹í ze zlých momentù, ochraòujících zlou karmu
mystických ¾ákù, je slabá víra v jejich mistry; právì ona jim þvysvìtlujeÿ, ¾e
psychologický tlak jejich mistrù je dokladem jejich slabostí a mravních závad.
Pøitom nelze toto þvysvìtleníÿ brát úplnì ve zlém, nebo» musíme brát v úvahu,
147
Nevìdìl jsem, zda bdím èi sním. Spím-li, pøál jsem si, aby tento
sen trval vìènì a abych se neprobudil. Tak nevýslovná byla moje
radost! Plakal jsem radostí a vzdával hold. Pøitom lama Ngogpa,
matka Dagmema a ostatní pøítomní nevìdìli, èemu se u mého gurua
mají více obdivovat; zda jeho pøísnosti a pevnosti, kdy¾ mne
káral, èi jeho dobrotì a soucitu, s ním¾ o mne peèoval, nebo jeho vì-
dìní a moudrosti v¹eho jeho konání. Poznali v nìm buddhu a jejich
dùvìra a víra se hluboce upevnila. Dívali se na nìho s láskou a slzeli.
Pak povstali a hluboce se uklonili z vdìènosti za prokázané mi
dobro. V¹ichni se rozzáøili úsmìvem a v této ¹»astné náladì pøijali
díl z obìtního koláèe.
Té noci byly na oltáø polo¾eny obìti a v pøítomnosti celého
shromá¾dìní mi byly ostøíhány vlasy, zmìnìn mùj ¹at na mni¹ský
a byl jsem vysvìcen na knìze. Marpa vysvìtloval, ¾e mu na poèátku
dal jeho guru ve snu pro mne jméno Mila Dord¾e Gjalcchän (Mila,
démantová korouhev). Mìl jsem teï slo¾it slib genìnù (laických
bratøí) a následovat slibù tìch, kteøí se stali vyuèujícími buddhy
(nebo bódhisattvy).*
¾e psychologický tlak mohou vykonávat i ti, kdo se za mistry mystiky pouze
vydávají. To je ov¹em dal¹í èlánek øetìzu zlé karmy, kterým jsou poutáni lidé
hledající vysvobození mystickým úsilím.
V souvislosti se zlou karmou vzniká otázka dobré karmy a jejího pùsobení. Lze
na ni odpovìdìt toto: dává-li dobrá karma hledajícímu èlovìku víru v mistra
mystiky, ochraòuje ho té¾ pøed fale¹ným mistrem. Ale ani to není spolehlivé.
Èasto pùsobí karma smí¹ená, proto bychom mìli být velmi opatrní ve vztazích
k mistrùm jógy. A nedává-li nám opatrnost vyhlídku na úspìch pøi hledání
mystického vùdce, musíme si pomáhat dobrou karmou, kterou pøi jeho hledání
vytváøíme: vírou hranièící s nevyvratitelnou jistotou, ¾e nás Bùh nebo kosmické
dobro nenechá zbloudit na cestì, ji¾ právì chceme nastoupit. Ale i v tom pøípadì
je tøeba dávat pozor. Musíme vìnovat více pozornosti rozvoji této víry ne¾
osobám, z nich¾ chceme zvolit svého uèitele. A tato víra buï zoufalým voláním
o pomoc a zasvìcení. Jen za takových okolností se dostaví pravý mistr jógy;
nebude-li ho na na¹em kontinentu, pøijde sám Bùh . . .
*Slib laických bratøí skládal Milaräpa proto, ¾e Marpa nále¾el k sektì èervených
148
Kdy¾ Marpa ¾ehnal víno vnitøní obìti, spatøil ka¾dý vystupovat
z lebky s vínem79 duhovou aureolu. Obìtním vínem uctil své
mistry a ochranná bo¾stva, napil se sám a mnì dal zbytek, jej¾ jsem
do dna dopil. Pak øekl: þTo je dobré znamení. I kdy¾ vinná obì»
mého vnitøního uctìní je vìt¹í ne¾ obøad zasvìcení v¹ech jiných
sekt, chci ti pøesto dát je¹tì zítra dokonalé zasvìcení na¹í sekty.
Má ti pomoci, aby uzrálo semeno mystických pravd, zasetých do
tvého srdce.ÿ
Pak sestavil Demèhogovu mandalu dvaa¹edesáti bo¾stev80 a za-
èal s jejím výkladem. Ukázal v prachu nakreslený náèrt mandaly
a vysvìtloval, ¾e se to nazývá obrazný diagram.81 Potom ukázal na
oblohu a øekl: þVidí¹, to je madala pravé skuteènosti.ÿ
Vidìl jsem zøetelnì ètyøiadvacet svatých míst, dvaatøicet poutn
ích míst, osm velkých míst pohøebních82 i Demèhoga83 a kolem
nìho shluk v¹ech bo¾stev rùzných svatých míst. Bohové spojili své
hlasy s hlasem mého gurua v mohutný chór a pøenesli na mne zasv
ìcovací jméno Pal ®äpa Dord¾e (Slavný, rozkvetlý, nepromìnný,
tj. Nositel mystických symbolù).
Pak mi dal mùj guru souhlas, abych pracoval podle libosti
v mantrajánových tantrách. Podrobnì mi také vysvìtlil rozlièné
soustøeïovací metody (jógu) a v¹echny systémy84a cesty. Potom
polo¾il ruku na temeno mé hlavy a øekl: þMùj synu, vìdìl jsem
od poèátku, ¾e jsi dùstojný ¹i¹ja. V noci pøed tvým pøíchodem
mi zvìstoval sen, ¾e proká¾e¹ buddhismu cenné slu¾by. Moje Dagmema
mìla podobný sen, který souhlasil s mým. Pøedev¹ím ukazovaly
oba sny, v nich¾ ¾enská bytost ostøíhala chrám, ¾e ochrannou
bohyní tvé nauky je dákiní. Tebe mi jako ¹i¹ju daroval mùj
guru a moje ochranná bohynì. Vy¹el jsem ven, zdánlivì abych
oral na poli, ve skuteènosti abych se setkal s tebou. Kdy¾ jsi
vypil v¹echen èhang, který jsem ti dal, a zoral celé pole, vì-
èepic, její¾ èlenové se ¾ení.
149
dìl jsem hned, ¾e jsi hodnotným ¹i¹jou, který pøijme v¹echny
duchovní pravdy, které mám. Mìdìná nádoba se ètyømi dr¾adly,
kterou jsi mi nabídl, mi pøedpovìdìla, ¾e budu mít ètyøi
slavné ¾áky. Její èistota ukazovala, ¾e jsi prost v¹ech svìtských
¾ádostí a ¾e tvé tìlo dosáhne plného ovládnutí ¾ivotního tepla.
®es mi nabídl prázdnou nádobu, pøedpovídalo, ¾e pøi svých meditac
ích bude¹ muset sná¹et v budoucnu odøíkání. Abys v¹ak ve
svém stáøí na¹el radost a aby tvoji ¾áci a pøívr¾enci byli napln
ìni elixírem duchovních pravd, naplnil jsem tvou nádobu rozpu
¹tìným máslem do oltáøních lamp. Aby se tvé jméno proslavilo,
nechal jsem rukojeti znít co nejsilnìji; abych tì oèistil od
tvých høíchù, nechal jsem tì tak tvrdì pracovat na ètyøech domech.
Ty domy symbolizují ètveré jednání: mírné, mocné, okouzluj
ící a ztrnulé.85* Vìdomì jsem chtìl naplnit tvé srdce hoøkou
lítostí a ¾alem a¾ k zoufalství, a proto jsem tì potupnì vyhodil
ven. Proto¾e jsi v¹ak sná¹el v¹echny tyto zkou¹ky trpì-
livì a mírnì a tvá víra ve mne nikdy nezakolísala, pøijme¹ jednou
¾áky plné víry, vùle, inteligence a dobrotivého soucitu, kteøí
ji¾ od poèátku budou nadáni podstatnými vlastnostmi hodnotn
ých ¹i¹jù. Tìlesné a svìtské ¾ádosti budou jim vzdáleny; trpì-
livì, udatnì a bez omrzení budou setrvávat v soustøedìní. Ké¾
jim po¾ehná opravdu pro¾itá pravda, naplòuje je milost a pravda,
aby ka¾dý z nich byl dokonalým lamou a aby hierarchie sekty
kagjüpù byla tak veliká a viditelná jako pøibývající mìsíc. Proto
se raduj.ÿ
*V¹echny tyto symboly se stávají pøedzvìstmi skuteènosti jen za pøedpokladu,
¾e hledající èlovìk najde svého mistra v tu dobu, kdy je tento mistr ve stavu
vysokého duchovního sjednocení. Jinak mohou ukazovat jen mo¾nosti nebo jsou
bezvýznamné. Proto nemá smysl, aby si pøedzvìstí v¹ímal i svìtský èlovìk. Jeho
pøirozenost, smìøující mnoha smìry souèasnì, nepùsobí na vytváøení pøedzvìstí
jednoznaèných. Spí¹ mù¾e ukazovat pøechodné mo¾nosti, které nebudou mít
podmínky ani èas k realizaci.
150
Tak mì mùj guru povzbudil, ohodnotil a potì¹il a zaèaly moje
¹»astné dny.
Toto je tøetí záslu¾né jednání { pøijetí tou¾ebnì hledaného zasv
ìcení a nauky.
151
KAPITOLA VII
OSOBNÍ GURUOVO VEDENÍ
Ovoce D¾ecünových meditací a studia. Marpova poslední cesta do
Indie. D¾ecünùv prorocký sen a Marpùv výklad. Marpùv osobní úkol
ka¾dému z jeho hlavních ètyø ¾ákù.
Räèhung se tázal dále: þMistøe, ode¹els hned po pøijetí pravd do
samoty v pustinì nebo jsi zùstal u svého gurua?ÿ
D¾ecün odpovìdìl: Mùj guru mi poruèil zùstat a slíbil mi stravu
a v¹e potøebné, èeho¾ se mi té¾ bohatì dostalo. Uchýlil jsem se do
jeskynì Lhodag Tagòa, abych rozjímal, a vzal jsem s sebou dostatek
zásob. Zde jsem obvykle sedával dnem a nocí ve strnulé pozici
s hoøící lampou na hlavì, dokud svìtlo nezhaslo. Tak uplynulo jeden
áct mìsícù. Pak pøi¹el ke mnì guru se svou paní a pøinesli jídlo,
abychom slavili nábo¾enskou slavnost. Guru øekl: þMùj synu, je
pozoruhodné, ¾es byl po jedenáct mìsícù pohrou¾en do rozjímání,
ani¾ vychladla tvoje meditaèní podu¹ka. Teï mù¾e¹ rozboøit zeï,
která tì uzavírá, aby sis odpoèal u svého starého otce a vyprávìl
mi o svých zku¹enostech.ÿ
Nijak se mi nechtìlo skonèit rozjímání. Proto¾e to v¹ak poruèil
mùj guru, musel jsem poslechnout. Stísnìnì a váhavì jsem zaèal
boøit zeï. Tu ke mnì pøi¹la lamova paní a ptala se: þSynu, jde¹
u¾?ÿ Odpovìdìl jsem: þNerad tu zeï boøím.ÿþTím se netrap. Zná¹
význam hlubokých mystických pøedzvìstí a ví¹, jak snadno je lama
vznìtlivý. Nechci ani domyslet, kdyby z toho snad mìlo být nìjaké
¹patné znamení. Pomohu ti pøi bourání zdi, abys mohl rychle ven.ÿ
S tìmi slovy povalila zeï86 a já jsem úplnì nejistì vy¹el.
Teï øekl mùj guru: þZatím co my dva, otec a syn, provedeme
obøady, spjaté s touto meditací, pøiprav, Dagmemo, pro nás jídlo.ÿ
152
A kdy¾ jsme pojedli, ptal se mne: þK jakým zku¹enostem, názorùm
a poznatkùm jsi dospìl?ÿ A pøipojil: þNepospíchej s vyprávìním:ÿ
Nato jsem v hluboké a upøímné pokoøe poklekl, sepjal dlanì
a se zaslzenýma oèima jsem bez pøípravy zazpíval tuto hymnu na
oslavu svého gurua, v ní¾ jsem mu vzdal sedminásobnou úctu { jako
úvod k vyprávìní svých zku¹eností a poznatkù:
1. Pro jejich osvobození zjevoval ses
neèistým lidským oèím ve formách nekoneèné mnohosti.
Av¹ak onìm oèi¹tìným ¾ákùm, ó pane,
objevil ses v dokonalosti své bytosti, sláva tobì!
2. Nadán zvuèícím hlasem naplnìní87 v Brahmovì svatém
hlase,
uèil jsi vlastní øeèí ka¾dého svaté pravdì,
dokonalé v jejích osmdesáti ètyøech tisících formách.88
Sláva tvému slovu, je¾ zaznívá, neodluèitelné od prázdnoty.
3. V záøení dharmakáji
není vìcí, pøedstav to stínù.
Samo v¹ak pùsobí ve v¹ech pojmech vìdìní.
Sláva nepromìnnému, vìènému Duchu!
4. V èistých duchovních sférách svatých prostorù
klesám na kolena pøed tebou, ó velká matko Dagmemo.
Svatá matko minulých, dne¹ních i budoucích buddhù,
ty nepromìnná, nesobecká bytosti, posvìcený zjeve!
5. Pokorný hold a sláva, ó guru,
tvým duchovním synùm a dcerám,
kteøí se horlivì namáhají poslouchat tvé pøíkazy.
Sláva jim v¹em a v¹em jejich ¾ákùm!
153
6. V¹e, co je v dálkách nekoneèných svìtù
vhodného k obìti bo¾ské slu¾bì,
to pøiná¹ím ti i se svým tìlem,
abych se oèistil a svoboden povstal ze v¹ech svých høíchù.
7. Po¾ívaje cizích zásluh, vypro¹uji si:
kolo pravdy roztoè co nejrychleji;
dokud se víøící proud v¹ech existencí nevyèerpá,
neodluèuj se, svatý guru, od svìta.
V¹echny zásluhy z této hymny
buïte¾ zasvìceny prazákladu vìèné dobroty!
Kdy¾ jsem zazpíval tuto sedmislokovou hymnu jako úvod, pokra
èoval jsem: Mùj guru, jsi neodluèitelný od Dord¾eèhanga, ty,
tvá ¾ena i tvùj syn. Díky tvým opravdovým a záslu¾ným èinùm
a síle vln milosti, tryskající z tvé bezmezné velkomyslnosti, dík tvé
neodplatitelné dobrotì, nasál jsem, tvùj slu¾ebník, trochu vìdìní
z øí¹e poznání, o èem¾ ti chci nyní vyprávìt. Poskytni mi milost
naslouchat chvilku vìèné pravdì z nepromìnného stavu klidu. Porozum
ìl jsem, ¾e je mé tìlo výplodem nevìdomosti, jak to ukazuje
dvanáct nidán89, ¾e pozùstává z masa a krve, které jsou osvìtlov
ány uvìdomovací mo¾ností vìdomí. Pro ¹»astné lidi, kteøí tou¾í
po osvobození, je to velký prostøedek, vedoucí k svobodì a omilostn
ìní. Ne¹»astníky, kteøí jen høe¹í, to v¹ak vede k ni¾¹ím, bídnìj¹ím
existencím. Tento ná¹ ¾ivot je mezníkem, od nìho¾ mù¾e vést cesta
vzhùru nebo dolù.*. Ná¹ èas zde je drahocenné období, kdy se ka¾dý
*Fyzikální podstata hmoty není je¹tì dùkazem mechanického pùsobení pøí-
rodních sil, které vytváøejí tìla. Za ka¾dou skuteèností stojí to, co nazýváme
Duchem a co je vpravdì psychickou potencí, která prostøednictvím egocentrick
ých tendencí vytváøí elektromagnetické gravitaèní centrum; to potom k sobì
pøiøazuje molekuly vytváøející hmotnou soustavu z rozlièných hmotných a du-
154
z nás musí rozhodnout pro jednu èi druhou cestu, pro trvalé dobro
nebo zlo. To je, jak jsem poznal, hlavním cílem na¹eho dne¹ního ¾ivota.
A budu-li se tì i nadále dr¾et, mocný pane a vykupiteli v¹ech
¾ijících bytostí, k nim¾ i já patøím, doufám, ¾e pøekroèím tak tì¾ce
sjízdné moøe svìtského bytí, pramen v¹ech utrpení a bolestí. Abych
to v¹ak dokázal, musím pøedev¹ím hledat své útoèi¹tì u skvostné
Trojice90 a upøímnì poslouchat i plnit pøedepsaná pravidla. I zde
spatøuji svého gurua jako nejsilnìj¹í zdroj a ztìlesnìní v¹eho dobra
a bla¾enosti, je¾ mohu pro¾ít.
Tak poznávám jako nejvy¹¹í nezbytnosti: poslu¹nost guruových
pøíkazù a to, ¾e moje víra v nìho zùstala neposkvrnìná a pevná. Po
takovéto zku¹enosti, ¾e hluboká meditace, pøes obtí¾nost dosáhnout
skvostné milosti volného a krásnì uspoøádaného lidského zrození,
dále meditace o nejistém pøesném okam¾iku smrti a o tom, jaký
výsledek budou mít vlastní èiny, i o bídì sansárového bytí, musí
èlovìka pøimìt k touze po volnosti a k osvobození ode v¹eho sansá-
rového bytí. A tohoto osvobození mù¾e dosáhnout jen ten, kdo se
opøe o hùl vzne¹ené osmidílné Stezky91. Jedinì na této stezce mù¾e
bytost dosáhnout osvobození. Stupeò po stupni musí pøejít stezky
vy¹¹í. Stále v¹ak musí jako oko v hlavì støe¾it své sliby a obnovovat
je a ka¾dé sebemen¹í provinìní odpykat.* Pochopil jsem, ¾e ka¾dý,
¹evních slo¾ek. Proto mù¾e jógin nastoupit zpìtnou cestu tvoøení, tj. rozvíjení
vìdomých tendencí. Tato cesta vede ke zru¹ení v¹ech opor fyzického bytí. Rozv
íjení vìdomých tendencí se v¹ak mù¾e dít jak smìrem ke svobodì, tak smìrem
k bo¾ství podle toho, lne-li èlovìk k úplnému pokoji nebo k pro¾itkùm. Pokud
zde takové tendence nejsou a vystupují pouze ¾ivoèi¹né sklony, pak jsou du¹evní
tendence egocentrické a vedou k zavíjení a tím i k zhutnìní; jeho poslední mezí
je pøetváøení v¹ech ¾ivoucích slo¾ek v mrtvou materii. Proto musí být èlovìk
velice opatrný pøi volbì pøedmìtù svého zájmu
*Obdobou nábo¾enských slibù je pøijetí ¾ivotní linie, která vede k vykoupení
prostøednictvím mravního a du¹evního úsilí. Toto úsilí musí pùsobit vìcnì
a bezprostøednì na zru¹ení svìtských tendencí a smyslového ¾ivota. Upadne-li
èlovìk v tomto úsilí, musí svùj poklesek odèinit zpoèátku okam¾itým odvráce-
155
kdo usiluje o osobní pokoj a bla¾enost, volí ni¾¹í stezku, hínajánu.
Kdo v¹ak obìtuje od prvého okam¾iku druhým bytostem zásluhy
své lásky a svého soucitu, ten nále¾í, jak poznávám, k vy¹¹í stezce,
mahájánì. Kdo chce ni¾¹í stezku opustit pro vy¹¹í, musí mít jasnì
pøed oèima cíl, jak jej zjevuje nepøedsti¾itelná, nepromìnná stezka
vad¾rajána.*
Aby v¹ak bylo dosa¾eno jasného výhledu na koneèný cíl, je
tøeba mít dokonalého gurua, který zná ka¾dou vìtev ze ètyø
druhù zasvìcovacích obøadù bez nejmen¹ího neporozumìní nebo
nejmen¹í pochybnosti. Jedinì on mù¾e uèinit ¹i¹jovi nejvy¹¹í cíl
pøístupným. Zasvìcovací obøad skýtá ovládnutí skrytých, hlubok
ých my¹lenek o koneèném cíli. V hlubokém rozjímání o tomto
cíli se musí napínat krok za krokem ve¹kerá síla slovního a logick
ého ostrovtipu; skrze morální a rozumný úsudek, skrze niterné
hledání se dá poznat neexistující bytí osobního þJáÿ a díky
tomu i klamnost obecnì roz¹íøených názorù o jeho existenci.
Aby byla pochopena neexistence osobního þJáÿ, musí být vì-
domí udr¾ováno v klidu. Existují rozlièné zpùsoby jak udr¾et vì-
domí v tomto stavu klidu, v nìm¾ mlèí v¹echny my¹lenky, pojmy
a poznatky a kdy se vìdomí pøesmekne od uvìdomování si
pøedstav do stavu dokonalého klidu. Tak mohou plynout dny,
mìsíce a roky, ani¾ to èlovìk postøehne; tento stav se nazývá
¾inä (mírný klid). Kdy¾ se tím neoddáme stavu dokonalého zapomenut
í a nevìdomosti, ale zachováme si úsudek èili schopn
ím se od svìta, pozdìji asketickými zásahy. Jinak se pochybení zmìní ve scestí.
Cesta bývá ztracena a èlovìk se vrací do v¹edního ¾ivota zatí¾en vinou, kterou
lze hodnotit jako zradu na nadìjích svìta v nového vykupitele a ve vìcech
duchovního sna¾ení.
*Rozdíl mezi hínajánou a mahájánou zále¾í ve zøetelích. Sobecký èlovìk, který
jednou zaèal hledat na cestách duchovního vývoje, v¾dy obrací zøetel jen k sobì
samému a tím vstupuje na stezku hínajány. Kdo ¾ije pocity sounále¾itosti a øídí
své pozorování tak, ¾e jeho prostøednictvím sdru¾uje ve svém vìdomí sebe pouze
jako neodluèitelnou souèást celku, ten jde stezkou mahájány.
156
nost uvìdomování, dosáhneme èirého extatického stavu pokojn
ého vìdomí.*
*Zku¹ený guru je nezbytný témìø v¾dy, jestli¾e má hledající èlovìk dosáhnout
velikého výsledku. A takoví guruové se v na¹ich krajích mohou nalézt
jen s nejvìt¹ími obtí¾emi. V této souvislosti je nezbytné pøipomenout, ¾e ne
ka¾dý z tìch, kdo se nám pøedstavuje jako guru svými øeèmi o mystice, i kdy¾
tyto øeèi jakkoli jemnì rozli¹ují mystické pravdy, je pravým a zku¹eným guruem.
Dokonce lze øíci, ¾e pro obyèejného svìtského èlovìka není spolehlivých
poznávacích znamení, podle nich¾ by poznal pravého vùdce.
Dùraz na potøebu ostrovtipu buï pouèením tìm, kdo jsou pøesvìdèeni, ¾e na
cestì k Bohu nemù¾e nikdo zbloudit, kdy¾ právì po nìm tou¾í a chce ho. Ani
zde neexistují spolehlivé znaky, ¾e tendence obsa¾ené v tu¾bì nemají mnohem
ni¾¹í cíl ne¾ právì samého Boha. Obecný èlovìk bývá tak desorientovaný,
¾e v touze po Bohu èasto nepoznává skrytou touhu smyslnou. Jinými slovy:
o povaze tu¾by, ji¾ èlovìk nazývá touhou po Bohu, rozhodují sklony. { Psychick
é uklidnìní nebo uti¹ení nikdy nesmí provázet du¹evní neteènost, ale jen
du¹evní èilost, která se neobrá¾í ve smyslových vjemech probouzejících dojmy,
ale v pozorování samém o sobì, které ve vy¹¹í fázi zprostøedkuje nadsmyslové
vjemy. Tento jemný psychologický problém prostému èlovìku ani nevyvstane,
a proto pokládá obvykle za dobrý výsledek, kdy¾ ji¾ není vyru¹ován smyslov
ými vzruchy, které vyøadil tupou lhostejností nebo neteèností, tj. tamasickými
du¹evními stavy.
Je-li v¹ak klid pravé povahy { ¾inä { stává se èasto usilujícímu èlovìku zkou¹kou
trpìlivosti. Zejména Evropané, posti¾ení chorobou neustálého chvatu, nemohou
vidìt v þmírném kliduÿ nic jiného ne¾ stagnaci. Nerozeznávají, ¾e za vzruchov
ými stavy mù¾e trvat du¹evní nehybnost, tamasické zmrtvìní, které je hlavní
pøíèinou trvající duchovní nedokonalosti. þMírný klidÿ se ¾ákovi dosud svìtsk
ému mù¾e jevit jako stagnace a¾ do okam¾iku, kdy se zaène probouzet do
stavu, v nìm¾ zaène rozeznávat jemnìj¹í sansárová vzdutí jako vystupování
nebeských stavù na úrovni denního vìdomí a postøehù. Do té doby prochází
zkou¹kou trpìlivosti a dùvìry v nauku, zkou¹kou, v ní¾ by mìl rozpoznat, ¾e {
netou¾í-li právì po tamasické nehybnosti { tou¾í po rad¾asických vzru¹ích, které
vyluèují mo¾nost, aby se stal evidentním stav zvaný þextatický stav pokojného
vìdomíÿ. Èirý extatický stav pokojného vìdomí se zaèíná rodit v okam¾iku, kdy
nastane þmírný klidÿ (¾inä), jeho¾ povahu musíme nechat urèit svému mystick
ému vùdci. ®ák mystiky sám zpravidla nemù¾e urèit jeho povahu, i kdy¾ ho
ji¾ pro¾ívá.
157
I kdy¾ opravdu trvá tento stav, jen¾ mù¾e být nazván stavem
nadvìdomí (lhagthong), nemù¾e ho pro¾ít ani osobnost ani souèásti
þJáÿ, pokud tu je¹tì jsou. Podle mého domnìní mù¾e být pro¾it jen
tehdy, je-li dosa¾eno prvého (nadlidského) stavu na stezce k buddhovstv
í. Tato stezka zaèíná my¹lenkovými pochody a zíráním. Naz
írání bo¾ských forem, do nìho¾ se èlovìk hrou¾í pøi meditaci, je
jenom znamením, které tryská z trvání této meditace. Samo o sobì
nemá ani vnitøní ceny nebo hodnoty.*
Celkem vzato je bezpodmíneèným po¾adavkem: ¾ivoucí stav
duchovního klidu, provázený pocitem síly a silnou schopností rozli
¹ovací za pomoci jasného, zkoumajícího rozumu. To je stejnì nezbytn
é k výstupu jako pøíèky ¾ebøíku. Av¹ak pøi meditaci o stavu
duchovního klidu (¾inä) pomocí duchovního soustøedìní vìdomí
buï na tvary a postavy, nebo na pøedmìty bez tvaru a netìlesné,
musí se od samého poèátku usilovat v soucitné náladì, v touze,
aby zásluhy vlastní námahy byly obráceny k obecnému dobru.
*Proto¾e je nadvìdomí èirým vìdomím, nemù¾e se zanítit na slo¾kách, jako
jsou osobnost nebo za¾íhající se jáství. Proto je pro¾itek nadvìdomého stavu
pro¾itkem více èi ménì extatickým, i kdy¾ mají pøi nìm být zachovány dispozice
pro smyslové vnímání. Ale smyslové vnímání znamená u svìtského èlovìka pád
do hmoty. Proto musí pro¾itku nadvìdomí pøedcházet bytostné vytr¾ení do
nadsvìtské oblasti, co¾ se uskuteèòuje prostøednictvím mravního úsilí. Právì
mravní úsilí nechává vzniknout nadsvìtským my¹lenkovým pochodùm, které
jsou úzce spjaty s bo¾ským nazíráním. Pro¾ití zasvìcení tím obsahuje celou
bytnost, která své zasvìcení musí vykázat jak zøeteli, tak tendencemi.
K nazírání bo¾ských forem nech» je text na¹im mystikùm pouèením. Nech»
z nìho pøijmou názor, ¾e vize jsou bezpøedmìtné, i kdy¾ jsou bo¾ské povahy.
Zále¾í pouze na pro¾ívání. Musíte pro¾ívat bo¾ský ¾ivot; v¹echny vize, které
pro¾ívání pøedcházejí, musíte pokládat jen za pøeká¾ky, které mají pøeru¹it vá¹
niterný vývoj. A máme-li se na toto nazírání dívat jako na znamení, pak vìzme,
¾e mohou pøedcházet dobrému výsledku dávno pøed uskuteènìním. Proto nezb
ývá ne¾ se sna¾it o nejvy¹¹í uskuteènìní proti v¹em znamením a pøedzvìstem
a¾ do evidentního zji¹tìní, ¾e byl bo¾ský ¾ivot uskuteènìn. Jinak budou znamen
í { i bo¾ská { pøedzvìstí duchovního pádu.
158
Dále musí být vytèen a jasnì se rýsovat cíl touhy, povznesený nad
v¹echny oblasti my¹lení. Koneènì je nutná i modlitba v duchu a tak
hluboké pøání po¾ehnání pro druhé bytosti, ¾e jím jsou vytlaèeny
i vlastní uvìdomovací procesy my¹lení. To jsem poznal jako nejvy
¹¹í Stezku.*
A je¹tì nìco: tak jako samo jméno potrava neti¹í hlad, ale hladov
ìjící èlovìk se musí najíst, stejnì musí i èlovìk, který chce zakusit
prázdnotu my¹lenek92, meditovat tak hluboce, aby ji pro-
¾il a nenauèil se jen teoreticky její de nici.** Aby bylo dosa¾eno
stavu nadvìdomí (lhagthong), musí být nadto je¹tì ustaviènì cvi-
èena mechanická schopnost vzpomínky na shora uvedená cvièení
a ta se musí stát èlovìku zvykem. Krátce øeèeno: návyk na pozorov
ání prázdnoty, rovnováhy, stavù nepopsatelných a nepoznateln
ých, to jsou ètyøi stupnì, vedoucí k nejzaz¹ímu mystickému
cíli vad¾rajány (nepromìnné stezky). Aby jim správnì porozum
ìl, musí ka¾dý obìtovat ka¾dou tìlesnou pohodlnost a bujnost.
Kdo to bude støe¾it ve svém vìdomí, bude se moci ka¾dé pøek
á¾ce dívat do oèí a pøekonat ji, nebo» v¾dy bude ochoten obì-
*Zøetele, o nich¾ se zde mluví, pøispívají k odosobnìní. Tím je právì cenná mah
ájána. Právì modlitbami a cílem tu¾eb je mahájána þcestou nebesyÿ, která se
lidem zcela odosobnìným stává þvelkou cestouÿ. Jenom na ní zanikají v¹echny
strusky, které nemù¾e odstranit ten, kdo jde cestou hínajány. A kdy¾ èlovìk
¾ije pøání v¹estranného dobra v¹em bytostem tak dalece, ¾e jím jsou vytla-
èeny uvìdomovací procesy my¹lení, vztahující se na vlastní osobu, inkarnuje se
v bo¾ském stavu nebo bytnosti vzdálené ¾ití pod mocí bytostných a pocitových
impulsù. Tím se tento Milaräpùv poznatek stává pouèkou, které musí dbát
ka¾dý, kdo chce pøekroèit sansárové bytí. Právì uskuteènìním této pouèky se
rozplyne jeho bytost zatí¾ená temnotou nepoznání a procesy jeho uvìdomování
se dají þcestou nebesyÿ; ta konèí za dodr¾ení tìchto podmínek v nirvánì.
**Ryze teoretické znalosti a pro¾ití se nìkdy zamìòují. To uvádí do velikého
nebezpeèí toho, kdo se tohoto omylu dopou¹tí. Nebo» právì teoretické znalosti
neposkytují vnitøní zábrany, aby èlovìk mluvil o mystice v nesprávném
okam¾iku a na nesprávném místì; kdo takto mluví o mystice, získá povrchní
obdivovatele, kteøí ho svým obdivováním strhnou na scestí.
159
tovat svùj ¾ivot a bude pøipraven na v¹echny mo¾né náhody.*
Tobì, mùj guru, nebudu moci nikdy odplatit, cos pro mne uèinil,
ani tobì, ctihodná matko, vám, moji dobrodinci. Va¹e láskypln
á dobrota je vìt¹í ne¾ jakákoli obì» na svìtských statcích a bohatstv
í. Rozhodl jsem se oddávat se po celý ¾ivot meditaci a dokon
èení svých posledních studií o tvé nauce v nebi Ogmin.93
Tobì, svému guruovi, velikému Dord¾eèhangovi,
Matce v¹ech buddhù Dagmemì,
avatárùm, kní¾ecím osvícenostem
pokornì pøiná¹ím to nejhlub¹í ze svého nazíravého vìdìní.
Je-li v mých slovech omyl nebo rozpor,
prosím uctivì o prominutí
a o poukázání na správnou Stezku.
Pane, ze slunce tvé milosti
padlo na mne záøící, jasné svìtlo
a rozrazilo lotos mého srdce,
*Milaräpovo poznání, je¾ sdìluje svému mistrovi, znamená jako celek pravý
naukový systém, který mù¾e jako samojediný vést k pravému úspìchu. Jsou
v nìm vyjádøeny v¹echny psychologické podmínky duchovního vývoje, které
na rozdíl od þtechnické jógyÿ vedou k upevnìní duchovních kvalit v bì¾ném
stavu uvìdomování.
Technická jóga, jí¾ se rozumí pøedev¹ím mentální postoje, vede také k pro¾ití
duchovních stavù, v¾dy v¹ak jen v extatickém stavu mysli. To samo napovídá, ¾e
jde o pro¾itky pøechodné. Po þvystoupení duchaÿ dochází k jeho poklesu a v tu
chvíli se èlovìk na úrovni normálního uvìdomování vrací v nejlep¹ím pøípadì do
¾ivoèi¹ného stavu, za hor¹ích okolností do stavu vìdomí, které je mo¾no oznaèit
za posedlost démony a ïábly. Technická jóga pøiná¹í psychologické zku¹enosti,
které obsahují nebezpeèí zvratù na úrovni bì¾ného uvìdomování a nebezpeèí
nejtì¾¹ích posedlostí. Proto èlovìk musí po zkou¹ce s výsledky orientace mysli
(soustøedìní) pøijmout zásady psychologické jógy, jak ji ve velmi dobøe popisuje
Milaräpa pøi sdílení svých mystických zku¹eností Marpovi.
160
z nìho¾ proudí vùnì vìdìní,
za které ti navìky budu zavázán.
Úctu ti prokazuji v nikdy nekonèícím pohrou¾ení.
Ké¾ vylije se milost tvého po¾ehnání na mne a mé úsilí
a pøinese své dobro v¹em bytostem.
Prosím, a» té¾ sejme vinu z ka¾dého svévolného slova.
Velmi potì¹en øekl nyní mùj guru: þMùj synu, velmi mnoho
jsem od tebe oèekával a v¹echno bylo splnìno.ÿ A Dagmema øekla:
þVìdìla jsem, ¾e mùj syn má vùli a úsudek, který ho musí dovést
k úspìchu.ÿ Oba byli hluboce uspokojeni a rozprávìli je¹tì dlouho
o nábo¾enských otázkách. Potom mùj guru a jeho paní ode¹li a já
se zas odebral do ústraní ke svým meditacím.
Asi tou dobou provádìl mùj guru pøi své pastýøské cestì v severn
ím Uru nábo¾enský obøad v domì jakéhosi Marpa Golega. Tam
se mu dostalo zjevení: objevily se mu dákiní a pøipomenuly mu
tajemné náznaky, které kdysi uèinil jeho guru Nárópa a kterým
tehdy nerozumìl. A ony mu je nyní vykládaly a vysvìtlovaly. Tu
se rozhodl, ¾e pùjde do Indie, aby spatøil Nárópu.
O nìkolik dní pozdìji, kdy¾ se mùj guru vrátil do bílého údolí,
zdálo se mi v noci, ¾e ke mnì pøistoupila hedvábím odìná paní podivuhodn
ì tmavomodré pleti, krásnì ozdobená ¹esti kostmi. Oboèí
a brvy byly zlaté. Øekla mi: þMùj synu, dlouhou meditací jsi pøijal
pravdy Velkého symbolu.94 Dají ti sílu dosáhnout nirvány. Pøijal
jsi rovnì¾ ¹est nauk.95 Chybí ti v¹ak je¹tì drahocenná nauka
drongd¾ug96, její¾ pomocí mù¾e¹ dosáhnout buddhovství v okam
¾iku. A tu si musí¹ opatøit.ÿ*
*Dosa¾ení stavu buddhy v okam¾iku souvisí s úèinností du¹evní orientace vzhledem
k vìdomí. Stav buddhy je ve skuteènosti stav vìdomí, které se ji¾ neprojevuje
svìtskou náplní, ale zøeteli vná¹ejícími do vìdomého vnímání jas pøi
transcendentní povaze niterné rovnováhy a du¹evní rozpìtí v pocitu svobody;
161
Pøemý¹lel jsem o snu a domníval jsem se, ¾e paní byla dákiní,
která se mi zjevila v této podobì. Nevìdìl jsem, je-li toto vidìní
pøedpovìdí nìjaké budoucí události èi je to Márovo poku¹ení.97 Byl
jsem v¹ak pøesvìdèen, ¾e mùj guru, vtìlení buddhù minulosti, pøí-
tomnosti i budoucnosti, mi bude moci dát odpovìï; jemu nemohlo
nic zùstat utajeno. Vìdìl jsem, ¾e jeho vìdìní obsahuje v¹e poznateln
é od svatých pravd zmínìných vý¹e, jimi¾ se dosáhne nirvány, a¾
k tomu jak spravit polámané pozemské náøadí. A bude-li pokládat
tento sen za zjevení budoucnosti, musím dosáhnout drongd¾ugu.
Vytrhl jsem tedy prkna, upevnil je jílem a ¹el ke svému guruovi.
Ulekl se a zeptal se: þProè pøichází¹, místo abys setrval v odlou-
èení? Jsi v nebezpeèí, ¾e se stane¹ nestvùrou.* Vyprávìl jsem mu
tento stav mù¾e chápající èlovìk uskuteènit na úrovni svého vìdomí ihned. Pak
ov¹em zále¾í je¹tì na organismu, zda bude moci tento stav vìdomí akceptovat.
Pov¹echnì to mù¾eme vylouèit, proto¾e bytost má tendence jiného rázu.
Proto ten, kdo stav buddhy správnì pochopil a na základì pochopení uskuteè-
nil na úrovni svého vìdomí, jej musí udr¾ovat proti tendencím vlastní bytosti
tak dlouho, dokud jej nepøijme celou bytostí prostøednictvím realizace. Cesta
k této realizaci se zkracuje tím, kdy¾ si èlovìk ¾ijící ve stavu vìdomí buddhy
zpøítomòuje v takto uzpùsobeném vìdomí své tìlo a vùbec celou bytost. V tom
pøípadì se stav vìdomí podobá semenu a bytost zemi a obojí je zpøítomnìním
bytosti ve vìdomí dobøe slouèeno. A jeliko¾ je tento stav vìdomí semenem kulturn
í rostliny a metodické zpøítomnìní tìla správnì kultivovanou pùdou, vzejde
tímto slouèením dobrý výsledek { dosa¾ení stavu buddhy na bytostné úrovni.
Jinak ov¹em lze o tom uva¾ovat u lidí zvlá¹tnì uzpùsobených. Èlovìk, který
by se narodil jako bytost duchovnì zralá, by mohl pochopit, ¾e stav buddhy
odpovídá þprázdnotì vìdomíÿ { ov¹em pøi zachování existence vìdomí denn
ího { a mohl by té¾ na základì duchovní zralosti pochopit, ¾e jóga znamená
zpøítomnìní bytosti ve vìdomí.
Vta¾ení celé bytosti do vìdomí, které je mo¾no oznaèit za prázdné ve smyslu
stavu buddhy, v prvé fázi a jejich vzájemné prolnutí v druhé fázi je pøedpokladem
dosa¾ení stavu buddhy. A jeliko¾ celá tato práce mù¾e být vykonána
v jediném dni, je mo¾no pou¾ít výrazu þdosa¾ení stavu buddhy v okam¾ikuÿ.
*Kdo ji¾ na¹el cestu k nejvy¹¹í realizaci a dovede po ní kráèet proto, ¾e vìdomì
nebo nevìdomì vystihl podmínky nezbytné k mystickému rùstu, je ve stálém
162
svùj sen a chtìl od nìho vìdìt, zda to bylo zjevení, nebo poku¹ení.
Bylo-li to zjevení, prosil bych ho, mohl-li by mi dát oznaèenou
pravdu. Nìjaký èas setrval v mlèení a potom øekl: þAno, bylo to
zjevení od dákiní. Kdy¾ jsem byl na odchodu z Indie, hovoøil mùj
guru, velký pandita Nárópa, o tém¾ drongd¾ugu. Nemohu si v¹ak
vzpomenout, ¾e bych jej byl obdr¾el. Podívám se po nìm do svých
indických spisù.
Oba jsme pak celý den a noc strávili prohlí¾ením v¹ech rukopisù
a hledali jsme drongd¾ug. Na¹li jsme mnoho pojednání o phowa, ale
ani slovo o drongd¾ugu.98 Tu øekl mùj guru: þTaké sen, který jsem
mìl v severním Uru, je znamením, které mne nutí, abych hledal
toto dílo o drongd¾ugu. Snad existují je¹tì i jiná díla, která bych
mìl opatøit. Pùjdu do Indie je hledat.ÿ
Pøes v¹echny prosby a domluvy, které poukazovaly na jeho stáøí
jako na pøeká¾ku této namáhavé cesty, byl mùj guru pevnì rozhodnut,
¾e ji podnikne. Jeho ¾áci vzali velkoryse na sebe v¹echny vý-
lohy cesty. Dary byly vymìnìny za zlatý pohár a s ním se vydal na
cestu do Indie. Tam dospìl právì toho èasu, kdy Nárópa zmizel lidsk
ým oèím.99 On se v¹ak pevnì rozhodl obìtovat tøeba i svùj ¾ivot
za rozhovor se svým guruem; a rozlièná nadìjná znamení a pøedzv
ìsti pokládal za pøedpovìdi úspìchu a splnìní svého pøání.
Ve vroucí modlitbì hledal svého gurua a posléze ho nalezl
v d¾ungli. Zavedl ho do klá¹tìra Phulahari a tázal se ho na nauku
drongd¾ug. Svatý Nárópa se Marpy zeptal: þVzpomnìl sis na ni
nebezpeèí, ¾e tuto cestu opìt ztratí, jestli¾e nevìnuje v¹echnu pozornost stopov
ání stavù vìdomí, které souvisejí s postupem na této cestì. Proto Marpa
pøijímá Milaräpu s poznámkou, ¾e je v nebezpeèí stát se nestvùrou. Opírá se
o poznání, ¾e èím vy¹¹í stav vìdomí èlovìk opustí pro jiné i zdánlivì nevinné
zøetele, tím ní¾ tím stanoví své nejposlednìj¹í východisko v linii budoucích
stavù normálního vìdomí nebo objektivací. Proto i ty, kdo jsi dosáhl jemnì èlen
ìného nadsmyslového vnímání spojeného s bla¾enostmi stavu buddhy, musí¹
dbát takové ¾ivotosprávy, aby vùbec nezaniklo; jinak se ocitá¹ v nebezpeèí, ¾e
se vtìlí¹ do pekel.
163
sám nebo jsi mìl zjevení?ÿ A Marpa odpovìdìl: þSám jsem si na
ni nevzpomnìl ani jsem nemìl o ní zjevení. Mìl je v¹ak mùj ¾ák
Thöpaga a kvùli nìmu pøicházím.ÿ þNádherné,ÿ zvolal Nárópa,
þv po¾ehnané tibetské zemi existuje osvícený duch, jen¾ slunci podoben
ozaøuje vrcholky hor.ÿ
Potom rozepjal ruce k modlitbì a zpíval:*
þV dálkách severu, temných jako noc,
jako slunce, kdy¾ ozaøuje vrcholky hor,
dlí ten, který se nazývá Thöpaga.
Sláva jeho nádherné jsoucnosti.ÿ
Pak Nárópa v úctì zavøel oèi a tøikrát uklonil hlavu smìrem
k Tibetu. V¹echny indické vrcholky hor a stromy se s ním tøikrát
poklonily k Tibetu. Od toho dne dodnes jsou vrcholky hor a stromy
v celém okolí Phulahari naklonìny k Tibetu.100
Kdy¾ potom svatý Nárópa pøedával v¹echny pokyny dákiní101,
tradované od úst k uchu, pov¹iml si jistých znamení jako pøedzvìstí
budoucích událostí. Ze zpùsobu Marpova klanìní napø. jimi bylo
naznaèeno selhání jeho vlastního syna, pøesto v¹ak zachování nep
øeru¹eného trvání hierarchie skrze mne. A tak se stalo, ¾e Marpa
po svém návratu ztratil svého syna Darma Dodeho, jak bylo pøedpov
ìdìno pøi obøadu padání na tváø.
*V Indii a Tibetu se smrt nepova¾uje za pøeká¾ku v urèitých stycích ¾ákù
s jejich mistry. Podle pravdy se pøedpokládá, ¾e pro nanejvý¹ zasvìcené mistry
je smrt pøeru¹ením na smyslové úrovni. Toto pøeru¹ení v¹ak nemù¾e ohrozit
dal¹í projevy bytosti, jeliko¾ se jim ji¾ podaøilo zpøítomnit hmotu svých tìl ve
vlastním vìdomí do té míry, ¾e staèí jen malý impuls zvenèí, aby se kvalita nebo
látka náplnì jejich vìdomí na úrovni smyslového postøehování opìt promítla
jako jejich tìlo. Tímto impulsem mù¾e být touha jejich ¾ákù po setkání s nimi;
na je¹tì vy¹¹ích stupních není tøeba ani této touhy { zde staèí, kdy¾ si tito
mistøi sami pøipomenou hmotný svìt. { Marpa, který znal Nárópovo vìdìní
a duchovní dokonalost, tedy nemusil pochybovat o tom, ¾e se s ním setká.
164
Ve výroèní den smrti svého syna sedìl Marpa po ukonèení vzpom
ínkového obøadu mezi svými ¾áky, kteøí o nìm rozmlouvali. Vzpomn
ìli jeho vysokého vìku a ne¹»astné ztráty jeho svatého syna,
vtìlení buddhù minulosti, pøítomnosti i budoucnosti, který by bý-
val byl dùstojným nástupcem, a øekli: þMusíme teï myslet pøedev
¹ím na to, abychom vybudovali na¹i hierarchii kagjüpù tak trvanliv
ì a výteènì, jak jen je mo¾no. Prosíme tì také, zda bys nám,
jednomu ka¾dému ze svých ¹i¹jù, mohl laskavì poukázat na to,
které zvlá¹tní odvìtví má ka¾dý zastupovat a který zvlá¹tní smìr
cvièení má provádìt.ÿ Tu odpovìdìl guru: þJako¾to duchovní ¾ák
velkého pandity Nárópy se opírám o tajné pøíkazy, kterých se mi
dostalo znameními a sny. Hierarchie kagjüpù má po¾ehnání Náró-
povo. Proto jdìte, moji vedoucí ¹i¹jové, a dávejte pozor na své sny,
které mi pak budete vyprávìt.ÿ*
Tak soustøedili hlavní ¾áci své vìdomí na sny a sdìlovali vý-
sledky. V¹echny nebo témìø v¹echny byly dobré, ale ¾ádná zjevení
o budoucnosti hierarchie. Já v¹ak jsem mìl sen o ètyøech sloupech,
jej¾ jsem vyprávìl svému guruovi následujícími ver¹i:
Poslu¹en pøíkazu Dord¾eèhanga,
sdìluji sen poslední noci.
Takto jsem snil;
propùjè mi, ó guru, milostivì svùj sluch:
Ve snu jsem vidìl v mocných dálkách
severního svìta velkou horu;
její vrchol sahal a¾ k obloze.
Mìsíc a slunce krou¾ily kolem ní.
*To ov¹em neznamená, ¾e v¹echny sny mají smìrodatný smysl. Jen èlovìk sám
je mù¾e uèinit prorockými, jestli¾e zamìøí vìdomí k urèitému cíli; pøi zbo¾ném
niterném povznesení mù¾e obdr¾et prostøednictvím snù znamení budoucnosti.
165
V jasném lesku záøily na nebi,
ozaøujíce horu, její¾ úpatí pokrývalo zemi.
Ètyøi øeky pramenily na jejích ètyøech stranách,
tak¾e ¾ádná bytost ji¾ ne¾íznila.
A jejich vody proudily do hlubokého moøe;
na jeho bøehu kvetly pestré kvìtiny.
To byl celý význam mého snu,
který jsem oznámil vìènému buddhovi, svému guruovi.
Ve snu pak vidìl jsem veliký sloup
na východní stranì té divuplné hory.
Lev èíhal, hotov ke skoku, na jeho vrcholu
a jeho høíva byla bujná.
Do holé skály za»al své ètyøi spáry;
¾ár oèí zabodává se do nebes.
Pak lehce se pøenesl lev pøes horu.
Vìènému buddhovi, svému guruovi, to sdìluji.
Jiný sloup ènìl na jihu hory,
na jeho vrcholku byla mocná tygøice s dunivým øevem;
v krásných pruzích skvìla se srst,
trojnásobných uvnitø, mocných a pru¾ných,
hluboko do d¾ungle zatínají se ètyøi spáry
a její oèi upínají se do nebes.
Pak lehce se tygøice pøenesla nad ní¾inami,
zelenými rovinami a lesy.
Vìènému buddhovi, svému guruovi, to sdìluji.
A zas vidìl jsem vysoký sloup na západì hory,
nad jeho vrcholem vzná¹el se orel.
Daleko byla napjata jeho køídla.
jeho tuhé peøí probodávalo nebesa
166
a zrak orlùv hledìl vzhùru.
Pak zvedl se volnì v modravý éter.
Vìènému buddhovi, svému guruovi, to sdìluji.
Tu spatøil jsem sloup na severu hory,
nad jeho¾ vrchol se tì¾ce zvedl smìlý sup.
Køídla byla daleko rozepjata.
jeho hnízdo viselo dole na skále,
opeøené mládì, zdálo se mi, ¾e se tam ukrývá.
Malými ptáky zaplnil se obzor.
Supùv zrak se zavrtával do nebes.
Pak stoupal vzhùru v ¹irokých kruzích.
Vìènému buddhovi, svému guruovi, to sdìluji.
Pokládám ty zjevy za pøíznivá znamení,
pøedzvìsti dobrých, ctnostiplných èinù,
a v nad¹ení radostnì jásám.
Prosím tì, oznam mi jejich smysl.
Mùj guru byl velmi potì¹en tímto vylíèením a øekl: þTen sen
je vynikající.ÿ Pak se obrátil ke své paní a poruèil jí, aby vystrojila
bohatý obìd, k nìmu¾ byli pozváni v¹ichni ¾áci. Guru pozdravil
shromá¾dìné a øekl: þMila Dord¾e Gjalcchän102 mìl významný
sen.ÿ Tu ¾áci prosili o výklad tohoto snu a vyjasnìní tajemných
znamení. A ná¹ svatý guru, veliký avatár a pøekladatel zazpíval
svým ¾ákùm bez pøípravy výklad snu, který zvìstoval budoucnost
hierarchie kagjüpù:
þPane, vìèný buddho, ty útoèi¹tì v¹ech cítících bytostí,
zde mne vidí¹, svatý Nárópo, u svých nohou.
Vy, moji ¹i¹jové zde shromá¾dìní,
naslouchejte smyslu podivuhodného prorockého snu,
jej¾ nyní vylo¾ím.
167
Severního svìta mocné dálky
jsou symbolem buddhistické víry v Tibetu.
Veliká hora je øád kagjüpù,
zalo¾ený kdysi mnou, letitým Marpou Pøekladatelem,
a jsou to moji ¾áci a celé svaté zøízení.
Vrchol hory, který èní k nebi,
je znakem na¹eho nevyrovnatelného cíle.
Slunce a mìsíc, které kol nìho krou¾í,
jsou úplné osvícení a láska.
Nebe, prozáøené paprsky,
jest milostí, pøekonáním nevìdomosti.
Úpatí hory, je¾ pokrývá celou zemi,
znaèí na¹e v¹e naplòující èiny
a ètyøi proudy na ètyøech stranách pramenící:
symboly zasvìcovacích obøadù a pravdy.
Jejich vody, ti¹ící ¾ízeò v¹ech bytostí,
jsou symbolem záchrany103 a dokonalosti v¹ech ¾ivoucích
bytostí.
Jejich vplynutí v moøskou hlubinu
znaèí spojení vnitøního a vnìj¹ího svìtla104.
Pestré kvìty kvetoucí na bøezích,
to je neposkvrnìné ovoce, za¾itá pravda.
Vy, moji ¹i¹jové, kteøí jste zde shromá¾dìni;
dobrá jsou zjevení celého snu, nikoli zlá.
Vysoký sloup na východì této velké hory,
to je Cchurtön Wangnge z Dolu.
Lev, hotový ke skoku na ¹pièce sloupu,
je Cchurtönovo lví bytí.
Bujná høíva ukazuje ho
naplnìného mystickou pravdou.
Ètyøi lví spáry, za»até do skály:
168
¾e je vybaven ètyømi neohranièenými popudy.
Lví oko, obrácené k nebi:
symbol odchodu ze sansárového bytí.
Volné vzná¹ení se lva nad horou
znamená, ¾e bylo dosa¾eno vìèné volnosti.
Vy, moji ¹i¹jové, kteøí jste zde shromá¾dìní;
zjevení snu na východì jsou dobrá, nikoli zlá.
Vysoký sloup na jihu té velké hory,
to je Ngogtön Èhödor z ®ungu.
Tygøice vrèící na vrcholu sloupu
jest jeho tygøí bytí.
Krásnì jasná kresba trojitého pruhování ukazuje ho
naplnìného mystickou pravdou.
Trojité, v¹ude rozdìlené pruhy:
uskuteènìní Trojice v sobì.
Ètyøi spáry bièující hlubokou d¾ungli:
¾e splnil ètyøi povinnosti105.
Oèi tygøice, obrácené k nebi,
jsou symbolem odchodu ze sansárového bytí.
Volné vzná¹ení se tygøice d¾unglí
ukazuje, ¾e dosáhl vykoupení.
Vzná¹ení tygøice nad rovinami a lesy:
trvání jeho hierarchie v potomstvu.
Vy, moji ¹i¹jové, kteøí jste se zde shromá¾dili,
zjevení snu o jihu je dobré, nikoli zlé.
Vysoký sloup na západì té velké hory
je Metön Cchönpo z Cangrongu;
orel, stoupající nad vrchol sloupu
symbolizuje jeho orlí bytí.
Daleko rozepjatá orlova køídla ukazují,
169
¾e je naplnìn mystickou pravdou.
Jeho peøí, probodávající nebesa,
znaèí, ¾e pøekonal léèky meditace106;
k nebi obrácené oèi orla
symbolizují odchod ze sansárového bytí.
Jeho vysoký let vzhùru v modrém éteru ukazuje,
¾e dosáhl vìèné volnosti.
Vy, moji ¹i¹jové, kteøí jste se zde shromá¾dili,
zjevení snu ze západu je dobré, nikoli zlé.
Vysoký sloup na severu té velké hory
je Milaräpa z Gungthangu;
sup, vzná¹ející se nad jejím vrcholem,
symbolizuje jeho supí bytí.
Daleko rozepjatá køídla supova znamenají,
¾e je naplnìn mystickou pravdou.
Jeho hnízdo, pøilepené na skalní stìnì,
je jeho ¾ivot, tvrdý jako skála.
A opeøené mládì v hnízdì znaèí
neporovnatelného duchovního syna.
Malí ptáci, zaplòující prostor,
ukazují na roz¹íøení øádu kagjüpa.
Supovo oko, hledící do nebes,
znamená odchod ze sansárového bytí,
supùv let v daleké vý¹iny ukazuje,
¾e dosáhl vìèné svobody.
Vy, moji ¹i¹jové, kteøí jste se zde shromá¾dili,
zjevení snu ze severu je vynikající.
Tak je tedy naplnìn smysl mého ¾ivota,
na vás padl mùj závoj.
A moje slova jsou prorocká:
170
svatý øád kagjüpa
bude slavnì pøede v¹emi vzkvétat.ÿ
Kdy¾ guru vyslovil tato prorocká slova, ka¾dý ¹i¹ja byl pohnut
radostí. Pak jim ukázal své poklady nábo¾enských knih a svitkù,
plné mystických pravd a moudrostí. Ve dne je pouèoval pøedná¹-
kami, pøedèítáním a kázáním. V noci je mìl k meditaci. Tak ka¾dý
pokraèoval ve svém duchovním vývoji.
Za zvlá¹tního zasvìcovacího obøadu jum (mateøský text) napadla
jedné noci lamu my¹lenka, ¾e by mìl prostøednictvím své
jasnovidnosti nalézt pro ka¾dého ze svých ètyø ¾ákù vhodný druh
pravd a cvièení, aby jim pak mohl dát odpovídající spisy, které
by ka¾dému z nich byly neju¾iteènìj¹í. Proto se rozhodl dávat
pozor na znamení za úsvitu. Za rozbøesku pozoroval své hlavní
¾áky jasnovidným zrakem. Ngogtön Èhödor z ®ungu byl zamìstn
án výkladem a osvìtlováním obøadu Gjepa Dord¾eho107; Cchurt
önWangnge z Dolu meditoval o phowa (pøenosu principu vìdomí);
Metön Cchönpo z Cangrongu rozjímal o ösal (èirém svìtle); a já
sám meditoval o tummo (vyvolání psychického tepla).
Tak okultnì uvidìl vnitøní schopnosti svých pøedních ¾ákù
k ovládnutí speciálních, jim vlastních studií, do nich¾ je
mohl zasvìtit.
Pak udìlil ka¾dému z nás milost svého posledního a nejlep-
¹ího uèení. Lama Ngogpa obdr¾el text kategoricky vykládající gjü
(tantry) podle ètyø metod a ¹esti cílù, které podávaly tak jasné
a metodické výklady, ¾e mohly být pøirovnány k øadì navleèených
perel. Marpa k tomu pøipojil je¹tì ¹est ozdob, obìtní l¾íci a rubí-
nový náhrdelník z Nárópova nìkdej¹ího majetku. Pak mu dal indick
é komentáøe k textùm, které ji¾ obdr¾el, a napomenul ho, aby
kázáním v¹em cítícím bytostem slou¾il univerzálnímu cíli.
Cchurtön Wangnge z Dolu obdr¾el od Marpy text o phowa, podobn
ý ptáku, který vylétl do otevøených nebes108. K tomu relikvie
171
Nárópových vlasù a nehtù, pilulek109, rituální ozdobu hlavy s namalovan
ými obrázky pìti dhjánibuddhù110 a k tomu výzvu, aby
cvièil phowu.
Metön Cchönpo z Cangrongu obdr¾el text o ösal (èirém svìtle),
podobný hoøící lampì, ozaøující noèní temnotu. K tomu Nárópovo
lamaické ¾ezlo (dord¾e) a zvonek, malý dvojitý bubínek damaru
a obìtní misku ze ¹keble ústøice souèasnì s napomenutím, aby ¹el
krátkou stezkou barda (mezistavu mezi smrtí a znovuzrozením).
Mnì dal Marpa text o tummo (vyvinutí ¾ivotního tepla), podobn
ý doutnající hranici; k tomu klobouk Maitriùv111 a Nárópùv
¹at. Pak mi poruèil, abych se oddával soustøedìním v rozlièných samot
ách, na vrcholcích hor, v jeskyních a pustinách.
Pak øekl pøed velkým shromá¾dìním ¾ákù svým hlavním ¾á-
kùm: þKa¾dému z vás dal jsem texty a odvìtví pravdy, které vám
pøinesou nejvìt¹í prospìch. A pravím vám pøedem, ¾e tyto nauky
se budou nejlépe hodit i va¹im pøívr¾encùm. Mùj syn Dodebum ji¾
ne¾ije, proto vám odevzdávám i ve¹kerou péèi o své svaté texty a relikvie
kagjüpù. Staòte se zbo¾nými ochránci víry, aby prospívala
a ¹íøila se.ÿ Nato ode¹li tøi hlavní ¾áci a vrátili se do svých zemí.
Mnì v¹ak øekl: þZùstaò je¹tì nìkolik let u mne. Mám je¹tì
mnohé nauky a zasvìcení, které ti chci udìlit. Také tvé porozumìní
se v pøítomnosti tvého gurua dobøe vyvine.ÿ
Tak jsem se na Marpùv pøíkaz uzavøel do pøísné odlouèenosti
v Zangphugu (Mìdìné jeskyni), jak pøedpovìdìl Nárópa. Mùj guru
a jeho paní mi posílali èást v¹ech potravin, které jedli sami, a také
èást obìtních darù z ka¾dého nábo¾enského obøadu, který se slavil,
by» byl sebemen¹í.
Tak trávil jsem svùj èas v nádherném pohrou¾ení a nìkolikaletou
pøítomností svého gurua jsem rozvíjel své chápání, a¾ v mém
srdci vze¹lo sémì duchovní moudrosti.
Toto je ètvrtý Milaräpùv záslu¾ný èin.
172
KAPITOLA VIII
ODCHOD OD GURUA
Veden snem opou¹tí D¾ecün svou poustevnu a získává od svého gurua
svolení vrátit se do Ca, svého rodi¹tì. Poslední nauèení a napomenut
í guruovo; bolestný odchod a D¾ecünùv pøíchod do Ca.
Dále se tázal Räèhung: þCo tì vedlo k odchodu od Marpy? A kolik
let jsi ¾il v ústraní?ÿ
D¾ecün øekl: Nebylo to mnoho let, která jsem pro¾il v ústraní,
a tu se ve mnì probudilo pøání vrátit se domù. Ve svém odstupu dos
áhl jsem uspokojivého úspìchu. Obvykle jsem vùbec nespal. Pøece
v¹ak se jednoho jitra stalo, ¾e jsem dlouho spal a snil. V tomto snu
jsem spatøil rodný dùm þÈtyø sloupù a osmi pilíøùÿ tak zpustlý,
¾e se podobal oslím u¹ím. Svaté spisy vypadaly promáèeny vodou,
pole Ormùv trojúhelník zarostlé plevelem. Moje matka zemøela
a má jediná sestra bloudila bezútì¹nì svìtem. Bolest, kterou jsem
pocítil nad tím, ¾e jsem nespatøil svou matku ji¾ nikdy od svého
ne¹»astného odchodu pøed tolika lety, drásala mi srdce. Volal jsem
jméno své matky a sestry a hoøce jsem plakal. Kdy¾ jsem se vzbudil,
byla má podu¹ka zvlhlá slzami. Kdy¾ jsem hledìl sebrat své
my¹lenky, touha po matce se stále zvìt¹ovala. A znovu jsem nemohl
zadr¾et slzy. Tu jsem se rozhodl je¹tì jednou spatøit svou
starou matku.
Naveèer jsem zboøil zeï, uzavírající mou samotu, a ¹el jsem ke
svému guruovi, abych ho po¾ádal o dovolení. Kdy¾ jsem se blí¾il,
tvrdì spal; pøece jsem se v¹ak posadil do hlavy jeho lù¾ka a mírnì
a pokornì zpíval tuto tou¾ebnou prosbu:
Ó, pane soucitu, nepromìnný,
nech mne, prosím, je¹tì jednou
173
vrátit se jako ¾ebráka do nehostinné zemì Ca.
Tøi èlenové jedné rodiny, utlaèovaní pøíbuznými,
po mnoho rokù byli si vzdáleni.
Déle nemohou sná¹et bolest tohoto odlouèení,
proto mne nech tentokrát odejít, abych je¹tì
spatøil matku.
A spì¹nì se zas vrátím.
Kdy¾ jsem vyslovil tuto prosbu, procitl mùj guru. Sluneèní paprsky
svítily skulinou nad jeho podu¹kou a ozaøovaly jeho dùstojnou
hlavu jako svatozáø. V té¾e chvíli vstoupila jeho paní se sní-
daní. Tyto tøi vìci se staly souèasnì a mnoho budoucích dìní bylo
spjato s tímto shlukem událostí. Mùj guru se ihned obrátil ke mnì
a øekl: þMùj synu, jak ses odvá¾il tak náhle pøeru¹it své odlouèení?
Jsi v nebezpeèí, ¾e bude¹ posednut Márou. Mù¾e ti hrozit i veliké
osobní nebezpeèí. Hned se vra» do své samoty!ÿ Ne¾ je¹tì jednou
jsem ho obtì¾oval svým snem tìmito ver¹i:
Ó pane soucitu, ty nepromìnný,
dovol tomuto ¾ebráku, aby je¹tì jednou uvidìl domov
v nehostinném údolí Ca.
Rád bych vìdìl, zda v troskách le¾í
mùj dùm nazývaný þÈtyøi sloupy a osm pilíøùÿ.
Rád bych vìdìl, zda se zboøila èi nikoli
má knihovna naplnìná svatými spisy.
Rád bych vìdìl, zda je znièená èi ne.
Rád bych vìdìl, zda zarostlo plevelem èi ne
mé milé pole Ormùv trojúhelník.
Rád bych vìdìl, zda moje matka, která mne nosila,
je zdráva, zda dosud ¾ije.
Rád bych vìdìl, zda moje sestra Peta Gönkji
na¹la cestu nebo zbloudila.
174
A rád bych vìdìl, zda je¹tì èeká se svatbou
moje Dzese, kdysi s mladíkem zasnoubená.
Rád bych vìdìl, zda je¹tì ¾ije
mùj strýc a soused Junggjal.
Rád bych vìdìl, zda ji¾ zemøela èi ne
moje zlá teta, Tygøí démonka.
Rád bych vìdìl, zda je¹tì ¾ije
rodinný lama Könèhog Lhabum.
Nade v¹e ale tou¾ím úzkostnì
po své drahé staré matce.
Sotva bych déle mohl unést ¾al.
Proto prosím, pane,
nech mne je¹tì jednou jít domù
a spì¹nì se vrátím.ÿ
Tu øekl mùj guru: þSynu, kdy¾ jsi prvnì ke mnì pøi¹el, øekl jsi,
¾e by tì nic nemohlo táhnout zpìt ke tvým pøíbuzným a k tvému
domu. Nyní v¹ak tou¾í¹ po mnoha vìcech. I kdyby ses mohl vrátit,
není pravdìpodobné, ¾e by tvá matka je¹tì ¾ila. Také ostatní snad
neshledá¹ ji¾ zdravé. Nìkolik let jsi byl v Ü a Cangu a po mnoho let
jsi zde. Chce¹-li v¹ak pøesto jít, povoluji tvé prosbì. Doufá¹-li vrá-
tit se sem zpátky, pak si pov¹imni znamení, ¾es mne na¹el spícího,
kdy¾ jsi vstoupil; my dva se v tomto ¾ivotì ji¾ nespatøíme. Paprsky
vycházejícího slunce v¹ak, svítící do mého domu, jsou symbolem,
¾e se stane¹ záøivým svìtlem ve svatém buddhistickém øádu a ¾e
zvelebí¹ víru. Paprsky slunce, je¾ obestíraly mou hlavu jako svatoz
áø, znamenají, ¾e se sekta rozjímajících kagjüpù roz¹íøí ¹iroko
daleko a bude vzkvétat. A to, ¾e Dagmema v tém¾ okam¾iku pøiná-
¹ela snídani, ukazuje, ¾e se ti dostane duchovní potravy. Dagmemo,
postav na oltáø obìti.ÿ*
*Jednání, postoje a okolnosti se stávají pøedzvìstmi jen za zvlá¹tních podmí-
175
Zatím co paní pøipravovala oltáø, usedl mùj uèitel, aby pøipravil
diagram mandaly. Kdy¾ na mne pøenesl poslední a nejvy¹¹í zasvì-
cení, svìøil mi tajemství snových symbolù112 a tanter, která smìjí
být ¹eptána jen od úst gurua k uchu ¹i¹ji, a øekl: þSeber v¹echnu
svou pozornost. Nebo» jedinì tobì odevzdám tyto texty, tajemstv
í a zasvìcení, jak mi poruèil mùj pán Nárópa. Pøenes je dále na
¾áky, které ti bohové uká¾í. A pak ti porouèím, abys je dal dále pod
podmínkou, ¾e budou po tøináct generací v¾dy pøeneseny guruem
na jednoho ¹i¹ju. Jestli¾e budou tyto pravdy vymìnìny za svìtsk
é marnosti nebo k získání pøíznì, bude tím vzbuzen hnìv bohù
a stane se cosi stra¹livého. Opatruj je proto s nejvìt¹í peèlivostí.
