CANOPUS
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 15
Kvìtoslav Minaøík
SPÁSA
Øe¹ení psychicko-fyzikální
CANOPUS
PRAHA 1998
c Kvìtoslav Minaøík, 1998
c Doc. MUDr. Antonín Bajer, 1998
ISBN 80-85202-31-X
OBSAH
Charakteristika spisu þSpásaÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Kapitola I
O kvalitách a personi kacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Kapitola II
Elektronická podstatamystického úsilí . . . . . . . . . . . . . 38
Kapitola III
O ¾ivotní síle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Kapitola IV
Biofyzikální hodnoty rùznýchmystických metod . . . . . . . 63
Kapitola V
Idea spásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Schematický nárys promìny bytosti podle spisu K. M. Spása 93
5
CHARAKTERISTIKA SPISU þSPÁSAÿ
Spis Kvìtoslava Minaøíka þSpásaÿ { studie o józe a hloubkové psychologii
{ je velmi nároènou uèebnicí jógy. Autor v ní poukazuje na
vztahy mezi biologickými jevy na biologických membránách ¾ivého
organismu èlovìka a jeho psychickými slo¾kami. Dále poukazuje na
jejich vzájemnou ovlivnitelnost jak rùznými postoji èlovìka v bì¾-
ném ¾ivotì, tak speciálními jógickými metodami { provìøenými autorov
ými zku¹enostmi { nebo zásahy do psychické oblasti dle pouèek
obsa¾ených v naukách buddhismu a køes»anství.
Ètenáøi snad usnadním správný vhled do tohoto díla, kdy¾ se
nejdøíve struènì zmíním o výzkumech biologických vìd za poslední
desítiletí, je¾ se týkají problematiky biologických membrán. Na nich
toti¾ autor tohoto díla dále rozvíjí své poznatky získané metodou
uvedenou v tomto díle.
Biologickou základnu ka¾dého ¾ivého organismu, funkènì spjatou
s ve¹kerým ¾ivotem na na¹í planetì, tvoøí biologické membrány
¾ivých bunìk vèetnì ultrastruktur uvnitø ¾ivých bunìk, je¾ mají své
odli¹né funkce, dané jejich speci ckou úlohou v rùzných orgánech
organismu. V posledních padesáti letech biologické vìdy pomocí
elektronového mikroskopu upøesnily základní i speci cké biochemick
é, biofyzikální a bioelektrické dìje a zamìøily klidové napìtí,
obná¹ející 50{80 mV, na biologických membránách ¾ivých bunìk
i jejich ultrastruktur, nacházejících se uvnitø ¾ivých bunìk. Biologick
é vìdy stále soustavnì zkoumají v¹echny biochemické, biofyzik
ální a bioelektrické dìje na biologických membránách i s jejich
speciálními funkcemi v rùzných orgánech ¾ivého organismu, jejich¾
harmonická souhra je podkladem správného a normálního fyziologick
ého chodu celého organismu a zdraví èlovìka. Rovnì¾ sledují
návaznost psychických slo¾ek èlovìka na funkce biologických membr
án bunìk v centrálním nervovém systému lidského organismu
a prohlubují své výzkumy a poznatky v celé biologické sféøe.
7
Autor této knihy se v¹ak zamìøil na bioelektrické a bioelektromagnetick
é dìje odehrávající se v doprovodu ostatních biochemick
ých a biofyzikálních procesù na biologických membránách. Tento
prùzkum mu umo¾nila jógická metoda odosobnìného analyzují-
cího sebepozorování s neutrálním postojem k sobì i k zevnímu
svìtu. Toto sebepozorování zahrnuje jak psychickou oblast, tak tìlo,
hlavnì jeho spodní èást a nohy. Intenzita sebepozorování se zvy¹uje,
a¾ se tìlo poci»uje jako elektromagnetické skupenství.
Touto metodou, rùznì modi kovanou pøi výzkumových akcích,
Kvìtoslav Minaøík poznal, ¾e bioelektromagnetické napìtí na v¹ech
biologických membránách lidského organismu tvoøí vlastnì elektromagnetick
é pole, jeho¾ napìtí má v rùzných orgánech odli¹nou vý¹i
a je mìnlivé, nebo» jeho hodnoty lze sni¾ovat nebo zvy¹ovat. Tak
svìtským zpùsobem ¾ivota, my¹lení a poci»ování s morální nekázní
se toto napìtí sni¾uje a vede k psychické pasivitì a pohodlnosti,
kdy èlovìk ¾ije ¾ivoèi¹nì smyslovými reflexy. Zvy¹ovat toto napìtí
lze jednak morální kázní celé psychické oblasti, jednak jógickou metodou
soustøedìného uvìdomování si tìla { hlavnì nohou { a celé
psychické oblasti. Intenzita tohoto uvìdomování se stupòuje s ná-
slednou akumulací elektromagnetické energie zkracováním jejích
kmitù i transformací její kvality na vy¹¹í hodnoty a¾ ve svìtelné
záøení, provázené mnoha dal¹ími fenomény vèetnì pøesunù vìdomí
do transcendentní oblasti, jak je to podrobnìji rozvedeno v tomto
spise.
Ve ètvrté kapitole autor rozvádí pùsobení správnì do praxe uvá-
dìných pouèek pùvodního i severního buddhismu (mahájány), jógy
a køes»anství a jejich kladné ovlivnìní elektromagnetického pole na
biologických membránách.
Modi kací jógického sebepozorování, zbaveného citových vztahù
k sobì i ke svìtu, dospìl autor k poznání ¾ivotní síly. Ve fyziologick
ém smyslu ji lze poznat jako projevy membránového napìtí
¾ivých bunìk tìla a jejich ultrastruktur. Fyziologickou zplodinou
tìchto membránových autonomních procesù, provázejících metabolizov
ání ¾ivin, je teplo.
V psychologickém smyslu se projevuje jako v¹estrannì popudový
èinitel; jeho sídlo v atavistické pøirozenosti je zakódováno v genetic-
8
kém materiálu bunìk, který tvoøí hlavnì kyselina deoxyribonukleová
v chromatinové síti bunìèných jader. Jógické manipulaèní mo¾nosti
s ¾ivotní silou jsou velmi zajímavì podány ve tøetí kapitole tohoto
spisu.
Biologické vìdy nepou¾ívají tohoto globálního názvu, ale jen
sledují jednotlivé energie v jejich projevech a vlivu na organismus,
jeho¾ orgány udr¾ují ve vzájemné ¾ivotaschopné harmonické
souhøe.
Závìrem lze tedy struènì shrnout: k rozøe¹ení velmi slo¾ité ¾ivotn
í problematiky èlovìka je tøeba vìnovat pozornost nejen biologick
ým, biochemickým a biofyzikálním dìjùm a mo¾nostem jejich
vyu¾ití v bì¾ném ¾ivotì, ale také bioelektrickým a bioelektromagnetick
ým napìtím podmínìným tìmito biochemickými procesy na
bunìèných membránách. Tyto procesy je mo¾no snadno ovlivòovat
jednak kvalitou my¹lenek, pøedstav, poci»ování a zpùsobem ¾ivota,
jednak metodickým jógickým analytickým sebepozorováním a¾ soust
øedìním dle shora uvedených pravidel, zvy¹ujícím elektromagnetick
é pole, nebo» tím se také statické energie tìla pøemìòují na
kinetické a¾ záøivé a vy¹¹í.
V této knize jsou jistì nìkteré pasá¾e velmi obtí¾né a nìkomu
se mù¾e zdát, ¾e spadají do oblasti tì¾ko pøístupných teorií a hypot
éz. Z toho dùvodu konèím tuto charakteristiku odpovìdí Kvìtoslava
Minaøíka, pronesenou paní red. L., která se ho tázala, jak
daleko pokroèila v duchovním úsilí. Jeho odpovìï znìla: þJste duchovn
ì tak daleko, jak dalece rozumíte mým spisùm.ÿ Tedy soustavn
é vlastní úsilí o duchovní dokonalost umo¾òuje pochopit, ¾e
biologické vìdy sice do podrobností sledují biologické procesy na biologick
ých membránách ¾ivých bunìk organismù, av¹ak autor této
knihy na nich dále rozvíjí velkolepé mo¾nosti praktických manipulac
í s elektrickým napìtím a elektromagnetickým polem na tìchto
biologických membránách ¾ivých bunìk pøi øe¹ení v¹ech ¾ivotních
problémù a¾ k nejvy¹¹ím dosa¾itelným kladným cílùm v knize uveden
ým.
V Brnì, v létì 1991 Doc. MUDr. Antonín Bajer
9
ÚVODEM
V lidském sna¾ení se snad nièemu tak ¹patnì nerozumí jako snah
ám mystickým. Dovedeme pochopit, proè se nìkdo sna¾í obsáhnout
u¾iteèné vìdomosti, které lidská spoleènost nahromadila a ulo-
¾ila v pouèných knihách, proè zase jiný chce vynalézt nìjaký stroj
a opìt jiný rozmno¾it svùj majetek. Urèitì v¹ak mnozí nedovedou
pochopit, proè se nìkdo namáhá proniknout do tajù mystických
nauk, nebo» se jim takové cíle z tzv. racionalistického hlediska zdají
nepochopitelné nebo chimérické.
V¹echny lidské zájmy se obvykle upínají k tomu, co mù¾e nejmarkantn
ìji ukájet tu¾by po jídle, majetku a pohodlí. Lidé, kteøí
takové zájmy nepøekonali, pokládají mystiku buï za jakousi èernou
magii, která má svému ctiteli dopomoci k zevním výhodám
a mnohem výhodnìj¹ím pozicím, ne¾ má èlovìk v¹ední; nebo se
domnívají, ¾e je mystika psychickým opiátem, který má nahradit
to, co mystikovi odepøel zevní svìt. A pøece to v¹echno není pravda,
pokud ov¹em uva¾ujeme o takových mysticích, jací do tohoto naukov
ého systému hluboko pronikli.
Pokud jde o mne, domnívám se, ¾e pùvod mystiky je v lidské
zvídavosti a v problémech, je¾ èlovìku vnukají otázku po smyslu
¾ivota, který èasto bývá zatì¾ován neøe¹itelnými zkou¹kami. Za
takových okolností by èlovìk rád buï ¾ivot pochopil, nebo rozøe¹il
jeho problémy.
Dne¹ní doba nám nabízí docela jiné øe¹ení ¾ivotních problémù
ne¾ právì pomocí mystické nauky. Nabízí nám výtì¾ky bádání v zevn
í oblasti a také mnohá rozptýlení ve volném èase, získaném díky
technické vyspìlosti nynìj¹ích generací. A ten, kdo pokládá zevní
zatí¾ení za podstatný ¾ivotní problém, tuto nabídku pøijímá a tím
doèasnì zahlazuje nespokojenost. Její pøíèiny v¹ak tkví hloubìji
ne¾ v zevních omezeních.
V dávných dobách technika nemohla èlovìku nabídnout tolik
jako dnes, proto na¹i pøedkové cítili ¾ivotní problematiku mnohem
10
naléhavìji. Ideál zevní volnosti, dobré nálady a bezstarostnosti nemohli
posouvat do budoucnosti je¹tì víc obohacené pøemírou strojù
na jedné stranì a vymo¾enostmi, které by mìly chránit tìlo pøed
nemocemi na druhé stranì. Proto tehdy hledali cíl mnohem realisti
ètìj¹í, èlovìku bli¾¹í a dostupnìj¹í, cíl mystický.
Zaèalo to asi otázkou, která ani dnes nepøestává být aktuální:
kdo jsem a co jsem, ¾e moje osoba a subjektivní pocity mohou
být ovlivnìny okolnostmi? Tato otázka urèila smìr a povahu hled
ání, z kterého kdysi vznikla mystika a mnohem pozdìji psychologie.
Dcera mystiky, toti¾ psychologie, v¹ak mystiku pøíli¹ nemiluje.
Zhlédla se ve vìdách, které se pøedev¹ím opírají o statistiku. Proto
èasto pouze porovnává a dobøe nebo ménì dobøe vyhodnocuje zji¹-
tìná fakta; z toho posléze vyvodí, co je èlovìk, jeho etika, estetika
a jiné charakteristické projevy jedincù, dotýkající se ¾ivota celé
lidské spoleènosti.
Tento postup v¹ak èlovìku nepomù¾e pøeklenout nesmírnou
propast mezi jeho obvyklými du¹evními stavy, které v nìm snad
vzbuzuje prostøedí, a ideálem nezkalitelného pocitu ¹tìstí, které
vyplývá pouze z psychického opro¹tìní ode v¹ech nemìøitelných,
neva¾itelných, a proto empiricky nezjistitelných vlivù. To subjektu
vnuká nedùvìru v psychologii, která se sna¾í vytvoøit duchovní kadlub,
jím¾ by ka¾dého jedince mìøila a upravovala. Èlovìk { jedinec
se tedy vzpírá. Tím psychologii nutí, aby uznávala mnoho typù; ale
¾ádný z nich nakonec nelze vtìsnat do zcela vyhovující, v¹eobecnì
platné matematické nebo biologické formule.
Snad je dobøe, ¾e se to psychologii nedaøí. Kdyby se jí to poda
øilo, nutila by jedince odchylné od jejího ideálního typu, aby se
pøizpùsobili stanovené normì. Tím by byl jak èlovìk, tak i ¾ivot
uniformován a byl by vytvoøen pøedpoklad pro nekompromisní reforma
èní tlaky tìch, kdo trpí choutkami podrobovat si celý svìt
a¾ do krajnosti. Tak pøes snahy psychologie a pøípadnì i rùzných
ideologií stanovit ideální lidský typ zùstávají lidé v tomto ohledu
celkem svobodní. Proto v¹ak mohou být i více vystaveni subjektivn
ím problémùm, pro jejich¾ øe¹ení vznikají v¹echny lozo cké,
vìdní a technické obory. Na periferii tìchto vìdních oborù existuje
11
dnes mystika a èeká, a¾ se tu a tam nìjaký jedinec prodere labyrintem
mysticismù a pozná, ¾e mystika je vlastnì praktická psychologie;
nezabývá se statistikou biologických jevù, nýbr¾ zasahuje do
psychické mechaniky a z toho pak tì¾í mnoho dobrého.
Ano! Mystika, kterou nacházíme za ve¹kerými mysticismy, je
také vìda. Je v¹ak zamìøena k psychické mechanice, její¾ zákony
odhaluje pøísnì logickými a metodickými postupy, a tak lidi pou-
èuje, jakým zpùsobemmají ovlivòovat svùj vlastní vnitøní ¾ivot.
Toto tvrzení se jistì mnohým lidem bude zdát naprosto nové,
alespoò vzhledem k jejich pøedstavám o mystice jako o nauce bez
systému, který by odpovídal dne¹ním vìdeckým názorùm a postup
ùm. Ale pøedstavy o nièem nerozhodují. To se ujasní tehdy, kdy¾
nìkdo naukový systém studuje ne podle toho, jak se jeví jeho domn
ìlí pøedstavitelé nebo jak jej vysvìtlují rùzné ismy, nýbr¾ podle
obsahu a úèinkù nauky.
S ohledem na rùzné pøedstavitele mystické nauky na jedné
stranì a na její skuteèný obsah na druhé stranì { seznámil jsem se
s ním pøi zoufalém úsilí svrhnout se sebe bøemeno tísnící mì nevì-
domosti, prorá¾ející øadou otázek, na nì¾ mi nikdo nedával odpov
ìdi { jsem se odhodlal formulovat v této knize mystický naukový
systém a vèlenit jej do známých vìdních oborù v samostatném pojet
í, jím¾ se spojuje teoretická biologie a fyzika.
Nebudu tedy mluvit o nábo¾enských nebo teologických konstrukc
ích a aplikovat je na pocitové pochody nìkterých mystikù;
u nich se tyto pochody mohou dostavovat proto, ¾e nepochopili
úsilí, je¾ se má projevovat v zásadním potlaèování v¹ech du¹evn
ích vznìtù. Budu mluvit o fyzikálních jevech v bytí, mìnìných
psychickými pracovními postupy. Tím se ètenáø dostane k docela
jiným perspektivám a bude zále¾et pouze na nìm, zda se mu podaøí
zaujmout k vlastní osobì potøebné stanovisko. Musí toti¾ uvá¾it,
¾e zamítnutí teologického názoru na svìt a ¾ivot a z toho vyplý-
vající ateismus, který obvykle pøekøtíváme na objektivismus, vede
právì k nutnosti vysvìtlit v¹echny biologické jevy z docela jiné
perspektivy; toho se v tomto spisu dr¾ím s ohledem na skuteènost
a pravdu.
12
V oèích empirické vìdy je èlovìk souborem procesù a reakcí, za
nimi¾ nelze najít ¾ádného vnitøního èlovìka, který by tyto procesy
a reakce øídil a poøádal. Z toho vznikl názor, jako by èlovìk byl
mechanickou soustavou, pracující spontánnì se zvlá¹tním zøetelem
na jisté orgány a jejich funkce. Takový názor vyhovuje tìm, kdo
nechtìjí být poplatni Bohu, aby mohli neomezenì slou¾it svým sklon
ùm a touhám. Ale i kdy¾ se bytí opravdu a do v¹ech dùsledkù vysv
ìtluje jako procesy, pøesto se ti, kdo vypovìdìli poplatnost Bohu,
najednou hlásí k individualitì a tím i k hierarchickému uspoøádání
vesmíru.
Proè nejsme dùslední? Proè neodhazujeme své bytí na smeti¹tì
bezcenného materiálu i tehdy, kdy¾ je k nìmu pøimícháno jáství?
Ano! Jáství je i pro zatvrzelé materialisty mysteriem, pøed ním¾ se
v¾dy zastaví. Nechtìjí je nechat zaniknout, proto¾e v tom vidí své
znièení, znièení nìèeho, co jim je ze v¹eho nejdra¾¹í.
Pøi zkoumání ¾ivota nám nic nesmí být dost svaté, abychom
se na to nepodívali prostým lidským, ale dobøe analyzujícím zrakem.
To také byla deviza, ji¾ jsem si podr¾el na cestì jógy. Proto
se mi bytí rozpadlo v procesy, jejich¾ charakteristika a struktura
je v mých oèích urèována celkovou psychickou aktivitou bytosti
jako¾to celku.
Dnes z toho skládám úèty v podobì tohoto spisku. Souèasnì
pøipomínám: nejdu v nièích ¹lépìjích. Pou¾ívám volnì poznatkù
vìdy tam, kde nábo¾enství vidìlo pouze nedotknutelné mysterie,
a naproti tomu mystiku tam, kde vìda vyhra¾uje v¹echno mechanice.
Jde tedy o prostøedky ji¾ pou¾ité, ov¹em z novìj¹ího zorného
úhlu. A úèel toho v¹eho?
®ivotní problematika hledá øe¹ení. A já se domnívám, ¾e
mystika, která jde ruku v ruce s vìdou, pøiná¹í øe¹ení nejlep¹í.
Mystika toti¾ pøedstavuje pozitivní psychologii, jí¾ vìda dává øád
a logiku. Kromì toho vìda doposud nedovede do psychického dìní
zasahovat tak jako mystika, opírající se o poznání kvalit v jejich
psychologických úèincích a vztazích. Co tedy zbývá, ne¾ aby se
èlovìk stal bytostí, v ní¾ se sluèuje mystický a vìdecký duch? Ale
neboj se, ètenáøi! Nebudu mluvit o mysteriích. Budu mluvit pouze
13
o zákonech duchovního vývoje a navíc pøitom uká¾i, jakým zpù-
sobem se do tìchto zákonù mù¾e zasahovat. Budu se tím ov¹em
li¹it od psychologù, kteøí snad psychické dìje dovedou dobøe pozorovat,
ale nechtìjí nebo nedovedou je ovlivòovat, rezignujíce nad
vrozeným stavem.
Tím, ¾e uká¾i, jak zasahovat do zákonù vytváøených psychick
ými napìtími, jimi¾ se øídí ¾ivot, bych si pøál dát lidem nìco
nového, co snad dosud neznají; prostì nìco víc, ne¾ jim mohou dát
psychologické uèebnice, opírající se o závìry zalo¾ené na vìdeckých
statistikách. A proto¾e opírám v¹echno o fyzikální zákony, nemusí
se nikdo bát, ¾e upadne do oslabující povìreènosti. Ostatnì pøedpokl
ádám, ¾e novodobý ¾ivotní názor ka¾dého jedince dostateènì
chrání pøed zavádìjícími bludy. I kdy¾ snad vìøíme v Boha, pøece
jsme pøesvìdèeni, ¾e ¾ivot je mechanika; mù¾eme se tedy domnívat,
¾e se její kola neznesvìtí, kdy¾ mezi nì sáhneme fyzikální rukou.
A nevìøí-li nìkdo vùbec v Boha, pak ho ji¾ nic nezdr¾uje, aby zasáhl
do ¾ivotních pochodù k svému vlastnímu dobru.
O vlastním dobru má ov¹em ka¾dý jedinec osobitou pøedstavu.
Elementární typ je hledá v nìèem zcela jiném ne¾ bytost duchovnì
pokroèilá, která ji¾ poznala a zakusila, ¾e pøemíra zevních vìcí, uká-
jejících smyslové chtíèe, strasti neodstraòuje. Ale ani duchovnì pokro
èilá bytost nemusí vìdìt, co pøispívá k jejímu vlastnímu dobru.
Takové bytosti chci øíci, ¾e k nìmu pøispívá buï zøeknutí se svìta,
nebo pøekonávání a vyluèování samovolného vyhraòování psychick
ých sil pøedstavami o já a moje. Zøeknutí se v¹ak zdá být nábo-
¾enstvím, a proto se mù¾e jevit jako nepøijatelné. Úsilí o eliminaci
samovolného vyhraòování psychických momentù v¹ak tuto vadu
nemá. Je to práce s du¹evními napìtími a stavy, èili s tím, co
pøi materialistickém smý¹lení chápeme jako hmotné emanace, poznamenan
é vy¹¹í organizací. Proto se nemusíme nièeho bát. Jsme
nabádáni pouze k tomu, abychom nahrazovali stav stavem, takov
ým, jaký je mo¾no rozumovì hodnotit jako energii pùsobivou proti
stavùm nechtìným; tím se dostáváme k fyzice uplatòované v biologick
é oblasti, resp. k biofyzice.
Biofyzikální názor na ¾ivot je mo¾no hledat ji¾ v dávných do-
14
bách. Dospìli k nìmu jóginové, kteøí velmi peèlivì analyzovali
vlastní tìlo, bytí a procesy v nich se odehrávající. Analyzovali
je bez ustálených pøedsudkù, ¾e v nich objeví fluidickou náplò,
kterou v bytostech vymìòuje Bùh proto, ¾e si ho èlovìk naklonil,
nebo ji nevymìòuje, proto¾e si ho nenaklonil. Tento postoj vedl
jóginy k poznání, ¾e bytí je pouze souhrn procesù zde harmonick
ých, proto¾e du¹evní vzdutí nebo vlnìní nenará¾í na pøeká¾ky,
jinde odbojných, proto¾e toto vlnìní na pøeká¾ky nará¾í. Jeliko¾
v¹ak poznali, ¾e tyto procesy mají undulaèní charakter, jeho¾ frekvence
je dána zase jenom vlnìním, které je v¹ak uvìdomovacími
akty, dospìli k závìru, ¾e øe¹ení spoèívá výhradnì ve vlastní moci
lidských bytostí.
Jestli¾e pøi snaze ovlivòovat procesy v bytí nará¾íme na urèité
potí¾e, je to jen proto, ¾e jsme se a¾ dosud nenauèili zasahovat do
takøka mechanického vzdouvání nitra, které se projevuje zèásti na
úrovni uvìdomìní, zèásti pod touto úrovní. Tyto potí¾e v¹ak nejsou
nepøekonatelné. Zde se docela dobøe uplatòuje systematické usmìr-
òování pozornosti, jejím¾ prostøednictvím si mù¾eme mechanické
vzdouvání nitra podrobit; kdy¾ si je podrobíme, získáme fyzikáln
ího èinitele, kterého lze pou¾ít k bombardování bytostné struktury
v psychickém i fyziologickém smyslu.
Tímto bombardováním se statické uspoøádání struktury bytí
mù¾e zmìnit tak, ¾e vlastní bytost jóginova zaène pùsobit na jeho
vìdomí jako kvantum energií poutaných k sobì pouze podmínìnì,
co¾ koneènì vede k pøedpokladu, ¾e byla objevena cesta rozpu¹-
tìní nebo rozpadnutí tohoto svazku. V rozpu¹tìní tohoto svazku se
objevuje skuteèné, to je fyzikálnì vìcné uvolnìní sebeuvìdomìní,
které je tísnìno gravitaèním polem bytí, které¾to pole bytí skuteènì
obsahuje.
Toto je skuteènost, kterou má tato kniha na zøeteli. Nechce
ètenáøe zatì¾ovat naukovým systémem, opøeným o mentální konstrukce,
jaké nìkterým lidem z urèitých dùvodù vyhovují. Pøedpokl
ádá, ¾e kdy¾ takováto konstrukce náhodou vystihne skuteènost
a pravdu, jde v¾dy pouze o skuteènost a pravdu místní, doèasnou,
pøesnì vymezenou.
15
Domnívám se, ¾e se dne¹ní lidé ji¾ naba¾ili toho, aby stále obraceli
svùj zájem k vyhranìným skuteènostem smyslového svìta. Jinak
by nevysílali ¹íp, kterým je fyzika, daleko dopøedu, tam, kde
je vlastnì hranice skuteèností a absolutna, to je a¾ k mezi, za ní¾
ji¾ není nic jiného ne¾ nediferencovaný stav, jsoucno v pùvodní
podobì.
Tato hranice je místem, které jógini ji¾ dávno zkusmo poznali,
proto¾e le¾í na cestì stupòujícího se a zdokonalujícího se odosobòov
ání. Vzhledem k tomu ji jóginové poznávají bezprostøednì, zatím
co se fyzika musí pøít o to, zda této hranici její charakteristika
pøíslu¹í èi nikoli. A¾ dobøe pozná, ¾e jí pøíslu¹í, sejde se tam se stopami
jóginù, kteøí k ní dospìli de facto, to je celou bytostí, a kteøí
ji dokonce pøekroèili ke svému nièím neporu¹itelnému blahu. Pouze
malá odchylka zùstane mezi jógickou a fyzikální cestou nav¾dy.
Jóginové nevtìsnávali a nikdy nevtìsnají zku¹enostní postupy
krokùm se podobající do matematických nebo jiných vìdeckých
formulí. Ale to není jejich nedostatek. Právì proto, ¾e je nevtìsn
ávají, pøekraèují kdesi v psychické sféøe existující Heisenbergùv
þprincip neurèitostiÿ jako¾to oblast zvratu, tak¾e dosáhnou toho,
co se jeví jako oblast evidentního uvìdomování se v jiných dimenz
ích, ne¾ které jsou urèeny fyzickým bytostem s jejich obvyklým
psychickým vybavením. Ale toto právì je úèel ve¹kerého úsilí vìdy
i nauk. Z ka¾dého úsilí se musí posléze tì¾it. A pak ji¾ vzniká
otázka: bude vìda na rozdíl od jóginù tì¾it z bádání pouze hrozbu
v¹eobecné zkázy?
Pøejme si, aby vytì¾ila jen dobro jako jóginové, kteøí ji¾ uti-
¹ili funkci vìdomí a¾ k jeho promìnì ve v¹evìdomí { tím zru¹ili
moc èasu a prostoru, tak¾e pøestoupili do jiných dimenzí. Z oblasti
tohoto stavu nám posílají pozdravy nasycené tichým pøáním,
abychom i my mohli být úèastni toho, co oni pro¾ívají, ne¾ se rozplynou
ve vesmíru jako¾to absolutnu.
Toto jejich pøání je i mým pøáním. Nech» je dobrou pøedzvìstí,
¾e hledající lidé dospìjí a¾ tam, kde se jim tato nauka uká¾e jako
oblast zku¹enosti a pravdy.
Kvìtoslav Minaøík
16
Kapitola I
O KVALITÁCH A PERSONIFIKACÍCH
Pøi oceòování mystického úsilí bývá ten, kdo se opírá o neosvícený
rozum a sám v mystice nikdy nepracoval, svádìn k pøesvìdèení, ¾e
mystické zku¹enosti senzitivù mystického typu jsou jen halucinace.
Není to správný úsudek, proto¾e se neopírá o poznání psychického
ovlivòování èlovìka v celém jeho rozsahu. Pùsobení jakýchkoli kvalit,
od smysly vnímaných jevù a¾ po pøedstavy, mù¾e být zesilováno
nebo zintenzivnìno jak prostøednictvím mentálního vztahu pøímo
k tìmto kvalitám, tak i jen k pøedstavám, které tyto kvality vyvol
ávají nebo jsou jejich symbolem. Kvalita pocitù je toti¾ v pøímé
souvislosti s øadou pøedstav urèitého charakteru a pocity zase pù-
sobí na rozvoj kvality pøedstav.
Praktické mystice nejde o nic jiného ne¾ o vztahy mezi pøedstavami
a kvalitami. To mystika bere vá¾nì v úvahu ve snaze pomoci
èlovìku, který hledá dokonalé vnitøní uspokojení. Tak dalece ov¹em
povrchní pozorovatel psychologické zákonitosti nezkoumá, a proto
velmi snadno dospívá k závìru, ¾e v¹echny operace s pøedstavami
jsou pro subjekt bez významu s výjimkou psychotikù. U nich jde
ov¹em o vliv pøedstav ve ¹patném smyslu. Pak se bere na pomoc
medicína, která témìø øemeslnì hledá pøíèinu mocného vlivu sil duchovn
í povahy na psychotiky v poru¹ené rovnováze funkcí mozkové
kory a posléze z toho vìt¹inou vyvozuje, ¾e nejen oèividná chorobnost,
nýbr¾ i mystické zá¾itky jsou vyvolávány vadnými chemick
ými procesy v mozku.
