fastshare
Minařík, Květoslav - Tajemství Tibetu 1
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 2209
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 28 bře 2024, 23:07





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
 Minařík, Květoslav - Tajemství Tibetu 1 
Autor Zpráva
Corporal
Corporal

Registrován: 17 kvě 2009, 11:47
Příspěvky: 72
Příspěvek Minařík, Květoslav - Tajemství Tibetu 1

TAJEMSTVÍ TIBETU 1
SEDM TIBETSKÝCH TEXTÙ
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 10
CANOPUS
Kvìtoslav Minaøík
TAJEMSTVÍ TIBETU I
SEDM TIBETSKÝCH TEXTÙ
Psychologická, mravní a mystická studie
s pou¾itím knihy
Tibetská jóga a tajná uèení
od W. Y. Evans-Wentze
CANOPUS
Praha 1996

c Kvìtoslav Minaøík, 1994

c Translation: Stanislav Kulovaný, 1994

c W. Y. Evans-Wentz, 1958
This translation of Tibetan Yoga and Secret Doctrines 2/e originally
published in English in 1958 is published by arrangement
with Oxford University Press.
Tento pøeklad Sedmi tibetských textù, druhé vydání, publikovan
ých pùvodnì anglicky roku 1958, je publikován se souhlasem Oxford
University Press.
ISBN 80{85202{23{9
Hold
Nejsvìtìj¹ímu Svìtlu
jeho¾ dotykem jsem se probudil ze smrtné noci
nevìdomosti
k nekonèícímu dni
prozøení!
Zdravím v¹echny ve svìtle
dharmakáji!
Zdravím je ve svìtle
sambhógakáji!
Zdravím je ve svìtle
nirmánakáji!
Zdravím je v tìchto tøech tìlech!
Ké¾ se v¹echny bytosti tøí dob probudí
v mravnosti!
Ké¾ se probudí
mysticky!

Obsah
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
KNIHA PRVNÍ
RÙ®ENEC SKVOSTNÝCH DRAHOKAMÙ
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
VZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
DVACET OSM ZÁKLADNÍCH PØÍKAZÙ JÓGY . . . . . . 33
I. Deset pøíèin bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
II. Deset podmínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
III.Deset vìcí, které je tøeba èinit . . . . . . . . . . . . 41
IV. Deset vìcí, kterých se nutno varovat . . . . . . . . . 44
V. Deset vìcí, kterým se nesmíme vyhýbat . . . . . . . 45
VI. Deset vìcí, které je nutno vìdìt . . . . . . . . . . . . 50
VII. Deset vìcí, které je nutno cvièit . . . . . . . . . . . . 56
VIII. Deset vìcí, v nich¾ je tøeba setrvat . . . . . . . . . . 59
IX. Deset podnìtù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
X. Deset chyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
XI. Deset podobných, zamìnitelných vìcí . . . . . . . . 69
XII. Deset vìcí nepodrobených omylu . . . . . . . . . . . 73
XIII. Tøináct tì¾kých pochybení . . . . . . . . . . . . . . 77
XIV. Patnáct slabostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
XV. Dvanáct nezbytných vìcí . . . . . . . . . . . . . . . 88
XVI. Deset znakù pøevahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
XVII. Deset neu¾iteèností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
XVIII. Deset starostí, které si sami zpùsobujeme . . . . . . 102
XIX. Deset vìcí, kterými èlovìk slou¾í svému vlastnímu
dobru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
XX. Deset nejlep¹ích vìcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
XXI. Deset tì¾kých chyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
XXII. Deset nezbytností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
XXIII. Deset zbyteèných vìcí . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
7
XXIV. Deset vìt¹ích skvostù . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
XXV. Deset lhostejných vìcí . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
XXVI. Deset pøedností svaté dharmy . . . . . . . . . . . . . 127
XXVII. Deset obrazných výrazù . . . . . . . . . . . . . . . . 134
XXVIII. Deset velkých radostí . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
KNIHA DRUHÁ
STEZKA K NIRVÁNÌ: JÓGA VELKÉHO
SYMBOLU
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
VZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144
ÈÁST I. PØÍPRAVNÉ NAUKY . . . . . . . . . . . . . . . 145
ÈÁST II. PODSTATNÝ OBSAH . . . . . . . . . . . . . . . 153
Obvyklá cvièení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
1.Jóga jednobodovosti . . . . . . . . . . . . . . . . 153
2.Jóga nestvoøeného . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
Mimoøádná cvièení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
1. Jóga promìny v¹ech jevù a sil vìdomí ve Sjednocen
í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
2.Jóga nerozjímání . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
ÈÁST III.ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206
KNIHA TØETÍ
STEZKA VÌDÌNÍ: JÓGA ©ESTI NAUK
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212
VZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
I. NAUKA O PSYCHICKÉMTEPLE . . . . . . . . . . . . . 217
Èást 1: Pìt pøípravných cvièení . . . . . . . . . . . . . . . . 217
1. Vidìní tìla jako
prázdnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
2. Vidìní psychického nervového systému jako prázdnoty
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
3.Vidìní ochranného kruhu . . . . . . . . . . . . . . 221
4.Cvièení psychických nervových drah . . . . . . . . 223
5.Pøená¹ení þvln milosti\ . . . . . . . . . . . . . . . 223
Èást 2: Tøi základní cvièení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228
8
1.Vytváøení psychického tepla . . . . . . . . . . . . . 228
2.Zku¹enosti z psychického tepla . . . . . . . . . . . 241
3.Nadsmyslové psychické teplo . . . . . . . . . . . . 255
Èást 3: Praktické pou¾ití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
1.Dosa¾ení po¾ehnání tepla . . . . . . . . . . . . . . 261
2.Dosa¾ení po¾ehnání bla¾enosti . . . . . . . . . . . 265
II. NAUKA O KLAMNÉMTÌLE . . . . . . . . . . . . . . . 271
Èást 1: Poznání neèistého klamného tìla jako máji . . . . . . 271
Èást 2: Poznání èistého klamného tìla jakomáji . . . . . . . 272
1.Mája vidìného stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . 272
2.Mája dokonalého stavu . . . . . . . . . . . . . . . 276
Èást 3: Poznání v¹ech vìcí jako máji . . . . . . . . . . . . . . 277
III. NAUKA O STAVU SNU . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280
Úvodní poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280
Èást 1: Porozumìní povaze snu . . . . . . . . . . . . . . . . . 283
1.Porozumìní silou rozhodnutí . . . . . . . . . . . . 283
2.Porozumìní silou dechu . . . . . . . . . . . . . . . 283
3.Porozumìní silou vhledu . . . . . . . . . . . . . . . 283
Èást 2: Promìna obsahu snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289
Èást 3: Poznání snu jako máji . . . . . . . . . . . . . . . . . 289
Èást 4: Pohøí¾ení do pravého bytí snu . . . . . . . . . . . . . 290
IV. NAUKA O ÈIRÉMSVÌTLE . . . . . . . . . . . . . . . . 293
Èást 1: Èiré svìtlo o sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
Èást 2: Èiré svìtlo na Stezce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
1. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou za
bdìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
2. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou
v noci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299
3. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou ve
stavu po smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300
Èást 3: Zplozené èiré svìtlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303
V. NAUKA O STAVU PO SMRTI . . . . . . . . . . . . . . . 306
1. Skuteèné poznání stavu èirého svìtla dharmakáji
v bardu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307
2. Skuteèné poznání stavu sambhógakáji v bardu . . 309
3. Skuteèné poznání stavu nirmánakáji v bardu . . . 311
VI. NAUKA O PØENOSU VÌDOMÍ . . . . . . . . . . . . . 315
9
1.Tøi pøenosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315
2. Pøenesení vìdomí rozjímáním o guruovi . . . . . . 316
KNIHA ÈTVRTÁ
STEZKA PØENESENÍ: JÓGA PØENOSU VÌDOMÍ
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320
I. NEJHLUB©Í STEZKA PØENOSU VÌDOMÍ
(Srdeèní sémì) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322
II. PØENOS VÌDOMÍ ZEMØELÉHO ÈLOVÌKA . . . . . . 332
Úvodní slovo komentátora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332
III. ØADA GURUÙ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
KNIHA PÁTÁ
STEZKA MYSTICKÉ OBÌTI: JÓGA PODROBENÍ
NI®©ÍHO JÁ
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342
JÓGICKÝ TANEC, KTERÝ NIÈÍ MYLNÉ NÁZORY . . . . 344
JÓGICKÝ TANEC PÌTI SMÌRÙ . . . . . . . . . . . . . . . 345
PROBODENÍ TOUHY PO JÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
VIDÌNÍ GURUÙ A BO®STEV. . . . . . . . . . . . . . . . . 350
JOGÍNOVAMODLITBA A ROZHODNUTÍ . . . . . . . . . 351
OBÌTOVÁNÍ KLAMNÉHO TÌLA . . . . . . . . . . . . . . 351
MODLITBA KE GURUOVI . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352
VIDÌNÍ TÌLA A HNÌVIVÉ BOHYNÌ . . . . . . . . . . . . 352
OBÌTNÍ HOSTINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363
Obìtování hostiny v obøadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363
Obìtování hostiny duchovnímbytostem . . . . . . . . . . . . 364
Obìtování obìti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365
Obìtování zásluh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365
ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 372
DOSLOV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
Pøedmìty potøebné k obøadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
Pøedepsanémísto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
Pøedstava mandaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 376
Smí¹ená, èervená a èerná hostina . . . . . . . . . . . . . . . . 376
Èas k poøádání rùzných hostin . . . . . . . . . . . . . . . . . 377
10
KNIHA ©ESTÁ
STEZKA PATERÉ MOUDROSTI:
JÓGA DLOUHÉHO HÚM
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382
SYMBOLICKÝ VÝZNAMDLOUHÉHO HÚM . . . . . . . . 383
VZÝVÁNÍ A ROZJÍMÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384
ZÁVÌREÈNÁMANTRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384
KNIHA SEDMÁ
STEZKA NADSMYSLOVÉ MOUDROSTI: JÓGA
PRÁZDNOTY
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387
VZÝVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391
OTÁZKA ©ARIPUTROVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391
ODPOVÌÏ AVALÓKITÉ©VAROVA . . . . . . . . . . . . . . 392
MANTRA PRAD®ÒA PÁRAMITY . . . . . . . . . . . . . . 393
BUDDHÙV SOUHLAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393
PØÍLOHY
BUDDHISTICKÉ ØÍ©E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404
TIBETSKÉ SLABIKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407
VYSVÌTLIVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408
11

Motto:
Houf baulù náhle vchází do domu,
zpívají jméno Pánì a tanèí radostí,
potom odcházejí stejnì rychle, jak pøi¹li,
a lidé vùbec nevìdí, kdo to byl. . .
Rámakr¹na
PØEDMLUVA
Ètenáø, jen¾ bude èíst tuto knihu, polo¾í si snad otázku, proè
jsem se rozhodl psát o tibetské mystice, která patrnì je na¹emu
my¹lení velmi vzdálená, nebo» a» chceme, nebo nechceme, mysl
íme køes»ansky. Zdá se v¹ak, ¾e vysoké nauky, a» mravní, nebo
mystické, nemají národní nebo kontinentální charakter, ale jsou
svìtové. Ani tomu jinak být nemù¾e; jsou formulovány objektivním
hodnocenímzku¹eností na podkladì vhledu, jeho¾ povaha mù¾e být
jenom univerzální.
Vím v¹ak, ¾e je pøesto nezbytné èlenit mystiku na tøi hlavní
vìtve, je¾ se z hlediska svìtového názoru nekryjí. Napøíklad køes-
»anství má svou nejvy¹¹í metu kdesi u Boha Stvoøitele; ten nemù¾e
symbolizovat nic jiného ne¾ jistým zpùsobem omezeného vládce
nad bezmeznem a nad jeho tvùrèími detaily. Naproti tomu cejlonsk
ý buddhismus klade do popøedí duchovnì egocentrický zájem.
Stoupenci této buddhistické vìtve se na základì vlastního pochopen
í Buddhova uèení zøíkají | nebo mají zøíkat | svìta a starají
se o vlastní vykoupení. Z jeho vý¹ek | snad | nechají zazáøit
svému soucitu se v¹emi bytostmi, je¾ jsou v na¹em svìtì i ve svìtech
neviditelných. Tøetí vìtev, kterou známe pod jménem severní buddhismus,
poskytuje místo sansáru i nirvánì a tím vytváøí svìtový
názor, který nachází udici nejvy¹¹ího Uskuteènìní v ka¾dé ¾ivotní
okolnosti. Udici, jí¾ je mo¾no se chytit jak zpùsobem ¾ivota, tak
i urèitými psychologickými postupy, jejich¾ nesèetné variace mù¾e
znát pouze nanejvý¹ zku¹ený mistr této formy jógy nebo mystiky.
Nemohu se zde vyhnout tomu, abych promluvil o sobì v souvislosti
s tibetskou mystikou, ji¾ uznávám jako nauku nejdokonaleji
vysvìtlující ve¹keré problémy na cestì k duchovnímu zdokonalení.
13
Objevil jsem ji ve výsledcích svých mystických snah a nikoli jako
vstupní bránu do jógy. Kdy¾ jsem ve shodì s osudovými tlaky podstoupil
v¹echny formy káznì, je¾ po¾adovala jóga, byl jsem názorovì
pøíli¹ dítìtem, ne¾ abych mohl vìdìt, ¾e se jednou stanu smý¹lením
buï køes»anem, nebo buddhistou ji¾ní nebo severní ¹koly. Ostatnì
pøíruèka, jí¾ jsem pou¾il, svìtový názor neobsahovala a kdy¾ obsahovala,
chybìlo mi pro nìj pochopení.
Ètenáø snad uhodne, ¾e spis, podle kterého jsem se v mystické
praxi øídil, obsahoval pouze strohé pouèky o praxi. Chopil jsem
se jich tak, jak jsem jim porozumìl. A osmnáctimìsíèní vichøice
touhy se ¾havým praktickým uskuteèòováním pøedlo¾ených úkolù
staèila k tomu, abych o svém názoru, který takto vznikl, musel
uva¾ovat. . .
Kdy¾ jsem tedy vstoupil na mystickou cestu, mìl jsem se stát
jogínem. Pøesto, ¾e jsem postupoval podle pouèek jógy, dospìl jsem
k názorùm, které se od názorù jogínù odchylovaly. Místo kouzeln
ých sil nebo vytr¾ení k Bohu jsem uvidìl v¹e, ¾ivot i vesmír, jako
souhrn sil a napìtí, je¾ se v bytostech odrá¾ely v dokonalém souladu
s povahou mravních hodnot, je¾ ony bytosti vyjadøovaly my¹lením,
cítìním i konáním. V¹e se mi jevilo jako grandiózní mechanická soustava
napìtí, za ní¾ jako andìl strá¾ný stála mravní kvalita tvorù,
která jim to v¹e pøekládala do pocitových kategorií.
Tato skuteènost se mi ve své spravedlnosti zdála hroznìj¹í ne¾
sám Bùh Stvoøitel, kterého pøece bylo je¹tì mo¾no uplatit ne-li
pøímo církevní legitimací, tedy alespoò zkrou¹eností trpící bytosti.
Vidìl jsem Zákon, slepou souhru napìtí a sil, je¾ se v psychice
bytostí odrá¾í v harmonických èi disharmonických pro¾itcích; jejich
kvalitu nemù¾e zmìnit nikdo, a» se staví jako Bùh, èlovìk
nebo démon.
Byl jsem tedy sám. Køes»ané mìli Boha, jen¾ jim v¹echny probl
émy jednodu¹e lu¹til zdánlivì podle smìrnic té které církve. Jog
ínové ni¾¹ího druhu mìli psychickou moc, se kterou se mohli tì¹it
a tím ve svém Já narùstat k sebevìdomí, jeho¾ hodnotì jsem nedovedl
uvìøit. A o buddhismu jsem nevìdìl nic.
Chodil jsem tedy po svìtì, hledaje, èím vlastnì jsem. Poznání
bylo pøíli¹ pøesvìdèující, a pøece jsem se nemohl dopátrat, zda toto
poznání má nìkde svou obdobu. Vidìl jsem tzv. mystiky, kteøí
14
svùj pomìr k Pánubohu vyøe¹ili písmenkovým cvièením, dokud je
obr ¾ivot opìt nepøi¹lápl k zemi, v jejím¾ prachu pøiznávali, ¾e
jsou pouze jejími dìtmi. . . Co tedy dìlat? Mám stále chodit po
svìtì s vytváøejícím se a krystalizujícím pøesvìdèením, ¾e mám
svùj vlastní, ode v¹ech lidí odli¹ný svìtový názor? |Nemohu pøece
být ¹ílencem. . .
Prý je osud milostivý k tìm, kdo upøímnì hledají. Má prý své
nástroje a já jsem se ji¾ smíøil s tím, ¾e jsou tyto nástroje pova¾ov
ány za vladaøe nad vlastním osudem. A» tomu bylo jakkoli, doèkal
jsem se. Kdesi kdosi cosi èetl. A èetl to, co se shodovalo s mým ná-
zorem. Pak jsem se dozvìdìl: tibetská mystika! |Tak pøece?
Prameny na sebe nechaly je¹tì nìjakou dobu èekat. A potom
náhle: Mahájána! ©kola Kagjüpa! Ji¾ jsem vìdìl, ¾e nejsem sám se
svým názorem! To pomohlo de nitivnì odvát pøesvìdèení þjá to
vím nejlépe, proto¾e to vím sám\.
Na¹el-li jsem se tedy kdesi v tibetské mystice, mìlo to své ná-
sledky ve vztahu k názorùm na subjekt, jím¾ jsem byl já sám.
Pochopil jsem, ¾e jsem døíve provádìl pouze jógu, nikoli honbu na
názory. Uèinil jsem ze sebe objekt pozorování a pouèil jsem se,
¾e v¹echny psychické zmìny pramení z bytostné struktury. Poznal
jsem, ¾e utváøení této struktury je podmínìno aktivními psychick
ými projevy, toti¾ èiny, my¹lenkami a du¹evními stavy, je¾ snad
velmi rychle zapadají v zapomnìní.
Zapomnìní jsem poznal jako prostor, v nìm¾ tyto projevy
vzklíèí a vzrostou jako hotové skuteènosti, jako bytost sama | tak,
jak ji vidíme vybavenou jistými morálními a karmickými hodnotami,
je¾ jsou v pøímém pomìru ke kvalitì subjektivního pro¾ívání.
Ale nyní vím i toto: vznikl-li ve mnì názor, který souhlasí s názory
severního buddhismu, stalo se to proto, ¾e jsem se dovedl postavit
vùèi své bytosti jako opravdu nestranný pozorovatel dìjù, je¾ se
v ní odehrávaly. Pochopil jsem té¾, ¾e odchylky v názorech na ¾ivot
a skuteènost u jednotlivcù vznikají právì z toho, do jaké míry
se subjektivnì nebo objektivnì pozorující èlovìk dovede vùèi své
bytosti postavit.
Nemusím tedy své názory látat z názorù lidí obecných nebo
z rùzných názorù vìdeckých a pøípadnì nábo¾enských. Je mi
známo, ¾e svìtový názor lidstva je momentálním stavem krysta-
15
lizace idealistického nebo materialistického postoje k ¾ivotu a ¾e se
tento názor bude mìnit pøesnì podle toho, jak dalece tato krystalizace
v budoucnu pokroèí. Leè zdá se mi, ¾e tento postup k názoru,
jaký by vystihoval povahu skuteènosti z univerzálního hlediska, je
tak køivolaký, ¾e dne¹ní lidský rod k nìmu asi nedospìje.
Kdo z lidí je schopen psychologicky pozorovat sebe sama jako
èlovìk nezaujatý? Je pøece jisté, ¾e ka¾dý èlovìk, a» je to vì-
dec, nebo lozof, má kladný pomìr ke svým pocitùm, a proto se
i u tìchto významných èlenù lidské spoleènosti musí poèítat s vmì-
¹ováním subjektivních mìøítek do zkoumání skuteènosti.
Byl jsem dost ¹»asten, ¾e jsem se pomocí jógy nauèil psychologicky
pozorovat sebe po dost dlouhou dobu a díky tomu zji¹»ovat,
¾e v¹echny psychické zmìny v bytosti vyvìrají z karmických pøedpoklad
ù. To je urèitý fyzikální potenciál, jeho¾ hladina se zvedá
nebo sni¾uje ve shodì s vnìj¹ími èiniteli, kteøí pùsobí na èlovìka
následkem jeho kladného pomìru k prostøedí, v nìm¾ ¾ije. Nevid
ìl jsem bo¾í stvoøení, jeho¾ osudy poøádá Bùh, nýbr¾ jen bytosti,
které ¾ijí na psychické pùdì, její¾ charakter vznikl z jejich
mravních kvalit. A v¹echny ostatní poznatky mi potvrzuje vìda,
nikoli vìrouka.
Tak jsem získal jistotu v ¾ivotním názoru, který vze¹el z duchovn
ích zøídel. Ale a» pátrám v mystických naukách jakkoli, nenach
ázím nikde tak dokonalé odezvy jako právì v této formì tibetsk
é mystiky. Z toho jsem se pouèil ¾e její prameny byly velmi
dobré, nechci-li u¾ít slova pravé. Po devíti stech letech dovedly vyrazit
tam, kam nezapadla ani jedna jejich literární kapka. To je
mi zárukou, ¾e pravé vìdìní pochází ze správného postoje pozoruj
ícího èlovìka k pozorovaným jevùm, nikoli z konvenèních závìrù
nad jejich øadou.
Jestli¾e tedy èlovìk z jógických pouèek pochopí, ¾e se na nìm
¾ádá, aby se zbavil v¹ech dosavadních pøesvìdèení o povaze jevù
a skuteènosti, aby tím své pozorování oèistil od osobních vztahù
k tomu, co se mu vtírá jako objekt pro pozorování, dospìje k ide-
álnímu postoji, jen¾ jako jediný pøinesl lidstvu jeho vìdìní. Je
v¹ak pøirozené, ¾e se zájmy èlovìka hledajícího pravdu v labyrintu
nesèetných pøesvìdèení nesmìjí upínat ke zdokonalování parního
stroje, ale k ¾ití a jeho osudùm. Proto jej jóga vychovává spí¹ v psy-
16
chologa ne¾ v technika. Proto snad mù¾e vzniknout otázka, zda se
tato výchova opírá o abstraktní èinitele nebo o èinitele reálné. Na
to je jen jedna odpovìï: technikou se nedají øe¹it problémy ¾ivota,
nýbr¾ jen jeho zevní osudy | snad. Kde¾to psychologií se
tyto problémy vyøe¹it mohou, zejména kdy¾ psycholog správnì pozn
ává celou mechaniku osudovosti, její¾ poèátky vyvìrají z postoje
jednotlivce k ¾ivotu, svìtu i spoleènosti.
Pokud jde o mne, pøesvìdèil jsem se, ¾e analytické a nazíravé
soustøedìní (vhled) mù¾e obohatit ¾ivot lidské spoleènosti daleko
více ne¾ v¹echny technické vymo¾enosti nového vìku. Nebo» jaká
to tíha spoleèenských nesnází pramení z toho, ¾e se lidé neznají
a nevìdí o pomíjejícnosti v¹ech zevních vìcí, které je obklopují!
Jen proto na tom v¹em lpí a dr¾í se toho jako sobci, jejich¾ heslem
je þJen kdy¾ mám já, po mnì a» pøijde potopa\!
Analytické a nazíravé soustøedìní je v¹ak jen jednou èástí
mystického úsilí. Subjektu jako bytosti pro¾ívající a nikoli uva¾uj
ící je vzdálenìj¹í ne¾ ¾ití, proto se u nìho musí projevit touha po
vnitøním zdokonalení ve skutcích a v snaze vzdìlat úhor své mravní
hodnoty. Právì ve zpùsobu ¾ivota se projevují hnací síly podvìdom
ého uèlenìní èlovìka, a proto jeho mravní povznesení mù¾e pramenit
pouze z jeho skutkù, ne z bezduchého uva¾ování. Útìchou
v¹ak mù¾e být to, ¾e èiny dospìje èlovìk k harmonii mnohem jistìji
ne¾ úsilím psychickým, jestli¾e je zatí¾en sklony k ¾ivoèi¹nému ¾ití.
V tom pøípadì má mravnost mohutný vliv, podmiòující bytostné
pøepodstatnìní, které je na mystické cestì nezbytné.
Vím, ¾e ten, kdo se mravností povznesl a¾ ke stupni dokonal
ého odosobnìní, ocitá se bytostnì na úrovni Brahmy. Èisté vibrace
této sféry proèistí jeho vìdomí do té míry, ¾e se stane schopným
prohlédat a správnì rozèlenit skuteènosti podle jejich kvalit.
Teprve mravnì èistý èlovìk, jen¾ mravním vývojem dospìl k dokonal
ému nelpìní, je tedy schopen dospìt k prozøení, jeho¾ pøedm
ìtem je neosobní analytické a nazíravé soustøedìní. Tímto soust
øedìním prodìlává toti¾ vìdomí velké zmìny. Jeho funkce, kterou
musíme spatøovat ve zprostøedkování koneèných závìrù o diferencovan
é skuteènosti, se zaène jevit v tom, ¾e urèí skuteènost v pravém
psychologickém smyslu. Diferenciaèní charakter osobitého vìdomí
se mìní v uniformní projevy vy¹¹ího rázu a následkem toho se
17
hledající èlovìk propracovává k prastavu smyslových skuteèností,
k onomu stavu, jeho¾ pøirozenost ji¾ neurèuje èas a prostor.
Kdo tedy silou vùle znièí povahu svého vìdomí, opustí základnu
diferenciací a vniká do stavu, kde není forem, ale jen látka, její¾
vzdouvání na její vlastní periferii vytváøí prototypy hmotných skute
èností ve sféøe smyslovì nepostøehnutelné. Hloubìji ke støedu se
ji¾ tendence k vytváøení prototypù nejeví; tato látka se jeví jenom
jako v¹udypøítomné jiskøení, je¾ se dostává do tvùrèího dìní z neur-
èitelných pøíèin | dejme tomu, ¾e gravitaèními poruchami v prostoru
skuteèností. V ka¾dém pøípadì v¹ak | vzhledem k jedinci,
který se propracovává ke støedu nepohnutelnosti vìdomí | je sféra
v¹udypøítomného jiskøení sférou prùchodní. Dokonalý klid vìdomí
je analogický se stavem, který oznaèujeme slovem Absolutno.
Tím buï øeèeno, ¾e psychický proces niterného uklidòování není
pouze zmìnou subjektivní, ale té¾ pøesunem vìdomí ze sféry tvùrèí
periferie k jejímu støedu, jen¾ nikdy nemù¾e být nièím jiným ne¾
þnepohnutelným absolutnem\ ve stvoøení, aby nebyla poru¹ena
kontinuita toho, co buddhisté nazývají sansáró a nirvána. Oba tyto
stavy musí trvat bez ustání, nebo» jinak by nebylo mo¾né, aby kdokoli
z lidí dospìl ke koneènému uklidnìní, které znám z vlastní
zku¹enosti. Je to tvùrèí dìní i klid a oba tyto stavy se vzájemnì
prostupují. Bytosti upoutané na dìní v¹ak nemohou tento klid nikdy
odhalit, nebo» celá jejich bytost | tedy vèetnì vìdomí | je
èirým sansárem.
þVe vykoupeném èlovìku je vykoupení\, øíká buddhismus. A jen
proto ukazuje cestu k absolutnímu psychickému uklidnìní, je¾ se
projevuje jako pøevod celé bytosti do stavu uniformního vìdomí,
které je pùvodcem toho v¹eho, co mù¾eme vidìt v nekoneèném
vesmírném prostoru jako stvoøení. A to je ono vykoupení, které
jsem nalezl jako ovoce osmnáctimìsíèního úsilí o jednobodovost vì-
domí, jemu¾ nesmìlo stát v cestì osobité poci»ování a kladný pomìr
ke smyslovému svìtu. To znamená, ¾e vykoupení nedosáhneme sugestivn
ím sebepøesvìdèováním, nýbr¾ tím, ¾e najdeme stanovisko,
jeho¾ místo bych urèil v centru v¹eho stvoøení | a toto stanovisko
je pak stejnì osobní jako svìtové.
Správné mystické snahy jsou tedy povzneseny nad osobní stanoviska,
i kdy¾ se v nich zaèíná èlovìkem. Pøíèina tkví v tom, ¾e
18
pravá mystická nauka nevede dìlicí èáru mezi skuteènostmi osobn
ími a kosmickými. Nemù¾e ji vést, jeliko¾ to smysl úplného vykoupen
í vùbec nepøipou¹tí. Ví se, ¾e bytost a¾ na malý úsek toho,
co èlovìk obsáhl svým denním vìdomím, pøedstavuje z hlediska
bì¾ného pojetí spontánní tvùrèí èinnost; na jejím podkladì je tato
èást bytosti uvádìna do procesu pøírodními silami, jejich¾ vibrace
jsou spí¹e kosmické ne¾ místní, zemské. Vzhledem k tomu musí èlov
ìk hledající poznání pomocí mystiky dosáhnout toho, ¾e vyprostí
svou bytost ze vztahù k pøírodì, z ní¾ jeho tìlo bylo vytvoøeno nebo
vykoupeno shodou podmínek. Tím se vyprostí z funkèního procesu
podmínìného pøírodními vztahy vlastní bytosti, která se vy¾ívala
pod úrovní jeho vìdomých dosahù.
Tato kosmická základna mystického úsilí o vykoupení nepøipou
¹tí, aby je èlovìk provázel úzkými osobitými zøeteli. Je nezbytné
se spásnou morálkou bytostnì povznést a¾ k zneosobnìní a pak se
nauèit nazírat na v¹echno ze ¹iroké základny tvùrèího kosmického
dìní, jeho¾ ozvy v bytosti jsou skryty v psychické oblasti. Pak
teprve bude usilující èlovìk schopen vyjmout samovolnì fungující
bytost ze vztahù k pøírodì a stavy svého vìdomí ji pøetvoøit v èiré,
neohranièitelné a kvalitativnì kosmické vìdomí.
Toto je v¹ak pøíli¹ vysoký cíl pro èlovìka, který dosud lpí na
pro¾ívání a jeho¾ touhy se proto pnou pouze k nìmu. Pøesto v¹ak
není mezi ním a nejvy¹¹ím cílem nepøeklenutelná propast.
Tibetská mystika stejnì jako mystika køes»anská vychází
z prostých zaèátkù. Proto stanoví, jak má èlovìk jednat, aby se
právì jednáním pøipravil na veliké zmìny v nazírání na ¾ivot a odpov
ìdnost, jako cítí ti, kdo ji¾ postoupili daleko na cestì duchovn
ího úsilí a jsou si vìdomi, ¾e je povinností èlovìka, aby uskute
ènil veliký pøevod bytosti v kosmické Vìdomí. Zaèíná se zpùsobem
¾ivota, jeho¾ hodnota se zvy¹uje mravními zøeteli a jednáním.
Vzhledem k tomu mù¾e tuto mystiku pøijmout a studovat ka¾dý
svìtsky smý¹lející èlovìk, i kdy¾ pøípadnì dospìl k pøesvìdèení, ¾e
pravá nesobeckost se musí projevit i v tom, ¾e nemyslí na osobní
výhody plynoucí z duchovního osvobození. Kromì toho mù¾e tibetskou
mystiku pøijmout ka¾dý hledající èlovìk proto, ¾e se opírá
o známé prvky, toti¾ o bytost èlovìka a jeho pøirozenost, pokud ji
èlovìk v urèitém okam¾iku vnímá a mù¾e pozorovat.
19
Proto této mystice nelze vytýkat omezenost, jakou mù¾eme
vytýkat nábo¾enským smìrùm, které vidí pùvodce v Bohu místo
v èlovìku. Je v¹ak nutno pøijmout výtku mystikù, kteøí na základì
poznání zákona karmy tvrdí, ¾e ¾ivotní zkou¹ky, jim¾ je lidstvo vystaveno,
pocházejí z odklonu od posledních dobrovolných mravních
omezení, je¾ nám vnukala a dlouhodobou výchovou i vnucovala
jako jediný nejvy¹¹í strá¾ce mravnosti církev. Mystika, zejména tibetsk
á, mù¾e být svým racionalismem obsa¾eným v uèení o karmì
novou, pøijatelnìj¹í a pùvod ¾ivotních nahodilostí lépe vysvìtlující
základnou spásné a k v¹eobecnému dobru vedoucí mravnosti i èlov
ìku kritickému, který nedùvìøuje nièemu, co má duchovní povahu.
Èlovìku, který zakládá své jednání na rozumových úvahách,
by se proto pøístup tibetské mystiky mohl zdát v úplném poøádku.
Ale tibetská mystika jde dál. Pøipravuje nás psychologicky na to,
¾e jako prostí a technickými pomùckami nevyzbrojení pozorovatel
é mù¾eme proniknout k tvùrèímu základu vesmírného dìní. To
by mohlo vzbudit podezøení, ¾e èlovìka nabádá, aby opustil oblast
reality a vstoupil do svìta fantazie. Nemìlo by to v¹ak vadit.
®ijeme v dobì, která se vychloubá vysokou mírou osvícenosti
a ta nás jistì staèí ochránit pøed názorovou úhonou. Ostatnì tato
forma mystiky pøedstavuje stavbu, která se zakládá na logickém
pojetí spásného vlivu morálky a na objektivních psychologických
postupech. A právì takovéto poèínání mù¾e sna¾ící se lidi zavést
ke zku¹enostem a poznatkùm, jaké bì¾nì nepøedpokládali. Ostatnì
lze øíci, ¾e tyto poznatky a zku¹enosti jsou závislé na psychických
èinitelích víc, ne¾ se vùbec dá pøedpokládat. Není toti¾ lidského vì-
dìní, které by nebylo v úzkém vztahu k postøehùm a tyto postøehy
se prohlubují s mírou neosobnosti pozorování | prvotní metou
praktického mystického úsilí.
Jen ohromující nevìdomost jednotlivcù ve vìcech mystického
úsilí mù¾e pøedpokládat, ¾e v nìm jde jen o matoucí jevy, jimi
¾ úspì¹ní mystikové mohou klamat a podvádìt prosté obèany
mystiky neznalé. To je jen vizitka, jakou mystice pøipínají lidé, kteøí
ji neznají, a z pøíèin, o nich¾ nechci mluvit. Ale vím, ¾e se pod jejím
názvem mnozí pros»áèkové bezúspì¹nì podrobují i zvlá¹tní kázni.
Kromì nich v¹ak jsou té¾ lidé, kteøí pomocí mystického úsilí
øe¹í duchovní problémy ¾ivota, je¾ je mo¾no zaøadit do problémù
20
subjektivních. Pro mne | a pokud je mi známo i pro mnohé jiné {
{ byla praktická mystika prostøedkem k dosa¾ení poznání, ani¾
jsem se staral o to, zda mi toto poznání mù¾e pøinést jakoukoli zevn
í výhodu. V ka¾dém pøípadì rozhodla celou situaci touha a dostupnost
prostøedkù, tj. na jedné stranì urèitého psychologického
postoje a na druhé stranì vlastní bytosti samé.
Úzkost, jakou èlovìk jeví pøed studiem sebe sama a své vnitøní
pøirozenosti podle návodu mystikù, dokazuje jeho zpovrchnìní, zaostalost
a du¹evní slabost. Le¾í pøed ním neprobádané pole psychick
é pøirozenosti, jí¾ vlastnì ¾ije a jejími¾ vzdutími utváøí své
osudy. A pøece se neodvá¾í do ní pohledìt z podvìdomé hrùzy
pøed tím, ¾e z jeho oèí spadnou brýle mámení a potom bude nucen
pøekroèit práh ze ¾ivota v iluzi do ¾ivota ve skuteènosti. Jen tyto
brýle ho mohou udr¾et v klamu, ¾e je tím, jím¾ není. Proto roste
jeho fale¹né sebevìdomí, domý¹livost a ¹kodlivá odvaha, proto se
dopou¹tí zlého konání. To v¹e ne¾ádoucím zpùsobem ovlivòuje jeho
osud, proto¾e neodstranil èerva zkázy |nespásnou morálku.
Orientální nazírání se dosud nevzdálilo od správné základny,
na ní¾ je mo¾no získat spásné poznání, a je a¾ dosud ve velké
míøe modelováno poznatky mystikù a nábo¾enských lozofù, proto
odhaluje duchovní nedostatky Evropanù. Orientálci se Evropanù
jednak bojí, jednak je podceòují. Bojí se jich, nebo» nedovedou
odhadnout, kam je jejich neodpovìdnost k sobì samým v karmick
ém smyslu zavede. Podceòují je snad proto, ¾e tu¹í jejich jistou
zhoubu, její¾ zjevnou pøíèinu nìkdy nedovedou vùbec postøehnout.
Nejvìt¹í nebezpeèí hrozící zhouby, jemu¾ jsou vystaveni Evropané,
toti¾ spoèívá v morálním konfliktu, který vzniká z niterné nekáznì
pøikrývané povrchní kázní, která jen zdánlivì zlep¹uje spoleèenský
styk mezi lidmi. Evropský morální formalismus zpùsobuje obyvatel
ùm Evropy psychická pøepìtí, z nich¾ mohou vzejít èiny nepøedstaviteln
é mravní zkázy.
Nu¾ ale vìøme v dobré konce nebezpeèného køivolakého postupu
na cestách mravnosti, po nich¾ kráèíme. Doufejme, ¾e a¾ se
dost vydovádíme ve zlovùli, sobectví a tragediích, je¾ nám tyto
nectnosti pøipravují, stane se nám ideálem meditující jedinec, jen¾
zanechal skutkù zla, sna¾í se ji¾ zastavit se na cestì zmateného a nerozumn
ého pobíhání za pomyslným ¹tìstím a hledí jen postøehnout
21
pravé pøíèiny stavu vìcí. Uskuteènìním tohoto ideálu bude sama
sebou odstranìna bolest a osudové krize. Potom se koneènì neobvykl
é úkazy, je¾ se vyskytují na mystické cestì, budou dít jen
jako pøirozené dìní. Musí tomu jenom pøedcházet dobro a z dobra
povstávající zevní i vnitøní harmonie.
Harmonie je ideálem, který hledají v¹ichni lidé. Mluví-li v¹ak
Evropan o harmonii, mluví o boji, jeho¾ výsledkem má být harmonie.
Pouze lidem vyznaèujícím se úzkým du¹evním obzorem se
v¹ak jeví jako problém, zda se zlými èiny mù¾e dospìt k dobru. Odpov
ìï nám koneènì dá budoucnost, jako nám ji dává pøítomnost.
Pøesto v¹ak víme, ¾e nauku o odstranìní zla, ji¾ nám bratrsky nabí-
zejí tibet¹tí mystikové, mù¾eme jen tì¾ko pøijmout. Její vrcholnìj¹í
etapy se nacházejí nad sférou pro¾itkù, a» je jejich pøevládající povaha
dobro, nebo zlo, a vedou k analyzujícím postøehùm, v nich¾
i prùmìrnì vzdìlaný èlovìk mù¾e tu¹it a¾ ¹arlatánství. Toto tu¹ení
v¹ak vzniká jen proto, ¾e nás nesprávná výchova nauèila nevìøit
v poctivost lidí, kteøí mluví o Bohu, o Duchu nebo o mystice, která
je v první èásti cestou k niternému vyrovnání a v dal¹í fázi cestou
ke zduchovnìní a postøehùm, je¾ se vymykají rozumovému pochopen
í prostého èlovìka. Ale odrazovat by to pøece nikoho nemuselo.
V na¹ich laboratoøích se dìjí vìci pro laika stejnì nepochopitelné
jako prosté pøíèiny zázrakù v mystice. Kdyby tam jako zde mìla
mít poslední slovo laická neznalost, zastavil by se ve¹kerý pokrok
a vývoj v poznávání pøírody by byl u konce.
Vzhledem k tomu nelze pøihlí¾et k soudu kohokoliv jiného. Je
nutno spolehnout se na vlastní odolnost proti odvá¾ným tvrzením
pøi vá¾ném studiu sebe sama, kdy¾ se nemù¾eme spolehnout na objektivitu
ostatních badatelù v duchovnu. V tibetské mystice má jedinec
jisté výhody. Neøíká se mu toti¾, ¾e musí sedìt, vìøe v zázraky,
tak dlouho, a¾ se pøed jeho oèima roztanèí hra pøeludù. Cesta se naopak
vine opaèným smìrem. Kdo chce mít úspìch, musí rozvinout
schopnost pozorovat v¹echny psychické procesy a zmìny, k nim¾
dochází v jeho vlastní bytosti, a dosáhnout soustøedìní, jeho¾ pomoc
í bude tyto procesy a zmìny moci analyzovat a kromì toho
mocí vùle v¹echny du¹evní síly sdru¾it v nadèasovém aktu sebeuvì-
domìní. Na cestì k jejich sdru¾ení se èlovìk setkává s velkolepými
dìji, které mohou vzbuzovat ú¾as. Skonèí v¹ak jistì pochopením
22
hry ¾ivota a moudrostí. Je jen tøeba vyzbrojit se velikou zdr¾enlivost
í, aby jej velkolepé divadlo vnitøních promìn a stavù nesvedlo
z cesty bádání na cestu pro¾ívání. Zde má odpovìdnost ka¾dý jedinec
sám pøed sebou a musí prokázat, ¾e je seriózním badatelem,
jen¾ se nenechá zavést svým cítìním. Jedno je v¹ak jisté: nebezpe
èí svodù na mystické cestì, je¾ se projevuje tím, ¾e se hledající
stává pro¾ívajícím, není úmìrné svodùm techniky, jí¾ jsme podlehli
jako celek. Místo poznání svìta a ¾ivota u¾ili jsme poznatkù vìdy
k úèelùm docela jiným, jejich¾ výsledkem bude nebo dokonce ji¾
je zpovrchnìní, neúcta k ¾ivotu jiných lidí, podmanìní si èlovìka
èlovìkem atd. Nehledì k mystice, která vychovává ke ctnostem, nedovedl
se více vyznamenat ani okultismus, vyhovující lidem vysoce
cti¾ádostivým.
Zmínil jsem se o tìchto vìcech, abych ètenáøe upozornil, ¾e
se na scestí mù¾e dostat na ka¾dé cestì. Na ka¾dé cestì musí cí-
tit odpovìdnost a sílu, jejich¾ pomocí se ubrání poku¹ení zneu¾ít
získaného poznání k osobnímu prospìchu. Je-li jimi vyzbrojen pøi
psychickém bádání po zpùsobu doporuèovaném mystikou, bude vý-
sledkem jeho snahy opro¹tìní ode v¹eho, co zpùsobuje niterné krize
a zevní zlo. O tom v¹ak pozdìji. Zatím nám tibetská mystika ukazuje
cestu, jí¾ lze dospìt k tomuto opro¹tìní. A tvrdí-li, ¾e získáme
neobvyklé zku¹enosti, ponechme toto tvrzení, a» se samo potvrdí
nebo vyvrátí. Máme co dìlat a to nám staèí. Naè bojovat s pochybnostmi,
co je mo¾né nebo nemo¾né, døíve, ne¾ nám zku¹enost
uká¾e pravdu.
Kdy¾ jsem se jako jinoch stal hledajícím mystikem, stáhl jsem
se do ulity pocitové neteènosti a ostré kritiky vùèi v¹emu, co mi
tato cesta mohla pøinést jako zku¹enost. Stal jsem se pouhým pozorovatelem
svého nitra a sna¾il se vylouèit nebo potlaèit v¹echno,
co se jevilo jako osobní sklony | a» ji¾ ¹lo o cit, rozumový úsudek,
nebo samovolnì vystupující sklon k pøíchylnosti a odporu. To
staèilo, abych se odcizil i vlastnímu (osobnímu) pro¾ívání. A dnes
vím: neosobní postoj je nejvìt¹í nestranností, k ní¾ mù¾eme dospìt.
Èlovìku samému je zárukou, ¾e se nestane obìtí nìèího tvrzení, ¾e
zùstane nestranným víc ne¾ ten, kdo získal pouèení o svìtì a skuteè-
nosti z konvenèních závìrù, je¾ mu byly pøedlo¾eny ve lozo ckých
a vìdeckých síních a uèebnách.
23
Naèrtl jsem obraz cesty, jí¾ se má ubírat ten, kdo chce hledat
tímto zpùsobem a poznat, zda tvrzení tibetských mystikù jsou podlo
¾ena zku¹enostmi nebo nikoli. Ani zamítání vìci nebo nad¹ení pro
ni, proto¾e se nìkomu jeví jako prostøedek k snadnému odstranìní
tísnivých pomìrù a pøeká¾ek ze ¾ivotní cesty a k získání v¹eho, co
si ¾ádá a po èem tou¾í jeho ¾ivoèi¹ná pøirozenost, nemù¾e být pøijato
jako rozhodující stanovisko èlovìka, který poznal. Díky tomu
tato mystika pøestává být tajemnou naukou pro lidi chtivé senzace
a nabývá povahy vìtve na stromì bádání po pøíèinách osudových
momentù, i kdy¾ pøitom ponecháme nedotèeno tvrzení, ¾e tím nebo
oním zpùsobem dospìjeme k tìm nebo onìm zázrakùm. Tato tvrzen
í jsou stejnì stará jako tato nauka a pro objektivního badatele
mohou být zku¹ebním kamenem, zda celá tato nauka mù¾e obstát
pøed objektivním èlovìkem, který pro¹el celou její praxí. Domní-
vám se toti¾, ¾e ¾ivot, zvlá¹tì z psychologického hlediska, klade
dost vá¾ných otázek, které bychom mìli rádi zodpovìzeny a ¾e jejich
zodpovìzením zaèíná ¾ivot nabývat hlub¹ího smyslu. Nebo»
co jiného ne¾ vnitøní zmatek a s¾íravá touha po po¾itcích zbývá
èlovìku, jen¾ nezná tendence, smysl a cíl v¹ech psychických stavù,
které vznikají, proto¾e existujeme? Chceme se pokládat za více ne¾
za mýdlové bubliny, ale jednáme tak, jako bychom byli pápìøím,
je¾ mù¾e vítr smyslových ¾ádostí zanést kamkoli.
Je tøeba zastavit se ji¾ na této cestì slabosti, chceme-li se dále
domnívat, ¾e jsou na¹e úsudky správné a smìrodatné. Na této cestì
mù¾eme poznávat ¾ivot pouze z hlediska smyslových zá¾itkù, ale
jeho hlub¹í význam se nám ztrácí právì ve víru smyslového chtìní
a uchopování toho, co víøí pøed na¹ima oèima jako nìco, co slibuje
ukojit na¹i smyslovou hladovost a hltavost. Je ji¾ nezbytné
usednout na chvilku tak, jako usedá tibetský rozjímající mystik,
pozorovat jako on bouølivá vzdutí na¹í vlastní vnitøní pøirozenosti
a pozdìji je potlaèovat. Nebo» jenom jejich potlaèením dosáhneme
uklidnìní, je¾ zbystøuje hledí èlovìka tak, ¾e postøehne pøíèiny toho,
èemu nyní øíká ¾ivot, ale co je vpravdì jen zmateným tìkáním
svìtem chtìní.
Co na tom, ¾e bytí, které nás obklopuje, nám øíká, ¾e se musíme
zúèastnit tohoto bezdechého tance, který nám dnes kouzlí pøed
oèima pøelud tisícileté øí¹e, kde¾to zítra ji¾ jen molocha nemilosrdnì
24
po¾írajícího v¹echny na¹e nadìje. Budeme-li mít na mysli toto
vìènì stejné zakonèení hry s pøeludy, nebudeme obìtí ideálù a také
¾ádná vnìj¹í moc nás jimi nepodmaní. Budeme schopni sedìt tak,
jako sedí tibetský mystik, a té¾ jako on hledat ve vnitøním ¾ivotì,
dokud jako on nenalezneme vnitøní mír a sílu k nezranitelnosti
zmatkem, který hýbe svìtem.
Vnitøní mír stojí skuteènì za to, abychom ho dosáhli. V¹echno
na¹e zmatené pobíhání svìtem smyslového ukájení není pøece té¾
nic jiného ne¾ hledání míru. A pøece jej nemù¾eme nalézt ve
zmatku. Smyslovost je toti¾ v¹epo¾írající obludou, která nikdy nebude
nasycena. Teprve kdy¾ jí pøilo¾íme uzdu, kdy¾ v sobì potla-
èíme její pøirozený projev, chtíè, teprve potom pochopíme, ¾e rozj
ímání v hlubokém du¹evním klidu a mravní kázeò, ji¾ pøedepisují
mystikové, vedou ke ¹tìstí, je¾ vìènì hledáme a je¾ nám nedovedla
poskytnout ani letadla, ani lodì, ani penì¾ní burzy a v¹echny ty
novodobé jevy, které se nám roztanèily pøed oèima a jim¾ jsme
z nedostatku støízlivého úsudku uvìøili.
Soustava tibetské mystiky, jak bude zøejmé z textu, není ná-
hodná. Zaèíná morální kázní, kterou mù¾e pochopit a uskuteèòovat
ka¾dý èlovìk vybavený tøeba jen prùmìrnou inteligencí a která
je reálným faktorem v ¾itém, èili reálném ¾ivotì. Morální vývoj
z hlediska této mystické káznì pùsobí na ¾ivot mechanicky, uná¹í
èlovìka k duchovním vý¹inám tým¾ zpùsobem, jako jej uná¹í ¾ivo-
èi¹nost svìtem. Tím morální kázeò pùsobí na karmu ve formì síly
a nikoli ve formì abstrakcí nebo vìdìní. Zu¹lechtìním my¹lenek,
pocitù a konání se samovolnì zabrání tomu, aby mohly vystupovat
my¹lenky, pocity a popudy ke skutkùm, jejich¾ koneènou odezvou
jsou neblahé du¹evní stavy. To je znamením obratu v silových vibrac
ích ¾ivotní energie, která pak uná¹í èlovìka do sfér bytostí citovì
proèi¹tìných a postupnì a¾ do sfér bytostí bla¾ených.
V dal¹í èásti se ji¾ mluví o naukách, je¾ vy¾adují dobré rozli¹ovac
í schopnosti a tím ov¹em vy¹¹í stupeò inteligence. Pøedpokládá
se v¹ak, ¾e èlovìk ¾ijící v pravé mravní kázni skutkù i smyslù tuto
inteligenci získá a zápas s negativními popudy vlastní bytosti mu
poskytne potøebnou schopnost rozli¹ovací. Pak teprve bude mít
smysl zabývat se touto èástí nauky prakticky. Do té doby je èlov
ìk pøi jejím praktickém provádìní vystaven nebezpeèí, ¾e v¹echno
25
jeho úsilí v tomto smìru bude podporovat rozvoj negativních povahov
ých slo¾ek a sklonù.
Jenom morálnì èistý èlovìk mù¾e energickým soustøedìním prom
ítat esenciální síly do vlastního tìla bez nebezpeèí. Tyto síly toti¾
burcují k ¾ivelnému projevu latentní povahové tendence. Jestli¾e
není èlovìk morálnì èistý, rozpoutá v sobì toliko uragan chtìní
a vá¹nivosti. Tím budi¾ øeèeno, ¾e morální kázeò je lodí, která èlov
ìka uná¹í ke svatému ¾ivotu, kde¾to ostatní èásti mystiky k moudrosti
a osvícení, je¾ jsou duchovní korunou svìtce. Vzhledem k tomu
pøedstavuje mystika praktickou soustavu, jejím¾ úèelem je duchovn
í vývoj èlovìka, a tento vývoj má obsáhnout celou jeho bytost.
Mravní kázní má být zasa¾eno tìlo, city a podvìdomí, kde¾to
kázní du¹evní (psychickou) rozum a vìdomí.
Tato skuteènost buï výstrahou ka¾dému, kdo tíhne k mystice,
ale nemá dost morální síly, aby se mravnì zu¹lechtil, a proto se
chápe vy¹¹í èásti této nauky, toti¾ úsilí mentálních. Takový èlovìk
nechává nerozøe¹ený svùj nejaktuálnìj¹í problém, toti¾ tendence ¾ivo
èi¹né pøirozenosti, která se tak rozhodnì a suverénnì mù¾e uplat-
òovat v jeho ¾ivotì a poèínání. Ostatnì mù¾e-li takový èlovìk o své
situaci uva¾ovat, musí dospìt k zji¹tìní, ¾e právì jenom tíseò, do
ní¾ ho uvádí tato èást jeho pøirozenosti, ho nutí hledat a usilovat
podle smìrnic mystiky. Jenom¾e hnací síly ni¾¹í pøirozenosti
nelze zlomit meditacemi a jinými pracemi tohoto druhu. Lze to
uèinit toliko mravním tlakem proti nemorální chtivosti. Proto by
mìl ka¾dý hledající èlovìk usilovat pøedev¹ím osvojením si mravní
káznì, která zaèíná pro nìho nechutnými tlaky proti mravní ne-
èistotì jeho vlastní ¾ivoèi¹né pøirozenosti, ale posléze ho pøece jen
dovede a¾ do Brahmova nebe, kam pøi mravní neèistotì nelze dosp
ìt pochybeným úsilím tzv. vy¹¹ího druhu.
Nakonec bych se je¹tì rád zmínil o tom, proè se kloním právì
k tibetské mystice, kdy¾ jsem Evropan, jemu¾ snad by mohla být
bli¾¹í mystika zdej¹í | køes»anská. Povìdìl jsem na zaèátku, ¾e
jsem podle pravidel svého úsilí mìl být vlastnì jogínem a pak jsem
se stal|vzhledem k výsledkùm své snahy|mystikem, jen¾ nalezl
nejvy¹¹í odezvu, a proto i svùj domov v mystice tibetské. Právì tato
forma mystiky neomezuje poznání pøedstavou Boha Stvoøitele ani
26
nestanoví svatou pùdu, kam èlovìk nesmí vkroèit, dr¾e se povinnosti
pova¾ovat se za bytost nedokonalou, mravnì poru¹enou atd.
Tibetská mystika ponechává èlovìku v¹echny mo¾nosti. Nezná
svaté pùdy a nejvy¹¹í instanci v Bohu Stvoøiteli, aèkoli v souhlasu
s kvalitami vysokých oblastí a sfér obrá¾ejících se v jistých form
ách a stavech bytostného vìdomí ukládá èlovìku, aby podle svého
pochopení dbal o du¹evní èistotu, která nekontrastujíc s povahou
tìchto svìtù (a ov¹em stavù vìdomí) ho jednak chrání pøed jejich
vlivy, kru¹ícími èlovìka du¹evnì neèistého, jednak tvoøí podmínky
k jejich realizaci. Toto stanovisko vyhovuje i tomu, kdo chce vìdeck
ým postupem vniknout do tajù psychologie skuteènosti.
Køes»anská mystika tyto zøetele nepøipou¹tí. Stanoví urèitý vis
maior v oblasti skuteèností, únosnost odvahy èlovìka, jeho mravní
hodnoty podle neurèitých pøedstav o mravnosti atd. atd. Vzhledem
k tomu je køes»anský mystik povinen dr¾et se my¹lenky na vlastní
malost a nedokonalost èasto i tehdy, kdy¾ je ji¾ mravnì dobøe vyzbrojen
k prohlédnutí celé skuteènosti.
Vím, ¾e tato omezení jsou zdravá pro lidi, kteøí mají více odvahy
ne¾ pøíèin k ní. Ale toto nezmìnitelné stanovisko køes»anské
mystiky, o nìm¾ se nesmí ani debatovat, zavírá nejvy¹¹í prozøení
na klíè dostupný jen smrtelníkùm, kteøí z nevìdomosti a niterných
pøíèin pøekroèili ustanovení strá¾cù této mystiky. Z toho dùvodu
mù¾e být nejvy¹¹í poznání v køes»anské mystice jen vzácným kvì-
tem, jej¾ støedovìk házel na planoucí hranice.
Tibetská mystika neklade tato omezení. Jen proto mohou tibet
¹tí mystikové vnikat do nebí, jejich¾ vliv na lidskou bytost, nezbavenou
mravních nedostatkù, vyva¾ují tím, ¾e formy (bytosti)
tìchto sfér chápou jako síly nìkdy zformované, jindy zase nezformovan
é. Tímto zpùsobem mohou jako dosud lidské bytosti pronikat
ka¾dým existujícím vibraèním vidmem kosmu a poznat tím
skuteènost podle pravdy a nikoli podle dedukcí. A vìru èlovìk pot
øebuje toto poznání, je¾ sám získá. Konej¹í ho toti¾ na úrovni jeho
nadìjí, které pøedpokládají skuteènost takovou, jaká nikdy není,
a posléze za¾ene ¾ízeò po tom, co by si pøál, aby bylo, a co právì
není a nikdy nebude.
Pro tibetského mystika není tedy nebí, kde je pobyt vìèný.
V¹echno jsou jen stavy, které se mohou vyskytnout v¹ude, jestli¾e je
27
bytostem známo, jak k nim dospìt. A vìènost? |Buddha srovnává
nejvy¹¹í vyøe¹ení ¾ivotních problémù s vytr¾eným bolavým zubem,
jeho¾ bolest kouzelník zmìní nejdøíve na blahý pocit, ov¹em jen na
èas, kdy mù¾e pùsobit sugesce. A srovnává: lékaø se nestará o to,
jaký pocit bude èlovìk mít, kdy¾ se zbaví bolavého zubu. Odstra-
òuje jen bolest.
Nábo¾ensky zalo¾ený Evropan je vlastnì ve srovnání s tibetsk
ým mystikem duchovním dítìtem, které s bolavým zubem nebì¾í
k lékaøi, ale ke kouzelníkovi.
Sní o slasti na konci strastí a nepouèí se ze toho, ¾e ¾ivot ve
formì vìènou slast nepøipou¹tí. Bytí je pøece spalovací proces a co
lze ¾ádat od spalovacího procesu ne¾ palèivost a tudí¾ bolest? Vím,
¾e se tibetská mystika málo stará o budoucí smyslové blaho lidí
stejnì jako køes»anská. Øíká: vytvoøte podmínky mravním zdokonalen
ím a dostaví se harmonie. Zda dnes èi zítra, na tom nezále¾í.
Rozhodující jsou podmínky. | þMùj èin je mým majetkem, mùj
èin je mým dìdictvím, mùj èin je mateøským lùnem, které mne rodí,
mùj èin je rodina, ke které nále¾ím, mùj èin je mým útoèi¹tìm.\
Tak praví buddhismus nejen ji¾ní, ale i severní ¹koly.
ÓM TAT SAT!
Autor
28
KNIHA PRVNÍ
RÙ®ENEC SKVOSTNÝCH DRAHOKAMÙ
Nejvy¹¹í stezka ¾ákovství: pøedpisy guruù
PØEDMLUVA
Tato kniha oznaèená v podnázvu þNejvy¹¹í stezka ¾ákovství\
mù¾e být pro èlovìka z na¹eho prostøedí, jen¾ je zvyklý v orient
álních duchovních naukách hledat jen technického poradce pro
mentální úsilí, pozoruhodná tím, ¾e ji lze oznaèit jako knihu, vedouc
í èlovìka cestou mravnosti. Je toti¾ dùkazem, ¾e i tak realistick
á vìtev východní mystiky, jaká bohy a démony vidí jenom jako
jevy, k nim¾ èlovìk zaujímá charakteristický postoj jen proto, aby
mu þne¹kodili\ v jeho racionalistických zámìrech, zaèíná zpùsobem
¾ivota. Její mravní zøetele se ov¹em li¹í od mravních zøetelù
zbo¾ného køes»anského mystika. Rozdíl vyplývá z názoru na skute
ènost. Køes»anství má nejvy¹¹í vesmírnou moc promítnutou do
pøedstavy Boha Stvoøitele; tibetská mystika ji promítá do karmy,
zákona skutkù a jejich odplaty.
Ze stanoviska èlovìka, jen¾ se ve svých koneèných úsudcích
opírá o smyslové postøehy, pøedstavuje køes»anský Bùh konkrétní
skuteènost, k ní¾ je mo¾no se pøiblí¾it mravností, formulovanou
v církevní vìrouce od moudrých nebo nemoudrých pøedstavitelù
církve. Nic takového v¹ak nerozhoduje ve vztahu ke karmì. Prost
øednictvím karmického zákona èlovìk sám sebe soudí v ka¾dém
okam¾iku ka¾dým èinem, my¹lenkou, pocitem a du¹evním stavem.
To je ov¹em situace, která na jedné stranì mù¾e èlovìku pomoci,
aby se oprostil od strnulého postoje nìkoho, kdo hraje zpùsobný
¾ivot, aby se zalíbil Bohu. Na druhé stranì jej v¹ak mnohdy staví
pøed tì¾ce øe¹itelný problém správného konání. Smím-li mluvit
o sobì, mohu øíci, ¾e mé vlastní poznání mi potvrdilo základní
29
pomìr k Bohu Stvoøiteli, který bych vyjádøil slovy: tato existence
je mi daleká, neznámá, nezajímavá. Kde¾to na druhé stranì jsem
velmi dobøe poznal, ¾e þnevinná\ ¹patná nálada se dovede rozvíjet
do takových forem, ¾e se èlovìk mù¾e cítit jako ¹tvaná zvìø. Z toho
jsem vytu¹il urèité karmické souvislosti. . .
Dnes vím, ¾e ¹patná nálada ve formì pesimistického nazírání
na ¾ivot je zalo¾ená na tì¾ko postøehnutelných, a¾ nezøetelných
karmických pøedpokladech, které èlovìk pøijal a pøijímá dále jako
dìdictví rodu nebo té¾ dìdictví svých vlastních skutkù v souèasné
nebo minulé existenci. Vím, ¾e prvotní zásah do svého vlastního
osudu mù¾e èlovìk uèinit prostøednictvím své nálady, a jsem pøesv
ìdèen, ¾e cílem v¹ech mravních nauèení v¹ech nábo¾enství je poskytnout
dobré náladì konkrétní podklad skutky, z nich¾ tato ná-
lada prý¹tí. Je mi také zcela jasné, ¾e mravní pøíkazy mystických
nauk a v¹ech nábo¾enství se jen doplòují, a proto nejsou nìkde
dokonalej¹í, jinde zase ménì dokonalé.
Cílem mravních duchovních pøíkazù a nauk a v¹ech nábo¾enstv
í je v¾dy pøilo¾it uzdu impulsùm prý¹tícím z ni¾¹í pøirozenosti
èlovìka. To je tøeba pokládat za jeho konkrétní zásah do vlastní
spontánní ¾ivotní linie. A to je velmi moudré opatøení. Za ním je
toti¾ poznání, ¾e sebekázeò tohoto druhu pùsobí na rozvoj inteligence,
moudrosti a vy¹¹ích du¹evních schopností vùbec. To je kone
ènì zøejmé a staèí v¹ímat si lidí kolem sebe. Uvidíme, ¾e stupeò
sebevlády a inteligence spolu úzce souvisí, a mù¾eme jen pokládat
otázku, zda je prvotní vlastností sebevláda nebo inteligence.
Za prvotní vlastnost kladu sebevládu, nebo» ji vnucuje svìt
v¹em tvorùm dávno pøed tím, ne¾ se stanou lidmi, a» na tento
vývoj hledíme ze stanoviska lidí vìøících v pøevtìlování, nebo ze
stanoviska darwinismu. Kdy¾ vynecháme ni¾¹í organismy, mù¾eme
vidìt, jakou kázeò musí podstupovat zvíøata, kdy¾ si chtìjí opatøit
potravu. Kolik dùvtipu je tøeba dravci, aby lapl svou koøist, a stejnì
tolik dùvtipu je tøeba jeho dosud ¾ijící koøisti, aby se mu ukryla
a pøitom neza¹la hlady.
V èlovìku tento dùvtip vykrystalizoval v inteligenci. Ale jeho
inteligence je tím vy¹¹í, èím více se ovládá. Logickým sledováním
celého tohoto øetìzu je zøejmé, ¾e jsou tvorové vychováváni k sebe-
30
vládì samým ¾ivotem a jako ovoce této výchovy ze sebe vydají to,
co známe pod slovem inteligence.
V pomìru k faktorùm, které se projevují kvalitou duchovnosti
a jsou tudí¾ pøíèinou duchovního rùstu èlovìka, vytváøí mravnost
faktory hutnìj¹í, ne¾ jsou mentální formy a stavy. Jen proto je
tøeba, aby se èlovìk opíral o mravnost. Skutky mravnosti vytvoøí
pøedpoklady pro dobré du¹evní stavy, které jsou v pøímé souvislosti
s rozvojem optimismu a tím i duchovního rozletu èlovìka.
Kdyby byl èlovìk prùmìrného typu du¹evnì silnìj¹í, mohl by
zalo¾it své dobré nálady na duchovní, resp. mentální orientaci.
Mám zku¹enost, ¾e by s tím jistì vystaèil na cestì svìtem parapsychologick
ých jevù. Proto¾e v¹ak je tak slabý, ¾e si nemù¾e stanovit
urèitou náladu, musí pøijmout mravní kázeò kladenou v ka¾dé dobr
é duchovní nauce do popøedí. V ní pak musí setrvat tak dlouho,
dokud nepøepodstatní své bì¾né uvìdomování v èistou, dobro miluj
ící, dobro chtìjící a dobro pøející bytost. Dobrota je svìtlem,
je¾ pronikne temnotou nepoznání a posvítí na v¹e, co bylo èlovìku
nesrozumitelné a záhadné.
? ? ?
Èíslované komentáøe této knihy kladu kvùli souvislosti textu
pod jednotlivé oddíly, tak¾e ètenáø nebude ru¹en ve studiu pù-
vodního tibetského textu ani jeho rozboru. Doufám, ¾e mu tato
sestava bude nejlépe vyhovovat. Pøeklad tibetského textu je ti¹-
tìn kurzivou.
31
VZÝVÁNÍ A ÚVOD
Buï pozdraven výborný guru!
Ten, kdo zápasí o vysvobození z neblahého a tì¾ce
sjízdného moøe postupných vtìlení pomocí nauky zanechan
é mudrci ¹koly Kagjüpa, nech» prokazuje povinnou
úctu onìm uèitelùm, jejich¾ ¾ivot je bez poskvrny, jejich¾
ctnosti jsou nevyèerpatelné jako moøe a jejich¾ nekoneèná
dobrotivost objímá v¹echny bytosti ¾ijící v minulosti, pøí-
tomnosti i budoucnosti v celém vesmíru. (1)
(1) Moøe postupných vtìlení | sansáró | pøedstavuje oblast neust
álého dìní. Na psychické úrovni se to projevuje formou vzdouvaj
ících se vibraèních shlukù, vytváøejících rozlièné jevy; ty jsou
na zevní úrovni tu lidmi, tu zase vìcmi a jinde zase skuteènostmi
neviditelného svìta. Èlovìk jako¾to bytost, která mù¾e pou¾ívat
své vùle, se na toto vesmírné dìní poutá a¾ do okam¾iku svého
vykoupení, jeho¾ dosáhne, zøekne-li se v¹eho. A¾ do svého vykoupen
í zùstává obìtí tohoto dìní. Poután na mohutné procesy prostoru
du¹evnosti, zachycuje se v dobì vrcholných krizí, pøedev¹ím
ve smrti, na nìkteré ze vzdutých vln, která absorbuje jeho vìdomí
a uná¹í je dále pùsobením èasu jako jev pøetvoøený v bytost hmotnou
nebo duchovní; tato bytost je v nìkterém pøípadì ¹»astná,
v jiném zase ne¹»astná.
Nelpìním se èlovìk ze sansára psychicky vyprostí. Uvìdomí-li si
pak sebe jako bytost opro¹tìnou, dosáhne toho, ¾e celá jeho bytost
vystoupí nad sansáró. Tento stav znamená, ¾e pøekonal vliv svìta
na úrovni svého vìdomí a v du¹evní oblasti vùbec. Jeho podmínìné
otroctví v sansáru pak platí jen potud, dokud celou svou bytost
nesjednotí se svým osvobozeným vìdomím.
To znamená, ¾e zpøítomnìním elementárních bytostných slo-
¾ek | toti¾ tìla a pocitové pøirozenosti v jejím absolutním pojet
í | v osvobozeném vìdomí èlovìk dosáhne úplného vykoupení.
Stane se bytostí, která vyjme své tìlo ze sféry tìl podléhajících zná-
mým zákonùm pøírody. To je vlastnì velké pøepodstatnìní, o jeho¾
významu si musí udìlat úsudek ètenáø sám.
32
DVACET OSM ZÁKLADNÍCH PØÍKAZÙ JÓGY
I. Deset pøíèin bolestí
Ten, kdo vìøí a hledá osvobození a v¹evìdoucnost stavu
buddhy, má nejprve pozorovat tìchto deset vìcí | pøí-
èin bolestí:1
1. Kdy¾ bylo pøijato tì¾ce dosa¾itelné, krásnì urostlé lidsk
é tìlo, promarnìní ¾ivota by bylo pøíèinou bolestí.
2. Kdy¾ bylo pøijato èisté, tì¾ce získatelné, krásnì urostlé
lidské tìlo, bylo by pøíèinou bolestí zemøít v nevìøícím
a svìtském smý¹lení.
3. Lidský ¾ivot za kalijugy (nebo v èerném vìku)je krátký
a nejistý. Jeho promrhání ve svìtských snahách a zále¾itostech
by bylo pøíèinou bolesti.2
4. Proto¾e vlastní (lidský) duch v nevtìleném stavu má
povahu dharmakáji, bylo by pøíèinou bolestí, kdyby byl vys
át neèistotou svìtských pøeludù.
5. Proto¾e na Stezce je vùdcem svatý guru, bylo by pøíèinou
bolestí opustit jej pøed dosa¾ením osvícení.
6. Nábo¾enská víra a sliby jsou dopravními prostøedky
na cestì k osvobození. Jejich znièení silou neovládnutých
vá¹ní by bylo pøíèinou bolestí.
7. Bylo-li s pomocí gurua dosa¾eno ve vlastní bytosti dokonal
é moudrosti, bylo by pøíèinou bolestí ztratit ji ve
zmatku svìtských ¾ádostí.
8. Prodávat nejvy¹¹í nauky mudrcù jako obchodní zbo¾í
bylo by pøíèinou bolestí.
1V¹evìdoucnost stavu buddhy vyplývá z toho, ¾e þstav buddhy\ znamená
vytvoøení nepohnutelného nazíravého principu osobního vìdomí, a to pomocí
krystalizace, její¾ pøíèiny byly vytvoøeny du¹evní kázní pøedstavující zadr¾ení
projevù pøíchylnosti a odporu.
2Slova v závorkách takto uvádí W. Y. Wentz v anglickém originálu.
33
9. Pøi pøíbuzenství v¹ech bytostí byly by pøíèinou bolestí
nevlídné pocity vùèi nìkteré z nich, pocity, které by ji ranily
nebo se jí zøíkaly.
10. Proto¾e rané mládí slou¾í k vývoji tìla, slova a ducha,
bylo by jeho obvyklé promarnìní pøíèinou bolestí.
To je deset pøíèin bolestí.
(1) Zrození ve formì èlovìka, zejména takového, jaký je schopen
¾ít správným nábo¾enským ¾ivotem, je velmi nesnadno dosa¾itelné.
Pravý stav lidství je vlastnì zárodeèným psychickým gravitaèním
potenciálem, jeho¾ dostøedivá síla je s to vyvolávat transformace
tvoøících se center psychického svìta, jejich¾ tendence je za norm
álních okolností odstøedivá, pøímo ze ¾ití mechanického na kvalitativn
í prvek známý pod jménem uvìdomìní. Z bytostí s hmotným
tìlem jenom èlovìk mù¾e z individuálních a kosmických center vyvr
¾ené vibraèní formace, je¾ se v budoucnu stávají stvoøením, zná-
mým jako mrtvá hmota nebo pøíroda, vracet pøímo k jejich prapù-
vodu a tím zabránit promìnì vìdomí v mrtvou materii.
Pøirozeným po¾adavkem pro získání lidského tìla proto je, aby
tendence monady vyjadøovala touhu po existenci jasnì si sebe vì-
domé, zatím co bytostný stav symbolizuje touhu po pocitovém pro-
¾ívání. Proto také v¹echny bytostné existence tíhnou k nevìdomým
existencím a jenom relativní náplò vìdomí touhou po vìdomém ¾ivot
ì v míøe tomu odpovídající mù¾e pøivodit zrození monady ve
stavu èlovìka, který je moudrý a mravný.
Analyzujeme-li tendence þchtìní\ prùmìrných lidí, nacházíme
u nich touhu po vìdomém ¾ivotì v míøe opravdu minimální. Opìtný
návrat èlovìka do lidské existence po smrti se rovná prakticky nule,
pokud neuva¾ujeme o lidech, kteøí mají ¾havou touhu po nejvy¹¹ím
uskuteènìní. Bì¾nì ¾ijící èlovìk smìøuje svým chtìním nekompromisn
ì do svìta a tou¾í, volá i chce mocí získat existenci, jaká ponech
ává volný prùchod pocitovým pro¾itkùm | jen¾e tento stav
nacházíme pouze ve sférách ni¾¹ích ne¾ lidských. To je varování,
aby se èlovìk nevzdával mravní káznì a vysokých tu¾eb, je¾ jej
v první fázi psychicky formují a ve druhé jej vedou k ¾ádoucím
vysokým realizacím.
34
(2) Nevìøící a svìtské smý¹lení degraduje lidskou pøirozenost
a usmìròuje ji ke stavùm ni¾¹ím ne¾ lidským. Sama pøíroda ukládá
èlovìku, aby kladným postojem ke stavùm nadlidským zmìnil ¾ivo
èi¹né tendence vlastní bytosti, která je jich normálnì plna, a tím
aby vytvoøil pøehrady pøímé dekadenci nejvy¹¹ích stavù kosmick
ého bytí. Napøíklad kladným postojem k Bohu, který mù¾e být
uva¾ujícímu èlovìku stejnì nesmírnou sebe si vìdomou existencí
jako pouhou smy¹lenkou, èlovìk zastaví pøirozený sestup svého
vlastního vìdomí k ¾ivoèi¹nosti. Kdy¾ se Boha dovolá, co¾ se projev
í realizací stavu nadvìdomí, vrátí vy¹¹í síly své bytosti, sestupuj
ící ji¾ do svìta, k jejich vlastnímu zøídlu, které je spí¹e duchovní
ne¾ fyzikální nebo silové povahy.
(3) Kalijuga | vìk mravního úpadku lidí. V tomto vìku se pro
mravní bezcennost tìla bytosti rychle opotøebovávají, tak¾e i lidský
¾ivot je velmi krátký. To je výstra¾né znamení pøed vìnováním
pozornosti svìtu. V kalijuze je lidský ¾ivot tak krátký, ¾e si èlovìk
ani na chvíli nemù¾e dovolit holdovat svìtu, nebo» ji¾ za tuto chvíli
mù¾e dojít k rozpadu jeho souèasné existence a tím k bytostnému
sestupu následkem psychických tendencí.
Podle indických pramenù uplynulo první pìtitisíciletí od za-
èátku kalijugy v roce 1898 a jeliko¾ celé toto období trvá 432.000
let, jsme teprve na jejím zaèátku.
(4) Dharmakája | transcendentní bytnost ve formì èistého, nepodm
ínìného vìdomí, jeho¾ ni¾¹í formou je vìdomí osobní, denní,
bytostné. Ve smyslu tìla | kája je tìlo | je dharmakája jen
duchovní bytostí, a proto objektem pro nejvý¹ oèi¹tìné vìdomí.
V tomto stavu by se èlovìk chápal jako kosmická bytnost, a to
díky oporám, je¾ pøedstavují jeho bytí, ale tyto opory by se nevyzna
èovaly tendencí k hmotným formacím. Dharmakája je tedy
duchovní esencí ¾ivota, která podle bytostných tendencí mù¾e být
pou¾ita k realizaci nejvy¹¹ích stavù bytí stejnì jako k poèátkùm
tvùrèích formací, je¾ opøedou bytostné vìdomí èinné bytosti a nakonec
pro toto vìdomí vytvoøí sí» ve formì jistého tìla. Toto tìlo
stáhne vìdomí ve formì dharmakáji jako poplatníka toho, co èlovìk
sám vytvoøil.
Kvalitativnì se zdá, ¾e dharmakája mizí v¾dy, kdy¾ tendence
35
my¹lení a vìdomého vnímání tíhnou ke svìtu. V tom pøípadì se
místo kvalit þnevtìleného ducha\ v èlovìku objevují kvality ke
tvorbì smìøujícího procesu v silovém napìtí. To lze pokládat za
duchovní zneèi¹tìní èlovìka, za nì¾ bude muset zaplatit nevìdomost
í, respektive zastøením vìdomí. Proto je kletbou dne¹ního lidstva,
¾e dospìlo k vytvoøení spoleèenských pomìrù, je¾ mu diktují
smyslovou a vìdomou pøíchylnost ke svìtu. Je to vytvoøení podmí-
nek, jejich¾ mocný tlak sní¾í hladinu jeho duchovní hodnoty a tím
vytvoøí hrozivou situaci ¾ivoèi¹ného kriteria budoucích lidí.
(5) Problém tu vzniká z toho, ¾e morálnì dezorientovaný Evropan
sotva pozná pravého gurua, vùdce a uèitele v mystice. Kdyby
jej v¹ak skuteènì poznal, pak by je¹tì musel podstoupit nezbytné
zkou¹ky, je¾ èlovìku guru ukládá, nebo» tyto zkou¹ky nutnì smìøují
k mravní výchovì, která vyústí v osvícení.
(6) Víra symbolizuje most mezi momentálním stavem èlovìka
a nadsvìtskými oblastmi, kde¾to nábo¾enské sliby symbolizují
mravní úsilí, které èlovìka oèi¹»uje. Tìmito sliby tedy jsou vytvo-
øeny povzná¹ející psychické faktory, které mohou zanikat, vmísí-li
se vá¹nì, vedoucí èlovìka vnitønì do svìta.
(7) Vývoj duchovnosti z interního hlediska probíhá jejím zrozením,
rozvinutím a uzráním. Její zrození pøedstavuje vznik subtilního
faktoru, jen¾ se hned ocitá proti robustní ¾ivoèi¹nosti. Proto je
nezbytné trvat na mravnì zu¹lech»ující sebekázni, èím¾ duchovní
faktor zesílí a uschopní se èelit strhující moci ¾ivoèi¹nosti. Jinými
slovy: je nutno dbát zu¹lech»ující sebekáznì do té doby, a¾ se duchovno
natolik rozvine, ¾e vytvoøí pøirozené hráze proti vzdutím
¾ivoèi¹né povahy.
(8) Pøi odevzdávání mystické nauky jiným lidem musí v¾dy rozhodovat
jejich vnitøní dispozice a karmická zralost. Ka¾dý jiný zøetel
je ¹kodlivý, nebo» nauku zkresluje a tì¾ce zasahuje do rozeznávací
schopnosti lidí, kteøí nauku jiným lidem odevzdávají. Výsledkem
toho je, ¾e se lidé odevzdávající nauku musí opìt vrátit k pùvodn
ímu stavu èlovìèenství ve velkém psychickém oblouku, jeho¾ vrcholem
bylo duchovní poznání, èistota a moc.
36
(9) Nevlídné pocity jsou subtilnìj¹í formou pøímého zraòování jin
ých bytostí a projevují se ve smyslu karmickém stejnì mocnì jako
èiny krutosti. Pùvod zlého konání, které samo vytvoøí neutì¹enou
spoleèenskou situaci, tkví a¾ v pocitech. Proto je nezbytné roz¹íøit
mravní kázeò od skutkù na celou psychiku.
(10) Dokud je èlovìk mladý, plýtvá energií pøedev¹ím ve vztahu ke
svìtu. V letech zralosti se mu pak energie nedostává. Eventuální
inverzní tendence, které se mohou projevit a¾ ve stáøí, ov¹em nezískaj
í dostatek podnìtné energie, tak¾e pùvodní karmická linie tyto
tendence pøevá¾í. Linie mládí se proto vìt¹inou stane rozhodujícím
èinitelem ve vyústìní bytostných sil smrtí a tím i v jejich budoucí
inkarnaci. Èlovìk proto musí u¾ v mládí formovat bytostnou linii
a tím pro stáøí vytvoøit nosné vnitøní tendence, je¾ dokreslí jeho
karmický obraz | reinkarnaèní pøedurèení.
II. Deset podmínek
1. Poznání vlastních schopností je podmínìno pevnou lini
í v jednání.
2. Plnìní pøíkazù nábo¾enského uèitele je podmínìno dù-
vìrou a pílí.
3. Vystøíhání se omylù pøi volbì gurua je podmínìno tím,
¾e ¾ák pozná vlastní chyby a ctnosti.
4. Schopnost jít ve ¹lépìjích duchovního uèitele je podmí-
nìna ¾ivostí ducha a pevnou vírou.
5. Stálá opatrnost a bdìlost, spojená s pokorou, je podm
ínìna tím, ¾e tìlo, slovo i duch jsou udr¾ovány v opro¹-
tìní od zlého.
6. Duchovní odolnost a síla my¹lení jsou podmínìny dodr
¾ováním slibù daných sobì samému.
7. Vysvobození z poddanství je podmínìno opro¹tìním od
¾ádostí a vztahù.
37
8. Dvojnásobná zásluha z pravého popudu, pravého jedn
ání a soucitného vzdání se jejich ovoce je podmínìna
ustavièným úsilím.
9. Naplnìní láskou a soucitem v my¹lení i jednání je podm
ínìno ustaviènou slu¾bou v¹em cítícím bytostem.
10. Uvarování se omylu o tom, jako by hmota a jevy byly
skuteèné, je podmínìno zku¹eností o povaze v¹ech vìcí
zprostøedkovanou sly¹ením, porozumìním a vìdìním.
Toto je deset podmínek.
(1) Kdo se dr¾í urèitých smìrnic, ocitne se v pøíboji sklonù, je¾ mu
budou chtít vnutit, aby opìt zaèal jednat na základì popudù. Zøí-
dlo popudù je u elementárního typu v pudovosti nebo ve vá¹ních,
u vy¹¹ích typù v u¹lechtilých pohnutkách a u typù nábo¾enských ve
víøe nebo v povìrách. A pøíboj sklonù ka¾dému èlovìku uká¾e jeho
pravou povahu. Zvlá¹tì kdy¾ se rozhodne, ¾e bude jednat v souhlasu
s mravními pøíkazy nábo¾enství nebo jógy, brzy pozná, ¾e
mnohé jiné sklony ukazují vlastní nízké uèlenìní. A podaøí-li se mu
jednou ¾ít neru¹enì podle tìchto pøíkazù, pozná, ¾e se ovládl a ¾e
mù¾e své bytosti vnutit chtìnou linii, zatím co v zaèátcích mù¾e
poznat své schopnosti.
(2) Hluboké nebo základní rozhodnutí obecných lidí þ¾ít bez linie\
| k tomu jsou vedeni svými sklony | vede k nedùvìøe ke
ka¾dému, kdo jim udìluje pokyny, aby zachovali jakoukoli morální
linii. To se pak projeví jako pøíèina obtí¾í pøi vytváøení vztahù mezi
duchovními uèiteli a jejich ¾áky. ®ákovi velí pud, jak má jednat.
A proto¾e pudu dùvìøuje, zdá se mu spolehlivìj¹ím rádcem ne¾
ten, kdo mu pøedepisuje, aby se omezoval v jednání, my¹lení a pocitech.
Proto jen dùvìra a snaha plnit pøíkazy duchovního uèitele
mù¾e zmìnit postoj k vlastnímu pudu a zpùsobit, aby ¾ák vytì¾il
duchovní hodnoty z rad svého duchovního uèitele.
(3) Druhý èlovìk je v¾dy zrcadlem, v nìm¾ posuzující èlovìk vidí
sebe sama. Kdy¾ v¹ak podle rady prvního aforismu pozná sebe
sama a kdy¾ se podle zásad spásné mravnosti oèistí, pozná, zda
ten, koho si volí za svého duchovního uèitele, je skuteènì dobrý
nebo ¹patný.
38
Ka¾dý èlovìk pokládá sebe sama za bytost bez chyb a to zkresluje
jeho názory na ostatní lidi. Tento chybný zpùsob uva¾ování
v¹ak lze nìkdy jen velmi tì¾ko odstranit. Kdo by mìl chu» pozorovat
se z hlediska jiného èlovìka, kdy¾ je to tak namáhavé a vyvolává
to ¹patné stavy? Ale to platí jen pro svìtské lidi. Lidé hledající na
cestách duchovního zdokonalení se obtí¾ím objektivního sebepozorov
ání a hodnocení nesmìjí vyhýbat.
(4) ®ivotní cesta duchovních uèitelù se vyznaèuje takovými reakcemi
na jednání jiných lidí, jaké nemají obdoby u lidí duchovnì
ne¹kolených. Aby tyto reakce byly pro ¾áky mystiky pouèné, je
tøeba, aby ¾áci své uèitele bedlivì pozorovali a díky tomu pozdìji
pochopili jejich dùvody jednání. A proto¾e reakce na jednání jiných
lidí jsou u lidí duchovnì vyspìlých neobvyklé, je nutné, aby jejich
¾áci pøedev¹ím jejich jednání neposuzovali. Proto musí mít ve své
vùdce pevnou víru.
(5) Kdo se poddává zlu a zlým náklonnostem, ztrácí schopnost být
bdìlý a opatrný stejnì jako ten, kdo je dobrý a dbá o to, aby
nikomu ne¹kodil. Proto se stálá opatrnost a bdìlost spojená s pokorou
pokládá za ctnost, jí¾ je vybaven èlovìk usilující o duchovní
vývoj nebo dokonalost.
(6) Text pøedpokládá, ¾e èlovìk nemù¾e s dobrým svìdomím poru-
¹ovat sliby, které dá sobì samému. Snad tomu tak bylo v døívìj¹ích
dobách. Dne¹ní lidé jednají docela jinak. Dobrý úmysl a slib, který
dali sobì nebo nìkomu jinému, poru¹ují hned v následujícím okam
¾iku. To ov¹em znamená, ¾e dne¹ní lidstvo je niternì tak slabé, ¾e
nedovede odporovat podnìtùm z vlastního podvìdomí. Pod tlaky
tìchto podnìtù padají pøedsevzetí, mìní se linie jednání a nedodr-
¾uje se ¾ádný slib, a» ho dá èlovìk sobì samému, nebo jiným lidem.
Z vnitøního hlediska se v¹ak pøesto zdá, ¾e je èlovìk schopen dodr
¾et slib, který dal sobì samému, spí¹ ne¾ slib, který dal nìkomu
jinému. V pomìru k jinému èlovìku mù¾e ten, kdo nìco slíbil, dodr
¾ovat svùj slib formálnì, nikoli vnitønì. Kdy¾ si tak poèíná vùèi
sobì, pak musí být mravnì tak nízký, ¾e si mù¾e s dobrým svìdom
ím lhát a vùbec pøitom nepostøehne, jak zhoubný vliv to má.
(7) Opro¹tìní od ¾ádostí a vztahù je nelpìním, které v¾dy osvo-
39
bozuje. Jenom lpìním se èlovìk stává závislým na jevech a podle
povahy tohoto vztahu pak z toho plynou jeho nálady.
Lpíme-li na nìèem, ¾ádáme, aby se to chovalo podle na¹eho
pøání, a nestane-li se tak, trpíme. Dokonalým nelpìním pøestávají
tyto závislosti a nálada není vystavena chování nebo povaze pøedm
ìtu, jen¾ si opatøuje nebo chce opatøit s námi kontakt.
(8) Vysoká pøedsevzetí jsou vystavena tlakùm bytostných sklonù,
je¾ jsou pro povahu fyzické bytosti víc ¾ivoèi¹né ne¾ mravní. Proto
èlovìk usilující o mravní zu¹lechtìní nesmí polevit ve své snaze a¾
do té doby, kdy mravním úsilím vzbudí ve své bytosti sklony vy¹¹í.
Jejich spontánní vystupování pak utlumí sklony ¾ivoèi¹né.
Zpravidla to trvá mnoho let, ne¾ se spontánní ¾ivoèi¹né projevy
oslabí natolik, ¾e je chtìné vy¹¹í sklony v¾dy pøevá¾í. Ale výsledek
je velmi cenný. A» obecný èlovìk soudí o té vìci, jak mu je libo,
ukájení ¾ivoèi¹ných tu¾eb pokoj nepøiná¹í. Kdy¾ v¹ak nìkdo dlouhodob
ým úsilím o ¾ivot v mravnosti a o dokonalé zøeknutí dosáhne
toho, ¾e se jeho bytost upokojí, zaène se v ní rozvíjet svìtlo pochopen
í a moudrosti, jejich¾ prostøednictvím pozná pomíjejícnost
v¹eho, co je a v èem ¾ije. Z tohoto pochopení se vyvine nevzru¹itelnost
indiferentismu naplnìného spokojeností a klidem.
(9) Jeliko¾ se du¹evní stav a konání vzájemnì podporují, je nezbytn
é podepøít du¹evní stavy konáním.
(10) Z nejvy¹¹ího hlediska jsou hmota a jevy bez jádra, bez tzv.
vìèné du¹e. Ka¾dý jev je pøenosným skupenstvím, které se rozpad
á beze zbytku; jen jeho karmický a tím i atomický materiál
pøechází do nových forem. V¹eobecné pøetváøení struktury jevù
má v èlovìku vytvoøit pochopení v¹eobecné pomíjejícnosti toho, co
pova¾uje za bytí; tímto zpùsobem má dospìt k úplnému zøeknutí
se v¹eho. Nejvy¹¹ím výsledkem zøeknutí je bezmezné uvìdomìní
si sebe. Toto uvìdomìní vede k pøepodstatnìní lidské pøirozenosti
usilujícího èlovìka v kosmické v¹e-vìdomí.
V¹echno stvoøení je tedy bez jádra, ale jeho soustava symbolizuje
v¾dy sídlo nejvy¹¹ího prvku, kosmického Vìdomí. Ale tento
prvek nelze zaznamenat, dokud se èlovìk du¹evnì nevyprostí ze sítì
své bytosti a dokud zøeknutím nedosáhne pøesunu bytostného uvì-
40
domìní do tohoto prvku. Jakmile se to stane, vzchází mu poznání,
¾e je nepomíjivou bytostí. Je to pøirozený následek ztoto¾nìní s tím,
co vìènì je, i kdy¾ se v¹echny útvary rozpadnou jako sí» v moøi,
která doposud byla vìzením ryb.
III. Deset vìcí, které je tøeba èinit
1. Pøijmi zbo¾ného uèitele, nadaného duchovní mocí a dokonal
ým vìdìním.
2. Vyhledej pøíznivì pùsobící samotu naplnìnou duchovn
ími vlivy.
3. Vyhledej si pøátele, jejich¾ víra a zvyklosti jsou shodné
s tvými a na nì¾ se mù¾e¹ spolehnout.
4. Mysli na zlo nestøídmosti a spokoj se s takovým mno¾-
stvím potravy, jaké potøebuje¹ k zachování zdraví po èas
svého ¾ivota v ústraní.
5. Zkoumej nestrannì nauku velkých mudrcù v¹ech sekt.
6. Studuj u¾iteèné znalosti lékaøské, astrologické a hlubok
é umìní pøedvídání.
7. Sleduj takovou ¾ivotosprávu, jaká tì udr¾í pøi zdraví.
8. Zamìstnávej se pilnì zbo¾nými cvièeními, která vedou
k tvému duchovnímu vývoji.
9. Za ¾áky pøijmi ty, kdo mají pevnou víru, pokojn
ého ducha a projevují pøíznivou karmu pøi svém opravdov
ém úsilí.
10. Za v¹ech ¾ivotních nahodilostí zachovávej ustaviènì
bdìlé vìdomí.
Toto je deset vìcí, které je tøeba èinit.
(1) Zbo¾nost je vyrovnávajícím psychickým stavem vzhledem k duchovn
í moci a vìdìní, je¾ èlovìk mù¾e získat duchovním úsilím.
Proto jen ten, kdo se sklání pøed mocí pøedstavovanou nekoneèným
vesmírem a jeho v¹e pøekonávající tvùrèí mocí, mù¾e být spolehliv
ým uèitelem nebo vùdcem na cestì duchovního zdokonalování.
41
Je toti¾ jisté, ¾e i nejvy¹¹í stupeò moudrosti a duchovní moci, jej¾
mù¾e získat kterýkoli èlovìk, je pøece jen nepatrným zlomkem toho,
co obsahuje vesmír v celku. A stane-li se nìkdy, ¾e se nìkdo propracuje
k pojetí sebe jako absolutna, pak je to nutno pova¾ovat za
sjednocení jeho bytosti s vesmírem.
Vesmír je pøed sebou samým zrovna tak bezvýznamný, jako je
èlovìk bezvýznamný pøed sebou samým. Vzhledem k tomu nedostatek
zbo¾nosti, jen¾ se projevuje tøeba v názoru èlovìka na sebe
samého jako na bytost bezcennou, je vá¾ným mravním nedostatkem,
jestli¾e je tento èlovìk duchovnì mocný a vìdoucí. Takový ná-
zor je v¾dy dùkazem toho, ¾e si ponechává klamné jáství, ze struktur
álního hlediska jáství tak veliké, ¾e ani vìdìní ani duchovní moc
se mu nerovnají. A sebevìdomí tohoto druhu je pøedzvìstí velikého
nebezpeèí, ¾e u èlovìka dojde k duchovnímu pádu.
(2) Na evropském kontinentu si musí ka¾dý èlovìk toto prostøedí
vytvoøit. To se dìje tím zpùsobem, ¾e sna¾ící se èlovìk pøedpokládá
tam, kde bydlí, vlivy nejèist¹í a nejvy¹¹í, resp. duchovní. Jeho pøesv
ìdèení o jejich existenci zpùsobí, ¾e tyto vlivy v tomto prostøedí
ulpí a posléze mù¾e zji¹»ovat, ¾e jejich pùsobení se stává samovoln
ým. Potom ji¾ takové místo zpùsobuje zánik starostí, vzru¹ení
a jiných neblahých du¹evních stavù.
(4) Toto poèínání vytváøí tlak na ¾ivoèi¹né sklony, je¾ se projevují
smyslem chuti. Èlovìk musí pøekonat a vykoøenit i to, co se jako
ni¾¹í pøirozenost skrývá za smyslem chuti, jestli¾e má obdr¾et peèe»
bytosti, která pøekonala ni¾¹í pøirozenost.
Lidé neuva¾ují pøíli¹ mnoho o problému dokonalého ovládnutí
sebe samých. Celé komplexy spontánních hnutí jim mohou vnucovat
jisté poèiny, a pøece se ji¾ domnívají, ¾e nìco vykonali na
poli sebevlády. Moudrý èlovìk v¹ak ví, ¾e funkce nástrojù ni¾¹í
pøirozenosti, jimi¾ jsou právì smysly, dokazuje ¾ivotnost ni¾¹í pøirozenosti,
a dovede si domyslit, ¾e dokonalá sebevláda se projevuje
teprve tehdy, kdy¾ ani zrak ani sluch ani hmat ani chu» ani èich
ani cit a té¾ ani my¹lení mu nemohou vnutit pomìr ke svìtu nebo
k nìkteré vìci.
(5) Nekritiènost a fanatismus kráèejí ruku v ruce. Proto je nutné,
42
aby hledající èlovìk na¹el styèné body v ka¾dé formì nauky, jej
ím¾ úèelem je duchovní dokonalost. Pak se jistì vyhne úzkoprsosti
a bude moci poznat, ¾e cesty k nejvy¹¹ímu poznání mohou být
rùzné a výsledek je pøece jen stejný.
Nauky o cestì k dokonalosti mohou být zabarveny osobností
mudrce, která se vmì¹uje do formulace nauky v¾dy, pokud je tu
jeho lidská bytost. Proto ne ka¾dý mudrc mù¾e být duchovním
vùdcem ka¾dého èlovìka, kde¾to nauka mù¾e být v¾dycky správná.
(6) I èlovìk nejmocnìji usilující o své duchovní zdokonalení musí
se kromì duchovních snah zamìstnávat i jinými vìcmi, aby se intenzivn
í zájem o jednu vìc nezmìnil v odpor vùèi ní. A z tìchto
vedlej¹ích zájmù je nejvy¹¹í pøedvídavost. Vyplývá ze samého soust
øedìní a sebepozorování, tak¾e odchýlení od základní linie je jen
nepatrné, aèkoli je nezbytným rozptýlením. Astrologie se doporu-
èuje jen tehdy, není-li èlovìk svìtsky jinak zamìstnán. Pracovní
i du¹evní zatí¾ení napovídá, ¾e v¹echen zbývající èas je nutno vì-
novat otázkám a praxi duchovní.
(7) Toto vá¾né napomenutí lze splnit pøedev¹ím du¹evním klidem,
který by mìl být ideálem hledajícího èlovìka. Teprve potom je dovoleno
zaøídit si ¾ivot tak, aby nedocházelo k pøepìtím z askeze
a z jiných úsilí. Tìmto pøepìtím se v¹ak nelze vyhnout, jestli¾e se
mají znièit ne¾ádoucí sklony. Za tìchto okolností se nemù¾e brát
zøetel na to, zda si èlovìk ponìkud ublí¾í. Za pøednìj¹í a dùle¾itìj¹í
se pova¾uje mravní oèi¹tìní, jeho¾ karmická cena je tak vysoká, ¾e
se k nìmu mù¾e pøirovnávat jenom cena dobrého zdraví. Mravní
èistota je zárukou karmického pový¹ení tvora, tak¾e tuto otázku
mù¾e posoudit jen moudrost, za ní¾ existuje zku¹enost v otázce
ceny mravnosti a dobrého zdraví. Svìtský èlovìk si ji sám nem
ù¾e zodpovìdìt.
Jednostrannou askezi je v¹ak nutno v¾dy zamítat. Krize vyvolan
é askezí mohou být rychlícím prostøedkem v otázce duchovního
rùstu jen tehdy, doká¾e-li je èlovìk pøemìnit mocí chtìných ¹»astn
ých pocitù jako¾to elementù krize vyva¾ujících. Jinak se utrpení
stane faktorem, který èlovìku provádìjícímu askezi pøinese magické
schopnosti, je¾ v nìm mohou vzbudit pýchu a tím i pøedpoklad duchovn
ího pádu. Nebo» askeze, kterou èlovìk neprovádí proto, aby
43
dosáhl sjednocení s Nejsvìtìj¹ím, uvádí do chodu èinnost du¹evní
moci se v¹emi jejími hrozbami mravního úpadku.
(8) Kvalita duchovních snah je zvy¹ována vysokými zøeteli. Kdo
provádí mystická cvièení a upíná se k Bohu jako¾to nejvy¹¹ímu
prvku v tomto vesmíru, ten na psychologické úrovni vytváøí most
mezi osobností a jejími tendencemi k svìtu na jedné stranì a nejvy
¹¹ími vesmírnými stavy, které vedou k duchovnímu osvobození,
na druhé stranì. Z toho dùvodu by mìl ka¾dý èlovìk, cvièící podle
návodu jógy, upínat se té¾ k Bohu, aby zachytil nále¾itì vysokou
kvalitu pøi tìchto svých snahách.
(9) Otázka volby ¾ákù je stejnì dùle¾itá jako volba pøátel. ©patná
spoleènost roznìcuje city a hnutí, které pøeká¾ejí duchovnímu vý-
voji, a proto se jí musí tou¾ící èlovìk vyhnout. Jinak bude ¾ít v prost
øedí duchovnì nepøátelském a sotva bude moci zdolat jeho vliv.
(10) Bdìlost vìdomí je toto¾ná s jeho ¹íøí. V ¾ivotì je v¹ak mnoho
nahodilostí zu¾ujících vìdomí. Tìmto nahodilostem nebo jejich vliv
ùm se má èlovìk vyhnout. Kdo si je v¾dy a za v¹ech okolností
vìdom v¹eho, co právì je, ten získává osvìcující zku¹enosti a pozn
ání. Kde¾to zaujetí nìèím pùsobí tlumivì na stav vìdomí. Za
tìchto okolností zapadají zku¹enosti do podvìdomí a to se rovná
¾ití ve snìní. Takový ¾ivot nedovoluje, aby se rozvíjela inteligence
a du¹evní kvality, které jsou obrazem duchovního vývoje.
IV. Deset vìcí, kterých se nutno varovat
1. Varuj se vùdce, jen¾ má mysl obrácenou ke svìtské
slávì a majetku.
2. Varuj se pøátel a druhù, kteøí ¹kodí míru tvého ducha
a tvému duchovnímu vývoji.
3. Varuj se pousteven a obydlí, v nich¾ je mnoho lidí,
kteøí tì obtì¾ují a rozptylují.
4. Varuj se získávat své ¾ivobytí podvodem a kráde¾í.
5. Varuj se jednání, která ¹kodí tvému duchu a zabraòují
tvému duchovnímu vývoji.
44
6. Varuj se lehkomyslného a bezmy¹lenkovitého jednání,
které tì sni¾uje v posudku druhých lidí.
7. Varuj se zbyteèných gest a nesmyslných jednání.
8. Varuj se zastírat vlastní chyby a o cizích mluvit
veøejnì.
9. Varuj se potravy a zvykù ¹kodících zdraví.
10. Varuj se jednat z lakoty.
Toto je deset vìcí, kterých se nutno varovat.
Tìchto deset varování má doplòovat mravnost natolik, aby se
stala dokonalou. Jejich význam se obrá¾í v mravních nedostatcích
na povrchu, co¾ znamená, ¾e èlovìk usilující o duchovní rùst musí
dbát toho, aby odstranil i malé chyby, je¾ èasto podporují rozvoj
velkých mravních vad.
Pokud jde o varování pøed jednáním, které ¹kodí duchovnímu
vývoji, je jeho význam mnohem ¹ir¹í. Ale mù¾e se shrnout do varov
ání pøed sobeckým jednáním. Ka¾dé jednání, které pùsobí na
rozvoj jáství, je duchovnímu vývoji ¹kodlivé, i kdy¾ se to nìkdy
nezdá. Hledíce k tomu, musíme nìkdy uva¾ovat o tom, ¾e duchovní
dokonalost znamená té¾ rozvití pocitu sounále¾itosti se v¹ím, co je,
a té¾ ztoto¾nìní s nejvy¹¹ím prvkem vesmíru. Tyto mo¾nosti se nemohou
vyskytnout tam, kde pøevládá egocentrický názor, který je
psychologickým vyjmutím sebe sama ze sounále¾itosti v¹eho bytí,
co¾ je omezováním reálnosti skuteèna na sebe sama. Nutno tedy
cvièit nelpìní.
V. Deset vìcí, kterým se nesmíme vyhýbat
1. Nevyhýbej se ideám, které jsou vyzaøováním ducha.
2. Nevyhýbej se my¹lenkám pramenícím z pravé radosti.
3. Nevyhýbej se matoucím vá¹ním vedoucím k poznání
bo¾ské moudrosti, nebo» jejich správné pou¾ití pøi u¾ívání
¾ivota pøiná¹í osvobození od klamu.
4. Nevyhýbej se nadbytku, který podporuje duchovní rùst
jako hnùj a voda.
45
5. Nevyhýbej se nemoci a bídì, jsou to uèitelé zbo¾nosti.
6. Nevyhýbej se nepøátelùm a ne¹tìstí, jsou to podnìty
a prostøedky k nábo¾enskému ¾ivotu.
7. Nevyhýbej se tomu, co jako bo¾ský dar samo od sebe
je ti dáno.
8. Nevyhýbej se (pou¾ívat) rozumu, základního pilíøe ka¾-
dého jednání.
9. Nevyhýbej se ¾ádným cvièením ve zbo¾nosti (tìlesným
i du¹evním), která mù¾e¹ provádìt.
10. Nevyhýbej se pomoci jiným lidem, i kdy¾ mo¾nost
k tomu je omezena.
Toto je deset vìcí, kterým se nesmíme vyhýbat.
(1) Pod ¾ivoèi¹nou slupkou jsme bytostmi, je¾ jsou obdaøeny bo¾-
skými kvalitami, které prorá¾ejí touto slupkou jako bo¾ské ideje
a nutí nás hledat neurèitelný stav opravdové harmonie. To je zárukou,
¾e na¹e pou» inkarnacemi skonèí v bo¾ských stavech a pozdìji
dokonce v bo¾ské bla¾enosti. Tuto cestu lze v¹ak urychlit. To je
mo¾no vírou v Boha, který nám mù¾e pøedstavovat souhrn nejvy
¹¹ích idejí. Kde¾to uvìdomìním si zla zesilují pøirozené tendence
periferních bytostných slo¾ek, èím¾ se urychluje duchovní úpadek,
který je spojen se stupòováním strastných stavù.
V jiném smyslu jsou ideje, které jsou vyzaøováním Ducha, pohnutkami
a popudy, jimi¾ se vyspìlí mystikové øídí jako bo¾ským
nebo vnitøním hlasem. Nedbat tìchto pohnutek a popudù znamen
á zøeknout se bo¾ského vedení, jeho¾ pravým smyslem je, aby
mystik mohl ¾ít neosobním ¾ivotem. Proti tomu dbát na tyto pohnutky
a popudy døíve, ne¾ se vùle lidská ztoto¾ní s vùlí bo¾í, je
nebezpeèné, proto¾e k mysli a vìdomí èlovìka, který dosud trpí
bludem o neodvislém a vyhranìném já (individualitì), mù¾e mluvit
jeho vlastní zosobnìlý a od denního vìdomí odpoutaný sklon.
Proto jde v tomto pøípadì o posedlost ideami ni¾¹í pøirozenosti
bez rozvinutého bo¾ského korektivu, který by vze¹el ze snahy udr-
¾et du¹evní rovnováhu vzhledem ke v¹em popudùm pocházejícím
z vnìj¹ího svìta.
46
(2) Optimistické my¹lení pùsobí pøíznivì na duchovní vývoj. Vzhledem
k tomu musíme zasmu¹ilost a chmurnou náladu mnichù a mision
áøù pova¾ovat za ïábel¹tìj¹í ne¾ lehkomyslnost a po¾ivaènost
svìtákù. V¾dy» v hymnách o bo¾ství není zmínky o záporných
vlastnostech a je z nich té¾ vidìt, ¾e bo¾ství si lze naklonit spí¹e
¹»astnými stavy a radostnými pocity ne¾ ¹patnými stavy a bolestn
ými pocity.
(3) Nejlépe rozeznávající èlovìk mù¾e skuteènì poznat, ¾e psychick
é stavy a postupy vzhledem k jistým snahám mohou mít právì
opaèný úèinek. Z toho dùvodu se tibetská mystika odva¾uje ukazovat
tam, kam by se neodvá¾ilo ukazovat ¾ádné nábo¾enství. Její
znalci na základì svého poznání nacházejí odpovìdnost èlovìka jen
k sobì samému; vzhledem k psychologické zákonitosti si proto dovoluj
í pøedlo¾it ideu o nezbytnosti ¾ivotního stylu, kterým se odstra-
òují pøetlaky z chtíèù. Podle této zásady mù¾e èlovìk èinit cokoli,
jestli¾e neztratí ze zøetele nejvy¹¹í cíl, duchovní vykoupení. A to je
nejo¾ehavìj¹í problém. Musí se toti¾ pøedpokládat, ¾e chtíèe mají
tu vlastnost, ¾e dá-li se jim prùchod, vytváøejí nikdy nekonèící po-
¾itkáøství, v jeho¾ vlnách se ztrácí ka¾dý prùmìrný èlovìk.
Vzhledem k tomu mù¾e jen ka¾dý jedinec sám vzít na sebe riziko
cesty nejmen¹ího odporu proti ¾ivoèi¹né pøirozenosti a spolé-
hat na svého génia, ¾e neztratí ze zøetele ¾ádoucí vysoké východisko
duchovní dokonalosti. Uva¾ujeme-li toti¾ o problému duchovního
vykoupení z hlediska psychických stavù, pak mohou bránit jeho
dosa¾ení v¹echny tlaky, je¾ èlovìk vyvolává svými èiny, a» ji¾ mor
álními, nebo amorálními. Mohou-li se tyto tlaky sní¾it jen poru-
¹ením mravnosti, pak je mravnost na závadu, jako je na závadu
nemravnost v opaèném pøípadì.
Pøi poru¹ování mravnosti je v¹ak nejvy¹¹í nebezpeèí v oslabuj
ících vlivech po¾itkáøství. Proto se v mystickém vývoji volí spí¹
cesta urèitých ztrát ne¾ nebezpeèná cesta nejmen¹ího odporu. Na
této cestì je vyrovnávajícím èinitelem víra v Boha, dobro atd.
(4) Obecnì se pøedpokládá, ¾e mystika ukládá pøedev¹ím slib chudoby.
I zde v¹ak platí slova o volbì mezi dvìma zly. Èlovìk, který
je si vìdom nejvy¹¹ího cíle bez pøeru¹ení a který chápe svùj ¾ivot
jako vozidlo na cestì vedoucí k nejvy¹¹í dokonalosti, najde pomoc
47
spí¹e v dobrých ne¾li ¹patných ¾ivotních podmínkách. Ostatnì tuto
skuteènost ilustrují sociální pomìry a jejich vliv na lidi. U chudých
lidí se vyskytují hmotaøské názory ve vy¹¹ím mìøítku ne¾ u lidí
støedních, ba i vy¹¹ích spoleèenských vrstev. Chudáku v bídì se
stává krajíc chleba rozhodnì bli¾¹ím ne¾ Bùh, duchovní dokonalost
a v¹echny vysoké duchovní dary. A pøece jen jsou bída a lpìní
na krajíci chleba v úzkém spojení, tak¾e zlep¹ení sociálních pomìrù
je nutno hledat v du¹evním povznesení, v radosti a bezstarostnosti.
Tyto du¹evní stavy (nálady) pøiná¹ejí úspìchy, stejnì jako uvìdom
ìní si velkých obtí¾í a strádání pøiná¹ejí neúspìchy. Oboje v¹ak
má své omezení ve stavu karmy. Náladami je mo¾no situaci zlep¹it
nebo zhor¹it.
(5) Vyu¾ívá-li èlovìk v¹ech svých schopností k tomu, aby odvrátil
od sebe bídu a jiná osudová zla, poèíná si tak neprozíravì, jako
kdy¾ chce být zcela bezbranný, dokud je¹tì má tu¾by. Ve vnìj¹ích
vìcech máme bojovat èestný boj a jestli¾e se vliv osudu pøená¹í na
pole vnitøního ¾ivota, máme hájit ¹»astné pocity i za cenu ztrát
v zevním ¾ivotì. Èlovìk se tedy nemá vyhýbat nièemu, ale má si
zachovat chtìný vnitøní stav, toti¾ dobré du¹evní stavy a nálady.
Pokud jde o skromnost, mù¾eme ji pova¾ovat za ctnost tlumící
ka¾dý zlý podvìdomý vznìt na jedné stranì a sílící èlovìka v postoji
ke svìtu na druhé stranì. Skromný èlovìk, který dosáhl vysokých
výsledkù na mystické cestì, je v¾dycky schopný vykonat na svìtì
nìco dobrého a pozoruhodného. Kde¾to èlovìk neskromný se ve
svìtì znemo¾òuje, proto¾e jedná v¾dy tak, ¾e to vypadá, jako by se
vypínal svými vlohami, schopnostmi a silami. Ostatnì skromnost je
nezbytnou ctností, proto¾e pokud není dosa¾eno evidentního zji¹-
tìní, ¾e bylo dosa¾eno stavu, který se oznaèuje rèením þnení nièeho
více k poznání a dosa¾ení\, zbývá v¾dy více poznat a dosáhnout,
ne¾ bylo poznáno a dosa¾eno.
(6) Tímto aforismem je èlovìk nabádán k velké asketické kázni.
Chová-li se k ne¹tìstí a nepøátelùm správnì, vypìstuje v sobì
odvahu, která je ¾ádoucí ctností u duchovnì vyspìlých lidí. Av¹ak
jak je zøejmo, odvaha není výsledkem bo¾í milosti, nýbr¾ urèitého
vnìj¹ího postupu. Z tohoto hlediska jde v¾dy o pøirozenou zákonitost
na úrovni poèínání.
48
(7) V kom vzplane náklonnost k mystice, stává se nìkdy po¹etilcem.
Ve svém zápalu se tlaèí do pozadí a tím chce dokazovat svou
dobrou vùli k vìcem duchovním a bo¾ským. Kdy¾ zápal pomine,
bojuje opìt o existenci.
Proè nepøijímat své souèasné spoleèenské postavení jako Bohem
dané a nezaèínat právì v nìm mystiku vøelej¹ím postojem
k jiným lidem a snahami pomoci jim. Co nás dr¾í ve spoleènosti,
jsou karmické vztahy vyvolané zapomenutými ji¾ ¾ádostmi a chtíèi.
A necítíme-li právì nyní potøebu spoleènosti a obecného zpùsobu
¾ivota, je to proto, ¾e oboje máme. Vzhledem k tomu se zdá, jako
by se na¹e vnitøní bytost starala o na¹e vnitøní potøeby. Ale èlovìk,
který se nadchl pro mystiku, to ví náhle lépe. Chce ihned opustit
v¹e, a kdy¾ se mu to podaøí, naøíká, ¾e nemá man¾elku, domácí
pohodlí a jiné domnìlé potøeby ¾ivota.
Proto je nutno uvá¾it v¹echno je¹tì pøed vstupem na mystickou
cestu. Kdy¾ dospìjeme k závìru, ¾e nás osud postavil jako lidi
zaèlenìné ve svìtì, sna¾me se svou mystiku provádìt v nìm, a to
a» v bohatství, nebo v chudobì, ale v¾dy se snahou nikoho svými
zájmy a úsilím nezkracovat a nezraòovat.
(8) Mnozí lidé jsou pøesvìdèeni, ¾e se zbo¾nost a rozumnost vylu-
èují a sna¾í se vystupòovat domnìlou zbo¾nost potlaèováním rozumu.
Osud je jim mysteriem, dìní a v¹echen ¾ivot té¾. A tento
názor je èasto vede ke zlu. Vidouce jen stvoøení bo¾í, zapomínají
na sounále¾itost v¹ech ¾ivých bytostí a pìstují svým postojem krutou
povahu, je¾ se vyznaèuje tím, ¾e v¹echno kromì èlovìka je jim
vìcí. Tento nebezpeèný názor snadno vyústí do pøesvìdèení, ¾e vìcí
je v¹e kromì toho kterého jedince, jen¾ takto pojal nábo¾enství.
V jiném smìru si þzbo¾ní lidé\, kteøí chtìjí vykázat zbo¾nost
vyluèováním rozumu, ¹kodí tím, ¾e nemohou pøipustit vìdecké
pravdy. Jestli¾e vìdecké bádání pozná pøirozenou zákonitost v tom,
co do vèerej¹ka bylo v nepochopitelné moci a vùli Boha, hrozí se
znesvìcování, aèkoli jde jen o pøírodní zákony. A pøece nábo¾enství
nemù¾e utrpìt na svém poslání, kdy¾ lidé poznají zákonitost dìní
v pøírodì. Nebo» koneèným výsledkem tohoto poznání bude objev
zákona o zpìtném pùsobení v¹ech èinù jako kvalitativních karmick
ých prvkù. A tento objev je mo¾ný jen s pomocí rozumu.
49
Jenom rozum nám mù¾e pomoci odhalit logický vztah èinu k situaci,
která pøevládá ve spoleèenském ¾ivotì, a zarazit nás na cestì
hubení tìch lidí, kteøí mají názor odli¹ný od na¹eho. Ostatnì v po-
øadí bytostných slo¾ek je rozum vý¹e ne¾ cit; je prùzraènou bytností
klidnì uva¾ujícího èlovìka. Cit je síla nutící ho k vehementnímu
uplatnìní ¾ivoèi¹ných sklonù, tøeba¾e povahu citu èlovìk sám nepozn
ává, jeliko¾ citové zøetele jsou ryze egocentrické, i kdy¾ jsou
nìkdy dobré.
(9) V¹echno úsilí èlovìka by mìlo smìøovat k duchovnímu rùstu.
Nejsme-li pøímo mnichy, pak mù¾eme jako cvièení ve zbo¾nosti
brát ka¾dou denní povinnost. Aby se jím stala, je nezbytné ¾ít
a být èinný k poctì Boha. Nebo» jaké jsou zøetele, takový je i vý-
sledek. Pracujíce a ¾ijíce pro Boha, vytváøíme zøetele nadsvìtské
a následkem toho budou takové i psychické tendence. Vykoupení,
resp. duchovní dokonalost mù¾e být toliko výsledkem psychických
tendencí, nikoli zbo¾ného vzdychání po lep¹í situaci, jestli¾e je pøitom
¾ivot svìtský.
(10) Z karmického hlediska si èlovìk upravuje cestu k dobru a dobr
ým existencím tím, ¾e se neustále dr¾í v dobru. Obecnì se to v¹ak
nedìje. I dobøí lidé jsou schopni rozzaøovat dobro jen v dobì pohody.
Kdy¾ osud dolehne, kazí se jejich nálada, èím¾ na hladinì
své karmy vytváøejí þzvratová místa\, je¾ se pøi zpìtném pùsobení
karmy projeví jako období krize. Z toho dùvodu je v józe pøedeps
áno setrvat v dobré náladì a stavech za v¹ech okolností. Nebo»
jenom tímto zpùsobem lze likvidovat zlo na provaze na¹í karmy
a tím dosáhnout pøepodstatnìní v bo¾skost ve smyslu tìlesném
a dobrými pocity i ve smyslu psychickém.
VI. Deset vìcí, které je nutno vìdìt
1. Je nutno vìdìt, ¾e v¹echny viditelné jevy jsou klamné
nebo neskuteèné.
2. Je nutno vìdìt, ¾e lidský duch je nestálý a bez samostatn
ého bytí.
3. Je nutno vìdìt, ¾e my¹lenky povstávají z øetìzu pøíèin.
50
4. Je nutno vìdìt, ¾e tìlo a slovo utvoøené ze ètyø element
ù jsou pomíjející.
5. Je nutno vìdìt, ¾e není mo¾no se vyhnout následkùm
minulých èinù jako prameni v¹ech utrpení.
6. Je nutno vìdìt, ¾e bolesti se stávají duchovními uèiteli,
pøesvìdèují-li o nezbytnosti nábo¾enského ¾ivota.
7. Je nutno vìdìt, ¾e spojení se svìtskými vìcmi pøiná¹í
bohatství podrývající duchovní pokrok.
8. Je nutno vìdìt, ¾e ne¹tìstí vedoucí k nauce je také duchovn
ím vùdcem.
9. Je nutno vìdìt, ¾e nic jsoucího nemá nezávislého bytí.
10. Je nutno vìdìt, ¾e v¹echny vìci na sobì navzá-
jem závisí.
To je deset vìcí, které je nutno vìdìt.
(1) I kdy¾ dnes u¾ poznali nebytnost jevù nejen mystikové, ale
i vìdci, pøece z toho pro sebe nevyvozují ¾ádný závìr ti, kdo se
domnívají, ¾e uznáváním vìdeckých objevù pøekonali nábo¾enské
bludné názory. Z toho lze soudit, ¾e vìdecké poznání neskuteè-
nosti bytí je ¾ivotu vzdálené, morálnì prázdné, abstraktní, kde¾to
mystické poznání èlovìka zbavuje lpìní. Kdy¾ mystik získá du¹evní
nepohnutelnost jako výsledek svého du¹evního úsilí a pozná bezduchost
v¹eho jsoucího, ztratí o to zájem. Vystupòuje se v¹ak jeho
zájem o to, co se mu na základì du¹evní nepohnutelnosti zaèíná
jevit jako èasem a prostorem neohranièitelná bytnost. Tento zájem
je pøedpokladem její realizace.
(2) Tato pouèka se neshoduje s nábo¾enským pøesvìdèením Zá-
padu, ¾e lidský duch nebo pøesnìji lidská du¹e je nesmrtelná, resp.
vìèná. Zato se v¹ak shoduje s výsledky mystického psychologického
bádání. Mystik, jen¾ pomocí analyzujícího a skuteènosti identi kuj
ícího vhledu odhaluje a urèuje vlastnosti svého bytí, poznává, ¾e
v ¾ivé bytosti není nièeho, co by se mohlo hodnotit jako vìèná
podstata. Zji¹»uje toti¾, ¾e to, co oznaèujeme jako du¹i, je pouze
sebevìdomí projevující se ideou þjá jsem\. Toto þjá jsem\ je psychick
ý moment, jeho¾ existence je nanejvý¹ krátkodobá.
51
þJá jsem\ je u ¾ivých bytostí na úrovni jejich denního vìdomí
duchovním jevem, jeho¾ existence je podmínìna nesèetnými psychick
ými vztahy. Jsou-li tyto vztahy z nìjakých pøíèin oslabeny, pak
idea þjá jsem\ není vùbec výrazná. V té dobì se zmocòuje vlády
nad existencí podvìdomá pulsace atavistických faktorù; ty musíme
hodnotit jako du¹i primitivní, jako ono já, které je duchovní hodnotou
ni¾¹ích organismù a o nì¾ se jako o duchovní jev vlastního
bytí opírají jen pøi projevech pudu sebezáchovy.
Podvìdomá idea þjá jsem\ je u èlovìka také obsa¾ena. Tento
duchovní jev jeho bytí, který jako síla duchovního charakteru udr-
¾uje v chodu a silových pøíbojích fyzikální a biologické prvky,
vlastnì zpùsobuje, ¾e je bì¾ná lidská existence v rámci reinkarna
èního zákona trvalá. Av¹ak vzhledem k povaze tohoto duchovn
ího jevu v bytí èlovìka nesmí být ani tento pova¾ován za þvìènou
podstatu\, za þnesmrtelnou du¹i\. Tento jev toti¾ bytuje v oblasti
sansarických existencí, kde vítr karmy, jen¾ poøádá a rozkládá
jsoucnost jevù, duje tak mocnì, ¾e se pùvodní bytostná struktura
u bì¾ných lidských typù nezachová déle ne¾ pouhý okam¾ik.
To znamená, ¾e duchovní jev v oblasti podvìdomí, jej¾ smíme,
mù¾eme a dokonce musíme pokládat za ducha nebo du¹i èlovìka,
má elementární tendence. Proto prakticky neobsahuje bo¾ské kvality,
jaké mají v èasovì prostorových vztazích dost dlouhé trvání,
aby èlovìk tento jev mohl ze stanoviska délky své existence poklá-
dat za vìèný. Stejnì tak duchovní jev bytí na úrovni denního vì-
domí nemù¾e být pokládán za nesmrtelného ducha nebo du¹i proto,
¾e jeho vznik a trvání jsou závislé na podmínkách. Kromì tìchto
dvou já nebo du¹í nenajde mystik, schopný proniknout v¹emi vrstvami
svého bytí, ¾ádný jiný faktor, který by obsahoval nebo mìl
takovou energii, aby mohl vzdorovat èasu. Proto se smiøuje s tím,
¾e ve skuteènosti, tj. ze stanoviska bì¾ného bytí nebo ¾ití, neexistuje
¾ádná nesmrtelná du¹e. ®e tedy v¹echno je pouhé sansáró,
jeho¾ èinnost je podmínìna nekompromisní vùlí k ¾ivotu, která se
projevuje pøedev¹ím chtíèi a potom více èi ménì rozvlnìným polem
úèinných energií skládajících a rozkládajících to, co se nazývá
¾ivoucí existencí.
Pøesto v¹ak touto prostou identi kací biologických skuteèností
v¹echno nekonèí. V tibetské mystice je napø. dobøe známo, ¾e idea
52
þjá jsem\ je v denním vìdomí dobøe pou¾itelným energetickým
faktorem k udr¾ení souèasné existence ve smyslu jednoho prostøedí
nazývaného bytím, v nìm¾ bytuje osobní vìdomí. Proto uèí své
¾áky metodám zpevnìní aktù sebeuvìdomìní v jednom jediném
biologickém materiálu. Kdy¾ ¾áci splní tento úkol, stávají se tulku,
èili bytostmi, jejich¾ vzpomínková nit ze souèasné do minulé i budouc
í inkarnace není pøetr¾ena.
V¹echno tu zále¾í na síle uvìdomìní na jedné stranì a na pozn
ání povahy materiálù, z nich¾ je slo¾eno jejich bytí, na stranì
druhé. V obou tìchto disciplinách je úspìch dosa¾itelný. Síla uvì-
domìní je toti¾ závislá na síle vùle, ji¾ lze posilovat. Poznání povahy
materiálu, z nìho¾ je slo¾eno bytí, se zakládá na pozorování vlastní
bytosti, na pozorování, do nìho¾ se nevmì¹ují pøedsudky.