Projeví-li nìkterý ¹i¹ja vnitøní pøipravenost pro tyto pravdy, dej mu
je, i kdy¾ ti za nì nebude moci nabídnout ¾ádné pozemské obìtní
dary. Vezmi ka¾dého takového ¹i¹ju pod svou zvlá¹tní ochranu,
dbej o nìho a støez ho, veï ho k duchovnímu vývoji a nech ho pozvednout
slávu víry. Zpùsob, jakým vychovával Tilopa Nárópu a já
tebe, bude sotva vhodný pro degenerované, úzkoprsé lidi budoucnosti,
kteøí nejsou schopni pochopit nejvzne¹enìj¹í z pravd. Proto
se varuj této metody vyuèování.*
nek. Zpravidla je nezbytné nekolísavé a vìdomé zamìøení na nejvy¹¹í cíl; v tom
pøípadì je pøedzvìstí ka¾dá poloha svìta a vlastní bytosti. Pokud zde takové
zamìøení není, èlovìk podléhá vlivùm pøírodních sil a polohy proto pøestávají
být symbolické.
*Veliké zasvìcení znamená pøenos nejvy¹¹ích vesmírných kvalit do lidského
svìta prostøednictvím uvìdomovacích stavù. Projevem tìchto kvalit je pøedev
¹ím moudrost a také rùzné du¹evní schopnosti, které mohou èlovìka uèinit ve
svìtì úspì¹ným. Nepou¾ije-li èlovìk tìchto schopností ve svìtì, ale jen k vyhled
ávání nejlep¹ích zpùsobù bytostné sublimace, poèíná si naprosto správnì. Ale
není tomu v¾dycky tak. Lidé, kteøí dosahují moudrosti a du¹evních schopností
rozvíjejících se duchovním úsilím (nebo je rozvíjejí i pøi pøirozeném postupu
karmického zrání), je vlastnì vùbec nepou¾ívají k bytostné sublimaci, ale jen
a jen k tì¾ení ze svìta. Proto ov¹em rostou potí¾e ve spoleèenském ¾ivotì. Jsme
svìdky toho, ¾e lidé jsou chytøej¹í a chytøej¹í a ¾e své chytrosti pou¾ívají proti
svìtu, lidem i ni¾¹ím tvorùm; èasto jim pøipravují nesnesitelnou situaci, její¾
176
V Indii existovalo devìt takových textù, které mohou být dosa
¾eny èasto za lehèích podmínek. Ètyøi z nich jsem dal tobì. Pìt
dal¹ích by bylo tøeba je¹tì pøinést z Indie. Nìkterý z mých ¾ákù
tam odcestuje, aby je dostal od nìkterého Nárópova ¾áka. Pokus
se v¹emo¾nì, aby se dostaly k tobì; budou lidstvu jistì k velikému
u¾itku. Kdyby ses v skrytu domníval, ¾e snad je¹tì nìjaký text
tajím, proto¾e mi nemù¾e¹ nabídnout ¾ádné svìtské statky, pak
upus» od takových my¹lenek. Svìtské marnosti mne neuspokojují;
mnohem vìt¹í radost mám z tvé upøímné zbo¾nosti a energie. Proto
pozvedni korouhev horlivé oddanosti a pohrou¾ení.
Odevzdal jsem ti nejvy¹¹í, jen ústnì sdìlitelné mystické pravdy,
které byly sdìleny bohy a je¾ zprostøedkoval Nárópa. ®ádnému
jinému ze svých ¾ákù jsem je nesdìlil, ani nejprvnìj¹ím. Tobì jsem
obìtí se nakonec stanou i oni sami. Proto je nutné, aby se s rozvojem du¹evn
ích schopností èlovìk rozvíjel i morálnì. Zatím se zdá, ¾e tomu tak není. Tak
stojíme pøed nebezpeèím, ¾e chytrost, pøemìnìná v technickou vyspìlost, poh
øbí ¾ivot na této zemi jako následek mravní nedozrálosti. A to je smysl onoho
varování, které proná¹í Marpa.
Marpùv názor na lidi budoucnosti zcela jistì vystihuje skuteènost. Je¹tì pøed
nedávnem napøíklad existovali lidé, jim¾ bylo lhaní velmi vzdálené; v nynìj¹í
dobì je pravdomluvnost úkazem výjimeèným. Pùvod prolhanosti musíme hledat
ve strachu o skuteèný nebo pomyslný majetek: lidé jsou tak slabí, ¾e se
du¹evnì zamìøují jen na obhajování svého vlastnictví. Jak by tedy bylo mo¾né
najít èlovìka, který by byl schopen uskuteènit zøeknutí v celém rozsahu a pova
¾ovat se za tak malého, ¾e by se nechal vychovávat? A zlo l¾i se navr¹uje
na lidský rod jako spousta, nebo» jsme svìdky toho, ¾e i nejvy¹¹í politiètí
pøedstavitelé nìkterých národù pøedkládají veøejnosti l¾ivé výklady tí¾ivých
skuteèností beze studu a uzardìní. Jaký pøíklad má potom prostý obèan, jen¾
se v¾dycky øídí podle lidí spoleèensky vý¹e postavených? A za l¾í se skrývá
zloèinnost a zloèinnost je nezásluha, která obírá lidskou spoleènost o du¹evní
sílu.
Ano. Du¹evní síla se zaèíná objevovat tehdy, kdy¾ si èlovìk nevá¾í své pomíjivé
fyzické existence.Musí být schopen ¾ít pøedev¹ím pro ideál mravní nezávadnosti
a pak teprve se v nìm zaène vynoøovat vìdomí nesmrtelného bytí, jako se v nìm
vynoøuje hrozba zániku do té doby, dokud jeho zøetele urèuje pud sebezáchovy.
177
je v¹ak dal dokonalé a úplné, jako nádobì, naplnìné a¾ po okraj.ÿ
Nato volal za svìdky ochranná bo¾stva na dosvìdèení pravdivosti
svých slov.
Kdy¾ pøednesl tuto hluboce pùsobivou øeè, zazpíval bez pøí-
pravy tuto hymnu:
þÈest a chvála dobrotivému a milostivému Pánu!
Pohrou¾ení se do jeho díla jest ji¾ svatým konáním.113
Kdo mnohé ¾ádá, mate svou mysl,
opatruj proto v srdci (tyto) moudré nauky:
mnohé zdánlivé tvary nejsou bytím,
mnohé stromy nenesou ovoce.
Vìdìní není pravou moudrostí,
kdo se jemu uèí, nenajde pravdu.
Mnoho øeèí pøiná¹í malý zisk.
To, co obohacuje srdce, je pravým bohatstvím.
Pøeje¹ si bohatství? Shroma¾ïuj toto.
Nauka, která dusí obyèejné chtíèe, je vzne¹enou stezkou.
Usiluje¹ o bezpeènou stezku? Kráèej touto.
Pokojné srdce je vzne¹ený král,
hledá¹ vzne¹eného mistra? Hledej je.
Vzdej se slzavého, hoøem obtí¾eného svìta,
osamìlé jeskynì vezmi za pøístøe¹í,
samoty za ráj,
tvùj prchající oø rozum, ovládající my¹lenky,
ze svého tìla uèiò chrám bohù,
lékem buï ti nikdy nekonèící pobo¾nost.
Tobì, jen¾ jsi bohat silou,
dal jsem nauku plnou ve¹keré moudrosti.
178
Tvá víra, nauka a já sám jsme jednotou.
Toto dokonalé sémì pravdy, svìøené mému synu,
nech» pøiná¹í teï listy a plody,
nech» se nikdy neznièí, nerozptýlí a neuschne.ÿ
Po tomto zpìvu polo¾il guru své ruce na mou hlavu a øekl:
þMùj synu, tvùj odchod mi drásá srdce. Ponìvad¾ v¹ak v¹e, co je
spojeno, podléhá rozlouèení, je to nevyhnutelné. Pøece v¹ak zù-
staò je¹tì alespoò nìkolik dní u mne. Zkoumej texty a co by se ti
zdálo trochu nesrozumitelné, vysvìtlím ti.ÿ Poslechl jsem a zùstal
jsem tam je¹tì nìkolik dní. Toho èasu dostalo se mi výkladu v¹ech
pochybných míst.
Na guruùv rozkaz postavila jeho paní na oltáø obìtní dary
k slavnosti. Na veliké míse le¾ely dary pro ochranná bo¾stva, obìtní
koláèe pro dákiní a znamenité jídlo pro bratrstvo. Za jednání objevoval
se mùj guru jako Gjepa Dord¾e a v rùzných jiných bo¾ských
podobách se v¹emi k tomu patøícími symboly, jako jsou dord¾e,
zvonky, kola, drahokamy, lotosové kvìty, meèe a mnohé jiné. Uká-
zal také mystická (mantrická) písmena óm, áh, húm v rozlièných
barvách. Kdy¾ podal tyto dùkazy mistra skrytých vìdìní, pravil:
þToto jsou psychicko-fyzické síly, které se nikdy nesmìjí pøedvádìt
jako chlubné kousky. Ukázal jsem ti je, Milaräpo, jako svùj dárek
na rozlouèenou.ÿ
Tak spatøil jsem svého gurua neklamnì jako samého buddhu
a moje radost neznala mezí. Rozhodl jsem se následovat svého gurua
a dosáhnout stejných skrytých sil.
Pak se mne zeptal: þMùj synu, vidìls to v¹echno a vìøí¹ tomu?ÿ
þAno,ÿ odpovìdìl jsem, þPane a guru, bylo by nemo¾né tomu nev
ìøit. Chci tì ve zbo¾nosti sledovat, a¾ dosáhnu také tìchto sil.ÿ
þDobrá, mùj synu,ÿ øekl, þnyní mù¾e¹ odejít. Ukázal jsem ti
zrcadlu podobnou povahu v¹ech vìcí. Zakus ji na sobì samém a jdi
za ní do odlouèenosti v horách, do skalních roklin, nepøístupných
179
jeskyní a samot pustiny. Osamìlost hor Gjalgji ©ríri (Svaté poho
øí vítìzství) byla posvìcena nohama mnoha velikých indických
svìtcù a jóginù, zatím co hora Tise (Kailás) byla oznaèena samým
Buddhou za velkou horu, za obydlí Demèhoga (Samvary) a je pokl
ádána za pøíhodné místo pro soustøedìní. Jdi se tam soustøe-
ïovat. Laèhigang je nejsvìtìj¹í mezi ètyøiadvaceti poutními místy,
nebo» je to Gódávarí písem. Riwo Palbar a Jolmo Gangra v Nep
álu jsou uvádìny v Lalitavistaøe. Medituj tam. Èhubar v Drinu je
svaté místo dákiní a ka¾dá osamìlá jeskynì, v její¾ blízkosti je palivo
a voda, je pøíhodné místo k meditaci a k pozvednutí korouhve
zbo¾nosti. Dévíkót a Cári le¾í vedle sebe na východì, dosud v¹ak
nepøi¹el èas k jejich objevení. Jeden ¾ák ze tvých nástupcù otevøe
tato svatá poutní místa a bude je ochraòovat. Ty sám má¹ zasvì-
tit celý svùj ¾ivot meditaci a pøebývat na prve uvedených místech.
Bude¹-li to horlivì dìlat, uspokojí¹ svého gurua a splatí¹ dobro
a lásku svých rodièù. Pøitom bude¹ slou¾it prapøíèinì univerzáln
ího dobra. Kdyby ti scházela zbo¾nost, byl by tvùj dlouhý ¾ivot
vyplnìn jen vinou. Proto se zøekni ve¹keré cti¾ádosti tohoto svìta.
Nepromarni svùj èas nesmyslnými øeèmi s mnohými lidmi, kteøí
dychtí jen po svìtských cílích, ale ihned se oddej soustøedìní.ÿ
Slzy plnily oèi mého gurua a stékaly mu po tváøích, kdy¾ pokra
èoval: þV tomto ¾ivotì se u¾ neshledáme, mùj synu. Chci tì
zachovat v svém srdci a ty mne opatruj ve svém. Nepochybnì se
zase setkáme v èirých nebeských vý¹inách druhého bytí. Proto buï
veselé mysli.
V dobì své pobo¾nosti upadne¹ jednou, jak pøedvídám, do velk
ého tìlesného nebezpeèí. Nastane-li to, pohlédni sem, ale døíve
to neotvírej!ÿ S tìmi slovy dal mi zapeèetìný svitek. Ka¾dé slovo
mého gurua vyvolalo hluboký, trvalý dojem v mém srdci a pomohlo
mi v pozdìj¹ích zbo¾ných cvièeních.
Pak se obrátil guru ke své paní: þDagmemo, zítra nás Milaräpa
opustí; pøiprav v¹e potøebné. Aèkoli mne to naplní smutkem, chci
180
jej kus cesty doprovodit.ÿ A mnì øekl: þSpi dne¹ní noc v mé blízkosti.
My dva, otec a syn, spolu pohovoøíme.ÿ Uèinil jsem tak,
a kdy¾ Dagmema k nám pøi¹la, poèala vzdychat a plakala. Guru
v¹ak øekl: þDagmemo, proè pláèe¹? Není pøece dùvod k slzám,
kdy¾ mùj syn pøijal v¹echny nádherné pravdy a odchází do samoty,
aby o nich rozjímal. Myslí¹-li v¹ak na to, ¾e v¹echny cítící
bytosti, i kdyby byly mocnými buddhy, trpí ¾al a bolest a umírají
v mukách pro nevìdomost o svém vysokém pùvodu a svém vysokém
poslání, a na to, jak zvlá¹tì lidé, kteøí dostali svým zrozením velikou
mo¾nost zlep¹it podmínky svého bytí, nedbají toho a umírají
bez osvícení, tu opravdu bys mohla plakat, ustaviènì plakat.ÿ*
Paní odpovìdìla: þCo øíká¹, je správné. Pøece v¹ak je tì¾ké být
tak plný soucitu. Nyní pláèu, proto¾e nemohu nic jiného. Smrt mi
vzala syna, dokonalého svìtsky i duchovnì, jen¾ plnil vlastní pøání
stejnì jako pøání druhých. A teï mne opou¹tí i tento syn, tak vìrný,
tak energický a chytrý, tak dobrotivého srdce, ochotný a v ka¾dém
smìru bez chyby; a já to musím pro¾ít. Jak se mohu zdr¾et slz?ÿ
A plakala je¹tì usedavìji; i já jsem byl pøemo¾en vzlykáním a podobn
ì mùj guru.
Noc minula v podobných bolestných výkøicích a nedostali jsme
se k ¾ádnému vá¾nému hovoru. Pøí¹tího jitra provázela mne celá
spoleènost, sestávající z tøinácti osob, po ètyøi a¾ pìt mil. V¹ichni
byli smutni a projevovali svùj zármutek slovy a slzami. Kdy¾ jsme
pøi¹li na kopec nazývaný Èhölagang (Kopec dharmy), odkud se ote-
*Ka¾dý èlovìk je podmínìnì bo¾ská bytost. Je zdánlivì paradoxní, ¾e existují
i lidé, kteøí v sobì nosí poupì bo¾ského ¾ivota jakoby tìsnì pøed rozpuknutím
a nejen¾e o tom nevìdí, ale jednají proti tomu, aby se mohlo rozvít. Pokud
tak jednají, trpí jako ten, kdo ztratil nìkoho milého. Z nejvy¹¹ího hlediska je
to blud a nepoznání, které nutí k pláèi víc ne¾ jakákoli tragická událost na
svìtì. Nebo» právì nevìdomost o bo¾ské podstatì vlastního bytí staèí k tomu,
aby èlovìk putoval do ni¾¹ích svìtù, do ¹patných podmínek svého budoucího
vtìlení.
181
vírá dobrý rozhled po celé zemi, zastavili jsme se a pojedli. Potom
podr¾el guru mou ruku ve své a øekl: þMùj synu, rád bych ti byl dal
s sebou spolehlivé prùvodce, proto¾e pùjde¹ zemí Ü a Cang a lupièi
èiní prùsmyk Silma nejistým. Vidím v¹ak, ¾e má¹ jít sám. Budu se
za tebe modlit a poprosím ochranná bo¾stva o tvoji ochranu. Dej
si cestou velký pozor. Jdi k lamovi Ngogpovi a porovnej s ním pozn
ámky k svatým textùm, které má¹, a v¹imni si v¹ech odchylek.
Potom jdi pøímo do svého rodi¹tì. Nezùstávej tam déle ne¾ sedm
dní. Potom odejdi do samoty, ponoø se v rozjímání a provádìj svá
cvièení, která nadále mají být tvým jediným úkolem. Jen tak se
stane¹ po¾ehnáním sobì a v¹em ¾ijícím bytostem.ÿ
Pak jsem svému guruovi bez pøípravy zazpíval následuj
ící píseò:
þPane, nepromìnný Dord¾eèhangu,
prvnì jdu jako pokorný ¾ebrák do Cangu,
prvnì jdu domù jako pokorný ¹i¹ja.
A tvá svatá láska, dobrotivý pane a otèe, dala mi
dvanáct bohyní hor jako doprovod Silmským prùsmykem.
Sláva tobì, milostivý Pane.
Dùvìøuje vzne¹ené moci vzácné Trojice,
provázen zástupem dákiní,
sám, s èistým, povzneseným srdcem,
jdu chránìn a ostøíhán bohy.
Jak mìl bych se obávat nepøátel, kteøí jsou jen smrtelní?
Jen jednu je¹tì prosbu mám:
navìky zùstaò mým velkým vùdcem
jak v tomto ¾ivotì, tak v budoucím.
A po¾ehnej moje tìlo, øeè a ducha
a bezpeènì je chraò pøed poku¹ením.
182
Dopøej sluchu mé prosbì,
dosvìdèi to silou svého po¾ehnání.
A dej mi poznat hlubokou pravdu.
Prosím o po¾ehnání pro dlouhý, zdravý ¾ivot.
V tvých rukou spoèívá osud prosebníka,
po¾ehnej mu, aby obstál v osamocení.ÿ
Po této modlitbì øekl mùj guru: þMùj synu, tvá øeè je sladká.
Chci ti teï sdìlit své nejcennìj¹í a poslední pokyny. Ostøíhej je
vìènì ve svém srdci.ÿ Pak polo¾il ruce na mou hlavu a zazpíval
následující hymnu:
þSláva v¹em guruùm!
Mùj hrdý, u¹lechtilý, opravdový synu,
ké¾ dosáhne¹ dharmakáji.
Ké¾ nalezne tvá nektaru podobná øeè vnitøní touhy
dokonalost v sambhógakáji.
Nech» tvé spravedlivé a vdìèné, èisté srdce
pro¾ije nirmánakáju.114
Tato poslední, vzne¹ená slova mých rtù
buïte¾ jako vìèný zákon
neomylnì, nezru¹itelnì pohøbena v tvém srdci.
Aby po¾ehnání dévù a dákiní
sílilo tvého ducha a ¾ivot
a ochranní duchové nad tebou bdìli.
Tedy sly¹ moji modlitbu, pøiná¹ející rychle ovoce:
Buï s tebou láska zbo¾ných,
dvanáct bohyní nech» tì doprovází
vysokým Silmským sedlem.
183
Ochrana andìlù buï nad tvými cestami
na této pouti v pøí¹tích dnech.
Bezútì¹ný obraz tvého domova a polí
buï tobì napomenutím, ¾e v¹e je klamné.
Ve své sestøe, tetì a pøíbuzných
spatøuj uèitele, jen¾ rozptyluje blud
o svazku s blízkými pøíbuznými.*
V temnotì jeskyní èi samot
je to tr¾i¹tì, kde mù¾e¹ smìnit
vìènou bla¾enost za blud tohoto ¾ivota.**
V chrámu tvého tìla, Duchu zasvìceného,
se mohou setkávat bohové.115
Ve spasitelné stravì kopøivové polévky
skrývá se nektar, po nìm¾ tou¾í bozi.
*Právì uprostøed rodinného ¾ivota mù¾e èlovìk poznat, jak individualisticky si
poèíná ka¾dý èlen rodiny. V normálním pøípadì by se z toho mìl èlovìk pouèit,
¾e se má ve svých zøetelích odvrátit od rodiny, která tíhne ke svìtu, a spìchat
za ukonèením v¹ech strastí. Takové pouèení si v¹ak lidé berou jen vzácnì. Jdou
cestou nejmen¹ího odporu, chytají se individualisticky smý¹lejících bli¾ních
a pak jdou od zklamání ke zklamání. Teprve karmická zralost je nutí, aby se
pøestali øídit tímto bludem; karmicky zralý èlovìk zpøetrhává v¹echny svazky
a spìchá, aby dosáhl svobody.
**Osamocení je jógický stav, v nìm¾ se ten, kdo jej uskuteènil, mù¾e orientovat
buï k nejvy¹¹í realizaci, nebo i do svìta. Proto je nezbytné je¹tì pøed dosa¾ením
osamocení velmi mocnì usilovat o zru¹ení náklonnosti ke svìtu. Kdy¾ toho
èlovìk nedbá, pak mu toto osamocení uká¾e dobré cesty ke svìtským úspìchùm;
kdo se odvá¾í na tyto cesty vstoupit, skonèí v nevìdomosti a bludech a nejvy¹¹í
výsledek mu unikne.
184
Tvé hluboko pronikající bádání ve spisech
pøinese skvostné ¾nì krásných plodù.
Nenávist a neúcta tvého domova
stane se ti nejhlub¹í pobídkou k zbo¾nosti.
V uzavøeném tichu samoty
neporu¹ené hlasem zvíøat ani lidí
sídlí milost rychlého zrání siddhi.116
Být prost v¹í snahy o sebezáchovu
jest nebeským po¾ehnáním míruplného srdce.*
V neposkvrnìné krajinì u svatého chrámu
dosáhne¹ svou námahou jistìj¹ího úspìchu.117
Opravdu èistá, zbo¾ná víra
jest ctnost, vzcházející z horlivého úsilí.
Ve svaté zahradì poslu¹nosti
tryská pramen dokonání.
Pravda ¾ivota, zjevená od dákiní
jest odlouèení sansáry od nirvány.
Nauka Marpy Pøekladatele
tají nadìji nepomíjivé slávy.
*Pud sebezáchovy je projevem strachu o existenci. Strach v¹ak olupuje nejen
o duchovní svobodu, ale znemo¾òuje také, aby vyvstal stav buddhy. Proto
èlovìk musí strach o existenci vyhlazovat nièením pudu sebezáchovy. Komu se
podaøí vyhlazovat jej, ten upadá do pro¾ívání bla¾eností, které jsou nejprvnìj¹í
ozvou nelpìní na souèasné existenci.
185
A Milaräpova síla a námaha
jest pilíøem Buddhovy nauky.
Nosnou bytost pilíøe118 nech» nyní naplní
po¾ehnání v¹ech svatých kagjüpù,
po¾ehnání onìch svatých bohù
Demèhoga, Gjepadord¾e, Sangdü.
Po¾ehnání v¹ech vzne¹ených pravd,
po¾ehnání z pravdy ¾ivota zjevené od dákiní,
po¾ehnání milostivých dákiní,
po¾ehnání tìch, kteøí bydlí ve tøech obydlích,119
po¾ehnání vzne¹ených strá¾cù víry,
po¾ehnání svaté matky Kálí,120
po¾ehnání vzne¹ených bratøí ve víøe.
Buï po¾ehnána tvá pùsobnost v poslu¹nosti,
buï po¾ehnána posloupnost tvých ¾ákù,
mé vlastní po¾ehnání neomylnì platí tobì,
ve svém srdci skryj tato poslední napomenutí,
uskuteèni je vìrnì.ÿ
Po tomto zpìvu se Marpovo srdce naplnilo velkou radostí. Pak
mi ctihodná matka, guruova paní, podala dary k zaopatøení. Mezi
jiným ¹atstvo, boty, zásoby na cestu a øekla pøi tom: þMùj synu,
zde je nìkolik vìcí pro budoucí dobu. Pøijmi je jako malou pozornost
ode mne. Jsou mým posledním dárkem na rozchodnou tobì,
mùj synu. Pøeji ti ¹»astnou cestu. Ké¾ se zase uvidíme v po¾ehnan
ém, svatém ráji Urgjänu. Nezapomeò na poslední duchovní dary
a upøímnou modlitbu své matky, kterou nyní vyslovím.ÿ Podala mi
lidskou lebku naplnìnou obìtním vínem a zazpívala tuto hymnu:
186
þPozdravení milostivému Marpovi u jeho nohou!
Mùj synu, plný síly, trpìlivý,
stejnì osvìdèený v èekání i v utrpení,
synu vyvolený k nejvy¹¹í korunì,
zhluboka se napij nektaru bo¾ské pravdy svého gurua.
Pokojnì a jistì jdi svou cestou,
abychom se my, pøátelé, jednou shledali
v po¾ehnané svaté øí¹i.
Nezapomeò na své duchovní rodièe
a modli se k nim mnoho a silnì.
Skryj hluboko v sobì, co zná¹
z posilujících svatých spisù a øeèí.
Pokojnì a jistì jdi svou cestou,
abychom se my, pøátelé, jednou setkali
v po¾ehnané svaté øí¹i.
Nezapomeò na své duchovní rodièe,
vzpomínej jich pln vdìènosti,
vzpomínej èasto jejich dobrotivé péèe.
Nebeských poslù høejivý dech
buï ti èistým, mìkkým odìvem121.
Pokojnì a jistì jdi svou cestou,
abychom se my, pøátelé, jednou setkali
v po¾ehnané svaté øí¹i.
Buï pamìtliv ubo¾ákù bez pomoci v sansáøe,
cviè své srdce v nesobeckých citech.
Bøímì vysoké stezky mahájány
nes se silou plnou víry.
Pokojnì a jistì jdi svou cestou,
187
abychom se my, pøátelé, jednou setkali v po¾ehnané
svaté øí¹i.
Dagmema, vyvolená k velikému úkolu,
dává teï poslední pokyny synovi,
aby je hluboko nosil v srdci.
Ké¾ tì ochraòuje posvìcená láska nevìsty
a ké¾ my, syn a matka, milující se,
jako pøátelé se jednou setkáme
v po¾ehnané svaté øí¹i.
Ké¾ pøinesou tato vroucí pøání po¾ehnání
a ké¾ jsou placena èistou pobo¾ností.ÿ
Za tohoto zpìvu tøásl se Dagmemì hlas a dlouho zadr¾ovaná
bolest druhých propukla v slzách a vzlykání. Naposled jsem poklekl
pøed svým duchovním otcem a matkou a pozpátku jsem odcházel,
pokud jsem je¹tì mohl vidìt svého gurua. Vidìl jsem je tam v¹echny
stát s uslzenými tváøemi a veliké bylo moje pøání zase se vrátit.
Kdy¾ zmizeli z mého dohledu, ¹el jsem zase dál a je¹tì jednou jsem
je spatøil z jednoho kopce, mizící ¹edou skupinku. Mé srdce po nich
tou¾ilo a jen s muèivým úsilím jsem se od nich odtrhl. Pomyslel
jsem na to, ¾e jsem nyní obdr¾el úplné pravdy a ¾e nejsem schopen
dopou¹tìt se ji¾ nenábo¾enských èinù. O svém guruovi mohl jsem
celý ¾ivot rozjímat, jako by sedìl nad temenem mé hlavy122. Slíbil
mi, ¾e se spatøíme v pøí¹tím ¾ivotì ve svatých oblastech. Také jsem
chtìl odejít jen na krátký èas, abych uvidìl svou matku, která mi
dala ¾ivot. Pak jsem mohl pospí¹it zpìt ke svému guruovi.
S tìmito my¹lenkami v srdci jsem ¹el truchlivì dál, a¾ jsem do¹el
k domu lamy Ngogtön Èhödora. Zde jsme vzájemnì porovnali své
komentáøe a já jsem shledal, ¾e mne pøedèí ve výkladu tanter, ale
¾e nejsem daleko za ním v provádìní obøadù a ritù, nále¾ejících
188
k nauce, jako¾ i v jejich pou¾ití v bì¾ném ¾ivotì. Zato jsem ho
pøedèil v jiném smìru, ve znalosti nauk bohy inspirovaných a do
u¹í ¹eptaných.
Pak jsem ode¹el s nále¾itou uctivostí. V nadìji, ¾e se pozd
ìji zase setkáme, vydal jsem se na cestu domù. Po tøech dnech
jsem tam do¹el dík ovládání dechu, je¾ mi umo¾nilo vykonat cestu
v tomto krátkém èase.
Tak se to v¹echno sbìhlo: jak jsem obdr¾el pravdy v jejich
úplnosti, jejich vá¾né studium a po¾adavek významného snu, abych
opustil svého gurua a vrátil se domù.
Tak konèí Milaräpovo vyprávìní o jeho pátém záslu¾-
ném èinu.123
189
KAPITOLA IX
ODØÍKÁNÍ
Zklamání, které D¾ecün za¾il pøi svém návratu domù. Jeho slib vést
asketický ¾ivot a cvièit pohrou¾ení v samotì.
Opìt se tázal Räèhung: þCtihodný guru, splnil se tvùj sen, kdy¾
ses vrátil domù, èi byla tvá matka je¹tì na¾ivu?ÿ Tu odpovìdìl
D¾ecün: þNepøíznivý sen byl a¾ pøíli¹ pravdivý. Nebylo mi dopøáno
zastihnout na¾ivu svou matku.ÿ A Räèhung se ptal dál: þVyprávìj
nám, ctihodný guru, jaký jsi shledal svùj domov a s kým jsi se
setkal a jak tì lidé pøijali?ÿ
Nato pokraèoval D¾ecün: Nahoøe v horách potkal jsem pastýøe
v ú¾labinì, odkud bylo vidìt mùj dùm. Dìlal jsem cizince a dal jsem
si podrobnì vyprávìt o názvu místa, domech a jejich obyvatelích.
Kdy¾ jsem nakonec ukázal na svùj dùm a ptal jsem se na jeho
jméno a majitele, bylo mi øeèeno, ¾e se dùm jmenuje Ètyøi sloupy
a osm pilíøù a ¾e tam teï bydlí jen duchové, ponìvad¾ tam není
¾ádná ¾ivá bytost. Kdy¾ jsem se zeptal, proè je prázdný, co se
stalo s jeho obyvateli, zda se odstìhovali èi zemøeli, bylo mi øeèeno:
þDøíve v nìm bydlela vá¾ená rodina. Mìli jen jednoho syna, jemu¾
byl v¹echen majetek uloupen otcovými pøíbuznými po èasné smrti
jeho otce, proto¾e byla chyba v poslední vùli. Kdy¾ syn dospìl,
¾ádal dìdictví zpìt, ale byl odmítnut; tu se chopil èerné magie.
Seslal prokletí a kroupy na toto místo a zpùsobil mnoho ne¹tìstí.
Teï se v¹ichni tolik obáváme jeho ochranných bo¾stev, ¾e se nikdo
z nás neodvá¾í tam jít, ba ani skoro pohlédnout tím smìrem. Tak
le¾í v domì jen mrtvola matky toho jediného syna a bydlí tam zlí
duchové. Mìl také jednu sestru; ta opustila matèinu mrtvolu, ode¹la
¾ebrotou a nevrátila se. Také syn asi zemøel, proto¾e není o nìm
190
zpráv. Odvá¾í¹-li se tam jít, poutníku, najde¹ tam nìkolik knih.ÿ
Zeptal jsem se informátora, kdy se to v¹echno stalo, a on myslel,
¾e uplynulo asi osm let od smrti matky. Na krupobití a ostatní
ne¹tìstí zpùsobená synovou èernou magií si vzpomíná jen vzdálenì
z mládí. Co se stalo pøedtím, sly¹el jen od jiných lidí.
To mne ujistilo, ¾e mi obyvatelé vsi z obavy pøed mými ochrann
ými bo¾stvy neudìlají nic zlého. Av¹ak zpráva o smrti matèinì
a o zmizení mé sestry naplnila mé srdce starostí a zoufalstvím.
Skryl jsem se a¾ do slunce západu a hoøce jsem plakal. Po západu
slunce jsem ¹el do vsi a bìda, na¹el jsem dùm právì takový, jak jsem
o nìm snil. Krásný dùm, podobný kdysi chrámu, byl úplnì rozpadlý
a poboøený. Mnoho svatých knih bylo po¹kozeno de¹tìm a pokryto
vysokou vrstvou prachu a hlíny ze znièené støechy. Ptáci a my¹i
stavìli si v nich svá hnízda a spali tam. Kam jsem jen pohlédl,
v¹ude stejné zpusto¹ení a trosky. Tu mne pøemohlo zoufalství. Hledal
jsem cestu do vnìj¹ích místností a pøi¹el jsem na hromadu hlíny
a hadrù, zarostlou travou a plevelem. Jak jsem prohrabával tuto
hromadu, vypadly z ní lidské kosti a bezdìènì jsem cítil, ¾e to byla
mrtvola mé matky. Jala mne hluboká, nevýslovná touha.My¹lenka,
¾e ji¾ nikdy svou matku nespatøím, byla tak nesnesitelná, ¾e jsem
skoro ztrácel vìdomí. Tu jsem si vzpomnìl na nauky svého gurua.
Usedl jsem, duchovnì jsa spojen s duchem své matky a s bo¾skými
svìtci ¹koly kagjüpa; z kostí matèiných jsem udìlal podu¹ku a setrval
jsem v neru¹eném stavu klidu, v jasné, hluboké meditaci. Tehdy
jsem poznal, ¾e opravdu bylo mo¾né zachránit mého otce a matku
ze strastí a bídy sansárového bytí. Kdy¾ jsem po sedm dní a nocí
setrval v tomto stavu, povstal jsem ze samádhi124.
Ovocem tohoto pøemítání bylo vìdìní, ¾e v ¾ádném stavu sans
árového bytí nemù¾e být vìèné po¾ehnání. Rozhodl jsem se, ¾e
rozdrtím matèiny kosti na prach, smísím je s jílem a dám jím naplnit
cchacchy, malé skøíòky na relikvie. Zaplatit jsem za to chtìl
svazky svatých knih. Sám jsem pak chtìl jít do jeskynì Dagkar
191
Taso125 a tam setrvávat v nepøetr¾itém soustøedìní. Dnem i nocí
jsem tam chtìl sedìt, a¾ by smrt ukonèila mùj ¾ivot. Slíbil jsem
si, ¾e radìji zemøu sebevra¾dou, ne¾li bych popøál místa jakékoli
svìtské my¹lence. Prosil jsam dákiní a svá ochranná bo¾stva, aby
ukrátila mùj ¾ivot, kdybych se nìkdy chtìl spokojit s lehkými ná-
bo¾enskými cvièeními.
Kdy¾ jsem znovu a znovu promyslel toto rozhodnutí, sebral
jsem matèiny kosti. Pak jsem o¹krabal prach a ¹pínu ze svazkù svat
ých písem a vidìl jsem, ¾e jejich písmena jsou je¹tì jasnì èitelná.
Svazky na zádech, kosti v zástìøe, tak jsem odcházel. Nevýslovná
muka svírala mé srdce v nejhlub¹ím nitru. Ve svìtì u¾ nebylo nic,
èím by mne pokou¹el nebo poutal. Opakoval jsem svùj slib, ¾e se
po celý ¾ivot budu oddávat pøísné askezi, plnit pravdu a pevnì pøi
tom setrvám. V témìø ¹ílené náladì jsem zpíval sobì samému ver¹e
o pevném rozhodnutí:
Ty, milostivý, nepromìnný pane,
Marpo Pøekladateli { jak jsi mi pøedpovìdìl,
na¹el jsem uèitele, jen¾ mne uèí nestálosti vìcí,
ve svém domovì, ve vìznici poku¹ení.
Dej, a» po¾ehnáním tvé milosti
najdu víru a zku¹enost u tohoto uèitele.
V¹echny jevy ve své viditelnosti a trvání
jsou nestálé, nejisté, promìnné.
Zvlá¹tì v¹echno pozemské bytí
je neskuteèné a bez trvalého prospìchu.
A tak místo bezúèelného konání
chci hledat bo¾skou pravdu.
Za otcova ¾ivota byl jsem je¹tì nevzrostlý;
kdy¾ jsem se narodil a dospìl, otec mi zemøel.
192
Ale i kdybychom se byli spolu poznali { malý zisk!
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
Kdy¾ byla má matka ¾iva, já jsem byl dlouho vzdálen;
kdy¾ jsem pøi¹el domù, na¹el jsem matku mrtvou.
I kdybychom se v¹ak byli setkali { malý zisk.
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
Kdy¾ byla sestra doma, její bratr byl daleko;
kdy¾ pøi¹el bratr domù, sestra zabloudila.
I kdybychom se v¹ak byli setkali { malý zisk!
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
Kdy¾ nabízely se mi svaté spisy, úcta k nim chybìla;
kdy¾ jsem nalezl k nim úctu, byly po¹kozeny de¹tìm.
I kdybych se jim v¹ak byl døíve vìnoval { malý zisk!
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
Kdy¾ stál dùm pevnì, byl pán pryè;
kdy¾ se pán vrátil, le¾í dùm v rozvalinách.
I kdybych se mu v¹ak byl vìnoval { malý zisk!
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
193
V hojnosti zde bylo pole, chybìl hospodáø;
a kdy¾ zas pøi¹el, zpustlé bylo pole.
I kdybych se mu v¹ak byl vìnoval { malý zisk!
Chci tedy hledat bo¾skou pravdu,
odejít do jeskynì Dagkar Taso,
abych se cvièil v pohrou¾ení.
Majetku, domove, otèino,
jak jste jalové a prázdné,
jste koøistí bezbo¾níka.
Ale já, zasvìcenec, jdu získat vìènou pravdu.
Ó otèe, milostivý Marpo Pøekladateli,
nech» mám úspìch v pohrou¾ení o samotì.
Kdy¾ jsem v návalu nábo¾enského nad¹ení zazpíval tuto napùl
píseò, napùl hymnu, ode¹el jsem nejdøíve do domu svého døívìj-
¹ího domácího uèitele. Byl mrtev, ale ¾il zde jeho syn; jemu jsem
nabídl knihy s prosbou, aby uhnìtl z pozùstatkù mé matky cchacchu.
Obával se, ¾e by moje ochranná bo¾stva nav¹tívila jeho dùm,
kdyby pøijal knihy, ochotnì v¹ak slíbil, ¾e zhotoví cchacchu. Kdy¾
jsem mu øekl, ¾e ho moje ochranná bo¾stva nenav¹tíví, dám-li mu
knihy dobrovolnì, pøijal je. Potom zaèal dìlat cchacchu a já jsem
mu pomáhal. Hotové pak byly vysvìceny a ulo¾eny ve stúpì. Chystal
jsem se odejít, ale syn mého uèitele mne vyzval, abych u nìho
nìkolik dní zùstal. Chtìl hovoøit o starých èasech a slíbil, ¾e mi
dá, co nejlep¹ího bude mít. Øekl jsem mu v¹ak, ¾e si musím pospí-
¹it a nemám na rozhovory èas, proto¾e se ihned musím pohrou¾it
v meditaci. Pøesto naléhal, abych u nìho zùstal alespoò tuto noc,
aby mìl èas pøipravit pro mne trochu zásob pro dobu mých nábo-
¾enských cvièení.
Svolil jsem a on mi øekl: þVe svém mládí jsi nièil nepøátele èer-
194
nou magií. Ve zralém vìku ses stal nábo¾enským èlovìkem. Je to
opravdu velmi podivuhodné. V budoucnosti se jistì stane¹ svìtcem.
Jakého gurua jsi na¹el a které duchovní spisy jsi pøijal?ÿ Ptal
se mne se zájmem. Já jsem mu vyprávìl, ¾e jsem obdr¾el nauku
o velké dokonalosti a vylíèil jsem, jak jsem na¹el Marpu. Blahop
øál mi a navrhl, ¾e bych mìl opravit svùj dùm, o¾enit se s Dzese
a usadit se jako lama òingmapa. Vylo¾il jsem mu, ¾e Marpa se
o¾enil, aby slou¾il lidem. Kdybych ho chtìl následovat bez èistoty
jeho cíle a bez jeho duchovní síly, podobal bych se zajíci, který by
chtìl napodobovat lví skok, a to by mohlo skonèit jen pádem do
propasti zkázy. A dodal jsem: þJsem pøesvìdèen, ¾e nepotøebuji nic
jiného ne¾ ¾ivot v pohrou¾ení a v pobo¾nosti. V pozemském ¾ivotì
nemám zalíbení. Nejhlub¹ím smyslem v¹ech pøíkazù mého gurua
bylo, abych vedl ¾ivot poustevníka oddaného pohrou¾ení. Chci tedy
usilovat o to, abych ¾il ideálním ¾ivotem zbo¾ného kagjüpy k radosti
svého gurua, ve slu¾bì v¹em cítícím bytostem a v oddanosti
prazákladu svatého øádu. Tím chci osvobodit i své rodièe ze sans
árového bytí a nakonec být u¾iteèný i sobì samému. Nerozumím
nièemu ne¾ rozjímání a nemohl bych nic jiného vykonávat. Také
po nièem jiném netou¾ím. Potom, kdy jsem spatøil bídné trosky
svého domu a zbytky majetku mých zemøelých rodièù, vyvstalo ve
mnì nezru¹itelnì, ¾e v¹echno svìtské pachtìní je nesmyslné; a tak
ve mnì vzplálo pøání po ¾ivotì v pohrou¾ení. Pohodlný ¾ivot je
vhodný pro ty zbo¾né lidi, kteøí netrpìli tolik jako já a kteøí nemají
tak ¾ivì pøed oèima my¹lenku na smrt a peklo. Mne v¹ak okolnosti
pøesvìdèily pøíli¹ silnì o nezbytnosti celo¾ivotní nad¹ené nábo¾ensk
é oddanosti a hlubokého pohrou¾ení se a¾ do smrti, i navzdory
hladu a chudobì.*
*Kdo pracuje na svém osvobození a je spjat s nìkým ze svìta, pracuje i na
jeho osvobození. Tak zemøelí rodièe mohou být pro usilujícího èlovìka jistým
komplexem ve vlastní bytosti; jeho znièení ve svìtle nejvy¹¹ího probuzení je
spásou tohoto komplexu a tím i spásou jeho vlastních rodièù.
195
A zazpíval jsem se slzami v oèích:
Pozdravení vzne¹enému Marpovi u jeho nohou!
Ké¾ tvoje milost vede mne, ¾ebráka,
k osvobození od pozemských pout.
Bìda vám, vy svìtem pøipoutané
ne¹»astné bytosti,
jak hlubokou se stává bolest, myslím-li na vás,
jak tì¾kým utrpení, pokud okou¹ím va¹e.
Toèíme se a víøíme, a¾ klesneme do pekel;
komu pùsobí karma bolest a utrpení,
zasvì» svùj ¾ivot pravdì, to je nejlep¹í údìl.
Ty nepromìnný Pane, Dord¾eèhangu,
svou milostí posilni v ¾ebrákovi ¾ízeò po samotì.
Èasem mrhají hosté pozemského bytí,
je¾ je nestálé a plné klamù.
Jako by museli onemocnìt ¾alem starostí.
Mé pastviny, kde se pásly mé ovce, kozy a krávy,
na pùvabných pláních Gungthangu
teï nav¹tìvují zlí duchové.
Je to obraz samého klamu,
který mne vede k ¾ivotu v pohrou¾ení.
Mùj krásný dùm Ètyøi sloupy a osm pilíøù
podobá se teï lvímu doupìti,
U¾iteènost èlovìka, který rozumí pouze rozjímání a pohrou¾ení jako Milaräpa,
je mnohostranná. Napø. poznání karmy, moudrost a objektivní spravedlivost
mají pùvod právì v tomto du¹evním úsilí. Pravý jógin je proto u¾iteènìj¹í ne¾
archeolog, latináø, øeètináø nebo lozof urèitého druhu.
196
vì¾, ètyøi stìny a osm cimbuøí, devátým byla støecha,
teï vypadá jako oslí u¹i.
Je to obraz samého klamu,
z nìho¾ dychtím po ¾ivotu v pohrou¾ení.
Moje úrodné pole Ormùv trojúhelník
je teï zarostlé travou a plevelem.
Bratranci a v¹ichni moji pøíbuzní jsou pøipraveni
postavit se proti mnì jako nepøátelé.
I to jsou obrazy samého klamu,
z nìho¾ dychtím po ¾ivotu v pohrou¾ení.
Mùj vzácný otec Mila ©ergjal126 {
beze stopy zapadl jeho ¾ivot
a milovaná matka Òangccha Kargjän
je nyní hromádkou vybílených kostí.
I to jsou obrazy samého klamu,
z nìho¾ dychtím po ¾ivotu v pohrou¾ení.
Mùj knìz a uèitel Könèhog Lhabum
je nyní sluhou jako ostatní.
Mé svaté knihy, poklad Zákona,
byly hnízdem krys a ptákù.
I to jsou obrazy samého klamu,
z nìho¾ dychtím po ¾ivotu v pohrou¾ení.
Mùj soused a strýc Junggjal
je nyní na stranì mých nepøátel.
Jediná moje sestra Peta Gönkji
ode¹la a nikdo neví kam.
I to jsou obrazy samého klamu,
z nìho¾ dychtím po ¾ivotu v pohrou¾ení.
197
Ó milostivý, ó nepromìnný,
po¾ehnej mnì prosebníku v mé touze po samotì.ÿ
Kdy¾ jsem zazpíval tuto smutnou píseò, øekl mùj hostitel s povzdechem:
þSkuteènì, má¹ úplnou pravdu.ÿ A jeho paní prolila
mnoho slz. Pohled na ubohé ruiny mého rozpadlého domu zapùsobil
na mne tak hluboce, ¾e jsem v¾dy znovu vyjadøoval rozhodnutí
strávit ¾ivot jako poustevník v osamìlé meditaci. Také ve svém
srdci jsem znovu a znovu opakoval toto rozhodnutí. A opravdu se
nemusím kárat za to, ¾e jsem se cvièil ve zbo¾nosti a pohrou¾ení
a nemarnil èas svìtským ba¾ením.
Toto je ¹estý záslu¾ný èin, v nìm¾ je Milaräpa veden zde popsan
ými okolnostmi k nábo¾enskému ¾ivotu nejhorlivìj¹í oddanosti.
198
KAPITOLA X
POHROU®ENÍ O SAMOTÌ
D¾ecünova meditace v horské samotì; vnìj¹í zku¹enosti a psychicko-
fyzické výsledky; jeho písnì o tìchto zá¾itcích.
Dále se tázal Räèhung, na kterých místech se D¾ecün oddával
rozjímání a cvièil se v pokání a zbo¾nosti.
Nato odpovìdìl D¾ecün: Pøí¹tího jitra opatøil mne syn mého
uèitele pytlem mouky, koøenìným máslem, sýrem a jinými zásobami
a øekl: þTo ti poslou¾í za potravu ve tvé zbo¾né samotì.
Vzpomeò na nás ve svých modlitbách.ÿ S tìmito zásobami jsem
ode¹el. V prostorné jeskyni na jednom kopci za mým vlastním domem
usedl jsem k hlubokému rozjímání. Pøijímal jsem jen málo
potravy { jen jako koøení { a mé tìlo bylo vyèerpané a slabé; ale ve
své pobo¾nosti jsem udìlal velké pokroky. Tak vydr¾ely zásoby po
nìkolik mìsícù. Kdy¾ byly u konce a já nemohl del¹í èas vydr¾et
bez potravy, chtìl jsem si vyprosit u pastýøù na kopci trochu másla,
sýra a podobného a od rolníkù z roviny trochu mouky nebo zrní,
abych mohl setrvat v meditaci, ani¾ bych hladovìl.
Na své cestì k pastýøùm pøi¹el jsem ke stanu z jaèí srsti
a prosil jsem obyvatele, aby dali zbo¾nému èlovìku almu¾nu ko-
øení, másla a sýra. Nane¹tìstí se ukázalo, ¾e to byl stan mé tety,
která mne ihned poznala. Zuøíc, pustila své psy, které jsem odh
ánìl holí a kamením. Pak vybìhla i sama, ozbrojena stanov
ým kùlem, a køièela: þTy poskvrno svého vzne¹eného otce! Ty
vrahu svých pøíbuzných! Ty nièiteli své vlastní zemì! Proè jsi
sem pøi¹el? Jak mohl mít tvùj vzne¹ený otec takového syna!ÿ Pøitom
mne mlátila, jak mohla. Obrátil jsem se na útìk, ale proto
¾e jsem byl zesláblý hladem, klopýtl jsem o kámen a spadl
199
do rybníka, kde jsem se skoro utopil. Ona v¹ak zuøila dál.
Zvedl jsem se, jak jsem dokázal, opøel jsem se o hùl a zazpíval
jsem své tetì:
þKlaním se u nohou svého dobrotivého otce Marpy!
V ne¹»astném chmurném domovì, v temném údolí Ca,
podobni hrachu v køovinách byli jsme daleko rozptýleni
my tøi ne¹»astníci { zarmoucená matka a dva sirotci.
Zpùsobili jste to, nebo ne,
vzpomínáte si na to, teto a strýèe?
Jako ¾ebrák putoval jsem daleko;
neúprosný meè chudoby sklál matku.
Pro potravu a odìv se dala sestra na bludnou pou».
Neuti¹itelná touha obì je¹tì spatøit
hnala mne do mého rodného
kraje, zpátky do tohoto vìzení.
Ji¾ nikdy nespatøím milou tváø své matky.
Starost hnala mou sestru v dál.
Mé srdce køièí v nejhlub¹ích mukách.
A v¹echny ty strasti, v¹echna ta bída, kterou trpíme,
není to va¹e dílo, pøíbuzní?
To nevýslovné utrpení mne pøivedlo ke zbo¾nému ¾ivotu.
Oddávaje se rozjímání na osamìlém, tichém kopci,
o svaté nauce mého milostivého Marpy,
spotøeboval jsem zásoby a potravu k udr¾ení ¾ivota.
Vy¹el jsem, abych si vyprosil almu¾nu.
Jako se umírající zvíøe plazí k ochrannémnu úkrytu,
tak mne to táhlo pøed dveøe mé tety.
200
Smeèku divokých psù po¹tvala jsi na nalomené, slabé tìlo.
A je¹tì ses sama pøipojila divokým útokem.
Svými hrubými vyhrù¾kami, divokými kletbami
znovu rozmýchává¹ trpkost v mém srdci
a tvé rány stanovým kùlem
modøinami pokrývají mé ubohé tìlo.
Skoro jsi mne pøipravila o ¾ivot.
Mìl bych dost pøíèin nenávidìt tì.
Poslouchám v¹ak pøece rozkazù svého gurua.
Vzdej se i ty, teto, pomsty
a dej mi potravu nutnou k mému zbo¾nému úsilí.
Ó Marpo, pane, ty soucitem bohatý,
ve své milosti zmírni ¾ebrákùv hnìv.ÿ
Kdy¾ jsem vyslovil tato slova polo zpívaje a polo pláèe, nemohlo
se ji¾ zdr¾et slz dìvèe, které pøi¹lo za tetou. Té¾ moje teta
byla naplnìna lítostí a studem. Ode¹la do stanu a poslala mi po
dìvèeti hroudu másla a strouhaný sýr.
Pak jsem ¹el je¹tì k jiným stanùm. Nepoznával jsem nikoho
z jejich obyvatelù, ale zdálo se, ¾e v¹ichni znají mne. Civìli na
mne a ka¾dý mi dal bohatou almu¾nu; s ní jsem se vrátil do jeskyn
ì. Podle chování své tety jsem mohl soudit na pøijetí u strýce,
a proto jsem si umínil v ¾ádném pøípadì nejít tím smìrem. Ne¾ ná-
hoda tomu chtìla, ¾e jsem na své prosebné pouti pøi¹el k sedlákùm
horního údolí Ca právì pøed dveøe nového strýcova domu, kam
se pøestìhoval po ne¹tìstí. Poznal mne, vybìhl za mnou a køièel:
þI kdy¾ se u¾ podobám staré mrtvole, pøece jsem se tì doèkal!ÿ
Chtìl mne zabít a hodil po mnì kamenem, který mne skoro zas
áhl. Proto jsem utekl; on v¹ak házel ze v¹ech sil dále kamením.
201
Utíkal jsem dál, ale on vybìhl se ¹ípem a lukem v ruce a køièel: þTy
nièiteli ¾ivotù! Ty zrádèe! Nezpusto¹il jsi tuto zemi? Vy, sousedé
a venkované, teï tu máme na¹eho nepøítele. Pospì¹te sem!ÿ Støelil
po mnì nìkolik ¹ípù a mladí lidé ze sousedství házeli po mnì kamen
ím. Obával jsem se, ¾e se v odplatu za své èernomagické èiny
stanu obìtí jejich pomsty a vzteku, a hlasitì jsem køièel, abych
jim nahnal strachu svou magickou mocí: þMùj otèe a vy guruové
sekty kagjüpù! Vy tisíce krev pijících a víru støehnoucích bo¾stev!
Já, zbo¾ný, jsem pronásledován nepøáteli. Pomozte mi a pomstìte
mne. I kdy¾ zemru, vy, bohové, jste nesmrtelní!ÿ
Tato slova v¹echny polekala. Zadr¾eli mého strýce a nìkolik
z nich, kteøí mi byli naklonìni, postavilo se mezi nás. Jiní, kteøí
mne kamenovali, prosili za prominutí. Jen mùj strýc mi nechtìl dát
¾ádnou almu¾nu. Druzí mi v¹ak dali mnoho a s tím jsem se vrátil
do jeskynì. Bál jsem se teï, ¾e bych probudil hnìv lidí, kdybych
tam zùstal déle, a rozhodl jsem se odejít jinam. Té noci jsem v¹ak
mìl sen, který mi poruèil, abych je¹tì nìkolik dní zùstal, co¾ jsem
také uèinil.
Dzese (která mi byla v dìtství zaslíbena) zaslechla o mé pøí-
tomnosti a pøi¹la ke mnì s dobrou potravou a nápojem. Velmi
plakala a objímala mne. Kdy¾ mi líèila smrt matèinu a sestøin odchod,
propadl jsem zármutku a hoøce jsem plakal. Pak jsem jí øekl:
þJak jsi vìrná, ¾e ses je¹tì neprovdala.ÿ Odpovìdìla: þLidé mìli
takový strach pøed tvými ochrannými bo¾stvy, ¾e mne nikdo nepo-
¾ádal o ruku. Ani bych ji nebyla nikomu podala. Je to krásné, ¾e
ses zasvìtil nábo¾enskému ¾ivotu. Co chce¹ udìlat se svým domem
a polem?ÿ Porozumìl jsem jejímu pøání a doufal jsem, ¾e by z ná-
bo¾enského hlediska staèilo, kdybych se za ni modlil, kdy¾ jsem se
díky milosti svého gurua vzdal v¹eho svìtského ¾ivota. Musil jsem
v¹ak øíci nìco, co by odstranilo i její vnìj¹í pochyby. Proto jsem
jí øekl: þPotká¹-li mou sestru, dej jí dùm a pole. Dokud nepøijde,
u¾ívej je sama. Je-li má sestra mrtvá, je obojí tvoje.ÿ Zeptala se
202
mne: þNechtìl bys je mít sám?ÿ Odpovìdìl jsem jí v¹ak: þBudu si
hledat jídlo jako my¹i a ptáci; nebo se budu postit a zemru; proto
nepotøebuji ¾ádného pole. Budu pøebývat v jeskyních a odlehlých
koutech, k tomu nepotøebuji dùm. Vím, ¾e bych pøi smrti musil
tady zanechat v¹echno, i kdybych celý svìt vlastnil. Vzdám-li se
v¹eho ji¾ nyní, bude to po¾ehnáním v ¾ivotì tomto i pøí¹tím. Usiluji
o ¾ivot, který je v protikladu k doufání svìtských lidí. Proto ji¾
na mne nemysli jako na ¾ijícího èlovìka.ÿ
Tu se mne ptala: þJsou tvá cvièení také v protikladu ke cvièen
ím jiných zbo¾ných lidí?ÿ Odvìtil jsem: þPøirozenì jsou v protikladu
s cvièeními pokrytcù, kteøí nosí mni¹ský ¹at jen pro vnìj¹í
úctu a svìtské cíle: pro slávu a pozemskou velikost se uèí zpamìti
obsahu jedné nebo dvou knih. Málo se v¹ak li¹ím od skuteènì zbo¾-
ných lidí, i kdy¾ nále¾ejí k jiným naukám a smìrùm, kdy¾ nejsou
takoví, jak jsem teï øekl. Nemù¾e být velký rozdíl mezi jedním
a druhým cílem, tak¾e nemohu být v protikladu k ¾ádnému z nich.
Pokud ov¹em nejsou tak upøímní jako já, musí být v protikladu
k mé víøe.ÿ
Nato øekla: þJak to v¹ak pøijde, ¾e tvùj zevnìj¹ek je tak chudý
a ubohý, daleko hor¹í ne¾ u nejhor¹ího ¾ebráka? Nikdy jsem nevid
ìla nìco podobného. K jakému zvlá¹tnímu smìru mahájánské
nauky patøí¹?ÿ Vyprávìl jsem jí, ¾e sleduji nejvy¹¹í nábo¾enský
smìr mahájány; nazývá se Stezka dokonalého sebezøeknutí, abych
dosáhl v tomto ¾ivotì buddhovství. A pro tento cíl musíme opustit
v¹echny pozemské vìci a pøání.
Tu se opìt ujala slova: þVidím, ¾e cvièení tvé nauky je úplnì
odli¹né od jiných, a jak vidím a sly¹ím od tebe, nemù¾e být cvi-
èení této dharmy nijak lehké. Jiné stezky by byly lehèí.ÿ Odpov
ìdìl jsem: þJógin, který je¹tì lpí na nìèem pozemském, nemù¾e
dosáhnout mého ideálu pravého odevzdání se. Domnívám se, ¾e ti
upøímní hledaèi boha, kteøí je¹tì lpí na ¾lutém rouchu, mají je¹tì
malièkou zálibu ve svìtském výjimeèném postavení. Kdyby se v¹ak
203
i toho zbavili, jsem pøesvìdèen, ¾e mezi nimi a mnou je veliký rozdíl
v pokroku a úspìchu na cestì k buddhovství. To bys v¹ak dnes je¹tì
nepochopila. Cítí¹-li to pøece, mìla by ses vìnovat nábo¾enskému
¾ivotu. Necítí¹-li se je¹tì k tomu zralou, pak se raduj z domu a pole,
jak jsem u¾ øekl, a jdi radìji domù.ÿ Nato odpovìdìla: þTvùj dùm
a pole nemohu pøijmout. Mìl bys je dát své sestøe. Ráda bych se zasv
ìtila nábo¾enskému ¾ivotu, nedovedla bych v¹ak být tak zbo¾ná
jako ty.ÿ A s tìmi slovy ode¹la.
Kdy¾ se má teta dovìdìla, ¾e se nechci starat o dùm a pole
a ¾e jsem se rozhodl poslouchat pøíkazù svého gurua, pomyslila si,
¾e by je snad mohla pro sebe získat. Pøi¹la tedy ke mnì se zásobou
jeèné mouky, másla, èhangu a jiných potravin a øekla: þDøíve,
kdy¾ jsem byla je¹tì nevìdomá, ¹patnì jsem s tebou nakládala.
Ponìvad¾ jsi v¹ak, synovèe, nábo¾ensky zalo¾ený èlovìk, musí¹ mi
odpustit. Kdy¾ dovolí¹, budu obdìlávat tvé pole a starat se ti o potravu.
ÿ Souhlasil jsem s ní a øekl: þBudi¾; dej mi mìsíènì mouky
z dvaceti mìr jeèmene; ostatní si mù¾e¹ nechat a mù¾e¹ pole obd
ìlávat.ÿ Potì¹ená takovým obchodem ode¹la. Po dva mìsíce mi
dávala smluvenou mouku. Pak pøi¹la zase a øekla: þLidé øíkají,
¾e tvá ochranná bo¾stva by mi mohla ¹kodit tvými magickými silami,
kdy¾ pole obdìlávám.ÿ Uklidnil jsem ji slovy: þProè bych
mìl je¹tì teï pou¾ívat magických sil? Ty si v¹ak vyslou¾í¹ zásluhu,
kdy¾ bude¹ nadále obdìlávat pole a mnì dávat potravu, jako to
dìlá¹.ÿ Tu zvolala: þA» tedy mám jistotu, pøísahej, ¾e u¾ nikdy
nepou¾ije¹ kouzel. To pøece mù¾e¹ udìlat.ÿ Nevìdìl jsem pøesnì,
co má za lubem, pokládal jsem v¹ak za správné pøísahat podle
jejího pøání, abych se v¹em zalíbil. Tak jsem ji uklidnil a spokojen
ì ode¹la.
Tou dobou jsem pøes trvalé pohrou¾ení nemohl zjistit ¾ádnou
známku pokroku ve vìdìní nebo pocitu extatického tepla. Zaèal
jsem mít starost, co bych mìl dál dìlat. Jedné noci jsem ve snu oral
velice ztvrdlý kus zemì, co¾ vyèerpávalo v¹echny mé síly. V zou-
204
falství, ¾e nejsem s to je zorat, jsem se chtìl vzdát této práce.
Tu se v nebeských vý¹inách objevil mùj milovaný guru Marpa
a napomínal mne: þMùj synu, napni v¹echnu svou sílu vùle a orej
dál, podaøí se ti to, i kdy¾ je pùda sebetvrd¹í.ÿ Marpa pak sám
vedl spøe¾ení, zem se pak vzdala a dala se docela lehce zorat.
Pole dalo bohatou ¾eò. Kdy¾ jsem procitl, mìl jsem ze snu velikou
radost.
Napadlo mne, ¾e sny jsou klamným zrcadlením vlastních my¹-
lenek, které by ani nevìdomí pros»áèkové nebrali vá¾nì, a ¾e jsem
naivnìj¹í ne¾ nejvìt¹í blázen, nechám-li se øídit sny. Proto¾e to
v¹ak vypadalo jako znamení, ¾e mé úsilí bude korunováno úspì-
chem, budu-li se oddávat horlivì a vytrvale rozjímání, zaradoval
jsem se a zazpíval v této náladì píseò, která mi mìla udr¾et pravý
význam snu v pamìti:
K tobì, Pane, vzná¹ím svou prosbu.
Dopøej mi, ¾ebrákovi, setrvat v samotì.
Na pole pokojného vìdomí dávám
vodu a hnùj pevné víry.
Vkládám v ni dobré semeno neposkvrnìného srdce;
jako huèící hrom duní nad ní ¾havá modlitba.
Jako vlahý dé¹» sná¹í se na ni milost.
Pluhu a volùm nerozptýlené mysli
dal jsem radlici rozumu a pravé nauky.
Voli, vedeni silnou jistou rukou
na tvrdé uzdì nedílného cíle,
povzbuzováni bièem nikdy neumdlévající horlivosti,
lámou tvrdou zemi nevìdomosti, povstalou ze zlého chtíèe,
a vyvracejí kameny ve høíchu ztrnulé povahy,
vykoøení ka¾dé pokrytectví.
205
Karmickými zákony pravdy pak jako pod srpem
padá k zemi vzne¹ený ¾ivot.
A zralé plody nejvy¹¹í pravdy
plní stodoly, je¾ se vymykají pøedstavì.
Sami bohové pak pra¾í a melou tento drahocenný pokrm,
jej¾ nyní obdr¾í mé pokory plné chudé bytí,
kdy¾ hledám pravdu.
Tak nacházím vysvìtlení svého snu:
ze slov nezraje pravé ovoce.
Z pouhého popisu nevyroste pravé vìdìní.
Kdo se v¹ak oddává svatému sna¾ení,
musí cvièit setrvání a horlivost v soustøedìní.
Kdy¾ sná¹í bolestné námahy pøi horlivém hledání
a pln peèlivosti se pídí, potom mù¾e nalézt to drahocenné.
Takový budi¾ èestný boj o pravdu,
prost pøeká¾ek a ru¹ení na stezce.
Po tomto zpìvu jsem se rozhodl, ¾e budu pokraèovat ve
svých meditacích v jeskyni Dagkar Taso. Kdy¾ jsem byl právì
na odchodu, pøi¹la má teta se ¹edesáti mìrami jeèné mouky,
se ¹atem z kouskù ko¾e¹in, s dobrým odìvem a hroudou másla
smí¹eného s tukem a øekla: þMùj synovèe, tím zde má¹ zaplaceno
za své pole, které mi teï patøí. Vezmi si to a odejdi
na nìjaké vzdálené místo, kde bych tì ji¾ ani nesly¹ela
ani nevidìla. Proto¾e moji sousedé øíkají ,Thöpaga nám pøinesl
mnoho ne¹tìstí; bude¹-li s ním nadále co mít a musí¹-li mu
být k slu¾bám, pak nám jistì pøinese je¹tì víc ¹kody a snad
usmrtí i poslední zdìj¹í lidi. Radìji døív zabijeme vás oba.`
Proto bude jistìj¹í, prchne¹-li odtud nìkam jinam. A nechce¹-li
206
ty odejít, proè bych jim mìla padnout do rukou já? Urèitì by
mne zabili.ÿ
Vìdìl jsem, ¾e lidé tak nehovoøili, a proto jsem jí odpovìdìl:
þKdybych nebyl vìren svému nábo¾enskému slibu, pou¾il bych
svých magických sil, abych pole zase dostal, zejména proto, ¾e
jsem nepøísahal, ¾e bych to za tìchto okolností neuèinil. Svou magickou
silou bych tì mohl okam¾itì promìnit v bledou mrtvolu.
A pøece tak neèiním. Na kom bych mìl cvièit svou trpìlivost, ne-li
na tom, kdo mi èiní bezpráví? Kdybych dnes v noci zemøel, co
by mi bylo platné pole nebo tyto vìci zde? Trpìlivost je to, co je,
jak se praví, nejkrat¹í stezkou vedoucí k buddhovství, a na tobì,
teto, ji musím cvièit. Vy jste to také byli, ty a strýc, kdo jste
mne dovedli k tomuto ¾ivotu v odøíkání. Jsem vám za to obìma
ze srdce vdìèen a odplatou za va¹e èiny se za vás budu modlit,
aby vám bylo v pøí¹tích ¾ivotech umo¾nìno dosáhnout buddhovstv
í. A chci ti dát nejen to pole, ale i dùm.ÿ Pak jsem jí pøesnì
v¹e vylo¾il a øekl závìrem: þProto¾e mùj ¾ivot je zasvìcen hledání
pravdy, netou¾ím po nièem jiném ne¾ po naukách svého gurua.
Tak ti mù¾e být dùm i pole vítáno.ÿ Pak jsem zazpíval následuj
ící píseò.
Ty, Pane, mùj guru, díky tobì jsem asketou,
mé blaho a bída, Pane, jsou ti známy.
V síti karmy je zapøa¾eno v¹echno sansárové bytí;
kdo se do ní chytí, ztrácí stezku spásy.
Lidstvo pilnì sklízí zlé èiny
a toto konání znamená hoøet v pekle.
Laskavé slovo dìtí a pøíbuzných je démonùv zámek;127
jej budovat znamená zøítit se v plamenná muka.
207
Hromadit majetek znamená shroma¾ïovat statky druhých
lidí;
a v¹e nahromadìné jsou jen zásoby pro nepøítele.
Radovat se z vína a èaje rovná se smrtícímu nápoji;
¾ivotní stezka spásy opíjí toho, kdo ji pøijímá.128
Tetiny peníze za mé pole jsou vyrvány lakotì;
stravovat se z nich, to by pøineslo
znovuzrození mezi temnými duchy.