Tento hrubý materialistický názor na psychické a psychologické
dìje v oblasti vnímání lidských bytostí sice vystihuje jeden aspekt
v souhøe psychologických jevù, ale ze ¹ir¹ího hlediska je to veliký
omyl, který se vloudil do zkoumání lidské psýchy a prostøedkù
tuto psýchu harmonizujících nebo její harmonii ru¹ících. Pøikládá
absolutní význam fyzickým stavùm, a proto nebere v úvahu, ¾e
17
v degeneraèním procesu jsou vadné chemické procesy v organismu
pøinejmen¹ím ekvivalentní vlivu psychického postoje èlovìka ke
svìtu i k sobì samému.
Mluvím o hledisku, které je samozøejmì v psychologickém
ohledu vy¹¹í a nesleduje vìdu, která jde za èlovìkem a¾ do psychopatologick
é propasti, kde psychický rozvrat bývá skuteènì dokumentov
án chemickými disfunkcemi v mozku. V takovém pøípadì
jsou hrubé zákroky do psychické èinnosti mozku opodstatnìny.
Mystika v¹ak nás chce orientovat na psychickém rozcestí, kde se
závadám mù¾e pøedejít, proto¾e mají pouze funkèní charakter na
úrovni mentální. Na tomto rozcestí se mù¾e èlovìk zachránit pøed
ka¾dým du¹evním zlem mentálními operacemi s kvalitami, jejich¾
vliv na psýchu se mù¾e zvy¹ovat stejnì jejich pochopením jako operacemi
s vhodnými pøedstavami.
Pochopit význam vlivu kvalit v pravém psychologickém smyslu
mù¾e v¹ak jen èlovìk, který je schopen identi kovat i nejjemnìj¹í
du¹evní stavy a vznìty svého bytí, které tak mocnì ovlivòují pocitov
ý ¾ivot ka¾dého individua. Obecnì se ov¹em lidé v tìchto vì-
cech nevyznají a mìli by pøijmout výtku, ¾e psychickým problé-
mùm nerozumìjí. Proto chtìjí-li poznat zákony ¾ivota a pro¾ívání,
mají se opøít o poznatky a o metodiku tìch, kdo zkoumají psýchu
mysticky { a dovedou se nále¾itì pozorovat.
Psychologicky správná výchova lidí, vyvinutá mystikou, byla
podlo¾ena poznáním a zku¹enostmi mystikù, schopných sebe dokonale
pozorovat a ochotných pomoci v¹em trpícím lidem k jejich
nejvy¹¹ímu dobru. A jestli¾e tito mystikové nevytvoøili nìco na
zpùsob dne¹ního vìdeckého systému pro zkoumání psychologické
zákonitosti mystických operativních postupù, neznamená to je¹tì,
¾e nepostupovali dost vìdecky nebo tak postupovat nedovedli.
Nesmíme zapomínat, ¾e návody na operativní mystické postupy
vznikly v dávných dobách, kdy se myslilo jinak a kdy vìda v dne¹-
ním smyslu neexistovala. Laické názory na nì nakupily mnoho dohad
ù a chybných pojetí, proto dnes { kdo jedná neodpovìdnì {
mluví v souvislosti s mystikou pouze o chimérách a fantaziích lidí
du¹evnì vykolejených.
18
Nech» v¹ak je názor dne¹ní psychologie na lidskou psýchu jaký-
koli, pøece je skuteèností, ¾e její primární ovlivòování je nehmatné
a projevuje se tu v podobì vzniku urèitého souboru pøedstav, tu
zase jako soubor du¹evních stavù, jejich¾ tzv. biochemický podklad
uniká technickým pozorovacím mo¾nostem. To vìdí mystikov
é, kteøí svùj du¹evní a intelektuální vývoj zalo¾ili na peèlivé
analýze du¹evních stavù svého vlastního bytí i na operacích s nimi.
Vìdí také, ¾e zesilování vlivu kvalit na subjekt je zalo¾eno buï na
mentálních vztazích k tìmto kvalitám pøímo (to je na základì jejich
pochopení), nebo pomocí pøedstav.
V mystice se stejnì jako v nábo¾enství mluví o Bohu jako o nejvy
¹¹ím cíli duchovních snah. To je velmi zøejmé a prùhledné. Ménì
zøejmé a prùhledné je to, ¾e se Bùh v ¾ivotì mystika mù¾e projevit
buï jako kvalita, nebo jako bytost, jí¾ mystikové v¾dy pøipisují
nejvy¹¹í morální hodnoty.
Z povrchního hlediska tzv. racionalistù se zdá být velmi zá-
va¾né, zda se èlovìk zabývá kvalitami, nebo pøedstavami. Pøedpokl
ádají toti¾, ¾e kvality mohou je¹tì symbolizovat skuteènost,
kde¾to pøedstavy pouze blud, jestli¾e ov¹em nevystihují pøímo skute
ènost.
Mystika, jako¾to pozitivní psychologie, zde rozdíl nevidí. Zaj
ímá se o ovlivnìní, která èlovìk vyvolává svými mentálními vztahy
k vìcem. Potom pozitivní pomìr k Bohu jako k pøedstavì obdaøené
nejvy¹¹ími morálními kvalitami vyvolává nejlep¹í ovlivnìní; naopak
pozitivní pomìr mysli k pøedstavì, ¾e ¾ivotní dìje a projevy jsou
èistì mechanické, vyvolává ovlivnìní, které èlovìka olupuje o vy¹¹í
morální hodnoty a dokonce ho strhává do propasti du¹evní i duchovn
í bídy.
Spor o to, zda mystika pøispívá k rozvoji bludù tím, ¾e svým
stoupencùm pøedkládá jako skuteènost existenci Boha, a vìda naproti
tomu k rozvoji osvícení, kdy¾ lidi pouèuje o existenci bezduch
é zákonitosti v pøírodì, je výrazem naprostého neporozumìní
psychické zákonitosti. Právì tato zákonitost podmiòuje vznik psychick
é slabosti, která vytváøí v¹echno, co mù¾eme zji¹»ovat jako nevyhnutelnou
osudovost v¹ech pozemských tvorù. V tìchto osudech
19
je ov¹em v¾dy rozhodující hlavnì to, jak èlovìka ovlivòuje þná-
bo¾enský bludÿ, pøedpokládající Boha bdícího nade v¹ím stvoøen
ím jako¾to strá¾ce zákona a spravedlnosti nebo zase þosvícenské
porozumìníÿ, které se a¾ pøíli¹ zøejmì opírá o elementární citové
sklony, degradující celou pøírodu na cosi v¹estrannì vyu¾itelného.
Z toho se { ov¹em jen doèasnì { vyjímá èlovìk, symbolizující ji¾
jen degenerující du¹i, a to i tehdy, kdy¾ je¹tì vlastní nepatrný zbytek
jakýchsi morálních hodnot. A¾ pro þosvícenskéÿ nazírání ztratí
morální hodnoty v¹echnu cenu, stane se i èlovìk pøedmìtem, jeho
¾ hodnota se bude mìøit tím, jak dalece je ho mo¾no vyu¾ít
k ob¹»astnìní druhých v rámci zvrhlého pohledu na morálku a ¾ivot.
Je mo¾né, ¾e ji¾ tomu tak mezi lidmi je.
Kolik to mravních zábran mìl èlovìk skuteènì vìøící v Boha
ve své touze naprosto a zcela bezcitnì vyu¾ít v¹e, co nebylo jím
samým! A jaká to nemorální bezuzdnost þosvíceného èlovìkaÿ,
který dospívá a¾ na okraj mravního srázu následkem þpoznáníÿ, ¾e
v¹echno bytí jsou pouze jevy s chemickým pozadím! Není takové
þosvíceníÿ pøedzvìstí zkázy lidského rodu?
Nestì¾ujme si v¹ak na skuteènost. Ka¾dý jedinec, který se domn
ívá, ¾e dosáhl nejvy¹¹ího stupnì þosvícenstvíÿ, proto¾e si je
v souladu s poznáním vìdy dobøe vìdom toho, ¾e v¹echno bytí
je pouze regál funkcí, si pøece vá¾í sebe natolik, ¾e by za sebe dok
ázal obìtovat celý svìt. Dùvìøujme v¹ak také, ¾e mu zde bude
pøipomenuto, aby ostatní lidi pøestal pokládat za þchemické procesy
ÿ a naopak zaèal vìøit, ¾e v¹ichni ostatní tvorové mají také touhu
po ¾ivotì, a aby se následkem toho sna¾il mravnì se pozvednout
a zu¹lechtit.
Vzhledem k tomu musíme odmítat v¹echna vìdecká fakta, která
nedoká¾í empiricky poznat a vyhodnotit význam citu, mravnosti
a v¹ech ostatních duchovních hodnot tvorù; tyto hodnoty pøece
mù¾e i du¹evnì nejvyprahlej¹í vìdec poznat jako reality svého
druhu.
Takováto fakta pøispívají k jednostrannému pokroku, kterým
se pøipravuje mravní zkáza. Dokud pro nás ka¾dý èlovìk mìl du¹i,
nad jejím¾ blahem bdìl sám Pán Bùh, neodva¾ovali jsme se mu
20
spáchat to, co mu mù¾eme udìlat jako nádobì ¾ijící následkem
chemických procesù, které se v ní odehrávají. Zde toti¾ odpadají
morální zábrany, které lidem ukládaly omezení ve zlu.
Poznání kvalit ukládá povinnost odhalovat i jejich morální vý-
znam. Kdy¾ víme, ¾e uèení o tomto významu není objektivnì pøesv
ìdèující, musíme mluvit o Bohu jako¾to vládci nade v¹emi ¾ivými
tvory. Pøedstava Boha, který je vybaven nejvy¹¹ími mravními a du-
¹evními hodnotami, je ltr, který jedinì mù¾e paralyzovat znièující
sílu pravého poznání. Nakonec, kdy¾ je poznání cezením zbaveno
jedovatého ostnu a jsou získány pouze vysoké mravní kvality, bude
poznání také pøijato, ale nikoli ji¾ k mravní a fyzické zkáze. To
proto, ¾e si na umravnìlé jednání èlovìk zvykne a nebude schopen
ubli¾ovat, i kdy¾ bude vìdìt, ¾e ¾ivot je pouze chemický proces
jistého druhu.
Chemické procesy, vytváøející a udr¾ující biologické faktory,
toti¾ lidi a jiné tvory, jsou v lidské oblasti spojeny se sebeuvì-
domìním; to skuteènost z èlovìka dìlá cítícího tvora. Jeho cítìní
podmiòuje vznik mravních mìøítek a tím i problematiku þnevìdeck
ýchÿ názorù, které se týkají hledaného východiska pro sebeuvì-
domìní. Tuto problematiku se sice vìda sna¾í odstranit poukazem
na to, ¾e v¹echno, kromì þsebecítìníÿ, je produktem ¾ití, ale to
je pouze tøpytivá fasáda zakrývající subjektivní skuteènosti, které
respektují i ti, kdo takovou teorii uvedli na scénu. To znamená, ¾e
i nejobjektivnìj¹í pozorovatel ¾ivotních dìjù bývá pøesvìdèen, ¾e
subjektivní bytostné stavy jsou mnohem vy¹¹í skuteènost ne¾ ¾ivotn
í dìj, jeho¾ podklad chápe jako výhradnì biochemický.
Tím se ov¹em dospívá ke zvráceným názorùm: tzv. objektivní
pozorovatelé ¾ivota si sebe nade v¹echno vá¾í a pøitom jsou pøece
jen schopni spatøovat v jiném tvoru soubor, jeho¾ ¾ivotnost je ur-
èena pouze chemickými reakcemi.
Nábo¾enství si je ve své vlastní nejhlub¹í podstatì vìdomo nebezpe
èí, které vzniká z tzv. objektivního názoru na skuteènost,
ji¾ oznaèujeme jako ¾ivot. Proto se nesna¾í èlovìka nebo tvory
þvìdecky identi kovatÿ. Pøihlí¾í k tomu, ¾e ka¾dý tvor je obda-
øen cítìním, které samo urèuje názor na východiska podmínìná
21
sebeuvìdomováním. Av¹ak ti, kdo nábo¾enskou ideu realizovali, vytvo
øili jednak vìdomì, jednak neuvìdomìle vìdní obor, který má
na zøeteli principiální podmínky tìchto východisek.
Pøi stanovení tìchto východisek se nehledí na evidentní smyslov
é skuteènosti, které jsou v dosahu lidí, opírajících se o smyslové
postøehy neupravené ¾ádným psychickým úsilím, nýbr¾ na skuteè-
nosti vyplývající ze zákona o zachování energie. Vibrace, vyvolaná
du¹evním napìtím a ¾ivotním úsilím, zùstává zachována asi tak
jako energie pohánìjící kámen v letu prostorem, kdy¾ ji¾ opustil
ruku, která jím hodila. A jako letící kámen smìøuje k urèitému
místu dopadu, tak také energie vibrací pøedurèují východisko ka¾-
dému svazku sil, vytvoøenému ulpíváním svazku, jeho¾ pravým
podkladem je sebeuvìdomování ve formì jáství.
Sledujeme-li èlovìka jako typ podrobující se ryze svìtským
vnitøním impulsùm, zjistíme pouze to, ¾e jeho sebeuvìdomìní ve
formì já je pro nìho stì¾ejní psychickou skuteèností. V¹echny du-
¹evní projevy jeho bytí se dìjí se zøetelem na toto jáství a výsledkem
toho je chtíè, nejvýraznìj¹í to projev bytostného ¾ivota.
Nábo¾en¹tí myslitelé a praktikové spatøovali v chtíèích nejvìt¹í
nebezpeèí jak objektivnì, to je pro vnìj¹í ¾ivot, tak i subjektivnì,
to je s ohledem na východiska ¾ivotních energií, poutaných za ¾ivota
tìlem. Proto nabízeli ideálnìj¹í opory pro pozornost a funkce
sebeuvìdomování a { zde hledejme pùvod Boha, který je vlastnì
obraznou personi kací nejvy¹¹í fyzikální kvality vesmíru.
Pravý vìdec opravdu ve vesmíru nenajde nic jiného ne¾ kvality,
které mají vibraèní povahu, projevující se buï jako elektøina,
nebo jako magnetismus. Tím se vìda dostává k fyzikální podstat
ì jevù, do jejich¾ stavby se tì¾ko vniká následkem existence
spektra. Spektrum nám toti¾ dovede skrýt celé oktávy skuteè-
ností, tak¾e se ji¾ mù¾eme pouze dohadovat o tom, zda za èervenou
nebo alovou èarou existuje jen vlnìní, nebo i jevy. Nesm
íme zapomínat, ¾e evidence hmotných jevù se zakládá právì
jen na evidenci výseku ze spektra a ¾e hmota je z ryze fyzikáln
ího hlediska pouhou neskuteèností. Aby v¹ak bylo jasno: toto fyzik
ální hledisko si osvojili i dávní zøeci, kteøí roz¹íøili svou vlastní
22
postøehovou základnu stupòováním analyzujícího pozorování pomoc
í soustøedìní.
I dne¹ní lidé mohou stejným zpùsobem jako oni roz¹íøit svou
postøehovou základnu. Kdy¾ se jim to podaøí, budou moci zji¹»ovat,
¾e hmota je z absolutního hlediska, osvojeného dostateènì vystup-
òovaným analyzujícím pozorováním, jen duchovitý útvar, astrální
cár, a fascinuje jevy, které sama vytvoøila, pouze díky tomu, ¾e
si nechaly své zøení upravit jí samou. Mohou zji¹»ovat, ¾e hmotné
jevy, i kdy¾ mají povahu ¾ivotních existencí, jsou vybaveny pouze
materiály, s nimi¾ tato hmota disponuje, a ¾e proto musí nutnì
trpìt subjektivismem, dokud své postøehování metodickým stup-
òováním analyzujícího pozorování neosvobodí.
Z nejvy¹¹í postøehové základny je tedy hmota pøelud. Ale tím
se toto postøehování nevyèerpává. Pøeludy toti¾ existují v prostøedí
nebo v prostoru a to samo mù¾e myslícímu èlovìku napovìdìt, ¾e
se bytosti, která se na tuto základnu dostala svým postøehováním,
otevírají nové obzory. Mohu hned øíci, ¾e z této základny, která
je vibraèním kvantem a spadá do úseku spektra, se ji¾ tyto pøeludy
nejeví jen jako energie ve statickém nebo kinetickém stavu;
jeví se jako jevy, nalézající si pro sebe dal¹í prostøedí, které mù¾e
absolutno vytváøet stejnì snadno, jako vytvoøilo fyzikální oblast
hmoty.
V józe nebo mystice, pokud ov¹em nepøihlí¾ejí jen k teologick
ým konstrukcím, ale ke skuteènosti, jde pøedev¹ím o to, aby
východisko bytostných energií bylo v þoblasti nejvy¹¹ích kvalit
ÿ, symbolicky u Boha. To v¹ak zále¾í na tzv. vysokých zøetel
ích, relativnì pøevládajících nad zøeteli nízkými, s jakými se
mù¾eme setkat u lidí zcela orientovaných do svìta. Náplò vì-
domí je zøejmì jiná, kdy¾ je èlovìk orientován do svìta, a zase
jiná, kdy¾ je orientován do oblasti ideálních pøedstav a vy¹¹ích
idejí, a opìt jiná, kdy¾ je orientován do oblasti vyvstávající pøed
lidským uvìdomováním, které bylo zmìnìno následkem trvalého
upoutání vìdomé pozornosti na stavy nièící determinující èinnost
pøirozeného nebo prostého uvìdomování. Èlovìk orientovaný do
svìta je vìdomím upoután jenom na stínové obrazy produkované
23
reakcemi vìdomí na hmotu; v koneèné fázi se takový èlovìk ocitá
v bezcílné temnotì, vyvstávající v zorném poli jeho stupidního
ducha.
Èlovìk, orientovaný do oblasti ideálních pøedstav a vy¹¹ích
idejí, upadá vìdomím do stavu tvùrèí obrazotvornosti; jeho vý-
chodisko { zejména kdy¾ pøevaha jeho dojmù má pùvod v my¹lení
a konání v dobru { je v oblasti tìchto pøedstav, je¾ jsou pro nìho
vnìj¹í skuteèností. Kdy¾ se jeho vìdomí nepohybuje v pøedstavách,
je v oblasti ¹»astných nebo i bla¾ených pocitù.
Pozoruje-li nìkdo své nitro a zároveò zabraòuje tomu, aby
niterné stavy mohly atakovat jeho vìdomí k jakékoli zmìnì, obr
á¾ející se v ukvapených závìrech o èemkoli, rozkmitá elektromagnetick
ý potenciál svého bytí s tendencí k nediferencované oblasti
nebo lépe k absolutnu. Za tìchto okolností je východiskem ¾ivotn
ích energií jeho bytí v samém absolutnu, èili jeho východisko je
vùbec nejvy¹¹í.
Vzhledem k tomu, co jsme právì øekli, mù¾eme pova¾ovat za
zlomyslný omyl ka¾dé uèení, které se odva¾uje pøisuzovat objektivitu
pouze vyslovenì þpøírodovìdeckýmÿ zøetelùm. Víme toti¾,
¾e þpøírodovìdeckéÿ názory na ¾ivot, které mají vést bytosti k pocit
ùm ¹tìstí, hrubì ztroskotávají vedle mnohem prost¹ích názorù,
které vedou ke zøeknutí se svìta. A pro èlovìka, který neprohlédl
logické souvislosti mezi zøeknutím se svìta a pocity ¹tìstí na jedné
stranì a lpìním na svìtì a nespokojeností na stranì druhé, mù¾e
být neøe¹itelným problémem, proè tyto souvislosti existují.
Øekl jsem nìco o souvislosti mezi zøeknutím se svìta a pocity
¹tìstí. To vede k otázce, zda je mo¾né zøíci se svìta pouze se zøetelem
na úplné vyprázdnìní mysli a vìdomí, nebo i se zøetelem na
nìco ideálního.
V¹echno zále¾í na zalo¾ení a dispozicích èlovìka. Odvrácení vì-
domí od svìta mù¾e nìkterého èlovìka dovést k ochromení energie
a výkonnosti. Za takových okolností je tøeba svìtskou náplò vìdomí
vytlaèit náplní ideální a to má být doèasnou pomocí tomu, kdo je
spoután svìtem do té míry, ¾e nemù¾e být výkonný bez vnìj¹ích
popudù.
24
Co zále¾í na tom, ¾e touto ideální náplní bude smy¹lená personi
kace nejvy¹¹í kvality, toti¾ Bùh. Úèel spoèívá v tom, jak bude
èlovìk ovlivòován náplní svého vìdomí. Ani nejvìt¹í a nejvy¹¹í racionalismus
nemù¾e ze svìta pro individuum dobýt nic víc ne¾ pøedstavy
o svìtì. Ano! Jako¾to bytosti èerpáme z okolního svìta pouze
duchovité pùsobení prostøednictvím pøedstav, které máme o okoln
ím svìtì. Proto nezále¾í na tom, zda na¹ím okolním svìtem jsou
hmotné jevy nebo pouze pøedstavy; zále¾í spí¹ na tom, co o tomto
svém okolním svìtì soudíme.
Odmítne-li èlovìk pøesvìdèení, ¾e svìt hmotných jevù v nìm
mù¾e vzbuzovat dojmy a stavy neutì¹ené, je to jistì subjektivní
názor a hodnocení okolních jevù. Ke ¹kodì mu to je jen tehdy, kdy¾
se utápí v nelogických my¹lenkových a obrazových asociacích. Kdy¾
se zøíká svìta proto, aby jeho pùsobením nebyl vyru¹ován a puzen
ku chtìní, které vlastnì nemù¾e být nikdy ukojeno, a kdy¾ pro
uskuteènìní tohoto zøeknutí rozvá¾nì obrátí pozornost do svìta
zcela ideálního, pak nepracuje ke své ¹kodì, nýbr¾ jen ke svému
u¾itku.
Tato relativní hodnota zevního svìta vzhledem k subjektu dokazuje,
¾e pøíli¹ nezále¾í na tom, zda v¹echno bereme v úvahu z hlediska
tzv. objektivní skuteènosti nebo jen z hlediska ideálního vlivu
u¹lechtilých pøedstav. Význam svìta pro subjekt je v jeho pùsobení
a to je umo¾nìno pouze jejich vzájemným pomìrem. To znamená,
¾e kladný pomìr subjektu ke svìtu skuteèností nebo pøedstav v¾dy
vyvolává urèité stavy vìdomí, pocitù a mysli; èili jak ten, tak i onen
svìt se mù¾e v du¹evní oblasti èlovìka odrazit pouze prostøednictv
ím elektromagnetického pùsobení, které je pro subjekt pravou
duchovní potravou.
Mýlíme se, pøedpokládáme-li, ¾e pravý racionalismus odvrací
pozornost ode v¹ech abstrakt a obrací ji pouze do svìta hmotn
ých jevù. Pravý racionalismus musí brát v úvahu i to, jak oblast
abstraktních nebo konkrétních jevù ovlivòuje èlovìka, a dokonce
i hodnotit tyto vlivy z hlediska spoleèensko-morálního.
Ovlivnìní, pocházející ze svìtských zøetelù, nejsou pøíznivá;
obracení pozornosti ke konkrétním jevùm zpùsobuje, ¾e jsme
25
schopni vidìt pouze masku ducha, èili tvar, na nìj¾ se ov¹em dovedeme
dívat jen z hlediska úèelnosti pro subjekt. Kdy¾ se èlovìk
takto na svìt dívá dlouho, du¹evnì degeneruje, jak jen mù¾e degenerovat
ten, kdo pole svého vlastního prùzkumu omezil na svìt post
øehnutelných jevù. A to je jediný pravý materialismus, jeho¾ vyznava
èi se zdají být v¹ichni lidé Okcidentu. Nevìdí toti¾, ¾e v¹echno
vìdecké poznání, pochází od lidí, kteøí se pøednì dovedli vyprostit
ze sítì pravého materialismu a potom se nauèili dovozovat ze
skuteèností, ¾e v¹echno je projevem sil a napìtí, které¾to faktory
nakonec poznali jako pravou podstatu jevù.
Fyzikální prùzkum skuteènosti v¹ak dosud nedospìl a¾ na nejzaz
¹í hranici kvalit toho, co mù¾eme vidìt jako soubor hmotných
jevù. A¾ na ni dospìje, stanou se z fyzikù psychologové, kteøí pochop
í svìt ne jako soubor jevù úèelných pro pøedstavy o pohodlném
¾ivotì lidí, nýbr¾ jako soubor podmínìných skuteèností, které v¾dy
trpí krizí bytí a tím dokumentují, ¾e univerzálním problémem je
najít východisko právì z této krize.
Nechává-li se tedy problém krize bytí nevyøe¹en a výzkum je
zamìøen jen na dal¹í hromadìní þvìcí denní potøebyÿ nebo potøeb
vùbec, nevede k dobrým výsledkùm. Problémy ¾ivota jsou toti¾
problémy vnitøní a nikoli vnìj¹í. Bylo by tedy úèelnìj¹í zkoumat
svìt a pravou povahu jevù jen s tím cílem, aby se poznala jejich
pravá podstata, která je kvalitativnì shodná s absolutnem, a z tohoto
poznatku vyvodit, ¾e ka¾dý èlovìk mù¾e uskuteènit nejvy¹¹í
¹tìstí pouze resorpcí svého sebeuvìdomìní v toto absolutno.
Bì¾nì myslící a usuzující lidé se této resorpce dìsí jako úmysln
ého sebeznièení, k nìmu¾ tíhnou nenormální lidé. Nedovedou si
toti¾ domyslit, ¾e se znièení sebe samých také nevyhnou. Proto odsouvaj
í problém bytí ve smyslu þnekoneèného èasuÿ (nebo pouze
èasu) jako problém, na nìj¾ nestaèí, a èekají na znièení svého bytí
v celkové rezignaci nebo k nìmu spìjí v bláhovém úsilí vtisknout
mu jiný ráz snahami pøetváøet svìt tak, aby jim slou¾il.
Resorpce v absolutno se v¹ak nepodobá zmatenému pøemý¹-
lení zoufalce na bøehu øeky, ne¾ do ní skoèí. Znamená metodick
é úsilí o þzjednobodovìníÿ uvìdomování, které je mo¾né jen
26
za pøedpokladu, ¾e funkce my¹lení pøijme tendenci centripetální.
Tato èinnost je podmínìna pozorováním, které roz¹iøuje postøehy
èlovìka, týkající se pravé povahy skuteènosti. Resorpce sama pak
v praxi znamená øadu pocitových pochodù rozru¹ujících dojem, ¾e
my, jako¾to mo¾nost uvìdomující se v jáství, jsme odkázáni pouze
na vlastní bytost nebo bytí. Naopak uvìdomìní nebo sebeuvìdom
ìní se zaène roz¹iøovat a zaène obsahovat i okolní svìt, tak¾e
nakonec jeho nositel mù¾e zvolat, ¾e on je v¹ím, co je.
Ne ka¾dý èlovìk je v¹ak schopen øe¹it problém ¾ivota a bytí
právì tímto zpùsobem. Proto jsou i jiné cesty, z nich¾ jedna kategorie
znamená vytváøení pomìru k vnìj¹ím kvalitám psychického
charakteru. Pøitom nezále¾í na tom, zda se tento pomìr tvoøí ke
kvalitám fyzikálním nebo personi kovaným. Kdo chápe, ¾e absolutno
jako¾to vnìj¹í skuteènost obsahuje prvky, umo¾òující èlovìku,
aby se rozepjal v pocitech pravé volnosti, ten je na cestì k její realizaci
stejnì, a» chápe absolutno jako oblast kvalit, jako kdy¾ je
chápe jako Boha. Bùh je proto úèelnou personi kovanou kvalitou,
ovlivòující èlovìka velmi pøíznivì, jestli¾e k nìmu má pomìr vnitøní
a nikoli spekulativní.
Nezále¾í tedy na tom, zda vy¹¹í kvality èi síly nebo napìtí vytv
áøejí personi kace lidským oèím neviditelné nebo je vùbec nevytv
áøejí, nýbr¾ na tom, mohou-li tyto personi kace ovlivnit lidské
bytosti nebo nemohou. V ka¾dém pøípadì, jak jsem ji¾ døíve øekl,
tyto personi kace èlovìka ovlivòují, jako ho ovlivòuje pøíroda, která
je pro subjekt také pouhou pøedstavou nebo faktorem vyvolávají-
cím urèité dojmy.
Smíme-li v¹ak sdílet postøehy touto kázní prohloubené a zdokonalen
é s lidmi, kteøí nezostøili postøehovou sílu metodickou du¹evní
kázní, pak mù¾eme øíci, ¾e ka¾dá kvalita vytváøí personi kace ve
sféøe jejich vlastního vidma sobì tak vzdálené, ¾e jedny druhým
jsou vlastnì abstraktní. Jako dùkaz by mohla slou¾it skuteènost,
¾e kvality jsou vlastnì rozdílným skupenstvím vibraèních sil uzav
øených do jistých celkù, je¾ jsou pro nì samé reálné, proti skupenstv
ím jiným, které jsou pro nì fyzikálními jevy. Lidé napø. vìdí, ¾e
existují síly, ale pouze jako faktory fyzikální, nikdy v¹ak jako oblast
27
jevù uzavøených do jiných sfér, kde se vùèi sobì samým mohou jevit
jako¾to empirické jevy a reality.
Jóginové dovedou soubor kvalit univerza rozèlenit na základì
pozorování vlastních bytostí na celky korespondující:
1. s hmotou,
2. s citem,
3. s rozumem,
4. s vìdomím.
Proti tomu buddhové (nikoli buddhisté) je dovedou dál èlenit
na základì rozlièných stavù vìdomí, které ukazují na to, ¾e i stavy
vìdomí vytváøejí vibraèní celky; a tyto celky, nejsou-li si právì cizí
podle þfyzickéhoÿ uzpùsobení, jsou si jistì cizí v pro¾itcích. Tím
jsou vytváøeny skupiny organismù, které jsou v oblasti vizuální
sobì tak vzdálené, ¾e jedny druhým unikají ze zorného pole.