Vra»me se v¹ak k ideji nesmrtelné du¹e, ji¾ dobrý psychologický
prùzkum nemù¾e uznat, pokud identi kuje slo¾ky takového bytí,
jakým jsou vybaveni bì¾ní lidé. Mystické úsilí v¹ak bytí obohacuje
o dal¹í èleny, jak vyplývá i z teorie o vzniku tulku. Nále¾í k nìmu
napø. snaha mentálnì se otevírat transcendentním faktorùm. Kdy¾
se to nìkomu opravdu podaøí, obohatí své bytí o vlastnost kosmu {
{ kosmické vìdomí.
Jestli¾e se èlovìku podaøí rozvinout tuto vlastnost kosmu na
úrovni denního vìdomí a dále ji pøimìt, aby se þrozlila\ na v¹echny
ni¾¹í slo¾ky jeho bytí, ne¾ je jeho denní vìdomí, získal tzv. nesmrtelnou
du¹i, jak tomu napovídají kvality kosmického vìdomí.
Kosmické vìdomí je toti¾ kvalitativnì þmateriál\, který nále¾í
do vy¹¹ích fyzikálních faktorù tzv. skuteèného svìta. Proto jeho
rozvoj v bytosti znamená získání èlena bytí, jeho¾ existence trvá
nepomìrnì déle ne¾ v¹echny ostatní slo¾ky bytí. A kdy¾ se èlov
ìku koneènì podaøí pøepodstatnit se na úrovni fyziologických slo-
¾ek pøijetím kvality oznaèené jako kosmické vìdomí do té míry,
¾e tyto slo¾ky vykazují pøevahu této vy¹¹í fyzikální kvality, získal
du¹i opravdu nesmrtelnou. Slo¾ky jeho bytí nejsou ji¾ tlí-
cím nebo degenerujícím materiálem, ale spí¹e radiaèním faktorem,
jeho¾ poloèas mù¾e být stále prodlu¾ován centripetální psychickou
tendencí.
(3) Ka¾dý èlovìk se domnívá, ¾e je absolutním pánem svého my¹-
53
lení, dokud jej postup my¹lení a obtí¾e pøi koncentraci nepøesvìdèí
o opaku. Nemyslí na to, na co chce myslit, ale na to, co v nìm
jako objekt pro jeho vìdomí my¹lení vyvolává. Není-li zevních podn
ìtù k my¹lení, vynoøuje se ze vzpomínkových asociací, tak¾e nemá
mentální klid ani na chvíli. Dobøe to lze poznat pøi pokusech o soust
øedìní a je¹tì lépe pøi pokusech o vyprázdnìní mysli. Zatím co se
èlovìk pokou¹í svou mysl vyprázdnit, je pøemáhán my¹lenkovými
asociacemi, které se mu vnucují prostøednictvím toho, co si právì
neuvìdomuje. Zápasí o prázdnotu mysli a ji¾ jeho myslí procházejí
my¹lenky, je¾ si zøetelnì ani neuvìdomuje. Trvá to velmi dlouho,
ne¾ se mu podaøí tento stav zlep¹it.
Mysl mù¾eme skuteènì vyprázdnit jenom tehdy, obsáhneme
-li vìdomím celou bytost. Kde není zevrubného sebeuvìdomìní,
tam mysl bloudí; za tìchto okolností mù¾e èlovìk vládnout své
mysli pouze tím, ¾e zmìní objekt své pozornosti. Tento nový
objekt se mu stane pramenem nových my¹lenek, ale nikoli panstv
ím nad my¹lenkami. Proto se zdá být my¹lení mechanickým
procesem, nad ním¾ èlovìk nemá moci; pøesto není vylouèeno,
aby se stal pánem své mysli. K panství nad myslí se propracuje
zpøítomòováním celé své bytosti ve vìdomí jak tìlesnì,
tak psychicky.
(5) Následkùm minulých èinù se nelze vyhnout proto, ¾e se projevuj
í jako hnací bytostné síly. Èlovìk myslí, uva¾uje a nazírá na
v¹echno ze stavu, který je mo¾no pova¾ovat za samu nestálost vzbuzovanou
vlivem vnitøních èinitelù. Tento stav je také podmínkou
pro uplatnìní nahodilostí, je¾ pova¾ujeme za osud. Èlovìk jde vstøíc
svému osudu pod mocí uvìdomìní zabarveného pocitovými stavy
a neodolatelným nutkáním. Je to jeho psychická pøíprava k urèitým
èinùm a k reakcím spoleènosti, v ní¾ ¾ije, na tyto èiny.
Podøízenost osudu v¹ak není bezvýhradná. Kdo se cvièí v sebevl
ádì, mù¾e její pomocí v sobì proti tlaku pøírody vzbudit dobré
nálady, je¾ se obrá¾ejí ve skutcích. Tím poèíná øetìz nových karmick
ých vztahù a ty èasem pøetvoøí jeho povahu i jeho osudy. Tato
mo¾nost je vylouèena jenom u tìch lidí, kteøí své vnitøní pohnutky
jako hnací síly ke konání nijak neomezují.
(6) Pokud osudové strasti v èlovìku budí vzpouru a proklínání, ve-
54
dou ho na scestí. Ale osvobozují jej ty, které v nìm budí pøesvìdèení
o moci dobra, která o tomto trestu rozhodla za jeho mravnì pochybn
é èiny. Kdo zná karmu, ví, ¾e je to jeho ochranná moc, která
mu vnucuje, aby se radoval nebo trpìl, a ¾e na tom spoleènost,
ve které ¾ije, mù¾e sotva co mìnit. Snad to lze tì¾ko pochopit,
ale v¾dy jen do doby, dokud èlovìk nezíská zku¹enost o ochraòuj
ící a nièící moci svých vlastních du¹evních stavù, které vìdomì
uplatòuje proti svým souèasným osudovým podmínkám. Kdo tuto
zku¹enost nemá a nevìøí pouèkám o vlastní vinì na svém zlém
osudu, mù¾e se domnívat, ¾e pøíèinou jeho utrpení jsou jeho bli¾ní,
kteøí se nechovají jemu vyhovujícím zpùsobem. Je to morálnì primitivn
í názor, který obrátil zøetel navenek proti lidské spoleènosti
a postupnì vyvolal násilí jednoho èlovìka proti druhému. Chceme,
aby nám dobro vze¹lo od na¹ich bli¾ních, a proto¾e oni na tom
nemají zájem, bojujeme s nimi a nepøedpokládáme, ¾e se takto
k dobru nikdy nedostaneme.
S dobrem musí ka¾dý zaèít sám! Víme toti¾, ¾e ten, kdo v sobì
dobro upevní, budí u druhých lidí dùvìru. To je jediný racionální
podklad ke vzniku dobra na svìtì a k odstranìní zla ze svìta.
(7) O co máme zájem, v tom se vzdìláme. Kdo je plnì zaujat svì-
tem, mù¾e v nìm vyniknout, jestli¾e nebude jen svìtským po¾itká-
øem, ale pozorovatelem. Zaujetí svìtem je v¹ak nebezpeèné. Odvívá
zvnitønìní, které je zøídlem moudrosti, a pak èlovìk pro orientaci
k zevnímu svìtu ztratí v¹echny schopnosti, které mu pøiná¹ejí pokoj
z vnitøních zøídel. Svìtský èlovìk sice mù¾e mít opravdu ve svìtì
úspìchy, ale pøece konec koncù nevytu¹í svá ohro¾ení, a proto jednou
spadne do chøtánu démona znièení.
(9{10) Pøesvìdèení o individualitì bytostí podléhajících cítìní je
nesmysl. Mù¾eme ¾ít jen proto, ¾e pøijímáme a vydáváme, tedy
proto, ¾e jsme bytostnì závislí. Øe¹ení otázky duchovního osvobozen
í jedince proto závisí na vyluèovacím postupu na úrovni pocitù
a na úrovni vìdomí. Jenom ten, kdo zru¹il lidské cítìní a vylouèil
ze svého vìdomí svìt ve v¹ech jeho projevech a formách, je psychologicky
pøipraven ke zru¹ení vztahù. Tímto aktem se toti¾ na
úrovni pocitù a vìdomí odcizil do té míry, ¾e ani svìt mu neukl
ádá povinnost, aby za svou existenci platil kladným postojem
55
ke svým bli¾ním a ke v¹emu, co ¾ije. Tak èlovìk dospívá k vý-
razné pocitové zku¹enosti dokonalého opro¹tìní. To je vysvìdèení,
¾e se smí stát opravdovým individualistou, který je povinen láskou
ke v¹emu ¾ivoucímu pro mravní nebezpeèí pocházející z tohoto
stavu, ale jinak se smí cítit støedem, kolem nìho¾ krou¾í v harmonii
v¹echno stvoøení.
VII. Deset vìcí, které je nutno cvièit
1. Praktické vìdìní o Stezce si má¹ osvojit tím, ¾e na ni
vstoupí¹ (ne tak jako mnozí, kteøí propagují nábo¾enství,
ale nesna¾í se je realizovat).
2. Opu¹tìním vlastní zemì a vlastního obydlí má¹ skute
ènì pro¾ít nelpìní.
3. Jestli¾e sis zvolil nábo¾enského uèitele, zbav se sobectví
a následuj jeho nauky bez odmluvy.
4. Duchovní disciplina, získaná nasloucháním nábo¾ensk
ým naukám a jejich pozorováním, ti nemá slou¾it k sebechv
ále, ale k uskuteènìní pravdy.
5. Nepokrývej leností duchovní vìdìní v tobì klíèící, ale
rozvíjej je pøi ustavièné bdìlosti.
6. Poznav ji¾ duchovní osvícení, hledej je v odlouèenosti
a ponech v¹echnu èinnost lidstvu.
7. Maje praktickou znalost duchovních vìcí a uskuteèniv
odøíkání, nedovol tìlu, slovu nebo my¹lenkám ¾ádný odpor,
ale pøihlí¾ej ke tøem slibùm: chudoby, èistoty a poslu¹nosti.
8. Zvolil-li sis nejvy¹¹í cíl, pak opus» v¹echno sobectví
a vìnuj se druhým lidem (slu¾bou pro dobro).
9. Nastoupil-lis mystickou stezku mantrajány, osvoboï
tìlo, slovo i my¹lenky od znesvìcení a cviè trojnásobnou
mandalu.
10. V mládí se varuj lidí, kteøí ti nemohou být duchovními
vùdci. Tím spí¹e pozornì usiluj o praktické vedení u nohou
moudrého a zbo¾ného gurua.
56
To je deset vìcí, které je nutno cvièit.
(1) Nábo¾enství se má ¾ít a nikoli propagovat. To v¹ak mnozí nech
ápou, a proto vidíme, ¾e pochopená idea se jen propaguje a ne¾ije
se podle ní. Je samozøejmé, ¾e to pùsobí mnoho zla. Staví se pøesv
ìdèení proti pøesvìdèení a pøitom se mù¾e mravní úpadek bez
zábran zvìt¹ovat. Vysoké ideje lze tì¾ko uskuteènit. Ale to neznamen
á, ¾e smíme ¾ádat, aby se jimi øídili jiní lidé, dokud jsme je
sami neuskuteènili. Kdo je uskuteèní, zná obtí¾e s tím spojené,
a proto nikdy nepo¹le na hranici toho, kdo je nechce uznat a tím
ménì uskuteèòovat.
(2) Èlovìk v na¹ich ¾ivotních podmínkách nemù¾e v¾dy lehce opustit
v¹echno, v èem ¾ije, a jít do bezdomoví. Proto se mù¾e zøíkat jen
vnitønì. Chce-li nìkdo pro¾ít nelpìní, musí se zøíkat milých bytostí
i vìcí i formálnì, tj. slovním prohlá¹ením, tak mocnì, ¾e pro¾ije osamocen
í i ve spoleènosti. Nesmí ve svém zøíkání povolit, dokud ho
spoleènost sama úplnì neopustí, aby mohl docela pøirozenì dosáhnout
skuteèného osamocení. Nelpìní není formule, ji¾ lze proná¹et
za ka¾dé situace, ale stav osamocení v pocitech ke svìtu. Toto osamocen
í musí èlovìk pro¾ít, nebo» souvisí s du¹evní nepohnutelností,
s jednobodovostí mysli a s absolutním vyèi¹tìním vìdomí.
Kdyby nìkdo dosáhl tìchto psychických výsledkù, nemusí pro-
¾ít nelpìní zevním zøeknutím, proto¾e je pro¾il vnitønì. Je v¹ak ¾á-
doucí, aby si èlovìk stupeò nelpìní sám neodhadoval. Byl jsem toti¾
svìdkem toho, ¾e alkoholik dr¾ící pevnì pùllitr piva prohlásil, ¾e
na alkoholu nelpí, ¾e by ho vùbec pít nemusel. Jsme frázisté, proto
je nezbytné, abychom se zøekli skuteènì toho, co máme a o èem
prohla¹ujeme, ¾e na tom nelpíme. Vede to k ¾ivému poznatku a neomyln
ému pøesvìdèení o povaze skuteèného nelpìní. Zejména kdy¾
se zdánlivì nepotøebné vìci zøekneme na v¹echny èasy.
(4) Máme-li úspìch v mravní disciplinì ukládané mystikou, neohlí-
¾ejme se kolem sebe na ty, kdo tak silní nejsou, a nepo¾adujme od
nich, aby mravnì neklesali v tom, v èem my ji¾ neklesáme. Radìji
hleïme, abychom pod ¹títem sebepøemo¾ení mocnì usilovali o post
øehnutí duchovního svìtla samého absolutna. Nebo» i mravní síla
a odolnost mù¾e být doèasným stavem. V následujícím okam¾iku
57
mù¾eme opìt padat na cestì mravnosti a v té dobì není èasu na
úsilí o realizaci absolutna.
(5) Mnohdy se stává, ¾e po poèáteèních úspì¹ích, obrá¾ejících se
v niterném rozjasnìní a ve zrodu moudrosti, èlovìk umdlí a v tom
stavu se zaène opìt rozhlí¾et po svìtì, který pøedtím jistì opustil,
kdy¾ se dostavily tyto úspìchy. Tomuto umdlení se doporu-
èuje vzdorovat pøedev¹ím tím, ¾e èlovìk polo¾í tì¾i¹tì ¾ivota ze
stavu poci»ování do stavu bdìlého pozorování. Objektivní pozorov
ání sebe symbolizuje toti¾ stav pøemo¾ení citovosti. Z nìho se
zase vyvine moc, která zvládne poku¹ení a udìlí po kritické dobì
zkou¹ek klid nezbytný k duchovnímu rùstu.
(6) Osamocení tìch, kdo dovr¹ili cestu duchovního úsilí, je naprosto
nezbytné. Ale vzhledem k nesèetným podmínkám, které v obecném
¾ivotì tento stav mohou doprovázet, se mù¾e stát, ¾e povinnosti
dál èlovìka volají do spoleèenského ¾ivota. Pak je nezbytné dovr¹it
formální, tj. na vyjádøeném slibu zalo¾ené odøíkání, a donutit jím
slo¾ky vlastní bytosti, aby èlovìka vyprostily z povinností. Nebo»
povinnosti svìtského èlovìka nejsou sluèitelné se stavem duchovn
ího dosa¾ení. Jsou zamotáváním se do sítí svìta. Kdo je v tìchto
sítích zamotán, nemù¾e být svoboden. Na tomto stupni je dovolena
jen èinnost dobrovolná, toti¾ ta, která èlovìka nemù¾e poutat.
(7) Poznání, ¾e je nezbytné ¾ít tak, aby to èlovìku umo¾nilo dosáhnout
duchovní dokonalosti, zavazuje ka¾dého k tomu, aby podle nì-
kterých smìrnic omezoval své cítìní, my¹lení a jednání. Tímto zpù-
sobem se má psychicky dr¾et takøka na ostøí no¾e proti spontánním
hnutím pocházejícím z jeho vlastní bytosti. Sice se tím vyvolávají
niterné krize, které brzdí duchovní pokrok, je v¹ak nezbytné je vyvol
ávat proto, ¾e tento stav znamená nalezení cesty, kterou èlovìk
mù¾e opìt ztratit, pokud by povolil tlakùm vlastní pøirozenosti.
Jde tedy o paradox, který ukazuje na svévolné vyvolání brzdících
elementù, ale souèasnì je to volba mezi dvìma zly se zachováním
pøedpokladù pro dal¹í postup na cestì duchovního zdokonalení.
(8) Nejvy¹¹í cíl na cestì duchovního vývoje nebude nalezen, pokud
si èlovìk ponechá strusky sobectví, nýbr¾ jen kdy¾ se zøekne svìta
a stane se bytostí nesobeckou. Jeliko¾ v¹ak stagnující moc sobectví
58
ru¹í nejsnáze skutky ctnosti, je vlastnì nezbytné, aby èlovìk jednal
tak, ¾e bude slou¾it druhým lidem.
Jednat pro dobro druhých lidí je jednáním nejvý¹ a skuteènì
oèi¹»ujícím. Aby se toto jednání mohlo stát dokonalým, musí èlovìk
odlo¾it v¹echny sobecké zøetele. Podaøí-li se mu to, pro¾ije pocit
dokonalého vnitøního uvolnìní, duchovní svobody.
(9) Mantrajána | doslova þmystická kázeò svatých prùpovìdí\.
Pøi ní je nebezpeèné zanedbávat mravní kázeò, nebo» jako ka¾dé
mentální cvièení èiní mantrajána pøirozenost èlovìka èinnìj¹í a ohniv
ìj¹í. Neukáznìný èlovìk pak snadno pøekraèuje zákon dobra
a jeho výsledky. Tím se ov¹em ocitá na velmi ¹ikmé plo¹e, pøímo
nad propastí velkých utrpení. Proto je nezbytné, aby mystický rùst
byl z velké èásti podmínìn mravním zdokonalováním, aby mystické
sna¾ení místo dobra nepøineslo jenom zlo. | Trojnásobná mandala
je zasvìcena duchovním silám tìla, øeèi a ducha a jejich ovládání.
(10) Vnímavost mládí zpùsobuje, ¾e si èlovìk velmi snadno osvojí
zpùsoby a mravy prostøedí, v nìm¾ ¾ije. Proto je velikým ¹tìstím,
jestli¾e mladý èlovìk místo svìtských rozptýlení a zábav najde své
prostøedí u mudrce, který ho mravnì vychovává. Je¾to v¹ak takov
ých mudrcù témìø není, nemá mladý Evropan dobré pøíklady.
Proto se v pomìru ke konání dobra mù¾e utápìt spí¹ ve formalismu
ne¾ v pravém zpùsobu ¾ivota v dobru. Pøisuzujeme to osudovým
podmínkám Evropy.
VIII. Deset vìcí, v nich¾ je tøeba setrvat
1. Setrvej, ¾áku, v naslouchání a uva¾ování o nábo¾ensk
ých naukách.
2. Setrvej v duchovním uva¾ování a vnitøním soustøedìní,
kdy¾ jsi dosáhl duchovní zku¹enosti.
3. Setrvej v odlouèenosti, a¾ tvùj duch bude jógou ukázn
ìn.
4. Setrvej v úsilí o soustøedìní vzhledem k obtí¾nému
zvládnutí my¹lenek.
59
5. Setrvej v úsilí o povzbuzení svého my¹lení nebo o jeho
ovládnutí, jsi-li posti¾en velkou únavou.
6. Setrvej v meditaci, pokud nedosáhne¹ neotøesitelného
duchovního klidu samádhi.
7. Setrvej v samádhi a v prodlu¾ování jeho trvání, dokud
nezíská¹ schopnost libovolnì je probudit.
8. Setrvej v trpìlivosti tìla, slova a my¹lenky, jestli¾e na
tebe útoèí rùzná ne¹tìstí.
9. Setrvej v úsilí o vyhubení klíèících poku¹ení vzhledem
k odporu velké ¾ádostivosti, mocné touhy nebo slabosti
ducha.
10. Setrvej v øízení svého ducha k dokonalosti vzhledem
k ochabování blahovolnosti a soucitu.
Toto je deset vìcí, v nich¾ je tøeba setrvat.
(2) V první fázi duchovní snahy se èlovìk zpravidla namáhá, aby
svým vìdomím ve¹el do kontaktu se svou niternou pøirozeností.
Pracuje-li poctivì, stane se, ¾e se náhle svìt z jeho vìdomí vylouèí,
èím¾ tento kontakt navá¾e. To se projevuje pozoruhodnou zmìnou
poci»ování, pøedev¹ím du¹evním uvolnìním, roz¹íøením hranic vì-
domí a jinými du¹evními stavy. Jakmile se to stane, má si hledající
èlovìk tento zá¾itek pøipomínat, vyvolávat ho opìt ve vzpomínk
ách a stále se jím vnitønì zabývat. To proto, ¾e tento pro¾itek pù-
sobí doèasnì, epizodicky a mù¾e být odplaven bezprostøednìj¹ími
svìtskými dojmy. Je-li toti¾ tento pro¾itek zadr¾en vzpomínkou,
vystoupí zase jednou z chaosu poèitkù. A jeliko¾ byl vyzvednut na
povrch vìdomí vlastním úsilím, dochází k jeho osvojení, podaøí-li
se ho jednou nebo víckrát vyvolat.
(3) Pøedpokládá se, ¾e zá¾itek, o nìm¾ jsem právì mluvil, mù¾e být
snadno dosa¾en v zevní nebo psychické odlouèenosti, ji¾ mnohý
èlovìk na poèátku své snahy snadno uskuteèní. Pak se mnohdy
dostaví stesk po svìtì a èlovìk se domý¹lí, ¾e má ji¾ úspìch, o nìj¾
ho svìt nepøipraví, kdy¾ do nìho pùjde hledat své ni¾¹í potì¹ení. To
v¹ak je omyl, který mu mù¾e být osudný. První záblesk duchovnosti
mu toti¾ ukládá povinnost, aby cestu dovr¹il, ale svìt, do nìho¾ se
60
opìt vrátil, ho pustit nechce. Tím u nìho vzniká vìt¹í karmické
zatí¾ení a z toho pocházející strast.
V mystickém úsilí je nezbytné, aby èlovìk vydr¾el a¾ do konce.
Co to znamená? Zku¹enost vykoupení má takovou povahu, ¾e ten,
kdo vykoupení dosáhl, ví, ¾e skonèil své putování ¾itím poutaným
nevìdomostí. Av¹ak ten, kdo vykoupení nedosáhl, nikdy nemá jistotu,
¾e je vykoupen, leda jen z domý¹lení si toho, co není. Proto
nemá hledající èlovìk ustat ve svém úsilí, dokud nedospìje k pøesv
ìdèení vyrùstajícímu z jeho bytosti: þDosa¾eno vykoupení, do¾it
¾ivot èistoty!\
(5) Nejlep¹í zpùsob jak pøekonat únavu je ten, kdy¾ èlovìk poskytne
tìlu odpoèinek, ale jinak se nutí do bdìlosti a du¹evní ¾ivosti.
Zprvu je pøitom nutno bojovat se spánkem, ale vytrvalost pom
ù¾e pøekonat i tyto obtí¾e. Z hlediska duchovního vývoje je únava
tamasický odpor, který lze zlomit právì fyzickým klidem a du¹evní
bdìlostí, její¾ opory mohou být i svìtské, jako je vzpomínka na nìco
pøíjemného, na døíve pro¾ité dobré du¹evní stavy apod.
(6) Pøirozený klid, oznaèitelný slovem samádhi, je¾ symbolizuje vì-
domí nevzru¹itelné svìtskými vìcmi a souèasnì pohotové pro vy¹¹í
vjemy, se pova¾uje za nejlep¹í, jestli¾e se zrodí ze správných podmí-
nek, nikoli z pøímého dlouhodobého soustøeïování my¹lenek. Napø.
otevøení se Bohu jako nejvy¹¹ímu duchovnímu principu ve vesmíru
za prudké touhy a volání po nìm je podmínkou vzniku reakce, jej
í¾ povaha se rovná realizaci bezbøehého stavu osvìcující a niternì
uvolòující Prázdnoty, protikladné k pùsobení pøírody a spontánn
ích psychických funkcí.
(7) Kdy¾ byl dosa¾en jasuplný pøirozený du¹evní klid a klid vì-
domí, tj. stav samádhi, je dobré setrvat v nìm tak dlouho, aby se
s ním èlovìk dokonale seznámil a mohl ho vzpomínkou opìt dosahovat,
pokud jej svìt dosud nepustil ze svého spáru v podobì
obèanských povinností.
(8) Lidská pøirozenost je tak uzpùsobena, ¾e z ní pochází neustálé
vyru¹ování, je¾ se projevuje jak tìlesným, tak i du¹evním neklidem.
Kdo se za tohoto stavu vìcí nauèí fyzickému, du¹evnímu i mentál-
61
nímu klidu, dosáhne pøenosu vìdomí do nadsvìtských stavù a to
se projeví jako dobrý, utì¹ující výsledek.
(9) Poku¹ení je nejlépe neuznávat. Èlovìk si má zvolit jako zájmový
objekt dobro, pravdu a duchovní skuteènost a v tomto zamìøení
nedopustit, aby se poku¹ení jeho vìdomí dotklo. Za èas se pøívaly
poku¹ení sní¾í. Èlovìk bude bez pøestání mocen vy¹¹ích zøetelù
a tento oèi¹»ovací postup zpùsobí, ¾e se mu stanou pøirozenými.
Potom se upevní jeho du¹evní èistota.
(10) Jakmile zaniknou vy¹¹í zøetele, zaniká i tendence k dobrému
konání. Proto je nezbytné, aby se èlovìk tìchto vy¹¹ích zøetelù dr-
¾el; tím natolik zesílí a stane se tak disciplinovaným, ¾e bez ustání
vytváøí dobrou karmu, ji¾ nezbytnì potøebuje k dosa¾ení vy¹¹ího
stavu vìdomí a bytí.
IX. Deset podnìtù
1. Vzhledem k nesnadnému získání krásnì urostlého, voln
ého lidského tìla pospì¹, abys zaèal nábo¾enský ¾ivot.
2. Pospì¹, abys zbo¾nì ¾il v my¹lence na smrt a nejistotu
¾ivota.
3. Vzhledem k nezru¹itelnosti neodvratných následkù
svého jednání pospì¹, aby ses uvaroval bezbo¾nosti a zlého.
4. Vzhledem k ne¹»astným osudùm v kolobìhu postupných
vtìlení pospì¹ si hledat osvobození.
5. Pospì¹ si vysvobodit se duchovním osvícením z bídy,
v ní¾ ¾ijí v¹echny cítící bytosti.
6. Vzhledem ke zvrácenému a klamnému zpùsobu my¹-
lení v¹ech cítících bytostí pospì¹, abys naslouchal nauce
a rozjímal o ní.
7. Pospì¹, abys ustavièným rozjímáním znièil v sobì tak
tì¾ce vyhladitelné klamné pøedstavy.
8. Pospì¹ si hledat (v nauce) protijedy proti pøesile zlých
sklonù této kalijugy.
62
9. Pospì¹, abys vytrval v úsilí o osvícení pøi my¹lence na
tento vìk temnoty plný ne¹tìstí.
10. Vzhledem k neu¾iteènosti ¾ivota promarnìného bez cíle
si pospì¹ pilnì usilovat o nauku.
To je deset podnìtù.
(1) ®ivot ve zbo¾nosti a mravnosti tvoøí zábrany k prohlubování
¾ivoèi¹nosti, její¾ karmické hodnoty vedou èlovìka na scestí k psychick
é dekadenci a tím k takovému vyústìní ¾ivotních sil, jeho¾
posmrtné objektivace jsou v¾dy ni¾¹í ne¾ lidské.
(2) Fyzický zánik je východiskem k novým objektivacím psychick
ých napìtí a stavù, a proto trvalá my¹lenka na nìj v uti¹ujícím
zbo¾ném my¹lení vytváøí pøedpoklady k dobrému vyústìní. Kdo
¾ije v my¹lence na smrt a na nejistotu ¾ivota pøi dobrém konání,
vytváøí podmínky k tomu, aby se v dobì své smrti upjal na Boha
nebo na bo¾ské kvality. Z toho mu vzejde vy¹¹í reinkarnace èili vykoupen
í z oblasti strastného ¾ivota a vtìlování.
(3) Kdyby v nás na¹e jednání zanechávalo jen hrubé nutkání k nì-
èemu, nebyl by problém karmických následkù tak delikátní. Jeho
ozvy se v¹ak projevují ve zmìnì na¹eho pøirozeného stavu, èím¾
se stávají pro vìdomí neúchopnými. Souhrn èinù z tohoto hlediska
vytváøí charakteristické sklony, je¾ se vlastnì stávají jástvím konaj
ícího èlovìka, a ka¾dý èlovìk je pøi sebehodnocení pokládá za
vynikající, dobré, ba i dokonalé. Svým jástvím obluzen proto èlovìk
prochází svìtem v dobrém nebo ve zlém napìtí v¾dy podle svých
vlastních karmických hodnot, je¾ vytvoøil svým jednáním, cítìním,
my¹lením, uva¾ováním atd. Je nutno ¾ít podle zásad nábo¾enské
morálky, aby napìtí urèující ¾ivotní cestu èlovìka vedlo jen dobrem,
které odosobòuje, a proto vede k pový¹ení na ¾ebøíku inkarnací.
(4) Kdo svým jednáním vytvoøí takovou situaci, ¾e ho nelze poklá-
dat za bytost tak klidného temperamentu, aby mohl o vnitøních
pohnutkách k jednání uva¾ovat, být si jich vìdom a pøedem sledovat
jejich objektivní výsledek, je svým temperamentem strhován
k projevùm a èinùm, o nich¾ je s to uva¾ovat a¾ þpost festum\.
Mù¾eme v nìm vidìt bytost, která úpí pod mocí nevìdomosti a tud
í¾ pod mocí nevìdomého pøevtìlování. Aby s tímto svým ne¹»ast-
63
ným stavem skonèil, musí vyhledat spásnou nauku, která ho dovede
k poznání a osvobození. Kde je nevìdomost, tam je i bolest, strach,
zoufalství a otroctví nejen lidem, ale i vá¹ním a citùm a v¹em nedobr
ým du¹evním stavùm.
(5) Podstatou duchovního osvícení je niterné uklidnìní a¾ k postøeh
ùm, jejich¾ prostøednictvím èlovìk odhalí pravé pøíèiny strasti.
Jakmile je odhalí, mù¾e strasti uniknout. S tím je spojeno vnitøní
povznesení, karmické zlep¹ení a mnohá duchovní dobra.
(6) Koho si cítìní podmanilo, myslí nespásnì, zvrácenì. Mystická
nauka vná¹í do problému nevìdomosti svìtlo poznání, které osvobozuje.
Proto by èlovìk mìl vyhledávat znalce nauky a pøemý¹-
let o ní, aby na¹el teoretické východisko k jejímu praktickému
uskuteèòování.
(7) Správným dlouhodobým rozjímáním èlovìk dosáhne niterného
ustálení, jeho¾ pomocí pozná pravou povahu skuteènosti. Pozná-
ním její pravé povahy se odpoutá a odpoutáním dospìje k duchovn
ímu osvobození.
(8) Variabilita duchovní náplnì prostoru, který zaujímá sluneèní
systém, probíhá ètyømi stavy, je¾ v èase vytváøejí tzv. jugy {
{ vìky: zlatý, støíbrný, ¾elezný a èerný. Podle indické mytologie
¾ijeme právì v èerném vìku, který zapoèal r. 3102 pø. Kr. a trvá
432.000 let. Je to vìk mravního úpadku, materialistických názorù
a zla. Tyto tendence jsou fyzikální náplní prostoru a pokud se jim
lidé nebrání, jsou jimi in kováni a tak strháváni ke zlu.
Mravní pøíkazy, je¾ mystická nauka dává svým stoupencùm,
kladou tìmto tendencím pøeká¾ky. Èlovìk, který se tìmito pøí-
kazy øídí, bude pøed mocí kalijugy zachránìn, nebo» si pro to vytvo
øí psychické podmínky. Od nich se oèekává, ¾e psychické formace,
je¾ si vytvoøil, nejpozdìji ve smrti vyústí ve sféøe dobra
a pravdy; tato sféra v¹ak mù¾e být sférou bytostí jiného vidma
ne¾ na¹eho smyslového.
(9) Jeliko¾ jsou tendence vìku temnoty tak zlé a k nízkým stav
ùm strhující, nabádá mystická nauka èlovìka, aby usiloval o proz
øení, jeho¾ pomocí pozná povahu skuteènosti a tím unikne moci
èerného vìku.
64
(10) Kdo se nechá vést ¾ivoèi¹nými popudy své ni¾¹í pøirozenosti,
nejen¾e svùj ¾ivot promaròuje, ale ¾ije upoután na nekoneèném øet
ìzu bolesti a utrpení. To mù¾e poznat ka¾dý sám. Mìl by v¹ak
mít to ¹tìstí, aby se dozvìdìl, ¾e tomuto stavu mù¾e udìlat konec:
mù¾e své ni¾¹í pøirozenosti zaèít vládnout do té míry, ¾e se
vìdomím dostane do stavu bytosti, která nemá pøání. Bohu¾el se
to v¹ak nedovídá. Evropská psychologie se specializuje na konstatov
ání psychických faktorù vyplývajících ze ¾ivoèi¹ných tendencí
mravní kázní nepodmanìného ¾ivota a takto nepøímo vytváøí -
lozo i, pro ni¾ je pøijatelným normativem neodporování ¾ivoèi¹-
ným tendencím. Z toho ov¹em plyne mravní úpadek se v¹emi jeho
následky. Proto je nezbytné rozvinout pozitivní psychologii jako
vìdecké odvìtví, které vyjde z logického vztahu mezi pohnutkami
a èiny, pouká¾e na to a upozorní, ¾e je nezbytné ¾ivoèi¹ným tendenc
ím èelit mravním úsilím. To se obrazí v èinech mravnosti a tím
koneènì zatarasí sestupnou linii ve spoleèenském sou¾ití.
Není pøece mo¾né stát neèinnì pøed tváøí hrùzných pøedzvìstí,
je¾ pocházejí z ¾ivoèi¹ných tendencí. Je nutno jim èelit vymezením
mravních norem, aby se lidstvo jednou neocitlo pøed hrùznìj¹í skute
èností, ne¾ pøed jakou nás staví dne¹ní spoleèenský ¾ivot. Ostatnì
se v¹echno dá vyøe¹it správným pouèením. Jsme ji¾ pøesyceni pouè-
kami o psychické mechanice, ale chybí nám pouèení o vztahu mezi
povahou my¹lenky, pohnutky, pocitu a du¹evního stavu na jedné
stranì a skutky, které mohou pøispìt k dobru nebo ke zlu na stranì
druhé. A obecný lid není tak nepøístupný, aby nepochopil, ¾e ¹patné
psychické stavy vyús»ující ve zlých èinech vyvolávají zlou situaci
v celé spoleènosti. Ka¾dý jedinec jí bude posti¾en, a» si myslí, nebo
nemyslí, ¾e se díky své chytrosti vyhne v¹eobecnému zlu.
X. Deset chyb
1. K chybì tlachavosti mù¾e vést slabá víra spojená se
silným rozumem.
2. K chybì úzkoprsého dogmatismu mù¾e vést silná víra
spojená se slabým rozumem.
65
3. K chybì bludného pøehánìní nebo k fale¹né cestì
mù¾e vést pøíli¹ná horlivost bez pøíslu¹ného nábo¾ensk
ého pouèení.
4. K chybì zbloudìní v temnotì podvìdomí (nevìdomí)
mù¾e vést rozjímavé pohrou¾ení bez dostateèného naslouch
ání nauce a jejího zkoumání.
5. K chybì nábo¾enské domý¹livosti mù¾e vést nauka nepou
¾ívaná v praxi nebo nedostateènì pochopená.
6. K chybì usilování jen o vlastní vysvobození mù¾e vést
nedostateèné ¹kolení v nesobeckosti a nekoneèném soucitu.
7. K chybì èistì pozemské pùsobnosti mù¾e vést nedostate
èné vìdìní o vlastní nehmotné podstatì.
8. K chybì èistì pozemských úvah a øízení se jimi mù¾e
vést neúplné udu¹ení svìtské cti¾ádosti.
9. K chybì nadýmání se svìtskou (i duchovní) pý-
chou mù¾e vést sdru¾ování se s lehkovìrnými a nízkými
obdivovateli.
10. K chybì pachtìní se za svìtskými vìcmi mù¾e vést vychloub
ání se svým okultním vìdìním a mocí.
Toto je deset chyb.
(1{2) Nejlep¹í situace pro duchovní vývoj vyplývají z rovnováhy
mezi citem a rozumem. Cit toti¾ podmiòuje vznik subjektivních
názorù, kde¾to rozum, pokud není zjemnìn morálkou, podmiòuje
sebepøeceòování. Citovost vytváøí úzkoprsé náhledy, na jejich¾ zá-
kladì mù¾e bujet povìrèivost a zvy¹uje se intelektuální bezcennost
èlovìka. Èirá rozumovost vede k utilitarismu, v jeho¾ vlivu se
stupòuje ¾ivoèi¹nost a nedobré morální vlastnosti. | Ke zmínkám
o víøe: víra je nábo¾enským vyjádøením citu.
(3) I duchovní snahy musí být tlumeny racionálním hodnocením
psychických vzdutí, aby nad¹ení nevedlo k nesmyslnému plýtvání
pøesvìdèeními, názory a sebevìdomím; z nich se vyvíjí frázovitost
a z ní du¹evní a duchovní úpadek. Mimoto èlovìk tímto zpùsobem
mù¾e dospìt k nábo¾enskému fanatismu, který dovedl utápìt
66
v krutostech a krvi i uèení o lásce k bli¾nímu, ji¾ jako heslo nesl
na svém ¹títu.
Jak víme, dovedla se povìreèná nepøíèetnost jako vrchol nábo-
¾enského fanatismu dopou¹tìt nejvìt¹ích krutostí v zájmu spásy
jiných lidí a je¹tì vyvolávala pøesvìdèení, ¾e je to èinnost bohulibá,
která pro svou misijní povahu pøiná¹í obzvlá¹tní zásluhy. Proto
pozor! Mravní hodnoty nábo¾enství se uká¾ou jako velmi vysoké
teprve tehdy, a¾ je ka¾dý, kdo se mu zasvìtil, uskuteèní døív, ne¾
s ním bude kupèit nebo mu uèit jiné lidi.
(4) Rozjímavé pohrou¾ení, které je duchovnì osvobozujícím úsilím,
se mù¾e roz¹íøit nebo zase zú¾it podle stavu vìdomí usilujícího èlov
ìka. Stavy vìdomí jsou v¹ak závislé na pohotovosti k vjemùm.
Je tedy ¾ádoucí, aby se èlovìk kromì rozjímavého pohrou¾ení cvi-
èil v udr¾ování této pohotovosti, její¾ nejlep¹í formou je studium
nauky. Pøímé pohrou¾ení nedává nikdy záruku, ¾e povede k získání
moudrosti. Spí¹ zu¾uje vìdomí, jeho¾ ¹íøi je tøeba zachovat jiným
metodickým postupem. V buddhismu se mluví o pohranièním soust
øedìní. Pøi nìm má èlovìk zachovat ve vìdomí subjekt i objekt
souèasnì, nebo» pouze jejich souèasné zpøítomnìní ve vìdomí je
podmínkou rozvoje rozeznávací schopnosti. Pohranièní soustøedìní
tak nahrazuje intelektuální èinnost, pro ni¾ se neztrácí osvobozuj
ící pohrou¾ení. Rozjímavé pohrou¾ení toti¾ vede èlovìka psychicky
k centru jeho vlastní bytosti, její¾ periferní oblasti se této nauky
nemusejí dotýkat. Následkem toho se mù¾e periferní èást lidské pøirozenosti
projevovat jako pøirozenost mravnì neusmìrnìná. A jeliko
¾ toto pohrou¾ení mù¾e pøinést postøehy vy¹¹ího stupnì, dosp
ívá èlovìk k zámìnám bo¾skosti za lidskost a tento zmatek se
mù¾e nakonec projevit prohloubením nejasností v jeho názorech
a hodnocení kvalit.
(5) Kdo ¾ije podle návodu mystické nauky, poznává, jak je to obt
í¾né, a jeho mravní klopýtání ho udr¾í v pokoøe. Ti, kdo ne¾ijí podle
jejích návodù, pro své teoretické znalosti zpy¹ní a to víc ¹kodí,
ne¾ prospívá.
(6) Kdo dosáhl prostøednictvím mravního úsilí zneosobnìní, pøest
ává pøi uskuteèòování nauky dbát o sebe sama a pracuje jen
67
proto, ¾e poznává v¹eobecnou prospì¹nost tìchto snah. Vlastní
spása je pak vedlej¹ím výsledkem jeho úsilí, co¾ se projeví jako pot
ì¹itelná skuteènost. Nebo» ti, kdo nedbajíce nikoho, usilují o své
duchovní vysvobození, mohou poznat tento stav jako umrtvující
osamocení, jako jakousi královskou hodnost bez království.
Jsme pøece v¹ichni jednotou, a proto jen v pocitu sounále¾itosti
smíme usilovat o své vysvobození. Jeho lesk se potom rozleje
na v¹echno stvoøení. Jinými slovy: jen v radosti smíme vyhrát velikou
hru (o osvobození), nebo» jen v radosti je snesitelný zánik
sansarického bytí ve stavu nirvány.
(7) Pùsobení èlovìka nemá nikdy odezvu jen na pozemské úrovni.
Jeho vliv se obrá¾í té¾ na psychické úrovni, její¾ hodnota se øídí
povahou èinnosti. Napø. velmi sobecké jednání vy¾aduje, aby èlovìk
myslil jako temná, nevlídná a dobru se uzavírající bytost, co¾ se
posléze projeví v tom, ¾e se jeho þduch\, resp. kvalita uvìdomìní
formou þjá jsem\, stane temným duchovním typem. Ten najde své
sídlo v oblasti temnotou a zlými náklonnostmi zatí¾ených existencí.
Z toho lze vyvodit, ¾e þduch èlovìka\, kterého musíme pova-
¾ovat za fyzikální zplodinu èinnosti, du¹evních stavù a napìtí, je
takový, jakou povahu má tato èinnost, tyto stavy a napìtí. To
by nakonec mohlo být celkem jednoduché, jen¾e ve skuteènosti
to tak jednoduché pøece jen není. Duchovní typ, vzniklý z uveden
ých pøedpokladù, je vlastnì nositelem intelektu, jen¾ je vnímavý
k osudùm a osudovým nahodilostem. Následkem toho vytváøí èlov
ìk povahou své èinnosti, du¹evních stavù a napìtí pøedpoklady
pro bytí, které je buï postihováno strastmi, nebo je utì¹ováno pocity
¹tìstí. V ka¾dém pøípadì v¹ak tyto pøedpoklady vytváøejí individu
ální bytí, proto¾e èinnost, du¹evní stavy a napìtí nejsou opro¹-
tìny od vztahù k uvìdomìní formou þjá\.
Chce-li tedy èlovìk dosáhnout duchovního a tím i úplného a na
v¹ech úrovních jeho bytí se uplatòujícího osvobození, musí být
èinný neosobnì. Musí se chovat tak, aby u nìho idea já nevy¹lehla
pøi ¾ádném èinu, kterého se dopou¹tí, neboli musí pøi èinnosti i poci
»ování støe¾it své vìdomí, aby se nezatì¾ovalo ¾ádným vznìtem
vyjma uvìdomìní bezbøehé kosmické prázdnoty. Pak bude ka¾dé
fyzikální rozvlnìní, je¾ vzniká z èinnosti a poci»ování, stráveno sta-
68
vem vìdomí asi tak jako prostor bez viditelného znaku pohlcuje
ka¾dou stopu pøedmìtu, který jsme do nìho vrhli.
(8) Dokud èlovìk neznièil projevy své ¾ivoèi¹né pøirozenosti, dotud
se do jeho duchovních snah vmì¹ují pozemské úvahy a zøetele.
Ty jsou sférou, do ní¾ se èasem pøenese jeho vìdomí a dokonce se
v ní vytváøejí pøedpoklady pro jeho budoucí karmické objektivace.
Proto je nutno se vyvarovat pozemských úvah a zøetelù uskuteènì-
ním spásné mravnosti ve vnitøním zamìøení.
(9) Kdo usiluje o duchovní zdokonalení, má se vyhnout mìlkým
povahám, jejich¾ pøirozený postoj ho vystavuje obdivu, a proto
ho i ohro¾uje mravními poklesky. Je lépe se dru¾it k pokroèilej-
¹ím typùm, abychom mìli stále pøed oèima to, ¾e je nutno dos
áhnout vy¹¹ího stupnì zdokonalení. Tím budeme chránìni pøed
rozvojem pochybných mravních kvalit, které, nejsou-li rozvinuty,
jistì v nás døímou.
(10) Kdo se jednou pochlubil slovem nebo skutkem, ¾e vlastní nì-
jakou okultní schopnost, ocitá se v nebezpeèí, ¾e o ní bude muset
podávat dal¹í dùkazy. Ale magický potenciál podléhá výkyvùm.
Vlastník magické síly se proto mù¾e zaplést do snahy uplatnit se
v¾dy a v tom je nebezpeèí, ¾e sejde z cesty duchovního úsilí na
cestu úsilí svìtského. Proto si nemá vývoje duchovní moci a síly
v¹ímat a má chápat sebe v¾dy jako nìkoho, kdo nemá nic kromì
touhy po osvobození.
XI. Deset podobných, zamìnitelných vìcí
1. ®ádost mù¾e být zamìnìna s vírou.
2. Pøipoutanost mù¾e být zamìnìna s blahovolností
a soucitem.
3. Ustání du¹evní èinnosti mù¾e být zamìnìno s klidem
nekoneèného Ducha, který je koneèným cílem.
4. Smyslový postøeh (zjevy nebo vjemy), mù¾e být zamì-
nìn se zjevením (jasem) skuteènosti.
69
5. Odlesk skuteènosti mù¾e být zamìnìn s dokonalým
uskuteènìním.
6. Èlovìk, který vyznává nábo¾enství ústy, ale neuskuteè-
òuje je, mù¾e být zamìnìn s èlovìkem vìøícím.
7. Otrok vá¹nì mù¾e být zamìnìn s mistrem jógy, který
se osvobodil od platných pravidel.
8. Sobecký èin mù¾e být zamìnìn s nesobeckým.
9. Podvodné jednání mù¾e být zamìnìno s rozvá¾liv
ým jednáním.
10. Podvodník mù¾e být zamìnìn s mudrcem.
Toto je deset podobných vìcí, je¾ je mo¾no zamìnit.
(1) Podobnost ¾ádosti a víry je v tom, ¾e v jednom i druhém pøí-
padì se èlovìk intenzivnì zabývá tím, po èem tou¾í. ®ádost se v¹ak
projevuje lpìním na pøedmìtu, kde¾to víra ponechává èlovìka v pokojn
ém stavu a v pøesvìdèení, ¾e je-li toho hoden, dá mu Bùh nebo
bo¾í spravedlnost to, co si ¾ádá. Pokud jde o podnìty, ¾ádost se
projevuje zevními snahami, kde¾to víra oèekáváním nebo také pøesv
ìdèením, ¾e se po¾adovaného dosáhne. Víra i ¾ádost znamenají
pozitivní postoj, který se projevuje rozdílnì jen na povrchu.
Za nejni¾¹í stupeò víry se pokládá doufání, za støední jistota,
resp. pøesvìdèení, za nejvy¹¹í tvùrèí síla. Vzhledem k tomu ten,
kdo dovr¹il cvièení se ve víøe, tvoøí a uskuteèòuje to, co si pøeje.
Proto lidé s nejvy¹¹í vírou musí být pokládáni za ty, kdo dosáhli
nejvy¹¹ích stupòù v mystických snahách.
(2) Kdo v sobì nevykoøenil svìtskost a je na svìt pøipoután, ten
snadno zamìní pøilnutí za soucit a neosobní snahu prokazovat laskavost.
Je tøeba dávat bedlivý pozor na to, zda se za zdánlivì
u¹lechtilými nesobeckými pohnutkami neskrývá ¾ivoèi¹ná potøeba
být nablízku tìm, o nich¾ si myslíme, ¾e nás potøebují. Kdy¾ to
zjistíme, mù¾eme si myslit, ¾e jsme jejich otroky, otroky vlastního
lpìní a celé na¹í ni¾¹í pøirozenosti.
(3) Ti, kdo jsou ¾ádostiví toho, aby jim bylo pøiznáno, ¾e duchovn
ì pokroèili, nebo zase podléhají touze vynikat mezi lidmi,
70
snadno pøiøknou termínùm jiný smysl. Jakmile se po námaze nespr
ávným smìrem zamìøené du¹evnì ubijí natolik, ¾e pøestanou
být du¹evnì èinní, hned se domnívají, ¾e dosáhli ¾ádoucí rovnov
áhy nad protiklady.
Klid vítìze v¹ak není podoben klidu èlovìka du¹evnì otupì-
lého. Dosahuje se ho toti¾ a¾ po pøemo¾ení bouølivých citových
a du¹evních vzdutí a nikoli útìkem pøed nimi. Tak tentý¾ jasnì
se projevující klid mù¾e mít dvojí pùvod: jednak vládu vítìze nad
sebou samým, jednak rezignaci vùèi neovládnutým silám ni¾¹í pøirozenosti
a s ní spojovaný útìk od skuteènosti.
(4) Pøi du¹evním zemdlení, z nìho¾ se pøechází do du¹evní nepohnutelnosti,
se mnohdy, pøedev¹ím u senzitivních povah, stává, ¾e
pøed jejich du¹evním zrakem vystupují rozlièné vize, je¾ nekritický
èlovìk snadno oznaèí za vize duchovní, dosa¾ené z milosti bo¾í.
Pøitom v¹ak nejde o nic jiného ne¾ o bloudìní mysli v oblastech
spontánní imaginace, tedy jen o psychologicky zajímavý fenomen.
Kdo vìdomì a uvá¾livì usiluje o zpøítomnìní pøedmìtu koncentrace
ve vìdomí, nikdy nemá bludné spontánní vize. Je-li dost
pokroèilý, má místo vizí postøehy. To znamená, ¾e nevidí neurèité
symbolické obrazy, ale skuteènosti, èili má postøehy pronikající povrchem
vìci do jejího nitra.
Tento fenomen se snad z mystického hlediska snílkù zdá být
chudý, ale mystický cíl je vrcholem pyramidy skuteènosti, nikoli
labyrintem abstraktních vizí, tøeba se zdají bo¾ské svou tváø-
ností a jasem.
(5) První zku¹enost duchovního (du¹evního) uvolnìní, které se tak
velice li¹í od stavu, jím¾ èlovìk procházel v dobì svého zápasu
a v dobì, kdy je¹tì ¾il neukáznìnì, budí snadno dojem, ¾e bylo dosa
¾eno Velikého Uskuteènìní. Ale tak jako po odstranìní zábran
dobrých stavù vyvolaných vùlí se èlovìka opìt zmocòují chtíèe
a ni¾¹í hnutí, tak se ho musí po odstranìní zábran plynoucích
z objevení se prvních zábleskù duchovního jasu zmocòovat neovladateln
é tendence k odlo¾ení v¹eho bytostného, co poznává jako
èinitele zabraòující uskuteènìní absolutna.
Jenom podle samovolných du¹evních tendencí se pozná pravá
kvalita toho, co jako jas musíme teprve pova¾ovat za odlesk nej-
71
vy¹¹í skuteènosti. Jestli¾e po odvrácení pozornosti od zevních objekt
ù, by» jedním z nich byl jas Ducha, a zahledìním do sebe mù-
¾eme konstatovat, ¾e se v na¹í bytosti opìt probouzejí smyslové
náklonnosti, musíme svou duchovní zku¹enost pova¾ovat za pøechodn
ý stav. Vzhledem k tomu musíme usilovat dál tak dlouho,
dokud se tento jas nestane polem, v jeho¾ vibracích zùstáváme
i po odstranìní vnitøního upìtí a du¹evního napìtí. Nebo» nejvy¹¹í
Uskuteènìní musí èlovìk ¾ít a nikoli se ho jen dr¾et, pøípadnì s velk
ým úsilím a mocí.
(6) Nábo¾enská náklonnost se mù¾e projevovat jednak snahami
o uskuteènìní mravnosti a zbo¾nosti, jednak církevnickým èinovnictv
ím. Z duchovního a karmického hlediska to ov¹em není stejné.
Jestli¾e skutky mravnosti a zbo¾nosti vedou k duchovnímu povznesen
í èlovìka, je církevní èinovnictví z mravního hlediska úplnì bezcenn
é. Pøedstavuje toti¾ jen vnìj¹í snahy, jaké jiní lidé vyvíjejí tøeba
v politice. V¾dy se sna¾í, aby jiní lidé konali to, co církevnì èinný
èlovìk sám uskuteènit nedovede nebo nemù¾e. Nebo dokonce nech
ápe, ¾e se to má vykonat, jestli¾e má mít nábo¾enské cítìní vùbec
nìjaký smysl.
(7) Kdo je v zajetí své ¾ivoèi¹nosti a pøitom se nauèil vyèkávací
taktice v honbì za smyslovými po¾itky, mù¾e budit zdání, ¾e se do
vysoké míry ovládá. Ve srovnání s ním se mistr jógy neovládá, ale
¾ije ve svitu uskuteènìní ctností. To znamená, ¾e mistr jógy ji¾ nepodl
éhá zákonùm napìtí ze ¾ádostí a reakcí na nì jako napø. èlovìk,
jeho¾ sebevláda je omezena na dosahování urèitých výsledkù.
Obecnì se sebevláda chtivého èlovìka hodnotí jako vy¹¹í stupe
ò du¹evního vývoje, aèkoli popravdì jde jen o bouølivìj¹í uplat-
òování sebe, co¾ má ov¹em za následek prud¹í karmické konflikty.
Opravdová sebevláda vrcholí v pøemo¾ení ¾ivoèi¹nosti a tím ov¹em
v nedostatku nemravných impulsù. Pøed hledím èlovìka, který dovr
¹il na cestì sebevlády, se prostírá svìtlo pokoje, jeho¾ zøídlem je
ne¾ádostivost ; v tom je nutno hledat rozdíl mezi obìma typy.
(8) Jsme svìdky existence tatínkù, kteøí milují své rodiny a pùsobí
jim radost na úkor skuteèných potøeb jiných lidí. Lidé se bijí ve
svìtì o dobré jméno, bohatství, vysoké postavení a o jiné vìci,
72
aby tyto výsledky pøedlo¾ili svým milým bez ohledu na to, kolik
slz svým jednáním vynutili u jiných lidí. Pak pøichází bláznivý
svìt se svou chválou a klade to, co tito lidé vykonali pro sebe, za
pøíklad lidem jiným.
Mám v¹ak proto, aby mne uznal svìt, kolem sebe rozsévat bolest,
pocit pøíkoøí a sociální anomálie? Pokud znám povahu duchovn
ího uskuteènìní, vím, ¾e svìtské vyniknutí bývá nerozluènì spjato
s poka¾ením mravù. A jeliko¾ v¹echno svìtské pomíjí jako dým,
pova¾uji svìtské sna¾ení za pochybné úsilí na poli plném zdechlin.
Jen spílání a proklínání by mohl sly¹et svìtsky se sna¾ící èlovìk pøi
svém odchodu ze svìta. A to té¾ ovlivòuje karmu. . .
(9) Chytrost je pøípustná, pokud ji èlovìk nepou¾ívá pro své obohacen
í a zevní prospìch vùbec. Èasto se chodívá po køivolakých
cestách za úspìchy, které se zdají dobré, i kdy¾ se jich dosahuje za
ka¾dou cenu. Bohu¾el se v¹ak zdá, ¾e dne¹ní mravní úroveò lidí pøisp
ívá k snadnému spojování chytrosti s mravní neèistotou. Proto
kvete podvod, v jeho¾ stínu vegetuje chytrost dravcù.
(10) Podvodník je opatrný a zdr¾enlivý stejnì jako mudrc. Proto je
tøeba jistého stupnì mravní èistoty, aby je èlovìk rozeznal. Øíká se,
¾e podle skutkù je poznáte. Podvodník nevydá k dobru lidstva nic,
jestli¾e nebude mít z toho sám také prospìch. Mudrc v¹ak mù¾e
být chudý. A cesta mudrce bude v¾dy jen cestou spravedlnosti.
XII. Deset vìcí nepodrobených omylu
1. Nebloudí, kdo prost vztahù ke v¹em vìcem vstupuje jako
bhik¹u do svaté obce mnichù a volí bezdomoví.
2. Nebloudí, kdo ctí své duchovní uèitele.
3. Nebloudí, kdo dùkladnì nauku zkoumá, naslouchá jej
ímu vyuèování, o ní pøemítá a do ní se hrou¾í.
4. Nebloudí, kdo se pln pokory oddává vysokému sna¾ení.
5. Nebloudí, kdo pøi liberálních nábo¾enských náhledech
peèlivì vykonává své povinnosti (nábo¾enské obøady).
6. Nebloudí, kdo bez pýchy chová velký rozum.
73
7. Nebloudí, kdo bohat nábo¾enskými zku¹enostmi svìdomit
ì se do nich noøí.
8. Nebloudí, kdo bez marnivosti má hluboké nábo¾enské
vìdìní a duchovní poznání.
9. Nebloudí, kdo umí svùj ¾ivot strávit v osamocení
a meditaci.
10. Nebloudí, kdo pln nesobecké oddanosti prokazuje druh
ým lidem dobro.
Toto je deset vìcí nepodrobených omylu.
(1) Jestli¾e nìkdo skuteènì zru¹í ve¹keré spoleèenské svazky, získ
ává volnost ve vnìj¹ím smyslu. Tato volnost je kvalitativnì toto
¾ná s tou, ji¾ èlovìk poci»uje vnitøním zøeknutím. Èlovìk nezá-
vislý na rodinì, spoleènosti, pøátelích atd. pro¾ívá vnitøní sjednocen
í, jemu¾ dává konkrétní duchovní formu, jestli¾e se podrobí rozj
ímavému ¾ivotu. Právì bhik¹u, mni¹ský èlen buddhistické obce, je
povinen vést rozjímavý ¾ivot v úplné zevní nezávislosti; to je pøedpoklad
pro nejrychlej¹í duchovní rùst. Problémem tu mù¾e být toliko
jeho vnitøní uspoøádání, které se nìkdy tomuto zpùsobu ¾ivota
mocnì vzpírá. Kdy¾ je¹tì èlovìk podléhá tlakùm svého vnitøního
uspoøádání v jiném smìru, musí poèítat s tím, ¾e bude ke svému
zdokonalení postupovat klikatými cestami. Bude pøitom postihov
án mnohými strastmi a utrpením, zejména bude-li dbát o to, aby
dosáhl vysokého, nikoli nízkého mystického cíle.
(2) I kdyby mìl hledající èlovìk ve svém duchovním uèiteli pouze
idol, pøece z toho, ¾e jej zbo¾nì uctívá, bude tì¾it duchovní omilostn
ìní. K takovému uctívání je v¹ak té¾ tøeba síly, a proto se
uvádí v seznamu ctností.
(3) Dokonalé teoretické pochopení nauky znamená její èásteèné
uskuteènìní. Rozumíme toti¾ jen tomu, co jistým zpùsobem ¾ijeme,
a proto i hluboké teoretické studium duchovních nauk je
velmi prospì¹né. Nebo» èlovìk nemù¾e nìco èíst a sna¾it se ètené
pochopit, ani¾ se to projeví v jeho ¾ivotì jako ¾ivotní názor, kriterium
nebo smìrnice. Kde toho není, tam vede teorie k bludùm
a nemù¾e prospìt.
74
(4) Nepøièlení-li èlovìk pokoru k vysokému sna¾ení, za jaké mù-
¾eme pokládat analyzující pohrou¾ení, vystavuje se nebezpeèí, ¾e
propadne pý¹e a potom i mravní zkáze. Analyzující soustøedìní
toti¾ pøiná¹í postøehy a tím i moudrost, která se pøi nedostatku
mravní síly zvrhá v exploataèní chytrost. Èlovìk se pak energiè-
tìji zaplétá do svìtskosti a z ní pocházejícího mravního a z toho
i duchovního pádu.
(5) Knì¾ské povolání má tu výhodu, ¾e duchovnì usilujícího èlov
ìka smí zaujmout bez výhrad. Naproti tomu civilní ¾ivot èasto
nesèetnými zevními okolnostmi pøeru¹í duchovní zamìøení a èlovìk
musí stále a tvrdì bojovat o zachování nezbytného vnitøního splý-
vání s esenciálním (duchovním) prvkem ve¹keré jsoucnosti. Realizace
stavu, jej¾ mù¾eme poznávat jako duchovní dokonalost, bývá
dosa¾ena po doèasném, ale bezvýhradném sjednocení vìdomí s nejvy
¹¹ím prvkem univerza. Pøitom bývá zøejmé, ¾e si èlovìk tento èas
nemù¾e sám volit. Proto ten, kdo by se kromì svých soukromých
duchovních povinností mohl zabývat vnìj¹ími nábo¾enskými povinnostmi
jako svým povoláním, vyplní (a» je knìzem, nebo laikem)
svùj ¾ivot pouze duchovní snahou, jako jej svìtský èlovìk vyplòuje
pouze svìtskými snahami. Podle toho by pak dosáhl duchovních
výsledkù rychleji, jako èlovìk plnì svìtem zaujatý rychle dosahuje
výsledkù svìtských.
(6) Za mudrce a mystika, který dovr¹il svùj duchovní vývoj, nelze
pokládat èlovìka citového, ale rozumného, moudrého. Mystickou
cestu proto nelze vidìt v postupné likvidaci rozumu, ale v jeho
rozvoji. Jen¾e k rozumovosti je podle mystické nauky nutné pøi-
èleòovat mravní u¹lechtilost vrcholící v nekoneèném soucitu, jaký
provází stav bódhisattva. Rozumovost v doprovodu mravní poru-
¹enosti vytváøí jen odporné typy, od nich¾ lze oèekávat pouze zlo,
zradu, podvod a bezpráví.
Proto bychom mìli dobøe zkoumat ka¾dého, kdo má velmi vyvinut
ý rozum, zda je mravnì u¹lechtilý. Zjistíme-li, ¾e se mu mravní
u¹lechtilosti nedostává, je lépe se mu vyhnout.
(7) Èlovìk, který získal nábo¾enské zku¹enosti, by ji¾ nikdy nemìl
obracet zøetel k obecným morálním smìrnicím a tím ménì se jimi
75
øídit, nemá-li právì být mravním vzorem jiným lidem. Nábo¾enské
zku¹enosti je mo¾né získat jen individuálním úsilím. Z toho musíme
vyvodit, ¾e jen jeho dal¹ím zachováváním budou tyto zku¹enosti dál
rozmo¾eny ke zvìt¹ení ji¾ získaného dobra.
Co èlovìka odvrací od dal¹ího mravního úsilí, jeho¾ pomocí
získal dosavadní nábo¾enské zku¹enosti, je to, ¾e dosud neznièil
sklony ni¾¹í pøirozenosti a ty se dál sna¾í uplatòovat v jeho ¾ivotì.
Jeho odvrácení od individuálního mravního úsilí se rovná duchovn
ímu pádu, který se døíve èi pozdìji stane evidentním. Proto by si
èlovìk v tomto úsilí nemìl popøát oddechu, dokud nebude v mravnosti
zcela upevnìn a dokud se následkem toho nev¾ije do bo¾ských
stavù a poci»ování.
(8) Nábo¾enské vìdìní a duchovní poznání je velmi prospì¹né
a veskrze povzná¹ející, pokud si ho jeho majitel necení jako vlastnosti,
která zvy¹uje jeho osobní cenu. Jakmile se to stane, formuje
se oboje v nesmyslnou nauku, která ¹kodí jemu samému i tìm,
komu ji sdìlil. Nábo¾enské vìdìní a duchovní poznání jsou subtilní
hodnoty. Jejich forma se sni¾uje, jakmile do nich zaduje vítr jáství.
Jsou jako poklady, o nich¾ se smí mluvit od úst k uchu, a ten, kdo
o nich sly¹el, jich pou¾ije pouze k rozmno¾ení své víry a lásky.
(9) Osamocení je zkou¹ka. I kdy¾ se èlovìk domnívá, ¾e by na¹el
nejvìt¹í pohodu právì v samotì, pøece se mù¾e v samotì pøesvìdèit,
¾e si jí doopravdy ne¾ádal. Kromì toho má samota nìkolik stupòù.
Ve fyzické samotì mù¾e èlovìk mít u sebe mnohé svìtské doplòky,
je¾ pøitahuje prostøednictvím my¹lení a vzpomínek. Ve skuteèné
samotì se mù¾e ocitnout teprve tehdy, kdy¾ uskuteèní mentální
prázdnotu. Taková prázdnota je pro svìtského èlovìka naprosto
neúnosná. V psychickém a mentálním vakuu by svìtský èlovìk
vzkøikl touhou po pøítomnosti nìèeho, co pokládá za skuteèné,
a sna¾il by se v¹emi silami zru¹it stav svého skuteèného osamocen
í. Proto je velkým po¾ehnáním, jestli¾e nìkdo dovede trávit svùj
¾ivot v osamocení.
(10) Prvotními a nejvy¹¹ími zøeteli mystické nauky nejsou technick
é postupy, na jejich¾ základì èlovìk získá otøásající smyslové
zku¹enosti z fenomenálních jevù, ale pøedev¹ím mravní zdokona-
76
lení. Právì mravním zdokonalením stoupá èlovìk zcela pøirozenì
v øádu ¾ivoucích bytostí na základì své zvy¹ující se mravní hodnoty.
A jeliko¾ je nejvy¹¹í mravní ctností ¾ít k dobru jiných lidí, chválí se
právì to. Otøásající smyslová zku¹enost, která pochází z technick
ého mystického postupu, je jednak pomíjivá, jednak nemá kladné
morální úèinky. Neobvyklé zku¹enosti naopak u lidí duchovnì nevyvinut
ých zvy¹ují mravnì závadné sebevìdomí; proto jsou dobré
pouze pro mravnì zdokonaleného èlovìka. Tohoto mravního zdokonalen
í lze dosáhnout toliko skutky ctnosti. Proto je nezbytné
vykonávat je.
XIII. Tøináct tì¾kých pochybení
1. Je tì¾kým pochybením, kdy¾ nìkdo, narozen jako èlov
ìk, si nev¹ímá posvátných nauk. Je podoben tomu, kdo se
vrací s prázdnýma rukama ze zemì bohaté drahokamy.
2. Je tì¾kým pochybením, jestli¾e se nìkdo, vstoupiv do
svaté obce mnichù, vrací k svìtskému ¾ivotu. Je podoben
mùøe letící do planoucího svìtla.
3. Je tì¾kým pochybením, jestli¾e nìkdo ve spoleènosti
mudrce setrvá v nevìdomosti. Je podoben èlovìku ¾ízní-
címu na bøehu veliké øeky.
4. Je tì¾kým pochybením, neu¾ívá-li èlovìk k nièení náru-
¾ivosti morálních pøedpisù, které zná. Je podoben nemocn
ému, který má léky, ale neu¾ívá jich.
5. Je tì¾kým pochybením, ká¾e-li nìkdo nábo¾enství, ani¾
je uskuteèòuje. Je podoben papou¹ku drmolícímu modlitbu.
6. Je tì¾kým pochybením, dává-li nìkdo almu¾nu z toho,
co nakradl, uloupil nebo získal podvodem. Podobá se
blesku, jen¾ ve vodì nièí sám sebe.
7. Je tì¾kým pochybením, pøiná¹í-li kdo bohùm (za obì»)
maso usmrcených ¾ivoèichù. Je podoben èlovìku, jen¾
pøedkládá matce maso jejího vlastního dítìte.
77
8. Je tì¾kým pochybením, cvièí-li se kdo v trpìlivosti ze
sobeckých pohnutek a nikoli proto, aby znásobil svou u¾ite
ènost pro v¹echny bytosti. Ten se podobá koèce, která
cvièí trpìlivost, aby mohla chytit my¹.
9. Je tì¾kým pochybením, koná-li nìkdo záslu¾né vìci jen
pro svìtskou slávu a pochvalu. Je to, jako kdyby vymìnil
kouzelný drahokam, splòující ka¾dé pøání, za kozí bobek.
10. Je tì¾kým pochybením, kdy¾ nìkdo zùstává rozháraným
pøes mnohé naslouchání nauce. Je podoben lékaøi, který
má vleklou chorobu.
11. Je tì¾kým pochybením, kdy¾ nìkdo rozumí duchovní
nauce a nemá duchovní zku¹enost, která roste z jejího pou-
¾ití. Je podoben boháèi, který ztratil klíèe od svých pokladù.
12. Je tì¾kým pochybením, chce-li nìkdo vykládat druhým
lidem nauku, ji¾ dosud zcela nepochopil. Je to slepý vùdce
slepých lidí.
13. Je tì¾kým pochybením, kdy¾ nìkdo pova¾uje zku¹enosti
prvních stupòù rozjímání za zku¹enosti posledních stupòù.
Takový se podobá èlovìku, který pokládá mosaz za zlato.
Toto je tøináct tì¾kých pochybení.
(1) Mni¹ský ¾ivot klade ¾ákovi jógy poku¹ení jenom na zaèátku
cesty. Pozdìji poznává, ¾e skuteèné osamocení vede k probuzení
vnitøních proudù a stavù. Mystik na vysokém stupni mystického
vývoje je poznává jako ovoce velkého mravního a psychického úsilí,
je¾ mù¾e být vyvinuto i pøi obèanském zpùsobu ¾ivota. Jakmile
byly tyto proudy a stavy vzbuzeny, stává se návrat do svìta sebevra
¾dou, a» jde o návrat z prostého mni¹ství, nebo z obèanského
stavu, v nìm¾ èlovìk tyto proudy a stavy vyvolal. Zánik tìchto
proudù a stavù pùsobí na bytost velmi otøesnì, pøesnì tak, jako
kdy¾ se nìkdo dostane z pohody a svìtla do krizí a temnoty.
(3) Skuteèného mudrce, který zná mystickou cestu, poznáme jen
nesnadno, pokud ¾ije mezi svìtskými lidmi. Proto by mìl hledající
èlovìk dávat v¾dy pozor kolem sebe, aby mohl zpozorovat þmi-
78
lostnou krùpìj\ nauky, která v¾dy kane ze slov tìch, kdo dosáhli
nejvy¹¹ích stupòù na mystické cestì.
Pravý mudrc na sobì nedává znát, ¾e zná nauku. Nikoli proto,
aby si zachoval pocit, ¾e svými znalostmi a zku¹enostmi ostatní lidi
pøevy¹uje. Na jistém stupni je osobnì neúnosné vystavovat se posm
ìchu, jím¾ takového mudrce mohou èastovat ti, kdo hájí obecný
zpùsob ¾ivota jako absolutnì kladný. Jeho niterný stav mù¾e nì-
kdy být i takový, ¾e se nesmí vystavovat sporùm o významu nauky
ani tomu, aby musel obhajovat ten nebo onen zpùsob ¾ivota. Proto
zpravidla tají své znalosti a ¾ivotní i mystické zku¹enosti.
Tím ov¹em pro hledajícího èlovìka vznikají znaèné potí¾e pøi
hledání vhodného duchovního rádce nebo vùdce. Stává se, ¾e pravý
mistr jógy mluví o duchovním ¾ivotì v náznacích. To v¹ak není
v¾dy dosti smìrodatné pro urèení jeho mystických znalostí, jeliko¾
takovou øeè mù¾eme sly¹et i od lidí, kteøí nauku neznají, ale jen
po ní tou¾í. Kvùli tìmto lidem je nìkdy neu¾iteèné, jindy ¹kodlivé,
kdy¾ hledající èlovìk vyzradí své zájmy. Tou¾ící èlovìk, který ho
pøimìl, aby u nìho hledal pouèení o mystické praxi, mù¾e mít toti¾
pouze názory, ale nemusí znát pravdu.
(4) Poznání nauky zavazuje hledající lidi k tomu, aby uskuteèòovali
její pøíkazy. Neøídí-li se tímto pravidlem, stane se jim ka¾dé pouèení
mluvením do vìtru. Z toho snad mohou nabýt mnohostranného
teoretického pouèení, ale souèasnì se tím u nich zvy¹uje neschopnost
nauku realizovat.
Lidé, kteøí mnoho znají, zpravidla nedovedou nic uskuteènit.
Teoretické vìdomosti se mìní ve sporná mínìní, která vyluèují
vznik dùvìry potøebné k podøízení se nìkteré ze získaných pouèek.
Proto by ka¾dý èlovìk mìl poukazy k urèité ¾ivotní praxi hned
promìnit ve skutek, aby z vlastní zku¹enosti poznal, které z propagovan
ých uèení je dobré a prospì¹né a které nikoli.
(5) Nábo¾enské pouèky jsou smìrnicí pro ¾ivot, tak¾e je pøirozeným
po¾adavkem ¾ít podle nich a¾ do okam¾iku, kdy se ¾ití podle nich
stává nenásilným a samozøejmým. Teprve pak je èlovìk oprávnìn
hlásat nábo¾enství. Jinak bude mluvit o abstraktech a proplétat
bludy s pravdami pøesnì podle toho, jak tomu nebo onomu porozu-
79
mìl a uznal to na základì osobitého mínìní ovlivòovaného vlastním
mravním zalo¾ením.
Bohu¾el je nutné se z tohoto hlediska dívat na mnohé køes»ansk
é knìze. Zpravidla jim chybí zku¹enost mravního a teologického
dovr¹ení. Proto ká¾í své bezduché, èasto velmi køehké duchovní
touhy. Vìøící posluchaèi, ¾ijící zpravidla jako reálný jen svùj ¾ivo
èi¹ný ¾ivot, vùbec nevìdí, oè kazatelùm jde. A ti, kdo se jejich
vznosnými nauèeními øídí, bloudí a nakonec zpravidla zapadají do
temnot a zla.
Knì¾í mají povinnost uskuteènit nábo¾enská pouèení ve svém
¾ivotì. Pak budou mluvit od srdce k srdci, jejich nauèení budou
¾ivá a jejich pokyny povedou k uskuteènìní pravdy. Jinak nemohou
vìdìt, zda neslou¾í ïáblovi místo Bohu.
(7) Stejnì tak se nemù¾e líbit Bohu ani bohùm, kdy¾ nìkdo, sám
nespasen, se sna¾í spasit jiné po dobrém nebo po zlém. Pravý svìtec
se v¾dy obìtuje sám, a kdy¾ se ve zkou¹kách sebeobìtování nauèil
milovat v¹echny lidi, pomáhá jim svým citem, jím¾ rozzaøuje své
mravní kvality.
(8) Z nábo¾enského hlediska je trpìlivost nezbytná proto, aby èlov
ìk mohl snést v¹echny zkou¹ky na cestì duchovního a mravn
ího úsilí. Pokud se nìkdo cvièí v trpìlivosti proto, aby vydr-
¾el maximální obtí¾e jistého momentu v zevním ¾ivotì, pak je
to nízké a sobecké a vede to k rozvoji odolnosti, kterou uplatní
ve skutcích zla.
Za nejlep¹í formu uplatòování trpìlivosti pova¾uji, kdy¾ nì-
kdo setrvává v du¹evním vypìtí vùèi nejvy¹¹ímu nebo bo¾skému
ideálu i tváøí v tváø nejtì¾¹ím a neprud¹ím ¾ivotním a osudov
ým zkou¹kám. Tento druh trpìlivosti vede k vysokým a dobr
ým výsledkùm.
(9) Stejnì je tomu, kdy¾ nìkdo vykonává skutky ctnosti pro svou
spásu, napø. dává almu¾ny, dary církvi, na m¹i apod. Skutky ctnosti
toti¾ èlovìk má vykonávat bez ohledu na sebe, s vìdomím, ¾e je
to nutné a nezbytné pro dobro svìta na oplátku za to, ¾e existuje
a smí ¾ít.
Máme si uvìdomit: co jsme, ¾e se chceme odva¾ovat konat zá-
80
slu¾né skutky za úèelem vlastní spásy? Pøed tváøí univerza jsme
ménì ne¾ nic; ve svìtì lidí jsme koleèkem, které a¾ dosud sobeck
ými skutky brzdilo chod tohoto stroje, co¾ se musíme sna¾it napravit
nesobeckými skutky. Máme povinnost pøièiòovat se skutky
o rozmno¾ení dobra ve svìtì, nebo» ¾ijeme z toho, co tento svìt na
nás svou povahou vyzaøuje. Jednáme-li ¹patnì, co jiného ne¾ zlo
na nás tento svìt mù¾e vyzaøovat? Proto se sna¾me konat skutky
ctnosti. Bez ohledu na to, zda to bude k na¹emu posmrtnému nebo
duchovnímu dobru èi nikoli.
(10) Pøíkazy k ctnostnému ¾ivotu znamenají té¾ pøíkazy, aby èlovìk
u sebe vytváøel dobré nálady a vnitøní harmonii. Je nutné pochopit,
¾e skutky jsou jednou formou bytostného projevu a vnitøní stavy
druhou. Nosíme své nálady a stavy mezi lidi. Jsou-li tyto nálady
a stavy ¹patné, rozséváme zlo vlastním bytostným vyzaøováním.
Naproti tomu dobrá nálada se té¾ pøená¹í na jiné lidi a tak èlov
ìk mù¾e konat dobro i tímto zpùsobem. Ostatnì dobré du¹evní
stavy tvoøí pøedpoklad pro vjemy dobré povahy a pro vjemy svìtla.
Tyto vjemy jsou v pøeneseném smyslu duchovním postupem a rùstem.
©patné nálady a du¹evní stavy jsou ¾elezným peklem, v nìm¾
není mo¾ný duchovní vývoj. Proto ten, kdo se dr¾í ¹patných nálad
a stavù, nevstoupí do nebeských svìtù, kde pøevládá jas a radostné
niterné stavy.
(11) Existují lidé, kteøí jsou schopni pochopit nauku a dokonce
i k ní pøilnout, ale pøesto neprojevují dosti síly nebo náklonnosti
uskuteèòovat její pouèky v praxi. To se pova¾uje za du¹evní chorobu.
Prvním pøíznakem, ¾e se stává chorobou, je zpravidla to, ¾e
se dotyèný stává propagátorem teorií.
Jakmile nìkdo nauku pochopí, má pochopit i to, ¾e mu má být
smìrnicí pro ¾ivot, a usilovat o duchovní zku¹enost, jakou praktick
é uskuteèòování nauky pøiná¹í. Pak se stane nositelem zku-
¹eností a nikoli jen teorie. Tato okolnost èiní z pøívr¾ence nauky
jejího mistra.
(13) Na mystické cestì by si èlovìk mìl zachovat kritické objektivn
í nazírání a chladný rozum. Energické úsilí o správné soust
øedìní mù¾e vyvolat psychické reakce, je¾ mohou èlovìka citovì
81
unést a tím ho pøimìt k jejich nadhodnocení. V tomto stavu se
rozum stává podprùmìrnì èinným, proto mù¾e dojít i k tomu, ¾e
si jako psychicky þsuchý\ typ zmate pojmy o hodnotì vìcí a du-
¹evních stavù.
Kdo vstoupí na mystickou cestu, má poèítat s mo¾ností, ¾e se
u nìho vyvine pøímo zázraèná tvárlivost funkèních procesù vlastn
ího poci»ování. Musí se pøipravit na to, aby byl naklonìn v¹echny
pocitové zmìny a pro¾itky pova¾ovat za mechanické dìje pøetvá-
øecího procesu celé bytosti. Stav, který je mo¾no oznaèit jako
mystické zdokonalení, je té¾ vyznaèen bytostným pøepodstatnì-
ním. To se jeho vìdomí vnucuje stejnì mocnì jako jeho souèasný,
tzv. normální, tj. ¾ivoèi¹ný du¹evní stav. Duchovní a mystická dokonalost
je stavem bytí, nikoli pouze svatými postøehy èlovìka utá-
pìjícího se v ¾ivoèi¹ných stavech.
Duchovní zku¹enosti, je¾ provázejí mystický postup, mají rozd
ílný charakter podle toho, zda to jsou zku¹enosti zaèáteèní, vrcholn
é nebo ty, které nále¾ejí mezi tyto dva krajní druhy. V¹echny
zku¹enosti vyjma vrcholné se vyznaèují tím, ¾e èlovìka ponechá-
vají ve stavu bytosti hledající. To je okolnost, která by ho mìla
vést k pøesvìdèení, ¾e to, èeho a¾ dosud dosáhl, není vlastnì nièím,
nebo» podstatná duchovní zku¹enost ho musí zbavit hledání.
Musí tedy zastávat stanovisko jako bytost duchovnì nevyvinut
á, která nedo¹la ani k cíli ani k podstatným a cenným zku¹enostem.
Za tohoto pøedpokladu bude schopen usilovat dál, dokud
nedojde k evidentnímu zji¹tìní, ¾e ¾ádná dal¹í zku¹enost nemù¾e
následovat. ®e dosáhl vrcholu mystického vývoje a zku¹eností jako
sám Buddha, jen¾ také poznal, ¾e þnení nièeho více\, nebo jako
nìkteøí mudrci ¹koly Kagjüpa, kteøí prohlásili, ¾e þza oblastí, které
dosáhli, se nerozkládá ¾ádná dal¹í poznatelná zemì\.
XIV. Patnáct slabostí
1. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, kdy¾ i v osamìlosti nech
á svého ducha pohnout svìtskými vìcmi.
2. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, kdy¾ jako pøedstavený
klá¹tera hledá svùj prospìch (nikoli prospìch bratøí).
82
3. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, støe¾í-li peèlivì nauku
o mravnosti, ale jemu samému se nedostává síly dodr¾ovat
mravní kázeò.
4. Je slabostí, jestli¾e nìkomu zále¾í na svìtském pocitu
pøíchylnosti a odporu je¹tì tehdy, kdy¾ u¾ je na
stezce nauky.
5. Je slabostí, jestli¾e nìkdo jako èlen svatého øádu, uniknuv
svìtskému bytí, ba¾í je¹tì po zásluhách.
6. Je slabostí, jestli¾e nìkdo ulovil nejmen¹í zátøpyt skute
ènosti a nesetrvává v jógickém soustøedìní (sádhanì), a¾
by dosáhl zlomu dokonalého osvícení.
7. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, vkroèí-li ji¾ na stezku
nauky a není s to ji dále sledovat.
8. Je slabostí u toho, kdo cvièí úplnou nábo¾enskou odevzdanost,
není-li s to zanechat nedùstojného jednání.
9. Je slabostí u toho, kdo se rozhodl ¾ít nábo¾enským ¾ivotem,
couvá-li pøed po¾adavkem pøísné odlouèenosti, aè
ví, ¾e bez ptaní bude opatøen jídlem a v¹emi potøebami.
10. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, vystavuje-li na odiv
skryté síly pøi vymítání démonù nebo pøi léèbì nemocí.
11. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, hledí-li vymìnit svatou
nauku za potravu a peníze.
12. Je slabostí, jestli¾e se ten, kdo se zasvìtil nábo¾ensk
ému ¾ivotu, obratnì chválí na útraty jiných lidí.
13. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, ká¾e-li vzne¹ené nauky
jiným lidem, ale sám se jimi neøídí.
14. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, nedovede-li dobøe ¾ít ani
v osamocení ani ve spoleènosti.
15. Je slabostí u zbo¾ného èlovìka, nedovede-li být lhostejn
ý k trampotám i pohodlí.
Toto je patnáct slabostí.
83
(1) Zevní osamocení se má chápat jako osudový pokyn k tomu,
aby byl zapomenut svìt. Zdá se mi v¹ak, ¾e se tak stává jen má-
lokdy. Psychická náplò lidí je taková, ¾e berou svìtské zájmy i do
samoty, proto nikdy nedospìjí ke zku¹enosti vznikající z vylouèení
svìta z mysli a vìdomí. A pøece jenom zbavení se svìta na tìchto
úrovních umo¾òuje poznat osvìcující stavy mystikù, kteøí se v¹eho
zøekli. Tyto stavy pak mají takový charakter, ¾e kdyby jich dosáhl
svìtský èlovìk, pokládal by to za nejvìt¹í ¹tìstí, jakého se mu na
svìtì dostalo. Kromì toho by dosáhl i prozøení, jaké nacházíme
u jasnovidcù nebo u lidí nejhloubìji pronikajících do smyslu dìní
a jevù, v jejich¾ støedu ¾ijí. Kdo tedy neustále zatì¾uje své vìdomí
i mysl svìtem, resp. zájmy o svìt, usiluje o to, aby na svém duchu
udr¾el tì¾ký zatemòující mrak. Svìt psychicky redukuje zájmy èlov
ìka pouze na ty, které znamenají þpomìr k pøedmìtùm chtìní\,
a tak zabraòuje vzniku ka¾dého osvìcujícího momentu.
(2) Tuto pouèku lze vztáhnout i na toho, kdo se zøekl svìta. I on
musí dbát o to, aby jeho skutky pøedstavovaly snahu pomoci bli¾-
ním, zatím co na sebe má zapomenout, pokud jde o vlastní sobecké
zevní i duchovní dobro.
Zpravidla ti, kdo se zøekli svìta, myslí dál na své dobro
a o dobro svých bli¾ních se nezajímají. To v¹ak je mravní nedostatek,
který si odnesli s sebou do svého symbolického mni¹ského
¾ivota. Proto dál setrvávají ve sféøe tì¾ké karmy a zùstávají vystaveni
strastem.
(3) V této situaci jsou mnozí lidé, z nich¾ nás zajímají knì¾í. Právì
knì¾í jsou strá¾ci nauky o mravnosti, ji¾ bohu¾el mnozí ve svém
¾ivotì neuplatòují. Nevìdí zpravidla nic o tom, ¾e ¾ít podle zásad
správné nauky o mravnosti znamená vznik moudrosti. Kde se tedy
moudrosti nedostává, tam se pouèky o mravnosti nedodr¾ují.
Existují knì¾í i lidé, kteøí se hlásí k pravým duchovním naukám
a dokonce se jeví jako jejich znalci, a pøece u nich vidíme nervozitu
a úzké osobní zamìøení. To je bezpeèné znamení, ¾e z nauky
o mravnosti neuskuteènili vùbec nic. Mohou proto být pokládáni
pouze za hlasatele idejí, k nim¾ nemají vnitøní pomìr.
(4) Mystické snahy se vyznaèují tím, ¾e se èlovìk vzdává vztahù
84
k tomu, co mu a¾ dosud bylo milým zevním prostøedím. Jen opakuj
ící se roz¾ehnávání se svìtem mù¾e èlovìka, který se tìmto snah
ám oddal, vést k tomu, aby se sna¾il pøíjemné vìci nìjak pro sebe
zachovat a nepøíjemných se zbavit. Ka¾dý mystik by mìl pochopit,
¾e se musí støe¾it v otázkách pøíchylnosti a odporu, aby s sebou
nevlekl bøemeno vztahù k zevnímu svìtu v jemnìj¹í formì. Musí
støe¾it svou nezávislost, nebo» pouze ve stavu vnitøního osamocení
mù¾e dosáhnout zá¾itku dokonalé vnitøní svobody.
(5) Vliv nevìdomosti je mnohostranný a uplatòuje se i tehdy, kdy¾
nevìdomost skomírá. Proto se stává, ¾e i ten, kdo dosáhl reakce
na stav dokonalého vnitøního osamocení, kterým je vnitøní osvobozen
í, se mù¾e domnívat, ¾e je tøeba dbát o èinnost pøiná¹ející
jeho bytosti zásluhy. Vnitøní osvobození je toti¾ vrcholný výsledek
a k jeho rozpìtí na celou bytost do v¹ech jejích slo¾ek dochází èasem.
A nemìly by se mu klást pøeká¾ky rozliènými ni¾¹ími zøeteli,
je¾ musel pro mystické snahy opustit pøed dosa¾ením vnitøního
osvobození. Je tøeba si stále uvìdomovat, ¾e v bytostné existenci
stále trvají ni¾¹í tendence. Jsou to i touhy po vy¹¹ích zásluhách,
v tomto pøípadì po zásluhách èlena svatého øádu. Tyto tendence je
nutné pokládat za pøeká¾ku, nikoli za nezbytnou mravní ctnost.
(6) Jakmile èlovìk dosáhne pøesvìdèujícího dùkazu o významu
praktického mystického úsilí, má se ho chopit jako posilujícího prost
øedku a pou¾ívat ho proti strhujícím pochybnostem, lenosti a jin
ým pøeká¾kám, které jej mohou zdr¾et i na vy¹¹ích stupních jeho
snahy o dosa¾ení dokonalosti. Musí si to pøipomínat v okam¾icích
zemdlení a únavy, dokud nedosáhne velikého aktu duchovního znovuzrozen
í|v tomto stavu tyto pøeká¾ky ztrácejí úèinek.
(8) Nábo¾enská odevzdanost získává na významu a síle hned,
jakmile èlovìk pøestane dbát o to, aby se podobal svìtským lidem,
kteøí se pro svìtské výhody vzdávají vlastní linie v jednání, pøesv
ìdèení a jiných mravních hodnot. Proto ten, kdo se chce projevit
jako èlovìk opravdu se øídící nábo¾enskými pøíkazy, musí je nechat
obrá¾et se ve svém jednání. Je to sice èasto velmi obtí¾né, ale idea,
jí¾ èlovìk neuèiní místo ve svém skuteèném ¾ivotì, je ne¾ivotná.
85
Tato ne¾ivotnost se pak mù¾e projevit v celém jeho ¾ivotì, i kdy¾
on sám se abstraktnì jeví jako stoupenec nábo¾enství.
(9) Svìtský ¾ivot se kvalitativnì vùbec nepodobá ¾ivotu duchovn
ímu. Proto se v¾dy musíme pøipravovat na úplné odlouèení od
svìta, jakmile chceme ¾ít duchovním ¾ivotem. Vnitøní, toti¾ citové
a mentální odlouèení, je jenom èásteèným a doèasným øe¹ením,
které mù¾e na cestì za výsledky duchovního ¹kolení velmi prospìt.
Dovr¹it tuto cestu je v¹ak mo¾né pouze v osamocení, které èlovìk
pøijal i na nejzevnìj¹í úrovni.
Øe¹ení problému spoleèenské a ¾ivotní odluky v Evropì není
snadné. Pøirozené lidské potøeby kladou na ka¾dého po¾adavek setrvat
jistým zpùsobemve svìtì; to je spojeno s nebezpeèím, ¾e bude
stále navazovat kontakty s jinými svìtskými lidmi, jejich¾ prostøednictv
ím se ho ov¹em zmocòuje svìtskost. Jinak je tomu v Asii. Ten,
kdo se tam odhodlal odejít do bezdomoví, mù¾e ¾ít jako ¾ebravý
mnich, ani¾ bude muset poci»ovat, ¾e s dary pøijímá i milost od
dárce. Ve ¹kole Kagjüpa byli mni¹i, ¾ijící v pøísné odlouèenosti, patrn
ì ¾iveni a bylo jim poskytnuto pøístøe¹í jako cosi samozøejmého.
To proto, ¾e se v Tibetu duchovní sna¾ení pokládalo za spoleèensky
stejnì významné jako v Evropì ka¾dé konstruktivní a pokojné
povolání | rozhodnì za významnìj¹í a vìt¹í dobro pøiná¹ející ne¾
práce na zbraních a jiných vra¾dících nástrojích.
(10) V Evropì jen málokdo získá tyto magické schopnosti, a proto
zde toto nebezpeèí není tak veliké. Zato se v¹ak zde mezi lidmi zaj
ímajícími se o duchovní nauky pokládá za dùkaz osobní pøednosti
mediální schopnost, která se vyskytuje èastìji. Mnozí vidí milost
bo¾í v tom, kdy¾ nìkteré z medií mù¾e vyvolat fenomenální zjevy,
tøeba¾e jde spí¹ o psychické dispozice ne¾ o milost. Psychická bytnost
je toti¾ potud zvlá¹tní, ¾e poutá ¾ivotní sílu buï jako magnetick
ý potenciál, nebo jako fluidickou substanci. ®ivotní sílu, která
se projevuje jako magnetismus, nacházíme u pozitivních temperament
ù, kde¾to tu, která se projevuje jako fluidická substance,
u temperamentù pasivních.
Pokud se pasivní temperamenty úplnì oddají vnitøní relaxaci,
mohou dosáhnout i toho, ¾e se jejich ¾ivotní síla vyzáøí. A jeliko¾
se tato emanující síla snadno formuje pomocí pøání, pohnutek a tu-
86
¾eb, snadno se projevuje rozliènými medijními þzázraky\. Není to
tedy nic ne¾ mechanický dìj, jeho¾ by si nikdo nemìl vá¾it, ale
spí¹ hledìt, aby tuto emanující sílu spoutal mocí správné du¹evní
¾ivotosprávy. V takovém pøípadì tato síla pùsobí na urychlování
duchovního vývoje. A pokud jde o magnetickou schopnost, která se
pou¾ívá k léèbì nemocí jiných lidí nebo k nahra¾ování vùle èlovìka,
jen¾ ji neumí pou¾ívat, vùlí toho, kdo ji pou¾ívat umí, platí vlastnì
toto: je ¾ádoucnìj¹í pøedev¹ím se sna¾it dosáhnout duchovní dokonalosti
a pak pou¾ít získaného vìdìní k dobru v¹ech lidí. Uplatòov
ání magnetických schopností k jinému úèelu je pøece jen svìtským
sna¾ením, které èlovìka olupuje o vìt¹í dobro v duchovním vývoji.
Ostatnì máme dosti lékaøù, kteøí léèí medicinami. Èlovìk hledající
duchovní dokonalost nebo vykoupení by se nikomu nemìl plést do
osudu jinak ne¾ správným vysvìtlením duchovní nauky.
(11) Pokud ten, kdo se oddává duchovnímu sna¾ení, nepochopil,
¾e duchovní nauky mají právì prostøednictvím duchovní dokonalosti
slou¾it k vykoupení ze zmatených osudù, jakým jsou vystaveni
svìt¹tí lidé, sna¾í se témìø v¾dy vymìnit svatou nauku za potravu
a peníze. Takový èlovìk je toti¾ pøesvìdèen, ¾e ka¾dá snaha se musí
obrá¾et ve svìtských výsledcích, a proto myslí pouze na to, aby jeho
úsilí k takovým výsledkùm vedlo.
Tzv. svatá nauka je proto svatá, ¾e èlovìka nabádá k øe¹ení
podstatné ¾ivotní strasti, její¾ zøídlo je v jeho nevìdomosti. Proto
má vyvinout úsilí, aby zru¹il zaujetí hmotnými a svìtskými zku-
¹enostmi. Tím dosáhne schopnosti zírat na v¹echno jako bystrý
a nezaujatý pozorovatel; to je podmínkou poznání. Je-li poznání
prostoupeno pozvednutím ducha k transcendentnu, pozná èlovìk
smysl opro¹tìní. Kdy¾ opro¹tìní dosáhne, pak pou¾il svaté nauky
k jejímu pravému úèelu, toti¾ k dosa¾ení poznání, které mu pøinese
vykoupení ze svìta strasti a bludu.
(12) Kdo zná dobøe nauku a ¾ije podle ní, nemusí tímto neèestn
ým zpùsobem usilovat o to, aby byl uznán. Ale stává se to pøece.
Nìkdy propagátor nauky ¾ádá vìt¹í uznání, ne¾ si zasluhuje na
základì svého ¾ivota a znalostí. Proto vyzvedává, pøípadnì i zveli
èuje chyby tìch, kdo usilují tým¾ zpùsobem jako on, a domnívá
se, ¾e se tak uèiní vìt¹ím a lep¹ím v oèích jiných lidí. Ale koneèný
87
soud o èlovìku nedává posudek od tìch, kdo neznají nauku, ale
karma. Proto moudøí lidé nedbají o nic jiného, ne¾ aby ¾ili a jednali
podle smìrnic duchovní nauky. A karmická spravedlnost bude
jejich ochranou.
(14) Ideálnì uèlenìným duchovním èlovìkem není ten, kdo rozvine
duchovní znalosti na úkor svého dobrého du¹evního vyzbrojení pro
ka¾dodenní ¾ivot. Duchovnì usilující èlovìk, který má nejvìt¹í èáku
na dosa¾ení nejvy¹¹ího cíle, musí být jistì rozvinut obìma smìry, do
duchovna i do svìta. To ostatnì vyplývá z objektivního hodnocení
v¹ech dìjù, jich¾ je ve svých snahách úèasten.
Jen du¹evnì slabí lidé, to jsou ti, kdo tou¾í víc po pro¾itcích ne¾
po poznání, upadají do jednostrannosti, buï aby holdovali svìtu,
nebo duchovnu. Ale mìli by vìdìt, ¾e duchovno je jiným projevem
svìtskosti. Proto dokonalost mù¾e být dosa¾ena jen v harmonickém
spojení toho, co je duchovní, s tím, co je svìtské, co v¹ak èlovìk
v¾dy doká¾e pokládat jen za objekt bádání. V takovém pøípadì
mù¾e i duchovnì usilující èlovìk ¾ít dobøe ve svìtì, pokud ov¹em
nepozná nezbytnost vzdát se ho a odejít do samoty. A nejvy¹¹í
výsledek jeho snah, toti¾ moudrost, mu umo¾ní správnì zhodnotit
a posoudit to, co je duchovní, i to, co je svìtské. Pak se moudrost
ukazuje jako univerzální.
(15) O duchovní zdokonalení usilující èlovìk musí pova¾ovat ka¾dý
stav i osudovou nahodilost za pøechodné, a proto jim nevìnovat
vìt¹í pozornost, ne¾ aby si udr¾el otevøenou cestu svých snah a zpù-
sobu ¾ivota. Komu je trampota nemilá a milý úspìch, ten setrvává
v sítích osobitosti, a proto nemù¾e dosáhnout nejvy¹¹ího Uskute
ènìní. Lhostejnost k uznání, slávì i jiným úspìchùm stejnì jako
k ústrkùm, osoèování a jiným strastem je veliká ctnost, je¾ vede
k urychlení bytostného, morálního a duchovního pøepodstatnìní.
XV. Dvanáct nezbytných vìcí
1. Nezbytný je mocný rozum, který umí nauku pochopit
a pou¾ít jí k vlastnímu prospìchu.
88
2. Na poèátku (praktického uskuteèòování nábo¾enských
nauk) je nezbytný hluboký odpor proti nepøetr¾itému sledu
smrtí a znovuzrození.
3. Nezbytný je guru, který je schopen dovést tì po Stezce
k osvobození.
4. Nezbytná je vytrvalost, která je sdru¾ena se silou a neot
øesitelností pøi poku¹ení.
5. Nezbytná je nepromìnná vytrvalost v ru¹ení zlých èinù
konáním dobrých, jako¾ i trojnásobný slib cudnosti tìla,
èistoty my¹lení a ovládání øeèi.
6. Nezbytná je lozo e tak obsa¾ná, aby mohla pojmout
v¹echno vìdìní.
7. Nezbytný je zpùsob rozjímání, jím¾ se vyvolá síla duchovn
ího soustøedìní na libovolný pøedmìt.
8. Nezbytné je takové ¾ivotní zamìøení, které dovede
pou¾ít ka¾dého jednání (tìla, slova i rozumu) k pokroku
na Stezce.
9. Nezbytno je zvolenou nauku provádìt tak, aby byla více
ne¾ pouhým slovem.
10. Nezbytné jsou zvlá¹tní pokyny (moudrého gurua) k vyst
øíhání se scestí, poku¹ení, léèek a nebezpeèí.
11. V okam¾iku smrti je nezbytná nepøemo¾itelná víra,
plná vysokého duchovního míru.
12. Nezbytné je | jako následek prakticky provádìných vybran
ých nauk | nabýt duchovních sil, jimi¾ mù¾eme prom
ìnit tìlo, slovo a rozum v bo¾skou prapodstatu.
Toto je dvanáct nezbytných vìcí.
(1) Mnozí nábo¾ensky cítící lidé se domnívají, ¾e znamením mravní
nízkosti je, kdy¾ nìkdo uva¾uje o pou¾ití duchovní nauky k vlastn
ímu prospìchu, by» se jednalo jen o mravní zdokonalení. Ale zbo¾-
nost se nesmí zamìòovat s povìrami a hloupostí. Nauku je tøeba
pochopit a být schopen rozvá¾it si, zda je lépe vyjít mravním úsil
ím k vyvanutí z nectností, nebo zavøít oèi pøed projevy vlastní
89
bytostné ¾ivoèi¹nosti a neracionálnì doufat v bo¾í dobrotu a její
milost. Na mystickou nauku je dovoleno se dívat z racionalistick
ého hlediska a z tého¾ hlediska z ní té¾ tì¾it. Ov¹em jak øíkám:
úsilím o vyvanutí z nectností. Jiné zøetele jsou opravdu pochybné.
(2) Tento odpor znamená psychologické pøibrzdìní vlastní bytosti
na její cestì do svìta. Nebo» kdo miluje ¾ivot vyznaèující se podvolov
áním vnitøním popudùm s pochybnou mravní hodnotou, lpí na
existenci, která dnes vzniká zrozením a zítra ji¾ zaniká smrtí. Kdy¾
èlovìk v sobì rozvá¾nì vyvolává odpor k pomíjivé existenci, která
svým duchovnì fyzickým uchopováním vyjadøuje touhu po element
árním ¾ivotì, tvoøí pøedpoklady k zastavení tohoto kola právì tím,
¾e souèasnì odmítá a potlaèuje bytostné touhy.
(3) Z tìch, kdo pokroèili na cestì mystického a duchovního zdokonalov
ání, se rekrutují jednak duchovní uèitelé, jednak vùdci.
Získá-li hledající èlovìk uèitele duchovních nauk, doví se o zpù-
sobech duchovního pokroku, ale jen on sám si musí najít cestu
nebo zpùsob nejvhodnìj¹í. Získá-li v¹ak vùdce, pak získal èlovìka,
který mu mù¾e poradit konkrétnì. Kromì toho jak duchovní uèitel
é, tak i vùdci mohou hledajícím lidem pøedstavovat bytosti, které
zakotvily vý¹ nebo ní¾ ve svìtì bohù, dostaly se do svìta brahmù
nebo i dosáhly nejvy¹¹ího stavu duchovní dokonalosti. Na tomto jejich
duchovním vyústìní závisí výsledek vedení nebo pouèování. To
proto, ¾e mohou doporuèovat pouze takovou kázeò, jaká se mù¾e
opírat o jejich nejvy¹¹í duchovní zøetele. Ty podle své duchovní
hodnoty zavedou èlovìka, kterého pouèují nebo vedou buï do sféry
bohù, nebo brahmù, nebo k osvobození.
Vím, ¾e ka¾dý hledající èlovìk bude tou¾it jen po nejvy¹¹ím vý-
sledku duchovního ¹kolení. Mohu ho v¹ak ujistit, ¾e ani on ani jeho
uèitel nebo dokonce i mistr nepozná pravou povahu svého budouc
ího nejvy¹¹ího duchovního cíle. Proto tu spí¹ rozhoduje karmická
pøipravenost ne¾ pøání a zdánlivì subjektivní volba. Karmická pøipravenost
nebo nepøipravenost hledajícího èlovìka ovlivní jeho úsudek,
proto je duchovní uèitel nebo mistr pouze nìkým, koho se
hledající èlovìk dovolal.
(5) Nauka nás uèí, ¾e jenom nepøeru¹ovaný sled dojmù buzených
90
dobrým konáním má na pohnutky a sklony tak mocný vliv, ¾e se
èasem úplnì odstraní tendence ke zlému konání. Ale tento výsledek
nelze zaruèit, jestli¾e se dobré a ctnostné skutky pøeru¹ují. Aby se
toho èlovìk zcela vyvaroval, má oèistit své my¹lení, cítìní i øeè.
Má ¾ít v dobrých náladách, pocitech a pohnutkách, které ho v¾dy
inspirují ke konání.
(6) Filozo e jako soubor mentálních závìrù z toho, co bylo empiricky
poznáno, má v nábo¾enství vytvoøit logickou stavbu z mor
ální a skutkové pøíèinnosti a jejich osudových výsledkù. Na vy¹-
¹ím stupni mù¾e tato lozo e snadno obsáhnout pøíèinnost a vý-
slednost v univerzálním smyslu a tím se sama stane univerzální.
V¾dycky tomu v¹ak takto není. Filozo e nìkdy jen øadí pouhé ná-
pady a abstraktní my¹lenky a stává se tak bez¾ivotnou, stejnì jako
je bez¾ivotné bloudìní myslí. Proto je nezbytné zkoumat ka¾dou -
lozo ckou soustavu a odmítat ji, pokud nepøiná¹í vysvìtlení na¹ich
¾ivotních zku¹eností, které jsou nìkdy svým zpùsobem záhadné.
(7) Rozjímání má být ¹iroce zalo¾enou mentální akcí, je¾ má posl
éze soustøedit pozornost do jednoho bodu. Ka¾dému se v¾dy hned
nepodaøí soustøedit se podle návodu jógy, toti¾ tak, aby pøi soustøed
ìní setrval v du¹evním povznesení, svì¾esti a v jasuplném vhledu.
Pak mají tyto kvality vzejít z rozjímání, jeho¾ pøedmìtem mají být
skuteènosti èisté a u¹lechtilé, pøípadnì bo¾ské a duchovní. V tìchto
náladových pomùckách èlovìk najde uti¹ení ni¾¹ích bytostných projev
ù. Kdy¾ pak dospìje k soustøedìní, bude to soustøedìní v jasu
vìdomí a v dobrých náladách. Takové soustøedìní lze lehce vést
ke v¹em zvoleným oporám duchovní a hmotné povahy, nebo» neb
ývá ru¹eno povahou pøedmìtu, která nemusí odpovídat pøirozenosti
soustøeïujícího se èlovìka.
(8) Jenom zpùsob ¾ivota utváøí to, co bychom mohli nazvat niternou
cestou, po ní¾ èlovìk kráèí pomocí bytostných tendencí. Ment
ální upoutání na nìco je v¾dy ménì mocné, nebo» mù¾e být vzdá-
leno cítìní èlovìka. Cítìní, které je vlastnì jím samým, jakousi
subjektivní skuteèností, z jejího¾ hlediska v¾dy urèuje povahu nebo
stupeò zevních jevù jako skuteènosti. Proto nezbývá ne¾ uskuteè-
91
òovat nábo¾enství v ¾ivotì, aby mohl být ¾ivoèi¹ný zpùsob ¾ivota
pøekonán ¾ivotním stylem nadsvìtským.
Tibetská mystika má k morálním zásadám a k povaze a vý-
znamu ¾ivotního zamìøení zcela jiné stanovisko ne¾ mystika køes-
»anská. Zatím co køes»anský mystik vidí høích v ka¾dém poru¹ení
i tìch morálních zásad, které stanovila jeho církev, dovede tibetsk
ý mystik tì¾it i z pokleskù. Ví napøíklad, ¾e z pøímého odporu
k vá¹ním sotva vzejde jaké dobro, jestli¾e se vá¹eò zmìní v bytostn
é napìtí, o jeho¾ pøíèinách èlovìk nic neví. Proto se zámìrnì
uchyluje k tomu, co nazýváme Bohem, kde¾to jiná hnutí pokládá
jen za nevýznamné projevy bytostného ¾ivota.
Tak se tibetský mystik vyhýbá zlu, které pochází z pøevodu
jednoho projevu v druhý, který se mnohdy mù¾e stát neúchopn
ým, a proto neovladatelným. Ví, ¾e není zásluhou pøetváøet tzv.
pøirozené pudy v mysteriozní projevy, jak to nevìdomky èinili køes-
»an¹tí svìtci, kteøí tím pak èasto velmi trpìli. Uvìdomuje si, ¾e
mystika sleduje cestu pokoje a míru a¾ k dokonalé vnitøní harmonii
a koneènì a¾ tam, kde èlovìk vstupuje do dùvìrného styku
s bo¾skou inteligencí, v jejím¾ svìtle ji¾ nebude znepokojován pulsac
í ¾ivotní síly svého tìla. Má jistotu, ¾e mystika nechce èlovìku
ukládat nesplnitelné úkoly, proto¾e je zalo¾ena na poznatku, ¾e
pøed vìèností jsou nicotné jak lidské slabosti, tak i ctnosti. Obrací
se proto k tomu, co je bo¾ské, s nevinnou tváøí dítìte, které nedbá
svých malých nectností stejnì jako ctností. V¾dy» nejsvìtìj¹ímu
bo¾ství musí být smì¹né, kdy¾ èlovìk zpychne nad tím, ¾e potlaèí
urèitou náklonnost a úpí pod deseti jinými.
Bùh tedy nemá potøeb jako èlovìk. Chce-li se mu èlovìk pøipodobnit
vnìj¹í mravní dokonalostí, musí pøestat být èlovìkem.
A to je neuskuteènitelné, myslíme-li na to jako na problém do
v¹ech dùsledkù. Proto je lépe otevøít se Bohu v na¹em souèasn
ém stavu a obìtovat mu s dìtskou dùvìrou a s koneènou platnost
í v¹echny na¹e lidské slabosti a bez ohledu na nì vdechovat
pocit èistoty a svobody. Absorpcí lidského vìdomí do Nekoneè-
ného a Svatého Boha zanikne pomyslné lidské bytí, a» se zdá víc
ctnostné nebo neøestné.
(9) To znamená, ¾e si èlovìk má víc v¹ímat toho, aby pøíkazy nauky
92
uskuteèòoval v praktickém ¾ivotì, ne¾ aby o nich uva¾oval a mluvil
s jinými lidmi. Musí se pøestat podobat þvìøícím køes»anùm\,
kteøí svou víru opírají spí¹ o historická data svého nábo¾enství ne¾
o mravní pøíkazy Je¾í¹ovy. Musí si být vìdom toho, ¾e takoví lidé
jsou jako duchovní mrtvoly, nebo» ne¾ijí podle nábo¾enských pou-
èek, jen nìco z nich vyznávají jako teoretickou pravdu.
(10) Najít gurua schopného udìlovat speciální pokyny pro duchovní
vývoj jednotlivcù je velmi tì¾ké a snad je¹tì tì¾¹í je získat jeho
dùvìru. Má-li ji¾ hledající èlovìk to ¹tìstí, ¾e se setká s pravým
guruem, musí mít je¹tì dost dùvtipu, ryzího cítìní a opravdové
víry, aby pronikl silnou bariérou jeho nedùvìry, která vùèi nìmu
vystupuje jako k svìtskému èlovìku. Kdy¾ se mu v¹ak podaøí touto
bariérou proniknout, stane u pramene znalostí, které mu pomohou
pøekonat pøeká¾ky v duchovním vývoji tak, ¾e ka¾dá obtí¾ se mu
bude jevit jako bezduchý pøízrak.
Evropané jsou zvlá¹» ¹patnì disponováni k tomu, aby na¹li prav
ého gurua. Jejich názory jsou zmatené a kromì toho mají, kdy¾
u¾ se s takovým guruem setkají, mnoho pøedsudkù. Pùsobením
obou tìchto mravních indispozic zesilují zeï nedùvìry, kterou mají
guruové k dosud svìtským hledajícím lidem.
Bylo by snad dobøe, aby se ti, kdo hledají, pøi hledání duchovn
ího uèitele pøestali øídit pochybnými pouèkami o tom, jak má guru
vypadat. Mìli by spí¹ zkoumat, zdali nauka, ji¾ nìkterý mystik vysv
ìtluje, má znaky cesty nadsvìtské a zda poukazuje na nezbytnost
zmen¹ovat nebo sni¾ovat pevnost svazkù èlovìka se svìtem. Oproti
tomu by si nemìli v¹ímat jeho eventuálního upozoròování na to,
¾e má mystické síly a schopnosti, nebo» ¾ádná kouzla nemohou
nahradit pravé vìdìní.
Kdy¾ se hledající lidé budou øídit tímto pouèením, mohou naj
ít svého gurua mezi lidmi, kteøí ¾ijí podle pravidel pravé nábo-
¾enské nauky.
(11) Východisko ve smrti bývá urèeno souhrnem dojmù. ®ivotní
síly bývají zpravidla v okam¾icích smrti ve velikém odboji a pøem
áhají vùli èlovìka tak dalece, ¾e vùdèím stavem nebo my¹lenkou
zùstanou jen dojmy získané pøevahou my¹lenek, skutkù a bytostn
ých náklonností, které nejvíce uznával. Ka¾dý èlovìk by proto mìl
93
zachovávat èistotu my¹lení a du¹evní nevinnost jako kázeò v celém
pøedsmrtném ¾ivotì. Kdy¾ si zvykne na nálady vzniklé z èistoty
my¹lení a du¹evní nevinnosti, mù¾e spoléhat na to, ¾e v okam¾iku
jeho smrti pøevládnou dojmy, které jej podle mystické nauky osvobozuj
í z dal¹ího pøecházení z existence do existence, v ní¾ pøevládá
nevìdomost a tím i utrpení.
(12) Evropan díky své výchovì chápe ka¾dé úsilí, k nìmu¾ je zvnìj-
¹ku nabádán, jako snahu vést jej k tomu, aby získal nìjaké vnìj¹í
výhody. Proto se na duchovní nauky dívá, jako by jejich úèelem
bylo poskytnout mu to, co ve své fantazii chápe jako ¾ádoucí a pro
sebe výhodné. Je tak vzdálen sobì samému, ¾e nemù¾e pochopit,
¾e má povinnosti i k sobì samému, a proto se subjektivnì oddává
¾ivotu orientovanému zcela na venek.
Kdy¾ dospìje k tomu, ¾e zaène hledat øe¹ení ¾ivotních problémù
pomocí duchovních nauk, musí své názory zmìnit. Musí pochopit,
¾e je jeho nejdùle¾itìj¹ím úkolem dosáhnout bytostného pøepodstatn
ìní a tím i správného zamìøení zájmù vlastní bytosti, nebo»
podmínkou bytostného pøepodstatnìní je v¾dy usmìrnìní ment
ální síly do sebe sama. Obrátí-li svou pozornost do sebe sama,
neznamená to je¹tì, ¾e se musí rozlouèit s racionalistickým pojet
ím skuteènosti.
Mù¾e si ponechat svou rozumovost zrovna tak, jako si snílek
ponechává snìní, i kdy¾ je cele orientován do svìta. Dokonce si
mù¾e myslit, ¾e mu rozumovost na této cestì bude víc ku prospì-
chu ne¾ snìní. Bytost se toti¾ má stát objektem, který musí projít
analytickým rozborem. Je tedy mo¾no poèítat s tím, ¾e reálnìj¹í
poznatky vzejdou z jejího objektivního sledování a pozorování ne¾
z prostého snìní, které se bytosti nemusí vùbec dotýkat.
Tím buï øeèeno, ¾e hledající èlovìk má svou bytost chápat jako
zkoumaný a zkoumatelný objekt. Aby jej mohl dobøe prozkoumat,
musí k tomu pou¾ívat v¹ech du¹evních schopností a sil, jimi¾ je
vybaven. Tak dospìje k tomu, ¾e pojme své tìlo, ba dokonce celou
svou bytost jako silové napìtí, jemu¾ dobrým zpøítomnìním
ve vìdomí dá centripetální tendenci. Tím koneènì dospívá k vyvol
ání jakési silové interference na podkladì soustøedìní nebo té¾
k vzájemnému protipùsobení bytostných slo¾ek. Ty na jedné stranì
94
symbolizují mechanickou bytostnost, èili bytnost pasivní, na druhé
stranì bytnost du¹evní jako èinitele pozitivního. Z tohoto vzájemn
ého protipùsobení dochází k bytostnému pøepodstatnìní podle
povahy náplnì mysli a vìdomí a¾ k pøepodstatnìní bo¾skému. Tzv.
urèitým vnímáním bytosti se mu dá charakter bytosti, ji¾ je ve vy¹-
¹ím smyslu mo¾no oznaèit za bo¾skou prabytost, kde¾to tzv. bezmezn
ým vnímáním jí dá charakter bo¾ské prapodstaty. Je-li bytost
tímto zpùsobempøepodstatnìna, stávají se rozum a ostatní du¹evní
slo¾ky bo¾skými a posléze se rovnì¾ mìní v bo¾skou prapodstatu,
její¾ uskuteènìní symbolizuje vykoupení.
XVI. Deset znakù pøevahy
1. Znakem pøevahy je nedostatek pýchy a závisti.
2. Znakem pøevahy je pøemo¾ení mnohých pøání a spokojenost
v jednoduchosti.
3. Znakem pøevahy je úplná neznalost pokrytectví a podvodu.
4. Znakem pøevahy je umìní ¾ít tak trpìlivì v souladu se
zákonem o pøíèinì a následku, jako se støe¾í zøítelnice oka.
5. Znakem pøevahy je vìrnost vlastnímu podnikání a povinnostem.
6. Znakem pøevahy je zachovat pøátelství (ke ka¾dému)
i pøi (souèasném) nestranném pozorování v¹ech bytostí.
7. Znakem pøevahy je hnìvuprosté soucítìní se ¹patnì ¾ij
ícím èlovìkem.
8. Znakem pøevahy je dopøát druhému vítìzství a sám utrp
ìt porá¾ku.
9. Znakem pøevahy je vzdálit se davù ve v¹em my¹-
lení a jednání.
10. Znakem pøevahy je vìrné a pokorné dodr¾ování slibu
èistoty a zbo¾nosti.
To je deset znakù vy¹¹ího èlovìka a jejich opak je znakem
ni¾¹ího èlovìka.
95
(1) Èetná pøání vedou k psychické tìkavosti, kde¾to jednoduchost
k jistému druhu soustøedìní. Soustøedìní se neprojevuje výhradnì
jednobodovostí vìdomí a mysli. Na ni¾¹ích stupních je soustøedì-
ním povahová vyrovnanost, která sjednocuje zájmy a netlumí bdì-
lost. Za takových okolností si èlovìk sebe dobøe zpøítomòuje ve
vìdomí. A¾ se nauèí zpøítomòovat si sebe zkusmo ve svém vlastn
ím vìdomí, bude provádìt dobré vývojové soustøedìní, nebo» klid
temperamentu zpùsobuje, ¾e si pøi nìm èlovìk zpøítomòuje tìlo.
Proto je nezbytné jít mystickou cestou pøedev¹ím zpùsobem ¾ivota,
potom teprve mentálním úsilím. Jednoduchost je právì jedn
ím z opìrných bodù správné morálky èili dobrého zpùsobu ¾ivota.
(4) Vzhledem ke strukturálnímu uspoøádání bytostí pøiná¹í karmick
ý soulad mezi pøíèinou a následkem takový zpùsob ¾ivota,
jaký nevede k dal¹ímu zauzlování psychických sil prostøednictvím
pøání vyjadøovaných pøirozenými sklony a jejich plnìním. Dále v¹ak
musíme brát v úvahu sounále¾itost jednotlivce a celku. Pro tuto
sounále¾itost musíme zachovávat urèité mravní zøetele v èinech,
my¹lenkách a citech. Z toho vzniká kolize mezi bytností mentální
a ¾ivoèi¹nou, ji¾ musíme odstranit vytváøením takových mravních
zøetelù, jaké vyvolají nové a u¹lechtilej¹í po¾adavky ne¾ právì ¾ivo
èi¹né. Tím se dospívá k u¹lechtilej¹ím pohnutkám a tento stupe
ò znamená zharmonizování karmických pøíèin a následkù, tedy
i cestu vedoucí vzhùru, k u¹lechtilej¹ím stavùm bytí.
Nic nelze úspì¹nì øe¹it prostým násilím. Na cestì ke karmick
ému ozdravìní musí èlovìk novými zøeteli vytvoøit nové tendence
a momentální vzdutí pøivádìt k vybití takové povahy, jaká jim odpov
ídá. Pøitom je ov¹em nezbytné pøihlí¾et k tomu, aby z toho
nikde nevzniklo zlo.
To znamená, ¾e jsou-li momentální vzdutí taková, ¾e by pøivodila
zlo, pak smí být jejich vyústìním posti¾en sám jedinec, který
chce být jogínem nebo mystikem. Musí to pokládat za vlastní ¹patnou
karmu, která mu ukládá povinnost trpìt. V pozdìj¹í dobì se
tomuto utrpení mù¾e vyhnout tím, ¾e ji¾ od poèátku bude pomocí
morální káznì vytváøet tendence u¹lechtilej¹í.
(5) To se týká zejména mystického úsilí. Kdo vkroèil na mystickou
cestu, musí a¾ do konce vytrvat v tém¾ plamenném nad¹ení,
96
s ním¾ na ni vstoupil. Právì plamenné nad¹ení podmiòuje bdìlost
a iniciativu. Nechá-li èlovìk toto nad¹ení opadnout, je mystikem ze
þsmutné povinnosti\. To vede k utápìní vìdomí v tamasických stavech
a tím ke stavùm mediálním, aèkoli mystické úsilí symbolizuje
sna¾ení pozitivní.
(6) K nestrannému pozorování bytostí èlovìk dospívá prostøednictv
ím objektivního nazíravého soustøedìní, jím¾ zjistí, ¾e je v jejich
povaze mnoho nepìkného. Kdo v¹ak správnì chápe mystickou
mravní kázeò, nedá se tìmito postøehy strhnout ke zmìnì názoru.
Mystická kázeò na nìho klade po¾adavek setrvat ve stavu prost
ého èlovìka a¾ do okam¾iku, kdy dovr¹í mystický vývoj, a proto
si musí zachovat ke v¹em lidem tý¾ pomìr, jaký k nim mìl, dokud
neprohlédl.
Co na tom, jsou-li lidé zlí nebo dobøí, vìdoucí nebo nevì-
doucí? Vstoupili jsme na mystickou cestu, abychom vyøe¹ili své
¾ivotní problémy, proto máme pokládat schopnost hlub¹ího post
øehu za svùdnou. I kdy¾ odmítáme pouèení z nìho pramenící,
nemusíme se bát, ¾e setrváme v nevìdomosti. Po dosa¾ení nejvy¹-
¹ího stupnì v mystickém vývoji se uká¾e, zda budeme je¹tì muset
zùstat tak pokorní, abychom se museli odsuzovat k hlouposti.
Ostatnì v¹e nasvìdèuje tomu, ¾e se situace jistì zmìní. Vrcholný
stupeò znamená nìco víc ne¾ schopnost prohlédat lidi, proto si
nevìdomost, resp. hloupost, nebudeme moci zachovat. Ale ani na
to nespoléhejme. ®ijme v kázni mravnosti a¾ do úplného duchovn
ího probuzení.
(7) A» jsou lidé dobøí, nebo zlí, nemusí se nás to týkat. Zlého
i ¹patnì ¾ijícího èlovìka v¹ak mù¾eme opravdu litovat, proto¾e si
sám pøipravuje pøíslu¹ný karmický trest. Znakem soucítìní je nesn
á¹et, aby nìkdo trpìl. Proto musí být jogín pohnut soucitem jak
s lidmi ¹patnì ¾ijícími, tak i zlými.
(8) To je v¹ak mo¾né, a¾ kdy¾ èlovìk mravnì zesílí. Aby se mohl
dobøe cítit, i kdy¾ je pora¾en, musí být neosobní. Není-li tak vysp
ìlý, je nutné, aby se rychle takovým stal. To proto, ¾e výsledky
toho jsou velmi dobré: znamenají vyhlazování zbytkù jáství pomocí
zevních nahodilostí.
97
(9) Témìø v¹ichni lidé si poèínají stejnì. Bez ohledu na to, zda
smý¹lejí ateisticky nebo nábo¾ensko-církevnì, upoutávají se svými
zájmy do svìta jevù, èili jsou svìt¹tí. Takovým mystik být nesmí.
Musí se sna¾it o to, aby se duchovnì zdokonalil, a dbát o to, aby
nikomu neubli¾oval. Tím se tìmto dvìma druhùm lidí zcela odciz
í. Takové odcizení se zakládá na u¹lechtilých pohnutkách, proto
je duchovními naukami dovoleno, ba dokonce je pøíkazem. Jinak
by se toti¾ nikdo nevyprostil z proudù pekelné øeky, v ní¾ se dr¾í
spontánní, do svìta zamìøenou du¹evní ¾ivotností.
Spontánní, do svìta smìøující du¹evní ¾ivotnost je vyvolávána
jednak karmickými dispozicemi, jednak obecným psychickým nap
ìtím prostoru, jemu¾ ka¾dý jedinec více èi ménì podléhá. Kdo
chce být objektivní, musí se z tohoto napìtí vyprostit. A mystik se
takovým stát musí. Proto mu nezbývá, ne¾ se mocným du¹evním
usebráním vytrhnout do osamocení a pak správným zpùsobem ¾ivota
vytvoøit pro sebe jinou, dobrou ¾ivotní linii, kterou v urèitém
okam¾iku urèitì pozná jako zcela protichùdnou k ¾ivotní linii v¹eobecn
é. Ale to mu nesmí vadit. Lidská spoleènost je svìtskými tendencemi
uná¹ena pekelnou øekou k pekelnému jícnu nepopsatelných
strastí. Povinností jedincù pak je dokazovat, ¾e tento osud není nevyhnuteln
ý pro ka¾dého èlovìka. Dokonce se zdá, ¾e je k tomu tøeba
i trochu vùle, aby se lidstvo nechalo touto pekelnou øekou uná¹et
ke strastným koncùm. To proto, ¾e mravní zásady úplnì prùhlednì
ukazují mo¾nost lep¹ího vyústìní. Je jen tøeba vymknout se z fascinuj
ící a sugestivní moci ¾ivotní linie celku.