Rada mé tety byla plodem hnìvu a msty;
opìtovat je by kolem rozpoutalo znièení a zmatek.
Co vlastním, pole a dùm a v¹e,
vezmi si, teto, a buï ¹»astna.
Tupení lidí vymazávám v pravé modlitbì,
uspokojím bo¾stva svou horlivou prosbou.
Soucitem podmaòuji démony,
bezvìrce pou¹tím po vìtru
a obracím svého ducha vzhùru.
Ty, nepromìnný, jen¾ jsi pln milosti,
po¾ehnej mému ¾ivotu v samotì.
Po této písni mi teta øekla: þMusí¹ být opravdu nábo¾enský
èlovìk, mùj synovèe; je to chvályhodné.ÿ A uspokojena ode¹la.
Tento zá¾itek se mne bolestnì dotkl; na druhé stranì mi v¹ak
odpadla starost o pole a dùm. Rozhodl jsem se, ¾e nyní ihned odejdu
do jeskynì Dagkar Taso, abych se dál oddával pohrou¾ení. Pro-
208
to¾e mi tato jeskynì poskytla ochranu, kdy¾ jsem kladl základy
k samádhi (stavu klidu), byla pojmenována Kangcchugphug (Sluj,
kde * sedìl na svých nohou). Pøí¹tího jitra jsem se vydal s vìcmi,
které mi pøinesla teta jako kupní cenu, a s malým zbytkem døívìj-
¹ích zásob na cestu a pøi¹el jsem k jeskyni Dagkar Taso. Líbila se
mi a usedl jsem. Zhotovil jsem si velkou tvrdou podu¹ku jako sedadlo,
slo¾il na nì své pøikrývky a uèinil jsem slib, ¾e nesestoupím
ani nikam do vesnice ani k lidským obydlím.
A¾ do dosa¾ení v¹ech siddhi setrvám zde v odlouèení,
a kdybych umíral hladem, nepùjdu hledat almu¾nu;
jinak nech» se udusím prachem.
I kdyby mi hrozilo zmrznutí, nesestoupím do údolí pro
teplý ¹at;
i kdybych mìl zemøít zoufalstvím, nesestoupím do údolí
pro svìtskou radost.
I kdybych trpìl neduhem, nesestoupím do údolí pro léky.
Nevynalo¾ím ani nejmen¹í hnutí svého tìla pro pozemské
cíle,
proto tìlo, slovo a srdce zasvìcuji
jedinì zápasu o buddhovství.
Pomozte mi, guruové, bohové a dákiní, pomozte tento slib
dodr¾et
a po¾ehnejte mému úsilí.
Dákiní a bo¾stva, ochraòující víru, pomozte vyplnit mou
touhu;
po¹lete mi pomoc, kterou budu potøebovat.
Je¹tì jsem pøipojil: þKdybych poru¹il tento svùj slib, nech»
*Milaräpa
209
bo¾ské bytosti, které chrání víru, ihned ukonèí mùj ¾ivot. Nebo» je
lépe zemøít ne¾ vést ¾ivot bez touhy po pravdì. A ké¾ potom milost
mého gurua a dévù vede mùj pøí¹tí ¾ivot k nábo¾enskému úsilí
a naplní jej pevností a obezøetností, s nimi¾ bych vítìznì pøekonal
v¹echny pøeká¾ky na Stezce.ÿ
Kdy¾ jsem uèinil tento slib, zazpíval jsem na posvìcení
svých slibù:
Následuji Nárópu na stezce spásy.
Ké¾ dopøeje mi, ¾ebrákovi, setrvat v osamocení!
Nebudou mne svádìt radosti klamného svìta
a zesílí ve mnì klid pohrou¾ení.
Nech» nezaniknu v nevìdomém tichu,
kvìt nejvy¹¹ího vìdomí a» ve mnì rozkvete.
Nech» mne neru¹í víøení pozemských my¹lenek
vytvoøených myslí,
bujný pupenec Nestvoøeného ve mnì a» rozpukne.
Nech» nekalí nekliduplný svár mysli mé osamìní,
nech» zraje ovoce moudrosti a zku¹enosti.
Neru¹ mne, Máro, se svým matoucím vojem,
nech» mám ve vìdomí mír vlastního duchovního bytí.
Nenech mne pochybovat o stezce a nauce
a nech mne kráèet ve stopách mého duchovního otce.
Ó milostivý pane, ty nepromìnného tìla,
po¾ehnej mi, ¾ebrákovi, abych setrval v odlouèení.
210
Po této modlitbì setrval jsem dále v pohrou¾ení a ¾il jsem jen
z trochy mouky, kterou jsem smísil se v¹ím, co jsem na¹el k jídlu.
Získal jsem duchovní znalost mahámudry (velkého symbolu); mé
tìlo v¹ak bylo pøíli¹ slabé, abych mohl ovládat psychofyzické a nervov
é proudy a síly svého systému. Tak jsem nemohl dosíci extatick
ého vnitøního tepla a zùstal jsem dále velmi citlivý na chlad.
V nejhlub¹í oddanosti jsem se modlil ke svému guruovi a jedné
noci jsem mìl ¾ivý sen èi spí¹e zjevení v nadvìdomém stavu. Pøi¹ly
mnohé paní, které pøinesly v¹emo¾né potraviny pro púd¾u (nábo-
¾enský obøad). Øíkaly, ¾e je poslal mùj guru Marpa, aby mne vyu-
èovaly v nábo¾enských tìlesných cvièeních.
Tak jsem zaèal provádìt trojí cvièení pìstìní tìla, slova a my¹-
lenky a rozvinul extatické fyzické teplo. Tu mne pøepadlo po roce
pøání po malém oddechu a chtìl jsem se právì vydat na cestu, kdy¾
jsem si vzpomnìl na svùj slib a zazpíval sám sobì tuto výèitku:
Ó Dord¾eèhangu, ty, jen¾ v Marpovì tìle
dopøává¹ mnì, ¾ebrákovi, setrvat v samotì!
Ó ty podivný Milaräpo,
ke svému napomenutí sly¹ tato slova:
Vzdálen jsi v¹ech lidských bytostí,
je¾ by mohly s tebou vymìnit sladké øeèi.
Cítí¹ se osamìlým, hledá¹ rozptýlení,
a pøece je bez pøíèiny tvé hledání.
Neru¹ své vìdomí, udr¾uj je v míru,
kdy¾ prchá v my¹lení, plní se bohu vzdálenými tu¾bami.
211
Potlaè pøání po rozptýlení, dr¾ na uzdì my¹lenky,
kdybys propadl moci poku¹ení,
rozptýlí¹ svou pobo¾nost ve vìtru.
Nebloudi kolem, setrvej spokojen v klidu,
o kámen by se mohla udeøit tvá noha.
Nezvedej hlavu, hluboko ji skloò,
nebo» pozdvi¾ena hledá nicotnosti.
Nespi, setrvej v modlitbì,
nebo» spícího tì pøepadne
pateronásobný jed nevìdomosti.129*
Po tomto zpìvu sebepokárání jsem nepøetr¾itì po víc ne¾ tøi
roky setrvával dnem i nocí ve svých meditacích. Mé duchovní vì-
dìní se prohloubilo a rostlo. Ale mé zásoby jeèné mouky byly vy-
èerpány. Zvykl jsem si na hladové jídlo dvaceti mìr jeèné mouky
roènì, ale ani toho ji¾ nebylo. Tak jsem mìl zemøít, ani¾ jsem dos
áhl buddhovství; bylo by to v¹ak hanebné pøeru¹ení mého vìèného
*Tyto zkou¹ky znamenají jemná poku¹ení, jim¾ témìø ka¾dý slab¹í èlovìk
podléhá bez odporu. Nepokládá za poku¹ení prostou pohnutku po odpoèinku
nebo po du¹evním uvolnìní, jaké poskytuje spoleènost. A pøece hrubá nebo
jemná poku¹ení pøicházejí právì v dobì, kdy usilující èlovìk vnitønì ¹plhá
k podstatnému mystickému výsledku. A usilující èlovìk nechá neodpovìdnì
sklouznout opìt dolù bøímì, je¾ donesl na úpatí nebo na svah hory uskuteènìní.
Za to v¹ak platí snahou, která nepøiná¹í výsledek. To znamená, ¾e nejrychlej¹í
cesta k podstatnému mystickému výsledku vede pøes neteènost ke v¹em
poku¹ením, která jsou reakcí na zøeknutí. Zøeknutí toti¾ vyèi¹»uje pole osobního
denního vìdomí; realizace této èistoty je závislá na dobì, po ni¾ se organismus
pøizpùsobuje pro její pøijetí. A toto pøizpùsobování nesnese ¾ádnou poruchu,
proto¾e je projevem zrodu; staèí tedy malá úleva ve vývojovém procesu, aby
zesílily staré podmínky ¾ivota, je¾ odpovídaly sansárovým procesùm. Milaräpa
mìl dobrého génia, jen¾ ho pøevedl pøes úskalí tzv. jemných zkou¹ek.
212
vývoje. Myslel jsem na to, jak se svìt¹tí lidé radují, kdy¾ získají
jednu nebo dvì sikky zlata, a jak jsou ne¹»astní, kdy¾ je ztratí. Jak
nekoneènì vzácnìj¹í byl mùj ¾ivot, zasvìcený buddhovství. I kdyby
byl celý vesmír naplnìn zlatem, je¹tì nekoneènì vzácnìj¹í je ¾ivot,
zasvìcený buddhovství. Na druhé stranì by bylo lépe zemøít ve
svém nábo¾enském úsilí ne¾ poru¹it svùj slib. Co jsem mìl dìlat?
Tu mne napadlo, ¾e by nebylo poru¹ením slibu, nýbr¾ roz¹íøením
mé pobo¾nosti, kdybych si k vý¾ivì hledal potravu, ani¾ bych sestoupil
k lidským obydlím. Vy¹el jsem tedy pøed svou jeskyni Dagkar
Taso; na¹el jsem tam nìkolik slunných míst s dobrými prameny,
u kterých rostly kopøivy. Pøesunul jsem se tam.
®il jsem nyní jen o kopøivové polévce a setrvával jsem ve svém
pohrou¾ení.* Mé tìlo nepokrýval ¾ádný odìv a nesytil je ¾ádný
opravdový pokrm. Scvrklo se v kostlivce a zezelenalo jako kopøivy,
i vlasy mìly zelenavý odstín.
Èasto jsem s obzvlá¹tní úctou pozoroval svitek, jej¾ mi dal
mùj guru. Nìkdy jsem si jej kladl na hlavu a nì¾nì jej hladil, to
uklidòovalo ¾aludek, i kdy¾ jsem nemìl nic k jídlu. Mnohdy jsem
musel dokonce øíhat (jako bych se byl mnoho najedl). Jednou èi
dvakrát jsem ji¾ byl rozhodnut svitek otevøít a pøeèíst. Znamení
mi v¹ak øekla, ¾e èas k tomu je¹tì nepøi¹el.
Asi o rok pozdìji ¹li náhodou kolem lupièi z obchodního místa
*Pøi hledání nejvy¹¹ího cíle je problém jak se zachovat k askezi, jejím¾ smyslem
je omezování stravy. Vyhovuje-li nìkdo touze po jídle, mù¾e to znamenat, ¾e
pud sebezáchovy nemizí, ale zùstává v plné síle. Podstatné omezování stravy
v¹ak mù¾e vést k takovému úbytku ¾ivotní síly, ¾e se èlovìk nemù¾e vnitønì
zamìøit s nále¾itým dùrazem na nejvy¹¹í cíl. Proto ezoterická pouèka stanoví, ¾e
usilující èlovìk smí pøijímat dostatek potravy za pøedpokladu, ¾e to bude èinit
k poctì bo¾í. Pøitom se mu ponechává k pøezkoumání, zda v pøijímání potravy
rozhoduje chtíè, nebo poznání nezbytnosti zachovat tìlo. Rozhoduje-li chtíè, je
èlovìk povinen podstoupit askezi. Je-li jeho zájem o nejvy¹¹í uskuteènìní tak
veliký, ¾e by pro nìj obìtoval ¾ivot, pak na tom, zda pøijímá potravy málo nebo
hodnì, vùbec nezále¾í.
213
Kjidong bez koøisti. Nejprve pøede mnou utíkali, jako by spatøili
nìjakého bhútu (zlého ducha). Kdy¾ jsem je ujistil, ¾e jsem lidská
bytost, poustevník, mínili sice, ¾e na to nevypadám, pøi¹li v¹ak
blí¾, aby si mne prohlédli. Prohledali ka¾dý kout, ka¾dý výklenek
mé jeskynì a nakonec se mne zeptali: þKde má¹ potraviny? Dej
nám nìco a velkoryse ti to vrátíme, jinak tì zabijeme.ÿ Tak mi
vyhro¾ovali. Øekl jsem jim, ¾e ¾iji jen o kopøivách a ¾e i kdybych
mìl nìco jiného, nedostali by to násilím. Nebo» byli dosti hrubí, aby
mne potupnì vyzvedli. Odpovìdìli, ¾e mne nechtìjí oloupit a ¾e jim
je lhostejné, jestli mne urá¾ejí. Mínil jsem v¹ak, ¾e by si mohli získat
zásluhy. Nato øekli: þDobøe, je¹tì tì nadzvedneme.ÿ Vyzdvihli
mne a nìkolikrát nechali upadnout na zem. Mé ubohé zesláblé tìlo
velmi bolelo. A pøece jen jsem mìl s nimi soucit a proléval jsem
slzy. Jeden z nich, který se tohoto krutého zacházení neúèastnil,
zvolal: þPøátelé, ten èlovìk je opravdu lama. A kdyby jím i nebyl,
takovýmhle hanebným zacházením se slabým èlovìkem se neproslav
íte. Pøece není vinen na¹ím hladem. Dejte mu proto pokoj.ÿ
A øekl: þPoustevníku, obdivuji tì, jak sná¹í¹ takové zlé nakládání.
Neúèastnil jsem se ho, proto na mne vzpomeò ve svých modlitb
ách.ÿ Ostatní v ¾ertu dolo¾ili: þProto¾e jsme tì zvedali, pojmi
i nás do ochrany svých modliteb.ÿ Ten druhý v¹ak øekl: þUdìlá
to, to si mù¾ete být jisti { i kdy¾ jinak.ÿ Pak zmizeli, hlasitì se
smìjíce. Nemìl jsem ani pøání ani úmysl je proklínat. Pøece v¹ak
do¹li bo¾í odplaty. Nebo», jak jsem se pozdìji dozvìdìl, byli zatèeni
místodr¾itelem provinèního mìsta. Vùdce byl popraven a v¹ichni
ostatní oslepeni, vyjímaje toho, který mne netupil.
Asi o rok pozdìji byly v¹echny mé ¹aty obno¹eny; zbývalo jen
nìkolik hadrù ze ¹atù, je¾ mi dala teta jako kupní cenu, a pytel,
v nìm¾ bývala mouka. Myslel jsem na to se¹ít hadry v jakousi
pokrývku; ne¾ k èemu, musím-li snad této noci zemøít? Mnohem
lépe, zùstanu-li ve svém soustøedìní. Polo¾il jsem tedy roztrhanou
ko¾e¹inu pod sebe (její konce omotal kolem sebe), jak to ¹lo; horní
214
èást jsem pøikryl prázdným bídným pytlem od mouky. Ostatními
útr¾ky ¹atù pøikryl jsem je¹tì to nejnutnìj¹í. Posléze v¹ak bylo
v¹e tak roztrháno, ¾e to ji¾ nemohlo slou¾it jako pøikrývka. To se
mi zdálo být pøehnaným sebepopíráním a chtìl jsem hadry se¹ít.
Nemìl jsem v¹ak niti ani jehly. Tedy jsem ovinul hadry ve tøech
kusech kolem tìla, na tøech místech jsem je svázal a stáhl jsem je
jakýmsi provazovým opaskem. V tomto odìvu jsem trávil své dny
tak dobøe, jak jen to ¹lo, a v noci mne chránil zbytek roztrhané
ko¾e¹iny a pytel trochu pøed chladnem.*
Tak jsem setrval asi je¹tì dal¹í rok pohrou¾en ve své meditaci,
a¾ jsem jednoho dne zaslechl hlasy mnoha lidí. Vyhlédl jsem ven
a spatøil, ¾e se k jeskyni blí¾í lovci s mno¾stvím zvìøe. Kdy¾ mne
shlédli, zvolali nejbli¾¹í: þTo je bhúta!ÿ a utíkali pryè. Ti, co pøi¹li
pozdìji, nevìøili ve zlého ducha za bílého dne a mínili, ¾e by se mìli
je¹tì jednou podívat, zda tam je¹tì je. Kdy¾ zjistili, ¾e ano, zaèali se
bát i ti staøí lovci, kteøí pøi¹li nakonec. Vyprávìl jsem jim v¹ak, ¾e
jsem poustevník a ¾ádný bhúta a ¾e jsem se v tomto stavu ocitl jen
z nouze o potravu. O tom se chtìli sami pøesvìdèit. Kdy¾ pro¹»árali
v¹echny kouty a výklenky a na¹li jen kopøivy, byli v¹ichni pøekonáni
uctivým ostychem a nechali mi zbytek svých zásob a mnoho masa.
Øekli, plni úcty: þTato tvá askeze je chvályhodná. Proto tì prosíme,
modli se za vykoupení zvíøat, která jsme usmrtili, a za na¹e vlastní
høíchy, ¾e jsme je zabili.ÿ
Zaradoval jsem se nad vyhlídkou, ¾e teï zase budu moci jíst
lidské jídlo, a kdy¾ jsem je po¾íval, mìl jsem pocit tìlesné spokojenosti
a du¹evní svì¾esti, která je¹tì zvý¹ila mùj zápal pro zbo¾ná
*Jeliko¾ Milaräpa podkládal takto vystupòovanou askezi my¹lenkou na problematiku
okam¾ikù smrti, mìla velký význam. Proto nech» ètenáø vidí v jeho
zøetelích pøedpoklad pro vysokou realizaci. Jinak by toti¾ taková askeze nemusela
vést k dobrému výsledku. Jakmile je za ní jenom stopa marnivosti, svádí
èlovìka k vìdomí vlastní vysoké bytostné ceny a to je pøedpokladem duchovního
sestupu v nízký a¾ pekelný svìt.
215
cvièení. Duchovní bla¾enost byla tak veliká, ¾e pøedèila v¹e, co jsem
a¾ dosud poznal. Napadlo mne, ¾e zásluha tìch, kdo pøiná¹ejí trochu
potravy osamìlým poustevníkùm, je mnohem vìt¹í, ne¾ kdyby
pøiná¹eli nádherné dary do mìst a vesnic, kde je v¹eho pøebytek.
Jen ¹etrnì jsem jedl maso, a¾ poléze bylo plné èervù. Chtìl jsem
je od nich oèistit a jíst dál; pomyslil jsem si v¹ak, ¾e není urèeno
pro mne, kdy¾ bych se o nì musel s èervy pøít, co¾ by byla kráde¾.
I kdyby to bylo sebelep¹í, nemá z dlouhodobého hlediska smysl
dopou¹tìt se kráde¾e kvùli jídlu. Tak jsem nechal maso èervùm
a spokojil jsem se zase kopøivovou polévkou.
Jedné noci pøi¹el ke mnì kdosi, kdo se domníval, ¾e mám u sebe
majetek. Hmatal kolem a slídil úkradkem po v¹ech koutech. Pozoroval
jsem ho a musil jsem se hlasitì smát; volal jsem na nìho:
þZkus najít v noci nìco, co jsem ve dne nevidìl.ÿ Musel se také
smát a ode¹el.
O rok pozdìji narazili neúspì¹ní lovci z Ca na mou jeskyni.
Sedìl jsem v samádhi ve své trojnásobnì zauzlené náhra¾ce odìvu.
Rýpali do mne konci svých lukù, aby vidìli, zda jsem èlovìk, nebo
bhúta. Podle vzhledu mého tìla a ¹atu mne pokládali spí¹ za bhútu.
Zatím co se o tom pøeli, otevøel jsem ústa a øekl jim: þMù¾ete si být
jisti, ¾e jsem èlovìk.ÿ Tu mne poznali podle zubù a ptali se, jsem-li
Thöpaga. Pøisvìdèil jsem a oni mne prosili o trochu potravy, kterou
mi slíbili bohatì zaplatit, a øekli: þSly¹eli jsme, ¾e ses pøed mnoha
lety vrátil domù. Jsi od té doby zde?ÿ þAno,ÿ odpovìdìl jsem, þbyl
jsem zde, ale nemohu vám nabídnout ¾ádnou potravu, kterou byste
mohli jíst.ÿ Oni v¹ak mínili, ¾e co je dobré pro mne, bude chutnat
i jim. Nechal jsem je tedy rozdìlat oheò a vaøit kopøivy. Udìlali
to; kdy¾ v¹ak oèekávali nìco, èím by ochutili polévku, maso, kosti,
morek nebo tuk, øekl jsem jim: þKdyby nìco takového bylo, pak by
to bylo chutné jídlo. Ale u¾ léta nemám nic podobného. Vezmìte
proto kopøivy místo koøení.ÿ Pak se ptali po mouce nebo zrní, aby
polévku zahustili. A opìt jsem jim øekl: þKdyby to bylo, bylo by
216
mé jídlo vý¾ivné. Ale ji¾ po léta mi to chybí.ÿ Poradil jsem jim,
aby místo toho dali ¹pièky kopøiv. Posléze se ptali po soli. A zase
jsem jim odpovìdìl, ¾e solí by se mé jídlo stalo chutným, ¾e v¹ak ji¾
po léta vycházím bez soli, a navrhl jsem jim, aby místo ní dali víc
¹pièek kopøiv. Tu zvolali: þKdy¾ ¾ije¹ o takové stravì a nosí¹ takový
odìv, není divu, ¾e je tvé tìlo tak zubo¾ené. U¾ ani nevypadá¹
jako èlovìk. I kdybys byl sluhou, mìl bys potravu a ¹atstvo. Ty jsi
v¹ak nejvíc politováníhodný, nejchud¹í èlovìk na svìtì.ÿ Já v¹ak
odpovìdìl: þTo neøíkejte, moji pøátelé. Jsem jeden z nej¹»astnìj¹ích
a nejlep¹ích mezi tìmi, kdo pøijali lidské zrození. Setkal jsem se
s Marpou Pøekladatelem z Lhodagu a dosáhl jsem od nìho pravdy,
která vede v jediném ¾ivotì k buddhovství. A teï, kdy¾ jsem se
vzdal v¹ech svìtských my¹lenek, ¾iji zde v samotì, v pøísné askezi
a pobo¾nosti, vzdálen v¹ech lidských obydlí. Zde pøijímám, co mi
pomù¾e ve vìènosti. Tím, ¾e jsem si odøekl nicotné radosti z jídla,
odìvu a slávy, pøemohl jsem nepøítele nevìdomost v tomto jediném
¾ivotì. Jsem jeden z nejodvá¾nìj¹ích lidí na svìtì a oddal jsem se
nejvy¹¹ímu úsilí. Vy v¹ak, kteøí jste zrozeni v zemi, v ní¾ panuje
vzne¹ená nauka Buddhova, nesly¹eli jste jediné zbo¾né kázání, tím
ménì pak jste zasvìtili svùj ¾ivot nauce. Naproti tomu v¹ak dìláte
v¹echno, abyste dosáhli nejvìt¹ích hlubin a co nejdel¹ího ¾ití ve
svìtech pekelných. Kupíte høích na høích a závodíte v tom je¹tì
mezi sebou. Jak po¹etilé a zvrácené jsou va¹e ¾ivotní cíle! Nejen¾e
se tì¹ím pohledem na duchovní bla¾enost, ale po¾ívám i vìcí, které
mi skýtají vnìj¹í a vnitøní mír.ÿ*
*I v Evropì a Americe máme vzne¹enou mravní køes»anskou nauku, kterou
lidé vyznávají, ale vùbec se jí neøídí. Naopak se øídí ¾ivoèi¹nými tendencemi,
které vedou k sobeckým, a proto zlým èinùm; jimi roztáèejí kolo nekoneèné
sansáry a tím i strastí. ®ivoèi¹né tendence nejsou jen nevinným høe¹ením proti
dobru. Dotýkají se základù bytostného uèlenìní èlovìka, na nì¾ se karma ze
zlých èinù sná¹í jako mrak, který ho svou bouønou povahou vede do pekel.
Proto nepomù¾e ¾ádné vnìj¹í opatøení proti zlu; kolo zla, roztoèené zlými nebo
217
Pak jsem jim zazpíval píseò o své pateré spokojenosti:
K tvým nohám, ó Marpo, milostivý Pane, poklekám,
dej mi sílu opustit v¹echny pozemské cíle.
Zde, ve støední jeskyni Dagkar Taso,
na nejhlub¹ím dnu této jeskynì,
usadil jsem se já, Räpa, tibetský jógin,
abych dosáhl dokonalého buddhovství.
Daleko za mnou zùstalo v¹echno
my¹lení na jídlo, ¹at a svìtské cíle.
Spokojen cítím pod sebou tvrdé lù¾ko,
jsem spokojen s bavlnìnou pøikrývkou z Nepálu,
jsem spokojen s provazem rozjímání, oporou mých
kolen,130
jsem spokojen i s tìlem, zvyklým na mírné jídlo,
jsem spokojen s osvíceným duchem, jen¾ rozli¹uje èasné
pøání a koneèný cíl.
Nic zde neru¹í, v¹e uspokojuje.
Zkuste mne napodobit, mù¾ete-li,
pøece v¹ak dokud ve¹kerým va¹ím úsilím není asketický
¾ivot,
propadáte bludu o osobním já,
neprojevujte mi proto nemístný soucit;
nebo» jsem jógin na stezce k vìèné bla¾enosti.
Poslední paprsky slunce kladou se na vrcholky hor,
jdìte teï zpátky domù,
já v¹ak, jen¾ neznám hodinu své smrti
sobeckými èiny, dovede své ctitele na nejni¾¹í pøíèku bytostného ¾ebøíku.
218
a vyvolil jsem za svùj cíl vìèné buddhovství,
nemám èas k neu¾iteèným øeèem,
proto vcházím do stavu klidu samádhi.
Kdy¾ vyslechli tuto píseò, øekli: þOpìvuje¹ rozlièné spokojenosti
a má¹ opravdu velmi pìkný hlas. My v¹ak nemù¾eme vzít na
sebe tak tì¾ké odøíkání jako ty.ÿ A s tím ode¹li.
Pøi jedné výroèní slavnosti v Kjangaca zpívali tuto píseò. Má
sestra Peta tam náhodou také pøi¹la, hledajíc jídlo a pití, a øekla
jim: þPánové, èlovìk, jen¾ zpíval tuto píseò, musel být buddha.ÿ
Tu zvolal jeden z lovcù: þVida, jak chválí svého vlastního bratra.ÿ
Druhý øekl: þA» buddha, nebo zvíøe, tvùj polovyhladovìlý bratr
blízký smrti hladem byl zpìvák.ÿ Peta jim nato øekla: þMoji rodi
èe jsou ji¾ dávno mrtvi, pøíbuzní se stali mými nepøáteli, bratr
ode¹el a já sama se ¾ivím ¾ebrotou. Proè se bavíte mou bídou?ÿ
A rozplakala se. Tu k ní pøistoupila Dzese a tì¹ila ji: þNeplaè, snad
je to opravdu tvùj bratr. I já jsem ho pøed èasem potkala. Proto
jdi k jeskyni Dagkar Taso a podívej se, zda tam je¹tì je. Potom
k nìmu pùjdeme obì.ÿ
Pøi¹la tedy k jeskyni Dagkar Taso se d¾bánkem èhangu a malou
nádobou plnou mouky. Kdy¾ mne poprvé zahlédla od vchodu
jeskynì, zdìsila se. Mé tìlo bylo strádáním a námahou vyzáblé,
oèi zapadlé hluboko v dùlcích, kosti daleko vyvstalé. Svaly byly
scvrklé a uzlovité. Byl jsem modrozelený a modrozelené vlasy pokr
ývaly mé tìlo, podobné kostøe. Vlasy na hlavì byly zje¾ené jako
stra¹idelná paruka. Údy hrozily zlomením. Celý mùj vzhled nahá-
nìl takovou hrùzu, ¾e mne pova¾ovala za bhútu. Souèasnì si v¹ak
vzpomnìla na slova, ¾e je její bratr blízek smrti hladem. Sebrala
v¹echnu svou odvahu a oslovila mne: þJsi lidská bytost nebo bhú-
ta?ÿ A já jí odpovìdìl: þJsem Mila Thöpaga.ÿ Tu poznala mùj hlas,
objala mne a zvolala: þAch, mùj bratøeÿ a omdlela. Také já jsem
poznal, ¾e je to Peta, a byl jsem vesel i smuten zároveò. S jistou
219
námahou jsem ji pøivedl zase k sobì a ona polo¾ila hlavu na má
kolena, skryla svou tváø do dlaní a nový proud slz jí zalil oèi. Vzlykaj
íc volala: þNa¹e matka zemøela ve velkém utrpení, plna planoucí
touhy po tobì. Nikdo se neodvá¾il se k nám pøiblí¾it. Nemohla jsem
snést to veliké strádání a samotu v na¹em vlastním domì a ode¹la
jsem daleko ¾ebrotou. Také tebe jsem pokládala za mrtvého. A kdybys
byl je¹tì na¾ivu, doufala jsem, ¾e tì najdu v lep¹ím stavu. Mùj
osud nyní zná¹, ale bìda, ty jsi na tom daleko hùø. Kdo by mohl
být na zemi bìdnìj¹í ne¾ my?ÿ Tak dál hoøce plakala a volala stále
znovu jména rodièù. Pokou¹el jsem se ji utì¹it, jak jen jsem umìl.
Nakonec jsem byl i já zachvácen hlubokým smutkem a zazpíval
jsem tuto píseò své sestøe:*
Pozdrav mým pánùm, guruùm!
dopøejte jóginovi setrvat v samotì!
Ó sestro, tys naplnìna pozemskými city a ¾ádostmi,
pamatuj, ¾e svìtská radost a ¾al jednou pominou.
Sám sná¹eje v¹echnu tu námahu, jsem jist,
¾e získám vìènou bla¾enost.
Proto sly¹ slova svého bratra.
Zasvìtil jsem svùj ¾ivot zbo¾nosti,
abych oplatil dobro v¹em bytostem, je¾ kdysi byly na¹imi
rodièi.131
*Tì¾ký osud není je¹tì ctnost, jak se domnívají ti, kdo nedovedou vìc domyslit
do konce. Ale byl by jí, kdyby strádající èlovìk dovedl ¾ít v trvalém pøání, aby
byli v¹ichni lidé ¹»astni. To se v¹ak nestává. I chudí lidé se du¹evnì utápìjí
v závisti, èím¾ ke své vlastní bídì pøièleòují dal¹í du¹evnì zatemòující èinitele {
bída a temnota jsou vybavením tvorù podlidkých. Proto se ci» ¹»astným, strá-
dající èlovìèe! To je cesta ke zlep¹ení osudu a dobrý osud èiní èlovìka dále
¹»astným; tak se roztáèí kolo bo¾ského znovuvtìlování.
220
Pohleï na mé obydlí, podobající se jeskyni pralesní zvìøe,
místo hrùzy pro ka¾dého jiného èlovìka.
Viz mé jídlo, je jako pro psa a prasata,
vzbudilo by o¹klivost v ka¾dém jiném èlovìku.
Viz mé tìlo, pouhou kostru,
i nepøátelé by zaplakali pøi tom pohledu.
Hleï, v¹echno mé jednání zdá se být jednáním blázna.
Vidím tì, sestro, plnou ¾alu a zklamání;
kdybys v¹ak mohla spatøit mého ducha, ducha bódhi,
jeho vzhled by musel vítìze potì¹it.*
Pln horlivosti trvám v rozjímání na chladné skále
a musím sná¹et, ¾e se kù¾e a maso oddìlují od kostí.
Mé celé tìlo je planoucím ohnìm zevnì i uvnitø
a moje barva je sinavì zelená.
Zde, v této osamìlé skalní jeskyni
pøiná¹ím nepromìnné ¾havé uctívání guruovi,
vtìlení vìèných buddhù,
i kdy¾ nemohu ze srdce vyobcovat ¾al.
Tak zatím co se oddávám trvalému pohrou¾ení
jsou mým údìlem nadsmyslové vìdìní a zku¹enosti.
A bude-li tato neúnavná námaha úspì¹ná,
dosáhnu ¹tìstí a blaha je¹tì v tomto ¾ivotì.
*To znamená, ¾e Milaräpa ji¾ zná svùj stav, který konec koncù prorá¾í do
karmy zevního ¾ivota a osudu. Potom se projeví, ¾e skuteènì osvícený èlovìk
není nikdy posledním z posledních na spoleèenském ¾ebøíèku.
221
V následujícím pak koneènì buddhovství.
Proto Peto, moje milá sestro,
nepohøbívej se v bìdných chmurách,
oddej se pokání ve svatém úsilí.
Kdy¾ to Peta sly¹ela, øekla: þBylo by podivuhodné, kdybys
øíkal skuteènì pravdu. Je to v¹ak tì¾ko uvìøitelné. Kdyby to v¹ak
bylo tak, jak øíká¹, vzali by i jiní zbo¾ní lidé na sebe alespoò èást
této námahy, i kdy¾ by nemohli snést v¹e, co ty. Nevidìla jsem
v¹ak nikoho, kdo by podstupoval takové strádání a pokání.ÿ Pøi
tìchto slovech mi nabídla èhang a jídlo, které pøinesla. Cítil jsem
se opravdu posílen a osvì¾en, tak¾e se má zbo¾ná cvièení stala té
noci hlub¹ími a duchovnìj¹ími.
Ráno po Petinì odchodu se mne zmocnil silný pocit vzru¹ení
a fyzických muk. Bezpoèet zbo¾ných i bezbo¾ných my¹lenek se honilo
mou myslí. Marnì jsem vynakládal v¹echnu námahu na to,
abych se soustøedil, ale nevedlo to k nièemu.* Po nìkolika dnech mì
pøi¹la nav¹tívit Dzese a pøinesla dobøe vyuzené a koøenìné maso,
*Takový je poèátek vysoké realizace. Nikoli bo¾ská sláva, jas a vize bohù s cel
ým inventáøem dobrých pocitových stavù, ale právì neklid, o nìm¾ zde mluví
Milaräpa. A dùvod? Pøedpokládejme, ¾e se nìkomu podaøí rázem vylouèit z vì-
domí v¹echen svìt jako lákadlo pro smysly. To je zaèátek nadsvìtských vjemù,
které ov¹em jsou vyèerpatelné. Jakmile se vyèerpají, vznikne moment, který
uvádí sna¾ícího se èlovìka do kontaktu s ni¾¹ími svìty, pøedev¹ím s jeho vlastn
ím, do nìho¾ nále¾í svým fyzickým zrozením. Tím se náhle rozbìhnou my¹-
lenky v¹eho druhu, které v¹ak vesmìs nále¾í do sféry jevù a diferenciací vùbec.
Je-li na to sna¾ící se èlovìk pøipraven kázní zøeknutí, fondem duchovních my¹lenek
a tu¾eb po vykoupení, pak se to projeví pouze jako doèasná du¹evní bouøe.
Kdy¾ ustane, najde se na druhém bøehu ¾ivota, na konci strasti, za sansárou.
Není-li v¹ak pøipraven, pak tato bouøe takový výsledek nepøinese. Nepøipraven
ý èlovìk setrvá v nevìdomosti nebo se pøizná je¹tì více ke svìtu, který chtìl
opustit. Je tedy ve smyèce Máry, který ho pak zavede dolù, do nízkého svìta,
do pekla.
222
máslo, èhang a mouku. Peta pøi¹la s ní. Zastihly mne pøi no¹ení
vody. Proto¾e jsem byl zcela nahý (nemìl jsem ji¾ ¾ádné ¹aty),
stydìly se obì a musely pøes svùj stud plakat nad mou chudobou.
Nabídly mi maso, máslo, èhang a mouku a zatím, co jsem pil èhang,
øekla mi Peta: þMùj bratøe, kdy¾ tì tak pozoruji, nevyhlí¾í¹ jako
pøirozená lidská bytost. Proè neprosí¹ o almu¾nu a nepøijímá¹ lidskou
stravu? Budu pro tebe hledat ¹aty a pøinesu ti je.ÿ A Dzese
dodala: þPøijímej almu¾ny a pros o potravu. Také ti chci pøinést
¹atstvo.ÿ Já jsem v¹ak øekl: þProto¾e neznám hodinu své smrti,
nemohu vidìt v ¾ebrání o potravu ¾ádný prospìch a nemohu s tím
ztrácet èas. Ano, kdybych zemøel zimou, stalo by se to pro pravdu
a nábo¾enství; a nad tím nemohu truchlit. Pøedstíraná zbo¾nost,
provádìná v kruhu pøíbuzných a známých, hojnost jídla a pití,
strojení se do jemných ¹atù, a to na útraty pravé a upøímné zbo¾-
nosti, to v¹e mi nestaèí. Ne, nepotøebuji tvùj odìv a tvoji náv¹tìvu;
tvoje rada, abych ¾ebral o potravu, mi není nic platná.ÿ Tu øekla
Peta: þJak potom mù¾e tvé srdce najít uspokojení, bratøe? Uspokojilo
by tì je¹tì víc bídy, ale ani tvùj ostrovtip by si u¾ nemohl
vymyslet víc námahy a odøíkání.ÿ Odpovìdìl jsem jí, ¾e tøi dolní
lóky132 jsou je¹tì mnohem bìdnìj¹í a ¾e vìt¹ina cítících bytostí èiní
v¹echno mo¾né, aby dosáhla bídy tìchto tøí stupòù bytí.* Já v¹ak
mám na svém nynìj¹ím utrpení dosti. A zazpíval jsem píseò o svém
uspokojení:
Poslu¹en svého Pána, gurua,
dopøávám si setrvat v samotì.
Mé hluboké ¹tìstí, neznámé pøíbuzným,
bezejmenný ¾al, neznámý nepøátelùm {
*Je to sféra zvíøat, prétù neboli ne¹tastných duchù, a naraka èili pekla. Právì
tyto tøi svìty jsou nevyhnutelným cílem èlovìka, který se nechá ovládat ¾ivoèi¹-
nými sklony. Nebo» jenom tyto sklony zu¾ují vìdomí a¾ k egocentrismu, který
musí vést k pro¾ití sobectví a jeho karmy.
223
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
Mé stáøí, neznámé nevìstì,
mé neduhy, neznámé sestøe {
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
Má smrt, neznámá kterémukoli èlovìku,
mé hnijící tìlo nepov¹imnuté ptáky133 {
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
Mé hnijící tìlo { potrava much,
odumøelé svaly èervy po¾írané {
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
Ni¾ádná lidská noha u tìchto dveøí,
a také ¾ádná krvavá skvrna v jeskyni134 {
ó ké¾ bych na¹el smrt v této samotì,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
Není tu nikoho, kdo by postál u mého tìla,
nikoho, kdo by oplakal mou smrt {
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
A nikoho, kdo by se ptal, kam jsem ode¹el
a zda jsem do¹el cíle, ve který jsem doufal {
ó ké¾ bych na¹el v této samotì smrt,
jak bych byl spokojen, já zbo¾ný mu¾.
224
Nech» tedy tato modlitba o mé smrti
v této odlehlé samotì
pøinese ovoce a milost v¹em bytostem.
Jak míruplná smrt pro mu¾e svatì usilujícího.
Kdy¾ Dzese usly¹ela tato slova, øekla: þCos kdysi øekl a nyní
koná¹, zcela souhlasí. Tím je tvá píseò hodná obdivu.ÿ Ne¾ Peta
zvolala: þØíkej, co chce¹, mùj bratøe, já nemohu snést tento pohled
na tebe bez jídla a bez ¹atù. Udìlám v¹echno pro to, abych pro
tebe na¹la obleèení a pøinesla ti je. Tvoje pobo¾nost ti neuteèe,
ani kdy¾ se poøádnì obleèe¹ a dobøe nají¹. Nechce¹-li v¹ak prosit
o almu¾nu, jistì zde zemøe¹ sám a sám o samotì hladem a zimou,
pøesnì jak po tom tou¾í¹. Zastihnu-li tì pøi svém návratu je¹tì
na¾ivu, pøinesu ti nìjaký odìv, který nyní chci shánìt.ÿ Po tìchto
slovech mne obì opustily.
Kdy¾ jsem v¹ak dál po¾íval dobrou potravu, pøibylo mi tìlesn
ých bolestí a du¹evního neklidu tolik, ¾e jsem nemohl pokraèovat
ve svém soustøedìní. V této situaci jsem pomyslel, ¾e nemù¾e být
pøekonána ¾ádným vìt¹ím nebezpeèím, ne¾ je má neschopnost pokra
èovat v meditaci, a otevøel jsem svitek, jej¾ mi dal mùj guru.
Stálo v nìm, jak mám sná¹et nynìj¹í utrpení, a byl v nìm výklad
o pøeká¾kách a nebezpeèích na stezce, o promìnì neøesti ve ctnost
a rozmno¾ení duchovní vá¾nosti a vùle. Ve svitku také stálo, ¾e
mám ten èas jíst dobré a vý¾ivné jídlo. Vytrvalost mých meditací
pøipravila celý mùj nervový systém k vnitøní promìnì, která v¹ak
byla zdr¾ována ¹patnou kvalitou mé potravy. Nyní Petin èhang nì-
jak podnítil nervy a dary Dzese je úplnì zneklidnily. Pochopil jsem
teï, co se stalo. Kdy¾ jsem proèetl obsah svitku, nalezl jsem nové
tìlesné i du¹evní pomocné prostøedky a cvièení a ihned jsem je za-
èal provádìt. Tím se uvolnily i nejjemnìj¹í nervy mého tìla, i sama
zauzlina ústøedního nervu su¹umny se uvolnila pod pupkem a poc
ítil jsem nadsmyslový klid a jas podobný stavùm, které jsem ji¾
za¾il, ale který je pøedèil hloubkou a extatickou vroucností a tím
225
se od nich li¹il.135 Tak se ve mnì zrodilo dosud neznámé nadsmyslov
é vìdìní. Byl jsem prost pøeká¾ek a vìdìl jsem, ¾e se zlé nebo
nebezpeèné obrátilo v dobré. Co døíve bylo vnìj¹ím rozli¹ováním,
jevilo se mi nyní jako dharmakája. Poznával jsem sansáru a nirv
ánu jako relativní závislé stavy a prazáklad vesmíru jako Ducha,
který nemá nic spoleèného se stranictvím a sobectvím. Tento praz
áklad smìøuje k sansáøe, je-li øízen na stezku nevìdomosti nebo
sobectví, a konèí v nirvánì, je-li veden na stezku nesobeckosti. Byl
jsem naprosto pøesvìdèen, ¾e pravým pramenem sansáry a nirvány
je Prázdnota univerzálního Ducha. Takto získané poznání bylo vý-
sledkem mých døívìj¹ích usilovných cvièení a náhodná krize ze zdrav
ého jídla je vyvolala souèasnì s návody, které jsem v pravý èas
na¹el ve svitku. Má víra ve cvièení mahájánské nauky tím byla
upevnìna. Podle ní mohlo být dosa¾eno pravého nadpozemského
poznání správnou tìlesnou ¾ivotosprávou bez zdr¾enlivosti od dobr
ého jídla a odìvu.* Poznal jsem té¾ veliký podíl, který mìly Peta
*Vývoj k realizaci duchovnosti nutnì musí být podporován odøíkáním, proto¾e
mystickou cestu vlastnì nastupuje obecný èlovìk, který je veden silami ni¾¹í
pøirozenosti. Jeho pøirozeností jsou zledovìlé sklony a tendence a ty právì jako
takové zabraòují tomu, aby bla¾enost duchovní volnosti mohla uchvátit vìdomí
a dodat mu svou povahou moudrost a poznání. Posléze mù¾e askeze ji¾ jen jako
struska nepoznání poutat hledajícího èlovìka a nutit ho k tomu, aby se jí dr¾el
je¹tì tehdy, kdy ji má opustit. A to je Milaräpùv pøípad. Dr¾el se askeze je¹tì
tehdy, kdy¾ v sobì plnì rozvinul základy nejvy¹¹í realizace. Jeho veskrze kladný
pomìr k mystickým otázkám v¹ak zpùsobil, ¾e právì na té hranici, kde se jiní
lidé dostávají na scestí pro chybné pojetí mystického úsilí, získal ze svitku od
Marpy správné pouèení. Na jeho základì mohl ovládnout psychické síly, které
se v nìm rozvinuly asketickým ¾ivotem.
Rozpu¹tìní ganglií pupeèní oblasti a oblastí ni¾¹ích se u správnì usilujícího èlov
ìka projeví rozzáøením, které oslòuje oèi askety, ba i jiných lidí. Tato velmi
subtilní záøe se zpravidla stává místním prostøedím, kde se zjevují bohové a jiné
vysoké duchovní bytosti. Tato subjektivní jóginova spoleènost pùsobí jako podm
ínka rozvoje nadsmyslového vìdìní. V té dobì jógin je¹tì nemù¾e s bohy
rozmlouvat.
226
a Dzese pøi tomto posledním vývoji a¾ dosud odpoèívajících vlastnost
í, a byl jsem jim zavázán velkým díkem. Abych jim projevil
svou vdìènost a zasvìtil jejich èiny vìènému, nevyèerpatelnému cíli,
zazpíval jsem tuto prosebnou modlitbu, v ní¾ je líèena vzájemná
závislost a spjatost v¹ech vìcí.136
U tvých nohou pozdravuji tebe, Marpo z Lhodagu!
Dopøej poustevníkovi setrvat v samotì!
Dobrota laikù a jejich správné my¹lení
pøiná¹í pomoc jim jako mnì.
Darovaná potrava udr¾uje na¾ivu
namáhavì dosa¾itelné, køehké tìlo.
®ivotodárný element prý¹tící ze zemì,
plnost ambrózie modrého nebe
spojují se a vylévají milost na ka¾dou ¾ivoucí bytost.
Ve zbo¾ném ¾ivotì tají se nejjistìj¹í úspìch.137
Jeliko¾ je sansára proces, který vládne vìdomí bytosti a urèuje mu jeho smìr,
a nirvána osvobozením vìdomí od sansárových stavù bytosti, jsou to skuteènì
pouze relativní stavy, závislé na podmínkách. Nadosobní je pouze vesmírné
centrum; jeho realizace znamená vymazání individuálního bytí obtí¾eného neovladateln
ými hnacími momenty.
Správnou tìlesnou ¾ivotosprávou je dokonale se vyhýbat tìlesným vzru¹ením,
která strhují a usmìròují vìdomí. To znamená, ¾e støídmé po¾ívání potravy, sexu
ální zdr¾enlivost, nevzru¹itelnost v¹emi jevy obklopujícího nás svìta, bdìní
a sebepozorování jsou podmínkami duchovního rùstu. Sexuální zdr¾enlivosti
je nutno vìnovat velkou pozornost proto, ¾e se právì prostøednictvím pohlavn
ího chtíèe dostává do chodu kolo ¾ivoèi¹né chtivosti. Potlaèením pohlavnosti se
bytostný klid samoèinnì rozvíjí. Nerozvíjí-li se, je sexuální zdr¾enlivost nedokonal
á a mnohdy bezcenná; èlovìk usiluje marnì. Leda by pochopil, ¾e pohlavnost
má i jiné ventily ne¾ právì hrubý sexualismus.
227
Tìlo smrti zasvìcené, rodièi vychované
a svatá vzne¹ená nauka svatého gurua
se spojují a zaji¹»ují úspìch zbo¾ného ¾ivota,
jevící se pak v duchovní moudrosti.
Tichá odlouèenost ve skalní jeskyni,
horlivost a opravdovost zbo¾nosti
spojují se a zaji¹»ují úspìch,
jevící se pak v duchovní moudrosti.
V Milaräpovì pokojnì jasné síle soustøedìní,
ve víøe v¹ech bytostí tøí lók
spoèívá pøíle¾itost být spásou svìtù
a cestou k tomu je soucit.138
Jógin, oddávající se v jeskyni rozjímání
a laik, jen¾ ho udr¾uje vlídnými dary,
v obou tkví cesta k buddhovství.
Nezbytné je v¹ak vzne¹ené posvìcení.
V nejvy¹¹í milosti svatého gurua,
v horlivém soustøeïování ¹i¹ji
naplòuje se trvání svatého øádu.
Nezbytná je v¹ak èistá víra.
Zasvìcovací obøady, propùjèující skryté síly po¾ehnání,
opravdu vá¾ná, hluboká modlitba zbo¾ných,
to jsou cesty, vedoucí k duchovnímu spoleèenství.
Nezbytné je v¹ak po¾ehnání.
Ó Dord¾eèhangu, Nepromìnný,
¾ebrákovo blaho a bída jsou ti známy.
228
Po této modlitbì jsem setrval dále pln horlivosti ve svém pohrou
¾ení. Koneènì jsem pocítil sílu promìnit se v jakoukoli postavu
a létat vzduchem. Ve dne jsem postøehl síly nekoneènì podivuhodn
ìj¹í; v noci jsem mohl ve svých snech neru¹enì køi¾ovat vesmírem
v¹emi smìry { od vrcholu a¾ k hlubinám hory Méru139 { a v¹e
jsem vidìl jasnì pøed sebou. Stejnì ve snu jsem se mohl rozdìlit na
sta rozlièných osobností, majících tyté¾ síly jako já. Ka¾dá z tìchto
mnohotvárných postav mohla køi¾ovat vesmírem a vznést se k nebi
buddhù, naslouchat jejich naukám a zase se vrátit a mnohé lidi uèit
dharmì. I své tìlesné tìlo jsem mohl promìnit v plápolající oheò
nebo do dálky plynoucí pokojnou vodu. Kdy¾ jsem se vidìl schopna
tìchto nekoneènì podivuhodných sil (tøeba¾e jenom ve snu), byl
jsem naplnìn radostí a byl jsem povzbuzen svým úspìchem.*
Od nynìj¹ka jsem setrvával s veselou náladou ve svých zbo¾-
ných cvièeních, a¾ jsem se opravdu nauèil létat. Mnohokrát jsem
letìl do Minkhjug Dibmä-dzongu (Tvrz ve stínu brv),140 abych
tam meditoval. A zde se vyvíjelo ¾ivotní teplo daleko silnìji ne¾
kdy pøedtím. Pak jsem letìl zpìt do jeskynì Dagkar Taso.
*V¹echny tyto síly jsou odmìnou velikého odøíkání a znamenají fyzické pøibl
í¾ení se tzv. tøetí realizaci. Zajímavé pøitom je, ¾e i na tomto stupni mù¾e
dojít k duchovnímu pádu, alespoò v první dobì po dosa¾ení tìchto sil. Proto
musí ten, kdo dosáhl tohoto stupnì zasvìcení a duchovnosti, vyhledat správnou
orientaci; kdy¾ je èlovìk správnì orientován, nemù¾e ji¾ padnout. Naopak,
stane se nesmrtelným adeptem, jen¾ zmizí z okruhu smyslového zji¹»ování jako
Henoch, Eliá¹ a Je¾í¹. A bude ¾ít podle své vùle libovolnì dlouho, nebo» dosáhl
stavu, v nìm¾ je pole, kterým je tìlo, neustále obnovováno novými elektromagnetick
ými proudy, je¾ se dotýkají vìdomí jako svì¾í vánek bezèasného bytí.
Subjektivnì se to jeví jako jas, který se rozprostírá pøed zraky èlovìka a pùsobí
tak, ¾e nepøipustí, aby vznikly strusky a zplodiny bytí, které znamenají vítìzný
vjezd smrti do bytosti. A svì¾í vánek bezèasnosti vyvane prazáklad smrti tìla,
který je mo¾no vidìt v tom, co buddhisté nazývají urèité vnímání. Právì urèité
vnímání zpùsobuje, ¾e se pojem èasu subjektivnì zastavuje; ka¾dé jeho zastaven
í pøidává dal¹í strusky na jejich hromadu. Tak tìlo umírá, zatím co je¹tì
¾ije; adepti tuto smrt pøekonávají výsledným vidìním ¾ivotnosti v sobì i ve
vesmírném prostoru.
229
Kdy¾ jsem zas jednou letìl, míjel jsem náhodou vesnièku, zvanou
Longda. Zde bydlel bratr zesnulé snachy mého strýce. Byla
mezi tìmi, kdo nalezli smrt v troskách zøíceného domu. Tento bratr
mìl syna a oba náhodou orali pole, kdy¾ jsem letìl kolem. Syn vedl
spøe¾ení, otec pluh. Syn mne vidìl letìt a zvolal: þPodívej, tamhle
letí èlovìk!ÿ Nechal spøe¾ení a díval se na mne. Otec v¹ak øekl: þCo
je na tom zvlá¹tního nebo podivného k vidìní? Zlá ¾ena Òangccha
Kargjän mìla zpustlého syna jménem Mila. A to je tenhle nièema
a vyzáblík. Jdi stranou, a» na tebe nepadne jeho stín, a veï dál
spøe¾ení.ÿ Otec se odvrátil, aby ho mùj stín nezasáhl. Syn se v¹ak
na mne díval dál a zvolal: þUmí-li nìkdo létat, pak mne nezajímá,
jestli to je nièema. Nemù¾e být pøece nic podivuhodnìj¹ího.ÿ*
Myslel jsem, ¾e není nic tak dùle¾itého jako pomáhat v¹em cí-
tícím bytostem a chtìl jsem se zasvìtit této úloze. Bezprostøední
rozkaz mých ochranných bo¾stev mi v¹ak pøikázal, abych setrval
po celý ¾ivot v pohrou¾ení, jak mi naøídil mùj guru. Jen tak jsem
mìl slou¾it skuteènému prazákladu buddhistické víry; nemohl jsem
dìlat nic lep¹ího ne¾ takto pomáhat v¹em cítícím bytostem. Tento
pøíkaz jsem pøijal. Mìl jsem být pøíkladem pozdìj¹ím vìøícím a mùj
¾ivot, oddaný jen rozjímání, mìl je vést zøeknutím se v¹ech svìtsk
ých cílù a úèelù k ¾ivotu v nábo¾enském úsilí. Rozhodl jsem
se tedy strávit celý svùj ¾ivot v pohrou¾ení a slou¾it tak k po-
¾ehnání v¹em cítícím bytostem a skuteènému prazákladu buddhistick
é víry.**
*Svìt¹tí lidé, kteøí smìøují povahou svých skutkù, my¹lení a cítìní do ni¾¹ích
svìtù, cítí nepøátelství k èlovìku, který usiluje o nejvy¹¹í uskuteènìní, o nirvánu.
Proto ti, kdo mu jsou naklonìni, a zejména ti, kdo se dobrými skutky sna¾í
zlep¹it jeho tì¾ký ¾ivot v askezi, nosí v sobì semeno buddhovství. Moudrý
èlovìk, který usiluje o nejvy¹¹í stav, se tím musí pouèit a být opatrný pøed
svìtskými lidmi, kteøí k nìmu chovají odpor nebo mu jsou nepøáteli pouze
z antipatie.
**V posledních stadiích duchovního vývoje bývá èlovìk, který si zachovává
úplný soucit se v¹emi bytostmi trpícími nepoznáním, strháván my¹lenkou obì-
230
®il jsem pak dosti dlouho na tomto místì a nav¹tívilo mne dost
lidí, jim¾ jsem vyprávìl o nábo¾enských námìtech. Kdy¾ jsem mìl
nyní nadsmyslové poznání a siddhi a obèas mne lidé vidìli létat,
obával jsem se pøílivu mnohých lidí, kteøí by prosili o chranu pøed
bezprávím nebo o splnìní sobeckých pøání. Nazývá se to pokou-
¹et syny nebes.141 Svìtská sláva a majetek by mohly brzdit postup
mých zbo¾ných cvièení a zastøít mé duchovní poznání. Proto
jsem se rozhodl pokraèovat ve svém rozjímání o samotì v Èhubaru
(Mezi øekami).142 Vydal jsem se tedy na cestu z jeskynì Dagkar
Taso, na zádech hlinìný hrnec, v nìm¾ jsem vaøil svou kopøivovou
polévku. Proto¾e v¹ak jsem byl tak dlouho ponoøen v soustøed
ìní, ¾il o skrovné stravì a vìt¹inou zcela neobleèen, potáhla se mi
chodidla zrohovatìlou kù¾í a hned u jeskynì jsem upadl pøes ká-
men. Ucho hlinìného hrnce odskoèilo, hrnec se valil dál a rozbil se
na støepy, i kdy¾ jsem se sna¾il ho zachytit. Zelený otisk vnìj¹ího
hrnce, ztvrdlý povlak kopøivové polévky, vypadl z rozbitého hrnce.
Klamný útvar, jen¾ pøijal tvar hrnce, mi pøipomenul nestálou povahu
v¹ech pozemských vìcí. Vidìl jsem v tom také napomenutí,
abych setrval ve svých cvièeních. Pøipadlo mi to celé jako div a zazp
íval jsem v hluboké víøe tuto hymnu:
Hlinìný hrnec, jen¾ kdysi byl a dnes u¾ není,
ukazuje povahu vìcí, které jsou jen slátaninou.
A pøece lidský ¾ivot je je¹tì hlub¹ím symbolem.
tovat se pro jejich dobro. Ale to je stav bódhisattva, který nezbytnì musí zaniknout
ve stavu buddhy. Právì z tohoto stavu vyplývá poznání, ¾e èlovìk, který
nìkomu chce nìco dát z dobra, v nìm¾ sám ¾ije, to mù¾e uèinit pouze z toho
dobra, které právì pro¾ívá. Za tìchto okolností mù¾e pøevaha touhy pomáhat
trpícím bytostem vést právì k zániku pro¾ívání dobra; snaha dát nìco z toho,
co se bezprostøednì nepro¾ívá, je pouze teorií pomoci a ta mù¾e být v mnohém
ohledu fale¹ná. Proto je tøeba, aby èlovìk setrval v nejvy¹¹ích stavech a z nich
teprve poskytoval pomoc podle Buddhova prohlá¹ení: þUkazatelem cesty je
tathágata.ÿ
231
Proto chci já, zasvìcený Mila,
bez kolísání setrvat na stezce.
Hlinìný hrnec, mùj jediný majetek,
stal se mým guruem pøi svém rozbití.143
Pouèuje mne o nestálosti.
Lovci, kteøí byli nablízku a obìdvali, zaslechli píseò a øekli
mi: þMá¹ velmi pìkný hlas, poustevníku. Co v¹ak zamý¹lí¹ s tím
rozbitým hlinìným hrncem a hrncem z usazeniny z kopøivové pol
évky? A proè jsi tak zelený a vyhladovìlý?ÿ Kdy¾ jsem jim sdìlil
pøíèinu své hubenosti, velmi se podivili a zvali mne, abych pojedl
s nimi. Pøi jídle øekl jeden z lovcù: þZdá¹ se být silnì stav
ìný. Místo aby ses vydával takovým útrapám a strádání, mìl
ses vìnovat svìtské dráze. Jezdil bys na koni jako na lvu. Kdyby
ses vyzdobil zbranìmi jako trnitý keø, srá¾el bys k zemi nepøá-
tele. Mohl bys nahromadit peníze, podporovat své nì¾né pøíbuzné
a být ¹»asten. Nebo by ses mohl vìnovat obchodu a dost si vyd
ìlat, abys mohl být spokojenì ¾iv. V nejhor¹ím pøípadì by sis
jako sluha vyslou¾il stravu a odìv. Vedlo by se ti daleko lépe
jak tìlesnì, tak i du¹evnì. Na to jsi vùbec nepomyslel? Jednej
podle toho nyní.ÿ Jeden star¹í lovec v¹ak mínil: þPøipadá mi jako
svìtec a nevypadá na to, ¾e by chtìl poslechnout na¹ich svìtsk
ých rad. Proto radìji mlète.ÿ A obrátil se ke mnì a dodal:
þMá¹ tak krásný hlas. Prosím, zazpívej nám píseò, která by pot
ì¹ila na¹e srdce.ÿ Tu jsem odpovìdìl: þJak se zdá, pokládáte
mne v¹ichni za velmi ubohého, ale na celém svìtì není nikdo
tak ¹»astný jako já. Nikdo se také netì¹í ze vzne¹enìj¹ího a vìt-
¹ím úspìchem korunovaného ¾ivota. Tomu v¹ak nebudete rozumìt.
Raduji se z onìch vìcí, které zpùsobují bla¾enost mnì a nejlep-
¹ím mezi vámi. Naslouchejte mi.ÿ A zazpíval jsem píseò o jóginov
ì ¹tìstí:
232
Hluboko se skláním u nohou milostivého otce Marpy!
V chrámu mého tìla na kopci bódhi,
v mé hrudi posvìceném svatostánku,
v mého srdce nejvy¹¹í trojboké svìtnici
podoben vìtru prohání se kùò vìdomí.144
Kde je uzda, je¾ ho poutá?
Kde je kùl, k nìmu¾ by byl pøivázán?
Kde potrava pro hladového?
Kde nápoj pro ¾íznivého?
Kde pøístøe¹í pro mrznoucího?
K lapení vezmi uzdu nepohnutelného cíle;145
chyceného uva¾ ke sloupu pohrou¾ení;
guruovou naukou sy» hladovìjícího;
proud vìdomí buï nápojem ¾íznícímu.
Chata prázdnoty zahøej køehnoucího.
Sedlem buï vùle, uzdou rozum;
øemením a podpìnkou neotøesitelná pevnost.
Za udidlo a ohlávku nech» slou¾í dech ¾ivota.
Jezdcem je svì¾í mysli smìlá bdìlost,
jeho pøilbou v¹eobjímající láska mahájány;
jeho pancéøovou ko¹ilí nauka, my¹lení a soustøeïování.
Na jeho plecích le¾í ¹tít trpìlivosti.
V ruce tøímá kopí svatého úsilí.
Po boku visí mu meè vìdomí.
Jest uchopen ohebný ¹íp prazákladu svìta;
do tvrda zakalen absencí hnìvu a nenávisti.
Opeøen peøím ètyø vìèných ctností,
zahrocen v¹í ostrostí síly vìdomí,
233
potom polo¾en na pravý luk duchovní moudrosti,
podr¾en na otvoru moudré stezky, pravé nauky,
luk napjat v celé délce pospolitosti.
Jím vystøelené ¹ípy zasahují srdce národù,
aby vzbudily zbo¾né lidi.
Aby zahubily ducha sobectví,146
podmanily nepøítele, zlé ¾ádosti
a ochránily v¹echny pøátele Ducha.147
Dalekou rovinou bla¾enosti ubíhá kùò,
jeho cílem je dosáhnout nìkdy bytí Pøekonatelù,
za ním se musí rozpadat pouta sansáry;
pádí vpøed k vykoupení v bezpeèném útulku.
Takovouto drahou jdu k buddhovství.
Vizte, zda se va¹e pøedstava bla¾enosti shoduje s mou.
Svìtského ¹tìstí si ne¾ádám.
Tento zpìv je naplnil vírou a v této náladì ode¹li.
©el jsem nyní dál do Èhubaru pøes Palkhü. V Dingri jsem ulehl
u silnice, abych obhlédl místo. Tu ¹el kolem zástup veselých dìvèat
na cestì do Nogmo. Spatøily mé vyzáblé tìlo a jedna z nich zvolala:
þPohleïte, jak bídnì vypadá ten èlovìk. Ké¾ bych se nikdy nenarodila
v takové podobì!ÿ Nato druhá: þJak je politováníhodný! Je mi
zle, kdy¾ se na nìho dívám.ÿ Pokládal jsem je za ubohé nevìdomé
bytosti, vstal jsem a øekl: þNemluvte tak, dìvèata. Nestarejte se
o mùj vzhled. I kdybyste chtìly a prosily o to, nezrodily byste se
takové jako já. Soucit je chvályhodný, ale soucit a domý¹livost si
odporují a nepatøí k sobì. Proto poslechnìte moji píseò:
U nohou vzne¹eného gurua prosím,
dopøej mi, Marpo, svého po¾ehnání a své milosti!
234
Bytosti hluboce propadlé ¹patné karmì
mají opovr¾ení pro v¹echny, ctí jenom sebe.
Zlou karmou sti¾ené ¾eny vidí nejvy¹¹í cíl jen ve sòatku.
Jejich domý¹livost hoøí jasnì jako oheò;
politováníhodné je propadnout takovému klamu.
V temných èasech na¹í kalijugy148
po¾ívají vysokých poct zlovolní pacholci;
podvodníci platí víc ne¾ v¹echno zlato
a zbo¾ní jsou odklízeni jako kameny z cesty;
slitování pro tyto ubohé bytosti!
Vás, vy mladé, vy¹òoøené sestry,
a mne, Milaräpu z Gungthangu,
spojuje jen opovr¾ení a soucit.
Ne¾ uvidíme, kdo v tuhém boji soucitu
nakonec zvítìzí.149
Toto jsou Milaräpova slova plná pravdy,
odpovìï na nesmyslný ¾vást nemoudrých bytostí;
znamená to mìnit víno za vodu,
dobrem opláceti zlo.ÿ
Po této písni øeklo dìvèe, které mne prve politovalo: þTo je
slavný Milaräpa z Gungthangu a my jsme k nìmu ¾vanily nesmysly
v py¹né domý¹livosti. Musíme ho proto poprosit o prominut
í.ÿ A v¹echny tím povìøily tu, která tato slova vyslovila.
Také jí to bylo velmi líto. Nabídla mi s hlubokou úklonou
sedm lasturek, jich¾ se u¾ívá jako penìz, a prosila, zda bych
jim mohl zazpívat je¹tì nìjakou píseò. Zpíval jsem jim následuj
ící slova:
235
Modlím se ke svému milostivému Pánu.
A chci vám nyní zvìstovat pravdu.
V nebeském pøíbytku bohù Gandän150
uèí se místo pravdy ducha jen pravdì vìdìní.
V paláci bohatém mìstì Nágù ni¾¹ích sfér151
není známa hluboká pravda, nýbr¾ jen bohatství.
V tomto svìtì lidských bytostí
jsou ctìni místo vìdoucích a moudrých mu¾ù jenom lháøi.
V provincii Ü a Cang a ve ètyøech okresích
není cenìno pohrou¾ení, nýbr¾ jen ukazování se;
na dnì této zlé doby temnoty
uctívá se jen zlý èlovìk místo dobrého.
Zlý, nikoli dobrý mu¾
je pøítelem bujarých dìvèat.
Zbo¾ná slova nejsou sladká mladým dívkám;
jen písnì lásky jim lichotí.
Toto je ve ver¹ích zjevená pravda,
zpívaná odmìnou za sedm mu¹lièek.
Pøátelská píseò na znamení prominutí.
Hluboce pohnuty touto písní ¹ly svou cestou.