Jógické psychické úsilí v¹ak uzpùsobuje zírání k tomu, aby èlov
ìku tyto oblasti ze zorného pole neunikaly a aby mu je¹tì nav
íc ukázaly podstatné okolnosti vibraèní interference, která vytv
áøí nám tak dobøe známé jevy v na¹í pøírodì. Hmota se pak
jeví jako dlouhovlnná vibrace energetických kategorií a kvant, vytv
áøejících v zorném poli dobøe postøehující bytosti stíny, které se
smyslùm hmotných tìl projevují jako skuteènosti reálného svìta.
Naproti tomu cit se jeví jako svazek vibrací, aktivizující hmotná
tìla. Nejsou-li tyto vibrace poutány na hmotná tìla, ale jsou to faktory
kosmické, vykazují bouølivé procesy, odrá¾ející se v rychlém
pøetváøení podoby jevù, které samy vytvoøily, a nyní pøedstupují
pøed zraky bystrého pozorovatele jako evidentní skuteènosti své
vlastní sféry. Je dokonce mo¾no øíci, ¾e vibraèní charakter energetick
ých celkù citové oblasti ¾ivých tvorù je shodný s vibraèním
charakterem hmoty, èím¾ se také vysvìtluje, proè i hmotnými tìly
obdaøení tvorové mohou mít pøedstavy.
Tím je øeèeno, ¾e pøedstavy jsou utkány z látky, ji¾ známe jako
vitální sílu, která mù¾e být pou¾ita vùlí a vìdomím k mysteriozn
ím jevùm. A proto¾e charakter pøedstav je velmi rozdílný a shoduje
se s du¹evním naladìním èlovìka, hledá se celá oblast mystick
ých zájmù právì na tomto poli; lidé toti¾ nedovedou domyslit
28
a¾ do konce v¹echny skuteènosti týkající se pøedstav. V¹eobecnì
se lidé domnívají, ¾e mystický svìt má své místo právì ve sféøe
pøedstav, které z pravého racionálního hlediska mohou být v¾dy
jen abstraktní, i kdy¾ jsou nìkdy záøivé a podobné spekulativním
pøedstavám o bozích.
S problémy mystiky se v¹ak nelze tak snadno vypoøádat. Její
hodnota spoèívá v metodickém stupòování a roz¹iøování postøehové
síly, která umo¾òuje poznat skuteènosti v jejich pravém, to je fyzik
álním smyslu. Proto se pøenos uvìdomování do oblasti bezdìèných
pøedstav a jejich asociací pova¾uje za dùkaz zvlá¹tnosti charakteru
tìch, kdo se nìkdy vìdomì odklánìjí od svìta hmotných skuteè-
ností a sna¾í se holdovat stavùm, pocházejícím z citového rozvln
ìní. To ov¹em není mystika, nýbr¾ pouze dokonalej¹í oddávání se
psychické pasivitì.
Nezdá se mi v¹ak nutné pøít se o názor na mystiku, do ní¾ neinformovan
í lidé zahrnují ka¾dou psychickou zvlá¹tnost a odchylku
od elementárního názoru na svìt. Proto se vracím k objasòování
toho, co roz¹iøuje svìt pravého mystika na více dimenzí, neunikají-
cích jeho postøehovým schopnostem.
Mluvil jsem o oblasti dotýkající se èlovìka na citové úrovni.
Tím se v¹ak nevyèerpává celý vibraèní rozsah, který pùsobí na vì-
domí jógina. Je zde dále þoblast rozumuÿ. Jeho sféra se jóginovi
jeví z vibraèního hlediska jako sektor krat¹ích vln nebo kmitù, pù-
sobících na zírání z kvalitativního hlediska jako svìtlo. Se zøetelem
na to se rozum nejeví jako þfunkce vý¹e organizované hmotyÿ, toti¾
mozku, nýbr¾ jako jeden druh elektromagnetického pole, které se
v oblasti organismù mù¾e jevit jako dobrá poøádající funkce. V absolutnu
se rozum jeví jako sektor krat¹ích vln nebo vibrací èi dokonce
jako stav urèitého napìtí, které té¾ utváøí oblast jevù nám
vizuálnì vzdálených, kde¾to sobì samým reálných. A jeliko¾ se vibrace
sféry rozumu jeví jóginovu zírání jako svìtlo, ví, nemù¾e-li to
pøímo postøehnout, ¾e sféra rozumu je v pøeneseném smyslu sférou
skuteèností bo¾ských, proto¾e svìtelných nebo záøivých.
Vìdomí mù¾e být identi kováno jako oblast vibraèní rovnováhy
s napìtím o malé fyzicky úèinné síle ve sféøe hmoty a jevù. Mù¾e
29
se také pøirovnat k urèitému potenciálu statické elektøiny a tato
jeho povaha je pøíèinou toho, ¾e lze vjemy registrovat jako uvìdomov
ání si nìèeho. Ale uvìdomìní je funkcí vìdomí. Je to vybíjení
statické elektrické energie; napìtí samo se chová jako faktor zrcadl
ící v¹echno, co nám vykouzlila interference elektøiny kinetické.
I kdy¾ má vìdomí tento charakter, pøece je mù¾e dobøe identi
kovat jógin, který centripetálními akcemi mentálu vytvoøil pozorovac
í faktor odli¹ující vibrace od klidu. Pak mù¾e postøehovat,
¾e univerzální dìní se odehrává v prostøedí odli¹ném od v¹eho, co
má povahu dìní; mù¾e dokonce zji¹»ovat, ¾e i pole je nìèím, a tím
nìèím je právì vìdomí.
Se zøetelem na to je prostor pouze konvenèní skuteènost; univerzum
se v¹emi svými znaky tvoøení a dìní dává vznik mírám
pouze tím, ¾e v nìm napìtí vytváøí ohniska oznaèitelná za skuteè-
nosti. Bez tìchto ohnisek není prostoru, nýbr¾ jsou jen momenty,
které nám imponují pouze tehdy, kdy¾ se nás dotýkají.
Kdy¾ v¹ak jógin prohloubí postøehovací schopnost do té míry,
¾e nevnímá jen oblasti urèitých vibraèních rozsahù, nýbr¾ i þpole
ÿ, kde tyto rozsahy vznikly, nepøestává být je¹tì þmomentemÿ.
Proto pro nìho dosud existují délky a ¹íøky a tím i kvality, z nich¾
ta nejvy¹¹í je mu vìdomím. A jeliko¾ je ze svého momentálního
stavu mù¾e poznávat jako kvalitu oznaèitelnou jménem þpoleÿ,
nachází v oblasti univerzálního tvoøení v¹echny základní faktory
jsoucnosti.
Tím ov¹em není øeèeno, ¾e nejvy¹¹í kvalita vesmíru, toti¾ vì-
domí, která je spí¹e þpolemÿ ne¾ dìním, nemá té¾ charakter þoblasti
ÿ. Je to v¹ak oblast, kterou jógin nachází kdesi na þdruhé stranìÿ
bytí a dìní a tím dospívá k poznání, ¾e absorpce krize, kterou
nazýváme bytím, v oblasti klidu, která vykazuje stav rovnováhy
v napìtí, je umo¾nìna toliko potlaèením uvìdomování, èím¾ se uvì-
domování stává opìt vìdomím.
Nás v¹ak zatím tento technický problém jógy nezajímá. Proto
se vrátíme k momentu, který vzniká poznáním vìdomí jako¾to kvality.
V tomto smyslu je vìdomí také oblast; její jevy jsou v¹ak ji¾
jinak organizované ne¾ jevy oblasti hmotné a citové a té¾ jinak ne¾
30
jevy oblasti rozumové { jsou tím, co my dovedeme charakterizovat
jenom jako vlastnosti. Vzhledem k tomu jeví univerzum povahu
prostøedí, kde existují rùzné vibraèní stavy a tím i oblasti jevù,
které prostý èlovìk mù¾e bez omylu rozèleòovat na nebe, zemi,
pekla a jiné oblasti reálného pro¾ívání reálných bytostí nebo jevù.
Je tedy otázka, zda se èlovìk mýlí, kdy¾ svùj ¾ivot ovlivòuje
pøedstavami o skuteènosti buï tzv. pravé nebo jen pomyslné. Skute
ènost sama je v¾dy pouhé relativum a my o ní víme jen to, co
se o ní domý¹líme. Selhávají vìdecké i lozo cké dùkazy a nám
nezbývá ne¾ ji hodnotit z hlediska jejího pùsobení jako¾to na¹í
pøedstavy. Je otázka, kdy svìtu mravnì víc ublí¾íme: kdy¾ skuteè-
nost zidealizujeme, èili z prostého hlediska rozèleníme na hierarchii
svìtù a bytostí, jim¾ vládne sám Bùh? Nebo kdy¾ ji budeme pova-
¾ovat za bezduché projevy pøírodních sil? Tìch se sna¾íme vyu¾ít
k problematickému prospìchu, který vidíme v citových útìchách
¾ádostivé du¹e. Ostatnì mù¾eme pova¾ovat za dìtinství, kdy¾ nì-
kdo redukuje v¹echno dìní ve vesmíru na ne¾ivotnou mechaniku,
z ní¾ vyjímá sám sebe a hodnotí se jako jediná skuteènost, jí¾ musí
v¹echno slou¾it. Toto dìtinství není jen nerozumné, nýbr¾ také zlé.
Vede k neúctì individua k celku; takový èlovìk ví, ¾e v¹echno je
ne¾ivotná mechanika, z ní¾ musí tì¾it, proto¾e on sám sebe za mechaniku
nepova¾uje. Je to nedùslednost v názoru na svìt. I kdy¾
je svìt èirý mechanismus, pøece se jím necítí ten, kdo takto na
svìt takto nazírá. Proto se stává dravcem mezi dravci, kteøí mají
obdobný ¾ivotní názor.
A» mechanický, nebo hierarchický názor na svìt musí platit
v¹eobecnì. Je-li celý svìt mechanismem bez du¹e, jsme jím i my,
a proto nemáme právo chovat se jako jeho páni. A cítíme-li se
¾ivotaplnými individui, pak musíme pøiznat tuto vlastnost v¹emu,
co ¾ije, roste a reaguje na vnìj¹í prostøedí. V¾dy» právì tìmito
reakcemi dokazuje, ¾e ¾ije pocitovì jako my, kteøí svému poci»ování
pøímo holdujeme a tím podáváme dùkaz, ¾e se za ryze mechanický
jev nepova¾ujeme.
Øekl jsem v¹ak døíve, ¾e buddhové na rozdíl od jóginù rozèleòují
soubor kvalit univerza, které jsou ¾ivotním prostøedím rozlièných
31
jevù, na stavy vìdomí. Dospìli k tomu tím, ¾e analyzovali jeho
stavy, které se v¾dy pojí na urèitá pocitová hnutí. Bystrý pozorovatel
je mù¾e poznávat jako svazky nebo asociace aktivizující
vìdomí jen urèitých skupin bytostí. Jinými slovy to znamená, ¾e
bytosti na ka¾dé z rozlièných úrovní mohou být dále rozdìleny do
skupin pøibli¾nì stejného poci»ování. To je sbli¾uje nebo odcizuje
do té míry, ¾e si vnitønì buï rozumìjí, èili nále¾ejí do té¾e sféry
pocitového ¾ití, nebo nerozumìjí, a pak patøí do sfér od urèité sféry
odli¹ných. To je ov¹em jen duchovní dìlení, ale je pøedzvìstí jejich
rozdílné budoucí objektivace jako¾to východiska energie jejich bytí,
to je budoucí inkarnace.
Mù¾eme tedy pøedpokládat, ¾e v univerzu ka¾dý druh pøibli¾nì
stejných pocitù vytváøí sféry obývané jistými druhy bytostí, které
jsou podle toho i fyzicky organizovány. Tato organizace bytí je
ovlivnìna kvalitou pocitù, které jsou zase jiným druhem energetick
ého faktoru, odstupòovaného délkami vln nebo vibrací kvalit
jejich tìl.
V bì¾ném pojetí jsou pocity zajisté pouze funkcí organismu,
fenoménem hmatu, ale to je pouze jedna fáze kvantitativního projevu
této formy ¾ivotní energie. Kvalita pocitù, zakládající se na
kvantu energie, se mù¾e mìnit, jakmile èlovìk du¹evní silou (vùlí)
vytváøí napìtí proti tìlu pomocí usmìròované pozornosti. þDlouhovlnn
áÿ vibrace, znaèící poci»ování, se v tom pøípadì promìòuje
ve vibraci a napìtí mìnící strukturu bytí. To znamená, ¾e zvnitø-
nìní, jeho¾ podkladem je zru¹ení bì¾ného poci»ování napìtím vùle
usmìròující energii bytí proti tìlu, zmìní stav pocitù do té míry, ¾e
pøestávají být výrazným fenoménem hmatu zprostøedkujícím smyslov
é pro¾ívání. Stávají se prostou vibrací, její¾ svìtelný charakter
je urèen krátkostí vibraèních kmitù souvisejících pøímo s napìtím,
které bylo vyvoláno pozorováním sebe nebo zájmem o sebe jako
o centrální skuteènost v¹ech jevù.
Kdy¾ tedy byl poci»ování vtisknut charakter vibrace místo
hmatu, dostane se bytost þna cestyÿ strukturálních promìn.
Tyto promìny v¹ak nebývají plynulé, nýbr¾ etapové; etapy tu
pak pøedstavují sféry s jejich charakteristickými znaky, toti¾
32
personi kacemi. To znamená, ¾e zvratové momenty ve strukturáln
ích promìnách vytváøejí sféry a buddhové je mohou s velmi dobr
ým svìdomím, ¾e mluví pravdu, oznaèit za svìty rùzných druhù
bytostí, které v celkovém spektru mohou být mnohé mnohým cizí,
neviditelné nebo duchovní.
To ov¹em neznamená, ¾e oznaèení þreálnéÿ a þabstraktníÿ,
resp. þskuteènéÿ a þduchovníÿ, musí mít pouze ten význam, který
jsme zvyklí mu pøipisovat. Svìty, oznaèované za duchovní, jsou
abstraktní jen ze zorného pole smyslù asi tak jako paprsky za èervenou
nebo alovou èarou. Jinak je jejich podklad solidnì vibraèní,
ale jen ve vlastní oktávì.
Vzhledem k tomu, ¾e celkový vibraèní rozsah úèinných energi
í vytváøí etapy a tím i sféry, mù¾eme i v pomìru k abstraktním
svazkùm nebo existencím hledat podkladové vztahy a oznaèit proto
viditelné i neviditelné jevy za koreláty. { V¹echno je ve vztahu. To
proto, ¾e existence jevù se zakládá na vibraèních nebo vizuálních
faktorech, èili na jedné jediné energetické bázi. Jenom skladba materi
álu, který nám slou¾í jako základna postøehování, zpùsobuje, ¾e
musíme skuteènost rozkládat na konkrétní a abstraktní jevy, aèkoli
jejich kvalitativní kontinuita není nikdy poru¹ena.
Kdy¾ tedy buddhové prohlédají povahu skuteènosti, nacházejí
ji rozèlenìnu jen na základì subjektivního napìtí a vibrací jejích
jevù; tyto subjektivní stavy jevù mohou podle poznání buddhù
v¹echno objektivní nazírání omezovat a tím tyto jevy vzájemnì
odcizovat. Ale toto vzájemné odcizování mezi jevy neru¹í jejich
vzájemné strukturální vztahy. Buddhové zji¹»ují, ¾e stoupání elektromagnetick
ého potenciálu bytí a zkracování vibraèního rozsahu
pøizpùsobenými du¹evními vztahy vede k jakémusi vetkávání bytost
í jednoho øádu do øádu druhého. A proto¾e je toto vetkávání
zalo¾eno na zákonitosti o napìtí, poznávají to, co se nazývá karma,
zákon o zachování napìtí urèité povahy.
Odcizování jevù jednoho vizuálního rozsahu od druhého buddhov
é uznávají jako konvenèní zále¾itost bytostí, které se nesna¾í
prohlédat stvoøení z nad-subjektivního stanoviska. A souèasnì je to
i pøíèina, proè se mluví jednou o sférách, které se jindy identi kují
33
jenom jako stavy vìdomí. Ostatnì stavy vìdomí jsou zrcadlením
skuteèností v subjektu a resorpèní schopnosti jógou ¹kolených lidí
umo¾òují poznat tyto vztahy mezi stavy vìdomí a skuteènostmi.
A kdy¾ jógou ¹kolený èlovìk dovede zcela uvolnit potenciál pou¾í-
vaný k uvìdomování, stává se svìdkem pøetváøení materiálu tohoto
potenciálu v jevy, jejich¾ vzhled a pro¾itkové asociace a kategorie
jsou v neju¾¹ím vztahu k øadì pocitù, které toto pøetváøení prov
ázejí.
Tím jsou koneènì poznány sféry existující mimo subjekt nikoli
jen jako stavy vìdomí subjektu, nýbr¾ jako sféry rozdìlované právì
silou jistých vibrací. Pøi jejich poznávání a identi kaci se nehledí
na to, zda mají nebo nemají ¾ivou odezvu ve vìdomí bytostí, které
nedokázaly své postøehování zesílit a uèinit pronikavìj¹ím. K dù-
kazu, ¾e existují, staèí zji¹tìní, ¾e se odrá¾ejí v pocitových stavech
lidí, kteøí je vùbec nevnímají, ale pocity na nì reagují.
Nesmíme být malicherní. Co zále¾í na tom, zda se vibraèní
svazky pro subjekt manifestují jenom jako reflexní proces v èlovìku
pohotovém projevit toto ovlivnìní nìjakým èinem, èi jako pøemíra
pro¾itkových pochodù, nebo jako ztváròující se skuteènosti? ®ijeme
ve svìtì, o nìm¾ víme, ¾e je svìtem skuteèností, pouze na základì
dohody, ji¾ jsme uzavøeli se sebou samými. Nevíme v¹ak, zda z absolutn
ího hlediska tento svìt nejsou kvanta nezformované energie,
jakési netvárné svazky, které se co chvíli rozplývají v nicotì. Vesmír
je toti¾ kejklíø, který sám sebe atakuje vysíláním nebo vytváøením
energetických kvant, ale pak mu ji¾ nezále¾í na tom, za co ta kvanta
sama sebe pova¾ují.
Jsme energetická kvanta, která se usnesla na tom, ¾e v¹e, co
má takový vibraèní rozsah, ¾e se to mù¾e jevit jako konkrétní
nìco v na¹em smyslovém poli, pova¾ujeme za skuteènost. V¹echno
ostatní, co jsme dosud neobjevili jako fyzikální skuteènost, pova¾ujeme
za neskuteènost. To v¹ak je stanovisko, které buddhové museli
nutnì opustit. Právì proto, ¾e zjistili existenci vibraèních svazkù
nebo rozsahù, stanovili jako postulát, ¾e þpoleÿ, jím¾ je vesmírný
prostor, dovede vytváøet rozsahy a svazky od sebe velmi odli¹né,
a pøece v¹echny pro sebe samy skuteèné, i kdy¾ jsou jinými svazky
a rozsahy pova¾ovány za abstrakci.
34
Èlenìní stavù vìdomí a s nimi korespondujících sfér v kosmu na
vertikální ose odpovídá jak mikrokosmu vzhledem k jeho vìdomí,
tak i samým kvalitám. Psychické sebepozorování vede toti¾ k pozn
ání, ¾e nejustrnulej¹í vibrace mají sídlo v nohách, jejich¾ funkce
nepøispívají prvotnì k udr¾ování ¾ivota poznamenaného sebeuvì-
domováním. Ale kdy¾ obrátíme pozornost ke spodní èásti trupu,
objevujeme ji¾ úèinné ¾ivotní energie, atakující sebeuvìdomování,
aby se podrobovalo smyslu hmatu nebo citu, jeho¾ hlavním projevem
je zachování existence sebe nebo rodu. Proto je to místo nejni
¾¹í formy vìdomí, které obstarává funkce ¾ivotních sil a projevù
a které nemá znaky denního vìdomí. ®ivotní energii tohoto centra
bytí mù¾eme proto øadit do elementární fáze ¾ivotnosti a tím
také do fyzikální oblasti nízkého kmitoètu úèinných elektrovitáln
ích sil.
V prsou, kde je sídlo vy¹¹ích citù a pocitù, najdeme korespondence
se sférami svìtelnìj¹ími. Jsou zalo¾eny na vibracích, jejich¾
intenzita nebo vlnová délka je pøibli¾uje na¹í zji¹»ovací schopnosti,
která obvykle mù¾e ideální citové pohnutky evidovat, kde¾to pudov
é podnìty pouze akceptovat. A proto¾e se v této oblasti uplat-
òuje síla zøetelù, rozèleòují se její formace na ni¾¹í, které spadají
do obzorového pole na¹ich smyslù, a vy¹¹í, které mù¾eme pozná-
vat { pokud jsme nezostøili schopnost smyslového vnímání { pouze
jako pøíjemná citová pohnutí. To znamená, ¾e právì v prsou najdeme
naladìní analogické stavùm nebo vibracím tìch sfér, jejich¾
podno¾í je ná¹ smyslový svìt a dále svìty dosa¾itelné zvý¹enou du-
¹evní silou, nebo té¾ fyzikálním prùzkumem.
Hlava je v¹ak na rozdíl od v¹ech ni¾¹ích partií tìla oblastí èinnosti
a formací nadfyzických. Je èástí tìla, která koresponduje s neutv
áøenými vesmírnými silami, s oblastí napìtí, které nevytváøí
svazky zjistitelné fyzikálními pomùckami pro mìøení a vá¾ení. Odpov
ídá tedy prostoru, v nìm¾ existuje potenciál, který mù¾e dát
vznik faktorùm fyzikálnì zjistitelným.
Tyto korespondence vedou k vertikálnímu rozèlenìní fyzikáln
ích jevù stejnì jako korespondence kvalitativní, kde také klademe
krat¹í a prud¹í vlny a kmity vý¹e ne¾ vlny a kmity del¹í.
35
Toto mìøítko v¹ak v univerzu neplatí. Tam se kvality a vlnìní
prostupují a stejnì tak se prostupují rozlièné sféry, které té¾ existuj
í na vibraèním podkladì. Je to jako kruhy v kruzích. O jejich
spoleèné základnì se dá soudit pouze ze styèných bodù. Jsou-li pozorov
ány, ukazují na to, ¾e kvalita mù¾e podmínìnì pøecházet v jinou
kvalitu a tím teprve vytvoøit velkolepý fyzikální svìt. V nìm
neexistují ji¾ pouze jevy, nýbr¾ i síly jako¾to faktory umo¾òující
pøestupovat ze sféry do sféry a tím poznat v¹echen svìt tak, jak
jej poznávají jóginové, kteøí schopnost vnímání zostøili natolik, ¾e
dosáhli tzv. prozøení.
Rozdìlování vesmírných skuteèností na kvality a personi kace
je pouze koncepcí pro subjekt, jemu¾ se v¾dy zevní svìt rozpadá
v diferencované a nediferencované jevy. Z absolutního hlediska je
vesmír projevených skuteèností oblast pøeskupujících se nábojov
ých nebo vibraèních svazkù, k nim¾ ov¹em dochází v þpoliÿ, které
se mù¾e identi kovat jenom jako základna, jí¾ pøíslu¹í název univerzum.
Tato stroze vìdecká charakteristika vesmírného pole a dìní pro
subjekt ov¹em nemìní nic na tom, ¾e vibraèní svazky mohou na
nìho pùsobit jako personi kace, proto¾e i vìdecká fakta jsou vztahov
ána k determinující èinnosti lidských smyslù. Av¹ak ty svazky,
které pro nás znamenají pouze beztvárnou skuteènost, mohou pro
smysly jinak ji¾ uzpùsobené znamenat konkrétní ¾ivotnou nebo ne-
¾ivotnou formu. Kromì toho tato forma mù¾e pùsobit na subjekt
buï sympaticky, nebo nesympaticky, a tím pro nìho mù¾e vytvoøit
personi kace bo¾ské nebo nebo¾ské. Proto mystická nauka stanoví,
jaké postoje má èlovìk k svìtu zaujmout; to, zda uvidí bohy nebo
èerty, èasto závisí jen na postojích.
V tomto bodì se musí k fyzikálnímu rozboru vesmírných jevù
pøièlenit psychologie, která ji¾ pøestává urèovat, jaký mají skuteè-
nosti charakter. Místo toho zkoumá, jaký mají vliv, bez ohledu na
to, zda to jsou skuteènosti subjektivní nebo objektivní. Jenom spojen
í fyziky s psychologií mù¾e z faktické vesmírné relativity vydob
ýt konkretizující momenty nezbytné pro snesitelné ¾ití subjektu.
Ostatnì ve¹keré vìdecké úsilí proniknout k základní povaze jevù
36
také nemá jiný úèel ne¾ pomoci subjektu. Kdyby vìda opustila
hrubì mechanický názor, který jí skuteènost vnucuje, pracovala by
také k blahu bytostí jako pravá mystika, která chápe, ¾e skuteènosti
jsou pouze relativnì pùsobivé momenty duchovní povahy.
Má-li tedy èlovìk Boha, má také pùsobivého èinitele, jako kdy¾
má pouze svìt. Ale Bùh pùsobí na subjekt pøíznivì, kde¾to svìt nep
øíznivì. Bùh je toti¾ personi kovaným souborem vysokých mravn
ích kvalit, kde¾to svìt je souborem upotøebitelných vìcí. Zde, bez
ohledu na reálnou nebo racionální povahu objektù mystika a svìtsk
ého èlovìka, vzniká rùzné ovlivòování, které se posléze projevuje
ve vzájemném pomìru lidí. Proto je povinností vìdy pøipojit
k mechanice morálku, jinak bude stále pracovat k v¹eobecnému
prokletí.
37
Kapitola II
ELEKTRONICKÁ PODSTATA
MYSTICKÉHO ÚSILÍ
Du¹evní ¾ivot je stejnì jako v¹echny ostatní ¾ivotní projevy vý-
sledkem mìnícího se napìtí, které má v¾dy charakter elektromagnetick
ý. Ve výsledných projevech ¾ivota v¹ak nejeví elektrický potenci
ál bytí stejnou vý¹i, co¾ závisí na napìtí, které bytosti samy
vyvolávají svým pomìrem k sobì a k okolnímu svìtu. Bì¾ný èlovìk
pøedstavuje z hlediska elektromagnetické úèinnosti bytí s potenci-
álem velmi nepatrným; neví, ¾e se má namáhat zvy¹ovat tento
potenciál { a koneènì se ani namáhat nechce, proto¾e neví proè.
Na tuto otázku nyní nebudeme zevrubnì odpovídat a zamìøíme se
jen na skuteènosti, jaké jsou nebo jak se nám jeví.
Nezájem o to jak metodickým útlumem du¹evní èinnosti vytv
áøet napìtí za úèelem zvy¹ování pozornosti k urèité vìci vede
k takovému zpùsobu ¾ivota, kdy se èlovìk nechává aktivizovat jenom
tím, k èemu mù¾e mít ¾ivoèi¹ný vztah. To vede k nedostatku
volních podnìtù a s tím souvisí celková pasivita. Ve sféøe popudù
k èinnosti, která rozechvívá nitro a èiní organismus vodivým v elektrovit
álním smyslu, pak pasivita zachvacuje stále víc místa.
Konkrétnì to znamená, ¾e tam, kde elektrovitální potenciál
nemá urèitou vý¹i, dochází v organismu k elektrolytickému procesu
a to zase vede k degeneraci jak fyzické, tak i psychické. Z toho
vzniká problém významu obecné mravnosti a du¹evního vývoje
u veliké vìt¹iny lidstva. Tento problém se zpravidla øe¹í nepøímo,
toti¾ tím, ¾e se klade dùraz na zevní vzdìlání, které má v nejvlastn
ìj¹ím smyslu také èlovìku pomoci setøást nebo odstranit psychickou
ztrnulost a tím vlastnì zvý¹it elektrovitální potenciál vlastn
ího bytí.
Mravnì úpadková ¾ivotní lozo e v¹ak právì v tomto ohledu
pùsobí jako brzda. Zdá se, ¾e u mnohých stále vítìzí pøesvìdèení,
¾e v¹echno musí slou¾it samovolnì vyvstávajícím tzv. potøebám
38
tìla; a ty stále a stále rostou jakoby bez dùvodu, pokud je èlovìk
nelikviduje tím, ¾e je za potøeby nepokládá.
To v¹ak je jenom jeden aspekt tohoto ¾ivotního názoru, mo¾no
øíci aspekt druhoøadý. Prvoøadé je to, ¾e vede k dal¹ímu odklonu od
námahy, která nás èeká tehdy, kdy¾ chceme elektrovitální potenciál
svého bytí správným zpùsobem zvý¹it. Lidé stále více holdují du-
¹evnímu pohodlí, které nesni¾uje, nýbr¾ pøímo srá¾í elektrovitální
potenciál na¹eho bytí a¾ k nule. Na tomto stupni pøestává být èlov
ìk z hlediska správné vý¹e tohoto potenciálu èlovìkem a stává se
pouze ¾ivoèi¹ným typem.
Nerozumíme-li souvislostem mezi du¹evními stavy lidí a jejich
pozemskými osudy, èili hledíme-li na toto vyústìní ¾ivotní praxe
z prostého mravního hlediska, nemusíme v¾dy dospìt jen k pesimistick
ým závìrùm. Mù¾eme se klidnì domnívat, ¾e konce takového
¾ivotního stylu nemusí být tak zlé jako pøedzvìsti budoucího osudu
lidského rodu, a mù¾eme se pøít s tìmi, kdo se domnívají, ¾e konce
toho budou opravdu hor¹í. Proto se tomuto sporu vyhneme a budeme
si v¹ímat pouze faktù.
Kdo nedbá o stav elektrovitálního potenciálu svého bytí a zaøizuje
svùj ¾ivot na ¾ivoèi¹nì smyslových reflexech, je bytost, která
dìdiènì obdr¾ela organismus vodivý pro elektrovitální vlny, ale pou
¾ívá ho jenom jako skluzavky pro vjemy a reflexy. Tento stav znamen
á podrobení nesèetným okolnostem a s tím jsou spojeny mnohé
nepøíjemnosti.