XVII. Deset neu¾iteèností
1. Je neu¾iteèné vìnovat na¹emu klamnému a pomíjiv
ému tìlu pøíli¹ mnoho pozornosti.
2. Neu¾iteèná je práce a strádání pro vlastní domov
v tomto svìtì, kde smrt ponechá jen prázdné ruce a mrtvola
je ji¾ pøí¹tího dne vypuzena ze svého vlastního domu.
3. Je neu¾iteèné zanechat potomkùm svìtské bohatství
(místo duchovního) tøeba z lásky, nebo» (bez duchovního
98
osvícení) nejsou s to poskytnout nám pøi umírání sebemen
¹í pomoci.
4. Je neu¾iteèné obìtovat pøátelùm nebo pøíbuzným èas
(potøebný k získání osvícení) jen z povinnosti, závislosti
nebo laskavé náklonnosti, nebo» umírajíce musíme pøec bez
nich jít svou cestou zcela sami.
5. Je neu¾iteèné zanechávat potomkùm svìtské vìci,
kdy¾ i oni jsou podrobeni smrti a stejnì jednou ztratí
na¹e dìdictví.
6. Je neu¾iteèné zamìstnávat se získáváním svìtských
vìcí, kdy¾ ve smrti jsme nuceni opustit i vlastní dùm.
7. Neu¾iteèný je vstup do svaté obce mnichù, pokud nenastoup
íme svatý ¾ivot, nebo» z nesplnìní nábo¾enských slibù
vzniknou jen nová bìdná vtìlení.
8. Neu¾iteèné je naslouchat nauce a rozjímat o ní, ani¾
ji uskuteèníme a nahromadíme tak duchovní síly k pomoci
v okam¾iku smrti.
9. Neu¾iteèné je ¾ít dlouho s duchovním uèitelem, jestli¾e
nás nedostatek pokory a uctivosti èiní neschopnými duchovn
ího vývoje.
10. Neu¾iteèné je více se oddávat bezúèelnostem tohoto
svìta ne¾ hledat bo¾skou moudrost, proto¾e existující a viditeln
é jevy jsou v¾dy pomíjející, promìnné a nestálé
a proto¾e pozemský ¾ivot neskýtá ani skuteènosti ani trval
ého lesku.
Toto je deset neu¾iteèností.
(1) Pod heslem þv zdravém tìle zdravý duch\ se vìnuje tìlu péèe
s tím, ¾e je to nezbytné k zachování dobrého zdraví. Dispozice pro
silné a zdravé tìlo v¹ak ve skuteènosti pocházejí z psychické orientace.
Kdo napø. dbá o to, aby setrvával du¹evnì v míru, pøíznivém
a dobrém my¹lení, ten své tìlo þzalévá\ psychickofluidickou substanc
í, je¾ jeho zdraví harmonizuje alespoò ze subjektivního hlediska.
Pokud je¹tì potom èlovìk zaznamenává vlivy, je¾ poru¹ují
99
rovnováhu fyzických funkcí jeho bytí, je to jen proto, ¾e se èlov
ìk duchovností stává subtilnìj¹ím. Tím je víc vystaven ru¹ivým
vlivùm mravnì závadného prostøedí ne¾ typ elementární.
Vcelku je tato situace vyvolána vlivy chybné morálky. Sna¾it
se tyto vlivy ru¹it tìlovýchovou znamená asi tolik jako spravovat
oprýskaný hrnec. Ten je tøeba znovu opatøit ochranným smaltem
správné mravnosti a tak vytvoøit pøedpoklady k vyvolání ochranné
karmy; ta sama zdraví zharmonizuje. Proto staèí, kdy¾ se ka¾dý
èlovìk du¹evnì povznese a citovì zharmonizuje. Tím budou tìlu
poskytovány dobré podmínky, je¾ jeho zdraví ochrání pøed nepøirozen
ými nièícími vlivy.
(2) To se nám mù¾e zdát velmi sobecké. Ale sobecké je té¾ na¹e obvykl
é poèínání, které je tìmto zøetelùm protichùdné. Snahu o vytvo
øení vlastního pohodlí chceme zamaskovat kvìty nesobeckého
úsilí pro rodinu, ale doopravdy se tím vzdalujeme sobì samým
a tím i poznání, které nám mù¾e poskytnout mnohem víc ne¾ problematick
é zaji¹tìní domnìle ideálních podmínek.
(3) Jenom duchovnì vy¹kolený èlovìk nám mù¾e poskytnout pomoc
pøi umírání. Nepøíznivé dojmy, je¾ provázejí umírání, jsou
znamením psychického pøezaøování do stavù (bytostí) nepøízniv
ých. Vìdoucí èlovìk pak mù¾e pouèením nebo duchovní mocí tyto
tendence zmìnit a pomoci tak k pøíznivìj¹ímu vyústìní ¾ivotního
potenciálu bytosti. Mystik, který dosáhl jistých znalostí o zákonitosti
zmìn povahy psychického napìtí, mù¾e pomocí schopnosti
øídit du¹evní síly vykonávat velký tlak na smìr mentálních formací
uná¹ejících zárodeèné sebevìdomí do nových objektivních podmí-
nek. Toto se v tibetské mystice velice oceòuje. Ví se toti¾, ¾e si
èlovìk nemá dovolovat, aby následkem morálních nedostatkù zavedl
svazky sil, sdru¾ované sebevìdomím, do nepøíznivých ¾ivotn
ích podmínek, ani¾ hledí na to, zda to bude on sám, kdo v tìchto
nových podmínkách povstane k nové existenci, èi nìkdo jiný. Dù-
le¾ité je, aby tendence tìchto silových svazkù vyústily do stavù
pokud mo¾no nejlep¹ích, za co¾ je jedinec odpovìden pro souná-
le¾itost v¹eho existujícího bytí. Proto døíve jako i dnes existovali
v Tibetu lidé, kteøí byli schopni chybné tendence ¾ivotních sil zmì-
nit k dobrému.
100
(4) Proto¾e sklony, strhující dne¹ního èlovìka do morálního úpadku
a do naléhavého nebezpeèí celkové bytostné degenerace a osudov
ých strastí, mají pøesilu, je tøeba vyu¾ít ka¾dé chvíle k vlastnímu
zdokonalení. Èlovìk se proto musí vyhýbat rozptylujícím moment
ùm, i kdy¾ mají povahu zdánlivì u¹lechtilou.
(6) Získávání ¾ivotních potøeb má být sna¾ením druhoøadým,
jestli¾e vùbec je tøeba se o nì sna¾it. Kdo ¾ije podle zásad spásné
mravnosti, získá od osudu v¹echno potøebné pro ¾ivot. To proto,
¾e spásné úsilí je víc ne¾ ¾ivobytí. Ostatnì bìh ¾ivota uká¾e, ¾e
èlovìk, jen¾ se vìnuje správnému duchovnímu úsilí, dobøe obhájí
své ¾ivobytí, ani¾ prodá svou du¹i za krajíc chleba.
(7) Slo¾í-li nìkdo øádový slib, a» v obci øeholníkù, nebo v soukrom
ém ¾ivotì, má povinnost du¹evnì se odvrátit od svìta, který
opustil. Jinak se v jeho nitru budí touhy, je¾ následkem asketismu
vytvoøí psychologicky komplikovanou situaci. Vìdomí v ní dospívá
jen ke ¹patným vyústìním a z hlediska posmrtného bìhu psychick
ých napìtí ke ¹patným objektivacím.
(8) Uskuteèòování nauky je zalo¾eno na sbírání du¹evních sil. Jím
se zvy¹uje du¹evnì vìdomá potence, která zcela automaticky za-
ène vyrovnávat variabilitu du¹evních napìtí provázejících celkový
úpadek umírajícího èlovìka. To ve smrti èlovìku velice pomáhá.
(9) Vztah mezi duchovním uèitelem nebo vùdcem a hledajícím èlov
ìkem musí být takový, aby mìl vedoucí k hledajícímu dùvìru.
Nemá-li ji, pak duchovní vùdce nikdy neotevøe ventily, jimi¾ proudí
duchovnì osvìcující síla do hledajícího èlovìka. Tím se tento vztah
stává veskrze neu¾iteèným a bývá mnohdy lépe jej zru¹it.
(10) Pomíjejícnost v¹eho existujícího by mìla èlovìka inspirovat
k tomu, aby ihned v¹echno opustil a zasvìtil svùj ¾ivot hledání na
cestì duchovního zdokonalování a uskuteèòování mravních povinnost
í podle pøedstav nauky. Tím toti¾ zamìnil vìci a stavy nestálé
za trvalé; z toho mu vzejde dobro a osvícení.
101
XVIII. Deset starostí, které si sami zpùsobujeme
1. Sobì pùsobí starost, kdo bez dostateèných existenèních
prostøedkù zakládá domácnost | slabomyslný, který bere
smrtící jed.
2. Sobì pùsobí starost, kdo zlehèuje nauku a ¾ije veskrze
¹patným ¾ivotem | je podoben pomatenci skákajícímu
pøes propast.
3. Sobì pùsobí starost, kdo ¾ije pokrytecky | je podoben
tomu, kdo otravuje vlastní pokrm.
4. Sobì pùsobí starost, kdo chce pùsobit jako hlava klá¹-
tera, ani¾ k tomu má dostaèující duchovní sílu | je podoben
stáøím se¹lé ¾enì, která by chtìla hlídat stádo.
5. Sobì pùsobí starost, kdo se jako v pou¹ti zbloudilý slepec
vìnuje sobeckým a cti¾ádostivým snahám, místo aby
dbal prospìchu druhých.
6. Sobì pùsobí starost, kdo bere na sebe obtí¾ný úkol,
který nebude moci splnit | je podoben slabému èlovìku,
jen¾ chce nosit tì¾ké náklady.
7. Sobì pùsobí starost, kdo z pýchy a domý¹livosti pøestupuje
Buddhovy pøíkazy nebo pøíkazy svatého gurua | je
podoben vládci ¹patnì øízeného státu.
8. Sobì pùsobí starost, kdo promaròuje èas potøebný
k rozjímání tím, ¾e se rozptyluje ve mìstì a na venkovì {
{ je podoben kamzíkovi, který zabìhl do údolí, místo aby
prodléval v bezpeèí hor.
9. Sobì pùsobí starost, kdo se honí za svìtskými cíli, místo
aby dbal o rozvoj bo¾ské moudrosti v sobì | je podoben
orlu se zlomenými køídly.
10. Sobì pùsobí starost, kdo nestydatì zpronevìøuje obìti
pøiná¹ené guruovi nebo bo¾ské Prapodstatì | je podoben
dítìti polykajícímu ¾havé uhlíky.
To je deset starostí, které si sami zpùsobujeme.
102
(1) Tibetskou a ¾ádnou jinou mystiku nemù¾eme pokládat za abstraktn
í, proto¾e bere v úvahu i to, co má být názorovým privilegiem
racionalistù nebo dokonce materialistù. Jen¾e mystika vidí
¾ivot z jiného hlediska ne¾ svìt¹tí lidé, proto ji tito lidé neuznávají.
Bere toti¾ zøetel na to, aby si èlovìk pøipravil co nejménì pøeká¾ek
v ¾ivotì kvùli tomu, aby mohl klidnì jít k nejvy¹¹ímu cíli. Svìt-
¹tí lidé naopak pøihlí¾ejí jen k tomu, aby si pøipravili co nejlep¹í
podmínky v zevním ¾ivotì, bez jakéhokoli hlub¹ího úèelu.
(2) Morální a lozo cké základy duchovní nauky jsou tak reálné, ¾e
jenom slepý ignorant matený názory úplnì povrchních lidí v nich
mù¾e vidìt jen abstraktní pojmy a snahy. I kdyby se mu zdály
lozo cké základy pochybné, proto¾e jsou pøíli¹ vysoké, mù¾e se
o solidních a reálných základech nauky pøesvìdèit tím, ¾e zaène
uskuteèòovat mravní pøíkazy, které nauka ukládá. Uvidí, ¾e tyto
pøíkazy mocnì zasáhnou do jeho ¾ivota a posléze ho dovedou k ví-
tìzství nad sebou právì ve spontánních projevech. Dobrodiní z toho
vyplývající pak je¹tì víc pøesvìdèuje, ¾e základy nauky jsou reálné.
(3) Pokrytectví stejnì jako jiné morální kazy nebudou trestány a¾
po smrti. Tyto kazy psychicky vyvolávají konkrétní odezvy. Napø.
pokrytectví, je¾ mù¾eme vysvìtlovat jako neupøímnost, vytváøí
pøedpoklady pro nalhávání i sobì. V koneèné fázi z toho vzniká
¹patný úsudek a ten vede k omylùm, za nì¾ èlovìk èasto musí platit
ztrátami nebo i utrpením.
(4) V na¹ich krajinách dochází v mystických naukách k tomuto
¹patnému jevu. Lidé, kteøí se do jisté míry vzdìlali v mystice teoreticky,
velice rádi zaujímají pozici znalce a vùdce druhých lidí.
A pøece je v této pozici nutno zevrubnì znát podmínky vzniku
rùzných psychických napìtí, která jsou nìkdy prospì¹ná, jindy zase
¹kodlivá. Nemá-li tyto znalosti, opírá se teoretik o vlastní dohady
a na základì toho zpravidla ¹kodí sobì i jiným. Kromì toho se v¾dy
vystavuje nebezpeèí, ¾e upadne do krize svìdomí, která ho strhne
do ¹patné karmy. | Je nutno dosáhnout stavu, v nìm¾ èlovìk pozn
á, ¾e dal¹í poznávání je vylouèeno, proto¾e dospìl k poslední
mezi skuteènosti. Pak bude znát v¹e, èeho je tøeba k urèení individu
álního postupu a øe¹ení.
103
(5) Kdo dbá prospìchu jiných lidí, ten se odosobòuje. Kdo se
odosobòuje, ten dosáhne osvícení. Proto je nezbytné vìnovat se
skutkùm lásky.
(6) V mystické nauce mù¾e jít o rozhodnutí podstoupit askezi, pro
ni¾ èlovìk není dobøe vybaven. V takovém pøípadì je lépe volit
cestu oddanosti, na ní¾ èlovìk bývá ob¹»astòován bo¾skými vlivy
svým postojem, nikoli zásluhami jako na cestì asketické.
(7) Pøíkazy Buddhy, resp. duchovnì dokonalého gurua, nejsou stanoveny
tak, aby s nimi nìkdo tím nebo oním zpùsobem polemizoval.
Jsou to pouèky ze zákona; týkají se mechanických vztahù mezi
pøíèinami a následky, a proto jejich pøekraèování vede jenom ke zlu.
Kdo tyto pøíkazy nemù¾e dodr¾et, mìl by se sklonit pøed majestátní
mocí ovládajících jej sil a alespoò tou¾it po dobru. Nebo» i tato
cesta vede z bludi¹tì sansára k pomalému osvícení a vykoupení.
(8) Aèkoli rozptýlení vyvolané stykem s lidskou spoleèností vede
k odstranìní du¹evního napìtí, pøece nemù¾e být pokládáno za
výraz správné ¾ivotosprávy. Toto rozptýlení toti¾ èlovìka du¹evnì
oslabuje, ale ¾ivotní okolnosti na nìm mohou ¾ádat sílu a soustøed
ìnost. Proto je lépe vìnovat v¹echen volný èas rozjímání a soust
øeïování. Rozjímání i soustøeïování vede k vnitønímu usebrání,
je¾ pøedstavuje du¹evní sílu a odolnost. Tyto vlastnosti lze dobøe
pou¾ít v dobì tì¾¹ích osudových nahodilostí.
(9) Bo¾ská moudrost se nevztahuje pouze na rozvoj abstraktního
poznávání a vìdìní, ale i na rozvoj dobré orientace v na¹em pozemsk
ém ¾ivotì. Proto úsilí o rozvoj bo¾ské moudrosti znamená
du¹evní kázeò stejnì jako studium, které napø. èlovìka du¹evnì
vybavuje do ¾ivota lépe ne¾ stejné dobré dispozice, které jsou zakalen
é nekázní. Kromì toho bo¾ská moudrost umo¾òuje dosáhnout
vykoupení ve smyslu znièení èasné i nadèasné strasti.
(10) Spásnì si poèíná ten, kdo se vzdává výtì¾ku svých snah ve
prospìch bohù. Takový èlovìk dospìje k tomu, ¾e se sám stane
bo¾í obìtinou. Pak pøestane být beztrestnì dotknutelným pro ty,
kdo obìtují v¹echno svaté i nesvaté pro sobecké cíle.
Bo¾ská Trojjednota, toti¾ Buddha, Buddhova nauka a knì¾stvo,
jsou takovou bo¾í obìtinou, obìtinou nejvy¹¹ího poznání a vykou-
104
pení. Proto se na ni vztahují stejné zákony. Aby toti¾ mohla existovat
a mít ve svìtì vliv, musí být zevnì vydr¾ována. Její nároky
jsou v¹ak velmi malé a laiètí pøívr¾enci je uspokojují dobrovolnými
dary ve formì jídla a ¹atu, nìkdy ve formì výbavy pro chrám nebo
klá¹ter. Zpronevìra tìchto darù je stejnì velký pøeèin jako odmítání
obìtí bohùm nebo guruovi, proto¾e toto odmítání posiluje sobectví
a tím upadání do zhoubné strasti.
XIX. Deset vìcí, kterými èlovìk slou¾í svému vlastnímu dobru
1. Svému dobru slou¾í, kdo se vzdává svìtských zvykù ve
prospìch posvátné dharmy.
2. Svému dobru slou¾í, kdo opou¹tí domov a pøíbuzenstvo,
aby se pøimkl ke svaté bytosti gurua.
3. Svému dobru slou¾í, kdo zanechává svìtského konání
a cvièí se v trojí pravé nábo¾enské èinnosti | v naslouch
ání, pøemítání a rozjímání o vzne¹ené nauce.
4. Svému dobru slou¾í, kdo se straní dru¾ného ¾ivota, aby
¾il v osamocení,
5. Svému dobru slou¾í, kdo se vzdává bohatství a blahobytn
ého pohodlí a sná¹í trampoty.
6. Vlastnímu dobru slou¾í, kdo se spokojí s jednoduchými
vìcmi a oprostí se od ¾ádostí po svìtském majetku.
7. Svému dobru slou¾í neotøesitelná zásada nevyu¾í-
vat druhých.
8. Svému dobru slou¾í, kdo se vzdá pomíjivých radostí
tohoto ¾ivota, aby smìøoval k uskuteènìní vìèné bla¾enosti
v nirvánì.
9. Svému dobru slou¾í, kdo usiluje o poznání skuteènosti
a zøíká se vztahù ke v¹emu pozemskému (pomíjivému a neskute
ènému).
10. Svému dobru slou¾í, kdo støe¾í tøi brány vìdìní (tìla,
slova a rozumu) pøed duchovním neovládáním a kdo jich
správnì pou¾ívá k tomu, aby získal dvojité zásluhy.
105
Toto je deset vìcí, kterými èlovìk slou¾í svému vlastn
ímu dobru.
(1) Dharma | morálnì, psychicky a fyzicky vzestupná tendence
podmínìná správným jednáním nebo postojem, urèovaným poukazy
duchovní nauky. Kdo chce uskuteènit tento postoj, musí se
povznést nad svìtské tendence vlastního ¾ití. To lze uskuteènit mor
álním úsilím.
(2) To ov¹em neznamená, ¾e se máme pøimknout ke ka¾dému èlov
ìku, který se prohla¹uje za gurua. Guru musí být vybaven jistými
mravními kvalitami, duchovními silami a znalostmi, jimi¾ mù¾e
hledajícímu èlovìku pomoci ke snaz¹ímu dosa¾ení duchovního cíle,
pokud jej opravdovì hledá.
(5) Zøíkání se osobního pohodlí je na cestì k duchovní dokonalosti
opravdu nezbytné. Bez oèi¹tìní pramenícího ze v¹eobecné odpoutanosti
nelze dosáhnout vy¹¹ích duchovních stavù. Kromì toho
akt zøeknutí uvádí mnohdy do pohybu síly odporu, nebo» svìtské
úspìchy vy¾adují hluboký zájem o svìt a zde je tøeba být obrnìn
proti nesnázím pøedchozí askezí. Je v¹ak nutno brát v úvahu, ¾e
jde o zøeknutí vnitøní, nikoli o fyzickou sebetrýzeò.
(8) Bla¾eností nirvány v¹ak nejsou rajské stavy, nýbr¾ bla¾enost
pramenící z indiferentismu. Je v¹ak nemo¾né být indiferentní a pøitom
setrvávat v pomíjivých radostech smyslových. To platí i v tom
pøípadì, kdy¾ nìkdo jako velký mudrc ¾ije je¹tì svìtským ¾ivotem.
Takový mudrc dosáhl zøeknutím osvícení, ba za¾il i dotyk
absolutna, ale jistì se z nìjakých konkrétních pøíèin rozhodl jít þcestou
nebesy\ a nikoli cestou vyhasnutí, nirvány. Nirvána je z tého¾
hlediska zánikem èasnosti, nikoli bytostným zánikem, se zánikem
V¹evìdomí, jeho¾ odlesk je mo¾no v bytosti najít v¾dycky.
(9) Skuteèností svìta je jeho relativní povaha. To musí èlovìk poznat
pro¾itím. Jen tak bude stát pøed ¾houcím jícnem, pohlcujícím
v¹echno slo¾ené, a sna¾it se zachránit se pøed ním sjednocením ve
kvalitì shodné s vìdomím. Kde je vìdomí, tam není smrti. Ale
vìdomí zaniká, jestli¾e není ¾iveno materiálem bytostnosti. To se
dìje sjednocováním bytosti s vìdomím pomocí zevrubného sebeuv
ìdomování. Je-li vìdomí takto ¾iveno, zvìt¹uje se jeho variaèní
106
schopnost. Èlovìk, jen¾ své vìdomí takto upravil, prochází rùznorod
ými stavy bytí, ani¾ v jistých hranicích ztratí toto spojení
vìdomí a tìla.
(10) Poèátek Veliké cesty je pøedev¹ím v uvìdomìní si v¹ech vznìtù
a poèinù a potom jejich ovládání. Ostatnì v bytostném ¾ití jsou jen
dvì mo¾nosti: ovládat se nebo být ovládán. Kdo se ovládá a má
zbo¾nou mysl, ten jistì stoupá na ¾ebøíèku existencí. Zato ten, kdo
se neovládá, upadá do osidel ¾ivoèi¹nosti a s ní spìje ke strastným
a znièujícím pocitùm.
Sebevláda musí být zalo¾ena co nej¹íøe. Kdo se ovládá ve skutc
ích, ale nikoli v my¹lení a poci»ování, ten provádí mravní kázeò
s mnohými nedostatky. Následkem toho se mù¾e stát pokrytcem
a dospìt k nedobrým výsledkùm.
XX. Deset nejlep¹ích vìcí
1. Pro slabý rozum je nejlep¹í víra v zákon o pøíèinì
a následku.
2. Pro prùmìrný rozum je nejlep¹í poznání zákona protiklad
ù, jen¾ pùsobí zevnì i vnitønì.
3. Pro mocný rozum je nejlep¹í dokonalé pochopení, ¾e
poznávající, poznávané a postup poznávání jsou neodluèiteln
é.
4. Nejlep¹ím rozjímáním pro slabý rozum je zamìøení ducha
na jediný pøedmìt.
5. Nejlep¹ím rozjímáním pro prùmìrný rozum je v¾dy
znovu a znovu obracet vìdomí ke dvojnosti (jevu a vìci
o sobì, o lidském vìdomí a duchu).
6. Nejlep¹ím rozjímáním pro mocný rozum je setrvávat
v duchovním klidu prostém v¹eho my¹lení, v poznání, ¾e
soustøeïující se, pøedmìt soustøedìní a postup soustøedìní
jsou nerozluènou jednotou.
7. Nejlep¹ím nábo¾enským cvièením pro slabý rozum je ¾ít
v pøesném souladu se zákonem o pøíèinì a následku.
107
8. Nejlep¹ím nábo¾enským cvièením pro prùmìrný rozum
je rozjímat o vìcech jako o pøedmìtech vidìných ve snu
nebo jako o magicky vytvoøených obrazech.
9. Nejlep¹ím nábo¾enským cvièením pro mocný rozum je
zanechat v¹ech svìtských ¾ádostí a konání (jako by zde
témìø ani nebylo hmotných vìcí).
10. Nejlep¹ím znakem duchovního pokroku pro v¹echny
tøi stupnì rozumu je ustavièné ubývání zatemòujících
vá¹ní a sobectví.
Toto je deset nejlep¹ích vìcí.
(1{3) Ve vztahu èlovìka ke skuteènostem je nutné øídit se jeho inteligenc
í a intelektuální vyspìlostí. Je marné sna¾it se o to, aby
èlovìk, jen¾ nemá nadprùmìrný rozum, pøijal monistický názor,
který chápe vìdomí, psychickou pøirozenost a hmotu jako tý¾ faktor
v rùzných stupních projevu v pomìru k urèitému smyslovému
vnímání. Názory toti¾ vyrùstají z vnitøních pøedpokladù, z psychick
ého uspoøádání, a proto ten, kdo chápe jednotnou povahu v¹eho
toho, co je, je ji¾ èlovìkem pokroèilej¹ího karmického vìku a tím
i duchovnì vý¹e vyvinutým.
Aby to mohli pochopit ti, kdo si myslí, ¾e jenom mystika pøisp
ívá k duchovnímu vývoji èlovìka, je tøeba øíci, ¾e duchovní vývoj
není závislý výhradnì na mysticko-technických úkonech, nýbr¾|a
to pøedev¹ím|na ¾ivotních zku¹enostech prozáøených dobrým postojem
ke transcendentálním kvalitám. To nám mohou osvìtlit i objektivn
í logické úvahy. Mù¾eme si toti¾ dovodit, ¾e kdyby ve¹kerý
duchovní vývoj nacházel své opory jen v psychických akcích technick
é povahy, pak by vy¹¹í duchovní ¾ivot musil být nepøirozený,
opøený o zvlá¹tní podmínky. A pøece víme, ¾e prominentní mystikov
é rozumìli dobøe pozemskému ¾ivotu, k èemu¾ je nezbytné, aby
¾ili pøirozeným ¾ivotem.
Mluvil jsem v¹ak o tom, ¾e monistické pojetí skuteènosti je
vyhrazeno lidem s nadprùmìrným rozumem. Kdo takovýto rozum
postrádá, mù¾e | má-li ¾ivou víru | nazírat na skuteèno z hlediska
párù protiv. Hlubokým uvìdomìním si toho, ¾e proti smyslov
ým potì¹ením vystupuje du¹evní krize, proti dobru zlo, proti
108
svìtlu temnota atd., dospìje k poznání pomíjejícnosti v¹eho, na
èem pøípadnì lpí, a tímto poznáním mù¾e dospìt k niterné odpoutanosti.
Kdyby nedovedl pochopit význam tìchto protikladù, mù¾e
si pomoci vírou v pùsobivou sílu neodvratných následkù za skutky,
nebo» to ho mù¾e vést od ¹patného konání ke konání dobrému a tím
i k vytváøení dobré karmy, která ho pozvedne mezi bytostmi.
(4{6) Tìchto pouèek je nutno dbát proto, ¾e soustøedìní na bod
omezuje základnu uvìdomování vyspìlého rozumu stejnì, jako je
zase nad pochopení slabého rozumu, ¾e pozorující, pozorování a pozorovan
é by mohlo být nìèím jiným ne¾ trojností. Kromì toho
upìtí pozornosti na jeden pøedmìt nevy¾aduje tak ¹irokého pojetí
pøedmìtna jako meditaèní postup pøi uvìdomování si protikladù
ve skuteènosti, kde¾to soustøedìní, které je provázeno du¹evní nepohnutelnost
í, za ní¾ existuje latentní pojetí jednotnosti pozorují-
cího, pozorování a pozorovaného, je skuteènì výsadou lidí du¹evnì
nanejvý¹ vyvinutých. Stav vìdomí soustøeïujícího se èlovìka vykazuje
z psychologického hlediska v¾dy jeho pøirozený svìtový názor.
Proto nauka dává takové smìrnice pro mystickou kázeò, aby správn
ým postupem odstranila jeho intelektuální nedostatky.
Tak lidé slabého rozumu mohou soustøedìním na jeden pøedm
ìt vyvinout velkou intenzitu prozøení. Toto soustøedìní vede do
transcendentna pomocí pronikavých akcí vìdomí. Pøihlí¾í-li se k pá-
rùm protiv, poznává se transcendentno v podobì stavu mezi protiklady,
kde¾to pøi zastavení du¹evní èinnosti, za ním¾ trvá poznání
jednotnosti pozorujícího, pozorování a pozorovaného, vystoupí
transcendentno v podobì nejhlub¹ího vlastního bytostného stavu.
(7{9) V tìchto tøech aforismech se zdùrazòuje ¾ivotní styl, jím¾
se má øídit ten, kdo chce být mystikem. Kdo má slab¹í rozum,
má ¾ít tak, ¾e bude konat dobro, myslit v dobru a cítit se dobøe.
To zharmonizuje jeho karmu a povede ho vzhùru na cestì pozná-
vání. Kdo má prùmìrný rozum, musí vidìt skuteènosti smyslového
svìta jako fatu morganu, nebo» tím sní¾í moc jejich pùsobení na
vlastní bytost. Èlovìk s nadprùmìrným rozumem se má sna¾it uèinit
sebe centrem v¹eho svìta, ponìvad¾ jeho duchovní pøirozenost
je tak rozvinutá, ¾e kdy¾ se zbaví dojmù ze svìta, stane se pro
109
nìho dominantní niternou skuteèností, která osvìcuje jeho vìdomí
nejvy¹¹ím poznáním.
(10) U koho se umen¹ují vá¹nì a sobectví, ten v¾dy duchovnì roste.
Jen jednoho je k tomu tøeba: aby èlovìk duchovnì cílil k tomu, co
má bo¾ské kvality nebo je absolutnem. Jinak se du¹evní èistota projev
í vìt¹í du¹evní silou a tato síla se mù¾e stát úskalím vracejícím
èlovìka zpìt do svìta.
(1{10) Ètenáøi snad bude z tìchto aforismù zøejmé, ¾e se ka¾dá
kázeò nehodí pro ka¾dého. Existovala napø. mystická ¹kola, která
hledající lidi pouèovala o tom, ¾e k mystickému vývoji staèí (a¾
na soukromý výbìr jednotlivcù) tzv. písmenková cvièení. To svìd-
èilo o tom, ¾e v této ¹kole nebyly známy základní psychologické
podmínky duchovního vývoje. Cvièení s imaginovanými pøedmìty
mù¾e nìkteré lidi du¹evnì takøka zmrzaèit. Tzv. bezpøedmìtné soust
øedìní mù¾e zase jiné lidi vést k rozvoji mediumity, co¾ je mrza
èí opìt jiným zpùsobem. Proto jsou citované aforismy pouèkou,
aby ti, kdo nerozumí vztahùm mezi psychickými hodnotami individu
í a zevním svìtem, varovali se dìlat ze sebe mystické vùdce.
Mohou toti¾ svými diletantskými zásahy do psýchy lidí natropit
velmi mnoho zla, které je karmicky trestné jako høích proti svat
ému Duchu.
Pro úøad gurua se hodí pouze ten, kdo v mystickém vý-
voji dospìl a¾ k nejzaz¹í mezi duchovních, lidských a psychických
zku¹eností. Tam, kde nezaujatì zji¹»uje, ¾e pro nìho neexistuje nic
dal¹ího, co by mìl poznat v karmických a duchovních zákonech.
Kdy¾ tak daleko nedospìl, mù¾e pouze hádat, co je nebo není dobr
é pro ty, kdo se k nìmu obracejí o radu. Z toho pramení ony
diletantské zásahy do jejich psýchy a tím i ¹kody, které se jednou
musí pøipsat nerozumu takového þgurua\, jindy jeho cti¾ádosti.
XXI. Deset tì¾kých chyb
1. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, následuje-li podvodn
íka a nikoli gurua vá¾nì uskuteèòujícího nauku.
110
2. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, ba¾í-li po svìtsk
ém vìdìní víc ne¾ po vzne¹ených tajných naukách velk
ých mistrù.
3. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, snuje-li dalekosáhlé
plány na stavbu trvalého bydli¹tì (v tomto svìtì), místo
aby pro¾íval ka¾dý den jako poslední ve svém ¾ivotì.
4. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, ká¾e-li davu nauku
(døíve ne¾ ji poznal jako pravou), místo aby se v osamìlosti
do ní hrou¾il a tak zkoumal její pravdivost.
5. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, kdy¾ jako skrbl
ík hromadí bohatství, místo aby je obìtoval nábo¾enství
a dobroèinným dílùm.
6. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, oddá-li se výstøednostem
tìla, slova a my¹lení, místo aby pøísnì zachovával
sliby (èistoty a cudnosti).
7. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, tráví-li svùj ¾ivot
mezi strachem a doufáním místo poznáváním skuteènosti.
8. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, chce-li místo sebe
zlep¹ovat jiné lidi.
9. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, pachtí-li se za
svìtskou mocí, místo aby rozvíjel duchovní síly skryté ve
své bytosti.
10. Je tì¾kou chybou zbo¾ného èlovìka, je-li líný a lhostejn
ý, místo aby zamìøoval svùj ¾ivot k duchovnímu vývoji.
Toto je deset tì¾kých chyb.
(1) Pokud jde o gurua, lze tento aforismus obrátit. Ten, kdo se
prohla¹uje za gurua a neuskuteèòuje v denním ¾ivotì nauku, je
tlachal nebo podvodník a je lépe vyhnout se mu.
(2) Svìtské vìdìní je ne¾ivotné, nebo» se musí pokládat za soubor
mentálních vìdomostí, kde¾to mystické nauky velkých mistrù nás
pouèují o tom, jakými postupy se má pøepodstatnit bytost. Toto
pøepodstatnìní zále¾í na pøírodovìdeckých postupech, zalo¾ených
na pøímých postøezích.
111
Je tøeba se pøedev¹ím odosobnit a mravnì psychicky zdokonalit,
nebo» mravní èistota zprùzraèní osobitý prostor a psychická sebevl
áda umo¾ní konstruktivní logické seøazení postøehnutých fakt.
Odosobnìní roz¹íøí základnu vìdomí. Díky tomu vytváøí mystická
nauka pøedpoklady pro vysoké vzdìlání, pokud jí ov¹em hledající
èlovìk nepou¾ije k vyhledávání a uskuteènìní radikálnìj¹ích smyslov
ých pro¾itkù. Leè nauka velikých mistrù odvádí od pro¾ívání,
a proto vede k poznání a moudrosti. Naproti tomu ¹kolská vìda
vtlouká do hlav vìdomosti, je¾ ¾ivot neobohacují, leda technicky
a na úkor duchovnosti a tím i pravého ¹tìstí jedincù.
(3) Kdo jenom plánuje, jako by ne¾il. Nauka vy¾aduje, abychom
¾ili a tím nás té¾ nabádá, abychom se nezdr¾ovali nièím abstraktn
ím. Ostatnì hledat podmínky pro ¹»astný ¾ivot neznamená øe¹it
¾ivotní problémy, nebo» èlovìk musí døív zemøít, ne¾ tyto podmínky
vytvoøí. A bytí naléhá, abychom problémy øe¹ili, nebo abychom dos
áhli poznání. Proto ¾ijme, jako bychom mìli zemøít za chvíli.
Nejlépe je dívat se na ¾ivot tak, jako by dìní a konání nemìlo
vùbec ¾ádný význam. Kdo stojí o na¹e skutky? Kdybychom ve
snaze zbohatnout náhle ¹»astnou náhodou skuteènì zbohatli, i my
sami bychom se pak dívali na svou pøedcházející snahu jako na bezv
ýznamnou. Tì¹ili bychom se ze svého bohatství a døívìj¹í snaha
o zbohatnutí by se nám | a¾ na výjimky | zdála ji¾ úplnì cizí.
Vzhledem k tomu vnitønì o výsledky své èinnosti nestojíme ani my
sami. Jak by jich potom za jistých okolností dbal nìkdo jiný?
(4) Je nejlépe, kdy¾ pochopíme, ¾e máme sdìlovat své zku¹enosti
jako v¹eobecnì prospì¹né a¾ tehdy, kdy¾ se v nej¹ir¹ím smyslu
potvrdí jejich prospì¹nost. Musíme mít pøíle¾itost vidìt, ¾e se
na¹e zku¹enosti potvrzují jako prospì¹né ve spoleèenském ¾ivotì.
Dokud to vidìt nemù¾eme, musíme usilovat o dal¹í prohloubení
svého poznání.
(6) Za výstøednost se pova¾uje dávat volný prùchod ¾ivoèi¹ným
sklonùm. Tyto sklony se pak projevují skutky, slovy a my¹lením.
Proto máme zachovávat slib èistoty ve v¹ech bytostných projevech.
(7) Bìh osudu nelze zmìnit strachem a doufáním, a proto se doporu
èuje usilovat o poznání, jeho¾ pomocí lze klást pøeká¾ky tomu,
112
aby se mohly uplatnit ¹patné osudové nahodilosti. Nejlépe je poèí-
nat si tak, ¾e pøihlédneme k minulým zku¹enostem, je¾ nám doká-
zaly, ¾e se zlé pøedzvìsti rozplývají v nic, tak¾e ve¹keré starosti byly
bezpøedmìtné. Kromì toho optimistický ¾ivotní názor je magickým
protiopatøením proti zlu vùbec.
(8) To je ov¹em bì¾ný zpùsob, jak jedinci chtìjí zlep¹ovat svìt.
Projevuje se tím v¹ak svìtskost. Kdo se vìnuje rozjímání v prav
ém duchu, ten pøijde na to, ¾e musí zaèít zlep¹ovat svìt vlastním
zu¹lech»ováním.
(9) Svìtská moc je nicotná pro ty, kdo poznali význam rozvinutí
sil vnitøní pøirozenosti. Ostatnì svìtská moc je druhotná, sebevl
áda prvotní. To platí o lidech, kteøí se ke svìtské moci dopracovali
a nezdìdili ji. Mystik z toho usuzuje, ¾e vy¹¹í stupeò sebevlády
znamená vy¹¹í stupeò moci, a» se tato moc uplatòuje tøeba jen na
úrovni vnitøní.
XXII. Deset nezbytností
1. Na konci (nábo¾enské stezky) je nezbytný tak hluboký
odpor proti nekoneèné øadì smrtí a opìtných zrození (jim¾
propadají v¹ichni neosvícení lidé), ¾e se jim sna¾íme uniknout
jako srna uvìznìní.
2. Ve snaze o osvícení je nezbytná tak velká vytrvalost, ¾e
by èlovìk nelitoval ani ztráty vlastního ¾ivota, jako ne¾elí
rolník práce na vzdìlávání svých polí, i kdyby musil ji¾
zítra zemøít.
3. Nezbytný je usmìvavý mír Ducha podobný radosti èlov
ìka, který vykonal veliký, daleko pùsobící èin.
4. Nezbytný je názor, ¾e nesmí být promarnìn ani okam
¾ik jako pøi smrtelném zranìní.
5. Nezbytné je vypjaté zamìøení vìdomí k jedné my¹-
lence, jako èiní matka myslící jen na svého jediného ztracen
ého syna.
113
6. Nezbytné je vìdìt, ¾e v¹echno konání je marné, jako
ví pasák, ¾e nemù¾e nic dìlat, aby opìt získal stáda zahnan
á nepøítelem.
7. Je nezbytné tolik tou¾it po nauce, jako tou¾í hladový
èlovìk po jídle.
8. Nezbytná je tak silná dùvìra ve vlastní duchovní schopnosti,
jako vìøí silák své tìlesné obratnosti, ¾e mu dopom
ù¾e ponechat si nádherný drahokam, který nalezl.
9. Nezbytné je poznat klamnou dvojnost, jako známe fale¹
l¾i.
10. Nezbytná je taková dùvìra v pravé bytí (jako¾to jediné
útoèi¹tì), s jakou dùvìøuje vyèerpaný pták zahnaný od pevniny
lodnímu sto¾áru, který mu poskytuje útoèi¹tì.
Toto je deset nezbytností.
(1) Kdo dosáhne duchovní a mystické realizace vy¹¹ího stupnì
a pøestane pak ji¾ støe¾it svùj odstup od svìta, snadno se opìt
zapøede do sítì karmy urèující neovladatelné kolotání ¾ivoty. Kolo
karmy se toti¾ zastaví a¾ po vyhlazení spontánních vztahù ke svìtu,
je¾ trvají, dokud si èlovìk je vìdom svìta. Proto je nezbytné støe¾it
své vnitøní odpoutání od svìta i po dosa¾ení stavu buddhy, nebo»
okam¾ik stavu dosa¾ení znamená vlastnì zrození tohoto stavu. Po
del¹ím setrvání v tomto stavu uzraje i indiferentismus. Teprve potom
je èlovìk chránìn pøed pádem do otroctví pøírodních sil sam
ým stavem vìcí.
(2) Na mystické cestì se èlovìk zpravidla setkává s vnitøním odporem,
který se projevuje formou nedùvìry v reálné hodnoty duchovn
ího úsilí, malátností, opìtným vystupòováním ¾ivoèi¹ných tendenc
í atd. V pøívalu tìchto pøeká¾ek je nejlépe opìt a opìt v sobì
budit dùvìru v dobré hodnoty duchovní nauky, nebo» to vlévá sílu
jít dál k nejvy¹¹ímu urèení na mystické cestì. Je nezbytné nabýt
pøesvìdèení, ¾e ¾ivot bez poznání nemá ceny, a tím vytvoøit nekompromisn
í stanovisko, které pomáhá pøes nejtì¾¹í pøeká¾ky. Cíl
stojí za to, aby byly pøekonány v¹echny zdr¾ující síly.
114
(3) Nìkdy lze pøekonat pøeká¾ky kupící se na mystické cestì klidem
plným úsmìvù. Proè se dívat na nesnáze jen tragicky? V¹echno
je iluze, a proto je iluzí i to negativní, co nás zdr¾uje na cestì.
A my usilujeme o lep¹í stavy proto, ¾e se nám iluzorní subjektivní
pro¾ívání jeví tak skuteèným.
(4) Kdo se staví k podnìtùm duchovní nauky tak, jako by mìl dost
èasu uskuteèòovat její návody v praktickém ¾ivotì, ten ztratí elán
mládí ve svìtských snahách. Takovým zpùsobem ¾ivota ov¹em vytv
áøí mocné tendence jiného druhu, ne¾ jsou ty, které vedou k dobr
ým výsledkùm na cestì nauky. Proto ve stáøí nebude mít dost sil
k tomu, aby ji zaèal uskuteèòovat ve svém ¾ivotì. Kdy¾ to neu-
èiní v tomto okam¾iku, sotva najde pøíle¾itost uèinit to pozdìji.
To proto, ¾e ho nauka podnítí k novým idejím, které ho uspokojí,
i kdy¾ nejsou ¾ivotné.
(5) Realizovat mù¾eme cokoli, upoutáme-li se na to du¹evnì.
Chceme-li toho dosáhnout v nejkrat¹ím mo¾ném èase, musíme se
chovat pøimìøenì ke své touze. Nebo» zkrácení vývojového èasu
je mo¾né intenzitou du¹evního upìtí k tomu, co si pøejeme realizovat.
Pøi mystické realizaci se musíme zbavit v¹ech zájmù a¾
na mravní a lozo cké pouèky mystické nauky. A chceme-li uskute
ènit sjednocení s Bohem, musíme vylouèit ka¾dý zøetel kromì
zamìøení na Boha. Nebo» celkovým bytostným usmìrnìním k jedin
ému ideálu docházíme k mocnému niternému splývání s ideálem
a toto splývání je podmínkou smí¹ení podstaty usilujícího èlovìka
a jeho ideálu.
(6) Toto vìdìní nále¾í do vy¹¹í kategorie poznání. Na poèátku je nezbytn
é vìdìt, ¾e mystické úsilí je úsilím pro èlovìka nejdùle¾itìj¹ím.
Na vy¹¹ím stupni káznì si musí být vìdom, ¾e není tøeba dìlat vù-
bec nic, proto¾e v¹e, èeho potøebuje, mù¾e dosáhnout vírou, která
se zatím stala jeho trvalým niterným stavem. Aforismus snad myslí
na konání zevní, ale já vím, ¾e se tato pouèka týká ka¾dého kon
ání, ov¹em a¾ na urèitém stupni. Zevní konání je jistì marné, jak
v jistých obdobích poznávají mnozí lidé. Ale marné jsou i duchovní
snahy, jestli¾e nemù¾eme pojmout za své pøesvìdèení, ¾e þduchovní
115
dokonalost je zde právì nyní\. Tato ¾ivá víra, samo pøesvìdèení, je
bezprostøednì tvoøící mocí.
(8) Jednou z pøeká¾ek je té¾ pøesvìdèení, ¾e nejsme schopni v duchovn
í snaze dosáhnout ¾ádoucích výsledkù. Kdo má vìdomí, ten
vlastní duchovnì svìtelný potenciál, který je tøeba jen rozvinout.
Nezále¾í mnoho na tom, zda ho ten který èlovìk rozvine ve svìtle
èinnosti vyplývající z mocného a pozitivního temperamentu a jiný
ve svìtle klidné jistoty, ¾e vlastní duchovní svìtlo. Pokud je nìkdo
pøesvìdèen, ¾e je slabý, nech» ví, ¾e je slo¾en z køehèího materiálu,
který nepotøebuje k probuzení tak silné otøesy jako èlovìk silný.
Staèí, kdy¾ bude svou bytost prozaøovat úsmìvy plnými svìtla optimismu.
Tyto kvalitativní a kvantitativní hodnoty staèí k jistým
posilujícím realizacím, které jsou pøedstupnìmrealizací vysokých.
(9) Nestaèí tedy vìdìt o protikladných povahách skuteèností. Je
tøeba té¾ vìdìt, ¾e jsou bezduché a prázdné. I z fyzikálního hlediska
je v¹echno jen stínohrou klamající smysly. Kdy¾ to èlovìk ví, ztrácí
na tom zájem a to je pøedpoklad k dokonalému odpoutání, které
èlovìka duchovnì pozvedá.
(10) Za pravé bytí se pova¾uje nejvy¹¹í skuteènost, k ní¾ èlovìk
dospívá na konci svého mystického ¹kolení, jeho¾ pomocí prohlédl
v¹echny skuteènosti jako pøelud a pak koneènì narazil na to, co
se ukázalo být nemìnné proti ka¾dému náporu, jím¾ mohl a¾ dosud
promìnit ka¾dou skuteènost v pøelud. Po dokonalém prohlédnut
í celé vlastní bytosti jako materiálu, v nìm¾ neustále probí-
hají zmìny a jeho¾ soudr¾nost je jen podmínìná, a po objektivní
aplikaci této skuteènosti ve svìtovém mìøítku, poznává èlovìk, ¾e
za ve¹kerým kolotáním, jím¾ jsou vytváøeny pomíjivé skuteènosti,
trvá ve vesmíru základní jsoucno, které zmìnám nepodléhá. Z hlediska
skuteèností èlovìk náhle nalézá jedinou v¹eplatnou skuteè-
nost, z hlediska èasu vìènost a z hlediska objektivní zevní skuteè-
nosti bytí v¹udypøítomné. Proto ji¾ nemù¾e jít dál. Jeho poznání se
zastavilo právì u poslední skuteènosti, která je, i kdy¾ v¹echno ji¾
pøestane existovat. A tato skuteènost je pravým bytím.
116
XXIII. Deset zbyteèných vìcí
1. Kdy¾ byla poznána podstata duchovní nauky, je zbyte
èné je¹tì naslouchat pouèením o nábo¾enství nebo se
v nì ponoøovat.
2. Kdy¾ byla poznána podstata neposkvrnìného ducha, je
zbyteèné hledat odpu¹tìní høíchù.
3. Pro toho, kdo dlí v duchovním klidu, je odpu¹-
tìní zbyteèné.
4. Po dosa¾ení stavu neposkvrnìné èistoty je zbyteèné
pøemý¹let o Stezce nebo o prostøedcích k jejímu nastoupen
í (nebo» cíle je dosa¾eno).
5. Kdy¾ byla pro¾ita neskuteèná (klamná) povaha vìdìní,
je zbyteèné rozjímat o nevìdìní.
6. Kdy¾ byla poznána neskuteènost (klamná povaha) zatem
òujících náru¾ivostí, je zbyteèné hledat proti nim protijed.
7. Kdy¾ byla poznána klamnost v¹ech jevù, je zbyteèné
je¹tì nìco hledat nebo zamítat.
8. Kdy¾ byly bída a ne¹tìstí poznány jako po¾ehnání, není
tøeba hledat ¹tìstí.
9. Kdy¾ byla poznána nezrozená (nestvoøená) povaha
vlastního ducha, je zbyteèné cvièit pøená¹ení (koneè-
ného) vìdomí.
10. Ve snaze rozmno¾it ¹tìstí druhých bytostí je zbyteèné
pøi ka¾dém jednání usilovat je¹tì o vlastní ¹tìstí.
Toto je deset zbyteèných vìcí.
(1) Zpoèátku èlovìk zpravidla chápe duchovní nauky jako soustavu
pouèek vztahujících se k formální revizi jeho poèínání a jednání.
V té dobì má hluboký smysl naslouchat pouèení o nauce. Má se
tím toti¾ dospìt k pøesvìdèení, ¾e praktické uskuteèòování nauky
znamená pøirozený zpùsob ¾ivota podle jejích pouèek. Jakmile to
117
èlovìk pochopí, má ¾ít podle tìchto smìrnic a nikoli se dál vzdì-
lávat v nauce. V ryze technickém zkoumání nauky mù¾e hledaj
ící èlovìk nacházet zdánlivì sporné body a to je vlastnì cesta do
so stiky. Øe¹í-li dlouho zdánlivì sporná mínìní, ztrácí schopnost
nauku prakticky uskuteèòovat. Stává se jen odporným teoretikem,
jen¾ z pouèek vztahujících se jen k urèitým situacím vytvoøí kaly
a otravuje jimi jak sebe, tak i jiné hledající.
(2) Toto poznání znamená postøeh a postupné uskuteèòování nejvy
¹¹ího prvku stvoøení ve vlastní bytosti. Kde se tento prvek
rozvíjí, tam se stává bezvýznamným v¹echno, co se mù¾e zdát
závadným tomu, kdo hledí na ¾ivot u¹lechtilýma nábo¾ensko-
-mravníma oèima.
Zlo i dobro existuje ve svìtle nejvy¹¹ího bo¾ství, neposkvrnì-
ného Ducha. Jak by potom mohlo mít jedno èi druhé nìjaký vý-
znam pro toho, kdo se s ním spojuje, proto¾e to pochopil. V¹echna
mravnost i nemravnost zùstává karmicky úèinnou hluboko pod
tímto stavem. Proto není tøeba uva¾ovat o høíchu. Ostatnì døív
ne¾ èlovìk pochopí tohoto Ducha, má se vypoøádat s ni¾¹ími tendencemi
své bytosti a pak otázka odpu¹tìní høíchu nepøichází vù-
bec v úvahu.
(3) Kdo dosáhl pravého duchovního klidu, ten dlí nad protiklady.
Je v èirém svìtle indiferentismu ke v¹emu dìní a to se z duchovního
hlediska hodnotí jako nevinnost. To je stav, který èlovìka opravòuje
neuva¾ovat o následcích mravnì pochybných èinù, vzpomene-li si,
¾e se jich nìkdy dopustil.
(4) Niterná èistota je výsledkem duchovního nebo mystického úsilí.
Proto kdo k ní dospìl, nepotøebuje procházet dal¹ími kursy duchovn
í nauky, i kdyby nemohl zjistit, ¾e z nich kdy co uskuteènil.
Duchovní nauka ukazuje technický postup k dokonalej¹ímu ¾ití.
Jen ze zpùsobu ¾ivota má vypuèet u¹lechtilý kvìt duchovní dokonalosti.
A proto¾e zále¾í pouze na ¾ití, stává se, ¾e nìkteøí lidé
dosáhnou vysokých stupòù duchovního vývoje, ani¾ poznají to
nejmen¹í z duchovní nauky. Nìkdy dokonce duchovnì správnì se
vyvíjející a rostoucí lidé uskuteèòováním pouèek duchovních nauk
118
tento vývoj a rùst pøeru¹í a vstoupí na cestu, která vede dolù do
temnoty, k démonùm.
(5) Vìdìní je síla nebo schopnost, která nemusí provázet duchovní
rùst. Vìdìní vzniká z du¹evního upìtí, v nìm¾ èlovìk obsáhne na
jedné stranì základní kosmickou nepohnutelnost a na druhé stranì
skuteèno ve smyslu tvarù, resp. stvoøení. Naproti tomu je duchovní
vývoj podmínìn pøímým ponoøením se do nepohnutelného centra
bytí, je¾ lze nalézt ve vlastní bytosti.
Zpravidla nelze nikoho nabádat k tomu, aby usiloval o pøímé
ponoøení soustøedìním. Pøi sestupu do centra vlastní bytosti se
velmi èasto dostává tamasický princip bytí do vysokého odboje.
Následkem toho èlovìk nedovede nále¾itì ocenit kvalitu bytostného
centra. To je ov¹em omyl, který jej vede k opìtnému návratu do
svìta prostøednictvím stejného postoje jak ke svìtu, tak ke svému
duchovnímu centru.
Aby se tomuto zhoubnému omylu pøede¹lo, obsahuje nauka poukazy
na obtí¾nìj¹í cestu, která se vyznaèuje sjednocováním protikladn
ých kvalit ve vìdomí prostøednictvím soustøedìní na objekt
a subjekt souèasnì. Jejich sjednocením ve vìdomí vzniká nepøedstaviteln
ì obsáhlé vìdìní, jeho¾ jediným úèelem je neklamná a spolehliv
á volba mezi kvalitami.
Kdo sjednotil periferní a centrální hodnoty bytí ve svém vìdomí
soustøedìním na objekt a subjekt v jediném okam¾iku, ten dobøe
ví, co je þDuch\ a co þstvoøení\. Proto mù¾e správnì volit mezi
tzv. vy¹¹ími a ni¾¹ími kvalitami bytí, je¾ jsou obsa¾eny ve vesmíru.
Kdy¾ dospìje k této mo¾nosti, stává se mu vìdìní zbyteèným. Proto
se ho vzdává jako pøeká¾ky, aby se v pøíhodném okam¾iku mohl
ponoøit do duchovního centra v¹eho, je¾ mù¾e najít ve své bytosti
bez nebezpeèí, ¾e podcení jeho duchovnì vykupitelskou moc.
(6) Vesmír je velikou iluzí, je¾ obsahuje jak ctnosti, tak neøesti {
{ men¹í to projevy této iluze. Kdo to dobøe poznal, opravdu jich u¾
nemusí dbát. Ale pozor! Pudùm a vá¹ním podléhající èlovìk si také
mù¾e chtít vypomoci lozo ckým názorem, ¾e neøesti nic neznamenaj
í. To v¹ak je hrubý omyl, který ho neuchrání pøed pøirozenými
následky pøekraèování morálního zákona.
Kdo opravdu ví, ¾e celý vesmír a v¹echna stvoøení jsou jednou
119
velikou iluzí, ten nevychází vstøíc zdánlivì neovladatelným pudùm
a vá¹ním, proto¾e chápe jako bezpøedmìtné chtít iluzí uspokojovat
své pohnutky. Ví, ¾e ukájením svých sklonù iluzí se vplétá do její
sítì a to je neklamnou pøedzvìstí jeho duchovního pádu. Proto
laciné zhodnocení velké iluze nevede k dobru, jen ke zlu. Je pøedem
nezbytné ¾ít podle zásad spásné morálky.
(7) Kdo poznal neskuteènost jevù a neztratil pøitom sebevìdomí,
ten se vyprostil ze sítì pomíjivosti a trvá jako jediná skuteènost ve
vesmíru. Souèasnì je jisté, ¾e nepojal zvrácený ¾ivotní názor.
Schopnost zachovat si sebevìdomí za vlivù poznatku o neskute
ènosti v¹eho svìta je závislá na správném vyluèování toho, co
døíve èlovìka uná¹elo ve formì pøechodných du¹evních stavù, pocit
ù a my¹lenek. V jiném smyslu je to vlastnì cesta, ji¾ lze hodnotit
jako snahu o eliminaci neskuteènosti. Po vylouèení toho, co jako
du¹evní stavy, pocity a my¹lenky vzniká, trvá a zaniká, najde se
èlovìk v neobsáhnutelném nadsmyslnu, kde ji¾ není místa pro pøechodn
é stavy a existence, s nimi¾ se setkáváme ve smyslovém svìtì.
(9) Z hlediska pro¾ívání udìluje nám na¹e nejvy¹¹í niterná pøirozenost
uvolnìní a jemu odpovídající pocity. Proti tomu se chtìné
pøenosy vìdomí mohou dotýkat toliko hrub¹ích pocitových stavù.
Proto tomu, kdo poznal pravou povahu své nejvnitønìj¹í pøirozenosti,
staèí pro¾ívat to, co sama sebou k pro¾ívání poskytuje.
Chtìné pøenosy vìdomí nikdy nevedou k pro¾itkùm tak vysokým.
V Tibetu se v¹ak kromì pøenosù vìdomí ze stavu do stavu prov
ádí pøenos z existence do existence. To se provádí tak, ¾e mystik
sdru¾í své vìdomí s vlastní bytostností pomocí síly vzbuzené cvi-
èením se ve zpøítomòování v¹ech slo¾ek vlastní bytosti ve vìdomí
bìhem ¾ivota, a pak v okam¾iku smrti du¹evním upìtím se do nì-
které z oblastí, napø. do svìta lidí, vytvoøí jakousi zauzlinu své
psychické pøirozenosti a bytostného materiálu, zauzlinu, která se
vyvíjí v nového tvora. Toto zauzlení je známkou pøenosu vlastního
vìdomí z tìla smrtí opou¹tìného do tìla, které se právì rodí. Kdo
to provádìjí, jsou pokládáni za tulku; lidé na¹eho kontinentu se
o tom dovídají ze ¾ivotopisù dalajlamù.
(10) Kdo celou svou bytostí pracuje pro dobro jiných lidí, ten po
120
uzrání tohoto úsilí bude úèasten dobra, o nì¾ usiloval. Výsledkem
bezprostøedních svìtských snah je èasné dobro, ale úsilí o dobro
pro druhé lidi vede k dobru trvalému. K dobru, které se projeví
nejen ve zlep¹ování zevních ¾ivotních podmínek takto jednajícího
jedince, ale i v jeho náladách a nazírání na svìt.
XXIV. Deset vìt¹ích skvostù
1. Jediný volný, krásnì utváøený ¾ivot je cennìj¹í ne¾ nes
èetné nelidské ¾ivoty v nìkteré ze ¹esti sfér.
2. Jediný mudrc je cennìj¹í ne¾ celá tlupa nenábo¾ensky
nebo svìtsky smý¹lejících lidí.
3. Ezoterní pravda je cennìj¹í ne¾ bezpoèet nauk exotern
ích.
4. Jediný záblesk bo¾ské moudrosti zachycené v soustøed
ìní je cennìj¹í ne¾ v¹echno vìdìní získané jen naslouchá-
ním a pøemítáním o nábo¾enských otázkách.
5. Nejmen¹í zásluha obìtovaná blahu druhých lidí je cenn
ìj¹í ne¾ pøemíra zásluh o vlastní já.
6. Tøeba jen na okam¾ik dosa¾ený stav samádhi opro¹tìný
ode v¹ech my¹lenkových pochodù je cennìj¹í ne¾ trvalé ¾ití
v samádhi neopro¹tìném je¹tì od my¹lení.
7. Jediný okam¾ik bla¾enosti nirvány je cennìj¹í ne¾ pro-
¾ívání v¹ech smyslových pocitù ¹tìstí.
8. Nejmen¹í úplnì nesobecký èin je cennìj¹í ne¾ bezpoèet
dobrých èinù prokazovaných sobecky.
9. Opu¹tìní v¹eho svìtského (domova, rodiny, pøátel, bohatstv
í, slávy, trvání ¾ivota, ba i zdraví) je cennìj¹í ne¾
jakékoli milosrdné rozdávání nesèetných svìtských statkù.
10. ®ivot naplnìný touhou po osvícení je cennìj¹í ne¾ eony
trvající ¾ivot vìnovaný svìtským snahám.
Toto je deset vìt¹ích skvostù.
121
(1) ©est sfér neboli ¹est úrovní sansarického bytí: svìt dévù, svìt
asurù, lidský svìt, svìt zvíøat, svìt prétù èili pøedkù a svìt pekelný.
Znovuzrozování v tomto ¹estilouko»ovém kole bytí je podmínìno
du¹evní pøipoutaností prostøednictvím smyslù. Zrození v jedné
z nich závisí na pøevaze urèitého druhu dojmù v okam¾iku smrti.
Tato pøevaha pak je dána souètem tìch kterých dojmù. Lidé ¾ijící
a konèící svùj ¾ivot v dobrém a pokojném du¹evním rozpolo¾ení
zpravidla docházejí budoucí objektivace v dévickém svìtì. Aby se
èlovìk mohl zrodit ve svìtech nebeských, musí dosáhnout je¹tì za-
¾iva vy¹¹ích vjemù, toti¾ transcendentálních.
(3) Ezoterní pravda vede k podstatným øe¹ením ¾ivotních probl
émù, exoterní nauka se zpravidla zabývá jen morálními úpravami
povrchu. Z hlediska mystiky jsou povrchové morální úpravy pro
duchovní pokrok naprosto bezvýznamné. Pod povrchem bezvadné
formální káznì mù¾e toti¾ bujet zlo a vá¹eò v plné síle.
(4) A» dobrým pomìrem k nábo¾enským a duchovním naukám vyvol
áváme jakkoli dobré a pøíjemné proudy pùsobící na na¹i náladu,
pøece je nezbytné pøidat k tomu pro¾itky z jejího praktického uskute
èòování. Nauka toti¾ obsahuje ledacos, èím mù¾e být idealistický
horlivec pøivádìn z míry. Praktická realizace nauky se nìkdy dìje
drsnými tlaky a ty mnohdy takového èlovìka od nauky odvedou.
Duchovní nauky nejsou jen potì¹ující øeèi o dobru a zázracích.
Jsou ukazateli cesty a vedou tvrdými boji s neøestmi a sklony; boji,
v nich¾ se trhají þpapíroví draci\ krásných snù.
(5) Svámí Vivekánanda to vyjádøil takto: þUsilujete-li o vlastní
spásu, dostanete se do pekla. Spásu svých bli¾ních musíte hledat!
A kdybyste se, hledajíce spásu svých bli¾ních, dostali do pekla, je
to lep¹í ne¾ dostat se do nebe úsilím o vlastní spásu.\ Jinými slovy:
sám sobì není èlovìk nikdy tak èistým a zajímavým, aby se mohl
nezmìrnì tì¹it ze stavù èistoty dosa¾ených úsilím vzta¾eným pouze
na sebe samého. Je tøeba vytvoøit takovou situaci, aby mohl být
úèasten dobra, je¾ zasel kolem sebe. A to je úkol opravdu tì¾ký.
Ne ka¾dý ná¹ bli¾ní pokládá za dobro to, co jako dobro kolem sebe
rozséváme. Proto se v úsilí o dobro, jím¾ chceme poctít své bli¾ní,
musíme uèit z jejich reakcí o povaze dobra. Musíme v sobì rozvi-
122
nout vysoký intelekt, který nám umo¾ní poznat pøímo a objektivnì,
co je opravdu dobré.
(6) V této souvislosti je samádhi stavem doèasného zvnitønìní, je¾
je tak mocné, ¾e nazírání a vìdomí èlovìka je jeho obìtí. Tím jsou
ve stavu samádhi zachovány dvì bytostné tendence: jedna, v ní¾
psychická èinnost vyjadøuje tendenci centripetální, a druhá, která
dává my¹lení volnost.
Ve stavu samádhi je èlovìk psychicky stahován do svého vlastn
ího nitra tak mocnì, ¾e svými smysly postøehuje buï jen nìkteré
psychické slo¾ky nebo procesy, nebo té¾ oboje, a pøece pøitom mù¾e
jeho my¹lení neztenèenì fungovat dál. Kdyby tomu tak nebylo, pak
by se bylo sotva kdy mohlo objevit ve svìtì hluboké mystické uèení
jako uèení metodické.
Ale ponechme tuto poznámku jako vedlej¹í. Dùle¾itìj¹í je, ¾e
stavy soustøedìní nejsou závislé na mentálních stavech, nýbr¾ na
þtoku pozornosti\. Je-li pozornost tak mocná, ¾e vyøadí mentální
pochody, a je-li pøitom vìdomí èlovìka disponováno zachycovat ty
du¹evní stavy, je¾ jinak nevystupují nad úroveò vyhra¾enou podv
ìdomí, je to samádhi. Toto samádhi je ni¾¹í, trvají-li v mysli tendence
ke svìtu. Spìje-li mysl do prázdnoty Absolutna, je to sam
ádhi vy¹¹í, tzv. nirvikalpasamádhi, èili þbez semene\. Eventuální
vzklíèení semene ni¾¹ího samádhi znamená návrat k obyèejnému
stavu vìdomí.
(7) Nirvána, stav nejvy¹¹í èistoty a prostorového rozpìtí vìdomí,
se projevuje bezbøehou volností, ji¾ je mo¾no za¾ít ve stavu lidství.
Proto se v prvních fázích dosa¾ení jeví jako stav, jen¾ trvá na podklad
ì urèitých podmínek. Pozdìji, kdy ji¾ èlovìk tento stav stále
pro¾ívá, se k nìmu blí¾í celou bytostí, ponìvad¾ je to nejvy¹¹í stav,
jakého kdy mù¾e dosáhnout. Pøiblí¾í-li se k nìmu bytostnì, dìje
se to tím, ¾e vytváøí mravní pøedpoklady k jeho dosa¾ení. Jakmile
jsou tyto pøedpoklady zcela vytvoøeny, nezdá se, ¾e se zachová nad
ále mo¾nost navrátit se z tohoto stavu. Jeho bytost prostì dozr
ála k oèistì, která se projevuje bezbøehou volností vìdomí, je¾
bylo zbaveno v¹ech strusek pozemskosti a náklonností ke smyslov
ým pro¾itkùm.
123
(8) Nesobeckým dobrým èinem je ten, jím¾ proká¾eme nìkomu
dobro a vùbec pøitom nepomyslíme na to, ¾e dobro konáme. Sobeck
ým dobrým èinem je ka¾dý dobrý èin, za nìj¾ ¾ádáme tu nebo
onu odmìnu.
Proto køes»ane, koná¹-li dobro, konej je jako nìco v¹edního a nemysli
na to, ¾e si tím vykupuje¹ nebeský ¾ivot. Existuje-li soudce
na¹ich èinù, sám je posoudí.
(9) Prùmìrnì mravnì zalo¾ený èlovìk dovede rozdávat jenom
z toho, co mu pøebývá, nebo z toho, o èem se domnívá, ¾e mu
pøebývá. To nevede k nièemu. Zøekne-li se v¹eho, vytrhne ze sebe
i s koøeny svìtskost i sobectví.
(10) Jakmile nìkdo má touhu po osvícení, nastoupil ji¾ cestu
vzhùru k duchovním vý¹inám. Svìtské snahy jsou pouhým kolot
áním ¾ivoty, které vzcházejí hned na výsluní dobrého pro¾ívání,
hned v temných propastech bídy, zla a nevìdomosti.
XXV. Deset lhostejných vìcí
1. Pro toho, kdo ¾ije opravdu nábo¾enským ¾ivotem, je
lhostejné, zdr¾uje-li se svìtské èinnosti èi nikoli.
2. Kdo opravdu poznal nadpøirozenou podstatu Ducha,
pro toho je lhostejné, oddává-li se rozjímání nebo nikoli.
3. Pro toho, kdo se nevá¾e k pozemskému ¾ivotu, je lhostejn
é, ¾ije-li v askezi èi nikoli.
4. Kdo poznal skuteènost, pro toho je lhostejné, ¾ije-li
v osamìlosti na horských vý¹inách, èi zda sem tam putuje
(jako bhik¹u).
5. Kdo ovládá svoje my¹lení, pro toho je lhostejné,
úèastní-li se radostí ¾ivota èi nikoli.
6. Kdo je naplnìn hlubokým soucitem, pro toho je lhostejn
é, oddává-li se rozjímání v osamìlosti nebo zda pùsobí
ve spoleènosti k blahu jiných lidí.
7. Kdo je nepromìnný v pokoøe a víøe (k guruovi), pro
toho je lhostejné, ¾ije-li se svým guruem èi nikoli.
124
8. Kdo pøijatým naukám dokonale rozumí, pro toho je
lhostejné, stihne-li jej dobrý èi ¹patný osud.
9. Kdo se zøekl svìtského ¾ivota a oddal se cvièení duchovn
í pravdy, pro toho je lhostejné, dodr¾uje-li obvyklé
formy èi nikoli.
10. Kdo dosáhl nejvy¹¹í moudrosti, pro toho je lhostejné,
umí-li pou¾ívat magických sil èi nikoli.
Toto je deset lhostejných vìcí.
(1{2) Opravdový nábo¾enský ¾ivot se neprojevuje pùstem, modlitbami,
úèastí na obøadech, pøíslu¹ností k církvi atd. Je to vhrou-
¾ení se do nitra, do bo¾ských kvalit v nìm, co¾ znamená dokonalé
niterné odpadnutí od svìta.
Je-li èlovìku niterný ¾ivot v¹ím, co potom zále¾í na tom, jestli
ruce pracují ve svìtì? Z dokonalého niterného pohrou¾ení prý¹tí tak
mocné zaujetí vìcmi bo¾skými, ¾e v¹echno svìtské jednání ztrácí
svùj karmicky zraòující osten. Kráèeje moèálem svìtskosti, èlovìk
si za tìchto okolností vùbec nesmáèí nohy.
(3) Subjektivnì je významné pouze to, co se pne pøed zraky èlov
ìka a poutá jeho pozornost. Je-li to nejvy¹¹í skuteènost, není tøeba
sna¾it se rozjímáním si ji zpøítomòovat. Je zde a její výraznìj¹í projev,
k nìmu¾ mù¾e dojít správným rozjímáním, je ji¾ bezvýznamný.
Spí¹ je | v èasném smyslu | tato snaha ¹kodlivá. Zpøítomòující
moc rozjímání je pøece jen vyèerpáváním, jeho¾ spád mù¾e pøedstihnout
rychlost karmy vedoucí k do¾ívání tìla. Jinak je rozjímání
nezbytné, proto¾e vede k oèistì.
(4) Svou ¾ivotosprávu upravujeme proto, abychom poznali skuteè-
nost. Kdy¾ ji poznáme, mù¾eme odlo¾it dosavadní opory ve smyslu
mni¹ského nebo rozjímavého ¾ivota a ¾ít k dobru lidstva.
(5) Výsledné dojmy ze svìta vznikají smyslovými vjemy a jejich
mentálním zpracováním. Jakmile je znièeno my¹lení, nemù¾e doch
ázet k ¾ádným výsledným dojmùm, a proto ani k psychickým
zauzlinám, které jsou karmickým napìtím, poznáním, sebe{vìdom
ím atd. Tím je èlovìk, jen¾ znièil mysl, chránìn pøed vytváøením
125
karmy, která se jinak projevuje jako strhující moc pùsobící prost
øednictvím pocitù, pohnutek apod.
Je jen tøeba ochránit vlastní vìdomí od zmìn a pak ji¾ mù¾eme
dìlat cokoli, a pøece se nezapleteme do sítì karmy. A o to koneènì
jde. ®ádné poznání ani síly magické a mystické nemohou ovlivnit
stav karmického napìtí, jestli¾e ho èlovìk svým poèínáním neustále
vytváøí. Je nezbytné, aby ho nevytváøel, a pak bude pøed nejvy¹¹í
spravedlností v¾dycky èist, a» koná to nebo ono.
(6) Viz poznámku k aforismu 1{2.
(7) Dokud je èlovìk mravnì slabý, potøebuje, aby se na cestì ctnosti
dr¾el nìkoho, kdo mu je autoritou i ¾ivým svìdomím. Kdy¾ v¹ak se
mu stane ctnostné ¾ití samozøejmým, nepotøebuje tyto opory, leda
by ¾il uprostøed spoleènosti, která pùsobí ¹patnými pøíklady. V tom
pøípadì je dobrá spoleènost duchovních lidí témìø nezbytnou.
(8) Duchovnì pokroèilý èlovìk reaguje na ka¾dý projev osudu tak,
¾e to jen posiluje jeho kladný pomìr k nejvy¹¹ím kvalitám, resp.
k bo¾ství. Èlovìk duchovnì málo vyvinutý je tì¾kým osudem veden
ke ¹patným reakcím, k reptání na osud a èasto i k vývoji ¹patného
charakteru a tím i ke zlým èinùm. Takovému èlovìku je zlo proklet
ím stejnì, jako mù¾e být prokletím dobrý osud tomu, kdo jeho
prostøednictvím upadá do rozmaøilosti. A pøece je témìø nemo¾né
souèasný zevní osud zmìnit. Èlovìk je jím vleèen ke svému dobru
nebo ke zkáze.
(9) Indiètí sádhuové a tibet¹tí nald¾orpové si nepoèínají v¾dy
tak, jak se to líbí lidem, kteøí mají o duchovní dokonalosti své
pevné názory. Tito asketi se na cestì k nejvy¹¹í dokonalosti na
úrovni duchovní, du¹evní i fyzické spí¹ øídí moudrým zhodnocen
ím po¾adavkù okam¾iku ne¾ pomyslnì dobrými zevními mravn
ími smìrnicemi. Tak bez ohledu na soud svìta dosahují nejvy¹¹ího
hledaného cíle.
Vysocí mistøi duchovní nauky si v¹ak poèínají ponìkud jinak.
Uskuteèòují nauku u tìch, kdo se k nim obracejí o radu nebo o veden
í, a pøitom se øídí jistými zevními mravními pravidly, o nich¾
dobøe vìdí, ¾e jsou bezduchá. Ale to je jejich cesta. Cítí se povoláni
k uèitelskému nebo vùdcovskému úkolu, proto musí být vzory jis-
126
tého druhu mravnosti a chování, nebo» ti, kdo se k nim s dùvìrou
obracejí, by nemìli mo¾nost se opírat o ¾ádné u¹lechtilé znaèky. Ty
jsou mravní smìrnicí, jí¾ se musí dr¾et, chtìjí-li pokroèit na cestì
duchovní dokonalosti. Z tohoto hlediska je toti¾ mravnost prámem
k pøevozu pøes øeku ¾ivota, prámem, který opou¹tíme, jakmile nás
donesl na druhý bøeh.
(10) Mnozí lidé z na¹ich krajin se domnívají, ¾e ten, kdo dosáhl realizac
í v duchovním vývoji, musí v¾dy být magicky mocný a oplý-
vat znalostmi a vìdomostmi o astrálních svìtech. Ve skuteènosti
tomu tak být nemusí. Osvícení mù¾e znamenat poznání nejvy¹¹í
skuteènosti a cest k ní, nikoli vìcí dal¹ích. To nakonec staèí. Cílem
duchovního èlovìka je to, co známe pod jménem Bùh nebo nejvy¹¹í
skuteènost nebo absolutno. Kdy¾ dospìje tak vysoko, ¾e zná cestu
k tìmto metám, nepotøebuje opravdu znát nic dal¹ího. Ani vìdìní
ani magické síly èlovìka nespasí. V¹e se mù¾e stát cestou do svìta
a k vytváøení dal¹í zlé karmy.
XXVI. Deset pøedností svaté dharmy
1. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e bylo
zvìstováno deset zbo¾ných úkonù, ¹est páramit, rùzné
nauky o skuteènosti a dosa¾ení dokonalosti, ètyøi vzácné
pravdy, ètyøi stupnì dhjány, ètyøi úrovnì bytí bez tvaru
a dvì mystické stezky duchovního vývoje a osvobození.
2. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e mezi
lidmi v sansáru ¾ila osvícená kní¾ata a brahmíni, ètyøi
velcí strá¾ci, ¹est hierarchií dévù ze ¹esti smyslových rájù,
sedmnáct hierarchií bohù ze svìta tvarù a ètyøi hierarchie
bohù ze svìta bez tvaru.
3. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e na
tomto svìtì se rodí lidé, kteøí jdou po Stezce, ti, kteøí
se zrodí ji¾ jen jedenkrát, ti, kteøí pøekonali nezbytnost
dal¹ího zrození, arhatové a samoosvícení a v¹evì-
doucí buddhové.
127
4. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e jsou bytosti,
které pøijaly osvícení bódhi a pùsobí jako bo¾ská vtì-
lení k osvobození lidstva a v¹ech ¾ijících bytostí svìta a¾
do zániku fyzického kosmu.
5. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e jako
ovoce v¹eobjímajícího dobrodiní bódhisattvù pùsobí ve
svìtì ochranné vlivy slou¾ící k osvobození lidstva a v¹ech
¾ivoucích bytostí.
6. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e i v ne-
¹»astných oblastech bytí mohou být po smrti pocítìny okam
¾iky ¹tìstí jako bezprostøední následky slabých èinù milosrdenstv
í vykonaných v lidském svìtì.
7. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e i po
¹patnì vedeném ¾ivotì odøíkali se lidé svìta a stávali se
ctihodnými vùdci.
8. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e se obraceli
k ¾ivotu nábo¾enskému a dosahovali nirvány i lidé,
jejich¾ tì¾ká zlá karma by je po smrti zaklela témìø k vìè-
nému utrpení.
9. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e i pouhou
vírou v nauku, rozjímavým ponoøením se do ní nebo
obleèením øeholnického roucha bhik¹u stává se èlovìk hodn
ým vá¾nosti a úcty.
10. Pøednost svaté dharmy dokazuje skuteènost, ¾e je èlov
ìk vyhledáván a podporován ve v¹em, èeho je k ¾ivobytí
tøeba, i potom, kdy¾ se vzdá v¹ech svìtských statkù, nastoup
í nábo¾enský ¾ivot a zøekne se postavení otce rodiny.
Toto je deset pøedností svaté dharmy.
(1) Deset zbo¾ných úkonù: zachraòovat ¾ivot, cudnost, soucit,
pravdomluvnost, mírnost, zdvoøilost, nábo¾enské rozhovory,
blahovolnost, pøání dobra a dùvìøivá pokora. | ©est páramit (nekone
èných ctností): nekoneèný soucit, mravnost, trpìlivost, píle,
rozjímání, moudrost. Pálijský kánon obsahuje je¹tì ètyøi dal¹í páramity:
opravdovost, dobrá vùle, láska a vyrovnanost. Rùznými nau-
128
kami o skuteènosti se myslí nauky duchovní. Ka¾dá pravá nauka
mluví o transcendentním svìtì jako o svìtì vy¹¹ím, kde¾to o svìtì
smyslovém (hmotném) jako ni¾¹ím. V psychologickém smyslu je
tomu skuteènì tak, nebo» transcendentní oblast pùsobí na vìdomí
a cit tìch, kdo se k nim tak ¾ivì obracejí, ¾e se zajímají jen o ni,
velmi pøíznivì. Jejich vìdomí se zbavuje zatemòujícího zú¾ení a naopak
se zaène rozpínat zdmi tìla a bytí do kosmických rozmìrù,
èím¾ jsou i pocity vystaveny obla¾ujícím vlivùm. Proti tomu smyslov
ý (hmotný) svìt pùsobí na vìdomí a city lidí jenom o nìj se
zajímajících psychologicky nepøíznivì. Vìdomí lidí zajímajících se
pouze o tento svìt se posléze tak zú¾í, ¾e du¹evnì propadnou do
stavù vyhra¾ených typùm primitivním. Na to se za tìchto okolností
vá¾ou nepøíznivé pocity.
Nauky o dokonalosti se vztahují na popis cesty nebo metody,
jejich¾ pomocí bude vìdomí vypro¹tìno ze zajetí reprezentovaného
trvalým pobytem mysli a uvìdomování v oblasti smyslových skute
èností. Je-li vìdomí z této oblasti metodicky vypro¹tìno, je to
známkou toho, ¾e bylo pou¾ito nauky o dokonalosti.
Ètyøi pravdy hlásané Buddhou: 1. Sansarické bytí je neodluèiteln
é od bolesti a utrpení. 2. Touha a ¾ádost po sansarickém bytí
je pøíèinou utrpení. 3. Pøekonáním a vyhlazením ¾ádosti po sansarick
ém bytí pøestává utrpení a strast. 4. Vzácná osmidílná stezka
vede ke konci utrpení.
Ètyøi stupnì dhjány: 1. Dotyk s absolutnem. 2. Stavy bla¾enosti,
je¾ vznikly z dotyku èlovìka s absolutnem. 3. Pochopení
nejvy¹¹ího cíle a pro¾ití dokonalého uklidnìní. 4. Uskuteènìní nejvy
¹¹ího stavu ve stavu nepohnutelnosti osobního vìdomí. Ve srovn
ání s bì¾ným lidským stavem je ètvrtý stav dhjány stavem extatick
é bla¾enosti.
Ètyøi úrovnì bytí bez tvaru: ètyøi nejvy¹¹í svazky, je¾ se ji¾
nepøetváøejí ve formy a je¾ je mo¾no nejpøiléhavìji nazvat vlastnostmi
bytujícími v kosmu. Pøedpokládá se, ¾e pøipou¹tìjí existenci
vìdomí, je¾ se v tìchto svazcích pomocí pátého a¾ osmého
stupnì soustøedìní a vhledem opro¹»uje od posledních zbytkù sansarick
é povahy.
Dvì stezky: 1. Metodický mentálnì psychologický postup zamì-
øený k dosa¾ení trvalého opro¹»ování od bì¾né þgravitaèní vlast-
129
nosti bytí\, je¾ se projevuje jejími samovolnými vztahy ke svìtu
smyslù. Na této cestì bytost zpøetrhá v¹echna pouta, jimi¾ je vá-
zána k oblasti forem jak svìtských a podsvìtských, tak i bo¾ských.
2. Tý¾ postup. Vztahuje se v¹ak k dojmùm a vznìtùm dosud
nerozvinutým, tj. poèáteèním elementárním nebo podvìdomým.
Tímto zpùsobem jsou ru¹eny nejjemnìj¹í du¹evní zauzliny vedoucí
k vzniku nového bytí a stav, který z toho vzejde, se nazývá nirvána.
(2) Za pùsobení svatého nebo dobrého zákona na zemi se pova¾uje
to, ¾e se tu vyskytují bytosti dosahující osvícení. Tato skuteènost
mluví toti¾ pro to, ¾e zemì je i ve vy¹¹ích ne¾ smyslových a pudov
ých vlivech. Vzhledem k tomu je zemì zpùsobilá, aby na ní vládlo
nábo¾enství, je¾ pomáhá bytostem probudiv¹ím se právì k vìdom
ému ¾ivotu, aby dosáhly vykoupení opro¹tìním vìdomí ze sítì
smyslových vztahù.
Ètyøi velcí strá¾ci: nebe¹tí strá¾ci, kteøí chrání ètyøi èásti
vesmíru pøed nièící silou zla. Té¾ ètyøi velcí strá¾ci dharmy a lidstva.
©est smyslových rájù, v nì¾ je rozdìlen svìt dévù, který nále¾í
do první ze tøí oblastí psychické soustavy vesmíru. Sem patøí i zemì
a dal¹í ni¾¹í oblasti.
Sedmnáct hierarchií bohù je druhou oblastí psychické vesmírné
soustavy. Tato oblast na nejni¾¹ím stupni pøedstavuje svìty
brahmù, jich¾ rozjímající a duchovnì usilující mystikové dosahují
rozvíjením pøíslu¹ných kvalit a z nich pocházejících stavù vìdomí.
Nejvy¹¹í z tìchto oblastí je svìt Mahábrahmy, velikého boha {
{ Stvoøitele. Dal¹ími bohy této oblasti jsou ti, kdo pøedstavují rozvinut
í a upevnìní ètyø stupòù d¾hány (dhjána), provázených v prvn
ích tøech stupních jistými du¹evními stavy, kde¾to ve ètvrtém indiferentismem.
V¹echny dohromady tvoøí èistou øí¹i þrúpadhátu\,
toti¾ oblast èistého tvaru. (Srovnej té¾ pøílohu þBuddhistické øí¹e\.)
Ètyøi hierarchie bohù bez tvaru jsou vlastnì nebi vlastností obsa
¾ených ve vesmíru. Tìchto vlastností lze dosáhnout ètyømi vy¹-
¹ími buddhistickými vnory. Tato nebesa spoleènì s nebem akani¹tá
jsou ve vesmíru nejvy¹¹í a neexistuje v nich tvar.
V¹echny tyto svìty jsou jednak objektivní, jednak jsou urèitými
stavy vìdomí. Proto je mo¾no do nich vstoupit pomocí manipulace
130
s vìdomím, a to jednak prostøednictvím morálního oèi¹tìní, jednak
soustøedìním provádìným na pùdì morálního oèi¹tìní. Skutkovou
a mentální sublimací vìdomí prochází toto vìdomí jistými stavy,
je¾ odpovídají objektivním sférám. Tak mystik poznává tyto svìty
a jeho pøípadná objektivace v nìkterém z nich je závislá na ustrnutí
vìdomí v urèitém stavu. Toto ustrnutí odpovídá jeho morálním
a duchovním hodnotám a v tom je èinnost karmy.
Stavy druhé a tøetí oblasti jsou duchovnì ne¹kolenému èlovìku
neznámé a tím se vyluèuje mo¾nost jeho objektivace v tìchto svì-
tech. Jsou to stavy, s nimi¾ se hledající èlovìk seznamuje teprve
metodickým mravním a duchovním úsilím. Na nejvy¹¹ím stupni
mravního zdokonalení spojeného ji¾ s oèistou osobního vìdomí post
øehuje èlovìk svìt Brahmy a dál se mù¾e dostat toliko pomocí
rùzných stavù vhledu.
(3) Arhat: ten, kdo pro¹el tøemi stupni svatosti (v buddhistickém
smyslu) k dokonalému osvícení buddhy. Jsou to: Pratjéka (samoosv
ícený buddha), který nevyuèuje nauce, ale prokazuje dobro ka¾-
dému, s ním¾ se setkává. Bódhisattva (osvícený), který ze soucitu
pøijímá bo¾ské vtìlení (nirmánakája), v nìm¾ mù¾e setrvat eony
a pracovat k dobru v¹ech bytostí. Anágamin (ten, který se ji¾ nevr
átí), který dosáhne osvobození jinými cestami.
Z vlastního poznání usuzuji, ¾e návrat tìch, kdo ji¾ pro¹li
Stezkou (mystickou), není podmínìn pouze vùlí k návratu, ný-
br¾ jinými vnitøními podnìty. Vím toti¾, ¾e èlovìk mù¾e dosáhnout
nejvy¹¹ího stupnì mystického úsilí, ale potom, jestli¾e právì
v tomto okam¾iku nezemøe, se zaène opìt ozývat jemný hlas svìtskosti,
který podmiòuje sklony k návratu na zemi. Av¹ak na rozd
íl od nuceného návratu obecného èlovìka vrací se ten, kdo pro¹el
mystickou cestou, jako bytost s neju¹lechtilej¹ími pohnutkami, jako
bytost, která nalézá spásnou mystickou cestu ji¾ v útlém mládí; to
je podmínkou brzké realizace duchovního ¾ivota.
Opìtné realizace duchovního ¾ivota vedou k drastickému pozn
ání strastiplnosti sansarického bytí a to je zase pøedpokladem postupn
é realizace stavu buddhy. To znamená, ¾e v následujícím vtì-
lení po dosa¾ení nejvy¹¹ího mystického cíle se tulku (znovuvtìlený
mystik) stává pratjékabuddhou a hned v následujícím vtìlení bód-
131
hisattvou, jeho¾ opìtná vtìlení se zlep¹ují silou soucitu. Po vy-
èerpání v¹ech ¾ivotních zku¹eností, je¾ èlovìka vzdalují svìtu, povstane
bódhisattva ve stavu buddhy, který¾to stav vykazuje nejvy
¹¹í míru pochopení, ale jen neosobní soucit. Dosa¾ením tohoto
stavu jsou odstranìny v¹echny smyslové záchytné momenty, èím¾
stav buddhy pøedstavuje mo¾nost absorpce osobitého sebe{pojetí
v samo absolutno.
(4) Bódhi: moudrost jako¾to citovì mentální porozumìní a z nìho
vyplývající popudy k èinùm lásky. Kdo jí procházejí | nedospìli
toti¾ je¹tì k bla¾enému indiferentismu | stávají se snadno bódhisattvy;
spí¹ ne¾ mudrc, který poznává a sdìluje vysoká duchovní
tajemství. To proto, ¾e bódhisattva je bytost, která kromì poznání
a sdílení tìchto tajemství ¾ije ve skutcích lásky. Tato skuteènost
prozrazuje jeho bo¾skou svítící povahu a pøirozenost.
Pokud jde o pùsobení bo¾ských vtìlení (bódhisattvù) k osvobozen
í lidstva a v¹ech ¾ijících bytostí a¾ do zániku fyzického kosmu,
chápejme to jako nará¾ku na existenci a pùsobení nirmánakájù. Ti
jsou bódhisattvy, kteøí se fyzicky vyvinuli a¾ do stavu, v nìm¾ se
fyzické tìlo promìní v tìlo duchovní nebo obyèejným smyslùm neviditeln
é a nezjistitelné. V tomto stavu nirmánakájové pøedstavují
pùsobivé duchovní èinitele v oblasti na¹eho svìta vzhledem k tomu,
¾e své tìlo promìnili, ale neztratili.
V tomto vývoji tedy jde o transformaci fyzického bytí. Nedotkne
se v¹ak jeho fyzikálnì silových hodnot, proto¾e nebyla ztracena
radiaèní základna bytí, ale toliko pole této základny, které
je viditelným tìlem. Za tìchto okolností si bytí zachovává v¹echny
své døívìj¹í fyzikální vlastnosti a¾ na degenerovanou výplò pozitivn
ích fyzikálních kvant. Nirmánakájové jsou proto lidmi, kteøí mají
tìlo promìnìné.
Vzhledem k povaze promìny jejich tìl nepodléhají tému¾ vlivu
èasu jako tìla smrtelných lidí. Proto pùsobí a¾ do zániku kosmu.
Tak dlouho toti¾ mohou existovat základní principy bytí, ona jeho
pozitivní fyzikální kvanta. Je tomu tak proto, ¾e se ji¾ neopírají
o biologický, nýbr¾ jen o fyzikální faktor zvaný |èas.
(5) Zámìrné pùsobení v osvìcujícím dobru zanechává v du¹evním
prostoru svìta své vlivy, je¾ inspirují k dobru naklonìné lidi, aby je
132
dále konali. Jde tedy o stejný jev, jako je prostorové napìtí, které
nás du¹evnì obklièuje a inspiruje ke svìtským sklonùm. Proto¾e
jsou svìtské tendence tak roz¹íøené, je jejich vliv na jednotlivce
zjevnìj¹í. Ale prostor obsahuje i napìtí z èinnosti a úsilí bódhisattv
ù, které vniká do jednotlivce a rozvíjí se v nìm ihned, jakmile
se mu nìkdo otevøe. Kdyby nebylo tohoto druhu napìtí, byl by
morální úpadek lidstva velmi rychlý. Napìtí z èinnosti bódhisattv
ù se v nìkterých pøípadech projeví urèitìji a mocnìji ne¾ mdlé
a rozplihlé tendence svìtské, proto¾e je konkrétnì zamìøeno. Tím
bo¾ské dobro jakoby vìdomì støe¾í rozvoj zla, tlumí je a uvádí
do defenzivy, i kdy¾ se zlo v jistém èase uplatòuje v ¹ir¹ím mì-
øítku ne¾ dobro.
(6) Je tomu tak v lidském svìtì stejnì jako i ve svìtech ni¾¹ích.
Pøísnì vzato pøedstavuje ka¾dá ¾ivá forma krizi vnitøní pøirozenosti,
krizi zárodku absolutna, který je vìdomím. A pøece i v tomto
stavu lze za¾ívat momenty pomyslného ¹tìstí jak pocitového, tak
i toho, které pramení z nejvy¹¹ího uskuteènìní. To proto, ¾e èlovìk
má dvojí karmu, toti¾ dobrou i zlou.
Zlá karma vzniká z nekompromisního lnutí ke svìtu. Av¹ak i za
tohoto stavu se èlovìk dopou¹tí èinnosti opro¹»ující, skutkù nesobeck
ých. Ty vkládají do zlé karmy karmu jinou, která se vyjad
øuje tendencemi k volnosti i v kritickém stavu upoutání monady
do vibraèních sil vytváøejících tìla. Tyto tendence se v ¾ivotním
bìhu projevují jako okam¾iky pocitového ¹tìstí a jsou v¾dy velebeny
jako záchranné lano, jeho¾ se zachycují bytosti prakticky
na v¹echny èasy odsouzené pro nekompromisní lpìní na svìtì do
strastných stavù.
(7{8) Pod povrchem hrubých projevù lpìní mù¾e klíèit karmická
zralost, která tu a tam náhle prorazí pøes nízké projevy pøipoutanosti
jako mocný popud opustit svìt. Je-li svìt opu¹tìn, vytvo
øí se pøedpoklady pro výsledek skuteèného zøeknutí, pro moudrost
a duchovní zralost. Vnitøní zralost èlovìka nutí k energiètìj-
¹ímu postupu pøi zøíkání; je-li toti¾ silný, je silný jak v dobru, tak
i ve zlu. Pasivní temperamenty bývají mdlej¹í i v aktech zøíkání,
proto se z nich rekrutuje ménì duchovních mistrù ne¾ z temperament
ù pozitivních.
133
(9) I pasivnìj¹ími projevy náklonnosti k duchovním a bo¾ským vì-
cem se vytváøí vnitøní vztah èlovìka k èistotì nadsvìtského bytí
a to je vlastnì poèátkem pomalého duchovního vývoje. Napøíklad
víra v nauku se jistì projeví ve zmìnì zpùsobu ¾ivota, kde¾to zevní
znaky mni¹ství k lep¹ímu zpùsobu ¾ivota pøímo nutí.
(10) To platí pøedev¹ím o Indii (døíve i v Tibetu), kde se èlovìk
mù¾e vzdát postavení otce rodiny, odejít do bezdomoví a spolehnout
se na to, ¾e bude podporován lidmi ve vìcech denních pot
øeb, tak¾e bude moci bez starostí usilovat o dosa¾ení nejvy¹¹ího
duchovního cíle. Je to opravdu chvályhodné uspoøádání spoleèensk
ých pomìrù. Úèastí na rodinném ¾ivotì poznal takový èlovìk
z pøímé zku¹enosti pomíjivost urèitých vìcí, a proto zbaven iluzí
tohoto druhu mù¾e jít neru¹en ideály o rodinném ¾ivotì k vysokým
stavùm duchovního ¾ivota. Obdarování pøedmìty denní potøeby ho
kromì toho zbavují existenèních starostí a tím jsou dány pøedpoklady
k snaz¹ímu dosa¾ení vysokých duchovních stavù. Kdo v Evrop
ì opustí rodinu, je vystaven mravním nesnázím, a kdo chce vì-
novat v¹echen svùj èas a své síly duchovnímu sna¾ení, ba i bádání,
je vystaven nesnázím existenèním. Proto je nezbytné, aby ka¾dý
èlen západní zemské polokoule, jen¾ tou¾í po duchovním uskuteè-
nìní, dosáhl vysokého stupnì vnitøní mobilizace. Jinak jeho touhy
vyzní naprázdno.
Jenom energie ve smyslu pohotovosti k èinùm znamená stav
na rozhraní pøipoutanosti a odpoutanosti. Kdo se proto vnitønì
zmobilizoval tak, ¾e se stal bytostí energickou, je blízek toho stát se
nebo být vnitønì nezávislým. Lidé mdlej¹ího ducha budou setrvávat
v pøipoutanosti, nebo» jejich niterné napìtí energie nebude tak
mocné, aby vyrovnalo vlivy podmaòující si jejich bytost.
XXVII. Deset obrazných výrazù
1. Obrazný je výraz þpravda sama o sobì\, nebo» nemù¾e
být poznána (nýbr¾ jen pro¾ita v samádhi).
2. Obrazný je výraz þstezka\, nebo» není putování po
stezce ani toho, kdo po ní kráèí.
134
3. Obrazný je výraz þpravý stav\, nebo» není ani nazírání
pravého stavu ani toho, kdo nazírá.
4. Není ani soustøedìní na èistý stav ani toho, kdo se soust
øeïuje, proto výraz þèistý stav\ je pouze obrazný.
5. Proto¾e není ani pro¾ívání pøirozeného stavu ani toho,
kdo ho pro¾ívá, je výraz þpøirozený stav\ jen obrazný.
6. Není ani dodr¾ení slibù ani toho, kdo by je dodr¾oval,
proto jsou tyto výrazy jen obrazné.
7. Není ani hromadìní zásluh ani toho, kdo by je hromadil,
proto výraz þdvojnásobná zásluha\ je jen obrazný.
8. Není ani èinnosti ani toho, kdo jedná. Proto výraz
þdvojnásobné zatemnìní\ je jen obrazný.
9. Není ani zøeknutí se svìtského bytí ani toho, kdo se ho
zøíká, proto výraz þsvìtské bytí\ je jen obrazný.
10. Není ani podr¾ení (ovoce vlastních èinù) ani toho, kdo
by je podr¾el. Výraz þovoce jednání\ je jen obrazný.
Toto je deset obrazných výrazù.
Tìchto deset poukazù na obraznost uvedených výrazù má hledaj
ícího èlovìka pøesvìdèit, ¾e tibetská mystika vede dobøe v patrnosti,
¾e v¹e, co je, má povahu relativní. Neøíká se, ¾e svìt je
iluzí, kde¾to duchovní vìci a stavy skuteèností. V¹e je podmínìnou
existencí, která má v¾dy význam pouze z hlediska subjektu. Kdy¾
èlovìk dosáhne nejvy¹¹ích stupòù na mystické cestì, musí pochopit,
¾e v¹echny stavy a výsledky duchovního úsilí jsou pouhým nic
a¾ na stav, v nìm¾ ten, kdo ho dosáhl, ví, ¾e þnení nièeho více\.
Nebo» aèkoli je ka¾dý stav, který vzniká, trvá a zaniká, ze svìta
pomíjivých jevù, pøece jen ve vesmíru existuje stav, který v¾dycky
je, i kdy¾ se kolem nìho v¹echno rozpadá a konèí. A tento trvalý
stav se vymyká ka¾dému vysti¾ení slovy, ka¾dé de nici. Musí být
poznán zku¹eností a nalezen jako cíl za v¹emi pomíjivými stavy,
jimi¾ èlovìk pro¹el døíve, ne¾ si v¹iml toho, ¾e pomíjivé vy¾aduje
i existenci nepomíjivého.
Toto nepomíjivé nám v¾dy uniká, nebo» je skryto v principiální
mo¾nosti vnímání, je¾ je podmínìno nepromìnným faktorem bytí.
135
Pouze tento faktor je schopen odrá¾et v¹echny doèasné existence,
a» ji¾ nále¾í ke hmotì, nebo k du¹evním stavùm, nebo kosmick
ým bo¾ským stavùm, pøípadnì jevùm jako bohové a brahmové.
V tomto stavu bezpodmíneènì konèí ve¹keré putování, nebo» je to
stav èiré prùzraènosti a nepohnutelnosti.
XXVIII. Deset velkých radostí
1. Je velkou radostí, ¾e v¹echny cítící bytosti jsou nerozlu
ènì spojeny s Duchem celku.
2. Je velkou radostí, ¾e skuteèné bytí samo o sobì je
bez vlastností.
3. Je velkou radostí, ¾e v¹echny rozdílnosti sansarického
svìta jsou bezpøedmìtné v nekoneèném, nad pomy¹lení povznesen
ém vìdìní o skuteènosti.
4. Je velkou radostí, ¾e ve stavu (nestvoøeného) Praducha
není ru¹ivých pochodù v mysli.
5. Je velkou radostí, ¾e v dharmakáji, kde duch a látka
jsou jedno, není mo¾nosti pro opìrné body nebo teorie.
6. Je velkou radostí, ¾e ze sebe sama tryskající, soucitu
plná sambhógakája nezná ani zrození ani smrti a pøechodu
nebo nìjaké zmìny.
7. Je velkou radostí, ¾e ze sebe sama tryskající, soucitu
plná nirmánakája nezná pocitu pro sobì odporující
páry protiv.
8. Je velkou radostí, ¾e v kole dharmy není ¾ádné
nauky o du¹i.
9. Je velkou radostí, ¾e v bo¾ském, bezmezném soucitu
(bódhisattvù) není ani nedokonalosti ani nadr¾ov
ání nìkomu.
10. Je velkou radostí, ¾e stezka svobody, kterou ¹li v¹ichni
buddhové, zùstává vìènì nezmìnìná a v¾dy otevøená tìm,
kdo ji chtìjí nastoupit.
Toto je deset velkých radostí.
136
(1) Poci»ování je duchovní silou hmotné pøírody a jeho vlivem tvoøí
v¹echno stvoøení jeden jediný celek. Vzhledem k tomu je individuum
relativnì nezávislou existencí. Zdání této nezávislosti pramen
í z toho, ¾e prvek nazývající se kosmickým vìdomím je pøí-
tomen v ka¾dém tvaru jako osobní vìdomí nebo vìdomí tvaru,
jeho¾ funkèní mo¾ností, reakcemi mezi slo¾kami tvaru nebo bytosti
a vìdomím, je, ¾e v nìm vy¹lehuje idea þjá\. Kdo doká¾e
vyhladit spontánní vý¹lehy ideje já, poci»uje v¹eobecnou souná-
le¾itost. Jejím prostøednictvím má ka¾dý jedinec zaruèeno vìèné
bytí, je¾ mù¾e být neuvìdomìlé a závislé pouze na uchopovací povaze
lpìní, nebo vìdomé, závislé na pøenosech vìdomí. Po dosa¾ení
nejvy¹¹í hranice procesù bytí, oné bezbøehé nepohnutelnosti, vstupuje
èlovìk do vìènosti, nebo» stav nepohnutelnosti existuje mimo
èas a prostor.
(2) Nejvy¹¹í skuteènost je nepromìnná, a proto je bez vlastností.
Z nejvy¹¹ího hlediska jsou toti¾ vlastnosti výsledkem silové oscilace
a interference, nikoli èímsi bytostným, strukturálním. A ponìvad¾
je mo¾no toto skuteèno realizovat, má èlovìk potì¹ující vyhlídku
na to, ¾e pøece jen mù¾e uniknout zmìnám odehrávajícím se v bytí
do oblasti prosté v¹eho dìní.
Není toti¾ ¾ádoucí, aby vìènost, do ní¾ tou¾í vstoupit, vykazovala
stavy a dìní, nebo» v¹echno, co vzniká, trvá a zanik
á, konec koncù unavuje. Co unavuje, je pomíjivé, bez vyhlídky
na konec strastí.
(3) Buddha rozeznává dva druhy vykoupení: duchovní a bytostné.
V duchovním vykoupení nabývá èlovìk osvícení, jeho¾ pomocí
mù¾e poznat, ¾e zále¾í na uskuteènìní nepromìnného stavu, co¾ je
vykoupením bytostným. Z tohoto stavu se jeví jako bezvýznamný
ka¾dý stav, který není vìèností. Proto kdo ho uskuteènil duchovnì,
tomu ji¾ nezále¾í na tom, jakými stavy probíhá v¹e, co je v bytosti
promìnné. Z tohoto hlediska se mù¾e jevit existence nesèetn
ých sfér jako zajímavost, ale jiný vztah k tomu osvícený èlovìk
nemù¾e nalézt.
(4) Kdo uskuteènil samádhi, v nìm¾ se skuteènì dotkl své nejvnitø-
nìj¹í podstaty, poznal, ¾e to je stav, který nepøipou¹tí my¹lenkové
137
pochody. A proto¾e se tento stav jeví jako na trvalo uskuteènitelný
stav bytostný, je potì¹itelné, ¾e má èlovìk takovou vyhlídku. Z bì¾-
ného lidského hlediska je to v¹ak stav extatický a jeho uskuteènìní
je mo¾né karmickým a bytostným vývojem.
(5{7) Dharmakája, která symbolizuje transcendentní bytnost, se
mù¾e z karmického hlediska chápat jako supramentální sjednocení
pøírodních kvalit vèetnì té, kterou poznáváme jako osobní vìdomí.
Sambhógakája symbolizuje elementárnì tvùrèí stav, z nìho¾ se èasem
vyvíjí viditelné stvoøení. Její uskuteènìní na cestì duchovního
vývoje pøedstavuje mo¾nost existence ve formì bytosti psychické.
Jde proto o tvùrèí síly, které jsou v trvalém tvùrèím dìní, ale samy
se nikdy neocitnou na periferii tvùrèího procesu, který se nám jeví
jako tvary. Nirmánakája symbolizuje srá¾ení látek v tìla se zachov
áváním vysokých zøetelù. To znamená, ¾e nirmánakája je vhodn
ým pøíbytkem, tìlem, jím¾ jsou vybaveni bódhisattvové, kteøí dos
áhli vykoupení ze smrtelných sansarických stavù.
(8) V lùnì pravé nauky nelze najít to, co lidé nazývají du¹í. V¹e
jsou jenom stavy a kvality, jejich¾ vzájemné pùsobení se projevuje
psychickým vybavením tvorù a to je v¹e z jejich duchovní podstaty.
Podmínìné upoutání psychických faktorù vùlí a vìdomím èlovìka
je upoutáváním proudu sil, jen¾ pøirozenì postrádá bytostné formy.
A tam, kde se subtilní silové psychické faktory formují v bytostnou
siluetu, jde v¾dy o bytostného dvojníka z fluidických látek. Dvojn
íka, který je rovnì¾ psychicky vybaven, co¾ mu poskytuje urèitý
stupeò nezávislosti na denním vìdomí èlovìka. Tento dvojník v¹ak,
proto¾e se vymyká svìtelným paprskùm denního vìdomí, shroma¾-
ïuje v sobì strnulé nebo zledovatìlé pocitové poèitky a tím je jeho
mravní úroveò vystavena poklesu. Proto se personi kovaná psychick
á pøirozenost projevuje v¾dy jako temná silueta bytosti, která
uniká bì¾né postøehovací síle èlovìka.
Du¹e sama by musela být nìèím vy¹¹ím, lep¹ím. Proto bychom
ji mohli nalézt toliko v oblasti personi kujících se èist¹ích a vy¹¹ích
sklonù. V této oblasti se v¹ak u èlovìka jeví v¹e pouze v pohybu,
v tvùrèích procesech, co¾ èiní velkou potí¾ pro urèení a charakteristiku
du¹e. Spí¹ se zdá, ¾e vy¹¹í sklony èekají teprve na pøíle¾itost
ke sra¾ení se ve tvar. Vzhledem k tomu je zbyteèné se sna¾it du¹i
138
evidovat. Slabé a nedu¾ivé vy¹¹í tendence prostých lidí nemohou
vytvoøit pevný prototyp duchovní povahy, jen¾ by mohl být du¹í,
a proto teorie o její existenci je velmi problematická.
Je lep¹í uchýlit se k racionalistickému pojetí skuteènosti vnitø-
ního ¾ivota èlovìka a na jeho základì dedukovat, ¾e to, co se nazývá
du¹í, døíme zatím v embryonálním stavu. A jeliko¾ z tohoto hlediska
èlovìk postrádá jakýsi vnitøní útulek pro sebe sama, je lépe,
kdy¾ se opøe o lep¹í tendence ve své bytosti, je¾ v ní v¾dy mù¾e
nalézt. Kdy¾ se pokusí tyto tendence zámìrnì rozvíjet, aby vytvo
øil dobrou vnitøní bytnost, pak se vìt¹inou její objektivace udá
v lep¹ích svìtech, pravdìpodobnì ve svìtech vy¹¹ích ne¾ smyslová
hmotnost na¹eho svìta.
(9) Pravý mudrc a duchovní vùdce je v¾dy jen spravedlivý. Proto
si ho lze naklonit pouze mravními kvalitami, nikoli pøíbuzenskými
svazky. A to je pøíjemná pøedzvìst existující spravedlnosti.
(10) Zákony duchovního vývoje se nikdy nemìní. V¾dy zále¾í na
morálním úsilí a správném psychickém rozboru vlastní bytosti,
chce-li èlovìk dosáhnout nejvy¹¹ího stavu. Proto nelze je¹tì objevit
þlehèí cestu\ k Bohu. Taková cesta je v¾dy jenom mrháním
dobrými silami a skonèí v neutì¹ených stavech.
Je tøeba dosáhnout nelpìní a oèistit vìdomí od strusek svìtskosti
a pøíchylnosti ke svìtu. To je pøedpoklad pro vznik osvì-
cujícího svìtla, jeho¾ vlivem se èlovìk stane moudrým a pozná
cestu k vykoupení. Tuto cestu, jak pozná, mù¾e projít pouze pomoc
í skutkù, jimi¾ se pùsobí na pøirozenost, aby se pøetvoøila
a pøepodstatnila.
Zde konèí nejvy¹¹í Stezka, Rù¾enec skvostných drahokam
ù.
Doslov
Podle obecného pøesvìdèení sestavil toto dílo velký guru
Gampopa (Dvagpo Lard¾e) a opatøil je tímto pouèením:
Prosím pozdìj¹í generace tìch, kdo vìøí, a v¹echny,
kdo ctí moji památku a litují toho, ¾e mne nepoznali,
139
aby èetli tuto nejvy¹¹í Stezku, þRù¾enec skvostných drahokam
ù\, spoleènì s jinými nábo¾enskými pojednáními. Vý-
sledek bude tý¾, jako kdyby se byli se mnou setkali za¾iva.
Ké¾ tato kniha vyzaøuje bo¾ské ctnosti a stane se
dobrou pøedzvìstí.
Mangala
140
KNIHA DRUHÁ
STEZKA K NIRVÁNÌ: JÓGA VELKÉHO
SYMBOLU
(Výtah)
PØEDMLUVA
Forma jógy þSouèasnì zrozeného velkého symbolu\ se lidem z na-
¹ich krajin mù¾e zdát pøijatelnìj¹í ne¾ ta, která je uvedena v þRù-
¾enci skvostných drahokamù\. Neobsahuje toti¾ zøejmé mravní pøí-
kazy, které v¾dy znamenají tvrdý boj se sebou samým, s ni¾¹í, ¾ivo-
èi¹nou pøirozeností. Láká svými mentálními postupy, které v mravn
ím ohledu zdánlivì nièeho nepo¾adují. Láká èlovìka západního
svìta tím víc, nebo» ¾ije tak, ¾e zatlaèuje na ménì významné místo
slo¾ku mezi my¹lením a pudem, toti¾ cit. Význam morálních postup
ù þRù¾ence skvostných drahokamù\ je mu málo srozumitelný,
zato postupy mentální jsou mu svìtem sice ne zcela poznaným, ale
mentálnì pochopitelným, tak¾e k nim má kladnìj¹í postoj.
Du¹evní manipulace se stavy a my¹lením v¹ak vy¾aduje velkou
mravní sílu, má-li vést k výsledkùm, k nim¾ tato jóga smìøuje.
Proto je nezbytné pøijmout názor, ¾e kdo chce mít v této formì
jógy úspìch, musí mravním úsilím ji¾ døíve dospìt k dokonalému
ovládání své bytosti. Jinak se mu nebude dostávat potøebné rozezn
ávací schopnosti, tak¾e jednotlivé psychické pochody mu budou
splývat v jedno, v jakýsi vnitøní tlak, jen¾ ho bude nutit konat to
nebo ono bez rozumového uvá¾ení. Následkem toho se tato forma
jógického úsilí u nìho bude jevit ve støídavém stoupání a klesání
hladiny du¹evního napìtí, které nikdy nevykrystalizuje v jednotliv
é pochody, je¾ se ve vztahu mezi èlovìkem a vesmírem projevují
jako sféry nebo jako uzavøené oblasti urèitých du¹evních a pocitov
ých stavù.
141
Pokud úsilí zalo¾ené na tìchto pouèkách postrádá vysoké
mravní opory, je ve smyslu duchovního vývoje bezpøedmìtné. Tou-
¾ící èlovìk, by» si o sobì myslil, ¾e je pro tuto formu jógy intelektu-
álnì dobøe vyzbrojen, by mìl spí¹ hledat pomocí jógy, její¾ základy
jsou jenom mravní.
Intelektuální a mentální forma jógy vy¾aduje du¹evní napìtí,
jeho¾ zvraty, pocházející z psychického zamìøení individua do svìta
a závislé na prud¹ích pudových a pøípadnì i pocitových vzdutích,
vrhají èlovìka do prudkých vnitøních krizí, které mohou vyústit a¾
v psychopatologické jevy. Ten, kdo vstoupil na cestu této jógy, toti¾
musí setrvat v udaném postupu beze zmìn v du¹evní orientaci, a to
a¾ do okam¾iku, kdy dosáhne nejvy¹¹ího poznání, k nìmu¾ tato
jóga míøí. Jinak bude str¾en do zmatku a rozporù, proto¾e v jeho
bytosti zaènou úèinkovat nesourodé vjemy | nízké a svìtské na
jedné stranì a rajské a¾ bo¾ské na druhé stranì.
Nezále¾í na tom, chce-li tou¾ící èlovìk vìci lépe rozumìt a nechat
se vést pøesvìdèením, ¾e vy¹¹í vjemy, k nim¾ tak snadno
v þintelektuální józe\ dochází, jsou jen bezvýznamné subjektivní
du¹evní stavy. Otázka du¹evních stavù je opravdu slo¾itìj¹í. Du-
¹evní stavy jsou v¾dy podmínìny vjemy, je¾ si èlovìk ani nemus
í uvìdomovat.
Analytické mentální zamìøení, toti¾ soustøedìní, vede v¾dy
k øadì nových a nezvyklých vjemù. Jejich vliv formující charakter
je závislý na du¹evním odstupu od pozorovaného pøedmìtu,
odstupu, který je nezbytným pøedpokladem pro vzbuzení stavu
zvaného soustøedìní. Tento du¹evní odstup v¹ak znamená roz¹íøení
základny postøehù a uvìdomìní a toto roz¹íøení klade na èlovìka
po¾adavek, aby byl du¹evnì odolnìj¹í proti vìt¹ímu poètu reakcí,
jejich¾ podkladem je právì toto roz¹íøení.
Pro vìt¹í srozumitelnost je nutno uvést, ¾e odporová síla bytosti
je v pøímém pomìru k rozsahu jejího denního vìdomí. V¹echny
radosti a utrpení, je¾ na èlovìka doléhají, jsou v¾dycky únosné,
jestli¾e nìjak nepøekroèil meze pøirozeného du¹evního rozpìtí. Jóga
v¹ak | a to pøedev¹ím jóga intelektuální | toto du¹evní rozpìtí
v prvé øadì roz¹iøuje. Proto je po vstupu na tuto cestu nutno
zesílit du¹evní odolnost, a» to èlovìk uznává, èi nikoli. Vy¹¹í
vjemy, k nim¾ brzy dochází, nesmìjí být zprofanovány ani v¹ed-
142
ním lidským nazíráním na svìt. To se v¹ak mù¾e zmìnit pouze
pokroèilostí na cestì morálního úsilí.
Porovnáme-li tedy jógické úsilí podle þRù¾ence skvostných drahokam
ù\ s úsilím podle þJógy velkého symbolu\ z tohoto hlediska,
dospíváme k závìru, ¾e druhá klade na èlovìka mravní po¾adavky
beze slova, proto¾e roz¹iøuje pøímo základnu denního vìdomí èlov
ìka. Prvá vede k roz¹íøení citovému, je¾ poskytuje záruku, aby
byla udr¾ena rovnováha mezi vjemy a pøirozenou odporovou silou
èlovìka. Z toho vyplývá, ¾e je nezbytné, aby hledající èlovìk pracoval
pøedev¹ím na morálním zu¹lechtìní, které je jeho skuteènou
odporovou silou. Teprve potom, kdy¾ pozná, ¾e se plnì ovládá {
{ co¾ je vrcholem úsilí o morální zu¹lechtìní | mù¾e se odvá¾it
vstoupit na cestu psychických postupù. Nech» ví, ¾e duchovní vý-
voj trvá, dokud dochází k duchovním srá¾kám a náporùm, tak¾e
mu nezbývá ne¾ je vyhledávat morálním nebo psychickým úsilím,
ale ¾e se té¾ musí vyhnout odporùm neúnosným, je¾ vznikají na
základì neuvá¾eného, hazardního úsilí.
Mohu ka¾dého ujistit, ¾e symptom odporu, smìrodatný pro
mnohé lidi v otázce duchovního postupu a vývoje, se objeví ji¾
tehdy, kdy¾ vìzíce ve svìtì budou tou¾ebnì volat k Bohu, aby byli
vyvedeni z tísnì nevìdomosti. Toto pomìrnì pasivní úsilí o vysvobozen
í vyvolává ji¾ reakce, které mravnì slabý Evropan právì je¹tì
mù¾e snést. A kdy¾ tak bude volat dlouho, zvý¹í se jeho odolnost
a pak bude uèlenìn k úsilí na cestách intelektuální jógy.
Je zajímavé, ¾e v mravním úsilí mù¾e èlovìk postupovat nejvý¹
násilnì a nedoèká se kritických, neúnosných reakcí, jestli¾e jen odvrac
í pozornost od pøedmìtù ¾ádosti. Spí¹ se doèká reakcí dobrých,
hlavnì potì¹ujících stavù a dobrých pocitù. To samo ukazuje, jakou
cestou se èlovìk má dát pøedev¹ím. Kdy¾ se potom nauèí milovat
dobro a dobro se stane jeho nejvy¹¹í touhou, smí volat k Bohu.
A kdy¾ se Boha dovolá | co¾ pozná podle stupòujících se sklonù
k nekompromisnímu rozhodnutí uskuteènit stav nejvy¹¹í | smí se
ohlí¾et po extrémnìj¹ích stezkách. Pravím ohlí¾et! Nebo» ani nekompromisn
í rozhodnutí není je¹tì zárukou, ¾e se stane odolným
proti tlakùm pocházejícím z úsilí na cestì vy¹¹ích jóg.
V tom pøípadì je tedy nejlépe, kdy¾ si nechá poradit zku¹eným
mistrem jógy, nebo» se nezdá, ¾e bude mít dostateènì vyvinutý
143
pocit odpovìdnosti k sobì samému. Postrádá-li tento pocit odpov
ìdnosti, vznikají z toho extrémní tlaky na jeho psychickou
pøirozenost a z nich ov¹em té¾ extrémní reakce, které se mohou
stát pro jeho bytost neúnosnými. Proto nech» ka¾dý èlovìk na-
¹eho kontinentu pokládá tuto formu jógy za ideál, k nìmu¾ bude
spìt mravním úsilím. A¾ bude pøipraven, najde duchovního uèitele,
který mu poradí.
Poznámka: Komentáøe k této formì jógy vkládám podle pot
øeby tak, aby nebyl pùvodní text pøíli¹ pøeru¹ován. Gra cká podoba
tibetských slabik, o nich¾ se v textu hovoøí, je uvedena ve
zvlá¹tní pøíloze.
VZÝVÁNÍ A ÚVOD
1. Buï pozdravena výteèná Bìlostná dynastie guruù!
2. V návodu, který je nazván þJóga souèasnì zrozeného
velkého symbolu\ a který má proti sobì klást obvyklé postupy
vìdomí þvìdoucího\ vùèi èiré þPravdì\, jsou obsa-
¾eny pøípravné nauky, podstatná èást a závìr.
(1) Tato forma jógy znamená metodický rozvoj kosmického Vì-
domí, které je v èlovìku ve stavu zárodeèném. Obvyklými postupy
vìdomí þvìdoucího\ jsou stavy denního vìdomí, vznikající po jeho
oèi¹tìní. V tom pøípadì je pøirozené, ¾e se tyto postupy týkají
vztahù ke skuteènosti, èili k pravdì.
Bì¾nì se postupy vìdomí týkají jen vztahù k pomíjivé skuteè-
nosti, nebo» obecného èlovìka pravá skuteènost vlastnì nezajímá.
Postupy vìdomí k pomíjivé skuteènosti v¹ak nevedou k pozitivn
ím výsledkùm v poznávání. Odpovídají jen prùchodùm v sansáru,
co¾ se vyjadøuje pro¾itky, doufáním a zklamáním, ale nikoli závìry
z objektivního pozorování.
Pøedpokladem pro intelektuální jógu je vysvobození vìdomí
z pøírodnì ¾ivotního dìní. Tím se èlovìk na úrovni svého vìdomí
ocitne ve sféøe, v ní¾ se pohybuje rozum lozofù. Proto¾e se v¹ak
odpoutávání vìdomí netýká vztahù k vlastnímu tìlu a bytosti,
nýbr¾ k zevnímu svìtu, jsou lozo cké závìry takového èlovìka
144
vìcné. Jenom tehdy, kdy¾ se svým vìdomím odpoutává od svého
tìla a bytosti, stává se blouznivcem. Kdy¾ se odpoutá od zevního
svìta a cvièí pøitom zpøítomòování svého tìla a bytosti ve svém
vlastním vìdomí, uva¾uje racionálnì a dospívá k reálným lozo ck
ým závìrùm.
Chce-li tedy nìkdo cvièit jógu, nech» dává pozor na to, aby
se vìdomím neodpoutal od své bytosti, nýbr¾ od svìta. Ztratil by
tím rozum a stal by se blouznivcem, neschopným uskuteènit cokoli
dobrého na této cestì.
ÈÁST I. PØÍPRAVNÉ NAUKY
3. Pøípravné nauky jsou jak èasové, tak duchovní.
4. Prvé, èasové nauky, budou vysvìtleny na jiném místì.
5. V popisovaných duchovních naukách musí být prvé
stupnì zapoèaty útoèi¹tìm a rozhodnutím a vést ke spole
èenství guruù.
6. Jak bylo psáno v þPoznání Vairóèany\: posaï se rovnì
a zaujmi pozici dord¾e. Jednobodovost mysli je stezka vedouc
í k velkému symbolu.
7. Slo¾ nohy do pozice Buddhy. Ruce polo¾ vodorovnì
a klidnì pod pupek. Vzpøim páteø a dej vystoupit bránici.
Ohni krk jako hák, a¾ pøitiskne¹ bradu k ohryzku. Jazyk
opøi na horní patro.
8. Obvykle je rozum ovládán smysly, pøedev¹ím tím, co vid
í¹. Naøiï proto svùj pohled do vzdálenosti pìt a pùl stopy,
ani¾ bude¹ mrkat a pohybovat oèima.
9. Toto (toti¾ shora popsaných sedm úkonù) je tzv. sedm
cest Vairóèany (sedm prostøedkù k poznání psychicko-
-fyzických pochodù). Symbolizuje pìtinásobnou metodu,
je¾ pøivodí pohøí¾ení podobné spánku pomocí fyzick
ých prostøedkù.
10. Zkøí¾ení nohou reguluje nasávaný dech. Vyrovnané slo-
¾ení rukou upravuje tìlesné teplo. Vzpøímená páteø a vy-
145
stouplá bránice mají vliv na nervový proud probíhající tì-
lem. Sklonìní hrdla rozhoduje o výdechu. Poloha jazyka
spolu se seøízeným pohledem podnìcuje ¾ivotní sílu, aby
vnikla do ústøedního nervu.
(4) Ve tøetí knize.
(5) Útoèi¹tì: viz kniha ètvrtá | Stezka pøenesení, ver¹ 1. Tato
modlitba symbolizuje formální rozhodnutí odlouèit se od dosavadn
ího zpùsobu ¾ivota a vstoupit na cestu u¹lechtilých snah. Její vý-
znam je velmi hluboký, ponìvad¾ znamená du¹evní usmìrnìní, je¾
odpovídá mystickému úsilí, které se nesmí kombinovat s du¹evním
upoutáním na svìt.