Také já jsem ¹el dál do Dinu. Zde jsem usly¹el o Èhubaru a Kjiphug
(Sluj ¹tìstí) neboli Òima-dzongu (Sluneèní tvrz). Zvolil jsem
si tuto jeskyni a pobyl jsem tam po nìkolik mìsícù. Moje pobo¾-
nost a meditace èinily dobré pokroky. Ale lidé z Dinu pøicházeli
ke mnì s dary a zásobami. Vìdìl jsem, ¾e vzroste-li tato moje
oblíbenost, pøece jen by ru¹ila mou hlubokou meditaci a byla by
na úkor mé pobo¾nosti. Dosti dlouho jsem tam zùstal a pokroèil
236
ve svých cvièeních. Teï jsem musel odejít do úplnì osamìlé kon-
èiny a najít si tam jeskyni. Rozhodl jsem se, ¾e podle pøíkazu
svého gurua odejdu do Èhubaru. Právì kdy¾ jsem se chtìl vydat
na cestu, pøi¹la ke mnì moje sestra Peta a pøinesla mi kus
sukna, který utkala ze zbytkù vlny. Chtìla mi ho dát v Dagkar
Taso a kdy¾ mne tam ji¾ nena¹la, hledala mne a v¹ude se po
mnì ptala. V Horním Gunthangu usly¹ela, ¾e poustevník, podobaj
ící se housence krmené kopøivami, ¹el z Palkhü do Latö na
jihu. Sledovala mou stopu. V Dingri spatøila lamu Bari-locáwu,
trùnícího na vysokém sedadle pod sluneèníkem, odìného do pìtibarevn
ého hedvábí. Obklopovali ho jeho ¾áci, nìkteøí troubili na
mu¹le, hráli na cymbály, klarinety a flétny; dav lidí, pøiná¹ejících
mu èaj a èhang, stál kolem. Kdy¾ Peta spatøila toto divadlo, pomyslela
si: þJiní zbo¾ní lidé se pøitom radují; nábo¾enství mého
bratra je v¹ak pro nìho zdrojem bídy a utrpení a pro pøíbuzné
zdrojem hanby. Najdu-li ho teï, pokusím se ho pøemluvit, aby se
stal ¾ákem toho lamy.ÿ V takových my¹lenkách se ptala, zda mne
nìkdo vidìl nebo o mnì sly¹el. Dovìdìla se, ¾e jsem v Dinu a vypt
ávala se po mnì dál, a¾ pøi¹la do Kjiphugu, kde jsem se tehdy
zdr¾oval. Kdy¾ mne spatøila, zvolala: þBratøe, takhle to dál nejde
s tvým hladovìním a nahotou, v nich¾ vidí¹ svùj zpùsob nábo-
¾enského ¾ivota! Nedbá¹ vùbec studu ani mravnosti. Vezmi si toto
sukno a jdi k lamovi Bari-locáwovi, který je opravdový lama, ale
jiný ne¾ ty ve vystupování a jednání. Sedí na trùnì, nad sebou má
rozta¾ený sluneèník, je obleèen do hedvábí a jeho rty jsou zvlhlé
èajem a èhangem. Obklopují ho ¾áci a pøívr¾enci, spìchají pøed
ním a troubí ve dvojicích na trubky. Kudy jde, proudí lidé k nìmu
a pøiná¹ejí mu mno¾ství darù, jimi¾ on tì¹í své pøíbuzné. Opravdu
se mù¾e chlubit, ¾e je velkým lamou. Ráda bych, abys vstoupil
do jeho slu¾eb jako jeho ¾ák. Kdyby tì pøijal jako nejmen¹ího ze
svých ¾ákù, bylo by to lep¹í ne¾ tvùj nynìj¹í ¾ivot! Tvoje ubohá
zbo¾nost a mùj bezradostný ¾ivot, co chtìjí na tomto svìtì? Tak
237
bychom se ¾ivotem neprotloukli.ÿ Hoøce se rozplakala a naøíkala
na ná¹ osud.
Sna¾il jsem se ji utì¹it.þNemluv tak, Peto. Plna studu pozoruje
¹ mou nahotu, proto¾e jsem odhodil v¹echny odìvy a pokrývky.
A pøece jsem py¹ný, ¾e jsem dosáhl pravdy jako mu¾. Na tom není
nic nestydatého. Tak jsem se narodil a není to ¾ádná hanba. Ale
ti, kdo dìlají to, co poznali jako høí¹né, a drásají tak srdce svým
rodièùm; a ti, kdo ba¾í jen po majetku, který je zasvìcen Trojici
a guruùm, a pøitom pro svá sobecká pøání podvodnì a sprostì jednaj
í { ti pùsobí jiným bytostem utrpení a bol a ¹kodí nakonec sobì
samým. Ka¾dé správnì jednající bytosti, a» bohu, nebo èlovìku,
jsou k o¹klivosti a opovr¾ení. Mluví¹-li v¹ak o hanbì pøi pohledu
na mé tìlo, musela bys poci»ovat stud také nad tím, ¾e tvá prsa,
která jsi pøi narození nemìla, jsou teï tak silnì vyvinutá. Klame¹
se, myslí¹-li si, ¾e se oddávám pohrou¾ení v tomto ubo¾áckém vzez
øení proto, ¾e nemohu získat ani ¹aty ani jídlo. Jímá mne bázeò
nad utrpením a ¾alostností této sansáry. Poci»uji ji tak silnì, jako
kdybych byl hozen za¾iva do plamenù. Hromadìní pozemského majetku
a lpìní na nìm stejnì jako úsilí o osm pozemských cílù152 plní
mne takovým hnusem a o¹klivostí jako èlovìka s nemocnými játry
pohled na bohaté jídlo. Takoví lidé mi pøipadají jako vrazi mého
otce. Proto jsem pøijal tento ubo¾ácký, ¾ebrácký zpùsob ¾ivota.
Nadto mi pøikázal mùj guru Marpa Pøekladatel vzdát se v¹ech
pozemských sklonù, cílù a pøedmìtù, sná¹et nedostatek potravy,
odìvu a slávy; ¾ít na rùzných místech v osamìlém odstupu (ani¾
bych se trvale poutal na nìjaké místo); zasvìtit tento ¾ivot pøi zøeknut
í se jakéhokoli oèekávání ze v¹í síly zbo¾nému úsilí. Provádím
tyto pøíkazy svého gurua a dosáhnu tak nejen síly pøenést na své
následovníky èasné radosti a uspokojení, ale dosáhnu i bla¾enosti
pro v¹echny cítící bytosti a také pro sebe. Vzdal jsem se v¹ech
my¹lenek na tento ¾ivot, proto¾e nevím, kdy ke mnì pøijde smrt.
Kdybych chtìl bohatství a dobré bydlo, dosáhl bych stejnì mnoho,
238
jako má lama Bari-locáwa. Proè bych pak mìl být jeho nejnepatrn
ìj¹ím ¾ákem? Chci v¹ak v tomto ¾ivotì dosáhnout buddhovství;
proto vkládám v¹echnu svou sílu ve zbo¾né úsilí a v pohrou¾ení.
Peto, vzdej se i ty v¹ech pozemských cílù a pojï se svým bratrem
na Laèhigang,153 abys vedla rozjímavý ¾ivot. Mù¾e¹-li se vzdát
svìtských my¹lenek a trávit svùj ¾ivot v rozjímavé zbo¾nosti, podivuhodn
ì zazáøí slunce tvé èasné i vìèné bla¾enosti. Poslechni si
píseò svého bratra:
Ty útoèi¹tì v¹ech ¾ijících bytostí, vìèný buddho, Pane,
nikdy nezkalený pozemským chtìním,
ty, který svým ¹i¹jùm milostivì ¾ehná¹,
hluboce se klaním u tvých nohou, Marpo Pøekladateli.
Posly¹ moje slova, milá sestro Peto,
která jsi zapletena do pozemských pøání.
Zlatá ¹pice sluneèníku jest jedno,
krásnì zøasené hedvábné tøásnì jsou druhé,
mezi tím rozepjaté pruhy jako paví peøí jsou tøetí,
lakovaná hùl z èerveného týkového døeva jest ètvrté.
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba, mohl by tvùj star¹í
bratr opatøit.
Proto¾e jsem cizí v¹emu svìtskému bytí
a proto¾e mu prchám, záøí slunce mého ¹tìstí.
Proto také opus» svìtské bytí, Peto,
a k rozjímání mne následuj na Laèhigang.
Rozjímejme spolu na Laèhigangu.
Daleko se rozléhající zvuk bílé ulity, to je prvé,
mocný dlouhý dech cvièeného trubaèe je druhé,
jemnì a v bohaté záhyby slo¾ený okraj ulity je tøetí,
239
velký poèet ne¾enatých pozvaných knì¾í je ètvrté.
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba,
mohl by tvùj star¹í bratr opatøit.
Chrám nad vesnicí, malièký, plný kouzla, jest prvé,
krásná øeè mladých øeholnic jest druhé,
nádherná, v¹ím opatøená kuchynì plná èínského èaje, je
tøetí,
pilné ruce mnoha mladých øeholnic je ètvrté.
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba, by
mohl tvùj star¹í bratr opatøit.
Tak oblíbené kouzelnictví a hvìzdopravectví je prvé,
pøímé a skromné vystupování knìze je druhé,
vytváøení púd¾i pro potì¹ení je tøetí,
upoutávat ucho laikù lahodnì prozpìvovanými ¾almy je
ètvrté.
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba,
mohl by tvùj star¹í bratr opatøit.
Veliký, krásný, mocný dùm z cihel je prvé,
daleké a plodné údolí je druhé,
bohatá zásoba penìz a potravy je tøetí,
veliký prùvod a mnoho slu¾ebnictva je ètvrté.
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba,
mohl by ti tvùj star¹í bratr opatøit.
Mocný oø s dlouhou py¹nou høívou je prvé,
sedlo bohatì vykládané zlatem a drahokamy je druhé,
výteènì ozbrojený doprovod je tøetí,
bdìlé, nepøátelùm hrozivé a pøátele ochraòující strá¾e je
ètvrté.
240
Toto ètveré, bylo-li by toho tøeba,
mohl by tvùj star¹í bratr opatøit.
Nemù¾e¹-li se v¹ak vymknout svìtu,
nemù¾e¹-li jít na Laèhigang,
tvá sestersky citlivá láska mi nepùsobí ¾ádnou radost;
tyto svìtské øeèi jen ru¹í mé hluboké rozjímání.
Zrozen, neznám pøec hodinu své smrti
a nemám proto èas zanedbávat pobo¾nost.
Nepøetr¾itì chci se cvièit v pohrou¾ení.
Nauka gurua { otce plní mé vìdomí po¾ehnáním;
proto se noøím v po¾ehnané stavy,
abych jednou ochutnal velikou bla¾enost vykoupení;
proto jdu na Laèhigang.
Ty, sestro, lpi dále na svìtì,
hromaï høích na høích
a sna¾ se, pokud mù¾e¹, setrvat v sansáøe,
nalézt narození ve tøech ni¾¹ích svìtech.
Leká¹-li se pøece jen malièko sansáry,
vzdej se jejích osmi pøání v tomto ¾ivotì
a pojï se mnou na Laèhigang.
Pojïme, my sourozenci, k vysokému cíli
pojïme spolu k vý¹inám Laèhigangu.*
Po tomto zpìvu mi Peta øekla: þVidím, bratøe, ¾e ve svìtì vid
í¹ jen rozko¹ a pohodlí. V tomto ohledu se my dva máme málo
*Tìchto nìkolik pøíslibù nech» ètenáø chápe jako þveliké ovládnutíÿ, které
èlovìku dovolí, aby se rozvinul v jakémkoli smìru, jaký si pøeje. Pak ji¾ zále¾í
pouze na jeho moudrosti, aby se znovu nezapletl v sí» karmy novými svìtskými
zøeteli, které jsou nezbytné pro rozvíjení svìtských snah.
241
èeho vzdávat. V¹echny tyto krásnì znìjící pravdy a øeèi mají jenom
zastøít tvoji neschopnost; jsou to jen výmluvy, ¾e nejsi tak
blahobytný jako lama Bari-locáwa. Já v¹ak nepùjdu na Laèhigang,
kde není nic k jídlu ani k obleèení. Tam bych jen sná¹ela nesnesitelnou
bídu a to vìru nepotøebuji hledat a¾ v Laèhi. Ani nevím,
kde to je. A tebe, svého bratra, bych ráda naléhavì prosila: zùstaò
na jednom místì, abych tì lehèeji na¹la a ne¹tvala se sem a tam.
Jako psy pronásledovaná zvìø hledá¹ úkryt na neobydlených strá-
ních a skalách. Zdej¹í lidé se zdají vzhlí¾et k tobì s úctou; bylo
by nejlépe zùstat trvale zde. Na ka¾dý zpùsob v¹ak prosím je¹tì
nìjaký èas zùstaò a u¹ij si spodní ¹at z tohoto sukna. Vrátím se
v nìkolika dnech.ÿ Slíbil jsem jí, ¾e zùstanu je¹tì nìkolik dní, a ona
ode¹la, ¾ebrajíc, do Dingri.
Zatím jsem rozstøíhal sukno, které mi pøinesla, a u¹il jsem
si èepici, která pokrývala celou hlavu, rukavice na ka¾dý prst,
baèkory na nohy a zástìru, aby skryla mou nahotu. Po nìkolika
dnech se sestra vrátila a ptala se, jestli jsem si ze sukna
u¹il ¹aty. Já jsem pøisvìdèil a v¹echno, co jsem udìlal, jsem jí
kousek po kousku pøedvedl. Potom zvolala: þBratøe, zdá se, ¾e
u¾ ani nejsi èlovìk! Nejen, ¾e ti schází jakýkoli smysl pro stud,
ale dokonce jsi znièil sukno, které jsem tak tì¾ko pøipravila. Nì-
kdy se zdá, ¾e nemá¹ èas na nic ne¾ na nábo¾enství, ale jindy
se zdá, ¾e má¹ chu» na kdejakou nezbednost.ÿ Odpovìdìl jsem:
þJsem nejcennìj¹í z lidských bytostí, nebo» vykonávám to nejlep
¹í z nádherné milosti po¾ehnaného ¾ivota. Proto¾e jsem poznal,
co je opravdu nestydaté, zasvìtil jsem se nábo¾enskému ¾ivotu
a svùj slib pøísnì dodr¾uji. Proto¾e ses stydìla za mùj pøirozen
ý vzhled a já nemohl odstranit to, co ti pøipadalo nestydaté,
u¹il jsem si s velikou námahou tuto zástìru na újmu své pobo¾-
nosti, jak øíká¹. A proto¾e i moje ostatní údy jsou souèástí té-
ho¾ tìla, domníval jsem se, ¾e i pro nì je nezbytné zakrytí a u¹il
jsem si je. Tvé sukno nebylo promarnìno, nýbr¾ bylo ho u¾ito pro
242
tebou zamý¹lený úèel; mám nyní údy zakryty. Proto¾e jsi mnohem
stydlivìj¹í a citlivìj¹í ne¾ já, musím ti øíci, ¾e se musí¹ styd
ìt mnohem víc ne¾ já. Jestli myslí¹, ¾e je lépe odstranit pøedm
ìt studu, ne¾ jej podr¾et, odstraò tedy svùj tak rychle, jak mù-
¾e¹.ÿ Nic neodpovìdìla, ale zírala temnì pøed sebe. Tu jsem øekl:
þSvìt¹tí lidé pozorují plni studu, co vùbec není k stydìní. Skute
ènì nestydaté jsou zlé èiny a drzé podvody a ty dìlají beze
studu. Nevìdí, co opravdu je nestydaté a co není. Proto sly¹ mùj
zpìv.ÿ A zazpíval jsem jí píseò, která jasnì ukázala, co nestydaté
je a co není.
Ukláním se pøede v¹emi guruy svaté dynastie;
dejte mi poznat základ pravého studu.
Ó Peto, milá, plná upejpavého studu,
dej nyní dobrý pozor na zpìv svého bratra.
Tvùj stud pochází z po¹etile pøijatých forem
a pøepadá tì tam, kde k tomu není dùvod.
Pro mne, zbo¾ného èlovìka, který zná pravý stud,
z toho, ¾e ukazuji tìlesnou nahotu svého trojnásobného
bytí { 154
jaký by mìl být stud?
Je-li nám známo, ¾e lidé jsou dvojího pohlaví,
pak také víme, ¾e ka¾dé má vlastní orgány.
Opravdu studu hodné sprosté jednání
vìt¹ina svìtských lidí nevidí.
Dceøina hanba je zaplacena penìzi,
na klínì kolébá dítì hanby.
®ádostivé zlé my¹lení, pramenící z nevíry,155
zlé jednání, podlé podvody, kráde¾e, loupe¾e,
243
podvodní pøátelé a pøíbuzní, úskokem nabývající dùvìry:
to jsou vpravdì nestydaté a sprosté èiny.
Poustevníci, kteøí se odøekli svìtského ¾ivota
a zasvìtili se hledání duchovní pravdy
ve svatých spisech o mystické stezce,
ti, kteøí slíbili ¾ít v pohrou¾ení,
jak vzdáleno jim je v¹echno nauèené my¹lení o studu.
Proto hleï, Peto, nezvìt¹ovat svou nynìj¹í bídu
a na èistých drahách posiluj své porozumìní.*
Po této písni mi nabídla pro mne vy¾ebrané zásoby másla
a tuku a øekla: þPøirozenì neudìlá¹ nic, o co jsem tì prosila, ale
já tì nemohu opustit. Proto si prosím vezmi toto a já se pokusím
sehnat je¹tì víc.ÿ Nato chtìla odejít; prosil jsem ji v¹ak, aby zù-
stala tak dlouho, dokud nebudou zásoby spotøebovány. Chtìl jsem
její srdce naklonit nábo¾enství, a i kdy¾ by nebyla získala ¾ádn
ých zásluh nábo¾enským cvièením, byla by se alespoò po tento
èas nedopustila høíchù. Pokud zùstala se mnou, hovoøil jsem s ní
o nábo¾enských vìcech a o zákonu karmy. Posléze se mi podaøilo
naklonit ponìkud její srdce víøe.
Toho èasu pøi¹la ke mnì má teta. Ztratila svého bratra, mého
strýce, a litovala teï z hloubi srdce zla, které mi zpùsobili. Hledala
mne a pøinesla s sebou jaèí náklad rùzných vìcí. Nejprve
byla v Dinu. Tam nechala vìci a jaka, vzala jen, co mohla unést,
a ¹la pøímo k místu, kde jsem ¾il. Peta ji zpozorovala z jednoho
kopce, poznala ji a zvolala: þNechceme se setkat s tou krutou
tetou, která nám zpùsobila tolik bídy!ÿ A po slovech následoval
*Skuteèná a nejvy¹¹í nevinnost zbavuje èlovìka zevního studu. Kdy¾ se to
stane, mù¾e èlovìk pøedpokládat, ¾e mu jsou trvale otevøeny v¹echny vy¹¹í
nebeské svìty. Kromì toho se i jeho vidìní zostøí tak, ¾e se stane nadsmyslovým.
Ztrátu studu v¹ak nelze pøedstírat.
244
èin: zvedla mùstek le¾ící nad zející propastí mezi úboèím na stranì
jedné a vchodem do mé jeskynì na druhé stranì. Kdy¾ na¹e teta
pøi¹la k okraji propasti na protìj¹í stranì, øekla: þNeteøi, neodtahuj
mùstek, tvoje teta chce pøejít.ÿ Nato øekla Peta: þPrávì proto
jsem ho vytáhla.ÿ Tu ona øekla: þMá¹ úplnou pravdu, neteøi; ale já
dnes pøicházím v hluboké lítosti nad svými èiny vùèi vám obìma.
Proto spus» mùstek. Jestli to nechce¹ udìlat, øekni alespoò svému
bratrovi, ¾e jsem zde.ÿ
V té chvíli jsem vy¹el a usedl na kopeèek na druhé stranì mostu.
Teta se mi nìkolikrát uklonila na protìj¹í stranì a upøímnì mne
prosila, aby smìla pøijít ke mnì. Vìdìl jsem, ¾e se pro mne jako¾to
pro zbo¾ného èlovìka neslu¹í bránit jí v tomto setkání; døíve v¹ak
jsem jí chtìl v¹echny její krutosti a pronásledování vyvolat pøed
oèima. Proto jsem zvolal: þVzdal jsem se v¹ech svazkù se svými
pøíbuznými, pøedev¹ím v¹ak s vámi, s tetou a strýcem. Nemìli jste
dost na tom, ¾e jste nás v dìtství a mládí krutì pronásledovali;
i kdy¾ jsem se zasvìtil nábo¾enskému ¾ivotu a náhodou pøi¹el k va-
¹im dveøím jako ¾ebrák, napadla jsi mne tak krutì, ¾e jsem vás
pøestal pokládat za své pøíbuzné. Chci ti v¹echny ty okolnosti pøipomenout
ver¹i své písnì. Proto naslouchej tomuto zpìvu.ÿ Potom
jsem jí zazpíval píseò pøipomínající krutosti a pronásledování, jimi¾
mne postihovali.
Pøed tebou, dobrotivý a milostivý otèe Marpo
Pøekladateli,
soucitu plný ke v¹em { se ukláním;
buï pøíbuzným mnì, èlovìku bez pøíbuzných.
Ty, teto, pamatuje¹ si je¹tì v¹echno, cos udìlala?
Nevzpomíná¹-li si, má píseò ti osvì¾í pamì».
Poslouchej pozornì a tvoje lítost buï pravá.
245
Ve zlé zemi Kjangaca
dobrý otec, umíraje, nás zanechal, vdovu a sirotky.
Podvedla jsi nás o v¹echno bohatství
a pøivedla jsi nás do bídy.
Byli jsme rozptýleni jako hrách pøi mlácení
tebou, teto, a také strýcem.
A zpøetrhány byly v¹echny svazky
k pøíbuzným a pøátelùm.
Pozdìji, kdy¾ jsem proputoval daleké zemì,
vrátil jsem se domù v úzkosti o matku a sestru,
byla ji¾ matka mrtva a sestra daleko.
Zmuèen úzkostí, oddal jsem se nábo¾enství.
Kdy¾ bez potravy, prose o almu¾nu,
pøistoupil jsem, teto, ke tvým dveøím
tys poznala bezmocného mnicha,
vylila jsi na mne své zlobné øeèi.
Po¹tvala jsi psy slovy þèho, èhoÿ na mne;
tloukla jsi mne tvrdì stanovým kolíkem,
jako bych byl k mlácení vyzrálé ¾ito.
Zøítil jsem se do vodní nádr¾e,
ledva¾e jsem zachránil svùj drahocenný ¾ivot.
Zuøíc, nazývala jsi mne obchodníkem se ¾ivoty,
a také hanbou na¹eho rodu;
zranila jsi moje srdce tìmito tvrdými slovy,
srdce rozbité bídou a zoufalstvím,
a¾ se mi tajil dech a já zùstal nìmý.
Lstivou po»ouchlostí jsi mne podvedla
o dùm a pole, které mi ji¾ nic neznamenaly.
Jsi jen démonkou v tìle tety,
je¾ vytrhla mi ze srdce ve¹kerou lásku.
246
Kdy¾ jsem pak pøi¹el ke dveøím strýce,
na¹el jsem nenávistné my¹lení, hanebné èiny a sprostá
slova.
þPøi¹el kraj pusto¹ící démon,ÿ køièel
a pobízel sousedy, aby mu pomohli mne zabít.
Støílel po mnì ostrými ¹ípy, aby mne znièil,
a s potupnými slovy házel kamením.
Neuhasitelnou bolestí naplnil mé srdce,
i tehdy mi byla smrt blízko.
Ó øeznické srdce v tìle mého strýce,
vzalos mi v¹echnu úctu k tobì.
V mé chudobì, v mé bídì, krutìj¹í ne¾ nepøátelé byli moji
pøíbuzní.
Kdy¾ jsem pozdìji sedìl, rozjímaje,
pøi¹la za mnou stále milující Dzese.
Její pøátelská slova vnukla mi útìchu
a obèerstvení padalo z ní do hoøem zmítaného srdce.
Pøinesla mi hojné, chutné jídlo
a zachránila mne od smrti hladem.
Nále¾í jí ta nejvìt¹í chvála.
Ponìvad¾ v¹ak nehledá zbo¾ný ¾ivot,
nemohu tou¾it po jejím pøíchodu.
Tebe v¹ak, teto, nechci ji¾ vidìt,
proto se vra», odkud jsi pøi¹la,
nebo» je pro tebe lépe, pùjde¹-li hned.
Po této písni prolila teta mnoho slz; stále znovu se mi uklá-
nìla a øíkala: þMá¹ pravdu, synovèe, skuteènì pravdu. Ale pros
ím tì, mìj se mnou strpení.ÿ A zaèala mne sna¾nì prosit. Byla
opravdu upøímná ve své lítosti a pøi¹la mne prosit o odpu¹tìní.
Øekla: þNemohla jsem potlaèit pøání, abych tì uvidìla, proto jsem
247
pøi¹la. Dopøej mi pohovoøit s tebou, jinak se zabiju.ÿ Nemohl jsem
své srdce dále zatvrzovat a chtìl jsem spustit mùstek, ale sestra
se z rùzných dùvodù pokou¹ela mi v tom zabránit. Pøesto jsem ho
spustil. Øíká se, ¾e není dobøe ¾ít pohromadì s tím, kdo poru¹il
slib, nebo s ním pít z jednoho pramene. Povstává z toho poskvrn
ìní a hanba. Zde se v¹ak nejednalo o poru¹ení slibu v nábo¾enském
smyslu. Kromì toho mi mé nábo¾enství velelo odpou¹tìt. Spustil
jsem tedy most, vyslechl její zpovìï a nìkolikrát kázal o zákonì
karmy. Moje teta se tìmi kázáními úplnì obrátila, dala se na pok
ání, oddala se rozjímání a dosáhla koneènì osvobození.*
Tu se obrátil ®iwa Ö Räpa k D¾ecünovi a øekl: þPøesahuje
to na¹e chápání, D¾ecüne, sly¹íme-li o tvé trvalé vìrnosti ve víøe
a o tvé neuchylující se vytrvalosti, s ní¾ jsi hledal pravdu u svého
uèitele, pomyslíme-li na tvoji mírnost a dùvìru ve stra¹ných zkou¹-
kách a tvoje setrvání a sílu vùle pøi zbo¾ných cvièeních a rozjí-
máních v osamìlých skalních jeskyních. Proti tomu se nám na¹e
zbo¾ná oddanost jeví jako hra, provádìná pohodlnì èas od èasu.
A taková pobo¾nost nás asi nikdy nevysvobodí ze sansáry. Co
bychom mìli dìlat?ÿ Zvolal a trpce plakal.
*Zatí¾ení provinìními ze ¹patných skutkù je podmínìné a mizí ve chvíli, kdy se
èlovìk ztoto¾ní s bo¾stvím. Jenom setrvaènost pak mù¾e zpùsobit, ¾e se znovu
vrací do øetìzu zlé karmy èasné povahy. Za touto karmou v¹ak existuje karma
krystalická, která se vyjadøuje fyzickým a du¹evním uzpùsobením tvorù. Kdo
je zatí¾en touto karmou, ten nemù¾e pochopit smysl duchovního úsilí. Proto
musí setrvat v nepoznání a ve zlé karmì do té doby, a¾ zmizí sublimací, k ní¾
dojde následkem bolestných ¾ivotních zku¹eností.
Karmické dluhy mohou èasto pøekvapit toho, kdo je dovede zji¹»ovat, jak se
uplatòují. Mù¾e vidìt, ¾e dobrý a pro duchovní vìci disponovaný èlovìk ztroskot
ává o bezvýznamné pøeká¾ky na své vlastní cestì a naproti tomu zase èlovìk
plnì obrácený ke svìtu a podle lidských mìøítek i zlý náhle pochopí smysl duchovn
ího úsilí, vìnuje se mu a dosáhne osvícení nebo i osvobození. To v¹e zále¾í
na stupni zralosti té které karmy; nìkdy je mo¾no vidìt, ¾e þzlo visí na èlovìku
jako zralé ovoce, které padá pod prvním dotekem vìtru spásné naukyÿ.
248
Tu øekl D¾ecün: Moje horlivost a víra, porovnány s utrpením
a bolestmi sansáry a pekelných svìtù, se opravdu nezdají tak veliké.
Pøemý¹lející lidé, kteøí zaslechli nauku o karmì a uvìøili jí, budou
s to prokázat podobnou horlivost a podobnou sílu vùle. Ti v¹ak,
kdo sly¹í jen slova nauky a nechápou její pravdu, nenabudou síly
odøeknout se osmi svìtských cílù a vìcí. Proto je tak dùle¾itá víra
v nauku o karmì. Ve¹kerá zbo¾nost povstává z toho, ¾e je ctìn
zákon o karmì. Je zvlá¹» dùle¾ité svìdomitì a ustaviènì èinit dobré
skutky a potlaèovat zlé sklony. Z poèátku jsem nevìdìl nic o povaze
Prázdnoty, tím pevnìji jsem v¹ak vìøil v zákon karmy. A kdy¾
jsem si uvìdomil své hluboké, ohavné høíchy, vìøil jsem, ¾e jsem
si plnì zaslou¾il tøi nejstra¹nìj¹í pekla. Odtud má hluboká úcta
k mému guruovi a moje víra v nìho; odtud nejvy¹¹í vypìtí vùle
a hluboká horlivost mých meditací. Proto také napomínám vás
v¹echny, abyste ¾ili v pøísné askezi a hluboké osamìlosti a hrou¾ili
se do svatých mystických pravd a provádìli pøíkazy svaté nauky.
Uèiníte-li to, uji¹»uji vás, já staøec, ¾e dosáhnete osvobození ze
sansáry.ÿ*
Pak se obrátil k D¾ecünovi Ngändzong-tönpa Bódhirád¾a a øekl
slavnostnì: þD¾ecün rinpoèhe,156 ty sám jsi velký buddha Dord
¾eèhang, který pøijal lidské tìlo, aby vykonal tyto èiny k po-
¾ehnání v¹ech ¾ivoucích bytostí tohoto svìta. Nejsi-li jím, pak sis
*Poznání relativity bytí, ¾ivota a jevù a z nìho vyplývající poznání povahy
absolutna je mnohým lidem nedostupné pro jejich osobitý postoj ke v¹emu
jsoucímu. Proto se mohou s vìt¹ím úspìchem obrátit k zákonu karmy. Je logick
ými úvahami pochopitelný, proto¾e se opírá o jednoduché vztahy, které jsou
zjistitelné mezi rùznými pøíèinami a výsledky. Jeho nejjednodu¹¹ím projevem
je napø. vztah mezi povahou my¹lení a skutky na jedné stranì a povahou akcí
a reakcí ve spoleèenském ¾ivotì na druhé stranì. Kdo vidí tyto vztahy, ten pozn
ává, ¾e dobra se nedosáhne zlem; nejvy¹¹ím projevem likvidace zla je vymazat
pøesvìdèení o jáství a vlastnictví. Kdo zru¹il jáství a necítí se být vlastníkem
nièeho, ten je vpravdì svobodný. Svoboda tohoto druhu s sebou nese poznání,
jaké mù¾eme pøedpokládat u nejprominentnìj¹ích mudrcù.
249
pøinejmen¹ím získal za nesèetných kalp velké zásluhy a dosáhls
stavu Veliké bytosti, jaká se ji¾ nikdy nevrací do sansáry. Byls hotov
obìtovat dokonce svùj ¾ivot pro nábo¾enství a pln horlivosti jsi
setrval ve zbo¾ném pohrou¾ení. Tvùj ¾ivot má v¹echny znaky buddhova
vtìlení. Nám lidem, ¾ijícím pro samy sebe, je pøíli¹ nepochopiteln
á tvá mírnost, tvoje vytrvalá víra v dobì, kdy jsi poslouchal
svého gurua, a námaha, kterou jsi musel sná¹et. Je nám také nemo
¾né pomý¹let na to, ¾e bychom snesli takové utrpení pro pravdu.
Kdo by toho byl schopen? A i kdyby mìl k takovému pokusu vùli
a odvahu, nesnesla by to jeho tìlesná schránka. D¾ecün proto nepochybn
ì musí nebo musel být bódhisattvou nebo buddhou nebo
jimi byl ve svém døívìj¹ím ¾ivotì. Jsme po¾ehnáni, ¾e jsme spatøili
tvou tváø a sly¹eli tvùj hlas. My v¹ichni, kdo jsme úèastni této milosti,
dosáhneme zajisté osvícení, i kdy¾ na¹e zbo¾né úsilí nemù¾e
být tak vá¾né a hluboké. Nyní tì v¹ak prosíme, zjev nám, kterým
bódhisattvou jsi byl v minulých ¾ivotech.ÿ
D¾ecün odpovìdìl: Sám si nejsem jist, èí znovuvtìlení jsem.
Ne¾ i kdybych byl vtìlením nìkteré bytosti z jednoho ze tøí stupòù
bídy,157 mìli byste pro svou víru, kdybyste mne pokládali za Dord
¾eèhanga nebo za jiné bo¾stvo, milost a po¾ehnání tohoto bo¾stva.
Osobní láska a úcta vás pohnuly, abyste mne mìli za vtìlení. Tím se
v¹ak dopou¹títe velikých høíchù skepse a pochybnosti vùèi dharmì.
Nebo» vám schází síla pravé oddanosti. Jen silou svaté dharmy dos
áhl jsem tohoto duchovního vývoje, který mne v pozdìj¹ích letech
pøiblí¾il dokonalému buddhovství, aèkoli jsem se v mládí a v ran
ém mu¾ném vìku dopustil zlých høíchù. Jen proto, ¾e jsem pevnì
vìøil v pùsobení zákona karmy, oddal jsem se plnì pravdì a zanechal
v¹ech my¹lenek na tento ¾ivot a svìt. Obzvlá¹tì jsem byl
¹»asten, ¾e mne vedl dokonalý guru, jen¾ mi dal pravdy a spisy,
které mne vedly na krátkou stezku mystické mantrajány. Dal mi
pravdu bez nepotøebné pøítì¾e a ozdob, propùjèil mi nezbytná zasv
ìcení a dal mi sílu pohrou¾it se správným zpùsobem do této
250
pravdy. Kdyby ji byl pøijal jiný hledající èlovìk a pohrou¾il se v ní,
byl by urèitì rovnì¾ v jediném ¾ivotì dosáhl dokonalého osvícení.
Kdy¾ v¹ak v ¾ivotì nedìláme nic jiného ne¾ deset bezbo¾ných èinù
a pìt neomezených høíchù, pak se stejnì jistì musíme ponoøit do
nejbídnìj¹ích pekel. Kdo nevìøí zákonu karmy, nebude se té¾ neú-
navnì oddávat zbo¾ným cvièením. Kdo se v¹ak pevnì dr¾í tohoto
zákona, jistì se vnitønì zalekne bídy tøí ni¾¹ích stupòù a pojme hlubok
é pøání stát se buddhou. Pak bude stejná jeho víra a mírnost
vùèi guruovi, jeho horlivost a vùle v rozjímání o pravdì a rovnì¾
i druh jeho zku¹eností o duchovním rùstu a vìdìní bude v ka¾dém
ohledu tý¾ jako u mne. Kdo pøijal tento duchovní vývoj, je svìtem
py¹nì oznaèován za avatára nìkterého buddhy nebo bódhisattvy.
Zde se v¹ak ukazuje vpravdì nedostateèná víra v krátkou stezku
mantrajány. Proto vás v¹echny napomínám, abyste posílili svou
víru v zákon karmy a oddali se cvièením nauky mantrajány. Dos
áhl jsem duchovního poznání, vzdav se my¹lení na potravu, odìv
i jméno. Se zbo¾ným srdcem jsem sná¹el v¹echny potí¾e a podrobil
jsem se ka¾dému tìlesnému nedostatku. Hrou¾il jsem se v rozjímání
na skrytých, osamìlých místech; a tak jsem dosáhl vìdìní a zku¹enost
í. Jdìte po stezce, kterou jsem ¹el, a jako já se cviète ve zbo¾né
oddanosti.ÿ*
*Bo¾ské povahy jsou netìlesné svazky, kde¾to stav buddhy je závislý na pøijet
í svìtla buddhy, které je jsoucnost pouze kosmická. Jsou proto dosa¾itelné
ka¾dému, kdo vyvine potøebné úsilí k jejich realizaci. Jakmile je v¹ak realizuje,
stává se avatárem nìkterého z bohù nebo buddhou podle toho, který
svazek nebo kosmickou duchovní vlastnost realizoval. Lidské bytí je nástrojem
toho kterého duchovního svazku, který existuje v jiných èasových dimenzích
a odtud si lidské nástroje, tìla, pouze vypùjèuje. Proto není pøevtìlujícího se
Krista, Buddhy, bódhisattvy, Máry, démona nebo koho jiného, ale pouze jejich
duchovní svazky, které lze realizovat mravním uzpùsobením a pøíslu¹nými
du¹evními snahami. Jinými slovy: jednejte jako Je¾í¹ a stanete se Kristem,
nebo jako Buddha a dosáhnete stavu buddhy. Nikoli jako znovuvtìlení Kristové
a Buddhové, nýbr¾ jako vy sami, kteøí jste se ke kristovství nebo buddhovství
propracovali tomu odpovídajícími snahami.
251
Toto jest sedmý záslu¾ný èin, v nìm¾ se líèí, kterak se D¾ecün
podle pøíkazu svého gurua vzdal v¹ech my¹lenek na svìtské blaho,
pohodlí, jméno a slávu. V neúnavném pohrou¾ení strávil svùj ¾ivot
ve zbo¾né oddanosti v osamìlých poustevnách a jeskyních.
252
KAPITOLA XI
POUSTEVNY A SLU®BA
V©EM ®IVOUCÍM BYTOSTEM
D¾ecünovi ¾áci a místa jeho meditací; jeho slu¾ba v¹em ¾ivouc
ím bytostem.
Zase øekl Räèhung: þPane, tvé pøíbìhy nemohou být pøedsti¾eny
ve svém podivuhodném ladìní a ve svém hlubokém smyslu. Nádech
úsmìvné dobroty spoèívá na tomto vyprávìní; vcelku je v¹ak tak
strastiplné, ¾e se nelze ubránit slzám. Proto tì nyní prosíme, vypr
ávìj nám také veselé pøíhody.ÿ D¾ecün v¹ak øekl: þNemohli byste
najít ¾ádný hlub¹í dùvod k radosti, ne¾ je výklad o úspìchu mého
horlivého zbo¾ného sna¾ení, které mi dalo sílu zachraòovat krásnì
utváøené lidské i nelidské bytosti, vést je stezkou osvobození a tak
slou¾it prazákladu buddhistické víry.ÿ
Dále se pak zeptal Räèhung: þMistøe, kdo byli tvými prvními
¾áky? Byly to bytosti lidské nebo ne-lidské?ÿ D¾ecün odpovìdìl:
þBytosti nikoli lidské byly mými prvními ¾áky, v¹ichni ti, kdo pøich
ázeli, aby mne muèili. Pak jsem na¹el nìkolik lidských ¾ákù a bohyn
ì Ccheringma pøi¹la,158 aby mne zkou¹ela divadlem rozlièných
nadpøirozených sil. Teprve pozdìji se zvolna shroma¾ïovali kolem
mne jiní lid¹tí ¾áci. Nyní vím, ¾e moje nauky roz¹íøila mezi nelidsk
ými bytostmi Ccheringma, mezi lidskými Üpa-tönpa.ÿ*
Nyní se tázal Räpa Sebän: þMistøe, na kterých místech ses
*Úsilí prosvìtlující lidskou bytost poci»ují nejdøíve bytosti du¹evní úrovnì.
Proto se právì obyvatelé této úrovnì mohou nejprve obrátit k mudrci, který se
právì zrodil. Ve svìtì se uplatòuje jiné svìtlo, které se rozvíjí teprve po svìtle
výrazných ctností. Srozumitelnìji øeèeno: fluorescence ctnosti se projevuje na
fyzické úrovni charakteristickým pùsobením èlovìka, pùsobením, kterému nikdo
253
oddával soustøedìní? Víme jen o tvé hlavní poustevnì v jeskyni
Laèhièhubar a o nìkolika odlehlých jeskyních, o nich¾ ses zmínil
døíve.ÿ D¾ecün odpovìdìl: þJinou mou poustevnou byla Jolmo
Gangra v Nepálu. Pak jsem pobýval v ¹esti známých vnìj¹ích,
v ¹esti neznámých vnitøních jeskyních (na vysokých skalních útesech)
a v ¹esti tajných, dohromady tedy v osmnácti jeskyních.
K tomu pøijdou dvì dal¹í, tak¾e jich bylo dvacet. Pak je¹tì ve
ètyøech vìt¹ích známých a ve ètyøech vìt¹ích neznámých, o nich¾
jste ji¾ pøedtím sly¹eli zmínky. Kromì toho jsem se oddával pohrou
¾ení v rozlièných men¹ích jeskyních a poustevnách, v¹ude, kde
bylo postaráno o to nejnutnìj¹í, a¾ se posléze pøedmìt meditace,
meditace sama a meditující tak silnì navzájem spojili, ¾e ji¾ nyní
ani nevím, jak se soustøeïuji.ÿ*
Potom Räèhung øekl: þPane, tím ¾es dosáhl koneèného cíle
dharmy a vyèerpal její poklady, my, tvoji pokorní ¾áci, z toho
máme prospìch; tys nám sdìlil uèení tak snadným a pùsobivým
zpùsobem, ¾e mù¾eme s malou námahou pochopit správný názor
a upevnit svou víru bez strachu z omylu. Tento pocit bezpeènosti
v na¹í víøe jsi zpùsobil svou laskavostí a bo¾skou milostí. Ale budouc
í ¾áci si budou chtít získat zásluhy náv¹tìvou jeskyní, kde jsi
nerozumí. Proto musí adept pro¾ití pravdy pøenést do mysli a pøetvoøit je v logick
é my¹lenkové øetìzce, z nich¾ teprve lidé dovedou soudit, ¾e mají pøed sebou
mudrce nebo èlovìka duchovnì probuzeného.
*Komu se podaøí vymazat tøi èasové rozsahy a trvat pouze v pøítomnosti
a kromì toho pozorovat v¹echna vnitøní vzdutí jako nekoneèný øetìz vznikání,
trvání a zanikání postihujících pouze pøítomnost, ten nakonec vyma¾e pojem
smrti ze svého seznamu du¹evních a skuteèných jevù. Tento ná¹ ¾ivot je toti¾
svými vztahy k podmínkám pøed fyzickým zrozením neohranièen do minulosti
a svým pozvolným zánikem ve tlejícím tìle neohranièen do budoucnosti. Kromì
toho je mo¾no prostøednitvím urèitých stavù vìdomí pøekroèit i èasovì prostorov
é vztahy závislé na urèitém vnímání a pojetí. Za tìmito vztahy na nás èeká
sama vìènost. Proto je tøeba vyvíjet úsilí o nadèasové uvìdomování; jeho rozvinut
ím zaniká ka¾dá pøedstava i pojem smrti.
254
meditoval; vyjmenuj nám je proto prosím, aby jim k tomu zùstalo
nìjaké vodítko.ÿ
D¾ecün odpovìdìl takto: þ©est známých jeskyní na vysokých
útesech jsou: Dagkar Taso Uma-dzong (Ústøední tvrz ve skále bílé
jako koòský zub); Minkhjug Dibmä-dzong (Tvrz ve stínu brv); Lingwa
Dagmar-dzong (Tvrz èervené skály); Ragma Èhangèhub-dzong
(Ragma, tvrz osvícení); Kjangphän Namkha-dzong (Tvrz korouhví
ozdobeného nebe); Dagkja Dord¾e-dzong (Neznièitelná tvrz ¹edé
skály). ©est neznámých jeskyní (na vysokých útesech) jsou: Èhonglung
Khjunggi-dzong (Tvrz orla jedním skokem zdolávajícího údolí
Èhonglung Khjung); Kjipa Òima-dzong (Radostná slunná tvrz);
Khuèhug Enpa-dzong (Tvrz osamìlé kukaèky); ©elphug Èhu¹ing-
-dzong (Jitrocelová tvrz køi¹»álové sluje); Bece Döjön-dzong (Tvrz
chutného zelí); Cigpa Kangthil-dzong (Tvrz zdìné pode¹ve). A ¹est
velmi tajných jeskyní na vysokých útesech jsou: Gjadag Namkha-
-dzong (Nebeská tvrz rozlehlé skály); Tagphug Sengge-dzong (Lví
tvrz s tygøí slují); Bäphug Mamo-dzong (Tvrz démona Mamo se
skrytou slují); Laphug Päma-dzong (Lotosová tvrz se slují); Langgo
Ludü-dzong (Hadí tvrz se sloní bránou); Thogjal Dord¾e-dzong
(Tvrz vítìzné bronzové vad¾ry). Ostatní jsou: Kjiphug Òima-dzong
(Sluneèná tvrz ¹»astné sluje) a Potho Namkha-dzong (Tvrz nebesk
ých vrcholù).
Ètyøi známé vìt¹í jeskynì jsou: Òanang Döpaphug (Bøichatá
sluj); Düdulphug (Sluj pøemo¾ení démonù); Dièephug (Sluj jazyka
jaèice) v Dinu; Dzuthulphug (Zázraèná sluj). Ètyøi neznámé vìt¹í
jeskynì jsou: Kangcchugphug nebo Kangcu Phug (Sluj, kde Milar
äpa sedìl na svých nohou v Kjangaca); Ösalphug (Sluj jasného
svìtla) v Rönu; Zaogphug (Hedvábná sluj) v Rala; Phugrönphug
(Holubí sluj) v Kuthangu. Kdo bude v tìchto jeskyních meditovat,
najde tam dostatek ¾ivotních potøeb { palivo, vodu, koøínky
a rostliny { a bude podnìcován milostí pøedcházejících Mistrù posloupnosti.
Proto tam meditujte.ÿ
255
Kdy¾ to D¾ecün øekl, celé shromá¾dìní nebeských i lidských
¾ákù, mu¾ù i ¾en, kteøí pøi¹li naslouchat dharmì, tato slova hluboce
pohnula. Vyprávìní je naplnilo hlubokou, ¾houcí vírou a pohnulo
je v srdcích natolik, ¾e se zøekli osmi svìtských cílù cti¾á-
dosti a nadbytku. V¹ichni bez obtí¾í poznali pravý význam svaté
dharmy a byli zcela uspokojeni nábo¾enským ¾ivotem, tak¾e se
k nìmu rozhodli prov¾dy. Pokroèilej¹í mezi lidskými ¾áky pojali
rozhodnutí zasvìtit tìlo, srdce a øeè slu¾bì v¹em ¾ivoucím bytostem
a nauce. Slíbili, ¾e setrvají v neru¹ené a nepohnuté meditaci
a pokání v jeskyních a na osamìlých místech. Nelid¹tí ¾áci slíbili,
¾e budou udr¾ovat nauku a chránit ji. A mnoho duchovnì nejpokro
èilej¹ích laických ¾ákù, mu¾ù a ¾en, se odøeklo svìtského ¾ivota
a následovalo D¾ecüna, kamkoli ¹el. Trávili svùj èas v pohrou¾ení
a za¾ili pravý stav. Tak se mnozí stali jóginy a jóginkami. Ti, kteøí
mìli men¹í duchovní rozhled, slíbili, ¾e budou ¾ít urèitý poèet let
a mìsícù v pobo¾nosti. Ti nejmen¹í z laikù slíbili, ¾e zanechají pro
zbytek ¾ivota urèitých bezbo¾ných èinù a budou vykonávat urèité
zbo¾né èiny. Tak bylo celé shromá¾dìní vykoupeno.
Celé zde zachycené vyprávìní spoèívá na vlastním D¾ecünovì
vyprávìní { vyprávìní o vlastním ¾ivotì, zachycené písemnì. Podrobn
ìj¹í líèení historických událostí, které tvoøí základ tohoto ¾ivotn
ího pøíbìhu, se rozdìluje ve tøi hlavní èásti. První díl jedná
o zlovolných útocích nelidských bytostí, které jsou pøípadnì pora-
¾eny a vykoupeny. Druhý díl jedná o lidských ¾ácích, z nich¾ ti
nej¹»astnìj¹í dosáhli dokonalého duchovního vývoje a osvobození.
Tøetí díl pojednává o dal¹ích ¾ácích, laicích i zasvìcencích, jim¾
D¾ecün kázal dharmu.
Jak bylo dále podrobnì vylo¾eno, ¾ivotopis zaèal líèením, jak
byly první nelidské bytosti získány a pøemìnìny. V jeskyni Dagmar
Èhonglung byl král skøítkù získán písní Lama den dug (©estero
vzpomínek na gurua). Potom D¾ecün pøi¹el do Laèhigangu, poslu
¹en pøíkazu svého gurua. Tam obrátil velké bo¾stvo Ganapati
256
a z toho vznikla kapitola Laèhi Èhuzang. Napøesrok D¾ecün pronikl
dovnitø do Laèhi a z toho vznikla známá Píseò o snì¾ení a D¾ecü-
nùv triumf nad snìhem, kterou zazpíval, kdy¾ se vynoøil ze snìhu.
Kdy¾ potom znovu zamý¹lel jít na horu Palbar v Mangjulu a na
Jolmo Gangra v Nepálu, vrátil se do Gungthangu, kde jej pøitahovala
skalní jeskynì Lingpa, a strávil tam nìjaký èas. Plodem
tohoto pobytu je kapitola o zlomyslné démonce z jeskynì Lingpa.
V sousedství hory Palbar, kde le¾ela Tvrz osvícení Ragma, D¾ec
ün porazil a obrátil kouzelnici a místní bo¾stva z Ragmy zpìvem
hymny. To popisuje kapitola o jejich obrácení. Kdy¾ D¾ecün pob
ýval v Tvrzi korouhví ozdobeného nebe, prospìl mnoha lidským
i nelidským bytostem. Potom D¾ecün nav¹tívil Jolmo Gangra a ¾il
nìjaký èas v lese Singgala v propasti, kde le¾í Lví tvrz s tygøí slují.
Tam také prospìl mnoha lidským a nelidským bytostem. Na tomto
místì D¾ecün obdr¾el bo¾ské napomenutí, aby ¹el do Tibetu a ¾il
v Holubí sluji v Kuthangu. Tam zazpíval hymnu holubùm.
Za druhé se tam líèí, jak se D¾ecün poprvé setkal se svými
¾áky. Kdy¾ byl D¾ecün v Neznièitelné tvrzi ¹edé skály a prospí-
val velmi mnoha ¾ivoucím bytostem, bo¾ská Matka vad¾rajóginka
D¾ecünovi øekla, ¾e k nìmu pøijde mnoho ¾ákù, zejména jeden,
Räèhung Dord¾e Dagpa, který pøinese do Tibetu z Indie tantry
dákiní.159 Místo, kde ho najde, bylo D¾ecünovi oznámeno. D¾ecün
tedy ode¹el do Gungthangu a meditoval v Hedvábné sluji v Rala,
kde se setkal s Räèhungem. Potom Räèhung ode¹el do Indie, aby se
léèil z malomocenství. Kdy¾ se vrátil uzdraven, pobýval s D¾ecü-
nem ve Sluji jasného svìtla v Rönphu, kde se k nim pøipojil Caphu
Räpa. V Tvrzi osvícení v Ragma se setkal se Sanggjä Kjab Räpou.
Kdy¾ pøi¹el do Bøichaté sluje v Òanangu, kázal dharmu a zasvìtil
Tönpa ©ákja Gunu, který byl døíve nìjakou dobu laickým pøívr-
¾encem, a pøivedl jej na stezku dokonalosti a osovobození. Kdy¾
pak ¹el do Èhang Tago, setkal se s laickou ¾aèkou Paldar Bum
v Gäpa Lesum v Èungu. Na zpáteèní cestì se setkal se Sebän
257
Räpou v hostinci v Järuèhangu. Odtamtud ¹el meditovat do hor
Gjalgji ©rírila v Latö a setkal se s Digom Räpou. Kdy¾ napodzim
prosil o almu¾nu, setkal se s ®iwa Ö Räpou v Èhumig Ngulbumu.
V Èimlungu pøednesl Ngändzong Räpovi kázání zvané Bambusová
hùl. Z Laèhi pøesídlil D¾ecün, upomenut od dákiní na pøíkaz svého
gurua, na horu Tise a setkal se s Dampa Gjagphuwou. Kdy¾ se
blí¾il hoøe, setkal se s Kharèhung Räpou v prùsmyku Lowo Kore.
V zimním útoèi¹ti v sousedství vrcholu Dice, blízko pahorkatiny
Purang, potkal Darma Wangèhug Räpu. Následujícího jara D¾ec
ün pøi¹el na horu Tise a zvítìzil nad magikem Naro Bönèhungem
tím, ¾e pøedvedl své magické síly. O tom vypráví kapitola o Tise,
neboli hoøe Kailás.
Cestou dolù do Dinu potkal Dord¾e Wangèhug Räpu. Kdy¾
D¾ecün a jeho ¾áci ¾ili v Bøichaté sluji v Òanangu, nav¹tívil D¾ec
üna velký indický jógin Dharmabódhi a poklonil se mu. To pøisp
ìlo k respektu a obdivu k D¾ecünovi. Vzbudilo to také závist
jednoho lamy, zbìhlého v metafyzických disputacích, proto pøedlo-
¾il D¾ecünovi nìkolik metafyzických otázek. D¾ecün na nì snadno
odpovìdìl, pou¾iv okultní síly siddhi. Vypráví o tom jedna kapitola.
Jóginova náv¹tìva vedla k tomu, ¾e Räèhung znovu nav¹tívil
Indii; je to zachyceno v kapitole o Räèhungovi a jiném velkém indick
ém jóginovi Tipuovi. V té dobì se k D¾ecünovi pøipojil Megom
Räpa jako následovník, ve sluji Dö. V Nagtha v Òanangu se D¾ec
ün setkal se Sale Ö Räpou. Kdy¾ se D¾ecün uchýlil do ústraní na
vrchol Èervené skály, vrátil se Räèhung z Indie a ¹el jej pøivítat.
O tom hovoøí kapitola týkající se jaèího rohu a píseò o divokých
oslech. V Èhubaru se setkal s Länggom Räpou z Dagpa.
V Tode Ta¹igangu v Dinu se setkal s Mahápuru¹ou (Velký
svatý), o nìm¾ se zmiòuje Buddha v apokryfních øeèech.160 Stal
se nejmilej¹ím a vynikajícím ¾ákem D¾ecünovým. Byl plnì vysvì-
ceným knìzem a guruem ¹koly vad¾radhara, velkým bódhisattvou
jménem Daö ®önnu (Mladé mìsíèní svìtlo); lépe byl znám jako
258
nevyrovnatelný uèenec z Dagpa, kde se narodil jako lidská bytost
k dobru v¹ech ¾ivoucích bytostí.
V Èhubar Omèhungu získal ctihodného Lotön Gendüna, který
byl døíve jeho odpùrcem a stal se teï jeho ¾ákem. V Sluneèné tvrzi
¹»astné sluje se stal D¾ecünovým ¾ákem Detön Ta¹ibar z Dinu.
Projevy nìkterých nadnormálních D¾ecünových sil pohnuly k ¾á-
kovství Likor Èharuwu.
Dákiní pøedpovìdìly, ¾e bude D¾ecün mít mezi svými lidskými
¾áky pìtadvacet svìtcù. Jsou to: osm nejmilej¹ích synù, tøináct
duchovních synù a jejich ètyøi sestry ve víøe. Jedna kapitola líèí,
jak se D¾ecün setkal s ka¾dým z nich.
Tøetí èást hovoøí o rùzných jiných setkáních a pøíhodách, které
se udály, kdy¾ D¾ecün dlel v tajných jeskyních v obdobích jeho
setkání s jeho duchovními syny. Jsou o tom záznamy, ale zcela
nepøesné. Jsou také záznamy v podobì odpovìdí na otázky ¾ákù.
Jedna kapitola zaznamenává písnì z pohoøí Bönpo z doby, kdy
s D¾ecünem pobýval Gampopa. Také vyprávìní, jak D¾ecün ká-
zal dharmu a udìlil zasvìcení lidu v Òanangu; písnì o ©endormo
a Legsebum v Carmì; píseò obsahující D¾ecünùv vrcholný výraz
potì¹ení pøi pomy¹lení na smrt; písnì o tom, jak byl D¾ecün doprov
ázen Räèhungem do Laèhi, a o jejich pobytu ve Sluji pøemo¾ení
démonù; a o zábavném výletu a o Ramding Namphugu, kdy¾ byl
D¾ecün pozván lidmi z Òanangu do Bøichaté sluje, kde vyprávìl
svùj ¾ivotní pøíbìh. Pak pøijdou zpìvy o Räèhungovì odchodu do
provincie Ü a o tom, jak se pak D¾ecün se¹el s Dampa Sanggjäem
v Thongla, jak to pøipravily bohynì se lví hlavou.
Jsou i jiné záznamy: o pohøebním obøadu, který v Lä¾ingu D¾ec
ün vykonal bez soucitu se zemøelým; jak se zprostil synovských
povinností k zemøelé matce; závì» pro laické ¾áky v Carmì; vypr
ávìní, jak D¾ecün provedl bönské obøady v Dingri cestou do
Èhubaru; kapitola o druhém odchodu Räèhunga do Ü; kapitola
o dárci { laikovi Ta¹i Cegovi z Dindagkharu; kapitola o Dzese Bum,
259
Khuèhug a dal¹ích ¾ákyních v Dindagkharu; kapitola o jeho vítìzstv
í nad ètyømi máry (zlými duchy) na vrcholu Èervené skály; rozmluva
s magikem; pøedvedení jeho nadnormálních sil k dobru jeho
¾ákù i laických pøívr¾encù. To v¹echno je velmi rozsáhlá sbírka
dal¹ích nábo¾enských pojednání, nìkterých známých, nìkterých
neznámých.
Tak vedl D¾ecün nesèetnì ¹»astných lidí k osvobození. Ti,
kdo byli duchovnì vysoce vyvinutí, nalezli dokonalou duchovní
zralost a osvobození; ménì schopní byli bezpeènì zavedeni na
stezku osvobození. I ti nejnepatrnìj¹í mezi nimi pøiklonili zcela své
srdce k vzne¹ené Stezce pravého ¾ivota. I oni, jim¾ karma zapoví-
dala úèast na nádherném dobrodiní, pojali ve svých srdcích lásku
k dobru, která se jim stala zvykem, a tak získali po¾ehnání nebeské
i pozemské bla¾enosti v nejbli¾¹í budoucnosti.
Touto nekoneènou láskou a milostí dal D¾ecün zazáøit buddhistick
é nauce tak jasnì jako dennímu svìtlu a zachránil z bídy
bezpoèet bytostí. To v¹e je podrobnì popsáno v Gurbumu (Sto
tisíc zpìvù) od D¾ecüna.
A to je osmý záslu¾ný D¾ecünùv èin, jeho slu¾ba v¹em ¾ivoucím
bytostem pomocí ovoce jeho zbo¾nosti.
260
KAPITOLA XII
NIRVÁNA
D¾ecün po¾ije otrávené mléko od Cagphupovy milenky. Poslední
shromá¾dìní D¾ecünových ¾ákù a divy, které se pøitom udály.
D¾ecünova øeè o nemoci a smrti. Jeho pìt øeèí jako poslední vùle.
Cagphupovo obrácení. D¾ecünova závì», jeho odchod do samádhi
a nadpøirozené jevy, které tím povstaly. Räèhungùv pozdní pøí-
chod, jeho modlitba k D¾ecünovi a odpovìï na ni. Podivuhodné
události pøi zpopelnìní a relikvie. Vykonání D¾ecünovy poslední
vùle. Jeho ¾áci.
V dobì, kdy D¾ecün plnil své shora popsané mnohé povinnosti,
¾il v Dinu uèený lama jménem Chagphupa, mocný a bohatý, který
byl zvyklý zaujímat pøední místo v dinských shromá¾dìních. Tento
mu¾ pøedstíral, ¾e velmi ctí D¾ecüna, vnitønì v¹ak pukal závistí
a pokou¹el se poukázat na zdánlivou D¾ecünovu nevìdomost tím,
¾e mu kladl obtí¾né otázky pøi veøejném shromá¾dìní jeho pøívr-
¾encù. Tak útoèil na D¾ecüna mnohými a rozliènými otázkami pod
záminkou, ¾e mu jde o vysvìtlení jeho vlastních pochybností.
V prvém podzimním mìsíci roku døeva a tygra161 konala se
veliká svatební slavnost, k ní¾ byl pozván i D¾ecün. Pøijal nejvy¹¹í
sedadlo v prvé øadì hostí a ge¹e162 Cagphupa sedìl vedle nìho.
Ge¹e se pøed D¾ecünem uklonil a oèekával od nìho toté¾. D¾ecün se
v¹ak neuklonil; nikdy se nesklonil pøed nikým jiným ne¾ pøed svým
guruem ani neopìtoval nièí hold. A od té zvyklosti se neuchýlil ani
pøi této pøíle¾itosti.
Silnì rozzloben si ge¹e pomyslil: þJak k tomu pøijdu já, uèený
pandita, abych se klanìl pøed takovým nevìdomcem, který ani
nepomyslí na to, aby mùj pozdrav opìtoval? Udìlám v¹e, abych
261
ho pøed lidmi sní¾il.ÿ S tím vytáhl knihu o lozo i a obrátil
se k D¾ecünovi: þBuï tak dobrý, D¾ecüne, a rozptyl mé pochybnosti
tím, ¾e si proète¹ tuto knihu a vylo¾í¹ mi ji slovo
za slovem.ÿ
Nato odpovìdìl D¾ecün: þV èistì slovním výkladu této dialektiky
jsi sám dosti zku¹ený. Aby v¹ak byl pochopen její pravý vý-
znam, musí být opu¹tìno osm svìtských cílù, useknuty jim hlavy,
pøekonána klamná víra v osobní já a dobyto duchovního já v osam
ìlosti hor rozjímáním o nerozluèitelnosti nirvány a sansáry. Nikdy
jsem se neuèil ani jsem si nevá¾il èiré so stiky, doslovné znalosti
zachycené v knihách obvyklou formou otázek a odpovìdí,
která se chová v pamìti (a¾ se naskytne pøíle¾itost porazit protivn
íka). Vede to jen k my¹lenkovému zmatku, nikoli k opravdové
zku¹enosti z uskuteènìní pravdy. Takovému slovnímu vìdìní nerozum
ím. A pokud jsem je kdy znal, dávno jsem to zapomnìl.
Proto si prosím poslechni píseò, kterou ti zazpívám, abych ti uká-
zal své dùvody, proè jsem zapomnìl kni¾ní moudrost.ÿ163 A D¾ec
ün zpíval:
Èest a chvála u nohou ctihodného Marpy Pøekladatele!
Nedej mi nikdy pøít se o víru a nauku.
Proto¾e na mne sestoupila milost mého Pána,
vyprchalo ze mne v¹echno, co vyhledává rozptýlení.
Odedávna se oddávaje rozjímání o lásce a soucitu,
zapomnìl jsem na v¹echny rozdíly
mezi mnou a ostatními lidmi.
Odedávna medituje o svém guruovi, jak mi záøí nad
hlavou,
zapomnìl jsem na lesk moci a dùstojnosti.
262
Odedávna medituje o ochranných bo¾stvech se mnou
nerozluènì spjatých,
zapomnìl jsem na nízké tìlesné bytí.
Odedávna medituje o ústnì pøedávaných vybraných
pravdách,
zapomnìl jsem na v¹echno, co je
v psaných a ti¹tìných knihách.
Odedávna bádaje v tom, co je na vìdìní podstatné,
zapomnìl jsem na bludnou nevìdomost.
Odedávna vida v sobì trojnásobnou tìlesnost,164
zapomnìl jsem pøemý¹let o bázni a nadìji.
Odedávna pozoruje tento a budoucí ¾ivot jako jediný,
zapomnìl jsem na strach pøed smrtí a zrozením.
Odedávna poznávaje sebe z vlastních zku¹eností,
zapomnìl jsem ptát se na názor pøátel a bratøí.
Odedávna srovnávaje nové zku¹enosti se svým duchovním
rùstem,
zapomnìl jsem na v¹echny teorie a nauky.
Odedávna medituje o nezrozeném, neznièitelném
a ustavièném,
zapomnìl jsem na stanovení nìjakého zvlá¹tního cíle.
Odedávna pozoruje viditelné jevy jako dharmakáju,
zapomnìl jsem na meditace vzniklé v mysli.
263
Odedávna udr¾uje své vìdomí v nezrozeném stavu
svobody,
zapomnìl jsem na konvence a umìlé zvyky.
Odedávna se oddávaje tìlesné i duchovní pokoøe,
zapomnìl jsem na pýchu a domý¹livost mocných.
Odedávna nazíraje na své tìlo jako na poustevnu,
zapomnìl jsem na klid a pohodlí klá¹terního ¾ivota.
Odedávna poznávaje význam v¹eho nevýslovného,
zapomnìl jsem hledat koøeny a pùvod slov a vìt;
ty v¹ak, uèenèe, je hledej v obvyklých knihách.
Kdy¾ D¾ecün dozpíval, øekl ge¹e: þTo v¹echno mù¾e souhlasit
s tvou jógickou vírou, ale podle názoru na¹ich metafyzikù nevedou
takovéto nábo¾enské øeèi k nièemu, tj. ukazují na neporozumìní
vìci. Uklonil jsem se pøed tebou, proto¾e jsem tì pova¾oval za
vysoce pokroèilého èlovìka.ÿ
Po tìchto slovech projevili pøítomní nelibost (pøedev¹ím v¹ak
jeho vlastní pøívr¾enci) a volali jako jednìmi ústy: þGe¹e Tönpo,
jakkoli mù¾e¹ být uèený, a a» bìhá po svìtì sebevíc podobných, nem
áte v¹ichni ani takovou cenu jako nejmen¹í vlásek na D¾ecünovì
tìle a nejste schopni vyplnit ani nejmen¹í dutinku jeho vlasu. Mìl
by ses radìji spokojit s vyhra¾eným místem v èele na¹í øady a dál
bohatnout lichvou. O nábo¾enství v¹ak nemá¹ ani ponìtí.ÿ
Tato slova ge¹eho rozzuøila, ale proto¾e byli v¹ichni jednomysln
ì proti nìmu, neodvá¾il se nièeho. Tak jen zarytì ml-
èel a myslel si: þTenhle nevìdomec Milaräpa je s to divadlem
výstøedního chování a mluvení a l¾ivým ¾vanìním ty lidi pøim
ìt, aby mu snesli hromadu dárkù a almu¾en; a já, velký
uèenec, zdej¹í nejbohat¹í a nejvlivnìj¹í mu¾, platím pøes své
264
nábo¾enské schopnosti míò ne¾ pes. Musím nìco podniknout, aby
to pøestalo.ÿ
S tímto rozhodnutím navedl jednu ze svých milenek, aby D¾ecü-
novi pøinesla otrávené kyselé mléko, a slíbil jí za to vzácný tyrkys.
Provedla to, kdy¾ byl D¾ecün v dinském Dagkaru. D¾ecün vìdìl,
¾e nyní, kdy¾ splnil svou povinnost a uvedl své ¾áky s pøíznivou
karmou na stezku osvobození a dokonalosti, stojí na konci svého ¾ivota,
i kdyby se nenapil tohoto jedu. Proto¾e v¹ak vìdìl pøedem, ¾e
kdy¾ paní nedostala tyrkys hned, nedostala by jej ani potom (tj. a¾
by provedla zloèin), øekl jí: þV této chvíli nemohu pøijmout potravu,
kterou jsi mi nabídla. Pøines ji pozdìji a já si ji potomvezmu.ÿ
Domnívajíc se, ¾e D¾ecün poznal její úmysl, vrátila se paní
zmatená a ne¹»astná ke ge¹eovi a podrobnì mu vyprávìla, co se
stalo. Byla pøesvìdèena, ¾e D¾ecün jasnovidnì prohlédl její úklad,
a proto odmítl otrávenou potravu. Její svùdce ji v¹ak chtìl povzbudit
a øekl: þKdyby byl D¾ecün jasnovidný, nebyl by tì ¾ádal, abys
mu to pøinesla pozdìji, byl by ti je vrátil a po¾ádal tì, abys to
snìdla sama. To je dùkaz, ¾e není jasnovidný. Mù¾e¹ dostat tyrkys
u¾ teï a buï si jistá, ¾e si to otrávené jídlo vezme.ÿ A dal jí tyrkys.
Ona v¹ak øekla: þJe obecnì známo, ¾e je D¾ecün jasnovidný a jeho
prvé odmítnutí mléka to dokazuje. Budu ráda, nepøijme-li ani podruh
é potravu. Proto nechci tvùj tyrkys. Pøíli¹ se bojím k nìmu
jít, urèitì to neudìlám.ÿ
Ge¹e jí odpovìdìl: þJen nevzdìlaný lid vìøí v jeho moc. Proto
¾e není sbìhlý ve spisech, dává se jím podvádìt. Ve spisech jsou
pøece jasnovidci popisováni docela jinak ne¾ on; proto jsem pøesv
ìdèen, ¾e není jasnovidný. Nabídne¹-li mu je¹tì jednou mléko
a pøijme-li je, prohlásím tì veøejnì za svou man¾elku, tebe, se
kterou dávno ¾iji. Nebo» pøísloví øíká: nezále¾í na tom, jí-li nì-
kdo málo nebo mnoho èesneku, kdy¾ je to èesnek. Budeme potom
¾ít veøejnì jako man¾elé. Pak bude tvùj nejen tyrkys, ale
bude¹ paní v¹eho, co mám. Budeme spolu sdílet dobré i zlé.