Nepøíjemnosti jsou v¹ak èasto hnacími momenty pro øe¹ení ¾ivotn
ích problémù. Ale a» se lidé sna¾í øe¹it své ¾ivotní problémy
vztahù k zevnímu svìtu jakýmkoli zpùsobem, jóga to èiní zvy¹ov
áním elektrovitálního potenciálu vlastního bytí jógina. Jóginové
toti¾ vìdí, ¾e vrozené subjektivní poci»ování se mìní zároveò s tím,
jak se zkracuje a tím i zintenzivòuje elektrovitální vlnìní. A poznali
i to, ¾e subjektivní pocity ¹tìstí a niterného zaèlenìní do urèité sféry
je mo¾no stále povy¹ovat právì dal¹ím zkracováním a zintenzivòov
áním tohoto vlnìní. Kdy¾ se elektrovitální vlnìní stane absolutnì
krátkým, to je kmitá na ose Y s nevýrazným postupem na ose X,
pøesune se vìdomí z oblasti empirické skuteènosti do skuteènosti
39
vy¹¹í, nadsmyslové, která je pokládána za bo¾skou, andìlskou a jinou
stejnou nebo podobnou.
Z tohoto poznání pochází metodika, kterou nazýváme jóga.
Nejde v ní o nic jiného, ne¾ aby byl dostupnými prostøedky zvy¹ov
án elektromagnetický potenciál bytosti, a to jedinì za tím úèelem,
aby se statické elektrické napìtí v bytosti zmìnilo ve vibraèní nebo
kinetické. Potom se vìdomí pøesune z oblasti empirické skuteènosti
do oblasti skuteènosti nadsmyslové, kterou bychom ve spektru polo
¾ili za alovou èáru.
Pravda, toto pøesunutí vìdomí znamená únik uvìdomování
z na¹eho smyslového svìta do svìta zcela jiného a to bývá jóginùm
vytýkáno jako unikání reálnému ¾ivotu. Tato výtka v¹ak postrádá
racionální podklad, proto¾e v absolutním smyslu jde pouze o posun
vìdomí do dal¹í èásti reálného spektra. Ostatnì taková výtka bývá
podlo¾ena bezvýhradným lpìním na svìtì smyslových skuteèností
a má pouze zamaskovat bídu kritizujícího èlovìka frázemi o povinnostech
jedincù ke svìtu, o povinnostech, v nich¾ kritizující èlovìk
zpravidla hledá spí¹ potì¹ení ne¾ obìti.
Co v¹ak zále¾í na pøedstavách lidí o metodice posunu vìdomí
ve spektru za èáru, která ohranièuje oblast smyslových vjemù,
na pøedstavách, které se neopírají o zku¹enost a porozumìní.
Existuje-li na svìtì technický pokrok, vznikl také proto, ¾e se nì-
kteøí lidé uschopnili rozkmitat témìø statickou elektrickou energii
svého vlastního bytí du¹evním napìtím, usmìrnìným ov¹em proti
vnìj¹ím skuteènostem. Tato energie sama jediná umo¾òuje pronikat
skuteènost a nalézt v ní dìní, které je vìdní oblastí fyziky a jiných
oborù k ní pøièlenìných.
Ale jóginové nepokládají toto u¾ití elektro-psychologie za jedin
ì správné a racionální. Úspìchy zevní du¹evní disciplíny toti¾
neodstraòují bídu a problematiku subjektu, problémy kritických
citových stavù, které dovedou a¾ nesmyslnì komplikovat spole-
èenský ¾ivot na zemi. Proto u¾ívají této psychologie k mnohem
konkrétnìj¹ím úèelùm { k odstranìní strasti subjektu. Proto¾e
v¹ak niterná cesta k odstranìní strasti není vìdeckým odvìtv
ím, stávají se pøitom jóginové prùkopníky nového vìdního oboru,
40
který snad jednou bude uznán jako úèelný a v¹eobecnì prospì¹ný.
V jóginských výzkumech elektro-psychologického rázu se tedy
poznalo, ¾e se øe¹ení subjektivních pocitových problémù opírá
o manipulaci s elektromagnetickým bytostným potenciálem, která
je umo¾nìna napìtím vytváøeným vztahy vùle k tìlu. Tomu snad
nebude ka¾dý ètenáø dobøe rozumìt, proto¾e nebude mít zku¹enosti
z prùzkumu mentální èinnosti. Tento prùzkum je toti¾ mo¾ný pouze
za pøedpokladu, ¾e jednak tlumíme vlastní du¹evní èinnost a jednak
pozorujeme sebe sama, zejména svoje du¹evní vzdutí, vzpomínky
a vztahy, vznikající nepotlaèeným cítìním. Pøitom se ukazuje, ¾e
bytost prakticky nikdy není v klidu a ¾e snaha dospìt k tomuto
klidu vede pøes prohlubování intenzity soustøedìného pozorování
a souèasné uvolòování v¹ech samovolných du¹evních stahù (køeèí)
provázejících pozorování, resp. soustøedìní nebo soustøedìné sebepozorov
ání.
To znamená, ¾e vyvolávání napìtí pomocí vztahù vùle k tìlu
musí být spojováno s pozorováním tìla a ¾e musí být metodické
a vìdomé. Aby byly splnìny tyto podmínky, musí být kontrolováno
jak pozorování, tak i stav uvìdomování; to samo ji¾ je du¹evní
èinnost zvy¹ující elektromagnetický potenciál bytosti na vý¹i nebo
stav, v nìm¾ se stává úèinnou energií.
Jakmile se elektromagnetický potenciál bytosti zmìní v úèinnou,
to je pou¾itelnou energii, je dosa¾eno stupnì bytostného probuzen
í, kdy se ji¾ tìlo nepoci»uje jako mrtvá hmota nebo nepoddajn
ý hmotný materiál, nýbr¾ jako skupenství elektrodynamick
ých momentù. To se zase odrá¾í v lep¹ím sebepoci»ování, které
je také závislé na tom, jaké impulsy dostává vìdomí z prostøedí,
v nìm¾ je.
Pøesto v¹ak prostý pøevod materiálù, z nich¾ je slo¾eno tìlo,
ze stavu mrtvé nebo nepoddajné hmoty do stavu elektrodynamick
ých momentù, nestaèí k tomu, aby èlovìk mohl pocítit, ¾e dos
áhl stupnì, v nìm¾ nemù¾e být ovlivòován jevy okolního svìta.
Proto je tento stav odrazovým mùstkem, z nìho¾ lze dosáhnout
cíle, tj. takového pøeskupení v¹eho, co ovlivòuje poci»ování, aby
to pøestalo být vodivé pro síly, je¾ vyzaøují jevy a jimi¾ je èlovìk
41
pùsobivì ovlivòován. To znamená, ¾e spokojenost subjektu v univerz
álním smyslu je mo¾ná toliko na základì vnitøního pøeskupení
psychicko-fyzikálních slo¾ek. Teprve za tohoto pøedpokladu je sil
ám vnìj¹ího svìta znemo¾nìno pou¾ít slo¾ek bytí jako vodivého
materiálu k tomu, aby pøe¹ly do vìdomí. To v¹ak je stav, kterého
nelze dosáhnout ani nejvy¹¹ím vypìtím energií, s ním¾ se setkáváme
u nìkterých svìtsky orientovaných lidí s pozitivním temperamentem.
U nich zùstává organismus vodivý pro síly vnìj¹ího svìta tím,
¾e jejich zájem zùstává upjat do svìta, v nìm¾ nacházejí mnoho
zajímavých a poutajících momentù.
Kdy¾ tedy jógin chce svou bytost psychicko-fyzikálnì pøepodstatnit,
musí opustit obvyklou cestu ¾ivotem, která se vyznaèuje
tím, ¾e se nebrání vnímat jevy vnìj¹ího svìta, vnikající do vìdomí,
a akceptuje je. Musí se vìnovat dal¹ímu zvy¹ování elektromagnetick
ého potenciálu svého bytí nebo tìla a tím i úsilí o pøevod ve¹-
keré statické elektrické energie bytí v elektrickou energii kinetickou.
Toho se docílí jednodu¹e tím, ¾e ve¹kerý zájem, jeho¾ je èlovìk schopen,
pøidru¾í k soustøedìní (mysli), jeho¾ zájmovou oblastí musí
být jeho vlastní tìlo. Tím se toti¾ velmi jemné elektromagnetické
vlny, vysílané obvykle my¹lením a pozorováním do svìta, usmìrní
do vlastního bytí. Tak se uzavøe malý elektromagnetický okruh,
èím¾ se bytost zmagnetizuje do té míry, ¾e bude schopna zadr¾ovat
úèinnou energii, která je v bytí normálnì nepou¾itelná.
Ale zvy¹ování síly elektromagnetického pole, jím¾ je vlastní bytost
jóginova, má i ten význam, ¾e následkem prostého pøepìtí doch
ází k energetickým výbojùm. Tyto výboje pouèují jógina o silové
podstatì v¹ech jevù hmotné sféry. Tím se mìní jeho svìtový názor,
nebo» pøímo vlastníma oèima vidí, ¾e ve¹kerá skuteènost je pouhou
neskuteèností; je to skuteènost, její¾ význam pro lidi je v tom, ¾e
ovlivòuje jejich poci»ování.
Jakmile tedy èlovìk, zkoumající pøírodu systémem správné du-
¹evní orientace, potlaèí v¹echny du¹evní vznìty usmìròující jeho
pozornost do svìta a uèiní pøedmìtem svého pozorování tendence
my¹lení a neustále vystupující du¹evní vznìty, nemá ji¾ v du¹evní
oblasti zábran k dokonalému upìtí pozornosti na spontánní projevy
42
vlastní bytosti. Pod tlakem tohoto pozorování se tyto spontánní
projevy tlumí a pozdìji se energie, která se tìmito projevy spotøebov
ává, mìní v elektromagnetické vlnìní pøetváøející bytost v èinitele
akumulujícího toto vlnìní jako dynamickou energii, její¾ nahromad
ìní lze oznaèit za významné zvý¹ení elektromagnetického
potenciálu bytosti.
Je-li elektromagnetická energie bytí akumulovaná, vytváøí se
v mysli a vìdomí ve vztahu k tìlu pùsobivé napìtí, zejména kdy¾
se k nìmu obrací pozornost. Kdy¾ se pozornost k tìlu neobrací,
pak nezájem o zevní svìt vede k tomu, ¾e napìtí jako úèinná energie
zùstává latentní, ale projevuje se pøi náhlém vy¹lehnutí zájmu
o nìco jako výboj, jeho¾ následky mohou být poci»ovány stejnì,
jako dotkneme-li se vodièù elektrického zdroje. Zvy¹ování pùsobiv
ého napìtí v mysli a vìdomí má proto být sluèováno s usmìròov
áním pozornosti na tìlo, nebo» se tím uzavøou elektromagnetické
okruhy; jejich uzavøením se tìlo uschopní vázat elektromagnetický
potenciál do té míry, ¾e vy¹lehnutí zájmu bì¾ného druhu nepøivodí
výboj, o nìm¾ jsem právì mluvil.
Je-li elektromagnetický okruh usmìròováním pozornosti a nucen
ím se do bdìlosti správnì uzavøen, stane se jóginova bytost laborato
øí, kde mù¾e konat pøírodovìdecká zkoumání. Nebo» bytost
je mikrokosmos. Svìt, v nìm¾ snad také najdeme zdegenerované
vibrace, které jsou v jiném smyslu fyzickými slo¾kami. Je v ní v¹ak
rovnì¾ napìtí, které èiní z elektromagnetického potenciálu bytosti
kinetickou energii, její¾ vlny se køí¾í, prostupují a ovlivòují následkem
pulsù nebo srá¾ek elektronù. Je to tedy svìt, který je souèasnì
laboratoøí, kde je mo¾no seznámit se s fyzikou.
V nejvy¹¹ím smyslu v¹ak poznání není vrcholem jógických snah.
Je pouze produktem prùzkumu elektromagnetického napìtí a vln
ìní v bytosti, které obtì¾uje vìdomí svými zvraty. Následkem toho
se pou¾ívá køí¾ících se kmitù energie pouze jako proudù, které nás
mají donést ke klidu vìdomí.
Klid vìdomí je v¹ak meta kdesi za oblastí obsahující kinetickou
energii, která se ji¾ stala na¹ím bytím. Proto se elektromagnetické
nebo elektrovitální napìtí vyvozované mezi myslí, vìdomím a vùlí
43
na jedné stranì a tìlem na stranì druhé, musí vést tak, aby nedoch
ázelo k ¾ádnému dal¹ímu prostupování elektromagnetických
vln. To je mo¾né, jen kdy¾ doká¾eme vést vìdomí a mysl oblastí
napìtí bez toho, aby uvìdomìní na nìco narazilo, a» ji¾ prostým
sklonem k diferenciaci (v oblasti pojmù), nebo pozastavováním se
na pøedmìtech pozorování.
Vyhneme-li se tìmto vyhraòujícím momentùm, þobíháÿ pozorov
ání a tím i elektrovitální energie bytím jako¾to prostøedím seskupen
ých nábojù relativnì statických. Setkáním kinetických energií
mentální sféry se statickými energiemi bytí se vytváøí pole s velk
ými úèinnými energiemi, mìnícími v¹echny spontánnì vystupující
pocity, vztahující se ke strukturálnímu uspoøádání subjektu.
Nezdá se v¹ak, ¾e elektromagnetické nebo elektrovitální napìtí
má nìjakou hoøení hranici, ji¾ nelze pøekroèit. Èím více se zkracuje
doba obìhu elektromagnetických mentálních nábojù, obìhu,
který byl uskuteènìn pozorováním sebe sama pøi zvý¹ení elektromagnetick
ého potenciálu bytosti, tím více se bytost stává magnetickou.
Dostateèné zmagnetizování bytosti zpùsobuje, ¾e do ní zaènou
þvtékatÿ energie obklopujícího ji prostoru { pøemíra této energie
zpùsobuje, ¾e je bytost pøetváøena de facto, èili strukturálnì.
Nesmíme toti¾ zapomínat, ¾e ka¾dé elektromagnetické napìtí
má zvratovou mez. Pak se stává úèinnou energií, která se mù¾e
principiálnì urychlovat, a¾ dosáhne svìtelné rychlosti, kdy se zase
kvalitativnì mìní a tak pøetváøí vlastnosti jevù. To znamená, ¾e
urychlení úèinných energií do té míry, ¾e jejich kmity ve zvratovém
sektoru mají ji¾ svìtelnou rychlost, zpùsobuje, ¾e nositel tìchto
energií mìní své fyzikální vlastnosti. Proto se jevy v urèitém stupni
stávají fluidovými útvary, jejich¾ fyzikální vlastnosti mohou být
dále mìnìny, a¾ se stanou energií, která posléze i v empirické oblasti
obdr¾í nové vlastnosti, nebo» se stane svìtelnou energií. Jinak vyjá-
døeno: zvy¹ování elektromagnetického nebo elektrovitálního napìtí
nemá v empirické oblasti ¾ádnou hranici. Toto napìtí se na urèitém
stupni mìní v úèinnou energii, její¾ kmitoèet mù¾e být opìt zvy¹ov
án a¾ ke zvratové mezi, kde tato energie obdr¾í charakter prosté
vibrace, která je svìtlem s emanaèní vlastností.
44
V psychologickém smyslu musíme v¹ak tyto pochody chápat
takto: jestli¾e se pøetváøení bytosti stane samovolným následkem
dlouhotrvajícího usmìròování pozornosti pøíslu¹nýmsmìrem, které
posléze èiní þtok pozornostiÿ mechanickým, dojde k uspokojení; to
je opøeno o evidentní zji¹tìní, ¾e se celý elektrovitální potenciál bytosti
vybíjí správným smìrem, èili tam, kde se jako svazek posléze
rozplyne. V tom subjekt pozná cestu z determinujících psychických
funkcí ke ztoto¾nìní sebeuvìdomìní s absolutnem, které pak velmi
dobøe pozná jako þstavÿ odli¹ný ode v¹ech stavù, které existují
ve vesmíru a které dobøe poznává jako þsvazkyÿ vytváøené elektromagnetick
ým napìtím rùzných kvalit.
Bytost se v¹ak na cestì k realizaci stavu absolutna ukazuje jako
veliká þvis maiorÿ, která se musí respektovat. Z toho dùvodu nap
ìtí nemá v¾dycky toto nejvy¹¹í východisko. Nìkdy se toti¾ bytost
polo¾í jako opora nebo pøeká¾ka pro vibrace, které jsou usmìrnì-
ným elektromagnetickým nebo elektrovitálním napìtím, jindy se
v ní hledají správné prùchody, cesta to, o ní¾ jsem mluvil.
Bytost se pokládá jako opora nebo pøeká¾ka pro vibrace vznikaj
ící usmìrnìným elektrovitálním napìtím proto, ¾e tu je a ve
svém stavu je sama pøeká¾kou pro my¹lení, které bychom chtìli
rozpínat a¾ za pomyslné hranice prostoru, vymezeného na¹emu
uvìdomování. Za tìchto okolností jógin chápe tìlo jako hmotný
útvar, který vystaví bombardování emanaèními faktory, s nimi¾
disponuje mysl; mysl se právì následkem podvojného pojetí vìdomí
a tìla (dvou faktorù rùzných kvalit) rozèleòuje v náboje, èili má
korpuskulární charakter, v kterém¾to smyslu je pùsobivá k zamý¹-
lenému úèelu. Nebo jinými slovy: mysl obdr¾í charakter korpuskul
árního faktoru, jakmile vìdomí nebo uvìdomìní dá tìlu charakter
hmotného útvaru a sobì charakter potenciálního elektromagnetick
ého napìtí, které mù¾e v¹echno pronikat ve formì vibrací. V tom
pøípadì se tìlo stává èinitelem pasivním, který mù¾e pohlcovat
aktivní náboje usmìrnìného vìdomého my¹lení, èili zùstává vystaveno
silám ru¹ícím jeho strukturální uspoøádání.
Ètenáø snad mù¾e tuto subjektivní zku¹enost pokládat za smy¹-
lenou, a proto prakticky bezvýznamnou. Jen¾e vesmír se v¹emi jevy
45
je pouze tím, co si o nìm myslíme. To znamená, ¾e vniká-li soustava
jevù, kterou nazýváme svìtem, do uvìdomování pouze jako
øada pojmù, nebývá sebeuvìdomìní ovlivnìno tak, aby jevy okoln
ího svìta znamenaly pro nì více ne¾ symboly. Pøitom se v¹ak
mù¾e duchovitý èinitel, toti¾ jáství, jevit jako faktor, který pøinucuje
mysl, aby setrvávala ve stavu urèitého omezení, a tím ji poutá
na oblast tvarù. Proto vtiskneme-li vlastnímu tìlu povahu pevného
hmotného útvaru ve vlastní mysli a vìdomí, má to pro nás význam
reálný, nebo» se ji¾ pøestaneme pohybovat svìtem pojmù (pro mysl)
a zaèneme ¾ít ve svìtì skuteèností, jejich¾ vzájemný vliv na sebe
zesiluje.
Kdy¾ tedy zkoumající èlovìk pøinutí vìdomí, aby pojalo tìlo,
které je jeho sídlem, jako hmotný a pevný útvar, zaène se i jeho
mysl pohybovat v þhust¹ímÿ pomyslném prostøedí, v pøeneseném
smyslu v oblasti velkých hmot nebo elektromagnetických kvant.
Tím se vytvoøí nové psychické pole s vìt¹ím poètem elektromagnetick
ých silokøivek, které pak pùsobí jak na mysl, tak i na vìdomí
takového èlovìka. Nebo jinak øeèeno: vyvolávání takové situace je
kázeò, která na ni¾¹ím stupni vede k psychickému posilování subjektu;
na vy¹¹ím stupni vzniká pro nìho mo¾nost rozru¹it neviditelnou
zeï, obklièující na du¹evní úrovni v¹echno bytí.
Jógin tedy chová úmysl uniknout ze subtilní elektromagnetick
é sítì, kterou je jeho bytí. Ze sítì, její¾ strukturu lze pøirovnat
k nitkám pavuèiny, která je pro ¾ivé bytosti vesmírem, z hlediska
funkcí uvìdomování ov¹em vesmírem psychickým. Kdy¾ se
mu tento únik nepodaøí pomocí pøímé eliminace determinujících
momentù vyskytujících se v jeho uvìdomování, sna¾í se toho dos
áhnout zesilováním magnetického pole bytí; tento jev vzniká subjektivn
ími vztahy a pøímìrami mezi vìdomím a tìlem. To znamen
á, ¾e o svém tìle zaène uva¾ovat jako o pevném hmotném
útvaru, který zaène bombardovat akcemi soustøedìného my¹lení
a pozorování. Od tohoto bombardování oèekává, ¾e mu umo¾ní
zbavit se zátì¾e, pocházející ze setrvávání v oblasti þvìt¹ího poètu
elektromagnetických nábojù a silokøivekÿ, èili v na¹em smyslovém
svìtì.
46
Polo¾í-li jógin své tìlo proti èinnému (bdìlému) pozorování
a bdìlému vìdomí jako pevný hmotný útvar, znamená to z vy¹-
¹ího hlediska, ¾e se sna¾í proniknout do absolutna cestou smìøující
do centra vlastního bytí. Tato cesta je zalo¾ena na poznání, ¾e absolutno
není vzhledem k subjektu pouze zevní skuteèností, nýbr¾
i kvalitativním centrem jevù. Na základì toho jógin, který není
schopen zbavit mysl omezujících a zatì¾ujících momentù { které jí
znemo¾òují rozepnout se a¾ do absolutna { mù¾e do absolutna proniknout
právì opaèným zpùsobem, toti¾ tím, ¾e mentálními nárazy
na své vlastní psychicko-fyzické bytí, které omezuje jeho vìdomí,
rozdrolí jeho strukturu a tím tuto pøeká¾ku odstraní.
Svìt je oblastí relativních jevù. Proto mù¾eme vìdomí poskytnout
prázdnotu symbolizující absolutno stejnì eliminací momentù
vyhraòujících a tím ohranièujících vìdomí, jako zahrocováním pozornosti
a¾ do stupnì, kde se nekoneènì malý imaginovaný prostor
stává dosti velikým pro pohyb vìdomí.
Jestli¾e se u¾ije prvního postupu, dosáhne èlovìk poznání, ¾e
nekoneènost, kterou døíve nacházel ve vesmírném prostoru, je obsa-
¾ena ve v¹em. Tím dospívá k poznání relativní povahy bytí a dìní.
Následkem tohoto poznání se problematika vnìj¹ího svìta redukuje
na problematiku psychických stavù subjektu. Pak se mu stane dosa
¾itelným univerzální opro¹tìní a vnitøní osvobození právì øe¹ením
problémù vlastních psychických stavù.
Nedejme se tedy mást pùsobivou silou vnìj¹ích skuteèností. Jejich
pùsobení mù¾e ka¾dý libovolnì omezovat psychickou orientací.
To je fakt, který bì¾nou problematiku lidí, týkající se svìta, zcela
odstraòuje; po jejím odstranìní zùstane problémem pouze du¹evní
vztah subjektu k sobì samému. Kdy¾ je tento problém vyøe¹en,
je pro jeho vìdomí svìt znièen a to je stav, který èlovìku, dbaj
ícímu správné ¾ivotosprávy, dovoluje dovést ¾ivotní síly k dokonal
ému uklidnìní. Pak se ji¾ nezakládají pøíèiny pro vznik nového
dìní a tím i jevù svìta, který èlovìk vnímá a nosí ve svém vìdomí.
Proces eliminace jevù svìta z vìdomí a zahrocování pozornosti
vyvolává dva okruhy vibrací. První z tìchto okruhù znamená vtok
o¾ivujících energií do tìla hlavou a jejich vyzaøování dolení èástí
47
tìla nebo konèetinami, kde¾to druhý se zakládá na usmìròování
pozornosti na spodní èásti tìla, tak¾e o¾ivující energie musí proudit
tìlem nahoru. To je zpùsobeno tím, ¾e v prvním pøípadì se
k úsilí o vystupòování napìtí pøidru¾uje pozorování sebe, kde¾to
ve druhém si èlovìk vlastních du¹evních stavù a pocitù nev¹ímá,
ale vìnuje se pouze usmìròování pozornosti.
Pozorování sebe je nejen introspekce, ale i introverze; pøipravuje
bytost na vstøebávání energetických potenciálù, co¾ je výsledek du-
¹evního uvolnìní pomocí mentálního stavu. Napìtí v tìle pak zpù-
sobuje, ¾e tam vtékají energie. Tímto mentálním stavem se myslí
vytváøení silového pólu v hlavì s nízkým silovým potenciálem; druh
ým pólem musí být nitro trupu s vysokým silovým potenciálem.
To je situace, kterou lze vytvoøit pozorováním obou tìchto center
s pøíslu¹ným uvolòováním hlavy a dostøedivým soustøedìním do
nitra trupu.
Tyto zdánlivì paradoxní pøesuny napìtí vyplývají z gravitaè-
ního zákona. Vzhledem k nìmu relativnì plnìj¹í oblast, kterou je
v tomto pøípadì tìlo, je gravitaènì silnìj¹í, tak¾e upoutá relativnì
labilnìj¹í jádra prostøedí prázdnìj¹ího. Tímto zpùsobem dochází
k pøesunutí emanaèních faktorù z hlavy, která byla osvobozena od
èinnosti, do tìla, jeho¾ èinnost a tím i úèinná síla stoupne následkem
operativních postupù s napìtími. Tato napìtí se toti¾ nechovaj
í jako elektøina ve vodièi, která se domnìle roz¹iøuje na celé pole
(vodiè), nýbr¾ chovají se jako silnìj¹í nebo tì¾¹í hmoty ke hmotám
slab¹ím a lehèím v èasovì prostorových situacích. Proto mù¾eme
soudit na to, ¾e i kdy¾ jádra, èili náboje biologického faktoru, s ním¾
jógin operuje, ukazují povahu prvkù elektromagnetických, pøece se
na druhé stranì chovají jako faktory gravitaèní. Peèlivou analýzou
lze hmotu poznat jako skupenství nebo kvantum nábojù, které má
v¾dy charakter elektromagnetický. Gravitaèní charakter energetick
ých nábojù bytí se pøi jógických postupech pozná tehdy, kdy¾
jógin klade proti sobì jádra nebo svazy jader relativnì stabilnìj-
¹ích a relativnì labilnìj¹ích.
Sledujme v¹ak dále postup, o nìm¾ byla øeè v pøedcházejícím
odstavci.
48
Kdy¾ je dosa¾eno psychického uvolnìní hlavy a zvý¹eno napìtí
v tìle, nemù¾e zvý¹ená energie v tìle obíhat jinak ne¾ od hlavy do
trupu. Její návrat do tìla je pak podmínìn absolutním znièením
zájmu o zevní svìt, co¾ vytváøí potenciálovou depresi v hlavì.
Teprve znièení zájmu o svìt vytváøí z èlovìka bytost nebo svìt
relativnì osamocený. Osamocení zpùsobuje, ¾e obìhové proudy
vibrující energie smìøují od hlavy do trupu, co¾ je fenomenální
stav. Jeho význam spoèívá v tom, ¾e umo¾òuje vnímání rozlièných
stavù pocházejících ze svìta nikoli jako jevù, nýbr¾ jako sil a nap
ìtí. Toto vnímání mù¾eme kvali kovat jako vnímání nadsmyslové,
které je podmínkou vzniku moudrosti.
Jestli¾e je pou¾ito druhého postupu, dochází na základì þtoku
pozornostiÿ nejprve k seøazování a pozdìji k jednosmìrnému proud
ìní elektromagnetických nábojù, které se v na¹em pracovním
poli objevily následkem þèlenìného pozorováníÿ; jím se pozorování
stává v¾dy, kdy¾ není þplynulým vjememÿ, nýbr¾ þpozorovacími
akcemiÿ. Ostatnì pozorování, které smìøuje k zevním objektùm,
nemù¾e být nièím jiným ne¾ pozorovacími akcemi. Aby se pozorov
ání stalo þplynulým vnímánímÿ, musí být pozornost provázena
þvcítìnímÿ, èili musí se vyznaèovat sepìtím vìdomí s pøedmìtem
koncentrace. To se mù¾e snadno podaøit výluènì tehdy, kdy¾ tímto
pøedmìtem je vlastní tìlo jóginovo. Naproti tomu pozorování vnìj-
¹ích objektù je v¾dy ru¹eno pøipomínkami, které vznikají tím, ¾e
je zde na¹e bytost jako¾to faktor na¹emu vìdomí tak blízký, ¾e se
s ním ideou jáství takøka ztoto¾òuje.
Mluvil jsem v¹ak o pohybu elektromagnetických nábojù (na-
¹eho bytí), vyvolaném usmìrnìným pozorováním neboli soustøed
ìním na vnìj¹í objekt. Tento pohyb je pøi józe velmi významný.
Znamená toti¾ bombardovací akci soustavy, která je na¹ím bytím,
nikoli èinností vlnící se fyzikální substance, nýbr¾ èásticemi; to je
skuteènost, její¾ význam spoèívá v tom, ¾e dochází k strukturální
pøestavbì bytí.
Vizme v bytí nepøetvoøeném jógou soustavu relativnì stabilních
drah vln a èástic fyzikální povahy a pak pochopíme, ¾e jógickým
úsilím jsou tyto dráhy mìnìny a ru¹eny usmìrnìnými kvanty volní
49
energie, která teprve jógou zesílí. Zamý¹lené zmìny a perturbace
tìchto drah na psychicko-fyziologické bázi jsou tedy vyhrazeny vùli,
ji¾ mù¾eme pova¾ovat za pracovní nástroj èinný v nárazech nebo
akcích, èili opravdu ve vrhání elektromagnetických kvant zamý¹len
ým smìrem. Ale práce tohoto druhu nevede a priori k poznání. Je
to pøedev¹ím cesta psychicko-fyziologické promìny, a proto je na ní
prvním výsledkem v¹eobecné niterné pøepodstatnìní. Kdy¾ èlovìk
zaène ¾ít stavy, související se zakonèením celého pøepodstatòovac
ího procesu, stavy niterné pohody a bla¾enosti, pøestane zmatenì
pobíhat za chimérami, o nich¾ døíve soudil, ¾e pøispívají k jeho
uspokojení. A kdy¾ se takto du¹evnì zastaví, bude schopný pozorovat
a analyzovat; tím dospìje k poznávání, které jistì vyvrcholí,
proto¾e pøepodstatòovací proces je sbíráním ¾ivotních zku¹eností,
které èiní èlovìka odolným proti v¹em svodùm zevních jevù.