Kdo vstoupí na stezku jógy, musí být du¹evnì zamìøen do èist
ých oblastí osobního vìdomí, aby získal mo¾nost pozorovat po-
èátky názorových, mentálních, pocitových a zøetelových zmìn. To
mu dává mo¾nost vyèistit vìdomí a dosáhnout soustøedìní, které
se nevyznaèuje tupým nazíráním na zvolenou oporu, nýbr¾ skuteè-
ným zastavením celé du¹evní èinnosti.
Problém du¹evní orientace opravdu nikdo nevyøe¹í tím, ¾e
usedne k soustøedìní v dobì, kdy není zaneprázdnìn povinnostmi,
zábavou a spoleèenskými styky. Denní ¾ivot vtiskuje du¹evní pøirozenosti
náklonnosti a povahu. Obì tyto du¹evní slo¾ky zakalují
vìdomí, jeho¾ jas je mo¾ný jen tehdy, je-li èlovìk du¹evnì odpout
án od svìta. þÚtoèi¹tì\ má du¹evní postoj upravit. Pro¾ívá-li ho
èlovìk za odøíkání, unikne du¹evnì svìtu a tím bude pøipraven pro
tuto formu jógy. Ale k tomu je¹tì toto upozornìní: stav touto modlitbou
vyvolaný má být trvalý, nikoli jen pøechodný. þCesta\ trvá
déle ne¾ po dobu jednoho cvièení. Mù¾e trvat léta.
(6) Pozicí dord¾e je jak tìlesná, tak du¹evní vyrovnanost. Cílem,
o nìm¾ se zde hovoøí, musí být stav dokonalého opro¹tìní pøi bdì-
lém vìdomí. O stezce se mluví v souvislosti se zamìøením vìdomí.
Toho si musí být vìdom ka¾dý hledající èlovìk. Není-li toti¾ takto
zamìøen a zalo¾í celé jógické sna¾ení na þcvièeních\, je¾ se týkají
soustøedìní na urèité místo v tìle nebo na jiný pøedmìt, pak bì¾né
zamìøení vìdomí do svìta zpùsobí, ¾e se bude stupòovat jeho energie.
Tu potom pou¾ije ke svìtskému uplatnìní. A proto¾e zájmová
146
oblast neusmìrnìného vìdomí je ¹iroká a zahrnuje mnohé pøedm
ìty ze smyslového svìta, vede jógické úsilí, pøi nìm¾ nebylo jako
jediného dbáno zájmu o nadsvìtský cíl, ke zvy¹ování du¹evního neklidu
a podle okolností a¾ k nepøíèetnosti. Proto je nezbytné: 1. du-
¹evní opro¹tìní od svìta pomocí þútoèi¹tì\, 2. redukce zájmù a¾
na jeden, toti¾ zájem o nadsvìtský cíl. To jsou pøedpoklady pro to,
aby metodický postup pomocí pozic a soustøedìní vedl k urychlení
duchovního rùstu a nikoli jen ke zvý¹ení du¹evního napìtí a k du-
¹evnímu rozbouøení.
(7{9) Správná tìlesná poloha, jak je zde uvedena, harmonizuje jak
éterické proudy v tìle, tak i pøirozené napìtí. Pøipojíme-li k tomuto
cvièení du¹evní nepohnutelnost ve vy¹¹ím du¹evním naladìní, jako
je radost a du¹evní povznesení, dosáhneme psychicko-fyzické nepohnutelnosti,
která se mù¾e prohloubit a¾ k du¹evnímu unesení. Je-li
tohoto unesení dosa¾eno, ani¾ èlovìk opustí vìdomím tìlo | co¾
se rovná tomu, ¾e si je v du¹evním klidu zapomene dál zpøítom-
òovat | mìní se (toto unesení) ve stav vytr¾ení mysli (vìdomí),
èili v samádhi.
Samádhi samo v¹ak nemá velké ceny. Má být východiskem
k analyzujícímu a objektivnímu sebepozorování, které se posléze
projeví jako cesta ve smyslu postupné vnitøní promìny. Její smìr
je dán þútoèi¹tìm\ a þzamìøením vìdomí\.
(10) Nervovými proudy se myslí napìtí v tìle, je¾ není stejnomìrné,
ale jeví se nìkde vy¹¹í, jinde ni¾¹í. Pøi analyzujícím sebepozorování
je mo¾né toto napìtí snadno zjistit a pøi pøímém soustøedìní, jím¾
se myslí chtìná du¹evní rovnováha, se zdánlivì rozplývá, ale ve
skuteènosti se rozvádí stejnomìrnì po tìle.
Z fyziologického hlediska vede nerovnováha tohoto napìtí
k funkèní nerovnováze, jejím¾ pozdìj¹ím výsledkem je organický nepo
øádek. Je prvotním faktorem disfunkcí, které se projevují charakteristick
ými poruchovými pøíznaky v mozku. Tyto pøíznaky znamenaj
í akceptaci nerovnováhy napìtí, nerovnováhy, která se èasem
projeví ve fyzických poruchách funkèních a pozdìji i organických.
Vyrovná-li èlovìk toto napìtí pomocí správné polohy tìla,
provázené pøíslu¹ným du¹evním stavem, pùsobí harmonicky i na
zdraví. Ov¹em nelze spoléhat na to, ¾e pozice, která není zamìøena
147
speciálnì, bude pùsobit v zázraènì krátkém èase a s pøekvapivou
pøesvìdèivostí. Nerovnováha napìtí vtiskla ji¾ èlovìku urèitý charakter,
proto se jen tì¾ko dopracuje ke stavu, jej¾ je mo¾no oznaèit
za rovnováhu. Musí se toti¾ zmìnit dosavadní vnitøní polarita zam
ìøením vìdomí, jeho¾ pomocí se ru¹í subjektivní du¹evní orientace
a zavádí se orientace objektivní. Aby k této zmìnì mohlo dojít,
je nezbytné dospìt k odosobnìní zru¹ením dosavadních du¹evních
vztahù ke svìtu.
®ivotní síla je psychicko-fyzický potenciál, jeho¾ projevy nach
ázíme v temperamentu. Jogínové získali zku¹enost, ¾e pøivede-li
èlovìk vìdomí do stavu vyznaèujícího se jeho upoutáním na jeden
bod a bude-li tento stav provázet citovým vymanìním sebe
ze svìta, vytvoøí ze sebe jakési pole, jeho¾ povaha vynucuje ionizaci
jeho fyzikálních faktorù. Centripetální smìr uvìdomovacích
pochodù zpùsobuje, ¾e tato ionizace postupuje od tìla k ústøedí
vìdomí, k hlavì, zatím co zpøítomòování tìla ve vìdomí má vliv
na to, ¾e se tak dìje ze spodku tìla. Za tìchto okolností ten, kdo
si správnì zpøítomnil tìlo ve vìdomí a zastavil du¹evní èinnost,
vytvoøil takovou situaci, ¾e poci»uje energetický tok ze spodku
tìla k hlavì a dosáhl dokonalého oèi¹tìní vìdomí ode v¹ech strusek
svìtskosti. To zase zpùsobuje, ¾e tento tok poci»uje jako tok
energeticko-duchovní. þAurická centra\, jimi¾ je vybaveno ka¾dé
tìlo | je¾to se ka¾dá hmota z jistého hlediska mù¾e vidìt jako radioaktivn
í | dostávají usmìrnìným tokem magneticko-duchovní
impulsy, je¾ se projevují þsvìtly a záøeními\, tj. mystickými stavy,
jimi¾ se projevuje mystický rùst.
Aby v¹ak tyto stavy mohly být výrazné, musí þaura vitalis\,
¾ivotní síla, být co nejvìt¹í a co nejúèinnìj¹í. Jogínové se proto
uchylují k pránajámì | k vnímání dechu. Poznali, ¾e dech není
nic jiného ne¾ právì forma ¾ivotní síly. Pránajáma, která èlovìku
dává mo¾nost vést mysl (vìdomí) a zpøítomnit si dech a na základì
pocitových aplikací dýchání dech v tìle upevnit, dosáhne toho, ¾e
se zvý¹í ¾ivotní síla.
Obyèejné dýchání ke zvý¹ení ¾ivotní síly nevede. Slo¾ka vzduchu,
prána, se obyèejným zpùsobem takøka nedá asimilovat, nebo»
obyèejný zpùsob dýchání znamená práci mìchù bez úèasti zpøítom-
òující moci uvìdomování. Kvalitativní charakter vzduchu je pøíli¹
148
vzdálen kvalitativnímu charakteru fyzického tìla, proto tìlo dost
ává ze vzduchu jen tolik o¾ivující energie, nakolik si èlovìk sebe
fyzicky zpøítomòuje. Zpøítomòuje-li si zámìrnì sám sebe fyzicky
a provází to klidným, hlubokým a pravidelným dýcháním, dospívá
k velkému rozvoji ¾ivotní síly. Pøidává toti¾ asimilaèní faktor {
{ uvìdomìní, jeho¾ pùsobenímsi zpøítomòuje fyzickou bytnost.
11. Vnikne-li pìt þdechù\ do ústøedního nervu, vproudí do
nìho i jiné dechy, ovládající nìkteré funkce, a tím poèíná
moudrost nepoznávání, tìlesná vyrovnanost, nepohnutost
tìla èili ve svém pøirozeném stavu spoèívající tìlo.
12. Mlèení, které mù¾eme pozorovat, jakmile vyústí mrtvý
dech (výdech), nazývá se klid èili nepohnutost øeèi | øeè
jsoucí ve svém pøirozeném stavu.
13. Nemysli na minulost ani na budoucnost ani na to,
¾e dlí¹ v soustøedìní. Nedívej se na Prázdnotu, jako by
byla nicotou.
14. Nepokou¹ej se té¾ nyní ujasnit si jakýkoli vjem nìkter
ého z pìti smyslù øíkaje þto jest\, þto není\. Spí¹ ostøíhej
tøeba jen na krátký èas nepøeru¹ené pohrou¾ení, v nìm¾ je
tìlo udr¾ováno zcela v klidu jako spící dítì a vìdomí setrv
ává ve svém pøirozeném stavu (prosté v¹ech my¹lenkov
ých pochodù).
15. Bylo øeèeno,
,úplným zadr¾ením utváøejících se my¹lenek a mentální
pøedstavivosti,
udr¾ováním tìlesného klidu spícího dítìte,
snahou plnou horlivosti a pokory sledovat pouèení udì-
lená vùdcem
bude nepochybnì vyvolán stav þsouèasnì zrozeného\.`
16. Tilopa øekl,
,¾ádné pøedstavy, nemyslit, nehloubat,
nerozjímat, nepøemý¹let;
ochraòovat vìdomí v pøirozeném stavu.`
17. Pán nauky Dvagpo Lard¾e øekl,
149
,být nerozptýlen je stezka, ji¾ sledují v¹ichni buddhové.`
18. To je tzv. klid my¹lenek, nepohnutost vìdomí nebo vì-
domí prodlévající ve svém pøirozeném stavu.
19. Nágard¾una øekl,
,Ó mocný, kdy¾ se ètyøi pøipomínky jednoznaènì osvìd-
èily
být jedinou stezkou, po ní¾ kráèeli buddhové,
bdi nad nimi horlivì a po v¹echny èasy.
Neostøíhá¹-li je, bude ve¹keré duchovní sna¾ení bezvý-
sledné.`
20. Duchovní povahou tìchto pøipomínek je nerozptýlenost.
Abhidharma ví: vzpomínání (pøipomínka) je nezapomenut
í toho, s èím jsme dùvìrnì obeznámeni.
Zde konèí prvá èást pøípravné nauky.
(11) Ústøední nerv se pova¾uje za støed míchy, ale je spí¹ psychické
ne¾ fyzické povahy. Vytvoøí se v¾dy, kdy¾ èlovìk zastaví du¹evní
èinnost a tím ze sebe vytvoøí jakési mentální a vìdomé vakuum.
Zastaví-li v¹ak du¹evní èinnost za doprovodu bytostného sebezpøí-
tomnìní ve vìdomí, vytvoøí situaci, kdy þdech teèe prázdnotou
tìla\; to je asi tolik, jako kdy¾ proudí ústøedním nervem.
Za tohoto i za onoho stavu dochází k radikálním duchovním zá-
¾itkùm, jako je napø. za¾ití absolutna, mo¾nost eliminace fyzického
tìla z oblasti osobního vìdomí a s tím související zru¹ení opor pro
dal¹í uplatòování karmy atd.
Jinými dechy se myslí prána, apána, samána atd. Jsou to vý-
znamovì podøadnìj¹í centra radiogra cké astrální bytostné siluety
nazývané astrální, pøíp. éterické tìlo. Tìmto centrùm se pøipisuje
dohled nad funkèní rovnováhou bytostné struktury po stránce
za¾ívání, vymì¹ování atd. Podle individuálních zku¹eností jogínù,
hlavnì hathajogínù, dosáhne usilující èlovìk hlubokého bytostného
klidu, jen¾ ho obdaøí objektivními postøehy mudrce, pøesytí-li tato
psychicko-fyzická centra vzduchem, jeho¾ èistota je zachována nep
øilnavostí vìdomí ke svìtu.
Jako þmoudrost nepoznávání\ mù¾eme oznaèit stav vyznaèující
se tzv. pøímým vnímáním a bla¾eností, je¾ vystupuje na základì
150
du¹evní nepohnutelnosti. Tato nepohnutelnost v¹ak nesmí mít charakter
du¹evní tuposti, ale musí vyvstat jako následek potlaèení
du¹evní èinnosti. Pak je tìlo zaléváno bla¾eností na základì toho,
¾e èlovìk nemyslí, proto¾e nemusí. Pøekonal ji¾ stav naléhavých
momentù, uvádìjících my¹lení do èinnosti. Kdy¾ tento stav pøekonal,
vnímá dìní bez pøedsudkù. To se vzhledem k mo¾nosti dìlat
závìry nad pozorovanými jevy mù¾e pokládat za moudrost.
(12) Kdo pozornì, rytmicky, pomalu a zhluboka dýchá, za¾ívá v¾dy
pøi dokonalém vypuzení dechu z plic mentální prázdnotu, která se
projevuje sklonem k mlèení. Jogínové toto mlèení dál vìdomì rozví-
její, tak¾e pøi zámìrném postupu dospívají k dokonalé mlèenlivosti
(která není ru¹ena sklony k tomu, aby se nìkomu sdìlovali).
Úèelem tohoto mlèení je, aby se rozmno¾ila ¾ivotní síla. Projevuje
se pak v posílení mentálním, vyús»ujícím a¾ ve vytvoøení
magického napìtí kolem toho, kdo si takto poèíná.
(13) To je de nice zastavení du¹evní èinnosti. Odvrátíme-li pozornost
od þnièeho\ v prázdnotì, která vyvstane v dosahu na¹eho
vìdomí a mysli proto, ¾e se nám podaøilo zastavit du¹evní èinnost,
zru¹íme tamasické tendence pocházející z dokonalého klidu.
Vylouèíme-li toti¾ ze svého vìdomí þnic\, vystupující v¾dy z du-
¹evní nehnutosti, zachováváme si kladné prvky temperamentu,
který se v této dobì nemù¾e nijak projevovat. Vnitønì se projevuje
bdìlostí.
(14) Soustøedìní musí být tak roz¹íøené, aby se èlovìk sna¾il i nevn
ímat i o du¹evní nepohnutelnost jak v názorech, tak v pøesvìd-
èeních. Zpravidla toti¾ èlovìk hlídá my¹lení, ale mezitím se støídají
jeho stavy pøilnutí a odporu k svìtským vìcem, je¾ vystupují do
jeho mdlej¹ího vìdomí prostøednictvím vzpomínek. Soustøedìní se
proto provádí tak, aby vìdomí spoèinulo na zvoleném pøedmìtu
koncentrace, dokud èlovìk nebude schopen opory opustit, proto¾e
obsáhle pojal bytostné projevy. Musí se stát schopným støe¾it mysl,
vìdomí, cit i podvìdomá hnutí, aby se tou nebo onou psychickou
slo¾kou nepøipoutával ke svìtu a aby se tím jeho soustøedìní projevilo
jako dokonalá vnitøní nepohnutelnost v bytostném odpoutání
151
od svìta. Odpoutanost se pak projeví vysokou postøehovací aktivitou
za du¹evní nepohnutelnosti.
Nepøeru¹ené pohrou¾ení je nesnadné. Je-li soustøedìní zalo¾eno
na opoøe, nejsou podvìdomí a mysl ani svobodné ani v pohrou¾ení.
Kdy¾ v¹ak èlovìk, který se dosud neovládl, tyto opory odstraní,
je strhován mechanickými du¹evními pochody, zatím co potenciál
jeho bdìlosti klesá a¾ k du¹evní neteènosti. V tomto stavu ztrácí
schopnost pou¾ívat pøirozené energie. Upadá do pasivity a tím do
otroctví jak du¹evního, tak zevního, i kdy¾ se povrchnímu pozorovateli
mù¾e jevit jako kladné, ¾e v tomto stavu pasivity mù¾e
vnímat astrální obrazy. To jsou ov¹em objektivnì spí¹ halucinace
ne¾ co jiného.
(15) Stav þsouèasnì zrozeného\: pocitová bla¾enost a stav dokonal
ého vnitøního sjednocení, provázeného konkrétními dotyky bo¾ské
povahy. Není to tedy naprostá vnitøní prázdnota, ale stav, který
vzniká zastavením du¹evní èinnosti s tendencemi vìdomí k bo¾-
ským stavùm.
(16) Tomuto výroku je tøeba rozumìt tak, ¾e to, co je zde vyjádøeno
zápornou formou, musí vzejít z pozitivní snahy. Neznamená to, aby
èlovìk chtìnì upadl do pasivity, ale aby se chtìnì vyhnul du¹evní
èinnosti, podmínìné jeho du¹evními vztahy ke svìtu. Jinak by jeho
vìdomí bloudilo, aèkoli má setrvávat v þpøirozeném stavu\. Jím
se myslí vìdomí samo o sobì, resp. vìdomí, které nepøijímá nic
prostøednictvím dojmù.
(17) þNerozptýlen\: trvalé zamìøení na jeden stav, v tomto pøí-
padì na du¹evní nepohnutelnost. Øíká-li se zde, ¾e je to stezka,
kterou sledují v¹ichni buddhové, znamená to, ¾e nepøeru¹itelný zá-
jem o jedinou vìc, který v mystice znamená nepøetr¾ité usmìròov
ání vìdomí do stavu dokonalé nepøipoutanosti, je vlastnì pravou
mystickou cestou, pøímým duchovním rùstem k dokonalému indiferentismu.
Sporadické výpadové akce na mystické cestì nikdy
mnoho neznamenají, i kdy¾ pøípadnì vedou a¾ k dokonalému vyhlazen
í jakýchkoli objektù z vìdomí a pozornosti. To proto, ¾e za
nimi následuje samovolné lnutí ke svìtu. Toto lnutí lze zru¹it pouze
nepøetr¾itým zájmem o stanovený cíl. Tento du¹evní postoj zame-
152
zuje ka¾dý bezdìèný výron esenciálních sil bytosti pozorností. To
lze pokládat za trvalé soustøedìní, které vede k hledanému cíli klidn
ým niterným vývojem.
(19) Ètyøi pøipomínky: pøipomínky nezbytnosti ovládat tìlo,
smysly, vìdomí a bdít trvale nad nástroji jednání.
(20) Pøipomínky jsou akce, jejich¾ pomocí se èlovìk vrací k pøedsevzet
í, na nì¾ se v¾dy zapomíná, pokud se nestalo pøirozenou ¾ivotní
smìrnicí. Vzhledem k tomu se doporuèuje, aby se èlovìk nevzru¹oval,
¾e mu jeho pøedsevzetí unikají z patrnosti, tak¾e ihned odpadá
od mravní a mentální káznì. Bude se to tak dít a¾ do doby, kdy se
mu jeho pøedsevzetí v¾ijí.
Spí¹ je nutno dbát pøipomínek, jejich¾ pomocí se pøedsevzetí
mohou osvojit. A¾ si je èlovìk osvojí, jeho my¹lení se u¾ od nich
nebude odchylovat a tím bude celému jeho ¾ivotu koneènì dán
¾ádoucí smìr.
ÈÁST II. PODSTATNÝ OBSAH
21. Tento obsah se skládá ze dvou dílù | ze cvièení obvykl
ých a ze cvièení mimoøádných.
Obvyklá cvièení
22. Prvé z obvyklých cvièení se èlení opìt na dvì èásti:
hledání zku¹enosti stavu klidu (tìla, øeèi, mysli), který
je cílem meditace pomocí cvièení jógy jednobodovosti;
rozèlenìní podstatné pøirozenosti na þpohyb\ a þnehybnost\
jógickým cvièením þnestvoøeného\ a z toho plynouc
í zku¹enost o nadsvìtském vìdomí.
1. Jóga jednobodovosti
23. Prvá èást, usilování o zku¹enost klidu jako cíle pohøí-
¾ení, bude uskuteènìna jógickým cvièením jednobodovosti
a mù¾e být vyzkou¹ena na pøedmìtu (na nìj¾ upíráme svou
pozornost) i bez nìho. U¾ije-li se na pøedmìtu, mù¾e to být
pøedmìt ¾ivý stejnì jako ne¾ivý.
153
24. Budou popsány dva druhy ne¾ivých pøedmìtù: obyèejné
pøedmìty jako kulièka nebo kousek døeva. Svaté pøedmìty
jako symboly tìla, slova a ducha Buddhova.
25. Cvièení, pøi nìm¾ se u¾ívá obyèejných pøedmìtù jako
kulièky nebo kousku døeva:
26. Polo¾ kulièku nebo kousek døeva pøed sebe a zvol to
jako pøedmìt, k nìmu¾ musí smìøovat v¹echny tvé my¹-
lenky. Nedovol þpoznávajícímu\ odvracet se od nìho nebo
se s ním ztoto¾òovat, ale øiï svùj pohled pevnì, jednobodov
ì, na ten pøedmìt.
27. Rozjímej o svém guruovi, jako by sedìl na temeni tvé
hlavy. Rozjímej o nìm, jako by byl skuteènì buddhou.
Modli se k nìmu a u¾ij k tomu modlitby manam-khama.
(A konèi prosbou:) Dopøej mi své vlny milosti, abych
pøijal nejvy¹¹í dobrodiní þvelkého symbolu\.
28. Kdy¾ ses pomodlil o dobro udìlující vlny milosti, absorbuj
je do sebe. Mysli, ¾e tvá mysl (vìdomí) splynula
s bo¾skou myslí (vìdomím) guruù a setrvej v tomto stavu
mentálního sjednocení pokud lze nejdéle.
29. O zku¹enostech, jimi¾ prochází tvé vìdomí, zprav (pravideln
ì) svého gurua a setrvávej v pohrou¾ení.
30. Pøepadne-li tì únava, provádìj svá soustøedìní na
místì, z nìho¾ se ti otevírá pohled do daleké krajiny, a tam
upevni svùj pohled. Pøi du¹evní malátnosti, pøi ní¾ ochabuje
vìdomí, èiò toté¾ (abys je obèerstvil) a cviè se v neru
¹eném soustøedìní. Pøi neklidných my¹lenkách se uchyl
na odlehlé místo, skloò zrak a podkládej v tu dobu za svùj
hlavní cíl uvolnìní tìlesného a du¹evního napìtí.
(26) Bylo by omylem domnívat se, ¾e pozornost musí smìøovat
bezvýhradnì do nitra. Je-li toti¾ nezbytné dosáhnout du¹evní nepohnutelnosti,
pak se mù¾e vstupní úsilí vyjádøit jakýmkoli druhem
soustøedìní. Vnìj¹í pøedmìt jako opora pro upevòování pozornosti
má tu výhodu, ¾e se nemohou vmì¹ovat ru¹ivé momenty
jako pøi ktivních oporách vnitøních. Nekolísavé usmìrnìní pozor-
154
nosti k vnìj¹ímu pøedmìtu zíráním na nìj zabraòuje tomu, aby
se sni¾ovala úroveò bdìlosti. To je v¾dy ¹kodlivé, máme-li na mysli
soustøeïování zamìøené na duchovní vývoj. A pozoruje-li nìkdo, ¾e
jeho snaha o dokonalé upìtí pozornosti na koncentraèní pøedmìt
bdìlost pøec jen sni¾uje, proto¾e zu¾uje obzorové pole, mù¾e tento
jev úplnì odstranit spoluprací zraku a uvìdomování.
Mù¾eme se dívat na pøedmìt a tímto zpùsobem podporovat
bdìlost. A kdy¾ následkem toho, ¾e se zmen¹í zorné pole a zastaví
funkce vìdomí, na¹e bdìlost upadá, povzbudíme ji úsilím o vìdomé
zírání. Tímto zpùsobem se propracujeme tak daleko, ¾e se na¹e
zírání nestane automatickým bez úèasti vìdomí. To je stav, který
dovoluje zamìnit vnìj¹í oporu pro soustøedìní za oporu vnitøní.
Nìkdy vede soustøedìní s vnìj¹ími oporami k zostøení postøehovac
í schopnosti. Usilující èlovìk zaèíná postøehovat to, co a¾ dosud
unikalo jeho pozornosti, proto se domnívá, ¾e vstoupil na správnou
cestu vnitøního vývoje a rozvoje. Ale není tomu tak. A» vedou
pomocná soustøedìní k jakýmkoli výsledkùm, v¾dy se musí vést
v patrnosti, ¾e musíme dosáhnout schopnosti analýzy, její¾ pomocí
rozèleníme svou bytost. Rozèlenìním bytosti poznáme základní faktor
skuteènosti, který se nemìní a má spí¹ svìtelnou povahu, ne¾
aby byl temným þnièím\. Schopnost hlub¹ích postøehù je proto
milníkem na cestì, který sna¾ícího se èlovìka upomíná na to, aby
vnìj¹í objekt zamìnil za vnitøní.
(27) Evropan se domnívá, ¾e kdyby prokazoval úctu èlovìku jako
Bohu, znamenalo by to, ¾e se vzdaluje kriteria, které mu podle
jeho názoru zaruèuje nezbytný racionalistický postoj. Asiec dobøe
znalý mystické cesty zase pokládá za dùkaz názorového bloudìní,
nedovede-li nìkdo pou¾ít v¹ech pomùcek, které mu mohou pomoci
dostat se v duchovním vývoji dál. Podle jeho názoru je jeho
duchovní vùdce bytost, ji¾ nejspí¹ mù¾e zbo¾nit, aby mìl viditeln
ý vzor Boha.
Evropan si ostatnì nepoèíná jinak, aèkoli volí osoby ke zbo¾-
nìní ménì zpùsobilé. Nepøihlédnu-li k bohùm politického nebe, setkal
jsem se s mu¾i, jim¾ byly bo¾stvem ¾eny, a se ¾enami, jim¾
byly bohy jejich dìti. Kdy¾ se mu¾ùm ¾eny nevydaøily a ¾enám
dìti, utápìli své ideály v bahnì pomyslných nepravostí. V Asii, kde
155
vá¾ní zájemci o duchovní rùst ve svých zbo¾nìných vùdcích nachá-
zejí viditelné pøedstavitele bo¾ství, nedochází k takovým názorov
ým zvratùm, proto¾e jejich zbo¾nìní nepodmiòuje ani erotický
prvek mu¾e ani samièí pøíchylnost matky. Zbo¾òováním duchovn
ích vùdcù kromì toho hledající èlovìk vysílá pomyslné morální
proudy, které jeho duchovnímu vùdci jednak pomáhají, jednak se
v nìm odrá¾ejí a pøi zpìtném pùsobení posilují hledajícího èlovìka.
Proto je zbo¾òování vùdce pomùckou, která hledajícímu pomáhá
velmi reálnì: jeho síla se takto zamìøeným zbo¾òováním nevyzaøuje
do bezmezných konèin neviditelna, ale do blízkého hmotného svìta.
Modlitba manam-khama zní takto:
My matky v¹eho, co cítí, pøi svém nekoneèném poètu
hledáme útoèi¹tì u gurua, buddhy jako¾to dharmakáji,
u nìho jako¾to sambhógakáji hledáme útoèi¹tì my
matky.
Hledáme útoèi¹tì u gurua svaté nirmánakáji,
hledáme útoèi¹tì u vzne¹eného Buddhy.
Ké¾ se touha v¹ech cítících bytostí obrátí k nauce
ve zbo¾ném úsilí korunovaném úspìchem.
A v¹echny omyly nech» prchnou
a samy omyly nech» se promìní v moudrost!
(28) Vìdomí o tom, jako by byl èlovìk zevnì i vnitønì oslnìn bo¾-
ským Duchem (a» v podobì vlastního duchovního vùdce, nebo Duchem
kosmickým), udìluje duchovní snaze nezbytnou kvalitu, na
ni¾ se nesmí zapomínat. A kdy¾ si kromì toho doká¾e být vìdom,
¾e svìtlo bo¾ského (nejsvìtìj¹ího) Ducha a on sám jsou jedno, prov
ádí kázeò, která se nemù¾e minout nejvy¹¹ího cíle, toti¾ sjednocení
s Duchem absolutna.
Na vysvìtlenou je je¹tì nutno uvést, ¾e akt sjednocování
z vlastní vùle s èímkoli v¾dy vede k realizaci toho na úrovni vì-
domí. Bì¾nì se èlovìk pøirozenými akty uvìdomování sjednocuje
se smyslovým svìtem a tím dospívá k realizacím, je¾ se projevují
uvìdomìním si vlastní pomíjivosti, která je charakteristickým prù-
vodcem stvoøení, jaká vnímáme svými smysly. Je proto tøeba èelit
tomuto stavu vìcí vìdomým sjednocováním s absolutnem v jeho
156
svìtelné a nepomíjivé podstatì a tím dospìt k realizacím, je¾ nás
povznesou duchovnì i bytostnì.
(29) I kdy¾ duchovní vùdce v mnohých pøípadech sám u svého ¾áka
zjistí stupeò vnitøního vývoje, kterého dosáhl, pøece je dobré, aby
ho ¾ák informoval o svých zku¹enostech. Tím se toti¾ dá zjistit jinak
nezjistitelný názor ¾áka na tyto zku¹enosti.
Ti, kdo právì dosahují mystických zku¹eností, nemusí v¾dy
správnì urèovat jejich hodnoty. Proto k nim mohou zaujmout zá-
vadný postoj a to mù¾e vést k jejich duchovnímu pádu. Pravý duchovn
í vùdce jim mù¾e vysvìtlit pravý význam mystických zku¹enost
í, jich¾ dosáhli, a díky tomu mohou náhle postoupit na mystické
cestì o veliký kus vpøed.
(30) Ka¾dý víme, ¾e pohled do daleké krajiny pùsobí na my¹lení
konej¹ivì. Z toho je patrno, ¾e se i v mystice pou¾ívá osvìdèených
obyèejných pomùcek ke zmìnì du¹evního stavu. Ale v na¹ich zem
ích nemá èlovìk v¾dy to ¹tìstí, aby si pro své mystické úsilí mohl
krajinu volit. V tom pøípadì je za únavy a du¹evní malátnosti
nejlépe, kdy¾ sedíce v klidu a s ¹iroce otevøenýma oèima vìnujeme
pozornost povrchu tìla asi tak, jako bychom se na nì dívali.
Tím zmizí únava a vystupòuje se du¹evní svì¾est. Jen jednoho je
tøeba: setrvat pøi tomto úsilí tak dlouho, dokud nebude dosa¾eno
výsledku. Mám zku¹enost, ¾e to mù¾e trvat a¾ dvì hodiny, ale snad
v¾dy víc ne¾ jednu hodinu.
My¹lenkový neklid se v na¹ich krajinách zdolá nejlépe, kdy¾
sedíce v dobré poloze, povolíme tìlu tak, aby témìø odpoèívalo,
a souèasnì se sna¾íme zpøítomnit si ve vìdomí sedací èást a postupn
ì stehna a¾ celé nohy. Podle mé zku¹enosti to upevní mysl
bìhem necelé hodiny.
31. Pro druhý stupeò ne¾ivých pøedmìtù, toti¾ pro obrazné
tvary tìla, slova a ducha Buddhova, se u¾ívá tìchto symbol
ù: Buddhùv obraz pro tìlesnou formu, zvuk pro slovo
a semeni podobný tvar (nebo bod) pro Ducha.
32. Pøi prvním pøedmìtu, tìlesné formì, mù¾e¹ u¾ít bronzov
é sochy nebo Budhova obrazu, pøedstavy Buddhy vidìné
ve zjevení, která ti má být v¾dy pøítomná, zlatoskvoucí se
157
v¹emi odznaky a v¹ím pùvabem duchovní dokonalosti, zá-
øící ve svatozáøi, v trojím ¹atu hierarchie.
33. Pøi u¾ití druhého pøedmìtu, zvuku jako symbolu Buddhova
slova, pøedstavuj si mìsíc velikosti nehtu se slabikou
HÚM (þjest, trvá\) napsanou vlasovì jemným písmem.
34. Pøi u¾ití tøetího pøedmìtu, tvaru podobného semeni
jako symbolu (Buddhova) ducha, spatøuj v pøedstavì semeno
vejèitého tvaru velikosti hrá¹ku, je¾ vysílá svìtelné
paprsky podivuhodné na pohled a na nì upni svou mysl.
35. U druhého zpùsobu vnitøního usebrání, ke kterému
je pou¾ito ¾ivých pøedmìtù, budi¾ u¾ito poèítání dord¾e
a þhrnèitého tvaru\.
36. Pøi poèítání dord¾e: udr¾uje tìlo a my¹lení v klidu, øiï
té¾ své vìdomí ke ka¾dému vdechu a výdechu, ostatní potla
èuj. Poèítej (nesly¹nì) od 1 do 21.600 dechù. Tím získá¹
zku¹enost a poznání o denním vdechu a výdechu.
37. Potom si pov¹imni, kdy zaèíná vdech (kolik vteøin po
výdechu) a jak proudí. Dávej pozor, zda vniká do více ne¾
jednoho místa v tìle.
38. Tímto cvièením se získá vìdìní o vdechu a výdechu
a vìdomí i dech budou uvedeny do rytmické vyrovnanosti.
Rodí se pøesné poznávání povahy dýchání.
39. Zatím co vìdomá pozornost zùstává zamìøena na dech,
pozoruj, jak dech vniká od ¹pièky chøípí nosu hluboko do
plic, pak se tam rozvíjí a jak dlouho tam setrvává.
40. To je prostøedek, jak poznat zabarvení, trvání a postup
zadr¾ení jednoho ka¾dého dechu.
41. Pak bude vnímána èistá, nesmí¹ená podstata ka¾-
dého z pìti prvkù tìla (zemì, vody, ohnì, vzduchu
a éteru) a bude té¾ pozorován pøírùstek èi úbytek poètu
vdechù a výdechù.
42. Nyní obdr¾í ka¾dý výdech slabiku AUM (nebo ÓM)
v barvì bílé, ka¾dý vdech slabiku HÚM v barvì modré a èas
158
zadr¾ení dechu slabiku AH v barvì èervené. Tím se získá
(intuitivnì bez souèinnosti mysli) èas potøebný ke ka¾dému
oddílu dechu.
(31) Místo Buddhova obrazu mù¾e køes»an pou¾ít obrazu nebo
pøedstavy Je¾í¹e, ale nikoli jako trpícího na køí¾i, ale spí¹ jak ká¾e,
¾ehná nebo se obrací k Bohu. Volí se v¹ak postupnì symboly pro
tìlo, slovo i Ducha, nebo» mystický vývoj se musí dotýkat celého
èlovìka. Tyto symboly obmìòují povahu mysli a vìdomí, proto¾e
ka¾dý v nich budí urèité reakce. To nejlépe poznáme analýzou my¹-
lenek, pocitù a du¹evních stavù vznikajících pøi my¹lení na nìco
nebo pøi vnímání nìèeho. Zabýváme-li se napø. pøedstavou Je¾í¹e
jako ¾ivoucí osoby, zaznamenáváme vzruchy fyzické, je¾ se projevují
smyslovými stavy radosti, nad¹ení apod. Vìnujeme-li v¹ak pozornost
tónu, vznikají vzruchy hlub¹í, rozechvìní samo o sobì; jeví se
tak proto, ¾e je hlub¹í, ne¾ kam zasahuje cit. Mù¾eme pozorovat
vibraci, která se pøi jisté intenzitì jeví jako tón. Pøi hlubokém pono-
øení jsou skuteènì sly¹et zvuky, jejich¾ stupnice vyèerpává v¹echny
stavy bytostné nedokonalosti mysli a rozumu. Kdy¾ se v¹ak ve
svých soustøedìních zabýváme nekoneènì malým bodem nebo se
prostì opíráme o ktivní bod v tìle, pronikáme svými postøehy do
nekoneèného du¹evního prostoru a dospíváme k reakcím, které se
projevují probouzenímnejskrytìj¹ích schopností spících v èlovìku.
Z vlastních zku¹eností mohu øíci, ¾e lidé z na¹eho prostøedí v¹eobecn
ì se mají vìnovat soustøedìní na tvar. Jsou toti¾ mentálnì
pøíli¹ èinní a tak se du¹evnì vzdalují svému tìlu. Proto se stup-
òuje jejich zatí¾ení vlastnostmi hmoty. Vìnují-li pozornost pøedstav
ì ¾ivoucí bytosti, jakou mù¾e být Je¾í¹, vìnují ji vlastnì statick
ému napìtí, které se jejich pozorností zmìní v kinetické a to ji¾
pùsobí na tìlo. Tím své tìlo o¾iví, a proto je kvalitativnì pový¹í
tak, ¾e bude pøeklenuta propast mezi jím a jejich vlastní psychickou
pøirozeností.
Pak svá tìla lépe ovládají a posléze je dokonce zaènou chá-
pat jako vibraci a nikoli jako koneèný stav hmoty. Dal¹í význam
toho ji¾ objeví ka¾dý hledající èlovìk sám. Fyzické pøepodstatnìní
do té míry, ¾e se na úrovni pøirozeného vnímání pøipomíná struktura
tìla ne jako koneèný stav hmoty, nýbr¾ jako vibrace, má ten
159
význam, ¾e se zvý¹í psychická odolnost èlovìka vùèi vibracím zpù-
sobeným du¹evním napìtím. A èím více se tìlo zaène jevit jako
vibrace, tím je celková odolnost èlovìka vy¹¹í. Kdy¾ se subjektivnì
ztoto¾òuje vibraèní charakter tìla a psychické pøirozenosti, je psychick
á odolnost èlovìka absolutní. V tom pøípadì mù¾e uva¾ovat
v rámci vlastní bytosti i o absolutnu, a pøece nebude posti¾en ne-
únosnými napìtími. Spí¹ se doèká zpìtného pùsobení tìch vibrací,
které zvy¹ují jeho fyzickou odolnost a¾ do obøích forem. Potom ji¾
smí vyluèovat ze svého vìdomí pojem tvaru a v¹echno, co se mu
jeví jako konkrétní (pøedstavy, dojmy, vjemy) a tato èinnost ho
vede k pøímému, tj. na úrovni osobního vìdomí se projevujícímu
zá¾itku absolutna.
(32) Symbolické vybavení pøedmìtu pro soustøedìní urèitými atributy
je velmi záva¾né z toho dùvodu, ¾e èlovìka tento pøedmìt
du¹evnì ovlivòuje. To lze zjistit i tam, kde nejde o soustøedìní, ale
o pøirozenou náplò vìdomí. Lidé, kteøí se zabývají zlem a obtí¾emi
v¹eho druhu si v¾dy odná¹ejí cosi z toho, co je tak hluboce zajímá.
Proto se i v pøirozeném zpùsobu ¾ivota máme zabývat vìcmi potì-
¹ujícími a du¹evnì nás povzná¹ejícími a uvìdomit si, ¾e starostmi
a zájmy o rozlièné obtí¾e stejnì nic k dobrému nezmìníme. Kdy¾
se budeme více zabývat vìcmi potì¹ujícími a du¹evnì povzná¹ejí-
cími, poznáme, ¾e to vná¹í jas do na¹eho ¾ivota a na¹e osudy se
tím zmìní k lep¹ímu.
Je to zákonitý vztah mezi pøíèinou a následkem. Kdyby se jím
nechali pouèit chudí lidé, pak by se s ve¹kerým úsilím, jeho¾ jsou
schopni, sna¾ili o to, aby se víc radovali, ne¾ rmoutili. To je mnohem
spolehlivìj¹í cesta ze sociální tísnì ne¾ cesty politických opatøení.
Je tedy nezbytné dbát o to, abychom se dr¾eli nejèist¹ích a neju
¹lechtilej¹ích forem a vlastností, chceme-li se propracovat k lep¹ím
stavùm a pocitùm a mysticky rùst. Proto tento aforismus pøipom
íná, aby pøedstava Buddhy byla zlatoskvoucí atd. Èím vy¹¹í je
ná¹ cíl, tím èist¹í musí být pøedstavy, s nimi¾ operujeme jako s pom
ùckami pro soustøedìní. Tato kniha pojednává o józe, jejím¾ cílem
je dokonalost. K tomu nestaèí mdlé svìtlo a pomyslné pøedmìty dobr
é povahy. Je nezbytné obrátit pozornost k pøedstavám záøivým,
cherubínským, abychom se tímto zpùsobem stali schopnými potla-
160
èovat pøímo i skrývající se tamas, jen¾ se tak snadno vmì¹uje do
na¹í mysli a vìdomí za únavy následující po dobrých meditacích.
Trojí ¹at hierarchie: dharmakája, sambhógakája, nirmánakája.
(33) O významu slabiky HÚM promluvím je¹tì pozdìji.
(34) Podivuhodné svìtelné paprsky jsou pro pøedstavy voleny
proto, aby byla zvý¹ena intenzita pùsobení bodu, jeho¾ velikost
je ponìkud nadmìrná. Nejlep¹í je nekoneènì malý bod, jeho¾ intenzita
je pøi mocném soustøedìní tak veliká, ¾e i bez pøedstavy
svìtla zapùsobí silou nièící strukturální strnulost bytostnou i psychickou.
Nekoneènì malý pøedmìt obsahuje toti¾ gravitaèní moment
jako pøedmìt velký, tak¾e nekoneèným zmen¹ením pøedstavy
dospíváme k ktivní opoøe, jejím¾ pùsobením bude zru¹ena dosavadn
í psychicko-fyzická soustava bytosti a pøetvoøena v duchovnì
energetický jev.
Zku¹enost, ¾e zmen¹ované opory pro soustøedìní pùsobí mohutn
ìji, mù¾ete získat v¾dy a za v¹ech okolností. Zkuste upnout pozornost
na oblast co nejvìt¹í, vìt¹í, ne¾ zrakem obsáhnutelný prostor.
Zjistíte, ¾e tento druh soustøedìní pùsobí na du¹evní uklidnìní.
Soustøedíte-li se v¹ak na bod velikosti ¹pendlíkové hlavièky, budete
zaznamenávat, ¾e se zvy¹uje du¹evní napìtí a ¾e je tím vy¹¹í,
èím intenzivnìji se tímto bodem budete zabývat. Z toho dùvodu se
volí vhodné pøedmìty vhodné velikosti, aby byly vyvá¾eny reakce
na soustøedìní a zvý¹ena pøirozená odporová síla bytosti.
(36) Tím se myslí jeho pøechody z levé chøípì do pravé a opaènì.
Význam levostranného dýchání je ve vyrovnávacích tendencích,
pravostranného v tendencích posilování.
(37) Sám vzduch nemù¾e ov¹em vnikat jinam ne¾ do plic, ale pocitov
ì lze jeho vstupování a vystupování zji¹»ovat i jinde. Význam
toho je v tom, ¾e je takové místo proèi¹»ováno, posilováno
a zduchovòováno.
(38) Vyrovnanost mezi dechem a vìdomím vede k zastavení ment
álních zmìn a tím k soustøedìní, v nìm¾ se èlovìk mù¾e vìdomím
snadno chopit tìla i jeho slo¾ek. Pak vzejde poznání, ¾e dýcháním
v bytostném ¾ivotì sublimuje fyzická struktura tìla. Tím se dý-
chání stává èinitelem pozvedajícím fyzickou bytnost ze soustavy
161
relativnì anorganické do soustavy relativnì organické. To je velmi
pouèný poznatek. Lze z nìho dedukovat, ¾e správným pou¾itím
a rozvojem dechu lze fyzickou bytnost povznést ze soustavy organick
é do subtilní, duchové.
V na¹ich krajích v¹ak k tomu nejsou pøíznivé podmínky. Proto
se i na¹i nejvý¹ vyvinutí mystikové spokojují tím, ¾e pomocí správn
ého pou¾ití dechu dospìjí k subjektivnímu bytostnému pøepodstatn
ìní. Projeví se to ve zji¹tìní, ¾e jejich tìlo nepùsobí na vìdomí
jako kus mrtvé hmoty, nýbr¾ jako vibrace. Po dosa¾ení tohoto stavu
se vìnuje pozornost du¹evnímu povzná¹ení a zájem o strukturální
pøepodstatnìní se stává druhoøadým. Je tomu tak proto, ¾e je nezbytn
é du¹evnì se povznést do té míry, aby se èlovìk zachránil pøed
úèinností zatemòující karmy, která byla pravou pøíèinou zhutnìní
fyzické bytnosti tvorù, kteøí jsou dnes lidmi. Jde tedy o bytostnì
strukturální pokroèilý úpadek, který si vynucuje dlouhodobý postup
obrozovací, pøed ním¾ se za tìchto okolností neodvratitelná
fyzická smrt jeví jako epizoda. Tento poznatek v¹ak nechá klidným
jenom mudrce, jen¾ pochopil bezvýznamnost fyzického vznikání
a zanikání bytostí.
(39{40) Duchovní zku¹eností tohoto cvièení je za¾ehnutí centráln
ího ohnì nebo té¾ vyvstání onoho tepla v prsou, o nìm¾ se praví,
¾e je urèitým druhem projevu Boha v èlovìku. Racionalistická
mystika tibetská v¹ak k tomuto výsledku nesmìøuje a sleduje pouze
pøírodní vývoj. To je patrné z následujícího aforismu.
(41) Touto podstatou je kvintesence ¾ivlù, je¾ nesmí¹eny vykoná-
vají úlohu oèistných faktorù takøka fyzického rázu. K tomuto stavu
vìcí se tibetský mystik propracovává metodicky, kde¾to køes»ansk
ý mystik k nìmu dospívá na stupni, kdy pozoruje, ¾e se v jeho
bytosti zvedají mocné oèistné vlny v podobì napìtí, oèi¹»ování podoby
vodní, vypalování, rùzné stupnì vychládání a¾ k mrazení.
(42) HÚM je èinitelem zpevòujícím a pùsobí jako pøíval sil. AUM
uvolòuje a podle své povahy rozsévá kladné vlastnosti, které se ve
velkém oblouku vracejí k èlovìku zpìt, aby jej duchovnì povznesly.
AH je bo¾ský nebo pozitivnì duchovní stav (lásky) fyziologického
stavu rozjímání vyjádøeného zadr¾ením dechu. Jinak AUM, HÚM
162
a AH symbolizují jednotlivé druhy duchovního uskuteènìní, toti¾
fyzického, du¹evního i duchovního. Jako meditativní opory ochra-
òují èlovìka pøed duchovním pádem pod duchovní a bo¾ské úrovnì.
Tibetská mystika je spojuje s dechovým procesem a tím jich pou
¾ívá a¾ na úrovni fyzické. Gra ckou podobu tìchto slabik viz ve
zvlá¹tní pøíloze.
43. Pøi metodì þhrnèitého tvaru\ se dokonale vypudí
mrtvý vzduch (dech) z nitra trojím úsilím o jeho vypuzov
ání. Vdechuj mírnì nosem vzduch. Vdechnutý vzduch
vtáhni do þhrnèitého tvaru\ a zadr¾ jej, jak mù¾e¹ nejdéle.
44. Tìmito cvièeními bude ovládnuto to, co rozumíme pod
slovem þmy¹lení\, je¾ se tak obtí¾nì øídí pro svou závislost
na procesu dechu, kterým je hnáno od my¹lenky k my¹-
lence | a bude osvobozeno od závislosti na dechu.
45. Pøi druhém zpùsobu, bezpøedmìtném soustøedìní, je
postup trojí: okam¾ité odøíznutí vynoøené my¹lenky od ko-
øene v okam¾iku, kdy jako v záblesku vystupuje; nedokon
èování ka¾dého jakkoli utváøeného vjemu nebo my¹-
lenky; umìní pøivést vìdomí do jeho pøirozeného stavu (dokonal
ého klidu a nepohnutosti, nedotèené ru¹ivými hnut
ími mysli).
46. Okam¾ité odøíznutí my¹lenky od koøene ihned pøi jejím
vynoøení se cvièí takto:
Pøi meditaci shora uvedeným zpùsobem shledáme, ¾e
se my¹lenky objevují ustaviènì, proto¾e mysl reaguje na
podnìty. V poznání, ¾e má být zabránìno vzniku i nejjednodu
¹¹í my¹lenky, se musíme sna¾it zamezit tomuto neust
álému vynoøování my¹lenek cvièením mentální bdìlosti.
Jakmile se tedy my¹lenka vynoøí, vymy» ji a¾ do koøene
a zùstaò v ponoøení nepohnut.
47. Stupòuje¹-li bìhem pohøí¾ení námahu, abys zabránil
vynoøování my¹lenek, zji¹»uje¹ posléze, ¾e se v pøemíøe vzá-
jemnì honí a zdá se, ¾e jich nebude konce. Takovéto zji¹-
tìní my¹lenkových pochodù se podobá poznání nepøítele.
Nazývá se to þprvým místem odpoèinku\ a je to první do-
163
sa¾ený stupeò duchovního klidu. Jogín, du¹evnì nevzru¹en,
pozoruje nyní nekoneèný proud my¹lenek jako pádící vodu
v øece, u ní¾ klidnì sedí.
48. Jestli¾e vìdomí dospìlo k této vyrovnanosti tøeba jen
na velmi krátký èas, pochopí vystupování a zastavování
my¹lenek. Toto poznání v¹ak nejdøíve budí dojem, ¾e snad
jsou my¹lenky stále èetnìj¹í. Ve skuteènosti v¹ak vystupují
stále a není jich více ani ménì. To, co stojí stranou a je
schopno bezprostøedního zara¾ení tohoto zrozování my¹lenek,
je Skuteènost.
49. Pøi druhém z tìchto cvièení, jeho¾ cílem je nedopustit,
aby se zformoval nìjaký, a» jakkoli utváøený vjem nebo
my¹lenka, se musí¹ lhostejnì podvolit ka¾dé my¹lence, ale
nepropadnout jejímu vlivu nebo mu zabraòovat. Nech vì-
domí, aby hlídalo (nebo pozorovalo) my¹lenky a pevnì setrvej
v soustøedìní. Tím my¹lenky pøestanou vystupovat
a mysl dosáhne stavu pasivního klidu a jednobodovosti.
50. Ale pak se zaènou my¹lenky opìt pohybovat jako meteory
(je¾ na okam¾ik na nebi zazáøí plnou silou).
51. Shora popsaným zpùsobem pohrou¾ení se prodlou¾í
doba klidu. To se oznaèuje slovy þstøední stav klidu\, který
se svým neru¹eným klidem podobá pokojnì plynoucí øece.
52. Námaha, kterou vynakládá¹ na to, abys udr¾el myslící
princip v klidu, napomáhá nehybnosti vìdomí.
53. Pán nauky øekl,
,je-li myslící princip uvolnìn, dojde klidu,
nerozbouøená voda je prùzraèná.`
54. Velký pán jógy (Milaräpa) øekl,
,ponechán v nepohnutém prastavu otevírá se myslící
(princip) vìdìní.
Trvá-li tato nepohnutost, podobná klidnému proudu,
bude dosa¾eno dokonalého vìdìní.
Opro¹tìn od v¹eho rozvádìní a utváøení my¹lenek, setrvej,
jogíne, v klidu ducha.`
164
55. Veliký Saraha shrnul vìdìní nauk o tomto podvojném
postupu souvisejícím s pohøí¾ením do tìchto ver¹ù:
,Nespoèívá-li, putuje myslící princip v¹emi deseti
smìry,
je-li osvobozen, zùstává nepohnutì pevný.
Uèí mne umínìnosti jako velbloud.`
(43) þHrnèitý tvar\ se utvoøí pozvolným naplnìním plic vdechovan
ým vzduchem od jejich spodní èásti a¾ do hoøej¹ích ¹pièek za
pozvedání bránice. Dokonalé vypuzení vzduchu z plic vede k my¹-
lenkovému uklidnìní.
(44) Jógická nauka mluví o pøímé vzájemné závislosti dechu a my¹-
lení. Dlouhodobý, hluboký a rytmický dech je provázen my¹lenkov
ým uti¹ením; pøi jógickém úsilí, jím¾ se dospívá a¾ k zastavení
my¹lení, se zastaví té¾ dech. V józe se proto vìnuje velice mnoho
pozornosti dechu a setkáváme se tu s dechovým cvièením hlubok
ého rytmického dýchání za naprostého fyzického klidu.
Pøi dechovém cvièení je v¹ak nutno dávat velký pozor na jeho
postup. Je dobré a dovolené plnit plíce do té míry, kdy je v prsou
cítit mírné napìtí, ale tato mez se nemá pøekroèit. Pøi zadr¾ování
dechu se máme øídit vystupujícím tlakem v hlavì. Jakmile toti¾ pøi
zadr¾ování dechu pozorujeme zmìnu napìtí v hlavì, pøíp. té¾ vystupov
ání napìtí samého, máme hned vydechovat. Tím si zachováme
dobré fyzické dispozice, nepo¹kodíme plíce a naopak získáme dobré
zku¹enosti z jógického dýchání. Ale zadr¾ujeme-li dech, a¾ se nás
zmocòují mrákoty, vystavujeme se nebezpeèí, ¾e poru¹íme neurofyzickou
strukturu. Pøeplòování plic vede k plicním poruchám, proto
se varujme takového postupu.
Dechová cvièení se musí provádìt postupnì. Zprvu staèí hlubok
é vdechování a vydechování bez zadr¾ení dechu. Pozdìji je
mo¾no dech zadr¾et na okam¾ik a potom dobu prodlu¾ovat, ale
v¾dy jen do té míry, aby nenastaly pøetlaky v plicích a tlaky
v hlavì. Kromì toho se má vdechovat a vydechovat zcela nesly¹nì,
co¾ je vlastnì mo¾né pouze tehdy, kdy¾ rozpìtí a zadr¾ení nep
øepínáme. Tím se nesly¹né vdechování a vydechování stává jak
ýmsi regulátorem nejvy¹¹ího stupnì dechového vypìtí. Proto je
nutné se jím øídit.
165
(45) Ve zjednodu¹eném výkladu mystických pojmù je bezpøedm
ìtné soustøedìní pokládáno za akt vìdomí, vypojující my¹lení.
Snaha o jeho uskuteènìní vyús»uje pak v du¹evní pasivitì. Ve skute
ènosti v¹ak bezpøedmìtné soustøedìní znamená vìdomou výmìnu
náplnì vìdomí. Výraz bezpøedmìtné soustøedìní znamená jen ná-
plò nadsmyslovou.
V normálním bìhu zmìn du¹evních stavù se psychická náplò
neodchýlí z cest pøírodnosti a smyslovosti. Stanovení chtìných ná-
plní podle pouèek mystiky pro zpøítomòování tìla nebo urèitých
pøedstav ve vìdomí ze svìta také nevede. Znamená jen cvièení ve
vedení vìdomí. Kdy¾ se hledající èlovìk neosobním zpøítomòová-
ním tìla ve vìdomí a udr¾ováním èistých pøedstav du¹evnì oèistí,
ukládá se mu, aby vylouèil obvyklé (svìtské) opory a setrvával s nep
øilnavým vìdomím jako pozorovatel v¹ech zmìn du¹evních stavù
v niterném povznesení (nálady).
Tím se bezpøedmìtné soustøedìní jeví jako stav vìdomí, jeho
¾ objektem je niterné opro¹tìní, provázené trvalou kontrolou bytostn
é pohotovosti ke vjemùm. Vzhledem k tomu ten, kdo cvièí bezp
øedmìtné soustøedìní, musí setrvávat v radostném stavu a støe¾it
se, aby snad my¹lení, poci»ování a samovolnì vystupující du¹evní
stavy neporu¹ily stav jeho nálady. Tím se bezpøedmìtné soustøed
ìní stává vìdomým, jasným, pru¾ným a èinným, a proto je daleko
toho èinit z èlovìka, který se je sna¾í uskuteènit, pasivitou obluzenou
bytost.
(46) My¹lenky, jich¾ se to týká, mohou být vìdomé i nevìdomé.
Vìdomé my¹lenky není velký problém potlaèit. Naproti tomu nevì-
domé my¹lenky je nutno pøedem najít. Jeví se v du¹evním pohnutí
a ve zmìnách du¹evního stavu, proto se èlovìk musí napadat právì
v tìchto projevech, chce-li je vymýtit.
K potlaèení nevìdomého my¹lení je nezbytné likvidovat du¹evní
stavy a pohnutí do té míry, ¾e se èlovìk opìt stane vnitønì volným,
klidným, bez problémù. Musí støe¾it jas vìdomí a svùj dobrý du-
¹evní stav a jejich zmìny vyrovnávat vyhlazováním v¹ech mentáln
ích poruch. Tím se jeho duch stane èistým, pru¾ným, nepøilnavým
a plným svìtla; toto psychické uèlenìní symbolizuje vnitøní pohotovost
k duchovní realizaci.
166
(47) Pravé, toti¾ analyzující soustøedìní, je na my¹lení nezávislé.
Èlovìk vìnuje pozornost urèitým du¹evním stavùm, my¹lenkám,
pocitùm a pohnutkám a to je vlastnì psychická koncentrace, jejím¾
plodem mù¾e být jak moudrost, tak osvobození.
Kdo tedy chápe soustøedìní jako skuteèné zastavení proudu
my¹lenek, sna¾í se pøikládat brzdy obvyklým pøirozeným psychick
ým emanacím. Z toho pochází du¹evní napìtí, jeho¾ náhlé eventu-
ální zvraty mohou zpùsobit urèité psychické a fyziologické poruchy.
Likvidaci my¹lení pomocí mocné vùle tedy mù¾eme pokládat
za akt produkující zvý¹ené du¹evní napìtí, ale nic více. A jestli¾e
se toto napìtí projeví v magicky úèinné síle, vedlo toto soustøedìní
pouze na scestí.
(48) Kdo se dobøe soustøeïuje, ten pochopí, ¾e rozdìlení vìdomí
a my¹lení vede k mo¾nosti my¹lení vìdomím zcela opustit a vìnovat
se chtìnému du¹evnímu stavu. Jogín, který to uskuteèní, mù¾e
¾ít v dobrých stavech, neru¹en my¹lením, které ho jinak strhuje do
svìta. Mù¾e zji¹»ovat, ¾e my¹lení je pojítkem mezi vìdomím èlov
ìka a svìtem, ale té¾ poznávat, ¾e kdy¾ je vypojeno, mizí i psychick
é pojítko, které ho èiní ¾ivoèi¹ným tvorem. Stav, vyvolaný
vypojením my¹lení, je proto skuteènì prvním stavem odpoèinku
a síla, ji¾ èlovìk v tomto stavu získá, mu umo¾òuje dosáhnout vy¹-
¹ích cílù jógy.
(49) Postup vjemù a my¹lenek vykazuje jejich zrod, trvání a zánik.
Proto ten, kdo snahou podle aforismù 46{48 dosáhl tak hlubokého
ponoøení, ¾e bez obtí¾í vnímá v¹echny psychické zmìny a postupy,
mù¾e k nim zaujmout lhostejný postoj. Jestli¾e pøitom zabrání,
aby vystupovala dal¹í pomalá du¹evní vzdutí, splní po¾adavek tohoto
aforismu | nedopustí, aby se zformoval jakýkoli vytváøený
vjem nebo my¹lenka. Niterné uvolnìní pak zpùsobí, ¾e budou pozorov
ány psychické pochody. Díky jasnému a vìdomému zamìøení
pozornosti k cíli se zastaví v¹echna du¹evní èinnost, èím¾ se bytostn
é tendence k duchovnímu osvobození stanou trvalými, a proto
zaruèují toto osvobození.
(51) Kdo dospìl tak daleko, ¾e si je vìdom v¹ech psychických zmìn
a postupù, a pøece k nim zùstává neteèný, dosáhne plynulého sou-
167
støedìní, v nìm¾ zùstává vìdomí v trvalém kontaktu s pøedmìtem
soustøedìní. Je-li tímto objektem bla¾ený stav nad protiklady pøí-
rodou vynucených nálad, dosáhl èlovìk niterného indiferentismu
v pomìru k psychickým stavùm a zmìnám. To je poèátek konkrétn
ího za¾ití transcendentních stavù vìdomí, které jsou pøedobrazem
nejvy¹¹ího Uskuteènìní.
(54) Výraz þv nepohnutém prastavu ponechaný\ se vztahuje na
stav myslícího principu, který známe jako tvùrèí mysl, na rozdíl
od bì¾ného my¹lení, je¾ je identi kováno jako akce mysli. Tento
myslící princip, jej¾ bychom mohli de novat jako ohranièenou psychickou
masu, projevující se pùvodnì jako osobní vìdomí, je za
normálních okolností pohotový k akcím, které nazýváme èiny mysli
a té¾ akce mysli. Tato situace dává osobnímu vìdomí tendenci do
vnìj¹ího svìta.
Je-li jógickým úsilím pohotovost myslícího principu k akcím potla
èena do té míry, ¾e má tendenci ke klidu nebo nepohnutosti, dosp
ívá èlovìk na úroveò schopnosti zji¹»ovat zá¾itek, který je mo¾no
hodnotit jako þtranscendentní klid\. Pokud v¹ak v myslícím principu
trvá potenciální pohotovost k akcím, vyznaèuje se tento klid
malým napìtím. Tím se první stupeò þtranscendentního klidu\
vyznaèuje stavem, který bychom mohli oznaèit jako þpsychický
støeh\. Vymizí-li v¹ak ji¾ stav þpotenciální pohotovosti\, dosahuje
èlovìk druhého stupnì þtranscendentního klidu\ v myslícím principu,
co¾ lze oznaèit jako nepohnutý prastav myslícího principu.
V této situaci je myslící princip tvárlivý a reaguje na ka¾dé
vnìj¹í napìtí, které se ho mù¾e dotknout, asi tak, jako se energie
vysílaèe dotýká pøijímacího aparátu. A proto¾e se pøedpokládá, ¾e
metodickým postupem ke klidu myslícího principu nebyl znièen
úsudek, nýbr¾ naopak byl zcela zachován, dochází k analytickému
zpracování tìchto dotykù, z èeho¾ vzniká vìdìní.
Za normálních okolností je pøechod myslícího principu ke klidu
provázen znièením usuzovací schopnosti. Proto lidé, kteøí jsou ment
álnì neèinní, nemívají vyvinutou ani usuzovací schopnost. Tím
se li¹í od jogínù, kteøí metodickým postupem dosáhli pøirozeného
klidu myslícího principu.
(55) Za rozhodující a významné je mo¾no pova¾ovat jen dva krajní
168
stavy: dokonalost a nedokonalost. Mezistavy jsou bezvýznamné. To
proto, ¾e ka¾dý mezistav nále¾í do sansára a tím do nedokonalosti.
Kdo to poznal, nenechá se ji¾ svést doèasnými stavy s bo¾ským
charakterem a smìøuje pøímo k nepohnutelnosti mysli (vìdomí),
v ní¾ je pøídech absolutna.
Uskuteènìní této nepohnutelnosti v¹ak není snadné. Vmì¹ují se
impulsivní vznìty, ru¹ící pravý du¹evní klid, a proto je tøeba, aby
èlovìk s neomezenou vytrvalostí míøil k této nepohnutelnosti tak
dlouho, dokud tímto zamìøením nevykoøení ze své bytosti v¹echny
ni¾¹í sklony, èili dokud jeho bytost neuzná nejvy¹¹í stav této nepohnutelnosti
jako ¾ádoucí i pro sebe.
56. Tøetí postup, umìní vést vìdomí do jeho pøirozeného
stavu, se skládá ze ètyø èástí.
57. Prvá èást vztahující se na udr¾ení du¹evní vyrovnanosti
má na zøeteli úsilí, aby klid vìdomí byl udr¾ován
tak peèlivì jako vyrovnanost pøi tkaní brahmínské ¹òùry.
Tato ¹òùra nesmí být ani pøíli¹ pevná ani pøíli¹ volná,
ale musí být rovnomìrnì pøedena. Právì tak nesmí¹ pøi
soustøeïování mysl pøíli¹ napínat, jinak ztratí¹ vládu nad
my¹lenkami.
58. Pøi pøíli¹né únavì propadá se liknavosti. Proto soustøed
ìní vy¾aduje rovnomìrné napìtí pozornosti.
59. Zpoèátku má zaèáteèník sklon napínat svou mysl u¾ívá-
ním procesu þokam¾itého odøezávání\ my¹lenek. Unaví-li
se tím, má povolit a nechat my¹lenky libovolnì se prohánìt.
60. Toto je zpùsob støídavého napínání a popou¹tìní, jeho
¾ u¾íváme v na¹í ¹kole. A proto¾e je napínání a povolov
ání vìdomí podobné postupu pøi tkaní brahmínské obìtní
¹òùry, nazývá se toto cvièení þstøe¾ení vìdomí ve stavu podobn
ém tkaní brahmínské obìtní ¹òùry\.
61. Druhá èást, umìní udr¾et vìdomí tak prosté v¹ech my¹-
lenek, jako je jedna èást zlomeného stébla nezávislá na
druhé èásti, zále¾í na neochvìjném rozhodnutí k bezpod-
169
míneèné, neporu¹itelné bdìlosti. Nebo» pøedchozí pokusy
vystøíhat se my¹lenek ji vyvolají.
62. Proto¾e shora popsané postupy k vystøíhání se my¹-
lenek nemohou být u¾ity bez pomoci schopnosti rozezná-
vací a bez vytvoøení my¹lenek nových, bude soustøeïov
ání ru¹eno.
63. Zøeknout se jak schopnosti, tak i vùle poznávat a uvolnit
vìdomí, aby pasivnì spoèívalo v klidném stavu, je
známo jako umìní udr¾et mysl (vìdomí) oddìlené od ment
ální funkce a napìtí. Tento druh odlouèení se pøirovnává
ke zlomení stébla slámy.
64. Tøetí èást se nazývá þstøe¾ení vìdomí ve stavu podobn
ém dítìti, je¾ (s vypjatou du¹evní ¾ivostí) pozoruje
(fresky) v chrámì\.
65. Je-li ve vìdomí svázána lhostejnost slona se sloupem
schopnosti poznávat a s pozorovatelem, zùstane ka¾dý dech
¾ivota ve vlastním kanále.
66. Tímto cvièením povstávají kouøovité nebo éterické
tvary a bla¾enost vytr¾ení, v ní¾ se èlovìk zdá mizet.
67. Pøi cvièení stavu, v nìm¾ nepoznává¹ ani tìlo ani mysl
ani pocit a v nìm¾ pozoruje¹, jako bys létal vzduchem, nesm
í¹ schválením zadr¾et ani nelibostí znièit vyvstávající
jevy, a» jsou to zjevení zformovaná nebo zdánlivá. Proto
se toto nezadr¾ování a neodmítání vidin nazývá þstøe¾en
ím vìdomí ve stavu podobném zdr¾enlivosti dítìte, pozoruj
ícího (s vypjatou du¹evní ¾ivostí fresky) v chrámì\.
(57) Pøi energickém upínání mysli na jeden pøedmìt se vìdomí
zastírá tamasem, nebo» se tímto aktem zu¾uje oblast uvìdomov
ání. Proto je nezbytné cvièit se v soustøedìní tak, ¾e pøedmìt pro
soustøedìní chápeme pouze jako oporu pro vìdomí. Tím získáme
snaz¹í kontrolu nad myslí, která jinak strhuje vìdomí k tomu, aby
ji následovalo. Máme tedy jednak vìnovat pozornost pøedmìtu pro
soustøedìní, jednak dávat pozor na v¹echny du¹evní zmìny, které
se musíme sna¾it opatrnì potlaèit, abychom se tím uvedli do du-
170
¹evního klidu. Není-li tomu tak, ztratíme kontrolu nad du¹evními
stavy a soustøedìní se bude podobat civìní na tvar.
(58) Bude snad dobøe roz¹íøit tento aforismus Buddhovým líèením
postupu ke správnému soustøedìní. Buddha praví: þKdy¾ jsem dos
áhl jisté míry vnitøní soustøedìnosti, pøedstoupily pøed mé duchovn
í oko odlesk a postavy.\ Tyto zjevy v¹ak Buddha pøed svým
zrakem neudr¾el. þA tu jsem Anurudhéro uva¾oval: co je asi dù-
vodem, co je pøíèinou, ¾e mizí odlesk a vidìní postav? A tu jsem
poznal: stal jsem se kolísavým, kolísavost byla pøíèinou rozpadu
soustøedìní. Proto zmizel odlesk a vidìní postav, a budu tudí¾ pracovat
k tomu, abych ji¾ neupadl v kolísání. A mezitím, co jsem bdìl
s vá¾nou myslí, sna¾ivì a neúnavnì, poèal jsem znovu vnímat odlesk
a vidìní postav. Ty v¹ak opìt zmizely.\ Hledá znovu pøíèinu
a najde ji v nepozornosti. Pracuje tedy k tomu, aby neupadl ani do
kolísání ani do nepozornosti. To se mu podaøí a postavy a odlesk se
vynoøí znovu a opìt zmizí. Dal¹í pøíèinu toho odkryje v malátnosti
a pracuje k tomu, aby neupadl ani do kolísání ani do nepozornosti
ani do únavy. Zjevy se opìt dostaví a opìt zmizí. Hledá proto dále
a zji¹»uje, ¾e byl udì¹en, uchvácen, tì¾kopádný, pøíli¹ napjat, pøíli¹
mdlý, samolibý, ¾e propadl roztr¾itosti, ¾e postavy pøíli¹ ostøe pozoroval,
a tak odstraòuje jednu závadu za druhou, a¾ vnímá urèitý
odlesk a urèité postavy nebo nezmìrný odlesk a nezmìrné postavy
po celý den, po celou noc.
Ale je¹tì není spokojen. Chce vìdìt, proè jednou vnímá ur-
èitý odlesk a urèité postavy a jindy nezmìrný odlesk a nezmìrné
postavy. A poznává: þV ten èas, kdy je moje soustøedìní urèité,
je i mé duchovní oko urèité a urèitým duchovním okem vnímám
urèitý odlesk a urèité postavy. V dobì, kdy je moje soustøedìní nezm
ìrné, je i mé duchovní oko nezmìrné a nezmìrným duchovním
okem vnímám nezmìrný odlesk a nezmìrné postavy po celý den,
po celou noc.\ | Tak se tedy nauèil pravému soustøedìní Buddha.
A musí se tímto zpùsobem uèit soustøedìní ka¾dý èlovìk, jestli¾e
ho má soustøedìní vést k du¹evnímu rozvoji a nikoli k tuposti.
(59) Je skuteènì té¾ dobré, jestli¾e pøi soustøedìní pou¾ijeme metody
zvané þvýpadová akce\. To znamená, ¾e se náhle soustøedíme,
a kdy¾ zjistíme, ¾e jsme se stali du¹evnì nehnutými, náhle opìt
171
povolíme, pozorujíce mysl a du¹evní stavy, jak se opìt zaèínají mì-
nit. Kdy¾ se tímto zpùsobem du¹evní hladina opìt rozèeøí, musíme
znovu upnout mysl, tím potlaèit v¹echnu du¹evní èinnost a znovu ji
uvolnit. Tak mù¾eme postupovat a¾ do té doby, kdy budeme moci
du¹evní stavy ovládnout a kdy bdìlost vìdomí ji¾ nebude podléhat
výkyvùm z bdìlosti do tuposti.
(61) Jiným stavem niterné úpravy jako psychické pøípravy pro
moudrost a osvobození je cvièení se v bdìlosti. To se provádí tak,
¾e se èlovìk sna¾í v¹echno ¾ivì vnímat a støe¾í se jen toho, aby na
to citovì reagoval. Tak je probuzena bdìlost vìdomí, ani¾ je podmi
òována du¹evními vztahy ke svìtu. A jeliko¾ se bdìlost tímto
zpùsobem stává bdìlostí samou o sobì, pøedstavuje vnitøní pohotovost
k bezprostøednímu osvícení.
Není tedy tøeba se bát ¾ivého vnímání, nýbr¾ citových vztahù.
®ivé vnímání toti¾ symbolizuje ideální du¹evní stav, niterné otev
øení se pro vy¹¹í vjemy, které vedou k osvícení.
(62) Cesta k dokonalému psychickému klidu se vine z okam¾itého
du¹evního stavu èlovìka pøes stavy nebeské. Vzhledem k tomu
je nezbytné, aby ka¾dý hledající èlovìk opustil dosavadní svìtské
smý¹lení a vynutil na sobì smý¹lení èisté a vy¹¹í, kterým se dostane
do dobrých du¹evních stavù pøedstavujících dobré niterné vzruchy.
Tyto stavy zmìní náplò jeho vìdomí. Teprve kdy¾ prochází radostn
ými a pøípadnì bla¾enými stavy, mù¾e se sna¾it potlaèit v¹echnu
du¹evní èinnost a uvádìt se do klidu. Jinak by se mu jevil pravý
du¹evní klid jako noc hlubokého nepoznání, jeho¾ se musí varovat.
©»astný èlovìk, který s koneènou platností potlaèuje du¹evní
èinnost a vchází do klidu s úsmìvem, jím¾ prosvìcuje oblast
nepohnutelna. To se projeví jemnými niternými vibracemi, které
nedopustí, aby klid získal povahu noci, ale jen povahu nepohnutelnosti,
která skrývá potenciál bdìlosti a èinnosti.
Svìtský èlovìk nikdy nemù¾e opu¹tìním èinnosti dospìt ke
klidu svìtlem prosvícenému. Jakmile opustí èilost podmiòovanou
psychickými reakcemi na svìt, upadá hned do tupé rezignace, do
malátnosti, která nemù¾e pøinést osvícení. Proto se musí uchýlit
k u¹lechtilému a radost pøivádìjícímu my¹lení, které mu pøinese
svìtlo, v nìm¾ smí usnout jako v neobsáhnutelném pokoji.
172
Vznik nebeských stavù je závislý na vyvolání a udr¾ení my¹-
lenek, jejich¾ náplní je bo¾ství, pøíp. i nadsvìtské kvality. Ti, kdo
chtìjí mít úspìch v úsilí o rozvoj nadsvìtského pro¾ívání, se proto
musí vìdomì zabývat my¹lením na bo¾ství a vìci nadsvìtské a silou
vùle v tomto my¹lení setrvávat tak dlouho, a¾ se stane samovolným.
A proto¾e je nezbytné usilovat o udr¾ení nadsvìtského my¹lení, je
samozøejmé, ¾e tu je pøedpoklad ke vmì¹ování se my¹lenek svìtsk
ých, tak¾e je ru¹eno upínání mysli, èili soustøedìní.
(63) Proces vìdomého poznávání skuteènì závisí na vùli k pozná-
vání. Kdo dospìl tak daleko, ¾e dovede odvrátit pozornost prostoupenou
zvídáním ode v¹eho, mù¾e ji¾ setrvávat v dokonalém indiferentismu.
Proto se mù¾e zabývat svým niterným ¾ivotem, jeho¾
dokonalým poznáním mù¾e dospìt k vykoupení, resp. k osvobozen
í. Nebo» i poznávání pøedstavuje vytváøení spojù mezi èlovìkem
a svìtem. Tyto spoje mu znemo¾òují, aby dosáhl vykoupení.
Poznávání je nejvy¹¹í z du¹evních aktù, ale pøece jen je výsledkem
reakcí vìdomí na svìt. Je tedy pøeká¾kou na cestì k nejvy¹¹ímu
Uskuteènìní, v nìm¾ smí trvat pouze samo bytí urèitými vjemy ji¾
neomezitelné. Z tohoto hlediska se jeví jako pouto v¹echno vyjma
urèitého, pøirozenì dohasínajícího stavu psychického bytí.
(64) Touto metaforou se vyjadøuje stav, v nìm¾ usilující èlovìk
udr¾í své nitro nedotèené v¹emi vìcmi, které pozoruje se ¾ivou snahou
poznat je a pochopit. Tohoto stavu v¹ak nelze snadno dosáhnout.
Jestli¾e toti¾ dítì nereaguje na to, co pozoruje, z hlediska estetick
ého, etického a vykoøis»ovatelského, jistì tomu tak není u dosp
ìlého èlovìka. Proto musí dospìlý èlovìk dávat pozor na to, aby
k tomu, co pozoruje, nezaujal obvyklé stanovisko, ale dovedl ve
stavu bytostného nezájmu hledìt s ¾ivou pozorností zvídavì na
pøedmìt stanovený za oporu pro soustøedìní. Tím uskuteèní soust
øedìní, de nované obraznì v tomto aforismu.
(65) Je nutné vytvoøit takový stav vìdomí, aby nenásledovalo
smysly a rùzné vnitøní podnìty, ale aby jako èisté a opro¹tìné setrv
ávalo v pohotovosti k vjemùm nadsvìtských stavù, pøedev¹ím ke
vjemùm þnekoneèného prostoru\ a þnekoneèného vìdomí\. V tom
pøípadì sebe si vìdomý èlovìk jako konkrétnì vyjádøená pozoro-
173
vací jednotka získá zku¹enosti nadsvìtských stavù a tím se ocitne
na úrovni pro¾ívání, jaké nále¾í stavu lidí duchovnì probuzených.
Kromì toho harmonické pøevedení bytosti do nadsvìtských stavù
pùsobí na tìlo tak, ¾e étericko-fluidické emanace, je¾ se jinak energickou
snahou po dosa¾ení smyslových po¾itkù vyzaøují, následuj
íce tendence mentální, zùstávají v tìle, kde krou¾í. Tím budí k èinnosti
centra, v nich¾ se shroma¾ïují rùzné váju, jich¾ je v tìle deset
a je¾ ovládají jeho urèité funkce.
(66) Jestli¾e èlovìk správným upoutáním dechu v tìle zpùsobí, ¾e
ho pøivede do krou¾ení, stává se | za pøedpokladu, ¾e ji¾ nedopust
í, aby se tím promìnìný dech z tìla vyzáøil | ¾e jeho hromad
ìní v tìle a pøímé pùsobení na orgány vyvolá tvùrèí bouøi.
Dech jako¾to váju vytvoøí vybuchující a pøevalující se kouøovité
zjevy, je¾ jako pùvodní duchovitá a mladá stvoøení pùsobí na vì-
domí èlovìka potì¹ujícím zpùsobem. Èlovìk se tu ocitá v mladém
svìtì bouølivì tvùrèím a strháván jeho zázraky pro¾ívá stavy bla-
¾enosti a vytr¾ení, jejich¾ ovládnutí podle jógického pøedpisu mu
umo¾ní pro¾ít bla¾eností prostoupený klid. A bude-li schopen zachovat
si mocnì pùsobivé uvìdomìní þjá\, stane se demiurgem, èili
boho-èlovìkem stvoøitelem.
(67) Stejného stavu se dosahuje v jógické ¹kole jiného druhu dokonal
ým vyprázdnìním mysli pøi jasném vìdomí s oporou vìdomého
soustøedìní na pupek. Za tìchto okolností dochází rovnì¾ k pocitu
dokonalého zru¹ení zemské tí¾e. Jestli¾e èlovìk pøitom nedopustí,
aby dospìl k urèitým, by» jen bezdìèným závìrùm o subjektivním
pro¾ívání a dìní, dospìl nejen k popisovanému druhu soustøedìní,
ale docílil, ¾e jeho pozorování pøestává být omezeno prostorem a èasem,
resp. trváním a tvary. Pro¾ívají se pocity mentální a vìdomé
neomezenosti v bla¾ených stavech a pøi jasném denním vìdomí
a tento psychický fenomen provázející pozorování vede k vysokému
stupni rozvoje moudrosti.
68. Ètvrtá èást se týká støe¾ení vìdomí ve stavu slona pí-
chaného trny.
69. Kdy¾ za klidného vìdomí vystupují poznatky, vystupuje
té¾ vìdomí o nich. Kdy¾ ,støehoucí` (vìdomí ovládající
174
my¹lenky, ¹kolené jógou ke shora popsané napjaté ¾ivosti)
a ,støe¾ené` (postup vzniku my¹lenek) jsou postaveny proti
sobì, je jedné my¹lence bránìno, aby ustoupila jiné.
70. Nato pøijde ,støehoucí` sám od sebe a bez pøíli¹ného
úsilí. Povstane tím stav, ,v nìm¾ se udr¾uje neru¹ený tok
vìdomí bez pøispìní`.
71. Umìní udr¾et stav vìdomí, v nìm¾ nevznikají reakce na
my¹lenkové vjemy ve formì potlaèování jich nebo pùsobení
na nì bývá srovnáváno s nepohnutelností trny píchaného
slona a tak se i nazývá.
72. Je to oznaèováno za koneèný stav klidu a bývá pøirovn
áváno k nepohnutelnému moøi.
73. Lze-li i v tomto klidu zji¹»ovat pohyb (vystupování
a mizení my¹lenek), nazývá se toto ve svém vlastním klidu
setrvávající a k pohybu lhostejné vìdomí ,stavem, v nìm¾
mizí hranièní èára oddìlující pohyb od klidu`.
74. Tím je realizována jednobodovost mysli.
75. Poznání nerozluèné jednoty ,pohybu` a ,nehybnosti`
(nebo popudu a klidu) bývá pøi správném porozumìní
nazýváno ,v¹erozeznávající moudrostí` nebo ,nadsmyslov
ým chápáním`.
76. Nádherná sútra praví:
,Stav nyní dosa¾ený tímto cvièením správnì ¹koleným
tìlem a vìdomím se nazývá stav úvahy a rozli¹ování.`
(68) V hathajóze se toto cvièení vá¾e na polohu tìla. Vsedì na zkøí-
¾ených nohou se pozoruje celá vlastní bytost tak, jako by èlovìk þsed
ìl na jehlách\. Zpøítomní-li si sebe za tìchto okolností fyzicky ve
vìdomí, projeví se to v uvìdomování jako pohotovost k vjemùm, ale
nikoli k závìrùm. Z psychologického hlediska to znamená uschopn
ìní k þtrvalému prùbìhu vnímání\, jeho¾ výsledkem je mo¾nost
þtrvalých záznamù\ v¹eho dìní, které je v dosahu vjemù.
Slon cítí píchání trny jen nepatrnì. Proto vztahuje-li se tento
stav na vìdomí, znamená to bdìlost a nepohnutost.
175
Jogín má dbát o to, aby jeho vìdomí bylo zcela nepohnuté,
ale souèasnì i schopné v¹echno registrovat. Jinak se soustøedìní
rozpadne a èlovìk bude du¹evnì dlít s prázdnou, otupìlou myslí
na hranici spánku a bdìní.
(69) Vìdomí o vjemech pøedstavuje v¾dy urèitý závìr o tom, co èlov
ìk poznává. Jakmile mù¾e ke vjemùm docházet, ani¾ se na nich
èlovìk úèastní uvìdomováním, odlouèí se pozorující bytostný èinitel
od pozorovaných pøedmìtù a to je pøedpokladem pro objektivní
vnímání psychických procesù a zmìn. Z nich je mo¾no se pouèit
o psychologické povaze dìní a tím získat moudrost o kosmických
tvùrèích zákonech a o podmínkách bytí vùbec.
(70) Chce-li èlovìk dosáhnout stavu vnímání bez závìru, musí dá-
vat velký pozor na stav svého vìdomí. Proto¾e bì¾nì nekompromisn
ì tou¾í po zá¾itcích, chce si být vìdom vjemù. Tento stav je
neustálým tvoøením závìrù o skuteènosti, nìkdy správných, jindy
zase nesprávných. K vnímání bez tvoøení závìrù je proto mo¾no
dospìt a¾ po pøekonání lnutí ke svìtu. Komu na svìtì nezále¾í, ten
mù¾e vnímat, ani¾ pøipustí, aby se mu vjem mìnil v pro¾itek.
Kontrolované vnímání není toto¾né s neuvìdomìlým vnímáním
tìch lidí, jejich¾ my¹lenky bloudí, pøièem¾ jsou smyslovì èinní jako
bytosti vnímající. Jedná se o to, aby si èlovìk byl sebe vìdom jako
èinitel vnímající, jen¾ velmi peèlivì støe¾í své vìdomí, aby vjem
nezaznamenalo.
(71) Vnímání bez závìru, resp. bez jeho samovolného uvìdomìní,
klade na èlovìka veliké po¾adavky ve vìci bedlivého sebepozorov
ání. Podobá se onomu hathajógickému obraznému þsedìní na
jehlách\, co¾ ka¾dému usilujícímu èlovìku potvrdí jeho vlastní zku-
¹enost. Toto cvièení vy¾aduje nadprùmìrnou míru bdìlosti a ostra
¾itosti, nebo» ka¾dé malé zmalátnìní uvede do chodu bezdìèné
uvìdomování vjemù, jestli¾e ov¹em vìdomé vnímání z nepozornosti
vùbec neustane.
(72) Kdo bude schopen støe¾it vnímání, aby si je uvìdomìle neuvì-
domoval, ten pozná, ¾e vypojil du¹evní funkce bytnosti, v ní¾ stále
probíhají nìjaké procesy. Je schopen setrvat vìdomím v neomeziteln
é pohodì, ani¾ se musí sna¾it zastavovat spontánní èinnost
176
bytí, je¾ funguje mechanicky. Tento stav pøedstavuje dokonalost
v józe, dokonalost, která se ji¾ vyjádøila svobodou vìdomí na jedné
stranì, a doznívající funkcí karmy, je¾ se zase na druhé stranì projevila
jako sama bytnost èlovìka. Tìlo a ¾ivoèi¹ná pøirozenost ji¾
svou pulsací denní vìdomí neovlivòují, a tak èlovìk, který dosáhl
tohoto stupnì, do¾ívá karmu svého bytí. Její vyèerpání mu pøinese
svobodu, která se dotkne celé jeho bytosti.
(73) I u toho èlovìka, který pøe»al soukolí vìdomí a bytostnosti, doch
ází k poruchám, toti¾ k vystupování my¹lenek. Ale díky koneèné
duchovní svobodì vnímá jeho vìdomí tyto poruchové jevy jako nezaj
ímavé. Tento postoj mu zaji¹»uje, ¾e si zachová svobodu, která
se po vyèerpání karmy bytostného ¾ivota roz¹íøí na celou jeho bytost.
Proto si musíme v¾dy být vìdomi, ¾e dosáhne-li èlovìk stupnì
oznaèeného slovy þrozetnutí soukolí vìdomí a bytostnosti\, má zaji
¹tìno vykoupení, i kdy¾ zevním zdáním mù¾e budit dojem, ¾e si
nejvy¹¹í stav neudr¾el.
O svobodì a otroctví ducha rozhoduje subjektivní stav.
V¹echny zevní projevy jsou iluzí, která ulpívá na vnitønì svobodn
ém èlovìku jako motýl na kvìtinì. Poznání stavu absolutní svobody
jej v¾dy poutá, proto¾e dìní mu ukazuje svou pomíjivost,
i kdy¾ se zdá být krásnou iluzí. Proto je nezbytné poznat to nejvy
¹¹í, abychom mohli uniknout ni¾¹ímu. Jinak vzniká nebezpeèí
omylu pøi volbì stavu.
(74) Kdo skuteènì vymanil své vìdomí ze závislosti na pøírodì, ten
je mù¾e velmi snadno zamìøit na jednu jedinou vìc. A jeliko¾ pozn
ává, ¾e ka¾dé rozptýlení vede k tvoøení nových psychických pout,
snadno se podrobuje tomu, ¾e zamìøí vìdomí na jeden bod s nitern
ým souhlasem. Av¹ak na rozdíl od tìch, kdo jako nezralí lidé usilují
o jednobodovost mysli a tím se uvádìjí do temnoty zastiòující jejich
vìdomí, dociluje (ten, kdo rozetnul soukolí mezi vìdomím a bytostnost
í pøi jednobodovém soustøedìní) prozøení, o nìm¾ je mo¾no øíci:
je to proniknutí do absolutna skrze nekoneènì malý bod.
Tím, co bylo øeèeno, se tedy napovídá, ¾e jednobodovosti vì-
domí (mysli) se nedosáhne chtìným upínáním mysli na jeden jedin
ý bod, ale psychickým postupem, v nìm¾ jsou odstraòovány
177
nevhodné opory, èím¾ tento bod vyvstane. Tak se toto soustøedìní
stává svìtlým, jasným, osvìcujícím.
(75) þPohybem\ je bytí, stvoøení i dìní, þklidem\ vykoupení, nirv
ána. Kdo pozná jejich nerozluènost, ten správnì rozeznává. Pozn
áním klidu, který je zájmovou oblastí vy¹¹ích psychických slo¾ek,
udr¾í èlovìk na zøeteli vysoké psychické kvality a následkem toho
zachová pøedpoklady pro budoucí celobytostné vykoupení.
(76) Kdy¾ se èlovìku jógickým cvièením podaøí donutit vìdomí
ke klidu a tìlo k nepohnutelnosti, pøièem¾ bytostné emanace pù-
sobí dostøedivì, ocitá se ve stavu, který symbolizuje automatické
rozli¹ování v¹ech slo¾ek a stavù vlastní bytosti. Stav èlovìka jó-
gicky opravdu ukáznìného vykazuje tendence k trvalému analyzuj
ícímu pozorování vlastní bytosti. Stejnì u bì¾ného èlovìka,
který se ovládá, mù¾eme zji¹»ovat analytické pozorování jevù okoln
ího svìta. A jeliko¾ se jeho sebepozorování vyznaèuje pøirozen
ým stavem nazírání, znamená výraz þdosa¾ení stavu rozli¹ování\
trvalý proces psychického poznávání, co¾ odkrývá bohatý pramen
moudrosti.
Svìtský èlovìk ve snaze o analytické pozorování mù¾e docí-
lit pouze toho, ¾e tato jeho snaha bude trvale smìøovat do svìta;
to ho tam èiní chytrým a¾ úspì¹ným. Èlovìk duchovní, který nepojal
mystiku jako poddávání se pocitovým vznìtùm, nýbr¾ jako
metodu ke zdokonalujícímu sebepozorování, dospívá k pøirozené
schopnosti neustálého rozboru vlastní bytosti po stránce struktur
ální i psychické. A jeliko¾ je jeho bytost mikrokosmem, stává se
z nìho tímto zpùsobem mudrc, jen¾ má úspìch v odhalování záhad
tvoøení jak v jeho prùbìzích, tak i v poèátcích.
Kdo svou bytost poznává jako proces, zná i tvùrèí dìní. I v bytosti
je toti¾ toto tvùrèí dìní, a to jako trvalý stav. Tato okolnost
zdùrazòuje analogii vìdeckého a psychologicko-mystického pozná-
vání zákonù tvùrèího dìní ve vesmíru. Naè tedy promítat analyzuj
ící mentální materiál do kusu hmoty, který jsme si postavili pøed
sebe? Grandiózní tvùrèí bouøe je v nás v plné síle a zobrazuje procesy
a napìtí. Ty nám le¾í pøed oèima zrovna tak jako kus mrtvé
hmoty, který jsme se rozhodli pozorovat. Proto i pouhým sebepozorov
áním odhalíme tvoøení ve v¹ech variacích a nuancích, je¾ jsou
178
tak nedostupné vìdì, tápající v exkurzivních postupech. Ale stav,
oznaèený právì komentovaným výrazem, nekonèí v prostém pozn
ávání tvùrèích zákonù vládnoucích vesmíru. Vìdomá automatika
introspektivní analýzy rozkládá a sublimuje pozorovaný materiál,
toti¾ vlastní bytost pozorujícího èlovìka a její strukturu, a tato
skuteènost vede k bytostnému pøepodstatnìní. Jogín, jen¾ vylouèil
ve¹kerou du¹evní èinnost a¾ na tyto analytické postupy, ocitl se
vlastnì na cestì, její¾ vy¹¹í etapy jsou ve vymýcení tvaru a tí¾e.
To je stav, v nìm¾ bytost jogína uniká pozorovacím mo¾nostem
bì¾ného smyslového postøehování.
2. Jóga nestvoøeného
77. Druhý díl obvyklých cvièení: zji¹tìní pravé povahy ,pohybu`
a ,nehybnosti` pomocí jógy nestvoøeného a tím dosa
¾ení nadsvìtského vìdomí, èlení se na tøi pododdíly:
zji¹tìní ,pohybu` a ,nehybnosti`, poznání nadsvìtského vì-
domí, pohrou¾ení podle návodu jógy nestvoøeného.
78. Pøi prvém cvièení, zji¹tìní ,pohybu` a ,nehybnosti`,
bude dosa¾eno tìchto analyzujících postupù:
s pochopením v¹erozli¹ující moudrosti, zrozené z klidn
ého stavu nepoznávání (nedotèenost povstávajícími a zanikaj
ícími my¹lenkami), poznává¹:
pravou povahu ,nehybnosti` (ducha) v nepohnutosti,
jak se v nepohnutosti setrvává,
jak se z ,nehybnosti` vychází,
zda ,nehybnost` udr¾í svùj klid za ,pohybu`,
zda se ,nehybnost` vùbec nìjak pohne, pokud setrvává
v nepohnutosti,
co je pravou podstatou ,pohybu` (nebo my¹lenek)
a koneènì, jak se stává ,pohyb` ,nehybností`.
79. Pozná¹, ¾e ,pohyb` není nièím jiným ne¾ ,nehybností`,
ani ona není nìèím jiným ne¾ ,pohybem`.
80. Nepozná¹-li tìmito pozorováními pravou povahu ,pohybu`
a ,nehybnosti`, pak je tøeba v¹imnout si tohoto:
179
zda je rozjímající rozum nìèím jiným ne¾ ,pohybem`
a ,nehybností`,
èi zda je sám podstatou tohoto ,pohybu` a ,nehybnosti`.
81. Analyzuje¹-li to oèima sebepoznávajícího rozumu, nepozn
á¹ nic. Pozorovatel i pozorované budou shledáni nerozlu
èitelnými.
82. Proto¾e toto hledisko nedovoluje poznat pravou povahu
této nerozluèitelnosti, bude stav dosa¾ený tímto pøemítá-
ním nazýván ,cíl na druhé stranì lidského my¹lení`. Naz
ývá se to té¾ ,cíl na druhé stranì v¹ech nauk`.
83. Slova Pána Dobyvatele:
,I nejvzne¹enìj¹í cíle vytèené lidskému vìdìní vedou
k zklamání.
Proto ani bytí na druhém bøehu lidského my¹lení nem
ù¾e být zváno cílem.
Zírající není nikdy odluèitelný od vidìného.
Pøátelské vedení gurua odhalí ¾ákovi pravdu.`
84. Na druh tohoto analyzujícího pohrou¾ení poukazoval
pandit ©antidéva:
,Zatím co samádhi (dokonalý klid)
trvá bez nejmen¹ího poru¹ení
a analyzující rozumové síly jsou cvièeny,
musí být ka¾dý jednotlivý my¹lenkový pochod pozorov
án sám o sobì.`
85. O podobenství ohnì a hoøení pojednává sútra ,Otázky
Kasjapovy`:
,Tøení dvou døev zpùsobí oheò.
V tomto ohni shoøí obì døeva.
Podobnì Nadsmysl vniklý spojením ,pohybu` a ,nehybnosti`
obìma vytvoøen, oba dva zase stráví.`
86. V¹echna právì popisovaná rozjímavá vnitøní analýza
pomocí Nadsmyslu nazývá se þanalyzující rozjímání poustevn
íkovo\. Nemají nic spoleèného s rozebíravým uva-
180
¾ováním rozumáøe, (nebo» to buduje jen na smyslov
ých postøezích).
(77) Kdo nemá ¾ádného poznání a opírá se pouze o smyslové post
øehy, chápe þpohyb\ a þnehybnost\ èistì smyslovì. Vìdec ji¾ ví,
¾e þpohybem\ jsou i vibrace skrývající se napø. v þmrtvé\ hmotì.
Jogín poznává þpohyb\ i v du¹evních vzdutích, která se konkrétnì
neprojevila. Ví, ¾e þnehybností\ je dokonalé vnitøní uti¹ení prová-
zené nepohnutelným vìdomím. K tomuto poznání se podle tohoto
aforismu dospívá pomocí þjógy nestvoøeného\. To znamená, ¾e zji¹-
tìní pravé povahy þpohybu\ a þnehybnosti\ umo¾òuje, aby bylo
dosa¾eno soustøedìní, jeho¾ smìr vede do oblasti vzniku du¹evních
pohnutek a stavù.
Èlovìk se musí propracovat a¾ k tomu, ¾e se jeho zájmovým
polem stane oblast prvopoèátku du¹evních hnutí. Tuto oblast nalé-
záme obecnì tam, kde ji¾ není tvùrèího dìní, ale jenom jeho pøíèiny.
V samé bytosti se to jeví jako oblast za v¹emi procesy ve sféøe potenci
álu bytostné ¾ivotnosti, v místech, kde pouhými závany vùle
mù¾eme zamezit vystupování sklonù, je¾ se pozdìji projevují v bytostn
ých akcích.
Kdy¾ se èlovìk vìdomím propracuje a¾ do oblasti za v¹emi
procesy bytí a rozvíjí pouze stav þpotenciální ¾ivotnosti\, trvá na
úrovni neprojevené pøírody. A jeliko¾ þumístìním\ svého vìdomí
rozvíjí tento stav, provádí vlastnì þjógu nestvoøeného\ v pravém
slova smyslu. Sídlí toti¾ a rozvíjí se psychicky na úrovni sil, které se
nemohou zformovat ani na úrovni hmotné ani na úrovni du¹evní.
Dosáhne-li v této oblasti stavu dobrého sebeuvìdomìní, pro¹el kursem
této formy jógy a realizoval ji. K tomu mohu jen dolo¾it: vý-
sledky této formy jógy jsou opravdu dobré.
(78) Jakmile se èlovìku podaøí pøevést vìdomí do stavu þnepozná-
vání\ ve smyslu poznávání konkrétního, ani¾ zru¹il stav umo¾òující
uvìdomìní, které je obvykle èinno pøi vnímání, dospìl k postøeh
ùm, je¾ nejsou zabarveny pocitovými stavy pøíchylnosti a odporu
k tomu, co vnímá. Díky tomu pronikne svými postøehy a¾ k tomu,
co se zde oznaèuje za pohyb, nehybnost a nepohnutost.
Nalezne-li se tedy èlovìk pøi bytostném soustøedìní ve stavu,
v nìm¾ si je vìdom pouze vlastního vnitøního ustálení a poznává-li
181
dále, ¾e tato nehybnost existuje jako duch toho v¹eho, co jako stvo-
øení pulsuje ¾ivotností, poznává souvzta¾nosti toho, co je v bytosti
a kosmu jako Duch, na jeho¾ kvalitativní úrovni je mo¾né sjednocen
í bytostné a kosmické podstaty, sjednocení, jemu¾ obvykle brání
existence jáství obou tìchto jednotek.
Problém setrvávání v nepohnutosti se øe¹í chtìným a systematick
ým chápáním vlastní bytosti jako nìèeho, co má duchovní
pøirozenost a postrádá vztahy k tomu, co jako tvar je vlastnì jen
mechanickým procesem.
Tøetí analytický postup, toti¾ vycházení z nehybnosti, je øe¹iteln
ý pøenosem vìdomí do stavu nepohnutelnosti a kotvení v klidu
uvnitø vlastní bytosti, do prapoèátku tvùrèího dìní ve vnìj¹ím prostoru.
Nikoli tedy prostým ru¹ením podmínek niterného ustálení,
nýbr¾ uvìdomìním prvopoèátku tvùrèího dìní v kosmu. Je toti¾
¾ádoucí, aby byly navázány vztahy klidného ducha schopného pozorov
ání s tím, co jako tvùrèí pøíèiny vyvolalo to, co se pøed na¹ima
oèima jeví jako stvoøení. Tímto zpùsobem bude toti¾ jogín dál pozn
ávat dìní svým vlastním lidským duchem, imunním k tvùrèímu
dìní. A to je nezbytný po¾adavek jógy, je¾ má na zøeteli, aby bylo
zachováno poznání toho, kdo analytickými a pøetváøecími postupy
smìøuje k nepohnutelnosti nirvánického stavu.
Ètvrtý analytický postup odhaluje správnì usilujícímu jogínovi,
¾e duchovní nebo vnitøní (du¹evní) nepohnutelnost, pøi ní¾ byla
obsáhnuta bytost v jejím pøirozeném stavu, napomáhá tomu, aby
tato vnitøní nepohnutelnost byla zachována, i kdy¾ se jeho bytost
na úrovni denního vìdomí nachází v dìní, o nìm¾ ví, ¾e se uplat-
òuje univerzálnì. Správnì usilující jogín tím dospívá k tomu, ¾e
si uvìdomuje existenci dìní uplatòující se tak neomezenì, ani¾ se
mu rozpadá soudr¾nost stavu známého pod pojmem jednobodovost
sebeuvìdomìní. Tento stav umo¾òuje de facto udr¾et þvykoupení
za ¾iva\ i uprostøed tvùrèích bouøí.
Pátý analytický postup musí ukázat, ¾e individuální þznehybn
ìní\ (za jasu denního vìdomí) je podmínìnì þpohybem\. Nepohnutelnost
jako pøedtvùrèí kosmický faktor je pøece jen gravitaèní
jednotkou, která pùsobí na to, co stojí proti ní jako individuum.
To znamená, ¾e a» èlovìk dosáhl jakkoli vysokého stupnì psychické
nepohnutelnosti, pøece jen trvá v ohnisku gravitaèního fenomenu.
182
Tato skuteènost vyjadøuje, ¾e dokonalá vnitøní nehybnost je vlastnì
nejvý¹ latentním pohybem, který pøestává teprve tehdy, kdy¾ se
pøepodstatní z individuálního jevu v univerzální. Stav vìdomí,
které bychom mohli nazvat transcendentálním a které symbolizuje
vysoký stupeò skuteèné nehybnosti, proto mù¾e uskuteènit v plné
síle pouze vìdomí kosmické, je¾ se nepromítlo v individuu. A jeliko¾
kosmické vìdomí, pokud se nepromítlo v individuu, je mimo dosah
mo¾nosti prostého poznávání, mù¾e se tato otázka zodpovídat v¾dy
jen podmínìnì.
Øekl bych, ¾e nehybnost znamená stav, jej¾ je mo¾no pouze
uskuteènit, proto sama o sobì neexistuje. To nás nutí pøedpoklá-
dat existenci inteligentní pøíèiny toho, co bylo stvoøeno. Z mého
hlediska pak pouze inteligentní pøíèiny, která mù¾e být poznána
jako faktor známý pod jménem vìdomí. To znamená, ¾e opravdová
neexistence vìdomí by mìla za následek neexistenci bytí. Bytí a vì-
domí je proto na sobì pøímo závislé.
©estým analytickým postupem dochází k poznání, ¾e existence
dìní je závislá na existenci centripetálního pohybu subtilních emanac
í. Výsledkem tohoto pohybu subtilních emanací je vyhranìné
vìdomí, proto nelze oddìlovat pohyb od nehybnosti. Jejich rozdílná
povaha je vyjádøena zevním projevem.
V¹e, co mù¾eme najít poèínaje od prvotního pohybu vùbec
a¾ k dozrálým jevùm, skuteènì nále¾í do oblasti pohybu, který
je mo¾ný, odehrává-li se na tom, co nazýváme nehybností. Proto
mù¾eme poznat nehybnost jako stav, který zeje za ka¾dým pohybem.
To nás vede k poznání, ¾e pohyb a nehybnost jsou dvìma
tváøemi jedné a té¾e skuteènosti. I kdy¾ dospìjeme ke stavu, jej¾
mù¾eme oznaèit za absolutní klid, pøece jej poznáváme jako stav
pøírody, jen¾ je mo¾ný za zvlá¹tních podmínek.
Sedmý analytický postup vede k poznání, ¾e vibraèní povaha
bytí je zvlá¹tním stavem rovnováhy sil (klidu). Vzhledem k tomu
je ka¾dé dìní pouze pøechodným jevem, iluzí. Èlovìk odhalí, ¾e za
zástìnou v¹ech vibrací je jenom bezdechý klid, jestli¾e to posuzujeme
z hlediska vitálních projevù. Tím se dìní v nejposlednìj¹í fázi
jeví jako bezvýznamné seskupování sil; stupòování jeho významu
v individuálním a subjektivním smyslu nalézáme v citovì vìdomém
pomìru k nìmu.
183
Osmý analytický postup je zalo¾en na zku¹enosti vìdomého
a chtìného psychického ustalování.
Jóga, která ve vy¹¹í fázi znamená systematické uvádìní nitern
ých (du¹evních) zmìn do klidu, je jakousi obdobou empirického
znehybòování vibrací nejmen¹ích hmotných èástic. Èlovìk, který se
na základì jógických pouèek pokou¹í vnitønì se zcela ustálit, dosp
ívá k poznání, ¾e jeho postup mù¾e být pouze obdobou zastavov
ání rotací hvìzdných systémù nebo i procesu kosmického tvùrèího
dìní. Poznává té¾, ¾e psychické postupy ke v¹eobecnému niternému
i vibraènímu ustálení znamenají zavíjení nebo sbalování vìdomí, je¾
jako prima materia s sebou strhne v¹echen materiál, z nìho¾ jsou
vybudovány v¹echny tvary stvoøení.
Individuálnì se k tomu dospívá tím, ¾e si èlovìk ve vìdomí zpøí-
tomní hmotu, která je jeho tìlem a která jako poslední mez vibraè-
ních postupù znamená skuteèný zevní klid. Kdy¾ si pozdìji vìdom
ým vtahováním dal¹ích faktorù vlastního bytí zpøítomní ve vì-
domí jako nepohnutelné faktory i pøirozenost psychickou, pøevede
do nehybnosti i podstatnì ¾ivotnìj¹í elementy ve tvoøení se nachá-
zející pøírody. Kdy¾ pak na základì psychického ustálení uvede do
nepohnutelnosti i vìdomí, poznává, ¾e subjektivnì pøevedl pøírodu
do jejího pùvodního èili pøedtvùrèího stavu. Tím dospívá k pozn
ání zániku stvoøení jak v individuálním, tak v kosmickém smyslu.
Tento poznatek je øe¹ením analytického postupu uvedeného v komentovan
ém aforismu.
(79) Tímto aforismem se vyznává jednotný základ bytí (dìní)
a spásy (nirvány). Poznání vyjádøené tímto aforismem je opravdu
vrcholné, nebo» dokud èlovìk rozli¹uje klid a dìní, dotud má
jen kusé poznání a také nemù¾e být vykoupen. Vykoupení toti¾
znamená stav, který v dìní mù¾e trvat jenom jako stav podmínìný
poznáním. Teprve dokonalým osobním vyvanutím a ztoto¾nìním
s absolutnem na úrovni pøedtvùrèího klidu mù¾e stav nazvaný vykoupen
í pøijmout formu absolutní nepohnutelnosti.
(80) Rozjímající rozum, jeho¾ pomocí dospíváme k logickým pozn
ávacím postupùm, není vlastnì obyèejným rozumem, jakým dosp
íváme k logické orientaci ve svìtì, aby slou¾il ke splnìní na¹ich
pøání. Rozjímající rozum pøijímá jako pøedmìty svých úvah fakta
184
psychická, fyzikální a kosmická, tak¾e právì polo¾ená otázka má
smysl a význam.
V ka¾dém pøípadì je rozjímající rozum kvalitativnì blízký vì-
domí, proto se mù¾eme ptát, zda je pohybem èi nehybností nebo
jejich podstatou. Ve skuteènosti je zvlá¹tním stavem mysli, a proto,
je-li posuzován z hlediska celosvìtového, mù¾e se jevit buï jako pohyb,
nebo jako nehybnost. A jeliko¾ rozum vùbec je jen jev vznikaj
ící z reakce Vìdomí (o sobì) na vibrace, mù¾eme tvrdit, ¾e rozum
ve formì mysli je pùvodem kosmického tvùrèího dìní. Nemù¾e v¹ak
být pùvodem nehybnosti, nebo» je silou nebo schopností, ji¾ mus
íme pokládat za primu materii v soustavì stvoøení.
Rozum je jednou z poèáteèních emanací kosmického klidu. Je
prvním stupnìm dekadence pùvodní povahy vìdomí, které chceme
pova¾ovat za konkrétní projev kosmického klidu. Vzhledem k tomu
se to má se stvoøením tak, ¾e jakmile kosmický klid pøijme urèitou
formu ve smyslu vlastního svého vyjádøení, stal se vìdomím.
Úpadek vìdomí znamená vlastnì transformaci vìdomí v rozum.
Úpadek rozumu je transformací rozumu v cit. Úpadek citu je transformac
í citu v prahmotu a degenerace prvotního stavu prahmoty
se nám pøedstavuje jako hmota organická, její degenerace jako
hmota anorganická.
Je na vìdcích, chtìjí-li uznávat pouze postup zdola. Postøehy,
které nejsou ovlivnìny osobními názory, ukazují na základì pøevahy
prostoru nad jevy, ¾e stvoøení je výsledkem dekadence a degenerace.
Vývoj hmoty ukazuje pouze na druhou polovinu køivky obepínající
nejvy¹¹í kosmickou kvalitu.
(81) Kdo chce rozumìt v¹emu, ani¾ se pouèuje z pøímých a hlubok
ých postøehù, zastírá svou poznávací schopnost hlubokým
nepoznáním. Pøi takto fungujícím rozumu dochází k citovému splý-
vání s postøehovanými pøedmìty, co¾ èiní nemo¾ným poznat þpozorovatele\
a odlouèit ho od pozorovaných jevù a dìní. Za takových
okolností nemají poznávací postupy vùbec ¾ádnou cenu. Závìry
a poznatky takto orientovaného èlovìka jsou zalo¾eny na citové
pøíchylnosti a odporu, èili jsou èistì subjektivní.
(82) Pøed bì¾nì poznávajícíma oèima, je¾ jsou øízeny rozumem
schopným pracovat pouze v oblasti reálných fakt, se pozorovatel
185
a pozorované jeví jako dvì rùzné fáze pohybu nebo ¾ivota èi dìní.
Ve skuteènosti v¹ak mù¾e být identi kován pozorovatel jako pole
nebo prostøedí toho, co mù¾e být pozorováno, èili pole pozorovan
ého. Ale vzhledem k tomu, ¾e oba faktory byly identi kovány prost
øednictvím analytického úsilí zamìøeného k þpohybu\ a þnehybnosti\
vzniká idea toho, co je nestvoøené, nezrozené atd., abychom
u¾ili objevného momentu z buddhismu. Faktor oznaèený jako jev
nestvoøený, nezrozený atd. pøedstavuje tomu, kdo ho objevil a pøijal
jako stanovisko pro sebeuvìdomìní, druhý bøeh jeho vlastního
bytí. Dosáhne-li èlovìk tohoto bøehu, dospívá k vìdìní pouhým
pozorováním, nikoli jako a¾ dosud pøemítáním. Proto je tento cíl
oznaèován jako þcíl na druhé stranì lidského my¹lení\. A jeliko¾
na tomto bøehu èlovìk poznává v¹echno pøímo, nemusí mít opory
v ¾ádných pouèkách. Tento cíl se proto nazývá té¾ þcíl na druhé
stranì v¹ech nauk\.
(83) Je-li oblast zvaná þdruhý bøeh\ identi kována a pak i pøijata
jako kriterium na úrovni poznávání, vzniká vìdìní o podmínkách
bytí ve stavech jak sansarických, tak nirvanických. Toto vìdìní se
v¹ak formuje v metodickou nauku, její¾ pou¾ití èlovìku umo¾òuje
setrvávat vnì oblasti strastí, je¾ je také oblastí konfliktù za¾ehuj
ících zku¹enost vedoucí k poznání pomíjejícnosti v¹eho. þCíl na
druhé stranì v¹ech nauk\ proto ztrácí na svém absolutnì kladném
významu. Proto¾e v praxi þzírající nikdy není odluèitelný od vidì-
ného\, musí být þdruhý bøeh\ opu¹tìn, aby se bytost opìt dostala
do konfliktù pocházejících z bytí v sansáru. Pobyt v sansáru a pozn
ávání povahy þdruhého bøehu\ vede k dokonalému vyhasnutí,
neboli k takovému stupni niterného indiferentismu, ¾e ¾ádný popud
z pøírody nevyvodí v bytosti schvalující popud nebo podnìt.
Jestli¾e tedy èlovìk prostøednictvím snahy o vlastní povznesen
í, pøi ní¾ se mu nepodaøilo nále¾itì rozvinout schopnost rozli-
¹ovací, dosáhne odlouèení sebe od stvoøeného, dosáhl osobní svobody
v pro¾ívání. To v¹ak mù¾e pokládat za nedostateèné. þBytí
na druhém bøehu\ nezabraòuje tomu, aby se v hlubinì bytosti nezachovaly
tendence ke vznìtùm, jejich¾ úèelem je dal¹í navazování
vztahù. To pøedpokládá trvalý, i kdy¾ nìkdy jen latentní boj o udr-
¾ení toho, èeho èlovìk dosáhl dosavadní vlastní snahou.
186
Zakotví-li tedy nìkdo ve stavu, jen¾ odpovídá þdosa¾ení druh
ého bøehu\, má mocí odøíkání vy¾ehnout i latentní lpìní a chtìní.
Jakmile budou mocným formálním zøíkáním, tj. zøíkáním, je¾ je podep
øeno prohlá¹ením, zpøetrhána v¹echna pouta ke svìtu, vzejde
poznání absolutna a tím dovr¹ení, k nìmu¾ mìly èlovìka dovést
pøedchozí pouèky a analytické postupy.
(84) Pokud je mi známo, jen málokterý Evropan je schopný uvést
se do dokonalého du¹evního klidu (nepohnutelnosti) a setrvat pøitom
dále ve stavu, v nìm¾ je schopen udr¾ovat vìdomé mentální
napìtí proti tìlu. Kdyby to v¹ak dokázal, bude metodickým postupem
zvy¹ovat postøehovou sílu, která se projeví analytickými
postøehy pøi zachování podvojného uvìdomování, toti¾ sebe a pøedm
ìtu pozorování. Potom staèí, kdy¾ obrátí pozornost k samovolnì
vystupujícím my¹lenkám a sleduje je a¾ k jejich zániku. Tak pozná
psychickou pøirozenost v její pravé povaze a toto poznání jej vede
k pozdìj¹ímu rozli¹ení klidu a stvoøení. Jinými slovy spraví to, co
døívìj¹í svou neschopností pokazil.
(85) Existence osobního vìdomí je podmínìna stykem tvùrèího neklidu
(procesù) s nadtvùrèím klidem. Jestli¾e se èlovìk na úrovni
vlastního sebevìdomí pøenese právì do kvality odpovídající vìdomí
a zde si zpøítomní svou bytost v celém jejím rozsahu, rozpustí ji
v této kvalitì. Rozpustí-li bytostnost ve vìdomí, navrátí to, co bylo
stvoøeno, tomu, co bylo jeho pravým pùvodem. Pak zmizí i kvalita
odpovídající osobnímu vìdomí. To poskytuje èlovìku mo¾nost, aby
se spojil se stejným kosmickým elementem, jako je osobní vìdomí.
Pøevodem osobního vìdomí ve vìdomí kosmické je bytost zcela pøepodstatn
ìna a tím mizí ona sama i její sansarické pøedurèení.
(86) Toto analytické rozjímání je zalo¾eno na vztahu mezi osvobozen
ým uvìdomováním a pøedmìty pozorování, tedy na postøezích,
je¾ èlovìk nezkresluje osobním postojem ke skuteènosti | postojem,
který mu byl vnucen jakkoli v¹típenými názory. Jóga proto
¾ádá, aby èlovìk dával pozor nejen na to, co vnímá, ale i na to, aby
k pozorovanému nezaujal osobní postoj. Kdy¾ se stane neosobním
pozorovatelem a pøitom bude umìt v¹e bdìle sledovat a pozorovat,
dosáhne þmetody správného pouèení\.
187
87. Druhé cvièení | dosa¾ení nadsvìtského vìdomí:
Jakékoli my¹lenky, pøedstavy nebo zatemòující náru¾ivosti,
které vyvstávají, nesmí¹ ani odøíznout ani se jimi
nechat unést. Nebraò jejich vzniku, ale potlaè ka¾dý pokus
o jejich ovlivnìní a øízení (formování). Spokoj se tím, ¾e
je postøehne¹ v okam¾iku jejich vzniku. Setrvá¹-li pøi tom,
pozná¹ je opravdu v jejich pravé (prázdné) povaze, proto¾e
jsi je neodmítl.
88. Tímto bude u¾ito v¹ech vìcí zdánlivì bránících duchovn
ímu rùstu jako pomocníkù na Stezce. Odtud oznaèení
,u¾ití pøeká¾ek jako pomocníkù na Stezce`.
89. Umìní dosíci osvobození jenom poznáním my¹lenek,
pøièem¾ je pochopena nerozluèná povaha zøíkajícího se
(ducha) a zøíkaného (mysli), nazývá se ,podstatné cvièení
nejvy¹¹í Stezky` nebo ,opaèný zpùsob soustøedìní`.
90. S vlastním osvobozením vyvstává nekoneèný soucit se
v¹emi cítícími bytostmi, které je¹tì nepoznaly pravou podstatu
svého vìdomí.
91. Aè by mìl být vìnován vlastní èas jen pro cvièení vì-
domého obìtování tìla, slova a my¹lení k dobru v¹ech cítí-
cích bytostí, pøece (pøi nesplnìní tohoto po¾adavku) nebude
¹ moci ¹kodlivì pùsobit (tímto zdánlivì sobeckým poèí-
náním), proto¾e shora popsané my¹lenkové pochody opravuj
í víru ve skuteènost vìcí. Stejnì jako nemù¾e u¹kodit
jed zbavený jedovatosti.
92. Ze soustøedìní tohoto druhu (zdánlivì sobeckého odvrá-
cení od svìta) povstala modlitba, její¾ prvý ver¹ zní:
,A» cokoli vystupuje na Stezce, nech» to nepotlaèuji ani
nepøijímám!`
(87) Pøi tomto postupu má sna¾ící se èlovìk umìt svou bytost jen
pozorovat a nikoli soustøeïovacím úsilím zamezit, aby se mohla
projevovat svými city, pohnutkami, du¹evními stavy atd. Zejména
v západních zemích, kde není lidí v mystice dosti zku¹ených, kteøí
by mohli hledajícím radit, dochází k zásadnímu omylu, ¾e se za
188
soustøedìní tlumí ka¾dý projev vitality. Následkem toho nemohou
hledající lidé, i kdy¾ se pozorují, pøi soustøedìní zji¹»ovat ¾ádné bytostn
é pohnutí, aèkoli jsou k nìmu neustále disponováni. Proto nemohou
poznat sami sebe. V¹echno, co se u nich nemù¾e projevovat
v dobì, kdy se soustøeïují, v nich døíme po celou dobu koncentrace.
Mystické úsilí nesmí smìøovat k takovým soustøedìním, pøi
nich¾ se bezdìènì potlaèují vitální projevy. Má-li toti¾ èlovìk poznat
sebe sama, musí dát své bytosti mo¾nost, aby se projevila
svými sklony a pohnutkami. Pak teprve mù¾e v sobì zaèít dìlat
poøádek podle mravních po¾adavkù jógy. Má-li tedy úspì¹nì projít
celým tímto kursem, nesmí se soustøeïovat tak, ¾e souèasnì potlaèí
ka¾dý bytostný projev, nýbr¾ tak, ¾e dovolí své bytosti, aby se zcela
volnì projevila a tím mu ukázala svou pøirozenou mravní základnu.
Neodpovídá-li mravní zamìøení bytosti jogína v¹eobecným
mravním pøíkazùm jógy, mù¾e jí pak niterným naladìním udìlit
¾ádoucí tendence. Ne¾ se mu to podaøí, jistì uplyne mnoho èasu.
Jiné mo¾nosti v¹ak není ne¾ se s tím smíøit. Doèasné potlaèení pøirozen
ých sklonù mocí právì provádìného soustøedìní je z hlediska
nej¹ir¹ího pojetí mystických zámìrù naprosto bezcenné.
Kdy¾ se hledajícímu èlovìku podaøí dostat pøirozené bytostné
projevy pod kontrolu nezaujatého pozorování, je¾ vyvìrá z pøíslu¹-
ného soustøedìní, uká¾e se, ¾e vitální bytostné akce a reakce jsou
podmínìny pouze stoupáním a klesáním potenciálu ¾ivotnosti. Ten
pulsuje prostøednictvím pudu sebezáchovy, citové uchopovací síly
apod. Av¹ak vzhledem k tomu, ¾e se toto stoupání a klesání potenci
álu ¾ivotnosti mù¾e pozorujícímu a jinak ov¹em nezaujatému
èlovìku jevit jenom jako bezduché stoupání a klesání vod oceánu,
tedy bez pøímé souvislosti s uvìdomováním a novì vytváøenými
du¹evními stavy, ukazuje se, ¾e v¹echny projevy vitality jsou jenom
þnièím\. Povaha zdánlivé skuteènosti se jim vtiskuje vlastním
du¹evním postojem èlovìka. Proto jsou pøirozené bytostné projevy
jenom psychickými vlnami, které se za dobrých podmínek, vytváøen
ých správným mystickým postupem, mohou vzdouvat pouze hluboko
pod úrovní denního vìdomí, pro nì¾ se tímto zpùsobem mohou
vytvoøit mnohem lep¹í budoucí inkarnaèní podmínky. Z toho
vyplývá bezcennost a bezduchost vitálních vzdutí, je¾ správnì rozezn
ávající èlovìk zaøadí do kategorie jevù sobì samému indife-
189
rentních, a proto je postupnì zbaví vlivu. Tím na nì zapomene
a nechá je zaniknout.
(88) Osvobodí-li se hledající èlovìk od vlivù vlastní ¾ivoèi¹né pøirozenosti
a bude ji dál pouze pozorovat, vystaví se jejímu vzdouvání
jako pozorovatel. To by mohlo vést k pøesvìdèení, ¾e moc ¾ivoèi¹-
nosti nad èlovìkem je tak velká, ¾e ho staví nepøedstavitelnì daleko
od mystického cíle. Kdy¾ se v¹ak èlovìk na úrovni svého vìdomí
odpoutá od bytostné (¾ivoèi¹né) pøirozenosti, je to akt, který ho
èiní vítìzem nad ní. Pozorovaná vzdutí se za tìchto okolností jeví
jenom jako vìc sama o sobì, tak¾e vzdouvání její hladiny mù¾e
být jen doèasné. Jeho vìdomí v¹ak, které se ji¾ od této pøirozenosti
odpoutalo, musí pøesídlit do dobrých stavù; tímto zpùsobem
se toti¾ vytvoøí nový èlovìk, jeho¾ existence je pøíèinou smrti èlov
ìka starého.
Èlovìk, který se na úrovni vìdomí stal nezávislým na své vlastní
¾ivoèi¹né pøirozenosti, mù¾e v souhlasu s buddhistickými pouèkami
prohla¹ovat: þTo mi nepatøí, to nejsem já. . . \ Vystaví-li se èlovìk
vzdutím vlastní ¾ivoèi¹né pøirozenosti proto, ¾e ji neutrálnì pozoruje,
obrací zdánlivì beznadìjnou situaci ponurého poznání své
vlastní mravní nízkosti v situaci naprosto novou, v ní¾ on jako bytost
s èistým vìdomím uzøí zanikat v¹echno to, co se svou pøirozenost
í pøíèí jógickým pøíkazùm. Ve skuteènosti tedy pou¾il pøeká¾ek
na cestì k dokonalosti jako svých pomocníkù.
(89) Poznání my¹lenek se vztahuje na skuteènost, ¾e my¹lení, mysl
a vìdomí jsou tøemi projevy té¾e bytostné podstaty nebo kvality.
Kdy¾ èlovìk pozná tento potrojný projev té¾e podstaty svého bytí,
zjistí, ¾e on (sebevìdomí) a vnìj¹í svìt jsou dvojím projevem té-
ho¾ faktoru, který se projevuje individuálním ¾itím. A jeliko¾ ¾ijící
individuum a jeho prostøedí ukazují na to, ¾e se jakoby v jednom
poli setkávají vibrující nebo pulsující, a proto zanikající èinitelé,
dochází u èlovìka, vystaveného tomuto poznávání, k odklonu od
sebe i svého prostøedí. Oba èinitelé toti¾ ukazují na to, ¾e je jejich
pùvod ryze sansarický.