265
Proto¾e máme spoleènou i tuto trampotu, udìlej, co mù¾e¹, abys
mìla úspìch.ÿ*
Paní vzala ge¹eho za slovo a podlehla podruhé poku¹ení. Zase
smísila jed s kyselým mlékem a nabídla tu smìs D¾ecünovi v Tode
Ta¹igangu darem. Usmívaje se, vzal D¾ecün její dar do ruky a ona
myslila, ¾e má ge¹e asi pravdu a ¾e D¾ecün není jasnovidný. V tu
chvíli v¹ak D¾ecün promluvil a øekl: þZa to jsi dostala odmìnou
tyrkys.ÿ Plna lítosti a strachu se ¾ena zaèala chvìt a doznávala
tøesoucím se, vzlykáním pøerývaným hlasem: þAno, pane, dostala
jsem tyrkys.ÿ Pak se mu vrhla k nohám a prosila ho, aby nepil
otrávené mléko, ale aby ho dal zpátky jí, která se provinila tímto
nízkým èinem, aby je vypila.
D¾ecün odpovìdìl: þPøedev¹ím ti je v ¾ádném pøípadì nemohu
vrátit, abys je vypila. Mùj soucit s tebou je pøíli¹ veliký. Kdybych
to udìlal, zradil bych slib bódhisattvy a dopustil bych se nejtì¾¹í
duchovní viny. Kromì toho je mùj ¾ivot témìø u konce. Mé dílo
je dokonèeno; je na èase, abych se odebral na jiný svìt.165 Tvé
otrávené mléko na to nemù¾e mít ¾ádný vliv. Pøesto jsem se poprvé
zdráhal, abych ti zajistil tyrkys slíbený za odmìnu tvého zloèinu.
Teï u¾ je tvùj, proto vezmu jed, aby se ge¹eovo pøání vyplnilo a aby
ti nechal vytou¾ený tyrkys. Slibùm, které ti dal s podmínkou, ¾e
úspì¹nì provede¹ zloèin, v¹ak nesmí¹ vìøit; oklame tì. Není pravda
ani slovo ze v¹ech obvinìní, která proti mnì vznesl. Pøijde èas,
kdy oba budete svého èinu hluboce litovat. A a¾ ten èas nastane,
snad se pak úplnì oddáte pokání a zbo¾nosti. Nebudete-li v¹ak
toho schopni, pak se alespoò vyvarujte takových prokletých høíchù,
i kdyby se jednalo o vá¹ ¾ivot, a modlete se ke mnì a k mým
¾ákùm v hluboké, pokorné víøe. Kdybyste zùstali bez pomoci, byla
*V¹echny pøedstavy obecných lidí, jak má vypadat duchovnì dokonalý èlovìk,
mohou selhávat. Mohou selhávat i tehdy, kdy¾ jsou zalo¾eny na informacích
z autentických knih o mystice. Proto obecný èlovìk nemá mìøítka pro poznávání
adeptù, snad kromì citu, který vyvine mravním úsilím a duchovními tu¾bami.
266
by pro vás dva na nespoèetné vìky vylouèena bla¾enost a utrpení
by bylo va¹ím osudem. Proto se tentokrát chci pokusit zru¹it va¹i
zlou karmu. Porouèím ti v¹ak, abys o tom mlèela a¾ do mé smrti.
Pøijde èas, kdy se to v¹e vyjeví. Nechce¹-li dùvìøovat mým ostatním
slovùm, zde má¹ pøíle¾itost uvìøit nebo se pøesvìdèit. Proto to
v¹echno opatruj v mysli a èekej na splnìní.ÿ Po tìchto slovech vypil
D¾ecün otrávené mléko.*
Kdy¾ to paní vyprávìla ge¹eovi, øekl: þV¹echno, co øekl, nemusí
být pravda. Pøísloví praví: v¹echno, co se uvaøí, není k jídlu. Dost
na tom, ¾e vzal jed. Buï nyní opatrná a mlè.ÿ
Tu D¾ecün vzkázal lidem v Dingri a Òanangu a v¹em, kdo ho
znali a v nìho vìøili, ¾e ho mohou nav¹tívit a ¾e mu ka¾dý mù¾e
pøinést dárek. Právì tak pozval v¹echny, kdo si pøáli ho vidìt a nikdy
toho nedosáhli. Také poslal poselství v¹em svým ¾ákùm. Vlivem
pøedzvìstí s tím spjatých pøi¹li v¹ichni, mu¾i i ¾eny, zasvìcení
i nezasvìcení, známí i neznámí a shromá¾dili se v Laèhièhubaru.
Po mnoho dnù jim D¾ecün kázal o zdánlivé pravdì (zákon karmy)
a o skuteèné pravdì (dharmakája).
Za tìch dnù vidìli odu¹evnìlej¹í posluchaèi nebe naplnìné bohy,
kteøí naslouchali Mistrovi. Mnozí jiní vidìli vnitønì na nebi a na
zemi nesèetné mno¾ství bo¾ských i lidských bytostí, jak v¹ichni naslouchaj
í kázání o dharmì. Cítili, jak v¹echny pøítomné zachvacuje
radostná nálada. Ka¾dému z pøítomných se ukázalo více jevù jako
duhy na modrojasné obloze; mnohobarevná oblaka tvaru královsk
ých sluneèníkù, korouhví a jiných svatých pøedmìtù; padal dé¹»
*Je-li ten, kdo dosáhl velikého úspìchu na cestì mystického vývoje, naklonìn
snímat bøímì zlé karmy ze svých bli¾ních, mù¾e to uèinit tím, ¾e s nimi vstoupí
do vnitøního spojení. Zde se to stalo pøijetím otráveného mléka. Pro tento èin
musila proviniv¹í se ¾ena na Milaräpu myslit a tímto zpùsobem se mu pøipom
ínat. Za takových okolností se takový èlovìk rozjímajícímu mystikovi stane
nespaseným komplexem, který mù¾e rozpustit ve stavu buddhy uvìdomovacími
postupy. Stejné vztahy platí i pro vedení ¾ákù.
267
duhovì zbarvených kvìtù. V¹ichni sly¹eli nejvybranìj¹í hudbu rozli
èných nástrojù; nádherné, nikdy nepoznané vùnì plnily vzduch.
Lidé ménì duchovnì vyvinutí, kteøí vidìli tato znamení dobré pøedzv
ìsti, se D¾ecüna ptali na pøíèinu pocitu podivuhodného spoleèenstv
í nebeských posluchaèù, plnících nebe, s pozemskými posluchaèi
zde shromá¾dìnými a na smysl rùzných jevù, tìchto znamení dobr
ých pøedzvìstí, které pozoroval ka¾dý, kdo byl pøítomen.*
D¾ecün odpovìdìl: þPoèet duchovnì vyvinutých mezi zasvì-
cenými i nezasvìcenými lidskými bytostmi není veliký. Av¹ak oni
zbo¾ní mezi bo¾skými bytostmi, kteøí se horlivì sna¾í naslouchat
dharmì, plní nebesa a vyzaøují na v¹echno takovou radost a spokojenost
srdce; tak mi pøiná¹ejí jako poctu patero nebeských pøedm
ìtù radosti. Tento pohled vás naplòuje plesáním a vy postøehujete
dobrá, pøíznivá znamení.ÿ166
Byla polo¾ena otázka: þProè v¹ak jsou bo¾ské bytosti vìt¹inì
z nás neviditelné?ÿ A D¾ecün odpovìdìl: þMnozí bozi dosáhli stavu
anágamin167 a jiných stupòù svatosti. Aby byli spatøeni, k tomu je
tøeba dokonalé vidìní a nejvìt¹í námaha, aby bylo dosa¾eno obou
druhù zásluh; stejnì tak je nutno i opro¹tìní od dvojí zatemòuj
ící neèistoty, zrozené z nevìdomosti. Kdy¾ se nyní zjevují veliká
bo¾stva, zjeví se i jejich pøívr¾enci. Kdo tou¾í po pohledu na tyto
bo¾ské bytosti, musí získat dostatek zásluh, aby odèinil v¹echnu
zlou karmu. Pak bude vidìt v sobì samém nejvy¹¹ího a nejsvìtìj-
¹ího ze v¹ech bohù { èistého Ducha.**
*Kdo ¾ije v dokonalém ukrocení smyslù i sklonù, ten pøivolává nebeskou spole
ènost dokonalým uti¹ením a bezvýhranou spokojeností s osudem. Tato spole
ènost se stává a¾ smyslovì postøehnutelnou v tu chvíli, kdy pravý adept dobrovoln
ì pøijme bøemeno smrti, které je dìdictvím lidství.
**Jde tedy o dvì vìci. Nebeskou spoleènost pøivolat a vidìt ji. Tato spoleènost
pøi¹la kvùli Milaräpovi; jeho pøívr¾enci a ¾áci ji mohli vidìt pro oba druhy
zásluh { jak øíká Milaräpa { toti¾ proto, ¾e ¾ili svatým ¾ivotem, a také proto,
¾e uctívali nejvy¹¹í principy, duchovno. Èistého Ducha v¹ak mohou spatøit jen
ti, kdo znièili poci»ování, jím¾ jsou spojeni se sansárovými oblastmi.
268
A D¾ecün zazpíval hymnu o spatøování bohù:
Skláním se u nohou milostivého Marpy!
Vylij své po¾ehnání na své duchovní
dìti, aby se rozmno¾ily.
Ke mnì, Milaräpovi, poustevníkovi
pøi¹ly bo¾ské bytosti z nebe Tu¹ita
a z jiných svatých sfér, aby naslouchaly mým slovùm.
Plní v¹echny smìry nebes.
Jen tìm z mých lidských následovníkù, kdo jsou znalí
pateré cesty,168
je dopøáno je vidìt, nikoli v¹ak prostému lidu.
Sám patøím bez zábran na ka¾dou tuto bytost,
která mi pøiná¹í k po¾ehnání shromá¾dìných zde lidí
plna úcty nebeské dary.
Duhovou záøí jsou zcela naplnìna nebesa
a nebeský dé¹» líbeznì vonících kvìtù padá.
V¹echny bytosti sly¹í sladkou hudbu a dýchají vzduch
vonící kadidlem
a bo¾ská láska a bla¾enost padá na ka¾dého pøítomného.
To je plodné pùsobení milosti svìtcù kagjüpù.
Vy sami se utíkejte k víøe;
a chcete-li vidìt bohy a jiné bytosti,
pak pozornì naslouchejte mé hymnì.
Proto¾e jste si v minulých ¾ivotech pøipravili zlou karmu,
hledáte od doby, kdy vás matka zrodila, rozko¹ ve høí¹ích
a netì¹íte se z dobrých, záslu¾ných èinù.
Døíve, ne¾ vám ze¹ediví spánky, zatvrdíte se;
tak si jistì hromadíte následky zlých èinù.
269
A tá¾ete-li se po mo¾nostech znièení zlé karmy,
vìzte, ¾e jenom pøání po dobru ji mù¾e vyhladit.
Kdo v¹ak vìdomì propadl zlým èinùm,
skrovné jídlo vymìnil za hanbu.
Kdo nezná vlastních pout
a vyhla¹uje sebe za vùdce druhých,
zpùsobí hanbu sobì i jiným.*
Pøejete-li si upøímnì uprchnout bolesti a starostem,
nikdy nesmíte zpùsobit druhým bytostem bolest.
U nohou svého gurua a bohù
vyznejte v¹echny své døívìj¹í høíchy a litujte jich
a slibte, ¾e v budoucnu nebudete nikdy èinit bezpráví.
To je nejrychlej¹í cesta k odpykání zlých skutkù.
Vìt¹ina høí¹níkù má bystrý smysl
pro ustavièný nekliduplný shon po po¾itcích,
neznajíce lásky a zbo¾ného úsilí;
ji¾ tím jsou v temnotì høíchù.
Stále znova je jim tøeba doznání a pokání.
Proto buï jeden ka¾dý z vás pln horlivosti
odpykat høíchy a shroma¾ïovat zásluhy.
Pak vám bude otevøen pohled
*Kdo nezná vlastní pouta, nemù¾e porozumìt pøíèinám lnutí tìch, jim¾ chce
být vùdcem. Proto ten, kdo chce stát v èele mysticky usilujících lidí, se musí
pøíkladnì vìnovat sebepozorování, aby nabyl poznatkù o vztazích a jejich
karmickém významu. Jinak bude fale¹ným vùdcem slepých lidí, jen¾ to s nimi
myslí zle, i kdy¾ to ve vìdomém my¹lení nechová.
270
na nebeské bohy milující dharmu
a zjeví se vám i bohové nejsvìtìj¹í a nejvy¹¹í.
Uvidíte také svého ducha, dharmakáju
a spatøíte-li ho, spatøili jste v¹e,
neomezený pohled, sansáru i nirvánu.
A ve¹kerá karma tím ustane.
Po D¾ecünovì hymnì dosáhli nejhloubìji duchovnì vyvinutí
mezi shromá¾dìnými bohy a lidskými bytostmi pravého vhledu do
dharmakáji nebo nirvány. Ménì vyvinutí zakusili nasmyslový bo¾-
ský stav extatické bla¾enosti a prázdnoty, jaké nikdy pøedtím nepoznali,
a tím na¹li pøístup na stezku uskuteènìní nirvány. A nebylo
mezi shromá¾dìnými bytostmi nikoho, kdo by nebyl pocítil touhu
po velkém osvobození.
Potom se D¾ecün obrátil ke shromá¾dìným a øekl: þMoji ¾áci,
bozi, lidé a v¹ichni, kdo jste se zde dnes shromá¾dili: na¹e setkání je
ovocem dobré karmy z døívìj¹ích ¾ivotù. A v tomto ¾ivotì jsme zalo
¾ili zbo¾ným spoleèenstvím èist¹í a svìtìj¹í pøíbuzenství. Proto¾e
jsem v¹ak velmi stár, není jisté, zda se je¹tì v tomto ¾ivotì spatøí-
me. Proto vás napomínám, abyste ve svých srdcích ostøíhali na¹e
nábo¾enské rozmluvy a nezanedbávali je. Zasaïte toto uèení do
denního ¾ivota, jak to jen doká¾ete, a jako¾to první ¾ákovská obec
obdr¾íte pravdu, kterou pak budu kázat, a» jsem kdekoli v nìkteré
z øí¹í buddhovského uskuteènìní. Proto se z toho radujte!ÿ*
*Jógu mù¾eme dìlit ve dvì vìtve, toti¾ v úsilí mravní a mentální. Mravní
úsilí se jeví v cítìní, my¹lení a jednání, kterými se projevujeme od okam¾iku
k okam¾iku. Jóga se proto musí projevit ve zpùsobu bì¾ného denního ¾ivota.
Jógin musí dospìt k ryzímu a dobrému my¹lení a cítìní a tam, kde své jednání
nemù¾e uzpùsobit podle nejpøísnìj¹ích mravních pravidel jógy, tam je musí
ovlivòovat nejvy¹¹í dobrotou my¹lení a cítìní.
Mentální úsilí èlovìk nemù¾e vyvinout v celodenní soustøedìní, zejména zpo-
271
Kdy¾ pøítomní z Òanangu sly¹eli D¾ecünova slova, ptali se jeden
druhého, zda snad Mistr chce opustit tento svìt, aby pøinesl
jiným svìtùm po¾ehnání. Pokud tomu tak je, chtìli ho prosit, aby
ve¹el do ráje z Òanangu nebo aby alespoò Òanang po¾ehnal svou
poslední náv¹tìvou. ©li tedy k D¾ecünovi, objali jeho nohy a prosili
se slzami zalitýma oèima, s vroucí vírou a planoucí láskou, aby
vyplnil jejich pøání. Stejnì na D¾ecüna naléhali i ¾áci a laiètí pøí-
vr¾enci z Dingri, aby ¹el do Dingri. Na tato naléhání v¹ak D¾ecün
odpovìdìl:
þJsem pøíli¹ starý, abych mohl jít do Òanangu nebo do Dingri.
Chci oèekávat svou smrt v Dinu a Èhubaru. Proto nech» mi ka¾dý
dá své poslední pøání dobra a vrátí se domù. V¹echny vás zase
spatøím ve svatém ráji.ÿ
Tu ho prosili, kdy¾ D¾ecün nemù¾e nav¹tívit jejich konèinu, aby
alespoò vyslovil po¾ehnání nad v¹emi místy, která nav¹tívil, a nad
v¹emi lidmi, kteøí spatøili jeho tváø, zaslechli jeho hlas a naslouchali
jeho nauce. Ale nemají pøijmout po¾ehnání jen oni sami, nýbr¾
v¹echny ¾ivoucí bytosti ve vesmíru.
A D¾ecün na jejich prosbu odpovìdìl: þDìkuji vám za va¹i dù-
vìru ve mne a dìkuji vám za v¹echny slu¾by, které jste mi za ¾ivota
prokázali. Svou vdìènost jsem dokázal tím, ¾e jsem vám pøál jen
dobré; a abych vám prokázal dobro, uèil jsem vás dharmì. Tím mezi
èátku. Proto je má nahra¾ovat touhou po Bohu. Pak bude provádìt jógu po
celý den i noc a to je jediný zpùsob, jak v pøijatelnì krátkém èase vytvoøí
podmínky k duchovnímu znovuzrození. Celkové bytostné uzpùsobení s obvykl
ými tendencemi je toti¾ zcela protichùdné jógickým cílùm, proto je nezbytné
zasáhnout velmi energicky do obvyklého stavu vìcí, aby nastal obrat. Mravní
kázeò je nezbytné pøijmout jako základ na mystické cestì, kde¾to na mentální
úsilí (soustøedìní) mù¾eme hledìt jako na èinitele druhoøadého. Ostatnì osudy,
které nás v denním ¾ivotì potkávají, vyplývají jen z povahy na¹eho my¹lení,
cítìní a jednání, a proto jen jejich pomocí budou zmìnìny. Kdo si tedy myslí,
¾e podstatnì zasáhne do svých denních osudù mentálním úsilím, ten nerozumí
psychologickým vztahùm, které se v osudech projevují.
272
námi nezbytnì vzniklo spojení. Nu¾e, proto¾e jsem jógin, který za-
¾il pravdu, je mou povinností dát vám své po¾ehnání, abyste dos
áhli svìtského i duchovního míru a bla¾enosti nyní i pro vìènost.ÿ
Potom D¾ecün zazpíval tato po¾ehnání ve ver¹ích:
Ochránèe a Otèe v¹ech bytostí, vìdom si tvého vlastního
po¾ehnání,
Pøekladateli Marpo, u tvých nohou se skláním!
Sly¹te mne, moji ¾áci zde shromá¾dìní:
prokazovali jste mi laskavì dobro,
stejnì jako já vám.
Ké¾ se pomocí tìchto pevných oboustranných pout
shledáme ve vìèné øí¹i bla¾enosti.
Vy, kolem shromá¾dìní, kteøí dáváte almu¾ny,
nech» se tì¹íte dlouhému a ¹»astnému ¾ivotu.
Vá¹ duch budi¾ svoboden ode v¹eho zlého my¹lení,
zbo¾ný a zamíøen jen k úspìchu ve svatosti.
Vroucí tichý mír po¾ehnej tuto zemi,
nech» je prosta nemocí a války.
Nech» jsou bohaté ¾nì a tì¾ké klasy,
v pravém jednání buï zde ka¾dý ¹»asten.
Kdo spatøil mou tváø a sly¹el mùj hlas,
kdo ví o mém ¾ivotì a chová to ve svém srdci,
kdo sly¹el mé jméno a mé osudy,
buï se mnou v øí¹i bla¾enosti.
Kdokoli, kdo poznal mùj ¾ivot,
napodobil jej a oddal se meditaci
273
a ka¾dý, kdo pøepí¹e mùj pøíbìh, bude ho vyprávìt nebo
mu naslouchat,
kdokoli o nìm bude èíst a uctívat jej
nebo jej pøijme jako smìrnici svého chování,
buï se mnou v øí¹i bla¾enosti.
Jakákoli bytost, která v budoucích èasech
bude plna vùle k pohrou¾ení,
buï mým vlastním pøísným bìhem ¾ivota
osvobozena od ka¾dé matoucí pøeká¾ky.169
A kdo sná¹í nesnáze pro zbo¾né úsilí,
hromadí nesmírné zásluhy.
Kdo svatou stezkou vede jiné bytosti,
zaslou¾í si jednou bezmeznou vdìènost.
Kdo sly¹í líèení mého ¾ivota,
získává bezmeznou milost.
A neomezenou zásluhou z vdìènosti a milosti
buï osvobozena ka¾dá bytost, jakmile usly¹í o mém ¾ivotì,
a nejvy¹¹í odmìny nech» dojde, kdo se v to pohrou¾í.
Tam, kde jsem bydlel a kde odpoèíval,
a ka¾dá i nejmen¹í vìc, která byla mojí,
nech» v¹ude pøiná¹í radost a mír.
A zemì, oheò, voda, vzduch
a v¹echny dálky éteru
buïte¾ v¹em uchopitelné.
Dévové, nágové a duchové osmi øádù,
géniové míst a démoni,
nech» vás nezasáhne jejich hanebné poèínání.
Pùsobte ka¾dý podle dharmy ve prospìch tìchto pøání.
274
Aby ani nejmen¹í ze ¾ivoucích bytostí ani hmyzu
nebyla ji¾ pøipoutána k sansáøe, nikdo z nich;
staò se mou silou vysvobozena.
Tato slova naplnila laické ¾áky velikou radostí, nebo» se jim
nyní zdálo pochybné, ¾e D¾ecün od nich chce odejít. A lidé z Òanangu
a Dingri vyhledávali tím horlivìji jeho milost a po¾ehnání
a tím zbo¾nìji naslouchali jeho nábo¾enským rozmluvám.
Jakmile se shromá¾dìní roze¹lo domù, zmizely samy od sebe
i tì¾ké duhy a jiné jevy.
Lidé z Dinu prosili nyní co nejvá¾nìji D¾ecüna prostøednictv
ím ®iwa Ö Räpy a jiných pokroèilých ¾ákù, aby jim kázal. Tu
D¾ecün ode¹el do poustevny na vrcholu skály zvané Na dotyk nebezpe
èná skála. Tato skála byla pokládána za hlavu zlého hadího
ducha z Dinu a poustevna na ní byla zbudována proto, aby byl hadí
duch podmanìn díky poustevníkùm, kteøí tam pobývali. Zde D¾ec
ün dál kázal laickým ¾ákùm z Dinu. Kdy¾ skonèil, øekl jim: þKdo
by je¹tì potøeboval nìco vysvìtlit nebo objasnit z tìchto nauk, musí
si pospí¹it, nebo» nevím, jak dlouho je¹tì budu ¾iv.ÿ
Tu ¾áci sebrali obìtní dary k púd¾i, provedli púd¾u a naslouchali
zvlá¹tním doplòujícím výkladùm o nauce, kdy D¾ecün pod
ával objasnìní a vysvìtloval nedorozumìní. Pak se Digom Räpa
a Sebän Räpa obrátili k D¾ecünovi a tázali se ho: þÓ D¾ecüne, tvá
slova v nás vzbudila obavy, ¾e hodlá¹ vstoupit do nirvány. Není
pøece mo¾né, aby tvùj ¾ivot byl u konce?ÿ D¾ecün odpovìdìl: þMùj
¾ivot a mùj vliv na obrácení lidí jsou dokonány. Musím nyní nést
následky svého zrození.ÿ
Po nìkolika dnech se objevily známky nemoci a Ngändzong
Räpa poèal jménem ¾ákù s pøípravami ke smírné obìti k uctìní
guruù, dévù a dákiní. Souèasnì prosil D¾ecüna, aby pøijal lék nebo
jinou pomoc. Chtìl ji¾ vybídnout laiky i ¾áky k nezbytným pøí-
pravám, kdy¾ D¾ecün øekl: þObecnì platí, ¾e jóginovo onemocnìní
275
je pro nìho napomenutím, aby setrval ve zbo¾ném úsilí. Pro jeho
zotavení nesmí být vysloveny ¾ádné zvlá¹tní modlitby. Nemoci má
vyu¾ít jako pomùcky pro pokrok na Stezce a stále musí být pøipraven
k utrpení a smrti. Já, Milaräpa, jsem dík milosti svého dobrotiv
ého gurua Marpy vykonal podle jeho vlastní nauky v¹echny
zvlá¹tní rity k pøekonání nemoci a nepotøebuji proto ¾ádné síly ani
prostøedníky. Promìnil jsem své nepøátele170 ve své blízké pøátele;
proto nepotøebuji ani modlitby ani smírné obìti. Nepotøebuji ani
vymítací nebo smírné rity proti démonùm. Nebo» jsem v¹echna zlá
znamení a pøedzvìsti promìnil v ochranná bo¾stva víry, která provedou
v¹echny ètyøi druhy obøadù. Nemoci, zrozené z pìti jedù,
jsem promìnil v po¾ehnání pateré bo¾ské moudrosti. Proto nepot
øebuji léky, pøipravené ze ¹esti hlavních koøení.171 Naplnil se èas,
kdy viditelné, klamné fyzické tìlo, z vìdomí povstalá forma bo¾-
ského tìla (dharmakája), musí odejít do øí¹e duchovního svìtla.
A k tomu není tøeba ¾ádných zasvìcovacích obøadù. Svìtský lid,
jen¾ v tomto ¾ivotì nahromadil zlou karmu a musí proto sklízet
na tomto svìtì její následky, bolest zrození, stáøí, nemoci a smrti,
hledí marnì uniknout nebo zmírnit prudkost a muèivost tìchto bolest
í nebo je zeslabit smírnými obøady a spasitelnými úkony. Bìh
èasu nemohou ani na okam¾ik zadr¾et nebo pøibrzdit ani moc a vliv
králù ani udatnost hrdinù ani pùvab krásky ani dobroèinnost lidí
bohatých, útìk lidí zbabìlých ani výmluvnost obratných právníkù.
Není prostøedkù ani nauky, a» mírných, vzne¹ených, kouzelných
nebo pøísných,172 které by zru¹ily nebo zadr¾ely nezmìnitelný úradek.
Kdo se v¹ak opravdu obává tìchto utrpení a vá¾nì se chce
vyvarovat jejich opakování, kdo horlivì usiluje o stav vìèné bla¾enosti,
pro toho mám tajný prostøedek.ÿ
Kdy¾ to D¾ecün øekl, nìkteøí ¾áci prosili, aby jim dal ten ob-
øad nebo vìdìní, a D¾ecün øekl: þJe to tak. V¹echny svìtské cíle
mají neodvratný konec v utrpení; zisk konèí ztrátou, výstavba
276
zhroucením, setkání rozlouèením, zrození smrtí.* Kdo to ví, mìl
by se nejprve vzdát získávání a hromadìní, stavìní a setkávání;
a podle pøíkazù vynikajícího gurua zakou¹et pravdu, která se nerod
í ani neumírá. To jediné je nejlep¹í prostøedek èi vìdìní. Ne¾
i já sám vám chci je¹tì oznámit svùj poslední dùle¾itý odkaz. Nezapome
òte, ¾e to udìlám pozdìji.ÿ
Znovu se obrátili ®iwa Ö Räpa a Ngändzong Räpa k D¾ecünovi
a øekli: þD¾ecüne, kdyby ses uzdravil, mohl bys pokraèovat a pù-
sobit dobro je¹tì mnoha ¾ivoucím tvorùm. Proto tì znovu prosíme,
abys, kdy¾ ji¾ nechce¹ zcela vyhovìt na¹im prosbám, laskavì pøinesl
pùsobivou tantrickou obì» úcty ke svému uzdravení, abychom
si pozdìji nemuseli nic vyèítat. A vezmi zároveò léky.ÿ
D¾ecün odpovìdìl: þKdybych nevìdìl, ¾e se mùj èas naplnil,
poslechl bych va¹eho pøání. Kdo se v¹ak sní¾í, aby vykonal tantrick
ý obøad k prodlou¾ení vlastního ¾ivota, ani¾ mìl nesobecký
úmysl slou¾it druhým bytostem, ten se proviòuje neèistým jedná-
ním proti svatým bo¾stvùm stejnì, jako by bylo neèisté, kdyby
¾ádal krále, aby mu umýval a drhnul podlahu. Takové jednání
nese s sebou trest. Proto vás napomínám, abyste nikdy neprová-
dìli svaté tantrické rity kvùli svìtským cílùm, i kdy¾ sobecký lid,
který nic lep¹ího nezná, nelze za takové jednání kárat. Já jsem v¹ak
*Tento pesimistický názor na svìtské snahy a cíle vùbec nedokazuje, ¾e duchovn
í nauky jsou podlo¾eny osobními indispozicemi a vnìj¹ími nesnázemi
pøedstavitelù tìchto nauk. Popud k hledání na mystické cestì mù¾e být dán
opravdu nejen sklony samými o sobì, ale i neutì¹enými podmínkami v zevn
ím ¾ivotì. Vy¹¹í skuteènosti na mystické cestì jednoznaènì ukazují na to, ¾e
nadèasové hodnoty, které lze ¾ít tak, jako ¾ijeme stavy a vìci obvyklé, pøekoná-
vají v¹echno dobré, co mù¾eme za¾ít ve svìtì. Ka¾dé dobro, které mù¾eme ve
svìtì za¾ít, je potlaèováno pùsobením èasu ve v¹ech jeho formách, kde¾to vy¹¹í
mystické zku¹enosti jsou a¾ za okruhy èasu, tam, kde smrt a zánik ztrácejí svùj
osten. A z oblasti nadèasového bytí mù¾e být svìtský ¾ivot vidìn jen z nepochopiteln
ì pesimistického hlediska, nebo» v¹echny jeho zdánlivé slasti a výhody
se zdají vynoøovat jenom na vteøiny v pulsech vìènosti.
277
strávil celý svùj ¾ivot k po¾ehnání v¹ech ¾ivoucích bytostí v nepøetr
¾itém cvièení nejvy¹¹ích tantrických pravd, abych prospìl v¹em
cítícím bytostem. To nyní bude slou¾it jako nábo¾enský obøad k odvr
ácení zla. Pro toto zbo¾né úsilí neví mé vìdomí, co to je upustit
od pevného stolce pravdy v samádhi a to dostaèí jako obøad i pro
dlouhý ¾ivot. Marpovy léky vyhladily i koøeny nemocí z patera jedù
(chtivosti, nenávisti, tuposti, sobectví a závisti). A to bude slou¾it
jako léky. Pokud jde o vás, nestaèí, abyste byli jen zbo¾ní a ubírali
se nábo¾enskou cestou. Musíte u¾ívat i poku¹ení a zkou¹ek jako
pomocníkù na stezce. Nenaplnil-li se je¹tì èas a je-li ¾ivot ohro-
¾en zlou událostí, pak se smí ka¾dý hledající èlovìk utíkat k lékùm
a obøadùm. Pøedpokladem v¹ak je, ¾e je tím podporována stezka.
Zlo se nesmí odvracet napadením silného vzájemnì spojeného a zá-
vislého øetìzu okolností, z nich¾ povstává, a samo toto zlo tak mù¾e
být pøemìnìno v po¾ehnání. I Buddha, mysle na blaho svých je¹tì
málo vyvinutých ¾ákù, natáhl ruku, nechal lékaøe D¾ívaka Kumáru
ohmatat puls a pøijal pøedepsané léky. Kdy¾ v¹ak byl èas naplnìn,
vstoupil i Buddha do nirvány. Stejnì se nyní naplnil i mùj èas a nechci
u¾ít ke svému uzdravení ani lékù ani jakýchkoli obøadù.ÿ
Tak D¾ecün nedopustil, aby se pro nìho nìco uèinilo. Dva
pokroèilí ¾áci jej v¹ak prosili, aby jim dal je¹tì dal¹í pouèení:
þVstoupí-li D¾ecün opravdu do jiných oblastí, jak bychom pak mìli
správnì provést pohøeb, ochraòovat v úctì kosti a relikvie a uhníst
stúpy a cchaccha? Kdo má být zvolen tvým nástupcem a jak mají
být provedeny obøady ve výroèní den tvého odchodu? Který ¾ák
má sledovat to èi ono odvìtví nábo¾enských cvièení, kdo má naslouchat
výkladùm, kdo o nich pøemítat nebo meditovat, o samotì
se v nì noøit? K tomu v¹emu prosíme o ústní pokyny.ÿ
Nato odpovìdìl D¾ecün: þDíky dobrotivé Marpovì milosti jsem
splnil v¹echny povinnosti sansáry a dosáhl osvobození. Tøi základní
slo¾ky mé osobnosti { tìlo, øeè a duch { byly promìnìny v tìlo
278
pravdy. Proto není jisté, zda zanechám nìjakou mrtvolu.* Proto
není tøeba ani cchaccha z jílu nebo stúpa. Proto¾e nemám klá¹ter
nebo chrám, nepotøebuji urèovat ¾ádného nástupce. V¹echny holé
neplodné kopce a vrcholky hor a ostatní osamìlá útoèi¹tì a poustevny
jsou va¹e a smíte je obývat. Ochraòujte cítící bytosti ¹esti
lók jako své dìti a pøívr¾ence. Místo abyste zøizovali stúpy, ostøí-
hejte nì¾nou lásku ke v¹em èástem dharmy a vztyète vítìznou korouhev
zbo¾ného úsilí. Místo cchaccha obìtujte dennì bez ustání
ètyønásobné modlitby. Jako pravidelné obøady ke vzpomínce mého
odchodu nabídnìte mi upøímné modlitby z hloubi svých srdcí.
A k dosa¾ení praktického vìdìní se vzdejte v¹ech cvièení, která
posilují va¹e zlé vá¹nì nebo vedou k sobectví, i kdy¾ se zdají být
ctnostná. Èiòte v¹e, abyste pøekonali patero zlých náru¾ivostí k po-
¾ehnání ¾ivoucích bytostí, a pokraèujte v tom, i kdyby se to zdálo
být høí¹né tìm, kdo jsou svázáni svìtskými konvencemi. Pak vìzte,
to ¾e je pravá a svatá dharma.
Kdo tuto radu sly¹í a neposlouchá ji, ale poru¹uje ji a tak svým
*Ten, kdo udìlil fyzikálním emanacím vlastního tìla dostøedivé tendence, je na
cestì, která konèí zmizením tìla z oblasti smyslovì postøehnutelných jevù. Tomuto
výsledku pøedchází subjektivní pro¾ívání stavù spojených s dostøedivými
tendencemi fyzikálních emanací. Jde o pro¾itky, které èlovìku subjektivnì dokumentuj
í, ¾e se jeho tìlo ji¾ pøetváøí tak, ¾e je poci»uje jako duchovitý útvar
a nikoli jako hmotný jev.
Svìtský èlovìk nemù¾e pro¾ít promìnu pùsobení vlastního tìla na vìdomí v tom
smyslu, jak jsem právì øekl. Mentálními tendencemi do svìta opou¹tí sílu k vyci-
»ování svého tìla a to zpùsobuje, ¾e jeho tìlo degeneruje od ¾ivotnosti k svrasklé,
skomírající hmotì. Za tìchto okolností musí tìlo zanechat na zemi, aby se vrá-
tilo do prachu, jím¾ je. Kdy¾ v¹ak tý¾ èlovìk tyto mentální tendence pøekoná
a dosáhne zru¹ení funkcí mysli (v tomto stavu lze prostøednictvím zpøítomnìní
tìla ve vìdomí udìlit fyzikálním emanacím centripetální tendenci), pak automaticky
odpadne i pocit psychické závislosti na tìle a vystoupí pocit, ¾e se
tìlo stává útvarem stále více duchovým. Z tohoto procesu promìòování mù¾e
správnì dedukovat, ¾e jeho výsledkem mù¾e být pouze zmizení tìla ze smyslovì
postøehnutelné oblasti.
279
pohrdáním pøestupuje bo¾ský zákon, najde, a» je jakkoli uèený, své
místo v nejspodnìj¹ímpekle. ®ivot je krátký a doba smrti je nejistá.
Proto se oddávejte pohrou¾ení. Vystøíhejte se zlých skutkù a získejte,
tøeba s nasazením vlastního ¾ivota, zásluhy podle svých mo¾-
ností. Mù¾eme v krátkosti shrnout smysl toho: jednejte tak, abyste
nemìli pøíèinu stydìt se sami za sebe. A pevnì se dr¾te tohoto pravidla.
Kdy¾ tak budete jednat, mù¾ete být uji¹tìni, ¾e nejednáte
nikdy proti rozkazùm nejvy¹¹ích buddhù, i kdyby psané pøíkazy
mluvily proti tomu.* Jiných pøedpisù o poslu¹nosti a osvobození
není. A srdce starého mu¾e bude spokojeno, budete-li podle toho
jednat. A bude-li spokojeno jeho srdce, pak jste splnili své povinnosti
vùèi sansáøe a nirvánì. ®ádná jiná nauka mne nemù¾e uspokojit,
a» se jeví ze svìtského stanoviska jakkoli pøíjemnì.ÿ A k ucelení
zazpíval D¾ecün hymnu o smysluplných vìcech:
K tvým nohám, Marpo Pøekladateli, se skláním!
Vy, moji ¾áci, shromá¾dìní zde ve víøe,
posly¹te poslední pouèení
starého Milaräpy, svého duchovního otce {
*Nesèetné ¾ivotní momenty poukazují na to, ¾e nauka mù¾e být vodítkem jen
v základních rysech, kde¾to v celku musí být její pøíkazy doplòovány a obm
ìòovány podle zásady, ¾e se musí rozmno¾ovat vnitøní pokoj a harmonie se
stupòujícím se indiferentismem k smyslovému svìtu. Èlovìk musí zamìøovat
v¹echno své úsilí k tomu, aby jako bystrý a du¹evnì svì¾í mohl být neteèný ke
svým obvyklým dosavadním vztahùm k pocitovému pro¾ívání a tato neteènost
musí být provázena pro¾íváním ¹tìstí. To znamená, ¾e se musí cítit ¹»asten jako
ten, komu ¹tìstìna na svìtì pøeje. Musí se cítit ¹»astný, i kdy¾ nemá majetek;
musí se tak cítit za nejvy¹¹í èilosti a svì¾esti. Tato okolnost vede ov¹em k tomu,
abychom naukový systém mnohdy poru¹ovali individuálními doplòky na cestì
mystického úsilí; tyto doplòky musí odosobnìní prohlubovat a nikoli vést k prav
ému opaku, ke zosobnìní. { Mù¾ete tedy stupòovat odosobnìní a produchovn
ìní i pravým opakem ctnostných èinù, ale jen za pøedpokladu, ¾e se v tom
neskrývá vyhovování jáství a ¾ivoèi¹né pøirozenosti. To v¹ak mù¾e být zøejmé
pouze nadprùmìrnému intelektu.
280
já, jógin Milaräpa
milostí a dobrotou Marpy z Lhodagu173
úspì¹nì jsem dokonal v¹echny své povinnosti.
Vy, moji ¹i¹jové a pøívr¾enci,
kteøí mne následujete a jednáte podle mých slov,
je¹tì v tomto ¾ivotì splníte
pro sebe i druhé bytosti svatou slu¾bu
k radosti mé i nejvy¹¹ích buddhù.
Vedle toho je ka¾dé jiné jednání neu¾iteèné
pro sebe, pro druhé a nelíbí se mi.
Není-li gurua z nepøeru¹ené øady,
jak by mohlo být záslu¾né zasvìcení?174*
Nestane-li se dharma bytostí samou,
jak by mohlo být záslu¾né tantrické cvièení?175**
Není-li tu zøeknutí se v¹ech pozemských cílù,
jak by mohlo být záslu¾né meditovat o vybrané nauce?***
*Pokraèování vysvìtlivky E.W. 174: To znamená gurua, jeho¾ vìdomí je
zaléváno bo¾skými proudy jako následek jeho sjednocujících snah mezi jím
a bo¾stvím nebo jím a guruy dynastie mudrcù. To v¹ak svìtský èlovìk u mistra
mystiky nemù¾e zjistit v nièem jiném ne¾ ve kvalitách nauky, pokud ov¹em
dovede naukový nebo vìdecký systém objektivnì hodnotit.
**Tantrickými cvièeními jsou evokace, zoufalá volání k Bohu, prùpovìdi
a soustøeïovací úsilí, pøi nìm¾ èlovìk promítá kvality, které chová v mysli,
do svého tìla jako obrazce, my¹lenky, body atd. V¹echna tato cvièení mohou
být úèinná jen tehdy, kdy¾ se èlovìk správným psychickým postupem cele
odevzdá transcendentním skuteènostem, a» ji¾ formovaným, nebo tìm, které
se mohou jevit jako vlastnosti. Pak èlovìk pøekraèuje vrozené lidství; jeho
modlitby, volání k Bohu aj. vytváøejí mocný pøíliv nadsmyslových kvalit, které
jeho bytost proèistí a pøipraví k bo¾ské promìnì.
***Duchovní ¾ivot je závislý na postoji k bì¾nému ¾ivotu a na zpùsobu ¾ivota.
281
Není-li slouèeno tìlo, slovo a duch nauky,
jak by mohlo být záslu¾né slavit svatou obì»?*
Není-li opakem pøekonán hnìv,
jak by mohlo být záslu¾né meditovat v trpìlivosti?
Nevyhaslo-li stranictví, sklony a nelibosti,
jak by pak mohlo být záslu¾né uctívání?
Nebylo-li z hlubin srdce vyplenìno jakékoli sobectví,
jak by mohlo být záslu¾né dávat almu¾nu?
Nejsou-li s tebou spøíznìny bytosti ¹esti lók,
jak by mohlo být záslu¾né místo ve svatém øádu?**
Není-li ve tvém srdci èisté lásky a úcty,
jak by mohla být záslu¾ná stavba stúpy?
Právì ze zpùsobu ¾ivota musí vzejít moudrost, jinak zùstane nauka èistou teorií
jako napø. znalosti dìjepisu.
*Odøíkání se svìta k poctì Nejsvìtìj¹ího mù¾e být úèinné jen tehdy, kdy¾ se
k nìmu pøipojí mysl a vìdomí v podobì síly nebo jáství a tìlo v podobì skutkù.
Pokud tomu tak není, je svatá obì» pouze øemeslný úkon èlovìka zaujatého
svìtem a svìtskými zájmy.
**Pøátelské kontakty s bytostmi ¹esti sfér, toti¾ s bohy, asury, lidmi, préty,
zvíøaty a bytostmi pekelnými, jsou symbolizovány míruplným ti¹ením sklonù,
které odpovídají tìmto bytostem. Bohy si nakloníte, kdy¾ svìtlo ¹tìstí, nad¹ení
a dobrých pocitù neznesvìtíte chtivostí ¹»astného pro¾ívání, ale kdy¾ v tomto
svìtle budete ctít nejvy¹¹ího Boha. Asury si nakloníte, kdy¾ sebevìdomí,
cti¾ádost a chtìní po sebeuplatnìní pou¾ijete jako popudù k energickému
uskuteèòování nejvy¹¹í ctnosti, kterou je realizace Nejsvìtìj¹ího. Lidi si
nakloníte spravedlivostí a správným umravnìním. Préty si nakloníte skutky
ctnosti { které jsou vlastnì projevem odøíkání { a nelpìním. Zvíøata si nakloníte
úsilím o rozvoj svìtla poznání a dobrými skutky. Pekelné bytosti pravdou,
trpìlivostí a rozvojem bla¾ených pocitù.
282
Nemá¹-li sílu soustøeïovat se ve ètyøech èástech dne,
jako by mohlo být záslu¾né uhnìtení cchacchy?
Nevzplane-li modlitba v hloubi srdce,
jak by mohla být záslu¾ná výroèní slavnost?*
Nezní-li ti v uchu tajné nauky,
jak by mohlo být záslu¾né sná¹et bolest?
Nebyl-li za ¾iva svìtec dùvìøivì milován a ctìn,
jak by mohlo být záslu¾né uctívání jeho obrazù a relikvií?
Neprocitla-li ti v srdci lítost a pokání,
jak by mohlo být záslu¾né øíkat þodøíkám se a litujiÿ?
Není-li pohrou¾ení v lásku k bli¾nímu silnìj¹í ne¾ já,
jak by mohlo být záslu¾né odøíkávat
þó vy ubohé cítící bytostiÿ?
Nebyly-li pøemo¾eny v¹echny zlé ¾ádosti,
jak by mohla být záslu¾ná tu a tam prokázaná slu¾ba?
Nebylo-li guruova slova dbáno jako platného,
jak by mohlo být záslu¾né mít mnoho ¹i¹jù?
Ka¾dé jednání, které nepøiná¹í po¾ehnání,
je jenom ke ¹kodì; nech je být.
*Znamená-li Je¾í¹ nìco pro køes»ana, pak ho mù¾e uctít tím, ¾e bude
jednat dobøe a spravedlivì a usilovat o uskuteènìní bo¾ství jako on. Jinak
se nábo¾enské slavnosti stávají divadlem pro lidi. Toté¾ platí o vztazích ke
guruùm.
283
Jógin, jen¾ splnil své poslání,
je pak prost v¹ech nových povinností.
Tato píseò zanechala v srdcích ¾ákù hluboký dojem.
U D¾ecüna se potom objevily pøíznaky vá¾né nemoci. Tu pøi¹el
ge¹e Cagphupa s kouskem masa a èhangem k D¾ecünovi zdánlivì
proto, aby mu je nabídl, ve skuteènosti aby sám poznal jeho stav.
Øekl mu: þSvìtec jako D¾ecün by nemìl tak tì¾ce onemocnìt. Kdy¾
se tak pøece jen stalo, mìlo by být mo¾né rozdìlit nemoc mezi tvé
¾áky. Kdyby byla pøenosná, mohl bys ji dát takovému èlovìku, jako
jsem já. Co se v¹ak stane, není-li to mo¾né?ÿ
Usmívaje se, odpovìdìl D¾ecün: þOpravdu nebyl ¾ádný dùvod
pro tuto nemoc. Nemìl jsem v¹ak volby, jak sám dobøe ví¹. Obecnì
øeèeno, jóginova nemoc není stejná jako nemoc obyèejných lidí.
Tìm mù¾e pøipadat jako náhoda, mnì se v¹ak tato nemoc stala
ozdobou.ÿ
Kdy¾ D¾ecün domluvil, zapíval:
Kolo smrti a zrození i osvobození jsou poznávány v èirém
Svìtle;
na ruce v pøirozené poloze176
byla vti¹tìna peèe» Velké mudry.177
Tak ¾ije ve mnì velikost bezúèastného klidu
a odvaha, je¾ nezná pøeká¾ky.
Démoni, nemoci, høíchy a temnota
mi slou¾í k zvý¹ení nádhery.
Jsou ve mnì jako nervy, ¹»ávy, sémì,
pøijímám je jako dary k ozdobì dokonání.
Nech» jsou høíchy zlého my¹lení odpykány;178
nemoc, tolik mi vítanou,
bych mohl pøenést; ne¾ není toho tøeba.
284
Tu myslil ge¹e, ¾e ho D¾ecün podezøívá jako pùvodce svého
otrávení, ¾e si tím v¹ak není zcela jist a ¾e nemá, i kdyby chtìl,
sílu, aby nemoc pøenesl. Proto øekl: þD¾ecüne, rád bych poznal
pravou pøíèinu tvé nemoci. Byla-li vyvolána zlými duchy, mohli
by být zaklínáni. Pochází-li z tvé tìlesnosti, z poru¹ené rovnováhy
tìlesných ¹»av, pak by mohly být uvedeny v rovnováhu a poøádek.
Tomuto léèení v¹ak nerozumím. Kdybys ji v¹ak mohl pøenést, pak
ji prosím pøenes na mne.ÿ
D¾ecün odpovìdìl: þJistá ¾ivoucí bytost byla posednuta jedním
z nejhor¹ích duchù, démonem sobectví. Tento démon zpùsobil moji
nemoc tím, ¾e poru¹il soulad mého tìlesného slo¾ení. Démon v¹ak
nemù¾e být vyhnán ani nemoc vyléèena. Kdybych ji pøenesl na
tebe, nesnesl bys ji ani na okam¾ik, proto ji nechci pøenést.ÿ
Ge¹e si pomyslil: þNechce jen pøiznat svou neschopnost nemoc
pøenést, proto pøedstírá, jako by nechtìl.ÿ A naléhal znovu na D¾ec
üna: þProsím, pøenes ji!ÿ
Tu mu D¾ecün øekl: þBudi¾, jak øíká¹. Pøece ji v¹ak nepøenesu
na tebe, ale na tamty dveøe, abys vidìl její sílu.ÿ S tìmi slovy
pøenesl D¾ecün nemoc na dveøe svìtnice rozjímání. Dveøe se po-
èaly tøí¹tit, vzdychajíce a praskajíce; bortily se, kymácely se sem
a tam a vypadaly, ¾e se rozpadnou. V té chvíli byl D¾ecün zbaven
svých bolestí.
Ge¹e si znovu pomyslel: þJistì je to jen magický klam,ÿ
a proto øekl D¾ecünovi: þPodivuhodné, pøece ji v¹ak prosím pøenes
na mne.ÿ
D¾ecün øekl: þDobrá, ge¹e, uká¾i ti trochu její síly.ÿ Sòal bolest
ze dveøí a pøenesl ji na Cagphupu; øekl mu, ¾e je to jen polovina
bolesti, a zeptal se ho, co soudí o její intenzitì, je-li snesitelná.
Ge¹e byl zachvácen tak nesnesitelnou bolestí, ¾e hrozilo, ¾e se
zhroutí. Kdy¾ pocítil sílu a muèivost utrpení, kterému byl D¾ecün
podroben, litoval hluboce a upøímnì svého zloèinu. Polo¾il D¾ec
ünovy nohy na svou hlavu, proléval bohaté slzy a vzlykal: þAch
285
D¾ecüne, svatý Pane, tuto nemoc ti zpùsobila, jak tvoje ctihodnost
sama øekla, tato bytost posedlá sobectvím a závistí. Vysly¹ prosím
mou prosbu a pøijmi v¹echny mé pozemské statky, v¹echen movitý
a nemovitý majetek a odpus» mi tento zloèin, aby mne jeho zlá
karma nepøemohla.ÿ
Proto¾e tato slova byla vyslovena v upøímné lítosti, D¾ecün
vidìl, ¾e pokání je opravdu vroucí, a udìlil mu rád odpu¹tìní. Sòal
z nìho v¹echnu bolest a øekl: þPo celý ¾ivot jsem nemìl dùm ani
jiný majetek a na svém úmrtním lo¾i, kdy nemám ani nejmen¹í
potøebu nìco vlastnit, co bych si poèal se svìtskými statky? Proto
si ponech své dary a nepøestupuj víc pøíkazy dharmy. S ohledem na
tvùj pøestupek se budu z hloubi srdce modlit, aby tì nepostihla zlá
karma a abys za to nemusel trpìt.ÿ Pak zazpíval tuto hymnu:
Marpo, Dokonalý, tobì buï èest a sláva u tvých nohou!
Je-li hluboká lítost, vyhasne i zlá pùsobnost
bezmeznì zloøeèených pìti høíchù.
Mé zásluhy a podíl na bla¾enosti
mùj i v¹ech buddhù minulosti, pøítomnost i budoucnosti
ké¾ usmíøí zlou karmu v¹ech ¾ivoucích bytostí;
a ké¾ i tvùj podíl na strasti
nesu já a je tak znièen.
Kdo urazil gurua, uèitele, rodièe,
s tím mne jímá soucit.
Proto buï z toho povstávající zlá karma
mnou pøijata a uha¹ena.
Ké¾ bys zùstal vzdálen v¹ech ¹patných pøátel
a pøidr¾el ses jen pøátel ctnostných
ve v¹ech budoucích stupních svého bytí;
286
nech» nikdo neumen¹uje
ve zlém úmyslu plnost tvých nahromadìných zásluh.
Tak buï nyní ka¾dá ¾ivoucí bytost naplnìna
v¹estrannou dobrotou a velkomyslností ducha bódhisattvy.
Touto písní uklidnil ge¹eho a on v zápalu své bezmezné radosti
a víry slíbil, ¾e se nadále vystøíhá v¹ech bezbo¾ných èinù
a ¾e se a¾ do své smrti zasvìtí zbo¾né pobo¾nosti. Øekl D¾ecü-
novi: þZlé èiny, které jsem v minulosti spáchal, podléhaje poku-
¹ení, vyrostly z mé lásky k bohatství a majetku. Nyní si v¹ak ne¾á-
dám domù, zemì, bohatství ani svìtských statkù. Proto¾e D¾ecün
mùj majetek nepotøebuje, nech» slou¾í k zaopatøení ¾ákù a pøívr-
¾encù, kteøí se oddávají zbo¾ným cvièením. Sna¾nì tì prosím, abys
je pøijal.ÿ
Pøes tato vá¾ná slova odmítl D¾ecün ge¹eùv majetek. Pozdìji
jej v¹ak pøijali ¾áci a hradili z nìho výlohy za D¾ecünùv pohøební
obøad a na výroèní slavnosti, které byly poøádány ke vzpomínce na
D¾ecünùv odchod a dodnes jsou slaveny. Tak se stal i Cagphupa
posléze skuteènì zbo¾ným èlovìkem.
D¾ecün øekl: þJako ovoce mého zdej¹ího pobytu byl obrácen
lítostí zatvrzelý høí¹ník a byl úspì¹nì pøiveden k osvobození. Moje
úloha zde je tím splnìna a jógina nic nenutí, aby je¹tì setrval v pozemsk
ém tvaru. Jógin, jen¾ na vsi oèekává svou smrt, podobá se
králi, umírajícímu v domì prostého rolníka. Musím proto jít do
Èhubaru, abych tam zemøel.ÿ
Tu namítl Seban Räpa: þPøi tvé nemoci by tì cesta pì¹ky velmi
unavila. Poneseme tì na nosítkách, Pane.ÿ
D¾ecün v¹ak odvìtil: þPro mne není skuteèná ani nemoc ani
smrt. Zde jsem projevil pøíznak nemoci, pøíznak smrti chci ukázat
v Èhubaru. K tomu nepotøebuji nosítka. Nìkolik mladých räpù
(¾ákù) by mohlo jít napøed do Èhubaru.ÿ
287
Nìkteøí mlad¹í ¾áci ¹li napøed, D¾ecün v¹ak dospìl pøed nimi
do sluje Dièe (Jazyk jaèice). Star¹í ¾áci, kteøí pøi¹li pozdìji, prov
ázeli a o¹etøovali jiného D¾ecüna. Dal¹í D¾ecün byl u Skály nebezpe
èné na dotek, kde projevoval pøíznaky nemoci. Zatím co byl
jeden D¾ecün provázen a obsluhován od svých oddaných ¾ákù
na cestì do Èhubaru, kázal jiný tìm, kteøí se shromá¾dili k posledn
í rozmluvì u Èervené skály. A opìt jiný se zjevil v¹em,
kdo zùstali doma a pøiná¹eli zbo¾nou obì» D¾ecünovi na odchodnou.
Ti, kdo ¹li napøed do Èhubaru, øíkali, ¾e je D¾ecün
pøede¹el; star¹í ¾áci, kteøí ¹li s D¾ecünem, øíkali, ¾e ho doprov
ázeli. Ka¾dá skupina tìch, kdo pøicházeli pozdìji, køièela, ¾e
¹la s D¾ecünem. Dal¹í tvrdili, ¾e s nimi tého¾ dne D¾ecün byl
u Èervené skály; nìkteøí øíkali, ¾e byl u nich doma; a ti, kdo
pro nìho konali pobo¾nost, køièeli, ¾e D¾ecün jako jejich èestný
host pøijal jejich slu¾by nebo pobo¾nost, a nemohli se dohodnout.
Nakonec, kdy¾ se v¹ichni se¹li, ptali se na to D¾ecüna a on
jim odpovìdìl: þV¹ichni máte pravdu. Se v¹emi jsem si trochu
zahrál.179ÿ
Potom dlel D¾ecün ve sluji Dièe v Èhubaru a jeho nemoc pokra-
èovala. Tou dobou se dály divy extatických vidìní a duhy ozaøovaly
celou zemi jako pøi prvé øeèi; vrcholky hor planuly a ka¾dý poklá-
dal tato znamení za pøíznivé pøedzvìsti. V¹ichni si také byli jisti,
¾e se D¾ecün rozhodl odejít do jiného svìta.
Nyní se ptali první ¾áci, ®iwa Ö Räpa, Mistr z Ngändzongu,
a Sebän Räpa D¾ecüna na øí¹i, do ní¾ chce odejít a kam by mìli
k nìmu zamìøovat své modlitby. Dále se ptali, zda má nìjaká posledn
í naøízení nebo pøíkazy a ka¾dý prosil o zvlá¹tní návod a smìrnice
pro svá zbo¾ná cvièení.
D¾ecün jim odpovìdìl: þZamiøte své modlitby podle své víry
a dùvìry. Budete-li se modlit vá¾nì a upøímnì ke kterémukoli
místu, budu u ka¾dého z vás a vyplním va¹e pøání.180 Proto se modlete
upøímnì a s pevnou vírou. Hodlám nyní vejít do øí¹e Bla¾enosti
288
(Ngönga), v ní¾ vládne bhagavant Ak¹óbhja.* A toto je mùj posledn
í rozkaz a vùle, a¾ já, Milaräpa, zemøu: dejte Räèhungovi,
který, jak pøedvídám, brzy pøijde, mou bambusovou hùl a bavln
ìné roucho, které, jak v¹ichni vidíte, je mým jediným majetkem.
Nech» mu jsou talismanem ¹tìstí pøi meditaci o ovládnutí ¾ivotn
ích proudù. Dokud Räèhung nepøijde, nesmí se nikdo dotknout
mého tìla. Klobouk Mistra Maitriho a èerná hùl z agaru mají pøisp
ívat k tomu, aby byla úspì¹nì podr¾ena víra pomocí hlubokého
soustøedìní a vysokého úsilí. Dejte ji tedy Üpa Tönpovi. Tuto døev
ìnou misku si mù¾e vzít ®iwa Ö; a tuto misku z lebky dávám
Ngändzong Tönpovi. Sebän Räpovi odkazuji toto køesadlo, Digom
Räpovi kostìnou l¾íci. Ostatním ¾ákùm zanechávám svùj bavlnìný
plá¹», který si mohou v pruzích rozdìlit. Ze svìtského stanoviska se
mohou zdát tyto vìci bezcenné; ka¾dá v¹ak skrývá v sobì duchovní
po¾ehnání.
Nyní posly¹te mùj nejdùle¾itìj¹í odkaz, jej¾ smìjí poznat jen
moji nejpøednìj¹í ¾áci a laiètí pøívr¾enci, mu¾i i ¾eny: v¹echno zlato,
které Milaräpa za svého ¾ivota nashromá¾dil, je ukryto zde pod
*Bhagavant Ak¹óbhja { dhjánibuddha východního smìru, vládnoucí vodnímu
principu. Symbolizuje poèátek viditelné pøírody a tím i vìk zvaný satjajuga,
èili zlatý. Podle toho Milaräpa nespìl k þvyvanutíÿ, ale k objektivaci v pra-
-elementu, co¾ podle jiného vyjádøení znamená stav brahma. Z hlediska jógy je
toto zamìøení þvelikou obìtíÿ, nebo» symbolizuje odevzdání bytí ¾ivotu a dìní
potom, kdy¾ byla kvalita fyzického tìla ve vìdomí multiplikována nejmocnìj-
¹ími akty pøíslu¹ného sebeuvìdomìní. ©lo tedy o druh þsplynutíÿ, jeho¾ poèátek
je dán pojetím tìla do vìdomí, jak to mají na zøeteli jen mahájánské smìry.
Tady se toti¾ nehledá jenom þvyvanutíÿ, ale podle karmické a duchovní zralosti
uèedníkù i nejvy¹¹í druhy obìtí, z nich¾ nejvy¹¹í vùbec je þponoøení do pøírody
ÿ nebo také þzmizení v pøírodìÿ za pøedpokladu, ¾e do osobního vìdomí je
vèlenìn stav vykoupení. A právì proto není toto þponoøení do pøírodyÿ nebo
þzmizení v pøírodìÿ akcí sestupnou, nebo» je tøeba nejvy¹¹í síly k tomu, aby
þnirvánský stav vìdomíÿ mohl být vùbec provázen uvìdomovacími akty, jejich¾
zøetelem je vztah mezi pøírodou a jástvím. Jinými slovy jde o jistou formu pohrani
èního soustøedìní, o nìm¾ se zmiòuje buddhismus.
289
tímto krbem. A u nìho je napsáno pouèení, jak má být mezi vás
v¹echny rozdìleno. Nezapomeòte je po mém odchodu hledat a jednejte
podle pokynù, je¾ tam najdete.
Pro provádìní nábo¾enských nauk v denním ¾ivotì kladu vám
na srdce toto: nìkteøí mezi vámi by se mohli stát py¹nými na svou
zdánlivou vnìj¹í svatost, aè po pravdì v srdci usilují jen o to, aby
získali ve svìtì jméno a slávu. Rozdávají stovky potøebných i nepot
øebných vìcí jako milodary a doufají, ¾e to ¹tìdøe dostanou zpátky.
Pokrytecké bytosti, tou¾ící jen po po¾itcích tohoto svìta, a pøece
na oko se stavící zbo¾né a oddané, proto¾e nejsou s to èelit posmì-
chu svìta, podobají se jídlu nádherné, bohaté krmì, smíchané se
smrtícím jedem. Nepijte jed ¾ádosti po svìtské slávì a proslulosti.
Odvrhnìte v¹echna pouta ke svìtským povinnostem, které vedou
jen k této ¾ádosti, odstupte od nich a zasvì»te se upøímnì vá¾nému
zbo¾nému úsilí.ÿ*
®áci se nyní ptali, zda se mají alespoò mírnì oddávat svìtsk
ým povinnostem, aby pomohli jiným lidem. D¾ecün jim øekl:
þNení-li spjato s tìmito povinnostmi ani nejslab¹í sobectví, pak
jsou dovoleny; ne¾ takováto nezaujatost je opravdu tì¾ká.181 Jedn
ání, která se provádìjí k blahu jiných bytostí, mají úspìch jen
tehdy, jsou-li úplnì prosta vlastních pøání. Ostatnì kdy¾ se èlov
ìk nesna¾í pomáhat druhým, jen nesnadno dosáhne úspìchu sám
pro sebe. Takový èlovìk se podobá slepému vùdci slepých tvorù.
Pokud trvá nebe, budou existovat ¾ivoucí bytosti, kterým bude
*Osobnost a tím i sobectví se mohou projevovat dobrem i zlem. Jestli¾e svìtsk
ý èlovìk respektuje svou osobnost tím, ¾e se dopou¹tí zlých skutkù, mù¾e ji
respektovat vìøící èlovìk tím, ¾e jedná dobøe proto, aby získal zásluhy a jejich
prostøednictvím pøíslib þvìèného nebeÿ. Kdo chce konat skuteèné dobro, mù¾e
je vykonat skromností a zøíkáním se svìta. Ale takovéto poèínání není honosné,
a proto lidé hledají jiné cesty dobrého konání. Napø. nahromadí kapitál a pak
jej dávají na dobroèinné úèely. Mysli ka¾dý na dobro druhých lidí, pak nebude¹
shroma¾ïovat majetek. Tak vymizí chudoba a také potøeba stírat honosnì její
povrchní znaky þdobrýmiÿ skutky.
290
tøeba pomáhat. A ka¾dému se dostane pøíle¾itosti k takové slu¾bì.
Ne¾ tato pøíle¾itost pøijde, napomínám ka¾dého z vás, aby mìl jen
jedno rozhodnutí, toti¾ aby dosáhl buddhovství k blahu v¹ech ¾ivouc
ích bytostí.
Buïte pokorní a mírní, oblékejte se v hadry a odøíkejte si v potrav
ì a odìvu. Sná¹ejte tìlesné útrapy a du¹evní bøemena. Tak dos
áhnete vìdìní pomocí zku¹eností. Aby byla va¹e horlivost a lítost
uvedena na pravou stezku, ostøíhejte tato napomenutí v srdcích.ÿ
Po tìchto slovech zazpíval D¾ecün tento hymnus:
,U nohou Marpy Pøekladatele vzdávám èest a chválu!
Vám, kdo usilujete o zbo¾nost a moudrost
bez moudrého gurua, jemu¾ byste slou¾ili,
dostane se jen nepatrné milosti,
i kdy¾ vìøíte a cvièíte se v mírnosti.
Vám, kdo nemáte hluboká mystická zasvìcení,
jsou slova a tantry jen jako pouta.
Vám, kdo nepokládáte tantrická písma za svoje svìdectví,
stanou se obøady pastí.*
Vám, kdo nemeditujete o vybraných naukách,
stane se vzdání pozemských vìcí jen neu¾iteènou mukou.**
*To se týká i technických jógických cvièení. Nejsou-li podlo¾ena správnou
du¹evní orientací, mohou jen prohloubit utrpení a strasti.
**Kdo se nezøíká svìta pro nejvy¹¹í uskuteènìní, pro Boha nebo pro nejvy¹¹í
kvality, ale jen proto, ¾e to naøizuje nauka, ani¾ chápe, ¾e zøeknutí musí být
projevem niterné orientace, ten se vzdává marnì. V záloze na nìho èekají pudy
a vá¹nì, které ho pøemohou, nebo» není bo¾í, nýbr¾ svùj, lidský.
291
Vám, kdo protivami neovládáte zlé vá¹nì,
je kázané slovo jen prázdným zvukem.
Vám, kdo neznáte hluboké nauky a stezku,
pøinese vytrvalost jen málo ovoce.
Vám, kdo jste nepoznali jemné a tajné zpùsoby nauky,
horlivá cvièení cestu jen prodlou¾í.*
Kdo z vás nenahromadil velké zásluhy,
a pracuje jen sám pro sebe, zùstane v sansáøe.**
Tìm, kdo nezasvìtili v¹echno pozemské dobro zbo¾nému
úsilí,
nedostane se v pohrou¾ení mnoho vìdìní.***
Kdo nena¹el spokojenost v sobì samém,
toho nahromadìné statky jen obohatí jiné.
Tìm, kdo nena¹li svìtlo vnitøního míru,
stane se vnìj¹í klid a radost jen zdrojem muk.y
*Kdo neusiluje proto, aby rozvinul bo¾ské vlastnosti a stavy, ale jen pro
neznámý úèel, ten rozbouøí ni¾¹í pøirozenost; tím bude vr¾en zpìt do
¾ivoèi¹nosti a bude se stále více zamotávat do jejích sítí. Proto je nezbytné
poznat, ¾e zále¾í na du¹evních tendencích, které je tøeba podporovat správným
mravním úsilím.
**Zásluhy pocházející z uctívání bo¾ství a bo¾ského svìtla.
***V¹echny nadsvìtské pocitové stavy pocházející ze zøeknutí musí být
obìtovány nejvy¹¹ímu ideálu, jestli¾e má pohrou¾ení mít osvìcující úèinek.
Jinak se soustøedìní stává civìním na nìjaký orgán, na stav nebo pøedstavu;
civìní nemù¾e mít osvìcující úèinek. Mù¾e vést jen k posílení vùle a k magickým
schopnostem, které èlovìka je¹tì více vzdálí od nejvy¹¹ího uskuteènìní.
yKdo se zøíká svìta, ani¾ souèasnì nalézá sjednocující pocit s bo¾stvím nebo
292
Ty, kdo nepokoøili démona cti¾ádosti,
povede touha po slávì ke znièení a bojùm.*
Snaha líbit se probouzí pìt jedovatých vá¹ní,
ziskuchtivost odluèuje od nejvìrnìj¹ího pøítele.