Mluvil jsem v¹ak pouze o dvou cestách, o cestì zpìtné a aktivní
analýzy. Odli¹ují se tím, ¾e jedna vyvolává situaci, z ní¾ se èlovìk
mù¾e pouèit, a druhá vede k pouèení ze skuteèností, které zde jsou.
To by se zdálo zcela dostaèující k øe¹ení naskýtajících se problémù.
Situace v¹ak mù¾e být mnohdy slo¾itá, a proto se nìkdy vy¾aduje
je¹tì jiné øe¹ení, které pøíslu¹í tøetí cestì, zvané þcestou prùnikuÿ.
Mù¾e se stát { a zaèáteèníci, kteøí neznají psychologii, to dìlají
témìø v¾dy { ¾e si èlovìk jako objekt pro soustøedìní zvolí objekt
kvalitativnì velmi odli¹ný od své vlastní bytosti, jak ji obvykle
poci»uje, a tento objekt umístí kdesi do vlastní bytosti. To bývá
pøíèinou vytváøejícího se napìtí, které se postupnì mìní ve fenom
én komprese ¾ivotní energie. Z toho vznikají pocity, které mnoho
zaèáteèníkù odstra¹í a odvedou od této cesty.
Nemají-li takové pocity vznikat, musí být napìtí zjemnìno nebo
zprùzraènìno bezpøíèinnými pocity ¹tìstí, tedy pocity, které je
nutno vzbudit pouze silou vùle. Kdo by v¹ak na nepøíjemný vliv
tohoto napìtí nedbal, doèká se toho, ¾e se toto napìtí pøetvoøí
v transcendentní svazek nebo kvantum, který se posléze jeví jako
objekt jiného, neviditelného svìta.
Tohoto objektu se pou¾ívá jako koncentraèního pøedmìtu,
který je ov¹em nutno stále sledovat pomocí soustøedìného pozoro-
50
vání, ale pouze za souèasného dokonalého uvìdomování si tìla s vì-
domím, ¾e tìlo je souèástí jógina samého jako¾to bytosti samu sebe
pozorující. Tím se toti¾ vytváøí most mezi svìtem, v nìm¾ a¾ dosud
jógin ¾ije v pøirozeném stavu uvìdomování, a svìtem transcendentn
ím; soustøedìná pozornost pøitom zaène nabývat charakteru pùsobiv
é nebo úèinné energie, vyrá¾ející elektromagnetické náboje bytí
z jejich dosavadních nebo obvyklých drah. Kdy¾ se tyto náboje
usmìrní, vytváøí se elektromagnetické pole, v nìm¾ v¹echny vibra
èní tendence bytostné soustavy dostávají také jenom jeden smìr,
èím¾ toto pole neustále zesiluje.
Kdy¾ èlovìk takto si poèínající nezeslábne a nedovolí mysli, aby
se stala opìt tìkavou, stane se vytvoøené elektromagnetické pole
velmi silným. To je pøíèinou utkvìní mysli a vìdomí nejprve na
oblasti sil, vy¹¹í to formì projeveného svìta, ale potom na kvalitì
zvané prázdnota, která je skuteèností za oblastí v¹ech jevù.
To znamená, ¾e pozornost, prvotnì usmìròovaná na objekt kvalitativn
ì velmi odli¹ný od bì¾nì identi kované bytosti, bude zavedena
nejprve k vyvolávanému napìtí jako k imaginárnímu svazku
nebo kvantu energetických èinitelù umístìných v tìle; tím se zvý¹í
potenciální síla mysli. Této mysli se pak pou¾ívá jako nástroje
k usmìròování volných fyzikálních nábojù bytí k jedinému objektu
nebo cíli, jím¾ je oblast transcendentna. To je pøedpoklad pro zdokonalen
í pozorovací síly a její pomocí ji¾ lze proniknout k poznání
hmotných útvarù jako¾to útvarù nebo lépe svazkù silových, jejich¾
prostøedím { v nìm¾ bytují { je univerzální prázdnota.
Mentální operace, které objevila jóga, nejsou tedy posvìceny
jako mysterie, jejich¾ dosa¾ení nás omilostní jak pøi poznávání, tak
ve vyhlídkách na spásu. Tyto mentální operace mù¾eme toti¾ za-
èlenit do fyzikální empirie, nebo» v podstatì vedou k pøevádìní
nejen kinetických energií v jejich obmìnìné èleny, nýbr¾ i statick
ých energií v kinetické. Napø. pozorování by nikdy nezískalo na
intenzitì (pronikavosti), kdyby to nebyla práce, jejím¾ pùsobením
byly statické energie pøemìnìny v kinetické. Celá jóga tedy není nic
jiného ne¾ systém operující s kvanty energie, které tu jsou, ale jsou
stále pøevádìny ve vy¹¹í èleny, jejich¾ kvantita rozhodne o zmìnì
struktury poutající poci»ování a uvìdomování èlovìka.
51
Kapitola III
O ®IVOTNÍ SÍLE
®ivotní síla! { ®ivotní síla? { ®ivotní síla je . . . Jedna neurolo¾ka,
vyslovujíc názor kterýchsi fyziologù, mi pøi rozhovoru øekla, ¾e ¾ivotn
í síla, v pøeneseném smyslu neurovitalita nebo prostì nervová
síla, je pojem, a proto se jako¾to pøedmìt fyziologické skuteènosti
vyluèuje.
V souvislosti s tímto tvrzením se mi ve vzpomínce vybavil dnes
snad ji¾ docela zapomenutý þPepíèek Nohejlùÿ s jeho pøísloveè-
nými pøedstavami. Napø. telefon si pøedstavoval jako psa dlouhého
z Evropy a¾ do Ameriky, kde tento pes ¹tìká, kdy¾ mu v Evropì
nìkdo ¹lápne na ocas.
Fyziologie a psychologie tohoto psa podstatnì zkrátily. Odmysl
íme-li si automatiku ¾ivotních funkcí, dobøe zøejmou pro povrchní
pozorování, zjistíme, ¾e klasická vìtev tìchto vìdních oborù polo-
¾ila ¹tìkací orgán tohoto psa do organismu, kde¾to ocas do hlavy,
kde mu na nìj ¹lape vùle. Ale materialistická vìtev s tímto názorem
nesouhlasí, a proto, nechávajíc jeho ¹tìkací orgán kdesi v organismu
nebo v mozkové koøe, klade jeho ocas kamsi na chodník, kde mu
na nìj dupe þprostøedíÿ.
Tomuto vysvìtlení se má rozumìt tak, ¾e projevy ¾ivota organism
ù slo¾ených z ¾ivých bunìk jsou výsledkem pøenosu vzruchù
mezi buòkami a smyslových reflexù; takto pøená¹ené vzruchy se
také ¹íøí po nervových vláknech, tak¾e fluidická nebo elektrická
povaha ¾ivotní síly se mù¾e jako pøedmìt úvahy vùbec vylouèit.
®ádná spojnice, médium, se tedy mezi ocasem toho psa a jeho
¹tìkacím orgánem nepøipou¹tí. To snad je názor pøejatý z fyziky.
Fyzika v problému gravitace také ¾ádné médium mezi dvìma tí-
hovými faktory neuznává; tvrdí jednodu¹e, ¾e kdy¾ tu jsou dvì
hmotná tìlesa, je tu v¾dy i gravitace, ani¾ je tøeba nìèeho dal¹ího,
co by tuto gravitaci vysvìtlovalo. Kdybyste v¹ak s fyzikou uèinili
52
zkou¹ku a umístili ji tøeba se v¹emi jejími pøístroji do pøímé spojnice
mezi rozhlasový vysílaè, který právì resorbuje zvuky z nìjaké
estrády, a pøijímaè, který vás tìmito zvuky obtì¾uje, øekla by vám
stejnì jistì, ¾e ¾ádné médium mezi rozhlasovým vysílaèem a pøijí-
maèem není, nebo» je laboratornì nezjistila. Logické my¹lení by vás
pøitom mohlo pokou¹et my¹lenkou, ¾e mezi tìmito pøístroji nìjaké
médium je. V jiném pojetí, v ¾ivém organismu, je toto médium
onou ¾ivotní silou. Její vlastností je, ¾e není hmotná v subjektech
ani v objektech; je to kvalita obìma spoleèná. Snad ji mù¾eme
bez obav, ¾e se dopustíme velké chyby, oznaèit za jev elektromagnetick
ý, na nìj¾ budeme v tomto textu znovu a znovu nará¾et.
Vzhledem k laboratorní neprùkaznosti ¾ivotní síly nebudeme
tvrdit, ¾e názor fyziologù na existenci této síly je absolutnì nespr
ávný. Staèí pøece vìnovat pozornost organismu tvorù vèetnì
èlovìka samého a ihned zjistíme, ¾e se jejich teorie opírá o fakta,
pokud ov¹em sledujeme projevy ¾ivých organismù povrchnì. Fyziologie
a psychologie bohu¾el sleduje a hodnotí pouze tyto povrchnì
vidìné projevy. A proto¾e hlub¹í ¾ivotní projevy nemù¾e laboratorn
ì zaznamenávat, u¾ívá vlastnì své autority nesprávnì, pokud
vydává za objektivní jen svou metodu, proto¾e vychází z empirie.
Já sám jsem jógin a názorovì mahájánista. To znamená, ¾e
jsem svou empirii v psycho-fyziologické oblasti zalo¾il na dobøe vyvinut
ém sebepozorování, jeho¾ pomocí jsem vyprostil vìdomí ze
sítì bytí, z nití, jimi¾ je vìdomí bytostí obvykle poutáno. Kdy¾ se
mi to podaøilo { a mohu øíci, ¾e úspìch je nutno hledat ve vytvo-
øení neutrálního postoje vìdomí jak k vlastnímu organismu, tak
i k vnìj¹ím dìjùm; tento postoj je pak nutno zachovat, dokud se
vìdomí ze vztahù k organismu zcela nevyprostí { nemohlo se ji¾
organické nebo ¾ivoèi¹né teplo, tento subjektivující èinitel, s vì-
domím sluèovat a tak je vlastnì subjektivizovat na pøirozených
tepelných stavech tìlesné soustavy.
Je-li vìdomí dobøe vypro¹tìno z tepelného prostøedí organické
soustavy, je ji¾ mo¾no ¾ivotní sílu identi kovat. Ve fyziologickém
smyslu ji lze poznat jako doposud nemìøitelné projevy membrá-
nového napìtí tìlesných bunìk. V psychologickém pojetí má toto
53
napìtí jako v¹estrannì popudový èinitel svùj pùvod a sídlo v atavistick
é pøirozenosti, v podprahovém jáství. A právì tyto podprahové
popudy èlovìka provokují nebo i prostì vedou k názorùm a èinùm,
jejich¾ koneènou fází jsou mechanické, tj. rozumovými úvahami nepodlo
¾ené nebo jenom zdánlivì podlo¾ené aktivity.
Je-li vìdomí vypro¹tìno z tepelného prostøedí tìlesné soustavy,
jí¾ je sám organismus, znamená to i pøekonání popudù, diktují-
cích bytostem jejich jednání. V tomto pøípadì lze ¾ivotní sílu identi
kovat jako tlakový nebo valivý psychicko-fyziologický fenomén
principiálních ¾ivotních momentù, které se jeví jako mezibunìèné
napìtí s popudovým vyjadøováním se na jedné stranì a jako teplo
jako¾to fyziologická zplodina samovolných energetických výbojù fyzik
álních faktorù bytí na stranì druhé.
Subjektivní vizuální a pocitové hodnocení organického tepla se
zakládá na dojmu, ¾e toto teplo je výsledkem mechanických stavù,
napìtí a vibrací, pøíp. i bunìèných vazeb, jako napø. kulový blesk.
Ten mù¾eme té¾ vysvìtlovat buï jako urèité kvantum volných nebo
nezávislých elektromagnetických nábojù, nebo i jako fluidum, pøíp.
i jako materiál, pøesnì podle toho, o co se opíráme pøi jeho hodnocen
í. A je-li toto teplo výsledkem mechanických vztahù, napìtí
a vibrací, je skupenstvím síly a chvìní a tím té¾ prvotvarem fyzick
ého utváøení s charakteristickou tendencí k zániku. Za tìchto
okolností nemù¾eme ji¾ hybné nebo vitální fenomény ¾ivého organismu
pøipisovat reflexním aktùm mezi jakýmsi vnìj¹ím èinitelem,
který je v neurèitém vztahu k èlovìku materiálnímu nebo hmotn
ému, nýbr¾ práci a teplu, které si tìlo vyrábí samo tím, ¾e v nìm
existují gravitaèní vztahy a síly, vyjadøující se pøíslu¹nou produkcí
volné energie, vytváøené membránovým napìtím v buòkách tìla.
Jestli¾e v¹ak musíme hodnotit teplo, které jsme dobrým sebepozorov
áním mohli zjistit jako skupenství síly, a chvìní elektromagnetick
ého charakteru v bytosti, pak je toto teplo faktorem v bytí do
urèité míry autonomním, který mù¾e být také oznaèen za ¾ivotní
sílu a v pøeneseném smyslu za elektrovitalitu.
Tato síla, tkvící v gravitaèním poli organické soustavy, pulsuje
tak jako napø. vodní masy na zemi v kosmickém gravitaèním
54
poli, tedy v¾dy v kontaktu s vnìj¹í pøíèinou. Její pulsace je pøíèinou
nesèetných bytostných hnutí, která jsou apriorním projevem
¾ivota.
Tím se zdánlivì potvrzuje názor, ¾e ¾ití je mechanický proces,
nebo» v nìm rozhoduje nesèetnì momentù reflexních a nesèetnì
momentù pulsaèních. Pouze mo¾nosti, které pøipou¹tí bytostná
soustava, vyvracejí zdánlivou správnost mechanického názoru na
¾ivot. Ale empirie tohoto druhu se musí opírat o psychologické zøetele,
nebo» jinak by èlovìk jako pozorovatel nebo vìdec mohl hodnotit
v¹echny dìje zesílené a urychlované pomocí psychické káznì
jen ze subjektivního hlediska, tak¾e by i jeho závìry mìly subjektivn
í charakter.
Vkládám tento lozo cký postulát jako pøipomínku, aby se ti,
kdo na tomto poli zaènou bádat, neukvapovali v úsudcích o pocitech,
stavech a dìních, které se pøi mystickém úsilí èasto ji¾ velmi
brzy stanou výraznìj¹í, a proto vábí pozornost. Mìj ka¾dý na zøeteli,
¾e psychické a fyzikální postupy, vyvolávané jógickou psychickou
kázní, musí být tak mocné, aby se mohly projevovat jako proces
neovlivnitelný nebo nezanikající pod tlaky pocitových vzdutí.
Vzdutí, k nim¾ do¹lo následkem zmìn v pozorování nebo prostì
následkem obrácení pozornosti do svìta, který èlovìku pøipravil
vábivý okam¾ik.
Zvlá¹» pøi pracovních postupech s volnými energiemi fyzického
bytí (tedy s energiemi, které nejsou v neju¾¹ím kontaktu buï s buò-
kami tìla jako¾to hmotnými útvary, nebo s vìdomím, nebo mozkovou
korou, a které podléhají pouze gravitaèním silám bytí, je¾ je
uvádìjí do pulsace) musí èlovìk dávat pozor na to, aby nedocházelo
ke ztoto¾òování tìchto energií s vìdomím následkem vy¹lehávání
ideje já. Potom by pozorování mohlo sledovat docela jiný pochod,
ne¾ jaký máme na mysli. Chceme toti¾ na rozdíl od postupù uveden
ých v pøedchozí kapitole pracovat právì s touto volnou energií,
toti¾ se ¾ivotní silou, nebo» tato práce vede k objektivnìj¹ím poznatk
ùm.
®ivotní síla, kterou tedy budeme pova¾ovat za ekvivalentního
prùvodce membránového napìtí s charakterem fyzikálnì nábojo-
55
vých kvant, sledujících karmickými tendencemi vymezené dráhy
v na¹em tìle, se dostává do dosahu moci vùle pouze za pøedpokladu,
¾e tendence pozorování postupuje od povrchu tìla, resp.
od tvaru jako¾to trojrozmìrného jevu. Pøitom se musí dbát na
to, aby na¹e tìlo, které pozorujeme, zùstalo trvale objektem mysli
a vìdomí, èili aby je èlovìk neuèinil souèástí sebe sama pomocí
pøíslu¹ného sebeuvìdomìní. Za tìchto okolností bude mít èlovìk
fyzikální faktor, který ho jistì pouèí o zákonech, je¾ jednak udr-
¾ují existenci bytí, jednak ukazují zpùsob, jak je mo¾no mìnit jeho
kvality.
Jóginové mají zájem o to, jakým zpùsobem se mìní kvality
existence bytí. Jejich osobité názory v¹ak mohou vést k tomu, ¾e
zvolí nevyhovující metody. Nìkteré z nich byly pøíèinou vzniku
mysticismu, který snad mù¾e tu a tam pøispìt k subjektivnì vyhovuj
ícímu ob¹»astnìní. Jinak je v na¹em tzv. racionalistickém svìtì
oznaèován za cosi nepøátelského, co èlovìka odvádí od toho, aby
hledal prameny v¹eho svého ¹tìstí buï pøímo na zemi, nebo v hmota
øském mysticismu.
Nedá-li se èlovìk svést ani primitivním marxistickým doktrin
áøstvím, apelujícím tak hrubì na psychologicky dostupnou ¾ivotní
zku¹enost, která vykládá pomìr èlovìka ke svìtu pouze na základì
jeho pudových sklonù, ani hmotaøskými zøeteli tzv. racionalistù
západního svìta, bude jistì moci pochopit, ¾e operativní postupy
jógy, jakou zde pøedkládám, jsou psychologicky dost správné a mohou
pro logické my¹lení pøedstavovat zku¹enosti, od nich¾ si lze
slibovat poznání a dal¹í reálné mo¾nosti. Já pak k tomu mohu
dolo¾it, ¾e zejména operace se ¾ivotní silou, s volnou energií vytvá-
øenou membránovým napìtím v ¾ivých buòkách, empiricky vedou
k argumentùm naprosto jasným a pøesvìdèujícím.
Správný postup pøi operacích se ¾ivotní silou se zakládá na
tom, ¾e èlovìk, který tou¾í po poznání, obrátí pozornost k tìlu
jako¾to skuteènosti, ji¾ identi kují smysly. Konkrétnì to znamená,
¾e se tìlo, nejlépe jeho spodní èásti a nohy, pojme do vìdomí jako
objekt, který se nejprve pomyslnì ohmatává a pozdìji se polo¾í jako
pøedmìt úplnì uchopitelný vìdomím, myslí a pozorností.
56
Jakmile je tìlo takto uchopeno, má èlovìk proti nìmu postupovat
vùlí jako proti prostøedí napìtí a sil, jeho¾ charakter se pro
vìdomí nesmí mìnit, kde¾to pro mysl musí zùstat obsáhnutelným
a tím i ovladatelným objektem. Takovým zpùsobem se tìlo stane
pro mysl a vìdomí souborem nebo seskupením elektronických vírù,
které jsou ovlivòovány vùlí, jako napø. pára v uzavøených prostor
ách bývá ovlivòována ventily.
Jestli¾e za tohoto postupu proti tìlu nejsou zachycena kvanta
nejsubtilnìj¹ích bytostných sil, resp. elektromagnetických nábojù
tìla, mizí z dosahu vìdomí i ¾ivotní síla, která má elektromagnetick
ý charakter. Následkem toho vyvstává dojem, ¾e se tato síla
(vnímaná v tomto pøípadì jako fluidum, proto¾e vlastnì tìlem
proudí), kondenzuje. V biofyzikálním smyslu to mù¾e vzbuzovat
dojem, ¾e ¾ivotnost je obsa¾ena spí¹e v lymfì ne¾ v elektromagnetick
ých funkcích, èili ¾e je spí¹e v ¾ivé buòce ne¾ v prosté gravitaci,
do ní¾ opravdu nále¾í.
Se zøetelem na tuto chybu, která se v poznávání vyskytuje, je
pøi této práci nezbytné zachycovat ve vìdomí i nejsubtilnìj¹í faktory
v bytí. To je mo¾né pouze za pøedpokladu, ¾e se mysl v krátk
ých èasových intervalech zabývá jednak materiální ¾ivotností reprezentovanou
lymfou, jednak jiskøením (záøením) nebo krátkovlnnou
vibrací v tìle, která koresponduje s elektrickým vitálním potenci
álem bytí, tedy se skuteènou ¾ivotní silou.
Za tohoto pøedpokladu se dostává do kontaktu s vùlí jednak
biochemický, jednak biofyzikální faktor, který vytváøí bytí. Jeliko¾
vùle v tomto pøípadì pùsobí pøedev¹ím se zøetelem na to, aby jejich
funkce þzadr¾elaÿ, dochází jednak k akumulaci, jednak ke kompresi
tìchto ¾ivotodárných faktorù.
Akumulace a komprese ¾ivotní síly vytváøejí za tìchto okolností
fenomenální napìtí. Je-li stále stupòováno a nemù¾e se pod tlakem
potlaèující vùle projevit v urychlení my¹lenkového procesu nebo
my¹lenkové èinnosti, vyvrcholí v pøepìtí, které je následováno expanz
í nebo dokonce explozí, strhující pøedev¹ím samu vitalitu do
difúzní tendence. Vitalita zase strhne vìdomí a dobrý pozorovatel
se za tìchto okolností stane svìdkem toho, ¾e jeho vìdomí jako
57
látka nebo síla nebo vibrace zaène být uná¹eno explozí ¾ivotní energie
bytí do vnìj¹ího prostoru. Vnìj¹í prostor se následkem zøetelù
k tìlu stane vlastnì pouze prostorem vlastního bytí a dìní a nikoli
prázdnotou vystupující pøed tímto vìdomím za zcela jiných
okolností.
Prostorový rozsah nebo dosah uvìdomování je v¹ak v procesu
soustøedìní s kompresí ¾ivotní síly druhotný jev. Vìdomí toti¾ musí
bdít nad soustøedìním a¾ do momentu expanze nebo exploze, èili
musí je stále revidovat, aby se komprese stala maximální. Nebo»
teprve v urèitém stavu komprese se pøedmìt soustøedìní zmìní
v záøiè, jeho¾ siloèáry vzrostou na objemu tak, ¾e vystoupí z tìla
a zaènou se difúznì ¹íøit do prostoru. Objem siloèar je pak závislý
na intenzitì soustøedìní. V nejvy¹¹ím stupni soustøedìní, které je
reprezentováno jednak upìtím mysli na jeden jediný nekoneènì
malý bod v tìle, jednak pøinucením pøirozeného vyzaøování tìla
(bytosti), aby se obrátilo k onomu bodu soustøedìní, vzrùstá objem
siloèar þdo nekoneènaÿ a zpùsobí, ¾e se vesmír jako¾to pojem
stane vnitøním objektem soustøeïujícího se jógina.
Vìdomí jógina následuje rozpínání siloèar bytí. Aby se vìdomí
pøi tomto procesu nezmìnilo v nelogické, musí tomuto stavu pøedch
ázet dovr¹ení cvièebního kursu v konkrétním uvìdomování, opøen
ém v jógické praxi o nále¾itì zevrubné uvìdomování si tìla. Za
tohoto pøedpokladu pøeroste objem vìdomí ve formì uvìdomov
ání objem siloèar rozepjatých do nekoneèna a tím se jógin dost
ává na platformu bytosti realizující lozo cký postulát pùvodn
ího buddhismu, toti¾ ceylonského nebo hínajány, postulát obm
ìnìný praxí buddhismu severního, toti¾ mahájány, a vyjádøený
slovy: odstranìní strasti. Nebo» teprve kdy¾ jógin uèiní z vesmíru
vnitøní objekt pro své sebeuvìdomìní, dostane se na stanovisko,
kde mù¾e být zasa¾en utrpením pouze z vnitøních pøedpokladù.
Vnìj¹í pøedpoklady pro vznik utrpení byly ji¾ odstranìny stavem
jeho vìdomí, které se pøi tomto objemu nemù¾e stát defektním,
proto¾e poèátek jóginova duchovního vývoje byl zalo¾en na zevrubn
ém uvìdomování si vlastního tìla, resp. celé jeho empirické
bytnosti.
58
Vitální sílu je v tìchto vztazích nutno pova¾ovat za náhradní
nebo volný gravitaèní faktor bunìk a tím ov¹em za energii tìla,
která nemusí být závislá na vìdomí a jiných psychických èinitelích.
Spí¹e si psychické èinitele podrobuje na základì gravitaèních bunìè-
ných vztahù; ty se v subjektu projevují jako tendence k bezdìèným
uchopovacím aktùm, které mù¾eme z psychologického hlediska pova
¾ovat za akce duchovního hmatu èili citu.
Právì s ohledem na to je mo¾no pøíslu¹ným úsilím dosáhnout
odosobnìní závislého na difúzním rozpínání empirického vìdomí
a pak ¾ivotní sílu identi kovat jako nositele roz¹íøeného uvìdomov
ání. ®ivotní síla se dokonce projeví ihned, jakmile se èlovìk
uschopní pozorovat v¹echny pochody a dìje odehrávající se v jeho
vlastní bytosti, èili kdy¾ se uschopní pøimìt vìdomí, aby se nenoøilo
do pro¾ívání. Za tohoto stavu se vìdomí vyprostí z fyziologického
tepla a stane se jeho pozorovatelem, jemu¾ zaène být zøejmé, ¾e
toto teplo je jiným projevem ¾ivotní síly. ®e tedy oba tyto faktory
mají tý¾ pùvod: v biofyzikálním smyslu jsou produktem bunìèných
vztahù, které nejsou závislé na vìdomí, je¾ je mo¾no ovlivòovat
dobøe pou¾ívanou vùlí.
Vylouèení fyziologického tepla z uvìdomování nebo vìdomí je
v pøímém vztahu k zániku popudù, které kvali kujeme jako fyzické
potøeby nebo chtíèe. A proto¾e toto teplo a chtíèe se v bytosti
projevují jako autonomní èinitelé a mají silovou povahu, je tím
¾ivotní síla identi kována je¹tì z jiného hlediska.
Vzhledem k tomu je ¾ivotní síla v bytí rozhodujícím faktorem,
který èiní reálnou ka¾dou jeho ideu. Proto teprve tendence
¾ivotní síly ukazují na to, zda ideální nauka byla realizována, nebo
to je abstrakce, která ovlivòuje my¹lení a nikoli ¾ivot. Jinými slovy:
v¹echny pocitové a du¹evní stavy se stávají reálnými teprve tehdy,
kdy¾ ovlivòují vìdomí a nikoli tehdy, kdy¾ se dotýkají mysli jako
nìjaká idea nebo pøipomínka. Ale kvalita pocitových a du¹evních
stavù se nemìní snadno. Jako lidé nosíme v sobì vlastnosti a sklony,
které jednoho jedince od druhého pøíli¹ neodli¹ují; to je fakt, kter
ého se chápe psychologie a jiná odvìtví vìd a budují na nìm teorii
o ideálním stavu v ¾ivotì lidí.
59
Jóginové se nespokojují se stavy, které jim jsou vnucovány pulsac
í ¾ivotní síly. Proto se pøedev¹ím sna¾í tuto pulsaci poznat a potom
vytvoøit takovou situaci, která vlastnì znamená zmìnu jejích
kvalit. To se daøí zejména tím, ¾e jsou jisté stavy nebo pocity ¾ivotn
í síle vnuceny podle zásady, ¾e bytí a jeho kvalitám musí vládnout
psýcha. Pak je fyziologické teplo z vìdomí jistì vylouèeno
a tím i spontánní pulsace vzhledem k psý¹e ztrácí svou sílu. Potom
¾ivotní síla, jako¾to dosud autonomní èinitel, pøijme psýchou
vnucované kvality a posléze je zaène uplatòovat i proti vìdomí,
které nikdy nemù¾e setrvat v napìtí proti bytí po neomezenou
dobu.
Je-li ¾ivotní síle vnucena urèitá kvalita a vìdomí zaène být uná-
¹eno urychlenými náboji z bytosti do prostoru, jsou tím vnímající
bytosti zprostøedkovány docela jiné pocity, ne¾ kdy¾ pøevaha ¾ivo
èi¹ného magnetismu nutí vìdomí postupovat po drahách v bytí,
které jsou omezeny jeho gravitaèními silami. Pùsobí zde pøirozená
okolnost, ¾e pocity ¹tìstí a optimismu karmického i fyzického mládí,
vedoucí v karmické a fyzické zralosti ke stísòujícím stavùm a pesimismu,
jsou závislé výhradnì na velkých prostorových dosazích
empirického nebo denního vìdomí, èili na jeho akèním dosahu.
Ale uná¹ení vìdomí náboji bytí, vyvr¾enými do prostoru psychicko-
fyzikální expanzí nebo explozí, zpùsobenou stupòující se
kompresí ¾ivotní síly, nejen ¾e zprostøedkuje zcela nové a dosud
neznámé pocity, nýbr¾ je té¾ fyzikální podstatou odosobnìní. Jeho
vìcná hodnota je dána tím, ¾e se uvìdomování nerozplývá, nýbr¾
je soudr¾né. Soudr¾nost toti¾ èiní z þputujícíhoÿ vìdomí nástroj
k poznávání, které je pøirozeným výsledkem toho, ¾e toto vìdomí
putuje v elektromagnetickém poli a tím ov¹em i v dìní a nikoli
v prázdnotì.
Vzhledem k tomu je akumulace a komprese elektrovitálního
potenciálu a¾ k fenoménu expanze výsledkem správného empirick
ého postupu, jím¾ se manifestují fyzikální zákony v biologické oblasti.