Odklon od sebe i svého vlastního prostøedí v uvedeném smyslu
je kázní, ji¾ tento aforismus oznaèuje jako podstatné cvièení nejvy
¹¹í Stezky.
190
(90) Právì proto, ¾e èlovìk, který se systematickým a metodickým
postupem osvobodil, mù¾e být pouze èlovìkem z lidu, který stejnì
jako ostatní pro¹el té¾ sansárem, tryská v nìm pøirozené porozum
ìní ke strastem, zatì¾ujícím ty, kdo dosud neznají psychické
postupy a pod jhem ¾ivoèi¹né pøirozenosti lpí na pomíjivých vì-
cech smyslového svìta. To v nìm, jen¾ ji¾ nyní dosahuje mystické
dokonalosti, budí skuteèný soucit, který jej èasto vede a¾ na hranici
sebeobìtování. A právì tento soucit je zku¹ebním kamenem
pravdivosti tvrzení, ¾e skuteènì dosáhl dokonalosti nebo vy¹¹ího
zasvìcení jogína.
V na¹ich krajích existuje mnoho lidí, kteøí znají mystiku nebo
jógu teoreticky a tvrdí, ¾e dosáhli vy¹¹ího zasvìcení nebo dokonalosti.
Snad jsou obìtí bludných názorù, snad kromì toho i nevinné
cti¾ádosti, aby byli pokládáni za nìkoho, kým nejsou. V ka¾dém
pøípadì v¹ak kromì toho, ¾e jsou sami obìtí bludu, své bludy v¹tì-
pují jiným, kdo hledají na cestách jógy. Proto je snad dobré pøipomenout:
mystické stupnì nezávisí na stupni a stavech soustøedìní,
ale na pro¾itcích ovlivòujících postoj usilujícího èlovìka k lidem
a k ¾ivotu. Kdyby nìkdo, usiluje o jógu, ocital se i v nebeských
sférách, nedosáhl vùbec nièeho, jestli¾e v nìm jeho mystické zku¹enosti
neprobudily hluboký soucit se v¹ím, co ¾ije.
Dokonalost je právì a¾ za soucitem projevujícím se skutky
lásky. Je stavem, jen¾ vyvstává a¾ po odeznìní ¾ití v citu lásky, je
pokojným usnutím v náruèi láskyplného rozzáøení, v pokoji, který
ji¾ nikdy nemù¾e být poru¹en vzdutím chtíèù. A to jsem právì
nevidìl u tìch mnohých hledajících mystikù, kteøí o sobì prohla¹ovali
veøejnì nebo skrytì, ¾e dokonalosti ji¾ dosáhli. Snad se nechali
svést pøesvìdèením, ¾e dovedou a znají víc ne¾ jejich neinformovaný
posluchaè. Ale toto jejich mìøítko je nespolehlivé. Dokonalost toti¾
vyluèuje ¾ivoèi¹nost. Proto by bylo dobøe, aby se ka¾dý zkoumal
z tohoto stanoviska.
(91) Lidská bytost projevuje svými tendencemi víc sobeckosti ne¾
sklonù k vyhasnutí ¾ivoèi¹nosti ve svìtle nejvy¹¹ího Uskuteènìní,
proto v¹eobecné mravní pøedpisy duchovních nauk stanoví, aby byl
v¹echen èas, obvykle vìnovaný hledání smyslovì potì¹ujících moment
ù, vìnován èinùm lásky a sebeobìti. Tím se toti¾ nièí karma,
191
pøevádìjící nevyhranìná psychická napìtí v rùzné diferenciaèní
stavy, které se nìkdy projevují fyzicky, jindy psychicky a opìt jindy
jako rùzné formy osobního vìdomí. Nièením této karmy skutky
lásky a sebeobìti dochází k transformaci bytí v bezbøehé nebo alespo
ò nebeské uvìdomìní. Je-li v¹ak poznána relativní povaha v¹eho
jsoucího, mù¾e èlovìk dosáhnout i pochopení, ¾e nezále¾í na jinak
nezbytných skutkových projevech, ale pouze na správném tlumení
¾ivotního pudu, a» se obrací k degeneraèním pochodùm ¾ivoèi¹-
ných projevù bytí, nebo k nebeskosti rozvíjející se prostøednictvím
nesobeckého konání.
Je-li toti¾ v¹echno pouhá iluze, je problematické, zda mù¾e
dobrý skutek pøispìt ke znièení bludu, utajeného ve vlastním sebev
ìdomí toho, komu dobro prokazujeme. Právì sebevìdomí je
výsledkem nepoznání, které mù¾e být znièeno pouze správnými
postupy a postoji toho, kdo jím trpí. A jogín, který to poznává
pøi tom, kdy¾ uzøí svùj cíl | absolutní du¹evní uklidnìní | nemus
í si ji¾ pomáhat skutky dobroty sublimujícími lidskou bytnost.
Dosáhne nirvány poznáním pravé povahy skuteènosti (relativity),
v ní¾ tone v¹echno, co mù¾e vnímat, domý¹let si nebo uvìdomovat;
tedy i on sám jako bytost existující na základì dosavadn
ích karmických podmínek, které nièí zamìøením na nejvy¹¹í skute
ènost, k nirvánì. Ne¾ v¹ak nirvány dosáhne, pùsobí jako jogín
v¹eho se zøeknuv¹í.
(92) Nejvy¹¹í hnutí lásky se jeví v tom, kdy¾ je usilující èlovìk schopen
pozorovat v¹echno dìní, jím¾ jsou bytosti uná¹eny, ale na ¾ádné
z nich nereaguje cítìním. Zji¹»ované stavy, jich¾ se zøíkáme, odevzd
áváme toti¾ na základì souvzta¾ností mezi jednotlivcem a celkem
tìm, kdo po nich tou¾í. A vskutku nemù¾eme pøijmout stav,
po nìm¾ by nikdo netou¾il. A» utrpení, nebo radost, ka¾dý tento
stav je ¾ádaný tìmi, kdo ¾ijí. Kdo se zøekl obou tìchto stavù, mysle
na to, ¾e existují bytosti po tìchto stavech tou¾ící, vykonal skutek
nejvy¹¹ího zøeknutí. Nezahodil bøímì, které ho tí¾í, ale odevzdal je
na místo správného urèení.
93. Tøetí cvièení podle návodu jógy nestvoøeného se èlení
na tøi skupiny: analyzující rozjímání o tøech dobách (o minulosti,
pøítomnosti a budoucnosti), analyzující rozjímání
192
o hmotì a nehmotném, analyzující rozjímání o jednotliv
ém a mnohém.
94. Prvé analyzující pochopení tøech dob se opírá o tato
rozjímání:
Minulá my¹lenka ji¾ není,
budoucí je¹tì není, nebo» dosud nepovstala,
pøítomná my¹lenka nemù¾e být udr¾ena v pøítomnosti
(nebo s ní ztoto¾nìna).
95. Sestaví¹-li si dal¹í rozjímání stejného druhu, pozn
á¹ podstatu v¹ech sansarických vìcí jako shodnou se
tøemi dobami.
96. ®ádná vìc nemá sama o sobì existenci. Ta jí byla prop
ùjèena jen duchovním vìdomím.
97. Zku¹enost, ¾e i smrt i zrození a èas nemají samy o sobì
existenci, zaznamenal Saraha slovy:
,Zrození ve hmotì je neurèitelné jako nebe.
Co se mù¾e zrodit, pøekoná-li se jednou hmota?
Nebo» povaha èasu bez poèátku byla nezrozením.
A tato pravda se dnes stala skuteèností.
Ukázal mi ji guru, jen¾ mne chrání.`
Analyzující rozjímání se musí shodovat s tímto poukazem
Sarahovým.
98. Druhý zpùsob analyzujícího pohrou¾ení týkající se
hmotnosti a nehmotnosti sestává z tìchto rozjímání:
Existuje vìdomí, kdy¾ je hmotné?
Nebo neexistuje, kdy¾ je nehmotné?
Je-li hmotné, tedy z jaké je látky?
Je-li pøedmìtné, jaký je jeho stav a barva?
Je-li poznatelné, je pomíjivé jen jako my¹lenka?
Je-li nehmotné, jak mù¾e mít rozlièné aspekty?
A kdo je stvoøil?
99. Hmotné vìdomí bys musel umìt pochopit jako pøedm
ìtné v analyzujícím soustøedìní. Ze soustøeïujícího se
Nadsmyslu vychází v¹ak nepojmenovatelné. Nemù¾e¹ je
193
tedy zaøadit jako hmotné. V rozpou¹tìjícím rozjímání
(zkoumání) Nadsmyslu je nemù¾e¹ urèit ani jako nehmotn
é ani jako neexistující. Proto¾e tedy není ani hmotné
ani nehmotné, nemù¾e být zaøazeno k ¾ádnému z tìchto
dvou vnìj¹ích pojmù. Proto nazýváme tento zpùsob soust
øedìní ,støední Stezkou`.
100.K této pøesvìdèivé pravdì nevedou jen induktivní a deduktivn
í postupy, ale hlavnì nauky gurua, které ukazují
neocenitelný drahokam, jen¾ nepov¹imnut le¾í na dosah.
Proto bývají tyto nauky nazývány té¾ ,velkou pravdou`.
101. Bylo øeèeno:
,V èí srdce vnikly nauky gurua,
ten podobá se tomu, jemu¾ byl ukázán poklad, jen¾ nepov
¹imnut le¾í v blízkosti.`
102.Tøetí zpùsob analýzy jednotlivého a mnohého se opírá
o tyto úvahy:
Je pravé vìdomí jednoduché?
Nebo je mnohonásobné?
Je-li jednoduché, jak jsou mo¾né jeho mnohostranné
projevy?
Je-li mnohonásobné, jak je to mo¾né pøi nezbytnì nerozlu
èné jednotì pravé podstaty v¹ech jevù?
103.Tyto meditace nedají poznat pravé vìdomí jako slo-
¾ité. A jeliko¾ je poznáno jako prosté extrémních pojmù
(jednotlivé a mnohé), nazývá se ,velkým symbolem`, jen¾
neprodlévá ani v naprostém klidu ani v koneènosti.
104.V klidu samádhi nevyvstává v jogínovi, dosahují-
cím pravého poznání, nic jiného ne¾ v¹erozli¹ující moudrost
nadsmyslového porozumìní. Proto se skuteènost
,velký symbol` nazývá také ,prostý v¹ech charakteristick
ých znakù`.
105. Jako výsledek tìchto meditací bude rozváta v¹echna
víra ve skuteènost v¹eho, co lze smyslovì poznat (ve v¹ech
stupních postøehování a vnímání, to je od existencí nejvy¹-
194
¹ích nadsmyslových a¾ k existencím nejni¾¹ím, ztrácejícím
se nejbystøej¹ímu pozorování a vnímání) a v¹e se bude jevit
jako magická stínohra, jako klam.
106.Tak tomu jest. Bylo øeèeno:
,Pøed sebou a za sebou a v deseti smìrech,
kamkoli pohlédnu, spatøuji jenom bytí.
Nyní, ó ochránèe (guru), je proniknut klam
a nebudu ji¾ klást ¾ádné otázky.`
(94{95) V¹echno stvoøené je i ve své podstatì netrvalé; rozjímání
o jeho pomíjejícnosti má èlovìku pomoci ve snaze, aby se odpoutal.
Nebo» jakmile pochopí, ¾e v¹echno je pomíjející, vzdá se toho velmi
lehce. Z toho plyne mo¾nost spoèívat v sobì samém v bla¾eném
stavu niterné svobody.
(96) Materialistické uèení je zalo¾eno na pøedpokladu, ¾e zevní svìt
má trvání nezávislé na vìdomí èlovìka, a vyvozuje z této konkrétní
pravdy zcela neopodstatnìné závìry. Existence zevního svìta toti¾
pozbývá v¹eho významu, jakmile není registrujícího èinitele | vì-
domí. Co zále¾í na existenci nìèeho, jestli¾e nemá mo¾nost uvìdomit
si sebe nebo aby si je nìkdo uvìdomil? Vìdomí je schopnost
zalo¾ená na existenci urèité kvality a v této formì je obsa¾eno ve
v¹em, co je. A» se jedná o minerál a jiné anorganické hmoty, nebo
i hmoty organické, v¹ude mù¾eme najít kvalitu oznaèovanou jako
vìdomí. Vzhledem k tomu existuje i vzájemné pùsobení v¹ech jevù
stvoøení na sebe, ale teprve rozvinutí této kvality (vìdomí) zvy¹uje
význam jejich bytí. Tento význam se stupòuje mo¾ností vzájemnì
se ovlivòovat.
Vìdomí je tedy svìtlo svìta, které se konkrétnì projevuje v sebev
ìdomí a jáství. Tyto dvì ktivní slo¾ky pøièiòují smyslový vý-
znam ka¾dé vìci tohoto svìta. Ale svìtský èlovìk je tvor pobloudilý!
Kde nevidí výrazný projev kvality nazývané vìdomím, tam vìdomí
vyluèuje. A nepomyslí na to, ¾e existují organismy, jejich¾ vìdomí
je prokázané, a pøece relativnì velmi zastøené. Za prokázaným vì-
domím ¾ivoucích organismù existuje neprokazatelné vìdomí forem
a tvarù sféry anorganické. Jogín, který zvý¹il postøehovou sílu a¾
195
k vnímání nekoneèného prostoru (obsahovì), zji¹»uje, ¾e ve vesmíru
není jediné ne¾ivé vìci.
Mìní se tváøe sluncí, planet, hor a pøírodních útvarù, jeliko¾
v sobì skrývají ¾ivotní sílu zvanou vìdomí. Vìdomí jako vítr ducha
vane v¹emi vìcmi a v protikladu ke struktuøe, ji¾ mù¾eme oznaèit
jako hmotu, vyvolává reakce a konflikty, které hmotu kvalitativnì
povzná¹ejí vý¹ ke stavùm, je¾ vidíme v útvarech organických.
Ostatnì lidské hledisko je velmi úzké a nespolehlivé. Chce mì-
øit ¾ivot svým biologickým èasem, který je abstraktní v pomìru
k biologickému èasu planet a vesmíru. Bylo by proto lépe øíci, ¾e
z na¹eho hlediska je tomu tak, a pøipustit, ¾e se skuteènost mù¾e
rozprostøít i na jiné dimenze ne¾ smyslovì identi kovatelné. Jinak si
vyslou¾íme posudek, ¾e jsme hluboce zaujatí subjektivními názory.
(97) Zrozením se myslí projev monady v konkrétním stavu, vyjá-
døeném tvarem. Øídí se zákonem sluèování biologických kvant na
základì tendencí monady a struktury tvaru, která umo¾òuje urèit
ému du¹evnímu sklonu, aby se mohl dobøe vy¾ít. Vzhledem k tomu
je reinkarnaèní postup urèen sklony, pudovými projevy, ¾ádostmi
a nekompromisním chtìním.
Proto je nesmysl se domnívat, ¾e na¹e dal¹í eventuální reinkarnace
budou mít pouze vzestupnou tendenci. Tento názor vyplývá
z toho, ¾e se lidé sobì samým líbí a uznali se za mravnì nebo
duchovnì pokroèilé bytosti. Jeliko¾ je obtí¾né urèit dosah vùlí neovl
ádaného a vìdomím neregistrovaného nekompromisního chtìní,
sklonù a ¾ádostí vùbec, je té¾ obtí¾né urèit reinkarnace monady.
V¹eobecnì se dá pøedpokládat, ¾e reinkarnace vìt¹iny lidí budou
spí¹ ménì utì¹ené ne¾ dosavadní lidská inkarnace. Proto¾e se
nesna¾í pøekonat ¾ivoèi¹né sklony, budou prostøednictvím chtíèù
vedeni nejprve k inkarnacím animálním. Proto duchovní nauky
pøedkládají lidem jako nejvy¹¹í mravní kázeò skuteèné odpoutání
od hmoty a svìta vùbec, aby se vytváøely lep¹í pøedpoklady pro budouc
í inkarnace monady. A lidé, kteøí na základì pouèek duchovní
nauky dosáhnou toho, ¾e zru¹í v¹echny své vztahy ke svìtu a¾ na
úrovni vìdomí nebo i na úrovni podvìdomí, vytvoøí pøedpoklady ke
znovuzrození ve stavech duchovních podle kvality a vý¹e niterného
odpoutání a¾ ve stavech oznaèených slovem arúpa|bez tvaru.
196
Na otázku, co se mù¾e zrodit, pøekoná-li se jednou hmota, je
mo¾no odpovìdìt: nejen hmota sama o sobì, ale i tvùrèí síly pøedur
èují reinkarnaci. Proto, kdy¾ ji¾ èlovìk netíhne ke smyslovému
svìtu, mìní se tendence þ¾ivotních pudù\ k inkarnacím nadsvìtsk
ým, jejich¾ nejvy¹¹í místo je v oblasti nadèasové a nadsansarické.
Je-li toto místo de nováno jako oblast þnezrození\, ukazuje se, ¾e
cílem nadsvìtských tendencí je absolutno.
(98{99) Vìdomí je snad mo¾né pøirovnat k esenci kosmických i bytostn
ých existencí. Její trvání je podmínìno transcendentním prvkem,
který provívá hmotu, a proto¾e v ní pùsobí jako síla, vyvol
ává v ní jisté reakce. V ka¾dém pøípadì se vìdomí v pomìru ke
hmotì projevuje jako svítící esence. Jeho ¾ivotnou povahu lze odvodit
pouze ze vzájemných reakcí vìdomí jako svìtla a síly a hmoty
jako souboru elementù podøadnìj¹ího charakteru. Proto je mo¾no
vìdomí pokládat za ¾ivotný faktor, jej¾ nelze pøièlenit ani k Prázdnot
ì absolutna ani ke hmotì. Ze smyslového hlediska je to sublim
át, který vzniká dotykovými fenomeny Prázdnoty na jedné stranì
a mechanickými postupy, je¾ jsou buzeny vnitøními stavy struktury
na stranì druhé. Vzhledem k tomu je vìdomí existencí, která
se projevuje jen za jistých okolností. Je¾to se projevuje, musí být
vesmírnou existencí, která pro svou povahu uniká bì¾né postøehovac
í schopnosti èlovìka.
Uva¾ujeme-li v¹ak o analytických postupech, mù¾eme vìdomí
identi kovat jako vesmírnou kvalitu, která vzniká v okam¾iku, kdy
vesmír dosahuje toho, ¾e se uvìdomuje jako konkrétní jednotka.
Tento psychologický moment kosmu je pochopitelný teprve tehdy,
kdy¾ jsme schopni vidìt vesmír jako ¾ivého èinitele a nikoli jen
jako bezduché a absolutní NIC, které prostupuje nekoneèný prostor.
Ostatnì bytostný ¾ivot mù¾e být pouze odvozený, ponìvad¾
vzchází z prachu zemì a v tento prach se zase vrací. V tom smyslu
mù¾e být vesmír prvotnì ¾ivoucím. Bytosti mohou být ¾ivotnými
pouze druhotnì.
Identi kace vìdomí jako jevu, který nemù¾e být urèen ani
jako hmotný ani jako neexistující, a to ve svìtle rozpou¹tìjícího
soustøedìní þnadsmyslu\, se opírá o stanovisko novì vzniklé psychick
é opory, její¾ identita je nadsvìtská. Právì tím, ¾e se èlovìk
197
pøi mystickém úsilí sna¾í pøekonat zaujaté stanovisko (pøíchylnosti
a odporu), pøesune se jeho vìdomí do oblasti vy¹¹í ne¾ ta, v ní¾ se
pohybuje mysl a vìdomí lidí obecných nebo jógicky neukáznìných.
Odtud pak jako z oblasti þnadsmyslu\ hledí jogín na jevy tohoto
svìta a hodnotí je sub specie aeternitatis.
Je-li v¹ak uvìdomìní a tím i my¹lení pøevedeno na vy¹¹í, tj.
nadsvìtskou základnu, je uva¾ování a tím i soustøedìní èinitelem,
jen¾ rozmìlòuje strukturu vidìného. Pozorovatel vidí z tohoto stanoviska
v¹echno jako bez podstaty nebo jádra, zatím co postøeh
identi kující kvalitu, ji¾ známe jako vìdomí, urèuje, ¾e vìdomí je
jev, z nìho¾ se vyvíjí existence se slo¾itìj¹í biologickou nebo hrubou
fyzikální strukturou.
Zatím v¹ak, co je poznána pravá povaha vìdomí, mìní se kvalita
soustøedìní v tom smyslu, ¾e se dominantním pøedmìtem soust
øedìní stává þ¾ivotnì-ne¾ivotný\ jev (vìdomí), jen¾ uskuteèòován
v oblasti uvìdomìní oznaèuje cestu zvanou þstøední stezka\.
(100) Univerzální pravdy mohou být zaznamenávány jen prostøednictv
ím tzv. pøímých postøehù. Je-li toti¾ èlovìk v zajetí svého
poci»ování a z nìho vyplývajících vztahù k tomu, co mù¾e vidìt,
sly¹et, poci»ovat atd., mù¾e se namáhat, jak chce, aby se domyslil
pravdy, a pøece se mu to nepodaøí. Jeho námaha se stane bezpøedm
ìtnou pro osobitý postoj a vztahy, které zpùsobují, ¾e vztahuje
absolutno k doèasným stavùm a vìcem.
Nauky gurua mají èlovìka pøivést k mo¾nosti uskuteènit post
øehy neovlivnìné osobními vztahy. Vzhledem k tomu se tyto
nauky týkají analytických postupù, jejich¾ pomocí je odlouèeno
vidìní od þvidícího\. Magické konfrontace skuteènosti s já a vìdom
ím mají pøivodit zku¹enost prosvícenou pravým poznáním. Tím
vedou pravé mystické nauky jednak k poznání, jednak k moci. Pozn
ání v¹ak mù¾e být snáze dosa¾eno ne¾ moc, její¾ vznik je závislý
na dokonalém podrobení si vlastní bytosti. Tím se stává þnejvy¹¹í
dosa¾ení\ nedostupným tìm, kdo nezískají pouèení z úst gurua
(uèitele), který ve svých zku¹enostech spojil v¹echno vìdìní lidstva
s dokonalým sebeovládáním. A tìchto uèitelù je velmi málo.
Poznání z mystického ¹kolení podle rady pravého gurua je
opravdu jako drahokam, jen¾ je ka¾dému na dosah. Ka¾dý èlovìk
198
mù¾e toti¾ zaèít ukázòovat mysl tak, ¾e ji zaène øídit ke transcendentnu.
A kdy¾ se jeho mysli prostøednictvím dobré vùle a vytrvalosti
stane transcendentno vìcí nanejvý¹ zajímavou, zaène se
ji¾ zmocòovat onoho v textu zmínìného mystického drahokamu {
{ osvobozujícího poznání pravé povahy skuteènosti. Nebo» právì
z transcendentna uzøí, jak prchavá a zavádìjící je existence sansarick
ých jevù, k nim¾ u èlovìka vzniká vztah jen proto, ¾e ¾ije více
cítìním ne¾ uva¾ováním, které je opro¹tìno od osobitého postoje.
K neosobnímu postoji ho vede nauka. Proto i ona je drahokam
le¾ící na dosah. Její návody mù¾e uskuteèòovat ka¾dý, kdo neztratil
dobré mravní kriterium.
(102{103) Vìdomí jako jev esenciální povahy je podobno látce,
která je obsa¾ena v celém kosmickém prostoru a díky své povaze
proniká v¹ím, co je. Z relativního stanoviska se jeví jako látka duchovn
í, jako jakýsi fyzikální potenciál, jej¾ je mo¾no najít ve v¹ech
jednotlivých útvarech projeveného svìta. A jeliko¾ je jogín poznává
jako esenciální látku podmínìnì pøíbuznou tomu, co se mu jako bytostn
á soustava pøipomíná v jáství nebo v osobním vìdomí, chápe
je jako kosmickou pralátku, do ní¾ se mù¾e jistými postupy absorbovat.
Tím se mu to, co se zde nazývá pravým vìdomím, jeví jako
þvelký symbol\, tj. prototyp nejvy¹¹í dokonalosti.
Pravé vìdomí je v¹ak esenciálním èinitelem, a proto mu nepøí-
slu¹í nirvánický stav. Tento stav je toti¾ stavem výsledným a vzniká
z reaktivních postupù bytostného pøetváøení ¾ivotními zku¹enostmi
a poznáním. Proto musíme nirvánu pokládat za výsledný klid, jen¾
se týká funkcionálních bytostných procesù. Z tohoto hlediska je
tedy nirvána skonèením v¹ech samovolných (vitálních) bytostných
procesù a vìdomí faktorem, jen¾ na úrovni sebevìdomí spájí to, co
jako slo¾ky tvoøí bytost nebo i jiné skupenství organických i anorganick
ých hmot. A proto¾e je faktorem, který na úrovni sebevìdomí
spájí slo¾ky bytí, nelze je zaøadit do jevù s koneèným trváním.
Je to tzv. duchovní èinitel v konkrétních projevech, èinitel, který
budí zdání, ¾e tu je nebo zase tu není podle toho, je-li èlovìk ¾iv
èi mrtev. Jen pøíliv a odliv moøských spoust mù¾e zobrazit stavy
vìdomí v bytí.
(104) Absorpce bytostného vìdomí v kosmickém Vìdomí vyvolává
199
v bytosti, která jí dosáhla, vznik bezmezných pojmù. Tím se celé
stvoøení spatøuje ze základny svého vlastního prapùvodu, a proto
je nutné pokládat jogína, který tuto absorpci uskuteènil, za bytost,
která pøekroèila mez nejvy¹¹ího stupnì vìdìní. Kdy¾ toho dosáhl,
vnímá pouze absolutno a tento stav je dokonalostí realizovanou na
úrovni vìdomí.
Mnozí lidé se mohou domnívat, ¾e výstup bytosti ze sféry konkr
étního vnímání konkrétních jevù znamená úpadek, i kdy¾ jde
o výstup do oblasti nadvìdomí. Ve skuteènosti v¹ak tento výstup
pøedstavuje konec pouti strastnými stavy èili stav, po nìm¾ ka¾dý
èlovìk bez pøestání tou¾í. Jen cesta k nìmu je odstra¹ující. Zaèíná
vzdáváním se toho, k èemu nekompromisnì lneme, a toto vzdá-
vání nám pùsobí bezprostøední bolest. Kdy¾ v¹ak vzdáním se svìtsk
ých vìcí zaèneme poci»ovat svobodu jako vìzeò, který byl náhle
ze svého vìzení propu¹tìn, stává se vzdávání se svìta snadným. Za-
èneme se otevírat nádherným stavùm rozpínání ve volnosti a pak
nás ji¾ to, co stra¹ilo, kdy¾ jsme se zaèali svìta vzdávat, vábí jako
bla¾enost. A èím víc ze sebe strháváme pouta lnutí, zejména pøirozen
ého a neuvìdomìlého, tím víc vnímáme tu volnost, která vrcholí
v nevymizitelném nebo bezmezném vnímání.
(105) Kdy¾ bì¾ný èlovìk polo¾í prst na hmotu, øíká, ¾e se právì
pøesvìdèuje o její existenci, a proto vìøí, ¾e je skuteèná. Je to v¹ak
jen subjektivní poznávací akt, který platí jen v neju¾¹ím mo¾ném
mìøítku. Smysly jsou toti¾ nástroje individua a jsou smìrodatné
jenom v jeho èasovì-prostorovém bytí. Jako nástroje poznání pozb
ývají svého významu ji¾ v okam¾iku, kdy hledající a zkoumaj
ící èlovìk de nitivnì usmìrní vìdomí do centra své bytosti. V tu
chvíli toti¾ postøehne toto centrum a zaène vidìt jeho absolutní
ráz. Místo ve vlastní bytosti se ocitá ve vesmíru, a to právì na
úrovni tvùrèích procesù. Vidí nepøedstavitelnou souhru fyzikálních
faktorù, jejich¾ vibrace vytvoøily i jeho bytost. Ta se tím nestala bytost
í bezvýslednì hloubajícího a v tvùrèím dìní tápajícího mystika,
ale bytostí mudrce, který svými postøehy proniká do v¹ech záhybù
tvùrèího dìní. Z nìho se pouèuje o správném východisku, je¾ vede
do nejvy¹¹ího stavu mo¾ného ve stvoøení, do nirvány.
(106) Bytí zde symbolizuje ¾ivotnost spatøovaných kvalit. Tím buï
200
øeèeno, ¾e mystik, který dosáhl stavu nazvaného prozøení, vidí
pouze ¾ivot. A» se dívá do prostoru se snahou izolovat jeho kvality,
nebo na hmotu, pátraje po jejím vnitøním obsahu, v¾dy vidí
¾ivotnost, která pulsuje a smìøuje k pøetváøení, jeho¾ poslední fází
v¾dy je empirická skuteènost. Vzhledem k tomu vidí i sansáró,
které se z tohoto hlediska jeví jako radostné vyplouvání zdánlivì
ne¾ivotných jevù na pláni sféry jevù zdánlivì ¾ivotných a tato skute
ènost je i jeho poku¹ením. Vidí toti¾ bezprostøednì po svém prohl
édnutí, ¾e je tu jakési rozpínání ¾ivotnosti, co¾ samo pøedstavuje
rozko¹e mládí. Musí proto se svým úsudkem poseèkat, a¾ bude jeho
náladám pøilo¾ena uzda moudrého pochopení, ¾e rozpínání je jen
jedním aspektem vývoje. Pozdìji pøichází v úvahu pøesycenost ¾ivotn
ími zku¹enostmi, co¾ symbolizuje stáøí, které chápe, ¾e rozvoj
konèí v úpadku, ve stavu, který nutí ctít absolutní klid symbolizovan
ý nirvánou.
Mimoøádná cvièení
107. Druhá èást druhého dílu, mimoøádná cvièení, sestává
ze dvou oddílù: jóga promìny navzájem od sebe nerozluè-
ných jevù a sil vìdomí vedoucí do Sjednocení a jóga nerozj
ímání, její¾ pomocí se v¹echny vìci mìní v dharmakáju dík
,souèasnì zrozenému neposkvrnìnému duchu` (nebo ,velk
ému symbolu`).
1. Jóga promìny v¹ech jevù a sil vìdomí ve Sjednocení
108.Nejprve je tu jógické cvièení promìny v¹ech navzájem
nerozluèných jevù a sil vìdomí ve Sjednocení:
Poznej v¹echny jevy jako síly vìdomí, u¾ívaje pøirovn
ání o spánku a snech. V pøirovnání o vodì a ledu pozná-
vej jednotu ,vìcí o sobì` a jevù. Pøirovnáním vody a vln
promìò v¹echny vìci v obecný stav Sjednocení.
109. První z tìchto tøí zku¹eností, ¾e v¹echny jevy jsou silami
vìdomí, bude získána pøirovnáním o spánku a snech
touto úvahou:
Ve spánku vidìné neexistuje mimo vìdomí.
201
Podobnì jsou v¹echny jevy za bdìní jen obdobou snù
ve spánku zatemòující nevìdomosti. Mimo vìdomí (je¾ jim
propùjèuje klamnou existenci) nemají ¾ádného bytí.
110.Dovolí¹-li uvolnìnému vìdomí prodlévat pøi v¹ech vystupuj
ících my¹lenkách (nebo vidìních), pozná¹ vnìj¹í vìci
a vlastní vìdomí (se v¹emi jeho vnitøními jevy) jako navz
ájem od sebe nerozluèné a promìnìné ve sjednocení.
111. Pán jógy (Milaräpa) øekl:
,Sen, který jsi minulé noci snil,
v nìm¾ jevy a vìdomí se zdály být jedno,
byl ti uèitelem. Rozumí¹ mu dobøe, ó ¾áku?`
112. Bylo té¾ øeèeno:
,Promìò Tøi oblasti, nevynechávaje z nich nic,
do esence vesmír objímající bo¾ské lásky.`
113. Druhé cvièení, v nìm¾ se ti má ukázat jev jako ,vìc
sama o sobì` pomocí pøirovnání vody a ledu, volí následuj
ící úvahu:
Je¾to (¾ádný) z vystupujících jevù (nebo jevy pøedstavuj
ící se jako vìci) nemá sám o sobì skuteènosti, musí
nále¾et k ,vìcem samým o sobì`. Ty, nevázány na ¾ádný
tvar, pøece jej v¹emu propùjèují. Proto jsou jev a ,vìc sama
o sobì` v¾dy spojeny a jsou, jak se øíká, jedné povahy. Tak
jako led a voda (jsou dva aspekty jedné vìci).
114. Tím se dospìje k poznání, ¾e tøi duality, bla¾enost
a prázdnota, èiré svìtlo a prázdnota, moudrost a prázdnota,
jsou jednotami a nazývají se ,uskuteènìní Sjednocení
v¹ech duchovních zku¹eností`.
115. Bylo øeèeno:
,Kdo dokonale rozumí, ¾e v¹echny vìci jsou bytím,
nenalezne nic ne¾ toto bytí.
Ètené je bytí, vzpomínka je bytí
a také v¹e vnímané pøi rozjímání je bytí.`
202
116.Tøetí postup, promìna v¹ech vìcí v obecný stav
Sjednocení pomocí pøirovnání o vodì a vlnách, dìje se
touto úvahou:
Jako vlny samy vyvstávají z vody, tak podobnì vych
ázejí v¹echny vìci z vìdomí, které je svou povahou
prázdnotou.
117. Saraha øekl:
,Proto¾e jsou v¹echny vìci zrozeny z vìdomí,
je samo vìdomí guruem.`
118.Tato nauka se jmenuje ,jediná øí¹í pravdy pronikající
pravda` a je tudí¾ tím jediným, co se zjevuje v mnohém.
Jogín ovládající nauku zakou¹í prázdnotu v ka¾dém stavu
(vìdomí) jako ovoce vìdìní.
2. Jóga nerozjímání
119. Pak následuje jóga nerozjímání, kterou se promìní
v¹echny vìci v dharmakáju (tìlo pravdy) pomocí ,souèasnì
zrozeného neposkvrnìného vìdomí` (,velkého symbolu`).
Se znièením pøekonávané nevìdomosti konèí úsilí
o pøekonání, Stezka a Cesta je u konce.
Po dokonèení pouti nemù¾e ji¾ být objevena ¾ádná
nová zemì na druhém bøehu Stezky a pro¾ívá se nejvìt¹í
dobrodiní velkého symbolu, nekonèící stav nirvány.
120.V ,Promìnách` (má Naropa výrok svého význaèného
gurua Tilopy):
,Buïte pozdraveni, toto je pravda toho, kdo sám
sebe poznal;
slovy nepopsatelný a dosud pøece je¹tì stav vìdomí.
Já, Tilopa, nemám, co bych je¹tì zjevil.
Tak jednej, aby ses poznal pomocí symbolù ve svém
vlastním duchu,
prost obraznosti, bez hloubání a analyzování, prost pohrou
¾ení a sebepozorování.
V prastavu nech» prodlévá tvé vìdomí!`
203
V tìchto øádcích je obsa¾eno v¹e, co pøedtím bylo
popisováno.
Zde konèí druhý díl | Podstatný obsah.
(107) Dharmakája | tìlo pravdy v prostorovì nekoneèném pojetí.
Ve vztahu k vìcem vlastnì prastav, který má spí¹ duchovní ne¾ fyzik
ální povahu. | Jóga nerozjímání | krystalizace nadosobních,
resp. transcendentálních vjemù ve vìdomí. Jóga nerozjímání znamen
á metodické psychické postupy za uvolnìného vìdomí, nikoli
konkrétní zamìøování pozornosti k jistým jevùm nebo stavùm. Je
to jóga provádìná zpùsobem ¾ivota, který nevyvolává køeèovité
stahy vìdomí, ale ponechává je volné, pøirozenì a nenásilnì zamì-
øené k transcendentálním stavùm.
(108{109) Øekl jsem ji¾ na jiném místì, ¾e hmota je dekadentní
formací pravého stavu vìdomí. Kdy¾ to èlovìk ví a má neustále
na zøeteli, poskytuje mu to záruku, ¾e dosáhne duchovní svobody
a udr¾í si ji. Vyplývá to z toho, ¾e ji¾ nedovolí vìcem, aby si podr-
¾ely masku opravdové skuteènosti.
(112) Tøi oblasti vesmíru: fyzická, psychická a esenciální èili duchovn
í. Tyto tøi projevy vesmírné jsoucnosti máme chápat jako
dynamické, resp. radiaèní. Ka¾dá tato skuteènost se toti¾ v základn
ích slo¾kách ze sebe vyzaøuje a neponechává si nièeho z vnìj¹ího
svìta. Prospìch z tohoto svìta ¾ádají pouze útvary nebo bytosti,
které nemají vìdìní, a proto nechají svùj cit, aby se rozvíjel ve své
uchopovací funkci, je¾ bytost nebo útvar tímto zpùsobemvy¾ivuje.
Pøevod bytí na stav útvaru, který se rozzaøuje jak na úrovni
jáství, tak i sebevìdomí a vìdomí o svém bytí vùbec, vytváøí
pøedpoklad pro bytí, které ¾ije obìtí v nejvy¹¹ím smyslu. Ustavièná
obì» ka¾dé sebe si vìdomé bytosti vytváøí podmínky snesitelného
¾ivota pro v¹echno, co ¾ije.
(113) Jenom ten, kdo se vyprostil z bytí a povznesl se na úroveò vì-
domí, mù¾e vidìt vìci svìta jako jevy podmínìnì jsoucí a zji¹»ovat,
¾e jejich existence závisí na vy¹¹ích èinitelích, toti¾ na duchovním
stavu a vìdomí. Pak koneènì ustává konkrétní poznávání, je¾ ukazuje
hmotu a vìdomí jako rozdílné prvky a vznikají postøehy, ¾e
204
vìc a její psychická a duchovní náplò mají jediný pùvod, který se
ve vy¹¹í fázi jógy nalézá v jejím vlastním sebeuvìdomìní.
Sebeuvìdomìní je faktor, jeho¾ funkcí je zachována soudr¾nost
slo¾ek tak rozdílných, jako je napø. tìlo, jeho síly a duch.
(114) Obecný èlovìk mù¾e chápat prázdnotu jen jako fakt prostorov
ý. Oproti tomu ten, kdo dosáhl vrcholu jógického sna¾ení, ji
vidí jako lùno v¹eho bytí, tak¾e ji mù¾e chápat jako toto¾nou s nejvy
¹¹ími kvalitami a duchovními stavy. Kdy¾ ji takto chápe a nezapom
íná na ni z tohoto hlediska, neodchýlí se ji¾ od nejvy¹¹ího
uskuteènìní. Jeho podmínìné bytí pøi rozpadu pøechází ve stav nejvy
¹¹í Prázdnoty, nebo» tato Prázdnota byla tím jediným, èeho si
v¹ímal a k èemu byl pozorný.
(116) Nadosobní, resp. absolutní vìdomí je vlastnì Prázdnem, jeliko
¾ je jak prostorovì neobsáhnutelné, tak kvalitativnì nadfyzické.
Ale to je tøeba bytostnì pochopit. Kdy¾ se to pochopí, pochopí
se také, ¾e toto vìdomí je vlastnì silou, a proto jistou formou
v¹eho, co je.
(117) Kdo dovede dobøe sledovat v¹echny obmìny a formy vì-
domí, poznává také nejvy¹¹í formy uplatòování se zákona utvá-
øení. Poznává-li tyto formy jeho uplatòování, pouèuje se od nejvy
¹¹ího vesmírného uèitele | od pùvodce pravd vládnoucích
v¹emu stvoøení.
Nenajde snad pùvodce stvoøení, který udr¾uje jeho cesty úplnou
vládou nad jeho vùlí, toti¾ Boha, ale jen mechanického èinitele, jen¾
v nadpomyslitelném souzvuku s ve¹kerenstvem provází ka¾dý útvar
od jeho prvopoèátku a¾ k jeho koneèné absorpci v samo absolutno.
Sleduje-li nìkdo tento postup, dosahuje vìdìní a moudrosti; tou se
musí vyznaèovat ka¾dý jogín, který v nejvy¹¹í míøe uskuteènil to,
co mu bylo jógou pøedlo¾eno.
(118) Obecný èlovìk upadá do rùzných stavù pro¾ívání, ovlivnìn
stavy vìdomí vytváøenými jako reakce na psychologické momenty.
Jogín, který uskuteènil jógu v nejvy¹¹í mo¾né míøe, naproti tomu
nazírá na ve¹keré procesy a stavy vìdomí jako na jevy pøechodné.
Ocení-li je takto, mù¾e ¾ít nepøeru¹enì ve stavu bla¾enosti a díky
tomu vidìt tyto stavy jako prázdné, bezvýznamné, bezduché. A je-
205
liko¾ se k tomu propracoval poznáváním univerzální zákonitosti ¾ivota
a dìní, zakou¹í svùj stav, jen¾ mu ukazuje prázdnotu ve v¹ech
stavech vìdomí jako následek získaného vìdìní.
(119) Kdy¾ jogín koneènì pracovními postupy dospìje k tomu, ¾e
zastaví kolo mo¾ného poznávání a» v èinnosti metodické, nebo pøirozen
é, zalo¾ené na nekolísavém a nenásilném usmìrnìní vìdomí,
zmìní se mu v¹echno to, co vidí, v dharmakáju; ve stav, který
existoval pøed v¹ím, co bylo zrozeno a stvoøeno. Tím dospívá k prvopo
èátku v¹eho bytí a poznávání èili k cíli, jen¾ uzavírá v¹echen
vesmír na poli vznikání, bytí i ukonèení existencí. To pøispívá k jeho
dokonalému uspokojení, ke stavu bla¾enosti, v ní¾ usíná, aby ji¾
nikdy nepovstal jako bytost s tu¾bami, a tedy na cestách. Jeho
fyzická smrt mù¾e být usnutím v sobì samém ve stavu, který ji¾
nepøipou¹tí dal¹í rozvoj a tím té¾ vyhranìné inkarnace. Tím je
jeho cesta u konce poznávání, ¾ití, rozvoje i úpadku. Jakési ¹»astné
zakonèení jeho ¾ivota a existence.
(120) Nejvy¹¹í uskuteènìní je stav, který pøipou¹tí jistý zpùsob sebeuv
ìdomování, resp. vìdomí. Nepøipou¹tí v¹ak sebeuvìdomìní,
jím¾ se uvádí v chod kolo utváøení a formování bytí. Proto se zde
mluví o zvlá¹tním stavu. Èlovìk je nabádán, aby dbal toho, co
se vyznaèuje potlaèením osobního vìdomí a¾ do stavu, který ji¾
nedovoluje, aby se vzdouvala a vytváøela duchovnì tvùrèí protuberance.
Tyto stavy toti¾ pøedstavují prvopoèátek utváøení, jeho¾
jistou formou je èlovìk sám jako bytost tou¾ící a hledající a tím
¾ijící ve strasti.
Moudrý Tilopa ví a pøedpokládá jako v¾dy se opakující stav, ¾e
i ten, kdo dovr¹il, je, pokud ¾ije v tìle, vystaven nebezpeèí nových
vzdutí vìdomí. Proto pøed tímto vzdutím varuje, aby hledajícího
èlovìka dovedl k nejvy¹¹ímu cíli, ke znièení vìdomí a tím té¾ k zakon
èení ve¹keré strasti, která provází ka¾dé bytí.
ÈÁST III. ZÁVÌR
121.Tøetí díl, závìr, obírá se poznáním ,velkého symbolu`
a zaujetím vlastního stanoviska k nìmu. Rozplynutím (pøek
á¾ek) a omylù pøi kráèení Stezkou. Rozli¹ováním zku¹e-
206
ností a praktických poznatkù (nebo pøesvìdèení získaných
cvièením jógy) od poznatkù teoretických (nebo od èistì rozumov
ého chápání slovních pojmù).
122. První postup, poznávání ,velkého symbolu` a zaujetí
vlastního stanoviska k nìmu, je ètverý: dosa¾ení klidu; pou
¾ití zku¹eností na Stezce; rozli¹ování rozlièných zku¹enost
í, stupòù námahy a stupòù dosahovaných na Stezce;
vìdìní o ovoci získaném ka¾dou z tìchto ètyø zku¹eností.
To jsou ètyøi tøídy jógického dosa¾ení.
123.Druhý stupeò, analýza pøeká¾ek a omylù pøi krá-
èení Stezkou:
Pøeká¾ky vyrùstající z jevù a ru¹ící (nebo rozviøující)
vìdomí se rozplynou vìdìním o jednotì jevù a vìdomí. Pøek
á¾ky kladené èinností mysli a beroucí na sebe nepøátelskou
tváønost se rozplynou vìdìním o jednotì my¹lenek
a tìla pravdy (dharmakája). Pøeká¾ky vystupující z ,vìci
samé o sobì` a beroucí na sebe nepøátelskou tváønost se
rozplynou vìdìním o jednotì ,vìci samé o sobì` a jevù.
124.Trojí omyl vznikající z pøehnané záliby v klidu zrozen
ém meditací lze pøekonat vedením svého duchovního vý-
voje ke stavu, v nìm¾ je za¾íváno transcendentální zøení.
125. Ètyøi stavy na Stezce nesou v sobì nebezpeèí zbloud
ìní.
Zbloudìní ve stavu prázdnoty bude pøekonáno rozjímá-
ním o prázdnotì jako o soucitu. Zbloudìní ve stavu uzav
øení (vìdomí pøed dal¹ími dojmy pravdy) bude pøekonáno
poznáním pravé povahy v¹ech vìcí. Zbloudìní vìdomí ve
stavu ,zamezovatele` (jen¾ zabraòuje vystupování my¹lenek)
bude pøekonáno poznáním nerozluèné jednoty ,zamezovatele`
a zamezovaného. Zbloudìní na samé Stezce
bude pøekonáno uskuteènìním ,souèasnì zrozeného velkého
symbolu` a dosa¾ením osvobození.
126.Tøetí postup, rozli¹ování zku¹eností a vìdìní skuteè-
ného od teoretického:
207
Teoretickým vìdìním je pouhá my¹lenková pøedstava
o pravém stavu vìdomí, získaná nasloucháním nebo i jen
pøemý¹lením. Pochopit je jako jednotu, to je zku¹enost.
Opravdu je ovládnout a¾ do stavu nestvoøeného, to je pøesv
ìdèení. Av¹ak výraz úplné vìdìní není chybný, je-li u¾it
na oznaèení úplné realizace.
Zde konèí text nástinu ,velkého symbolu`.
Zde konèí druhá kniha.
(122) Pokud jde o klid jako podklad poznání þvelkého symbolu\,
nezakládá se na povrchní nevzru¹itelnosti, která je jeho pøedstavitelem
pro bì¾ného èlovìka. Jde spí¹ o likvidaci tìch vzruchù
a rozvlnìní celé psychicko-fyziologické soustavy, které jsou na vì-
domí a mysli nezávislé a jsou podmínìnì samovolné. Cesta k tomuto
klidu je vyznaèena snahou o uti¹ení spontánních vehementn
ích chtíèù formou pøímluv a trpìlivosti. Za takových okolností
zùstávají mysl a vìdomí svì¾í, vnímání není oslabeno, ale tìlo se
stává nevzru¹itelným. Kdy¾ je toho dosa¾eno, je èlovìk psychicky
upraven tak, ¾e reaguje rozvá¾nì, ¾ije v pokoji a je schopen vnímat
a být du¹evnì pohotový. Mohli bychom dokonce øíci, ¾e pro lidi duchovn
ì ne¹kolené pøedstavuje to, co se zde oznaèuje jako þdosa¾ení
klidu\, ideální psychické vybavení bytosti.
Druhý dílèí postup, toti¾ pou¾ití zku¹eností na Stezce, se týká
schopnosti vyvinout iniciativu v duchovním postupu nebo rùstu,
která je psychickým protikladem klidu, o nìm¾ byla zmínka. Stupnì
tohoto pou¾ití zku¹eností zaèínají právì tímto projevem iniciativy.
Èlovìk, který se stal nevzru¹itelným, zájmem o pøíslu¹ný ideál
(bo¾ství, vykoupení, poznání) udìlil svému bytí impuls v tom
smyslu, ¾e se jeho síly emanují právì k tomuto ideálu. Tím za-
èala cesta na vy¹¹ím základu, nebo» þpoznání metody vedoucí
k dosa¾ení klidu\ dává této cestì charakter postupu známou krajinou,
pøi nìm¾ èlovìk má èas v¹ímat si v¹ech podrobností a zvlá¹tnost
í této krajiny.
Tøetí dílèí postup znamená seznamování se s psychologickými
podmínkami vzniku rùzných situací, co¾ jinak znamená vybavení
sebe pro úøad mistra jógy. Kdo dospìl a¾ na tento stupeò, poznává,
¾e se psychologické situace zakládají na nesmírnì jemných odstí-
208
nech poznání a napìtí. To ho opravòuje k tomu, aby se pokládal
za bytost, která þpoznala\.
Ètvrtý, výsledný dílèí postup je þuzávìrkou poznávání\. Na
tomto stupni vybavuje èlovìka vìdìním, schopnostmi a silami,
které mu pomohou dosáhnout koneèného stavu v mystickém vý-
voji. V tomto smyslu to znamená uvìdomìlé donesení svého vlastn
ího bytí na práh stavu, v nìm¾ se bytí ve v¹ech slo¾kách rozpou¹tí,
aby v¹e zaniklo v nirvánì.
(123) Mystické úsilí èasto vede k vjemùm, jejich¾ pùvod je v psychick
ém roznícení nebo vydrá¾dìní, k nìmu¾ ostatnì pøímo smì-
øuje, aby vùbec zaèala mystická cesta. Kdy se to stane, urèují mistøi
mystiky podle zmìn charakteru postøehovaných jevù, je¾ se mìní
s duchovním a mravním stupnìm vývoje jejich ¾ákù. Posléze jsou
tyto jevy svìtelné nebo záøící jako sami andìlé a bohové rùzných
nebí. To musí být mementem, aby se ¾áci mystiky na nì zaèali
dívat jako na projev kvality, ji¾ známe jako vìdomí. Tím se toti¾
vyprostí ze závislosti, která je na tomto stupni sice podmínìna
vztahy k vy¹¹ím projevùm pøírody, ale její¾ základ je ve vztazích
elementárních, je¾ jsou na ni¾¹í úrovni dokumentovány chtíèi po
smyslových zá¾itcích.
To znamená, ¾e vztahy, v nich¾ se èlovìk nachází pøi vstupu na
mystickou cestu, nejsou ru¹eny, ale mìnìny v¾dy k vy¹¹ím a vy¹¹ím
faktorùm, nakonec k bohùm a jiným nebeským inteligencím. Proto
je nezbytné postoupit je¹tì o krok dál tak, ¾e èlovìk svá zjevení pozn
á jako personi kace kvality známé jako vìdomí. Jeliko¾ vìdomí je
opravdu kvalitou ve vesmíru nejvy¹¹í, dosáhne èlovìk tímto aktem
poznávání toho, ¾e vyjde z oblasti jevù do transcendentna. Teprve
tam je mo¾né zru¹it ka¾dou determinující psychickou funkci a tím
vytvoøit pøedpoklady ke svému vykoupení.
Pøeká¾ky kladené èinností mysli vznikají z toho, ¾e mentální
asociace, které se formují v jevy, nikdy nemohou vytváøet pøá-
telské podoby, nebo» tomu neodpovídá sama povaha my¹lenek.
Nebudeme-li napøíklad vùbec uva¾ovat o tom, ¾e my¹lení mívá povahu
koøistnických zámìrù, pøece nám staèí vìdìt, ¾e my¹lenky jsou
silou (a proto psychickou emanací), která, podaøí-li se ji zformovat,
klade na èlovìka nároky jako dítì ¾ivící se masem svého stvoøitele.
209
To proto, ¾e jako síla jsou tyto my¹lenky souèasnì podstatným potenci
álem bytí, jen¾ osvobozen chce ¾ít; to nemù¾e jinak ne¾ tím,
¾e odèerpává energii z bytí svého pùvodce.
Kdy¾ èlovìk pozná, ¾e my¹lenky jsou vlastnì èiny mysli, která
je sambhógakájou proto, ¾e na rozdíl od vìdomí je vyhranìnìj¹í
esencí, zalo¾í pøíèinu, aby se my¹lenky neformovaly jako jevy, ale
vrátily se na místo svého vzniku: do tìla pravdy, do prvního projevu
vzniku pøírody, jemu¾ svatý Jan Evangelista øíká þslovo\.
þVìcí samou o sobì\ se myslí charakteristika výrazu þty\, který
je protikladem výrazu þjá\. Zaujímá-li èlovìk tento postoj k prost
øedí, v nìm¾ je, mù¾e nará¾et v prùbìhu ¾ivota na zdánlivì skute
èné nebo i jen duchovní existence, je¾ mu zahra¾ují cestu i vý-
hledy na jeho cestì vpøed. Jakmile v¹ak bude vìdìt, ¾e tato þty\
nebo þon\ atd. nále¾ejí do skupiny jevù významem mu vzdálených,
pøekoná i pøeká¾ky tohoto druhu.
(124) Ti, kdo zaènou usilovat na cestì jógy, snadno upadají i do
touhy poddat se odpoèinku. Tato touha se èasto dostaví jako pøirozen
á reakce na dosavadní vehementní svìtské sna¾ení. Kdy¾ se jí
v¹ak èlovìk poddá, nestane se jogínem, ale zmalátní a stane se jen
tupìj¹ím a lhostejnìj¹ím. Proto se doporuèuje tuto pøeká¾ku pøekon
ávat. Z logického boje proti uklidnìní vzejde postup, který vede
k poznávání a pøetavování bytosti èili k duchovnímu rùstu.
(125) Èlovìk mù¾e zbloudit i v nejvy¹¹ích stavech, jich¾ dosáhl jó-
gickým úsilím. Pozná-li þprázdnotu\, mù¾e se stát nihilistou. Proto
se doporuèuje, aby pøemý¹lel (rozjímal) o prázdnotì jako o soucitu.
Tím tuto prázdnotu o¾iví dobrou kvalitou a tato kvalita v nìm
bude budit dobrá hnutí, která vytváøejí karmu vedoucí ke znièení
zlé a zotroèující karmy.
Pøi úsilí o uzavøení vìdomí pøed ne¾ádoucími vjemy mù¾e doj
ít i ke vnitønímu uzavøení vùèi poznávání. Proto se doporuèuje,
aby èlovìk chápal v¹echny vìci jako jistou formu vìdomí, nebo»
tímto zpùsobem bude podporovat trvání analytického nazírání,
resp. zkoumání.
Jako následek nezbytného þodøezávání\ my¹lenek, pocitù
a stavù zmocòujících se èlovìka mù¾e dojít ke zbloudìní neuvá¾enou
sebeobranou pøed tím, co je nepøíjemné, ani¾ èlovìk souèasnì
210
zabraòuje tomu, co je smyslovì pøíjemné, a proto svádí na scestí.
Proto se doporuèuje, aby si byl èlovìk vìdom toho, ¾e kdy¾ právì
usiluje, souèasnì té¾ dosahuje. Tím se zaène poznávat snaha jako
úèelná ve smyslu poznání, nikoli ve smyslu získávání osobních vý-
hod. Cesta tím zùstává otevøena.
Vzhledem k mo¾nosti ètvrtého druhu bloudìní je nutno vìdìt,
¾e je mystické úsilí podobno prámu k pøevozu pøes øeku. Jakmile
si je èlovìk vìdom toho, ¾e ho cesta musí dovést k urèitému cíli,
splní snadno podmínky metodického postupu. Nebude se ji¾ sna-
¾it jako ten, kdo nemá urèitý cíl, a proto se jenom sna¾í, aby
tímto zpùsobem doplnil to, co budí jeho chtíèe. My¹lením na nejvy
¹¹í cíl a meditacemi, které se k nìmu vztahují, bude nalezeno
správné východisko.
(126) Pøemý¹lením nemù¾eme dospìt k poznání. Je tøeba dosáhnout
postøehù vyplývajících ze zámìrných konfrontací vìdomí
a bytí. Tyto konfrontace jsou mo¾né toliko jógou síly a nikoli jógou
pøemý¹lení. Ké¾ toho tou¾ící lidé dosáhnou!
211
KNIHA TØETÍ
STEZKA VÌDÌNÍ: JÓGA ©ESTI NAUK
PØEDMLUVA
Tato kniha obsahuje zvlá¹tní nauky ¹koly Kagjüpa o znalostech pou
¾itelných ji¾ v souèasné existenci. Tím vlastnì nále¾í do mantraj
ány. Mantrajána je nauka, je¾ vede k vysokým duchovním cílùm
prostøednictvím správnì pou¾itých intonací, vibrací slov a èlenì-
ných my¹lenek i soustøedìní, jim¾ se udìlí vibraèní charakter.
Mystické ¹koly zamìøené pouze na cestu k dokonalosti a bytostn
ému vykoupení musí ov¹em té¾ pou¾ít postupù mantrajány, jen
severní buddhismus je v¹ak rozvinul na tak ¹iroké základnì, ¾e je
uveøejòuje v podobì uèebnice. Pokládá se za tajemství mystických
¹kol, ¾e pro mystický vývoj je nezbytné soustøedìní, kdy usilující
svým snahám dodá vibraèní charakter mentálními nárazy proti tìlu
jako objektu pro vìdomí, nebo ¾e si nárazovì a v rychlém sledu uvì-
domuje své tìlo. Tímto zpùsobem si zachová ve vìdomí tendenci
k jasnému a konkrétnímu uvìdomování jednotlivých vjemù, které
nále¾í do kategorie vibraèního bytostného a psychického uzpùsoben
í èlovìka.
Pokud znám jógu, vím, ¾e se vývoj na vibraèním podkladu
nesmí zanedbávat. Kdo pro¾ívá svùj ¾ivot na základì impulsù sbí-
raných z vjemù vnìj¹ího svìta, je duchovnì a do znaèné míry i du-
¹evnì více ménì nedospìlý nebo nevyvinutý. Pokud se pøitom vyh
ýbá vibraèním cvièením (úsilí), je psychicky a tím i bytostnì zatla
èován do naprosté závislosti na vnìj¹ím svìtì. Vibraèní cvièení
(úsilí) mù¾e v takovém pøípadì pøivodit pøevrat v jeho dosavadn
ím vývoji. Mù¾e z duchovnì pomìrnì nevyvinuté bytosti vytvoøit
bytost aktivní, zpùsobilou vnímat se jako jednotlivec, jen¾ je intenzivn
ì èinný, energický, mocný a napjatý | a je schopen se tak
jevit i zevnì.
212
Právì proto, ¾e potøeba duchovního vývoje po stránce vibraèní
nemù¾e ujít ¾ádnému moudrému uèiteli mystiky, vzniká mantraj
ána. Díky mystické tradici Tibetu tam do¹lo k tak velikému prohlouben
í znalostí této formy mystického úsilí, a¾ se vytvoøilo toto
zvlá¹tní odvìtví mystiky.
Evropan, který nemù¾e získat uèitele znalého této vedlej¹í cesty,
mù¾e do tìchto nauk vniknout jen vlastními soustøeïovacími snahami
na jistém stupni intenzity a extenzity. Na pøímé cestì k pravé
spáse se s nimi seznámí tehdy, kdy¾ si dovede dobøe zpøítomnit ve
vìdomí své tìlo a pozorovat je, ani¾ se pøitom jeho vìdomí, jím¾
smìøuje do svìta, zú¾í nebo zeslabí a ani¾ bude poru¹eno jeho uvì-
domìní sebe sama, jeho jáství. V tom pøípadì jistì pozná svou
vlastní procesující bytnost jako svazek sil, je¾ jsou vùèi sobì v jist
ém stupni napìtí; tím se seznámí i se zákonitostí zmìn v tomto
napìtí. A jeliko¾ poznáním zákonitostí tìchto zmìn získá mo¾nost
je ovlivòovat, poznává také vedlej¹í discipliny mystiky.
Nepozná je v¹ak v podrobnostech zde uvádìných. Nemaje uèitele,
jen¾ by mu umo¾nil najít správné východisko na vedlej¹ích
cestách, musí se dr¾et hlavní linie. Na ní se s tìmito cestami seznamuje
podle výsledkù, jich¾ sám dosáhl a je¾ jsou v této knize
popisovány. Nemusí sice poznat v¹echny jejich symboly a postupy,
získá v¹ak jistì potvrzení, ¾e jde správnì, jde-li hlavní Stezkou.
Detailní psychické ¹kolení, popsané v této knize, tedy není pot
øebné k tomu, aby èlovìk mohl najít východiska hlavní Stezky.
Praktického mystika na¹ich krajin mù¾e zajímat hlavnì proto, ¾e
se s ním setkává pøi obmìnách svého úsilí v boji se svou vlastní pøirozenost
í. Kdy¾ potlaèuje bytostná hnutí a vzdutí, mù¾e se sezná-
mit se v¹ím, co je zde øeèeno o psychickém teple, o klamném tìle,
o snech, o èirém svìtle, o bardu i o pøenosu vìdomí. Tím získá potvrzen
í, ¾e jsou tyto cesty dosud ¾ivé a ¾e jenom ¾ivotní podmínky
na¹ich zemí zpùsobují, ¾e je jejich znalost mezi mystiky tak vzácná.
První nauka, o psychickém teple, se v Tibetu pou¾ívá ke zvý-
¹ení fyziologického napìtí, z nìho¾ vzniká pøedev¹ím odolnost proti
zimì, fyziologické zpevnìní a vnitøní tepelné jevy, s nimi¾ se èlovìk
seznamuje v nìkterých psychických stavech a mystických zá¾itcích.
Poslednìj¹í þtepelné jevy\ ukazují, ¾e vyvozování psychického tepla
(tumo) nále¾í do èistì mystických disciplin. Vy¹¹í bytostný stav se
213
vyznaèuje zvý¹eným teplem, nebo» nadlidské bytosti jsou záøící;
to znamená, ¾e jejich tìla jsou ohòová. Na þvelkých mystických
cestách\ je tumo výsledkem úmyslného vyvolávání fyziologických
krizí pomocí stavù vìdomí a øízení mysli. Kdo takto cvièí, dospívá
té¾ k za¾ití þtepla\ a jeho pro¾itkových jevù.
Nauka o klamném tìle má hledajícímu èlovìku pomoci rozbít
sí» zdánlivých skuteèností, která ho vìzní, tak¾e ji¾ zapomnìl na
volnost a svobodu. Má ho dovést k tomu, aby pøestal být indiferentn
í k jevùm jako reálným skuteènostem a rozbil stavbu smyslov
ého svìta tím, ¾e pochopí jeho vibraèní èili neskuteènou základnu.
Nauka o snu má èlovìka uschopnit k tomu, aby zru¹il samovoln
ý èili na vlastní vùli nezávislý psychický ¾ivot a dostal v¹e pod
kontrolu denního vìdomí.
Nauka o stavu po smrti má vést k poznání ve¹kerého dìní po
tom, kdy vìdomí opustí tìlo. Rovnì¾ k poznání tendencí ¾ivotních
sil a v¹ech emanací, které se ubírají k novým objektivacím jako síly,
je¾ u obecného èlovìka následkem jeho tendencí smìøují do svìta.
Nauka o pøenosu vìdomí má èlovìka seznámit s mo¾ností pøenosu
vìdomí z þpøirozeného stavu\, urèovaného hnacími silami
bytosti (karmou), do stavù cizích souèasné karmì. Jsou to vý-
zkumy, je¾ praktickým poznáním vedou ke znalosti kvalit a mravn
ích zákonù, urèujících samozøejmou pøítomnost vìdomí ve stavech
¾ití a bytí.
Uèení obsa¾ené v této knize tedy mù¾eme pova¾ovat za rozpracov
ání mystického úsilí na jednotlivé èleny stezky, jejich¾ souhrn
ukazuje Velkou Stezku, tibetskou mystiku. Její zamìøení je
tak reálné, ¾e se jí pou¾ívá stejnì, jako my pou¾íváme biologii
nebo fyziku, av¹ak pomocí psychologických metod. Proto tibetský
mystik | na rozdíl od mystikù køes»anských | zùstává èlovìkem
praktickým a svìtsky dobøe uèlenìným.
214
VZÝVÁNÍ A ÚVOD
1. Hold u nohou svatých velebných guruù!
2. Vysvìtlení k tomuto prùvodci po podivuhodné metodì,
jevící se zvlá¹» v samovolnì vzniklé moudrosti ,souèasnì
zrozeného` pomocí ovládání vìdomí a dechu, co¾ nále¾í
k dokonalému lidskému tìlu. Vysvìtlení se èlení na dvì
èásti: na pøenesení dìdické posloupnosti guruù a na nauky
pøenesené touto posloupností.
3. Prvá èást tìchto dvou dílù odpovídá modlitbì nástupcù.
4. Druhá èást o naukách, pøená¹ených touto dìdickou posloupnost
í, se skládá ze dvou dílù: z nauk shodných s tantrick
ými cvièeními a z nauk dynastie guruù, svìøovaných
¹eptem od úst k uchu, jejich¾ pouèky zprostøedkují oni guruov
é telepaticky.
5. V této knize budou vylíèeny nauky, ¹eptané od úst
k uchu a pocházející z øady guruù, kteøí je zprostøedkovali
pøenesením telepaticky.
6. Tyto nauky se skládají ze dvou èástí: z nauk pøípravn
ých a z nauk zde popisovaných.
7. Prvé, pøípravné, jsou pro svùj exoterní obsah obecnì
pøístupné.
8. Druhé, tvoøící toto pojednání, jsou: o psychickém teple,
o klamném tìle, o snech, o èirém svìtle, o bardu a o pøenosu
vìdomí.
(2) Dva druhy pøenesení se týkají ducha a znalostí guruù, jejich¾
øada je uvedena ve ètvrté knize, v kapitole III þØada guruù\. O dì-
dictví ducha a slovy nevyjádøených znalostech mistrù mystiky se
v západních zemích mnoho neví. ©kola Kagjüpa je v¹ak zalo¾ena
na þdìdické posloupnosti\. Znamená to, ¾e její zakladatelé a mistøi
znali zpùsob, jak sdru¾it síly pøedstavující jejich vlastní psychickou
bytnost. Rovnì¾ dovedli formulovat vlastní mystické znalosti, je¾ ze
sebe dovedli vymýtit jako urèitou zdánlivì samostatnou duchovní
215
bytnost a urèit ji jako dìdictví; svìøili je prostoru pro lidi urèitého
druhu, kteøí urèitým zpùsobem hledají pravdy a pouèky.
Vzhledem k tìmto vztahùm je obtí¾né vytvoøit takové
psychicko-fyzikální podmínky, aby tato dìdická posloupnost byla
zachována; chování lidí na na¹em kontinentu to zde v západních
zemích èiní takøka nemo¾ným. K zachování této posloupnosti je
toti¾ nezbytné, aby ten, kdo chce sebe a své uèení odevzdat neporu
¹ené na místo správného urèení, dovedl ze sebe sama|z bytosti,
která zná nejvy¹¹í stavy a dovede cestu k tìmto stavùm formulovat
v nauku | vytvoøit duchovní svazek. Tento svazek vybavit elektromagnetickou
silou, je¾ zaruèuje jeho upoutání tam, kde budou
vytvoøeny podmínky k dal¹ímu rozvoji jeho osobních kvalit a znalost
í. Lidé na¹eho kontinentu v¹ak nemyslí uvìdomìle, nýbr¾ mechanicky.
To znamená, ¾e rozzaøují své ¾ivotní zku¹enosti a znalosti
do psychického prostoru bytí na podkladì rozlièných a nekontrolovan
ých impulsù uvìdomování. To je situace, v ní¾ se èlovìk jako
sama sebe rozzaøující jednotka vyzaøuje neurèitì v jakýchsi máto¾-
ných duchovních svazcích, neprosvícených vìdomím.
Tím buï øeèeno, ¾e þdìdická posloupnost\ vy¾aduje, aby ten,
kdo chce odevzdat sebe a své vìdìní dal¹ím lidem pomocí pøenosu,
sdru¾il své já a své vlastní poznání v duchovní svazek a pak
vìdomou formulací tìchto znalostí ve své mysli a jasným uvìdomì-
ním sebe sama jej uèinil svìtelným a pùsobivým. Kromì toho musí
tento duchovní svazek vybavit silou, její¾ pomocí pøilne k bytosti
toho, kdo je pro jeho pøijetí dobøe uèlenìn. Jen tímto zpùsobem
je dìdická posloupnost zaruèena, nebo» existují lidé hledající, kteøí
tou¾í po takovém svazku já a vìdomostí; lidé, kteøí prostøednictvím
touhy tento svazek v sebe vstøebají.
(3) Modlitba nástupcù je obsa¾ena ve ètvrté knize, ver¹ 5.
(4) Tantrickými cvièeními jsou vlastnì cvièení intonaèní v rùzných
modi kacích. Mají vibraèní charakter a tímto zpùsobem smìøují
k pøepodstatòujícím procesùm. Z hlediska strukturálního uzpùsoben
í lidí na¹eho vìku jsou vlastnì úèinná jen tato cvièení. Pøevaha
tamasu toti¾ zpùsobuje, ¾e ve v¹eobecnì uti¹ujícím soustøed
ìní upadají do tupé du¹evní nehybnosti, která jim znemo¾òuje,
aby dosáhli osvìcujících postøehù.
216
Správnì pou¾itá tantrická cvièení vedou k niternému rozechv
ìní, provázenému ostrým pozorováním dìjù vyvolaných otøesn
ými podnìty, je¾ pocházejí z pøíslu¹ného du¹evního napìtí. To
znamená, ¾e v tantrických cvièeních nesmíme hledat prostøedky
k ukájení ¾ivoèi¹ných tu¾eb a sklonù, jak se tomu u nás obecnì rozum
í, ale jen metodické vibraèní postupy, které musí zmìnit strukturu
celé na¹í bytosti. Proto je pøi tìchto cvièeních nezbytné, aby
si hledající èlovìk na¹el uèitele této formy mystiky.
O nauce dynastie guruù viz komentáø (2).
I. NAUKA O PSYCHICKÉM TEPLE
9. Skládá se ze tøí èástí: z pøíprav, základních cvièení
a praktického pou¾ití.
Èást 1: Pìt pøípravných cvièení
10. Pøípravy sestávají z pìti cvièení: z vidìní tìla jako
prázdného, z vidìní psychického nervového systému jako
prázdného, z vidìní ochranného kruhu, ze ¹kolení psychick
ých nervových drah, z pøená¹ení þproudù milosti\ na psychick
á nervová centra.
1. Vidìní tìla jako prázdnoty
11. V prvém pøípravném cvièení dosahuje se vidìní tìla
jako prázdného tìmito cvièeními:
12. Nejdøíve odøíkávej modlitbu, smìøující ke sjednocení
se svatým guruem.
13. Pak si sebe pøedstav jako svatou, zbo¾nou vad¾rajog
ínku. Je záøivì rudì zbarvená jako paprsky rubínu. Má
jednu tváø, dvì ruce a tøi oèi. Pravice mává nad hlavou
jiskøivým zahnutým no¾em, jen¾ odøe¾e v¹echny my¹-
lenky vzru¹ující vìdomí. Levice dr¾í krví naplnìnou lidskou
lebku pøed hrudí. Její ustavièná milost pøiná¹í bla-
¾ené uspokojení. Na hlavì má korunu z pìti vyschlých
217
lidských lebek. Její náhrdelník tvoøí padesát krvavých lidsk
ých hlav. Je ozdobena pìti ze ¹esti symbolických ¹perkù,
pøièem¾ chybí mast ze høbitovního prachu. Pod pa¾í má
dlouhou hùl, symbol svatého otce Héruky. Je nahá v pln
ém rozkvìtu svého panenství ¹estnácti jar. Tanèí, pravou
nohu má ohnutou, chodidlo pozvednuté, levou nohou
stojí na prsou nata¾eného lidského tìla. Plameny moudrosti
záøí kolem ní.
14. Pøedstav si sebe jako tuto postavu, vnì jako bo¾-
stvo a uvnitø tak prázdnou jako vnitøek nìjaké prázdné
schránky, prùhlednou a jasnì záøící; prázdnou a¾ do ¹pi-
èek prstù jako prázdný stan z rudého hedvábí nebo jako
tenouèký nadmutý mìch hadice.
15. Pøedstav si tento obraz ve velikosti svého tìla, pak
domu, potom kopce a koneènì tak velký jako celý svìt. Na
to soustøeï v¹echno své my¹lení!
16. Nech obraz pozvolna se zmen¹ovat, pøièem¾ zachovej
pøesnou ostrost obrysù v¹ech jeho údù a èástí a¾ (tento
obraz) zmen¹í¹ do velikosti sezamového zrnka. Potom jej
zmen¹i je¹tì víc! A na nìj zamìø celé své my¹lení.
2. Vidìní psychického nervového systému jako prázdnoty
17. Pøi druhém pøedbì¾ném cvièení docílí se vidìní psychick
ého nervového systému jako prázdného tìmito cvièen
ími:
18. Pøedstav si ústøední nerv, jen¾ probíhá kolmo osou
tvého tìla od pánevní hráze a¾ k Brahmovu otvoru na temeni
hlavy a svoje tìlo jako bo¾skou jogínku. Ústøední nerv
má pøitom tyto znaky: je rudý jako rozpu¹tìný lak, záøivý
jako lampa naplnìná sezamovým olejem, pøímý jako døeò
banánovníku a dutý jako svitek papíru. Jeho obraz musí být
pøibli¾nì tak veliký jako prostøednì veliký ¹íp.
19. Pak zvelièuj vidìný obraz do velikosti hole, potom
sloupu, potom domu, kopce a koneènì do velikosti cel
ého vesmíru.
218
20. Zøi ústøední nerv, jako by procházel v¹emi èástmi tvého
tìla a¾ do koneèkù prstù.
21. Kdy¾ potom zmen¹í¹ obraz do velikosti sezamového
zrnka, pozoruj ústøední nerv, jen¾ jím prochází, jako by
byl dutý a silný jen setinu vlásku.
22. Bylo øeèeno:
,Spatøuj prázdno v neurèitém (proto¾e je tak nepatrn
ì malé);
spatøuj prázdno v nepochopitelném (proto¾e je oko
nevidí);
spatøuj prázdno v nestálém (proto¾e je pomíjivé).`
(13) Vad¾rajogínka symbolizuje bytost, ji¾ jóga vede sférami bohù
øádu dhjánibuddhù. Proto pøedstavuje odøíkání, je¾ je spojeno
s bo¾skou povahou a mocí. To ostatnì vyjadøuje její postoj a symbolick
é pøedmìty, které má. Napøíklad lidská lebka naplnìná krví
znaèí odøíkání, jím¾ vy¹¹í jógické zøetele vedou k úspìchu. Náhrdeln
ík z lidských hlav symbolizuje nekompromisní vzdání se sansarick
ého bytí, je¾ závisí na zpùsobu ¾ivota a skutcích pocházejících
z bytostných impulsù a pøemáhajících vìdomí a my¹lení èlovìka.
Padesát krvavých hlav symbolizuje padesát slabik sanskrtské abecedy,
jich¾ se v józe pou¾ívá k mystickému o¾ivení èlovìka. Pìt
symbolických ¹perkù: tiara z lidských lebek, náhrdelník z lidských
hlav, náramky a prsteny, náramky na nohou a ozdoby hrudi | zrcadlo
karmy | zavì¹ené na dvojitém øetìzu lidských kostí, který
jde pøes ramena k trupu a ovíjí se kolem nìho. ©estý ¹perk, mast
ze høbitovního prachu, zde chybí, nebo» je vetøena do celého tìla.
V tomto stavu vad¾rajogínka symbolizuje nejkrajnìj¹í zøeknutí se
svìta a ovládnutí strachu pøed smrtí. Tìchto ¹est symbolických
¹perkù znaèí ¹est nejvy¹¹ích ctností èili páramit, nezbytných k dosa
¾ení buddhovství.
Héruka je jógické vtìlení mu¾ského nebo pozitivního aspektu
osvìcující síly. Jeho dru¾kou je vad¾rajogínka, vtìlení ¾enského,
negativního aspektu této síly. Její mládí symbolizuje energii a její
stání na nata¾eném lidském tìle ovládání tìla.
219
(14) Pøedstava sebe jako bo¾stva má z èlovìka uèinit dùstojný
a mocný zjev, pùsobící jak proti viditelnému, tak proti neviditeln
ému svìtu. Takováto pøedstava tedy tvoøí úèinnou, tøeba¾e ktivn
í zábranu proti silám, které jinak èlovìka ovládají. Pøedstava
sebe jako bytosti prázdné a v èervené barvì usnadòuje rozvinutí
ohnivého elementu, jen¾ èlovìka zaplaví teplotou.
(15{16) Zvìt¹ování a zmen¹ování pøedstavy sebe sama v mezích zde
uvedených symbolizuje duchovní dýchání. Jeho závislost na pøedstav
ì nechává vproudit do bytosti ohnivý princip a zru¹it závislost
na subjektivních pocitech horka, chladu a v¹ech pocitù vùbec.
Tohoto cvièení lze pou¾ít i k jiným úèelùm ne¾ k vyvolání psychick
ého tepla. Se zøetelem na pøíslu¹né znaky mù¾eme rozdmychat
princip vodní a za zvlá¹tních okolností i zemní. V ka¾dém pøípadì
toto cvièení èlovìku umo¾òuje pøekroèit bì¾né lidské mo¾nosti síly,
moudrosti, ovládání atd.
(18) Ústøední nerv je ktivní dutinka vedoucí støedem míchy, tzv.
su¹umna. Tato dutinka je semenným prostorem duchovní volnosti
obsa¾eným v tìle a pøedpokládá se, ¾e u bì¾ného èlovìka vùbec není
v èinnosti. Na svém dolním konci je uzavøena psychickým centrem,
je¾ jogínové nazývají múládhára. Toto centrum zpùsobuje, ¾e psychick
ý dech vstupuje do dutinek vedlej¹ích, zvaných ida a pingala,
je¾ symbolizují negativní nebo pozitivní rozvoj ¾ivotnosti. Teprve
soustøedìním, jeho¾ pomocí si èlovìk zpøítomòuje sebe sama ve vì-
domí, a to od spodu tìla v pøímé linii k ústøedí vìdomí, tj. k hlavì,
odumírají tyto dvì vedlej¹í psychické dutiny a otevírá se dutina
prostøední. Kdy¾ se otevøe, vstoupí do ní psychický dech a to se
ohlásí celou øadou duchovních stavù a pro¾itkù.
Imaginaèní manipulace s touto dutinkou, o ní¾ hovoøí tento a tøi
následující aforismy, má zpùsobit, aby imaginovaný oheò, který
vyvolává psychické teplo, byl uveden ve vztah k já, resp. k vlastní
bytosti èlovìka.
(22) Kdy¾ si èlovìk osvojí tento názor tak, ¾e se mu stane pøirozen
ým, odosobní se. V¹e, co mù¾e postøehnout smysly, se mu stane
bezduchým a rozvine schopnost se v¹estrannì ovládat. Kromì toho
získá moudrost, nebo» se mu stane zøejmou pravá podstata v¹ech
220
vìcí a bytostí, která není ani ïábelská ani bo¾ská, jak se domnívají
nemoudøí knì¾í, ale je jen prázdná.
Pøi tomto poznání je nutno chápat jako bezpøedmìtné jen sobeck
é úsilí, nikoli koneèné vyhlazení soucitu, k jakému se dospívá
následkem nihilismu. Jisté v¹ak je, ¾e poznání nezbytnosti vyhlazovat
sobecké snahy nebo soucit vyrùstá ze dvou mo¾ných výsledkù
poznání prázdnoty bytí a ¾ití. Av¹ak vyhlazení sobeckých zøetelù
a snah vyplývá z mravního názoru, který mystickému úsilí pøedchá-
zel a byl zalo¾en na zku¹enosti pravého odøíkání. Tím se vykøesává
schopnost rozumìt bytostem tou¾ícím po ¹»astném ¾ivotì. V jejich
prospìch se èlovìk chápající bezduchost zøíká v¹eho toho, co
by ho v ni¾¹ím smyslu èinilo ¹»astným. Zøíká se èasných potì¹ují-
cích vìcí ve prospìch tìch, kdo úpí pod jhem nepoznání. Tím své
poznání bezpodstatnosti v¹eho doplní soucitem, který ho povzná¹í
nad úroveò bytostí tísnìných nevìdomostí.
3. Vidìní ochranného kruhu
23. Tøetí pøípravné cvièení, vidìní (nebo rozjímání o)
ochranného kruhu, se skládá ze tøí èástí: tìlesné pozice,
dechu a vedení my¹lenek.
24. Prvé z tìchto tøí cvièení, tìlesná pozice, se skládá
ze sedmi stupòù a èiní patrnými v¹echny (tìlesné i du-
¹evní) pochody.
25. Pøi dýchání vydechni tøikrát mrtvý vzduch. Potom
vtlaè vdechovaný vzduch a¾ do posledních záhybù plic. Pøitom
zvedni trochu bránici, aby naplnìný hrudník pøijal podobu
hlinìného uzavøeného hrnce | a zadr¾ dech, jak mù-
¾e¹ nejdéle.
26. Pøi vedení my¹lenek si pøi výdechu pøedstavuj, ¾e ze
v¹ech vlasových pórù tvého tìla vycházejí nesèetné pìtibarevn
é paprsky, je¾ zahalují celý svìt a plní jej svou záøí.
Pøi vdechu je zase nech vstoupit v¹emi vlasovými póry do
tìla, aby je naplnily.
27. Ka¾dé z tìchto (dvou doplòujících) cvièení musí být
provedeno sedmkrát.
221
28. Potom si pøedstav, ¾e se ka¾dý rùznobarevný paprsek
promìòuje ve slabiku HÚM. Po èas výdechu naplòuje se
celý svìt tímto HÚM. Pøi vdechu proniká HÚM celé tìlo.
Opakuj to sedmkrát.
29. Potom si pøedstav toto HÚM promìnìno v hnìvivá bo¾-
stva, z nich¾ ka¾dé má tváø a dvì ruce. Pozvednutá pravice
tøímá nad hlavou dord¾e, levice pøitisknuta v hrozivém posunku
na srdce. Pravá noha je ohnuta, levá napjata. Jejich
tváø je divoce hnìvivá a pìtibarevná. ®ádná barva v¹ak nezauj
ímá více místa ne¾ jako sezamové zrnko.
30. Spatøuj je s vycházejícím dechem proudit do celého
svìta a naplòovat jej.
31. Pøi vdechování a zadr¾ení je nech vystupovat do sebe
a naplòovat své tìlo.
32. Obì tato doplòující cvièení opakuj sedmkrát, tak¾e
(s pøedcházejícími) provede¹ jedenadvacet cvièení.
33. Potom spatøuj ka¾dý vlasový pór svého tìla vyplnìn
jedním z tìchto hnìvivých bo¾stev. Svými ven obrácenými
tváøemi tvoøí pancéøovou ko¹ili, kterou nosí¹.
(24) Viz kniha 2, aforismy 6{9.
(25) Toto cvièení je bez zku¹eného vùdce mo¾no provádìt jen potud,
pokud jde o vdechnutí a vydechnutí. Zadr¾ování dechu je nebezpe
èné, a proto v nìm smí postup urèovat jenom duchovní vùdce.
(26) Pìt barev odpovídá pìti principùm, toti¾ zemi, vodì, ohni,
vzduchu a éteru. Jsou to ¾lutá, bílá, èervená, zelená a modrá.
(28) HÚM jako symbol tvùrèího dìní má bytost vnitønì rozechvìt
a prodlou¾it tattvické èili ¾ivlové vibrace a pøivodit tím brzy vý-
sledky tohoto jógického cvièení.
(29) Hnìvivá bo¾stva jsou popsána v osmém dílu této knihy Bardo
thödol. Symbolizují zde moc ochranného dobra, hrozivou proti zlu.
(33) Tímto cvièebním aktem je zakonèeno úsilí o zru¹ení pùsobiv
ých vlivù na èlovìka. Pøedstava hnìvivých bo¾stev vytváøí
222
pùsobivý fenomen odolnosti, její¾ pùvod je v síle, ji¾ tito bohov
é pøedstavují.
4. Cvièení psychických nervových drah
34. Ètvrté pøípravné cvièení, ¹kolení psychických nervov
ých drah, se provádí takto:
35. Spatøuj psychický nerv pravé poloviny tìla vpravo od
ústøedního nervu, levé poloviny vlevo, jak bì¾í oba od
¹pièky nosu vzhùru k mozku a pøes nìj (po obou stranách
okolo hlavy a tìlem dolù) a¾ na konec východu rozplozovac
ích orgánù (pánevní hráze).
36. Spatøuj oba tyto nervy duté a v levém tato písmena:
A, Á; I, Í; U, Ú; HI, HÍ; LI, LÍ; E, EÍ; O,
OÚ; ANG, A.
37. V pravém pak spatøuj tato písmena:
KA, KHA, GA, GHA, NGA; ÈA, ÈHA, D®A, D®HA,
NJA; TA THA, DA, DHA, NA (tvrdé zubní);
TA, THA, DA, DHA, NA (mìkké palatální); PA,
PHA, BA, BHA, MA; JA, RA, LA, VA; ©A, K©A, SA,
HA, K©JA.
38. Zøi obrysy tìchto èervených písmen tak jemné jako
¾ilky lotosového kvìtu a v¹echna seøazena svisle nad sebou.
Vydechuje, zøi tato písmena, jak jedno po druhém proudí
ven. Pøi vdechu je nech vcházet dovnitø ústím rozplozovac
ích orgánù.
39. Setrvej v rozjímání s vìdomím zcela upøeným na vì-
nec tìchto písmen podobných svìtlu¹kám a udr¾uj pøitom
dvoustranný dech (støídavì pravým a levým chøípím).
40. Tato cvièení se podobají tvoøení vodního proudu a jsou
tudí¾ velmi dùle¾itá.
5. Pøená¹ení þvln milosti\
41. V pátém pøípravném cvièení, pøená¹ení ,vlny milosti`
na psychická nervová centra, postupuj takto:
223
42. V srdeèním centru ústøedního nervu, spatøovaného jako
prostøednì silné stéblo, spatøuj nejspodnìj¹ího (základn
ího) gurua sedícího v pozici. Nad jeho hlavou (té¾ sedící)
svisle jednoho nad druhým pak dìdickou posloupnost guruù
tìchto ¹esti nauk.
43. Upni svou pozornost na peèlivì uspoøádaný øetìz guruù
podobných rù¾enci drobných perel (podle tohoto poøadí:
nahoøe guru Vad¾radhara jako nejvy¹¹í a tvùj lidský guru
jako nejspodnìj¹í).
44. Potom se k nim obra» s modlitbou ¹esti nauk:
,K pøenesení ètyø sil do mého vìdomí vylijte na mne
vlny své milosti, guruové.
K rozvití v¹ech viditelných vìcí do postavy bo¾stev dop
øejte mi svou milost.
Dopøejte mi své milosti k naplnìní ústøedního nervu
¾ivotní silou.
Dopøejte mi své milosti k zanícení ¾áru psychick
ého tepla.
Dopøejte mi své milosti k promìnì neèistého klamn
ého tìla.
Vìnujte mi svou milost, aby klamné tìlo povstalo
v èistotì.
Vylijte na mne proudy milosti, aby byly vzdáleny
klamné obrazy snu.
Dejte mi své milosti, abych poznal èiré svìtlo jako
jsoucí ve mnì.
Dopøejte mi své milosti, abych dosáhl èistých rájù pøenesen
ím vìdomí.
Dopøejte mi milosti, abych ji¾ v tomto bytí dosáhl stavu
buddhy.
Vylijte na mne proudy své milosti, abych dosáhl nejvy
¹¹ího cíle, nirvány.`
45. Nebo se modli:
,Dopøejte mi, ó guruové, vlny své milosti, aby mi
224
v¹echny poznatelné jevy svítaly jako psychické
teplo.
Dopøejte mi vlny své milosti, aby mi v¹echny jevy sví-
taly jako iluze.
Dopøejte mi vlny své milosti, aby mi v¹echny poznateln
é jevy svítaly jako èiré svìtlo.
Dopøejte mi vlny své milosti, aby mi v¹echny jevy sví-
taly jako trikája.
Dopøejte mi vlny své milosti, abych v¾dy dosáhl èist
ých vý¹in.
Dopøejte mi vlny své milosti, abych nabyl sil k dosa¾ení
nejvy¹¹ího cíle.`
46. Po této modlitbì spatøuj vstupovat v¹echny guruy v dì-
dické posloupnosti do tìla nejspodnìj¹ího gurua a tohoto
do podstaty nevyèerpatelné bla¾enosti, která potom naplní
celé tvé tìlo.
Zde konèí první díl | pìt pøípravných cvièení.
(35) Jde o dvì psychické dutiny | idu a pingalu, o nich¾ jsem se
ji¾ zmínil. Jejich místa v tìle se shodují s popisem.
(36) Tato písmena odpovídají písmenùm, je¾ jogínové spatøují na
¹estnácti plátcích krèního psychického centra, zvaného vi¹uddha.
(37) Prvních dvanáct písmen spatøují jogínové na dvanácti plátcích
srdeèního psychického centra, anáhaty. Dal¹ích deset je na deseti
plátcích pupeèního centra, manipúry. Dal¹ích ¹est na ¹esti plátc
ích psychického centra nad genitaliemi, svádhi¹thánì, a dal¹í ètyøi
na ètyøech plátcích psychického centra pod genitaliemi, múládháry.
Poslední dvì jsou na plátcích psychického centra mezi oboèím, jmenuje
se ád¾òá.
(38) Tím se má stát zøení uvedených písmen hláskovým cvièením,
je¾ v¹ak závisí na dechu. Symbolickými vztahy k plátkùm psychick
ých center má toto cvièení pøivodit jejich rozvinutí, které souvisí
s pochopenímrituálních zasvìcovacích postupù a moudrosti vùbec.
V mantrajóze se cvièení tìchto písmen pokládá za velmi dùle-
¾ité. Pou¾ívá se ho k rozvití psychických sil, je¾ nále¾ejí vý¹e uveden
ým centrùm. Pøedpokládá se, ¾e na základì korespondence tìchto
225
center s pøíslu¹nými sférami objektivního duchovního svìta bude
èlovìku umo¾nìno zakusit to, co z hlediska pro¾ívání tyto sféry obsahuj
í, nebo» rozvitím tìchto center se uskuteèòuje do nich vstup.
V ka¾dém pøípadì pøi cvièení zvaném spojování prány s apánou
nará¾í esenciální síla, ulo¾ená ve støedisku ádhára (pod genitaliemi),
pøi svém výstupu na pøeká¾ky právì v tìchto místech. Mantraj
óga je oznaèuje jako lotosy, tj. psychická centra, o nich¾ jsem
právì mluvil. Uvedeným písmenovým cvièením mají být tyto pøek
á¾ky uèinìny nezøetelnými a mají je¹tì více napomáhat k pøivod
ìní zku¹eností závislých na rozvinutí jejich plátkù. Jenom osobní
zku¹enosti musí ukázat, zda je lep¹í postup vyplývající ze þzvedání
apány proti pránì\ nebo z cvièení písmen.
(40) Vnitøní dýchání se podobá pøílivu a odlivu. Mù¾e být závislé
jen na vìdomí a vùli, pod jejich¾ vedením se psychická látka dechu
(prána) mù¾e rytmicky vzdouvat a klesat a mù¾e být poci»ována
jako látka oèi¹»ující. V této funkci uvádí prána do pohybu ustrnul
é psychicko-fyzické kvality bytí. Je-li prána udr¾ována v rytmick
ém pøílivu a odlivu, mìní se její pùsobení na bytnost. Po ur-
èité dobì mù¾e èlovìk zji¹»ovat, ¾e se zapojil na kosmickou øí¹i
prány, a to se pak ohlásí rychlým stoupáním magnetického potenci
álu jeho bytosti.
To znamená, ¾e se èlovìk pomocí vnitøního dýchání po urèité
dobì vyvíjí v magnetický typ. Sice je to dobré z hlediska síly, ale
z hlediska mravního vývoje se tímto stavem ocitá ve vìt¹ím poku-
¹ení ne¾ obvykle. Vy¹¹ího a hodnotnìj¹ího úspìchu dosáhne z tìchto
cvièení ten, kdo k nim pøièlení zøeknutí se svìta. Jenom èlovìk
mravnì zcela oèi¹tìný takto navá¾e na bo¾ský (pránický) dech, jeho
¾ pou¾itím se mù¾e vyvíjet k bo¾ským stavùm. K nim má být
zamìøen pøedev¹ím. Pránicko-mantrická cvièení jako samoúèelná
smí provádìt pouze ten, kdo je mravnì tak èist, ¾e svým vìdomím
sídlí v bo¾ství.
(42{43) Viz kapitolu III þØada guruù\ v knize ètvrté.
(44{45) Z tìchto modliteb je patrno, ¾e i v nauce o psychickém teple
jde o dosa¾ení nejvy¹¹ího cíle, jeho¾ ideál musí provázet ka¾dé úsilí.
Cesta k rozvoji magických sil proto má být v¾dy provázena vy¹¹ími
226
zøeteli, aby èlovìk nezbloudil na cestì moci. V na¹ich krajích jsou
lidé fascinováni zevními efekty a jejich cesta za magickou mocí vede
do temnoty nepoznání, do závislosti na vitální síle. Takové cestì se
ka¾dý karmicky zralý èlovìk vyhýbá.
Proto také mù¾eme tvrdit, ¾e jsou obyvatelé Západu duchovnì
velmi zaostalí. Jsou to duchovní dìti, které se ka¾dou disciplinou
vedoucí k rozvoji jejich vìdìní a moci dostávají na ¹ikmou plochu
jejich zneu¾ívání.
To se týká jak okultismu, tak vìdy. Lidé na¹eho kontinentu hledaj
í v okultismu efekty, jich¾ by mohli pou¾ívat k hlub¹ímu ukájení
svých chtíèù, a stejnì se staví i k vìdeckým poznatkùm. A pøece
mají tyto vìdomosti a síly slou¾it jen k pochopení marnosti zevního
zpùsobu ¾ivota. Mají ukazovat nadpøirozenou moc, je¾ se skrývá ve
v¹em, z èeho èlovìk dìlá slu¾ebníky svých vlastních chtíèù. Mají jej
vést k poznání mo¾nosti resorpce v transcendentno, jemu¾ je jako
bytost doèasná vzdálen, a proto je vystaven rozlièným nesnázím.
Pøíroda smí slou¾it jen nezbytným lidským potøebám a èlov
ìk by je nemìl stupòovat. Mìl by hledìt, aby svùj nynìj¹í stav
skonèil tím, ¾e se svým vìdomím ztoto¾ní s absolutnem. Tak se
vyhne nesprávné domnìnce, ¾e je jeho bytí samoúèelné; pak zvy-
¹uje své potøeby a ke svému pozdìj¹ímu prokletí tím zotroèuje v¹e
¾ivé kolem sebe.
Kdy¾ prý bylo v¹echno stvoøeno, øekl Bùh èlovìku, aby se rozmno
¾oval obìtí. Podle toho by mìl dìkovat za mo¾nost svého vlastn
ího ¾ití a za v¹echnu pomoc, jí¾ se mu dostává od bohù, zvíøat
a ostatních ¾ivoèichù. A zdá se, ¾e tomu tak v døívìj¹ích dobách
skuteènì bylo. Naproti tomu dnes si chce ka¾dý èlovìk na pøí-
rodì, zvíøatech a ¾ivoèi¹ích vynutit v¹e, po èem ve své chtivosti
tou¾í, a na bohy úplnì zapomíná. Z toho se vyvíjí neúcta roz¹íøená
i na vlastní plémì. Zaèíná tedy ¾ít | ne¾ije-li ji¾ | v nepøátelsk
ém svìtì, kde jej bude stíhat prokletí a kde sám bude klnout
v¹emu. Tìmito stavy mysli se duchovnì otráví a lpìním na ¾ivot
ì ve sféøe sil se posléze pøevtìlí v osudovì neutì¹enou existenci.
Ké¾ by pochopil, ¾e je v ¾ivotì nezbytné vy¹¹í zamìøení v èase,
kdy je je¹tì mo¾né odvrátit neblahé výsledky mravního úpadku
jedincù i celku.
227
Èást 2: Tøi základní cvièení
47. Druhý díl nauky o psychickém teple má tøi základní
cvièení: vytvoøení psychického tepla, pro¾ití psychického
tepla a nadsmyslové psychické teplo.
1. Vytváøení psychického tepla
48. K prvému cvièení, vytvoøení psychického tepla, nále¾í:
ovládnutí tìlesné pozice, ovládnutí klidného (nebo mírn
ého) a prudkého (nebo nuceného) dechu a ovládnutí vì-
domì pozorovaných pøedstav.
49. Podle hlavního textu je prvé cvièení, ovládnutí tìlesné
pozice, následující:
,Uveï tìlo do pozice Buddhy. Srovnej obratle tak, ¾e
le¾í pøesnì jeden na druhém. Vypni bránici, jak jen je ti
mo¾no. Ukryj dobøe hltan (pøitisknutím brady). Polo¾ jazyk
proti horní dásni. Ruce dr¾ pod pupkem a zápìstí pøitiskni
vodorovnì na stehna. Nemìò zorný úhel, který se sám vytvo
øí tímto dr¾ením, a nemìò my¹lenkový proud; pøitom
spoj mysl s dechem a zùstaò pánem svého my¹lení.`
,Pozice Buddhy skýtá mo¾nost dosáhnout dokonalého
osvícení (nebo buddhovství). Rovnì¾ je mo¾no zaujmout se
zkøí¾enýma nohama siddhásanu.`
50. Uvedené pøíkazy mohou být té¾ dány takto:
,Posaï se, zkøi¾ pravou nohu pøes levou do pozice Buddhy.
Polo¾ ruce vodorovnì pod pupek a podpírej kotníky
(opøené o stehna) o horní èást tìla. Napøim páteø, jako by
to byl sloupek èínských mincí. Vypni bránici do její nejv
ìt¹í ¹íøe, pøitiskni bradu na jícen. Jazyk polo¾ proti horní
dásni. Upni zrak na ¹pièku nosu nebo na èáru horizontu
(nebo nebe) pøed sebou.
V ostatním se øiï podle horního návodu. Nyní se ale
posaï (pro zmìnu) se zkøí¾enýma nohama do siddhásany
a upevni provaz rozjímání, který dvakrát slo¾en mìøí asi
tolik, co tvùj objem. Polo¾ jej pod kolena a omotej jej kolem
sebe, aby opíral tìlo (k pevnosti a bezpeènosti). Pou¾ij
228
té¾ podu¹ky pøemítání, která je asi loket ¹iroká, ètyøi prsty
silná a dobøe vycpaná.
51. Druhá èást cvièení k vyvolání psychického tepla má dva
pododdíly: klidný (mírný) a prudký (násilný) dech.
52. Klidný dech sestává ze dvou cvièení: z devaterého pøí-
pravného cvièení foukání, je¾ se podobá dmýchání mìchu,
a ze základního cvièení ètyø spojených zpùsobù dechu.
53. Prvé pøedbì¾né cvièení devaterého foukání, je¾ se podob
á dmýchání mìchu, pozùstává ze tøí dechù (jen pravou
chøípí), zatím co se hlava pozvolna stáèí zprava nalevo. Ze
tøí dechù (jen levou chøípí), zatím co se hlava stáèí zleva
napravo. Ze tøí dechù (obìma chøípìmi souèasnì) bez pohnut
í hlavy. Tyto dechy se musí provést tak ti¹e a mírnì,
¾e nejsou pozorovatelné. Potom (proveï) tøi dechy silnìj¹í
(stejným poøadím a zpùsobem) a nato tøi dechy (právì
tak), jako bys otáèel hlavou a dýchal foukaje.
54. Tìchto devìt cvièení je nutno tøikrát opakovat.
55. O posledních dvou cvièeních klidného dechu, která
jsou základním cvièením ètyø spojených druhù dýchání,
bylo øeèeno:
,Ohni hlavu do tvaru ¾elezné skoby.
Vypni prsa do tvaru hlinìného hrnce.
Spoutej dech do ,uzlu luku`.
Vystøel jej jako ¹íp.`
56. Bylo té¾ øeèeno:
,Vdechnout, naplnit, vyrovnat
a opìt dech vyrazit, to jsou ètyøi cvièení.
Kdo nerozumí tìmto ètyøem spojením,
je v nebezpeèí, ¾e jejich sílu obrátí ke zlému.`
57. Následují vysvìtlivky k pøede¹lému:
58. Nehluèné vta¾ení dechu obìma chøípìmi z okruhu asi
16 prstù pøed sebou nazývá se vdechnutím.
229
59. Vtlaèení vzduchu do nejzaz¹ích ¹pièek plic, vta¾ení
bránice a¾ ke zdvihu prsou, vypnutí hrudníku do tvaru
hlinìného hrnce a podr¾ení tohoto postavení nazývá
se naplnìním.
60. Nemù¾e¹-li ji¾ tuto hrnèitou formu hrudníku déle udr-
¾et, vtáhni krátce dech a vtlaè vdechnutý vzduch vpravo
i vlevo do plic vydutých rovnì¾ do této formy. To se jmenuje
vyrovnání.
61. Nemù¾e¹-li ji¾ ve vyrovnávání dále pokraèovat, vypus»
dech obìma chøípìmi poèínaje mírnì, pak duje s vìt¹í silou
a opìt potom polevuje. To je ,¹ípu podobné vypou¹-
tìní vzduchu`.
(49) Obecnì se pøedpokládá, ¾e správná poloha tìla na zkøí¾ených
nohou zharmonizuje proudìní ¾ivotní síly. Tím uvede èlovìka do
takové vyrovnanosti, ¾e u nìho vytvoøí dispozice k poznání. Já
v¹ak soudím, ¾e pozice mù¾e vytvoøit tuto situaci pouze za pøedpokladu,
¾e ji provází du¹evní nehybnost pøivodìná du¹evním úsilím.
To znamená, ¾e ten, kdo zaujme pozici Buddhy, musí být my¹-
lenkovì tichý a velmi pozorný k sobì samému. Touto pozorností
musí tlumit ka¾dý podnìt k odchylování a tím ke kolísání pozornosti.
To má vcelku staèit k duchovnímu vývoji. Ale nezbytnost
zámìrných útlumù ¾ivotních a ¾ivoèi¹ných impulsù klade na ka¾-
dou ¾ivoucí bytost po¾adavek, aby toto jednoduché úsilí roz¹íøila.
Z toho nakonec vzniká spletitá nauka o zásazích vùle usilujícího
èlovìka do lidské pøirozenosti. A pøece nakonec ka¾dý musí dosáhnout
toho, ¾e projde mystickou cestou pomocí jednoduchého úsilí,
je¾ se vztahuje k pozici Buddhy a k du¹evní snaze, která ji nezbytnì
musí provázet.
Pokud tedy rozvoj a uplatòování ¾ivoèi¹nosti èlovìka nutí uchylovat
se k onìm vedlej¹ím zásahùm, musí v sobì stále dobøe tlumit
¾ivoèi¹nost. Tím získá mo¾nost zachovávat my¹lenkovou tichost
a ¾ivou pozornost k sobì samému | pozornost, která nedopustí,
aby do¹lo k ne¾ádoucím du¹evním vzdutím. A kdy¾ k nim pøece jen
dojde a rozvinou se v ¾ivelný chtíè nebo pøilnutí k nìèemu citem,
vzpomínkou atd., musí být zru¹ena celková vnitøní rovnováha a vy-
230
tvoøeny podmínky k rozhodnému vyhlazení sklonù prostøednictvím
mravního úsilí. Kdy¾ jsou tyto sklony vyhlazeny a je dosa¾en stav
vnitøní rovnováhy (nechtìní), mù¾e se opìt zaèít s pozicí Buddhy
a s ostatním, co k ní nále¾í.
Ve skuteènosti znamená to, co jsem právì øekl, ¾e usilující èlov
ìk zpravidla nezbytnì musí støídat rozhodné zásahy do stavù své
vlastní vìènì chtivé bytosti s klidným a tichým zaujetím pozice
Buddhy, ji¾ provází bdìlým pozorováním sebe sama. Neøídí-li se
tímto pravidlem a sna¾í se setrvávat v indiferentismu na hromadì
svého du¹evního a ¾ivoèi¹ného balastu, bude vystaven zmatku a nep
øíjemným zku¹enostem. Místo rozvoje jasem prosvícené tichosti
a vyrovnanosti zaène vnímat strastné stavy podmínìné ¾ivým podv
ìdomým chtìním. To jej mù¾e odvést ze správné cesty rozvoje
èirého poznání na cestu rozvoje úchylek pøirozeného ¾ivoèi¹ného
chtìní. A to jej vzdálí od hledaného cíle.
(50) Siddhásana | dokonalá pozice, pøi ní¾ podle pouèek hathaj
ógy tlaèí jedna pata na hráz pøi pánevním východu, druhá na
pohlaví. Páteø musí pøi ní být rovná, bránice vypjatá, zrak zam
ìøen vzhùru k oboèí. Provaz rozjímání je veden zpod stehen na
kyèle pøes záda.
(55) Obì strany sta¾ené bránice a vta¾ení pupku jako u hrnèitého
tvaru spoleènì tvoøí onen uzel.
(58) Okruh je udán silou vdechu. Zpravidla jde o mírnì nadprù-
mìrný stupeò vdechování. Podle indické jógy pøíslu¹í tato síla vdechu
mechanickému vdechnutí principu apas èili kvintesence vody.
62. Druhá èást druhého cvièení k vyvolání psychického
tepla, prudké dýchání, sestává z pìti cvièení: z ovládnutí
,mìchovitého` vypou¹tìní dechu, aby bylo zabránìno zpìtn
ému nárazu vzduchu; z ovládnutí dechu, aby vzduch proudil
do v¹ech svých pøirozených kanálù; z ovládnutí nejzaz-
¹ích výbì¾kù plic, aby dech (pøi vyvolání psychické síly)
mohl být øízen; z ovládnutí dokonalého mistrovství dechu,
aby psychická síla (vyta¾ená z vdechnutého vzduchu)
byla øízena do vláseènic psychických nervù; a z ovládnutí
231
uvolnìní dechu, aby bylo dosa¾eno smí¹ení vnìj¹í a vnitøní
psychické síly.
63. Tøetí èást cvièení k vyvolání psychického tepla, ovládnut
í pozorování du¹evních obrazù, má tøi pododdíly:
vnìj¹í, vnitøní a skryté psychické teplo.
64. O prvém cvièení, o vnìj¹ím psychickém teple, bylo øe-
èeno:
,Rozjímej o klamném tìle jako o tìle souèasnì vidìného
ochranného bo¾ství.`
65. Jinými slovy, pøedstav si ¾ivoucí duchovní obraz
prázdného tìla shora popisované vad¾rajogínky velikosti
lidského tìla.
66. O druhém cvièení, vnitøním psychickém teple, bylo øe-
èeno:
,Rozjímej o ètyøech kolech,
jejich¾ tvar pøipomíná sluneèník
nebo kolo u vozu.`
67. Jinými slovy, pøedstav si prázdný ústøední nerv uprost
øed prázdného, tenkou kù¾í pokrytého tìla. Prázdnota
jako symbol skuteèného svìta a jeho jevù. Je rudý jako
symbol bla¾enosti, prùsvitný a záøící, nebo» jeho duchovní
pùsobení ozaøuje temnoty nevìdomosti. Svým vzpøímením
symbolizuje Strom ¾ivota. Spatøuj jej (s tìmito ètyømi
znaky) od Brahmova otvoru (na temeni hlavy) a¾ k místu
vzdálenému ètyøi prsty pod pupkem. Oba konce jsou hladké
a ploché. Vpravo a vlevo od nìho bì¾í oba psychické nervy
(pingalanádí a idanádí), podobné støívkùm hubené ovce.
Rozprostírají se pøes mozek k pøední stranì tváøe, kde konèí
ve chøípích. Spodní konec obou tìchto pomocných nervù si
pøedstav jako dokonale kruhovité ústí do spodního konce
ústøedního nervu, podobné støední èásti písmena ÈA.
68. Pøedstav si dvaatøicet pomocných psychických nervù
vyzaøujících dolù po obou stranách temene (Brahmovo
ústí) ze svazku onìch tøí psychických nervù (z lotosu
232
sahasrára), dále ¹estnáct vzhùru vyzaøujících psychických
nervù z psychického krèního centra (vi¹uddha), osm psychick
ých nervù vyzaøujících dolù po stranách srdeèního
centra (anáhata) a ètyøia¹edesát psychických nervù záøí-
cích vzhùru z pupeèního centra (manipúra). Ka¾dá skupina
tìchto pomocných nervù se v pøedstavì musí jevit
jako ¾ebra sluneèníku nebo ¹pice kola vozu. Jejich spoleè-
nou osou je støední, pravý a levý psychický nerv.
69. Tak postupuj pøi rozjímání.
(62) Mìchovité vypu¹tìní dechu se zakládá na dýchání pomocí
pohybù hrudníku. Vproudìní vzduchu do jeho pøirozených kan
álù je zalo¾eno na zpøítomnìní tìla ve vìdomí. Ovládání nejzaz-
¹ích výbì¾kù plic je zalo¾eno na zvedání bránice a rozpínání ho-
øení èásti hrudníku. Mistrovství dechu je zalo¾eno na soustøedìní,
jím¾ obraznì prostupujeme nesèetnými prùchody celé tìlo. Ovládnut
í zmen¹eného dechu je zalo¾eno na zmen¹ení varianty vdechu
a výdechu za du¹evního uti¹ení, pøi nìm¾ si je èlovìk dobøe vì-
dom svého tìla.
(64) Na své tìlo se mù¾eme dívat z dvojího hlediska: buï jako na
bo¾ské, nebo jako na bezcenný, nezajímavý objekt. Obì tato hlediska
v¹ak zpravidla u lidí na¹eho vìku nepøicházejí v úvahu. Jsou
natolik v zajetí smyslových chtíèù, ¾e se zajímají jen o vìci, od
nich¾ oèekávají jejich ukojení. O svém tìle se dovídají jen tehdy,
kdy¾ je posti¾eno neduhem. Proto se nìkdy stává, ¾e ti, kdo se
z nìjakých pøíèin stávají lozofy, pøistupují ke zkoumání své fyzick
é pøirozenosti s tímto hlediskem, tøeba i zastøeným. Tìlo se jim
pak zdá pouhým mechanismem, k nìmu¾ nenajdou jiný pomìr ne¾
jako k nìèemu bezcennému a nezajímavému. Tento postoj nebývá
ovlivnìn ani tím, kdy¾ se sna¾í pochopit tìlesné funkce, nebo» se
o to sna¾í jen proto, aby prodlou¾ili jeho èasné bytí a tak mohli
holdovat smyslùm.
Obì tato hlediska k zevnímu bytí jsou zcela pochybná, pokud
s èlovìkem lomcuje strach ze smrti, jej¾ projevuje tøeba jen medicinsk
ými výzkumy. Je-li toti¾ pro nìho tìlo bezcenné a nezajímavé
nebo staví-li se, jako by mu na nìm vùbec nezále¾elo, nemìl by se
233
zajímat ani o své zdraví. Kdy¾ se v¹ak o nì tolik stará | alespoò
v akutních pøípadech | mìlo by ho zajímat i jeho vlastní fyzické
bytí z hlediska jógického a jógicko nábo¾enského. Mìl by zkoumat,
jak na nì pùsobí mentální stav, v nìm¾ k nìmu udr¾uje vztah. Pak
by poznal, ¾e je celé zevní bytí citlivé na mentální stavy a nálady
a tím by koneènì pochopil stanovisko jogínù k tìlu. Pochopil by,
¾e vztahy mezi bytostným bytím a jeho psychickými vztahy vytvá-
øejí situaci, která nikoho nemù¾e nechat neteèným k svému bytí
jako¾to jednotì. Na základì tohoto pochopení by se zaèal zajímat
o pùsobnost a sílu spontánnì vystupujících du¹evních stavù a nakonec
by dospìl ke stanovisku v¹ech jogínù: vidìl by, ¾e je nezbytné,
aby dobrými du¹evními stavy kladnì ovlivòoval své zevní bytí.
Jogínové se uchylují k vidìní a chápání svého zevního bytí
jako bytí bo¾ského. Nekompromisnì mu pøiznávají bo¾ské atributy,
v nich¾ mají veliký výbìr, proto¾e dovedli dobøe odstupòovat rùzné
stavy bo¾skosti. To je opravdovým po¾ehnáním nejen jogínù, ale
v¹ech zbo¾ných lidí v Orientu. V psychickém svìtì vykrystalizované
bo¾ské svazky je obklièují jako ¾ehnající moci a to je èiní duchovnì
a morálnì cennìj¹ími, ne¾ jsou lidé západních kontinentù, propadlí
destruktivnímu nihilismu.
Pøiznejme si, ¾e jsme jako celek dospìli k názoru, ¾e je v¹echno
bezcenné kromì vìcí ukájejících chtíè. Takto vytvoøený hluboký
vztah k majetku sní¾il na¹i celkovou du¹evní základnu a¾ k tomu,
¾e vìøíme jen ve vìci, jimi¾ mù¾eme zabíjet. Zabíjet lidi i zvíøata.
Èím se zabíjet nedá, to se nám nejeví jako racionální. Je to vìru
pochybný stav, provázející domnìlé vzdìlání a inteligenci!
(66) Ètyøi kola, èakry (lotosy) nebo psychická centra. Jsou to: sahasr
ára na temeni, vi¹uddha v hrdle, anáhata v srdci a manip
úra v pupku.
(67) Ètyøi znaky ústøedního nervu v pøedstavì: svislost, prùhledná
jasnost, rudost a prázdnost. | Ètyøi prsty pod pupkem ústí tøi
hlavní psychické nervy. | Mícha má podobu le¾até osmièky a písmeno
ÈA ji krásnì symbolizuje.
(68) Jde zde o anatomii orientálních duchovidcù. Jejich údaje se
jeví jako správné alespoò vzhledem k nìkterým psychickofyzickým
234
postupùm v józe, kdy se jejich duchovní vývojové metody opírají
o ¾ivé zpøítomòování si tìla ve vìdomí. Èlovìk provádìjící jógu
systematicky zpøítomòováním si svého vlastního tìla ve vìdomí za-
¾ije nezbytnì døíve èi pozdìji þvstup mysli do ústøedního nervu\.
Tam jistì narazí na uvedená psychická centra, jakmile si nadále zachov
á podvojné uvìdomìní si prázdnoty ústøedního nervu a svého
fyzického tìla. V tom pøípadì zaène vitální potenciál (tzv. hadí
síla | kundaliní) vystupovat nebo i létat ústøedním nervem a tu
a tam nará¾et na psychická støediska uvádìná v orientální anatomii.
Nemá-li cvièení uvedené v tomto aforismu ¾ádný význam
mechanický, jistì jej má z hlediska imaginaèního, jestli¾e se má
imaginací obsáhnout celé tìlo.
70. O tøetím cvièení, skrytém psychickém teple, bylo øe-
èeno:
,Pou¾ij poloviny písmene A
jako pøedmìtu k soustøedìní.
V nìm tkví umìní vyvolat psychické teplo.`
71. Na spoji pravého, levého a ústøedního nervu ètyøi
prsty pod pupkem zøi polovinu A vlasovì jemných obrysù,
vzná¹ející se, pùl prstu vysoké, èervenohnìdé, vøelé, vlnovit
ì se pohybující jako lano vìtrem a vydávající zvuk
,Phem! Phem!`
72. Pak viz v ústøedním nervu bílé písmeno HAM na temeni
hlavy (v tisícipláteèném lotosu), jako by z nìho kanul
nektar.
73. Potom nech ¾ivotní sílu proudit pøi vdechu do pravého
a levého psychického nervu.
74. Naplò oba nervy, jako by byly nafouknuty vzduchem.
Z nich má vnikat ¾ivotní síla do ústøedního nervu a vlasov
ì jemného polovièního A a vyplnit zcela jeho rudì
zbarvený tvar.
75. Po dobu tohoto ,naplnìní` a ,vyrovnání` øiï vìdomí jen
na tento postup.
235
76. Pøi výdechu si pøedstavuj, ¾e dech vychází z ústøedn
ího nervu modravým proudem, aè ve skuteènosti vych
ází chøípìmi.
77. Je-li tvé vìdomí zcela zaujato touto pøedstavou, mysli
v druhé èásti cvièení pøi stejném zpùsobu dechu, ¾e z vlasov
ì jemného polovièního A ¹lehá velmi ¹pièatý plamen
vysoký pùl prstu.
78. Plamen (vidìného ústøedního nervu) nech» má ètyøi
znaky: svislé postavení, prùhledný jas, èervenost a prázdnost
a je podobný otáèejícímu se vøetenu.
79. Viz, jak ka¾dým dechem postupuje o pùl prstu. Po osmi
de¹ích dosahuje pupeèního støediska.
80. Deseti dechy naplní se v¹echny listy psychických nervù
tohoto støediska psychickým ohnìm.
81. Dal¹ími deseti dechy sestupuje oheò dolù a zahøívá
v¹echny spodní èásti tìla a¾ do prstù u nohou.
82. Deseti dal¹ími dechy plane odtud oheò vzhùru a naplní
celé tìlo a¾ k srdeènímu psychickému støedisku.
83. Dal¹ími deseti dechy pøejde oheò a¾ do krèního psychick
ého centra.
84. Dal¹ími deseti dechy dosahuje temene hlavy (tisíciplá-
teèného lotosu).
85. Tímto zpùsobem veï své rozjímání.
86. Bylo øeèeno:
,Doj pozvolna Krávu nebes.`
87. Jinými slovy, po dal¹ích deseti de¹ích rozpustí se vid
ìné písmeno HAM na temeni hlavy psychickým ohnìm
v tajnou ¾ivotní sílu promìnìného ,mìsíèního fluida`, které
naplní psychické nervové støedisko mozku (sahasrára).
88. Po dal¹ích deseti de¹ích zahøeje centrum v hrdle.
89. Po dal¹ích deseti de¹ích zahøeje centrum v srdci.
90. Po dal¹ích deseti de¹ích zahøeje centrum pupeèní.
236
91. Po dal¹ích deseti de¹ích je prohøáto celé tìlo od ¹pièky
prstù na rukou po ¹pièky prstù na nohou.
92. Pøi vyuèování ,dojení` tvoøí 108 dechù jeden cvi-
èební celek.
93. Zpoèátku musí být opakováno ¹estkrát bìhem jednoho
dne a noci.
94. Pozdìji se zmen¹uje poèet opakování na ètyøi v souhlasu
s prodlou¾ením dechového postupu.
95. Setrvávej ustaviènì v soustøedìní s výjimkou doby
spánku a jídla.
96. Shora popisované pochody ovládání tìla, vìdomí a ¾ivotn
í síly, slou¾ící k vyvolání psychického tepla, se jmenují
,pùsobivé metody psychického tepla`.
(70) Polovièní A je symbolem skryté ¾enské síly. (Tibetské
A viz v pøíloze.)
(71) Toto místo je nutno hledat uprostøed tìla. Kdo se tam soust
øeïuje za u¾ití pomùcek zde uvedených, jistì pocítí þotevøení
ústøedního nervu\. Poté do tohoto nervu vstoupí dech. Pøíslu¹né
pøedstavy spojené s nekolísavým zamìøením do tohoto místa pak
zpùsobí, ¾e pocítí tepelné pøetváøení, je¾ se v obecném smyslu konstatuje
jako zvy¹ování pocitu tepla.
(72) Hoøej¹í ústí ústøedního nervu se klade do brahmarandhry èili
dutinky Brahmovy nad støedem patra v ústech. Pøi úsilných koncentrac
ích v¹ak vyrá¾í dech ústøedního nervu nad temeno hlavy.
Tím se zdá, ¾e psychická anatomická soustava podléhá zmìnám,
je¾ vyplývají z psychického postoje èlovìka. Tvárlivost bytostného
otisku, pokládaného za astrální tìlo, by to pøipou¹tìla.
HAM je symbol|písmeno|znaèící osobní zájmeno já. Vyslovuje
se HUM. Je bílé a odpovídá sexuálnímu proudu, jen¾ byl pøetvo
øen v psychickou pùsobnost. A proto¾e øízení sexuálních funkcí
le¾í v mozku, musí být HAM spatøováno v sahasráøe. HAM symbolizuje
mu¾ský aspekt psychicko-mystické ohnivé síly kundaliní,
tak¾e ve spojení s polovièním A, symbolizujícím ¾enský aspekt,
vytváøí vnitøní psychické teplo.
237
(73) Pokud vnitøní psychické teplo setrvává v ústøedním nervu, vyvol
ává jen mystické zá¾itky a stavy. Pøinutíme-li je v¹ak ke vstupu
do dvou hlavních nervù vedlej¹ích, vyvolává stavy a zku¹enosti
ni¾¹í, je¾ z obecného hlediska nále¾ejí do stavù nejvy¹¹ích, jaké
mohou být sdìleny. Také fyzické teplo vzniká vproudìním prány
do dvou vedlej¹ích nervù.
(74) Tímto zpùsobem jsou spojeny tøi hlavní psychické nervy, toti¾
su¹umna, ida a pingala, od èeho¾ se oèekává poznání jednoty sans
ára a nirvány. Jejich spojení s polovièním A vytváøí tìlem pocítiteln
é psychické teplo.
(76) Toto úsilí smìøuje k tomu, aby byl udr¾en ústøední nerv otev
øený.
(77) Za správných pøedpokladù je pùsobení této pøedstavy mocnì
úèinné. Mù¾e jí být u¾ito i k jiným úèelùm ne¾ k vyvolání psychick
ého tepla, ale v ka¾dém pøípadì je razantním agens, je¾ psychickofyzicky
pøetváøí bytost. | Kdo provádí cvièení s pøedstavou ¹pièat
ého plamene, mìl by zaøídit svou ¾ivotosprávu tak, aby ji¾ neupadal
do nízkých ¾ivoèi¹ných tu¾eb. Jeho pøetváøecí síla je tak mocná,
¾e vyvolává prudké a pomìrnì dlouhé rozvlnìní substanciálních sil
a tato situace varuje pøed opìtným vná¹ením ¾ivoèi¹ných sklonù
do tohoto duchovního rozvibrování bytosti. Z mystického hlediska
je to vlastnì tvùrèí fenomen na úrovni utváøecí. Pøítomnost ¾ivo-
èi¹ných sklonù proto vèlení do budoucnì znovu zpevnìné bytostné
struktury povahové kazy, je¾ mají být duchovním úsilím vymýceny.
Duchovní zlep¹ovací snahy mají mít celobytostné mìøítko.
Tento jejich pøirozený charakter se vyznaèuje ohledy na obvyklou
karmickou situaci bytostí. Uvá¾íme-li toti¾, ¾e lidské bytí mohlo
vzniknout jen na podkladu karmy pocházející z urèitých zásluh,
pak souèasný stav lidství ukazuje, ¾e z této záslu¾né karmy bylo
velmi mnoho vyèerpáno akceptováním ¾ivoèi¹ných impulsù. Duchovn
ími snahami má být pøivodìna obroda, která závisí na odøeknut
í se v¹ech popudù a skutkù pocházejících z ¾ivoèi¹nosti. Jsou
-li tyto duchovní snahy vyznaèeny mocnì pùsobivými prostøedky
(pøedstavy ¹pièatého plamene), musí tu jako strá¾ èlovìka chrá-
nit jeho vlastní nekompromisní zøeknutí se náklonnosti ke svìtu.
238
Pøitom ov¹em nezále¾í na tom, zda èlovìk, který pou¾ívá mocnì
pùsobivých duchovních prostøedkù, si je vìdom závaznosti mravn
ího zpùsobu ¾ivota. Tyto prostøedky pùsobí automaticky. Zále¾í
pouze na postøehu èlovìka, zda toto pùsobení správnì zhodnotí
nebo nikoli. V ka¾dém pøípadì bude obìtí svých snah | nìkdy
dobrých, jindy tøeba ¹patných.
(79{84) Toto je tzv. duchovní dýchání, zalo¾ené na vìdomých vjemech
kvalit vdechovaného vzduchu. Jeho vedení od centra k centru
dolù a vzhùru má duchovní dýchání uèinit nezávislým na dý-
chání normálním. Rytmické stoupání a klesání duchovního dechu {
{ zalo¾eného na vnímání | udìluje nejen teplo, ale i sílu, sebev
ìdomí a subjektivní pocit v¹eobecného zlep¹ení vlastního bytostn
ého stavu. Vzhledem k tomu se tyto praktiky roz¹iøují i na jiná odv
ìtví jógy, zamìøená na energické povzbuzování duchovního rùstu.
Musí v¹ak v¾dy být provázeny správnou ¾ivotosprávou, askezí.