Pový¹ení jednoho jest poní¾ením jiných.
Opatruj mír, vzdáleny jsou spory.
Zùstávej soustøedìn, vzdáleno jest rozptýlení.
Zùstávej sám, pøítel sám pøijde.
Nepovy¹uj se a bude¹ pový¹en.
Klidnì spìchej, rychle se blí¾í cíl.
Opus» pozemské cíle, dosáhne¹ nejvy¹¹ího.
Vstoupí¹-li na tajnou stezku, stane se ti nejkrat¹í cestou;
pozná¹-li prázdnotu, naplní se soucitem tvé srdce.
nezná¹-li rozdílu mezi sebou a bli¾ními, jsi pøipraven
slou¾it.
Jsi-li úspì¹ný ve slu¾bì druhým bytostem, pak nalezne¹
mne;
a najde¹-li mne, pak získá¹ bytí buddhy.
K buddhovi a ke mnì a ke spoleèenství ¾ákù
se vroucnì modlete bez rozli¹ování.
s absolutnem ve smyslu nediferencovaného jasu, ten pouze roznítí ¾ádost po
svìtì. Proto ty, kdo chce¹ být asketou, provázej asketické úsilí vøelými vztahy
k nejsvìtìj¹ímu ideálu. Jinak se stane¹ sebevìdomým, ¾e se dovede¹ vzdát svìta
jako nikdo jiný, a to je poèátek scestí vedoucího do pekel.
*Cti¾ádost je nutnì v¾dy provázena ni¾¹ími zøeteli, které dovolují, aby èlovìk
¹el pøes hlavy a srdce jiných lidí. Jinak je nutno pova¾ovat jednotlivé lidi ze
spojité nádoby, v nich¾ se základní kvantum niterné náplnì mù¾e jen pøelévat
do jednìch na úkor druhých.
293
To zazpíval D¾ecün a potom øekl: þPonìvad¾ vím, ¾e u¾ nebudu
dlouho ¾ít, ostøíhejte mé nauky a následujte mne.ÿ
Kdy¾ to øekl, pohrou¾il se do klidného stavu samádhi. Tak
zesnul D¾ecün ve stáøí 84 let182 ètrnáctého dne posledního zimního
mìsíce roku døeva a zajíce (1135 po Kr.) za ranního úsvitu.
Pøi tomto odchodu bylo zjevno ponoøení se jeho fyzického tìla
do øí¹e vìèné pravdy183; dévové a dákiní ukazovali vìt¹í a nádhern
ìj¹í divy ne¾ kdy pøedtím. Mnoho shromá¾dìných vidìlo tyto
jevy. Bezoblaèné nebe se zdálo být naplnìno barvami duhy, které
se tvoøily na pozadí geometricky uspoøádané kresby; v jejich støedu
byly ètyø a osmipláteèné lotosy rùzných barev. Na okvìtních lístc
ích byly nakresleny podivuhodné mystické kruhové mandaly, krásn
ìj¹í, ne¾ kdy mohla vytvoøit ruka nejnadanìj¹ího umìlce mezi
lidmi. Na obzoru byla podivuhodnì zbarvená mraèna, která pøijala
tvar královských sluneèníkù, korouhví, závìsù, ¹erp a jiných
obìtních pøedmìtù. Dolù se sná¹el bohatý dé¹» kvìtù. Rùznobarevn
é mraky utváøené jako stúpa ozaøovaly vrcholky hor a v¹echny
se uklánìly k Èhubaru. Znìly podivuhodné melodie provázené nebesk
ými zpìvy k chvále odcházejícího svìtce; nádherná, nadpozemsky
krásná vùnì proudila vzduchem a ka¾dý ji vdechoval. Mnozí
lidé vidìli nebeské bytosti, dévy a dákiní, dr¾ící v rukou obìtní
dary, jako by pøicházeli uvítat D¾ecüna. A je¹tì podivuhodnìj¹í
bylo, ¾e se lidé nestydìli pøi pohledu na nahé dévy a ¾e nebeské
bytosti necítily odpuzující a jim nepøíjemný zápach, jaký vydávají
lidé. Bozi a lidé se se¹li a hovoøili spolu volnì, nìkteøí se vzájemnì
zdravili. Pro tento okam¾ik byli pøeneseni zpìt do zlatého vìku
satjajugy.184
Lidé z Òanangu, kteøí brzy zaslechli o D¾ecünovì smrti, se
ihned vydali do Èhubaru a nabídli dinským ¾ákùm a laikùm, ¾e
spálí D¾ecünovo tìlo v Òanangu. Návrh byl zamítnut. Tu prosili
òanang¹tí, zda by se mohlo poseèkat s pohøbem, a¾ by byli svol
áni v¹ichni vìrní z Dinu, aby je¹tì naposledy mohli spatøit svého
294
zesnulého gurua. Této jejich prosbì bylo vyhovìno a oni ode¹li do
Dinu a pøivedli mno¾ství lidu, kteøí chtìli ostatky svého gurua odn
ést násilím. Srá¾ka se zdála neodvratná; tu se v¹ak do toho vlo¾ili
pøední ¾áci a øekli: þVy, mu¾ové z Òanangu a z Dinu! V¹ichni jste
uvìøili v D¾ecüna a stali jste se jeho následovníky. Kdy¾ D¾ecün
nyní zemøel v Èhubaru, nepøíslu¹í nám, abychom jeho tìlo pálili
v Òanangu. Vy, lidé z Òanangu, zùstaòte zde a¾ do pohøbu a dostanete
potom pøíslu¹ný díl D¾ecünova popela.ÿ Lidé z Òanangu
se v¹ak domnívali, ¾e jsou silnìj¹í a poèetnìj¹í; proto se pokusili
mrtvolu odnést násilím, ale objevil se déva z nebeských vý¹in a zazp
íval D¾ecünovým hlasem:
þ®áci, kteøí jste se zde shromá¾dili!
Laici, kteøí se taháte o mrtvolu!
Sly¹te mùj rozsudek:
jsem déva, D¾ecünùv ¾ák,
a moje rada má mezi vás vnést mír.
Nejlep¹í z lidí, Milaräpa,
pohrou¾il svého ducha do nezrozené dharmakáji.
A kromì ducha není pravé formy.
I pozemská Milaräpova forma se vnoøila do dharmakáji;
proto je nesmyslné pøít se zde o mrtvolu,
nepøijmete-li to, co skuteènì bylo zanecháno.
Jen po¹etilci se prou o Milaräpovo tìlo,
ale sotva je získají sporem.
Proto se modlete plni pokory a víry,
prosba z nejhlub¹í hlubiny bytosti
dá vyrùst z milosti dobrého pøání, co není omezitelné,
i kdy¾ dharmakája zùstane nezrozenou.
A ka¾dý bude mít podíl z ostatkù,
jak si zaslou¾í.ÿ
295
Po této písni déva zmizel, podoben duze, a ¾áci pocítili takovou
radost, jako by je¹tì spatøili svého milovaného gurua. Zanechali
sporu a zaèali se modlit.
Tak støehli pøední ¾áci a lidé z Dinu jedno D¾ecünovo tìlo ve
svém støedu a lidé z Òanangu mìli rovnì¾ jedno. Vzali je a spálili
v jeskyni Düdul v Laèhi na skále, zvané Orlí vejce. I tento pohøeb
byl doprovázen podivuhodnými jevy: duhy ozaøovaly nebe, dé¹»
kvìtù padal na zem, nebeská vùnì plnila vzduch a v¹ude v Laèhi
a Èhubaru zaznívaly nebeské melodie.
Mrtvola v Èhubaru byla støe¾ena pøedními ¾áky a laiky. Horlivì
odøíkávali modlitby nepøetr¾itì a¾ do sedmého dne. Tu vidìli vystupovat
z mrtvoly svatozáø záøivého lesku jako z nebeské bytosti
a tìlo u¾ nebylo vìt¹í ne¾ tìlo osmiletého dítìte.
Tu øekli pøední ¾áci: þZdá se, ¾e Räèhung ji¾ nepøijde.
Budeme-li je¹tì dále odkládat spálení, nezbude z tìla nic. Tak
bychom ztratili svùj podíl na ostatcích a nemìli bychom co uctívat.
Proto je ihned spálíme.ÿ
V¹ichni souhlasili a ka¾dý dostal je¹tì pøíle¾itost k poslednímu
pohledu na bledou tváø; potom zøídili hranici na skále, z ní¾ D¾ecün
kázával jako z podstavce u paty Dièeské jeskynì. Tam byla mrtvola
odnesena velkým prùvodem. Na zemi byla v barvách narýsov
ána mandala185. Obìtní dary nebeských bytostí k tomuto pohøbu
byly mnohem poèetnìj¹í ne¾ obìti pozemských ¾ákù, kteøí pøinesli
své dary plni skromnosti podle svých nejlep¹ích lidských mo¾ností.
Je¹tì pøed rozednìním mìla být hranice zapálena. Nemohli ji v¹ak
za¾ehnout.186 Souèasnì se objevilo pìt dákiní z duhou ozáøeného
oblaku a zazpívaly v chóru tento hymnus:
þRam!187 Toho, jen¾ spatøuje vìènì
v hlubokém soustøedìní bo¾ský oheò ¾ivotní síly,
296
jak ho mají zmoci pozemské plameny?*
Ten, jen¾ se odedávna zasvìtil zbo¾nosti,
rozjímaje o tìlesném bytí jako o bo¾ském tvaru,
má po sobì zanechat tìlo jako dìdictví?
Tomu, kdo jako jógin ve vlastním tìle ztìlesnil
dokonalou bo¾skou mandalu,
èím je mu je¹tì mandala na hrobì?
Tomu, jen¾ jasnì vyzaøuje svìtlo Ducha
vìènì hoøící záøí souèasnì s ¾ivotním dechem,
èím jsou mu pozemská svìtla na hrobì?
Za potravu mu jsou èisté elixíry,
èím jsou mu koláèe z obilí?188
Tomu, kdo je dokonale zahalen v ¹at cudnosti,
prost poskvrnìní dvojnásobné hanby,189
èím jsou mu svátosti posvátných nádob?190
Oblaky kadidla jsou naplnìna nebesa
a plna vùnì nebeských obìtí,
èím jsou mu obìti pozemského kadidla?
Velebí-li ho chór ètyø øádù dákiní
a sklání-li se v úctì nejvy¹¹í z nich,
jaké slavnosti je¹tì chcete pøipravovat?
Dr¾itelé moudrosti obklopují pohøební hranici,
v úctì plesá zástup hrdinù.
Upus»te proto od obøadních zvyklostí!
*Proèi¹»ovací sebepozorování má mít ohòový charakter. Takto pracující
a usilující èlovìk má promítat do své bytosti dobré stavy prostøednictvím
bdìlého pozorování; za tìchto okolností se snaha stává ohòovou podle svých
vlastností. Kdo takto usiluje, stává se imunním i proti fyzickému ohni.
297
Pozemská schránka mu¾e, který uskuteènil dokonalost,
nepotøebuje obvyklé obøady, dejte jí klid.*
To, co bohové a lidé spoleènì uctívají,
nemá majitele { uctívejte to v modlitbách.**
Svaté sliby pøikázal guru a dévové,
nepotøebuje dávat nových rozkazù.
Pøed touto hromadou nedocenitelných kamenù a ¹perkù
nemyslete na majetek, cviète jen pohrou¾ení!
Vzpomínejte na skrytá, hluboká slova guruù a buddhù,
vystøíhejte se proto ¾vatlavosti { setrvejte v mlèení!
Vybrané svaté spisy, z nich¾ vane dech bo¾ství,
poskvròuje bezbo¾ník; hledejte proto samotu!
V ¾ivotì, jej¾ jste si zvolili,
jste èasto vyru¹ováni; obøady vykonávejte v ústraní!
Pokárání, udìlená velikým guruem,
pøiná¹ejí vám po¾ehnání, zanechte pochybností!
*To znamená, ¾e Milaräpa uskuteènil dharmakáju a¾ na fyzické úrovni;
za tìchto okolností má být tìlu mrtvého èlovìka ponechán klid, který je
nezbytný k postupné samovolné transformaci ve¹kerých slo¾ek bytí v kosmický
praelement bytí.
**Nejvy¹¹í stupeò poznání vede k monistickému pojetí vesmírna. Vzhledem
k tomu znamená vztah já a Bùh cestu, která má svá nebezpeèí. Ale èlovìk po
této cestì musí jít a¾ do té doby, kdy prostì konstatuje, ¾e bo¾ské stavy jsou
vlastnì pro¾itky jeho bytí; pak mù¾e polo¾it jako pùvodní pøíèinu ¾ivotního
dìní sebe sama, ani¾ zbloudí následkem nesprávného hodnocení dìní.
298
®ivot va¹eho uèitele D¾ecüna
nepotøebuje ¾ádné vnìj¹í slávy.
Hymny bo¾ských dákiní poskytují milost,
pokory plni s vírou si jich va¾te!
Ké¾ z Milaräpovy duchovní ¹koly
vyroste mnoho svatých jóginù, ó vyvolení!
Na lidi a zvíøata tohoto místa
nech» nikdy nepøijdou nemoci, ó nebeské
a pozemské bytosti!
A ké¾ zde shromá¾dìné bytosti se nikdy nezrodí
v neblahých svìtech, ó vy lidského rodu!
V mandale bytí jsou jedno jen
zjev a duch; rozbijte svou teorii dvojnosti!
Ostøíhejte poslední D¾ecünova slova pøed odchodem,
ostøíhejte je a poslouchejte je, jejich smysl je hluboký!
Jeden ka¾dý cviè se ve svaté dharmì,
nebo» v¹em pøiná¹í bla¾enost a mír!ÿ
Kdy¾ doznìla tato píseò, øekl Ngändzong Tönpa: þRozkaz,
aby se nikdo nedotýkal Pánových pozùstatkù, dokud se neuká¾e
Räèhung, souhlasí se slovy dákiní. Nevíme v¹ak, zda Räèhung pøijde.
Av¹ak kdy¾ je¹tì odsuneme spálení svaté mrtvoly, je mo¾né, ¾e
zmizí, ani¾ zanechá uchopitelný pozùstatek.ÿ
Ne¾ ®iwa Ö Räpa odpovìdìl: þV¹e souhlasí: D¾ecünùv rozkaz,
zpìv dákiní a hranice, která se nechtìla dát zapálit. Proto
299
Räèhung jistì brzy pøijde a zatím se modleme.ÿ Tak pokraèovali
v modlitbách.
Tou dobou prodléval Räèhung v klá¹teøe Lorodol. Jedné noci,
bylo právì po pùlnoci, mìl sen jasnovidného zøení, v nìm¾ se ocitl
ve stavu nezkaleného nadsmyslového spánku. Spatøil záøící èaitju
(relikviáø) z køi¹»álu, stojící v Èhubaru, a její záøe naplòovala nebe.
Dákiní ji chtìly odnést a bratøí ve víøe a laiètí ¾áci D¾ecünovi, podporov
áni zástupy lidských a nebeských bytostí, jim pøitom pomá-
hali. Nebe se jimi zdálo být naplnìno a v¹ichni zpívali a vzdávali
úctu. Nepopsatelnì podivuhodné a èetné byly tyto obìtní dary.
Také on se uklonil pøed èaitjou. Potom spatøil D¾ecüna vyklánìt
se z èaitji a usly¹el jeho hlas: þSynu mùj, Räèhungu, tys nepøi¹el,
jak jsem tì prosil. A pøece se raduji, ¾e tì vidím. Skuteènì potì-
¹itelné je toto setkání otce a syna. Proto¾e v¹ak nevíme, zda se
zas brzy spatøíme, vychutnejme plnì tuto vzácnou radost a pohovo
øme si o vhodných otázkách.ÿ Pøitom hladil pln dobroty a lásky
Räèhungovu hlavu. Räèhunga pronikla bla¾enost, hluboká láska
a víra, jakých k D¾ecünovi nikdy pøedtím nepocítil. V té chvíli
procitl. Vzpomnìl si na v¹e, co D¾ecün døíve øíkal, a napadlo ho:
nebylo to znamení, zvìstující smrt guruovu? Tato my¹lenka v nìm
probudila pocit hluboké víry a on se sklonil v modlitbì. Tu se ho
zmocnila nezkrotná touha a nutila ho, aby ihned vyhledal D¾ec
üna, i kdy¾ snad udaný okam¾ik je¹tì nenastal. Tu se pøed ním
na nebi zjevily dvì dákiní a øekly mu: þRäèhungu, nepospí¹í¹-li si,
abys spatøil svého gurua, zmizí ve svaté øí¹i a ji¾ ho za tohoto ¾ivota
nespatøí¹. Neprodlévej ji¾!ÿ Po tìchto slovech se naplnilo nebe
leskem duhy.
Hluboce otøesen tímto vidìním a ve velké touze po svém guruovi
se Räèhung ihned vydal na cestu. Byl právì èas, kdy kohouti
v Lorodolu kokrhali.
Díky dùvìøe ve svého gurua a znalosti ovládání dechu urazil
Räèhung za jedno ráno vzdálenost dvou mìsícù jízdy na oslu. Silou
300
vzniklou zadr¾ením dechu letìl jako ¹íp; pøi rozednìní dosáhl vrcholu
prùsmyku mezi Dingri a Dinem, zvaného Pozela. Zatím co
zde na okam¾ik odpoèíval, spatøil nápadnì jasné nebe a neobvyklou
hru duhového svìtla a jiné podivuhodné jevy, které ozaøovaly vrcholky
hor a zjasòovaly celou oblohu, probouzejíce v nìm souèasnì
radost i zármutek. Pohlédl na vrchol D¾owo Rabzang, nápadnì
ozáøený duhovým svìtlem. Uvidìl mraky v podobì stanù, z nich¾
vycházely nesèetné zástupy nebeských bytostí, bohù a bohyò, nesouc
ích obìtní dary, projevujících svou úctu a hluboko sklonìných
ve vroucí modlitbì k Laèhi. Räèhung pocítil velké obavy a zeptal
se bo¾stev na význam tìchto znamení.
Nìkteré bohynì mu odpovìdìly: þMu¾i, kdes nechal oèi a u¹i,
¾e se ptá¹ na tyto jevy? Staly se, proto¾e D¾ecün Mila ®äpa Dord¾e,
který prodléval na zemi, ctìn lidmi i bohy, vchází nyní do nejèist¹í
a nejsvìtìj¹í oblasti. Proto vzdávají D¾ecünovi hold tyto nebeské
bytosti, uctívající svatou dharmu; a v¹ichni lidé, kteøí se v Èhubaru
shromá¾dili, jej uctívají.ÿ*
Kdy¾ Räèhung zaslechl tato slova, pocítil tak hlubokou bolest,
jako by mu bylo rváno srdce z tìla, a ubíhal, jak nejrychleji umìl.
Kdy¾ se blí¾il k Èhubaru, spatøil na skalním bloku, utváøeném
jako spodní díl èaitji, D¾ecüna, který na nìho èekal. D¾ecün jej
velmi srdeènì pozdravil a øekl: þPøi¹el koneènì mùj syn Räèhung?ÿ
Pøitom mu láskyplnì hladil hlavu, jak se o tom Räèhungovi zdálo.
Pøe¹»asten pomy¹lením, ¾e D¾ecün nezemøel, polo¾il si Räèhung
guruovy nohy na hlavu a vroucnì se modlil. D¾ecün odpovìdìl na
v¹echny jeho otázky a potom mu øekl: þNech» jde mùj syn Räèhung
*Souvislosti mezi odchodem nìkterých lidí ze svìta a pøírodními jevy jsou èetn
ìj¹í, ne¾ si myslíme. Jen je obtí¾né tyto souvislosti vystopovat, proto¾e jde
o zdánlivì pøirozené pøírodní jevy. Vím, ¾e pøíroda nereaguje na smrt jen u tìch
lidí, kteøí se sami sobì ztratili pøi holdování svìtu. Takoví lidé nejsou duchy
pøemáhajícími pøírodu, nýbr¾ jen její zplodinou nebo struskou, její¾ zánik je
bez vlivu na v¹echno pøírodní dìní. Pøísnì vzato jde o zánik odpadku.
301
zvolna dál, chci jít napøed a pøipravit jeho pøíchod.ÿ Tak ¹el D¾ecün
napøed a v okam¾iku nebyl k spatøení.
Kdy¾ Räèhung dosáhl Èhubaru, spatøil pøed jeskyní, kterou
D¾ecün døíve obýval, shromá¾dìny v¹echny ¾áky a laické pøívr-
¾ence kolem jeho mrtvoly. Byli naplnìni ¾alem a rùznými zpùsoby
prokazovali svou úctu. Nìkteøí z nejmlad¹ích D¾ecünových ¾ákù
Räèhunga neznali a bránili mu v pøístupu k tìlu. Hluboce tím zarmoucen
zazpíval Räèhung ve svém ¾alu tento hymnus o sedmi
druzích obìti svému guruovi:
Vtìlení vìèných buddhù, ó Pane,
ty útoèi¹tì v¹ech ¾ivoucích bytostí,
ve své nesmírné lásce a moudrosti
sly¹í¹ náøek svého zoufalého ¾áka,
Räèhung Dord¾e Dagpy?
Z nouze a bídy k tobì volám.
Ó vìnuj svùj soucit a lásku
k ochranì svého syna, Pane,
nebo» nikomu jich není tolik tøeba.
V touze spatøit svého otce jsem spìchal k tvým nohám.
Osud v¹ak odpírá ne¹»astnému synu shlédnout tvou tváø.
Proto mi se¹li, otèe, svou milost a lásku.
K tobì, láskyplný, v¹evìdoucí,
vìèný buddho vèerej¹ka, dne¹ka i zítøka, Pane,
utíkám se v modlitbách jako pokory plný ¾ebrák.
Vìren tvým radám tì uctívám a prosím:
odpus» høíchy mého bezbo¾ného
pochybování, mého kacíøství.
302
Pln ¾havého obdivu ke tvému vzne¹enému konání
tou¾ím, abys nikdy nepøestal otáèet
kolem mystické hluboké dharmy.
V¹echny zásluhy ze zbo¾nosti a pohrou¾ení
zasvìcuji, D¾ecüne, tvé bla¾enosti.
Tak pøijmi tuto moji obì»
a nech mne spatøit své vìèné bytí.
Kdysi jsem byl velký ve tvé pøízni, ó guru,
nyní, bìda, chybí mi i síla spatøit tvé tìlo.
Chybí mi síly spatøit tvou nynìj¹í postavu;
kdybych ji¾ byl omilostnìn, spatøil bych tvé vìèné bytí.
A spatøím-li kdy tvé vìèné bytí,
a» skuteèným, èi jasnovidným zrakem,
pak mi dej vzácné a cenné nauky,
abych porozumìním podvojné nauce
pøekonal své kritické pochybnosti.
Neslituje¹-li se ty, v¹evìdoucí, Pane,
nad synovou touhou, koho bys potom vysly¹el?
Nezbavuj mne, otèe, divù své milosti,
milostivì na mne shlédni ze své neviditelné øí¹e.
Ty, znateli tøí èasù,
slituj se nade mnou, Räèhungem, jen¾ k tobì volám.
Otèe, ochraòuj mne s bo¾skou moudrostí pateré ctnosti,
mne, Räèhunga, který vypil jed pateré ¾ádosti.
Slituj se nade v¹emi cítícími bytostmi,
pøedev¹ím se slituj nade mnou, Räèhungem!
303
Kdy¾ Räèhung zaèal s touto upøímnou, ¾aluplnou modlitbou
a jeho jasný hlas dolehl k mrtvole, zjasnila se je¹tì jednou její
bledá barva, hranice okam¾itì vzplanula a oheò vy¹lehl vzhùru.
V tu chvíli právì pøi¹li ®iwa Ö Räpa, Ngändzong Tönpa, Sebän
Räpa a jiní bratøi ve víøe a ¾enské laické pøíslu¹nice, aby Räèhunga
pøivítali. On v¹ak byl tolik dotèen tím, ¾e mu ¾áci, kteøí ho neznali,
zamezovali pøístup k D¾ecünovu tìlu, ¾e nechtìl pøistoupit
pøed dokonèením své modlitby. Räèhungova víra byla tak veliká
a upøímná, ¾e D¾ecün, který ji¾ vstoupil do stavu èirého svìtla,
o¾ivil opìt svou mrtvolu a øekl nejmlad¹ím ¾ákùm: þÓ vy mladí
¾áci, nejednejte tak. Jeden lev je lep¹í ne¾ sto tygrù. A takovým
lvem je mùj syn Räèhung. Nechte ho pøistoupit.ÿ A Räèhungovi
øekl: þNeber si to tak k srdci, mùj synu Räèhungu, ale pøistup blí¾
ke svému otci.ÿ
Nejdøíve byl ka¾dý pøítomný polekán tímto divem, pak v¹ak
byli v¹ichni naplnìni velikou bla¾eností. Räèhung sám se dotýkal
D¾ecüna a proudy slz mu vytékaly z oèí. Pojala ho tak nezmìrná
radost a souèasnì hluboký ¾al, ¾e omdlel.
Kdy¾ Räèhung pøi¹el zase k sobì, byli shromá¾dìni v¹ichni ¾áci
a pøívr¾enci u domu zpopelnìní191. D¾ecün vstal z mrtvých v nezru-
¹itelném tìle,192 do nìho¾ souèasnì se slilo tìlo hmotné a duchovní.
Plameny hranice pøijaly tvar osmipláteèného lotosu, v jeho¾ støedu
sedìl D¾ecün jako pra¹ník kvìtiny v polozvednuté poloze na svých
kolenou a jeho pozdvi¾ená pravice v poloze mluvící bytosti udr¾ovala
plameny dole. þSly¹te poslední vùli tohoto starého mu¾e,ÿ tak
zaznìl jeho hlas. Jako odpovìï na Räèhungovu modlitbu a jako posledn
í pouèení svým ¾ákùm zazpíval tento hymnus o ¹esti podstatn
ých pøikázáních uprostøed pohøební hranice, levicí si tiskna tváø;
a jeho bo¾ský hlas vycházel z nezru¹itelného tìla:
Räèhungu, synu mùj, ty blízký mému srdci,
sly¹ hymnus, odkaz mých pøání.
304
Velikým høí¹níkem v sansárovém moøi tøí lók
je pomíjivé hmotné tìlo,
¾ádostivì hledající odìv a potravu,
bez odpoèinku se namáhající v pozemském konání.
Proto se, Räèhungu,
vystøíhej v¹ech pozemských vìcí!*
Velikým høí¹níkem v pomíjivých tìlesných tvarech
je neskuteèný rozum,
který propadá v¹em formám z tìla a krve
a který nikdy nemù¾e vystihnout povahu skuteènosti.
Proto, Räèhungu, rozli¹uj pravou podstatu Ducha!**
Velikým høí¹níkem na rozhraní rozumu a tìla
je vìdìní, které jsme si sami opatøili,193
které se stále obává náhlého zániku sebe
a nikdy neuskuteèní pravou povahu nestvoøeného poznání
pravdy.
Proto setrvej, Räèhungu, v ochranì nestvoøeného!***
*Na høí¹nost hmotného tìla poukazuje i jeho fyzikální uzpùsobení. Je toti¾
vybaveno elektromagnetickým potenciálem, jeho¾ psychickým projevem je
cítìní; to se v nejni¾¹í fázi projevuje reakcemi na to, co mù¾e být jeho potravou.
Z toho hlediska se tìlo projevuje jako zfyziètìlý a krystalizovaný chtíè, jen¾ bez
výbìru vztahuje neviditelná chapadla po v¹em, co je v jeho blízkosti a je vhodné
k pohlcení. Jen proto je nutné vzdát se v¹eho, co je èlovìku milé, jestli¾e jeho
zøetele nejsou nadsvìtské, respektive nesmìøují k samému absolutnu.
**Prvotní tvar rozumu je mo¾no oznaèit za rozum zvíøecí. Takový rozum je
ovlivnìn egoistickými zøeteli a projevuje se proto jako intelektuální schopnost
pou¾itelná pouze k tì¾ebním úèelùm. Tento rozum musí duchovno hledající
èlovìk pøekonat, vzdát se ho a místo nìho dosadit ¾ivelnou víru v Boha nebo
v jeho kvality.
***Vìdìní je dvojí. Z lidského hlediska pøednì to, které je projevem závìrù
nad øadou jevù, a za druhé to, které vzniká zhodnocením pocitových vztahù,
k nim¾ dochází meditací, vztahovanou na objekt a subjekt v jediném okam¾iku.
305
Velikým høí¹níkem na rozhraní tohoto a budoucího ¾ivota
je ze sebe sama povstalé vìdomí,
marnící èas ustavièným hledáním jiných tvarù,
nedostává se mu èasu poznávat skuteènou pravdu.
Proto hledej, Räèhungu, podstatu vìèné pravdy!*
Velikým høí¹níkem ¹esti klamných lók
jest høích a temnota zlé karmy,
kdy bytost je øízena podle pøání a sklonù
a nikdy nemù¾e nalézt vyrovnaný klid.
Proto prchej, Räèhungu, pøed pøáními a sklony!**
V jednom z neviditelných nebeských svìtù
Toto vìdìní je nutno rozvíjet za úèelem prohloubení odpoutanosti, to prvé
zamítat, nebo» èiní èlovìka svìtským. Ostatnì je to zøejmé z toho, ¾e èím
více je èlovìk vzdìlaný vìdìním, které vze¹lo ze závìrù nad øadou jevù, tím
více bazíruje na rozumu, který je svými zøeteli rozumem ¾ivoèi¹ným. Nadto
pak toto vìdìní není objevné, je to jen registraèní jev. Vy¹¹í vìdìní toti¾
vzniká psychickými výzkumy, jejich¾ základem je citový kontakt kontrolovaný
objektivním pozorováním citových vzdutí vznikajících tìmito kontakty.
*Jde o osobní vìdomí, které vy¹lehuje v ka¾dém tvoru, jen¾ je prostoupen
esenciální silou kosmu. Toto vìdomí oznaèuje Milaräpa za velikého høí¹níka
proto, ¾e jeho vý¹lehy vná¹ejí do pra-vìdomí vjemy veskrze smyslové. V¹echno
poznání jeho nositele se tak týká pouze sansárových jevù, kde¾to stav nejvy¹¹ího
klidu (Prázdnoty) mu v¾dy zùstává cizí. Proto je tøeba toto vìdomí znièit
pomocí nepøetr¾itého aktu chtìného a vùlí øízeného uvìdomìní. Jinými slovy:
podr¾te ve vìdomí jen jednu jedinou vìc, kterou si sami zvolíte pro uvìdomìní,
a pak bude samo sebou vyvstávající vìdomí znièeno nedostatkem ¾ádoucích
pøíle¾itostí k jeho nezbytným projevùm.
**V ni¾¹ích oblastech je primárním èinitelem pùsobícím na vìdomí tìlo, a proto
samo urèuje psychické tendence. Je¾to je v¹ak tìlo, jak ji¾ bylo døíve povìdìno,
funkcionálnì egoistické, vná¹í do du¹evní oblasti nízkou èili zlou karmu. Proto
je tøeba ¾ivoèi¹ná pøání a sklony pøekonat, aby se psychické tendence zmìnily
od zemì k nejvy¹¹í Prázdnotì, èím¾ je vlastnì zlá karma z pøilnutí k svìtu
pøekonána. Pak jsou odstranìny i zatemòující vlivy a dostaví se osvícení.
306
znièil dokonalý Buddha, zku¹ený v disputacích,
mnoho jemnì vysoustruhovaných zdánlivých pravd,
nikdo tam nemù¾e poznat podstatu pravdy.
Proto ty, Räèhungu, se vystøíhej umìní disputací!*
Dákiní, dévy, guruy spoj
v jediný celek a uctívej je.
Cíl hledání, cvièení a pohrou¾ení
spoj v jeden celek a pro¾ij toto vìdìní.
Dívej se na tento a budoucí ¾ivot a ¾ivot mezi nimi
jako na jediný a pevnì se k tomu pøimkni!194
Toto je moje poslední, vybraná nauka,
to je konec mého odkazu;
není, Räèhungu, jiné pravdy,
poznej ji tím, ¾e ji uskuteèní¹, synu!
Po tìchto slovech klesl D¾ecün zase v èiré Svìtlo. Pohøební
hranice pøijala tvar prostorné viháry ètvercového tvaru, se ètyømi
vchody, podstavci a jinými ozdobami. Záøící duha ji obklopila
jako svatozáø se svítícími vlajícími korouhvemi z pestrých svì-
tel. Bylo vidìt støechy a kopule, korouhve a vlajky, sluneèníky,
praporce a rozlièné ozdoby se tøepotaly nad tím. Plameny samy
pøijaly dole tvar osmipláteèných lotosù, které se kadeøily, skládaj
íce se do nejrùznìj¹ích kreseb, napø. v osm pøíznivých symbolù195;
*I osvícení se dìlí ve více stupòù, proto si konstruované a skuteèné pravdy
jsou podobné. Pravé vìdìní tryská jen z tak hlubokého ponoøení vìdomí do
ticha a prázdnoty, ¾e jím jsou zastaveny v¹echny uvìdomovací akce a mentální
procesy. Po tomto du¹evním uklidnìní je koneènì to, co nazýváme zøecem,
tak nehybné, ¾e mù¾e odrá¾et jevy a dìní jako zrcadlo formy. Potom staèí
k nehybnosti zøece pøièlenit pohyb vyjádøený bdìlostí a èlovìk dospìje k vìdìní,
jeho¾ pùvod je v pøímých postøezích.
307
a nejhoøej¹í tvoøily sedm královských znamení.196 I jiskry pøijí-
maly podobu bohyní, prokazujících úctu a pøiná¹ejících obìtní
dary. Praskání plamenù znìlo jako melodické tóny rùzných hudebn
ích nástrojù, jako jsou housle, flétny a tamburiny. Kouø ¹íøil
sladkou vùni rùzných druhù kadidla a jeho kotouèe se barvily duhov
ými barvami a mìly tvar královských sluneèníkù a korouhví.
Nebe pøímo nad hranicí bylo naplnìno nebeskými bytostmi, nesouc
ími nádoby s nektarem, jej¾ nechávali padat pr¹kou. Jiní nesli
nebeské pokrmy a nápoje, masti, vùnì a vìci, potì¹ující patero
smyslù; a ka¾dý ze shromá¾dìných lidí tím byl potì¹en.
Aèkoli zde shromá¾dìní ¾áci støe¾ili tuté¾ pohøební hranici, jevila
se jednomu mrtvola jako Gjepa Dord¾e, jinému jako Demèhog,
tøetímu jako Sangdü a ètvrtému jako Dord¾e Phagmo. A v¹ichni
sly¹eli dákiní zpívat tento hymnus:
Proto¾e se nyní odvrátil od nás Pán, klenot naplòující
pøání,
mnoho je nyní slzí z hluboké bolesti; spánek mdloby tì¾ce
nás jímá.
V tento smuteèní èas vy¹lehly samy od sebe plameny
a vytvoøily ze sebe lotosy o osmi plátcích.
A vytvoøily osm pøíznivých a sedm drahocenných
znamení.
A mnoho jiných krásných symbolù zbo¾ných obìtních
darù.
Tón, který zazníval z plamenù,
zní melodicky jako hudba mu¹lí a cymbálù,
harf, fléten a cymbálkù,
bubínkù, dvojitých bubnù, tamburin.
A ze sr¹ících meteorických jisker plamenù
povstaly bohynì vnìj¹ího, vnitøního a nejhlub¹ího kruhu
s nádhernì zdobenými dary obìtními.
308
Duhovì zbarvený kouø v kotouèích stoupá
v podobì velkých korouhví, královských sluneèníkù,
ve tvaru osmi pøíznivých znamení,
svastiky a symbolu ¹tìstí.
A kouzelnì urostlé bohynì uná¹ejí
z hranice zuhelnatìlé kosti a popel toho,
jen¾ odevzdal své pozemské tìlo prvkùm éteru.
Tak je dokonáno spálení jeho pozemského tvaru.
Jako dharmakája podobá se nyní guru dalekému nebi,
na jeho tváøi oblaka dobrých pøání sambhógakáji;
a dolù od nìho klesají proudy milosti nirmánakáji,
je¾ bez konce se vylévají na zemi
za potravu a k zrání ¾nì vykoupených bytostí.
Ten, jeho¾ podstatou je nestvoøené,
dharmadhátu, nezrozené, prázdnota,
¹únjata, nemá ani poèátku ani konce.
I zrození a smrt jsou prázdnotou bytí.
Toto je pravá moudrost, proto zniè pochybnost a bázeò.
Kdy¾ dozpívaly tuto píseò, sná¹el se veèer. Oheò pohøební hranice
dohoøel a dùm zpopelnìní byl zase prázdný. Dav mohl do
nìho ze v¹ech stran pohlédnout. Kdy¾ ¾áci nahlí¾eli dovnitø, spat-
øili velkou záøící èaitju, jiní vidìli Gjepa Dord¾eho, Demèhoga,
Sangdüa a Dord¾e Phagmo. Jiní zas vidìli nábo¾enská znamení
jako dord¾e, zvon, nádoby svìcené vody a mnohé jiné, zatím co
jiní vidìli písmena sestavená do bíd¾amantry.197 Nìkteøí spatøili
dùm zpopelnìní plný záøivých paprskù jako jiskøící zlato; naproti
tomu tam jiní vidìli jezero, jiní planoucí oheò a zase jiní nevid
ìli nic.
309
Nyní otevøeli ¾áci dveøe domu zpopelnìní, aby popel rychleji
vychladl. V nejvy¹¹ím oèekávání drahocenných relikvií v¹ichni spali
tuto noc hlavou obráceni k domu zpopelnìní. Èasnì zrána snil
Räèhung, ¾e pìt dákiní, obleèených jako nebeské jóginky do hedv
ábných ¹atù, vyzdobených kostmi a skvostnými ozdobami, se sklá-
nìlo u hranice a pøiná¹elo obìtní dary. Byly provázeny èetným prù-
vodem v rozlièných nì¾ných barvách, ¾luté, èervené, zelené, modré.
Prvních pìt dákiní pøineslo z domu spálení svìtelnou kouli. Tento
jev ho na okam¾ik oslepil. Pak se mu náhle zdálo, jako by dákiní
odná¹ely popel a relikvie. I ¹el tam, aby se rozhlédl. Tu odletìly
v¹echny dákiní. Svolal své bratry ve víøe a vstoupili do domu spá-
lení. Tam spatøili, ¾e popel a kosti jsou dokonale vymeteny. Nez
ùstalo ani zrnko popela. Tu se Räèhung velmi zarmoutil, obrátil
se k dákiním a prosil je alespoò o èásteèku relikvie k po¾ehnání
lidstva. Dákiní mu v¹ak odpovìdìly: þVy, první ¾áci, pøijali jste
nejkrásnìj¹í relikvie, nebo» se vám dostalo pravdy, její¾ pomocí
naleznete dharmakáju ve svém nitru. Nestaèí-li vám to a chcete
mít je¹tì víc, pak se upøímnì modlete k D¾ecünovi; snad vám je¹tì
nìco dopøeje. Ostatní lidé v¹ak nectili D¾ecüna více ne¾ svìtlu¹ku,
aè záøil jako slunce a mìsíc. Proto si nezaslou¾í ¾ádných relikvií; ty
patøí nám samotným.ÿ Po tìchto slovech setrvaly dákiní nepohnuty
na obloze. ®áci poznali pravdu jejich slov a zaèali se modlit:*
þÓ pane, kdy¾ jsi u nohou svého gurua
pln vìrnosti a horlivosti naslouchal pøíkazùm,
pøijal jsi vybranou pravdu v¹ech svatých nauk.
Dej nám milostivì své svaté relikvie,
znamení po¾ehnání a víry vyvoleným
ku pomoci v duchovním úsilí v¹em ¾ivoucím bytostem.
*Nauka buï pravou relikvií, ji¾ mohou ctitelé mudrce právem dr¾et a uchovávat.
Jiné pozùstatky èasto vedou jen k rozvoji fanatismu.
310
Ó pane, kdy¾ ses sám v samotì dalekých kopcù
pln horlivosti a rozhodnosti zasvìtil pohrou¾ení,
vyrùstaly v tobì podivuhodné síly siddhi,
je¾ tvou slávu rozhlásily celému svìtu.
Dej nám milostivì své svaté relikvie
jako znamení uctívání a víry v¹em,
kdo tì znali nebo sly¹eli tvé jméno.
Ó Pane, kdy¾ jsi je¹tì prodléval mezi svými ¾áky,
dopøáls ka¾dému milost a po¾ehnání.
Z tebe vyzaøovalo vìdìní a obraz budoucnosti
a tvoji ¾áci ti pomáhali v tvé v¹eobjímající soucitné
dobrotì.
Dej nám milostivì své svaté relikvie
jako znamení uctívání a víry
v¹em svým ¾ákùm s pøíznivou karmou.
Ó Pane, který jsi nejvìt¹í mezi mnohými,
byls obklopen láskou a plesáním,
dals v¹em zde vykoupení a cestu
a slitoval ses nad v¹emi trpícími bytostmi.
Dej nám milostivì své svaté relikvie
jako znamení uctívání a víry
tìm, kterým se nedostává horlivosti a vùle.
Ó Pane, který jsi svlékl klamné tìlo,
Dokonalý, který jsi dosáhl bo¾ského bytí,
promìnil jsi vesmír v tìlo pravdy
a stal ses Pánem nejsvìtìj¹ích dákiní.
Dej nám milostivì své svaté relikvie
jako znamení uctívání a víry
v¹em svým ¹i¹jùm zde shromá¾dìným.
311
Po této ¾aluplné modlitbì klesala ze svìtelné koule záøící relikvie,
le¾ící v rukou dákiní, podobná kruhu velikosti vejce. Vzná-
¹ela se na svìtelném paprsku bezprostøednì nad hranicí. V¹ichni
¾áci ¾ádostivì vztahovali ruce, aby se jí chopili a podr¾eli ji pro
sebe. Ne¾ ostatek se zase vznesl zpìt k nebi a rozplynul se ve svì-
telném kruhu, který dákiní je¹tì dr¾ely v rukou. Pak se rozdìlila
i sama tato svìtelná koule. Èást pøijala podobu lotosového trùnu
neseného lvy, na jeho¾ povrchu le¾el sluneèní a mìsíèní terè198.
Druhá èást se rozplynula v jasnou èaitju z køi¹»álu, èistou a prùsvitnou,
asi loket vysokou. Tato èaitja vyzaøovala svítivé pìtibarevné
paprsky,199 jejich¾ konce byly ozdobeny obrazy buddhy z øady tis
íce a dvou buddhù. Paprsky se v¹emi tìmito buddhy obklopovaly
èaitju. Ètyøi stupnì na spodku èaitji byly ozdobeny obrazy ochrann
ých bo¾stev ze ètyø tøíd tantrického nebe podle jejich poøadí.200
Uvnitø èaitji byl jako ruka vysoký obraz D¾ecüna, obklopený obrazy
dákiní v úctì se sklánìjících. Dvì dákiní, které èaitju støe¾ily
a uctívaly, zapìly následující hymnus:
Vy synové, Dewa Kjongu a ®iwa Ö,
Ngändzong Tönpo a ostatní,
¾áci nejctihodnìj¹ího urèení, v bavlnì odìní,
v pravé víøe, ve velké horlivosti
volali jste jméno svého duchovního otce
a modlili jste se k nìmu o relikvii
jako¾to znamení uctívání a víry.
Síla víry a horlivost va¹ich proseb
stvoøily obraz, ztìlesnìní ctnosti trikáji,
jeho¾ spatøení zachraòuje ji¾ od kola bytí a zanikání
a pøiná¹í buddhovství tomu, kdo v nì vìøí.
Koule je symbolem dharmakáji
jako svatá relikvie tvaru vejce.
312
Je pøedmìtem uctívání pro ka¾dou ¾ivoucí bytost,
nikoli vlastnictvím jednotlivce, i kdy¾ po nìm v¹ichni
sahají.
Nebo» jak by mìla relikvie setrvat u obyèejných bytostí?
Budete-li se v¹ak modlit je¹tì jednou s plným zápalem,
potrvá nezmen¹ena její milost a po¾ehnání:
to je svatý slib buddhù.
S Demèhogem sjednocená ochranná bo¾stva Otec-Matka
ozdobená lidskými kostmi,
obklopená zástupem héroù a jóginek,201
plní teï v¹echna nebesa v nádherném sjednocení.
V¹ichni tito bozi, ztìlesòující moudrost sambhógakáji
vám bezprostøednì propùjèí svou duchovní moc a sílu.
Budete-li se k nim nyní modlit plni zápalu,
potrvá jejich nezmen¹ená milost a po¾ehnání:
to je svatý slib v¹ech dákiní.
Dík dobrotì Buddhy, který je samou dharmakájou,
do¹lo k milosti rùzných jevù;
na sáh veliká èaitja z køi¹»álu
tisíc a dva buddhovských obrazù z kamenù, které ji zdobí,
tantrická bo¾stva ètyø øádù,
zázraènì vznikly.
A budete-li se plni zápalu modlit za jedním cílem,
potrvá nezmen¹enì ctnost tohoto dobra:
to je svatý slib v¹ech dharmapálù.202
Guru, nedílné tìlo trikáji,
zjevuje se v ka¾dém tvaru nadpøirozenou silou.
Ráèil se sám projevit
i v tomto nejmen¹ím divotvorném díle.
313
Povzneste k nìmu svou nejhlub¹í víru, nejvnitønìj¹í
modlitbu
a budete-li prosit z hloubi celého srdce,
potrvá nezmen¹enì jeho po¾ehnání, plné milosti:
to je svatý slib v¹ech velkých jóginù, dùvìøujte mu.
A budete-li silni ve svaté víøe v to v¹e,
bude ctnost takovéto víry pro vás plna po¾ehnání.
Mù¾ete-li se plnì oddat samotì,
shluknou se mátrky a dákiní kolem vás.203
Bude-li va¹e cvièení zbo¾ného úsilí upøímné,
je vám zaji¹tìn prudký úspìch v józe.
A nebudete-li chovat u¾ ¾ádného pøání po pohodlí,
¾e pak uhasíte zlé pudy, to» jisté.
Nebudete-li zajati osobností a svìtskými statky,
pak je jisté, ¾e jste pøemohli Máru a jeho zlé duchy.
A není-li pro vás více rozdílu ve vìci víry a kasty,
je jisté, ¾e potom cíl a názor jsou pravé.204
Je-li vám stejnou prázdnota sansáry a nirvány,
je jisté, ¾e pohrou¾ení je správné.
Proudí-li z va¹ich srdcí zcela snaha a vùle,
je jisté, ¾e va¹e jednání je správné.
Dal-li vám vá¹ guru prorocký pokyn,
pak je jisté, ¾e máte pravou víru.
314
Máte-li sílu ke slu¾bì v¹em ¾ivoucím bytostem,
je jisté, ¾e úspìch je pravý.
Jsou-li guru a ¹i¹jové jednoho srdce,
je jisté, ¾e jejich vztah je správný.
Máte-li dobrá znamení úspìchu a bo¾ské pøíznì,
je jisté, ¾e va¹e my¹lení je správné.
Spoleèná vìrná víra a zku¹enost a vnitøní mír
nech» jsou va¹ím podílem na relikviích.
Po tomto hymnu dákiní stále je¹tì dr¾ely èaitju vysoko nad
zemí, aby prvým ¾ákùm dopøály pohledu na ni. Pak ji postavily na
trùn z drahých kovù a drahokamù, aby ji zanesly jinam. Právì kdy¾
chtìly zmizet, poprosil ®iwa Ö Räpa dákiní, zda by nemohly nechat
èaitju v ochranì ¾ákù jako pøedmìt uctívání pro lidské bytosti.
Zazpíval k nim tuto píseò:
Ó otèe, který jsi pøi¹el v lidské podobì, abys slou¾il svìtu,
ty bo¾sky omilostnìný jógine øádu sambhógakáji,*
jen¾ prozaøuje¹ neviditelné sféry, prameny pravdy;
k tobì, nejskuteènìj¹ímu, smìøuje na¹e prosba:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane v kruhu jiných jóginù, dokonalých,
tys byl jako skøíòka naplnìná zlatem,
*To znamená, ¾e byl Milaräpa tou dobou chápán jako svìtec, jen¾ dosáhl
stupnì, kdy se bytost mìní ve vlastnosti. Sambhógakája je toti¾ symbolem
bo¾ských vlastností jako¾to bytností. Její povaze mù¾eme porozumìt, kdy¾
pochopíme vlastnost jako vymezený jev, který se ov¹em nemù¾e stát jevem
smyslovým nebo fyzikálním v obvyklém smyslu.
315
nedocenitelný jógin, nesrovnatelný,
ó ty Mistøe odøíkavého ¾ivota, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó pane, ve slu¾bách svého gurua
podobal ses vlnì nì¾ného beránka.
Ty, jógin, pohotový k slu¾bì a pomoci v¹em,
Pane milosrdenství, sly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ ses zøekl svìtských po¾itkù,
byla v tobì moudrost, kní¾e mudrcù.
Ó ty jógine nepromìnné vùle,
Pane veliké odvahy, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ ses noøil v nauku svého gurua,
podobal ses tygøici, hltající lidské maso,
Ty, jógine daleko vzdálený v¹ech pochybností,
ty mocnì vytrvalý, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi putoval divoèinou,
podobal ses kusu ¾eleza;
byls jóginem, nepodléhajícím zmìnì.
Ty, jen¾ ses zøekl v¹eho zdání, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
316
Ó Pane, kdy¾ jsi dokázal své divotvorné siddhi,
podobal ses lvu, podobal ses slonu;
byl jsi jóginem bez báznì, silného ducha.
Ty nebojácný, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi získal zku¹enosti a ¾ivotní teplo,
podobal ses terèi úplòku;
celý svìt objímají tvé jasné paprsky.
Ty, jen¾ ses zøekl v¹í ¾ádosti, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi byl ochranou vyvoleným ¹i¹jùm,
podobali jste se ohnivému zrcadlu a slunci;
a ty, ó jógine, tvoøil jsi mistry siddhi.
Pøedobrý, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ se ti dostalo pozemského dobra,
podobal ses kapkám rtuti na zemi;
a zùstals nedotèen nízkou laèností, ó jógine.
Ty, jen¾ jsi bez chyby, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi byl hlavou shromá¾dìní,
podobal ses slunci, ozaøujícímu svìt,
a dal jsi osvícení v¹em, velký jógine.
Ó moudrý a milující, vysly¹ na¹i prosbu:
317
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ tì jednou spatøil lid tohoto svìta,
bylo to, jako by se setkal syn s matkou;
a v¹e, jógine, jsi èinil k jeho blahu.
Ty nade v¹e milující, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, pøi vstupu do øí¹e bohù
podobá¹ se pokladnici dobrodiní;
a v¹echna pøání jsi vyplnil, jógine.
Ó znamenitý, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi pøedpovídal budoucnost,
podobal ses neposkvrnìnému pìvci;
a nikdy, ó jógine, ses nezmýlil.
Ty, jen¾ jsi hledìl do tøí dob, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám, svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
Ó Pane, kdy¾ jsi konal nìjaký dobrý skutek,
podobal ses otci, obdarovávajícímu svého syna;
a nic jsi, jógine, pro sebe nepodr¾el.
Ty, plný milosti, vysly¹ na¹i prosbu:
se¹li nám èaitju z rukou dákiní,
nám svým ¹i¹jùm a vìrným zde na zemi.
318
Po této modlitbì odpovìdìl ®iwa Ö Tönpovi D¾ecünùv tvar,
uzavøený v èaitji, písní, která poukazuje na rozdílnost mezi zdánlivì
si podobnými vìcmi:
Ty, jeho¾ vá¾ná a hluboká modlitba se ke mnì obrací,
ty vyvolený pro mocnou víru,
nejlep¹í ¾áku v bílém bavlnìném ¹atu, sly¹ má slova:
Ve v¹eobjímající dharmakáji, kterou pro¾ívám
a její¾ pravou podstatou je prázdnota,
nikdo nemù¾e øíci, ¾e má nebo pozbyl.
Nebo» v prostoru se rozplynulo pozemské tìlo,
zbyl jen vejèitý podstatný zbytek,*
který v èaitji svítivì záøí;
a práce v¹ech bytostí je tím odmìnìna.
Vìènì teï setrvá v bo¾ských oblastech,
støe¾en skrze dákiní pìti stupòù,
nebeskými bytostmi a dákiní vysoce ctìn,
av¹ak ve svìtì lidí by musel pozvolna zaniknout.
Vy, duchovní synové a vìrní, máte na ní podíl;
vìdìní, které vám dalo najít ve vlastním duchu
dharmakáju,
to je nejsvìtìj¹í z relikvií a popela.
Budete-li hledat jen jeho uskuteènìní,
poznáte klamnì podobné, které plodí omyl,
poznáte to a hluboko v¹típíte ve své srdce.
Pravé buï vám svato; v¹e nepravé prchne.
*Symbol sambhógakáji.
319
Slou¾it guruovi, který je dokonalý {
slou¾it èlovìku, na nìho¾ se ¹tìstí usmívá:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Pravé svítání prázdnoty v mysli {
klamu plné obrazy, pramenící v mysli:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Vìdìní o neposkvrnìném, èirém stavu pohrou¾ení {
radost ze stavu klidu, kde se rodí uná¹ení a vytr¾ení:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.*
Obrazy z nejhlub¹ích zøídel vidìní {
a hluboké pøesvìdèení, co je správné, co je pravda:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Jasný obraz nepromìnného Ducha {
vzne¹ené úsilí pomáhat druhým:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Duchovní po¾ehnání z navázání vìèného vztahu {
èasná zásluha se svými pozemskými dary:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
*Kdo dobøe nepochopil ideu mystického úsilí, èasto se domnívá, ¾e klid
vznikající stupòováním dobrovolné neteènosti k zevnímu svìtu je oním pravým
mystickým po¾ehnaným klidem, nebo» je velmi èasto provázen du¹evním
unesením nebo vytr¾ením, provázeným takøka bo¾skými nebo nebeskými vjemy
a postøehy. Ve skuteènosti v¹ak je tento klid poèátkem du¹evního rozkladu,
který konèí ztrátou v¹ech hodnot dùstojného a pøírodní vlivy pøemáhajícího
lidství. Proto je tøeba tento klid odvrhnout a setrvat v bojovém náporu proti
ni¾¹ím tendencím, ne¾ jsou ty nejvy¹¹í, dokud èlovìk nedospìje k realizaci. Jejím
výsledkem je vítìzství nad sebou samým i nad pøírodou ve vnitøním smyslu.
320
Duchovní vedení ochranných mátrk a dákiní {
poku¹ení od svádìjících zlých duchù a bytostí:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Dobré dílo naøízené ochrannými dákiní {
svádìní a nutkání zpùsobené Márou,
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Neposkvrnìný kruh dharmakáji {
okruh relikvie, která je z pozemské hmoty:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Kvìty, ztìlesòující oblast nirmánakáji {
opojné moøe kvìtù smyslového ráje:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.*
Bohy divotvornì vytvoøená èaitja {
èaitja vyèarovaná démony:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Nádherná svatozáø jako symbol vesmíru jevù {
duha zrozená z pøirozených pøíèin:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Víra, vykvetlá z minulých karmických spojení {
víra utkaná umìle:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.**
*Nirmánakája jako fyzikální typizace du¹evních stavù bo¾ské povahy, a to
jak viditelná, tak i neviditelná. V pomìru k ní jsou rajské typy projevem
smyslovosti. Proto musí èlovìk i zde správnì rozeznávat, aby neupadl do léèek
ni¾¹ích sklonù.
**Kdo vìøí pod vlivem vìrouky, mù¾e se stát èlovìkem vìøícím nebo
321
Pravá víra prý¹tící z hlubokosti srdce {
obyèejná víra, zrozená z viny a studu:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Pravé cvièení zbo¾ného úsilí {
pobo¾nost pøedstíraná pro guruovu radost:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Skuteèný úspìch z vlastní zku¹enosti {
zdánlivý úspìch, o jakém se povídá:
jak se to zdá podobné; ostøe pozoruj a nezamìòuj je.
Zde tato èaitja v rukou mátrk a dákiní
je symbolem øí¹e buddhù minula, pøítomna i budoucna;
je dvoranou, kde se shroma¾ïují héroové a jógini;
je místem pohrou¾ení tvého gurua D¾ecüna.
Bude uschována nyní ve východním ráji Ngönga,
kde jsou shromá¾dìny v¹echny dákiní
v øí¹i bla¾enosti,
kde jsou bhagavant Demèhog,
Avalókita a bohynì Tára.
V tìchto bla¾ených, po¾ehnaných oblastech
jsou teï bo¾ské dákiní pøipraveny k uvítací slavnosti.
Chce¹-li se modlit z hloubi srdce k èaitji,
se slzami, zbo¾ností a upøímnì,
povìreèným. V ka¾dém pøípadì v¹ak jeho víra není ¾ivá, je to jen upevnìné
pøesvìdèení o nìèem skuteèném nebo neexistujícím. Pravá víra vzniká
z vnitøních pøedpokladù a jeví se jako víra v ¾ivot, která nesvaluje odpovìdnost
za cokoli na nikoho jiného ne¾ na ¾ivoucí tvory a bytosti ¾ijící skutkovými
projevy. ©koda, ¾e je nutno i církev pokládat za organizaci tmelenou vìroukou,
nikoli vírou.
322
s úctou a uctivou bázní tichých obìtí,
nad nimi¾ se rozprostírají kvìty horlivého rozumu
a svatá voda tryská z oèi¹tìného srdce,
dobøe støe¾en a chránìn v neotøesitelné víøe,
v touze po moci vlastní moudrosti,
pak skloò svou hlavu pøed touto èaitjou.
Za tohoto zpìvu nesly dákiní èaitju nebem a dr¾ely ji bezprost
øednì nad hlavami pøedních ¾ákù, na nì¾ seslala své paprsky
a propùjèila jim tak svou moc. Vìt¹ina z nich vidìla probleskovat
èaitjou D¾ecünovu postavu. Na nebi se objevila tantrická bo¾stva
Gjepa Dord¾e, Demèhog, Sangdü a Dord¾e Phagmo, následována
nesèetnými zástupy, které se vzná¹ely kolem hlavních bo¾stev a potom
do nich ve¹ly.
Posléze se celá spoleènost rozplynula ve svìtelném kruhu, který
zmizel k východu. Èaitja byla pomocí dákiní zahalena do rozlièných
bohatì zøasených hedvábí a peèlivì ulo¾ena ve skøíni z drahých
kovù. Pak byla za zvukù nebeské hudby rùzných nástrojù odnesena
na východ. Nìkteøí spatøili D¾ecüna v odìvu buddhy sambh
ógakáji, sedícího na lvu, jeho¾ ka¾dou nohu dr¾ela dákiní jiné
barvy a øádu. Ohlávku dr¾ela sama Dord¾e Phagmo. Mnozí hrdinov
é, jógini a dákiní tøímali korouhve, královské sluneèníky a jiné
ozdoby a pøedmìty úcty nad ním, zatím co nebeské bytosti mìly
ve svých rukou rozlièné hudební nástroje. Jiní zase spatøili bílou
dákiní, odná¹ející èaitju k východu pod hedvábným pøístøe¹kem.
Tak vidìli rùzní diváci rùzné jevy.
®áci a pøívr¾enci byli zachváceni hlubokým zoufalstvím, proto
¾e se jim nedostalo podílu na relikviích a nahlas plakali a modlili
se o nì. Tu jim odpovìdìl hlas z nebe, podobný D¾ecünovu, aè
tìla nebylo vidìt: þVy, synové, neberte si to tak k srdci! Jako viditeln
é relikvie naleznete na skále Amolika ètyøi zázraènì vyra¾ená
písmena. Pozorujte je plni úcty a víry. Jdìte a prohledejte skálu.ÿ
323
Prozkoumali celou skálu, na ní¾ se konala pohøební hranice,
a na¹li místo, na nìm¾ bylo vidìt písmena. Tak se zmírnila jejich
bolest nad ztrátou relikvií. Podnes lze spatøit kámen relikvií, ctìný
v¹emi mnichy klá¹tera v Laèhi Èhubaru.
Nejlep¹í z D¾ecünových ¾ákù hluboce truchlili nad nevyhnuteln
ým odlouèením od svého gurua; na¹li v¹ak útìchu v nadìji a víøe,
¾e v ka¾dé øí¹i, v ní¾ bude D¾ecün, budou poèítáni mezi jeho prvé
¾áky. Byli té¾ pøesvìdèeni, ¾e D¾ecünùv ¾ivot a pøíklad pøinesl nov
ého ducha a popudy do nábo¾enského svìta a vùbec do v¹ech
¾ivoucích bytostí. A koneènì poznali, ¾e zvlá¹tní nauky a mantry,
které pøijali a které ka¾dý z nich mìl dokonale plnit, pøinesou u¾itek
jim samým i druhým lidem.
Dohodli se, ¾e budou hledat pod krbem na D¾ecünùv pøíkaz, aè
nedoufali, ¾e tam najdou zlaté poklady vzhledem k jeho zpùsobu
¾ivota. Ponìvad¾ v¹ak výslovnì mluvil o zlatì, rozhodli se jednat
podle jeho pokynù.
Kdy¾ rozkopali krb, na¹li ètvercový kus bavlnìného sukna,
které D¾ecün nosíval. V nìm byl zavinut nù¾. ©pièka rukojeti byla
¹ídlem, høbet ocílkou k rozdìlávání ohnì a èepel mìl ostrou ke krá-
jení. Vedle no¾e le¾el kousek hnìdého cukru a lístek tohoto znìní:
þOdìv a cukr, krájený tímto no¾em, se nikdy nevyèerpají. Krájej
kolik chce¹ pruhù z tohoto sukna a kouskù z tohoto cukru a rozdìl
je mezi lidi. V¹ichni, kdo tento cukr ochutnají a dotknou se tohoto
sukna, budou zachránìni od nízkých stupòù bytí. Tyto vìci byly
Milaräpovým pokrmem a odìvem, kdy¾ dlel v samádhi, a v¹ichni
døívìj¹í buddhové a svatí je po¾ehnali. Ka¾dá ¾ivoucí bytost, která
usly¹ela Milaräpovo jméno, by» i jen jednou, nezrodí se po sedm
¾ivotù v ni¾¹ích stupních bytí a rozpomene se v tìch sedmi ¾ivotech
na døívìj¹í existenci. To bylo prorokováno svìtci a buddhy minulosti.
Kdo v¹ak kdy tvrdil, ¾e Milaräpa mìl ukryto zlato, znesvìtil
svá ústa.ÿ
Tato poslední slova vyvolala veselost v kruhu ¾ákù, aèkoli je-
324
jich mysl byla naplnìna starostmi. Na konci rukopisu èetli je¹tì
tyto ver¹e:
Pokrm, který jsem já, jógin, jedl,
kdy¾ jsem byl ve stavu samádhi,
je pln velkého po¾ehnání dvojnásobné ctnosti.
Kdo je úèasten ¹tìstí jej ochutnat,
tomu je nav¾dy uzavøena brána zrození
do svìta prétù.
Bílé bavlnìné roucho kolem krku a bokù205
za rozjímání o ¾ivotním teple
uzavírá bránu horkého a studeného pekla*
Po¾ití milostmi bohatého jídla
vysvobozuje ze tøí ni¾¹ích svìtù.
Ti, kdo jsou se mnou sjednoceni ve zbo¾ném úsilí,
nikdy ji¾ nezakusí zrození v ni¾¹ích formách
a krok za krokem dojdou cíle na stezce bódhi.**
Pro mne, èinného Milaräpu,
*Kdo medituje o principu ohnì, jak ji¾ bylo øeèeno, a pozoruje v¹echny projevy
¾ivoèi¹né teploty, ten uzavírá brány pekel jednak vytváøením nemìnného
tepelného stavu, jednak tlumením ¾ivoèi¹ných projevù, které vyvìrají ze
¾ivoèi¹né teploty, z onìch 37oC, které má lidské tìlo.
**Je-li nìkdo tak ¹»asten, ¾e se pøimkne k mudrci, který ¾ije svùj ¾ivot
v nekolísavém psychickém upoutání na základní (bo¾ský) vesmírný princip,
ten bude zachránìn pro dobrá du¹evní spojení. Stejnì bývá zavr¾en ten, kdo
¹patnou volbou navazuje ¹patná spojení. Milaräpa, který vìdomì smìøoval ke
stavu buddhy, mù¾e slíbit, ¾e ti, kdo se k nìmu pøimknou, dospìjí té¾ do tohoto
stavu.
325
se celý vesmír promìnil ve zlato;
nepotøebuji je mít v mì¹cích nebo v kapsách.
Ti, kdo se obrátí k víøe pøi zaslechnutí mého jména,
rozpomenou se potom
v sedmi ¾ivotech na døívìj¹í kastu a jméno.*
Vy, duchovní synové a vìrní, následujte mých slov;
tak i vy naleznete stejnou dokonalost,
která vám pomù¾e nav¾dy k milosti a k cíli.
Pak dìlili cukr v nesèetné kousky a ka¾dý byl tak veliký jako
pùvodní, který se nijak nezmen¹il. Stejnì byl rozøezán ¹at v mno¾-
ství ètvercových kouskù a s cukrem rozdìlen mezi v¹echny, kdo se
zde shromá¾dili. A v¹ichni sti¾ení nemocí nebo nìjakým bolem byli
vyléèeni po po¾ití tohoto cukru a tím, ¾e nosili ten kousek ¹atu jako
talisman. Ti, kdo byli zlí a spoutáni zlými vá¹nìmi, promìnili se
ve vìrné, vá¾né, chytré a soucitné ¾áky. Tak ji¾ znovu nezapadali
do ni¾¹ích forem bytí. Cukr a sukno podr¾eli po celý ¾ivot a nikdy
je nespotøebovali.
V den pohøebního obøadu padal bohatý dé¹» kvìtin a nìkteré
kvìty byly ètyø i pìtibarevné. Vìt¹inou padaly tak hluboko, ¾e
byly na dosah lidí, vystoupily v¹ak potom zas vzhùru a zmizely.
Ty, které padly na zem, byly podivuhodné na pohled. Rozpustily
se v¹ak, jakmile se jich dotkly lidské ruce. Nìkteré byly tøí, jiné
dvoubarevné a tak malé a nì¾né jako vèelí køídla. V èhubarském
*Kdo je pohnut k víøe tøeba jen pøipomínkou jména toho, kdo nejjemnìj¹í
analýzou poznal v¹echny procesy sansáry, ten bude úèasten jeho znalostí
alespoò v omezené míøe. Milaräpa znal v¹echny podmínky reinkarnace, a proto
mù¾e slíbit, ¾e ten, kdo je pohnut k víøe pøi zaslechnutí jeho jména, rozpomene
se v sedmi ¾ivotech na ¾ivot pøedchozí. { Neobávejme se, ¾e jsme tolika ¾ivoty
ji¾ nepro¹li.
326
údolí le¾ely nebeské kvìty a¾ ke kotníkùm a na jiných místech byly
tak hojné, ¾e zbarvily zemi. Kdy¾ byla skonèena pohøební slavnost,
ustaly rozlièné podivuhodné jevy a pozvolna mizely duhové barvy
na obloze.
Pøi ka¾dém výroèí pohøbu bylo nebe záøivì prùzraèné, objevovaly
se duhy a padaly spr¹ky kvìtù. Vzduch byl naplnìn nebeskou
vùní a v¹ude zaznívaly nebeské melodie jako za dne, kdy
D¾ecün odcházel.
Nejpodivuhodnìj¹í dobrodiní, která z toho vze¹la celé zemi,
jsou pøíli¹ èetná, ne¾ aby mohla být popsána. Kvìtiny kvetly
i v zimì a svìt se tì¹il z pøebohatých ¾ní; ¾ádná válka ani epidemie
nepostihla ji¾ zemi.
Kdy¾ veliký Pán, jógin, vstoupil do èist¹ích oblastí, zanechal
ní¾e v dodatku uvedené ¾áky, aby potvrdili tyto zde vypsané pøí-
bìhy jeho ¾ivota.