Souèasnì se v¹ak poznává, ¾e v biologické oblasti stejnì jako
v kosmu je základním faktorem chvìní jako projev vy¹¹ího elektromagnetick
ého potenciálu; stavba materiálu jak ¾ivé, tak i mrtvé
60
pøírody ukazuje { sledujeme-li dìní zdola { na jejich minerální pù-
vod, obmìòovaný a¾ k biologickému stavu pouze elektromagnetick
ým potenciálem a gravitaèními vztahy.
Èlovìk je tedy prachem zemì, kde¾to jeho ¾ivotnost je výsledkem
reakcí elektromagnetických kvant. Tak¾e pouze jeho citové
reakce na zevní svìt mu vymezují mravní zøetele, které ho mají na
úrovni jeho vìdomí pozvednout do oblasti nediferencované. Tam
jsou elektromagnetické síly men¹í, a proto jsou relativnì lépe vyv
á¾eny; nevyvolávají tedy niterné krize.
Jóga je nauka, její¾ podklad je psychologický, fyziologický a fyzik
ální. Tento exaktní podklad neztrácí ani tehdy, kdy¾ èlovìku
pomù¾e roz¹íøit vìdomí tak, ¾e je pøevede z oblasti smyslových realit
do oblasti pùsobení a sil jinak uspoøádaných. Ostatnì vìdomí
takto posouvá i fyzika. Ale vzhledem k tomu, ¾e fyzika poskytuje
na tuto cestu pouze pøístroje a nikoli psychologickou výzbroj jako
jóga, nelze její výsledky kvali kovat jako ¾ivotní zku¹enost osoby
fyzikovy, nýbr¾ pouze jako jeho poznatek, jeho¾ zku¹ebním kamenem
musí být logika, míry a váhy.
®ivotní zku¹enost je v¹ak nìco docela jiného. Je osobní hodnotou
èlovìka, která se uká¾e jako objektivní v¾dy, kdy¾ její produkt,
toti¾ poznání, je v úplném souladu s poznáním, jaké získává fyzika.
Není-li s ním v souladu, je to buï fantazie, nebo zvlá¹tní plod
na bohatém stromì ¾ivota. A jeliko¾ nemáme nikdy jistotu, zda
je tato zku¹enost tím nebo oním, je nezbytné zachovávat postupy,
které bytí ve formì dìní vìdomí vzdalují a èiní je pozorovatelnými;
zku¹enost obstará empirie, ji¾ jsem se sna¾il popsat v celé její logick
é souvislosti.
Pøi vstupu na cestu jógického, co¾ znamená i dokonalého psychologick
ého prùzkumu a získávání vy¹¹ích hodnot v osobním ¾ivot
ì, se v¹ak nesmíme opírat o postuláty vìdy. Ty mají velmi èasto
subjektivní charakter, proto¾e jsou vztahovány na urèitý èasovì
prostorový moment. Cíle jógy jsou v nediferencovaném prostøedí,
které prostupuje ve¹keré jevy a zákony vesmíru. Toto prostøedí je
absolutnem, základním polem sil a vírù, které identi kujeme i jako
skuteènosti, i jako abstrakce.
61
Sejdou-li se pøed rozeznávajícím pohledem èlovìka skuteènosti
a abstrakce jako kvality rozdílných dimenzí jednoho spoleèného
vesmírného fyzikálního pole, je poznáno absolutno jak v jeho pù-
vodní, nediferencované formì, tak i v jeho formì èasné, vyjádøené
existencí jevù, jim¾ øíkáme stvoøení. A kdy¾ se jóginovi jeví skuteè-
nosti a abstrakce jako dva projevy jednoho jediného pra-principu,
kdy¾ je mù¾e kvalitativnì sluèovat jako vìci jedné podstaty, je hotov
poznat sebe jako vesmír a vesmír jako sebe. Realizací tohoto pozn
ání se s vesmírem sjednotí a na základì poznání jevù a abstrakcí
jako skuteèností té¾e kvality dosáhne absorpce svého vìdomí a tím
ov¹em i sebe sama v absolutnu. Tím se skonèí jeho pou» procesov
áním a jeho strastmi v neporovnatelné vnitøní rovnováze, kterou
je tzv. vykoupení.
62
Kapitola IV
BIOFYZIKÁLNÍ HODNOTY RÙZNÝCH
MYSTICKÝCH METOD
Povaha úsilí, oznaèovaných za mystická, se èasto tak li¹í, ¾e laik
mù¾e být uvádìn do zmatku, chce-li je pro sebe správnì de novat.
Zejména kdy¾ se sna¾í porovnávat nejen mystické smìry køes»ansk
é, nýbr¾ je¹tì navíc mystické smìry orientální; ty se nezdají mít
s mystikou nic spoleèného, proto¾e jejich cíle jsou od mystických,
jak se bì¾nì chápou, zcela odli¹né. Jakou pøedstavu o mystice si
mù¾e vytvoøit neinformovaný èlovìk z toho, kdy¾ se napø. v Orient
ì mù¾e sejít s mystiky, kteøí nevìøí v existenci Boha a mystickou
nauku pøípadnì pova¾ují pouze za metodiku, která jim má umo¾-
nit uspoøádat silové protipùsobení v jejich bytosti tak, aby jim to
zaruèovalo bezkonfliktní ¾ivot?
Tyto bezprostøední výsledky snah východních mystikù se zdají
velmi vzdálené od výsledkù pøedkládaných nebo i pøedpokládan
ých v køes»anských smìrech. Neinformovaný èlovìk proto nemù¾e
dobøe vystihnout, co vlastnì mystika znamená, èím je a co hledá.
Ale názorové rozdíly mezi mystiky jsou podlo¾eny ¾ivotní lozo-
í, která se mù¾e stejnì dobøe opírat o racionální hlediska jako
o abstraktní.
Orientální mystika na rozdíl od mystiky køes»anské se opírá
spí¹ o racionální hlediska, proto¾e orientálci se své bytosti pøíli¹
neodcizili; proto je zajímají pøedev¹ím bezprostøednì pùsobící duchovn
í hodnoty. Tento zájem je nejlépe patrný v mahájánském
buddhismu. Pùvodní buddhismus je zalo¾en na metodì odstraòuj
ící v¹echny pøeká¾ky, které se staví v cestu tìm, kdo chtìjí zru¹it
v¹echny projevy diferenciace.
Pùvodní buddhismus proto nevymezuje ¾ádný cíl pro mystické
snahy, jejich¾ samozøejmým úèelem má být odstranìní projevù
psychické diferenciace. Naproti tomu þseverní buddhismusÿ, mahá-
jána, cíle stanoví a tím se stává naukou s þ lozo ckými oporamiÿ.
63
Zále¾í na tom, jak dobøe se jedinci podaøí pochopit mystické snahy
a cíle, proto¾e poznávání jako výsledek mnohých úvah a postøehù
pokládá i osobnost èlovìka za nìco, na co se bere zøetel.
Severní ¹kola buddhismu eliminovala v¹echny abstrakce ¾ivouc
ího svìta v té formì, jak jim my rozumíme, a vèlenila je jako korel
áty do na¹eho svìta. To snad samo o sobì bylo pøíèinou, ¾e mahá-
jánistu zajímá skuteènost bezprostøední a nikoli vzdálená. Proto si
stanoví postulát, ¾e ka¾dá mystická snaha musí nést ovoce v souèasnosti,
její¾ pokraèování pokládá za reálnou pøedzvìst budoucnosti.
Dokonce pøedpokládá, ¾e neodrazí-li se mystické snahy v pøítomné
dobì formou pøíznivých výsledkù, neodrazí se v ¾ivotì usilujícího
èlovìka ani v budoucnosti, nebo» zde rozhoduje zákon o zachování
energie.
Tìmito názory je severní buddhismus z lozo ckého hlediska
køes»anství neobyèejnì vzdálený a my se nechceme pøít o to, který
smìr je správnìj¹í. Rozhoduje zde jenom jedno: pøítomnost s budoucnost
í tvoøí jednolitý celek a z toho dùvodu je lozo cký postul
át severního buddhismu racionální a tím i správný.
Nedejme se mýlit sympatickým idealismem, resp. nadpozemskost
í mystických køes»anských zøetelù. Dosud se mi vtírá do mysli
správný poznatek sv. Terezièky Je¾í¹kovy, který vyjádøila slovy, ¾e
v nebi nebude velikou, nýbr¾ jen malou { snad { svìticí. Nebyl to
výrok skromného èlovìka, ale odpovídal v¹em jejím ¾ivotním zku¹enostem,
zøetelùm a názorùm. Byla pøece také spoutána církevními
dogmaty, která se neopírají o správné lozo cké závìry a která
prostì pøedpokládají, ¾e v pomìru k posmrtné budoucnosti se utrpen
í zamìòuje za bla¾enost a snad i opaènì.
K této úvaze bych mohl dolo¾it: nevytvoøí-li èlovìk v sobì kvality
pøerùstající rámec èasu, jak by tyto kvality mohly vpadnout do
budoucího ¾ivota, kdy¾ jsou dokonce v pøítomném èase ze ¾ivota
vyluèovány? Uvìdomovací okam¾iky jsou toti¾ v pøímém vztahu
a jejich èlánky jsou ze stejného materiálu nebo kvalit, pokud je
èlovìk nezmìní bezprostøednì pùsobícími akcemi. Nebo jinak: kvalita
uvìdomovacích momentù podléhá zákonu o zachování energie,
a proto neexistuje nic takového jako jejich náhlá pøemìna, kdy¾
64
v¹echno úsilí èlovìka smìøuje k tomu, aby byla tato kvalita zachov
ána.
V¹imnìme si napø. jednoho: stavy citu, o nich¾ si povrchnì
myslíme, ¾e jsou zcela v na¹í moci, velmi úspì¹nì vzdorují síle
na¹í vùle, kdy¾ je chceme zmìnit, toti¾ kdy¾ chceme mít jiné pocity,
ne¾ které jsou nám vnucovány seskupením nesèetných zevních
a psychických momentù. Z toho se mù¾eme dobøe pouèit, ¾e pøí-
tomnost s budoucností jsou v pøímém spojení, èili ¾e mystické úsilí
buï má odezvu v pøítomných stavech psýchy, nebo ji nemá vùbec.
To u¾ bylo potvrzeno nejen sv. Terezií Je¾í¹kovou, nýbr¾ i jinými
mystiky køes»anské mystické ¹koly. Mnozí z tìchto mystikù mìli
skuteènì pravé poznání a pouze doktrína, která se jmenuje teologie,
jim stanovila hranice poznání a zku¹eností, pokud se o nich
dovìdìla.
My v¹ak nebudeme hodnotit kvalitu køes»anské mystiky z tohoto
hlediska. I v ní se toti¾ setkáváme s vypjatým úsilím, které
má dobré fyzikální hodnoty, a k tìm budeme pøihlí¾et. Ale to, co
bylo o této mystice øeèeno, nám vysvìtluje, proè jsou tyto hodnoty
právì takové a nikoli jiné.
Kromì tìchto dvou vyslovenì mystických smìrù, toti¾ mahá-
jány a køes»anské mystiky, existují je¹tì dal¹í smìry od pøedstav
o mystice ponìkud odchylné. Tìmi jsou hlavnì pùvodní buddhismus,
o nìm¾ jsme ji¾ mluvili, a jóga, o ní¾ se nyní té¾ zmíníme.
Jóga je nauka o spojení èlovìka s kvalitami nadfyzického
vesmíru na psychické úrovni; znamená pozitivní mentální úsilí,
jeho¾ tendence a pùsobení smìøuje k materiálním slo¾kám bytí,
a proto by vlastnì nemìla být zaøazována do mystiky. Leè pøesto
se do ní zaøazuje, proto¾e její charakter je psychologický a nikoli
v na¹em smyslu pøírodovìdecký. To znamená, ¾e se v ní pracuje
s materiálem vlastního bytí, tak¾e vyznavaè empirických vìd bývá
pøesvìdèen, ¾e se do závìrù jóginù mù¾e vmì¹ovat subjektivní èinitel,
toti¾ názory a pøesvìdèení plynoucí z citových pomìrù k dìní
a k celému svìtu vùbec.
Empirismus v¹ak nesmí vymezovat cesty bádání a kvali kovat
jednu disciplínu jako správnou a druhou jako nesprávnou. Je dosti
65
dokladù o tom, ¾e vìda uznává urèité závìry o zákonitosti ¾ivota
a dìní jako univerzálnì platné a správné je¹tì tehdy, kdy¾ jsou tyto
ustálené a v¾ité závìry vyvráceny novými poznatky, zalo¾enými
na dal¹ích zku¹enostech. Proto nestranný pozorovatel mívá nìkdy
dojem, ¾e vìda není v¾dycky vìdou; bývá také vírou opírající se
o feti¹e, jimi¾ jsou neúplné poznatky skuteènosti.
Pokud jde v této souvislosti o jógu, nemù¾e se stát kolbi¹tìm
þsvìtových názorùÿ, proto¾e se psychické zku¹enosti pova¾ují za
nepøenosné. Jenom ¾ivotní názor, vyplývající z jógických zku¹enost
í, mù¾e neutrálnímu pozorovateli dokázat, kam jóga individua
dovedla.
Pøitom ov¹em neutrální pozorovatel mù¾e mezi jóginy narazit
na typy s názory zcela nelogickými, které se té¾ samy pokládají
za jóginy. V tom pøípadì je na nìm samém, aby si domyslil, ¾e
i vìda má ctitele { fantasty, kteøí chtìjí stavìt na hlavu v¹echny
poznané a ji¾ provìøené fyzikální zákony. A vìda je proti józe ve
veliké výhodì, nebo» vìdeètí nebo techniètí snílkové ihned nará¾ejí
na autoritativní soustavu, která je nepøijímá.
Za jógina se mù¾e prohlásit ka¾dý blázen. A proto¾e jóga je
i pro vìdce terra incognita, ukazují právì na tomto bláznovi, co
je jóga. Pøitom se v¹ak blázni dost èasto prohla¹ují i za krále, ale
nikdo je za krále nepokládá, nýbr¾ v¾dycky jenom za blázny.
Bylo by lépe pova¾ovat jógu za vìdeckou disciplínu svého
druhu, za duchovnìj¹í odvìtví vìdy, ne¾ je napø. psychologie. Ukvapen
ý èlovìk, který by ji chtìl posuzovat, by se musel jógické discipl
ínì napøed podrobit. Kdy¾ by se podrobil správné jógické discipl
ínì, vidìl by v bláznech blázny a nikdy jóginy. A kdyby pøitom
uva¾oval o existenci fakírù, vlastní zku¹enost by ho pouèila, ¾e to
jsou výstøelky na cestì jógy, stejnì jako technika na cestì fyziky,
i kdy¾ ov¹em technika fyziku zdánlivì pøedcházela.
Nyní v¹ak pøistupme k popisu biofyzikálních vlastností hlavních
mystických disciplín, o nich¾ jsme právì mluvili. Poznamenejme
v¹ak pøedem, ¾e je budeme rozèleòovat ve správném hierarchick
ém poøadí, aby i formálnì vynikly jejich duchovní a psychologické
vlastnosti.
66
Nejprve se tedy budeme zajímat o pùvodní buddhismus. Jeho
nespornì nejvy¹¹í duchovní a psychologická hodnota mezi v¹emi
ostatními mystickými smìry spoèívá v tom, ¾e nemá zájem na ¾ádn
ém budoucím konkrétním výsledku; poskytuje jen pouèení o psychick
ých pøeká¾kách v ¾ivotním prùbìhu, které má èlovìk podle
buddhistického návodu odstranit. Proto se v pùvodním buddhismu
pøedpokládá, ¾e jeho stoupenci budou potlaèovat v¹echny robustní
psychicko { fyzikální fenomény a budou zachovávat pouze kontrolovan
ý pokoj vìdomí, který budou ochraòovat energickým odporem
proti v¹em psychickým momentùm, jaké by mohly tento pokoj
poru¹it.
Za robustní psychicko-fyzikální fenomény lze pokládat nejen
vy¹¹í psychické schopnosti (telepatické úkazy, jasnovidnost etc.),
nýbr¾ i poru¹ování vitální rovnováhy, vznikající z reakcí na vjemy,
vyvolávané vnìj¹ím svìtem.
Podle tìchto pøedpisù je obìh fyzikálních nábojù bytí, s nimi
¾ disponuje mysl, omezen principem kontroly; tendence tìchto
nábojù tedy ukazuje do tìla, kde se zdr¾uje uvìdomìlé my¹lení,
opírající se o ktivní vizuální prázdnotu nebo nicotu jako protiklad
dìní. V tomto smyslu v¹ak nicota neznamená nihilismus, ný-
br¾ fyzikální pole, kde se vibrace energetických kvant bytí utlumí
následkem nepohnutelnosti vìdomí, které mù¾e dobøe pøedstavovat
kladnì nabité elektromagnetické pole.
Uvìdomìní, které nemá povahu mysli, nýbr¾ vìdomí, je fyzik
ální potencí, která mù¾e velmi dobøe zpomalovat prudce kmitající
energetická kvanta; ta normálnì èlovìka atakují k du¹evním projev
ùm, jejich¾ rychlost rozhoduje o rozvaze nebo ukvapenosti. Vzhledem
k tomu buddhista pùvodního smìru získává svou snahou cenu,
kterou musíme vidìt v jeho silné rozvaze. Tato rozvaha v první fázi
zdánlivì utlumuje pouze extrémní du¹evní vznìty. V dal¹ích fázích
zpomaluje i vegetativní elektronickou pulsaci v biologické oblasti
jeho bytí; zpomalením této pulsace vyvstane zcela nový uvìdomìlý
pocit nebo zji¹tìní, ¾e vìdomí je vypro¹tìno z oblasti dìní.
Vzhledem k tomu znamená pùvodní buddhismus psychologickou
empirii, která pou¾ívá klidu mysli a vìdomí jako opìrného
67
prostøedí pro psychickou bytnost. Z toho se vytì¾í evidentní zji¹-
tìní, ¾e èlovìk je vypro¹tìn z prostøedí nutností. Ve fyzikálním
smyslu buddhismus nabádá k operacím s pøirozenými vibracemi
tak, aby v¹echny energetické momenty, atakující bytost k projev
ùm, byly utlumeny. Neposkytuje jim toti¾ takovou základnu jako
obecný èlovìk, tj. prostøedí pro dìní a procesy, nýbr¾ jen bezcílnou
prázdnotu, kde dìní neexistuje.
Kdy¾ mluvím o fyzikálních dìjích v souvislosti s psychologick
ými hledisky, napadá mì, ¾e vìdec se zku¹enostmi v u¾ívání fyziky
v zevní oblasti nebude chtít pøipustit, ¾e dìje ve fyzickém bytí mají
fyzikální povahu. Bude snad proto v nejlep¹ím pøípadì uva¾ovat
o pøedcházejících tvrzeních jenom jako o pøímìrech. Proto chci dolo
¾it: psychická napìtí v bytí jsou z hlediska fyziky stejnì skuteèné
a úèinné elektrofyzikální procesy jako v oblasti zevní, tak¾e se tu
vlastnì mluví o jiném a snad i subtilnìj¹ím prostøedí. Tlumení psychick
ých vznìtù, které se vùlí odrá¾ejí i ve fyziologickém prostøedí,
tedy znamená, ¾e tento útlum je objektivní skuteènost, dokumentovan
á posléze nedostatkem podnìtù ke chtìní. Zánik tìchto podnìtù
se odrá¾í v pro¾itku dokonalého indiferentismu, na nìj¾ se vá¾ou
pocity, které bì¾ný èlovìk obvykle vùbec nezná.
V¹echno je zde zákonité, postupy i jejich výsledky. Proto je
mo¾no i psychologické prùzkumy mystikù rùzných smìrù hodnotit
ze stanoviska fyzikálního, a to tím spí¹, ¾e se za výsledek mystického
úsilí nepokládá schopnost udr¾et nìjaký du¹evní stav ve vìdomí,
nýbr¾ jen to, kdy¾ vìdomí je naplnìno novými trvalými stavy.
Stane-li se nìjaký nový pocitový nebo du¹evní stav trvalým,
zøejmì to znamená, ¾e byl uèinìn podstatný zásah do fyzikálního
uspoøádání bytosti. Nemù¾eme-li tento zásah identi kovat mìrami
a vahami, neznamená to je¹tì, ¾e nebyl uèinìn. Ostatnì vím, ¾e tyto
zásahy je mo¾no mìøit, zatím v¹ak pouze psychometricky. Zamìøí-li
se v¹ak vìda s celým svým technickým arzenálem k èlovìku jako
ke skuteènosti významné, ale dosud hrubì opomíjené, pak je jistì
bude moci mìøit a vá¾it i technickými pomùckami. Ale tato nadìje
neposiluje mou jistotu o pravých psychologických hodnotách získan
ých rùznými psychickými zásahy, proto¾e je mohu aplikovat na
jiné poznatky fyziky.
68
Po pùvodním buddhismu obra»me pozornost k buddhismu severn
ímu, èili mahájánì. Tento buddhismus je v podstatì mystikou,
nesmíme ji v¹ak srovnávat s pøedstavami o mystice, jaké nám
vnukalo køes»anství. Je to pøedev¹ím empirie, která dovede obsáhnout
jak nábo¾enství, tak i vìdu. Nábo¾enství tím, ¾e pøipou¹tí hierarchick
é uspoøádání bytostných a osudových podmínek v kosmu.
Vìdu zase tím, ¾e v¹echen ¾ivot pokládá za mechanické dìní s mal
ým pøídavkem podnìtù, které jsou bytí udìlovány psychickými silami
kosmu jak personi kovanými, tak i fyzikálními.
Tento názor na dìjovou mechaniku ¾ivota vtiskl severnímu buddhismu
zvlá¹tní ráz a ten jej uèinil ve fyzikálním smyslu velmi vý-
razným. Nebo» pøipou¹tí-li severní buddhismus, ¾e v kosmu existuj
í bytosti jinak uspoøádané ne¾ lidé a zvíøata, bytosti èlovìka
ovlivòující, pak právì tento vliv pokládá za mechanického èinitele.
Nìkdy za zbraò, která èlovìka nemù¾e zranit, jestli¾e se dovede na
pøíslu¹né úrovni psychicky promìnit asi tak, jako by se napø. na
hmotné úrovni promìnil tìlesnì ve vodu nebo ve vzduch.
To uèinilo ze severního buddhismu nauku, v ní¾ se operuje s psychick
ými silami rùzné intenzity a tím i kvality.
Posléze se buddhisté této ¹koly odklánìjí od hierarchického pojet
í vesmíru a zaènou mìøit své síly s vesmírem fyzikálním. V tomto
boji ov¹em ji¾ rozhoduje pouze zákon o pøíèinì a následku, zákon,
který vìda také jednostrannì uznává. A jeliko¾ se buddhisté této
¹koly upínají ke konkrétním (tedy chtìným) cílùm, operují s fyzik
álními silami, nebo» konkrétní, a proto ni¾¹í cíle, ne¾ je absolutno,
jsou pouze ve fyzikální oblasti.
Z lozo ckého hlediska je to vlastnì dùkaz, ¾e buddhisté této
¹koly mají omezené poznání; pøesto jsou mahájánské cíle bì¾nému
typu èlovìka témìø nedosa¾itelné. Jsou zahra¾eny dozrálými karmick
ými zásluhami jako napø. dìdièný královský trùn. Ale nesm
írné a nesrovnatelné poznání mystikù severní buddhistické ¹koly
vkládá do jejich nauk pouèky, ¾e o tyto cíle má èlovìk usilovat,
proto¾e jenom ¾ivotní zku¹enosti ho mohou pøivést ke koneènému
vzdání se v¹eho, co ho mù¾e vzru¹it.
Znalost pøeká¾ek na cestì k dosa¾ení pevnì vytèených, a proto
z univerzálního hlediska ni¾¹ích mystických cílù, vtiskuje tomuto
69
smìru charakter silové mentální empirie. Ta zaèíná stupòováním
mentálního napìtí usmìròovaného jak proti tìlu, tak i proti celému
vlastnímu bytí. Tato ¹kola ¾ákùm pøikazuje uèinit ze svého bytí
objekt, který musí nejen pozorovat, nýbr¾ i napadat, jestli¾e se
v nìm objeví samovolné vznìty, stavy, pocity aj.
Zachová-li èlovìk k bytí tento postoj, vytvoøí se mezi jeho psychickou
pøirozeností a jeho tìlem elektromagnetické pole, jeho¾ potenci
ální energie velmi rychle stoupá. A proto¾e je také pøíkaz, aby
du¹evní odstup od bytosti a dìní byl v tomto mystickém prùbìhu
zachován a¾ do krajnosti, dochází k pøepìtím a výbojùm, které
v pøeneseném smyslu obdaøují èlovìka drastickými ¾ivotními zku-
¹enostmi. Z nich vzchází poznání, které se netaví v ¾ádném ohni
cizí kritiky nebo empirického dùkazu jiného druhu.
Z prostého fyzikálního hlediska je tedy mystika mahájánského
smìru empirie, která pracuje s fyzikálními náboji bytí, s nimi¾
se obvykle vùbec nepracuje. Cílem volního napìtí, k nìmu¾ tato
mystika vede, je usmìròovat tato elektromagnetická kvanta; to je
elektrizující moment, který nalézáme v¾dy tam, kde je du¹evní vý-
konnost v lidském smyslu absolutní. Kde je taková výkonnost, tam
ov¹em nelze aplikovat v Evropì bì¾ný a tradièní názor na mystiku;
tato výkonnost vèleòuje do ¾ivota èlovìka racionální názory, s nimi¾
se zpravidla u køes»anských mystikù nesetkáváme.
Pro lidi na¹eho kontinentu je proto buddhismus severní ¹koly
nejpøijatelnìj¹í. Splòuje po¾adavek vìdy, toti¾ kontrolu v¹ech psychick
ých procesù a zmìn kritickým duchem. Kromì toho je spln
ìn i po¾adavek na obvyklý vìdecký výzkum, aby byl zachován
psychický odstup pozorovatele od toho, co pozoruje a s èím pracuje.
Je zde jen jeden odchylný detail: sebeuvìmomìní necílí pøímo
k pro¾itku nebo k realizaci absolutna, jak tomu musí být na neodchyluj
ící se cestì vìdeckého zkoumání. Mystikové této ¹koly toti¾
vyhledávají doèasné cíle v oblasti energií. Tím ¾e jejich dosahování
je spojeno se støetáváním, odrazy a reflexy pozorovatelem pou¾í-
vaných energií s energiemi objektù, k nim¾ upíná pozornost, stává
se tato cesta psychologickou a poskytuje racionálnímu duchu zku-
¹enosti, které vyús»ují v poznání, ¾e þv¹echno je marnostÿ. Tímto
70
poznáním se z mahájánského buddhisty stane buddhista pùvodn
ího smìru, hínajánista, nebo» jako on odmítne setrvat ve svìtì
dìní, v nìm¾ se v¾dy plní jen doèasné po¾adavky.
Jako tøetí mystická vìtev pøichází v úvahu jóga, metodika nebo
disciplína, její¾ postupy jsou takté¾ veskrze pozitivní. Ale jóga na
rozdíl od obou buddhistických smìrù nemá tak vysoký cíl, toti¾
samo absolutno. Proto ji mù¾eme hodnotit jako operativní metodiku,
v ní¾ se pøed èlovìka klade materiál utváøeného svìta, kde¾to
þduchÿ se hledá pøímo v tomto materiálu.
Tento fakt neznamená, ¾e se pravý jógin k absolutnu nedostane.
Materiál utváøeného svìta obsahuje DUCHA, to je samo
absolutno, tak¾e dokonalé rozdrolení materie ostrým pozorováním
vede k jeho objevení pøímo ve hmotì, která se pøed nalezením Ducha
projeví jako síly. Vcelku v¹ak výluèné zamìøení pozorování na
hmotu vede také k posilování mysli, nebo» se tu opìt stýkají silové
faktory, toti¾ urèité zamìøení na urèitý objekt. Tím se ov¹em jó-
ginovi absolutno vzdaluje a jestli¾e zùstane józe stále vìrný, bude
mít co dìlat s hierarchicky utváøeným vesmírem jako køes»an¹tí
mystikové. Jóginové v¹ak mají pøed køes»anskými mystiky pøednost
v tom, ¾e mají z jejich hlediska pohanské názory. To znamen
á, ¾e nejsou spoutáváni názorovými pøedsudky o pøísnì hierarchick
ém uspoøádání vesmíru, tak¾e posléze poznávají, ¾e þhmota
je odìvem duchaÿ; tím koneènì nalézají skuteènost þza-hmotnouÿ,
absolutno.
Z operativního, to je biofyzikálního hlediska vyvíjejí jóginové
mentálními vztahy k materiálu utváøeného svìta du¹evní sílu, kterou
oznaèujeme jako vùli, co¾ v jiném smyslu znamená postupné
zesilování elektromagnetického pole bytí.
Urèitým zamìøením mentálu na urèitý objekt ztrácí my¹lení
vlnivý charakter a místo toho pøijímá charakter kmitavý a tím postupn
ì té¾ emanaèní. To je elektrizující fenomén, který dává vzniknout
vùli, ji¾ bych chtìl de novat jako prostý elektrický jev a nikoli
jako vlastnost ¾ivého organismu.
Vùle se v¹ak vytváøí v ka¾dé du¹evní disciplínì, která vede k vytv
áøení pomìru mezi pozorovatelem a pozorovanými objekty. Jóga
71
v¹ak v tomto pøípadì symbolizuje metodiku, která nabádá èlovìka,
aby rozhodnì pøekroèil meze vyjadøované únavou èlovìka a poklesem
jeho ¾ivotních sil. Proti jiným disciplínám, kde vytváøení vùle
je vedlej¹ím výsledkem sna¾ení, pøivede èlovìka k rozvoji vùle vyvinut
é nadprùmìrnì, tak¾e se jógin po této stránce stává bytostí
lidmi nepøekonatelnou.