(86{87) Kráva nebes je jméno udìlované písmeni HAM, pokud
je vidìno jako doplnìk polovièního A. V ka¾dém pøípadì znamen
á promìna písmene HAM v ¾ivotní sílu promìnìného mìsíè-
ního proudu transformaci konkrétní pøedstavy v látku, která je
fluidickou ¾ivotní silou. Vzhledem k u¹lechtilosti pøedstav (týkají-
cích se v tomto pøípadì písmena HAM) a mìsíèního proudu mù¾e
se zmìnit konkrétní pøedstava HAM toliko v amrtu|v ¾ivotní sílu
promìnìného mìsíèního proudu, která je v ka¾dé bytosti. V sílu,
ji¾ jogín správnými cvièebními postupy velice rozmno¾í.
Amrta je þlátka\, která se vytváøí stykem u¹lechtilé náplnì vì-
domí s fyziologickými procesy dýchání na patøe v ústech, odkud
proudí dolù do tìla. Tam je pohlcována energií, která se uplatòuje
¾ivoèi¹nì ¾ivelným chtìným usmìrnìním do svìta. Tímto zpùsobem
je spotøebovávána. Jogíni se sna¾í tento bì¾ný proces zmì-
nit. V hathajóze pomocí mudry zvané viparítakaraní, v rád¾ajóze
zvednutím apány tak vysoko, aby pronikla støediskem prány. Vipar
ítakaraní má pøivodit tento výsledek tìlesnou polohou, proto
je zpùsob, jej¾ u¾ívají rád¾ajogínové, obtí¾nìj¹í. V ka¾dém pøípadì
v¹ak èlovìk nemù¾e ¾ít ve stoji na hlavì. Stane-li se v této poloze
u hathajogína tok vzhùru samovolným, zmìní se opìt v pøirozený,
jakmile se hathajogín ocitne v urèitých ¾ivotních podmínkách. Zdá
239
se tedy, ¾e je rád¾ajogínský postup spolehlivìj¹í, nebo» vùli má èlov
ìk s sebou ve v¹ech ¾ivotních okolnostech.
Aby mým vývodùm ètenáø lépe porozumìl, chci dolo¾it, ¾e þzachov
ání amrty\ oèekává hathajóga od stání na hlavì za urèitých
psychologických postupù. Naproti tomu rád¾ajóga spoléhá na doc
ílení trvalého zpøítomnìní spodních oblastí tìla ve vìdomí, aby
energie obecným èlovìkem vyzaøovaná do svìta pohlavním chtí-
èem (múládhára), touhou po radovánkách (svádhi¹thána) a v¹eobecnou
svìtskostí (manipúra) mocí vùle rád¾ajogína byla nucena
stoupat jeho tìlem vzhùru, k hlavì. Kdy¾ je tato energie nucena
stoupat vý¹ ne¾ do støedu prsou (støediska prány), pak amrta èili
v ¾ivotní sílu obmìnìný mìsíèní proud pøestane být pohlcován ¾ivo
èi¹nou pøirozeností a tím zaène pùsobit jako èinitel mìnící jeho
bytostnou strukturu do té míry, ¾e se èlovìk zaène podobat spí¹
bohùm ne¾ lidem.
Amrta jako subtilní fyziologická látka, vznikající stykem uvì-
domovacích momentù s vy¹¹ími fyziologickými faktory, jejich¾ existence
závisí pøedev¹ím na dechu (napø. vìdomí, mentální èinnost,
vùle apod.), je velmi dùle¾itým faktorem. Musí s ní být správnì
hospodaøeno, jestli¾e tou¾íme po tom, abychom duchovnì rostli.
Nesmí být dáván volný prùchod chtìní, touhám a ¾ivoèi¹ným pohnutk
ám, ale jen touze po nejvy¹¹ím uskuteènìní. Pak mechanicky
pùsobící amrta zaène promìòovat èlovìka jak fyzicky, tak v obsahu
jeho vìdomí.
Duchovní promìny, jim¾ je vystaven mysticky usilující èlov
ìk, proto nelze pokládat jen za procesy zalo¾ené na hlubokých
niterných dojmech a pøedstavách, pøíp. na urèitém zpùsobu my¹-
lení. Tyto procesy jsou zalo¾eny na urèitých fyziologických postupech,
které zatím dovedeme identi kovat jen hlub¹ími postøehy.
To jim v¹ak neubírá na realitì. Nebudeme pøece tvrdit, ¾e zji¹-
»ování pomocí pøístrojù ji¾ dosáhlo nejposlednìj¹ích mezí skuteè-
nosti. A kdyby jich i dosáhlo, je tøeba, aby se vìda na cestì za
dal¹ím poznáním mohla opøít o hypotézy, zku¹enosti a poznatky
vìdcù. Jinak vy¹¹í a jemnìj¹í vìdecká fakta uniknou jejich pozornosti,
nebo je nanejvý¹ oznaèí písmenem X.
(95) Vstoupí-li nìkdo na mystickou cestu, omezuje zpoèátku své
240
sebepozorování na dobu speciálnì vìnovanou soustøedìní. Po èase
se v¹ak jeho sebepozorování mù¾e stát plynulým a èasovì neomezen
ým. Kdo zaèal hledat na mystické cestì, zaène si v¹ímat sebe,
místo aby jako obvykle upínal v¹echnu pozornost na vnìj¹í vìci,
a vnìj¹ímu svìtu vìnuje pouze zbytek pozornosti.
Kdo tedy o sobì prohla¹uje, ¾e je mystikem, a pøece na nìm
mù¾eme pozorovat, ¾e je plnì du¹evnì zamìøen do svìta, nemluví
pravdu. Snad ho mù¾eme pokládat za nìkoho, kdo se pokou¹í o introverzi,
ale ve skuteènosti je úplnì svìtský. Stálá introverze je
prvním pøedpokladem pro to, abychom nìkoho, kdo se mystikou
zabývá, mohli za mystika pova¾ovat. To proto, ¾e dokonalé psychick
é a karmické sebepoznání pochází z nepøeru¹eného sebepozorov
ání a toto sebepoznání je prvním stupnìm na cestì k mystick
ému zdokonalení. Nikoli magnetická nebo hypnotická síla, ale sebepozn
ání je dùkazem skuteèného mystického vývoje. To mnozí
neberou v úvahu a oznaèují sami sebe za mystiky, kdy¾ poznali
trochu mystické teorie a následkem prohloubené du¹evní pasivity
za¾ili cosi z mediálních stavù, které pokládají za mystické.
Trvalé soustøedìní, na nì¾ se v tomto aforismu klade dùraz,
je tedy zmìnou orientace vìdomé pozornosti. Hledající èlovìk po
poèáteèním úsilí o upoutání pozornosti na svou bytost dosáhl kone
ènì toho, ¾e u své bytosti setrvává neustále. To se projevuje
v poznávání psychicko-fyzických procesù a v pøibrzïování emanací
¾ivotní síly. Toto pøibrzïování je vlastnì její kondenzací. Kondenzace
¾ivotní síly vede jednak k bytostné promìnì, jednak ke zvy-
¹ování pocitu tepla.
2. Zku¹enosti z psychického tepla
97. Druhé základní cvièení, zku¹enosti z psychického
tepla, pozùstává ze dvou èástí: ze zá¾itkù obvyklých
a neobvyklých.
98. O prvých, obvyklých zku¹enostech, je psáno:
,Hromadìním ¾ivotní síly do psychických center
bude pøednì vyvolán urèitý druh tepla.
Za druhé bude pro¾ita bla¾enost.
Za tøetí zaujme vìdomí pøirozený stav.
241
Pak samo od sebe ustane tvoøení my¹lenkových obrazù
a vzniknou jevy jako kouø, zrcadlení vzduchu nebo
svìtlu¹ky.
A vyvstane nìco podobného svìtlu ranního svítání,
nìco podobného bezoblaènému nebi.`
99. Následují vysvìtlivky k pøede¹lému.
100. Byl-li výdech zadr¾en vìdomým úsilím, zùstane psychick
á síla ve svých centrech. Tento postup se naz
ývá zadr¾ením.
101. Zadr¾ení zmen¹uje poèet dechù. To se jmenuje ,zadr-
¾ení pohybu` (dechu).
102. Zkrácení výdechu je ,zadr¾ení délky`.
103. Zmen¹ení síly výdechu je ,zadr¾ení síly`.
104. Poznání zbarvení dechu je ,zadr¾ení barvy`.
105.Vsání síly z rozlièných prvkù se jmenuje ,zadr¾ení
síly`.
106. Bude-li ¾ivotní síla takto zadr¾ena, budou trvale udr-
¾eny vlny psychického tepla.
107. Jsou-li tím vìdomí a ¾ivotní síla uvedeny do klidu
(nebo do svého pøirozeného stavu prvotního klidu), vytv
áøí se teplo.
108.To otevírá vstupy do psychických nervù, do nich¾ ¾ivotn
í síla odvádí þmìsíèní proud\, a z toho povstávají bolesti
v psychických nervech.
109. Pak povstane bolest semene.
110. Potom pozná¹ podmínky ¾ivota v ¹esti svìtech a získ
á¹ zku¹enost, je¾ povstává z prvého stadia promìny semenn
ého fluida, které se nazývá ,dobou bolesti` nebo
,dobou tepla`.
111. Opìt zesílí ochablé ji¾ psychické nervy prostøednictv
ím psychické síly a mohutnìj¹ího (ve své promìnì) zraj
ícího semenného fluida. Pak se pro¾ívá nesèetné mno¾-
242
ství stavù nikoli nevyèerpatelné bla¾enosti (v její du¹evnì-
tìlesné formì), co¾ je ,druhý stupeò` nebo ,èas bla¾enosti`.
112. Je-li vìdomí harmonicky naladìno touto vnitøní bla-
¾eností, nazírá¹ s radostností na celou vnìj¹í pøírodu; to
se jmenuje ,pro¾ití bla¾enosti`.
113. Jed ustaviènì plynoucího proudu my¹lenek bude pøitom
znièen a vìdomí dosáhne svého pøirozeného stavu,
pravého stavu trvalého klidu samádhi.
To je tøetí stupeò nebo ,stav nepoznávání` (jevù vnìj-
¹ího svìta), tøetí stupeò pokroku dosahovaný ve ¹kolení.
114.Tento stav klidu není prost v¹ech smyslových pro¾itkù.
Jevy podobné kouøi, ¹álení nebo svìtlu¹kám, jako zsinalé
svìtlo lampy, zákmit polosvìtla nebo bezoblaèné oblohy
a nesèetnì jiných jevù ozaøuje jej nadpøirozenì.
115. Pro¾il-li jogín tento tøetí stupeò promìny semene,
nemá nechat nepov¹imnuto ¾ádné z tìchto znamení nebo
pøedzvìstí, je¾ se vynoøují v podobì jevù. Také v¹ak nemá
hledat to, co by si pøál, aby se zjevilo, ale nezjevuje se,
ale má dále vyvolávat pøirozenou cestou pùsobivì psychick
é teplo.
116. S promìnou ¾ivotní síly se jogín stane necitelným
k nemocem, stáøí a jiným obvyklým pøíèinám tìlesného
úpadku a získává kromì jiných sil pateronásobné nadpøirozen
é poznání, které je v¹ak pomíjivé jako v¹echny sansarick
é vìci.
(98) Tých¾ výsledkù bývá dosa¾eno intenzivním upìtím pozornosti
na malinký bod umístìný v bøi¹ní dutinì, jestli¾e je z nìho vytvo-
øeno centrum, k nìmu¾ tíhnou v¹echny my¹lenky, emanace ¾ivotní
síly a v¹echno, co èlovìk vstøebává do své bytosti pomocí vjemù.
Jednobodové dostøedné soustøedìní mìní toti¾ pøedev¹ím polaritu
vibrací, èím¾ se vyvíjí teplo. Znamená v¹ak také obrácení vìdomé
pozornosti do sebe. Setrvává-li èlovìk psychicky v hlubinách vlastn
ího bytí, není vystaven projevùm pøíchylnosti a odporu a tak se
stane spokojeným. Vy¹¹ím stupnìm spokojenosti je bla¾enost.
243
Jeliko¾ jsou tímto zpùsobem potlaèeny jak pøíchylnost, tak odpor,
ustane vnímání, je¾ vtiskuje vìdomí rùznorodé stavy a tvary.
Kdy¾ se vìdomí nepøetváøí pùsobením vjemù, stává se v¹ezrcadlí-
cím faktorem a souèasnì jsou zru¹eny jeho bì¾né prostorové dosahy.
Tím se stává schopným pùsobit ve vesmírném (prostorovém) rozsahu.
A proto¾e je pøi tomto soustøedìní pøedmìtem zájmu sám
hledající èlovìk, nedochází u¾ k impulsùm vyvolávaným vnìj¹ím
svìtem. Následkem toho ustává jeho my¹lenková èinnost. Potom
objeví pravou povahu skuteènosti, a proto v¹e, co za bì¾ného stavu
vìdomí mìlo mo¾nost vyvolávat u nìho vjemy jako reálná skuteè-
nost, pøijme náhle tváønost siluety nebo fata morgany.
K výrazu þhromadìní ¾ivotní síly\ je nutno podotknout, ¾e
tento akt vyplývá z ustálení pozornosti na jednom bodu, který
mù¾e být v tìle pøemis»ován. Centripetální tendence þpozorovací
síly\ provázející toto ustálení pøetváøí þlátku pozornosti\, která je
v jemnìj¹ím stavu podobna my¹lence a v hrub¹ím dechu, v ¾ivotn
í sílu, která se v místech pozornosti projeví jako síla mohutn
ì pùsobivá.
Proto lze øíci, ¾e soustøedìní není bezduchým aktem vùle,
ale shrnováním mentální látky, jestli¾e je mo¾no oznaèit je za
soustøedìní samo o sobì, nebo shrnováním ¾ivotního potenciálu,
jestli¾e se (soustøedìní) zakládá na ktivním vìdomém pojetí vibrac
í, napìtí nebo látek jsoucích v jistém jemném nebo sublimovan
ém stavu vùbec.
Stoupnutí tohoto ¾ivotního potenciálu vìdomým pojetím pøí-
slu¹ných kvalit pomocí soustøedìní projeví se jako stoupání ¾ivotní
síly nebo vitálního napìtí v místì, které je oporou pro soustøedìní.
Tento fakt se projeví jako mechanická funkce zvy¹ující teplo a jím
vyvolávané dal¹í duchovní a fyzické jevy.
(100{103) Tyto a dva dal¹í ver¹e oznaèují kumbhaku, jak jí má rozum
ìt ka¾dý usilující èlovìk. Nestaèí toti¾ dech pouze zadr¾ovat,
je tøeba k zadr¾ení pøièlenit i kvality: sledování vdechu a výdechu,
umen¹ení poètu dechù, pùsobení na pøirozený postup dechu, tlumen
í síly výdechù a koneènì pozorování ¾ivlové povahy dechu. Za
tìchto okolností kumbhaka uvádí v pùsobnost vy¹¹í fyzikální substance,
které také podnìcují rozvoj duchovnosti na fyzické úrovni.
244
Ostatnì zde máme co èinit s tibetskou mystikou, která dosáhla
mistrovství v objektivním hodnocení fyzikálních faktorù. Poznává
mechanické èinitele fyzikální povahy tam, kde jsou je¹tì dnes mnozí
duchovnì slab¹í Evropané pøesvìdèeni, ¾e pøece jen mù¾e jít o tajné
pùsobení bo¾í vùle na mysl a vìdomí. Proto tibetská mystika pou-
¾ívá vhodných kvalit k vhodným úèelùm a neobtì¾uje jimi Boha.
(102{103) Tyto zásahy do prùbìhu dýchání mají v podstatì ten
úèel, aby se pulsace ¾ivotní síly dostala do dosahu vùle. Obvykle se
toti¾ vydechování spojuje s mentálním uvolnìním, jeho¾ tendence
je centrifugální. Následkem toho dochází ke ztrátám ¾ivotní síly, ji¾
je mo¾no zadr¾et umen¹ením výdechu a umen¹ením síly výdechu.
Umen¹ení nebo zkrácení výdechu se zakládá na bedlivém pozorov
ání výdechu. Toto pozorování musí zabránit tomu, aby se plíce
þpøirozenì nevyprazdòovaly\, nebo» to vede k neznatelnému snad,
ale pøece jen pùsobivému mìstnání krve na rozhraní arterií a vén.
Toto pùsobení se pak projevuje mno¾ením biologických zplodin
urychlujících marasmus. Tento stav brání tomu, aby se vyvolalo
psychické teplo.
(104) To se týká pøedev¹ím povahového zabarvení, jeho¾ odmìnou
je zabarvení vizuální. Vizuální zabarvení se pova¾uje za reálné,
nebo» se teoreticky zakládá na pøevládnutí nìkterého z ¾ivlù, jejich
¾ esence se jako energetické napìtí projevují v prostoru jako
dech pøírody. Zaznamená-li tedy správnì se soustøeïující èlovìk
právì pøevládající ¾ivel postøehnutím jeho pøíslu¹né barvy a pak
tuto barvu a ostatní kvality tohoto ¾ivlu roz¹íøí uvìdomìním na
celou svou bytost, þzadr¾el barvu\. A kdy¾ potom tyto ostatní
kvality nechá proudit tìlem i po skonèení vlády tohoto ¾ivlu, vyvolal
jej. Výsledkem vyvolání a rozvoje toho kterého ¾ivlu je rozvoj
magických sil.
Kromì ¾ivlového zabarvení dechu je mo¾no identi kovat i zabarven
í povahové. Toto zabarvení ukazuje, ¾e dech je nejen nositelem
neutrálních hodnot, ale i vlastností, je¾ se mohou projevovat
v náladách a tím i v rozvoji charakteristických rysù. Z toho
dùvodu je nutné sledovat i toto zabarvení, aby se pøede¹lo povahov
ému a tím i duchovnímu úpadku a naopak se podpoøil jejich
vzestup a vývoj.
245
(105) To je mo¾né tím, ¾e budou poznány kvality nebo ¾ivly, o nich¾
se mluvilo v pøede¹lém komentáøi. Viz v¹ak aforismy 128{132.
(108) Psychické teplo stejnì jako teplo pøirozené zmìkèuje látky
a otevírá jejich prùchody. þMìsíèní proud\ èili sóma proto místo
toho, aby jej èlovìk vyzáøil chtíèi do svìta, vniká do sítì psychick
ých prùchodù. Tak dochází k du¹evnímu napìtí a k rùzným fyziologick
ým pocitùm, o èem¾ se zde mluví jako o bolestech v psychick
ých nervech.
(109) Jedná se o øadu du¹evních stavù, které vedou k niternému
prohloubení zalo¾enému na pùsobnosti semenného proudu. Jeho
charakter se mìní mentálním tlakem na fyzikální energii, která sídlí
v dolní èásti trupu a je obsa¾ena v biologickém nosièi | v tìle. Obvykle
není mo¾né tento proud zji¹»ovat. Kdy¾ v¹ak èlovìk napìtím
pozornosti rozechvìje citlivá místa ve spodní èásti trupu, tzv. èakry,
zaène se tam vyvíjet energie s fyzikálními vlastnostmi. Pøedev¹ím
zaène posilovat energetický potenciál nervové soustavy a pozdìji,
kdy¾ potenciální napìtí dosáhne svého maxima, zaène se v gangli-
ích projevovat pøebytek statického elektrického napìtí.
Toto napìtí se pak zaène vybíjet proti rùzným fyziologickým
centrùm a nakonec zpùsobí, ¾e se v tìle zaènou objevovat charakteristick
é bolesti, je¾ se snad mohou nazvat bolestmi semene.
(110) Pulsací semenného proudu, jen¾ byl zesílen pøíslu¹ným úsilím
v józe, o nìm¾ jsem mluvil v komentáøi k aforismu è. 98, oprostí se
vìdomí jogína od úzkého vztahu k fyzickému bytí a tìlu. Tím získá
mo¾nost poznat dal¹í stavy sansarického (na pudových impulsech
se zakládajícího) ¾ití. Tìmito stavy jsou: svìt dévù neboli bohù,
svìt asurù neboli titanù, svìt zvíøat, svìt prétù èili ne¹»astných
duchù a peklo. Tìchto pìt sfér s jeho vlastní lidskou sférou tvoøí
¹est stavù pomíjivého bytí.
(111) þKrou¾ení\ ¾ivotní síly vyvolané vìdomou kohezí substancion
álních látek k tìlu (vzduchu, napìtí a potenciální energie vùbec)
pùsobí mnohé promìny na úrovni stavù, které si cvièící jogín uvì-
domuje a které se vzhledem k jeho vysokému zamìøení projevují
jako bla¾ené. Vìdomí se odpoutává od sítì bytosti, její¾ oka jsou
spletena karmickou interferencí. Tímto odpoutáváním jsou splnìny
246
podmínky pro samovolný rozvoj vìdomí v pocitu volnosti a nárazov
é pro¾itky tohoto pocitu vyvolávají pøechodný stav bla¾enosti.
(113{114) Evrop¹tí jogíni se témìø bez výjimky domnívají, ¾e je sam
ádhi plodem vìdomého zamìøení pozornosti do vlastního nitra, ¾e
je závislé na intenzitì a dobì soustøedìní. Ve skuteènosti je samádhi
výsledkem oèi¹tìní nebo opro¹tìní vìdomí. Proto se zde praví, ¾e
vìdomí dosáhne svého pøirozeného stavu, pravého stavu trvalého
klidu v samádhi.
Proto musí jógické úsilí smìøovat k tomu, aby byl soustøeïovac
ím postupem obrácen smìr vìdomí od zevního svìta k nitru.
Nitro musí být prùzraèné a oèi¹tìné od svìtskosti, èím¾ mu budou
vzaty objekty ru¹ící jeho klid. Po odstranìní v¹ech ru¹ivých
elementù bude uvedeno do klidu; tato nepohnutelnost vìdomí je
pravým stavem samádhi.
V prvních dobách pro¾ívání samádhi se smysly stávají tak ostøe
vnímavými, ¾e dochází k uvedeným postøehùm. Jejich povaha ukazuje
na souèasné karmické zaøazení mysticky pracující bytosti. Jevy
zde uvedené nále¾í k okam¾iku duchovního probuzení. Odpovídá
v¹ak i bytostnému usebrání, a proto se zdá, ¾e se èlovìk ocitl
v transcendentním svìtì se v¹emi jeho kouzly a zázraky. Pak doch
ází k postøehùm a zá¾itkùm nebeským. Ale o tom nech» se ètenáø
pouèí z vlastní zku¹enosti.
(115) Zájem o jevy doprovázející mystické úsilí vede k odboèení
z cesty úsilí na cestu zvìdavosti. Na ní bude jistì znièena v¹echna
konstruktivní mystická snaha jogína. I kdy¾ jsou jevy, k nim¾ nì-
kdy na mystické cestì dochází, pouèné pro toho, kdo jim rozumí,
pøece jen jsou vedlej¹ími a pøedèasnými výsledky mystické snahy.
Proto je nutné pokládat za podstatné jen mystické úsilí, nikoli to,
èím je provázeno. Nebo» a» se v jistých fázích mystické snahy jeví
toto úsilí jakkoli neomezené pro dal¹í a dal¹í mo¾nosti mystického,
mravního a duchovního vývoje, pøece existuje hranice. Dospìje-li
k ní èlovìk, poznává zcela objektivnì, ¾e dospìl k posledním stup-
òùm tohoto vývoje.
Zájem o výsledky, k nim¾ sna¾ící se èlovìk dospívá døív, ne¾ dos
áhl poslední meze svých mo¾ností, znamená zastávku, která mù¾e
být pøíèinou prodlou¾ení celkového jeho mystického vývoje do ne-
247
koneèna. Nesmí se toti¾ zapomínat na to, ¾e tyto výsledky mohou
pøedstavovat hranici rozvoje nového individua, které tu nalézá nes
èetné nové mo¾nosti vy¾ívat své sklony ke svìtu, jeho¾ projevy
jsou nespoèetné.
A» chceme, nebo nechceme, stává se nám nezbytným, abychom
dosáhli nejvy¹¹ího stavu, z jeho¾ vý¹ek budeme spatøovat v¹echny
mo¾nosti individuálního ¾ití. To se stejnì v nebích jako ve svìtech
pekelných setkává s pocity omezení, a proto s utrpením. Proto
je nezbytné, aby se ten, kdo vstoupil na mystickou cestu, vìnoval
pouze úsilí o nejvy¹¹í dosa¾ení a dílèích výsledkù si vùbec nev
¹ímal, nerozumí-li jejich symbolické mluvì a mohl by se z nich
proto pouze tì¹it. Jsou stanicí, kde by se mohl zdr¾et nepøedstaviteln
ì dlouho.
A nyní je¹tì jedna pøipomínka: slova textu vyjadøují, ¾e jsou
v¹echny uvedené výsledky zalo¾eny na transformaci semenného
proudu, který je esencí pohlavních substancí. Ètenáø proto musí
tuto formu jógy chápat jako fyziologickou fakultu, která uèí vhodn
ým manipulacím s fyziologickými substancemi pomocí moráln
ích a technických úkonù. Jeliko¾ je k tìmto manipulacím tøeba
pøesné míry, nesmí se jich nikdo odvá¾it sám bez pouèení zku-
¹eného jogína.
(116) Dokud jogín zachovává podmínky pro krou¾ení a smì¹ování
urèitých sil a kvalit a dbá pøitom na to, aby u nìho zùstaly uzav
øeny v¹echny východy psychického dechu ve formì ¾ivotní síly, je
neomezenì odolný proti ru¹ivým pochodùm chøadnutí a jiným poruch
ám ve fyziologických funkcích. Nezdá se v¹ak, ¾e by se jogíni
tìchto mo¾ností chápali. Kdy¾ poznají pøíèiny utváøení, vìnují se
více tomu, aby správnou ¾ivotosprávou, jako je klid mysli a ne-
¾ádostivost, uvedli do harmonie v¹echnu svou karmu. Její vyrovn
ání znamená zánik toho, co je utváøené a co je i jejich vlastním
zevním bytím.
Zánik toho, co je utváøené, konkrétnì jejich fyzického bytí, pro
nì znamená epizodický dìj. Jejich poznání je povzná¹í nad v¹echny
procesy a dìje v neporu¹itelném klidu. Spí¹ se starají o to, aby vyrovnali
procesy utváøení na místì seskupujících se podmínek zevní
248
existence a na tomto místì pracují k tomu, aby zru¹ili sí» své fyzick
é, du¹evní a duchovní bytnosti.
Tímto poèínáním se také doèkají velkého osvobození, je¾
v první fázi znamená neporu¹itelné vyjití z dosavadního rozliènými
klamy a zdáními zatí¾eného bytí. A kdy¾ konèí svou práci s rozru
¹ováním subtilních fenomenù utváøení, odkládají i moudrost, ji¾
k tomuto rozru¹ování pou¾ívali. Pak spoèinou v klidu nirvány, jí¾
dosáhli za¾iva.
117.O druhé èásti, neobvyklých zá¾itcích psychického
tepla, bylo øeèeno:
,V dal¹ím postupu
vniknou ¾ivotní síly
do styèného bodu tøí psychických nervù.`
118.A dále bylo øeèeno:
,Nyní se objeví pìt znamení a osm schopností.`
119.Vysvìtlivky k tomu následují:
120.Vstup ¾ivotní síly do ústøedního nervu bìhem obvykl
ých pro¾itkù se oznaèuje jako její vstup do ústøedního
nervu pomocí vitálního úsilí.
121.Odtud výraz: vniknutí ¾ivotní síly do ústøedního nervu
vlastní silou jogína. Jinak øeèeno, vnìj¹í a vnitøní ¾ivotní
síla budou spjaty v jediné silové tìleso tvaru trubice.
122. Z krajiny pánevní hráze vstoupí ¾ivotní síla v pupeè-
ním centru do ústøedního nervu a projde støedem ètyø psychick
ých center. Tak se stane høejivou silou vìdìní o psychick
ém teple, pronikne v¹emi semennými nervovými kan
ály a uvolní nervová centra.
123. Tímto uvolnìním se dostaví pìt neobvyklých znamení.
124. Jsou to: vzplanutí, Saturn, mìsíc, slunce a jas.
125.Vzplanutí se objeví jako paprsky ¾luté, mìsíc jako bílé,
slunce jako èervené, Saturn jako modré a jas jako rù¾ové.
126. Ka¾dé toto záøení propùjèuje tìlu svatozáø.
249
127. Bude získán hmatatelný dùkaz, ¾e bylo dosa¾eno
tìchto osmi schopností:
128. Ze zemního prvku (tìla) síla Nárájany (být prost
pøání).
129. Z vodního prvku (tìla) tìlesná obratnost, mladistvá
hebkost a nezranitelnost ohnìm.
130. Z ohnivého prvku (tìla) obratnost k promìnì a rozpu¹-
tìní ka¾dé hmoty, jako¾ i ochrana proti klesnutí do vody.
131. Ze vzdu¹ného prvku (tìla) schopnost vzná¹et se a tì-
lesná lehkost chomáèku bavlny.
132. Z éteru (tìla) pak schopnost létat a pøekonávat
v¹echny pøeká¾ky zemì a vody.
133. Z mìsíèního kanálu (psychické síly) obdr¾í tìlo prù-
hlednost a nevrhá ji¾ stín.
134. Sluneèním kanálem bude tìlo oèi¹tìno ode v¹ech
hrubých látek a bude promìnìno v tìlo rùznobarevných zá-
øení podobných duze a pro druhé lidi bude neviditelné.
135.Uskuteènìním v¹ech tìchto jógických sil bude uzav
øeno devìt bran tìla, ètyøi brány øeèi, kde¾to dvì brány
vìdomí (síla vùle a pamì») budou otevøeny, èím¾ v nitru
vznikne veliká bla¾enost.
136. Tím za¾íváme v ka¾dém stavu vìdomého bytí neru¹ený
proud samádhi, nazývaný þextatický stav klidu\.
(120{121) Kdo v úsilí o jógu lpí pouze na své snaze vyèistit vì-
domí | ani¾ se ohlí¾í na vedlej¹í výsledky, je¾ tuto snahu prová-
zejí | mù¾e dosáhnout toho, ¾e se jeho vìdomí pøesune ze sítì
bytí a tvarù do Prázdnoty. Mù¾e-li tento pøesun pozorovat, jako
by se udál v jeho tìle, znamená to, ¾e ¾ivoèi¹ná síla vyjádøená
vy¹¹ím obsahem nebo bdìlostí jeho vìdomí vstoupí do ústøedního
nervu, který symbolizuje kosmickou prázdnotu v subjektu. A je¾to
se tento pøesun uskuteèòuje nezávisle na mechanickém bytostném
zrání, znamená dosa¾ení dokonalosti z vlastní vùle jogína. To je
subjektivnì neobyèejnì pùsobivé a znamená to, ¾e staèí, aby jen
250
èekal ve stavu nechtìní, nebo» ji¾ tímto zpùsobem bude moci realizovat
stav zvaný dokonalost.
Výraz þvnìj¹í a vnitøní ¾ivotní síla budou spjaty v jediné tìleso
tvaru trubice\ znamená, ¾e uvedené pochody týkající se ústøedního
nervu jsou výsledkem podmínek vytvoøených subjektem prostøednictv
ím jógického úsilí. V uèebnici mù¾e být tento výsledek uveden
proto, ¾e ústøední nerv najde ka¾dý èlovìk, který promítá pozornost
ze støediska vìdomí, z hlavy, do bøicha a neumo¾ní pozornosti,
aby klesala a stoupala. Av¹ak podle pouèek o józe ve starých jógick
ých pramenech je mo¾né, ¾e ústøední nerv je objektivní psychickou
skuteèností.
(122{123) Umístí-li èlovìk opìrný bod pro soustøedìní do bøi¹ní
dutiny nad pudendem, pak semenná síla mù¾e teprve vystoupit
do ústøedního nervu nad psychickým gangliem svádhi¹thána, kam
se klade spoj hlavních tøí psychických nervù, toti¾ su¹umny, idy
a pingaly. Nalezne-li zde tato síla svùj správný vstup, ohlásí se
to rozvíjením pupeèního psychického ganglia, s èím¾ je spojeno
pro¾ívání nesèetných mystických stavù více ménì fyzického rázu.
Za pøedpokladu, ¾e èlovìk pøi svých pøedchozích jógických cvi-
èeních upevòoval vidìní na jednom bodì asi osm a¾ deset centimetr
ù pøed oèima a tímto zpùsobem se propracoval k psychickému
vidìní, mù¾e pøi rozvíjení tohoto a dal¹ích psychických ganglií post
øehovat mnohé bohy a nebeské dìje. V ka¾dém pøípadì v¹ak jde
pouze o to, aby rozvíjení tìchto ganglií bylo v pøímém vztahu s rozv
íjením ¾ivlových esencí, co¾ se projevuje poci»ováním pøíslu¹ného
¾ivlu a souèasným zabarvováním vizuální oblasti.
Jestli¾e ¾ivel, který je v pøímém vztahu k nìkteré zauzlinì (psychick
ému centru), rozvojem tohoto centra dostateènì zesílí | to
se projeví silným zabarvením vizuálního prostoru | mù¾e èlovìk
konstatovat, ¾e tento ¾ivel ovládl. Pupeèní centrum koresponduje
s ohnivým principem, srdeèní s principem vzdu¹ným a dal¹í dvì
centra s éterickým a tzv. ádi èili prvotním. Hutnìj¹í principy, voda
a zemì, nále¾í do center svádhi¹thána a múládhára. Proto¾e le¾í
ní¾e ne¾ spoje tøí hlavních psychických nervù, nemohou být ovládnuty
¾ivelným rozvíjením semenné síly v nich. Jejich rozvinutí zá-
visí na univerzální zdr¾enlivosti, která symbolizuje rozvoj napìtí
251
elektrické povahy. Toto napìtí pùsobí na semennou sílu le¾ící v nejni
¾¹ím centru tak, ¾e ji nutí rozvíjet se vzhùru ke spoji tøí hlavních
psychických nervù. Zatím co se tato semenná síla rozvíjí dvìma
nejni¾¹ími psychickými centry, pøivádí je do þhnití\. Jejich likvidace
je ovládnutím principu zemì a vody. To znamená, ¾e se jogín
univerzální zdr¾enlivostí stane pánem zemì a vody, kde¾to soustøed
ìními, jimi¾ nutí semennou ¾ivotní sílu, aby stoupala do dal¹ích
psychických center, rozvinula se v nich a þotevøela\ je, se stal pá-
nem ohnì a vzduchu a absorboval se v éteru þvta¾ením fyzického
tìla\. To je cesta k uvedeným pìti neobvyklým znamením, je¾ symbolizuj
í rozvoj a ovládání v¹ech pìti principù, toti¾ zemì, vody,
ohnì, vzduchu a éteru.
V nìkterých jógických spisech nebo pøekladech se spoj tøí psychick
ých nervù (ida, pingala, su¹umna) klade a¾ na spodní konec
páteøe. Vzhledem ke zku¹enostem, které souvisí s ovládáním ¾ivlù
a je¾ jsem právì popsal, a také vzhledem ke zku¹enostem, je¾ se
dotýkají duchovního znovuzrození bytosti, to neodpovídá ¾ádnému
pøímému zji¹tìní. Vím napøíklad | a domnívám se, ¾e nemluvím
výhradnì o své vlastní zku¹enosti s procesy znovuzrození | ¾e
dostateènì intenzivní a dlouhodobé soustøedìní, vyjadøující se zahrocen
ím pozornosti do bøi¹ní dutiny hluboko a¾ k páteøi, pùsobí
na rozvoj semenné síly tak, ¾e se skuteènì zaènou rozdìlovat dvì
podstaty vlastního bytí.
Smím-li mluvit o své zku¹enosti, mohu øíci, ¾e dostateèný psychick
ý tlak do tohoto místa zpùsobuje, ¾e mystickou dìlohou lidsk
ého tìla, mu¾ského i ¾enského, propadne náhle | nìkdy jen
projde | mystický foetus Mára (strá¾ce Prahu), zatím co se nahoru
rozvíjí prvek vy¹¹í, mysticky øeèeno þdu¹e nebeská\. V samé
mystické dìloze pak spoèine duchovním pozvednutím zlep¹ené dítì
nového vlastního bytí, je¾ pak reprezentuje skuteèné mystické
znovuzrození.
Zahrocení pozornosti plného soustøedìní ní¾, ne¾ je manipúra
(abdominální aorta), nevede nikdy k tomuto výsledku. Rozru¹ení
struktury tìchto ni¾¹ích center pomocí mystické síly soustøedìní
vede jen k nesèetným pro¾itkùm a du¹evním stavùm, je¾ v¹ak nemaj
í nic spoleèného s pøepodstatòujícími procesy. . .
Na základì uvedených zku¹eností s procesy znovuzrozování do-
252
poruèuji, aby nikdo jen tak experimentálnì nepodnikal mystický
útok na toto støedisko. Pùda pro znovuzrození musí být pøedem
pøipravena. Není-li tomu tak, nikdy se neví, k jakému výsledku
povede náhlý rozpad tøí slo¾ek, z nich¾ pudová dá vznik márùm,
bì¾ná psychická mysticky znovuzrozeným lidem a nadvìdomá and
ìlùm a bohùm. V¹echny tyto tøi existence se nemusí vydaøit,
pøedcházel-li jejich vzniku diletantský zásah.
(124{127) Jde o symbolické projevy ¾ivlových kvintesencí. Je-li jejich
pùsobení vystupòováno a¾ k fyzickému projevu, pøidávají tìlu
pøíslu¹né záøení. Ale takováto kondenzace fyzikálnì takøka nezjistiteln
ých kvalit a kvant se neprojevuje pouze fyzickým záøením.
Je toti¾ zalo¾ena na stupòujícím se napìtí v pøíslu¹ném du¹evním
stavu (odpovídajícím té které kvintesenci), a proto se projevuje
i magickou úèinností, ji¾ popisují aforismy.
(128{132) Evrop¹tí jogíni a mystikové ov¹em nedosáhnou snadno
úspìchu ve stupòování úèinnosti ¾ivlového napìtí, i kdy¾ je jeho
výsledky lákají. Ze zku¹enosti vím, ¾e pokud èlovìk nezíská vùdce
na cestì mantrajány, mù¾e ¾ivlové napìtí zesílit toliko vztahovým
soustøedìním, pøi nìm¾ vìdomí a pøedmìt soustøedìní budou vy-
òaty z èasu. V tomto stadiu | tedy pøi vìdomí trvale vypro¹tìném
z øí¹e svìtského bytí a zapojením na pøedmìt soustøedìní | vydají
psychicko-fyzická ganglia koneènì svùj vnitøní obsah. Pøitom musí
èlovìk navázat spojení s þdechem pøírody\ a tím koneènì dospìt
k rozvinutí ¾ivlù, jak se o tom mluví v tìchto aforismech.
Ale pozor! Pøíslu¹ného soustøedìní lze dosáhnout velmi nesnadno.
Zatím co èlovìk vystihl, ¾e se pøi soustøeïování vìdomí
nesmí zu¾ovat a v této situaci pozornost nále¾itì zostøuje, proch
ází vlastnì þoblastmi ¾ivlù\. To se projevuje þzvuky a záøeními\,
o nich¾ je zmínka v nauce o bardu. Jogín tu prochází celou ¹ká-
lou zvukù pùsobících na ka¾dou prostou du¹i údìsnì a to èasto
vede jogína k tomu, aby cvièení zanechal. Vyvstává dìs ze zániku
a znièení vlastní bytosti a to je argument, který ho jistì odvede
z nastoupené cesty. A pak trocha zku¹eností, jich¾ nabyl pøi dotyku
vìdomí s pøedmìtem soustøedìní, mu vnucuje zhoubné pøesvìdèení,
¾e dosáhl zasvìcení nebo ¾e dále pokraèuje. Toto pøesvìdèení znamen
á, ¾e se uplatnil dlouhodobý samoèinný trest za jeho zradu
253
ve vìci duchovního vývoje. Mù¾e se stát, ¾e takový èlovìk pøijme
¹patné budoucí zrození i pøes døívìj¹í slibné pøedzvìsti.
Varuji proto ka¾dého, aby byl velmi opatrný v duchovním úsilí
a sna¾il se spí¹ o þspojení s Bohem\ ne¾ o technické vyøe¹ení probl
émù spojených s duchovním vývojem. Experimentální postup ke
kondenzaci ¾ivlových kvintesencí mù¾e vést do kontaktu se strá¾-
nými silami duchovních hodnot a tyto síly ji¾ èlovìku nemusí poskytnout
mo¾nost, aby se vrátil k prostému lidství, které lehkomysln
ì opustil. Fale¹né pøesvìdèení a velkohubé fráze nejsou je¹tì
zárukou opravdového uskuteènìní. Spí¹ jsou vìjièkou, její¾ pomocí
ho tyto strá¾né síly vedou do jisté zhouby. Proto by mìli v¹ichni
prostí lidé jít cestou ctnosti.
(133{134) Tato znamení fyzického bytí jsou závislá na rozvoji semenn
é (¾ivotní) síly ve dvou hlavních z vedlej¹ích psychických
nervù. Tento rozvoj je skuteènì závislý pouze na psychických postoj
ích, toti¾ na soustøedìní, ale jejich kvalita a pùsobivá síla je
v úzkém vztahu k morálnímu uèlenìní usilujícího èlovìka. To znamen
á, ¾e èlovìk sna¾ící se o jógické uskuteènìní musí být vybaven
jistými mravními kvalitami, je¾ eventuálnì musí rozvinout mravn
ím úsilím, aby se jeho soustøedìní stalo tak silným a intenzivním,
¾e povede k rozvoji jinak témìø fluidické ¾ivotní semenné síly v sílu
éterickou. Tato síla se následkem tzv. pohranièního soustøedìní samovoln
ì rozvíjí do dvou jmenovaných vedlej¹ích psychických nervù,
kde vykoná dílo promìny jevící se v uvedených znameních.
Jde tedy o pøirozený následek soustøedìní, jeho¾ kvality jsou
získány pøíslu¹nou mravností a pojetím subjektu (prázdnoty) a objektu
(bytnosti a jiných kvalit èasného bytí vùbec) jako¾to jediné,
av¹ak nesmí¹ené podstaty pojaté vìdomím.
(135) Brány tìla: oèi, u¹i, chøípì, ústa, øi» a pohlaví. Øeèi: hrdlo,
jazyk, patro a rty. Vìdomí: síla vùle, pamì».|Mohlo by se té¾ øíci,
¾e dojde k pøesunu denního uvìdomování od funkcí tìla a poèitkù
pocházejících z øeèi do vùle a my¹lení, je¾ symbolizují niterné ¾ití.
(136) Duchovním zhodnocením bytosti se povznese vìdomí tak daleko,
¾e se zaène pohybovat toliko duchovními sférami, v nich¾
neexistují ¾ádné formace ani silové ani tvarové. Vzhledem k tomu
254
se mo¾né promìny vìdomí dìjí v oblasti stavù oznaèitelných za sam
ádhi. Vìdomí se ji¾ nenoøí do dìní, ale setrvává na úrovni nále¾ej
ící do uva¾ování, jeho¾ formace se v pro¾itcích ohla¹ují vytr¾ením
v poznání. Proto se oznaèuje jako extatický stav klidu.
3. Nadsmyslové psychické teplo
137.O tøetím základním cvièení, o nadsmyslovém psychick
ém teple, bylo øeèeno toto:
,Nestvoøený praduch, souèasnì zrozený,
jest obydlím nevyèerpatelného samádhi.`
138.K tomu následující vysvìtlení:
139. ®ivotní síla pìti seskupení se ve své pravé podstatì
vztahuje na mu¾ský aspekt Buddhova principu, pøedstavovan
ý levým psychickým nervem.
140. ®ivotní síla pìti elementù tìla v pravé své podstatì
vztahuje se na ¾enský aspekt Buddhova principu, pøedstavovan
ý pravým psychickým nervem.
141. Sestupuje-li ¾ivotní síla sjednocená v obou aspektech
do ústøedního nervu, pøichází postupnì realizace moudrosti
a souèasnì zrozeného prastavu èistého vìdomí, neodluèiteln
ého od prázdnoty, obdaøeného stále pøítomnou nevyèerpatelnou
velkou bla¾eností.
142.V pupeèním centru spoèívají karmické základy ke karmick
ým následkùm odpovídajícího karmického dìní. V srde
èním centru spoèívají karmické základy ke zrání tìchto
karmických následkù. V hrdelním centru pak karmické zá-
klady ke stupòování karmických sklonù. V mozkovém centru
pak karmické základy k osvobození ode v¹ech karmick
ých následkù.
143. þMìsíèní fluidum\ probouzí pøi výstupu nervovými
centry tyto základní karmické síly k pùsobnosti, èím¾ je
horní konec ústøedního nervu vystaven pøekonávající vibraci
bla¾ené pøirozenosti.
255
144.Tak vyvstane neviditelné psychické vyvý¹ení na temeni
hlavy.
145. Plní-li se toto vyvý¹ení ¾ivotní silou promìnìného semenn
ého fluida, dosahuje se nadsmyslného cíle velkého
symbolu a stavu velkého vad¾radháry.
146. Souèasnì s touto realizací vytéká zesílenou mìrou bílé
fluidum ze základny plodivého orgánu a teèe vzhùru k temeni
hlavy, jí¾ zcela pronikne; èervené fluidum vytéká zes
ílenou mìrou od temene hlavy a proudí dolù, a¾ pronikne
celé tìlo a¾ do ¹pièek prstù na nohou.
Zde konèí druhá èást | tøi základní cvièení.
(137) Tím je øeèeno, ¾e univerzální pøedtvùrèí klid se jógickým postupem
stane zá¾itkem. Není to tedy bezduchý prostor, jak se zdá
tìm, kdo do nìho pøi poèáteèních krocích v józe z nìjakých dù-
vodù nahlédli, ale je to prostor potenciálnì ¾ivoucí. Proto nelze
jógu pokládat za cestu vedoucí do nicoty, ale do stále jemnìj¹ích
stavù jsoucnosti, která vrcholí v jasuplné nepohnutelnosti. A jasupln
á nepohnutelnost je zøídlem þprvotního pohybu\, ale je v ní
mo¾no potlaèením ¾ivotní ¾íznì ukonèit bolestné putování sansá-
rem. Dokud usilující èlovìk neuskuteèní toto þveliké zastavení na
cestì bytím\, mù¾e v této sféøe pro¾ívat jen to, co se oznaèuje jako
þnevyèerpatelné samádhi\.
(139) Pìt skupin (skandha): tìlesný stav (rúpa), poci»ování
(védana), vnímání (sand¾òa), duchovní tvoøivé síly (sanskára) a vì-
domí (vid¾òána).
(140) Pìt elementù (prvkù): element zemní, vodní, ohòový, vzdu¹ný
a éterický. | Buddhùv princip | pøesnìji buddhovský princip {
{ je jiným projevem dharmakáji. Jeho dvojí projev souhlasí s pravostrann
ým a levostranným þdechem\, jeho¾ duchovním projevem
je sambhógakája a nirmánakája, z nich¾ mu¾ský aspekt pøedstavuje
vùli a ¾enský funkce.
(141) Sjednocení mu¾ského a ¾enského aspektu ¾ivotní síly pochází
z toho, ¾e èlovìk pøekoná vnímání, jím¾ se budí dojmy. Vjem sám
o sobì je je¹tì mo¾no pova¾ovat za pozitivní, a proto mu¾ský projev
256
bytostné síly, kde¾to dojem budí pøedpoklad, ¾e za pozitivní du-
¹evní èinností existuje pasivní ¾enský faktor, èlovìk sám, lpící na
pro¾itcích, které jsou silou funkcionální èili negativní. Jsou-li proto
funkcionální síly vta¾eny do pozitivních ¾ivotních sil a potom jako
síla jediné povahy stoupají vzhùru ústøedním nervem, rozvíjejí se
vlastnì do moci èistého nazírání, jeho¾ pravým a pøirozeným objektem
je èisté prázdno, budící v mravnì oèi¹tìné bytosti pocity
vysoké bla¾enosti.
(142) Pupeèní centrum odpovídá povaze bøicha, které je prototypem
uchopování za úèelem vý¾ivy. Je proto i ústøedím pro udr-
¾ování chodu mechanické karmy, která je kolesem vlekoucím bytí
i ne¾ádoucími ¾ivotními podmínkami. V¹e, co nále¾í do tohoto centra,
se opírá o mechanicky spravedlivé reakce na ¾ivelné a ¾ivoèi¹né
chtìní, jeho¾ je èlovìk jako¾to bytost s rozvinutým uvìdomováním,
závislým ji¾ jen na tomto chtìní, pouhou obìtí. Kolo této karmy
je v¹ak uvádìno do chodu silami, je¾ pøíslu¹í srdeènímu centru. To
vládne silami cítìní, které se vyjadøuje pøíchylností a odporem.
Srdeèní psychické centrum symbolizuje prvotní pocitová vzdutí,
za nimi¾ existuje sebevìdomí nebo jáství, které se z nich chce tì-
¹it. Ale prvotní pocitová vzdutí musí být nìèím podmínìna. To
se dìje funkcí hrdelního psychického centra, je¾ symbolizuje prvotn
í styk vy¹¹ích psychických faktorù s faktory ni¾¹ími. Pravý
poèátek kolobìhu funkcionálního ¾ití je proto nutno hledat právì
v tomto centru, které je jakoby protoplasmou slo¾itého bunìèného
bytí. Jeho duchovníma rukama jsou funkce srdeèního centra a fyzick
ýma rukama funkce centra pupeèního.
Psychické centrum mozkové je konkrétní psychická zauzlina,
ji¾ mudrci Orientu nazývají pinda nebo d¾íva. Tato zauzlina poutá
esenci prabytí, toti¾ onen faktor, který se bezprostøednì nestává
konkrétním, toti¾ fyzickým bytím.
Soustava nazývající se bytost se takto zdá být zcela bezúèelná.
Celá tragika jejího bytí se zakládá na subjektivních pøedpokladech
a mìøítkách, je¾ jsou v pomìru k univerzu zcela bezduché.
Kdyby nebylo spontánního uplatòování ¾ivotních sil a napìtí, byl
by problém ¾ivota jednotlivce øe¹itelný nihilismem. Ale spontánní
uplatòování ¾ivotních sil tu je a dokonce za ním stojí ktivní a pøitom
z hlediska subjektivního pro¾ívání pøece jen reálný faktor {
257
{ jáství. Tato skuteènost vy¾aduje, aby byla uplatòována morálka
formou zákona, nebo» jáství je duchovní svazek, který vytváøí øadu
duchovních zá¾ehù udávajících se na materiálu bytí jako vlna na
vodních spoustách.
Není-li materiál bytí silou mravnosti uèinìn hodnotným a v ¾ivotn
ích procesech harmonickým, bude duchovní svazek zvaný já
trpìt ve svém obydlí. A jestli¾e sub specie aeternitatis je utrpení
èiré nic, je sub specie temporis ¾ivou skuteèností. Jinými slovy: aè-
koli jsou ¾ivotní krize z hlediska vìènosti pouhé nic, jsou pøece jen
pro èlovìka, který lpí na ¾ivotních pochodech, ¾ivou a bolestnou,
do jeho uvìdomìní se vtírající skuteèností. Proto mechanika ¾ivotn
ího dìní vyjádøená funkcemi psychických center v hrdle, srdci
a pupku a existující zde snad jen proto, aby se esence mozkového
centra mohla vy¾ít v zauzlinì zvané bytost, nepøipou¹tí, aby se èlov
ìk opíral o nihilistický názor, jen¾ není opro¹tìn od egocentrismu.
Naopak se musí pevnì dr¾et mravních zásad, je¾ vedou k poznání,
jím¾ rozmno¾uje dobro. Nebo» jenom dobro umo¾òuje, aby se ji¾
bytost v konkrétních osudových situacích pøestala vzpírat touhou
po lep¹ích pro¾itcích a mohla se najít ve stavu absolutní svobody
docela pøirozenì.
V¹imnìme si v¹ak toho, ¾e tibet¹tí mystikové na rozdíl od zá-
padních fyziologù a psychologù nekladou podmínky ¾ivotnosti existence
do mozku, nýbr¾ do psychických ganglií rozlo¾ených po cel
ém stromu ¾ivota, po páteøi. Pindu a d¾ívu, jeho¾ mù¾eme chá-
pat jako základ samé ¾ivotnosti, proto umístili do støedních èástí
mozku: koøen do centroencefalonu, stvol do brahmarandhry a kvìt
do støediska mezi oboèím. Pøitom koøen þkvìtiny bytí\ pøedstavuje
elementární projev vùle vyjadøující se obraznì slovy þchci být\.
Stvol sám symbolizuje cestu znaèící uplatòování vùle k ¾ivotu, kvìt
denní a konkrétní projev ¾ivota. Proto jenom v tìchto místech
mù¾e èlovìk zmìnit chod þvozu ¾ivota\ k vysvobození místo do
sansára. Ve skuteènosti má þvùz ¾ivota\ tento smìr v¾dycky, kdy¾
se mysl upíná ke kvalitám transcendentna. Mysl je toti¾ ta¾nou
silou tohoto vozu.
Kdy¾ v¹ak èást uvìdomìní klesá pod hranici þbiologického
slunce\, tj. pod oblast centroencefalonu, nebo pøesnìji kdy¾ ¾ivotní
proud (síla) nestoupá z brahmarandhry pøes encefalon do kvìtu
258
ád¾òá, ale sestupuje pøes prodlou¾enou míchu ústøedním psychick
ým nervem ke kvìtùm vi¹uddhy, anáhaty, manipúry, svádhi¹thány
a múládháry, pak tendence ¾ivotní energie není ke ztoto¾nìní s absolutnem,
ale k vývoji individua. Touto cestou se pinda a d¾íva
dostává do tísnì individuálního bytí.
Na této cestì se v hrdelním centru zaène se stupòující se touhou
rozhlí¾et po svìtì hotových ji¾ jevù a v zaslepenosti, která zpùsobuje,
¾e zaène svìt hotových jevù pokládat za skvìlej¹í ne¾ bezmeznost
absolutna, si zaène pøát, aby té¾ þbyl\ a mohl se jako jev
úèastnit ¾ivota individuí. To vytváøí cestu k srdeènímu kvìtu, kde
energetický svazek duchovního jevu pindy a d¾ívy rozvine uchopovac
í energii do té míry a síly, ¾e ji¾ pøestane být þduchovním
pindou\ a zaène být þpindou substancionálním\.
þSubstancionální pinda\ se rychle mìní v biologickou skuteè-
nost, která se èásteèným þvtìlením\ do kvìtu manipúra stává gravita
èní jednotkou. Její existence dovr¹uje zhutnìní tohoto pindy,
tak¾e se stává ¾ivou bytostí. Tato bytost pak rozvíjením do svádhi
¹thány a múládháry pøibírá na hmotnosti, ale i na elementárních
du¹evních tendencích. Urèitým stupnìm tohoto vývoje je èlovìk,
jeho¾ vidíme chodit po zemi.
To pak je onen vývoj pøírody shora dolù èili vývoj degenerac
í. Duchovní zauzlina se pøitom zavíjí do známého nám materi-
álu a pak se zaène | ve stavu èlovìka nebo ní¾ ve stavu ¾ivoèicha,
rostliny nebo minerálu | pomalu vracet. Postupným vývojem, pøi
kterém se tì¾ké minerály odstøedivou silou odstraní, se zase zbaví
v¹ech fyzikálních pøítì¾í a stane se opìt þduchovním pindou\, jeho¾
touha se bude upínat k absolutnu.
Zdá se, ¾e se v lidských bytostech objevují obì tendence, ke
zhutnìní i k sublimaci materiálù bytí. A pud rozhoduje, zda zvítìzí
jedno nebo druhé. Duchovní vývoj, o nìm¾ nás pouèují duchovní
nauky, nás má k tomu, abychom se vyvarovali ka¾dé tendence k dal-
¹ímu zhutòování materiálù bytí. Vizme v tom jejich dobrou starost
o na¹e blaho. Jejich tvùrci byli mudrci, kteøí dohlédli a¾ na
konec osudù provázejících toto zhutòování a také z tìchto osudù
zkusmo nìco za¾ili. To èiní jejich pøipomínku naléhavou a jako
pøedzvìst pøíznivou.
(143) Astrální anatomie fyzických tìl poukazuje na psychická
259
centra a obmìnìné ¾ivotní síly a té¾ na to, ¾e jejich zvý¹ené funkce
vedou k neobvyklým zku¹enostem, které zná jen jóga. þMìsíèní
fluidum\ neboli sóma z tohoto hlediska znamená zesílené subtilní
fluidum, je¾ se v tìle chová jako povzbuzovatel rozvoje psychických
center, která v koneèné fázi vytváøejí bytost v celém jejím rozsahu.
Psychická centra v¹ak nále¾ejí astrálnímu prototypu bytosti.
Podnìcování jejich funkcí je proto zásahem do duchovní embryon
ální struktury bytí a mù¾e vést i k nepøíznivým výsledkùm. Jó-
gické ¹kolení by mìlo pøihlí¾et k tomu, aby ten, kdo jejich funkce
podnìcuje, byl ji¾ døíve vychován k nezávislosti na poci»ování, aby
se snad jako výsledek tohoto podnìcování neutu¾ily provazy lpìní
na zevním svìtì.
Musíme si být vìdomi toho, ¾e lidé jsou nemocní svìtskými
sklony, které je hnaly ke ¹patnému konání. Zesilování pøíjemných
pocitù mù¾e otevøít brány zla dokoøán. Pøitom neviòme nauku
z toho, ¾e ukazuje i nebezpeènou cestu. Racionalistický dne¹ek vy-
¾aduje odhalování v¹ech zásad praxe a z tohoto hlediska se tato
nauka jeví jako odvìtví ka¾dé dobré a spolehlivé vìdy.
Mìsíèní proud je pokládán za centripetální, co¾ se v bytostném
smyslu jeví jako moc utváøecí a záchovná. Vzhledem k bytostné
existenci v mystickém úsilí, jím¾ se rozvíjejí síly vy¹¹ích principù,
mù¾e proto být rozvinutí tohoto proudu spojeno se za¾itím bla¾enosti,
co¾ koneènì umo¾òuje styk a spojení tìchto principù s bytostn
ým bytím.
(144) Usiluje-li èlovìk metodicky o rozvoj vy¹¹ích principù
ve své bytosti, naplòuje se jimi postupnì celé tìlo. Rozvíjejí-li
se ji¾ v hlavì, prorazí koneènì temenem a vytvoøí duchovní vyv
ý¹eninu, ji¾ lze pokládat za vrchol duchovního tìla, v nì¾ se
vy¹¹í principy v¾dy formují. A tato vyvý¹enina je znamením duchovn
í dokonalosti.
(145) Vyvý¹enina, o ní¾ jsem mluvil v pøedchozím komentáøi,
pøedstavuje útvar z psychické látky. Proto mù¾e být naplnìna ¾ivou
silou soustøedìní. Stane-li se to, bylo koneènì vytvoøeno duchovní
tìlo bo¾ské povahy, v tomto pøípadì pùsobivé bytí vad¾radhary
(dord¾eèhanga) neboli hromovládce, jen¾ symbolizuje sílu dovr¹en
ého mystického zasvìcení.
(146) To znamená, ¾e vzhledem k funkcím tohoto druhu je tento
260
proces u obecného èlovìka obrácený. Proto je pøirozené, kdy¾ na jog
ína pøestává pùsobit èas. To souvisí s tím, ¾e þmìsíèní fluidum\ ji¾
není pohlcováno þsluncem\ (v pupku) a pak vyzaøováno ¾ádostmi,
ale þmoc slunce\ rozmno¾uje amrtu bohù, nápoj nesmrtelnosti.
O kvalitì tìchto proudù lze øíci, ¾e je to látka þlymfaticko-
-fyzikální\. Napøíklad bílý proud je esencí sperma, její¾ povaha
a pùsobnost se podobá elektrické energii procházející tìlem. Èerven
ý proud je vitální energií, která se jako fyzikální energie projevuje
¾ádostí, ale zdr¾enlivostí se pøetváøí v lymfu. Vzhledem k tomu
jsou tyto proudy obmìnìným semenným proudem. Tato obmìna je
závislá na postojích, o nich¾ nás pouèuje jóga.
Za obvyklých okolností teèe vzhùru èervený proud jako zplodina
fyziologických funkcí, je¾ probouzejí sexuální touhy. Tyto
sklony jsou touto zplodinou. Bílý proud, který teèe dolù, je za
tìchto okolností oním idealistickým nad¹ením, je¾ provází sexuální
vzru¹ení, které se projevuje jako láska. Láska je fyzikálním faktorem
sexuální potence. V¹eobecná zdr¾enlivost tyto proudy obmìní.
Tím vzniknou duchovnì i jinak o¾ivující energie, o nich¾ mluví
tento aforismus.
Èást 3: Praktické pou¾ití
147.Tøetí díl nauky o psychickém teple, praktické pou-
¾ití, se skládá ze dvou cvièení: z dosa¾ení po¾ehnání tepla
a z dosa¾ení po¾ehnání bla¾enosti.
1. Dosa¾ení po¾ehnání tepla
148. Prvé cvièení, dosa¾ení po¾ehnání tepla, má tøi pododd
íly: ovládnutí tìlesné pozice, ovládnutí dechu a ovládnut
í zírání.
149.Aby bylo dosa¾eno po¾ehnání tepla ovládnutím tìlesné
polohy, tomu slou¾í tato cvièení:
Posaï se se zkøí¾enýma nohama (lýtka a stehna klidnì
polo¾ena na chodidlech, kolena nad prsty nohou, levé chodidlo
dovnitø). Polo¾ zkøí¾ené ruce do obou prohlubní
(vzniklých ohnutím kolenou) a uchop, jak jen je ti mo¾no,
261
spodní èást stehen. Pøi krátkých rukou je uchop, jak je
mo¾no. Otoè tìlo tøikrát zprava doleva a pak tøikrát zleva
doprava. Potom jím otøes co mo¾ná silným prudkým pohybem.
Koneènì se tøes jako divoké zvíøe, a¾ se ti zje¾í
ka¾dý vlas. Souèasnì málo poskoè (kdy¾ se zvedne¹ na zkøí-
¾ených nohou, a pak nech tìlo dopadnout zpìt na medita
èní podlo¾ku).
150. Po trojnásobném opakováni tìchto cvièení vyskoè jednou
mocnì vzhùru na znamení, ¾es ukonèil cvièení této
tìlesné pozice.
151.Aby bylo dosa¾eno po¾ehnání tepla ovládnutím dechu,
musí být vta¾ený vzduch vmìstnán a¾ do záhybù plic a brá-
nice vta¾ena, a¾ se vytvoøí hrnèitý tvar.
152.Aby bylo dosa¾eno po¾ehnání tepla ovládnutím zírání,
øiï se tìmito poukazy:
153.Hleï na sebe jako na prázdný tvar vad¾rajogínky s ¾ivou
pøedstavou tøí psychických nervù, ètyø hlavních center
a poloviny A.
154.V tomto stadiu zírání si pøedstav uprostøed ka¾dé
dlanì a chodidla slunce. Pak viz tato slunce postavena
proti sobì.
155. Potom si pøedstav slunce na spoji tøí hlavních psychick
ých nervù (pod pupeèním centrem na hrázi ve spodní
èásti rozplozovacích orgánù).
156. Pøi vzájemném pùsobení sluncí na dlaních a chodidlech
vy¹lehne oheò.
157.Tento oheò zanítí slunce pod pupkem (v tomto trojn
ásobném spoji).
158.Vzplanuv¹í tam oheò zanítí polovinu A.
159.Vzplanuv¹í oheò v polovinì A zachvátí celé tìlo.
160. Pøi výdechu nech celý svìt proniknout ohnìm v jeho
vlastní povaze (jako neviditelné psychické teplo).
262
161. Bìhem tohoto cvièení imaginace vyskoè jedenadvacetkr
át silnì do vý¹e.
162. Cviè toto pozorování po sedm dní, pak bude¹ pouze
v plátìném odìvu sná¹et nejsilnìj¹í zimu.
(149{151) Jestli¾e mysl nebloudí a vìdomí není zneklidòováno akceptov
áním vjemù, vede otøásání tìlem k tomu, ¾e psychická síla
naplní v¹echny psychické nervy, èím¾ se zvý¹í spalování a tím fyzick
ý pocit tepla. Kromì toho pùsobí i tìlesné pohyby a mìstnání
vzduchu v plicích.
(154{160) V tomto pøípadì ov¹em nepùsobí pøedstava, jak jí rozum
í èlovìk v józe ne¹kolený. Spí¹ se jedná o ¾ivou skuteènost,
z hlediska subjektu podobnou ¾ivé vzpomínce, schopné vzbudit
dojmy. Pøedstavou musí být pøelud slunce s jeho charakteristick
ým zevním pùsobením a rovnì¾ vzplanuv¹í oheò musí být vní-
mán jako oheò skuteèný, který plane a pùsobí pøi zavøených oèích,
místo otevøených.
Evropan skuteènì jen velmi málo rozumí imaginaci. Proto ji
obecnì chápe jako vytváøení obrazù, které jsou ne¾ivé. Jogín v¹ak
ví, ¾e imaginace je schopnost pøená¹et pøedstavou ¾ivé skuteènosti
do oblasti subjektivního vnímání v¹emi smysly. To znamená, ¾e
ten, kdo správnì ovládá imaginaèní sílu, vyvolá vjemy a pocity,
jim¾ je napøíklad vystaven na slunci i ve zcela temné místnosti. To
se ov¹em nepodaøí hned poprvé, kdy¾ se o to pokusí, ale po urèité
øadì pokusù se to podaøí jistì. Ostatnì v mystice vede k úspìchu
jen tato schopnost. Jde o to, aby èlovìk na¹el v øadì støídajících
se stavù a pocitù stavy a pocity nejvy¹¹ího uvolnìní (svobody)
a pomocí zpøítomòující moci imaginace je rozvinul a poèal v nich ¾ít
stejnì pøirozenì, jako nyní ¾ije v bezvládí nad pocity a du¹evními
stavy. Je nezbytné vìdìt, ¾e jenom subjektivní pocitový stav je pro
individuum stavem reálným a to právì ukazuje na velký význam
imaginaèní schopnosti.
Víme napøíklad, ¾e jsou lidé zimomøiví, kteøí tuto subjektivní
indispozici pøemáhají nadmìrným vnìj¹ím teplem. Lidé, kteøí se
a¾ dosud neodchýlili od spontánního pøesvìdèení, ¾e mají dostatek
vlastního fyzického tepla, nejsou na zimu tak citliví. Teprve
263
kdy¾ se trvalým pùsobením chladu rozru¹í jejich spontánní pøesv
ìdèení o dostatku vlastního fyzického tepla, stanou se zimomøiv
ìj¹ími. A kdy¾ si posléze toto pøesvìdèení nechají pùsobením vnìj-
¹ího chladu vzít docela, stanou se na chlad velmi citlivými.
Tím budi¾ øeèeno, ¾e to, co nazýváme autosugescí, pùsobí v na-
¹em ¾ivotì velmi pøirozenì ve formì nenásilných pøesvìdèení. Tato
skuteènost nás èiní individualistickými jak fyziologicky, tak v mnoh
ém ohledu i psychologicky. To lze ostatnì snadno vystopovat.
Kdy¾ to èlovìk vystopuje, má toho vyu¾ít v nej¹ir¹í dovolené míøe.
Má se pomocí dokonalého zpøítomnìní ¾ádoucích stavù ve vìdomí
vzepøít samovolným individuálním (subjektivním) stavùm ne¾á-
doucím a tak si pro sebe vytvoøit lep¹í ¾ivotní podmínky.
Toto úsilí je v¹ak nezbytné provázet vy¹¹ími zøeteli. Usilující
èlovìk má uznávat moc dobra, je¾ jako úèinné napìtí prostoru jej
zcela obklopuje, nebo» tak toto dobro najde i v prostøedí, v nìm¾
¾ije svùj ¾ivot. A kdy¾ si koneènì bude vìdom toho, ¾e toto dobro
jako bo¾ská moc se podobá vìtru provívajícímu v¹echno bytí, zaène
¾ít stavy, o nich¾ se mluví v mystických knihách jako o nejvy¹¹ích
bo¾ských pro¾itcích lidí bo¾stvím omilostnìných.
Nebo se lidé chtìjí nechat dál pøesvìdèovat rozumem onemocnì-
lým mravními nedostatky, ¾e je racionalistiètìj¹í akceptovat v¹e, co
jako následek poru¹ené mravnosti v nich nyní budí jen nepøíznivé
stavy? Snad se, lidé, musíte tomu názoru podrobit, abyste vy¾ili
zlou karmu, v jejích¾ osidlech vìzíte. Ale vìzte: moc psychického
èinu, jím¾ vymìníte ne¾ádoucí stavy za stavy ¾ádoucí, má velký dosah.
Chopíte-li se dobrých stavù, je¾ jsou jiným vyjádøením dobra,
budete v dobru ¾ít a nakonec je rozsévat svým poèínáním. Z toho
vám pak vzejde po¾ehnání, jeho¾ poèátek najdete v malém aktu
víry, její¾ pomocí jste se podrobili námaze zmìnit z vlastní neoblomn
é vùle øadu pro¾itkù utvrzujících vás v jistém stavu.
Celá jóga je právì tak jako vyvolání psychického tepla zalo¾ena
na správném u¾ití zpøítomòující moci zvané soustøedìní, imaginace
i jinak. Úspìch mù¾e mít jen ten, kdo se místo vykreslování rùzn
ých obrazù pøed du¹evním zrakem nauèí zpøítomòovat ¾ádoucí
skuteènosti. V nauce o psychickém teple jde o nenábo¾enský akt,
v mystice o akt duchovní. V nauce o psychickém teple se zpøí-
tomnìním slunce jako zápalky vznìcující oheò v¹e zachvacující vy-
264
volávají konkrétní tepelné efekty, kde¾to v mystice se vyvolávají
efekty duchovní. Proto nesmíme mystiku chápat jako hru s pøedstavami,
jejich¾ tajemná sestava udává duchovní vysvobození nebo
vykoupení individua. Musíme ji chápat jako zpøítomnìní nejvy¹-
¹ích stavù ve vìdomí, stavù, je¾ existují v kosmu a k nim¾ se èlov
ìk do¹plhá poznáním ni¾¹ích transcendentálních stavù, které si ve
vìdomí správnì zpøítomní. Kdy¾ tyto ni¾¹í transcendentální stavy
uskuteèní ve stavu pøirozeného ¾ití, vytu¹í existenci stavù je¹tì vy¹-
¹ích. Tak stupeò po stupni mù¾e stoupat a¾ k prázdnotì absolutna.
Jejím zpøítomnìním ve vìdomí ji uskuteèní a jejím uskuteènìním
skonèí pou» ¾ivoty, vejde do nirvány.
Mluví-li zde text o spoji tøí hlavních psychických nervù na hrázi
ve spodní èásti rozplozovacích orgánù, je to odchylka, jí¾ nech»
ètenáø nedbá a v¹ímá si pøedchozích aforismù a komentáøù, které
toto spojení kladou vý¹e.
(162) Kdy¾ èlovìk vyvoláním tepla dospìje k tomu, ¾e se mu jeho
psychické pojetí stane pøirozeným, bude moci v tomto stavu ¾ít
jako ve stavu pøirozeném. Proto uskuteènìní psychického tepla
pùsobí trvale.
2. Dosa¾ení po¾ehnání bla¾enosti
163. Druhé cvièení praktického pou¾ití, dosa¾ení po¾ehnání
bla¾enosti, má tøi pododdíly: pøípravné cvièení | vidìní
duchovního druha vlastního vìdomí; základní cvièení {
{ hoøení a kapání; závìrem tìlesné ¹kolení.
164. Pøípravné cvièení, vidìní duchovního druha vlastního
vìdomí, probíhá takto:
pøedstav si paní dokonalé krásy a tak pøita¾livou, ¾e
upoutá tvé smysly.
165. Základní cvièení, hoøení a kapání, obsahuje zvládnutí
¹esti psychických cvièení k získání psychického tepla, ètyøi
spojené zpùsoby ovládnutí dechu a ovládnutí zírání.
166. Spatøuj se tak jasnì jako døíve, ale jako sambhára èakra,
dutý jako prùsvitný hedvábný stan modré barvy. Uprost
øed prázdna si pøedstav tøi hlavní psychické nervy, ètyøi
265
hlavní nervová centra, polovinu A a písmeno HAM tak
zøetelnì nakresleno jako døíve.
167. ®ivotní síla zanítí polovinu A a takto vzniklým teplem
roztaje písmeno HAM, jeho¾ kapky padají na polovinu A.
168. Praskajíce, proderou se plameny rychle dolù a dosáhnou
se zvý¹enou silou pupeèního centra.
169. Kdy¾ je písmeno HAM silnì roztaveno, padají jeho
kapky dolù a posilují plameny, a¾ dosáhnou srdeèního, hrdeln
ího a mozkového centra.
170. Koneènì se zcela roztavené písmeno HAM vylije do
hrdelního centra a zcela je pronikne. Pøitom se pro¾ije
,bla¾enost slasti` èili tìlesná bla¾enost.
171. Pak na okam¾ik vzejdou rozlièné zku¹enosti.
172. Zùstaò v¹ak v rovnováze prázdnoty.
173. Pøi nektaru, kanoucím z tajícího písmena HAM a napl
òujícím srdeèní centrum, dosahuje se ,nadsmyslové bla-
¾enosti` a vìdomí síly, je¾ pùsobí na karmu, aby zrála,
a pro¾ívá se stav ,nezmìrného prázdna`.
174. Kdy¾ proniká nektar pupeèním centrem, dostavuje se
,podivuhodná bla¾enost` a pronikající nebo prochvívající
pocit v celém tìle. Je dosa¾eno stavu ,velké prázdnoty`.
175. Pronikne-li posléze tento ¾ivotní oheò do základu rozplozovac
ích orgánù k nejspodnìj¹ímu opìrnému bodu lotosu
múládhára, kde sídlí hadí síla, pro¾ívá se ,souèasnì
zrozená bla¾enost`.
176. Pak obdr¾íme sílu poznávat nejmen¹í chápatelné
zlomky èasu, které jsou v normálním stavu vìdomí
mimo poznávání.
177. Je-li realizováno èiré svìtlo v¹e{prázdnoty, pohrou-
¾íme se do stavu vìdomí, jen¾ je nedotèen v¹emi svìtskými
(vnìj¹ími) vznìty.
266
178.Uè se poznávat tyto stupnì od obyèejných fyzických
a¾ k ,souèasnì zrozené bla¾enosti`, jak po sobì vystupují
silou ¾ivotního ohnì pronikajícího v daném poøadí nervová
centra v mozku, hrdle, srdci a pupku.
179. Závìr, tìlesné ¹kolení, se skládá ze základního tìlesn
ého ¹kolení, tzv. cvièení Naropových, ¹esti, dvaceti a pades
áti, která musí být provádìna.
180.Toto je ¹est základních tìlesných cvièení Naropových:
1. Polo¾ pìsti na kolena s nohama v pozici Buddhy.
Pak nìkolikrát otoè pasem tìla napravo nalevo. Toto cvi-
èení roze¾ene nesrovnalosti v pupeèní oblasti a uvolní
(uvádí do léèivé èinnosti) nervová støediska pupku.
2. Pak v té¾e pozici otáèej krkem dokola a ohýbej
jej vzad a vpøed. Tím se uvolní nervová støediska na temeni
a v hrdle.
3. S otevøenýma rukama, dlanì obráceny dolù, ruce
polo¾eny na ohnutá kolena, tìlo ve stejné pozici, otáèej
trupem støídavì zprava nalevo a zleva napravo. Tím se
roze¾enou choroby trupu a uvolní jeho nervové zauzliny.
4. Rozta¾ení a sta¾ení údù (pa¾í, rukou a chodidel)
rozhání jejich onemocnìní a uvolòuje jejich nervová støediska.
Buï provádìno nejprve rukama a pa¾emi. Potom
polo¾ obì ruce na zem (nebo na meditaèní podu¹ku) za
sebe, zùstaò sedìt na zemi, natáhni nohy a pak chodidly
mocnì zatøes ve vzduchu.
5. Vyskoèením a dopadem zpìt (pøi zkøí¾ených nohou,
ruce na kolenou, tìlo zvednout a prudce nechat dopadnout
zpìt) se uvolòuje nervová síla nervových støedisek celého
tìla. Pøi ka¾dém skoku otoè tìlo doprava a doleva a kývej
tìlem prudce sem a tam, ruce maje opøeny o kolena.
6. Otøes tìlem (v naklonìné poloze, tìlo opøeno rukama
o meditaèní podu¹ku). Potom vyraz zvuk UH, masí-
ruj a tøi celé tìlo. Tím budou uklidnìny v¹echny nervy
a ka¾dý zvlá¹».
Zde konèí nauka o psychickém teple.
267
(164) Toto cvièení neslou¾í výhradnì vyvolávání psychického tepla.
Setkáváme se s ním i v jiných mystických disciplinách a mnozí
lidé, tou¾ící po duchovním ¾ivotì, je provádìli úplnì nevìdomì. Za
elementární cvièení lze napøíklad pokládat u¾ to, kdy¾ se nìkdo
zaujatì zabývá sám sebou. Stává se toti¾, ¾e se psychicky vybaví
ze svého tìla a pak náhle pøed sebou vidí temnou postavu, u ní¾
nerozpoznává, zda se podobá jemu nebo nìkomu známému. To
proto, ¾e se zabývá jen sebou a nepøedstavuje si. Silueta je temná
proto, ¾e se pøi pøemý¹lení o sobì nechápe stavù a vìcí radostných,
ale spí¹ temných a neurèitých.
V mystice jde o to, aby hledající èlovìk pou¾il pøedstav dobrých
a jasných, jako je napøíklad zde pøedstava vad¾rajogínky. I kdy¾ je
tato vad¾rajogínka pouhou pøedstavou, pøece vzhledem ke kvalitì
pøedstavy obsahuje samozøejmì síly a kvality bo¾ské. Následkem
toho má þduchovní druh vlastního vìdomí\ bo¾skou pøirozenost
a na cvièícího èlovìka mù¾e pùsobit pouze pøíznivì.
(165{167) Písmeno HAM symbolizuje konkrétní zdroj duchovnosti
a svìtla. Nechá-li je èlovìk kapat, získává z nìho posilující a teplo
roznìcující fluidum. V nauce o psychickém teple se z nìho dìlá
destilaèní materiál, který padá do pece, jí¾ je polovièní A. Jeho
destilací mají být ¾iveny síly vzbuzující teplo a tyto síly musí být
proto podobné fluidu, aby mohly krou¾it tìlem, dodávajíce mu
¾ivotodárné teplo, jako to èiní krev.
Sambhara èakra | mu¾ský aspekt vìdomí v protikladu k ¾ensk
ému aspektu vad¾rajogínky. Modrá barva symbolizuje nekoneèný
dosah vyvolávaných tepelných efektù.
(168{170) Tato manipulace s imaginovaným ohnìm a nektarem,
symbolizovaným písmenem HAM, se stává mocnì pùsobivou pro
¾ivotodárnou sílu pøedstavivosti. ®ivý imaginovaný oheò jako
þplynný\ nebo éterický element a písmeno HAM jako element povahy
fluidické jsou pozitivními èiniteli, jejich¾ vùle a moc zpøítom
òovací se mohou dobøe u¾ít k rozvoji psychických center. Nakonec
se to projeví v rozvoji vlastností provázejících tato cvièení.
A dosahuje-li se následkem pronikání hrdelního psychického centra
¾ivotodárnou psychickou silou tìlesné bla¾enosti, týká se to pøíjemn
ých zmrazujících pocitù, je¾ se jakoby rozlévají po tìle.
268
(171) Pøíjemné mrazení, rozlévající se v tìle z buòky na buòku,
je spojeno s mnoha dal¹ími pocity jiného druhu. Tyto pocity jsou
pouèné a v pøímém vztahu k mnohým poznatkùm roz¹iøujícím znalosti,
je¾ se týkají jógy.
(172) To znamená, ¾e má cvièící èlovìk setrvat pøi pøedmìtu
své snahy (cvièení), i kdy¾ se ho dotýkají pozoruhodné pocity
a postøehy.
(173) Výrazu þnadsmyslová bla¾enost\ je u¾ito proto, ¾e rozvinut
ím srdeèního centra dochází k pøesunu vìdomí do bo¾ské sféry,
která je s tímto centrem ve spojení. Následkem tohoto pøesunu
se èlovìk nìkdy ocitá ve sféøe nebeských bytostí, je¾ pro pøítomnost
vlastního vìdomí postøehuje. Vìdomá pøítomnost a postøehy
zesilují pocitové zá¾itky vyvolané nebeskou sférou. Tyto zá¾itky
jsou tak mocné a èisté, ¾e lze mluvit o nadpøirozené bla¾enosti.
A proto¾e se èlovìk noøí do nebeských oblastí, je¾ nalézá v sobì,
uvolòuje se soudr¾ná moc napìtí, které symbolizuje svìtskost. To je
vlastnì rozpou¹tìní karmy, která je tmelem svìtského bytí. Kromì
toho vstøebání se do srdeèního psychického centra jako¾to do centra
bytí, jeho¾ existence závisí na pocitových funkcích, vytváøí se
zpøítomòující mocí koncentrace, mysli a vùle centrum v¹ebytostné.
Tímto zpùsobem se èlovìk stává støedem ¾ivoucího bytí v zá¾itku
þmocného prázdna\.
(174) Výraz þpodivuhodná bla¾enost\ se zakládá na zá¾itku pøenosu
vìdomí do pupeèního psychického centra. Zpøítomní-li se toti¾
èlovìk v psychickém bøi¹ním centru jako v oblasti bytí, resp. obydlen
é sféry, vstoupil vlastnì do oblasti asurù (titanù). Jogín v ní, neupoutan
ý svým vìdomím tak asi jako náhodný bo¾ský náv¹tìvník
ve svìtì, pro¾ívá rozlièné pocity vysoké, støední a nízké bla¾enosti;
proto je u¾itý výraz pøiléhavý. A jako se pøi rozvinutí hrdelního
psychického centra za¾ívají zmrazující pocity na povrchu tìla, tak
se pøi rozvinutí psychického pupeèního centra za¾ívají podobné,
ponìkud tepelnìj¹í pocity, je¾ vycházejí z hlubin vlastního tìla.
A proto¾e pupeèní psychické centrum symbolizuje nebeský prostor
ve smyslu obsahovém a usilující èlovìk pøitom musí vyluèovat
v¹echny eventuální vjemy, pro¾ívá veliké (prostorové) prázdno.
269
(175) Výrazu þsouèasnì zrozená bla¾enost\ je tøeba rozumìt tak,
¾e pøi rozvoji tohoto psychického centra èlovìk vstupuje do prapo-
èátku bytostného utváøení. V tomto stavu není bytí postihováno
rùznými krizemi, ale za¾ívá rozko¹né pocity podobné pocitùm pøi
páøení. To znamená, ¾e rozvojem tohoto psychického centra èlov
ìk za¾ívá prvotní okam¾iky v¹eobecného utváøení, které zakládá
fyzickou bytnost. Vzhledem k tomu, ¾e se toto psychické støedisko
rozvíjí ze stavu jemného uvìdomìní, ocitá se èlovìk ve stavu a místì
bo¾ského demiurga, personi kovaného vládce svìta.
(176) Prohloubením þsouèasnì zrozené bla¾enosti\ pøechází èlovìk
do pocitù nede novatelných. Ocitá se toti¾ v pøedtvùrèím stavu,
který nemù¾e být vysti¾en pocity, ale pro¾itky, je¾ èlovìk zná jako
úvahy. Proto se jako ¾ivá bytost ocitá mimo normálnì mo¾né smyslov
é chápání.
(177) Pøesunem vìdomí do sfér symbolizovaných psychickými nervov
ými centry se èlovìk ocitá v grandiózním svìtì tvùrèích zázrakù
a to zeslabuje jeho nekompromisní smyslové chtìní a¾ do neznatelnosti.
Vzhledem k tomu se pøed jeho zrakem mù¾e rozvinout ¾ivá
vizuální prázdnota, ji¾ poznává jako poslední a nejvy¹¹í cíl, který
vìdomì nebo nevìdomì hledají v¹echny bytosti. A proto¾e poznává
tuto prázdnotu jako bytost, její¾ chtíèe jsou vy¾ehnuty, mù¾e ji
i uskuteènit. V procesu jejího uskuteèòování je s koneènou platnost
í ru¹ena i síla soudr¾nosti bytí | zakládající se na chtìní | a
to je pøedpoklad pro koneèné bytostné vyhasnutí: vyhasnutí beze
zbytku, nirvánu.
(178) Správným rozeznáváním celé ¹kály pocitù, by» i bla¾ených,
nachází èlovìk cestu k vykoupení. Sdílením znalostí této cesty se
èlovìk stává buddhou, jen¾ mocí spásného vìdìní roztáèí kolo zá-
kona nejvy¹¹í spásy a tak zachraòuje v¹echny ¾ivé bytosti.
(180) Z tìchto cvièení je patrné, ¾e nejde o abstraktní a zázraèné zá-
sahy, ale o fyzické úkony, je¾ mají pùsobit na nervová a jiná centra
v tìle tak, aby se energie, obvykle v gangliích nahromadìná, uvolnila
a tím se vyvolaly urèité duchovní a fyziologické efekty. A proto
¾e na rozdíl od obvyklých evropských tìlocvièných úkonù jsou
270
tato cvièení spí¹ statická, dosahuje se jimi daleko vìt¹ích úèinkù co
do podnìtù pùsobících na nervová centra.
Jakmile je ¾ivotní energie z nervových center uvolnìna, proudí
tìlem urèitými drahami, je¾ tibetská mystika identi kuje jako psychick
é nervy. O¾ivení tìchto drah ¾ivotní energií vede k vyvstání
pocitù a stavù pøíslu¹ících mystickému rùstu a vývoji. Vzhledem
k povaze tìchto pocitù a stavù je mo¾né hodnotit mystický rùst
a vývoj jako faktickou trans guraci fyziologické soustavy, která pak
pouze z tìchto pøedpokladù tvoøí z lidské bytosti bytost element
ární nebo duchovní typ.
To znamená, ¾e stav zvaný duchovní dokonalost se zakládá na
urèitém seskupení slo¾ek bytí. Toto seskupení souvisí s vytváøením
nosièe pøíznivìj¹í karmy, ne¾ jaká vede bytost, její¾ zøetele jsou
nízké. A proto¾e tato pøíznivá karma není jen pasivní, ale pùsobí
i dynamicky, znamená uvolnìní ¾ivotní energie nervových center
èinitele, který setrvává v klidu bytosti s inverzní tendencí du¹evn
ích sil k usmìrnìní ¾ivotních sil uvolòujících se smrtí k zdaøilej¹ím
objektivacím, nìkdy bo¾ským, jinde nebeským a opìt jinde k takov
ým, je¾ rychle (v jedné existenci) dosahují spásy.
II. NAUKA O KLAMNÉM TÌLE
1. Druhá nauka, o klamném tìle, se skládá ze tøí èástí: pozn
ání neèistého klamného tìla jako máji, poznání èistého
klamného tìla jako máji a poznání v¹ech vìcí jako máji.
Èást 1: Poznání neèistého klamného tìla jako máji
2. O prvé èásti, poznání neèistého, klamného tìla jako
máji, bylo øeèeno:
,Z ovoce karmy je zrozeno klamné tìlo.`
3. Hleï na obraz svého tìla v zrcadle upevnìném pøed sebou.
4. Pokud pøièítá¹ obrazu svého tìla pøíjemné vìci jako
èest, slávu a lichocení, rozradostòuje¹ je. Odepøe¹-li mu
v¹ak nìkteré z dobrých vlastností a pøiète¹ mu ne¾ádoucí
271
a nepotì¹ující vlastnosti, zaujme¹ k nìmu nepøátelský postoj.
Proto pøièítej zrcadlenému obrazu svého tìla støídavì
pøíjemné a nepøíjemné vlastnosti, zatím co na nì pat-
øí¹ v zrcadle.
5. Pozoruj sebe jen jako toto zrcadlení a pøitom na nì
pou¾ij ¹estnácti pøirovnání o hmotném tìle a navykni své
vìdomí, aby spatøovalo tìlo jako máju, jako neskuteèné.
Èást 2: Poznání èistého klamného tìla jako máji
6. Druhá èást, poznání èistého klamného tìla jako máji,
se èlení na dva oddíly: na máju vidìného stavu a máju
dokonalého stavu.
1. Mája vidìného stavu
7. O prvém, o máji vidìného stavu, bylo øeèeno:
,Má být podoben (tento stav) zrcadlení
dobøe nakresleného obrazu Vad¾rasattvy,
jen¾ se pøi mystickém pøenosu sil
stává patrným v èistém zrcadle.`
8. Byla-li tedy nakreslena postava Vad¾rasattvy nebo nì-
kterého ochranného bo¾ství, nech obraz odrá¾et se v zrcadle.
9. Upni pohled a vìdomí na tuto zrcadlenou formu, pohøi¾
se do ní, a¾ se jeví postava jako o¾ivlá.
10. Pozoruj ji, jako by byla témìø mezi tebou a zrcadlem.
11. Potom si pøedstav své tìlo jako zrcadlení tìla bo¾ství.
Bude-li vidìné témìø uchopitelné, pokraèuj; spatøuj nìjakou
jinou formu jsoucí v tvém zorném poli jako tìlo bo¾-
ství. Stane-li se tato pøedstava témìø skuteènou, pøedstav
si v¹echny viditelné formy jako tìla ochranného bo¾ství.
12. Tak pozná¹ v¹echny vìci svìta jevù jako hru bo¾ství (tj.
jako jeho rùzné projevy.)
272
13. Nazývá se to ,uskuteènìní jsoucnosti bo¾ství`, také
,vidìní klamu` nebo ,pøemìna pøedmìtù v bohyni nebo
v boha`.
(1) Mája | veliká iluze, kterou je celá smyslová skuteènost, resp.
v¹echno bytí a stvoøení. Zde je vzta¾ena pøedev¹ím na lidské tìlo
i na tìlo vidìného bo¾ství, aby se èlovìk mohl vymanit ze zdánliv
ì pøirozeného pøesvìdèení o dùle¾itosti vlastní existence nebo
bytí. Dokud èlovìk vìzí v síti tohoto pøesvìdèení, nemù¾e uskuteè-
nit absolutno, jím¾ není ani já ani ty ani ono. Absolutno je toti¾
v¹ím, co existuje, ale pouze ve svém principu. V¹echno existující je
tedy stínohra, je¾ se odehrává na plátnì skuteènosti, jí¾ je prázdnota
absolutna.
Pøi prvních krocích na cestì poznání pøijímá mnohý èlovìk
pouèku, ¾e vnìj¹í bytí je klam a mam. V dal¹í etapì poznává jako
neskuteènost i bo¾ské bytí a na konci této cesty se jeví jako neskute
ènost i stav, který mù¾eme právem oznaèit za dokonalost: stav,
který pøedstavuje uskuteènìní absolutna v doèasném bytí. I kdy¾
si èlovìk po velkém duchovním úsilí zpøítomní ve vìdomí nejvy¹¹í
skuteènost a nauèí se ji ¾ít ve svém èasném ¾ivotì, pøece se to podob
á tomu, jako kdyby v nekoneèné øí¹i královské vybudoval provincii
spravovanou autokraticky. Jeho vymezené bytí zùstává nad
ále bytím zalo¾eným na vymìòování materiálu. Poznání toho pøi
þpro¾ívání bezèasnosti\ ho vede k závìru, ¾e nejvy¹¹í uskuteènìní
závisí na vìdomém ztoto¾nìní s absolutnem na úrovni prastavu,
jen¾ se nepodobá ani tìlesnému bytí ani psychickému napìtí, ale
vìdomí, je¾ není mo¾no oznaèit jako determinované. Jenom toto
vìdomí jako transcendentní svìtlo obsa¾ené v temnotách vesmíru
a prolínající je, svìtlo nevymezitelné a neobsáhnutelné, mù¾e být
poznáno jako skuteèné a tudí¾ nenále¾ící k máji.
(2) I kdy¾ karma není þlátkou\, ale spí¹ psychickým napìtím nebo
dokonce jen psychickým naladìním, pøece je pravou pøíèinou diferencovan
ého bytí. Jako naladìní nebo napìtí se karma stává gravita
èním jevem, jen¾ jako ktivní centrum poutá slab¹í þvíry\. Tyto
víry se pak kolem tohoto centra seskupují a seøazují vytváøejíce
pøelud | skuteènost, jí¾ je podle tohoto aforismu bytost | èlov
ìk. A karma jako psychické napìtí nebo naladìní urèuje charakter
273
tìchto seskupení. Takto vznikají skuteènosti dobré nebo zlé, pøí-
jemné nebo nepøíjemné, krásné nebo ohyzdné apod. Èlovìka tedy
mù¾eme právem pokládat za psychologický pøípad, jen¾ se jako
gravitaèní moment halí do omezené mlhoviny, která vykrystalizovala
v lidské tìlo a bytí vùbec. A tento þpsychologický pøípad\ je
vlastnì napìtím zvaným karma.
(3{4) To je tøeba chápat jako cvièení. Oèekává se od nìho, ¾e ná-
sledkem støídání pøiznávaných vlastností obrazu svého tìla èlovìk
pochopí bezcennost vlastností, jimi¾ je vybaven, a pøestane si sebe
vá¾it pro svùj charakter. Tím pøestane být marnivý a nauèí se
koneènì hodnotit jen svou vnitøní pøirozenost, kterou je poután
k bytí. Pøiznáním vlastností odrazu sebe samého v zrcadle se podle
této pouèky uskuteèòuje odpoutání od sebe samého a ru¹í se
egocentrismus, který je pravou pøíèinou velikých strastí v ¾ivotì.
(5) Cvièí-li se kdo v pozorování sebe jako zrcadlení, pozná se jako
neskuteènost a tím provede sublimaci karmy. Ta ho tísní tím,
¾e u nìho vyvolává názor, na jeho¾ základu setrvává smysly ve
hmotì a uprostøed smyslových skuteèností. | ©estnáct pøirovn
ání se rovná ¹estnácti obrazùm dokazujícím klamnou povahu
hmotného tìla.
(7) Obraz Vad¾rasattvy jako symbolu jednoty nezru¹itelného ducha.
Obraz jednoho z obou bódhisattvù | zrcadlení dhjánibuddhy
Ak¹óbhji, pána zrcadelné moudrosti. Viz osmou knihu,
Bardo thödol.
(9{10) Tìmito úkony mají být bo¾ské kvality jako pojem pøeneseny
do ¾ivoucí skuteènosti na základì pøedpokladu, ¾e ¾ivoucí
lidství nemù¾e být pøemo¾eno pøedstavou obrazu, ale jen ¾ivou
skuteèností; ta nemusí být objektivní, ale jen subjektivní. Tím se
subjektivnì ¾ivý Vad¾rasattva stává úèinnou bo¾skou mocí, která
mù¾e èlovìka svými vlastnostmi ovlivnit stejnì, jako jej ovlivòuje
z hmotné pøírody v¹e, co èlovìk chápe jako ¾ivoucí skuteènost. Tím
se sice pøiznává úèinná moc neskuteènostem, do nich¾ zahrnujeme
pøedstavy ve v¹ech projevech, ale je nutno uvá¾it, ¾e i pùsobení zevn
í pøírody je závislé na vjemech, je¾ jsou neskuteèné.
274
Pro subjekt je objektivnì neskuteèná jak pøedstava, tak smyslov
á skuteènost, ale subjektivnì mù¾e být oboje skuteèné, nebo
» mù¾e vyvolávat dojmy. Pøedstavy mohou pùsobit relativnì
slabìji jenom proto, ¾e se zpravidla podobají ne¾ivým obrazùm.
Vymodelujeme-li pøedstavu pomocí imaginace a zpøítomòovací
mocí vùle tak, ¾e ji budeme moci chápat a vnímat jako ¾ivou,
pøevá¾í její vliv urèité vlivy pøírody, jakmile nebudeme pøírodì vì-
novat tolik pozornosti. Tak se svìt pøedstav a svìt smyslových skute
èností stávají relativními a to je zdùraznìno tím, ¾e ka¾dá vìc má
na individuum tolik vlivu, kolik jí ho pøizná svým postojem k ní.
(11{12) Tento postup má zøejmì vést k vidìní bo¾ství nebo Boha
ve v¹em. Zdánlivì se tím má èlovìk stát panteistou, hledíme-li na to
tak, ¾e nikdo nemù¾e mít svùj originální názor, ale jen názor pøijatý.
Tibetská mystika se v¹ak dívá i na názory z hlediska úèelnosti.
Podle tohoto hlediska ovlivòuje èlovìka bo¾ství, je¾ je schopen
vidìt ve v¹em, kladnì | a to je podstatné. Je-li pøíroda v jist
ém smyslu Bohem nebo je-li Bùh pouze jsoucností transcendentní,
sebevìdomou a volnì vládnoucí svou vùlí, nebo jenom inteligentn
ím zákonem èi zákonem mechanickým, to jsou jen dobré námìty
ke sporùm vyøizovaným tlacháním a pøípadnì krvavými hádkami.
Rozhodující je, ¾e Bùh jako pojem vzbuzující vysoká vnitøní hnutí
a ideje mù¾e èlovìka zu¹lechtit tím víc, èím víc je èlovìk schopen
spatøovat jej tak, ¾e proniká v¹echno stvoøení nebo jím dokonce je.
Lidé se mohou hádat, jak chtìjí, o to, ¾e Bùh je takový èi
jiný, a pøece jejich hádka nemù¾e rozøe¹it otázku bo¾í pøirozenosti,
i kdy¾ jsou vzaty na pomoc nábo¾enské texty církevních zakladatel
ù a otcù. Jen víra v Boha, jeho¾ jméno symbolizuje nejvy¹¹í
a neju¹lechtilej¹í mravní hodnoty, mù¾e èlovìka pøesvìdèit, ¾e se
uchýlil ke zdroji svìtla a dobra. A tento zdroj jej na poèátku naplní
radostnými a duchovnì i mravnì povzná¹ejícími zá¾itky a pozdìji
se projeví i svým charakterem rozmno¾ujícím dobro skutky.
V povaze vìcí svìta jevù je snad skuteènì správné vidìt masku
nejvy¹¹í vesmírné kvality. Dokonce i èlovìk sám mù¾e být maskou
této kvality, jestli¾e se v hlubinì svého nitra nepoznává jako bytí
s touto kvalitou toto¾né. A trpí-li právì nebo se raduje? Je mo¾né,
¾e tato kvalita ji¾ zítra stáhne tuto svou masku z tìla a odhodí
275
mezi odpadky. Proto jí sami pomozme a odhoïme na smeti¹tì nezaj
ímavých vìcí v¹e, èeho si vá¾íme jako atributù vlastního jáství.
Tím na¹e vìdomí zaujme pùvodní pøirozenou polohu a díky tomu se
ztoto¾níme s touto kvalitou. Tak dosáhneme vykoupení poznáním
sebe jako èehosi toto¾ného s absolutnem.
2. Mája dokonalého stavu
14. O druhém stavu, o máji dokonalého stavu, bylo øeèeno:
,Je koøenem v¹evìdoucnosti,
kdo do nìho vejde, blí¾í se k cíli.`
15. Zaujmi tedy sedm pozic spojených s Vairóèanou. Tím
jsou rozumìny v¹echny du¹evnì tìlesné pochody.
16. Nedovol vìdomí pitvat minulost. Nepøedvídej té¾ budoucnost
ani nenech pùsobit pøítomnost. Ale upni pevnì
a nepohnutì zrak do prázdného nebeského prostoru.
17. Pak síla vìdomí se ¾ivotní silou vstoupí do ústøedního
nervu a proud my¹lenek se uklidní.
18. Uskuteènìní toho uèiní patrnými pìt znamení, toti¾
zdánlivý kouø a jiné jevy.
19. Pøedev¹ím má¹ spatøovat proti bezoblaènému nebi
Buddhovu postavu, jak se rýsuje jako zrcadlení mì-
síce ve vodì.
20. Nebo má¹ spatøovat nezatemnìlou záøivou nirmának
áju podobnou zrcadlenému obrazu (èisté klamné tìlo,
v nìm¾ se Buddha ztìlesòuje na zemi) s dvanácti znamen
ími dokonalé krásy a pùvabu.
21. Pak se objeví sambhógakája (neviditelné nadtìlesné
pojetí dokonalých duchovních pøívlastkù Buddhy) pro¾itá
jako zvuk, tón.
22. O tom praví Árjadéva:
,Následovníci Buddhovi øíkají,
¾e v¹echny viditelné jevy jsou jen sny a magická ¹álení.
Ti v¹ak (z ji¾ní ¹koly), kteøí neuznávají cvièení, je¾ na
èlovìka pøená¹ejí ,vlny milosti`,
276
nepoznají skuteèným pro¾itím snovì klamnou povahu
vìcí.`
Èást 3: Poznání v¹ech vìcí jako máji
23. O tøetí èásti, poznání v¹ech vìcí jako máji, se praví:
,Ka¾dý pohyb a nehybnost tøí svìtù (¾ádosti, tvaru
a bez tvaru)
splyne v souhrnu v jednotu.`
24. Smysl tìchto slov je asi tento:
Byl-li ovládnut klidný stav samádhi, je-li ji¾ k dosa¾en
ému poznání pøièlenìno skuteèné pro¾ití prázdna a jsou
-li v¹echny vìci tak spatøovány, pak budou zdánlivì rozd
ílné stavy, sansarický a nirvanický, rozpu¹tìny v moudrosti
,ne-dvojnosti` a zdánlivé pravdy poznány jako klam
pøinesený ze samádhi.
25. Vìdomé setrvání pøi tomto názoru a udr¾ení dokonal
ého klidu prohloubí dosa¾enou moudrost v èiré svìtlo pln
ého uskuteènìní koneèné pravdy.
Zde konèí nauka o klamném tìle.
(14) Výrazu þdokonalý stav\ je nutno rozumìt tak, ¾e usilující ji¾
ze sebe vytvoøil vìdomé centrum pro vibrace vytváøející tìla bytí
a kromì toho dovede vìdomím obsáhnout nekoneèný prostor ¾ivého
i mechanického bytí. V takovém pøípadì je v¾dy vládcem vesmíru,
a» skuteèným, nebo potenciálním. A proto¾e je vìdomým centrem
bytí a dovede toto bytí té¾ vìdomím obsáhnout, je bytostí vìdoucí,
resp. v¹evìdoucí.
(15) Sedm pozic spojených s Vairóèanou viz kniha 3, èást 2/1,
ver¹ 48{50.
Vytvoøí-li èlovìk ze sebe centrum bytí, je to centrum silové.
A jeliko¾ v tomto stavu stejnì jako ve stavu obecném dovede sobì
vládnout a podle pouèek jógy pou¾ívá této sebevlády k tomu, aby
uvedl silové procesy do klidu, blí¾í se k nejvy¹¹ímu cíli, k vykoupení.
Vzhledem k tomu þdokonalý stav\ znamená:
277
1. vìdomé centrum bytí, napìtí a vibrací ze sebe
samého vytvoøené;
2. vìdomé obsa¾ení ¾ivého i mechanického bytí
existujícího v nekoneèném vesmírném prostoru;
3. vìdomé noøení se do absolutního indiferentismu
za podmínek uvedených ad 1 a 2. V tomto
pøípadì èlovìk jako bytost se znaky neohrani-
èeného vìdomí a síly uskuteèòuje stav tvùrèího
klidu na tak ¹iroké základnì, ¾e ani jeho samého
ani jeho poèínání nelze pova¾ovat za výraz nedokonalosti.
(16) Du¹evní roztøí¹tìnost vzniká zájmem o minulost a budoucnost
a reakcemi na pøítomnost. Proto ten, kdo nevzpomíná (minulost),
nedoufá a nestrachuje se (budoucnost) a neobdivuje (pøítomnost),
ten opravdu setrvává v klidu. A tento klid pøetvoøí v soustøedìní,
jakmile nìco zvídavì pozoruje a nenechá to v sobì vzbudit dojmy.
(17) My¹lením se vzdouvá a klesá hladina vìdomí, je¾ se vymezilo
v mysl, kdy¾ vy¹lehlo jáství. Tyto transformace ustávají, jakmile
vìdomí pøestane být napadáno vjemy. To se podle jógické teorie
dìje vstupem vìdomí a ¾ivotní síly do ústøedního nervu a zakládá se
na soustøedìní zamìøeném do nitra, ani¾ se zachycuje na jakémkoli
objektu nebo opoøe.
(18) Pìt znamení viz kniha tøetí, èást 2/2, ver¹ 123 a dál.
(19) Tím se pøedstava stává èistou a její tìlesný charakter ji èiní
obsahovì úchopnou nebo pochopitelnou.
(20) To znamená, ¾e nirmánakája je neviditelným tìlem, je¾ zastupuje
fyziologické bytí prozáøené bo¾stvím a jeho silami. Je duchovn
ím tìlem buddhù, tìlem, které není poru¹eno pùsobením mravn
ích nedostatkù.
(21) Tím sambhógakája zastupuje psychické bytí, je¾ nejlépe symbolizuje
zvuk.
(22) Árjadéva byl jedním ze ¹esti slavných patriarchù mahájánské
¹koly a ¾ákem slavného mudrce Nágard¾uny. Jím uvádìné rozdíly
278
mezi severním buddhismem (mahájána) a buddhismem ji¾ním (hí-
najána) vznikly z výkladu Buddhova uèení. Pokud mne se týká,
kloním se k mahájánì na základì toho, ¾e jsem poznal úèinnost
pomocných vln pocházejících z bo¾skosti, vln, které mohou ovlivnit
subjekt uctíváním bo¾ství a jinými zbo¾nými skutky. Tím v¹ak nezam
ítám hínajánu. Vidím v ní nauku opro¹tìnou od vy¹¹ích zøetelù,
zalo¾enou v¹ak na dokonalé mravní kázni, která èlovìka zbavuje zá-
chytných prvkù ve svìtì, a proto jej staví do jistého duchovního
vakua, potenciálnì svìtelného následkem u¹lechtilých pohnutek ke
zøíkání. Hínajána obsahuje svìtelné a bo¾ské prvky zøetelné v mah
ájánì v tom, ¾e stoupenci hínajány aktem zøeknutí nepropadají
nihilismu, proto¾e jsou povinni dr¾et se v dobrých du¹evních stavech.
Stoupenec hínajány se nesmí vzdávat svìta jako èlovìk svì-
tem zklamaný, a proto mu klnout, ale jako ten, kdo uznal marnost
svìtského zpùsobu ¾ivota, proto se ho rozvá¾nì a tudí¾ v dobré
náladì vzdal.
Ale ka¾dý poèin mù¾e mít dvì východiska. Stoupencem hínaj
ány se toti¾ mù¾e stát èlovìk, který nemá dobøe v moci své nálady.
Tím se mu mù¾e snadno pøihodit, ¾e ho mocné úsilí o setøesení
pout svìtskosti následkem þpøirozeného pesimismu\ mù¾e zavést
na cestu sestupu. Ka¾dé zøeknutí toti¾ vede k du¹evní moci, která
je vlivem pesimismu døíve èi pozdìji u¾ita nevhodnì. Pesimista
s mocí své bli¾ní snadno zraòuje a tím uvádí do chodu kolo bolestn
é karmy, která vede do strastí jak jejího pùvodce, tak i ty, kdo
jím byli zranìni. Proti tomu jsou mahájánisté relativnì chránìni.
Uznávají bo¾ství jako zøídlo svìtla a dobra a vytváøejí tak vlastnì
kolem sebe psychickou atmosféru, která je chrání pøed zosobnìním
ve zlu a té¾ tím, ¾e dobro a svìtlo se v nich zaène uplatòovat automaticky,
èím¾ je chrání pøed þcestou temnoty\.
Vcelku v¹ak se mohou stejnì mahájánisté jako hínajánisté blí-
¾it k vyvrcholení v dobru a svìtle nebo ve zlu a temnotì na zá-
kladì nesèetných pøedpokladù obmìòujících jejich základní linii.
Zále¾í tedy na pochopení vìci, na mravní síle a na základních zøetel
ích, aby se mohla jedna i druhá cesta stát bezpeènou, cestou
k vykoupení èlovìka. Je-li toti¾ hínajánista vystaven nebezpeèí, ¾e
zamítne jakékoli transcendentní ochrany, je mahájánista vystaven
279
stejnému nebezpeèí proto, ¾e mù¾e snadno zneu¾ít bo¾ských prvkù,
které jím vanou.
(23) þPohyb\ a þnehybnost\ znaèí té¾ hmotu a ducha, stvoøení
a prázdnotu apod. Tyto protiklady se musí vidìt jako jednota. Pak
pøestává i rozeznávání, je¾ je vyjádøeno slovy þjá\ a þty\ a následkem
toho i ru¹ivé momenty pøi uskuteèòování ducha nebo prázdnoty
za tìlesné existence.
Èlovìk, jen¾ poznal protiklady jako jednotu, nachází toti¾
v duchu ¾ivot a bytí, a proto není vystaven strastným pocitùm
vznikajícím z relativního odlouèení od toho, co je doèasné a co
v nìm jako¾to tìlem vybavené bytosti mù¾e vzbudit pocitový
nebo i jiný ohlas.
(24) Vytr¾ení èili samádhi nemù¾e vyøe¹it problém jednoty toho, co
se zdá být od sebe rozdílné, proto¾e v nìm èlovìk poznává ji¾ i své
tìlo jako vzdálené duchu. Mù¾e to v¹ak vyøe¹it tzv. nirvikalpasam
ádhi, pøi nìm¾ vìdomí prostupuje tìlo, které se jeví jako kouø
nebo jiný neskuteèný jev. A je-li v nirvikalpasamádhi poznáno v¹e
jako bezduché a neskuteèné, proto¾e prostupné a prohlédnutelné,
dospìje se snadno k pøesvìdèujícímu závìru, ¾e v¹echno existující
má jednu podstatu, resp. ¾e je dvojí tváøí jediné vìci.
(25) V¹eobsa¾né vìdìní je skuteènì èirým svìtlem, jeliko¾ se zakl
ádá na poznání prostøednictvím postøehù pronikajících v¹echny
stavy utváøení. Tehdy je toti¾ nalezen nejvy¹¹í vesmírný stav, ono
svìtlo, v nìm¾ mohou být vidìny v¹echny vìci. A tyto vìci jsou
vidìny jako mraky, jejich¾ tvar je nestálý, a poznává se, ¾e jejich
domnìlá existence jim je propùjèena nekoneèným prostorem, na
jeho¾ zdech se mohou objevit.
III. NAUKA O STAVU SNU
Úvodní poznámka
V mystice se snový ¾ivot chápe jako projev vitality a jejích tendencí
nebo také jako projev neuklidnìného vìdomí. To souvisí s duchovní
280
nedokonalostí, s pobytem vìdomí v sansáru. I ve snech se toti¾ mù¾e
projevovat vùle k èinùm, která zakládá kolobìh karmy jako následek
psychického rozvlnìní. Proto si mystika snù v¹ímá a projevuje
zájem zabránit psychickému rozvlnìní a zamezit tím tvoøení karmy
na úrovni mdlého vìdomí.
Z psychologického hlediska je ¾ivot ve snu podmínìn fyziologick
ými zmìnami, je¾ se za spánku udávají v mozkové kùøe.
Tyto zmìny jsou podmínìny dojmy pøedcházejícího bdìní. Takto
se v¹ak dá vysvìtlit vznik snù bezvýznamných, ale nikoli jasnozøiv
ých a je¹tì ménì prorockých. Psychologie v¹ak na existenci dvou
poslednìj¹ích druhù snù nevìøí a to vede k jejich jednoduchému vysv
ìtlování, které je nìkdy a¾ smì¹né nebo i trapné.
Máme napøíklad v dobré pamìti vysvìtlení psychologického
podkladu snìní podle dr. Freuda, který jeho podklady vidìl vý-
hradnì v potlaèených erotických komplexech. Tato jeho teorie se
ale jistì nemohla uplatnit v jednom mém malém prorockém snu,
v nìm¾ sbìh událostí vedl k tomu, ¾e jsem upadl. Pøitom jsem se
probudil a pak se ihned prùbìh snu opakoval za bdìní, ve skute
ènosti. Tehdy mne toti¾ z bicyklu srazil autobus a já jsem se
proto právem mohl domnívat, zvlá¹tì kdy¾ se toté¾ stalo vzápìtí
ve skuteènosti, ¾e nemám erotický pomìr k autobusu ani k dívce
autobusu podobné.
Ne¾ nechme stranou diletantskou psychologii, která své teorie
zakládá na psychoanalýze, její¾ dosahy jsou nepatrné. V¹imnìme si
radìji nikoli bezvýznamných snù jasnozøivých a prorockých. První
z tìchto dvou druhù snù se zakládá na psychických reakcích na
napìtí tìch lidí, kteøí se vzápìtí stávají pùvodci nové situace. Mysl
ím napøíklad na své sny o policii, která se mne chystala zatknout.
V tom pøípadì na mne policisté upínali zájem, který znamená vysí-
lání energetických impulsù. V dobì fyzického klidu na nì má bytost
reagovala, zatím co pasivní intelekt, jen¾ je v dobì spánku v¾dy takov
ý, vytvoøil z tìchto energetických kvant v mém vìdomí obraz
stejnì jako na obrazovce televizoru vytváøí obrazy televizní vysílaè.
Lidské my¹lení tedy pøedstavuje elektrické impulsy zamìøené
na bytosti, které je zajímají, a tyto bytosti na nì v¾dy reagují.
Jako obrazy se jim v¹ak projeví jen tehdy, kdy¾ je nále¾itì upra-
281
ven pomìr mezi pøíslu¹nou èástí mozkové kùry a správným stavem
pasivity intelektu.
Prorocké sny v¹ak jsou nìco úplnì jiného. Jejich vznik mus
íme vysvìtlovat tak, ¾e bytí lidské jsoucnosti je povahou svého
materiálu vrostlé do dimenze zvané èas ve v¹ech tøech jeho fázích {
{ minulosti, pøítomnosti a budoucnosti. Èas sám z tohoto hlediska
pøedstavuje fyzikální vztahy na fyzikální úrovni bytí a budoucích
seskupení, je¾ nazýváme situací.
Tak jsou vytváøeny obrysy budoucích událostí. Mají-li tyto obrysy
konkrétní formu | jako napø. v mém snu s autobusem | pak
musíme pøijmout vysvìtlení podle mystické nauky: budoucnost je
nedozrálou pøítomností, jakousi duchovní a¾ fluidickou skuteèností,
která èasem zraje ve skuteènost konkrétní.
Snìní se v¹ak netýká jen spícího tìla. Mám zku¹enost, ¾e neoby
èejnì uklidnìné vìdomí se uzpùsobuje k tomu, aby mohl být
sám intelekt zasa¾en vizuálními asociacemi. Ty bývají bludné,
kdy¾ èlovìk nepou¾ívá zpøítomòující síly soustøedìní, proto je jeho
uvìdomování máto¾né. Mají v¹ak povahu jasnozøení, kdy¾ èlovìk
této síly pou¾ívá.
Vznik tìchto asociací se dá té¾ vysvìtlovat existencí fyzikáln
ího dvojníka bytosti, jen¾ je vetkán do vnìj¹ího svìta právì
svým elektromagnetickým potenciálem a jeho vztahy k elektromagnetick
ému potenciálu ¾ivotního dìní. Vèlenìní individua do
prostøedí tedy nepøedstavuje pobyt jakéhosi hotového organismu
do hotových skuteèností a fyzických srá¾ek pøedstavujících situace,
ale spí¹ vèlenìní èinitele, jen¾ akumuluje energii stále z nìho
vyzaøující do elektromagnetického prostøedí s velkým poètem podobn
ých faktorù kladnì nebo zápornì nabitých, ov¹em vzhledem
k nìmu.
Tìmito vztahy je vytváøena jak existence, tak i dìní, jeho¾ jsou
tyto existence úèastné a» dobrovolnì, nebo nucenì. Snìní za bdìní
za této situace znamená jen správný pomìr mezi pøíslu¹nou èástí
mozkové kùry individua a správným stavem pasivity jeho intelektu.
Proto¾e v¹ak tyto vztahy symbolizují individuální ¾ivotnost,
která nemù¾e vyjadøovat ztoto¾nìní s absolutnem, ale jen sansarickou
existenci, sna¾í se tibetská mystika upravit ¾ivot individua
282
na této úrovni tak, ¾e i na ní individuální ¾ití zhasne a místo nìho
vzejde pro¾ití stavu vykoupení, nirvány.
1. Tøetí nauka, o stavu snu, se skládá ze ètyø èástí: porozum
ìní, promìny, poznání snu jako máji a pohøí¾ení
v bytí snu.
Èást 1: Porozumìní povaze snu
2. První díl, porozumìní povaze snu, obsahuje tøi cvièení:
sílu rozhodnutí, sílu dechu a sílu vhledu.
1. Porozumìní silou rozhodnutí
3. V prvém cvièení, porozumìní snu silou rozhodnutí, je
,poèáteèní porozumìní snu` øízeno rozhodnutím k ustaviè-
nému sledování vìdomí (ve bdìní i ve snu).
4. Podr¾ tedy ve dne (nebo ve bdìní) bezpodmíneènì pøesv
ìdèení o tom, ¾e v¹echny vìci jsou utkány z látky snù a ¾e
musí¹ poznat jejich pravou povahu.
5. Pøi usínání v noci pros gurua o sílu, abys porozumìl
snu a rozhodni se pevnì, ¾e chce¹ porozumìt. Tímto rozj
ímáním jistì snu porozumí¹.
6. Dále bylo øeèeno v této souvislosti:
,V¹echny vìci jsou následky pøíèin,
závisí zcela na rozhodnutích (nebo motivech).`
2. Porozumìní silou dechu
7. Ve druhém cvièení, porozumìní snu silou dechu, se postupuje
takto: spi na pravé stranì jako lev. Pravým palcem
a prsteníkem tiskni krèní tepny. Nosní otvory uzavøi prsty
(levé ruky) a nech se sliny shroma¾ïovat v ústech.
3. Porozumìní silou vhledu
8. Tøetí cvièení, porozumìní snu silou vhledu, pozùstává
z vidìní samého, ze získání nejvy¹¹ího ob¹»astnìní z vidìní
a ze zabránìní, aby se rozplýval obsah snù.
283
9. V prvé metodì vidìní samého postupuj takto:
spatøuj sebe jako bo¾stvo vad¾rajogínku a pøedstav si
v hrdelním centru èervenou sr¹ící hlásku AH jako skuteèné
ztìlesnìní bo¾ské øeèi.
10. Upne¹-li v¹echno my¹lení na záøi tohoto AH a pozná¹
-li bytí v¹ech vìcí jako dobøe viditelné, ale v¹eho podkladu
prosté zrcadlení, porozumí¹ snu.
(3) Pokud jsme se nauèili silou soustøedìní, je¾ znamená dobré uvì-
domìní své bytosti ve v¹ech slo¾kách, dobøe sledovat stavy vìdomí
bìhem dne a vùbec v ka¾dém okam¾iku, mù¾eme snadno poznat,
¾e se nezakládají jen na du¹evních vztazích ke vnìj¹ím smyslovým
objektùm. Sníme èasto za plného vìdomí a to se podle hloubky
snìní jeví jako zøetelné vzpomínkové asociace nebo jako snìní, jak
jsme mu zvyklí ve spánku.
Zamìøíme-li analyzující pozornost k promìnám vìdomí tohoto
druhu, nauèíme se po krat¹í nebo del¹í dobì sledovat tyto promìny,
je¾ bì¾ný èlovìk pro ponìkud ztlumené denní vìdomí sledovat nem
ù¾e. Nauèíme-li se tyto promìny vìdomí dobøe sledovat, uvidíme,
¾e tyto vzpomínkové asociace jsou vlastnì obrazové. Jakmile mù-
¾eme sledovat celý jejich prùbìh, porozumíme tomu, co je snìní,
a» je to ve bdìní, nebo ve spánku. Ale teprve kdy¾ dospìjeme
k tomu, abychom mohli vìdomì zahrocovat pozornost ke spontánn
ím du¹evním pochodùm nespoutaným vìdomì-zpøítomòující silou
denního vìdomí, poznáme, ¾e je snìní samostatný du¹evní proces,
jeho¾ svìdkem se po dokonalém rozdvojení vìdomí a mysli stalo
osamostatnìné vìdomí.
Vpravdì sníme neustále. Zatím, co se zabýváme vìcmi denního
¾ivota, probíhají vzpomínkové asociace, které se nezdají být snìním
jen do té doby, ne¾ se vysvobodí z poutající moci vùle. Ve skuteè-
nosti je ji¾ tento stav snìním, ale psychologicky mù¾e být pokládán
za snìní teprve od okam¾iku, kdy se snìní od této poutající moci
osvobodilo a probíhá ji¾ jako spontánní obrazová asociace.
Spontánní obrazová asociace pùsobí na èlovìka oslabivì. Proto
je v józe obsa¾ena nauka o snu. Èlovìk, který snìní ovládl, získ
ává schopnost mocnìji zpøítomòovat ve vìdomí vidìné, sly¹ené
atd. Teprve tato schopnost jej èiní jogínem. Mystika ani jóga proto
284
nejsou snìním, ale vystupòovaným bdìním. Jenom bdìní udìluje
poznání a jogín i mystik se musí pøed svým vykoupením stát èlov
ìkem vìdoucím.
(4) Není rozhodující, zda èlovìk stupòováním extenzity a obsahovosti
uvìdomování uèiní z vidìné pøírody stínové obrazy | co¾
je správné podle skuteènosti | nebo se nauèí vidìt v¹e postøehnuteln
é jako sen. Druhý zpùsob je obecnì snadnìj¹í. Pokud v¹e
vidíme jakoby utkané z látky snù, dospìjeme èasem k pøirozenému
vnímání v¹eho jako fata morgany. Pak je koneènì mo¾né postupovat
dál a poznat pomocí analytického pozorování jevù, ¾e v¹echno,
co existuje, je vlastní pøedstavou èlovìka.
Jakmile dospìjeme k tomuto poznání, vyøe¹íme také problém
objektivních (fyzikálních) dùkazù zdánlivì potírajících toto pozn
ání. Poznáme toti¾, ¾e ¾ijeme v síti klamù, kde tzv. objektivn
í skuteènosti vznikají ustálenou þpøirozenou\ sugescí, kde¾to
subjektivní jevy sugescí individuální. Vzhledem k tomu jsou vì-
decké dùkazy konvencí zalo¾enou na shodì podmínek v síti univerz
álního klamu.
(6) Neskuteènost objektivního svìta není jogínovi zøejmá z fyzikáln
ího rozboru hmoty, ale z toho, ¾e v sobì vyvinul tvùrèí schopnost.
Na jistém stupni jogín poznává, ¾e vìdomé a dùrazné pøání je matkou
vìcí a mù¾e se o tom i pøesvìdèit. Zdánlivì je to moc nebezpe
èná, pøihlí¾íme-li k mnoha pøáním vzbuzeným chtíèi, ale jogín
musí být ukáznìný. Má-li moc nad popudy k pøáním, zji¹»uje, ¾e
je ve vesmíru dost jevù, jaké mohou ¾ivot zpestøovat, tak¾e není
tøeba vytváøet dal¹í.
Ostatnì jogín má v¾dy smìøovat k þzakuklení\ v univerzálním
prastavu kosmického vìdomí a nikoli k rozvoji individuality. Proto
chápe, ¾e rozvoj tvùrèí moci je pouze prùchozím duchovním stavem
ve zpìtném postupu k zániku v prapùvodu. Ale tento pøechodný
stav na cestì k nejvy¹¹ímu cíli se mu pøece projeví zku¹eností, ¾e
pou¾ití imaginace znamená akt, jím¾ se oplodní þsvìtový éter\.
V nìm pak dochází k tvùrèímu procesu, jeho¾ koneènou fází bude
porod fyzické skuteènosti, ji¾ jogín kdysi imaginoval. V tibetské
mystice jsou mistøi, kteøí doká¾í èas zrání duchovních skuteèností
285
ve fyzické zkrátit na minimum. To je pro nì reálným dùkazem, ¾e
vìci vznikly nebo mohou vzniknout z vùle jedince.
(8) Vidìní samo, tj. beze v¹ech dal¹ích psychických vzruchù, je psychick
ý jev, který nezatì¾uje sebeuvìdomìní ¾ádným citovým hnut
ím. Vzhledem k tomu symbolizuje stav pøipisovaný Bohu jakési
potenciální pozitivní naladìní, které uzpùsobuje bytí k tomu, aby
se projevilo jako èinné bez osobních zøetelù.