Dík své v¹emohoucí milosti a svým dobrým pøáním zanechal
tolik svatých ¾ákù jako hvìzd na nebi. Tìch, kdo byli osvobozeni od
zrození v sansáøe, bylo jako zrnek písku na zemi. Nesèetní mu¾ové
a ¾eny nastoupili stezku k mistrovství.
Tak svítila buddhistická víra záøivì jako slunce a v¹echny
¾ivoucí bytosti byly osvobozeny od utrpení a prov¾dy uèinìny
¹»astnými.
Toto jest dvanáctá a poslední kapitola popisu D¾ecü-
nova ¾ivota.
327
DOVÌTEK
D¾ecünovi ¾áci
Mezi D¾ecünovými ¹i¹ji (¾áky), vedenými duchovnì skrze dákiní
pomocí snù, byl v dobì, kdy se D¾ecün setkal se ®iwa Ö Räpou, nesrovnateln
ý Dagpo rinpoèhe206 nejvìt¹ím, jen¾ jako slunce v¹echny
druhé pøezáøil. ®ákem záøícím men¹í slávou jako mìsíc byl Räèhung
Dord¾e Dagpa z Gungthangu; souhvìzdím se podobali Ngändzong
Tönpa Èhangèhub Gjalpo z Èimlungu (zvaný té¾ Ngändzong Tönpa),
®iwa Ö Räpa z Gjalthommä, Sebän Räpa z Dota, Khjira Räpa
z Òi¹angu, Digom Räpa z Mü a Sanggjä Kjab Räpa z Ragma. To
bylo jeho osm pøedních ¾ákù. Pak tøináct ni¾¹ích ¾ákù: ©engom,
Längom, Megom, Caphu, Kharèhung, Rongèhung, Taggom Räpa
Dord¾e Wangèhug; a ti, kteøí té¾ v¹ichni byli räpové:207 D¾ogom
Räpa Darma Wangèhug, Dampa Gjagphuwa, Likor Èharuwa, Lot
ön Gendün, Kjotön ©ákja Guna a Detön Ta¹ibar.
Z tìchto jedenadvaceti ¾ákù byl Dagpo rinpoèhe a posledních
pìt ni¾¹ích ¾ákù jóginy a bhik¹uy.208
K ¾ákyním patøila Cchonga Räèhungma, Sale Ö z Òanangu,
Paldar Bum z Èungu a Peta Gönkji, D¾ecünova sestra.209
Také pìtadvacet jiných jóginù a jóginek uèinilo pozoruhodné
pokroky na stezce.
Pak bylo je¹tì sto anágaminù vèetnì Dziwo Räpy (Pasák krav),
jen¾ uskuteènil pravdu, a sto osm velikých, kteøí získali podivuhodn
é výsledky a poznatky za soustøedìní.
A dále bylo tisíc sádhuù, mu¾ù a ¾en, jóginù a jóginek, kteøí se
zøekli svìtského ¾ivota a vedli pøíkladnì zbo¾ný ¾ivot.
Vedle toho nespoèetnì laických ¾ákù obojího pohlaví, kteøí vid
ìli D¾ecüna a sly¹eli jeho slova a byli s ním spojeni zbo¾ným
328
svazkem, tak¾e jim byla prov¾dy uzavøena brána k existenci v ni¾-
¹ích formách.
To byli lid¹tí ¾áci.
K nelidským ¾ákùm vy¹¹ího nebo ni¾¹ího øádu ne¾ lidé patøilo
pìt sester bohyní, známých jako sestry Ccheringmy (Dlouhovìké),
a skalní obrynì lidojedka z Lingpy. Nesèetnì jiných duchovních
bytostí se oddalo ochranì buddhistické víry.*
V¹ichni lid¹tí ¾áci, úèastní pohøební slavnosti svého Pána D¾ec
üna, ode¹li ihned po slavnosti do ústraní, ka¾dý do své jeskynì
nebo poustevny, a strávili tam ¾ivot v rozjímání a oddanosti, jak
D¾ecün poruèil.
Räèhung se vydal na cestu, aby pøinesl prvému ¾áku Dagpo
rinpoèhemu vìci, které mu odkázal D¾ecün na smrtelném lo¾i. Kdy¾
procházel provincií Ü, potkal Dagpo rinpoèhe v Jarlung Phu¹aru.
I ten se rozpomnìl, i kdy¾ pozdì, na D¾ecünùv pøíkaz. Räèhung
mu odevzdal Maitriùv klobouk a hùl z agaru (aloe) a vyprávìl mu
o posledních událostech. Kdy¾ to v¹e usly¹el, upadl Dagpo rinpoèhe
Gampopa do bezvìdomí.
Kdy¾ zase pøi¹el k sobì, vyslal ¾alostivou modlitbu ke svému
guruovi D¾ecünovi, která je uvedena v Gampopovì ¾ivotopisu
D¾ecüna.210 Potom pozval Räèhunga do svého pøíbytku a pøijal
od nìho celé tradice Demèhoga.211
Kdy¾ Räèhung odevzdal Gampopovi relikvie, které mu byly
odkázány, a sdìlil mu v¹echny nutné nauky, ¹el dále ke klá¹teru Lorodol.
Zde setrval v hlubokém pohrou¾ení po zbytek svého ¾ivota.
Pøi své smrti Räèhung pøenesl své tìlo do nebeské oblasti, tak¾e
nezanechal na zemi svou mrtvolu.
*Pravý mudrc, který dosáhl nejvy¹¹ího uskuteènìní, nemá pouze lidské ¾áky,
kteøí se kolem nìho shroma¾ïují za jeho ¾ivota, ale i mezi lidmi, kteøí karmickou
zralostí pøijali jím vytvoøené my¹lenkové formace a asociace. Proto nachází
pravá nauka stoupence i po staletích, èasto kdy¾ ji¾ zdánlivì zanikla. Mentální
asociace naukového systému trvají toti¾ ve vesmíru podle zákona o zachování
energie.
329
Podobným zpùsobem promìnili svá fyzická tìla v éterická
a ode¹li do vy¹¹ích oblastí ®iwa Ö Räpa, Khjira Räpa a ètyøi ¾á-
kynì, které byly sestrami, jako¾ i Paldar Bum a Sale Ö.*
Ostatní ¾áci zemøeli v¹ichni obvyklým zpùsobem, tak¾e zanechali
mrtvolu k po¾ehnání svìtu a v¹em ¾ivoucím bytostem.
Tak vykonal svatý D¾ecün Milaräpa tøi svìtské a devìt zbo¾-
ných èinù, celkem dvanáct èinù plných podivuhodných událostí.
A poslední z tìchto èinù je nejvìt¹ím ze v¹ech úspìchù, kterého
kdy èlovìk mohl dosáhnout. Dosa¾ení ètverého tìla a pateré moudrosti
v¹epronikajícího dr¾itele ¾ezla duchovní moci (vad¾radhara)
v jediném ¾ivotì. K tomu je¹tì získal moc procházet v¹emi øí¹emi
buddhù a v¹echny nesèetné cítící bytosti nekoneèných svìtù vést
k vývoji a tím k záchranì.
Zde konèí ¾ivotní pøíbìhy velkého jógina Mila ®äpa Dord¾e,
vùdce k osvobození a v¹evìdoucnosti, který pøinesl v¹em bytostem
sansáry tým¾ zpùsobem a pro v¹echny èasy po¾ehnání nirvány.
*Nìkdy se èlovìku podaøí toté¾, ani¾ se to projeví jako zevnì evidentní skute
ènost. Zále¾í toti¾ na tom, aby se propracoval a¾ do stavu, v nìm¾ je jeho
tìlo pod stálým pøílivem bo¾ských proudù a sil, co¾ se projevuje jako bla¾enost
bezprostøednì a mocnì se dotýkající tìla. Kdo dospìl a¾ k tomuto stavu, mù¾e
pøipravit þodchod ze ¾ivota i s mrtvolouÿ tím, ¾e bude své tìlo stále þvymývatÿ
bo¾skými proudy. Kdo v tomto úsilí neumdlí po celý svùj ¾ivot, vezme s sebou
i svou mrtvolu buï døíve, nebo pozdìji po smrti. V ka¾dém pøípadì v¹ak na
sebe jako na mo¾nost vlastního sebeuvìdomìní upoutá ty vibrace, které se projevuj
í jako tìla. Ostatnì o co tu èlovìku mù¾e jít, je právì zachování mo¾nosti
sebeuvìdomìní. Mám zku¹enost, ¾e toto sebeuvìdomìní lze pøenést pøes okam
¾ik zániku ¾ivota ve vlastním tìle; kdo postoupil dál a dovede se uvìdomovat
i za tak kritické okolnosti i na úrovni fyzické, ten pøejde do posmrtného stavu
jako bytost nezemøelá, vybavená tím nebo oním druhem tìla, které se mù¾e
snadno projevit na fyzické úrovni.
330
DOZPÌV
Nádherná svatá záøe klenotu vyprávìní,
Pána lidí D¾ecün Mily,
jen¾ nechal zazáøit sluncem Buddhovì nauce
a splnil nadìje a oèekávání v¹ech ¾ivoucích bytostí.
Staò se nejvy¹¹ím cílem uctívání v¹ech svìtcù a buddhù.
Tento pøíbìh od poèátku do konce vyzdobený krásnou
øeèí,
staò se radostnou slavností v¹ech ¾ákù a pøátel literatury.
Jeho slova nech» pohnou ka¾dým vlasem tìla v pokoøe
a víøe,
nech» se stanou radostnou slavností v¹ech,
kdo jsou skuteènì oddáni nábo¾enství.
I pouhé naslouchání jim nech» vede proti pøeká¾kám
osobnosti k víøe,
staò se radostnou slavností ka¾dému, kdo se
v dobré karmì zasvìtil vy¹¹ímu ¾ivotu.
Pøemítání o pøíbìzích ji¾ opro¹»uje od pout ke svìtu.
Staò se radostnou slavností ka¾dému, kdo
hledá v¹evìdoucnost v jediném ¾ivotì.
Ji¾ styk s pøíbìhem pøiná¹í dosa¾ení dvojího cíle.212
Staò se radostnou slavností v¹ech
vìøících lidí ve slu¾bách jiným.
331
Znalost a pro¾ívání pøíbìhù je slastí posloupnosti guruù.
Staò se radostnou slavností ka¾dému, kdo ¾ije podle
pøíkazù guruù, rozhojni slávu posloupnosti guruù.
Nech» tento pøíbìh pøinese po¾ehnání a osvobození v¹ech
cítících bytostí ode v¹eho utrpení,
nech» se stane radostnou slavností v¹ech
bytostí na v¹ech tøech úrovních bytí.
Sepsal Durthö òulwä nald¾orpa Rüpägjänèän (Jógin zdobený
lidskými kostmi, potulující se po pohøebi¹tích).213
Osmého dne prostøedního podzimního mìsíce roku phurbu na
svaté pouti v Laèhigangu.214
332
POZNÁMKY W.Y. EVANS-WENTZE
1. þVýchod nezapomínal ani ve dnech svého nejvìt¹ího pozemsk
ého blahobytu na pøednost vìcí duchovních. Králové se zøekli své
vlády, aby v d¾unglích a horských samotách do¾ili své dny v pohrou
¾ení. Zemøít v brnìní bylo tehdy i dnes zlem, kterému je tøeba
se vyhnout. V tom spoèívá tajemství neznièitelné ¾ivotní síly Vý-
chodu.ÿ Sj. Atal Bihárí Ghó¹.
2. Kambum, tj. þ100.000 slovÿ. V¹eobecnìji se pro toto dílo
u¾ívá tibetského výrazu pro ¾ivotopis Namthar, doslova þúplné vysvobozen
íÿ.
3. Sj. Atal Bihárí Ghó¹ podává následující vysvìtlení:
Mádhaváèárja se zmiòuje v Sarvadar¹anasangraze o ètyøech
¹kolách buddhistického my¹lení: mádhjamika, jógaèára, sautrántika
a vaibhá¹ika. Nauka mádhjamiky uèí, ¾e v¹e je prázdné nebo neskute
èné; jógaèára ¾e vnìj¹í èili pozemský svìt je neskuteèný; sautrántika
¾e vnìj¹í èili pozemský svìt je jen prùvodním jevem; a vaibh
á¹ika uèí, ¾e vnìj¹í svìt èili vesmír je pouze tak dalece skuteèný,
pokud ho mù¾eme pochopit nebo smysly poznat. Tibet¹tí buddhist
é jsou vìt¹inou pøívr¾enci mádhjamikového uèení o prázdnotì
(¹únja), které se podobá monistickému pojmu brahmana v jeho
aspektu prostém vlastností.
Tøi hlavní nauky Tibetu podle mého mínìní oznaèují tøi stavy
na Stezce k osvícení a duchovnímu pokroku. V prvním stavu podl
éhá sádhaka nebo zbo¾ný èlovìk pøíkazùm a zákazùm, to znamená,
¾e je vázán pøedpisy. V druhém se pøidr¾uje zdìdìných smìrnic,
pøièem¾ jsou obvyklá omezení jistým zpùsobem uvolnìna, i kdy¾
není sádhaka dosud docela svobodný. Ve tøetím stavu, ádijóze, kde
se mu dostane jógickými cvièeními osvícení, ji¾ omezení neexistují;
stavu buddhy nebo siddhi bylo dosa¾eno. Tyto tøi stavy odpovídají
333
v hrubých obrysech tomu, co tantrici rozumí pod pojmem pa¹ubhava
(stav èlovìka zvíøecího), vírabhava (stav hrdiny) a divjabhava
(stav Osvíceného).
Nauky Padmasambhavovy jsou þstaréÿ, proto¾e pravda, která
je v nich obsa¾ená, byla pøedchùdcem v¹eho ostatního, v¾dycky
byla a dochovala se ve zpùsobu þstarého øáduÿ. Proto byla jeho
nauka þprvníÿ, ádi, známá také jako sanátana. Uèitelé, kteøí následovali
po Padmasambhavovi, þnezreformovaliÿ obsah jeho nauky,
pøizpùsobili pouze þformuÿ vlastních pøedpisù omezeným schopnostem
svých ¾ákù a tak je vychovávali k pochopení ádijógy. Tak
se stává zvíøecí èlovìk hrdinou a koneènì bo¾ským Osvícencem, to
je vìèné bytí.
Vydavatel je¹tì dodává: dnes zaujímají ¾luté èepice ke starým
nereformovaným èerveným èepicím a jejich uèiteli Padmasambhavovi
stejný postoj jako protestanti ke katolíkùm a pape¾ství.
Kagjüpové se naproti tomu jako poloreformovaná sekta vyhýbají
ka¾dému extrému a podobají se mezi severními buddhisty mírné
církvi anglikánské mezi køes»any.
4. Songcän Gampo byl A¹ókou Tibetu. Za jeho vlády byl Tibet
na vrcholu své moci. Zdá se, ¾e mu byl poddán Turkestán a Nepál.
Jeho výboje v západní Èínì byly tak znaèné, ¾e se èínská vláda
cítila nucena platit mu tribut, aby si udr¾ela vlastní nezávislost.
5. Tantry bráhmanù to vysvìtlují rùznì a uèí, ¾e bráhmanského
poznání se dosáhne buï znalostmi tajných slov a tantrickými spisy,
nebo vnitøní zku¹eností a rozli¹ováním. První èistì rozumový zpù-
sob nemù¾e zahnat vnitøní temnotu; pouze druhý zpùsob vede
k pravé moudrosti. Tak se i uèí, ¾e se nedosáhne uskuteènìní rozumov
ými dùkazy, proto¾e nìkteré pravdy pøevy¹ují v¹echny mo¾-
nosti úvah: nepøibli¾uj se s rozumovými dùvody k tomu, co je rozumu
nadøazeno. Sj. Atal Bihárí Ghó¹.
6. Bráhmanské tantry mluví o tøech druzích guruù: nebeských,
adeptech a lidských.
334
7. Dekret zní: þProklet buï ka¾dý, kdo podporujemystické uèení
o prazrození du¹e a z toho vyplývající podivné mínìní o jejím znovuzrozen
í.ÿ Av¹ak teprve v r. 553 byla nauka o znovuzrozování
zavr¾ena o ciálním køes»anstvím jako þkacíøskáÿ. Pøedtím byla
od køes»anù církevních koncilù trpìna, zvlá¹tì tìch, kdo se zabý-
vali gnozí.
8. Tertöni, tj. þzjevovatelé tajných pravdÿ (terma), hrají dùle¾itou
roli ve vývoji tibetského buddhismu. Bardo thödol je vlastnì
taková terma (srovnej Tibetská kniha mrtvých).
9. Langdarma dal pravdìpodobnì v r. 899 po Kr. zavra¾dit svého
bratra Ralpaèäna, známého buddhistického krále. Tím získal trùn
a po tøi léta pronásledoval tibetský buddhismus. Pak byl zavra¾dìn
lamou Pal Dord¾em.
10. Táranátha je jednou z nejvýznamnìj¹ích tibetských osobností.
Narozen v Cangu v Tibetu v r. 1573 po Kr., zemøel v Mongolsku,
kde pod ochranou èínského císaøe zalo¾il rùzné klá¹tery a byl
prohlá¹en za svìtce. Jeho znovuvtìlenými nástupci byli velicí opati
z Urgy (v provincii Chalcha v Mongolsku).
11. Podle mahájánské nauky je slib vedoucí k dosa¾ení stavu
buddhy, bódhisattvy èi velikého Uèitele, který pøivádí na vy¹¹í
Stezku, ètverý: 1. Sna¾it se o vykoupení v¹ech ¾ivoucích bytostí.
2. Znièit v¹echny sansárové vá¹nì vlastního já. 3. Zakusit pravdu
a uèit jí ostatní lidi. 4. Dovést ostatní lidi na Stezku vedoucí k buddhovstv
í. { Slib vy¾aduje, aby ka¾dý, kdo jej slo¾il, nevstoupil døíve
do nirvány, dokud nebudou pøevedeny sansárovým moøem k druh
ému bøehu vìèného osvobození v¹echny bytosti, poèínaje nejni¾-
¹ími v podlidských oblastech této a ostatních planet a¾ k nejvy¹¹í
oblasti neosvícených bohù v nebeských svìtech a konèe nejni¾¹ími
z obyvatel pekel. Nauka o vìèném zatracení nemá v této v¹eobsáhlé
nesobeckosti místa, proto¾e je nesluèitelná s v¹eobjímající láskou
zákona dobra, jak tvrdí i velký církevní uèitel Origenes.
335
Slib, který pomáhá dosáhnout stavu pratjékabuddhy (nevyu
èujícího), nále¾í k ni¾¹í Stezce, hínajánì. I na této Stezce je
v¹ak lidstvu prokazováno bezprostøednì dobro jiným zpùsobem;
dìje se tak mlèenlivým, neviditelným vyzaøováním duchovních
vlivù na v¹echny národy, èím¾ se posiluje vy¹¹í pøirozenost èlov
ìka a tak se udr¾uje v èinnosti, jako udr¾ují fyzické tìlo èlovìka
sluneèní paprsky.
12. To v¹ak neznamená, ¾e by askeze vyluèovala pøispìní jógina
k udr¾ení lidského pokolení. Nebo» èástí východního asketického
ideálu je nezkrotné ovládání i pravé u¾ívání celého fyzického organismu
místo obvyklého zneu¾ívání, které vyrùstá z bezuzdnosti.
Leckterý velký jógin ¾il jako Gautama Buddha nejprve man¾elsk
ým ¾ivotem a vzdal se ho pozdìji, aby se po del¹í dobu svého
¾ivota nesobecky vìnoval dílu sociální nápravy. ®ít jen pro rodinu
nebo národ se tìmto jóginùm zdá být sobeckým dílem, proto¾e ve
skuteènosti existuje jen jedna rodina, jen jeden národ: lidstvo.
13. Vedle na¹eho vlastního pøekladu tohoto ¾ivotopisu a pøekladu
Bacotova jsou na Západì dosud zveøejnìna tato díla o Milarä-
povi: H.A. Jäschke, Probe aus dem tibetischen Legendenbuche
die hundert tausend Gesänge des Milaraspa, v èas. Zeitschrift
der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft (Leipzig, 1869);
W.W. Rockhill, The Tibetan ,Hundred Thousand Songs` of Milaraspa,
v Journal of the American Oriental Society (New Haven,
1884); L.A. Waddell, The Buddhism of Tibet (London, 1895);
Berthold Laufer, Zwei Legenden des Milaraspa, v èas. Archiv für
Religionswisseschaft (Wien, 1901); G. Sandberg, Tibet and the Tibetans
(London, 1906); Berthold Laufer, Milaraspa (1922). Pozn.
vyd.: Dal¹í bibliogra cké údaje viz Bibliogra cký doplnìk J. Kolma
¹e na konci knihy.
14. Dákiní jsou vílám podobné bohynì rùzných úrovní, které vládnou
zvlá¹tními tajnými silami.
336
15. Jsou to ètyøi stav dhjány, které pøekladatel popisuje následuj
ícím zpùsobem: 1. rozèlenìní, 2. pøemý¹lení, 3. láska, 4. bla¾enost.
Tyto ètyøi pokroèilé stupnì vedou k úplnému uvìdomìní si sebe,
co¾ vyvolává extatické osvícení.
16. Iluze, mája, nebo lidská v¹eobsáhlá animistická víra, ¾e jevy
ve svìtech, peklech a nebích jsou pravdivé a ¾e ego (harmonické seskupen
í pøíznakù, které byly získány bìhem nesèetných eonù zku¹enostmi
v sansáøe jevù) skuteènì existuje. To je dvojí stín, který zakr
ývá skuteènost, je¾ se nedá poznat ani sansárovì zde na zemi ani
v ráji po smrti, ba ani v ¾idovském, islámském nebo køes»anském
nebi, proto¾e i to je v oblasti jevù, osobnosti, poci»ování a vìcí.
Nirvána je za pøírodou a jevy, je þnejsoucí, nestvoøená, beztvaráÿ,
je JEDINOU skuteèností.
17. Jeden z osmi symbolù severního buddhismu, nazývaných osmi
slavnými symboly: 1. zlatá ryba, 2. královský sluneèník, 3. ví-
tìzná trubka z ulity, 4. ¹»astný diagram, 5. vítìzná korouhev,
6. váza, 7. lotos, 8. kolo Zákona. Vítìzná korouhev je symbolem
vítìzství nad sansárou èili znázoròuje dosa¾ení dokonalého osví-
cení { nirvány.
18. Stezka vad¾ry (nepromìnná) je mystická cesta sekty kagjüpa,
k ní¾ patøil Milaräpa jako jeden z velké dynastie guruù.
19. Jsou to ètyøi hlavní, ètyøi vedlej¹í strany, nadir a zenit.
20. Tato èást se týká postupu v kundaliníjóze, ve které psychické
nervy (nádí) a jejich centra (èakry) se v lidském tìle rozvíjejí. Psychick
ý nerv v páteøní dutinì je hlavním nebo ústøedním nervem.
S ním jsou spojena psychická nervová støediska, ve kterých je ulo-
¾ena ¾ivotní síla (prána) jako elektøina v dynamech a na ní jsou zá-
vislé v¹echny psychicko-fyzické pochody. Jakmile se tato psychická
nervová støediska otevrou, poèínaje prvním centrem, které je zá-
kladní oporou ústøedního nervu le¾ícího ve støedu míchy a v nìm¾
337
se nachází okultní síla zosobnìná mocnou bohyní Kundaliní v podob
ì svinutého hádka, pak dojde jógin osvícení. Jakmile kundaliní
èili hadí síla vystoupí ústøedním nervem a otevøe základní støedisko,
pokraèuje ve výstupu dále a prostupuje druhé støedisko, støedisko
pohlavních pudù, které probudí k psychické èinnosti. Jako
tøetí probudí støedisko v bøi¹e, ètvrté v srdeèní krajinì, potom
páté v krku a ¹esté, nacházející se mezi oboèím jako tøetí oko, a¾
koneènì dosáhne jako rtu» v magickém teplomìru nejvy¹¹ího èili
sedmého støediska, tisícipláteèného lotosu. Zde pak nastává prom
ìna jemných látek a mìsíèní proud, promìnìná pohlavní síla,
obdr¾í psychicko-fyzickou v¹emohoucnost. Bo¾ská bla¾enost, dosa
¾ená osvícením, stéká jako nebeská ambrozie dolù, aby vy¾ivila
v¹echny èásti fyzického tìla a¾ po palce u nohou. V¹echna psychick
á nervová støediska jsou otevøena a v èinnosti, a i nejmen¹í
z psychických nervù je ve srovnání se stavem, v jakém byl, ne¾
se vyvinul, jako ústøední nerv v extatickém stavu tìla, v jakém se
Milaräpa obvykle nacházel.
21. Prapøíèina je Praduchem, jedinou jsoucností. V¹echny protiklady
jsou jen pojmy svìtského vìdomí. I nejvìt¹í protiklady,
sansára a nirvána, se promìní v nadpøirozeném osvícení v jedno
a dualita se poznává jako klam.
22. Velký jógin vládne okultním vìdìním; bódhisattva je pokroèilou
bytostí na Stezce, která vede k buddhovství. Vyvolen za buddhu
èi Osvíceného, má vést neosvícené bytosti na Stezku osvícení.
23. Dvacet ètyøi poutních míst, která zná i hinduismus. Leckde
v Indii se k tomu pøipoèítává i osm velkých míst, kde se spalují
mrtvoly a kde se dá získat du¹evní osvobození, a proto i lep¹í znovuzrozen
í ne¾ na jiných místech. Dohromady tvoøí 32 poutních
míst, je¾ vyzaøují jistý druh magnetické síly napomáhající k psychick
ému vývoji, která èiní pobo¾nost záslu¾nìj¹í a telepaticky se
spontánnì spojuje s tam shromá¾dìnými bytostmi. Velcí jóginové,
338
jako byl i Milaräpa, mají mít moc, která jim umo¾òuje, aby v neviditeln
ém astrálním tìle mohli nav¹tìvovat tato místa na zemi, je¾
je mo¾no pøirovnat k psychickým nervovým støediskùm lidského
organismu; èiní tak proto, aby mohli tìmto bo¾ským schùzkám
pøedsedat nebo se jich úèastnit.
24. Láska, soucit, radost, udìlování almu¾en { to jsou ètyøi povinnosti
bódhisattvy.
25. Zde se vidí duch jako práznota { ¹únjata { nikoli v¹ak jako
prázdnota nebytí, nýbr¾ jako pùvodnì nestvoøené, beztvárné, co se
vymyká popisu.
26. Pìt bo¾ských moudrostí: 1. v¹epronikající moudrost dharmadh
átu èili moudrost, která se zrodila z nauky v¹ím pronikající
a je znázornìná prvním z pìti dhjánibuddhù Vairóèanou, Zjevovatelem,
þkterý zjevuje ve tvarechÿ (hmotný vesmír); 2. moudrost
èistá jako zrcadlo, pøedstavovaná Ak¹óbhjou, þnepohnuteln
ýmÿ, nebo v jeho zrcadlení Vad¾rasattvovi, þVítìznémÿ, bo¾sky
hrdinného ducha, který je druhý z dhjánibuddhù; 3. moudrost
rovnosti, pøedstavovaná tøetím z dhjánibuddhù Ratnasambhavou,
þZ drahokamu zrozenýmÿ, Zkrá¹lujícím; 4. rozli¹ující moudrost,
která zbo¾ného èlovìka èiní schopným, aby v¹echny vìci rozli¹oval
a zároveò je poznával jako jednotu, pøedstavovaná ètvrtým
z dhjánibuddhù Amitábhou, osvìcujícím þNeohranièeným svìtlem
ÿ; 5. v¹eprostupující moudrost, dávající vytrvalost a èinnou sílu
v duchovních vìcech, která se nedá nièím zmýlit, je znázornìna
pátým dhjánibuddhou Amóghasiddhim, þV¹emohoucím dobyvatelem
ÿ, dárcem bo¾ské síly. Cestou tìchto pìti buddhù je nutno
se ubírat, má-li se dojít ke sjednocení v dharmakáji, k dokonal
ému buddhovskému osvícení, k nirvánì, která je duchovním vysvobozen
ím z kolobìhu zrození a smrti za pomoci vyhasnutí plamene
¾ádosti.
339
27. Tento odstavec se vztahuje na Milaräpovo ovládání okultního
poznání, které se týká manter èi mocných slov a které se zakládá na
fyzikálním zákonu vibrací. Podle mantrajány (cesta manter) prostupuje
zvlá¹tní chvìní ka¾dým pøedmìtem a pøírodním prvkem
a ka¾dým organickým podlidským, lidským a nadlidským stvoøen
ím vèetnì øádu nejvy¹¹ích bohù, proto¾e v¹ichni jsou jako sansá-
rové bytosti podrobeni pøírodnímu zákonu. Kdo tyto vibrace pozná
a vyjádøí je tónem pomocí manter, které dokonalý jógin, jako byl
Milaräpa, znalecky pou¾íval, ten má mít moc rozpustit prvek èi
pøedmìt, jeho¾ vibraèního akordu bylo pou¾ito; nebo u duchovních
bytostí se dá docílit toho, aby se ni¾¹í bo¾stva a elementární bytosti
zjevily, a vy¹¹í bo¾stva se dají pøimìt k tomu, aby vyslala svùj
bo¾ský vliv v podobì paprskù milosti.
28. Dle buddhistického názoru existuje pouze jedno nadpøirozené
vìdomí (které se nedá rozli¹it), ve kterém není ¾ádných rozdílù
a které je nesluèitelné s individuálním vìdomím o Já. Nadpøirozené
vìdomí je V¹evìdomí; v pøirovnání k nìmu je ohranièené vìdomí
zahrnující do sebe i nauku o du¹i nevypoèitatelné a zøejmì ní¾e
stojící. Zde je základní rozdíl mezi církevním køes»anstvím a metafyzick
ým buddhismem.
29. Nadpøirozený duch je JEDINOU skuteèností, prapøíèinou pøí-
rody (sansáry), která jako pouhý jev sama v sobì nemá pravé skute
ènosti. Tento nadpøirozený Duch se projevuje ve tøech aspektech:
1. v dharmakáji, þbo¾ském tìle pravdyÿ a dokonalého osvícení;
2. v sambhógakáji, þbo¾ském tìle dokonalého nadáníÿ, které je
prvním odleskem dharmakáji, a 3. v nirmánakáji, þbo¾ském tìle
znovuzrozeníÿ, druhém odlesku dharmakáji. První aspekt je tì-
lem v¹ech buddhù v nirvánì, druhý tìlem v¹ech bódhisattvù v nebesk
ých svìtech a tøetí je tìlem v¹ech velkých Uèitelù na zemi.
V této souvislosti se nesmí pøirovnávat þv¹eobjímající bo¾ské
bytíÿ k nejvy¹¹ímu osobnímu Bohu nábo¾enských pøedstav lidí
340
Západu. Je to spí¹e obrazná personi kace v¹ech nadpøirozených
sil a vlivù prý¹tících z Prázdnoty, z beztvárného bytí, které umo¾-
òují lidstvu osvobození ze sansáry. V této jediné skuteènosti jsou
zahrnuti v nepopsatelném sjednocení velikáni v¹ech dob, Osvícení,
buddhové a vykupitelé lidstva.
30. ©est lók nebo úrovní sansárového bytí zahrnuje: 1. svìt bohù
nebo dévù, 2. svìt titanù èi asurù, 3. svìt lidí, 4. svìt zvíøat, 5. svìt
ne¹»astných duchù èili prétù, 6. rùzná pekla.
31. Jsou to buddhové, kteøí zvítìzili nad sansárou, kolobìhem
smrti a znovuzrození.
32. Ètyønásobná osobnost (nebo základní síla) pozùstává ze:
1. vyhýbání se zlým my¹lenkám, 2. znièení zlých my¹lenek, 3. povzbuzen
í dobrým my¹lenkám, 4. rozvíjení dobrých my¹lenek.
33. O pateré bo¾ské moudrosti dhjánibuddhù, z ní¾ plyne pìtiná-
sobná dokonalost, viz vý¹e pozn. 26.
34. Vad¾radhara (Dord¾eèhang), þNeznièitelný dr¾itel mystické
sílyÿ, jeden ze dvou odleskù bódhisattvù dhjánibuddhy Ak¹óbhji.
Druhý je Vad¾rasattva (þDiamantovýÿ, s þNezru¹itelným duchem
ÿ). Oba jsou ezoterní bo¾stva. Vad¾radhara se nazývá u gelugp
ù, kteøí jsou o ciální církví tibetského buddhismu, také Ádibuddha,
èili Prabuddha; církev òingmapù, þstarého øáduÿ, nazývá
Ádibuddhu Samantabhadra.
35. Nirvána, þbezstarostný stavÿ.
36. Zkratka obvyklého jména D¾ecün Milaräpa a zasvìcujícího
jména Pal ®äpa Dord¾e.
37. Èili þNauka nepromìnné (vad¾ra) Stezky Anuttaratantryÿ.
Jedna z ezoterních nauk mahájánského buddhismu, která se zakl
ádá pøedev¹ím na uèení Anuttaratantry, jedné ze dvou vy¹¹ích
tantrických nauk. Druhá je Jógatantra. Milaräpa byl mistrem obou
tìchto tantrických nauk.
341
38. Òanang je mìsto, které dosud existuje na hranicích Nepálu asi
50 mil severovýchodnì od nepálského hlavního mìsta Káthmándú.
Le¾í asi právì tak daleko jihovýchodnì od D¾ecünova rodi¹tì Kjangaca
v blízkosti dne¹ního Kjirongu (srovnej pozn. 52). V jeskyni
u Òanang, podobající se bøichu, vyprávìl D¾ecün hlavní obsah ná-
sledujícího textu.
39. Tato jména se dají v uvedeném poøadí pøelo¾it asi takto:
1. Krátký plá¹» jako dord¾e (buddhistické ¾ezlo, symbol hromového
klínu bohù a nepomíjejícnosti); 2. Räpa, svìtlo pokoje; 3. Räpa
z Ngändzongu; 4. Räpa ze Sebänu; 5. Räpa lovec; 6. Räpa poustevn
ík z Di; 7. Räpa poustevník z Länu; 8. Räpa Buddhou chrá-
nìný; 9. Räpa poustevník ze ©enu; 10. Svìtec plný mocného dechu;
11. Uèitel ©ákjaguna. Tibetský výraz Räpa (Ras-pa { þOdìný
bavlnouÿ), kterým je oznaèeno tìchto osm ¾ákù i Milaräpa sám,
ukazuje, ¾e byli v¹ichni jeho ¾áci i on sám odìni bílým bavlnì-
ným rouchem. þ®ivotní teploÿ, které vyrábìli zvlá¹tním jógickým
dechovým cvièením, je uèinilo necitelnými vùèi nejvìt¹í zimì a nejv
ìt¹ímu teplu. Proto se nemuseli odívat ani v severské zimì himá-
lajských vý¹in nièím jiným ne¾li bavlnìným rouchem.
40. þNeochvìjnýÿ, dhjánibuddha východního území. Ostatní ètyøi
buddhové jsou: Vairóèana ve støedu, Ratnasambhava na jihu, Amit
ábha na západì a Amóghasiddhi na severu.
41. Ogmin, nebe Ádibuddhy, ve kterém se dá dosíci nirvány bez
pozemského znovuzrození. To znamená výraz Ogmin { þ¾ádný sestup
ÿ, þne dolùÿ.
42. Indrovo nebe na východì. Odpovídá nebi buddhy Ak¹óbhji na
východì. Ngönga znamená þ¹tastné poznáníÿ, tj. øí¹e, která plní
bla¾eností ji¾ jen v my¹lení.
43. Tyto dákiní pìti barev jsou paterým ztìlesnìním bohynì
Durgy, která ¾ijí v Tibetu v himálajských vý¹inách. Podle mínìní
342
nìkterých lidí ¾ijí na hoøe Kailás, podle jiného podání na Everestu,
který byl Milaräpovi posvátným jako místo jeho meditace.
44. Tìchto dvanáct druhù èinnosti (èi ¾ivotních pravidel) buddhy,
který se vtìlil na zemi, je: 1. no¹ení odhozených nebo roztrhaných
¹atù; 2. no¹ení pouze tøí druhù ¹atù, vnìj¹í roucho jako cestovní
odìv a spodní a svrchní roucho a sukni k dennímu pou¾ívání; 3. pou
¾ití jen jedné pokrývky ve studených zemích; 4. ¾ebrání o jídlo
a almu¾nu; 5. jediné jídlo dennì pøed nebo po poledni; 6. zdr-
¾ování se tekutého obèerstvení po poledni; 7. meditování v lese;
8. sedìní pod stromy a ne v domì; 9. ¾ivot na èerstvém vzduchu,
kde není stromù; 10. ¾ivot na høbitovech nebo místech spalov
ání, aby se mohlo pøemý¹let o pomíjejícnosti ¾ivota; 11. spaní
vsedì bez opírání; 12. dobrovolné cvièení v¹ech tìchto pravidel bez
pøinucení.
45. Mila bavlnou odìný.
46. Kdy¾ mistr ¾ivota koná své èiny k blahu v¹ech ¾ivoucích bytost
í, prost v¹ech pout, pak nepovstává ¾ádná nová karma, která
nutí ke znovuzrozování v této nebo jiné sansárové oblasti a smrt
i nové zrody jsou u konce. Tak uèí Bhagavadgíta. Vítìz se pak pøí-
padnì navrací novým znovuzrozením pouze dobrovolnì, je bo¾ským
vtìlením, avatárem, buddhou, Kr¹nou nebo Kristem.
47. Apha znaèí doslova þotèeÿ; ama þmatkoÿ a milag znamená
þó mu¾iÿ. Znamená to vlastnì, ¾e nositel tohoto jména má moc
lekat a vymítat zlé duchy, jak je u D¾osäa jasnì vidìt.
48. Zkratka pro Kjangaca.
49. Chronologický systém v Tibetu, který pochází z Indie a Èíny,
se zakládá na dvanácti- a ¹edesátiroèním cyklu planety Jupitera. Ve
dvanáctiroèním cyklu, kterého se u¾ívá k mìøení krátkých èasových
období, nese ka¾dý rok jméno jednoho ze dvanácti zvíøat cyklu:
1. my¹, 2. vùl, 3. tygr, 4. zajíc, 5. drak, 6. had, 7. kùò, 8. ovce,
343
9. opice, 10. pták, 11. pes, 12. prase. V ¹edesátiroèním cyklu se
spojují tato jména zvíøat se jmény pìti elementù, toti¾ døeva, ohnì,
zemì, ¾eleza a vody; ka¾dému z tìchto elementù je pøidìlen pár
zvíøat, jedno zvíøe je pohlaví mu¾ského, druhé ¾enského. Rok 1900
byl napø. rok ¾eleza a my¹i a 34. v ¹edesátiroèním cyklu. Rok 1867
byl rok ohnì a zajíce, první z patnáctého ¹edesátiroèního cyklu.
Mu¾ský rok vody a draka, kdy se narodil Milaräpa, byl 26. ze
¹edesátiroèního cyklu.
V tibetském roku, který je lunární a èítá asi 360 dnù, se vyrovn
ává rozdíl mezi rokem mìsíèním a sluneèním tím, ¾e se po
19 letech vkládá 7 mìsícù. Rok poèíná novým mìsícem v únoru.
Tibetský týden má podle indoevropského systému 7 dnù, pojmenovan
ých podle Slunce, Mìsíce, Marsu, Merkura, Jupitera, Venu¹e
a Saturna.
50. Nebo podle tibetského roku, který poèíná v únoru, je to sedmý
mìsíc: srpen.
51. Proto¾e tibetský mìsíc je lunární, tedy 25. den mìsíce.
52. Pravdìpodobnì v roce 1052 (podle jiného podání 1038). Rodi
¹tì Milaräpovo Kjangaca v provincii Gungthang le¾í na tibetské
hranici Nepálu, nìkolik mil východnì od dne¹ního Kjirongu, asi
50 mil severnì od Káthmándú, hlavního mìsta Nepálu.
53. Èhang je pivo s nepatrným obsahem alkoholu, které se ve
vy¹¹ích polohách Tibetu vyrábí pøedev¹ím z domácího jeèmene.
V Sikkimu a ostatních ní¾e polo¾ených krajinách, které jsou pod
tibetskou vládou nebo byly jako Sikkim døíve èástí Tibetu, je èhang
obvykle zhotovován tak, ¾e se nalije vaøící voda na zkva¹ené proso.
Èínský èaj, ve kterém se rozpustí pøi vaøení máslo, nebo èhang jsou
obøadními nápoji, které ka¾dý Tibe»an nabídne hostùm.
54. Dlouhé rukávy tibetského národního kroje, které volnì spu¹-
tìny chrání ruce pøed zimou.
344
55. To se vztahuje na zvyk pøiná¹et uèitelùm dárky, v tomto
pøípadì potravu, kterou si berou domù. Milaräpùv tehdej¹í guru
byl obyèejným lamou, pravdìpodobnì ¹kolním uèitelem ve vesnici.
Kdyby byl býval vysoce du¹evnì vyvinutým lamou { guruem, byl
by býval Milaräpa u¹etøen opilosti, která je podle buddhistického
uèení hanbou a kromì toho pùsobí zlou karmu.
56. Titulu guru se pou¾ívá právì tak u stoupencù levé stezky èerné
magie jako u stoupencù pravé stezky magie bílé. A¾ k urèitému
bodu je postup psychického vývoje ¾áka obou stezek stejný. Hlubok
á propast, která dìlí magii bílou a èernou, vzniká pouze úmyslem
¾áka nebo gurua a zpùsobem, jakým se pou¾ívá psychických
sil; v èerné magii jde o èistì sobecký a zlý cíl, v magii bílé o cíl nesobeck
ý, ve prospìch v¹ech ¾ivoucích bytostí.
57. Provincie Ü a Cang jsou Tibe»anùm známy jako Bö, tj. pat
øící k Tibetu. Jejich hlavní mìsta Lhasa a ®ikace jsou nejdùle-
¾itìj¹í tibetská mìsta. První je sídlem dalajlamy, druhé je sídlem
panèhenlamy.
58. ®ádný pøíchod ani ceremoniální pøedstavení není v Tibetu
a sousedících státech a¾ po Mongolsko mo¾né bez ¹erpy. To platí
pro nejvy¹¹í i nejni¾¹í osobnosti vèetnì Evropanù. ©erpa je obyèejnì
bílá, v Mongolsku má být modrá.
59. V Tibetu jako v jiných primitivních zemích obdìlávají sedláci
svá pole spoleènì a spoleènì je i sklízejí. Pøesná data, nutná pro setí
a sklizeò obilí, jsou stanovena vesnickými astrology. Oni pøezkoumaj
í nebeské konstelace a pøedpovìdí dé¹», zatím co star¹í sedláci
pøedpovídají pøíchod de¹tì ze stavu pùdy. Tyto pøedpovìdi nejsou
o nic ménì pøesné ne¾ pøedpovìdi na¹ich meteorologických stanic.
60. ©ind¾e, král a soudce mrtvých (sanskrt. Jamarád¾a, král mrtv
ých, také Dharmarád¾a, král pravdy. Jamarád¾a proto, ¾e soudí
se zdr¾enlivostí (sanskrt. samjama); Dharmarád¾a proto, ¾e jeho
345
soud a rozsudek a trest souhlasí s pravdou (dharma) èi s karmick
ými zásluhami zemøelého.
61. Obdoba Buddhových slov, ¾e jeho nauka je dokonalá na za-
èátku, uprostøed i na konci.
62. ®áci musí svého gurua uctívat.
63. Jak vìøí tibet¹tí mistøi tajných vìd, vyzaøují knihy stejnì
jako lidé urèité vlivy. Proto se Marpa zdráhal postavit díla jednaj
ící o èerné magii vedle dìl magie bílé a do blízkosti posvátn
ých relikvií.
64. Ne¾li je uchazeè pøijat za ¾áka, musí se podle svých schopnost
í podrobit tì¾kým zkou¹kám. Po tìchto zkou¹kách pak uèitel
rozhodne, zdali a pro které úkoly se vùbec ¾ák hodí.
65. Útoèi¹tìm je Buddha, dharma (pravidla nebo správné vedení
podle buddhistických spisù) a sangha (buddhistická obec, v ní¾
nejdùle¾itìj¹í je knì¾stvo).
66. Zasvìcení do praktického pou¾ívání mystických nauk, jak jsou
uvedeny v tantrách Demèhoga, èásti obsáhlého kánonu severního
buddhismu.
67. þNepromìnná prasniceÿ (nebo Prasnice hromového klínu), indick
á bohynì, její¾ praseèí postava je mystickým symbolem. Podle
tibetské víry je Dord¾e Phagmo nyní vtìlena v abaty¹i známého
klá¹tera Samding. Je jediným vtìlením ¾enského bo¾ství v Tibetu.
68. Tibetské jméno tantrického bo¾stva; také osmisvazkové tantrick
é dílo.
69. Prad¾òápáramita èili þTranscendentní moudrostÿ zahrnuje 21
svazkù, tvoøí tøetí velkou èást severního buddhistického kánonu Tripitaka
(þTøi ko¹e zákonaÿ). Pro rozsáhlost originálu existují rùzné
zkratky, jako je právì uvedená.
346
70. Nesmí se pøehlédnout, ¾e Marpa ¾il ve svìtì, byl ¾enat a byl
spí¹ uèencem ne¾ svìtcem. Naopak reformátor Milaräpa uskuteè-
òoval ji¾ svým ¾ivotem vy¹¹í ideál dokonalého odøíkání a askeze.
71. Filozo cké pojednání, podobající se Bhagavadgítì.
72. Udumbara kvete jen tehdy, kdy¾ se na svìtì narodí buddha.
73. Daò pro lamu, chránícího pøed krupobitím.
74. Lama Ngogpa (lama ¾ijící v Ngogpu) je zkratka jména lama
Ngogtön Èhödor.
75. Maitri (Láska), indický jógin èi svìtec, jako byl Nárópa, na
jeho¾ nauce se èásteènì zakládá uèení kagjüpù.
76. Horní øímsa nábo¾enských budov a obydlí lamù v Tibetu je
obyèejnì z proutí, které se polo¾í na plocho a sestøihne soubì¾nì
s linií zdi, tak¾e pùsobí dojmem obruby.
77. Jiné jméno Marpova syna, nazývaného té¾ Darma Dode. Bum
je obvyklé jméno prvních dvanácti svazkù Prad¾òápáramity a jeho
zkráceného vydání ve 100.000 ver¹ích. Zde je buï oznaèením zasvì-
covacího jména Marpova syna, nebo je obdr¾el pøi své plnoletosti.
78. Krátká stezka k dokonalému osvícení vstupem na nepromìnnou
Stezku vad¾rajány.
79. Rituální miska z lidské lebky, symbol pomíjejícnosti lidského
¾ivota na zemi a zøeknutí se v¹eho sansárového bytí.
80. Magický kruh, mandala k pøijetí 62 hlavních bo¾stev, která se
vyvolávají pøi rituálu boha Demèhoga, þNejvy¹¹ího z bla¾enýchÿ.
81. Geometrický diagram se obvykle nakreslí rozliènými barvami
na podlahu prachem nebo pískem (konalo-li se zasvìcení v chrámì
èi v domì) nebo na hladkou skálu èi zem (konalo-li se zasvìcení ve
volné pøírodì nebo v jeskyni). Pak se vyvolávají bo¾stva obvykle
odøíkáváním jejich tajných manter a pøikazuje se jim v diagramu
347
urèité místo. Nato následuje mystické znovuzrození a pravý þkøestÿ
ohnìm ducha. ®ák dostane nové jméno, které mu má zprostøedkovat
jeho nejlep¹í duchovní vlastnosti. Milaräpovo zasvìcení bylo
nejvzne¹enìj¹ího druhu. Vidìl rùzné duchovní svìty a pøivolaná
bo¾stva, jak zastínila v éterickém prostoru bezprostøednì mandalu
na zemi.
Kulárnavatantra mluví o rùzných druzích zasvìcení (dík¹a).
Stupeò ¾ákových schopností urèí stupeò jeho zasvìcení. Ve védì
dík¹e pøená¹í guru bezprostøednì duchovní moc na ¾áka. Tímto
zpùsobem prý zasvìtil Rámakr¹na Paramahansa svého hlavního
¾áka svámí Vivékánandu.
82. Srovnej pozn. 23.
83. þNejvy¹¹í z bla¾enýchÿ, jedno z ochranných bo¾stev sekty
kagjüpa.
84. Ponìvad¾ bylo zasvìcení do Demèhogovy mandaly úplné, obdr
¾el Milaräpa ezoterní vysvìtlení, které je základem nejhlub¹í
Demèhogovy tantry a podobných tanter mantrajánské ¹koly. Také
se dovìdìl tajné mantry èi mocná slova a obdr¾el rùzná doplòující
tajná pojednání o jógických meditaèních systémech.
85. Geometrické formy tìch ètyø domù se dají symbolicky té¾ vylo
¾it takto: kruh je symbolem vodního prvku, pùlmìsíc vzdu¹ného
prvku, trojúhelník ohnivého prvku a ètyøúhelník zemského prvku.
86. Zeï, která obklopovala místo Milaräpovy meditace byla
volná stavba z hrubých kamenù stmelených jílem, tak¾e se dala
lehce zbourat.
87. 60 dokonalých zpùsobù, jak vyslovovat vokály.
88. Existuje 84.000 tvarù.
89. Dvanáct na sobì závislých pøíèin, které podle buddhistické
nauky zaviòují kolobìh zrození a smrti. Minulé pøíèiny jsou:
348
1. avidja (nevìdomost) klamného sansárového bytí; 2. sanskára
(èinnost vìdomí), která vzniká z nevìdomosti. Pak nynìj¹í pøí-
èiny: 3. vid¾òána (svìtské vìdomí) v sansáøe, 4. námarúpa (jméno
a tvar) v sansárovém bytí; 5. ¹adajátana (¹estinásobný orgán) sans
árového vìdomí, vedoucí k 6. spár¹a (kontakt) a 7. védana (cit).
Spojeny s pøítomnými pøíèinami jsou: 8. tr¹na (¾ádost) po sansá-
rových pocitech, 9. upádána (závislost) na sansárových pocitech,
10. bhava (sansárové bytí samo o sobì). Z tìchto deseti nidán vznikaj
í dvì budoucí pùsobení: 11. d¾áti (zrození) a 12. d¾arámarana
(stáøí a smrt). To je jeden aspekt dvanácti nidán nebo èlenù pøí-
èinné pùsobnosti. Jiný aspekt, který je utvoøen podle obrazu kola
¾ivota v tibetském klá¹terním umìní, se dá popsat takto: 1. avidja
(neuvìdomìlá vùle), pøechodný stav mezi smrtí a znovuzrozen
ím, 2. sanskára (utvoøení) v lùnì pøed narozením, 3. vid¾òána
(vìdomí) pøi narození, 4. námarúpa (sebevìdomí), vývoj vìdomí,
rozli¹ování sebe a ostatních podle jména (náma) a tvaru (rúpa),
5. ¹adajátana (povrchní smyslové vnímání a pochopení) ve vnìj-
¹ím svìtì, které se pøi rùstu vyvíjí, 6. spar¹a (kontakt), cvièení
smyslù v mládí, 7. védana (cit), výsledek pou¾ívání rozumu a fyzick
ých smyslových zku¹eností, 8. tr¹na (¾ádost), výsledek takto
získaných pocitù, 9. apádána (ukojení) ¾ádosti, které vede k upout
ání, ¾ádosti a touze po zdìdìném svìtském majetku, 10. bhava
(plnìj¹í ¾ivot) ve zralém vìku a ¾enatém stavu, aby se obdr¾el dì-
dic, 11. d¾áti (zrození) dìdice, 12. d¾arámarana (stáøí a smrt), kdy¾
se konèí kolobìh ¾ivota. Kolo ¾ivota se pohybuje dále, a¾ avidjou,
první z nidán, povstává ze smrti nové znovuzrození.
90. Buddha, dharma (nauka) a sangha (mni¹ská obec).
91. Cesta bódhi, které vyuèoval Osvícený: 1. správná víra,
2. správné smý¹lení, 3. správná øeè, 4. správné jednání, 5. správné
chování, 6. správná snaha, 7. správný názor, 8. správné soust
øedìní.
349
92. ©únjata { prázdnota (my¹lenek), nadpøirozený nirvánový stav
nezmìnìného nebo pùvodního vìdomí. Je to nepopsatelný stav, ve
kterém se omezené osobní vìdomí neztrácí, ale noøí se do kosmick
ého V¹evìdomí jako de¹»ová kapka v nekoneèném moøi nebo svìtlo
svíèky do svìtla sluneèného dne.
93. Nebe Ádibuddhy, nejvzdálenìj¹í hranice sansáry. V Ogminu se
dá uskuteènit nirvána jako na zemi.
94. Mahámudra, þVelký symbolÿ, jeden z hlavních systémù jó-
gické meditace sekty kagjüpù, je indického pùvodu. Pro indického
jógina znamená mahámudra jógickou kázeò, v tibetském smyslu
je to stav, dosa¾ený jógickým cvièením a skýtající nejvy¹¹í milost
Velkého symbolu, nirvánu.
95. þ©est nauk (nebo pravd)ÿ, Velkému symbolu podobná pojedn
ání k praktickému pou¾ití rùzných jógických systémù, která
jsou více ménì indického pùvodu: 1. ¾ivotní teplo (nebo psychické
teplo), 2. gjulü (klamné tìlo), 3. þsnyÿ, 4. èiré svìtlo, pravé bytí
v¹ech vìcí, 5. þbardoÿ, èili mezistav (mezi smrtí a zrozením),
6. phowa, pøenos principu vìdomí.
96. Pojednání o józe.
97. Mára, Zlý, Poku¹itel, který pokou¹el Buddhu pod stromem bo
v Bódhgaji, kdy¾ na¹el osvícení. Podobnì jako byl Kristus pokou-
¹en od ïábla.
98. Drongd¾ug se zdá být pojednáním o józe, kde se pøenos vì-
domí neomezuje jako v nauce phowa na sansáru, ale zahrnuje i nirv
ánový stav osvícení. Phowa jedná o jógické pøemìnì svìtského
vìdomí, kde¾to drongd¾ug uèí jógické promìnì svìtského vìdomí
v nadsvìtské.
99. Podle tradice udr¾ující se mezi nìkterými tibetskými lamy
nezemøel Nárópa, který byl dokonalý jógin, ale promìnou hrubého
350
fyzického tìla ve¹el v jemnìj¹í formu. (Srovnej Eliá¹ a Nanebevstoupen
í Pánì.) Také Milaräpa zmizí mystickým zpùsobem. Podle jin
ého podání ¾ije Nárópa dosud v Indii jako jeden z velkých siddh
ù, dokonalých lidských bytostí, které vládnou v¹emi pøírodními
zákony, ¾ijí nebo umírají podle své vùle a mohou se znovuzrodit
v novém tìle. Tuté¾ jógickou sílu má mít i dalajlama, ztìlesn
ìní bo¾ského ochránce tibetského národa, v¹eslitovného Avalókite
¹vary. Právì tak je jeho duchovní bratr panèhenlama ztìlesnìním
Amitábhy, buddhy Neohranièeného svìtla.
100. Zøejmì lidová povìst, která chce vysvìtlit pøírodní jevy
v zemi Phulahari, jako je napø. vychýlení vrcholkù hor a korun
stromù, zpùsobené vanutím vìtru stejným smìrem.
101. Ezoterní, jen ústnì pøedávané nauky sekty kagjüpa.
102. Zde je pojmenován Milaräpa svým rodinným jménem podle
otce Mila ©erab Gjalcchäna.
103. Buddhismus, podle jeho¾ nauky dojde nakonec osvícení v¹e
¾ivoucí, odmítá køes»anské uèení o vìèném zavr¾ení. V¹echno karmick
é utrpení, i pekelné, musí jednou skonèit. Nic sansárového,
¾ádné svìty, pekla, nebe nebo ¾ivot v nich nejsou vìèné. V¹e podl
éhá zmìnì, stáøí a zmaru, i sám Brahma a bohové; tak se musí
i zlo zmìnit v dobro, nebo je jím pohlceno.
104. þVnitøní a vnìj¹í svìtloÿ, té¾ þrodící a zrozená zku¹enostÿ.
Zrozená skuteènost (svìtlo a pravda) je zku¹enost získaná na tomto
svìtì hlubokou meditací; skuteènost rodící je základní prapravdou,
která se za¾ije jenom po smrti v bardovém stavu, v okam¾iku, kdy
principy vìdomí opou¹tìjí tìlo a karmické sklony se dosud neprobudily
k èinnosti. V tomto okam¾iku zazáøí skuteènost, nadpøirozené
V¹evìdomí ve stavu nepromìnného praducha { pøedchu» nirvány.
105. Srovnej s pozn. 32.
351
106. Fyzická a psychická nebezpeèí a èetné pøeká¾ky a poku¹ení,
je¾ se vynoøí bìhem meditaèních nebo jógických cvièení.
107. Viz pozn. 68.
108. Brahmùv otvor na temeni hlavy u temenního ¹vu, kde jasnì
vystupují dvì temenní kosti. Otevírá se jógickým cvièením phowa.
Pták, který odtud vyletí, je princip vìdomí, které opou¹tí tìlo buï
nav¾dycky pøi smrti, nebo doèasnì cvièením phowa èi pøenosem
vìdomí. Tato událost je èástí kundaliníjógy.
109. Nejsou to pilulky proti tìlesným nemocem, ale pilulky sestaven
é Nárópou tajným zpùsobem a opatøené psychickými silami,
které mìly léèit nevìdomost.
110. Tato pokrývka hlavy pozùstává z pìti èástí, které jsou obvykle
zhotoveny ze silného tibetského papíru a zformovány do tvaru
¹pièaté hru¹ky. Na ka¾dé z tìchto èástí je obraz jednoho dhjánibuddhy,
èasto ozdobený zlatem a støíbrem. Èásti jsou k sobì upevn
ìny tak, ¾e ¹pièka smìøuje vzhùru a utvoøí se okrouhlý pás, který
se polo¾í na hlavu a ponechává vrchol hlavy volný. Vypadá to jako
nádherná koruna.
111. Klobouk, který nosí jóginové sekty kagjüpa pøi obøadech, je
napodobeninou pùvodního klobouku velkého indického jógina Maitri,
který se chová jako relikvie. Je opatøen mystickým znamením,
které se podobá ondøejskému køí¾i (X).
112. Existuje jógický systém, který jógina uèí vìdomì vstoupit do
snového stavu, aby dovedl jeho pøíznaky vìdecky vysvìtlit a poznal
klamnou pøirozenost snového i bdìlého stavu. Toto cvièení
umo¾òuje tomu, kdo je ovládá, aby zemøel a znovu se narodil bez
ztráty pamìti.
113. Marpa se modlil ke svému uèiteli Nárópovi, Milaräpa zase
ke svému guruovi Marpovi. Na ka¾dého gurua se pohlí¾í jako
na bo¾stvo.
352
114. Tento ver¹ se vztahuje na mahájánskou nauku o tøech tì-
lech. První, dharmakája, je bo¾ským tìlem Pravdy (dharma), tì-
lem v¹ech buddhù, nezrozené, bez tvaru, je prázdnotou { nirvánou.
Druhé, sambhógakája, je bo¾ským tìlem dokonalého nadání, je tì-
lem v¹ech bódhisattvù nebeských svìtù, prvnímodleskem bo¾ského
tìla Pravdy. Tøetí tìlo, nirmánakája, je bo¾ským tìlem znovuvtìlen
ých avatárù nebo velkých Uèitelù na zemi. První tìlo je nadpøirozen
é bódhi, druhé je zrcadlení bódhi, tøetí zakou¹ení bódhi.
115. Místem setkání je þtisícipláteèný lotosÿ, ve kterém se spojuje
©iva jako déva èi ¹akta a Kundaliní jako déví èi ¹akti, a tím
v jóginovi vyvolají extatický stav osvícení.
116. Siddhi znamená doslovnì dovr¹ení èili plod sádhany. Zde to
znamená úspìch v získání nadpøirozených jógických sil.
117. Magnetický nebo psychický vliv, který pøirozenì vyzaøuje posv
ìcené místo a který zùstává nedotèen vibracemi mìst a vesnic
obývaných svìtsky smý¹lejícími lidmi, podporuje úspìch v józe.
118. Milaräpa.
119. þTøi obydlíÿ jsou v ezoterním smyslu psychická støediska
v kundaliníjóze, a to v srdci, v krku a v mozku.
120. Kálí nebo Durga, velká hnìvivá bohynì { Matka. Zde je
symbolem ¹akti nebo negativní (¾enské) vesmírné prasíly, man-
¾elkou ©ivovou, který je ztìlesnìním mu¾ské prasíly. V jiném
aspektu je Kálí vìènì mladou Matkou; neobjevuje se v¾dy ve svém
hnìvivém aspektu, ale také jako bohynì ¾ehnající nebo vzbuzující
strach, v¾dy podle karmických zásluh zbo¾ného èlovìka. Kálí se
nazývá proto, ponìvad¾ èas (kála), který pohlcuje v¹e, je jí pozøen
(kálanat).
121. Vztahuje se na tìlesné teplo, dosa¾ené ovládáním dechu a jó-
gickým cvièením, které jógina chrání i pøed nejvìt¹í zimou.
353
122. Týká se jógického meditaèního cvièení o guruovi, jako by sed
ìl v pozici nazírání nad Brahmovým otvorem, ze kterého prchá
z tìla princip vìdomí. Toto cvièení prý probouzí kundaliní, èili
hadí sílu.
123. Viz úvod k druhé èásti, devìt skutkù, které Milaräpu dovedly
k dokonalému buddhovství.
124. V¹ichni jóginové tantrické ¹koly se mají oddávat meditaci na
høbitovech nebo na místech, kam se dávají mrtvoly ptactvu na
pospas, aby se nauèili pøemáhat ka¾dý pocit nelibosti nebo hrùzy
a poznali pomíjejícnost pozemského bytí. D¾ecün se v této meditaci
cvièil tak, ¾e si udìlal podu¹ku z kostí své matky a sedìl na ní po
sedm dní a sedm nocí. Sedm dní se zdá být dobou, po kterou se
setrvává v samádhi. Buddha Gautama prý pro¾il ze sedmi týdnù,
které strávil pod stromem bódhi v Bódhgaji, sedm dní v extatickém
¹tìstí a sedm dní v nirvánové bla¾enosti.
125. Nebo þJeskynì bílá jako koòský zubÿ.
126. Zkrácenì Mila ©erab Gjalcchän.
127. Poutání se na vlastní rodinu je sobectví. Jedinou pravou rodinou
je lidstvo a jedinì pro nì má bódhisattva pracovat. Viz
Mat. 10, 36: þNepøáteli èlovìka se stanou jeho domácí. Kdo miluje
otce a matku více ne¾li Mne, není Mne hoden; kdo miluje syna
nebo dceru více ne¾li Mne, není Mne hoden.ÿ
128. Narkotické nápoje, mezi nimi i silný èaj a káva, ¹kodí nejen
fyzickému organismu, ale dávají i ni¾¹í, zvíøecí pøirozenosti vládu
nad tìlem a zamezují vliv duchovních proudù. Není správné chtít se
opojnými nápoji zbavit svìtského trápení. Nebo» bolest i zoufalství
jsou nejmocnìj¹ími prostøedky, které nás pøesvìdèují o pomíjejícnosti
sansáry a probouzejí v nás touhu po nadpøirozené bla¾enosti.
129. Pìt jedù je: pýcha závist, lenost, hnìv, chtíè a smyslnost.
354
130. Meditaèní pás se klade kolem tìla a nohou slo¾ených v jógické
pozici, aby se zabránilo jejich uvolnìní bìhem hluboké meditace.
Tato pozice musí být zachována, ponìvad¾ pomáhá udr¾et v tìle
urèité síly nebo proudy.
131. Bìhem nesèetných vývojových stupòù a forem, smrtí a znovuzrozen
í byly v¹echny bytosti jednou na¹imi pøíbuznými. Na tom
se zakládá i úcta buddhistù k ¾enì. Podle hinduistického názoru
za¾ije ka¾dé stvoøení asi 8.400.000 druhù zrození, ne¾ dosáhne lidsk
ého stavu.
132. Svìt podlidských stvoøení, svìt ne¹»astných duchù a pekeln
ý svìt.
133. Ve vìt¹inì tibetských krajù i v Persii se dává mrtvola ptákùm
na pospas.
134. Týká se tibetského zpùsobu pohøbívání na vzduchu. Mrtvola
se dává na pospas vzdu¹nému prvku, ptactvu a divé zvìøi.
Pøi spalování se dává mrtvola elementu ohnì. Pøi vodním pohøbu
se dává vodnímu prvku. Kromì toho existuje v Tibetu i egyptsk
ý zpùsob mumi kování mrtvol dalajlamy, panèhenlamy a vysok
ých ¹lechticù.
135. Nervové støedisko v pupku je støediskem prvku ohnì v tìle.
Pod ním je støedisko vodního prvku a pod ním støedisko
prvku zemì.
136. Pøekladatel z tibet¹tiny, zesnulý lama Kazi Dawa Samdup, to
vysvìtluje takto: tato hymna mìla být posvìcením zásluh posvátn
ých darù Dzese a Pety, aby se jim staly vìèným zdrojem dobré
karmy. Ponìvad¾ ony probudily latentní vlastnosti v D¾ecünovì fyzick
ém tìle a pomohly je vyvinout, posílily tak jeho duchovní rùst
a vývoj. Proto D¾ecün nehodnotí dary podle jejich ceny, ale podle
výsledku, jaký vyvolaly.
355
137. Týká se vývoje kundaliní (hadí síly). Stoupá ze základního
lotosu, zemì; z tisícipláteèného lotosu, z nebe, padá dé¹» ambrosie,
který pøiná¹í extatické osvícení.
138. Tøi lóky jsou oblast ¾ádosti (káma), tvaru (rúpa) a beztvárnosti
(arúpa).
139. Hora Méru je ústøedním bodem buddhistické a hinduistické
mytologie, je tì¾i¹tìm vesmíru jako je ná¹, který je jenom jedním
z mnoha vesmírù v nekoneèném prostoru. Ka¾dý vesmír je obklopen
¾eleznou zdí, symbolem temnoty, a tak je oddìlen od nejbli¾-
¹ího. Zde má hora Méru ezoterní význam. Je páteøí, v její¾ dutinì
je ústøední nerv, jím¾ prochází hlavní proud fyzické síly èlovìka,
makrokosmos i mikrokosmos. Okolo páteøe se ovíjejí dva doplòuj
ící kanály, tak jako se vinuli dva hadi kolem hole bo¾ského posla
Herma, pravý a levý nerv. Vrcholem hory Méru je tisícipláteèný
lotos mozkového nervového støediska, jeho úpatím je základní nervov
é støedisko u spony stydké. V tisícipláteèném lotosu se spojuje
©iva, bo¾ské vìdìní, s kundaliní (¹akti), bo¾skou silou; tak dojde
jógin osvícení podle tantrické nauky. Nebo» rozumìt mikrokosmu
znamená pochopit i makrokosmos. Co je v mikrokosmu, existuje
v¹ude; co není obsa¾eno v nìm, není ani jinde.
140. Toto jméno mù¾e znamenat v ezoterním smyslu i lotos ád¾òa,
kam se Milaräpa doèasnì uchyloval, tj. kam v kundaliníjóze soust
øedil své vìdomí, èím¾ získal levitaèní sílu a mohl létat.
141. Indrovo poku¹ení èili svìtská sláva a blahobyt. Indra, který
se povznesl z lidského stavu na krále nebes, byl kdysi pozemským
princem. Vypráví se o nìm, ¾e podrobuje tìmto poku¹ením ka¾-
dého, kdo se jako kdysi on sám vìnuje mocnému a pøísnému jógick
ému odøíkání; to aby se mu nikdo nestal soupeøem.