Je v¹ak ke cti jógy, ¾e stupòování síly vùle není jejím nejvy¹¹ím
cílem, jak se èasto zdá. Nadprùmìrná síla vùle u jóginù je produktem
jejich psychické káznì, od ní¾ se oèekává, aby vìdomí mohlo
proniknout stíny svìta tvarù a tím dovést jógina k poznání svìta
skuteèností jako jednotného pole sil. A tento produkt se stává vý-
znamným pouze tím, ¾e se tu kladou proti sobì a¾ do krajnosti
vìdomí a materie. V takovém pøípadì se du¹evnost èlovìka v¾dy
ocitá v silném gravitaèním poli, jakoby þblízkosti velikých hmotÿ,
co¾ má v¾dycky za následek du¹evní posílení, tedy podle þmarxismu
ÿ { vliv prostøedí vytváøí kvality.
Jóga se dìlí na nìkolik na sobì nezávislých smìrù. Nìkteré
z nich se v bezprostøedním postupu zdají zakládat na pasivních
postojích, jiné na postojích aktivních. To se v¹ak týká pouze pøí-
pravných prací. Ve vývojovém procesu je i bhaktijóga, jóga oddanosti,
prostoupena pozitivními postupy. Bhaktové Boha volají,
rituálnì vzývají a slou¾í mu tím, ¾e vyluèují z mysli v¹echno, co
není Bohem, a sna¾í se o to, aby v ní zùstal jen Bùh. Za tìchto
okolností je pasivita pouze formální a vnìj¹í, kde¾to du¹evnì je
i bhakta povinen namáhat se o to, aby v jeho mysli byl jen Bùh
a v¹echno to, co souvisí s bo¾ským ¾ivotem.
Vtírají-li se nám do pøedstav o józe fakíøi, na nì¾ Evropané pøí-
li¹ pøíznivì nenazírají, musíme se sna¾it objektivnì zhodnotit i jejich
snahy. Z tohoto hlediska je sebetrýzeò fakírù èasto velice tvrdý
postup proti nepoddajným du¹evním a povahovým vlohám, které
jsou v¾dy krystaly zvyku. Mù¾eme-li du¹evní a povahové vlohy
takto chápat, vysvitne nám, ¾e povaha a vnitøní uspoøádání vù-
bec je psychologický prvek, který nás pøestane tísnit teprve tehdy,
a¾ se nám podaøí rozbít ho a¾ na atomické úrovni. To je smysl
sebetrýznì, onoho druhu sebekáznì, která vyvolává fenomenální
72
tlaky na mysl a vìdomí zdola, toti¾ z tìla. Tyto tlaky mají mysl
a vìdomí uèinit poddajnìj¹í, èili mají èlovìka pøemìnit z bytosti
chápající v¹e subjektivnì na bytost chápající v¹e objektivnì.
Tlaky, vyplývající ze sebetrýznì, pocházejí z tìla; jsou proto
tvrdé a pùsobí relativnì velmi pomalu. Tím se stává, ¾e se fakíøi
názorovì nìkdy zdánlivì vùbec nevyvíjejí. Pøesto v¹ak je i jejich
sebevýchova psychologicky velmi významná. Zákon o zachování
energie platí toti¾ i zde; u fakírù se tedy oèekávají výsledky jejich
jógického úsilí v jejich pøí¹tích inkarnacích na základì toho,
¾e smrt více ne¾ jiní èinitelé rozru¹uje strukturální povahové uspo-
øádání.
Z biofyzikálního hlediska vyvolává sebetrýzeò fyzikální tlak
prostøednictvím pøeskupování, k nìmu¾ dochází v tìle, které se
askezí dostává do krize. Právì touto krizí jsou fyzikální náboje fyzick
ého tìla vymr¹»ovány pøímo smìrem k mysli, jejím¾ prostøednictv
ím se pak tìlo zpøítomòuje ve vìdomí. A vliv tìchto výbojù je
pro kvalitativní psychické pøetváøení velmi pøíznivý, usuzujeme-li
o této vìci na základì poznatku, ¾e bì¾ný èlovìk mívá v¾dy pøíli¹
ustálené ¾ivotní názory i názory na svìt, tak ustálené, jako kdyby
byly z ocele.
O du¹evních vlohách mù¾eme proto uva¾ovat jako o pevném
a nepoddajném materiálu, i kdy¾ jeho vlastnosti neodpovídají
hmotì ¾eleza. Jde tu o psychické zatvrdliny, prvky, které se mìní
jen pod nárazy ¾ivotních událostí, jako se ¹tìpí atomy pod nárazy
fyzikálních èástic. Jen za jiné záøení mù¾eme pova¾ovat ¾ivotní
události. Místo tvrdých paprskù Röntgenových, které nièí tìlo, pù-
sobí zde valenèní náboje rozmístìné ve svìtì jevù, jím¾ je èlovìk
obklopen. Rychlost tìchto nábojù se zvy¹uje napìtím vùle, usmìr-
òováním mysli i fyzickými krizemi, které se vyvolávají odøíkáním,
jím¾ èlovìk také vyvolává reakce svìta, v nìm¾ je.
O jiných, pozitivních jógách snad není tøeba mluvit. Platí
o nich pøedcházející vìta, ¾e jejich postupy jsou veskrze pozitivn
í. Jóga v postatì bere v úvahu pouze materiály smyslovì identi
kovatelné. K objevení absolutna se propracovává tím, ¾e nab
ádá k bombardování relativnì pevné hmotné a du¹evní struktury
73
vlastního bytí jóginova tak vytrvale, ¾e se tato struktura stane
prostupnou pro jeho zírání, my¹lení i poci»ování. Jakmile se stane
takto prostupnou, objeví jógin, ¾e hmota je zvlá¹tním pøípadem
ustrnulých energií, pøíp. utlumenou vibrací neviditelných (fyzikáln
ích) èástic. Za tìmito stavy pak postøehne základ v¹ech jevù, prost
øedí, které není nikterak diferencované, prostupuje v¹ím a je proto
absolutnem.
Nakonec mù¾eme uva¾ovat o mystice køes»anské, zvlá¹tì katolick
é. Mù¾eme ji zhruba rozdìlit do tøí tøíd:
v¹eobecná,
asketická,
kvietismus.
První, v¹eobecná, se zakládá na modlitbì. V tom pøípadì je
subjektem my¹lení, upoutávané pøipomínkami, kde¾to objektem
vnìj¹í pøedmìt, Bùh. Vzhledem k tomu se primární napìtí vytváøí
pøipomínáním a jeho opaèný pól je v pøedstavì umístìné kdesi vnì
bytosti (Bùh v nebi). Jáství, resp. jeho existence, vytváøí vztahy
mezi subjektem a objektem; vytváøené napìtí tím má mo¾nost vyb
íjet se do vìdomí a tak vìdomí uzpùsobovat k poznávání.
To znamená, ¾e v¹eobecné mystické úsilí, nìkdy dokonce ani
nede nované jako mystické úsilí, má rovnì¾ vliv na stav elektro-
-biologického potenciálu. Tento vliv je vìt¹í nebo men¹í podle toho,
zda se modlitba pova¾uje za þprostøedek k dosa¾ení spásyÿ, nebo
za þkøes»anskou povinnostÿ.
Pova¾uje-li nìkdo modlitbu za þkøes»anskou povinnostÿ, mù¾e
ji odøíkávat zcela mechanicky. Takový køes»an nedosáhne niterného
þusebráníÿ, a proto ani nevystupòuje napìtí, které je jediným èinitelem
vyvolávajícím pùsobivé mystické efekty. A aby bylo jasno:
v¾dycky jde pouze o tyto efekty! Vzhledem k tomu je duchovnì prom
ìòující postup nebo vývoj výsledkem zkracování vibraèních vln
na èáøe X, a proto pøedstava o omilostòujících vlivech þshùryÿ je
naprosto mylná. Pøitom mechanické odøíkávání modliteb netlumí
bloudìní mysli, nýbr¾ spí¹e je podporuje. Z mysli vytváøí rejdi¹tì
sil, pøekonávajících èlovìka; za tìchto okolností klesá jeho elektrovit
ální potenciál nìkam a¾ k nule.
74
Pova¾uje-li nìkdo modlitbu za prostøedek k dosa¾ení spásy,
vzbudí o ni vìt¹í zájem. Tím se potlaèuje tìkavost. A má-li dokonce
nìkdo na spáse zájem eminentní, pak se stává modlitba jistým druhem
soustøedìní. To proto, ¾e jak subjekt, tak i objekt jsou velmi
zøetelné; tak se vytváøí napìtí potøebné k poznání a vykoupení.
Vybíjí-li se napìtí místo do konkrétního prostøedí, toti¾ do tìla,
jenom proti skuteènosti pomyslné (Bohu), mù¾e se také vybíjet
úèinnì, proto¾e v¾dy rozhoduje to, co si z objektù sami vezmeme.
Jsou lidé, kteøí nemají k abstraktùm (Bohu) vùbec ¾ádný pomìr,
ale pøesto procházejí smyslovým svìtem jako snílkové { ti si tedy
z konkrétních jevù berou pouze nic neznamenající pøedstavy. Jejich
bytost se proto nepodobá baterii, poutající úèinnou energii,
jak by se o hmotaøích pøedpokládalo. Podobá se materiálu, který
je zpracováván silami vnìj¹ího svìta, jej¾ na sebe nechává pùsobit.
Mù¾eme tedy uva¾ovat tak, ¾e intenzivní pomìr k abstraktùm
mù¾e potenciál úèinných energií bytí zvy¹ovat, proto¾e v¾dy rozhoduje
to, zda jsou dány dva póly; v tomto pøípadì jsou vytváøeny
vyhranìním subjektu a objektu a jejich kladením proti sobì.
Mystika, zalo¾ená na køes»anských modlitbách, má v elektrovit
álním smyslu také dva póly, proto mù¾e být také hodnocena jako
pozitivní psychická kázeò. Jen mentální napìtí v ní není pøímé, ale
má pomocnou fázi ve slovech, kterými se usmìròuje mysl. Posléze
oba tito èinitelé dávají stejný výkon, jako jej dává mysl zahrocovan
á pozorností pøímo.
Ta èást køes»anské mystiky, která se zakládá na askezi, má
vzbudit fyziologické elektrovitální tlaky na slo¾ky psychické. Na
tom nic nemìní to, ¾e askeze je v køes»anské mystice z velké èásti zalo
¾ena na my¹lence prokázat takto Bohu osobní pøíchylnost. Pokud
by askeze nevystupòovala kritický stav vnitøního napìtí a následkem
toho nepøevedla undulaèní postup vnitøních energií ve kmit
ání, byla by bezúèelná, by» by byla provádìna s nejlep¹ím úmyslem
projevit pøíchylnost k Bohu.
Proto bývá úmysl èasto výrazem názorového bludu, jeho¾
úèinky se odstraòují bytostnými akcemi. To znamená, ¾e kdyby
byl skuteèný úèinek akcí závislý jen na pravém pochopení pravých
75
pøíèin dìjù, byl by intelektuální, duchovní a vùbec psychologický
vývoj nemo¾ný. Následkem toho mù¾eme ve¹kerý vývoj ve svìtì
pokládat za tzv. nahodilý výsledek tápání v názorech a úmyslech
pøi úsilí propracovat se k potì¹itelnìj¹ím stavùm v ¾ivotì. Skute
èný vývoj tímto smìrem je závislý na pøevodech takøka statick
ého elektrovitálního napìtí v napìtí úèinné, nebo» pouze vibrace
rozhodují o tom, zda èlovìk vnímá vnìj¹í prostøedí jako svìtlé nebo
temné. Jinými slovy: dlouhovlnné vibrace jsou vìdomím i neuvì-
domìle pøijímány jako temnota, pasivita a deprese, kde¾to krátkovlnn
é vibrace budí ve vìdomí dojmy prostøedí prùzraènìj¹ího a tím
i svìtlej¹ího.
Je-li proto askeze provádìna se zøetelem na vlastní tìlo askety
jako na nepøítele, pak vibrace vysílané proti tìlu a vzbuzované
myslí jsou hrubé. Tím se stávají hrubými i reakce fyziologické soustavy
a psychické èinitele je pøedkládají vìdomí jako krize kru¹ící
a zdrcující bytost. Zde mù¾eme hledat pùvod ïáblù pronásledují-
cích køes»anské svìtce.
Stav mysli a vìdomí je toti¾ nejdùle¾itìj¹í èinitel, který ovliv-
òuje povahu reakcí na rozlièné tlaky na fyziologické slo¾ky. Z asketick
ých zásahù do ¾ivota proto získává nejvíce ten, kdo pøi zøí-
kání se nìèeho zachovává mysl a vìdomí asi tak uvolnìné, jako je
má ten, kdo si neubli¾uje a jemu¾ svìt splòuje v¹echna jeho smyslov
á pøání. V takovém pøípadì zùstávají mysl i vìdomí stále dostate
ènì rozepjaty. Tlaky vyvolávané askezí vychylují z ustálených
drah v¹echny fyzikální náboje bytí, aby je posléze zavedly jediným
¾ádoucím smìrem a tím z bytosti vytvoøily magnetický typ, jeho¾
elektromagnetická síla je podstatnì zvý¹ena.
Úèelnost v¹ech jógických a mystických zásahù do ¾ivota tedy
spoèívá v tom, ¾e se z bytosti pøírodou ovládané, její¾ vibrace
a napìtí nejsou nikdy uspoøádané, stane bytost samostatná. Její
samostatnost vyplývá z toho, ¾e se tyto vibrace zharmonizovaly
buï následkem fyziologických tlakù a postupù (askeze), nebo tlakù
a postupù psychických (psychická kázeò).
Abstraktní výsledky se tedy vyluèují. Jsou dvì mo¾nosti. Èlov
ìk je nositelem uvìdomovacích momentù, které se týkají jeho
76
zániku; nìkdy se to sna¾í odstranit smíøením se s my¹lenkou na zá-
nik, jindy vírou ve vìèný budoucí ¾ivot. Nebo se jógickou metodikou
propracuje k samovolnému uvìdomìní si neznièitelnosti svého bytí.
V druhém pøípadì sma¾e hranice mezi pøítomností a budoucností.
To je práh, který se ka¾dému mysticky nevyvinutému èlovìku zdá
obsazen smrtí, která si na nìm vy¾ádá svou cenu.
Askeze je akce, která z bytosti v elektromagnetickém smyslu indiferentn
í vytvoøí bytost v tomto smyslu kladnou, a to na základì
fyziologických postupù. Proto právì askeze { ov¹em správná { pøivede
èlovìka nejprve k evidentnímu zji¹tìní, ¾e budoucnost od pøí-
tomnosti není oddìlena smrtí, a teprve potom mu udìlí lozo cké
poznání pøíèin. Kdy¾ je koneènì budoucnost slouèena s pøítomnost
í, zaniká zájem na køes»anské spáse. Od tohoto okam¾iku toti¾
pomíjivý èlovìk zaène v sobì nosit vìènost, její¾ kvalitativní náplò
urèí a uskuteèní na základì svých vlastních logických psychických
postupù.
Vìèný ¾ivot v ráji nebo nebi je tedy blud. Takovýto vìèný ¾ivot
musí být kladen do budoucnosti, tedy do èasovì prostorových
vztahù; tam v¾dy existuje poèátek, prùbìh a zánik, tak¾e pojem
vìènost je vylouèen.
Jóginové, kteøí se vyprostili ze v¹ech bludù, ¾ijí rajské nebo nebesk
é stavy v pøítomnosti. Nejsou to v¹ak stavy vìèné, ale jsou
závislé na podmínkách. Proto poznávají, ¾e v¹echno je smrtelné.
Komu zále¾í na tom, aby si rajské nebo nebeské stavy udr¾el, pak
k tomu neustále pracuje. Tato práce pøestává, jakmile zanikne ¾ivotn
í ¾ízeò a zaène vzcházet touha ztoto¾nit se s absolutnem, které
je poznáváno jako þoblast za dìnímÿ, jako ono þpoleÿ, které je jevi
¹tìm toho, co nazýváme stvoøením nebo opravdovou skuteèností
vesmíru.
Tøetí vìtev køes»anské mystiky, kvietismus, je èasto chápán jako
návod k útìku od èinnosti; proto snadno ztrácí charakter pozitivn
ího ¾ivotního nebo mentálního úsilí. Tento útìk mù¾e vést k rozvoji
pøíjemných, zdánlivì nadsvìtských pocitù, stupòujících se pøi
þbezvýhradném my¹lení na Pánaÿ a¾ do vytr¾ení. Rozhodnì v¹ak
nevede k poznání, které umo¾òuje zamítnout þ¾ízeò po ¾ivotìÿ
77
a tak dospìt k dokonalému psychickému uti¹ení, vrcholícímu ve
ztoto¾nìní s absolutnem.
Bytost je skupenství nábojù, jejich¾ siloèáry jsou ustaviènì mì-
nìny impulsy, které vznikají vìdomými a mentálními vztahy a pøipom
ínkami. Jsou-li tyto vztahy a pøipomínky svìtské a je-li jejich
síla a povaha rùzná a je jich mnoho, je èlovìk jako¾to pole sil dì-
ji¹tìm protichùdných jevù; to je pravým ukazatelem psychického
nepoøádku. Ale jedna vìc je zde jistá: neukáznìná bytost podléhá
chtìní a tím dochází k mentálním a silovým akcím, které mohou
uèinit z chaotických vibrací charakteristické siloèáry. Takové silo-
èáry ukazují na charakteristický typ, nebo» obecnì je èlovìk psychicky
veden samovolnými popudy a vznìty.
Kvietisté charakteristické biofyzikální výboje odstraòují. Doufaj
í v Boha a tím otevírají ventil, jím¾ do bytosti vnikají vnìj¹í
energie, které usmìròují elektrovitální náboje do jejich nitra. Reakc
í na to bývá vznik pøíjemných pocitù. Ale bytost je gravitaèní
jednotka v silném gravitaèním poli. Se zøetelem na to mù¾e ka¾dý
èlovìk svùj du¹evní stav obhájit jen za pøedpokladu, ¾e permanentn
ì vyrovnává síly gravitaèního pole, v nìm¾ je. To je ov¹em
mo¾né pouze tehdy, kdy¾ metodicky zvy¹ovaným napìtím zesílí
potenciální energii, vyzaøující z nìho a¾ dosud v dlouhých vlnách.
Je-li potenciální energie bytosti zvý¹ena, zaène vyzaøovat v krátk
ých vlnách, v kvantech. Prudké vibrace zesilují elektromagnetické
pole, jím¾ bytost je, a posléze se z bytosti vytvoøí gravitaèní fenom
én pøekonávající gravitaèní síly vnìj¹ího svìta.
Oddanost Bohu proto mù¾e znamenat i otevírání ventilu pro
vtok vnìj¹ích energií do bytosti. Tyto energie se v¹ak budou jevit
bo¾ské pouze po dobu, kdy následkem nedostatku podnìtù budí-
cích smyslové chtíèe a vá¹nì budou pøedpoklady pro vystupování
obla¾ujících stavù. Jakmile zaènou vyvstávat podnìty, které budí
smyslové chtíèe a vá¹nì, tyto okolnosti pominou. Pak se uká¾e, ¾e
oddanost Bohu mù¾e znamenat otevøení ventilu pro vtok energií,
jejich¾ ozvy v bytosti jsou velmi nepøíjemné, pro mystiky èasto
ïábelské. Proto je u kvietistického smìru nezbytné, aby se èlovìk
podrobil nejprud¹í askezi ve sféøe mentálního zamìøení. Askezi tak
78
prudké a dokonalé, aby ji¾ nikdy nemohly vystoupit vztahy mezi
psychickým svazkem, jím¾ je èlovìk, a okolními jevy, které budí
chtíèe a které vcelku oznaèujeme jako svìt.
Není-li èlovìk schopen splnit tento po¾adavek, udìlá lépe, kdy¾
uzná své þpøírodovìdeckéÿ zaèlenìní a v souhlase s tzv. racionáln
ím chápáním faktù se vynasna¾í pochopit, ¾e problém vypro¹tìní
z psychického otroctví spoèívá v gravitaèních fenoménech. ®e z nich
lze uniknout pouze zvy¹ováním elektromagnetické potence bytosti
a¾ do stupnì, v nìm¾ subjekt pocitovì pøekonává gravitaèní pùsoben
í objektù.
Z prosté víry v Boha èasto vùbec nepochází mnoho dobrého.
Zvlá¹» kdy¾ oèekáváme, ¾e z nìho vydobudeme osvobozující nebo
i jen obla¾ující milosti. Zlé je pøedev¹ím to, kdy¾ upadáme do pasivity,
která v ka¾dém pøípadì mù¾e pøiná¹et èlovìku dobré pro¾itky
jen doèasnì. Z vy¹¹ího hlediska je jasné, ¾e pouze rozkmitání nest
álých fyzikálních nábojù bytí do ultrakrátkých vln v psychickém
smyslu vyjasòuje obzor a mìní kvality psychického èasu a prostoru;
èiní z bytosti dynamického èinitele, který uniká pøekonávajícím jej
silám gravitaèního pole, jím¾ je smyslový svìt. Pak bytost dosáhne
oblasti klidu, rozkládající se za èinností a její oblastí.
Chceme-li tedy zhodnotit kvietistickou ideu z biofyzikálního
hlediska, musíme dávat pozor na to, zda je v praxi provázena mobilizac
í ¾ivotních sil, nebo ústupem od snahy stupòovat fyziologické
napìtí a¾ k rozkmitání energií, tj. stupòovat sílu, její¾ pomocí se
pøekonávají vlivy vnìj¹ího svìta. Pokud je kvietistickou praxí pouze
tento ústup, pak ji snad provází dobrá nábo¾enská vùle, ale nikoli
poznání, ¾e problém spásy je problémem fyzikálním a nikoli nábo-
¾enským.
Dobrá nábo¾enská vùle neodstraní závady fyzikálního postupu.
Podle fyzikálního názoru, který je v¾dy nutno aplikovat i na vnitøní
(duchovní a mystický) vývoj èlovìka, vy¹¹í vesmírné hodnoty jsou
v¾dy záøivé. To je závislé na jejich jakoby radioaktivní povaze,
která se projevuje a¾ za zvratnou mezí stále více zvy¹ované intenzity
elektromagnetického pole. Tato intenzita není nièím jiným
ne¾ prostorem s vysokým elektromagnetickým potenciálem, jeho¾
emanaèní funkce jsou té¾ vysoké.
79
Èlovìk je rovnì¾ elektromagnetickým polem. Jeho elektromagnetick
ý potenciál je závislý na jednoznaèném zamìøení mysli a na
kritických biofyzikálních stazích, které zvy¹ují emanaèní funkce
a tím èiní bytost pozitivní, elektrickou, vnìj¹í vlivy pøekonávající.
Spása není výsledkem slo¾ení zbraní na místì, ale výsledkem vnitø-
ních transmutací a trans gurací, pøevádìjících chemicky se tvoøící
esence tìla v elektrický potenciál, který se musí projevit jako kinetick
á energie. Pùsobení této energie musí být uplatòováno vùèi
neuspoøádaným vibracím fyzického bytí do té míry, aby se v¹echny
seøadily a tím z bytosti vytvoøily magnet, jeho¾ dva dobøe oddìlené
póly dají v té¾e bytosti mu¾i ¾enu a ¾enì mu¾e. To je stav, v nìm¾
jsou uzavøeny podstatné okruhy, tak¾e zaniká chtivost, kde¾to absolutno
zasvitne jako dosa¾itelný a realizovatelný stav.
Toto je tedy skuteènost, která nemù¾e být pøekonána ¾ádnou
lozo ckou hypotézou, oddìlující ¾ivé organismy od pole s fyzik
álním dìním. Co existuje ve vesmíru, mù¾e být chápáno hierarchicky
i fyzikálnì. Spontánní funkce, strhující vìdomí k tomu, aby
se podrobilo, nás nutí chápat vesmír fyzikálnì, kde¾to subjektivní
stavy vesmírných jevù jako pùsobivé silové momenty. Jsou-li tyto
momenty jistým zpùsobem uspoøádány, poskytují neznièitelný pocit
svobody, kde¾to kdy¾ jsou uspoøádány jinak, vyvolávají nezni-
èitelný pocit otroctví. Uspoøádání silových momentù mluví pro zá-
kon, který nemù¾e být pøekonán nebo pøekroèen ¾ádnou kosmickou
inteligencí. Mù¾e být pøekonán pouze akcí, jejím¾ výsledkem
je zmìna dráhy nábojù, strhujících vìdomí do jistých, nìkdy pøí-
jemných, jindy nepøíjemných situací.
A nyní, na závìr, budeme kvali kovat i svìtského èlovìka z biofyzik
álního hlediska. Èasto se zdá, ¾e takový èlovìk je potenciálnì
¾ivìj¹í ne¾ èlovìk nábo¾ensky zamìøený, proto¾e bývá výkonnìj¹í.
Nenechme se v¹ak mást zdáním. Zevní výkonnost je¹tì nemusí znamenat
du¹evní vypìtí, potøebné k osvícení. Dospìje-li toti¾ mystik
k ¾ádoucímu vypìtí, k bdìlosti, musí pøemoci pøirozenou náklonnost
k pasivitì. Svìtský èlovìk to èinit nemusí, proto¾e je k èinnosti
podnìcován reflexy na pùsobení zevních èinitelù, o nich¾ se
domnívá, ¾e ho ob¹»astní. Je to tedy stav zvíøete; do støehu je uvádí
koøist, kterou chce uchvátit.
80
U svìtských lidí je du¹evnost mobilizována vnìj¹ími faktory. Se
sní¾ením jejich momentálního pùsobení je tato mobilizace anulov
ána, nikdy se tedy nepromítne do bdìlosti ze sebe samé vyvìrající.
Jenom idealisté jsou schopni se pro nìjakou ideu namáhat k du-
¹evnímu vypìtí a takto dospìt k osvícení jako mystikové, pro nì¾
je idea vykoupení, spásy konkrétní.
Z psychologického hlediska dochází u svìtského èlovìka k du-
¹evnímu vypìtí druhotnì. Primárnì je takový èlovìk vypjat pouze
emocionálnì, a proto u nìho nemù¾e dojít k psychickým roznìtùm,
které jedinì zprostøedkují tzv. ¹ir¹í poznávání. Tím je svìtskost
z biofyzikálního hlediska málo kvalitní; du¹evní potenciál ji prová-
zející je relativnì nízký, proto¾e pokud tu vùbec je, je podmiòován
nikoli du¹evní námahou, nýbr¾ chtíèi.
Kdy¾ bychom se snad domnívali, ¾e napø. nejpøednìj¹í vìdci
nále¾ejí také mezi svìtské lidi, pak jsme jen nepochopili pozadí
energie v nich prý¹tící. Tito vìdci jsou idealisté, lidé schopní abstraktn
ího my¹lení; vedle nich jsou ti v druhé a dal¹í øadì spí¹
øemeslníci nebo realizátoøi idejí nejpøednìj¹ích vìdcù. Vìdci z dal¹í
øady bývají velmi sebevìdomí a schopní vytváøet a uplatòovat svùj
svìtový názor, ale ten se po mravní stránce v¾dy neosvìdèuje. Je
to proto, ¾e jejich podnìty nejsou vyvolávány dokonalým rozborem
idejí, nýbr¾ pouze rozpracováním dílèích výsledkù u¾ité vìdy.
Proto mù¾eme uzavøít: svìtskost, i kdy¾ bývá provázena velkou
èinorodostí, nestupòuje potenciální napìtí du¹evních sil do té
míry, aby jeho výsledkem bylo osvícení a vykoupení. Je nanejvý¹
schopna ideje zpracovat a realizovat tu k rozmno¾ení dobra, tu
zase zla ve svìtì, podle toho, jaké vrozené mravní hodnoty jsou za
její èinností. A du¹evnost, která svìtskost provází, bývá relativnì
dobøe vypjata pouze v mládí. Ke konci ¾ivota se její hladina zase
sní¾í, proto takoví lidé procházejí stejnými osudy jako tvorové element
ární, tj. od optimismu mládí k pesimismu, pøíp. du¹evnímu
rozkladu stáøí.
81
Kapitola V
IDEA SPÁSY
Podle racionalistù mù¾e pojem spása nìco znamenat jen pro ty,
kdo neznají skuteènost. Vìøí pouze tzv. vìdeckým dùkazùm, podle
nich¾ je ¾ivot jen funkcí organismu a ten na základì svého vlastního
uspoøádání emanuje i to, co se nám jeví jako du¹evní ¾ivot èlovìka.
Musí-li konstatovat, ¾e existuje du¹evní a intelektuální vývoj, vidí
v nìm pouze transformaci konkrétních ¾ivotních zku¹eností, nìkdy
v¹ak i jenom pøirozený výsledek vývoje hmoty.
Co mne se týká, vím dobøe, ¾e se ¾ivot projevuje funkcemi organismu.
Vím, ¾e du¹e, duchovní ruka bytí ve hmotné rukavici tìla,
nikdy nebude nalezena, nebo» jí skuteènì není. Je mi jasné i to, ¾e
slovo spása mù¾e pro racionalistu znamenat absurdní pøedstavu,
jakou si zachovávají jenom lidé jistým zpùsobem nevzdìlaní.
Nù¾ chirurga v¹ak není posledním nástrojem, jeho¾ pomocí lze
zjistit nebo nezjistit existenci principù podmiòujících ¾ivot. Ty
musíme hledat mnohem hloubìji ne¾ v souhøe chemických reakcí,
které jsou nìjak spjaty s vegetativním nervovým systémem. Mus
íme je hledat dokonce a¾ za buòkami, tam, kde fyzika nachází
základní kameny bytí hmotných jevù. Tam si toti¾ podávají ruce
v¹echna odvìtví pøírodních vìd, která pøekroèila oblast funkcion
ální statistiky a dospìla koneènì k oblasti poøádající, pøíp. i operativn
í.
Nábo¾enství, a» ji¾ teoretické, nebo empirické, se ov¹em vùbec
nezabývá funkcionálními statistikami, leda kdy¾ se sna¾í zahnat
mùru empirie, která je dusí tím, ¾e vyvrací jeho vìrouku. Nábo¾enstv
í je toti¾ v podstatì také vìdecký systém, který se zabývá problematikou
¾ivota a smrti, tedy pøesnì tímté¾ jako pøírodní vìdy.