Tento stav, proto¾e není provázen ¾ádným ze zosobòujících moment
ù, se podobá brahmické bla¾enosti. Její charakter je dán èinnost
í, která není zalo¾ena na oèekávání výsledkù a která proto symbolizuje
vitální mládí nezatí¾ené ¾ádným zájmem.
(10) Z jistého hlediska se bytí podobá obrazùm vtisknutým do
prázdného kosmického prostoru. Není v nìm toti¾ nic trvalého,
tak¾e opravdu vlastnì jen vzniká, trvá a zaniká jako stínový obraz.
Jeho tváønost vyjadøuje jen duchovnì-psychickou zauzlinu, ji¾
konkretizuje síla uvìdomìní þjá jsem\. Bez tohoto psychologického
podkladu se tato zauzlina nemù¾e projevit ve sféøe jevù, jejich¾
podstata je tatá¾.
11. Druhá metoda, pøijetí velké bla¾enosti z toho, co mù¾e
být vidìno, je tato:
Sna¾ se veèer pochopit povahu snu pomocí popsaného
vidìní. Ráno cviè sedmkrát dýchání s þhrnèitým tvarem\.
Jedenáckrát uèiò rozhodnutí (nebo pokus) pochopit povahu
snu. Potom øiï v¹echno své my¹lení na bílý, témìø kostìný
bod mezi oboèím.
12. Pøi pøekypujícím temperamentu si pøedstavuj èervený
bod, pøi nervozním zelený.
13. Nemù¾e¹-li pochopit povahu snu, zkus toto:
Pohøi¾ se veèer do tohoto bodu. Zrána cviè jedenadvacet
dechù s þhrnèitým tvarem\. Jedenadvacetkrát se rozhodni
(nebo vyviò úsilí) pochopit povahu snu. Pochopí¹ ji
soustøedìním pozornosti na èerný bod velikosti bobu umíst
ìný témìø na spodní èásti pohlavních orgánù.
286
14. Zpùsob jak zabránit snu, aby se nerozplynul, má ètyøi
díly: rozplývání pøi procitnutí, rozplývání z únavy (následkem
cvièení), z tìlesné nebo du¹evní malátnosti a rozplý-
vání popíráním (negací).
15. Kdy¾ bys mu ji¾ porozumìl, rozplyne se pøi probuzení,
proto¾e jsi myslel na to, ¾e mu musí¹ porozumìt a pøitom
právì procitá¹.
16. Nejlep¹ím prostøedkem k odstranìní této nesnáze je
silný pokrm a práce a¾ do únavy. Tím se spánek prohloub
í a to léèí.
17. Rozplynutí následkem únavy se dostavuje pøi èastém
opakování stejného snu s úplnì stejným obsahem.
18. Prostøedkem proti tomu je èastìj¹í rozjímání o tomto
snu a pevné odhodlání vyzkoumat jeho podstatu. To se má
spojit s dechovým cvièením ,hrnèitého tvaru` a vidìním
bodu mezi oboèím.
19. Pøíèinou rozplynutí pro du¹evní nebo tìlesnou malátnost
je mno¾ství snù, na nì¾ nebyla zachována vzpomínka
pøi procitnutí.
20. Prostøedkem proti tomu je neposkvrnìnost a èistota,
zasvìcení do samádhi a pøedstava bodu uvnitø koøene pohlavn
ích orgánù. Tak se zabrání rozplynutí.
21. Rozplývání do negace je zpùsobeno odporem snu
se dostavit.
22. Abys ji pøekonal, pou¾ij pøi rozjímání o ,hrnèitém
tvaru` pøedstavu bodu u koøene pohlavních orgánù a uctívej
pøedev¹ím smíølivými obì»mi víry a dákiní.
(11) Barva tohoto bodu odpovídá barvì èelního psychického nervov
ého centra (lotosu); reakcí na soustøedìní do nìho je nabytí rozvahy
spojené s du¹evní pevností, která je potøebná k objektivnímu
chápání a poznávání vìcí.
(12) Tato obmìna barvy bodu se doporuèuje pouze kvùli temperamentu,
který je v pøímém vztahu k subjektivnímu pøevládnutí
287
¾ivlu, odpovídajícímu stavu kvintesencí ve vesmírném prostoru pøi
utváøení a vzniku tìla bytosti. Pøedpokládá se snad, ¾e subjektivn
ì pøevládající kvintesence ponìkud obmìòuje základní trvalou
kvintesenci tohoto psychického nervového støediska.
(13) Soustøedìní na bod mezi oboèím má zvý¹it rozli¹ovací schopnost
a vùbec èlovìka du¹evnì posílit. Soustøedìní na bod umístìný
na spodní èásti pohlavních orgánù má umo¾nit, aby byly zaznamen
ány du¹evní procesy, které nám jinak unikají. Pokud se tyto
procesy odehrávají na rozhraní denního vìdomí a podvìdomí, dìjí
se ve sféøe snìní. Snìní vy¾aduje, aby byl èlovìk v mezích polobd
ìní, nebo» tento stav umo¾òuje vìdomì postøehovat samovolné
psychické vzdouvání.
(16) Silný pokrm a práce a¾ do únavy podporuje dobrý spánek,
pøi nìm¾ se èlovìk psychicky víc uklidní, tak¾e jeho odpoèívaj
ící intelekt je vnímavìj¹í pro psychické vzruchy, vystupující pouze
v dobì hlubokého fyzického klidu. Je-li v¹ak tohoto klidu dosa¾eno
jógickým ¹kolením, mohou být tyto vzruchy vnímány i za bdìní.
Tímto zpùsobem se zvedají stavy snìní na úroveò denního vìdomí
mimo dobu spánku. Kdy¾ je toho dosa¾eno, zaèíná èlovìk rozumìt
snovým stavùm pøímo, toti¾ nezávisle na schopnosti uhádat smysl
symboliky snù. Takto se pak dostává k rozvoji schopnosti poznávat
smysl pøedzvìstí, které snad v¾dy pøicházejí prostøednictvím psychick
ých vzruchù v dobì spánku nebo v dobì hlubokého klidu.
(18) Podstatou snù v¹eobecnì je vlastnì psychický vzruch, který
znamená pøedzvìst. Zachytí-li èlovìk tento vzruch za bdìní, nemus
í èekat na pøedzvìsti z oblasti snù. Pøesto v¹ak obrazový vjem
pøedzvìsti, je¾ se dere do na¹eho vìdomí snìním, má své sympatické
stránky. Mù¾e se v tom pøípadì pøedev¹ím vìøit, ¾e þmluvu pøedzv
ìstí\ èlovìk neovlivnil zásahem vùle, my¹lenky, pøedstavy apod.
(20) Mravní èistota a neposkvrnìnost stejnì jako samádhi èiní èlov
ìka vnímavìj¹ím pro snové vzruchy. Proti tomu soustøedìní na
bod uvnitø koøene pohlavních orgánù vede k pøenosu vìdomí do
oblasti podvìdomí. Toto místo koresponduje se sférou ¾ivotních sil
témìø absolutnì se uplatòujících. To je také prostøedkem k uzpù-
sobení, aby byly zaznamenávány vzruchy, které jsou pøedzvìstmi,
288
a tím ov¹em i vzruchy na psychické úrovni, která je nositelem snìní.
Ostatnì toto soustøedìní vede pomìrnì snadno k rozvinutí astráln
ího vidìní. Soustøedìní mysli, pøi nìm¾ není variaèní schopnost
vìdomí zmen¹ována, ale naopak du¹evním uvolnìním zvìt¹ována,
zvy¹uje postøehovací schopnost, která nezdokonaluje jen smyslové
vnímání, ale i zji¹»ování vlastních du¹evních stavù. Následkem toho
lze kontrolovat sny.
(22) Vírové a dákiní jsou obyvateli astrální oblasti, do ní¾ jsou lidé
vèlenìni celou psychickou pøirozeností. Z toho vzniká vzájemné
ovlivnìní jednìch druhými. Uctíváním tìchto neviditelných bytostí
si je èlovìk nakloní tak, ¾e mu budou vnukat pøedzvìsti, které
k nám pøicházejí prostøednictvím hlub¹ích psychických vzruchù.
Èást 2: Promìna obsahu snu
23. Druhá èást, tzv. promìnìní, se dìje takto:
Pøi snu o ohni mysli napøíklad: þÈím je bázeò pøed
vysnìným ohnìm?\ Dr¾ se pevnì této my¹lenky a ¹lápni
na oheò. Právì tak po¹lap v¹echno snìné.
24. Veï pak my¹lení na rozlièné Buddhovy øí¹e (a mysli,
¾e mohou být dosa¾eny).
25. V okam¾iku, kdy usíná¹, si pøedstav v hrdelním centru
rudý bod a vìø pevnì, ¾e pøitom ¾ivì spatøí¹ kteroukoli
z ¾ádaných øí¹í se v¹emi jejími zvlá¹tnostmi.
26. Je-li vìdomí zcela na to soustøedìno, spatøíme ¾ádané
Buddhovy øí¹e, nebe Tu¹ita, ,¹»astnou západní øí¹i`, ,øí¹i
nazývanou ¹»astnou` nebo kteroukoli jinou.
27. Toto cvièení má prokázat úèinnost (ovládnutí snové
promìny).
Èást 3: Poznání snu jako máji
28. Tøetí èást, poznání snu (nebo obsahu snu) jako máji,
bývá vysvìtlováno:
289
,Zpoèátku pøi poznání snu jako máji za¾eò ka¾dý pocit
báznì.
Sen o ohni promìò v sen o vodì jako protiklad.
Sen o pøedmìtech malých promìò v sen o velkých.
Jedná-li se o pøedmìty velké, promìò je v malé.
Tak se nauèí¹ poznávat povahu rozmìrù.
Sen o jedné vìci zmìò v sen o mnohých vìcech.
Mnohé vìci promìò v jednu.
(Tak se nauèí¹ poznávat povahu jednotlivého a mnoh
ého.)`
Toto cvièení provádìj tak dlouho, a¾ v nìm nabude¹
dokonalosti.
29. Pohlédne¹-li na vlastní tìlo i na v¹echna jiná, vidìná ve
snu, jako na klamné tìlo bo¾ství, shledá¹ je pak takovými.
Èást 4: Pohøí¾ení do pravého bytí snu
30. Ètvrtá èást, pohøí¾ení do pravého bytí snu, je ,rozj
ímání o pravé podstatì jsoucnosti`. Pøitom budou vyt
øíbeny snové sklony, z nich¾ povstávají ve snu v¹echny
bo¾ské zjevy.
31. Zamìøí¹-li vìdomí na bo¾ské tvary vidìné ve snu
a prost my¹lenek je uchová¹ v klidu, uvedou se bo¾ské postavy
v soulad s nemyslícím stavem vìdomí. Pøitom svítá
èiré svìtlo, jeho¾ podstata spoèívá v prázdnu.
32. Ovládne¹-li tyto metody, pozná¹ ve bdìní i ve spánku,
¾e oba stavy (co do obsahu) jsou klamné. V¹echny jevy pozn
á¹ jako zrozené z èirého svìtla (jím¾ je skuteènost sama
o sobì, skuteènost udr¾ující máju) a jev a duchovní vìdomí
(jako vìci samé o sobì) splynou.
Zde konèí nauka o snovém stavu.
(23) To je ov¹em mo¾né teprve tehdy, kdy¾ se èlovìk nauèí být
si vìdom sebe ve snu. Dosáhne toho soustøedìním, jeho¾ pomocí
si sebe bytostnì zpøítomòuje ve vìdomí. Tímto zpùsobem bude
þbezvìdomý\ stav spánku sni¾ován na minimum. Èlovìk sebe si
290
zpøítomòující ve svém þvìdomí\ si bude sebe více a více vìdom
v bì¾ném smyslu. Toto sebevìdomí pomalu pøenese i do spánku,
èím¾ se stav snìní pøenese z hlubokého podvìdomí do vìdomí a tak
pøispìje k tomu, aby i ve snu jednal vìdomì. Tím chci øíci, ¾e snìní
duchovnì a mysticky ne¹kolených lidí probíhá ve velké hlubinì jejich
podmínìného uvìdomìní, je¾ navazuje na denní uvìdomìní pøi
pøechodných vzdutích du¹evní hladiny smìrem k uvìdomìní, ani¾
se pøitom tì¾i¹tì jejich pøirozeného uvìdomování zásadnì odchýlí
od hluboké du¹evní nepohnutelnosti spánku. U èlovìka duchovnì
probuzeného je toto tì¾i¹tì posunuto smìrem k dennímu vìdomí.
To zpùsobuje, ¾e je jeho snìní zalo¾eno na klidu organismu, který
s sebou strhuje vìdomí jen relativnì. Za bytostného klidu nazý-
vaného spánkem je duchovnì probuzený èlovìk bdìlý a to se jeví
pøedev¹ím ve vysokém stupni sebevìdomí a ve schopnosti uplatòovat
vùli ve snìní.
(24) Anguttara-Nikája (14/24) rozdru¾uje svìty do 31 sfér od nejhlub
¹ích pekelných oblastí a¾ po nebeské svìty bez tvaru, jak je
ukazuje tabulka þBuddhistické øí¹e\ v pøíloze. V¹echny tyto svìty
jogín poznává jako stavy svého vìdomí pøi svých d¾hána (vhledech)
ve svìtì bytí své bytosti. Podle toho je rozdru¾ení tìchto
sfér zalo¾eno na urèitém rozdìlení stavù vìdomí, k nìmu¾ dochází
vyvíjením vìdomí k jeho nejvy¹¹í oèistì. Jeho jednotlivé èlánky
pøedstavují tedy kolobìh, jen¾ zaèíná okam¾ikem, kdy se monada
upoutá na garbha èili nevìdomou materii. To se dìje pomocí sahad
¾a karmy (samoèinného nebo pøírodou podmínìného napìtí),
její¾ pomocí se posléze tvor vnoøí do nejvy¹¹ího brahma, tj. do absolutn
ího Boha. Ale v tomto mezidobí se monada jako¾to d¾íva
(individuální uvìdomování ve formì ¾ivoucí bytosti) zaplétá do
d¾íva-karmy (individuálního chtìného pøíèinného napìtí), je¾ vytv
áøí osudové zvlá¹tnosti.
V normálním sledu (sahad¾a karma) v¹ak vchází do ¾ivota jako
rostlina a potrvá v ní po 20 lakh. Pak prochází 11 lakh oblastí
¾ivota zárodkového, 19 lakh zrody z vejce, po 34 lakh oblastí ¾ivota
z tìla zrozeného, a¾ dosáhne stavu èlovìka. Jako èlovìk prochází
monada po 2 lakhy ¾ivotem barbara a potom se stane civilizovaným
èlovìkem. Období lakh trvá 432105 pozemských rokù.
291
(28) Zmìny rozmìrù pøedmìtù, jich¾ chceme dosáhnout pùsoben
ím vùle, mají snad rozru¹it ustálený názor na tyto vìci, zalo
¾ený spí¹ na pøedstavách ne¾ na skuteènostech. Mám napøí-
klad zku¹enost, ¾e vesmír, který jsem kdysi také vidìl jako prostor
bez hranic, se jednou pùsobením duchovního úsilí þzmen-
¹il\. Zatím co se schopnost mého sebeuvìdomìní jako subjektu
roz¹iøovala pøes hranice tìla do nekoneèných prostorù a kone
ènì dosáhla absolutních rozmìrù, þpøepadl\ tento obvykle viditeln
ý nekoneèný vesmír do vnitøních prostorù sebeuvìdomov
ání, do prostoru mého sebeuvìdomìní. A pak mi náhle vyvstalo
pochopení, ¾e rozmìry jsou iluzí snad pøímo závislou
na rozmìrech sebeuvìdomìní. Kde se sebeuvìdomìní rozroste
tak, ¾e se stane co do rozmìrù absolutnì objemným, tam se
vesmír jeví dost malý, aby se ve¹el do subjektu jako malá opora
pro pozornost.
Nevím, zda manipulace s rozmìry pøedmìtù vidìných ve snech
mù¾e vést tak daleko, jak jsem právì naznaèil. Já sám jsem tohoto
stupnì duchovního vývoje dosáhl tím, ¾e jsem také podle pouèek
nauky bagatelizoval význam pøedmìtù, je¾ chtìly na mé vìdomí
pùsobit jako faktory pou¾ívající sugesce.
Manipulace s kvantitou má vést k poznání, ¾e v¹echny vìci
mají jedinou, stejnou podstatu. I toto poznání se mù¾e vyvinout
bìhem normálního mystického vývoje. Doporuèuje-li text prová-
dìt tuto manipulaci na úrovni snìní, je to jen hlub¹í ¹kolení, které
pokraèuje tam, kde èlovìk obvykle propadá malátnosti na úrovni
uvìdomìní a bdìní. O významu poznání, ¾e v¹echny vìci mají jedinou,
stejnou podstatu, je mo¾no øíci, ¾e èlovìka osvobozuje od
pùsobivé moci zevních vìcí.
(29) Pokud èlovìk následkem smyslovosti pokládá lidi a ostatní
tvory za hotovou hmotnou skuteènost, zu¾uje své vìdomí i mo¾nost
poznávání. Vnímá-li je v¹ak jako ¾ivoucí skuteènost puzenou k aktivit
ì spravedlivým karmickým zákonem, propracovává se k jejich
hlub¹ímu poznání. Ale kdy¾ sleduje stezku vlastního zdokonalení,
má se na nì dívat jako na vehikl, jej¾ ovládá bo¾ství, které v nich
bydlí. Tímto zpùsobem dosáhne toho, ¾e uvidí v¹e jako projev bo¾-
ství a to bude pøispívat k jeho celkovému po¾ehnání.
292
(30) Pravá podstata jsoucnosti není, jak se mnozí domnívají, mechanick
á nebo ïábelská, ale bo¾ská. Jestli¾e èlovìk rozjímá o této
podstatì, zaène jej bo¾ství provázet v celém jeho ¾ivotì. To znamen
á, ¾e bude o vìcech bo¾ských i snít.
(31) Výraz þnemyslící stav vìdomí\ se vztahuje na oèi¹tìné vìdomí,
jím¾ se smyslové vìdomí pøetvoøí ve vìdomí samo o sobì. Vìdomí
samo o sobì je prvotním svìtlem bytí, oním þèirým svìtlem\, které
je toto¾né, a» je nalézáme v bytostech, nebo v kosmu.
Zu¹lech»ujeme-li názory o vìcech a poznáme-li èiré svìtlo nejvy
¹¹í prázdnoty, uvidíme, ¾e v¹echny vìci ve svém prapùvodu jsou
tímto svìtlem. Toto zji¹tìní je osvobozující, nebo» jsme v¾dy jen
tím, co vidíme, jak chápeme a jak na v¹echno nazíráme. Vidíme-li
v¹ude zlo, jsme zlí; vidíme-li v¹ude dobro, jsme dobøí; vidíme-li
v¹ude nebeskost, jsme nebe¹tí; vidíme-li v¹ude èistotu, jsme èistí;
vidíme-li jen vysvobození, jsme svobodní.
(32) Skuteènost a neskuteènost jevù a dìní závisí na na¹em pomìru
k nim. Nauèí-li se tedy èlovìk dívat na v¹echno jako na sen, stane
se mnohem silnìj¹ím proti pùsobení vnìj¹ích vìcí. Ale i v tom se
skrývá jisté nebezpeèí. Toho jsme svìdky, pozorujeme-li mravní zá-
sady svìta. Místo nábo¾enské mravnosti, která by mohla prostøednictv
ím skutkù ctnosti vytvoøit ráj na svìtì, dr¾í se lidé subjektivn
ích mravních norem, je¾ konec koncù slou¾í jen jejich chtíèùm.
Aby se tato zásada mohla bezpodmíneènì uplatòovat, musí èlov
ìk urèité skuteènosti vidìt a jiné nevidìt. Vidìné skuteènosti se
mu stávají skuteènostmi objektivními; ty, jich¾ si nepov¹iml, se
mu stávají neskuteèností. Kdy¾ mu pøestane být skuteèností bolest
druhých lidí a tvorù, mù¾e ubli¾ovat. A to by se mu mohlo
stát, kdyby mu bylo v¹echno snem. Proto smìøuje i nauka o snov
ém stavu k poznání v¹ech vìcí jako ztìlesnìní èirého svìtla, je¾ se
nechává sjednotit s vlastním a¾ do stavu èirého svìtla oèi¹tìným
vìdomím jogína, tou¾ícího po poznání. Tím je koneènì vykoøenìna
i tendence ubli¾ovat.
293
IV. NAUKA O ÈIRÉM SVÌTLE
1. Ètvrtá nauka, o èirém svìtle, se skládá ze tøí dílù: z èir
ého svìtla o sobì, z èirého svìtla na Stezce, a ze zplozen
ého èirého svìtla.
Èást 1: Èiré svìtlo o sobì
2. O prvém, èirém svìtle o sobì, bylo øeèeno:
,Vìz, ¾áku, ¾e vzne¹ená nauka o poznání èirého svìtla
je pramenem, cestou i ovocem.`
3. Bylo øeèeno, ¾e prasvìtlem nebo èirým svìtlem o sobì
je pravý stav vìdomí, vzcházející ze zá¾itku veliké, my¹lení
pøesahující bla¾enosti; stav, jen¾ je bytím v¹ech vìcí, byt
ím, le¾ícím na druhém bøehu øí¹e jevù a neoddìlitelným
od prázdnoty.
Èást 2: Èiré svìtlo na Stezce
4. Druhý díl, èiré svìtlo na Stezce, se skládá ze tøí cvièení:
splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou za dne (tj.
pøi zku¹enostech bdìní), splynutí pøirozenosti èirého svìtla
se Stezkou za noci (tj. pøi zku¹enostech spánku), splynutí
pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou ve (po) smrti (tj. pøi
zku¹enostech barda mezi smrtí a opìtným zrozením).
1. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou za bdìní
5. Prvé cvièení, splynutí èirého svìtla se Stezkou za dne,
je známo jako ,pìt nauk`. Nebo» na ka¾dém stupni vìdìní
o bytí, dosahovaném silou trojí moudrosti, mù¾e¹ rozpoznat
skuteèný postup na cestì k dokonalosti.
6. Prvním stupnìm je sjednocení s guruem.
7. Právì zrozené dítì nech» slou¾í k podobenství (pøi vysv
ìtlování jógické nauky, jak je popsána v následujícím).
294
8. Hranice jsou vyznaèeny svìtlem, za¾ehnutím a splnì-
ním.
9. Dokonalá jednota (nebo uskuteènìní èirého svìtla)
musí být dosa¾ena v okam¾iku, kdy zaniká jedna my¹lenka
a vzniká my¹lenka druhá.
10. Èiré svìtlo bude prospì¹né na Stezce cvièením ¹esti Tilopov
ých pravidel. Jsou to tato pravidla:
,Nic si nepøedstavuj, nemysli, neanalyzuj,
nepozoruj, nerozva¾uj, setrvávej v pøirozeném stavu.`
11. Tímto rozjímáním svítá èiré svìtlo jako prázdnota
a viditelné jevy (jeho¾ pravou povahou je dvojnost, která
tvoøí jednotu).
12. Nezkalený prastav vìdomí mezi zánikem jedné my¹-
lenky a vyvstáním druhé je ,rodící èiré svìtlo`.
13. Poznání obou je splynutí rodícího a zplozeného èirého
svìtla a nazývá se ,splynutí pøirozenosti èirého svìtla se
stezkou vedoucí k jednotì`.
(1) Èiré svìtlo symbolizuje stav, který není vyhranìný ¾ádným povahov
ým zabarvením ani výsledkem reakcí dvou na sebe pùsobících
vìcí. Je-li mu v¹ak pøipisován charakter, je to následkem toho, ¾e
vyvstává za rozdílných okolností. O tom v¹ak bude øeè v dal¹ím
textu a komentáøích.
(2) Èiré svìtlo mù¾e být poznáno jako pøedtvùrèí stav v kosmu
a ten vábí k uskuteènìní. Po jeho uskuteènìní se vìdomí èlovìka
nachází ve stavu, jen¾ mù¾e být identi kován jako spása.
(3) Èiré svìtlo o sobì | stav vìdomí podmínìný bdìním a neomezen
ým sebeuvìdomìním. Té¾ dharmakája jako transcendentní
stav dotýkající se vìdomí, pøípadnì praprojev bytí, jen¾ mù¾e být
determinován jako svìtlo stvoøení, které se a¾ dosud neprojevilo ve
formách a objektech (hvìzdy, bytosti atp.). Pro¾ití tohoto èirého
svìtla se pozná v tom, ¾e èlovìk úsilím o nejobsáhlej¹í zpøítomnìní
v¹ech jevù a v¹eho bytí ve svém vìdomí pøesáhne na úrovni svého
vìdomí tvùrèí oblast jevù, toti¾ vesmír, a tímto zpùsobem se nad
ni povznese ve stavu sebeuvìdomìní.
295
Obecnì se jistì zdá, ¾e je tato zku¹enost nedosa¾itelná. Ve skute
ènosti v¹ak dosa¾itelná je, nebo» èiré svìtlo o sobì je obsa¾eno
v bytosti asi tak jako voda v houbì do vody ponoøené. Koneèným
výsledkem analýzy, tedy v jistém smyslu i snahy o v¹eobsáhlé uvì-
domìní sebe sama a pøípadnì i vesmíru jako¾to sebe sama, proto
mù¾e být pouze nalezení a uskuteènìní èirého svìtla. Ale èiré svìtlo
o sobì musí být nalezeno a nikoli vydobyto metodicky uplatòovan
ým názorem na fyzickou nebo psychickou strukturu bytosti. Tato
druhá cesta by ov¹em byla schùdnìj¹í. K èirému svìtlu o sobì se èlov
ìk musí propracovat tzv. vyluèovací metodou. Její pomocí upírá
charakter absolutna ka¾dému stavu svého psychického bytí i jev
ùm, a¾ mu koneènì ve vìdomí zùstane jen to, co pro charakter
absolutna nebude moci vylouèit. Co zbude, bude èiré svìtlo o sobì,
pokud to bude vidìt a chápat jako cosi urèitého, prostì jako existenci.
Pøedstavuje toti¾ boha ©ivu v jeho v¹enièícím aspektu.
(4) Toto chtìné splývání èirého svìtla se stavem bdìní, spánku
a mezistavu vy¾aduje, aby èlovìk èiré svìtlo ji¾ znal buï ve skute
ènosti, nebo správným odvozením jeho povahy. K odvození jeho
povahy je mo¾no øíci, ¾e je lze pova¾ovat za vìdomí ve smyslu
jeho funkce a síly, je¾ èiní vìdomí více svìtlem ne¾ bytím. Proto
doká¾e-li èlovìk èirým svìtlem jako silou nebo schopností prozøení
a sebeuvìdomìní procházet denním ¾ivotem jako dìním, spojil èiré
svìtlo se stezkou za dne.
Doká¾e-li kromì toho s tímto svìtlem procházet fyzickým klidem
spánku, spojil èiré svìtlo se stezkou za noci. A doká¾e-li s tímto
svìtlem procházet pokraèujícími stavy za nepøítomnosti vìdomí èili
èirou mechanikou dìní, stavù a napìtí v bytosti, spojil èiré svìtlo
se stezkou ve smrti.
(5) Pìt nauk: vìdìní o bytí, stupnì èirého svìtla, tøi moudrosti, pozn
ání dokonalosti a porozumìní pokroku. Tøi moudrosti: zplozené
èiré svìtlo, rodící èiré svìtlo a sjednocené èiré svìtlo.
(6) Mystické nauky obsahují mnohé psychologické a technické postupy,
je¾ nelze pochopit jinak ne¾ zku¹eností. Proto se u¾ívá jako
pomocného prostøedku sjednocení ¾áka mystiky s guruem (uèitelem).
K tomu je tøeba, aby hledající èlovìk, ¾ák mystiky, dovedl
296
být oddaný, ale nikoli nekritický. Musí si umìt najít cestu k srdci
gurua buï du¹evní zralostí, nebo ohnivou snahou, nebo nezmìrnou
touhou po poznání. Jen prostøednictvím tìchto kvalit mohl i guru
realizovat vysoké cíle, po nich¾ hledající èlovìk tou¾í.
Tak se hledající èlovìk stejnými du¹evními kvalitami dotkne
nitra èlovìka, který uskuteènil, a vytvoøí jimi pøedpoklad nezbytné
dùvìry a porozumìní. Potom dochází k pøenosu zku¹eností gurua
na hledajícího èlovìka a vytváøí se mo¾nost, aby hledající guruovi
porozumìl. To znamená, ¾e mystické poznání není prodejné,
nýbr¾ pøenosné. A k pøenosu je nezbytné nejhlub¹í vzájemné porozum
ìní a dùvìra.
Nevìø tedy, hledající èlovìèe, ¾e mudrce o¹álí¹ pøedstíráním.
Buï splní¹ pøedlo¾ené podmínky, týkající se mo¾nosti tvého duchovn
ího postupu na cestì, nebo nièeho nedosáhne¹, pokud pøímo
nepadne¹. Nauka je svatá vzhledem k výsledkùm, k nim¾ vede.
Proto je v¹estrannì pochopitelná jen tìm, kdo neskrývají v záhybech
svých srdcí temnotu. . .
(8) Tøi formy èirého svìtla, o nich¾ byla zmínka.
(9) Stav, vyznaèený dobou mezi zánikem jedné my¹lenky a vznikem
my¹lenky druhé, se podobá nejvy¹¹ímu uskuteènìní. Prav
ím: podobá. To proto, ¾e doba mezi dvìma my¹lenkami, doba
klidu, je prakticky takovým zlomkem èasu, ¾e bouøe zvaná my¹-
lení je vlastnì nepøeru¹ená. Vzhledem k tomu nevím, proè autor
tento okam¾ik uvádí. Snad jen proto, ¾e bere v úvahu pouze
lidi pro mystickou cestu a poznání pøipravené a nikoli obecný lid,
jak jej známe v na¹ich zemích. U tìchto lidí lze toti¾ pozorovat,
¾e jejich du¹evní neklid je nepøeru¹ený. Pro nì je toto pouèení
bezpøedmìtné.
K zjistitelnému okam¾iku klidu mezi dvìma my¹lenkami je
obecnì nutno se teprve propracovat. Èlovìk musí po dlouhou dobu
usilovat o zku¹enost naprostého du¹evního klidu, ne¾ se mu podaøí
jednotlivá vzdutí mysli od sebe oddìlit a zjistit povahu stavu, který
se mezi nimi vynoøuje. Jinak nebude vùbec vìdìt, co se myslí tímto
stavem, který symbolizuje druhý projev èirého svìtla, je¾ se nazývá
þzplozené èiré svìtlo\.
297
(10) To v¹e se musí èinit vìdomì. Potom je tento stav, který by
obecný èlovìk pro zevní znaky pova¾oval za du¹evní lenost, stavem
práce. I du¹evní neteènost je tøeba pokládat za nezbytný výsledek
cílevìdomého úsilí, jestli¾e se o její uskuteènìní èlovìk namáhá.
A kdy¾ ji uskuteèní a namáhá se, aby se v ní udr¾el, pak je prací
i trvání neteènosti. K tomu se musí pøihlí¾et, chceme-li du¹evní
neteènost správnì zhodnotit.
(11) Kdy¾ èlovìk tímto postupem dosahuje toho, ¾e se jeho du¹evní
èinnost zastaví, dosahuje schopnosti postøehovat pøímo. To se dìje
pouze v èirém svìtle, které text oznaèuje jako þzplozené\, proto¾e
vyvstalo tím, ¾e èlovìk pro to vytváøel podmínky. Pøímé postøehov
ání pak uká¾e, ¾e jsou jevy projevem prázdnoty, která se pro
svùj obsah mù¾e projevit jako nìco stvoøeného. V tom pøípadì jsou
prázdnota a viditelné jevy jednotou.
(12) Rozvine-li se stav, který vzniká vìdomým zastavením du¹evní
èinnosti, je poznán jako potenciálnì tvùrèí moment, který se podle
toho nazývá þrodící èiré svìtlo\. Tento tvùrèí moment se pak pøedstavuje
jako stav, který èlovìk mù¾e uskuteènit tím, ¾e jej poznal.
Jeho uskuteènìní symbolizuje duchovní zhodnocení bytosti mystick
ým vývojem zalo¾eným na pochopení.
Je proto nemyslitelné, ¾e by podle jakéhosi odvozeného mystick
ého uèení èlovìk mohl mít úspìch pøi stopování þstavu mezi
dvìma my¹lenkami\ tím, ¾e by se sna¾il soustøedit þmezi dvì my¹-
lenky\. Pojem soustøedìní þmezi dvì my¹lenky\, jak byl vyklá-
dán, nevytváøí pøedpoklad, aby se þklid mezi dvìma my¹lenkami\
mohl vynoøit.
Obecný èlovìk nemù¾e vyøe¹it problém vyjádøený evidencí
právì zaniklé my¹lenky a vznikající my¹lenky druhé. Tato evidence
je obvykle té¾ zalo¾ena na my¹lení. Tím buï øeèeno, ¾e evidence
stavu þmezi dvìma my¹lenkami\ je mo¾ná teprve po vyøe¹ení ¹iroce
zalo¾eného a dlouhodobého úsilí o zku¹enost chtìného nemy¹-
lení za doprovodu vystupòovaného uvìdomování. Teprve za tìchto
okolností poznává èlovìk stav du¹evního klidu, stav zalo¾ený na
klidu mentálním. Kdy¾ tento stav pozná, mù¾e jej cílevìdomì rozv
íjet | a to se oznaèuje jako þrodící èiré svìtlo\.
298
(13) To znamená, ¾e þsplynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou
vedoucí k jednotì\ je zalo¾eno na zku¹enosti, která vyplývá jednak
ze zastavení du¹evní èinnosti, jednak z výsledku tohoto zastavení.
Ten se projevuje v tom, ¾e poznání mù¾e identi kovat potenciální
tvùrèí stav nebo moment, který je dharmakájou ponìkud obmìnì-
nou, èili sambhógakájou.
2. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou v noci
14. O druhém cvièení, splynutí pøirozenosti èirého svìtla
se Stezkou za noci bylo øeèeno:
,Kdy¾ jsi pøivedl k rozpuku lotos v srdci,
spatøuj na jeho ètyøech plátcích a semeníku
slabiky AH, NU, TA, RA, HÚM`.
15. Nebo bylo také øeèeno:
,Øiï v¹echny síly ,dvojnásobnì poznávajícího` (vìdomí)
na vztahy, slo¾eniny a smyslové kvality.
Kdo je doká¾e promìnit ve velké prázdno,
tomu se vynoøí sny za spánku po dechových cvièeních.`
16. Prvý spánek je hluboký, podobá se klidnému moøi. Jeho
hranice jsou stanoveny svìtlem, za¾ehnutím a splnìním.
17. Poznání èirého svìtla bude dosa¾eno mezi skonèením
zku¹eností bdìní a poèátkem zku¹eností spánku.
18. Èiré svìtlo je uèinìno u¾iteèným na Stezce pou¾it
ím vzne¹ené nauky o splynutí dhjány (hlubokého soustøed
ìní) a spánku.
19. K poznání èirého svìtla (v sjednoceném stavu dhjány
a spánku) musí být vzýváni guruové. Pak se pevnì rozhodni
k jeho poznání.
20. Ke spánku uléhej na pravém boku jako le¾ící lev.
21. Pøedstavuj si své tìlo jako tìlo ochranného bo¾ství. Potom
zøi ve svém srdci ètyøpláteèný kvìt lotosu se slabikou
HÚM uprostøed semeníku, slabikou AH na pøedním plátku
(sever), NU na pravém (východ), RA na levém (západ),
Ta na zadním (jih). Ka¾dá slabika buï pøesnì nakreslena.
299
22. Upadá¹-li do spánku, nech do sebe vniknout v¹echno
vidìné a sly¹ené.
23. Pak spadni sám do ètyøpláteèného lotosu.
24. Pøepadne-li tì spánek, pøeveï v¹echny tyto zku¹enosti
do pøedního AH, toto do pravého NU, toto do zadního TA,
to zas do levého RA, toto do HÚM uprostøed, znaèku HÚM
do její èásti HA, tuto do mìsíci podobné èásti HÚM nad ní
le¾ící, tuto pak do kruhu nad ní a ten koneènì do plameni
podobné znaèky nad kruhem.
25. Mizí-li toto vidìní, mysli, ¾e spí¹ hlubokým spánkem ve
stavu èirého svìtla. Pøitom se zaèíná jóga zpìtné analýzy.
26. Nebo mù¾e být vìdomí øízeno na celou øadu slabik
AH, NU, TA, RA, HÚM. Toto je pak nazýváno dokonal
é poznání.
27. Za tohoto soustøedìní na rozhraní bdìní a spánku se
pro¾ívá èiré svìtlo.
28. Pøemo¾ení spánkem se nazývá za¾ehnutím.
29. Usnutí se nazývá splnìním (dosa¾ením).
30. Vystoupení èirého svìtla za hlubokého spánku je ,rodící
èiré svìtlo`.
31. Je-li vìdomí opro¹tìno od my¹lenek (stav vìdomí,
v nìm¾ se pomalé pohøi¾ování jeví jako prázdnota) a postupn
é usínání je základem cvièení, vzejde ,zplozené
èiré svìtlo`.
32. Poznání ,èirého svìtla o sobì` pomocí tohoto pro¾itku,
co¾ se rovná rozpomenutí na døíve poznané, se nazývá
,splynutí rodícího a zplozeného èirého svìtla`.
3. Splynutí pøirozenosti èirého svìtla se Stezkou ve stavu po
smrti
33. Tøetí cvièení, splynutí èirého svìtla se Stezkou po smrti
bude vylo¾eno v následující nauce o stavu po smrti.
300
(14) Srdeèní centrum samo o sobì se rozvine du¹evním povznesen
ím, z nìho¾ tryskají city lásky k Bohu nebo k nejvy¹¹ímu stavu
(anuttara). To mohou lidé na¹eho kontinentu dobøe pochopit, nebo
» se na tomto postupu zakládá celá køes»anská mystika. Jen du-
¹evním povznesením, pøi nìm¾ tryskaly pocity lásky k Bohu, docilovali
køes»an¹tí mystikové pøenosu vìdomí do bla¾ených stavù,
nebo» si tímto aktem tuto sféru zpøítomnili ve vìdomí. Vìdomí
se pøirozenì pøenese do sféry, ji¾ si v nìm nìkdo zpøítomní. Je-li
èlovìk v bla¾enosti, je blí¾e èirému svìtlu, ne¾ kdy¾ setrvává vìdom
ím ve svìtì.
(15) Dvojnásobnì poznávající | princip vnímání (vìdomí), identi
kující jevy a projevy buï pøímo, nebo smysly. Tento princip
má být zamìøen za prvé na vztahy, které se mezi ¾ivými bytostmi
projevují pøíchylností a odporem; v jiném smyslu jde o vzájemné
pùsobení jevù a vìcí buï na sebe, nebo na urèitý èasový moment,
ponejvíce na budoucnost. Za druhé na slo¾eniny, jimi¾ se myslí
slo¾ky vlastního nebo cizího bytí. Za tøetí pak na smyslové pocity.
Tímto zamìøením, je¾ má mít povahu analyzujícího vhledu, dosahuje
se poznání jak pøíèin bytí a jevù (vztahy a slo¾eniny), tak
i pøíèin pobytu v sansáru (smyslové pocity). Ale analyzující vhled
sám ukazuje, ¾e v¹echny jevy mají jednu podstatu, která je manifestac
í prázdna. Zapomene-li se na tuto manifestaci, ukazuje se,
¾e jevy jsou prázdnem v urèitém aspektu. Toto poznání zbavuje
vìdomí þpøíkrovu pøesvìdèení\. Kdy¾ je tento pøíkrov odstranìn,
je vìdomí uzpùsobeno, aby pøevedlo na úroveò uvìdomìní vjemy
spánku, je¾ jsou zpùsobeny psychickými dotyky, které buï pøedví-
dají nìco z budoucnosti, nebo modelují symboly pøítomnosti.
Vzhledem k tomu nejde tedy o sny obyèejné, ale o prorocké nebo
symbolické, je¾ èlovìku zjevují, v jaké situaci se nachází.
(16) Svìtlo, za¾ehnutí, splnìní: svítání zku¹eností, jejich trvání,
dosa¾ení cíle.
(17) Na pøechodu mezi bdìním a spánkem vystupuje tý¾ klid jako
mezi dvìma my¹lenkami. Tento klid symbolizuje prastav bytí, který
je v¹ak ponìkud obmìnìn následkem jiného psychického stavu.
Kdy¾ v¹ak èlovìk postoupí na cestì mystického ¹kolení, je tento
301
klid pøenesen do spánku, v nìm¾ se èiré svìtlo nepoznává, ale
pro¾ívá. Zku¹enost èirého svìtla v dobì spánku mù¾e být pøenesena
do bdìní.
(18) Indická jóga nazývá tento druh vnitøního vývoje þjóganidra\.
Znamená vlastnì zachování dhjány ve spánku, co¾ lze pomìrnì
snadno uskuteènit, nebo» dhjána (trvalé hluboké soustøedìní) je
vlastnì pro¾itkem, který ve formì dojmu èlovìka mù¾e provázet dobou
spánku. Pøesto v¹ak by toto samo o sobì þjóganidrou\ nebylo.
Je nezbytné zá¾itek dhjány zachovat po celou dobu spánku, aby se
èlovìk mohl v tém¾ stavu probudit. Kdy¾ se to podaøí, setrvává na
cestì (mystické) po celý den i noc, co¾ zkracuje dobu, ji¾ potøebuje
k pochopení nejvy¹¹ího stavu, v tomto pøípadì èirého svìtla.
(19) Viz kniha ètvrtá, kap. Øada guruù. Vzývání viz kniha 3, I,
èást 1/5, ver¹ 44.
(20) þLví pozice\ le¾íme na pravé stranì s nata¾eným tìlem, podlo
¾íme pravou tváø pravou rukou, kde¾to levá le¾í rovnì nata¾ena
na tìle. Obmìna: viz kniha 3, III, ver¹ 7.
(21) Aby byl kvìt lotosu vidìn v pøesné orientaci, musí se jogín
sedící v pozici obrátit tváøí k severu.
(22) To se dìlá tak, ¾e èlovìk usíná s uvìdomìním ustupujícím do
nitra vlastní bytosti. Nesmí se tedy myslit na nìco tak dlouho, a¾ se
usíná, nýbr¾ tak, ¾e èlovìk myslí více a více na sebe. Ne¾ usne, má
být ponoøen do svého nitra jako tichá o nic se nezajímající bytost.
(23) Hráz pøi pánevním východu, sídlo ètyøpláteèného lotosu
múládhára.
(25) Myslí-li èlovìk na to, ¾e spí hlubokým spánkem ve stavu, jej¾
vyvolává poznání èirého svìtla, pak do opravdového spánku upadá
opaèným zpùsobem. Místo aby zapomínal na svìt a pomalu se
noøil do spánku obohaceného zku¹enostmi s èirým svìtlem, upadá
do spánku z uvìdomìní si èirého svìtla, co¾ zku¹enost z pøechodu
mezi spánkem a bdìním obmìòuje.
(30) To proto, ¾e se zku¹enost s èirým svìtlem vynoøuje ve vìdomí,
ale èlovìk si je mù¾e uvìdomit teprve tehdy, kdy¾ je rozvinuto.
Jinými slovy: pro¾ití èirého svìtla se projevuje stavem ve spánku.
302
(31) To proto, ¾e se vmì¹uje osobité uvìdomìní.
(32) Kdy¾ se stavem mysli (koncentrace) pøi usínání dostaneme
k èirému svìtlu, rozvinulo se þrodící èiré svìtlo\. Kdy¾ se v¹ak
èlovìk cele uzpùsobil k vystupování èirého svìtla v dobì spánku,
èeká na nìho v dobì spánku èiré svìtlo o sobì. Vzhledem k tomu je
usnutí provázeno uskuteènìním èirého svìtla, co¾ je spojení obou,
toti¾ þèirého svìtla o sobì\ a þrodícího èirého svìtla\.
Èást 3: Zplozené èiré svìtlo
34. O tøetí èásti, o zplozeném èirém svìtle, bylo øeèeno:
,Èisté klamné tìlo, nadané poznáním èirého svìtla,
je¾ se vynoøilo z èirého svìtla jako ryba z vody nebo postava
Vad¾radhary podobná tomu, kdo procitl ze spánku,
zobrazují splynutí rodícího a zplozeného èirého svìtla dosa
¾eného ¹kolením, jeho¾ základem je nauka a ji následuj
ící ¾ák.`
35. Poznání oznaèuje ty stupnì dosa¾ené dokonalosti vì-
domí, je¾ mezi dvanácti stupni bývají nazývány jako ,veliké
radostné` a je o nich psáno:
,Dotýkají-li se klamné tvary beztvarého, svítá vìdìní.
Uèí¹ se chápat pomíjející a skuteèné bytí.
A rovnì¾ vládu èirého záøícího svìtla a vìèna i dokonalou
sílu promìny.
Toto je osm nejvy¹¹ích vloh.`
36. To je dokonalé buddhovství velkého Dord¾eèhanga
(Vad¾radhary), je¾ pochází z nenauèitelné moudrosti, ve
které nauky i nauèené konèí (nebo» bylo dosa¾eno cíle).
37. O tom bylo øeèeno:
,Slast dokonalé skuteènosti, základní síla bo¾ského tìla,
bo¾ského slova
i bo¾ského ducha a siddhi promìny,
jak se v¹echny souèasnì projevují ,v pohybu a nehybnosti`,
ka¾dé pøání uspokojují, v¹emi ctnostmi jsou nadány
303
a tvoøí osm v¹emocných sil, ovoce jógy.`
Zde konèí nauka o èirém svìtle.
(34) Vzhlí¾í-li èlovìk vzhùru k vy¹¹ím stavùm bytí, dostihne pøedev
¹ím bo¾ské oblasti. Ale pohlí¾í-li bùh vzhùru k vy¹¹ím stavùm
bytí, dosáhne prastavu, který je vìdomím o sobì. Proto je nezbytn
é, aby hledající èlovìk nejprve názorem a mravností své bytí
zbo¾¹til | co¾ se rovná pøetvoøení neèistého klamného tìla v èisté
klamné tìlo |a pak bude i bytostnì blízký èirému svìtlu.
(35) Vìdomí, které se projevuje v oblasti determinované, nemá
nezávislé existence. Vy¹lehuje na styèném bodì tvarù a prázdnoty
jako nejvy¹¹í produkt napìtí slo¾ek pùsobících vzájemnì na
sebe. V tomto svém stavu se v¹ak podobá kladnému prvku pøí-
rody v pøedtvùrèím stavu èili vìdomí kosmickému, jeho¾ funkèní
charakter závisí na existenci tvùrèích formací. Proto odpoutá-li se
èlovìk vìdomím od stvoøení (tvarù) tím, ¾e potlaèí vnímání stvo-
øeného, pøepodstatní se jeho osobní vìdomí ve vìdomí kosmické.
Potlaèí-li funkce, k nim¾ dochází v tomto novém stavu mo¾ného
uvìdomování, dospìje uvìdomìním na úroveò, ji¾ je mo¾no ozna-
èit za pozitivní vesmírný prvek nebo stav.
Karmicky pomíjející bytí je bytí slo¾ené. Za skuteèné bytí je
mo¾no oznaèit kosmické vìdomí jak v aspektu vìdomí, tak i kladn
ého vesmírného prvku v jeho pøedtvùrèím stavu. Oba tyto stavy
jsou toti¾ nadèasové. Zanikne-li stvoøené, zanikne v kosmickém vì-
domí nebo v kladném pøedtvùrèím stavu, alespoò jde-li o stvoøení,
které je vybaveno sebevìdomím.
Pochopíme-li pravou povahu èirého svìtla, poznáme, ¾e je zá-
kladním prvkem bytí, jen¾ pro svùj charakter musí být nejvy¹¹í
instancí v nespoèetných jevech stvoøení. Ono je dokonce jejich prap
ùvodem, a proto ten, kdo je dovede vnímat, dospìje k vnitøní
promìnì, nebo» jakmile jím je útvar zcela prostoupen, stane se jím.
K dvanácti stupòùm dosa¾ené dokonalosti. Prvních deset bodù
uskuteènìní nebo Stezky jest: 1. Velký zá¾itek (velké radosti). 2.
Neposkvrnìné. 3. Èinnost (nebo zpùsob) svìtla. 4. Roz¹íøení svìtla.
5. Velmi tì¾ce dosa¾itelné. 6. Vynikající. 7. Daleko pokroèilé. 8.
Nepohnuté. 9. Správné porozumìní. 10. Oblak ctnosti.
304
Toto v¹e znamená: V prvním stupni pøevládá bla¾enost. Ve druh
ém vzniká pøekonáním bla¾enosti èistota, která se stává evidentní
na úrovni vìdomí. Ve tøetím je oblast èistoty nebo svìtla pøekro-
èena vstoupením na stezku èinnosti, rozvazující karmické uzly. Ve
ètvrtém se èinností oèi¹tìnou od sobectví vytváøejí zásluhy, vedouc
í k bohùm. V pátém se bytost prostøednictvím karmických
zásluh z pøedchozího poèínání propracovává ke stavu, který je obecn
ému typu èlovìka nedosa¾itelný. V ¹estém zaèínají karmické zá-
sluhy pùsobit zpìtnì a to èiní èlovìka na du¹evní úrovni bohem.
Na sedmém stupni se bytost zaèíná zavíjet a pøipravuje se na nirv
ánu. Na osmém stupni vzniká spokojenost èili pravé soustøedìní.
Na devátém je nirvána chápána jako nezbytnost pro subjektivní
uspokojení. Desátý stupeò symbolizuje vykoupení za ¾iva se v¹emi
morálními a du¹evními atributy.
Shrnuty v jeden èasový moment by tyto body znamenaly
dokonalost adeptù nesmrtelných i na fyzické úrovni. Vzhledem
k tomu jejich postupné nabývání znamená cestu k nejvy¹¹ímu cíli,
k parinirvánì.
(36) Stavu buddhy je mo¾no dosáhnout jenom na základì vnitø-
ních pøedpokladù a nikoli induktivními a deduktivními mentálními
postupy. Hledající èlovìk musí rozbít stagnující prvky bytostného
egocentrismu a tímto zpùsobem pøipravit podmínky k vìdomému
posti¾ení neohranièeného bytí ve zpùsobu kvalit. Tím teprve vytvo
øí pøedpoklady pro reakci bytostného praprincipu (sebevìdomí)
na dìní v univerzálním smyslu. Z této reakce vzniká moudrost. Jej
ím pøirozeným pùsobením vùle bytosti, dosáhnuv¹í tohoto stavu,
zpomaluje a nakonec zastavuje sansáró, jeho¾ odbojným pùsoben
ím je její vìdomí uvrháváno do závislosti na dìní. Tato závislost
je hlavní pøíèinou nevìdomosti a na ní závislých strastí.
Z tohoto hlediska je stav buddhy výsledkem rozru¹ení struktury
a kontinuity fyzicko-psychických karmických svazkù. Výsledkem,
který vzchází z pùsobení èasoprostorovými vztahy nevázan
ého osobního vìdomí proti tìlu a bytí jako faktorùm fyzikálnì
podmínìnì ustrnulým. Za tìchto okolností proniká vìdomí jak dì-
ním, tak i jeho strukturami. Majitel takového vìdomí nemù¾e být
nièím jiným ne¾ buddhou.
Dord¾eèhang, dhjánibuddha Støedu, jeho¾ moudrost pochází
305
z pøímého vnímání, k nìmu¾ nás má nauka dovést, ale nikoli nás
tímto stavem provázet. Naopak èlovìk musí s touto moudrostí krá-
èet dál sám, nebo» zákon karmy se uplatòuje nejen vzhledem k okam
¾iku, ale i ke stavu tohoto okam¾iku.
Ne¾ v¹ak èlovìk dosáhne schopnosti pøímého vnímání a nauèí se
ho pou¾ívat s buddhovskou moudrostí, musí se øídit pravidly. To
proto, ¾e tato pravidla ukazují pøímou cestu k nejvy¹¹ímu uskute
ènìní. Po jeho dosa¾ení se zase hlásí ¾ivot se svými problémy,
které mohou být vyøe¹eny výhradnì tím, ¾e se èlovìk øídí po¾adavky
okam¾iku.
Je tedy znaèný rozdíl mezi tìmi, kdo teprve dosahují, a tìmi,
kdo dosáhli. Zatím co první jsou vázáni pøedpisy, druzí se musí
dr¾et pøíkazu, ¾e je nezbytné usmìròovat v¹echny síly a projevy
bytí k jejich pravému cíli a urèení. Ti druzí pou¾ívají moudrosti, jí¾
není mo¾né se nauèit, proto jsou buddhy nebo mudrci, podle toho,
zda mají pouze poznání nebo poznání a duchovní moc.
(37) Osm v¹emocných sil nebo schopností èili siddhi: schopnost uèinit
se malým jako atom; schopnost uèinit se velkým jako zemì;
schopnost v¹ude dosáhnout, tøeba na mìsíc; schopnost uèinit se
lehkým jako bavlna; schopnost uèinit se tì¾kým jako zemì; schopnost
splnit v¹echna pøání; tvùrèí moc a síla v¹emu rozkazovat.
V. NAUKA O STAVU PO SMRTI
Toto je zkrácené pojednání o bardu, které jako samostatnou knihu
pojednávající o tém¾ pøedmìtu ètenáø najde v druhém svazku tohoto
spisu pod názvem þTibetská kniha mrtvých\ (Bardo thödol).
V této èásti knihy se proto omezuji jen na nìkteré komentáøe.
1. Pátá nauka, o bardu, má tøi èásti: Skuteèné pozn
ání stavu èirého svìtla dharmakáji (bo¾ského tìla
pravdy) v bardu.
Skuteèné poznání stavu sambhógakáji (bo¾ského tìla
dokonalého vybavení) v bardu.
Skuteèné poznání stavu nirmánakáji (bo¾ského tìla vtì-
lení) v bardu (èili pøijetí zrození jako tulku).
306
1. Skuteèné poznání stavu èirého svìtla dharmakáji v bardu
2. O prvém, poznání èirého svìtla dharmakáji v bardu,
bylo øeèeno:
,Propadá se svìtlo svìta, klesá hrubohmotné,
klesají my¹lenky i jemné.
Po klesnutí nadchází ,bytí doma`.
Zazáøí èiré prasvìtlo
a obì tìla se jeví jako jediné.
Z nauèeného vìdìní i z nenauèeného vìdìní
klesá tu nauèené v nenauèené,
to se jmenuje dosa¾ení ovoce.`
3. Smrt pøedchází bardo.
4. Bezoblaèné podzimní nebe je symbolem barda.
5. Svìtlo, vzplanutí a dosa¾ení v okam¾iku smrti vytyèí
hranice barda.
6. Poznání èirého svìtla musí být skonèeno v dobì mezi
zánikem vìdomí tohoto svìta a poèátkem vìdomí posmrtn
ého. Èiré svìtlo musí být na Stezce zúrodnìno pou¾it
ím vzne¹ené nauky, aby Stezka a pravé vìdomí splynuly
v jednotu.
7. Jinými slovy, prchá-li do nitra ¾ivotní síla pìti smyslù
vèetnì vidìní, následuje ji té¾ chápání tvaru a v¹ech vnìj-
¹ích vìcí (vidìných ve svìtle tohoto svìta).
8. Pak klesá zemì do vody, tìlo ztrácí své opory (nebo
soudr¾nost jako jednotu organické hmoty).
9. Pak klesá voda do ohnì; ústa a nos vyschnou
a vyprahnou.
10. Pak klesá oheò do vzduchu (jako ¾ivotní síla); teplo
prchá (z tìla).
11. Pak klesá vzduch (jako ¾ivotní síla) do vìdomí (éteru).
12. Lidé se zlou karmou za¾ijí smrtelnou úzkost v okam
¾iku smrti.
307
13. Dobøí lidé jsou vítáni dévy, guruy a dákiními.
14. S posledním vydechnutím klesá hrubohmotné.
15. V první polovinì vnitøního dýchání (¾ivotní síly, tj.
mezi ustáním dechu a ztrátou vìdomí) ubývá pozvolna
poznání. Vnì (umírajícího) jsou postøehována znamení
podobná zsinalému mìsíènímu svìtlu. Vnitønì vnímána
zatemòují vìdomí jako kouø. Vtom zazáøí svìtlo (okam
¾iku smrti).
16. Tyto znaky zanikají ve ,vzplanutí` (to jsou zku¹enosti
okam¾iku smrti). Ustane tøiatøicet pohnutek hnìvu. Zevnì
se to podobá paprskùm slunce, vnitønì blikajícím svìtlu-
¹kám. To je èas ,vzplanutí`.
17. Èas ,vzplanutí` pøechází v bezprostøední dosa¾ení.
Ustává ètyøicet pohnutek ¾ádosti. Vnì se to jeví jako
temný pruh nebo jako Ráhu (sluneèní zatmìní); vnitønì
jako matné svìtlo zaclonìné lampy. Tyto jevy oznaèují
(okam¾ik smrti, jen¾ je znám jako) bezprostøední dosa¾ení.
18. Stav bezprostøedního dosa¾ení splývá se stavem èirého
svìtla. Ustane sedm pohnutek nevìdìní. Pak zaniká jemné.
Vnì se to jeví jako kmitání polosvìtla; vnitønì jako bezobla
èné podzimní nebe. To je ètvrté období èirého svìtla.
19. Poèáteèní zku¹enosti smrti souhlasí s prvními zku¹enostmi
barda. ®ák vzne¹ené nauky nazývá tento stav prv
ým bardem (èhikhä bardo èili bardo okam¾ikù smrti).
20. Úèinné zásahy pro tento stav:
21. V okam¾iku smrti pøervi v¹echny navázané vztahy (ke
svìtu a majetku) zároveò s pocity nenávisti.
22. Jestli¾e pøi pohrou¾ení bude vìdomí opro¹tìno od my¹-
lenek, povedou takto získané zku¹enosti k pøirozenému
stavu klidu ihned, jakmile nastane pohrou¾ení. Pøitom
vzejde zplozené èiré svìtlo.
23. Potom jako druhotný výsledek svítá rodící (mateøské)
èiré svìtlo, ètvrté èiré svìtlo.
308
24. Vzpomínkové poznání tìchto dvou aspektù èirého svìtla
(z døívìj¹ích zá¾itkù smrti), podobné rozpomínání na dobøe
známého pøítele, je známo jako splynutí zplozeného a rod
ícího èirého svìtla.
25. Kdy¾ mistr jógy (pøenosu vìdomí), jen¾ setrvává v èir
ém svìtle, pokud mu je libo, se z nìho povznese trojn
ásobným zpìtným postupem do tìla bo¾sky sjednoceného
èirého svìtla a pøenese vìdomí Brahmovým otvorem, dos
áhne stavu buddhy (dokonalého osvícení). Je-li v tom nedostate
ènì vycvièen, stane se dr¾itelem dord¾e v bytí desá-
tého stupnì (nejvy¹¹ích nebeských bódhisattvù).
2. Skuteèné poznání stavu sambhógakáji v bardu
26. O druhé èásti, o uskuteènìní bo¾ského tìla dokonalého
vybavení, bylo øeèeno:
,To tìlo je stejnì viditelné jako ono v pozemském bytí.
Má v¹echny smyslové schopnosti, je vybaveno schopnost
í nebrzdìného pohybu
a vybaveno zázraènými karmickými silami promìny
i klamu.`
27. Z neschopnosti poznat èiré svìtlo povstává sedm popud
ù, vystupujících z nevìdomosti. Zaèíná kmitat zplozené
svìtlo. Pro¾ívá se veliké prázdno.
28. Potom vystoupí ètyøicet popudù z touhy mít (nebo
ze vztahu). Stav za¾ehnutí svítá. Pro¾ívá se intenzivnost
prázdnoty.
29. Potom vystupuje tøiatøicet pohnutek z nenávisti (zloby).
Zaèíná stav nazývaný svìtlem. Pro¾ívá se (sama) prázdnota.
30. Nejvy¹¹ím úsilím v¹e pronikající ¾ivotní síly bude vì-
domí ze starého tìla pøeneseno nìkterou z jeho þdevíti
bran\ a vytvoøí nové bardické tìlo.
309
31. Bardické tìlo je nadáno v¹emi smyslovými schopnostmi
chtíèù a tvarù, které odpovídají té úrovni bytí, na ní¾ má
dojít k pøí¹tímu zrození.
32. V pohybech má naprostou volnost. Jen do mateøského
lùna nemù¾e vstoupit.
33. Má podivuhodnou schopnost pronikat tøetí prázdnotou
kosmu rychlostí my¹lenky.
34. V bardu se spatøí v¹ichni, kdo jsou stejného duchovního
vývoje a mají stejné vìdìní.
35. Ti, kteøí se mají zrodit ve svìtì dévù, vidí se navzájem
oèima dévù.
36. Obyvatelé barda se ¾iví pøíjemnými pachy (nebo esencemi
hmotných vìcí).
37. Proto¾e v bardu není vidìt slunce ani mìsíc, není tam
ani svìtlo ani tma. Svìtlo bardického svìta je svìtlo{tma
(polosvìtlo).
38. Pùltøetího dne (po smrti na pozemské úrovni) zùstává
vìdomí nepohnuté (v bezmocnosti).
39. Pak zemøelý zvolna pochopí svou smrt a pocítí velký
¾al.
40. V tom okam¾iku lze v¹ak poznat bardický svìt v jeho
pravém bytí.
41. Pøed poznáním barda se v¹ak obyèejnì prchá (do jiného
stavu vìdomí).
42. Veliká moc my¹lenek v té dobì (kdy mù¾e být poznáno
bardo) svádí na scestí. Ta doba se jmenuje þstupeò èasu\
(psychologický okam¾ik k èinu). Nebo» nyní je nutno se
rozpomenout na nauku o bardu (získanou na zemi).
43. Zamìøení vìdomí od umírání na Stezku po smrti
a k bytí v bardu je popisováno takto:
,Po tomto stavu barda, v nìm¾ hledá¹ nové zrození
(sipä bardo)
310
dosáhne¹ pøijetím klamného tvaru sjednocených bo¾-
ských tìl
tìla dokonalého vybavení (sambhógakája).`
44. Kdy¾ sis uvìdomil smrt, spatøuj své tìlo, jako by bylo
tìlem bo¾ství, a potom procesem retrospektivního pozorov
ání nebo dokonalým porozumìním umísti sebe do stavu
èirého svìtla.
45. Cvièením trojího svìtla (nebo záøení) v obráceném
sledu se udá výstup do sjednoceného stavu Dord¾eèhanga,
kde dosáhne¹ stavu dokonalého osvícení.
3. Skuteèné poznání stavu nirmánakáji v bardu
46. Tøetí èást je uskuteènìní nirmánakáji (èili hledání nov
ého zrození jako bo¾ského vtìlení) v bardu.
47. Nenalezne¹-li východisko v druhém bardu (èhöòi bardo),
usly¹í¹ ètyøi zvuky budící strach, první jako pád hory ze ¾ivotn
í síly zemního prvku, druhý jako pøíboj moøských vln
ze síly vodního prvku, tøetí jako planoucí po¾ár ze síly ohniv
ého prvku, ètvrtý jako tisíc ozvìnou opakovaných hromù
ze ¾ivotní síly vzdu¹ného prvku.
48. Místo úkrytu pøed tìmito zvuky je lùno.
49. Hrùzu vzbuzující tøi propasti (je¾ prchajícímu èlovìku
pøeká¾ejí v útìku pøed zvuky) jsou bílá, èervená a èerná
propast. Zøítit se do jedné z nich je vstupem do mate
øského tìla.
50. Pìt záøících stezek, mezi nimi stezka bílé záøe, jsou
známy lidem správnì pouèeným. Kráèet po nìkteré z nich
je vstupem do sansarického bytí.
51. Pronásledují a stra¹í té¾ jiné jevy: kulovité shluky oslniv
ého svìtla se záøícími jiskrami, pøí¹erný liják, vynoøující
se hrozivé a hnìvivé mu¾ské a ¾enské postavy. Po zkou¹ce
(zrcadlem karmy u Dharmarád¾ova soudu) je bytost odvedena
a dána do ¾elezného domu, symbolického pekla.
311
52. Hledat ochranu v dutém stromì nebo v jámì èi v rozsedlin
ì znaèí vstup do svìta ne¹»astných duchù nebo zvíøat.
53. Ponoøit se do jezera s plovoucími labutìmi je znamen
ím, ¾e se vtìlení udá na východì.
54. Ponoøit se do jezera, na jeho¾ bøehu se pase dobytek,
znamená, ¾e se vtìlení udá na západì.
55. Ponoøit se do jezera, na jeho¾ bøehu se pasou konì,
znamená, ¾e se vtìlení udá na severu.
56. Spatøit velké obydlí s rodièi v pohlavním spojení znamen
á zrození na jihu D¾ambudvípa.
57. Spatøit rozsáhlé nebeské pøíbytky a vstoupit do jednoho
z nich je zrození jako déva.
58. Mají-li velký vliv (na tomto stupni) my¹lenky (vyrostlé
z karmických sklonù), svádìjící na scestí, hledá se mateø-
ské tìlo. Proto se tato doba jmenuje ,èasem, v nìm¾ hledá
pøíjemnými pachy se ¾ivící (na úrovni barda ¾ijící èlovìk)
mateøské tìlo k novému zrození`.
59. O praktickém pou¾ití (vzne¹ené nauky o umìní volby
mateøského tìla k novému zrození) bylo øeèeno:
,Odlo¾ v¹echny pocity pøíchylnosti a odporu.
Potlaè neklidnì tìkající sklony rozumu vzpomínkou
bdìlosti.
Zamìø svou sílu k vchodu do ¾ádaného lùna.
Pøenes ,¹»astnì vìdoucího`
a dosáhne¹ ¾ádaného zrození.`
60. Kdy¾ jsi poznal v¹echny zdánlivé zvuky a stra¹né tvary
(v bardu, kde se pøijímá zrození) jako klam, zùstává ka¾dé
ne¾ádoucí lùno uzavøeno (vstupu).
61. Také vzpomínkou na prázdnotu (v souhlasu s pøijatou
vzne¹enou naukou), na svého lidského gurua a ochranné
bo¾ství se uzavøe ne¾ádoucí lùno.
312
62. Volba ¾ádoucího lùna v rodinì vy¹¹í kasty, vysokého
postavení a vládnoucí bohatstvím | nazývá se zrozením
v bo¾ském vtìlení tulku.
63. Velký ¾ák jógy se stane i bez vidìní èirého svìtla bódhisattvou
toho stupnì, kteøí se ji¾ nevtìlují na zemi, nýbr¾
v nìkteré z èistých øí¹í, v øí¹i bla¾enosti èi v øí¹ích nazý-
vaných ¹»astnými nebo podobných.
Zde konèí nauka o stavu po smrti.
(1) Dharmakája v bardu se vynoøuje jen za pøedpokladu, ¾e vìdomí
umírajícího èlovìka odrá¾í pouze èiré transcendentální svìtlo. To
se mù¾e stát tehdy, kdy¾ èlovìk své vìdomí osvobodil ji¾ za svého
¾ivota ze sféry smyslového svìta a povznesl je nad úroveò ve¹ker
ých diferenciací.
Sambhógakája se v bardu vynoøí tehdy, kdy¾ umírající èlovìk
ji¾ za ¾iva dosáhl toho, ¾e se dokonale, tj. jako individuum, uvìdomil
v oblasti bo¾ských jevù.
Nirmánakája se v bardu vynoøuje za pøedpokladu, ¾e umírající
èlovìk ji¾ za ¾ivota byl bytostí u¹lechtilou, která z vy¹¹ích pohnutek
vykonává skutky ctnosti a která vìøí a doufá v Boha, jeho¾ existenci
si pro sebe nede novala.
V¹echny tyto stavy musí být za¾ity do té míry, ¾e relativnì
vysoce pøevládají nad v¹emi ostatními bytostnými sklony, vytvá-
øejícími jiné tendence.
(2) Propadá se atd.: èlovìk si nejprve svìt pøestává uvìdomovat
a pak pro nìho pøestává vùbec existovat. | Klesají my¹lenky atd.:
èlovìk se na okam¾ik octne v nejpøirozenìj¹ím stavu. | Zazáøí
atd.: pøitom mu zasvitne a pøedstaví se mu bo¾ský prapùvod v¹ebyt
í ve stavu nediferencovaném. | A obì atd.: zdá se být na okam
¾ik zahalen do onoho prapùvodního svìtla, z nìho¾ se vytvoøil
v pozdìj¹ím sledu v¹echen svìt | èili ocitá se u bran nejvy¹¹ího
uskuteènìní. | Z nenauèeného atd.: mizí v¹echno, co se kupí na
jeho sebeuvìdomìní jako teorie, pøesvìdèení, domnìnky aj. a on
se náhle stává tím, èím vskutku je po odbourání v¹ech psychologick
ých zábran. | To se jmenuje atd.: je-li po odbourání tìchto
313
zábran èlovìkem þbo¾ím\, bude vykoupen. Je-li v¹ak pln chtivosti,
poputuje dál do neutì¹ených stavù.
(3) Teprve po klinické smrti dochází k poslednímu vyzaøování ¾ivotn
ích sil a jejich vyzaøování se stává putováním intelektu mrtvého
èlovìka svìtem obrazù a pesoni kací, které vytvoøil tím, ¾e ¾il a byl
èinný. Proto lze stav dharmakája uskuteènit pouze pøed objevením
se bardického kaleidoskopu.
(5) Toto jsou tøi psychologické momenty mezistavu barda. Svìtlo
jako obrácení intelektu k bardickému kaleidoskopu, vzplanutí jako
bardické asociace a dosa¾ení jako závìr bardických pochodù na
úrovni intelektu.
(6) Mezidoba, vyplòující psychický èas vìdomí denního a posmrtn
ého, znaèí sní¾ení variaèní schopnosti uvìdomování do té míry, ¾e
místo kmitù ve smyslu vý¹lehù uvìdomìní bychom mohli zaznamenat
pouze pøímku. V tomto okam¾iku je intelektu pøedstaveno
samo absolutno, a to vzhledem k psychické nepohnutelnosti èlov
ìka. Pak se opìt hladina uvìdomìní rozvlní, ale intelektu je ji¾
pøedstaven jiný fyzikální svìt, svìt posmrtný.
(8{11) Mizí postupnì: pocit tepla, vìdomí pocitù, tepelné vjemy
(na úrovni uvìdomování, které je hranicí denního vìdomí), ka¾dá
forma dechu. V¹e zakotví v subliminálním vìdomí, které se pojí
na jednoduchý psychický svazek, jen¾ ve smyslu nekompromisních
¾ádostí pøedstavuje sílu, která tíhne k urèité, individuálním karmick
ým dispozicím odpovídající objektivaci.
(15) Jedná se o poznání svìta èili poznání empirické. V tu chvíli
mohou dobøí zøeci zaznamenat tendenci ¾ivotních sil a vìdomí (intelektu)
umírajícího èlovìka.
(18) Zjevení bezoblaèného podzimního nebe znaèí zaèátek bardick
ého kaleidoskopu.
(21) Bì¾nì tato pøipomínka nemá význam, proto¾e èlovìk je obìtí
tendence ¾ivotních sil. Zde se v¹ak myslí pomoc prostøednictvím
ètení Bardo thödolu, o nìm¾ v¹ak bude øeè v druhém svazku
tohoto spisu.
314
(22) Zplozené èiré svìtlo vzejde proto, ¾e ho bylo dosa¾eno sna¾en
ím nebo úsilím.
(23) Jedná se o vyvstání èhöòi barda.
(25) Pøedpokládá se, ¾e jogín, jen¾ zná pøenosy vìdomí do stavù,
je¾ si pøeje, mù¾e za pøedpokladu, ¾e zná nejvy¹¹í prasvìtlo, dosáhnout
vykoupení, rozpomene-li se na toto svìtlo nebo ponìkud døíve
vytáhne sílu (kvalitu) sebevìdomí na vrch hlavy. Desátým stupnìm
se rozumí þmrak pravdy\. Je zároveò desátým stupnìm nejvy¹¹ího
nebe sansára a tibetsky se nazývá þog-min\, to znamená þ¾ádné
zpìt\. To je øí¹e, ze které ji¾ není mo¾né padnout.
(26) To znamená, ¾e se zaèíná objevovat bardické tìlo, je¾ v oblasti
psychického èasu odpovídá sambhógakáji.
(30) Oèi, u¹i, chøípì, ústa, øi» a pohlaví.
(41) Je to následkem nepoznání, které zakládá celé jednání individua
na reakcích na to, co vidí.
(63) Ov¹em jen za pøedpokladu, ¾e se þupamatuje\, co¾ znaèí, ¾e
se vzepøe popudùm, je¾ v nìm vzbuzují bardické vjemy. | Je to
asi jako na zemi. Jestli¾e èlovìk zaène vzdorovat vizím z hrozí-
cích pøedzvìstí, získá sílu èelit zlu a posléze i pøíle¾itost získat vý-
hodnìj¹í postavení ve svìtì. To proto, ¾e témìø v¹ichni lidé jsou
vleèeni popudy, je¾ formují jejich osud jako mocné síly na bezbrann
ých bytostech.
VI. NAUKA O PØENOSU VÌDOMÍ
1. Tøi pøenosy
1. ©está nauka, o pho-va, se dìlí na trojí pøenesení: nejlep
¹í nebo pøenesení do dharmakáji, støední nebo pøenesení
do sambhógakáji a poslední nebo pøenesení do nirmánakáji
(pøijetí bo¾ského znovuzrození).
2. Prvé, nejlep¹í, pøenesení do dharmakáji, pøedpokládá
poznání èirého svìtla na prvých stupních barda.
315
3. Druhé, støední, pøenesení do sambhógakáji, je vystoupen
í do sjednoceného bo¾ského tìla pøi de lování barda.
4. Tøetí, poslední, pøenesení do nirmánakáji, je pøijetím
bo¾ského znovuzrození.
5. Aè se to zdají být tøi rozlièné výsledky, pøece nejsou
vzne¹ené nauky k vedení po Stezce (k tìmto tøem výsledk
ùm) tøemi rozliènými naukami (nýbr¾ jedním a tým¾ naukov
ým systémem).
2. Pøenesení vìdomí rozjímáním o guruovi
6. Nyní následuje pho-va, pøenesení vìdomí rozjímá-
ním o guruovi.
7. Bylo popsáno takto:
,Po vytvoøení hrnèitého tvaru
vtáhni jedenadvaceti dechy
vìdomí celou silou z jeho místa
lotosovými kvìty páteøe vzhùru,
hledì na jedenadvacet lotosù.
Pøi výstupu a sestupu mantrických slabik
postupuj od lotosu k lotosu.
Pou¾ij k tomu jednoslabièné a polovièní slabiky.
Pøi hlasitém vyslovování slabik
veï ,vìdoucího` do dévachanu;
v pravém okam¾iku nastane pøenesení.`
8. Jsou dvì èásti: èisté cvièení a praktické pou¾ití.
9. Pøi cvièení se usiluje o stav buddhy.
10. Potom si pøedstav sebe jako prázdnou postavu bo¾ské
paní (Vad¾rajogínky). Uprostøed tìla mìj ústøední nerv,
podobný nejdùle¾itìj¹ímu pilíøi prázdného domu, jeho¾
spodní èást je uzavøena a horní otevøena jako svìtlík. Nad
tímto otvorem zøi bo¾ského gurua Dord¾eèhanga rovnì¾
s prázdným tìlem, v jeho¾ støedu je té¾ ústøední nerv moudrosti,
ale spojen s tvým vlastním (tak¾e je vytvoøeno neru-
¹ené spojení tvého srdce se srdcem gurua).
316
11. Pak zøi modrou, vlasovì nakreslenou slabiku HÚM
v srdci svého gurua a právì takovou ve svém vlastn
ím, pøièem¾ toto HÚM pova¾uj za skuteènou podstatu
svého vìdomí.
12. Potom se pohøi¾ do dechu vytvoøeného hrnèitým tvarem.
13. Nyní zøi samohlásku slabiky HÚM (na konci znaku
HÚM) v srdci gurua prodlou¾enou dolù a spojenou se symbolem
podstaty vìdomí ve tvém srdci; mysli, ¾e (HÚM jako
symbol vlastní podstaty vìdomí) je ta¾eno vzhùru (pomocí
HÚM v srdci guruovì).
14. Pøitom vyra¾ pøi ka¾dém výdechu zvuk HIK tak hlasitì
jako pøi útoku a doprovázejícím jej výkøiku o pomoc. Toto
cvièení proveï jedenadvacetkrát (nebo od lotosu k lotosu).
15. Pak si pøedstav HÚM na temeni hlavy.
16. Pøimìj je k sestupu ústøedním nervem k srdeènímu
centru volaje pøitom KA.
17. Vyra¾ KA (jako HIK) jedenadvacetkrát, udr¾uje pøitom
pøedstavu o sestupování HÚM od lotosu k lotosu.
18. To v¹e cviè tak dlouho, a¾ v tom bude¹ mistrem.
19. V druhé èásti praktického pou¾ití je HÚM (v srdci
¾áka) vsáto do HÚM v srdci gurua, pøièem¾ guru vstupuje
do øí¹e, z ní¾ není návratu novým zrozením a setrvá
ve stavu nepochopitelném rozumem.
Zde konèí nauka o pøenosu vìdomí.
(2{4) To znamená, ¾e je tato nauka psána pro ty, kdo ji budou moci
pou¾ít pøi odchodu z tohoto ¾ivota. Mnohý tibetský mystik se s ní
seznamuje ji¾ za svého ¾ivota pøi þcvièení se v umírání\.
Stavy umírání toti¾ prochází ka¾dý mystik, kdy¾ se postupnì
noøí do bo¾ského centra své bytosti. Tibetský mystik v¹ak jimi dovede
procházet, nebo» mù¾e vstoupit na cestu mystiky za úèelem
prozkoumání nauky, nikoli jako køes»anský mystik za úèelem rozhoduj
ícího odvrácení se od svìta a pøimknutí se k Bohu.
317
Kdo vstupuje na mystickou cestu jenom proto, aby se pøesvìd-
èil, na jakých základech stojí a buduje mystická nauka, zachová ke
v¹em dìjùm na mystické cestì stanovisko zcela nezaujaté. Proto
bude moci zachovat stanovisko pozorovatele i k nejhlub¹ím moment
ùm noøení se vìdomí do nitra, tak¾e bude moci ze základny
nezaujatého pozorovatele psychických zmìn a postupù pozorovat
etapy tohoto noøení, které jsou vlastnì mystickou smrtí. A zatím,
co je bude pozorovat, zjistí, ¾e jsou závislé na du¹evních stavech.
Takto se jako objektivní pozorovatel seznámí s pochody smrti.
Není v¹ak snadné zachovat si kriterium objektivního pozorovatele
pochodù mystické smrti, která je shodná se stavy skuteèného
umírání. Kdy¾ se sna¾íme vytvoøit pojítko mezi neomezovaným
denním vìdomím a transcendentálním centrem vlastního bytí, pohybujeme
se vlastnì na ostrém pøechodu mezi vìdomím objektivn
ím (denním) a þniterným\. Kdo upadne do niterného vìdomí,
zaène pro¾ívat a nikoli pozorovat.
Vzhledem k tomu musí být vyøe¹en problém vystupòování
niterného ¾ivota, pøi èem¾ se èlovìk nesmí nechat strhnout do jeho
víru. Kdy¾ se mu to podaøí, bude moci pozorovat své stavy i za
nejhlub¹ího ponoøení. To z nìho uèiní èlovìka, který pro¹el smrtí,
ani¾ ztratil vìdomí. Projde-li jí v¹ak jen jednou, nebude je¹tì znát
bardo. Musí svùj sestup do centra vlastní bytosti a výstup z nìho
mnohokrát opakovat jako èlovìk sebe si vìdomý a pak bude kone
ènì znát pochody smrti tak, jak je znají tibet¹tí mystikové.
Dokonalá znalost pochodù smrti souvisí s poznáním stavù dharmak
ája, sambhógakája a nirmánakája. Tím jsou vytvoøeny pøedpoklady
pøenosu vìdomí do tìchto stavù. Pøenosem vìdomí do
dharmakáji je dosa¾eno vykoupení sjednocením prvkù poutaných
sebevìdomím s vesmírným principem. Pøenosem vìdomí do sambh
ógakáji je dosa¾eno ztìlesnìní v bo¾ských praprincipech, které
jsou z fyzikálního hlediska jenom silou a nikoli jevy. Pøenosem vì-
domí do nirmánakáji je uskuteènìno ztìlesnìní ve stavu buddhù
a bódhisattvù, kteøí jsou nadáni nejvy¹¹ím poznáním.
Opakuji: poznání pochodù smrti je zalo¾eno na empirickém postupu
ke zvnitønìní, symbolizovaném ustálením vìdomí v bodì,
který je pøedobrazem absolutna. A tuto cestu je tøeba poznat stopu
po stopì jako pro¾itek, nebo» ka¾dý pro¾itek odpovídá jednomu ze
318
stavù smrti a barda. Po dokonalém poznání tìchto jednotlivých
stupòù na cestì zvnitønìní vzejde poznání tøí uvedených stavù
a schopnost pøenosu vìdomí do nich.
(7) Místo vìdomí je lotos ádhára, symbolizující obecný stav vì-
domí. Toto vìdomí má být vyta¾eno v¹emi jeho stavy, je¾ odpov
ídají psychickým gangliím, o nich¾ ji¾ byla zmínka, k centru
nejvy¹¹ímu, je¾ symbolizuje nejvy¹¹í kosmický princip, známý pod
jmény bo¾ské vìdomí, pravìdomí, èiré svìtlo, dharmakája aj. | Za
výstupu vìdomí se u¾ívá mantrické slabiky HIK, pøi sestupu KA
(vysloveno KAH). Slabiky viz pøíloha.
(14) Podle udání zraje tímto cvièením tìlo rychle ke smrti. Asi
proto, ¾e slabika HIK symbolizuje rozhodnutí uskuteènit rychle
nejvy¹¹í stav, pøi èem¾ se nepøihlí¾í k tìlu. Ale jeliko¾ je dovoleno
mezi jednotlivými HIK zùstat vìdomím pøi tìle, oddaluje se i smrt.
Ostatnì vedení gurua zaruèí, ¾e k smrti mù¾e dojít, teprve kdy¾
k ní bytost uzraje.
(15) U¾ívá se pøedstavy zkrácené formy HÚM (viz pøíloha Tibetsk
é slabiky).
(19) Tohoto postupu se mù¾e úspì¹nì pou¾ít pouze tehdy, kdy¾
guru hledajícímu èlovìku pøedstavuje bo¾skou bytost jako napø.
Je¾í¹ køes»anovi.
319
KNIHA ÈTVRTÁ
STEZKA PØENESENÍ: JÓGA PØENOSU
VÌDOMÍ
PØEDMLUVA
Nauka o pøenosu vìdomí chce vytvoøit pøedpoklady buï k vykoupen
í, nebo k dosa¾ení znovuvtìlení v bo¾ských oblastech i tehdy,
kdyby èlovìk musel zemøít pøed vyèerpáním karmy, pøedurèující
jeho sansarické bytí. Takovou situací je èlovìk ohro¾en èastìji ne¾
¹»astnìj¹í vyhlídkou, ¾e se kolo sansarické karmy dotoèí. To se stává
zøejmým, kdy¾ z tohoto hlediska sledujeme lidi kolem sebe. Nevyskytuje
se mezi nimi témìø nikdo, kdo by své názory a úsudky
neopíral o smyslové zøetele. Ty jsou jasným dùkazem, ¾e je bytost
í sansarickou.
Vìt¹ina lidí pøiklánìjících se k mystickým naukám se rekrutuje
právì z tìch, kdo podléhají sansáru. Vzhledem k tomuto jejich duchovn
ímu pùvodu platí pro nì nebezpeèí, ¾e zemøou døív, ne¾ se jim
podaøí dospìt k poznání dharmakáji. Nauka o pøenosu vìdomí má
toto nebezpeèí odstranit; to se v¹ak podaøí, teprve kdy¾ ji èlovìk
uskuteèní ve svém ¾ivotì.
Nauka o pøenosu vìdomí je násilný zásah do þpøirozeného bìhu
vìcí\, pokud èlovìk, který ji uskuteèòuje, dovede z vy¹¹ích stavù
vìdomí uèinit objekt, realizovatelný v jeho v ¾ivotì v bì¾ném stavu
(lidského) vìdomí. Ale v této formì mystiky nejde ani tak o odta-
¾ité duchovní objekty postøehnutelné pochopením nebo imaginací,
ale o bytostné substance hrubým vnímáním a prostøedky fyziologicky
nezjistitelné, ale pøece jen poznatelné v okam¾iku, kdy se
uplatòují. V této formì mystiky nemusí být vysvìtleny urèité kvality,
jejich¾ rozvoj je umo¾nìn urèitými psychickými postupy, ale
poukazuje se na postupy, které svou povahou mají donutit témìø
320
fluidickou magnetickou esenci tìla, aby vystoupila do oblasti denn
ího vìdomí. Pak vyvolá ¾ádoucí signi kaci, která se stává poèátkem
funkèního cyklu, jeho¾ výsledkem je mystické zdokonalení èlov
ìka. Je to tedy témìø fyzická forma mystiky, co¾ je patrné z toho,
¾e se jejím výsledkùm má èelit pøáním, aby se cvièící èlovìk do-
¾il dlouhé doby.
Lidé jiných kontinentù, ne¾ pro které byla tato mystika my¹-
lena, mohou v ní mít úspìch pouze tehdy, budou-li schopni té¾e
víry a tvùrèí imaginace jako Asijci. Rozhodnì lze pova¾ovat za
pøeká¾ku, pokud podmínìná dùvìra pøechází v nedùvìru, jak je
to tak èasté u lidí na¹ich zemí. Pro Asijce je vnitøní ¾ivot skuteè-
ností a tento jeho pomìr k vnitønímu ¾ivotu je dále mo¾ný, nebo»
vyplývá z nezkomoleného názoru na nìj.
V na¹ich zemích jsou lidé dezorientováni v názoru na vnitøní
¾ivot proto, ¾e ho sami nezkoumají. Sna¾í se opøít o nábo¾enství,
které za tento ¾ivot èiní zodpovìdným Boha | Stvoøitele, nebo
o marxistický názor, který pokládá ¾ivot za produkt a stav vý-
voje èiré hmoty. Ve skuteènosti tuto otázku nemù¾eme takto vy-
øe¹it. Musíme se sna¾it pochopit vnitøní ¾ivot pøedev¹ím v jeho
funkcích a v jeho spoleèensko-mravním a osobitì-karmickém vý-
znamu. Du¹evní stavy jsou symbolem sfér od bo¾ských a¾ po pekeln
é, kde¾to vìdomí, pokud není obìtí tìchto stavù, je symbolem
sfér nadbo¾ských. Tím jsou tyto sféry obsa¾eny v èlovìku, který
je proto mù¾e uvést na scénu systematickým rozvinutím pøíslu¹-
ných stavù nebo þdobýváním esencí\ ze svého tìla, esencí, které
pøedstavují latenci tìchto sfér.
Nauka o pøenosu vìdomí pouèuje o dobývání tìchto esencí. Tibet
¹tí mystikové se za tímto úèelem noøí do své vlastní bytosti takov
ým zpùsobem, ¾e se svým vìdomím chápou tìla zevnì i vnitønì.
Pøitom si uvìdomí tyto esence. Kdy¾ si jsou dobøe vìdomi jak tìla,
tak i tìchto esencí, vyrá¾ejí slovo HIK. Tímto zpùsobem se esenci-
ální slo¾ky bytí dostanou na rozhraní bytí a nebytí a to se rovná
postupu na rozhraní ¾ivota a smrti. Jóga pøenosu vìdomí je cvièen
ím s dotykovými fenomeny tìch stavù, které pøíslu¹í smrti, resp.
je þcvièením se v umírání\. K poznání skuteèné odluky vìdomí od
tìla se vyslovuje PHAT.
To ov¹em neznamená, ¾e tímto cvièením, toti¾ HIK, jogín de-
321
monstruje touhu po smrti. Je to jen výzkum smrtných pochodù,
co¾ podle mých zku¹eností vede k lidsky nepochopitelnému pozn
ání. Kdo pro¹el kursem þpøenosu vìdomí\, zná zákony ¾ivota,
smrti i utváøení a jako takový je takøka imunní k pøekvapujícím
momentùm, jejich¾ úèelem je znièení ¾ivota a plné uplatnìní nov
ého, vìt¹inou nepøíznivého druhu karmy.
I. NEJHLUB©Í STEZKA PØENOSU VÌDOMÍ
(Srdeèní sémì)
1. Útoèi¹tì:
,Utíkám se k bo¾skému guruovi, ztìlesnìní ve¹keré
ochrany,
od nynìj¹ka a¾ do dne, kdy dosáhnu dokonalosti.
Ó vy nespoèetné sansarické bytosti,
zasvì»te my¹lení bo¾ské stezce dobrých pøání,
abyste dosáhly dokonalosti.`
(Pøedstava Vad¾rajogínky a guruù.)
2. Duchovní pøedstava k vlastnímu pou¾ití:
Vzdej se ¹patných my¹lenek o tìle a nech vyzaøovat nezadr
¾itelnému lesku svého vìdomí jako Vad¾rajogínky. Její
èervené tìlo má tváø a dvì ruce, z nich¾ pravá tøímá nad
hlavou zahnutý nù¾ a levá dr¾í lebku naplnìnou krví pøed
srdcem. Je opøena o bílou hùl, ji¾ dr¾í v ohbí levé pa¾e.
Okrá¹lena pìti symbolickými znaky a rozliènými ozdobami
stojí na lotosovém trùnu, na nìm¾ spoèívá sluneèní kotou
è a le¾ící lidská mrtvola. Její postoj je pokorný, její viditeln
é, ale prázdné tìlo je obklopeno plameny moudrosti
jako svatozáøí.
3. Vysoko nad sebou na nebi na lotosovém trùnu, na
nìm¾ je srpek mìsíce, zøi základního gurua, nejvy¹¹ího
ochránce, s modrým tìlem, tváøí a dvìma rukama, zcela
zahaleného do slavnostního ¹atu dokonalých bytostí. V rukou
zkøí¾ených nad srdcem dr¾í dord¾e a zvonky.
322
4. Bezprostøednì nad svou hlavou viz v záøící pìtibarevné
duze své pány, jednoho nad druhým, guruy z linie hluboké
stezky pøenosu vìdomí, sedící v poloze buddhù.
5. Modlitba ke guruùm zní:
,K tobì, Pane, z èisté svaté øí¹e pravdy, z ní¾ není
návratu ke zrozování,
ó Pane s bo¾ským ¾ezlem, ty pravé já ¹estého dhjánibuddhy,
k tobì se modlím, tvùj syn, s uctivou vírou, pln pokory.
Dopøej mi dokonalé ovládnutí stezky pøenosu vìdomí
a dej mi dosáhnout nádherné, nebesky bo¾ské øí¹e
nepromìnného stavu dharmakáji.
K vám, páni Tilopo, Naropo, Marpo, otci a synové,
kteøí jste ve svaté øí¹i ráje,
k vám se modlím, vá¹ syn, v uctivé víøe, pln pokory.
Dopøejte mi dokonalého ovládnutí stezky pøenosu vì-
domí
a dejte mi dosáhnout nádherné, nebesky bo¾ské øí¹e
nepromìnného stavu pradharmakáji.
K tobì jako k samým ze sebe tryskajícím paprskùm
uskuteènìné neskuteènosti jevù
úctyhodný Milaräpo, jeho¾ milost je neodplatitelná,
k tobì se modlím, tvùj syn, v uctivé víøe, pln pokory.
Dopøej mi dokonalého ovládnutí stezky pøenosu vìdomí
a dej mi dosáhnout nádherné, nebesky bo¾ské øí¹e
nepromìnného stavu pradharmakáji.
K tobì jako k paprskùm tryskajícím z pra{pravdy,
prameni v¹ech pramenù ducha,
nezadr¾itelné zjevení duchovní síly, ©ákja-¹rí,
k tobì se modlím, tvùj syn, v uctivé víøe, pln pokory.
Dopøej mi dokonalého ovládnutí stezky pøenosu vìdomí
a dej mi dosáhnout nádherné, nebesky bo¾ské øí¹e
nepromìnného stavu pradharmakáji.
K tobì na lotosovém trùnu sedícímu, který
vyniká¹ nad sluneèní kotouè nad mou hlavou,
323
základní guru nepromìnnì velké dobroty,
k tobì se modlím, tvùj syn, v uctivé víøe, pln pokory.
Dopøej mi dokonalého ovládnutí stezky pøenosu vìdomí
a dej mi dosáhnout nádherné, nebesky bo¾ské øí¹e
nepromìnného stavu pradharmakáji.
Ké¾ pohnu øadu guruù u své hlavy uctivou vírou
a pokorou,
aby splynuli ve svìtlo
a stali se samým Pánem, Dord¾eèhangem, základním
guruem.`
6. Potom se modli v hluboké úctì k základnímu guruovi:
,Èest v¹em vládcùm v jediném tìle sjednocení!
Ty, pravé ztìlesnìní ochránce,
ty, pane nade v¹emi vìrami velké mystiky,
svatý vládce mého útoèi¹tì nyní i v¾dycky,
ty, jeho¾ milost nemù¾e být odplacena,
ty ví¹, základní guru nejvzne¹enìj¹í dobroty,
¾e se k tobì modlím z hloubi srdce
o brzké dosa¾ení dokonalosti
na nejhlub¹í stezce pøenosu vìdomí.
Ó ty v nebi akani¹tá,
vyslaný z èisté øí¹e dharmakáji,
udìl mi svou milost, abych mohl dosáhnout sebepozn
ání
vìènì stejného stavu dharmakáji.`
7. Modlil-li ses takto znovu a znovu, pøedstav si tento obraz:
Nejprve si mysli: ,Povedu v¹echny cítící bytosti, nes
èetné jako neohranièený prostor, k nejvy¹¹í dokonalosti
a pro tento cíl se vnoøím do nejhlub¹í stezky pøenosu
vìdomí.`
8. Rozjímání provázející tyto my¹lenky:
,Vidím svého gurua, pravé ztìlesnìní trojnásobného
útoèi¹tì, pøed sebou na obloze. V¹echny cítící bytosti,
nesèetné jako neohranièený prostor, utíkají se k nìmu,
324
a¾ i poslední bytost dosáhne dokonalosti. Buï na¹ím
úkolem pøivést k nejvy¹¹í stezce v¹echny bytosti ètyø
druhù zrození.`
9. Na konci rozjímání vtáhni pøedstavu gurua do sebe.
10. Viz své tìlo promìnìno v prázdnotu (nemy¹lení)
a pøedstav si náhlé vystoupení èervené Vad¾rajogínky se
¹perky a odìné v mocný, sám ze sebe vybuchující lesk zá-
øícího (prázdného) rozumu.
11. Ve støedu jejího tìla viz ústøední nerv silný jako oby-
èejný ¹íp z rákosu, vnì bílý a uvnitø èervený se ètyømi
zvlá¹tními znaky (èervenost, prùhlednost, vzpøímenost
a dutost). Spodní konec je uzavøen a konèí ètyøi prsty pod
pupkem (tj. na pánevní hrázi u pohlavních orgánù). Horní
konec se otevírá na temeni hlavy (v Brahmovì otvoru).
12. Pak jej viz, jak prochází tvým srdcem. Tam spatøuj bod
na semeníku ètyøpláteèného lotosu, ve skuteènosti symbolick
é ztìlesnìní dechu nerozluènì spjatého s vìdomím. Je
bíle a èervenì zbarven a lehce naklonìn vzhùru.
13. Tato vidìní mají být co nej¾ivìj¹í.
14. Pak zøi s nemen¹í ¾ivotností svého vlastního základního
gurua, jen¾ v postavì Vad¾radhary zastiòuje temeno hlavy
tvého tìla (vidìného jako Vad¾radákiní). Nad jeho postavou
spatøuj sedìt guruy nauky o pøenosu vìdomí, jednoho
nad druhým, (poèínaje tvým) a¾ po sedmého Vad¾radharu.
15. Projevuj pokoru, horoucí víru, a¾ se zje¾í ka¾dý vlas
tvého tìla a slzy smáèejí líce a v této náladì øíkej modlitbu
k øadì guruù: þK tobì, Pane z èisté, svaté øí¹e pravdy. . . \
16. Po modlitbì si pøedstavuj, ¾e se v¹ichni lamové posloupnosti
guruù rozplývají v záøi, která nakonec vchází
do základního gurua.
17. Upni se v nejhlub¹í a nejpokornìj¹í dùvìøe k základn
ímu guruovi, pravému útoèi¹ti, jako v modlitbì: þTy
ví¹. . . \ a modli se (k nìmu) vnitønì, jak èasto mù¾e¹.
325
18. Po modlitbì zøi, jak slabika HÚM, modøe zbarvená
v srdci gurua, ztìlesnìní pravého bytí v¹ech buddhù, záøí
paterou moudrostí.
19. V této ¾ivé obraznosti podr¾ pevnì pøedstavu a volej
pøitom hlasitì HIK za pøedstavy, ¾e se bod v srdci Vad¾rad
ákiní zvedá do srdce gurua.
20. Pak nech bod s HÚM v srdci gurua rozplynout ve sjednocen
í a setrvej v tom nìjaký èas.
21. Potom zvolej KA a nech bod vrátit se na staré místo
(do srdce Vad¾radákiní).
22. Po èastém cvièení by mìl pokroèilý jogín dosíci znakù
úspìchu po jedenadvaceti HIK, prùmìrnì nadaný po jednom
cyklu modliteb (za jednu a¾ pùldruhé hodiny), ménì
nadaný pak po jednodenním cvièení.
23. Tìmito znaky jsou: zduøení masa na temeni lebky
(u Brahmova otvoru). Vylití krve a ¾lutých vodnatých vý-
mì¹kù na tomto místì. Mo¾nost propíchnout tuto zduøeninu
stéblem trávy (tj. vlo¾it tenké stéblo trávy do Brahmova
otvoru, kudy má vyjít vìdomí).
24. Jakmile je toho dosa¾eno, není tøeba pokraèovat
ve cvièení.
25. Po úspì¹ném zakonèení tìchto cvièení si pøedstav
Vad¾radharu, základního gurua, jako Amitáju, jen¾ z urny
¾ivota ve svých rukou naplòuje ambrozií centra øeèi a vì-
domí tvého tìla, a mysli, ¾es tím dosáhl cíle neohranièen
ého ¾ivota.
26. Opakuj èastìji významnou mantru Amitájovu a zøi
jej jako promìnìného do kruhu svatozáøe, ji¾ pak do
sebe vsává¹.
27. Abys pak povstal jako bùh v nejvy¹¹ím vnitøním opro¹-
tìní èi jako pták nezanechávající za sebou stopu, hleï setrvat
v pravém stavu neohranièené dharmakáji a v modlitbì
o jeho uskuteènìní.
326
28. Ten, kdo vìøí a kráèí stezkou pøenosu vìdomí, má trvale
tou¾it po dlouhém ¾ivotì.
29. Toto je èást nauky o pøenosu vìdomí, je¾ mù¾e být tlumo
èena veøejnì.
Závìr jogína, jen¾ sestavil tento text
Kdy¾ jsem trávil svùj ¾ivot v uzavøené zbo¾né odlouèenosti,
mìl jsem ve stavu èirého svìtla mnoho rozprav se
ctihodným Milaräpou a ve vzne¹ené lásce a planoucí víøe
jsem pøijal od tohoto svìtce mnohé mystické nauky.
Posléze se mi zjevila stará ¾ena s èerveno¾lutými brvami
a vousatým horním rtem a øekla mi: ,Bratøe, prosím
tì o nauky pøenosu vìdomí` a zmizela pak jako duha.
Tehdy zapsal uèitel bytostí, tento zvlá¹tní ¾ebravý
mnich ©akja-¹rí na pøíkaz avatáry (tulku) ze severu
v¹echno, co se tvoøilo v jeho vìdomí (jakoby bo¾ským
vnuknutím).
Ké¾ se stane toto pojednání dobrou pøedzvìstí.
(1) Viz druhý svazek, þTibetská kniha mrtvých\, oddíl þStezka
dobrých pøání\.
(2{4) Viz tøetí kapitolu této knihy.
(5) Tuto modlitbu a modlitby vùbec nikdo nemá pokládat za pravé
prostøedky k dosa¾ení ¾ádoucích cílù, ale za prostøedky k niternému
naladìní, které se nìkdy mù¾e stát magnetickou silou pøitahující
¾ádoucí výsledek. V¾dy je významná sestava modlitby, nebo» musí
pøedev¹ím pøivodit urèité vize a potom vyvolat niterný stav, který
odpovídá ¾ádoucímu uskuteènìní. Tato modlitba je dobrý ladící
prostøedek, proto¾e se dovolává vìcí bo¾ských. | Dhjánibuddhové:
Vairóèana, Ak¹óbhja, Ratnasambhava, Amitábha, Amóghasiddhi.
Tito dhjánibuddhové vze¹li z rozjímání Ádibuddhy. | Tilopa, Naropa,
Marpa, Milaräpa a ©akja-¹rí symbolizují posloupnost guruù
¹koly Kagjüpa.
(6) Akani¹ta, tibetsky Og-min, nejvy¹¹í oblast rúpadhátu, toti¾ oblasti
forem. Viz komentáø ke knize 3/III, ver¹ 24 a tabulku buddhistick
ých øí¹í v pøíloze.
327
(7) Rozhodnutí vést v¹echny lidi k dokonalosti v doèasném stavu
vlastní nedokonalosti by jistì ka¾dý køes»an odsoudil jako opová¾-
livost proti Bohu. Ale tibetská mystika se øídí jinými názory. Rozhodnut
í se pokládá za dobré a zavazující èlovìka, aby rozhodnì,
a¾ ohnivì usiloval o dosa¾ení dokonalosti. Kromì toho toto rozhodnut
í symbolizuje ¹iroce zalo¾ené mystické úsilí. Kdo neskuhrá
o vlastní vykoupení do ráje, ale nekompromisnì chce být vùdcem
lidí v dobru a bo¾skosti, stane se jistì bódhisattvou. A zpronevìøí-li
se této základní my¹lence a následkem toho karmicky propadne do
bìd a utrpení, pøece si zaslou¾í úctu, nebo» hrál velkou hru. Zaøadil
sebe mezi bohy a lidi, tedy do oblasti, kterou køes»anská nábo¾enstv
í s ohledem na posmrtný ¾ivot nechávají neobsazenu. Zaslou¾í
úctu, nebo» nále¾í mezi ty, kdo zpùsobují, ¾e je nábo¾enský ¾ivot
Asie je¹tì svì¾í a nezkomírá v ne¾ivé scholastice jako nábo¾enský
¾ivot na evropském a americkém kontinentu.
(8) Trojnásobné útoèi¹tì: Buddha, nauka (dharma), mni¹ský øád
(sangha). Ètyøi druhy zrození: z vejce, z klína, nadpøirozené zrození
a zrození z tepla a vlhka.
(10) Prázdnota nemy¹lení: zpøítomnìní tìla ve vìdomí ve stavu
úplné du¹evní nepohnutelnosti. Za tìchto okolností je tìlo vnímáno
jako úèinná síla uná¹ející osobní vìdomí k nejvy¹¹ím stavùm, toti¾
dharmakáji a sambhógakáji.
(12) Ètyøpláteèný lotos: múládhára neboli psychické støedisko pod
genitaliemi. Toto centrum odpovídá ¾ivotnímu pratypu, proto
v nìm jogínové pøedpokládají základní tvùrèí síly bytí a tím ov¹em
i základní síly bytostného ¾ivota, toti¾ dech a vìdomí.
(15) Toto naladìní je oèi¹»ující, a proto nezbytné.
(16) Lama je pøedstavený klá¹tera, jen¾ ji¾ nenále¾í k døíve
jmenovaným velkým guruùm, ale pøece jen je jejich dìdicem
v nauce. Tedy vlastnì hierarchie týkající se v tomto pøípadì ¹koly
a nauky Kagjüpa.
(18) Paterá moudrost: 1) moudrost odrá¾ející postøehy a podobaj
ící se proto zrcadlu, tak¾e se projevuje poznáním samým o sobì; 2)
moudrost získaná kontemplací, která zprostøedkuje poznání o iden-
328
titì v¹ech vìcí; 3) moudrost rozeznávající, rozli¹ující a tøídící vìci
podle jejich zvlá¹tních vlastností; 4) moudrost obrácená k záslu¾-
ným skutkùm a zaji¹»ující jejich úspìch; 5) moudrost univerzální,
která v¹e proniká, objevujíc principy, z nich¾ jsou slo¾eny vìci
a prvky, i prvky, z nich¾ jsou tyto prvky slo¾eny atd. a¾ do nekone
èna. Tato moudrost ru¹í klam o realitì forem a osobnosti.
(21) Slabika KA má povahu uklidòující a vyrovnávající. Proto se jí
pou¾ívá k vyrovnání stavu, který je vzbuzen pøi cvièení s HIK.
Jinak celé toto cvièení uvedené v aforismech 18{21 zobrazuje
pøenos vìdomí z bytosti na bytost. V tom smyslu slabika HÚM
symbolizuje akt vytváøení du¹evního spojení, dále prostøedí, které
se pøíjemnì poci»uje, a té¾ naladìní cvièícího èlovìka. HIK symbolizuje
akt pøenosu, pocit sjednocení, èas pøenosu, smì¹ování vìdomí
a vytváøení podmínek k opìtnému rozdvojení vìdomí; KA apel
k návratu na pùvodní místo.
K bli¾¹ímu vysvìtlení: celé toto cvièení je operací s du¹evním
svazkem, který èiní tìla ¾ivými. Je to útok na du¹evnost, aby ji¾
neulpívala na tìle cvièícího jogína, ale aby se mohla od nìho odpoutat.
Význam toho je v mo¾nosti uvolnit se kdykoli z tìla za
úèelem vlastní ochrany nebo záchrany.
Jogín, který doká¾e celou du¹evnost oddìlit od svého tìla, je
prakticky nezranitelný nejen lidmi, ale i bohy, démony a v¹emi
bytostmi neviditelného svìta. Získává mo¾nost absorbovat se kdykoli
ve stavu dharmakáji, èili dlí i osobním vìdomím na rozhraní
sansára a nirvány; ve stavu, který neumo¾òuje pobyt ¾ádné bytosti,
která se k nìmu nepropracovala. A pøíèina mo¾nosti tohoto
pobytu? Zasvìcení, které umo¾nilo odpoutat du¹evnost od tìla.
(22) Cvièební systém ov¹em není lehký, proto¾e slabika HIK je
správnì vyslovena jen tehdy, kdy¾ ten, kdo se tomuto cvièebnímu
systému oddal, sjednotí v¹echny du¹evní síly v aktu jednobodov
ého uvìdomìní. Ne¾ se vysloví slabika HIK, musí být usilující tak
soustøedìn, ¾e objímá celou svou bytost dokonalým uvìdomìním
v nejvy¹¹ím stupni bdìlosti. Slabika HIK pak znamená náhlé pøeru
¹ení soustøedìní, jakýsi ¹ok psychicko-fyzické soustavì, kterým
se uvolòuje elektromagnetický potenciál bytosti. Za pøedpokladu,
¾e jsou správnì pøipraveny tendence pro vìdomí, toti¾ ty, které je
329
vedou do nejvy¹¹ího stavu (dharmakája), je slabika HIK psychologick
ým momentem, jen¾ napomáhá uskuteènìní tohoto stavu.
(23) Z tìchto znakù je patrné, ¾e správnì provádìné toto cvièení
vede na hranici smrti i fyziologicky. Tibet¹tí mystikové v¹ak znají
kritické rozhraní, které nepøekraèují, leda chtìjí-li odejít z tohoto
¾ivota. Pak pøipojují k slabice HIK slabiku PHAT, pøi jejím¾ vysloven
í uskuteèní nejvy¹¹í duchovní stav, stav dharmakáji. Jinak
setrvávají na hranici ¾ivota a smrti. Osvìcující ¾ivotní zku¹enosti
se této hranice dotýkají mnohem intenzivnìji ne¾ oblasti robustní
¾ivotnosti, která se cítí daleko od smrtného momentu.
(25) Toto cvièení má zaruèit, aby ten, kdo cvièí pøenos, dosáhl i zevn
ího mystického oslavení. Má toti¾ brát v úvahu, ¾e se musí stát
dobrým vùdcem hledajících lidí, vùdcem, který je schopen nauku
správnì vysvìtlit.
(26) Mantra Amitájova (odlesku Amitábhova): þAum! Ké¾ je dosa
¾eno nesmrtelného ¾ivota! Sváha!\
(27) Pták nezanechávající stopu je symbolem èlovìka, který dospìl
tak vysoko, ¾e svým ¾itím ji¾ nevytváøí karmu, která by jej zavá-
dìla do sansára.
(28) Jakmile nìkdo po prudkém a mocném úsilí dosáhne realizace
duchovnosti a tímto zpùsobem poru¹í rovnováhu mezi dvìma podstatami,
tìlesnou a duchovní, musí pøijmout ¾ivotosprávu, která
pùsobí na fyzické a psychické bouøe konej¹ivì. Obyèejnì se pou¾ívá
opaèného postupu, toti¾ mentálního zavíjení úsilí a tu¾eb, jestli¾e
pøedcházelo jejich rozvinutí a rozpínání. Usilující èlovìk musí být
od okam¾iku realizace spokojený a nehledat ji¾ dal¹í mystické zá-
¾itky a zku¹enosti, k jejich¾ získávání na¹el klíè. Musí se stát zdr-
¾enlivým ve svých touhách a snahách a vìnovat pozornost tìlu,
aby mohlo setrvávat v klidu díky chtìné úplné a nestranné ne-
¾ádostivosti. Nebo» pøedcházejícím úsilím vyvolal ji¾ stejnì bouøi,
její¾ vlny se na pøirozené základnì uvìdomování vzdouvají nahoru
a¾ ke dharmakáji a dolù a¾ k oblastem podsvìtským. A zatím, co
tato bouøe trvá a èlovìk se sna¾í svou bytost zcela uklidnit, musí
pozorovat sebe. Za výstupù a poklesù pøirozené základny uvìdomov
ání, k èemu¾ dochází za pøítomnosti denního vìdomí, nezbyt-
330
ného k sebepozorování, se pozorující èlovìk seznamuje se v¹emi
mezistavy a tím se vyvíjí v mystika, jen¾ zná cestu tak, jak ji
musí znát mistr.
Nauka o pøenosu vìdomí, která uèí jak mocným mentálním
a psychickým tlakem vyvolat mocná du¹evní vzdutí, je¾ usilujícího
pøená¹ejí ze svìta smyslù do nejvy¹¹ího svìta bo¾ského a na druhém
pólu do podsvìtí, je vlastnì nauka o nejradikálnìj¹í cestì k mocnì
pùsobivým mystickým zku¹enostem. Z tohoto hlediska je ¾ádoucí,
proto¾e je plná pøesvìdèujících momentù. Je v¹ak otázka, zda v ní
bude mít úspìch i prùmìrný èlovìk. Ti, kdo se jí chtìjí øídit, toti¾
musí mít ¾havé du¹e, které vedou k provádìní askeze a k zapomnìní
na sebe asi tak, jako to èinil Rámakr¹na, kdy¾ v touze po bo¾ském
uskuteènìní na sebe zapomnìl do té míry, ¾e si ptáci mohli dìlat
hnízdo v jeho vlasech.
Men¹í touha a men¹í mystické úsilí nepovede k tak mocn
ému du¹evnímu rozvlnìní, aby mohlo klesat do podsvìtí a stoupat
do nebe.
Komentáø k závìru:
Tato stará ¾ena byla dákiní èili víla. Tyto víly jsou ¾enskou personi
kací ochranné moci, která se za mocného úsilí promítá vnì tìla
jako pøíznivá emanace a pak se za kritiètìj¹í situace, kdy jogín mù¾e
být pokou¹en ni¾¹ími zøeteli, objevuje v podobì duchovní ¾eny. Zá-
le¾í na duchovní orientaci èlovìka, zda se mu jako ochranná bytost
projeví ¾ena nebo mu¾. Chápe-li transcendentální v¹epøekonávající
moc jako aspekt ¾enské síly, bude personi kací jeho ochranné síly
¾ena; jinak to bude mu¾.
Podle nìkterých názorù je lépe, je-li touto personi kací ¾ena.
Pokud v¹ak mluvím za sebe, chápu ¾enskou a mu¾skou personi kaci
jako rovnocennou, i kdy¾ beru v úvahu pøedpoklad, ¾e mateøská
personi kace tlumí elementární popudy, toti¾ sexuální.
Podmaòující element tohoto druhu sebeochrany má svoje stinné
stránky v tom, ¾e se hledající èlovìk nemù¾e rozvinout k vrcholu
moci královské jógy. Následkem toho v nìm mù¾e døímat touha po
dokonalém osamostatnìní, ale pomìr dítìte k matce mù¾e bránit,
aby se stal skuteènì nezávislým. Právì tato touha skrývá stejné nebezpe
èí jako samostatnost, pøi ní¾ mnohé omyly mohou být osudné.
331
Tibetská mystika dovede øe¹it i tuto situaci a nabádá mystiky
tohoto smìru k tomu, aby si naklonili v¹echny vnìj¹í síly, a» jsou
pouhými svazky nebo personi kacemi. Nakloní si je neutuchají-
cím pøáním v¹eho dobrého v¹em bytostem. Kdo v tìchto pøáních
dospìje k vrcholu, najde v¹ude jen pøátelství, je¾ láme hroty i sexu
álním zøetelùm k ¾enám.
Vesmír je takový, jaký je. Proto nemù¾eme vyøe¹it nìkteré probl
émy skrýváním se a jiné èelem k èelu. Skrývání jen oddaluje
øe¹ení. Kdo dovede pochopit i nejhrùznìj¹í momenty jako úsmìvn
ého a láskyplného Boha, má èáku na plné vítìzství. Pravím èáku,
nebo» plného vítìzství dosáhne jenom ten, kdo pøekoná v¹echno
jako bytost dobrodìjná. Kdo zdánlivì pøekonal v¹e ve zlé vùli, ten
jenom zápasí a jistì najde dost nepøátel, kteøí ho pøemohou.
Chvála ¾ebravého mnicha ©akja-¹rí je jistì oprávnìná. Chce
-li èlovìk být skuteènì vykoupen, musí se vzdát nejen zevního
svìta, ale i sebe sama a v¹ech duchovních darù, které získal jó-
gickou snahou.
Avatára nebo tulku: bo¾ské vtìlení v lidském tìle, které text
pravdìpodobnì pøipisuje Milaräpovi. | Vzdání se toho, co tvoøí
vìdomí, znamená oèistu vìdomí správnými zøeteli.
II. PØENOS VÌDOMÍ ZEMØELÉHO ÈLOVÌKA
Úvodní slovo komentátora
Této nauky se pou¾ívá k tomu, aby ¾ivotnost nebo vìdomí pøi smrti
vy¹ly z tìla zemøelého èlovìka temenem hlavy. Tím je dosa¾eno
jejich osvobození v øí¹i dharmadhátu. Ritus a vedení provádí jako
pomocník mrtvého ¾ivý èlovìk, který zná tuto èást jógické nauky.
Rozhoduje pøitom pøedstava a du¹evnì vìdomá uchopovací moc,
ji¾ èlovìk znalý pøenosu dovede pou¾ít na þmateriálu ¾ivotnosti\.
Obecnì je tento þmateriál\ neúchopný. Ale pomocí jógy lze
poznat, ¾e ¾ivotnost je závislá na elektromagnetických proudech
a napìtích, které musí být v jistém stavu a vztazích, aby vùbec
mohla bytost ¾ít. A tyto þsilokøivky\ po smrti pomalu mizí. Mizí
tou èástí tìla, která symbolizuje stavy nebo oblasti, které si èlovìk
karmickými zásluhami vyslou¾il.
332
U èlovìka bì¾ného typu, který vychází ze smyslových postøehù
a dává prùchod ¾ivoèi¹nému chtìní, mizí nebo vyzáøí se tyto þsilok
øivky\ jistì jinou èástí tìla ne¾ právì temenem hlavy. A tomu má
èlovìk znalý pøenosu zabránit. Pøedpokládá se, ¾e tomu zabránil,
kdy¾ spoutal ¾ivotnost umírajícího nebo ji¾ zemøelého èlovìka a za
výkøikù HIK a PHAT poznal, ¾e s touto ¾ivotní silou vy¹el on sám
hlavou zemøelého èlovìka jako jeho zástupce.
Je mo¾no soudit, ¾e èlovìk ji¾ zemøelý, jeho¾ ¾ivotnost z tìla
témìø vyprchala, mù¾e být tímto zpùsobem té¾ zachránìn. Emanace
jsou toti¾ nepøeru¹ované a jogín schopný provádìt pøenos
mù¾e svým úsilím vrátit zpìt ty, které jsou ji¾ vyzáøené, a donutit
je, aby následovaly zbylé ¾ivotní síly, které pomocí pøenosu
vyvedl jako dal¹í emanace temenem hlavy.
Lidé západních zemí se snad na tato odvìtví tibetské mystiky
mohou dívat jen skepticky. Ale nauka o pøenosu je odvozena ze
zkou¹ek na ¾ivých lidech. To, co nazýváme ¾ivotní silou, která uvádí
do chodu ve¹kerou bytnost, mù¾e být u ¾ivých lidí dobøe spoutáno.
Manipulace s ní zøejmì tyto lidi ovlivòuje. Kdo ji¾ tyto manipulace
zná, musí nezbytnì zji¹»ovat ¾ivotní sílu u bytostí. Kdy¾ ji
zji¹»uje, poznává, ¾e se dr¾í v tìlech je¹tì po smrti. A kdy¾ tuté¾
sílu zji¹»uje v tìlech bytostí zemøelých, proè by nemohl pøedpokl
ádat, ¾e manipulace s ní je stejnì významná jako manipulace
za ¾ivota? Jen proto, ¾e tuto manipulaci nedovedeme empiricky
ovìøit? Je pøece je¹tì dost záhad vìdou nevyøe¹ených, abychom
toto kriterium nemuseli brát v úvahu, alespoò pokud se týká duchovn
ích vìcí.
Mám sám zku¹enost, ¾e jsem naèerpal vìdecké poznatky pouze
pomocí sebepozorování. Za jejich hranicemi jsem na¹el mnohé dal¹í,
které nevyboèily z cest logické zákonitosti. Proè bych si tedy nemìl
vìøit? A význam toho?
Vím, ¾e je mnohem prospì¹nìj¹í pomáhat lidstvu na duchovní
úrovni ne¾ v zevních vìcech. Co dìlá lid ¹»astnìj¹ím, nejsou automobily
a mnohé jim podobné technické vymo¾enosti, ale stavy
nitra. Kdy¾ porovnáváme ¾ivot lidí za posledních padesát let, vid
íme, ¾e je pøemíra strojù neuèinila ¹»astnìj¹ími. Tyto stroje na nì
kladou dal¹í po¾adavky èasové a nanèní a èlovìk si dál utahuje
opasek. . . Snad je¹tì víc strojù? Kterýsi spisovatel øekl, ¾e u nich
333
pak èlovìk bude stát nahý, supající a hladový, aby je vyle¹til, oèistil
a udr¾el v chodu. Já tomu spisovateli vìøím.
Oblast zájmù mystiky je tedy podstatnì jiná ne¾ oblast zájmù
svìtských lidí. Jejím mistrùm zále¾í na tom, aby udìlali poøádek
v duchovních silách a napìtích v bytosti a v tom vidí záruku v¹eobecn
ého zlep¹ení osudù lidí. Pøi pøenosu jde o to, aby þmonada\
na¹la vyústìní lep¹í ne¾ obvykle, nebo» se pøedpokládá, ¾e se tyto
duchovní svazky znovu a znovu dostávají do kolobìhu hmotného
¾ití. Jejich pøedchozí východisko pøi smrti je pøedzvìstí charakteru
novì se rodících bytostí. Zøetele jsou tedy obráceny vý¹ ne¾ k bezprost
øední pomoci.
1. Zde je zaznamenáno uèení o pøenosu vìdomí zemøelého
èlovìka, pocházející z nauk tajné stezky pøenosu vìdomí.
2. Vìøící lidé, kteøí kráèejí stezkou a nedosáhli dosud dokonal
ého opro¹tìní od my¹lenek, mají se pøièiòovat takto:
3. Pøi opakování formule o útoèi¹ti a rozhodnutí pøi
mohutnící my¹lence o skuteènosti postavy, ji¾ chce¹ vid
ìt, rozjímej o tìlesné mrtvole zemøelého èlovìka, jako by
neexistovala.
4. Zøí¹-li zøetelnì viditelné, ale prázdné tìlo Vad¾radá-
kiní, pøedstav si ve støedu jejího tìla vzpøímený ústøední
nerv, vnì bílý a uvnitø èervený, velikosti ¹ípu. Spodní konec
právì pod pupkem, horní jako otevøený svìtlík.
5. V ústøedním nervu v místì srdce zøi pak kmitající,
velmi jemnì nakreslenou slabiku HÚM v èervené barvì
jako skuteèné ztìlesnìní vìdomí zemøelého èlovìka.
6. Nad temenem hlavy zemøelého (bezprostøednì nad
Brahmovým otvorem) zøi lotosový trùn. Nad ním srpek
mìsíce, na nìm¾ trùní bo¾ský osvoboditel v pìtibarevné
duze jako ve svatozáøi, základní guru, ve skuteènosti ztì-
lesnìní jednoty v¹ech útoèi¹», v¹eobjímající jako moøe,
v modré podobì Vad¾radhary s tváøí a dvìma nad srdcem
zkøí¾enými pa¾emi. Pravice tøímá dord¾e, levice zvonek. Je
334
zahalen v rùzná hedvábná roucha a má ¹perk z nádherných
drahokamù. Nohy má zkøí¾eny v poloze dord¾e.
7. Pak zøi modrou slabiku HÚM na mìsíèním terèi v srdci
gurua, ve skuteènosti ztìlesnìní pateré moudrosti v¹ech ví-
tìzù. V duchu pros vá¾nì z hluboce pokorné víry o odpov
ìï (my¹lenkovým pøenosem) svého gurua z inspiraèní
linie (my¹lenkového pøenosu).
8. Posléze mysli na to, ¾e se hláska u modrého HÚM se
souèasnì vysloveným HIK v srdci gurua prodlu¾uje dolù
a objímá kruh znaèky M v èerveném HÚM v srdci zemøel
ého a ¾e toto èervené HÚM se poèíná vytahovat vzhùru.
Pøi druhém cvièení pak, ¾e èervené HÚM dosahuje hrdla
zemøelého èlovìka, pøi tøetím pak temene a pøi ètvrtém ¾e
splyne s modrým HÚM v srdci gurua.
9. Posléze vejde sám guru (my¹lený jako promìnìný na
úrovni klamné pøirozenosti) s hlasitým výkøikem PHAT do
stavu dharmadhátu, do nebe Akani¹tha a tam (ve své pravé
podobì) do srdce Vad¾radhary.
10. Setrvej pak nìjaký èas v tomto stavu du¹evního pozvednut
í.
11. Pak vykonej obyèeje oddanosti a v¾dy znovu odøíkávej
stezky dobrých pøání.
12. Ti, kdo vìøí a uskuteènili sjednocení vìdomí a jevù,
mají vykonat ritus pro zemøelého takto:
13. Nejdøíve vyslov útoèi¹tì a rozhodnutí ve stavu dokonal
ého opro¹tìní od my¹lenek (klidu vìdomí). A modli se
opìtovnì o vnuknutí k inspiraèní øadì guruù, v nich¾ tkví
pravé ztìlesnìní v¹ech vítìzù a zjevení nerozluèné jednoty
vìdomí a jevù.
14. Pak dej splynout vìdomí zemøelého èlovìka se svým
vlastním ve stavu sjednocení.
335
15. Pak nech splynout vlastní vìdomí s Vad¾radharou pomoc
í výkøiku PHAT! a zùstaò dlouho v øí¹i prázdna
dharmadhátu.
16. Bylo-li uskuteènìno dokonalé opro¹tìní od my¹lenek,
bude ritus skonèen v podstatì modlitbou a oddaností.
17. Nejvý¹ vyvinutí vìøící lidé, jejich¾ vìdomí v uskuteè-
nìní prázdnoty dharmadhátu dosáhlo míru, jsou vyòati
z nutnosti rozeznávat mezi tím, co má být pøená¹eno,
a tím, kdo pøená¹í.