142. Snad jiné jméno Mount Everestu, v jeho¾ jeskyních Milarä-
povi uèedníci cvièí je¹tì dnes meditace podle systému kagjüpù. Po
356
tibetsku se hora Everest nìkdy nazývá Laèhigang, tohoto jména
u¾ívá Milaräpa i ve své písni, vìnované sestøe.
143. V Kaulatantøe se praví: þOd Brahmy a¾ po stéblo trávy je
ka¾dá vìc mým guruem.ÿ
144. Srdce je zde my¹leno jako støedisko a pùvod v¹ech my¹lenkov
ých popudù, které neovládány se podobají divokému, nezkrocen
ému koni. Chycení a pøipoutání tohoto konì je prvním stupn
ìm jógy, která uèí ovládnutí myslícího principu; pak osedlaný kùò,
opatøený uzdou, nese svého duchovního jezdce k buddhovství.
145. Pokroèilé stupnì jógického cvièení od zamìøení vìdomí na cíl
a¾ po dhjánu a samádhi.
146. Zde Milaräpa ospravedlòuje ¾ivot v asketické odlouèenosti od
svìta. Vìt¹ina lidí pokládá jógina, který je pro lidskou spoleènost
opravdu u¾iteèný, za èlena nepøiná¹ejícího u¾itek. Svými my¹lenkov
ými silami, které vysílá mezi lidi jako neviditelné ¹ípy, udr¾uje jó-
gin ve svìtì ctnost a dobro a cesta, která vede k bo¾skému Olympu,
je jím støe¾ena a udr¾ována.
147. V¹echny cítící bytosti ¹esti sansárových svìtù. Svìtec není
jen podstatným èlenem lidské spoleènosti, polem jeho nesobecké
èinnosti je celý vesmír.
148. Nebo þ¾elezný vìkÿ èi þèerný vìkÿ dne¹ních lidí, kdy nábo-
¾enství ubývá a pøipoutání ke svìtu stále vzrùstá.
149. To znamená, zda k pravé moudrosti pøivádìjí svìtské rozko¹e
èi odøíkání.
150. Bohové nebe Tu¹ita, kteøí jsou bytosti více rozumové ne¾
duchovní.
151. Nágové nebo draèí polobozi hinduistické mytologie jsou:
1. nebe¹tí èili ochránci nebeských svìtù, 2. éteriètí, pùvodci vìtru
a de¹tì, 3. pozem¹tí, vymezující toky øek a vodních proudù, 4. jako
357
zde v na¹em textu ochránci a milovníci skrytých pokladù. V jistém
smyslu se rovnají elementárním duchùm støedovìké lozo e.
152. Pohodlnost, bída; bohatství, chudoba; sláva, skrytost,;
chvála, hana.
153. Laèhigang je obvyklý tibetský název Mount Everestu.
154. Tìlo, øeè, duch.
155. Vibrace, které my¹lení skuteènì v éteru zpùsobuje, jsou tak
mocné, ¾e mohou pøivodit zlo èi dobro v¹em bytostem na zemi
a v celém vesmíru.
156. Rinpoèhe { þvzácnýÿ { je výraz nejvy¹¹í úcty, kterým bývá
oslovován guru a jógin.
157. Svìty zvíøat, ne¹»astných duchù a rùzná pekla.
158. Bo¾stvo hory Kailás, jedna z dvanácti ochráncù Tibetu;
Ccheringma þDlouhovìkáÿ je pravdìpodobnì jednou z podob indick
é bohynì Durgy, man¾elky ©ivovy, který je bohemHimálaje.
159. Ezoterní pojednání o tantrické józe.
160. Podle toho patøí tento velký svìtec k onìm, o kterých se
vypráví, ¾e ¾ijí po staletí a jsou dodnes je¹tì ¾ivi jako ochránci
lidského pokolení.
161. Ve 48. roce ¹edesátiletého cyklu.
162. Titul ge¹e pøíslu¹í uèenému lamovi. Rovná se indickému vý-
razu pandit.
163. Srovnej s vìtou Brhadáranjaka-upani¹ady: þZanech v¹í uèenosti
a staò se dítìtemÿ nebo s biblí, Luká¹ 18, 17: þKdo nepøijme
království bo¾í jako dítì, nedostane se do nìhoÿ.
164. Trikája (tøi tìla): dharmakája, sambhógakája a nirm
ánakája.
358
165. D¾ecün odchází do jiného svìta, ze kterého se zase vrátí do
tohoto svìta, aby pokraèoval ve své práci uèitele. Proto¾e uèinil
slib, ¾e nevstoupí do nirvány, dokud nebudou zachránìny v¹echny
cítící bytosti.
166. Ti, kdo podléhají rozko¹i, která pramení v pìti smyslech.
167. Stupeò duchovního vývoje, kdy u¾ není nutné znovuzrození
na zemi. Anágamin znamená þnevracející seÿ.
168. Podle uèení tibetského buddhismu existuje kromì pøirozen
ých lidských oèí, jejich¾ vidìní je omezeno, je¹tì pìt druhù oèí,
a to: 1. oèi instinktu (nebo tìla) jako oèi ptákù a dravcù, kteøí
vidí víc ne¾ lidé; 2. nebeské oèi bohù, kteøí vidí vlastní svìt a svìt
lidí a minulé i budoucí zrození bytostí obou svìtù po mnohé vìky;
3. oèi pravdy, oèi bódhisattvù a arhatù, které vidí sta svìtových
period (kalpa) minulých i budoucích; 4. bo¾ské oèi nejvý¹ vyvinut
ých bódhisattvù, které vidí miliony svìtových period uplynulých
i budoucích; 5. oèi moudrosti buddhù, které vidí podobným zpù-
sobem vìènosti.
169. Existuje mnoho subtilních nebezpeèí skrytých v meditaci,
pøed kterými mù¾e ¾áka zaèáteèníka zachránit jen zku¹ený guru.
170. Pøeru¹ení a pohromy v nábo¾enském ¾ivotì.
171. ©afrán, kardamom, høebíèek, mu¹kát, santalové døevo a su-
¹ená routa.
172. Jsou to ètyøi bo¾ské nauky, které vedou lidské bytosti na
cestu osvícení.
173. Lhodag znamená þJi¾ní skálaÿ.
174. Zasvìcení je bezcenné, není-li udìleno guruem, který pøijal
ezoterní nauku v celé dokonalosti a psychické moci od nepøeru¹ené
øady uèitelù. Nauky, je¾ se ¹eptají do ucha se dají zachovat pouze
tímto zpùsobem.
359
175. Bez ducha nauky jsou písmena tanter bezcenná.
176. Toto chování, které se získá jógickým cvièením, symbolizuje
bódhisattvovské zøeknutí se v¹ech svìtských cílù a prací a odevzd
ání vlastního ¾ivota k podpoøe duchovního rùstu v¹ech cítí-
cích bytostí.
177. Nauka Velké mudry (symbolu) v Milaräpovi vykvetla i dozr
ála a do¹la uskuteènìní Pravdy.
178. Tyto sloky se vztahují na ge¹eovy dary Milaräpovi a na jeho
¹patné my¹lenky proti nìmu.
179. Dokonalý jógin má moc zrcadlit svou fyzickou formu na
mnoha místech a v mnoha tìlech.
180. Srovnej Matou¹, 18, 20: þNebo» kde jsou shromá¾dìni dva
nebo tøi ve jménu mém, tam jsem já uprostøed nich.ÿ
181. To je také vzne¹enou naukou Bhagavadgíty, ¾e v¹echno kon
ání ve svìtì se má dít bez zájmu o nì a pøipoutanosti k nìmu
a jeho výsledky se mají odevzdávat k blahu v¹ech bytostí.
182. Také Gautama Buddha ode¹el ve svém 84. roce do
parinirvány.
183. Dharmakája.
184. Podobné jevy se udály pøi smrti Gautamy Buddhy.
185. To je pohøební mandala, která se kreslí barevnou hlinkou
nebo jinou látkou na zem. Jako semenná schránka v lotosovém
kvìtu, tak stojí hranice uprostøed ní. V Sikkimu je to obyèejnì
mandala dhjánibuddhy Amitábhy, který jako Osvícený neohrani-
èeným svìtlem symbolizuje oèistný oheò.
186. Také hranice Buddhy Gautamy se nechtìla rozhoøet, dokud
se po sedmi dnech neobjevil Ká¹japa.
187. Nebo þrangÿ, þsemennáÿ mantra ohnivého elementu.
360
188. Obvyklé obìtní dary duchu zemøelého.
189. Nebo dvojitý stín: klam a karma.
190. Posvátný hrnec, naplnìný èistou posvìcenou vodou.
191. Hranice byla v pohøebním domì, zøízeném snad jen pro
tento úèel.
192. Nebo vad¾rakája, þnepomíjející, neznièitelné tìloÿ.
193. Vìdìní, které se zrodilo zku¹eností ve smyslovém vesmíru
musí právì tak jako osobní Já bez pravé moudrosti v¾dycky podlehnout
strachu, ¾e je znièí vnìj¹í náhoda.
194. Celé bytí je nepøetr¾itým proudem ¾ivota, podrobeným
zmìnì a zániku.
195. Srovnej pozn. 17.
196. Jsou to: 1. vzácný dùm, palác; 2. vzácný královský ¹at;
3. vzácná vy¹ívaná obuv; 4. vzácné sloní kly; 5. vzácná náu¹nice
královny; 6. vzácná náu¹nice králova; 7. vzácný klenot.
197. Semenné èili základní mantry.
198. Lotosový trùn, slunce a mìsíc jsou symboly Buddhovy
nádhery.
199. Tyto pìtibarevné paprsky odpovídají pìtibarevné svatozáøi
buddhù a buddhistické vlajce: modrá, bílá, èervená, ¾lutá,
purpurová.
200. Jsou to ochranná bo¾stva, spojená se ètyømi èástmi vad¾raj
ány (cesty hromového klínu) a projevující se ve ètyøech druzích
tanter: krijátantra, èárjatantra, jógatantra, anuttaratantra. První
dvì jsou ni¾¹í, druhé dvì vy¹¹í. První zpùsob obsahuje pokyny o ritu
álu, druhý o zpùsobu ¾ivota sádhaky, tøetí se týká jógy a ètvrtý,
brána k ádijóze, popisuje ezoterní význam v¹ech vìcí.
361
201. V materiálním smyslu jsou tyto jóginky ¹akti vírasádhakù.
V jemnìj¹ím smyslu jsou bohyní Kundaliní. A v je¹tì hlub¹ím
smyslu jsou silami, které pùsobí v pøírodì a¾ nahoru k nejvy
¹¹í ¹akti.
202. Dharmapálové jsou bo¾skými ochránci dharmy.
203. Mátrky jsou bohynì { matky.
204. Tato i následující slova se vztahují na vzne¹enou osmidílnou
Stezku.
205. Bílé bavlnìné roucho, kterým se odívá jógin sekty kagjüpa,
je znamením duchovního nazírání.
206. Jiná forma tohoto jména je Dagpo Lhad¾e nebo D¾e
Gampopa.
207. V¹ichni byli vùèi chladu tak necitelní, ¾e se odívali pouze
tenkým bavlnìným rouchem.
208. Obdr¾eli plné knì¾ské svìcení.
209. Buddhistická církev skýtá ¾enám nábo¾enskou rovnoprávnost
s mu¾i. Buddha nejprve váhal, má-li ¾enám povolit vstup do knì¾-
ské obce, sanghy. Ne snad, ¾e by je mìl za mravnì slab¹í ne¾ mu¾e,
ale proto, ¾e se obával nebezpeèí spoèívajícího v lidském pohlaví.
Pak v¹ak povolil, i kdy¾ váhavì, zøizování ¾enských øádù.
210. Na¹e úprava pochází od Räèhunga, druhého ¾áka.
211. Ústní tradice, nauky, které se ¹eptají do ucha.
212. Vlastní cíl a cíl ostatních lidí, kteøí se sna¾í o vykoupení ze
sansárového bytí, nekoneèného kolobìhu smrti a zrození ve svìtech,
pøiná¹ejících utrpení.
213. Toto je oznaèení jógina, který se odøekl svìta. Autorovo pravé
jméno je Räèhung Dord¾e Dagpa; je to druhý z D¾ecünových ¾ákù.
362
214. Podle tohoto oznaèení místa se zdá, ¾e byl tento ¾ivotopis
napsán èi dokonèen tehdy, kdy¾ se Räèhung nacházel na pouti na
Laèhigang, k místu posvìcenému D¾ecünovou meditací, nebo ¾e
tam ve skrytu ¾il.
363
JOSEF KOLMA©
NA OKRAJ ÈESKÉHO VYDÁNÍ
MILARÄPOVY BIOGRAFIE
Ji¾ na samém zaèátku své tibetanistické kariéry koncem pades
átých let v Pekingu jsem si mezi jinými tibetskými knihami z vý-
chodotibetské klá¹terní knihtiskárny v Derge obstaral i stostránkov
ý døevotisk Milaräpovy Biogra e (Namthar) s cílem, ¾e ji jednou
pøelo¾ím do èe¹tiny. Netu¹il jsem tehdy ov¹em, do jak obtí¾-
ného úkolu se to chci pou¹tìt. Kvìtnatý jazyk a styl Biogra e odrá-
¾ejí podobu tibetského jazyka 11.{12. století, kdyMilaräpa ¾il a své
písnì tvoøil, a 15. století, kdy dochované ¾ivotopisné údaje o autorovi
literárnì zpracoval jistý Sanggjä Gjalcchän (1452{1507). Obsahov
ì je Biogra e plná buddhistických reálií, o kterých jsem toho
tehdy je¹tì mnoho nevìdìl. A kdy¾ pozdìji, po návratu z Èíny,
pøi¹ly jiné vìdecké úkoly a povinnosti, z mladického zámìru záhy
zcela se¹lo . . .
Proto mi jako nesplnìný sen mládí pøi¹lo oznámení dr. Zory
©ubrtové z Nadace Kvìtoslava Minaøíka { Canopus, vydávající
spisy tohoto èeského mystika a lozofa, ¾ijícího v letech 1908{
1974, ¾e se rozhodli zaøadit do vydavatelské øady Pøímá Stezka
také jím komentovaný pøeklad Milaräpovy Biogra e. Pøeklad poøí-
dil Jiøí Viktora z nìmecké verze, která vy¹la v Mnichovì roku 1937
a opírala se o anglický pøevod Evans-Wentzùv z roku 1928. Vydavatelka
mne hned také po¾ádala o odbornou spolupráci na pøepisu
a úpravì velkého mno¾ství tibetských slov, vyskytujících se v knize.
Tohoto úkolu jsem se s radostí ujal, nebo» se mi tak po mnoha letech
nabízela mo¾nost realizovat aspoò zèásti svùj dávný zámìr.
O tibetském textu Biogra e a jeho anglickém pøekladu vypov
ídá kriticky sám Evans-Wentz v úvodu ke své knize. Pøi v¹í
364
úctì k jeho prùkopnické práci tøeba v¹ak jen potvrdit jeho slova,
¾e jeho pøístup k Lama Kazi Dawa-Samdupovu rukopisnému anglick
ému pøevodu, z nìho¾ Evans-Wentz vycházel, byl þspí¹e ze
stanoviska antropologického ne¾ lologickéhoÿ. Ani¾ bychom mìli
k dispozici Dawa-Samdupùv pøeklad, na kterém pracoval mezi roky
1902{1917, musíme jeho Evans-Wentzovo þdotvoøeníÿ oznaèit jako
velmi volné pøevyprávìní tibetského originálu s mnoha vynechávkami,
kráceními a èetnými textovými úpravami. Ostatnì Evans-
-Wentz se v titulu své knihy za pøekladatele ani nevydává, nýbr¾
vystupuje pouze jako þvydavatel Lama Kazi Dawa-Samdupova anglick
ého pøevodu a autor úvodu a poznámekÿ. O tom, jak dalece
se Evans-Wentzova verze vzdaluje od tibetské pøedlohy, se mù¾eme
dnes nejlépe pøesvìdèit na pøekladu Biogra e, který pøímo z tibetsk
ého originálu poøídil uèený Tibe»an Lobsang P. Lhalungpa (The
Life of Milarepa; viz v pøipojeném Bibliogra ckém doplòku).
Mým úkolem nebylo porovnávat èeský pøeklad s tibetským origin
álem a opravovat jeho nepøesnosti èi doplòovat, co v nìm chybí.
(Stejnì tak jsem se zdr¾el také jakýchkoli zásahù do Minaøíkových
komentáøù.)
Kdo to vlastnì byl Evans-Wentz, autor proslavený nejen vyd
áním Milaräpovy Biogra e, nýbr¾ zejména pøekladem Tibetské
knihy mrtvých?
Walter Yeeling Evans-Wentz byl americký badatel a cestovatel,
odborník na keltské bájesloví a indický a tibetský mysticismus.
Narodil se 2. února 1878 v Trentonu ve státì New Jersey, av¹ak
jeho rodina záhy pøesídlila do La Mesa v ji¾ní Kalifornii. Zde se
také mladý Walter zapsal ke studiu na Stanfordovì univerzitì. Za
dal¹ím prohloubením vìdomostí se odebral do Velké Británie, kde
se v Oxfordu pod vedením Sira Johna Rhyse vzdìlával v kelt¹tinì,
u Williama Jamese studoval psychologii a Andrew Lang ho uvá-
dìl do folklóru a bájesloví. Za jeho první ti¹tìnou práci The Fairy
Faith in Celtic Countries (1911), zalo¾enou na terénním výzkumu
365
provádìném v dávných keltských lokalitách ve Walesu, Irsku, Skotsku,
na ostrovì Manu, v Cornwallu a v Bretani, mu univerzita
v Rennes ve Francii udìlila doktorát lozo e.
Dal¹í léta vyplnil mladý badatel cestováním po Evropì a na
Blízkém východì, kde v povodí Nilu strávil dokonce tøi roky sbìrem
místních povìstí a bájí.
Studium nìkterých spoleèných rysù a tradic v pohádkách a pov
ìrách ho vedlo pøes dùkladné poznání køes»anských a pohanských
nábo¾enských pøedstav a praktik ke srovnávací vìdì nábo¾enské.
A odtud u¾ vedla pøímá cesta do pravlasti pohádek a bájí, na
Cejlon a do Indie (v roce 1917), kde se zaèal intenzivnì zajímat
o mysticismus, o nìm¾ nabyl pøesvìdèení, ¾e odpradávna úzce spojoval
Východ se Západem.
O tehdej¹ím svém putování po Indickém subkontinentu, kde
s pøestávkami ¾il a¾ do roku 1941, pozdìji napsal: þVìnoval jsem
se tomu výzkumu pøes pìt let, putuje od palmami lemovaných
bøehù cejlonských pøes podivuhodný svìt hinduismu a¾ k vìèným
ledem pokrytým velikánùm Himálaje a v¹ude jsem hledal Mudrce
Východu. ®il jsem mezi mìstskými obyvateli, obèas také v d¾ungli
i mezi jóginy v horských poustevnách. Nevyhýbal jsem se ani
klá¹terùm a mnichùm a pravidelnì jsem se zúèastòoval nábo¾ensk
ých poutí.ÿ
I kdy¾ jeho putování po Indii pokrývalo prakticky celou tuto
zem, pøece jen ho stále více pøitahovaly horské oblasti indického
severu, kde pøevládal buddhismus: Garhvál, Dard¾iling, Almóra
a zejména kní¾ectví Sikkim v tìsném ji¾ sousedství Tibetu.
V Dard¾ilingu, místu jedineèné smìsice nábo¾enských vìr
a praktik, se také seznámil s øeditelem chlapecké ¹koly v Gangtoku
Lama Kazi Dawa-Samdupem. To byl èlovìk zcela mimoøádn
ých du¹evních i duchovních kvalit. Ji¾ v roce 1914 uveøejnil anglick
ý pøeklad jedné kapitoly Milaräpovy Biogra e. V roce 1919
vydal anglicko-tibetský slovník (An English-Tibetan Dictionary,
366
containing a vocabulary of approximately twenty thousand words
with their Tibetan equivalents, Calcutta 1919). Pozdìji doprovázel
jako tlumoèník francouzskou badatelku Alexandru David-Neelovou
na jejích cestách po Tibetu, která nám také o nìm zanechala zaj
ímavé svìdectví v knize Mystiques et magiciens du Tibet (Pa-
øí¾ 1929).
Spolupráce Dawa-Samdupa s Evans-Wentzem byla nadmíru
plodná, i kdy¾ fakticky trvala pouhé tøi roky (Lama Kazi Dawa-
-Samdup zemøel v Kalkatì v roce 1922). V pohrou¾ení do spoleèné
pøekladatelské práce na Tibetské knize mrtvých a Milaräpovì Biogra
i zanedbával prý uèený Sikkimec dokonce svoje ¹kolské povinnosti.
To, co spolu vytvoøili, byl jedineèný pracovní tým, spojuj
ící tibetsky ètoucího a mluvícího Sikkimce s tibet¹tinu neznají-
cím, zato perfektnì anglicky formulujícím Amerièanem. V tomto
ohledu nám jejich spolupráce pøipomíná poèáteèní praxi pøeklá-
dání buddhistických súter do èín¹tiny nebo do tibet¹tiny, kdy spolupracovali
v¾dy indický pandita a domorodý pøekladatel (v Tibetu
nazývaný locáwa).
Dawa-Samdup se uveøejnìní výsledkù jejich vzájemné souèinnosti
nedoèkal, nebo» mezitím v roce 1922 zemøel. Z jejich spole
èné pøekladatelské dílny vze¹la následující tetralogie textù, pojedn
ávajících o nejrùznìj¹ích aspektech tibetského mysticismu: The
Tibetan Book of the Dead, or The After-Death Experiences on
the Bardo Plane, according to Lama Kazi Dawa-Samdup's English
Rendering [Londýn 1927 a èetné pozdìj¹í reedice a pøevody
do francouz¹tiny (1933), nìmèiny (1935) a z ní poprvé do èe¹tiny
(1938; podruhé pøímo z angliètiny v roce 1994), èín¹tiny (1974)];
Tibet's Great Yogi Milarepa. A biography from the Tibetan being
the Jetsün-kahbum or biographical history of Jetsün-Milarepa, according
to the late Lama Kazi Dawa-Samdup's English rendering
edited with Introduction and Annotations by W.Y. Evans-Wentz
[Londýn 1928 a dal¹í vydání a pøeklady do japon¹tiny (1931),
367
nìmèiny (1937) a francouz¹tiny (1955, 1973)]; Tibetan Yoga and
Secret Doctrines, or Seven Books of Wisdom of the Great Path,
according to the late Lama Kazi Dawa-Samdup's English Rendering
[Londýn 1935 a dal¹í vydání a pøeklady do nìmèiny (1937),
francouz¹tiny (1938) a èe¹tiny (1994)]; a The Tibetan Book of the
Great Liberation (Londýn 1954; nìmecký pøeklad 1955).
V roce 1931 udìlila Oxfordská univerzita Evans-Wentzovi titul
þdoktora srovnávací vìdy nábo¾enskéÿ, co¾ si pokládal za zcela
mimoøádnou poctu a uznání, nebo» se ho tehdy dostalo pouze ¹esti
uchazeèùm, mezi nimi jemu jako prvnímu Amerièanovi.
Od roku 1932 se v kalifornském San Diegu zúèastòoval schùzek
þSdru¾ení pro sebeuvìdomìníÿ (Self-Realization Fellowship), které
vedl svìtovì proslulý jógin Paramahansa Jógánanda. Po de nitivn
ím návratu z Indie se Evans-Wentz usadil natrvalo v San Diegu
poblí¾ mexických hranic, kde v Encinitasu mìlo Sdru¾ení svou kolonii.
Tam také sepsal svou poslední knihu Sacred Mountains of
the World, ji¾ se mu podaøilo dokonèit krátce pøed smrtí, která
dne 17. èervence 1965 uzavøela jeho plodný ¾ivot. Jeho bohatou
knihovnu získala zèásti Bodleian Library v Oxfordu, zèásti Stanfordova
univerzita.
Na závìr je¹tì poznámka k ¾ivotopisným datùm Milaräpy
a k autorství jeho Biogra e.
Podle údaje, dolo¾eného v jeho Biogra i, ¾il Milaräpa v letech
1052 (tibetský rok vody a draka, èhu-'brug) a¾ 1135 (rok
døeva a zajíce, ¹ing-jos). Av¹ak podle pozdìj¹ího upøesnìní a zpìtné
emendace tibetské chronologie mìl ¾ít ji¾ o jeden celý dvanáctiletý
cyklus døíve, tedy v letech 1040 (rok ¾eleza a draka, lèags-'brug)
a¾ 1123 (rok vody a zajíce, èhu-jos). Poslednì uvedených dat se
dnes pøidr¾uje vìt¹ina tibetologù.
Milaräpova Biogra e, její¾ autorství tradice pøipisuje jeho
pøímému ¾áku Dord¾e Dagpovi (1083{1161), zvanému Räèhung
(dosl. þMalý bavlnou odìnýÿ, na rozli¹ení od Milaräpova pøízviska
368
Räèhen, þVelký bavlnou odìnýÿ), sestavil ve skuteènosti a¾
v 15. století Sanggjä Gjalcchän, vystupující v dovìtku k Biogra i
pod ezoterickým jménem þJógin zdobený lidskými kostmi, potuluj
ící se po pohøebi¹tíchÿ a v¹eobecnì pøezdívaný Cangòön, þBlázen
z Canguÿ (1452{1507). Ten své dílo dokonèil { opìt podle dovìtku {
þosmého dne prostøedního podzimního mìsíce roku phurbuÿ. Podle
pøepoètu na ¹edesátkový cyklus tibetské chronologie, kombinující
pìt prvkù s dvanácti zvíøaty, odpovídá rok phurbu (Jupiter) roku
zemì a opice (sa-spre), tj. 1488. Milaräpova Biogra e je tedy jednozna
ènì dílem konce 15. století.
BIBLIOGRAFICKÝ DOPLNÌK
A.
Literatura k Milaräpovì Biogra i (Namthar) v chronologick
ém poøadí:
1. Rnal-'bjor-gji dbang-phjug dam-pa rd¾e-bcun mi-la-ras-pa'i
rnam-thar Thar-pa dang thams-èad mkhjen-pa'i lam-ston [Biogra
e svatého jógé¹vary ctihodného Milaräpy, Smìrovník k vysvobozen
í a v¹evìdoucnosti]. Tibetský døevotisk z poloviny
18. století ve vydání východotibetského klá¹tera Derge. 102 listù
(54 10; 5 cm).
2. Mongolský pøeklad, poøízený ze star¹í tibetské pøedlohy ji¾
v roce 1618, av¹ak tiskem vydaný teprve v roce 1756.
3. Bacot, Jacques, Le poete tibétain Milarépa. Ses crimes, ses
épreuves, son Nirvana. Paris 1925 (Les classiques de l'Orient, XI). {
Reprint s názvem Milarepa, ses méfaits, ses épreuves, son illumination.
Paris 1971.
4. Tibet's Great Yogi Milarepa. A biography from the Tibetan being
the Jetsün-kahbum or biographical history of Jetsün-Milarepa,
according to the late Lama Kazi Dawa-Samdup's English rendering
369
edited with Introduction and Annotations by W.Y. Evans-Wentz.
London 1928; 2. vydání 1951 (reedice a reprinty z let 1958, 1963,
1969, 1971).
5. Meynard, A., þUn saint tibétain (Milarepa, ermite et magicien).
ÿ Extr^eme-Asie, N. S. 28{30 (1928), str. 247{249.
6. Beck, L. A., þMilarepa.ÿ Eastern Buddhist 5 (1930),
str. 211-225.
7. Himaraja-san no hikari [Záø himálajských hor]. Z Evans-
-Wentzova textu do japon¹tiny pøel. Ekai Kawaguèi. Tokio 1931.
8. Milarepa. Tibets Grosser Yogi. Z Evans-Wentzova textu do
nìmèiny pøel. ÿAlteregoÿ. München-Planegg 1937.
9. Si-cang ¹eng-èe Mi-la-¾'-pa ti i-¹eng [®ivot tibetského svìtce
Milaräpy]. Z tibet¹tiny pøel. Wang I-nuan. 1949 (2. vydání, ©anghaj
1955).
10. Schmid, Toni, þThe life of Milaraspa in a picture series. A preliminary
survey.ÿ Ethnos 15 (1950), str. 74{94.
11. Schmid, Toni, The Cotton-clad Mila: The Tibetan poet-saint's
life in pictures. Stockholm 1952. (Reports from the Scienti c Expedition
to the North-Western Provinces of China under the Leadership
of Dr. Sven Hedin, Publication 36.)
12. Milarepa ou Jetsün-Kahbum: Vie de Jetsün Milarepa, traduite
du tibétain [en anglais] par le Lama Kazi Dawa-Samdup; édité
par W.Y. Evans-Wentz, avec introduction et commentaires. Traduction
francaise de Roland Ryser. Paris 1955, 1973.
13. Mi la ras pa'i rnam thar. Texte tibétain de la Vie de Milarépa.
Édité par J.W. de Jong. 's-Gravenhage 1959. (Indo-Iranian Monographs,
IV.)
14. The Life of Milarepa, Tibet's Great Yogi. Condensed and
370
adapted from the original translation of W.Y. Evans-Wentz by
Lobzang Jivaka. London 1962.
15. Mi-le-¾'-pa cun-èe èuan [Biogra e ctihodného Milaräpy]. Z tibet
¹tiny pøel. Èang Ècheng-»i (Garma C. C. Chang). «iou-lung
(Kowloon), Hongkong 1965.
16. Dylykova, Vilena, þMilarepa (tibetskij poet XI{XII vv.).ÿ In:
Literatura i vremja. Sbornik statìj. Moskva 1973. Str. 192{199.
17. The Life of Milarepa. A new translation from the Tibetan by
Lobsang P. Lhalungpa. London 1977, 1979.
18. Van Tuyl, Charles D., þEvaluating the variant readings in the
Mi la ras pa'i Rnam thar.ÿ Zentralasiatische Studien 11 (1977),
str. 491{497.
19. Rus-pa'i-rgjan-èan [= Sangs-rgjas-rgjal-mcchan, 1452{1507],
Rnal-'bjor-gji dbang-phjug èhen-po mi-la-ras-pa'i rnam mgur [Biogra
e a Zpìvy velkého jógé¹vary Milaräpy]. Si-ning, Èching-
-chaj 1981 (reprint Gangtok 1983).
20. Tomá¹, Eduard, Milarepa. Praha 1991; 2. vydání 1993.
21. Vida de Milarepa. Edición y traducción del tibetano de I~naki
Preciado Ydoeta. Editorial Anagrama. Barcelona 1994.
22. Opowiesc o _ Zyciu Milarepy, Czcigodnego, Wielkiego i Pote_znego
Jogina albo Drogowskaz Wyzwolenia i Wszechwiedzy. Z tibet-
¹tiny pøelo¾il a komentáøi opatøil Ireneusz Kania. Kraków 1996.
B.
Literatura k Milaräpovým Sto tisíci zpìvùm (Gurbum) v chronologick
ém poøadí:
1. Jäschke, Heinrich August, þProbe aus dem tibetischen
Legendenbuche: die hunderttausend Gesänge des Milaraspa.ÿ Zeit-
371
schrift der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft 23 (1869),
str. 543{558.
2. Das, Sarat Chandra, þDispute between a Buddhist and
a Bonpo priest for the Possession of Mount Kailasa and the Lake
Manasa.ÿ Journal of the Asiatic Society of Bengal 50 (1881), èís. 3,
str. 206{211.
3. Rockhill, Woodville W., þThe Tibetan Hundred Thousand
Songs of Milaraspa, a Buddhist Missionary of the Eleventh Century.
ÿ American Oriental Society, Proceedings, October 1884,
str. 207{211.
4. Laufer, Berthold, þZwei Legenden des Milaraspa.ÿ Archiv für
Religionswissenschaft 4 (1901), str. 1{44.
5. Laufer, Berthold, þAus dem Geschichten und Liedern des Milaraspa.
ÿ Denkschriften der Wiener Akademie, phil.-hist. Klasse,
XLVII, Abhandlung 2, 1902, str. 1{62.
6. Sandberg, Graham, Tibet and the Tibetans. London 1906.
Str. 250{280.
7. Dousamdap, Kazi, mGur-hBum (the Song Book), Jetsün Mila
Raspa's Song Book { about the Hunter mGönpordorje (Gönpodorji)
and about Jetsün's being worshipped by the Raja of Khokhom
(modern Bhatgaon), Nepal. Darjeeling 1914.
8. Grünwedel, Albert, þDie Tempel von Lhasa.ÿ Sitzungsberichte
der Heidelberger Akademie der Wissenschaften, phil.-hist. Klasse,
Jahrgang 1919, 14. Abhandlung, str. 83{91.
9. Laufer, Berthold, Milaraspa. Tibetische Texte in Auswahl
übertragen. Hagen i.W. und Darmstadt 1922.
10. Vladimircov, Boris J., þIz liriki Milarajby.ÿ Vostok 1 (1922),
str. 45{47.
372
11. Bacot, Jacques, þLa conversion du chasseur (25e chap. des
Cent mille chants de Milarepa). In: Études d'Orientalisme publi-
ées par le Musée Guimet ¸ la mémoire de Raymonde Linossier,
I (Paris 1932). Str. 131{143.
12. Meyer, Henriette, þDes cent mille chants de Milarépa. Le
chant des Hémiones.ÿ Mesures 4 (15 octobre 1938), str. 145{169.
13. Meyer, Henriette, þChant sixieme des 100.000 chants de Milar
épa.ÿ Poésie (Villeneuve-les-Avignon, Gard) 43 (octobre 1943),
str. 42{48.
14. Meyer, Henriette, þMila, le ramasseur de bois.ÿ La Table
ronde (Paris) 2 (avril 1945), str. 163{183.
15. Bacot, Jacques, þDeux chants de Milarépa: La conversion du
chasseur, et O randes au roi de Khokhom.ÿ Les Cahiers de la Plé-
iade. Paris 1949.
16. Ho mann, Helmut, Mi-la ras-pa. Sieben Legenden. München-
-Planegg 1950.
17. Ho mann, Helmut, Quellen zur Geschichte der tibetischen
Bon-Religion (= Akademie der Wissenschaften und der Literatur,
Abhandlungen der Geistes- und sozialwissenschaftlicher Klasse,
Jahrgang 1950, Nr. 4.).Wiesbaden 1950. Str. 266{292, 361{396.
18. Snellgrove, David, þMila Repa and the Novices.ÿ In: Buddhist
Texts through the Ages. Oxford 1954. Str. 257{268.
19. Clarke, Sir Humphrey, The Message of Milarepa. London
1958.
20. Stein, R.-A., Recherches sur l'épopée et le barde au Tibet. Paris
1959. Str. 242{243.
21. Gordon, Antoinette K., The Hundred Thousand Songs.
Rutland, Vermont { Tokyo 1961.
373
22. The Hundred Thousand Songs of Milarepa. Translated and annotated
by Garma C.C. Chang. 2 sv. New York 1962. { Úplný pøeklad
celého Milaräpova Gurbumu [zásadní recenzi tohoto pøekladu
s èetnými doplòky viz D. L. Snellgrove, Asia Major 10 (1963),
str. 302{310 a J.W. de Jong, Indo-Iranian Journal 10 (1967),
èís. 2{3, str. 204{212)].
23. Sixty Songs of Milarepa. Translated by Garma C.C. Chang.
Selected and introduced by Bhikkhu Khantipalo. Kandy, Ceylon
1966. (The Wheel Publication, No. 95{97.)
24. Hamm, Frank-Richard, þStudien zur Überlieferungsgeschichte
des Mi la'i Mgur 'bumÿ. Zentralasiatische Studien 4 (1970),
str. 29{79.
25. Van Tuyl, Charles D., ÿThe Tshe rin_ ma Account { an Old
Document Incorporated into the Mi la ras pa'i mgur 'bum?ÿ Zentralasiatische
Studien 9 (1975), str. 23{36.
26. Hahn, Michael, þZur mongolischen Version von Milaraspas
Mgur 'bum.ÿ Zentralasiatische Studien 9 (1975), str. 479{535.
27. þKilka ze Stu tysiency piesni Milarepy.ÿ Z tibet¹tiny
pøel. Ireneusz Kania. Przeglad Orientalistyczny, Nr. 1 (97), 1976,
str. 25-33.
28. þZe Sto tisíce zpìvù básníka Milaräpy.ÿ Z tibet¹tiny pøel.
Alexandr Neuman, úvod Josef Kolma¹. Nový Orient 43 (1988),
è. 5, str. 155{156.
29. þMilaräpova Píseò o snìhu.ÿ Z tibet¹tiny pøel. Josef Kolma¹
a Alexandr Neuman. Nový Orient 43 (1988), èís. 7, str. 211{212.
30. Eimer, Helmut { Pema Tsering, þBlockprints andManuscripts
of Mi la ras pa's Mgur 'bum Accessible to Frank-Richard Hamm.ÿ
In: Frank Richard Hamm Memorial Volume. Bonn 1990. Str. 59{88.
(Indica et Tibetica, 21.)
374
31. þTøi ze Sto tisíce zpìvù básníka Milaräpy.ÿ Z tibet¹tiny
pøel. Josef Kolma¹ a Alexandr Neuman. Nový Orient 47 (1992),
èís. 5, str. 143{145.
32. Kolma¹, Josef, þMilaräpùv testament.ÿ Nový Orient
51 (1996), èís. 5, str. 177{179.
C.
Bli¾¹í pouèení o Milaräpovi, jeho Biogra i a Sto tisíci zpìvech lze
nalézt v tìchto souborných pracích, vìnovaných tibetské kultuøe,
respektive literatuøe (chronologicky):
1. Tucci, Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls, I. Roma 1949 (reprint
Kyoto 1980). - Str. 98.
2. Kun Chang (Èang Kchun), þOn Tibetan Poetry.ÿ Central Asiatic
Journal 2 (1956). { Str. 129{139 (zejména str. 135{139).
3. Stein, R. A., La civilisation tibétaine. Paris 1962. {
Str. 222-228.
4. Snellgrove, David { Richardson, Hugh, A Cultural History of
Tibet. London 1968. { Str. 132{135.
5. Winkler, Ken, þDr. Walter Evans-Wentz. Pioneer Tibetan
Scholar.ÿ Tibetan Review (New Delhi) 15, èís. 1 (leden 1980),
str. 17{19.
6. Winkler, Ken, Pilgrim of the Clear Light. Foreword by Lama
Anagarika Govinda. Berkeley, Calif. 1982.
7. Martin, Dan, þThe Early Education of Milarepaÿ. The Journal
of the Tibet Society 2 (1982), str. 53 { 76.
8. Wang Yao, þIntroduction to the Biography and Hundred
Thousand Songs of Mi-la Ras-pa.ÿ Tibetan Review (New Delhi) 17,
èís. 6 (èerven 1982), str. 15{17 a 23.
375
9. Cang-cu wen-süe ¹' [Dìjiny tibetské literatury]. Ècheng-tu
1985. { Str. 322{342.
10. Dylykova, Vilena S., Tibetskaja literatura. Kratkij oèerk.
Moskva 1986. { Str. 148{157.
11. Tchung «ing-chua, Cang-cu wen-süe jen-»iou [Studie o tibetsk
é literatuøe]. [Peking] 1992. { Str. 120{135.
12. Svìt tibetského buddhismu. Brabapress 93 { Slovart,
Praha 1996.
376
POZNÁMKA
K TRANSKRIPCI (VÝSLOVNOSTI)
A TRANSLITERACI (PØEPISU)
TIBETSKÝCH SLOV
Proto¾e tibetský pravopis je silnì historický, tj. existuje znaèný
rozdíl mezi tím, jak se slova pí¹í a jak se dnes skuteènì vyslovují
(srovnej napø. s angliètinou), je kvùli pøesné identi kaci tibetských
výrazù nezbytné vedle jejich pøibli¾né, o èeskou fonetiku se opí-
rající podoby výslovnostní (transkripce), uvádìt také jejich pøesnou
podobu psanou (transliterace). Transkribované tvary, uvádìné
v rejstøíku na prvním místì, jsou proto doplnìny v kulatých závork
ách také jejich transliterovanou podobou, vysázenou kurzívou.
Pro transliteraci tibet¹tiny bylo pou¾ito tìchto èeských ekvivalent
ù (v poøadí tibetské abecedy):
ka kha ga nga
èa èha d¾a òa
ta tha da na
pa pha ba ma
ca ccha dza wa
¾a za 'a ja
ra la ¹a sa
ha a
Pro výslovnost èeských hlásek pou¾itých v transkripci platí
tyto zásady:
1. a, c, è, e, i, j, k, l, m, n, ò, o, p, s, ¹, t, u se vyslovují jako
obdobné hlásky v èe¹tinì;
2. ä, ö, ü se vyslovují jako v nìmèinì;
3. w se vyslovuje jako v angliètinì;
377
4. b, d, g znìjí ménì znìle ne¾ v èe¹tinì. Hláska b v koncové poloze
zní jako na¹e p; koncové g jako na¹e k, respektive jako tzv. ráz;
5. r zní mezi èeským r a ¾;
6. z, ¾ znìjí prakticky stejnì jako s, ¹ (v pøesné tibetské výslovnosti
v¹ak ovlivòují tón následující samohlásky);
7. cch, èh, kh, lh, ph, th se vyslovují se slabým pøídechem;
8. gj, kj, khj se vyslovují pøibli¾nì jako ï, », »h;
9. dz, d¾, ng se vyslovují jako dz, d¾, n ve slovech dzinkati,
d¾íp, banka;
10. Pomocí t, th, d se z technických dùvodù transkribují také
ortogra cké skupiny souhlásek s koncovým r. Transkribujeme tudí¾
kr, tr, pr jako t; khr, thr, phr jako th; gr, dr, br jako d. V tomto
pøípadì v pøesnìj¹í výslovnosti vyslovujeme t, th, d cerebrálnì (kakumin
álnì), asi jako tr/tø, thr/thø, dr/dø, pøièem¾ r/ø zní oslabenì
(srov. výslovnost anglického tr napø. ve slovì tree, þstromÿ);
11. U samohlásek a, o, u pøed koncovým l (napø. sal, rol, tul)
se lze lokálnì setkat také s þpøehlasovanouÿ výslovností ä, ö, ü,
pøièem¾ koncové l zní buïto oslabenì (äl, öl, ül), nebo zcela mizí
a ä, ö, ü se mírnì prodlu¾ují.
378
SEZNAM TIBETSKÝCH VÝRAZÙ
ama (a-ma) matka
Amdo (A-mdo) historický SV Tibet, dne¹ní èínská provincie
Èching-chaj
Amolika (A-mo-li-ka)
apha (a-pha) otec
Atí¹a bengálský reformátor tibetského buddhismu { 11. stol.
Avalókita (Spjan-ras-gzigs)
bardo (bar-do) dosl. þmezi dvìmaÿ, posmrtný mezistav zevrubnì
popsaný v Tibetské knize mrtvých
Bari-locáwa (Ba-ri-lo-cá-ba) þPøekladatel Bariÿ, Milaräpùv
souèasník
Bäphug Mamo-dzong (Sbas-phug-ma-mo-rdzong) Tvrz démona
Mamo se skrytou slují
Bece Döjön-dzong (Be-rce-'dod-jon-rdzong) Tvrz chutného zelí
bön (bon) pøedbuddhistické nábo¾enství v Tibetu
bönpo (bon-po) stoupenec bönu
Ca (Rca) zkrácený název lokality Kjangaca, viz tam
Cagphupa (Rcag-phu-pa)
Cang (Gcang) tzv. Zadní Tibet s administrativním centrem
®ikace
379
Cangpo (Gcang-po) Oèistná øeka, horní tok Brahmaputry
Cangrong (Gcang-rong) dolina [øeky] Cangpo
Caphu (Rca-phu)
Caphu Räpa (Rca-phu-ras-pa)
Cári (Cá-ri) posvátná hora východnì od kraje Dagpo
Carma (Rcar-ma)
cchaccha (ccha-ccha)
Ccheringma (Cche-ring-ma) Dlouhovìká
Cchonga Räèhungma (Mccho-lnga-ras-èhung-ma)
Cchurphu (Mcchur-phu) hlavní klá¹ter kagjüpù; viz kagjüpa
Cchurtön Wangnge (Cchur-ston-dbang-nge) Marpùv ¾ák
Cigpa Kangthil-dzong (Rcig-pa-rkang-mthil-rdzong) Tvrz zdìné
pode¹ve
Congkhapa (Cong-kha-pa) dosl.þNarozený v zemi cibuleÿ
Èhagcchalgang (Phjag-'cchal-sgang) Kopec zdravení
èhagèhen (phjag-èhen) veliký symbol, sans. mahámudra
èhang (èhang) druh tibetského piva
Èhang Tago (Bjang Rta-sgo)
Èhangèhub Gjalpo (Bjang-èhub-rgjal-po)
Èharjul (Bjar-jul)
Èhonglung Khjunggi-dzong (Mèhong-lung-khjung-gi-rdzong) Tvrz
orla [jedním] skokem [zdolávajícího] údolí
380
Èhölagang (Èhos-la-sgang) Kopec dharmy
Èhubar (Èhu-dbar) Mezi øekami, Meziøíèí
Èhubar Omèhung (Èhu-dbar-'om-èhung)
Èhumig Ngulbum (Èhu-mig-dngul-'bum) Zøídlo
100 000 støíbròákù
Èimlung (Lèim-lung)
Èung (Gèung)
Èungpaèi (Gèung-pa-spji) lokalita v provincii Cang
Dagkar Taso (Brag-dkar-rta-so)
Dagkar Taso Uma-dzong (Brag-dkar-rta-so-dbu-ma-rdzong)
Ústøední tvrz ve skále bílé jako koòský zub
Dagkhar (Brag-mkhar)
Dagkja Dord¾e-dzong (Brag-skja-rdo-rd¾e-rdzong) Neznièitelná
tvrz ¹edé skály
Dagmar Èhonglung (Brag-dmar-mèhong-lung)
Dagmema (Bdag-med-ma) Nesobecká; jméno bohynì; Marpova
¾ena
Dagpo (Dwags-po) oblast ve východní èásti provincie Ü
Dagpo Lhad¾e (Dwags-po-lha-rd¾e) viz D¾e Gampopa
Dagpo rinpoèhe (Dwags-po-rin-po-èhe) viz D¾e Gampopa
Dampa Gjagphuwa (Dam-pa-rgjags-phu-ba) Svìtec plný mocného
dechu
381
Dampa Sanggjä (Dam-pa-sangs-rgjas)
Daö ®önnu (Zla-'od-g¾on-nu) Mladé mìsíèní svìtlo, Gampopa
Darma Dode (Dar-ma-mdo-sde) Mládí { oddíl súter; Marpùv
syn, viz Dodebum
Darma Wangèhug (Dar-ma-dbang-phjug) Mocný mladík
Darma Wangèhug Räpa (Dar-ma-dbang-phjug-ras-pa)
Demèhog (Bde-mèhog)
Depe-tänèhung (Bre-pe-stan-èhung)
Detön Ta¹ibar ('Bre-ston-bkra-¹is-'bar) Milaräpùv ¾ák
Dewa Kjong (Bde-ba-skjong)
Dharmabódhi (Dhárma-bo-dhi) indický uèitel, pøekladatel
sanskrtských textù
Dice ('Bri-rce)
Dièe ('Bri-lèe) Jazyk jaèice
Dièephug ('Bri-lèe-phug) Sluj jazyka jaèice, v Dinu
Digom Räpa ('Bri-sgom-ras-pa)
Digung ('Bri-gung) klá¹ter podsekty kagjüpù, viz kagjüpa
digungpa ('bri-gung-pa) sekta z klá¹tera Digung, viz tam; její
stoupenec
Din (Brin)
Dindagkhar (Brin-brag-mkhar)
Dingri (Ding-ri)
382
Dodebum (Mdo-sde-'bum) Marpùv syn
Dol (Dol) oblast v ji¾ním Tibetu
Domtön ('Brom-ston)
dongd¾ug (grong-'d¾ug)
dord¾e (rdo-rd¾e) ¾ezlo ve tvaru hromoklínu
Dord¾e Phagmo (Rdo-rd¾e-phag-mo)
Dord¾e Wangèhug Räpa (Rdo-rd¾e-dbang-phjug-ras-pa)
Dord¾eèhang (Rdo-rd¾e-'èhang) Dr¾ící dord¾e, viz dord¾e
Dord¾edagpa (Rdo-rd¾e-brag-pa)
Dota (Mdo-bkra)
Dowolung (Gro-bo-lung) P¹enièné pole
Dö (Grod)
dug ('brug) drak, hrom
dugpa ('brug-pa) sekta Hromového draka, viz dug; její stoupenec
Durthö òulwä nald¾orpa Rüpägjänèän
(Dur-khrod-òul-ba'i-rnal-'bjor-pa-rus-pa'i-rgjan-èan) þJógin
zdobený lidskými kostmi, potulující se po pohøebi¹tíchÿ,
pøízvisko autora Milaräpovy biogra e
Düdul (Bdud-'dul)
Düdulphug (Bdud-'dul-phug) Sluj pøemo¾ení démonù
Dümo Tagdän (Bdud-mo-stag-'gran) Démonka tygøí povahy
Dzese (Mdzes-se) Milaräpova sestøenice
383
Dziwo Räpa (Rdzi-bo-ras-pa) Pasák krav
dzogèhen (rdzogs-èhen) velké dovr¹ení, sans. ádijóga
Dzuthulphug (Rdzu-'phrul-phug) Zázraèná sluj, v hoøe Kailás
D¾e Gampopa (Rd¾e Sgam-po-pa) Pán Gampopa, Milaräpùv ¾ák
(1079{1153)
D¾ecün (Rd¾e-bcun) ctihodný; pøízvisko Milaräpovo
D¾ecün Kambum (Rd¾e-bcun-bka'-'bum) dosl.þSebrané spisyÿ,
v u¾¹ím smyslu ®ivotopis D¾ecüna [Milaräpy]
D¾ecün Mila ®äpa Dord¾e (Rd¾e-bcun-mi-la-b¾ad-pa-rdo-rd¾e)
D¾ogom Räpa Darma Wangèhug
(D¾o-sgom-ras-pa-dar-ma-dbang-phjug)
D¾onangpa (D¾o-nang-pa)
D¾osä (D¾o-sras) þSyn ¹lechticeÿ, Milaräpùv rod z matèiny strany
D¾owo Rabzang (D¾o-bo-ra-bzangs)
Gandän (Dga'-ldan) hlavní klá¹ter sekty gelugpa, SV od Lhasy
Gäpa Lesum (Gad-pa-gle-gsum)
gelugpa (dge-lugs-pa) dosl.þsekta ctnostné øeholeÿ, zalo¾ena
Congkhapou
genìn (dge-bsnìn) novic
ge¹e (dge-b¹es)
Gjadag Namkha-dzong (Rgja-brag-nam-mkha'-rdzong) Nebeská
tvrz rozlehlé skály
384
Gjalgji ©ríri (Rgjal-gji-¹rí-ri) Svaté pohoøí vítìzství
Gjalgji ©rírila (Rgjal-gji-¹rí-ri-la) viz vý¹e
Gjalthommä (Rgjal-khrom-smad)
Gjedor (Dgjes-rdor) zkratka jména Gjepa Dord¾e, viz tam
Gjepa Dord¾e (Dgjes-pa-rdo-rd¾e)
gjulü (sgju-lus) klamné, iluzivní tìlo
gjü (rgjud) tantra
Gönmokji (Mgon-mo-skjid) þ©»astná ochránkynìÿ, Milaräpova
sestra
Gungthang (Gung-thang) Milaräpovo rodi¹tì
Gungthangtö (Gung-thang-stod) Horní Gungthang
Gurbum (Mgur-'bum) Sto tisíc zpìvù
Jagde (G.jag-sde)
Jamdog (Jar-'brog)
Jarlung (Jar-lung)
Jarlung Phu¹ar (Jar-lung-phu-¹ar)
Jarlung-kjorpo (Jar-lungs-skjor-po)
Jämo (Jas-mo)
Jäpho (Jas-pho)
Järuèhang (G.jas-ru-bjang)
Jolmo Gangra (Jol-mo-gangs-ra) tibetský název hory v Nepálu
385
jum (jum) matka; základní text
Jungdung Gjalcchän (G.jung-drung-rgjal-mcchan) þKorouhev
vítìzství se svastikouÿ, bratranec Mila Dord¾e Senggeho, viz
tam
Junggjal (G.jung-rgjal)
Jungtön Thogjal (G.jung-ston-khro-rgjal) Hnìvuplný a vítìzný
uèitel zla
kadampa (bka'-gdams-pa) sekta tibetského buddhismu, její
stoupenec
kagjüpa (bka'-rgjud-pa) sekta þústní tradiceÿ, její stoupenec
Kangcchugphug (Rkang-cchugs-phug) Sluj, kde [Milaräpa] sedìl
na svých nohou, v Kjangaca
karmapa (karma-pa) podsekta sekty kagjüpa, viz tam
Karmogjän (Dkar-mo-rgjan) Bílá girlanda
Katogpa (Bka'-rtog-pa)
Kham (Khams) historický východní Tibet, dnes souèást èínské
provincie S'-èchuan
Kharèhung (Mkhar-èhung)
Kharèhung Räpa (Mkhar-èhung-ras-pa)
Khjira Räpa (Khji-ra-ras-pa)
Khjungccha Paldän (Khjung-ccha-dpal-'gran) þOchránkynì
vzne¹enosti orlích potomkùÿ, sestra Jungdung Gjalcchäna,
viz tam
386
Khjungpo (Khjung-po)þOrelÿ, rod, z nìho¾ pocházel Milaräpa
Khuèhug (Khu-bjug) Kukaèka
Khuèhug Enpa-dzong (Khu-bjug-dben-pa-rdzong) Tvrz osamìlé
kukaèky
Khulung Jöntän Gjamccho (Khu-lung-jon-tan-rgja-mccho) Moøe
ctnosti z Khulungu
Kjangaca (Skja-rnga-rca)
Kjangphän Namkha-dzong (Skjang-phan-nam-mkha'-rdzong)
Tvrz korouhví ozdobeného nebe
Kjidong (Skjid-grong)
Kjipa Òima-dzong (Skjid-pa-òi-ma-rdzong) Radostná slunná tvrz
Kjiphug (Skjid-phug) Sluj ¹tìstí
Kjiphug Òima-dzong (Skjid-phug-òi-ma-rdzong) Slunná tvrz
¹»astné sluje
Kjotön ©ákja Guna (Skjo-ston-¹ákja-gu-na)
Kongpo (Kong-po) oblast ve východní èásti provincie Ü
Könèhog Lhabum (Dkon-mèhog-lha-'bum) pøítel rodiny
Milaräpovy
Kuthang (Ku-thang)
Laèhi (La-phji)
Laèhi Èhubar (La-phji-èhu-dbar)
Laèhi Èhuzang (La-phji-èhu-bzang)
387
Laèhigang (La-phji-gangs)
Lama den dug (Bla-ma-dren-drug) ©estero vzpomínek na gurua
Langdarma (Glang-dar-ma) tibetský král (9. stol.),
pronásledovatel buddhismu
Langgo Ludü-dzong (Glang-sgo-klu-bdud-rdzong) Hadí tvrz se
sloní bránou
Laphug Päma-dzong (La-phug-padma-rdzong) Lotosová tvrz se
slují
Latö (La-stod)
Längom (Glan-sgom)
Längom Räpa (Glan-sgom-ras-pa)
Lä¾ing (Las-¾ing)
Legsebum (Legs-se-'bum) Milaräpova ¾ákynì
Lhacünpa (Lha-bcun-pa)
lhagthong (lhag-mthong) stav nadvìdomí
Lhodag (Lho-brag) þJi¾ní skálaÿ, poutní místo na
tibetsko-bhútánských hranicích
Lhodag Tagòa (Lho-brag-stag-òa)
Likor Èharuwa (Li-skor-phja-ru-ba) Milaräpùv ¾ák
Lingpa (Gling-pa)
Lingwa Dagmar-dzong (Ling-ba-brag-dmar-rdzong) Tvrz èervené
skály
388
Longda (Glong-mda')
Lorodol (Lo-ro-dol)
Lotön Gendün (Lo-ston-dge-'dun)
Lowo Kore (Glo-bo-ko-re)
Lugjäkhän (Klu-brgjad-mkhan) þZaklínaè osmi hadùÿ, první
Milaräpùv uèitel
Mangjul (Mang-jul)
Marpa (Mar-pa) pøekladatel buddhistických sanskrtských textù
(1012{1097)
Marpa Goleg (Mar-pa-mgo-legs)
Megom (Mes-sgom)
Megom Räpa (Mes-sgom-ras-pa)
Metön Cchönpo (Mes-ston-cchon-po) Marpùv ¾ák
Mila (Mi-la)
Mila Dord¾e Gjalcchän (Mi-la-rdo-rd¾e-rgjal-mcchan) Mila,
démantová korouhev
Mila Dord¾e Sengge (Mi-la-rdo-rd¾e-seng-ge) Mila, nepromìnný
lev
Mila Dotön Sengge (Mi-la-mdo-ston-seng-ge) þMila, lev uèící
sútrámÿ, jeden z Milaräpových pøedkù
Mila ©erab Gjalcchän (Mi-la-¹es-rab-rgjal-mcchan) Mila, vítìzné
znamení moudrosti
Mila ©ergjal (Mi-la-¹es-rgjal)
389
milag (mi-lags) þó èlovìèe!ÿþó, mu¾i!ÿ
Milaräpa (Mi-la-ras-pa) Mila bavlnou odìný
Mindollingpa (Smin-grol-gling-pa)
Minkhjug Dibmä-dzong (Smin-khjugs-grib-ma'i-rdzong) Tvrz ve
stínu brv
Mithö-gäkha (Mi-thod-gad-kha)
Mü (Mus) rodi¹tì Digom Räpy
Nagtha (Gnag-khra)
Nar (Snar)
Naro Bönèhung (Na-ro-bon-èhung)
Nárópa (Ná-ro-pa) ¾ák Tilópùv, viz tam; ¾il 1016{1100
Ngadagpa (Mnga'-bdag-pa)
Ngari Gungthang (Mnga'-ris-gung-thang)
Ngaridol (Mnga'-ris-dol)
Ngändzong Räpa (Ngan-rdzong-ras-pa) Räpa z Ngändzongu
Ngändzong Tönpa (Ngan-rdzong-ston-pa) Uèitel z Ngändzongu
Ngändzong-tönpa Bódhirád¾a
(Ngan-rdzong-ston-pa-bo-dhi-rá-dzá)
Ngogpa (Rngog-pa)
Ngogtön Èhödor (Rngog-ston-èhos-rdor) Marpùv ¾ák
(1036{1102)
Ngorpa (Ngor-pa)
390
Ngönga (Mngon-dga') þ©»astné poznáníÿ
Nogmo (Snog-mo)
Norbu (Nor-bu)
Nub Khulung (Gnubs-khu-lung)
Òag (Gòag)
Òalloro (Gòal-lo-ro)
Òanang (Gòa'-nang)
Òanang Döpaphug (Gòa'-nang-grod-pa-phug) Bøichatá sluj
v Òanangu
Òang (Mjang)
Òangccha Kargjän (Mjang-ccha-dkar-rgjan)
Òima-dzong (Òi-ma-rdzong) Sluneèní tvrz
òingma (ròing-ma) þstará ¹kolaÿ, pøedreformní sekta tibetského
buddhismu; viz té¾ òingmapa
òingmapa (ròing-ma-pa) stoupenec þstaré ¹kolyÿ
Òi¹ang (Gòi-¹ang)
Ogmin ('Og-min) dosl.þ¾ádný sestupÿ, þne dolùÿ; nejvy¹¹í
buddhistické nebe Akani¹tha
Orma Dusum ('Or-ma-gru-gsum) Ormùv trojúhelník
ösal ('od-gsal) èiré svìtlo
Ösalphug ('Od-gsal-phug) Sluj jasného svìtla
Pal ®äpa Dord¾e (Dpal-b¾ad-pa-rdo-rd¾e) Slavný, rozkvetlý,
nepromìnný
391
Palbar (Dpal-'bar)
Paldar Bum (Dpal-dar-'bum) Milaräpova ¾ákynì
Palkhü (Dpal-khud)
panèhenlama (pan-èhen-bla-ma)
Pämad¾ungnä (Padma-'bjung-gnas) þZ lotosu zrozenýÿ,
Padmasambhava
Peta Gönkji (Pe-ta-mgon-skjid) Milaräpova sestra
phowa ('pho-ba) pøenos vìdomí
Phugrönphug (Phug-ron-phug) Holubí sluj
phurbu (phur-bu) dýka; té¾ planeta Jupiter
Potho Namkha-dzong (Spo-mtho-nam-mkha'-rdzong) Tvrz
nebeských vrcholù
Pozela (Spo-ze-la)
Purang (Pu-rangs) oblast v západním Tibetu
Ragma (Rag-ma)
Ragma Èhangèhub-dzong (Rag-ma-bjang-èhub-rdzong) Ragma,
tvrz osvícení
Rala (Ra-la)
Ralpaèän (Ral-pa-èan) dosl.þVlasatýÿ, tibetský král (9. stol.),
horlivý stoupenec buddhismu
Ramding Namphug (Ram-sdings-gnam-phug)
Rangèhung Dord¾e (Rang-bjung-rdo-rd¾e) zakladatel sekty
karmapa
392
Räèhung (Ras-èhung) dosl. þMalý bavlnou odìnýÿ, Milaräpùv
¾ák (1083{1161/5)
Räèhung Dord¾e Dagpa (Ras-èhung-rdo-rd¾e-grags-pa)
räpa (ras-pa) bavlnou odìný, mnich
Räpa Caphu (Ras-pa Rca-phu)
Räpa Darma Wangèhug (Ras-pa Dar-ma-dbang-phjug)
Räpa Digom (Ras-pa 'Bri-sgom)
Räpa Dord¾e Wangèhug (Ras-pa Rdo-rd¾e-dbang-phjug)
Räpa Dziwo (Ras-pa Dzi-wo)
Räpa D¾ogom Darma Wangèhug (Ras-pa
D¾o-sgom-dar-ma-dbang-phjug)
Räpa Kharèhung (Ras-pa Mkhar-èhung)
Räpa Khjira (Ras-pa Khji-ra)
Räpa Längom (Ras-pa Glan-sgom)
Räpa Megom (Ras-pa Me-sgom)
Räpa Ngändzong (Ras-pa Ngan-rdzong)
Räpa Sale Ö (Ras-pa Sa-le-'od)
Räpa Sangjä Kjab (Ras-pa Sangs-rgjas-skjabs)
Räpa Sebän (Ras-pa Se-ban)
Räpa ©engom (Ras-pa-g¹en-sgom)
Räpa Taggom Dord¾e Wangèhug (Ras-pa
Stag-sgom-rdo-rd¾e-dbang-phjug)
393
Räpa ®iwa Ö (Ras-pa ®i-ba-'od)
Rinang (Ri-nang)
rinpoèhe (rin-po-èhe) ctihodný
Riwo Khjungding (Ri-bo-khjung-sding)
Riwo Palbar (Ri-bo-dpal-'bar)
Rongèhung (Rong-èhung)
Rongtön Lhaga (Rong-ston-lha-dga')
Rön (Ron)
Rönphu (Ron-phu)
Sakja (Sa-skja) þ¾lutohnìdá zemÿ, klá¹ter sekty sakjapa
sakjapa (sa-skja-pa) sekta tibetského buddhismu, její stoupenec
Sale Ö (Sa-le-'od)
Sale Ö Räpa (Sa-le-'od-ras-pa)
Samding (Bsam-lding)
Samjä (Bsam-jas) první tibetský klá¹ter (8. stol.)
Sangdü (Gsang-'dus) zkratka Sangwa Düpa, viz tam
Sanggjä Kjab Räpa (Sangs-rgjas-skjabs-ras-pa) Räpa Buddhou
chránìný
Sangwa Düpa (Gsang-ba-'dus-pa)
Sebän Räpa (Se-ban-ras-pa) Räpa ze Sebänu
Silma (Sil-ma)
394
Singgala (Sing-ga-la)
Songcän Gampo (Srong-bcan-sgam-po) tvùrce tibetského státu
(605{650)
©elphug Èhu¹ing-dzong (©el-phug-èhu-¹ing-rdzong) Jitrocelová
tvrz køi¹»álové sluje
©endormo (G¹en-rdor-mo)
©engom Räpa (G¹en-sgom-ras-pa) Räpa poustevník ze ©enu
©ind¾e (G¹in-rd¾e) král a soudce mrtvých, sans. Jama
Tagce (Stag-rce)
Taggom Räpa Dord¾e Wangèhug
(Stag-sgom-ras-pa-rdo-rd¾e-dbang-phjug)
Taglung (Stag-lung) klá¹ter podsekty kagjüpù, viz kagjüpa
taglungpa (stag-lung-pa) sekta z klá¹tera Taglung, její stoupenec
Tagphug Sengge-dzong (Stag-phug-seng-ge-rdzong) Lví tvrz
s tygøí slují
Tagtungu (Rtag-tu-ngu) dosl.þStále plaèícíÿ, indický mudrc
Tára Dolma (Sgrol-ma)
Táranátha tibetský autor þDìjin buddhismu v Indiiÿ, 1608
Ta¹i Ceg (Bkra-¹is-brcegs) jméno Milaräpova dobrodince
tawa (lta-ba)
terma (gter-ma) skrytý text
tertön (gter-ston) uèitel term
395
Thisong Decän (Khri-srong-lde-brcan) tibetský král (754{797)
Thogjal Dord¾e-dzong (Khro-rgjal-rdo-rd¾e-rdzong) Tvrz vítìzné
bronzové vad¾ry
Thongla (Thong-la)
Thön-lugrakha ('Thon-lug-ra-kha) Thönská ovèí ohrada
Thönmi (Thon-mi) tvùrce tibetského písma
Thöpaga (Thos-pa-dga') þSluch obla¾ujícíÿ, Milaräpovo lichotivé
pøízvisko
Thuèhen (Mthu-èhen) Velký kouzelník
Tilópa (Ti-lo-pa) indický tantrik (989{1069)
Tipu (Ti-pu) viz Tipupa
Tipupa (Ti-pu-pa) Nárópùv ¾ák
Tise (Ti-se) hora Kailás
Tode Ta¹igang (Spro-bde-bkra-¹is-sgang)
Tönpa (Ston-pa)
Tönpa ©ákja Guna (Ston-pa ©ákja-gu-na) Uèitel ©ákjaguna
tummo (gtum-mo) psychické teplo
umapa (dbu-ma-pa) støední stezka, sans. mádhjamika, její
stoupenec
Urgjän (U-rgjan)
Urgjänpa (U-rgjan-pa)
Uru (Dbu-ru)
396
Ü (Dbus) centrální Tibet s administrativním centrem Lhasou
Üpa-tönpa (Dbus-pa-ston-pa) pøízvisko Gampopy
Zadong-marnag (Gza'-gdong-dmar-nag) Purpurový bazili¹ek
Zangphug (Zangs-phug) Mìdìná sluj
Zaogphug (Za-'og-phug) Hedvábná sluj
®äpa (B¾ad-pa)
®ikace (G¾is-ka-rce)
¾inä (¾i-gnas) duchovní klid
®iwa Ö (®i-ba-'od)
®iwa Ö Räpa (®i-ba-'od-ras-pa) Räpa, svìtlo pokoje
®ung (G¾ung)
397
W.Y. Evans-Wentz { Kvìtoslav Minaøík
Milaräpa
Velký tibetský jógin
Z knihy W.Y. Evans-Wentze Tibet's Great Yog Milarepa
Second Edition, 1928, 1951
pøelo¾il Jiøí Viktora
Studie Na okraj èeského vydání Milaräpovy Biogra e,
Bibliogra cký doplnìk,
Poznámka k traskripci a transliteraci tibetských slov,
Seznam tibetských výrazù napsal PhDr. Josef Kolma¹, DrSc.
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 13
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Obálku navrhl Richard Bergant
Vydal CANOPUS,
Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání první 1996
Stran 400
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { IceBe arSoF, Praha