Ale nábo¾enství je i psychologie. Nikoli v¹ak psychologie budující
na statistikách; její vìdeckou pomùckou jsou psychické hodnoty,
s nimi¾ èlovìk disponuje.
82
Vìda v¹ak pøedpokládá, ¾e psychická výzbroj bytostí jako pom
ùcka k identi kování pravé povahy skuteènosti selhává, proto¾e
je omezována na subjekt. Ale jak jsem ji¾ øekl: nù¾ chirurga nestaèí
na to, aby oèím èlovìka odhalil existenci nebo neexistenci ¾ivota.
A ani od biologie, která nalezla základní kameny ¾ivé hmoty, nesm
íme oèekávat, ¾e nám v retrospektivním postupu uká¾e v¹echny
mo¾nosti rozvoje vnitøních hodnot ¾ivota, jeho¾ poèátky nachází
kdesi v oblasti virù.
Pokud jde o mne, poznal jsem a¾ pøíli¹ dobøe, ¾e funkcion
ální problematika tìlesného ¾ivota, její¾ tajemství se dnes hledá
chemologicky, mù¾e být odhalena pouze pomocí psychických ná-
strojù. Hlavním z nich je pozorování opro¹tìné od pocitového vlnobit
í a oèi¹tìné od pøedsudkù a pøesvìdèení, jejich¾ nositelem jsou
zvlá¹tnosti atavistické pøirozenosti. Odva¾uji se dokonce øíci, ¾e
odosobnìné pozorování je jediný nástroj, který èlovìku umo¾òuje
identi kovat nesmírnì subtilní elektromagnetické proudy fyzického
bytí, na jejich¾ existenci se zakládá spolupráce orgánù, nezbytná
pro pøítomnost vìdomí a tím i ¾ivota v tìle. Toto pozorování se
v¹ak nesmí omezovat na registraci pohybù tìla nebo v tìle. Musí
pronikat pod hladinu, která je hranicí pro skuteènosti empirického
vìdomí. Pod hladinu, na ní¾ se odehrávají tyto pohyby, nebo» teprve
potom se najde jejich vnitøní pùvodce.
Nechci tvrdit, ¾e dobøe pozorující èlovìk v tìle najde nìco, co
by ¾ivot umo¾nilo vykládat jako nìco jiného ne¾ øadu funkcí. Ale
v tom koneènì problematika ¾ivota není. Ta vyvstává z celkové
souhry tìchto funkcí. Ze souhry, kterou pøi zosobòujícím uva¾ování
musíme oznaèit za subjekt s jeho v¹emi slastmi a strastmi, které
subjekt nedovede øe¹it ranou z revolveru, proto¾e se bojí toho, co
bude za ¾ivotem.
Podle nihilismu není za individuálním ¾ivotem nic. Snad má
pravdu, pokud se tento názor vztahuje na existenci køes»anské
du¹e, která je podle nábo¾enských pøedstav obleèena v tomto tìle
a po smrti bude ¾ít dál buï v nebi, nebo v pekle. Dokonce má
pravdu i tehdy, kdy¾ se dívá na ¾ivot individua nejdokonalej¹ími
nástroji na¹í vìdy. Nebo» ¾ivot individua je opravdu øadou zcela
83
automatických funkcí a kdyby nebylo stra¹áka, který se na nás
¹klebí pøi pomy¹lení na zakonèení tìchto funkcí ranou z revolveru,
pak by byl nihilismus nejlep¹ím racionalismem, jaký se kdy na svìtì
vyskytl.
Zatím v¹ak nihilismus nemù¾e svìt zcela ovládnout, proto¾e nicota,
zející za okam¾ikem, jím¾ se ukonèuje období ¾ivotních funkcí,
stra¹í a¾ pøíli¹; proto se lidé neuchylují k vytváøení názorových konstrukc
í dodávajících ¾ivotu smysl podle vzoru nihilistù. A i kdy¾
vìda tak dùvìrnì koketuje s názory nihilistù a lidé jsou jejich ná-
zorùm naklonìni, pøece se nikomu z nich nedaøí ukázat v¹eobecnì
pøijatelný smysl ¾ivota: aby prostý obèan vy¹el ze zmatku a pøestal
se sna¾it urvat ve spoleèenském ¾ivotì pokud mo¾no nejvíc z toho,
co se urvat dá. A nikdo mu nemù¾e najít spolehlivou teorii o probl
ému budoucnosti, která le¾í za okam¾ikem smrti, v její¾ naprosto
znièující funkci sice nechce, ale sna¾í se uvìøit.
Jógická nauka, o ní¾ lze pøedpokládat, ¾e tu a tam pronikla
a¾ do støedu problémù vzniku ¾ivota, také nepracuje s vírou proti
vìdì. Funkcionální základ ¾ití je jí toti¾ znám stejnì dobøe jako
vìdì, nikdy v¹ak nedospívá k nihilistickým závìrùm. To vyplývá
z poznání zákona karmy a reinkarnace, které vá¾ou cit pøièiòuj
ící þhromadì biologických procesùÿ jáství, a toto jáství ctí samo
sebe nade v¹echno. Kromì toho bylo jógickými pracovními postupy
odhaleno, ¾e impuls, uvádìjící do pohybu síly, s nimi¾ bytost disponuje,
je z kosmického hlediska faktorem nesmazatelným. Pokud je
nutno tento impuls vázat na jáství, máme zde ji¾ nejen èlovìka, ný-
br¾ také nepomíjivé bytí, které jako silová skuteènost pøe¾ívá smrt,
jako napø. významné dílo pøe¾ívá èlovìka.
V nejvnitønìj¹ím smyslu je èlovìk psychickou existencí, která
podniká jednu akci za druhou jen na základì toho, ¾e trpí pocitem
osamocení a prázdnoty. Pokou¹í se odstranit je tak èi onak,
ale ve skuteènosti to èiní jenom øadou pøání, tj. psychickými vzdut
ími. Proto pøání znamenají psychický nepokoj a tím i akce, které
uvádìjí ¾ivotní potenci do vlnového pohybu a vyvolávají reakce
podobající se vlnobití, které se v tomto pøípadì tøí¹tí právì o tìlo.
Na této úrovni se bytost vyjadøuje jako biologický faktor, který
84
se dostává do pohybu chemickými reakcemi a jejich produkty.
Po pøekroèení biologických hranic se bytost mù¾e jevit pouze
jako pole stále se mìnícího elektromagnetického napìtí, které je
podmínìno chemickými procesy, probíhajícími na ni¾¹í úrovni. Jinak
je v¹ak mo¾no tyto síly snadno ovlivòovat vztahy vìdomí
k nìèemu. Mohlo by se øíci, ¾e v bytosti jsou energie reagující na
v¹echny du¹evní popudy. Tato skuteènost nám napovídá, ¾e bytost
není nìco hotového, èeho fyzikální vlastnosti jsou pevnì stanoveny,
nýbr¾ nìco, co je na základì pøítomnosti valenèních energií neust
ále ovlivòováno, a proto je zpùsobilé pro zmìny hodnot daných
zrozením.
Tímto zji¹tìním je stanovena cesta ke spáse. Nikoli ke spáse, ji¾
odíváme pøedstavami o pokraèování individuálního bytí v jiných,
nadsvìtských podmínkách, nýbr¾ ke spáse, v ní¾ zaniká psychický
nepokoj a dospívá se k pro¾ití vìènosti. Vzhledem k tomu má spása
význam psychologický a bezprostøední; je to pøedev¹ím zmìna subjektivn
ích podmínek pro¾ívání, zji¹»ování a uvìdomování.
Uva¾ujeme-li o tìchto vyhlídkách ve vztahu k èlovìku, který
podlehl pøesvìdèení, ¾e èlovìk nebo tvorové jsou jenom biologické
pøípady, jejich¾ pravé ¹tìstí vyplývá z neèinnosti uprostøed pøebytku
tzv. potøebných vìcí, jeví se nám zde mnoho mo¾ností dosud
vlastnì neznámých. Ale aby se tyto mo¾nosti mohly realizovat, je
tøeba pochopit, ¾e spokojenost nebo pocity ¹tìstí jsou závislé na
pøekonání bytostné mechaniky, odrá¾ející se ve zmìnách du¹evních
stavù. Nikoli na ústupu od èinnosti. Právì pøekonáním souèasného
stavu, pozmìòovaného hnacími silami bytí, vyvstává stav za spont
ánními èinnostmi, které èlovìku urèují pro¾itky a zahalují jeho
vìdomí výluènými zøeteli, omezujícími jeho du¹evní rozhled.
Pøekonání biofyzikální mechaniky je v¹ak závislé na zmìnì drah
fyzikálních nábojù bytí. Jejich automatika musí být ovlivnìna upot
øebením volných energií. Tìmi disponuje mysl a vìdomí za pøedpokladu,
¾e si nenechají vnutit svou náplò, nýbr¾ ji samy volí
a jejím udr¾ováním ve vìdomí zaènou metodicky zvy¹ovat elektromagnetick
ý potenciál bytosti. Je-li náplò vìdomí a mysli zvolena
a udr¾ována proti v¹em odbojným silám pøirozenosti, stává
85
se to magnetizujícím èinitelem. Zmagnetizovaná bytost pøestává
podléhat vlivu prostøedí a { to je jeden z aspektù stavu zvaného
spása.
Zaène-li ji¾ vystupovat pocit neovlivnitelnosti vnìj¹ím svìtem,
neznamená to je¹tì, ¾e v¹echno úsilí o zmìnu fyzikálních podmí-
nek ¾ivota a bytí je úplnì úspì¹né nebo ¾e skonèilo. V zacílování
vìdomí a mysli lze pokraèovat dále; pøitom se poznává, ¾e magnetizov
ání bytosti nedosáhlo vrcholu, proto¾e zamìøování mysli a vì-
domí lze je¹tì zdokonalovat. Zji¹»uje se, ¾e soustøedìní, jeho¾ je
èlovìk schopen hned na zaèátku, je velmi ru¹eno neuvìdomìlými
my¹lenkovými pochody; kromì toho i objekty, na nì¾ se èlovìk
soustøeïuje, se pro vìdomí kvalitativnì stále mìní. Jejich zmìna
oznaèuje postup od forem k uvìdomìní si forem; to ji¾ symbolizuje
neznièitelný pøedmìt pro soustøedìní, který se stává pomùckou pro
dal¹í vývojový postup.
Postupy pøi kvalitativních zmìnách náplnì vìdomí v¹ak nekonèí
ani tam, kde se skuteèný pøedmìt pro soustøedìní stává jenom
symbolem. Pøi stálém postupu se dochází a¾ k tomu, ¾e se vìdomí
a mysl nemusí opírat o nic; zpoèátku zùstávají opøeny jen o dojem
z pøedchozího symbolu, ale potom zùstanou nepohnuté i bez symbolu.
Pak koneènì mù¾e èlovìk ze svého vìdomí vyluèovat ka¾dý
pøedmìt, kterým je i on sám nejen jako bytost, ale i jako sebeuvì-
domìní.
Je-li pøekroèeno i sebeuvìdomìní ve formì bytosti, resp. jejího
tzv. vy¹¹ího jáství, jeví se vesmír, následkem dosavadní neznièitelnosti
vìdomí jako¾to nedílného faktoru, ve zcela jiné tváønosti.
Tam, kde jsme a¾ dosud vidìli pouze pevnì uèlenìné bytí, spatøíme
náhle jenom dìní. Dìní, jeho¾ hranice jsou urèeny pouze existencí
nìèeho, a» ji¾ jde o existenci skuteènou, nebo pomyslnou.
Dìní je spatøováno v¹ude, kde je nìjaký skuteèný nebo pomysln
ý elektromagnetický svazek. Teprve to je pramenem pouèení,
¾e svazky jsou nìèím, co èlovìku pøeká¾í na cestì uvìdomìní sebe
samého v nediferencovaném stavu. Tento stav je ov¹em nalezen
za v¹emi diferencujícími akty mysli a vìdomí, po jejich¾ vyèerp
ání je vìdomí zcela oèi¹tìno ode v¹ech psychických strusek, které
86
v nì byly vneseny rodovými a mechanickými psychickými postupy
a hodnotami.
Dokonalé oèi¹tìní vìdomí od tìchto strusek se ji¾ mù¾e pova-
¾ovat za spásu v pravém slova smyslu. Jen na tìchto struskách
v akcích závisí diferencující èinnost mysli a vìdomí. Tam, kde se
tyto akce nevyskytují, splývá ka¾dý potenciální akt sebeuvìdomov
ání s pojetím absolutna, bezèasného a bezprostorového bytí, které
se nikdy nemìní nebo nevyvíjí ve formu.
Spása, kterou køes»ané spatøují v budoucím pobytu své du¹e
jako¾to jejich já v jakémsi nebi, symbolizuje pøedstavu, která je
vhodná jenom pro dìti. Vesmír je pøece oblast zákonitého dìní
i z hlediska tzv. nevìdeckého postøehování jógou zdokonalených
lidí. Proto je mo¾né pouze v mezích tohoto dìní mìnit kvality subjektivn
ího ¾ití, a to tzv. zmìnami polohových energií bytí a nièím
jiným. Zmìna polohové energie je v¹ak mo¾ná pouze pomocí práce.
Ta musí být vynalo¾ena, jestli¾e chce èlovìk zmìnit náplò, kterou
nosí v sobì jako dìdictví citu, urèujícího kvalitu jeho pro¾ívání.
Je-li tento cit toho druhu, ¾e se dotýká vìdomí jako soubor
momentù ne¹»astného pro¾ívání, musí být vynalo¾ena práce na to,
aby se balvan { èlovìk odvalil do sféry lep¹ích stavù pro¾ívání.
Nevykoná-li tuto práci, èas sám o sobì stav pro¾ívání nezmìní.
Musí se dostavit zku¹enosti nièící dùvìru v reálné hodnoty opotøebovan
ého ji¾ stavu. Tìmito zku¹enostmi bude èlovìk veden k tomu,
aby se odpoutal od pøedmìtù ¾ádosti. Kdy¾ se odpoutá, vytvoøí si
platformu, z ní¾ bude psychickými akcemi moci posunout své ¾ití
dále, do lep¹ích stavù.
Mù¾eme tedy zamítat ka¾dou pøedstavu o spáse, která symbolizuje
¾ivot v psychologickém pojetí starého èlovìka v docela nov
ých ¾ivotních podmínkách a okolnostech. Vlastnosti a stavy citu
jsou pevnì spojeny s organickým uèlenìním bytostí, a proto chce-li
je èlovìk zmìnit, musí zmìnit i strukturální uspoøádání své bytosti
na organické úrovni psychickými akcemi, je¾ jsou z hlediska
jógy pøíslu¹né. Musí z typu, který ¾ije pøijímáním nebo touhou
po pøijímání smyslovì potì¹ujících vìcí, vytvoøit expresivní faktor,
který, by» dosud v lidské podobì, zaène záøit následkem zvý¹eného
87
vnitøního napìtí. Pravým pùvodem takového vnitøního napìtí je
v¾dycky soustøedìní, vytváøející nemìnitelné a uvìdomìním stále
o¾ivované vztahy psýchy vùèi tìlu.
Tímto zpùsobem bude hmotná bytost pøetvoøena v bytost dynamickou.
To znamená, ¾e v¹echna její potenciální statická energie
se postupnì pøemìní v energii kinetickou nebo úèinnou; bytost se
stává záøivou, èím¾ se postupnì ru¹í strukturální stagnace bytí.
Je-li bytost pøepodstatnìna do té míry, ¾e se promìní z hmotné
na dynamickou, stává se souèasnì bytostí vy¹¹ího øádu. Ale záøení
nebo rozzaøování lze stupòovat do té míry, ¾e se ka¾dá usazenina,
vznikající prostì tím, ¾e ¾ijeme v èase, nièí nebo mìní v emanaèní
energii; kdy¾ tento stav trvá velmi dlouho, stávají se tyto zmìny
automatickými. To znamená, ¾e z èlovìka vymizí ka¾dý sklon pøijmout
cokoli jako výluèný jev nebo stav. Pøi neúnavném udr¾ování
napìtí tím vzniká pøedpoklad, ¾e budou vylouèeny v¹echny tamasick
é prvky bytí; po jejich vylouèení se bytost vèleòuje do vy¹¹ího
øádu a skuteènì pøestane nále¾et na¹í pøírodì.
Reálné jevy mají svùj pùsobivý typický výraz proto, ¾e v nich
pøeva¾uje prvek tamas, èili zdegenerované vibrace. Jsou-li vibrace
zdegenerované, nejeví se ji¾ jako promìnné elektromagnetické stavy
nebo elektromagnetické chvìní, nýbr¾ pouze jako frekvence elektromagnetick
ých nábojù vlnících se ve velmi dlouhých vlnách. Tato
skuteènost vytváøí pøedpoklady pro vèleòování fyzikálních kvant
o velmi dlouhých vlnách do na¹eho svìta jako jevù, aèkoli ve sféøe
krátkých vln je toto kvantum buï svìtlem, nebo energií, nebo také
jiným fyzikálním faktorem. Proto èlovìk, který ve sféøe vlastního
bytí vytvoøí napìtí, které se ji¾ projeví jako kinetická energie s emana
èním charakterem, pøestává být èlovìkem tohoto þlidskéhoÿ øádu
a stává se vy¹¹í bytostí, to je ¾ivým jevem, nebo pouze jevem vy¹-
¹ího svìta.
Pøestup z lidského svìta do svìta vy¹¹ího, k nìmu¾ do¹lo na
základì zmìn subjektivnì evidovaných kvalit vlastního bytí fyzik
ální povahy, se pova¾uje za spásu i tehdy, kdy¾ se tento pøestup
jeví pøevá¾nì pouze ve vìdomí lidské bytosti. Po vìdomí se toti¾
dostanou postupnì do sféry sil a záøení i jiné slo¾ky bytosti, které
88
se té¾ zmìní z hmotných na silové a emanaèní; kdy¾ je celá bytost
takto pøetvoøena, pøechází její sebeuvìdomování z bytostné báze
na kosmickou. Pøekroèí-li bytost meze vyhra¾ované jí vrozeným
rozsahem uvìdomování a postupnì je¹tì zu¾ované na tìlo jako¾to
prostøedí svého bytí, bude se rozsah jejího sebeuvìdomování zvìt-
¹ovat do kosmických rozmìrù. To ov¹em nemù¾e být kvali kováno
jinak ne¾ jako vývojový moment, povzná¹ející bytost z lidské sféry
do sféry nadlidské.
Skuteèná spása, to je spása v nejobjektivnìj¹ím pojetí tohoto
termínu, je v¹ak výsledkem potlaèení sebeuvìdomìní i v kosmick
ých rozmìrech. Kdy¾ se bytost takto rozroste a zkvalitní, mù¾e
zírat na svá chtivá hnutí, která se objevují v ka¾dém vymezení,
tedy i v kosmickém, jako na zcela podøadnou skuteènost; takovým
nazíráním dochází k sebeuspokojení na kosmické bázi. Potom se sebeuspokojen
í stává pøíèinou zániku ka¾dé diferenciace v oblasti sebeuv
ìdomování. Její zánik je pøedpokladem zániku sebeuvìdomìní
v kosmických rozmìrech { tento zánik ji¾ nelze de novat jinak ne¾
jako spásu v nejvy¹¹ím pojetí.
Se zøetelem na to lze pojem spása z fyzikálního hlediska vyklá-
dat jako pøemìnu podmínìnì statických energií v energie kinetické,
které se stálým nebo postupným urychlováním kvalitativnì mìní
postupnì a¾ k záøení, které ov¹em vydává þpoleÿ tìchto energií,
jím¾ je bytí.
To znamená, ¾e spása je nezbytné východisko pro ka¾dý stav
symbolizovaný utlumeným napìtím nebo utlumenými funkcemi
energie, které své þpoleÿ èiní ménì nebo více nevýrazným, podle
stupnì tohoto utlumení. Útlum napìtí nebo funkcí energie vytváøí
takové pole, které kvali kujeme jako smyslové jevy. Èili chce-li èlov
ìk uniknout strastným stavùm, musí své bytí jako jev pový¹it na
vibraci, které udìlí tzv. rotaèní moment tím, ¾e dá mysli mo¾nost
pohybu výhradnì mezi uvìdomìním a objektem, jím¾ musí být
pouze vlastní bytí.
Je-li vibraèní okruh uzavøen, vzniká elektromagnetické pole, jeho
¾ intenzita se jednak zvy¹uje, jednak kvalitativnì mìní; po urèit
ém stupni urychlení obìhového fenoménu se þpoleÿ stane faktorem
89
záøivým. Záøení mìní hmotu fyzikálnì tak, ¾e ji¾ není þkusem hlí-
nyÿ, nýbr¾ pouze silovým svazkem, který za pomoci psychických
èinitelù mù¾e dosáhnout zvratové hranice. Její význam je pro jó-
gina v tom, ¾e soudr¾nost energetických kvant, tvoøících bytost, je
znièena jejich rozpínáním.
Je-li tímto svazkem bytost, mù¾e z vlastní vùle psychickým
postupem k prostorovému rozpínání v silovém poli, jím¾ je bytí
jako¾to subjekt, dospìt k rozpínání skuteènému, které pak eviduje
jako rùst objemu sebeuvìdomìní z hranic tìla dál a dál, a¾ do
pojmovì neobsáhnutelného za-kosmického prostoru, absolutna.
Vìdecký základ tohoto postupu spoèívá v tom, ¾e vìdomí stavy
identi kuje { proto smy¹lenky nepadají vùbec v úvahu. Èlovìk tu
prostì vezme v úvahu své tìlo a bytí, pùsobí na nì silou soustøedìní
a uvìdomìlého my¹lení, a kdy¾ zjistí, ¾e tyto dva èinitele prostoupil,
vytváøí z nich opìrný bod pro sebeuvìdomìní, které samo rozmetá
celou psychicko-fyziologickou soustavu v pojmové oblasti.
Kdy¾ se to podaøí, pak vìdomí pøejde do zcela nové, nezvykle
pùsobící sféry, kde vìdomá a pocitová neprostupnost hmoty neexistuje.
To ji¾ dospìl k operativní základnì, z ní¾ je mo¾no mìnit
pùsobení soustav omezujících mysl a vìdomí a posléze se dostat za
oblast v¹ech pùsobení; tam, kde hranice, vyhrazené prostému lidsk
ému uvìdomování vùbec neexistují.
Za touto hranicí se pro¾ívá vìènost jako¾to stav, kde neexistují
diferenciaèní momenty. Vzhledem k tomu, ¾e tento stav bývá v¾dy
dosa¾en s latentním sebeuvìdomìním døívìj¹ího lidského stavu,
mù¾e èlovìk ¾ít i za touto hranicí jako v prostøedí, které postupnì
rozpustí i toto sebeuvìdomìní. Kdy¾ je spontánnì vystupující sebeuv
ìdomìní zcela rozpu¹tìno, splynou dvì dosud je¹tì identi kované
skuteènosti, toti¾ absolutno a sebeuvìdomìní, a stanou se ji¾ pouze
kosmickým kontinuem.
Splynutím absolutna a sebeuvìdomìní je i bytí jako¾to idea rozpu
¹tìno; tento stav je pøedstupnìmstavu, který buddhisté nazývají
parinirvána, stav skuteèné spásy, která se stává úplnou s posledn
ím výdechem jógina, který dosáhl i nejvy¹¹ího z popisovaných zde
stavù.
90
DOSLOV
Látka, kterou jsem v tomto spisku zpracoval, je jistì dost nezvyklá.
Ètenáøi bude dìlat obtí¾e pochopit vztahy mezi ¾ivou a ne¾ivou
pøírodou, které se tu stýkají, kdy¾ chce èlovìk øe¹it problém du-
¹evního vypro¹tìní z oblasti psychických, pøedev¹ím emocionálních
nutností; na tomto místì se bytosti setkávají s þne¾ivýmÿ vesmí-
rem. Obtí¾né je i to, kdy¾ má èlovìk s výraznou orientací na své já
opustit toto své dosavadní stanovisko a pøestoupit na bázi nestrann
ého pozorovatele v¹eho toho, co se v nìm dìje v psychologickém
smyslu. Ale tento spis je uèebnicí jógy, a proto pøedev¹ím hloubkové
psychologie. Vy¾aduje tedy hned od poèátku, aby èlovìk abstrahoval
od sebe sama a aby se ji¾ neztoto¾òoval s citovými pro¾itky,
které duchovnì nevyvinutému èlovìku tak imponují, ¾e si myslí, ¾e
by bez nich celý jeho ¾ivot pozbyl smyslu.
Domnìnky v¹ak nejsou pøedzvìsti skuteèností v ¾ivotním prù-
bìhu. Jakmile bude èlovìk abstrahovat od pocitových fenoménù,
jejich¾ pùsobením se já ztoto¾òuje s pøedmìty, které na nìho pù-
sobí pøes jeho smysly, jeho ¾ivot se obohatí, nebo» kromì pro¾ívání
se bude dostavovat i poznávání.
Poznávání je pøímým pøedchùdcem schopnosti provádìt jógu
v jejím nejlep¹ím pojetí. Èlovìk zaène být schopný vzít sebe sama
jako pøedmìt bádání psychických fenoménù. Odtud je ji¾ jen malý
krok k stupòování abstrakce sebe sama od svìta jevù, které chce
bì¾ný èlovìk za¾ívat tím, ¾e se s nimi du¹evnì spojuje. To pak je
pravý pøedpoklad pro smazání dìlící èáry mezi èlovìkem jako¾to
já a tím i pøedstavitelem ¾ivé pøírody na jedné stranì a pøírodou
¾ivou i mrtvou na stranì druhé.
Kdy¾ dospìjeme k tomuto stanovisku, stává se v¹echno, o èem
pojednává tento spis, velmi dobøe pochopitelným. Ale to není v¹e.
Dospíváme dále k poznání, ¾e vetkávání sebe sama v podobì ideje
já do vnìj¹ího svìta na úrovni, kde se jevy stýkají s bezmeznou
91
prázdnotou kosmu, je cesta ze v¹ech osobitých problémù a krizí.
Cesta do stavu, jeho¾ pøedchu» dobøe poznává ka¾dý, jeho¾ vìdomí
ji¾ dospìlo na rozhraní mezi svìtem jevù a kosmickou prázdnotou,
absolutnem.
Tomuto spisku je proto mo¾né porozumìt jen postupnì, s rozmno
¾ujícími se zku¹enostmi postupného vypro¹»ování se z psychick
ého otroctví. Z otroctví, které je dokumentováno bezvýhradným
lpìním na pocitovém pro¾ívání prostøednictvím snahy ztoto¾òovat
se s jevy zevního svìta. S psychologickým vypro¹»ováním sebe sama
ze svìta se idea vykoupení stane pochopitelnou a stejnì pochopiteln
ými se stanou zákonitosti cesty k vykoupení, o nich¾ se mluví
v tomto spisku.
92
SCHEMATICKÝ NÁRYS PROMÌNY
BYTOSTI PODLE SPISU K. M. SPÁSA
Bytost (èlovìk) je velmi slo¾itý soubor biologických procesù odehrá-
vajících se na biologických membránách celého organismu se struktur
ální návazností na celou psychickou (substancionální i esenci-
ální) oblast. Má tyto hlavní slo¾ky:
1. biochemické procesy neustálé a øízené
2. biofyzikálními zákony speci cky odli¹nými pro ka¾dou tkáò,
3. bioelektrickými napìtími 50{100 mV, tvoøícími tak souvislé
elektromagnetické pole, je¾ lze snadno ovlivnit buï
negativnì { svìtským zpùsobem ¾ivota, neb
pozitivnì { morální kázní duchovních nauk a hlavnì správnou
jógickou praxí.
Pozitivní ovlivnìní:
a) Morální kázní smyslù, my¹lení, pøedstav, citù, pudù,
sklonù atd. ve smyslu þsursum cordaÿ dle 10 bodù mravních pravidel
(K. M.: Beseda bohù, 1. vydání, str. 212) a¾ vzdáním se svìta
a zastavením du¹evní èinnosti.
b) Soustøedìnou pozorností se zvy¹ující se intenzitou si
uvìdomovat celé tìlo od nohou nahoru, a to nejdøíve jeho povrch,
pak i uvnitø a celou psychickou oblast; takto se korpuskul
árními kvanty volné energie vìdomí a mysli (mentální energie)
neustále bombardují statické energie tìla (= biochemické
slo¾ky), je¾ se takto mìní v kinetické (elektromagnetické) energie
a jejich délka vln se zkracuje a¾ v záøivé a vy¹¹í, co¾ se
po dlouhé dobì stává automatickým a mìní spontánnì vystupuj
ící pocity a psychické slo¾ky a samo rozmetá celou
psychicko-fyziologickou soustavu a rozru¹í strukturální
stagnaci bytí.
Prvním výsledkem je:
1. psychicko-fyziologická promìna a niterné pøepodstatn
ìní, je¾ èiní èlovìka odolným proti svìtu;
93
2. analýza v¹ech tìchto jevù vede k poznání.
Bytost se stává magnetickou, co¾ vede ke þvtékáníÿ energie
z okolního prostoru a tím je bytost pøetváøena de facto. Nebo
» uvìdomování si nohou a spodní èásti tìla se stoupající intenzitou
vede
1. ke stoupání o¾ivující energie vzhùru k hlavì, je¾ má
nízký silový potenciál, kde¾to
2. napìtí vy¹¹í v tìle zpùsobuje, ¾e tam energie vtékají
z okolí. Negativnímu vlivu této energie lze èelit její transformací
pomocí bdìlého uvìdomování a dobrých stavù ve smyslu þsursum
cordaÿ v celé bytosti { vèetnì nohou.
Spása je tedy výsledkem vnitøních transmutací a trans-
gurací pøevádìjících chemické látky tìla v elektrický potenci
ál, jevící se jako kinetická energie.
Doc. MUDr. Antonín Bajer
94
Kvìtoslav Minaøík
SPÁSA
Øe¹ení psychicko-fyzikální
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 15
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Obálku navrhl Richard Bergant
Vydal CANOPUS,
Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání druhé 1998
Stran 96
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { IceBe arSoF, Praha