18. Ti, kdo nabyli míru v uskuteènìní èirého svìtla ducha
bez poèátku, ti, kdo jsou ztìlesnìním v¹ech tìch,
kteøí ve¹li do bla¾enosti, do èistého prázdného nemy¹lení,
v nìm¾ není ani zjevu ani pozorujícího (principu) | pro
takové vìøící není ji¾ rozdílu mezi pøedmìtem ochrany
a ochráncem.
19. Tìm jsou pojmy sansáró a nirvána jako dva (stavy
bytí) toliko ve vzduchu nakreslené, stopu nezanechávající,
pomíjivé, které se jejich zrakùm jeví ihned jako klamné
a neskuteèné.
20. Jsou mimo pojmy zrození a smrt a neexistuje pro nì
Já jako cosi odluèitelného od v¹ech druhých Já.
21. Nemohou tedy pou¾ít pøenosu.
22. Zbo¾ný èlovìk, jen¾ porozumìl tomuto nesrozumiteln
ému, tomu k rozjímání neuchopitelnému a ¹eptá to jako
mystické pravdy do ucha zemøelému èlovìku, uzavírá mu
tím brány zrození v ¹esti svìtech a s urèitostí mu daruje
cíl stavu anágamin.
Tato vodítka pro pøenos vìdomí zemøelého byla naps
ána jogínem nebeského éterického prostoru ©akja-¹rí,
jen¾ jest mimo nezbytnost takového pøenosu, s pøestávkami
(za jeho zbo¾ného osamocení) na prosbu jeho hlavn
ího ¾áka, avatáry, jogína severních kopcù.
Nech» zásluhy vzniklé napsáním prospìjí v¹em nesèetn
ým bytostem k dosa¾ení stavu anágamin.
336
(3) Vztahy k zemøelému èlovìku v¹ak nesmìjí být pøeru¹eny.
Vylouèí-li se jeho tìlo, musí zùstat symbol jeho ducha. Tibet¹tí
mystikové berou jako tento symbol pøedstavu Vad¾rajogínky. Ale
a» je tomu jakkoli, ka¾dá duchovní pøedstava musí být ve vztahu
k vnitøní pøedstavì (duchovnímu tìlu) èlovìka, který je objektem
jogína usilujícího o pøenos. Za tìchto okolností dochází ke zpøí-
tomnìní duchovních prvkù jeho bytí ve vìdomí jogína, prvkù, které
spìjí za svým karmicky spravedlivým cílem a urèením. Tyto cesty
v¹ak jogín, který zná pøenos, mù¾e zmìnit. Vyvolá pøedstavu (duchovn
í bytnost) zemøelého èlovìka, nechá ji promìnit v pøedstavu
Vad¾rajogínky a pøemístí ji do ¾ádoucí oblasti.
(5) Tím budou vlo¾eny pøedpoklady pro opìtné vzbuzení duchovn
ího ¾ivota zemøelého èlovìka.
(8{10) Toto je proces sjednocovací a jogínem zvolené správné vý-
chodisko. Slabika PHAT souvisí s dovr¹ením úsilí jogína. Tvrdí se,
¾e ji pou¾ívá k odvrácení zlých vlivù nebo duchovních bytostí nep
øátelsky smý¹lejících o józe a obøadech.
(11) Viz 2. svazek, Tibetskou knihu mrtvých, kde jsou þStezky dobr
ých pøání\ uvedeny.
(14{15) V tomto pøípadì se výkøik PHAT smí vyslovit bez nebezpe
èí vlastní smrti, nebo» vedení se týká druhé osoby. Jinak prý
mù¾e usmrtit toho, kdo tuto slabiku vyøkl.
(17{18) Ten, jeho¾ víra ve vlastní bytí je závislá na ideji já, by pøi
pomoci zemøelému èlovìku pomocí þpøenosu\ asi sám té¾ zemøel,
kdyby mìl ve sjednocení se zemøelým úspìch v pøenosu jeho vìdomí
do nadfyzických oblastí. Kde¾to ti, kdo jsou, jak øeèeno, nejvý¹ vyvinut
í, jsou nejen odosobnìní, ale za¾ívají toto¾nost s transcendet
álními kvalitami. Proto kdy¾ provedou pøenos, poznají se znovu
ve svém tìle jako ve svém dosavadním bydli¹ti. Toto upamatování
uvádí opìt do poøádku stav existence, která se pøenosem prodlu-
¾ovala do nadsvìtských oblastí. Kromì toho pro¾ívají toto¾nost se
v¹ím a díky tomu tìm, kdo jsou na cestì bardem, mohou pomoci
i prostým ztoto¾nìním s nimi pøi zøetelném uvìdomování si nadsv
ìtských stavù. Ti jsou tedy schopni pomáhat umírajícím a zemøel
ým velmi lehce prostými akty uvìdomování a sebeuvìdomování.
337
(19) Kdo dosáhl nejvy¹¹ího uskuteènìní, ten ji¾ nehledá. A» jde
o stavy bo¾ské nebo ni¾¹í, není jejich pøipomínkou poru¹ena jeho
niterná rovnováha. Z toho se usuzuje, ¾e je osvobozen. Sans
áró jako procesy a nirvána jako stav nebo bytí mimo procesy
mu nejsou nièím, nebo» poznal, ¾e pomìr k tìmto stavùm
je zalo¾en na vztazích k procesùm a vìdomí, které dovede od
sebe odlouèit.
Odlouèení procesù od vìdomí udìluje zku¹enost, která zobrazuje
bytí jako sen, v nìm¾ nauka o vìèném já nemá ¾ádného
podkladu. Tím je znièeno poci»ování, svìdomí, lpìní na já a jiné
neblahé du¹evní stavy, ale zùstává bla¾enost okam¾iku, jen¾ je
naplnìn ¾itím a poznáním. Bla¾enost, která je regulovaná a korigovan
á okam¾itými odezvami vlastních èinù v prostoru i v jin
ých bytostech.
(20{21) Smrt pøedstavuje pokraèování ¾ivota jiným zpùsobem,
kde¾to vzhledem k pojmu já u obecného èlovìka je násilným aktem
snaha o samovolnì vystupující uvìdomìní se ve v¹ech bytostech
a odstranìní sobectví a smyslové osobitosti. Kdy¾ èlovìk odstraní
já a sobectví a vzhlí¾í k bo¾ství, které je v¹udypøítomné, pocítí
se ve v¹ech bytostech a pøebývaje v nich tímto zpùsobem, dospívá
k nezvratitelnému pøesvìdèení o bezèasnosti ¾ivota. A proto¾e se
poznává pouze v dobrých pocitech a stavech, ¾ije ve vy¹¹ích prvcích
ve v¹ech lidech èili je podoben bo¾ství, je¾ jako esence nebo vy¹¹í
stavy bytí je nezávislé na ¾ivotì jednotlivce a trvá tak dlouho jako
samo lidstvo a bytosti vùbec.
Ten, kdo pomocí duchovního vývoje dosáhl poznání transcendentna
v pravém slova smyslu a ztoto¾nil se s ním, ten ¾ije v bezèasnosti.
Z hlediska bezèasnosti pak chápe, ¾e konkrétní bytí je pouze
odlouèením od vìènosti. To ho vede k my¹lence, ¾e zánik existencí je
pouhým návratem do vìènosti. Tato my¹lenka je ov¹em pro mrtvé,
kteøí jsou v dosahu jeho osobitého prostøedí, spásná sama o sobì.
Kdyby síla hnacích impulsù vedla to, co se z nich má nìkde vtìlit,
do neblahých stavù, zmìnil by tak dalece duchovnì vyvinutý èlovìk
toto pøedurèení pouhou pøipomínkou, ¾e on sám a tím i pøedmìt
jeho zájmù (mrtvý èlovìk) nále¾ejí do stavù pøíslu¹ících spáse. To
ostatnì potvrzuje aforismus 22.
338
(22) Anágamin (ten, kdo se nevrací) je oznaèení pro þvzne¹en
ého èlovìka\, jen¾ dosáhl nejvy¹¹ího ze tøí stupòù svatosti podle
buddhismu.
III. ØADA GURUÙ
1. Nyní bude popsána øada guruù, sedících kolmo nad sebou.
2. Nad hlavou vlastního základního gurua, pøedstavovan
ého Dord¾eèhangem (Vad¾radharou) sedícím na lotosov
ém mìsíèním trùnu, (má být spatøován) svìtlemodrý
D¾ecün Milaräpa. Jeho pravice tvoøí dord¾emudru a spo-
èívá na pravé tváøi. Vodorovnì dr¾ená levice na jeho klínì
dr¾í lidskou lebku naplnìnou nektarem. Nohy v pozici bódhisattv
ù, tìlo odìno do bílého hedvábí.
3. Nad ním Marpa, èervenohnìdý, pøitloustlý, v lamaick
ém ¹atì. Nohy má pod sebou zkøí¾eny, ruce jsou polo¾eny
vodorovnì (nad sebou) a dr¾í nektarem naplnìnou lidskou
lebku; jeho oèi jsou obráceny k nebi.
4. Nad ním Naropa, svìtlemodrý. Vlas zauzlený nad temenem
(po zpùsobu indických jogínù). Na hlavì má korunu
z lidských lebek se ¹esti ozdobami z kostí. Bedra má
obtoèena látkou, jak se nosí v Indii. V pravici dr¾í trubku
z rohu antilopy, levice spoèívá v hrozivé mudøe na trùnì
za ním. Nohy v pozici indického kováøe.
5. Nad ním veliký, slavný Tilopa, hnìdé barvy, s lehce
rozhnìvaným, pøece v¹ak usmìvavým výrazem. Jeho vlas
je svázán do uzlu a je na nìm drahokam. Má korunu z bí-
lých lotosových poupat a je volnì ovinut provazem rozjí-
mání. Jeho tìlo je záøivé, ozdobené lidskými kostmi a zahalen
é do tygøí kù¾e, která je polo¾ena kolem kyèlí jako
zástìra. Nohy pohodlnì slo¾eny, pozvednutá pravice dr¾í
velkou zlatou rybu, levice ve vodorovné poloze dr¾í nektarem
naplnìnou lidskou lebku.
339
6. Nad ním pán Vad¾radhara, modrý, v honosném odìvu
bo¾ství sambhógakáji. Obì ruce jsou zkøí¾eny na prsou.
V pravici dr¾í dord¾e, v levici zvonek.
7. Ka¾dý guru sedí ve vìnci paprskù pìtibarevné duhy.
Ké¾ je tato kniha dobrou pøedzvìstí!
Zde konèí tøídílný rukopis nauky o pøenosu vìdomí
ètvrté knihy.
Jmenovaní guruové a¾ na gurua základního (Vad¾radharu)
jsou historické osoby, které zalo¾ily mystickou ¹kolu Kagjüpa, její¾
nauky obsahuje tato kniha. Základní guru je osobním uèitelem ¾áka
této ¹koly. ®ák je povinen pokládat jej za Dord¾eèhanga, mocného
dr¾itele ¾ezla. Nejvy¹¹í, Vad¾radhara, symbolizuje skuteènost, ¾e
nauku ¹koly Kagjüpa pøinesl na zemi Tilopa, první její pøedstavitel.
Podle udání dosáhl Tilopa stavu avadhúta, co¾ znamená nì-
koho, kdo pøekroèil v¹echny èasové, mravní a spoleèenské zákony
na základì bo¾ského uskuteènìní. Cestu k tomuto uèení formuloval
v nauku, do ní¾ zasvìtil Naropu, který ji odevzdal Marpovi a tento
Milaräpovi. Od Milaräpy ji pøijali dal¹í lidé. Jejich prostøednictvím
se pøená¹í do na¹ich èasù.
Nauka tìchto mistrù se mi zdá nejpøijatelnìj¹í ze v¹ech mystick
ých nauk pro lidi na¹eho kontinentu a vìku, nebo» se zakládá na
psychologických výzkumech. Pøekraèuje v¹ak oblast dìjové mechaniky
bytí smìrem k jeho transcendentálním formacím, chápaným
nìkde jako bohové, jinde jako individuálnì pùsobivé síly a napìtí
a opìt jinde jako iluzorní projevy kosmické prázdnoty jen individu-
álnì významné. Tento racionalistický charakter tibetské mystiky je
výsledkem osobního postoje jejích mistrù k þnepoznatelnému\ skute
ènu transcendentna. Tibet¹tí mystikové nále¾ící k této mystické
¹kole nevidí v nadsmyslných personi kacích bo¾skou moc, která
mù¾e pøekonávat èlovìka bezpodmíneènì, jak je tomu napøíklad
v køestanství, ale jen energiètìj¹í formace a svazky, proto¾e pochá-
zejí z vy¹¹ích látek ve¹kerého stvoøení.
V tibetské mystice je proto vytváøen mezi èlovìkem a transcendent
ální personi kací zcela jiný vztah, ne¾ s jakým se setkáváme
v na¹ich krajích. Tibet¹tí mystikové jsou schopnit vidìt ve formac
ích bo¾ské povahy náhodné jevy stejnì jako v lidech. Tyto jevy
340
se pak sna¾í si naklonit, aby s jejich pomocí dosáhli ochrany na
cestì pøetváøení vlastní bytosti a pøi vyvolávání niterných bouøí,
je¾ jako kvas mají v bytosti pùsobit tak, aby v pomìrnì krátkém
èase dozrála k dokonalosti.
Tibetský mystik se podle svého vlastního zdání nepohybuje svì-
tem predestinace Bohem vytvoøené, ale spí¹ svìtem zapøíèinìných
náhod, je¾ se sna¾í ¾ádoucími zøeteli a zavedením nových bytostn
ých tendencí zmìnit. Je to èlovìk znalý psychologických pøíèin,
je¾ vyvolávají v¹echny následky, v jejich¾ skladbì v podobì svého
osudu je pak nucen ¾ít, nebo» zøetele a tendence ho v¾dy v pøítomnosti
zcela ovládají.
Proto je tibetská mystika mystikou racionalistickou a my mù-
¾eme být jen vdìèni jejím zakládajícím mistrùm, Tilopovi, Naropovi,
Marpovi a Milaräpovi, ¾e nám ji zanechali. Èelí toti¾ rozkladn
é síle tìch nábo¾enství, která pøedpokládají Boha jako alfu
a omegu ve¹kerého bytí a dìní proti poznané zákonitosti, je¾ vypl
ývá spí¹ ze silových vztahù ne¾ z konstantních skladeb pøedstavuj
ících bytí.
Ké¾ by nás chránilo jejich poznání!
341
KNIHA PÁTÁ
STEZKA MYSTICKÉ OBÌTI: JÓGA PODROBENÍ
NI®©ÍHO JÁ
PØEDMLUVA
Tato kniha pojednává o èö èili o rituálním potlaèení osobního já.
Ideou tohoto rituálu je, aby èlovìk vhodnými mantrami vyvolal
vnitøní stavy, které jeho bytost symbolicky pøipraví, aby byla bo¾í
obìtinou trpícím, neuvìdomìlým a ¾ádostivým bytostem v odplatu
za to, ¾e døíve sám svou nevìdomostí a ¾ádostivostí vy¾adoval od
nich obìti. Je to tedy du¹evnì mo¾né a u¹lechtilé vyrovnávání karmick
ých dluhù, jejich¾ splacením se èlovìk stává nezávislým a získ
ává nejvy¹¹í duchovní svobodu, jak ji chápe jóga.
Èö nemù¾eme pokládat za temný a stra¹idelný pohanský obøad,
který musí odpuzovat þu¹lechtile cítící bytost\. Pokud se èlovìk nez
øekne smyslového ¾ivota a v nìm i pøíjemných pocitù ze smyslov
ého uspokojení, zùstává vlastnì dravcem mezi ostatními bytostmi,
nebo» jim bere to, po èem ony také tou¾í. Kdy¾ se v¹eho vzdává
a nedovolí vystoupit ani pocitu uspokojení z naplnìného bøicha
ani z existenèních a jiných úspìchù, zaèíná ¾ít v askezi, ji¾ èö formuje
v rituálu.
Rituál je prospì¹ný jen tehdy, jestli¾e se èlovìk sna¾í ¾ít to,
co jeho ver¹e pøipomínají. Nestaèí tedy napsané odøíkat, jak se to
èasto èiní pøi modlitbách, ale je nutno pochopit my¹lenku rituáln
ích prùpovìdí a sna¾it se podle ní niternì orientovat, cítit a ¾ít.
Dokonce se vy¾aduje, aby to, co se v rituálu odøíkává, vyvolávalo
pøíslu¹né pøedstavy a pro¾itky, nebo» v¹e, èemu èö uèí, musí být
pro¾ito jako skuteènost. Jsou v nìm ver¹e þjógického tance\, jejich
¾ odøíkáváním se má èlovìk pøipravit na zøeknutí se sansarick
ého èili na zevních faktorech závislého já. Pak se má nabídnout
342
jako navr¹ená obìtina ve zpùsobu mrtvoly, na jejím¾ mase se ¾iví
ti, kdo jsou právì vleèeni chtíèi z hladu | odplata to za vlastní
chtíèe bøicha.
Nebo se má dát rukám høíchu jako dobrovolný duchovní pøí-
jemce v¹ech útrap a bolestí v odplatu za vìdomé i nevìdomé pøí-
koøí, které uèinil jiným lidem a tvorùm. Nebo» jenom takto zatí¾en
mù¾e být ¾ádoucí potravou nebo obìtí pro ty, kdo mají svá tìla
vybudována z èerných høíchù.
Nebo se má nabídnout bohùm ve stavu neju¹lechtilej¹ího cítìní,
v lásce objímající v¹echny bytosti nebo v dobrých stavech, je¾ ho
podnìcují k oddanosti bohùm nebo Bohu. Má se jim obìtovat proto
v takovém stavu, ¾e jenom tyto stavy mohou být v promìnì pokl
ádány za potravu, jí¾ se ¾iví bohové.
V ka¾dé z tìchto tøí obmìn èö se jogín chtìnì zøíká sebe a èiní
ze sebe obìtinu pro pøíslu¹né tøi druhy bytostí. A právì proto,
¾e jde o zøeknutí chtìné, vede èö k moci nad pøíslu¹ným druhem
bytostí. Ale to nesmí mít nikdo na zøeteli. Je nutno dát se v obì»
bez my¹lenky na odmìnu, nebo» má-li si èlovìk proklestit cestu
k nejvy¹¹ímu stavu, musí dát sebe a zøíci se v¹eho bez výhrad.
Z tohoto hlediska je èö þsrdeèním semenem\, aktem pravé lásky
v hrdinném postoji. Èlovìk se dává bohùm, lidem a démonùm bez
my¹lenky na odmìnu a jen samozøejmost této obìti z nìho èiní
mocného dárce. Pro tento fakt je èö zaøazen do mystických nauk
jako jedna z cest k vykoupení. Proti ostatním mystickým naukám,
je¾ vìt¹ina lidí chápe tak, ¾e jim mají potlaèením ¾ivoèi¹ných a pøí-
padnì i zlovolných tendencí vlastního poèínání pomoci k úniku ze
strastných du¹evních stavù do stavù spokojených dravcù, má èö tu
pøednost, ¾e je formulován tak, ¾e k nìmu èlovìk nenajde dveøe,
jestli¾e své nízké mravní názory neznásilní.
Bì¾nì nazírajícím lidem se tedy èö nebude zdát dobrou a správnou
cestou. Ale pøece: a» pøi posuzování mystických cest èlovìk
dospìje k jakýmkoli závìrùm, v¾dy se vlastnì jedná jen o snahy,
jejich¾ cílem je zøeknutí vedoucí k odosobnìní. Jiné pøedstavy
o mystice jsou fale¹né a vedou èlovìka na cesty, na nich¾ si
svou karmu je¹tì více zkomplikuje, ne¾ kdyby mystiku neprová-
dìl. Vystavuje se toti¾ nebezpeèí, ¾e místo toho, aby vystupòoval
mravní autokritiku, dospìje v tomto smìru k úplnému nezájmu
343
a dbá jen toho, aby dobøe ¾il, jak to dovede jen tvor postrá-
dající svìdomí.
Právì tato cesta je v èö zatarasena. Ukazuje, jakým zpùsobem
se v co nejkrat¹ím èase dostaneme ze sansarického kolobìhu, a je
zøejmé, ¾e je touto cestou radikální a pozitivní zøíkání se sebe sama.
Volají se bohové, jogínové a démoni, aby èlovìka pøijali jako obìtinu
a pak dokonce se provádí toto odevzdání sebe pomocí ¾ivých pøedstav.
To je pøíznakem tzv. prudké cesty. Ale i na ní rozhoduje, jak
kdo pochopí pravý význam odøíkání. Jestli¾e ten, kdo provádí èö,
nepochopí, ¾e musí ztratit své já k dobru v¹ech bytostí, pak mù¾e
provádìt èö, jak dlouho chce, a pøece z toho nebude mít ¾ádný
prospìch, ale jen strastné stavy odpovídající nièení sebe sama jako
bytosti obdaøené tìlem.
Pøedpokládá se, ¾e vysoce výrazné pocity rituálního sebeznièení
povedou rychleji k poznání smyslu mystické obìti ne¾ potì¹ující
a bla¾ené stavy, je¾ èlovìk získává na jiných mystických cestách {
{ a dá se to pova¾ovat za rozumné hledisko. Pøesto se v¹ak nesmí
zapomínat, ¾e vliv zkru¹ujících zku¹eností stejnì jako vliv zku¹enost
í pøíjemných má své kritické hranice. Kdy¾ se èlovìk na nich
octne, musí si nechat poradit zku¹eným mistrem jógy, jestli¾e není
vybaven vzácným stupnìm rozeznávací schopnosti. Proto je témìø
nezbytné, aby ¾ák èö získal pro tuto cestu dobrého uèitele. Sám
se mù¾e odvá¾it rituálního zpùsobu zøíkání se sebe pouze v nejhlub
¹í víøe v Boha. Na cestì èö mu bude Bùh kriteriem, je¾ ho
nenechá upadnout do démonických ovlivnìní. A rituální zøeknutí
mù¾e vyhladit sansarickou bytnost beze zbytku.
JÓGICKÝ TANEC, KTERÝ NIÈÍ MYLNÉ
NÁZORY
AUM!
1. Hleï promìnit se nyní v okam¾iku
v bohyni v¹enaplòující moudrosti,
plnou síly, abys pochopil dálky univerza,
nadán krásou poslední dokonalosti.
Nech hlasitì pak zaznít pí¹»ale
344
vyøezané z lidské stehenní kosti
a tanèi tanec rozptylující klamnou víru.
PHAT!
2. Jako jogín namáhaje se s nejvìt¹í odvahou, u¾ívaje vùle
a my¹lenkové síly jen ve slu¾bách poznání o nerozluèné
jednotì nirvanického a sansarického svìta, tanèím øadami
obrazù duchovních bytostí, symbolù v¹ech ni¾¹ích já.
Dejte mi sílu, abych pronikl klamem dvojího bytí.
V zástupech pøijïte, ctihodní guruové základní víry,
vy hrdinové a hrdinky, nesèetní jako kapky moøe,
vy, kteøí neznáte úzkosti ani hranic svých poutí.
V zástupech pøijïte a vylijte plnost po¾ehnání k ¹»astn
ému dokonání mého úsilí.
PHAT!
JÓGICKÝ TANEC PÌTI SMÌRÙ
3. Tluku v rytmu východní nadlidské øí¹e,
tanèete, hrdinové a hrdinky na pláni tvaru mìsíce
pøi zvucích flétny zrcadelnì jasné záøivé moudrosti.
To dotýkají se nohy lehce tìl královských démonù, symbol
ù nenávisti a zloby.
HÚM! HÚM! HÚM!
PHAT!
4. Tanèící pláò ji¾ního lidského svìtadílu
na trojbokém jevi¹ti otáèejí se hrdinové a hrdinky,
dotýkající se lehce hlav pýchy ztìlesnìných ve vládci
smrti,
pronikavì víøí buben tvaru lebky o poznání rovnosti.
HÚM! HÚM! HÚM!
PHAT!
5. Pohleïte k øadám západního svìtadílu dobytkem po¾ehnan
ého,
na kruhovité pláni otáèejí se hrdinové a hrdinky.
Mìkce plynou nad rozko¹í stravující lidi
345
za sladce znìjících zvonkù rozlièných vìdìní.
HÚM! HÚM! HÚM!
PHAT!
6. Pohybujte se zástupy v øí¹i neradostného zvuku na severu,
na pláni tvaru kostky otáèejí se hrdinové a hrdinky,
vzná¹ejíce se nad hlavami ¾árlivých duchù,
jasnì záøí koruna v¹e naplòující moudrosti.
HÚM! HÚM! HÚM!
PHAT!
7. Tanèí na støedu svìta, na bodu dokonalosti
a ¾ehnají taneèní pláni hrdinové a hrdinky.
Jejich nohy se lehce dotýkají vampirizující hlavy tuposti
za radostné melodie zpìvu HÚM o moudrosti skuteè-
ného bytí.
HÚM! HÚM! HÚM!
PROBODENÍ TOUHY PO JÁ
8. (Instrukce pro jogína.) Mysli, ¾e jsi nyní pøipraven
probodnout o¹tìpem koøeny touhy po já.
PHAT!
9. Bo¾ská dákiní se pøiblí¾ila z východu,
v rukou o¹tìp v¹eobjímající lásky.
Nádherná dákiní pøiblí¾ila se z jihu,
v rukou o¹tìp v¹eslitovného soucitu.
Lotosová dákiní pøiblí¾ila se ze západu,
o¹tìp hluboké nesobeckosti v rukou.
Karmadákiní pøiblí¾ila se ze severu,
tøímajíc o¹tìp nedílné spravedlnosti.
Buddhadákiní vy¹la ze støedu,
v rukou o¹tìp bódhisattvického ducha.
Stojí na høebenech touhy po já
na ètyøech údech její bytosti
346
a zabodávají bez pohnutí do nich své o¹tìpy,
zùstávajíce na místech nepohnuty.
PHAT!
10. (Instrukce pro jogína.) Kdy¾ poznals koøeny jáství
(hnìv èi nenávist, pýchu, smyslnou rozko¹, ¾árlivost,
tupost), poznej teï obìtní dar svého tìla.
(1) Toto je evokace bo¾ských prvkù skrytých v¾dy v èlovìku s atributem
moudrosti. Je to evokace, která má pøimìt bytost toho, kdo
provádí obøad èö, aby se formami zbo¾nosti více pøipravila jako
vhodná obìtina pro ty, jim¾ se ten, kdo provádí èö, pozdìji nabídne.
(2) Pokud èlovìk nedosáhne takového stupnì poznání, ¾e èasnost
(sansáró) sama splyne s nadèasností (nirvána), mù¾e jejich jednotu
uznat jen prostøednictvím víry. Proto ve smyslu zde uvedeném evokuje
¾ák èö pøesvìdèení o této jednotì spolu s tím, ¾e pokládá
jevy ¾ivého svìta (bytosti) za pouhé symboly. To mu má dopomoci
k tomu, aby ihned, tj. nezávisle na své duchovní zralosti, zaujal
stanovisko bytosti vìdoucí. Tak se celé jeho duchovní bytí dostane
bezprostøednì do pohybu, který vlastnì znamená duchovní vývoj
v jeho nejzøetelnìj¹í formì.
(3) Takto ten, kdo koná èö, evokuje duchovní vody (vodní princip)
a v¹e, co s nimi souvisí, aby to mohl polo¾it jako obìtinu sansarick
ým existencím v pozdìj¹ích aktech rituálního zøíkání se svìta.
Charakteristika duchovních vod odpovídá projevùm bytí v ¾ivouc
ím svìtì. Princip vody, vyjádøený povahou ¾ivotnosti a osudovosti,
je princip pøíznivì pùsobící a vládne vlastnì dévùm.
Vzhledem k tomu v období, kdy spoleèenství lidských bytostí
¾ilo pod tímto principem ve vesmíru (nebo ve sluneèní soustavì)
pøevládajícím, jevilo se spí¹ jako spoleèenství bohù. Byli vybaveni
zásluhami, jejich¾ pùsobením mìli schopnosti, jakými je vybaveno
bardické tìlo, o nìm¾ se ètenáø doète v druhém svazku v Tibetské
knize mrtvých. | Králov¹tí démoni jsou obyvateli opaèného projevu
vodního principu, který svítí kouøovì a je pokládán za peklo.
(4) Nyní evokuje princip zemì a v¹e, co s ním souvisí. | Dal¹í
charakteristika ji¾ního svìtadílu odhaluje mravní nedostatky svìta
lidí, který je symbolizován principem zemì a ji¾ním svìtadílem.
347
Ale zemní princip je pøíznivý a jeho bo¾ské pùsobení se projevuje
poznáním rovnosti, které budí nejmocnìj¹í ctnost, pokoru.
(5) Nyní evokuje princip ohnì a v¹e, co s ním souvisí. Jeho charakteristika
urèuje pùsobení sféry dhjánibuddhy Amitábhy, jeho¾
protìj¹kem je prétalóka, sféra velikých muk.
(6) Nyní evokuje princip vzduchu a v¹e, co s ním souvisí. Jeho charakteristika
oznaèuje asuralóku, svìt vyspìlých démonických bytost
í, jemu¾ je nadøazen dhjánibuddha Amóghasiddhi.
(7) Nyní evokuje princip éteru a v¹e, co s ním souvisí. Tento princip
pùsobí na èlovìka psychicky tlumivì, nebo» se nejvíce uplat-
òuje v dobì tvùrèího klidu, alespoò vzhledem k ¾ivlovým vibracím.
Proto ten, kdo se sna¾í urychlit svùj duchovní rùst mystickým úsil
ím, musí se nauèit odvracet záporný vliv tohoto principu rozvojem
optimistické nálady. Musí ho pøemáhat tím víc, èím usilovnìji se
namáhá o to, aby se povznesl nad ¾ivoèi¹nou pøirozenost. Jinak
se ocitne v démonickém ovlivnìní v odpovìï na svou snahu vyvol
ávat síly embryonálního svìta. Embryonálnì-duchovní svìt je
toti¾ onou sférou, v ní¾ se mystik na své cestì k absolutnu ocitne
nejdøíve. Jeho zpìtné pùsobení je v¾dy nepøíznivé, pokud se èlovìk
nestane dìtským zrovna tak jako jevy tohoto svìta, toti¾ prvo-
útvary. A toto dìtství musí vidìt spí¹ v optimismu ne¾ v pøísné
a chmurné morálce askety.
Jen dítì se mù¾e snadno pohybovat v tomto svìtì monstrózních
a duchovitých útvarù, ve svìtì, jen¾ na vymezující moc pøísnosti
a chmur reaguje jako na moc zlovolnou. Proto ti, kdo se zøíkají sebe
samých a tím si klestí cestu a¾ do sféry pøedtvùrèí, musí právì optimismem
spojeným s pocitem v¹eobecné vlastní nevinnosti vytvoøit
pøedpoklady, aby se uvìdomili v této sféøe bez nepøíznivých reakcí,
je¾ se tak snadno dají vyvolat ka¾dou formou vlastního zosobnìní.
(8) Pøedchozí modlitbou a evokací má èlovìk vytvoøit náladu, jí¾
se niternì otevøe pro pøijetí høíchu a zla a zaène vyzaøovat sebe
v pocitu sebeobìti. To se v¹ak v¾dy neobejde bez niterných krizí.
Zejména zaèáteèníci v èö, kteøí jako lidé duchovnì ne¹kolení a pøece
jen vyvolávající èisté duchovní síly za¾ívají velmi tragicky (alespoò
348
ve smyslu pocitových krizí) kontrastní stavy, pocházející z jejich
vlastní svìtskosti a evokované duchovní èistoty.
To znamená, ¾e èö klade po¾adavky i na nervovou soustavu
toho, kdo jej provádí, ale to se pøíli¹ v úvahu nebere. Pro tibetské
mystiky jsou cennìj¹í mystické poznání a zku¹enosti ne¾ zdraví,
nebo» pomáhají odstranit záva¾nìj¹í karmické indispozice, ne¾ pøin
á¹í ¹patný zdravotní stav. Objektivnì poèítají s tím, ¾e o zdraví
èlovìk stejnì tak èi onak pøijde. Po v¹ech mystických zku¹enostech,
je¾ jsem v ¾ivotì získal, vìøím sám, ¾e je naprosto pochybné,
sna¾í-li se kdo zachovat si zdraví, jak to chápe svìtský èlovìk. Má-li
mít dobré zdraví proto, aby se vy¾íval ve smyslových vzru¹eních,
pak ani tento stav ani úèel nejsou hodny závisti. I nejvyrovnanìj¹í
osud bez mystického a duchovního poznání je jen ztìlesnìná strast;
skuteèné poznání vyva¾uje a¾ nadpomyslné strasti.
Toto stanovisko k zevním vìcem nemù¾e pochopit ten, kdo nedos
áhl duchovního poznání. Proto také mnozí lidé hájí opaèné mí-
nìní. Domnívám se v¹ak, ¾e je lépe, abych nezakrytì prozradil své
stanovisko, nebo» nìkteøí lidé mohou dosáhnout urèitého poznání
a tím se ocitnou pøed problémem hodnoty poznání a svìtských
osudù. Jóga jistì není jen k tomu úèelu, aby se èlovìk stal zdrav
ým. Poznání je pøednìj¹í a rozumný èlovìk je rád zaplatí zdravím,
jestli¾e si v urèitých podmínkách nemù¾e zaøídit ¾ivot tak, aby se
pøi úsilí o jógu nadmíru nezatì¾oval fyzicky a du¹evnì.
Obecný èlovìk v¹ak nevyhledává nesnadnìj¹í cestu za duchovn
ím poznáním, ale hladkou cestu za po¾itky. Proto se málokdy setk
áváme s lidmi, kteøí poznali, ale zato èastìji s tìmi, kdo v honbì
za smyslovými po¾itky postrádají spolehlivé mravní stanovisko. To
v¹ak není pøedpoklad k my¹lence na èö a jeho provádìní.
(9) Pøívlastky a atributy dákiní (víl) odpovídají bo¾ským personi
kacím elementù udaných svìtovými stranami. Tak první dákiní
pocházející z východu symbolizuje bo¾skou personi kaci vody s její
vlastností, láskou. A ponìvad¾ je voda praelementem bytí, je její
personi kace bo¾ská. Druhá, zemní personi kace, je nádherná, jak
jen mù¾e být personi kace zemì na prvním stupni dekadence bo¾-
skosti v tìlesném smyslu. Její pozitivní duch se projevuje v soucitu
a ve slitování, jak tomu je v¾dycky, je-li zemì v bytosti lidského
349
vzezøení. Ohnivý element, jeho¾ vibrace se kladou na západ, je po
oèi¹tìní bo¾ským pùsobením plný nesobeckosti a jeho personi -
kace se podobá øeckým typùm. Ze severu, odkud proudí vzdu¹ný
element, vychází personi kace podobná lidským typùm ¾idovským.
Jeho povahou je nestranná rozumovost, která nebrání tomu, aby se
zpìtné pùsobení citových vzdutí mohlo plnì uplatnit.
Kdy¾ jsou koneènì zevní zøetele pøekonány a èlovìk nalézá sebe
sama jako místo pravého odpoèinutí, mù¾e vystoupit personi kace
støedu, která je þpoznáním v lásce\. Vzhledem k tomu má tedy
evokace, modlitba a niterné zamìøení vyústit ve zji¹»ování ztìlesn
ìných elementù jako bo¾ských personi kací a èlovìk provádìjící
èö jim má umo¾nit, aby probodením znièily jeho já.
Ve skuteènosti tu jde o transmutaci vnitøních ¾ivlù v ¾ivly bo¾-
ské silou lidského ducha, nebo» nikoli idea, ale spontánní ¾ivelné
pùsobení musí èlovìka uná¹et bo¾skými hnutími.
Lidé na¹eho kontinentu pøíli¹ nechápou poslání mystiky. Domn
ívají se, ¾e se její pomocí má vyvolat vizuální ohòostroj, jeho¾
formace je utì¹í jako bo¾ská podívaná. A pøece se jedná o to, aby
bo¾ské vìci mohly být za¾ity nosnými vlnami bytí stejnì, jako se
bì¾nì za¾ívají stavy svìtské a stavy smyslové. Kdy¾ se to podaøí,
dospìl èlovìk tam, kam ho mìl dovést èö.
VIDÌNÍ GURUÙ A BO®STEV
PHAT!
11. Nejvy¹¹í milostí èirého svìtla pravìdomí naplnìný,
povznesen vysoko nad konání, chtìní a sansarické vì-
dìní
musí¹ ¾ivì vidìt ve svatozáøi duhových barev,
¾ivoucí v jasnì záøících praprscích,
svého základního gurua Vad¾radharu, ¹estici (dhjánibuddh
ù a Ádibuddhu)
a øady onìch vùdcù pravdy pøená¹ené znameními (symboly)
a ¹eptem sdìlované.
Pohleï na dákiní a obhájce pravdy, bohy a bohynì,
obklopující tì v bezpoètu jako mraèna.
350
12. (Instrukce pro jogína.) V hluboké víøe hleï na tyto bohy
a plnì se oddej jejich uctívání.
JOGÍNOVA MODLITBA A ROZHODNUTÍ
PHAT!
13. Neosvícený èlovìk nepoznává jako pravou spásu vhled,
jen¾ nestvoøen ze sebe jen vychází.
Ó ké¾ by mohli ti ve svìtovém moøi utrpení
získat ochranu v duchu pra-trojjednoty.
14. (Instrukce pro jogína.) Øíkej tøikrát tuto modlitbu
a soustøeï na ni své my¹lenky. (Pak uèiò toto rozhodnutí:)
PHAT!
15. ,Klamné my¹lení, je¾ pokládá to, co je viditelné,
za skuteèné,
usiluje zcela znièit mé zbo¾né úsilí.
K poznání a ovládnutí pravé skuteènosti buï uèinìno
toto rozhodnutí:
jsem prost v¹eho strachu a nadìje.`
16. (Instrukce pro jogína.) Pøi obìtování si pøedstav své
tìlo naplnìné v¹emi ¾ádoucími vìcmi svìta.
OBÌTOVÁNÍ KLAMNÉHO TÌLA
PHAT!
17. Klamné tìlo, je¾ jsem mìl za tak nádherné,
buï dáno jako navr¹ená obì» bez hnutí my¹lenky
v¹em bo¾stvùm, jejich¾ spoleènost vidím,
a a¾ do koøene svého já budi¾ znièeno.
18. (Instrukce pro jogína.) Nyní následuje modlitba ke guruovi:
351
MODLITBA KE GURUOVI
PHAT!
19. ,Otèe z vìèné øí¹e dharmakáji
v záøi duhy a paprskù,
v¹evìdoucí otèe, který zná¹ vèerej¹ek, dne¹ek i zítøek,
ty zrozený z lotosu,
zjevující se jako kající héruka obklopen mátrikami
a bezpoètem zástupù dákiní,
záøící v pùvabu dùstojné krásy,
zvìstující svatou nauku hlubokým, pøíjemným hlasem,
vìènì spoèívající v èirém svìtle, bytosti bo¾ské moudrosti.
K tobì se obrací tvùj syn s dùvìryplnou, pokornou
prosbou.
Mnou samým vytvoøené my¹lenky obrátily se z vnìj¹ku
nepøátelsky proti mnì jako bo¾stva a démoni,
z nitra pak my¹lenky dvojnosti, zøídla báznì a doufání,
a ze støedu klamné obrazy, zlé to pøeká¾ky na stezce.
To v¹echno budi¾ znièeno, zatím co zde trvám pln
zbo¾nosti.
Pomocí tajuplné hluboké nauky
dej mi, svatý otèe, ru¹it síly nepøátel a tu milost a po-
¾ehnání,
abych dosáhl øí¹e dharmakáji.\
PHAT! PHAT! PHAT!
20. (Instrukce pro jogína.) Udr¾uj vìdomí ve sjednocení
(nebo v jógickém klidu).
VIDÌNÍ TÌLA A HNÌVIVÉ BOHYNÌ
PHAT!
21. Pøedstav si své tìlo, souhrn karmických sklonù,
jako tuènou odpornou mrtvolu (nesmírnou jako svìt),
vyslov PHAT! a viz své niterné záøící vìdomí
352
jako hnìvivou bohyni (vedle tìla).
Má tváø a dvì ruce, v nich¾ tøímá nù¾ a lebku.
Nyní viz, jak ti oddìluje hlavu od trupu
jako umrlèí lebku (podobnou obrovské èí¹i) stojící
na tøech lebkách jako na trojno¾ce, objímající
tøi øí¹e.
Viz, jak rozøezává tvé tìlo na kousky a vrhá je do lebky
jako obì» bohùm.
Jako mystickou silou záøením trojslabièné mantry
AUM, ÁH, HÚM a HÁ, HÓ, HRÍ
jsou obìtní dary dokonale promìòovány v amrtu
jasnì záøící.
22. (Instrukce pro jogína.) Opakuj nìkolikrát zmínìné
mantry a mysli si, ¾e tím budou smyty neèistoty mysticky
obìtovaného tìla, ¾e je celá obì» promìnìna v amrtu a tato
pak rozmo¾ena tak, ¾e naplòuje svìt k dobru v¹ech bytostí.
(11) Toto naplnìní a povznesení musí být dosa¾eno zpøítomòující
silou uvìdomìní. Proto jde o soustøedìní, jeho¾ podkladem jsou
duchovní kvality; èiré svìtlo pravìdomí je symbolizováno potenci
álnì svìtelnou, imaginací vyvolanou prázdnotou, která musí být
navíc obdaøena charakteristikou vìdomí, tj. svìtla evidentního uvì-
domìní, které je schopné akcí. A pokud jde o povznesení samo,
jedná se o to, aby konání nebylo provázeno touhou po výsledcích,
chtìní aby bylo vylouèeno a sansarické, tj. obyèejné rozumové vì-
dìní neuznáno jako èinitel rozhodující o poznání, jaké má na zøeteli
duchovní nauka mluvící o poznání a spáse.
To znamená, ¾e v celé této akci nejde o pouhé vidìní èirého
svìtla o sobì. O vidìní zalo¾ené na pøedstavì svìtla, ji¾ by bylo
mo¾no srovnávat se smyslovým vidìním svìtla denního. Spí¹ jde
o to, aby èlovìk v psychickém povznesení ¾il jakoby v jasu nespat-
øitelného a bo¾sky pùsobícího záøení, je¾ se v náladì obrá¾í tak, ¾e
èlovìka opro¹»uje od smyslových hnutí. Toto nespatøitelné svìtlo
má být plné síly, její¾ vliv èiní èlovìka podobným Bohu.
Duhové barvy tu symbolizují ¾ivelnost èirého svìtla, nebo» barevn
á vibraèní pole jsou v¾dy jen kvintesencemi ¾ivlù. Kmitoèet
projevující se ve vizuálním poli jako barva je vlastnì ji¾ hmo-
353
tou, její¾ smyslová prokazatelnost je závislá na frekvenci. Tyto
vibrace projevující se barvami se pový¹ením kvalitativnì zlep¹ují.
Barvy jsou èist¹í a èist¹í a tím je vyjádøen jejich bo¾ský charakter.
Nejvy¹¹í proèi¹tìní ¾ivlových vibrací (barev), pocházející v tomto
pøípadì z neosobního (nadcitového) pomìru ke chtìnému vidìní,
symbolizuje fyzickou bo¾skou existenci, která, proto¾e sama není
personi kována, ale pouze vibraèní, je v úzkém a pøímém vztahu
k èirému svìtlu, symbolizujícímu absolutno.
Kdy¾ tuto hru svìtel sna¾ící se èlovìk zabydlí svým duchovn
ím vùdcem jako Vad¾radharou a jinými vùdci této øady, naplnil
ji symbolicky Inteligencí. Tento akt vede k absorpcím vysokých
vibrací, které se v lidském ¾ivotì projeví jako moudrost. A vidìní
dákiní o¾ivuje prostor, který na èlovìka pùsobí jako úèinná moc
zasvìcovací, nebo» vidìní bohù a bohyò nelze oddìlovat od dal¹ích
forem spoleèného sdílení pravd, sdílení, které se obvykle projevuje
v pouèných hovorech.
Je nezbytné vìdìt, ¾e vidìní | nikoli pøedstava | bohù a bohy
ò, symbolizovaných v¾dy pøedstavou ¾ivých nesvìtských bytostí,
spojené s jejich uctíváním, nále¾í vlastnì do vysoké magie. Uctí-
vejte tøeba jen tu¹ené bohy a bohynì jako zástupce Boha | Stvo-
øitele nebo absolutní bo¾stvo, uctívejte je nevidìné jako ¾ivé a v ¾iv
ých aktech úcty a budete ji¾ mocnými zaklínaèi bo¾ských vìcí
a bohù samých. Kdy¾ to budete èinit déle, zpøítomníte si je du-
¹evnì. Jejich trvalé zpøítomnìní vede k vlastnímu morálnímu zhodnocen
í èlovìka.
Kdo tedy mocnými akty vnitøního uctívání svolá do své blízkosti
bohy nebo bo¾ské vlivy, ten se stal èlovìkem zasvìceným,
èlovìkem, který bude pùsobit jako mystik. Pøitom je jisté, ¾e se
nesmí stát vizionáøem abstrakt, ale jen a jen mystikem. A o to
právì jde. Musí se docílit toho, aby èlovìk to þbo¾ské\ realizoval,
èili aby je mohl ¾ít v lidském stavu. Takové realizaci se ov¹em musí
rozumìt tak, ¾e pøi ¾ití bo¾ských vìcí a hodnot zùstane èlovìk v¾dy
èlovìkem rozumnì a logicky uva¾ujícím, jaký se zdá mít tak blízko
k ¾ivotní a svìtské problematice jako èlovìk svìtský.
Co mne se týká, neuznávám jinou realizaci za hodnotnou. Pokud
jsme lidmi ze svìta lidí, musíme mít k ¾ivotní a svìtské problematice
tak blízko jako ka¾dý obecný èlovìk. Navíc v¹ak musíme
354
dokázat, ¾e se v nás rozvinulo ¾ití vìcí a stavù bo¾ských. Jejich ¾ití
musí pùsobit jako èinitel promìòující celou na¹i bytost postupnì
a¾ do stavu, kdy svìtské zøetele budou eliminovány do té míry,
¾e zapomeneme zcela na svìt v ¾ivém pro¾itku svìta transcendentn
ího. Kdy¾ to uskuteèníme, budeme si moci myslit, ¾e jsme dosáhli
realizace transcendentna v normálním stavu vìdomí. Pøedpokládá
se, ¾e vyvrcholením tìchto realizací je vylouèení viditelnosti vlastní
bytosti, co¾ znamená, ¾e èlovìk dospìl k tomu, o èem øíká Bible:
. . . þa chodil Henoch stále s Bohem, a¾ pøestal být vidìn, nebo» ho
Bùh vzal. . .\
(12) První výsledky mocného a pravého uctívání bohù a bohyò,
v tomto pøípadì vùdcù a dákiní, se nezdají mít tak velký dosah,
jaký skuteènì mají. Bla¾enostní vzruchy jsou zpravidla chápány
spí¹ jako pøirozené pocitové stavy, je¾ pøicházejí v øadì v¹emo¾ných
pocitù. Ve skuteènosti to v¹ak jsou poèátky duchovního ¾ivota.
Trvá-li toti¾ èlovìk na svém uctívání, zachytí jako první záblesky
duchovnosti bla¾enostní vzruchy, které se mìní v bla¾ený klid, pak
ve svìtelné vize a nakonec ve vìdomí, ¾e ze sebe vytvoøil bo¾-
ské vesmírné centrum. A zaklíná-li (uctíváním) bohy dále, a¾ ke
stupni, který bych nazval dovr¹ením, pozná se jako ͹vara, svrchovan
ý vládce stvoøeného svìta, kosmu.
Teprve tento stav lze pokládat za dobré východisko k potla-
èení ¾ivotního pudu. Jenom ten, kdo se stal pánem bohù a v¹eho
svìta v subjektivních pocitových kategoriích, je zralý k tomu, aby
se dovedl stát þne¾íznivým\ a þzanikl\ ve spokojenosti. Za jiných
okolností, napøíklad kdy¾ se sna¾í o ne¾ádostivost jako tvor neuspokojen
ý, skryje se touha v jeho vlastní bytosti v podvìdomí jako
had pod kámen. Kdy¾ se to stane, sotva se mu podaøí uskuteènit
ve zøíkání je¹tì nìco navíc. Leda by dovedl pou¾ít dobrého klíèe,
jím¾ je nekompromisní a absolutní otevøení se Bohu.
Kdo v¹ak dovede být skuteènì zbo¾ný? Ctíme Boha, pokud je
pro nás zajímavým objektem. Kdy¾ jím pøestane být, odvracíme se
od nìho. A pøece nejzledovatìlej¹í du¹evní stavy, pudy, vá¹nì a jiné
atavistické sklony mohou být pøemìnìny v páry smírné obìti mocí
uctívání, které je provázeno neomezeným otevøením se Bohu. Proto
nedovede¹-li èlovìèe projít stavem ͹vary, musí¹ se stát tak prùlinèi-
355
tým bo¾skému vìtru, aby jeho tlakem mohly z tvé bytosti vyvanout
v¹echny atavistické sklony. Jiné cesty není, leda pro marnivé typy.
(13) Vhled v tomto smyslu znamená pochopení zalo¾ené na zí-
rání, které proniká tváøností jevù. Toto pochopení v¹ak není pouhý
vjem a jeho abstraktní (intelektuální) zpracování. Je to osvobozuj
ící moc, ji¾ ten, kdo provádí èö, pøeje sansarickým bytostem, které
skuteènì ¾ijí v moøi utrpení, proto¾e v nevìdomosti na sebe nará-
¾ejí a následkem chtìní si ubli¾ují.
(15) Dokud èlovìk nedosáhne nejvy¹¹ího poznání, mù¾e být jeho
úsilí zalo¾eno pouze na víøe ve ¹»astnìj¹í utváøení transcendentních
hodnot. Jeliko¾ v¹ak transcendentní formace mohou být toliko abstraktn
í, podléhá i jeho dùvìra v nì znaèným výkyvùm. Vmì¹ují
se mu neustále názory, pøesvìdèení a postoje, je¾ si jako vrozená
stigmata pøiná¹í fyzická soustava bytosti na svìt. To mù¾e být odstran
ìno jen bojem zamìøeným proti vlastní pøirozenosti.
Je nezbytné neustále odrá¾et nápory, je¾ pocházejí z pøirozen
ých stavù vlastní bytosti. Odrá¾et je tím, ¾e budeme bez ustání
pøekonávat sklon k obvyklému du¹evnímu postoji ke svìtu vírou
v transcendentní bytí slo¾ené ze ¹tìstí, svìtla a pravdy. Nebo
se snad máme smíøit s psychicko-morálními hodnotami, je¾ jsme
získali zrozením v lidském tìle? Pøedstavme si psychickou soustavu
vlastní bytosti jako sple» psychických nervù, jejich¾ soustava
opravdu nemù¾e vydat nic jiného ne¾ to, èím je v pøirozeném stavu.
Ale je to pøece jenom soustava psychická. Stejnì jako v obvyklém
stavu vydává ze sebe jen to, èím jsme v pøirozeném stavu, mù¾e se
i zmìnit, kdy¾ do její sítì zasahujeme chtìnými du¹evními stavy,
které v pøirozeném stavu v sobì nenacházíme. Psychickou bytnost
tedy mù¾eme ovlivnit a toho mù¾e èlovìk vyu¾ít ke svému dobru.
Zmìní-li svou niternou soustavu zavedením chtìných dobrých du-
¹evních stavù, vydá je pozdìji tato soustava ze sebe jako pøirozené
morální hodnoty i s jejich výsledky.
Lidé jsou velice konzervativní. Obdr¾í-li zrozením urèitou psychickou
strukturu, která se projeví urèitými pøesvìdèeními, názory
a postojem ke svìtu, pøijmou ji jako základnu k objektivnímu hodnocen
í v¹eho, co je. A proto to není nic jiného ne¾ pøijetí psychické
struktury jako sítì pro vìdomí, sítì, kterou èlovìk nechce znièit,
356
proto¾e je k tomu tøeba urèitého úsilí. Ale mù¾e vìdìt, ¾e existují-li
lidé se skuteènì objektivními názory, existují jen proto, ¾e se z této
sítì nìjakým zpùsobem víc nebo ménì vyprostili. Jak? Tím, ¾e
pøekonávali ¾ivoèi¹nì-bytostné cítìní úzkým vztahem k transcendentn
í bytnosti, souhrnu to nejlep¹ích morálních a intelektuálních
hodnot. Nebo» nemù¾e existovat ¾ivý ideál, který by èlovìk nerealizoval,
jestli¾e k nìmu má trvalý a dobrý pomìr.
Zdá se to snad být nevìdecké tvrzení, ale jen potud, pokud
se dr¾íme mechanické vìdy. Objevná psychologická vìda ví, ¾e je
psychické hodnoty mo¾no vytváøet a ¾e èlovìk není nezbytnou obìtí
fyziologické a psychické struktury. Jenom dosah úsilí na tomto poli
jí není znám.
(16) Tato pøíprava na mystické obìtování se má dotýkat a¾ fyzické
bytosti. To proto, ¾e se tibetská mystika nespokojuje s ideálními
mystickými pro¾itky, jako je mystické unesení a stavy, jich¾ si vá-
¾ili køes»an¹tí mystikové a svìtci. Spokojuje se jen s pro¾itky, je¾
jsou jasným znakem transsubstanciace, jejím¾ výsledkem na smyslov
é úrovni je evidentní projev bo¾ských hodnot, v tomto pøípadì
pøedev¹ím intelektuálních.
(17) Mystické úsilí vidí èlovìk pøedev¹ím v tom, ¾e se odevzdává
Bohu vnitønì. Ale tou¾í-li po celkové promìnì, musí se mu odevzdá-
vat cele. Musí si ve vìdomí zpøítomnit své tìlo a ve svém vìdomí je
té¾ pozvednout k Bohu nebo bohùm jako obìtinu. Tím je pøipraví
k tomu, aby mohlo být Bohem prostoupeno. Je-li èlovìk Bohem cele
prostoupen, bude se mystický vývoj týkat celé bytosti.
Èlovìk, který se dovede odevzdat Bohu právì fyzickým tìlem
poèínaje, odevzdá se mu jistì celý, nebo» dá-li mu své tìlo jako
pøedmìt svého vìdomí, dá mu i toto vìdomí a tím i to, co je mezi
vìdomím a tìlem, toti¾ celou svou psychickou pøirozenost. Pravím
odevzdávat se Bohu. Tím se zdá, ¾e jsou z této mo¾nosti transsubstanciace
vyòati v¹ichni ateisté. Ale není tomu tak. Ztìlesnìní lze
spatøovat v prostorovém vymezení této kvality. To znamená, ¾e
Bùh mù¾e být ateistou pojat jako kosmické svìtlo, nám známé
dobro a absolutní nebo objektivní pravda, ji¾ je mo¾no obsáhnout
du¹evním zrakem asi tak jako vzpomínku na nìjakou událost. Kdy¾
se mu to podaøí, vytvoøil podmínky k realizaci sobì pøijatelného
357
Boha. Nebo» v pomìru k obìti a k Bohu nejde o pravé a dokazateln
é | nebo ktivní a nedokazatelné | skuteènosti duchovních
zøecù, ale o vytváøení osobního vztahu k jistým kvalitám. Tento
pomìr není právì aktuální, proto¾e èlovìk zachovává vztahy ke
kvalitám jiným, symbolizovaným svìtem.
Psychicko-morální ¾ivot èlovìka je závislý právì na vztazích
k abstraktním skuteènostem. A» jde o svìt nebo o Boha, v¾dy jsou
to pro jednotlivce pouze symboly, které ho du¹evnì modelují na
základì pøímého vztahu. Svìt jako duchovní symbol jej èiní sobeck
ým, úzkoprsým a lpícím na tìle, kde¾to Bùh jako symbol {
{ je-li chápán jako ¾ivoucí absolutno | jej èiní du¹evnì volným,
moudrým a ve svém vìdomí v¹udypøítomným. Proto má i ateista
mo¾nost realizovat bo¾ské vìci. Mù¾e je realizovat pochopením vý-
znamu nejvy¹¹ích morálních a intelektuálních kvalit, k nim¾ si vytvo
øil dobrý pomìr svými zøeteli, jako si vytvoøil dobrý pomìr ke
svìtu, který ho obdaøuje strastmi.
(19) Nábo¾ensky zalo¾ení Evropané vidí prostøedníka mezi sebou
a Bohem pouze v Je¾í¹ovi, který je pro nì bytostí spí¹ ideální
ne¾ skuteènou. Asijci | a pøedev¹ím mahájánisté | si tohoto
prostøedníka nacházejí ve svých duchovních vùdcích. Guru jim
ztìlesòuje bo¾ské hodnoty a v tom mají velkou výhodu pøed
lidmi z evropského a amerického kontinentu. Pro Asijce je guru
reálným pøedstavitelem bo¾ských hodnot, kde¾to Je¾í¹ je dnes
ji¾ pøevá¾nì pouhou pøedstavou, která lidem prchá do neskute
èna. Na tom nemù¾e nic zmìnit ani Písmo. Pøedstavuje nám
Je¾í¹e jako bytost legendární, jako jediné bo¾ské vtìlení; lidé
nám bli¾¹í neodpovídají na¹im nesmyslným pøedstavám o bo¾-
ských avatárech.
Asijci | a jak jsem øekl, pøedev¹ím mahájánisté | rozumí duchovn
ímu ¾ivotu mnohem lépe ne¾ Evropané. Vìdí, ¾e bo¾ský ¾ivot
je jen vy¹¹í oktávou obecného ¾ivota a ¾e jej mudrc mù¾e ¾ít stejnì
výraznì, jako jej podle na¹ich pøedstav ¾il Je¾í¹. Proto mají hlubokou
úctu ke svým guruùm. Hledají v nich bo¾ský ¾ivot, a proto¾e
jej hledají, nacházejí jej. K tomu, aby nìkdo byl pokládán za gurua,
jsou nutné jen urèité znaky. Vidí je pøedev¹ím v moudrosti,
358
v urèitých projevech zbo¾nosti a v urèitých du¹evních schopnostech,
jich¾ guruové pou¾ívají.
A to nakonec staèí. Nebo musíme podle pøedstav tìch, kdo jsou
mravnì nadpomyslitelnì rozvráceni, ka¾dého podezøívat z ïábelské
posedlosti a pobloudilosti, kdy¾ spásným ¾ivotem þroztrhl chrámovou
oponu\ a na základì toho poznal, ¾e se ztoto¾nil s Bohem?
Bohudík se toto podezøívání dosud nevtisklo do tvùrèího vesmírn
ého dìní jako zákon pravdy. Zùstává jen znamením hlubokého
odklonu od bo¾ských principù, symbolem neznalosti duchovního
¾ivota a duchovní bezcennosti pochybujících tvorù.
Kajícník, který provádí èö, volá ke svému guruovi, ¾e se jeho
my¹lenky obrátily proti nìmu jako bo¾stva a démoni. To se mù¾e
na¹im lidem zdát symbolické. Ve skuteènosti ka¾dá my¹lenka, která
se nestala bhútou (bludným duchem), proto¾e byla slabá a nez
øetelná, se mìní v bo¾skou nebo démonickou formaci automatick
ým vývojovým procesem v¹eho, co právì vzniklo ze spontánn
ího tvùrèího aktu, jeho¾ semenný základ udává i poèátek vývojov
ého procesu.
Tím chci øíci, ¾e vìdomá my¹lenka je duchovním embryem, je¾
je vybaveno vývojovou silou. Její poèátek je v aktu oznaèeném
právì slovem þvìdomá my¹lenka\. Taková my¹lenka je tedy silou
uvedenou do èasoprostorových vztahù, které jsou vnìj¹ím prostøed
ím, a to si pøetváøí v urèitou formaci. Vzhledem k tomu, ¾e èlovìk
své my¹lení v¾dy provází sebevìdomím v ideji já, jsou tyto formace
procesem personi kaèním.
Myslíme; myslíme-li vìdomì, zakládáme personi kaèní proces,
jeho¾ poèátkem jsou substancionální vizuálnì-duchovní støedy
a koncem personi kace fyzické. Tak se èlovìk stává tvùrcem jako
ka¾dá jiná bytost, která dovede myslit chtìnì a nikoli jen mechanicky,
pod tlaky pøírodních sil a pùsobení.
Tím ov¹em nechci tvrdit, ¾e v¹echno, co je, má pùvod v èlovìku
jako tvùrci. Je více tvùrèích zøídel a èlovìka je mo¾no pokládat za
jejich zdaøilej¹í výtvor, ne¾ jsou napø. bludní duchové nebo zví-
øata. Øekl bych, ¾e je vzhledem k tomu èlovìk vysokou èástí bytí
svého stvoøitele, nebo» je schopen vìdomì myslit. Takové my¹lení
je tvùrèí síla. Aby se výtvor bo¾í, toti¾ èlovìk, mohl takovým stát,
musel jeho stvoøitel zpøítomnìním sama sebe na substancionální
359
úrovni ve svém vlastním vìdomí dospìt k nalezení se ve vlastn
ím pratypu (pøi dokonalém sebeuvìdomování). Tímto zpùsobem
vzniká tulpa èili magická podoba, která zraje od typu smysly nepost
øehnutelného k typu hmotnému.
Stejnì si mù¾e poèínat i èlovìk. Cvièí-li se ve zpøítomòování
sebe ve vlastním vìdomí za stavu, v nìm¾ nejsou tlumeny funkce
denního vìdomí, zpøítomní se v tomto vìdomí jako typ, který se
mù¾e osvobodit od jeho poutající moci jako od svého tvùrce a stane
se té¾ tulpou. Tento tulpa musí zrát ze stavu smysly nepostøehnuteln
ého do stavu fyzického, jestli¾e èlovìk nedosáhl takového stupnì
imaginace, ¾e sebe jako typ je schopen vidìt a¾ fyzicky.
Tito tulpové, vìt¹inou vlastnì jen typy svìta neviditelného, jsou
tedy vyzrálými my¹lenkovými formacemi, je¾ se hlásí ke svému
stvoøiteli | èlovìku | jako bytosti neviditelné sféry, aby ho stra-
¹ily na cestách, kudy svým vìdomím kráèí v prostoru vizí. Dìje
se to zejména v dobì, kdy se èlovìk sna¾í pohøbít svou karmickou
minulost duchovním úsilím, jeho¾ zøetele jsou obráceny jen
vpøed k duchovnímu osvobození. Jde-li o Evropana, který nemù¾e
o pùvodu tìchto jevù být informován, domnívá se, ¾e se setkává
s bytostmi neviditelného svìta, které se mohou vmì¹ovat nebo se
i vmì¹ují do jeho snah. Mahájánista si proti tomu situaci zjednodu
¹uje. Kdy¾ vidí tyto jevy jako dozrálé formace, je¾ vznikly z jeho
vlastních my¹lenek, vyvine úsilí, aby je znièil. To se dìje tak, ¾e je
vábí, aby do nìho vstoupily. Kdy¾ do nìho vstoupí, musí vyrovnat
psychické poruchy tímto aktem vzniklé. Potom je psychická
minulost èlovìka znièena.
Tento zpùsob potírání psychické minulosti je vhodný pro ty,
kdo postoupili na cestì poznání. ®ák èö volá na pomoc svého gurua,
který pro nìho je ideálem dokonalosti. Tím guru jako vy¹¹í
¾ákem imaginovaný magnetický typ mù¾e sám automaticky vyrovnat
staré my¹lenkové formace.
Za ¹patné se pova¾uje i dualistické pojetí svìta, proto ¾ák èö
cílí ihned k monistickému pojetí sebe a jevù. To vede ke smì¹ování
sebe se stvoøením, k jakési absorpèní bouøi, v ní¾ musí setrvat ve
zbo¾ném naladìní, aby se v nìm absorpèním procesem znièené formace
pøetvoøily v ¾ivé a aktivní ¾ehnání v¹emu tomu, co existuje.
Tímto zpùsobem dospìje ¾ák èö k dokonalé zmìnì osobní karmy.
360
Místo karmy lidství, podrobeného mnohým mechanickým vlivùm,
pøejde do karmy bo¾ské; ta se vyznaèuje tím, ¾e bytosti ponechává
mo¾nost dokonale kontrolovat sebe samu a do jisté míry i moc
èelit uplatnìní karmy lidství. Kdy¾ se mu podaøí ¾ít v silách ozna-
èitelných za bo¾skou karmu, mù¾e ji¾ s nadìjí na úspìch hledìt
k realizaci stavu dharmakáji.
Klamné obrazy pocházející ze støedu jsou výplody pøirozených
funkcí denního vìdomí. Právì denní vìdomí je zastiòováno bludy,
je¾ vznikají z pøirozenì vystupujících zji¹tìní, k nim¾ nás vede
funkce smyslù. Vidíme nìco, cítíme, sly¹íme, okou¹íme a tìlesnì
zji¹»ujeme a to nás vede k pøesvìdèení, ¾e se tu setkáváme se skute
èností. A pøece pravá skuteènost není dosa¾itelná zevními smysly.
Skrývá se za hranicemi smyslového svìta jako duchový kejklíø,
který má sílu sugerovat nám pøedstavy, je¾ pokládáme za skuteè-
nosti proto, ¾e se tak dobøe shodují se schopností zraku a hmatu
pøesvìdèovat se.
Toto ovlivnìní se ¾ák èö sna¾í zru¹it, aby jeho zji¹»ovací schopnosti
nemohla být polo¾ena ¾ádná hranice a on mohl nejen dohlédnout,
ale i þdoèichat se\, þdosly¹et\, dopátrat se chutí a dohmatat
se k prázdnotì absolutna. Tím bude odvrhnut ka¾dý klam a získána
platforma pravdy.
(20) Èili ve stavu toto¾nosti s prvkem, jej¾ lze oznaèit za zøece zastoupen
ého guruy. Zøec toti¾ nejlépe symbolizuje nejvy¹¹í kosmický
prvek, z nìho¾ se dekadencí jeho vlastních emanací vyvinulo stvo-
øení. V tom smyslu mù¾eme chápat zøení jako kosmickou sílu zvanou
kosmické vìdomí, jeho¾ fyzikální podoba je urèena vìdomým
vnímáním prostøednictvím zraku. Podle toho je zrak v nejvy¹¹ím
pojetí nepohnutelným pøedstvoøením v bytosti, odrazovou deskou
prapùvodu stvoøení, kde¾to jeho akty, vjemy, vznikají proto, ¾e je
tu pøítomno vìdomí.
Pùsobí-li tedy vìdomí na úrovni zrcadlení skuteènosti, pùsobí
v praelementu zvaném dharmakája. Uvìdomí-li se èlovìk v tomto
stavu a poznává se jako tento stav, trvá ve sjednocení, jeho¾ realizace
je závislá na èase a znamená poznání sebe jako absolutna.
(21) Pravým pojítkem hmotné skuteènosti zvané tìlo jsou psychiètí
èinitelé. A tito èinitelé vyrùstají z bytostného hlediska z poten-
361
ciálu zvaného karma. Vykonáváme skutky jako viditelné projevy
psychického napìtí, jeho¾ úèinná moc tím sice ihned klesá ve sféøe
bezprostøedních projevù, ale trvá dál jako významná pøíèina k nov
ým impulsùm. Zapadne-li v¹ak psychické napìtí a¾ do stavu pøíèin
k impulsùm, pøetvoøí se v napìtí podvìdomé. Svazky tìchto napìtí
tvoøí prostøedí, které je psychickou bytností. Ta na sebe gravitaènì
poutá ty vibrace, které se v smyslovém vidmu jeví jako fyzická tìla.
Proto se o tìle mluví jako o souhrnu karmických sklonù, je¾
ten, kdo provádí èö, pøedkládá bytostem sansarického svìta v pøijateln
é formì jako potravu. A proto¾e jim má dát jako potravu i své
hmotné tìlo, pracuje s pøedstavou odporné tuèné mrtvoly. Slabikou
PHAT! ji povy¹uje do stavu mrtvé hmoty na úrovni sil a vibrací,
mantrickými slabikami a¾ na úroveò nektaru, potravy bohù.
Je to tedy akt usebrání a¾ na fyzické úrovni a postupné povy¹ov
ání fyzického tìla jako náplnì vìdomí a¾ na úroveò nektaru, který
èlovìk odevzdává k dobru celého svìta. Tímto aktem se vzdává
sebe sama i v tom nejlep¹ím smyslu. Tato dokonalá obì» nemù¾e
zùstat bez pøíznivé odezvy. Kdo se dá cele bohùm, ten bude bohy
promìnìn v boha. A to je smysl èö.
(22) Pøetvoøí-li èlovìk sebe v nektar, který vidí rozmno¾ovat se
ve formì nadsmyslové vý¾ivy v¹ech bytostí, dosáhl pøepodstatnìní
z moci vlastní vùle. A právì o to v orientální mystice v¾dycky jde.
Tato mystika neznamená jen pasivní postoj s oèekáváním mo¾nosti
promìny od Boha, jemu¾ se èlovìk vlastnì odevzdává, ale vìdomé
a systematické úsilí vytvoøit podmínky této promìny nezávisle na
tom, co nazýváme Bohem. Mo¾né to je, nebo» a» se èlovìk jakkoli
domnívá, ¾e duchovní promìna je mo¾ná jen s cizí pomocí, pøece
v¾dy jde jen o vytvoøení podmínek, které tu vznikají popøením
bytosti ve stavu oddanosti (køes»anství) nebo mocí uvìdomìní, ¾e
jsme bytí, které je pøíjemné bohùm.
362
OBÌTNÍ HOSTINA
(Výtah)
PHAT!
23. ,Vám úctyhodní, trojice a bozi, kteøí ochraòujete víru,
pøedev¹ím vám, osmi øadám elementálních bytostí,
vám zástupcùm zlých duchù hodných soucitu,
vám pøiná¹ím svou obì».
Pøibli¾te se ke zbo¾nému kajícníku!
K obìti zasvìcuji zde jako jogín bez báznì své
klamné tìlo,
které vytvoøilo rozdìlení (prapùvodu) na sansáró a nirv
ánu.
A tak jako je veliký kosmos trojnásob prázdný,
roz¹íøil jsem svou lebku a naplnil ji nevyèerpatelným
nápojem moudrosti.
Vy, které tì¹í kouzelná moc promìòovat se v ka¾-
dou formu,
vám v¹em buï tato obì» bez váhání a bez náøku pøinesena.
Strojte se k vzne¹ené hostinì, hosté,
volá vás bubínek z lebky, nejlep¹í, nejvzácnìj¹í z bubnù
svým jasným zvukem.
Pøikrývka z lidské kù¾e je pøipravena k hostinì,
jak krásná je na pohled!
A trubka z lidské stehenní kosti vydává melodický zvuk.
Zvonek uprostøed mnoha malièkých a koruna,
to vás okouzlí.
Jako supové sletující se na mrtvolu
pøijïte sem v¹ichni!`
PHAT!
24. (Instrukce pro jogína.) Pak obìtuj hostinu a posvì» pøinesenou
obì».
363
Obìtování hostiny v obøadu
PHAT!
25. Poèínaje Prapánem a mým guruem
obìtuji pln úcty duchovní promìnu této mrtvoly
svìtcùm tøí øad moudrých guruù,
ochráncùm, bohùm a dákiním, kteøí opatrují víru.
Aby v¹echny bytosti, pøedev¹ím zlí duchové a geniové,
získali se mnou dvojitou zásluhu ke zèi¹tìní dvojná-
sobné temnoty.
Bude-li toto pokání úspì¹nì dokonáno
a bude-li poznána klamnost zjeveného,
chci zaniknout v èirém svìtle
a hledat osvobození v dharmakáji prost strachu a plachosti.
Udìlte mi k tomu, guruové, bozi, své po¾ehnání,
abych se jednou stal hérukou.
PHAT!
Obìtování hostiny duchovním bytostem
PHAT!
26. Vy, duchové osmi øádù sansarického a nesansarick
ého bytí,
vy elementální bytosti nelidské,
vy zlé ¹kodolibé voje maso¾ravých ¹otkù,
kteøí svádíte zbo¾né na fale¹nou stopu.
Nata¾ená lidská kù¾e pokrývající v¹echen prostor
je naplnìna masem, kostmi a krví obìti.
Slabochem bych byl, kdybych pomyslil,
¾e je to þmoje\ a ¾e jsem to þjá\.
Nevdìèníky pak vy, kdybyste si nedopøáli té obìti.
Pospì¹te si a zhltnìte ji syrovou,
nebo chcete-li, v klidu uvaøenou a jezte ji kus po kusu
a nenechte ani drobeèek.
364
Obìtování obìti
PHAT!
27. Z nezbadatelných dob døívìj¹ích existencí
jsou nevypoøádány karmické chyby,
zlé následky po¾ívání masa.
Proto zasvìcuji tuto hostinu onìm bezmocným slabým
hostùm,
kteøí, jak vidím, jsou ji¾ naplnìni slitováním,
pøece v¹ak je¹tì nemìli podílu, aè po ka¾dém soustu
tolik laèní.
K ukojení jejich pøání nabízím tuto mandalu,
zásobárnu nevyèerpatelných po¾itkù.
Nech» ka¾dá bytost, kterou zde a kdekoli potkám,
dosáhne buddhovství a v¹ech osudových vin buï zpro¹-
tìna.
PHAT!
Obìtování zásluh
PHAT!
28. Nesmí zde ji¾ být stínu nadìje èi báznì,
jsou znièeny pojmy þzbo¾ný\, þbezbo¾ný\.
Pøece v¹ak podle vìènì platného zákona (o pøíèinì
a následku)
buïte dány v¹echny zásluhy ve svém nevyèerpatelném
poètu øí¹i pravdy.
PHAT!
29. Zásluhou mého klamného hrubohmotného tìla
buïte smazány v¹echny karmické viny hromadìné
po eony.
Po mém osvícení èirou pravdou dharmy
bude pøi této slavnosti dovoleno vám v¹em, neosvícení
bozi a elementální bytosti,
znovuzrození v lidské podobì, abyste byli mými ¾áky.
365
Nech» se pozvednete v nezplozené bytosti èirého nestvo-
øeného ducha
trojí povahy: bohù, lidí a elementálních bytostí.
Aby zmizela va¹e klamná sobecká víra v já a jeho skute
ènost,
naplòte své vìdomí proudy soucitu a lásky.
Buï mi dáno ¹»astné dokonání zbo¾ného úsilí,
mírnost ke sná¹ení v¹ech radostí a strastí
a pochopení nerozluènosti sansára a nirvány;
ovládnutí v¹ech lidských projevù.
Síla k slu¾bì v¹em bytostem, je¾ kdykoli zkøí¾í mou ¾ivotn
í dráhu.
Buï úspì¹né mé bo¾ské poslání, abych obdr¾el tìlo
nádhery.
PHAT!
(Zde konèí ritus vyhlazení sansarického já.)
(23) Poèítá se s tím, ¾e ten, kdo provádí èö, pova¾uje v¹echny bytosti,
jednající z popudu své moci a bytostného pùsobení, za pod-
øízené kosmickým mravním a karmickým zákonùm, z jejich¾ moci
se sám chce vymanit. To je nebezpeèná aspirace, aèkoli je v józe
samozøejmá. Proto jogín shrne v¹echny druhy bohù i démonù do
kategorie bytostí, které mají pøijmout jeho bytost jako obì». V postoji
hrdiny zanedbává obvyklou úctu k sobì a dává se duchovním
bytostem kosmu jako potrava. To se musí dít tak, jako to nìkdy
dìlají lidé v nebezpeèí ¾ivota, kdy¾ jdou nebezpeèí vstøíc s nekompromisn
ím odhodláním. V bì¾ném pøípadì v¹ak èlovìk nabízí svùj
¾ivot nevyhnutelným svìtským okolnostem, kde¾to jogín dává sebe
bohùm a démonùm a obìtuje v¹echny slo¾ky své bytosti v bo¾-
ském duchu. I kdy¾ je tato obì» symbolická, pøece opravdové odevzd
ávání zpùsobuje, ¾e se stane neohro¾eným, a to je na mystické
cestì nezbytné.
Mluví-li zde jogín o tom, ¾e bylo jeho tìlo stvoøeno rozdìlením
sansarického a nirvanického svìta, pøená¹í semeno tohoto poznání
na bytosti, které volá; øíká tím, ¾e opustil nirvánu proto, ¾e vìnoval
pozornost stvoøení a nikoli nejvy¹¹ímu stavu svého vìdomí. Pøipom
íná si to a tou¾í zlep¹it svou souèasnou situaci hrdinskou obìtí.
366
Nebo» nirvány dosáhne skuteènì jen hrdina, který se dovede v¹eho
vzdát a dostat se tak do situace, v ní¾ je mu kladeno pøed oèi pouze
absolutno èili nic z toho, o co se opírá svìtský èlovìk.
Kdo se v¹eho vzdal, nesmí spoléhat na nic ze svìta smyslù. Musí
mít pøed oèima toliko nejvy¹¹í skuteèno a odkládat v¹e ze svìta, co
v nìm vystupuje tøeba jen v podobì zájmù. Snad se to zdá snadné,
ale jenom potud, pokud osud nesvra¹tí èelo. Svra¹tí-li je, snadno se
zapomíná na dobrá pøedsevzetí a èlovìk se vrací ke svìtskosti.
Zøíkání se a¾ do zájmù o svìt je proto nejtì¾¹í ¾ivotní zkou¹-
kou, která konèí teprve ztoto¾nìním s nejvy¹¹ím skuteènem. I kdy¾
nìkdy je¹tì na poèátku odøíkání zùstávají zevní okolnosti velmi
pøíznivé, samo zøíkání zpùsobí, ¾e jiné vìci zaènou èlovìka znovu
zajímat. Chce-li dodr¾et zøeknutí, vyskytnou se konflikty, je¾ ho
povedou k tvrdým ¾ivotním zku¹enostem. Kromì toho zøíkání znamen
á té¾ nezájem o svìtské vìci. I z toho mohou vznikout zkou¹ky
pro dodr¾ení nekompromisního zøíkání.
V ka¾dém pøípadì je nezbytné vydr¾et a¾ do sjednocení s nejvy
¹¹ím skuteènem, jestli¾e èlovìk chce být pokládán za toho, kdo
se skuteènì zøekl. Jinak podobné úsilí nelze pova¾ovat za skuteèné
zøeknutí, ale za marnivý pokus, chce-li èlovìk tvrdit, ¾e se zøíkal.
Bubínek, kù¾e, trubka a zvonek se pou¾ívají pøi rituálu. Kromì
toho se èö provádí u lidské mrtvoly, která se v Tibetu v¾dycky
nepochovává, ale nìkdy se rozøezává a dává supùm.
(25) Tou¾í-li ten, kdo provádí èö, aby se stal hérukou, je to jen
proto, ¾e jsou tato bo¾stva mocná a hrozivá proti zlu. Kromì toho
jsou èlovìku bli¾¹í ne¾ bohové øádu dhjáni. Tím se èlovìk vlastnì
smiøuje s normálním vývojovým postupem. Neopou¹tí své lidství,
aby se stal bytostí k svému dosavadnímu stavu indiferentní, ale
bytostí, která tím, ¾e poskytuje ochranu nábo¾enskému ¾ivotu, vyrovn
ává i ty nejjemnìj¹í karmické závazky. Po jejich vyrovnání je
èlovìk zralý zaøadit se mezi bohy øádu dhjáni.
(26) Vzhledem k tomu, ¾e musíme pokládat ka¾dou bytost za proces,
je vlastnì ka¾dá bytost sansarická. Proto dovolává-li se ¾ák
èö nesansarických bytostí, mù¾e jít jen o typy vytvoøené èasovì
a prostorovì pojatým kosmickým vìdomím. Mají-li tyto typy podobu
bytostí, nebo nemají, na tom nezále¾í. Nebo» ka¾dá forma,
367
vytvoøená èasovì-prostorovým pojetím, k èemu¾ je tøeba subtilního
kosmického materiálu, se musí v¾dy pokládat za ¾ivotnou, i kdy¾ se
nìkdy zpoèátku jeví jako zrcadlení fantasmagorie v prostoru.
Kdy¾ si jogín uvìdomuje kosmické vìdomí v èasovì-prostorových
vztazích, vyvolává bohy, kteøí mohou pro svùj pùvod být pokládáni
za nesansarické. Jóga právì kvùli samozøejmým vztahùm èlovìka
ke svìtu poukazuje na tyto vy¹¹í funkce determinaèního uvìdomov
ání, jeho¾ pomocí lze paralyzovat vliv ni¾¹ích formací. Jakmile
si èlovìk uvìdomí nejvy¹¹í vesmírný prvek v èasovì-prostorových
vztazích, vyvolá ¾ivotnou bytnost, která jej ovlivní stejnì, jako jej
a¾ dosud ovlivòují ni¾¹í transcendentální formace, jen¾e kladnì.
Tyto formace jsou vytváøeny z nejvy¹¹í kosmické látky, proto pù-
sobí oèistnì. Tak ten, kdo myslí v èasovì-prostorových vztazích na
nejvy¹¹í vesmírné skuteèno, volá k sobì pøíznivì ovlivòující vlivy,
jako obecný èlovìk svìtským smý¹lením volá k sobì duchovní vlivy,
které jej ovlivòují nepøíznivì.
Co má èlovìk pøed svýma oèima jako skuteènost, to jej v¾dy
nadmìrnì ovlivòuje. Svìtský èlovìk pro svou mentální orientaci do
smyslového svìta ¾ije uprostøed vlivù a pùsobení, které jej strhují
ke smyslovosti a tím do strastí s ní spojených. Kdo ze svého vìdomí
vylouèil v¹echno kromì absolutna, ten se vystavil jeho vlivùm.
Kdy¾ si bude takto poèínat dlouho, uskuteèní absolutno v sobì.
Nabízení kostí, masa a krve svìdèí o tom, ¾e se popisuje èervená
obìtní hostina.
(27) Bytostná existence je dùkazem, ¾e existuje èinná karma, projevuj
ící se podvìdomými èiniteli v ka¾dé bytosti. Tito èinitelé jsou
vlastnì konkrétnì se projevující sklony, pudy a chtíèe, jich¾ èlov
ìk ve svých minulých existencích dbal tak dlouho, a¾ se projevily
jako jeho povahové kvality. V této formì zapadly do jeho
bytosti jako podvìdomé hnací síly a ovlivòují jeho du¹evní orientaci,
názory, my¹lení a jiné psychické síly, tak¾e z nìho vytváøejí
subjektivní typ.
Dokud èlovìk mù¾e o svých sklonech, citech atd. rozhodovat,
dr¾í ve svých rukou klíèe svého vlastního budoucího osudu. Ale je
témìø pravidlem, ¾e tìchto klíèù u¾ívá nesprávnì. Místo aby odmí-
tal podnìty vyjadøující se chtìním, pøijímá je a tím se vystavuje
368
nebezpeèí, ¾e se pøetvoøí v pevnì ustálený charakter, který jistì
zmen¹í jeho du¹evní obzor.
Ti, kdo provádìjí èö, mají za úkol vykoøenit zledovìlý karmický
potenciál vytváøející bytostné tendence. Zde se to vztahuje pouze
na karmu pocházející z masité vý¾ivy. Proto se nenabízejí du¹evní
sklony, stavy, pøíèiny my¹lení aj., ale jen symboly fyzického tìla.
A zvou se slabí a bezmocní hosté, bytosti, které se z karmických
pøíèin dostaly do defenzivního postavení, do du¹evní pasivity, která
je poèátkem pov¹echného bytostného zeslabení a¾ zhroucení.
Kdo provádí èö, zve zvlá¹tì tyto bytosti, aby jim pomohl vrá-
tit se do stavu du¹evní aktivity. Tím vykoná mnohem záslu¾nìj¹í
èin, ne¾ kdyby se odevzdal tìm, kdo a¾ dosud mají pozitivní temperament.
Ostatnì se pøedpokládá, ¾e má lidská existence pøirozenou
povinnost setrvávat v aktivitì. Bereme-li v úvahu bytosti
nejni¾¹í, je èlovìk bytostí, která pro rozvinuté denní vìdomí ná-
le¾í do kategorie tìch, jejich¾ povinností je povzná¹et fyzické prvky
k vý¹inám ducha.
Nerozumní tvorové nemohou transformovat hmotu v ducha
nebo alespoò v síly. Jejich vìdomí toti¾ zcela podléhá tìlu a psychick
ým napìtím øízeným z podvìdomí. Tìlo je jim proto pouhým
nositelem, který v¹ak urèuje v¹echno, co je v jejich vìdomí a poch
ází ze síly zvané pud sebezáchovy. Èlovìk v¹ak mù¾e o hnacích
silách svého podvìdomí uva¾ovat. Uva¾uje-li dobøe, nebude jich ji¾
dbát, ale bude se starat o to, aby mìl na zøeteli ¾ivou skuteènost,
která jej pozvedá na ¾ebøíèku bytostných existencí.
Proto je tøeba proklestit si cestu k aktivitì. Symbolizujeme vì-
domou ¾ivotnost, která snadno obsáhne i fyzické prvky na¹eho bytí,
a budeme-li dbát, abychom tyto prvky skuteènì obsáhli, pozvedneme
kus mrtvé pøírody do samého ¾ivota.
Øekl jsem, ¾e je to na¹e povinnost. To znamená, ¾e nejsme
samoúèelným bytím, ale malým koleèkem ve velikém vesmírném
organismu. Ka¾dá jeho èásteèka musí dbát svých povinností, jako
jich dbají nevìdomì v¹echny buòky na¹eho tìla. Nemù¾eme to v¹ak
ukládat jiným lidem, zaèít musíme sami. To mù¾eme tehdy, a¾ tuto
ideu pochopíme. A» se z nás ¾iví ti, kdo jsou laèni potravy! Jsou
dosud ve stavu, který jim neumo¾òuje pochopit zøeknutí, a jejich
¾ivot udr¾ující se chtìním, je pøece jen pomalu vede k ¾ádoucímu
369
pochopení. Mystika toti¾ není lozo e, ale zpùsob ¾ivota. Vnutíte-li
ji nìkomu, mù¾e snahy pouze pøedstírat, ale nikoli je ¾ít. Studovat
v¹ak mù¾e ka¾dý. Zdá se mi, ¾e národy západních kontinentù
jsou ji¾ dost karmicky vyspìlé, aby mohly uva¾ovat o karmickém
významu psychických èinitelù, které, aèkoli samy také vze¹ly z karmick
ých dispozic, pøece dál modelují bytost na cestì, která nikdy
nekonèí, jestli¾e se èlovìk nezøekne v¹eho de nitivnì.
(28) Duchovnì probuzený èlovìk nedìlá rozdíly mezi lidmi zbo¾-
nými a bezbo¾nými, jestli¾e jsou takoví na základì svého povahov
ého zalo¾ení. Teismus a ateismus mají být podlo¾eny poznáním.
Správnì poznávající èlovìk se pøiklání k teismu, jeliko¾ je pravda,
¾e smyslové skuteènosti jsou stavem emanací a nejsou tudí¾ skute
èností primární.
Víme-li, ¾e smyslové skuteènosti jsou výsledkem dekadence kvality,
ji¾ známe jako vìdomí | které, proto¾e tu je stále, svìdèí
o tom, ¾e hmota je skuteènì emanací | pak se nám té¾ ozøejmí, ¾e
na¹e vìdomé psychické upoutání ve hmotì je mo¾no zeslabit i zru-
¹it zøeteli obrácenými k nadfyzickým kvalitám. Tyto kvality jsou
z hlediska bytostné jsoucnosti nejlépe vyjádøeny právì vìdomím.
Chceme-li vìdomí jako kvalitu vyjádøit tak, aby se stalo blízkým
celé na¹í bytosti, musíme se chopit pojmu vyjádøeného slovem Bùh.
A Bùh jako¾to personi kace kvality vìdomí nejlépe symbolizuje
vy¹¹í stavby bytí, k nim¾ se musíme upínat, abychom pro naléhavé
vlivy svìta neupadli do hmoty, smyslovosti a ¾ivoèi¹nosti.
Kdo tvrdí, ¾e opírá svùj eventuální ateismus o objektivní pozn
ání, proto jistì bloudí. Mù¾e jej opírat o poznání mechaniky
¾ivota, které je sice smyslovým faktem, ale faktem nikoli konstruktivn
ím, nýbr¾ anarchistickým. Ostatnì mechanický názor je neudr
¾itelný i proti souèasné psychologii, která ví, ¾e faktory, je¾ se
obecnì bez pøeká¾ek uplatòují, mohou být ovládnuty. Kromì toho
ideál jáství, je¾ v¾dy potlaèuje nìkteré mechanické síly bytosti,
ukazuje na dosa¾itelnost kvalit uplatòujících se v mechanickém postupu.
Èlovìk si napøíklad dovede odøíci to, nad èím bdí policie,
kde¾to ostatním vìcem a silám se podrobuje.
Kdyby své sebeovládání roz¹íøil za sféru postihovanou zákonem,
poznal by, ¾e se do jeho dosahu hned dostávají kvality vy¹¹í. Po-
370
znal by, ¾e snìní o krásách jej po èase vede k jejich uskuteènìní
v ¾ivotì, a zji¹»oval by, ¾e mù¾e dál snít o krásách vy¹¹ích a vy¹-
¹ích, a¾ by náhle zjistil, ¾e Bùh je vlastnì personi kací krásy nej-
èist¹í a neu¹lechtilej¹í. Zjistil by, ¾e tento jím nalezený Bùh je mocn
ým a permanentním strá¾cem pøed mo¾ností opìtovného pádu
do smyslového svìta a strastných stavù, pokud k nìmu obrací svùj
zøetel. A tento poznatek z nìho musí udìlat teistu.
Jinak tomu v¹ak je s tìmi, kdo jsou zbo¾ní nebo bezbo¾ní na zá-
kladì tradice nebo v¹eobecného mravního úpadku. Takoví lidé jsou
stejnì otroky bytostných sil jako lidé zcela vla¾ní. Jogín mezi nimi
nevidí rozdílu. Oba hledají na cestách ¾ivota, oba se plahoèí svì-
tem a jejich nábo¾enský názor je jen pentlièkou na jejich strastném
bytí. Nemìl by jim èlovìk pøát osvícení a vùbec v¹echno dobré?
(29) Dokud se èlovìk nevzepøe sklonùm, je¾ pocházejí z jeho fyzick
é pøirozenosti, potud je vleèen sansárem, jeho¾ smyslem je, aby
urèovalo vystupování rozhodujících hnacích momentù. Vzepøe-li se
tìmto sklonùm tím, ¾e se v¹eho zøíká, nièí bytostná pojítka k sans
áru. Ale nièení tìchto pojítek neznamená jejich znièení. Je to doba
zkou¹ek a nezbytného úsilí, nebo» vrozené sklony se znovu a znovu
vmì¹ují do okam¾iku, kdy je realizováno vy¹¹í bytí. Jakmile toti¾
úsilí ve zøíkání dozraje, pøesune se obvyklý du¹evní stav a vìdomí
do stavu prostého ni¾¹ích hnacích momentù a pak èlovìk zaène ¾ít
tento stav normálnì, jako a¾ dosud ¾il normálnì stav ¾ivoèi¹ný.
Jestli¾e ten, kdo provádí èö, volá neosvícené bohy a element
ální bytosti do lidského svìta k jejich opìtnému zrození, urychluje
jen normální osudový bìh jejich bytí. V¹echny nelidské bytosti
musí pøijmout lidské zrození, aby mohly dosáhnout vykoupen
í. Ale nevolají se v¹ichni bozi, jen bozi neosvícení èili ti, kteøí
jimi jsou jen proto, ¾e mají bo¾skou pøirozenost, pocházející z mechanick
é karmy.
Bohové, kteøí svého stavu dosáhli moudrostí a poznáním, nemus
í | jak vím | ji¾ pøijímat lidské zrození. Vznikají toti¾
z toho, ¾e jejich fyzická bytnost nesnesla v lidském bytí zatì¾kávací
zkou¹ky posledních fází bytostné promìny, pocházející z mystick
ého vývoje. Následkem toho se pøevtìlili do stavu bohù v takovém
371
stupni bytostného usebrání, ¾e jsou fyziologicky lépe vybaveni ne¾
lidé. Proè by tedy mìli sestoupit do lidské inkarnace?
Vibraèní povaha jejich tìl je vy¹¹í a dokonalej¹í ne¾ vibraèní
povaha tìl lidských, a proto konèí cestu velikého uskuteènìní ve
svém stavu, který ostatnì pro lidi mù¾e být jen ideálem. To je
koneènì zøejmé z následujících dvou vìt.
Tìlo nádhery je vlastnì sambhógakája èili jsoucnost transcendent
ální, pøece v¹ak vyhranìná. ®ák èö se tím pøiznává, ¾e nec
ílí k nirvánì, která mù¾e být samoèinným následkem jeho zøetel
ù, úsilí a snah.
ZÁVÌR
Chopte se dobré, po¾ehnané pøíle¾itosti lidského bytí.
Nic není jisto pøed smrtí a promìnlivým osudem.
Bolesti nalezneme ve v¹ech tvarech bytí,
nebo» jsou nezadr¾itelným následkem dobré a zlé karmy
(která nás uvazuje a natahuje na pádící kolo ¾ivota).
Ó guru, dej mnì (i v¹em bytostem) milost osvobození.
A pøíznivá buï tato kniha a její nauka.
Kdyby lidé nepøijímali svùj ¾ivot jako samozøejmost a uva¾ovali
o smrti jinak ne¾ jako o faktu, který postihl jejich pøíbuzné a bli¾ní,
poznali by, ¾e je smrt dal¹ím rozhodným východiskem na cestách
¾ivota. Poznali by, ¾e energie zplozená jejich usilováním, touhami
a pøedsevzetími není zcela závislá na existenci jejich vìdomého ¾ití,
ale trvá i tehdy, kdy¾ vydechují naposled. A kdyby se nauèili dobøe
pozorovat, jaké energie v nich úèinkují, vidìli by, ¾e jejich energie
vyzaøuje z jejich tìl, uná¹ejíc nìco z jejich bytosti, co by se dalo
nazvat nerozvinutým vìdomím.
Ano! Pokud ¾ijeme v úsilích, touhách a pøedsevzetích, vyluèujeme
ze svých bytostí síly, je¾ jako energie putují za cílem tìmito
bytostnými projevy vytèeným. Dostihnou-li ho, dospívají k uti-
¹ení, které se v nás na základì pøíbuzenských vztahù té¾ jistým
zpùsobem projeví. Tím jsme podobní radaru, jen¾ vydá impuls,
který se vrací jako zpráva o pøedmìtu, po nìm¾ slídil. Ale spokoj
íme se s tím?
372
Chceme i reálné, resp. fyzické zá¾itky toho, po èem tou¾íme.
Proto se námi vzbuzené energie dávají na nekoneènou pou» a my
za nimi klopýtáme po celé eony. Fyzicky pøitom zrajeme jako plody
stromu. Po dozrání musíme svá tìla, plody na¹í karmy, odevzdat
zemi. A zatím co svá tìla odevzdáváme zemi, proto¾e je postihla
smrt, putují námi zplozené energie dál, tak¾e mù¾eme zmírat jen
v touhách a nadìjích, které jsou nejen tendencemi na¹eho vìdomí,
ale i objektem, k nìmu¾ se v smrtelných køeèích nekompromisnì
upneme. To je ov¹em nový poèátek nového kolobìhu existencí, zat
í¾ených nepochopenými touhami a tím i nepøekonatelnými osudov
ými silami.
Z tohoto hlediska je lidská bytost pomìrnì zdaøilým výrobkem
karmy, nebo» neobsahuje pouze nekompromisnì se uplatòující ¾ivotn
í pud, ale i rozum a inteligenci. Proto tato nauka lidi vybízí,
aby usilovali o mystické zku¹enosti. Právì mystické zku¹enosti mají
vnést svìtlo do karmické problematiky jak co do pøíèin, tak co do
následkù. Mají èlovìku ukázat, jak mnoho zále¾í na ¾ivotním vý-
chodisku stanoveném zpùsobem ¾ivota, my¹lení, cítìní a snah.Mají
ho pøivést k pochopení, ¾e je nutné, aby se sna¾il vytvoøit nejlep¹í
vyhlídky v pøirozeném bìhu ¾ití morálním úsilím a nejvy¹¹ími mo¾-
nými zøeteli. Pak koneènì bude mo¾no pøedpokládat, ¾e svùj ¾ivot
nepromarnil. V¾dy» dovedl v¹echny své bytostné síly k jejich nejlep
¹ímu a nejvy¹¹ímu cíli a urèení.
Marná je tedy lozo e, je¾ obsahuje ¾ivoèi¹né tendence, které
se tak mocnì derou na svìtlo svìta, kdy¾ jim èlovìk pøímo nebrání,
aby mohly vystupovat. Je to lozo e dekadentní a jejími zastánci
mohou být pouze lidé, kteøí nechtìjí zkusit úèinek sebeovládání
na úrovni pocitù a du¹evních stavù. Svou slabost chtìjí zkrá¹lit
zsinalým kvìtem agnosticismu, aby se zdálo, ¾e pøece jen du¹evnì
¾ijí. Tím zakrývají, ¾e se vlastnì nechávají du¹evnì jenom vléci
¾ivotními silami.
Vystupuje ji¾ jen otázka, proè se právì tito lidé stali mluvèími
velké vìt¹iny lidí ostatních? I zde najdeme snadno odpovìï: proto
¾e obecný èlovìk je pøirozenì lhostejný k niternému potenciálu
a silám své vlastní bytosti na jedné stranì a bezpodmíneènì se
podrobuje hnacím silám svého nitra na stranì druhé. Tím potvrzuje
tuto lozo i vlastními ¾ivotními zku¹enostmi.
373
Filozo e si v¹ak osobuje právo vést obecný lid. Má proto vyvì-
rat z prùzkumu bytnosti tìch, kdo chtìjí být lozofy. Tím dostávají
za úkol zkusit a dovr¹it ideál sebeovládání a dekadentní lozo i
ponechat lidem obecným alespoò do doby, ne¾ najdou spolehlivìj¹í
a v¹eobecnì zachraòující stanovisko.
Dekadentní lozo e je oprávnìná podle v¹ední skuteènosti. Ale
chceme-li vést lid, musíme jít cestami nových objevù a ty nikdy
nejsou dary shùry, nýbr¾ ovocem skuteèné námahy.
Objektivnì tedy nelze smrt pokládat za ukonèení existence, ale
jen za ukonèení urèité její fáze. To lze poznat pøi jógických snahách
mravních, soustøeïovacích a pøi pøená¹ení vìdomí a jeho pozorov
ání vùbec. Vyøadíme-li toti¾ mentální èinnost, vidíme, ¾e ¾ivotní
síly fungují úplnì neztenèenì.
Stejnì tomu je, kdy¾ se nám podaøí pøenést vìdomí do stavu
prázdnoty a nepohnutelnosti. Proè by se tedy mìla zmìnit situace,
kdy¾ èlovìk zemøe? Jím zplozená energie vibruje v prostoru jako
vr¾ený kámen, zatím co ten, kdo ji zplodil, zemøel | jako mù¾e
ten, kdo vrhl kámen, zemøít døív, ne¾ kámen dopadne. A jako ká-
men za dopadu po smrti èlovìka mù¾e ztropit mnoho zlého, tak
mù¾e zplodit zlo i zplozená a vesmírem putující energie. Ale tato
energie symbolizuje té¾ vnitøní stav èlovìka. Je jeho vnitøním ur-
èením a jako úèinná síla vede jej po smrti ve formì fyziologických
emanací k novým objektivacím.
Proto je nutné dbát mysticko-mravních zásad jógické nauky.
Jejich pomocí se èlovìk du¹evnì uvede do takového stavu, ¾e jeho
energie ji¾ nebude smìøovat k èasným vìcem, ale k absolutnu, je¾
nelze sevøít do hranic èasu a prostoru. ®e o tom nebudeme vìdìt,
stejnì jako nevíme o sobì nic pøed svým souèasným zrozením?
Zdìdili jsme strast a ¾ijeme ve stavu napìtí, proto¾e na¹i pøedkové
nemíøili k absolutnu. A my jsme èástí svých pøedkù. Nejsme tedy
také jimi? Problém jistì nemù¾eme zodpovìdìt jednodu¹e, ale jsme
pøedky zplozeni a tudí¾ jsme jimi, jen¾e jsme na sebe ve svých
pøedcích zapomnìli. Ostatnì duchovní dokonalost v této otázce
nemá problém. Amplituda pamìti se v ní zvìt¹uje a¾ na okam¾ik
poèetí a pak snadno ve zpìtném sledu zji¹»uje èlovìk své minulé
inkarnace jako jednotlivé perly na niti vzpomínek. Vzpomíná si
správnì? Skuteènì vzpomíná a nesní. Vzpomíná na sebe, a proto
374
se nedívá jenom jako na siluety bytostí náhodnì vystupujících pøed
jeho zraky, ale jako na sebe sama. A to se subjektu stává dùkazem.
DOSLOV
Následuje je¹tì nìkolik dùle¾itých pokynù, seøazených podle
jejich pùvodního sledu, které v uvedeném rituálu èö
chybí. Jsou vyòaty z podrobnìj¹ího rukopisu o èö s ná-
zvem þZáklady nejvy¹¹í pravdy\ èili þKrùpìje srdce z velk
ého prostoru\.
Pøedmìty potøebné k obøadu
Abys pøemohl pýchu (elementálních bytostí), pøemohl
své dùstojné vzezøení,
poslou¾í ti ko¾e¹ina s obrovskými dravèími spáry,
malý stan, symbol úsilí proniknout vzhùru,
trojzub, symbol vysokých cílù,
pí¹»ala z lidské stehenní kosti, jí¾ lze ovládat genie
a démony,
bubínek damaru k vítìzství nad stra¹idelnými bytostmi,
zvonek uprostøed mnoha malých na oèarování mátrik
a praporec z úzkého pruhu tygøí a pardálí kù¾e a lidsk
ých vlasù.
Pøedepsané místo
Na tichém dùstojném místì,
pln úcty, prost báznì pøed vztekem geniù a démonù
a pøed vpádem osmi pozemských pudù,
buï proniknut mocí ètverého bezmezného pøání
a pøekonej ka¾dý klamný jev své mysli.
Na tìchto stupních, kdybys nebyl pod ochranou obrazù
a vidìní,
nepøítel by mìl otevøené tajné dveøe tvé slabosti.
375
Genie, démony neviditelných svìtù, zloduchy bludn
ých míst
¾eò pøed sebou jako stádo zbo¾ných ovcí
a oèaruj je bezmocné do dùstojnosti místa.
Uchop je nadpøirozenou silou za nohy a zamávej jimi
tøikrát nad hlavou
a pomysli, ¾es je pøikoval k zemi.
Ponoøen je¹tì do tohoto obrazu shoï na zem stan
a ko¾e¹inu.
I nejsilnìj¹í a nejmocnìj¹í z duchù a geniù
podlehnou a budou bezmocní tvým oèarováním. (1)
Pøedstava mandaly
Tuto obì» pøedchází toto významné vnitøní vidìní, které
je vynecháno v malém textu:
Kdy¾ uèinils slavnostnì kruh kolem obìti,
viz ve støedu obrazu jako vrch Méru vzpøímený
støed tìla.
Spatøuj ètyøi veliké údy svého tìla jako ètyøi okrsky
svìta,
souèástky tìch údù pak jako èásti tìchto okrskù,
hlavu jako svìt dévù, oèi jako slunce a mìsíc,
srdce, plíce, játra, ledvinu a slezinu
jako symboly v¹eho bohatství a v¹ech radostí mezi lidmi
a bohy. (2)
Je-li mandala úctyplnì sestavena, bude jogínovi poru
èeno:
Vtìl potom úctyhodnì to, co vidí¹, do ducha
a dr¾ mysl v rovnováze pravého bytí. (3)
Smí¹ená, èervená a èerná hostina
V malém rukopisu je popisována jen bílá obìtní hostina,
zde pak následují rozlièné zpùsoby rituální.
376
Po skonèení smí¹ené obìtní hostiny viz,
jak z mrtvoly vystupuje, naslouchajíc volání tvých
pøání,
plnost zahrad a vý¾ivy, odìvù a lékù, tebou rozmno¾ená
a promìnìná.
Pøi èervené obìtní hostinì patøi na sebe jako na hnìvivou
èernou bohyni,
stáhni si svou kù¾i, zbytky osobnosti, a rozprostøi ji,
a¾ pokryje vesmír trojnásobného prázdna.
K tomu shromá¾di své kosti a svou krev,
tak¾e se tvá kù¾e bude podobat jateènímu ¹palku.
Pøi èerné obìtní hostinì spatøuj,
jako by se v tobì hromadily vlastní i cizí nemoci, zlomyslnost,
høíchy a utrpení v¹eho druhu,
dílo zlých démonù od pradávných dob,
jako bys zlou karmu podobnou èerným mraènùm sál
do tìla,
je¾ po¾íráno genii a démony se promìòuje v èerò jejich
tìl. (4)
Èas k poøádání rùzných hostin
K dosa¾ení úplné dvojité zásluhy
buï uspoøádána bílá obìtní hostina plodící amrtu,
kdy¾ úsvit zapla¹uje noc.
K smazání døívìj¹ích karmických vin a povinností
vystroj slavnost smí¹ené obìtní hostiny
v poledne v udanou hodinu.(5)
U¾itek a zbo¾nost tvých pøísných cvièení
zdokonalí noèní èervená hostina nièící osobnost.
Pøi veèerním ¹eru svì» èernou obìtní hostinu
na vykoupení ze zlých pout karmy
a k pøinesení duchovní svobody v¹em bytostem.
Po dal¹ích poukazech na dùle¾itost duchovního vidìní, které se
v tìchto knihách opakuje jako nejzákladnìj¹í pøedpoklad popiso-
377
vaného pravého klidu vìdomí, a na po¾ehnání, je¾ pøiná¹í èö, konèí
tento vìt¹í rukopis vzýváním skryté bytosti tìchto nauk a mantrou:
þPak bude vti¹tìna trojnásobná peèe» tajemství.\
MAMA KO-LING SAMANTA
(1) Oèarování symboly a postojem toho, kdo provádí èö, dociluje
jiný èlovìk se stejným cílem jenom postojem a stavy své mysli. Kdo
je neohro¾ený a nepøipustí, aby jeho vìdomí bloudilo za pøedmìty
¾ivoèi¹ných sklonù, ale aby setrvávalo v pojetí neomezené vesmírné
prázdnoty s pøídechem jasu, jistoty a pocitù ¹tìstí, ten si té¾ podman
í tvary vymezené duchovní síly, je¾ jako bohové, geniové a dé-
moni brání jeho vnitønímu rozvoji do vesmírné neomezenosti. Ale
èö je vlastnì rituál. Proto se k vnitønímu postoji pøibli¾ují skuteè-
nosti, je¾ si má podmanit. Tyto symbolické znaky pùsobí pøedev¹ím
na nìho. Pøipravují ho vizuálnì na to, co mù¾e unikat tomu, kdo se
symbolickým znakùm vyhýbá. Tím je èö rituálem, jeho¾ soustava
èiní jogínovo úsilí úplnìj¹ím.
(2) Méru je symbolický støed svìta, jeho pupek. | Veliké rozmìry
pøi pøedstavì vlastního tìla mají uèinit obì» vìt¹í.
(3) To znamená, ¾e nemáme pøíslu¹né pøedstavy umís»ovat do prost
øedí symbolizovaného smyslovým stavem, na jeho¾ úrovni vìdomí
obvykle setrvává, ale ¾e je máme pøenést do oblasti transcendent
ální vnitøním povznesením a¾ do stavu znepøítomnìní smyslového
svìta ve vìdomí za stavu, který je vyjádøen bezpøíèinným pocitem
¹tìstí. V tomto stavu máme setrvávat v prùbìhu þhostiny\.
Kdyby nìkdo, odevzdávaje sebe sama jako symbolickou obì»
v¹em bytostem viditelným i neviditelným, setrvával ve stavu vì-
domí, které je v permanentním vztahu ke smyslovému svìtu, prom
ìnil by svou obì» v pøemíru vlastního utrpení a nezískal ¾ádoucí
zásluhy. Byl by toti¾ èinný ve svìtì chtìní, s vìdomím tomuto
svìtu podrobeným. Následkem toho by vytváøel energii, je¾ by mu
jako karmické napìtí pøiná¹ela vìci a stavy stejného druhu, jaké ji¾
vlastní, a které chce zamìnit za vìci a stavy lep¹í. Kdy¾ v¹ak za
této obìti povznese své vìdomí do èisté transcendentální oblasti,
stane se prùbìh jeho obìti èinností na této úrovni. Jakmile je èlov
ìk èinný v oblasti nadsmyslové, není mu ji¾ tato oblast dosa¾itelná
378
jen ve snìní, ale stává se mu reálnou a ¾ije v ní tak, jako a¾ dosud
¾il v oblasti smyslové.
(4) Tøi obìtní hostiny, toti¾ èervená, èerná a bílá, mají vyèerpat
v¹echny karmické fondy vytváøející bytost tak, jak ji známe. Èerven
á obìtní hostina má vyrovnávat karmické úèty ve sféøe chtìní,
které tak nesnadno odstraòujeme, proto¾e je svìt bez výjimek
ospravedlòuje. Necháváme platit jiné bytosti za svou existenci bez
výèitek svìdomí jako dravci a cítíme se pøitom mírumilovnì. Dokud
sedlák a øezník obstarává na¹e denní potøeby, mù¾eme se tím
chlubit. Ale jak by se vyjádøil pud sebezáchovy, kdyby nám tito
lidé nepomáhali k na¹emu ¾ivobytí?
Èervená hostina má èlovìka pøivést k tomu, aby se za urèitých
okolností dovedl vzdát po¾adavkù na uhájení svého ¾ivota. V prvn
ích fázích se tyto þjisté okolnosti\ témìø nevyskytují. Èlovìk hájí
svou existenci tím, ¾e sám nemusí po¾adovat pøímých obìtí, proto¾e
ví, ¾e sedlák a øezník svým lpìním sami vyrovnají kruté dluhy. Ale
jednou vzejde pochopení, ¾e se za tìmito viníky nemù¾eme skrývat.
Pak ov¹em nezbývá, ne¾ abychom svùj ¾ivot skuteènì obìtovali.
Ale pøipravíme se tím o existenci? Kdo se zøekne po¾adavku na
jakoukoli obì», ten se stává duchovní bytostí, na ni¾ se nevztahuje
problém kruté vý¾ivy. A¾ tedy ná¹ soucit bude tak velký, ¾e nebudeme
¾ádat ani pøímé ani nepøímé obìti, a proto budeme muset
zahynout, pøepodstatníme se v bytosti, které jsou, ani¾ kohokoli
zatì¾ují problémem své vlastní vý¾ivy.
Èerná obìtní hostina má vynést na svìtlo denního vìdomí nejhloub
ìji le¾ící sklony, které se projevují bezdìènými úkony, jaké
nebudí pozornost. Z tìchto sklonù v¹ak vyrùstá bytost, jak ji pozn
áváme v jejím charakteru, proto je jóga pokládá za skuteènosti
nejzáva¾nìj¹í. Pøíèiny na¹eho bytí jsou nám celkem lhostejné a tato
lhostejnost pomíjí poèátky jeho utváøení. Ale v józe jde o to, aby
byly odstranìny nejhlub¹í pøíèiny bytí, zatí¾eného impulsy triumfuj
ícími nad na¹ím vìdomím a vùlí. Proto je nezbytné proklestit
si cestu a¾ k praprincipùm utváøejícím na¹i bytost. K tomu vedou
dvì cesty. Buï analytická, která se nesmí odchýlit z pøímého smìru
tím, ¾e by èlovìk svou analýzu zalo¾il na subjektivní orientaci, ale
naopak tuto orientaci ru¹í| za pøedpokladu, ¾e si zachová bdìním
379
prosvìtlenou pozorovací sílu. Nebo cesta rituálního nièení vlastního
já, jeho¾ pomocí èlovìk dospìje a¾ do stavu psychického oèi¹tìní,
je¾ vede ke vzniku objektivního nazírání.
Tato cesta se mù¾e jevit jako barbarská, vezmeme-li v úvahu,
¾e rituální postup musí vést k pøedchozím nadpomyslitelným útrap
ám. Máme na sebe du¹evnì stahovat zlo, nemoci, bolesti a høíchy
tak ¾ivì, ¾e nás to du¹evnì ovlivní natolik, ¾e tím budeme skute
ènì trpìt. Toto utrpení se li¹í od utrpení bì¾nì ¾ijícího èlovìka
jenom tím, ¾e v koutku srdce jako psychologická záloha ¾áka èö zù-
stává nadìje a vysoká víra v uskuteènìní dokonalosti, pøekonávající
v¹echny strasti. To je záruka úspìchu na cestì rituálního vyhlazov
ání já pomocí èerné obìtní hostiny.
Mù¾e se èlovìk této cestì vyhnout tím, ¾e vstoupí na cestu anal
ýzy? Cesta rituálního vyhlazování já pomocí èerné hostiny se vine
ní¾inami v porovnání s cestou analýzy. Ale k tomu, aby cesta anal
ýzy mohla vést k dobrým výsledkùm, je tøeba mít nadprùmìrné
schopnosti. Èlovìk musí být ji¾ tak dalece zralý, ¾e mu neèiní obtí¾e
odpoutat se od svého já, nikoli v¹ak v bezpøedmìtném pøesvìdèení,
ale ve skuteènosti. Musí být schopen pozorovat své city, my¹lení
a du¹evní stavy jako jevy samé o sobì, dokud se mu v¹e nebude
jevit jako procesy, které tu mohou být, ani¾ sebeménì ru¹í jeho
chtìný základní stav.
Tato cesta je ostatnì v buddhismu obsa¾ena v pøíkazu, ¾e máme
pozorovat tìlo, my¹lenky, pocity a du¹evní stavy. Je to skuteènì
velmi dlouhá cesta. Èlovìk nachází svou bytost jako nevyèerpatelnou
studnici vznìtù. Nìkdy, kdy¾ se ji¾ domnívá, ¾e je pøivedl do
naprostého a de nitivního klidu, mù¾e být znovu pøekvapen její ne-
¾ádoucí ¾ivotností. Proto vím ze zku¹enosti: jakmile se èlovìku poda
øí uvést vlastní psychickou bytost do naprostého a de nitivního
klidu, je znièena celá jeho bytost zatí¾ená morálními nedostatky
a nevìdomostí tak dokonale, ¾e je ztraceno i tìlo.
Bílá obìtní hostina má rozmno¾it ony ¾ivotní síly, které se stá-
vají ¾ivotním magnetismem pøitahujícím duchovnost a s ní spojené
mystické vlastnosti a síly. Jde pøi ní o to, aby se èlovìk nabízel
bohùm (Bohu) pøi pozvednuté mysli a srdci a tímto zpùsobem vytvo
øil kontakt mezi sebou a jejich sférami. Jakmile je tento stav
uskuteènìn, vytvoøil si èlovìk dobré prostøedí. Jako nemù¾e být
380
houba ponoøena ve vodì, ani¾ se jí nasytí, tak také nemù¾e èlovìk
zùstat nenaplnìn bo¾skými vibracemi, jestli¾e se k nim povznesl
v citech, my¹lenkách a ve vìdomí.
(5) Smí¹ená obìtní hostina je zalo¾ena na pøedpokladu, ¾e se èlovìk
niternì povznese k bohùm, ale svou bytost nabízí tak, jak je to pøedeps
áno v èervené obìtní hostinì za souèasného postoje udaného
pro èernou obìtní hostinu. Za tìchto okolností se èlovìk dostane do
stavu, v nìm¾ se jako trpící bytost upíná k Bohu. Kdy¾ se dlouho
cvièí v tomto postoji, získá pokoru a moudrost souèasnì s duchovní
mocí a tím se jistì stane bódhisattvou, jeho¾ ¾ivot je poznamenán
moudrostí a sebeobìtí.
Zde konèí pátá kniha.
381
KNIHA ©ESTÁ
STEZKA PATERÉ MOUDROSTI: JÓGA
DLOUHÉHO HÚM
PØEDMLUVA
HÚM je slovo. Mystikové ¹koly Kagjüpa je pojali jako symbol,
jeho¾ jednotlivé znaky pøiøkli dhjánibuddhùm a tím vytvoøili pøedpoklady,
aby se toto slovo stalo duchovnì povzná¹ejícím. Lidé jin
ých kontinentù tyto mystické pomùcky sotva chápou. Spí¹ se na
podobné snahy mystikù dívají jako na blouznìní. Ti v¹ak, kdo se
zabývají prostøedky pùsobivými na vìdomí èlovìka, vìdí, ¾e vìci
nebo symboly mají pro individuum takový význam, jaký vìdomì
èi nevìdomì pøiøkne jejich pùsobení na sebe.
Z obecného hlediska je HÚM pomùckou. Jeho znaku jsou pøizn
ány symboly, je¾ mohou mít velikou a hlubokou moc, obrátí-li
se k nim èlovìk. Jako slovo je HÚM tomu, kdo nezná povahu absolutna,
v¾dy bli¾¹í ne¾ absolutno a k tomu se právì pøi stanoven
í symbolù pøihlí¾í. HÚM jako znak, jeho¾ jednotlivé èásti jsou
symboly dhjánibuddhù, pøibli¾uje èlovìku vybavenému prùmìrnou
analytickou schopností nikoli snad absolutno, nýbr¾ bo¾ské oblasti.
To je také to nejvy¹¹í, co lze takovému èlovìku pøedlo¾it jako ideál.
Takový èlovìk není schopen prohlédnout pravou povahu skuteè-
nosti, a proto musí ¹plhat k vy¹¹ím metám pomocí pøedstav. Tibetsk
á mystika mu pøedkládá takové pøedstavy, jaké ho tak dalece
oèistí, ¾e nejpravdìpodobnìji absolutno pochopí.
Z toho, co jsem právì øekl, je asi zøejmé, ¾e mystika musí z velké
èásti vést lidi k tomu, aby pracovali s pøedstavami. To se jí mù¾e
vytýkat a pøedpokládat, ¾e tím èlovìka odvádí od racionalismu
k bludnému chtìní. Bylo by v¹ak dobøe nezapomínat na to, ¾e
chápe-li nìkdo svìt a jeho jednotlivé jevy jako absolutní skuteènost,
382
pøece to v¹e je pro individuum pouhou pøedstavou. Jednotlivec
vidí objektivní svìt podle svého niterného pomìru k nìmu, zvlá¹»
podle úrovnì vztahù k nìmu. Ale smyslový svìt pùsobí na ka¾dého
jednotlivce tak, jak na nìho mohou pùsobit pøedstavy. Ale proto¾e
svìt drá¾dí smysly, pùsobí spí¹ nepøíznivì, kde¾to vysoké pøedstavy,
dhjánibuddhové, nikoli. Jejich vlastnosti jsou tak èisté a vysoké, ¾e
zvý¹í-li se jejich vliv tím, ¾e se v meditaci o nich èlovìk zdokonalí,
budou jej zdokonalovat je¹tì prudèeji.
A» tedy èlovìk na svìtì ¾ije ve snaze vnitønì se nad nìj pozvednout,
nebo se mu zcela podrobuje, ¾ije v¾dy jen v pøedstavách.
Sna¾í-li se pozvednout nad svìt a nemá-li dokonalé rozeznávací
schopnosti, uèiní nejlépe, kdy¾ k tomu pou¾ije vysokých, èistých
a u¹lechtilých pøedstav. Svìtský èlovìk ¾ije v pøedstavách, je¾ je
mo¾no nazvat jeho zdáním o svìtì.
Tyto pøedstavy ho v¹ak du¹evnì poni¾ují, vedou k zatemnìní
a tuposti. Proto hleïme na þjógu dlouhého HÚM\ jako na metodu,
je¾ se opírá o u¹lechtilé pøedstavy, jejich¾ pomocí máme analyzovat
vlivy pøírody, které se té¾ mohou uplatòovat jen na základì
smyslových vjemù a tudí¾ pøedstav.
SYMBOLICKÝ VÝZNAM DLOUHÉHO HÚM
1. Zahrocený kruh (hrotitý plamen vybíhající do prostoru
je symbolem) Vairóèany (jako ztìlesnìní) moudrosti
dharmadhátu.
2. Srpek mìsíce (je symbolem) Ak¹óbhji (jako ztìlesnìní)
zrcadelnì jasné moudrosti.
3. Zahrocený díl (je symbolem) Ratnasambhavy (jako ztì-
lesnìní) moudrosti rovnosti.
4. Dy¹né HA (je symbolem) Amitábhy (jako ztìlesnìní)
rozli¹ující moudrosti.
5. Tiché HA se samohláskovým znakem pøedstavuje Amó-
ghasiddhiho (jako ztìlesnìní) v¹e zdokonalující moudrosti.
383
6. Tak (ve své symbolice) objímá HÚM povahu (nebo podstatu)
pìti øádù (buddhù meditace).
VZÝVÁNÍ A ROZJÍMÁNÍ
7. Buï pozdraven Vad¾rasattvo! Aum! Svasti!
8. Duch v¹ech buddhù tøí dob,
od èasu bez poèátku neposkvrnìn, dokonalý, lidské chá-
pání pøesahující,
svaté tìlo pateré moudrosti, prázdné, záøící, v¹e pronikaj
ící
jest zjevem (symbolu) tohoto HÚM jasnì nakresleného
a dokonale vyznaèeného.
9. Pateronásobný jed se lehce promìní v pøirozenì záøící
paterou moudrost
tímto jógickým vidìním a zduchovnìním HÚM (nebo
stezkou sjednocení).
10. Bytím ètyø tìl a pateré moudrosti
nech» se uskuteèní je¹tì v tomto ¾ivotì vad¾ra srdce.
ZÁVÌREÈNÁ MANTRA
11. SARVA SIDDHI KARI©JANTU!
©ubham.
Zde konèí ¹está kniha.
(1) Vairóèana: dhjánibuddha støedu, znamená þuèinit (nìco) viditeln
ým ve tvarech\. Vztahuje se na bo¾skou personi kaci éteru.
(2) Ak¹óbhja: þNeotøesitelný\ nebo þNepohnutelný\, dhjánibuddha
východního smìru. Vztahuje se na bo¾skou personi kaci vodního
prvku.
(3) Ratnasambhava: þZrozený z klenotu\, vládne ji¾nímu smìru
a vztahuje se na bo¾skou personi kaci zemního prvku. Zahrocený
díl je vodorovná èárka, nad ní¾ je srpek; podobá se pìtce.
384
(4) Amitábha: þZ neomezeného, nepochopitelného svìtla\, vládne
západnímu smìru a vztahuje se na bo¾skou personi kaci ohniv
ého prvku.
(5) Amóghasiddhi: þV¹emocný ovladatel\ (sansarického bytí).
Ovládá severní smìr a vztahuje se na bo¾skou personi kaci
vzdu¹ného prvku.
(6) To je návod, jak u¾ívat pøedstavy HÚM a ka¾dé pøedstavy vù-
bec. Musíme v¾dy znát symbolické znaky této pøedstavy, jinak
o ní budeme uva¾ovat jen jako o vidìném pøedmìtu. To asi nev
ìdí mnozí z hledajících, proto operují pouze s pøedstavami. Ty
snad zapùsobí na jejich mentální tìkavost, ale nikoli na kvalitativn
í psychickou bytnost.
Právì s ohledem na to je tøeba symbol | pøedstavu | oznaèit
jistými kvalitami, je¾ si pak zpøítomnìním tohoto symbolu|pøedstavy
| ve vìdomí pøipomínáme. Tak uèiníme pøedstavu pùsobivou
v oblasti, kterou tyto kvality symbolizují.
Pøi pøedstavì dlouhého HÚM jsou nám pøedkládány kvality
symbolizované dhjánibuddhy. To je skvìlá idea, která èlov
ìka oèi¹»uje a povzná¹í na úrovni celé jeho bytostnosti. Tu toti¾
mù¾eme analyticky vyèerpat, jestli¾e ji budeme zkoumat z hlediska
¾ivlového.
V¹echno to, èím se mù¾eme projevovat fyzicky i du¹evnì, je jen
¾ivlové skupenství. Jeho rùzné modi kace nám ukazují èlovìka jako
soubor du¹evních a fyzických kvalit. Jen vìdomí je esencí, kterou
hlavnì v kosmickém aspektu mù¾eme kvali kovat jako nad¾ivlovou.
Z tohoto hlediska se vìdomí mù¾e stát faktorem, který provede rozbor
bytosti, a vùlí vyvolaným sublimaèním procesem bytost jako
strukturální jev pøivede k pøepodstatnìní. Podle podmínek k pøepodstatn
ìní takovému, ¾e ji¾ pøestane nále¾et sféøe smyslových jevù
a zaène nále¾et sféøe oznaèené slovek dharmakája.
(7) Vad¾rasattva: þTriumfující s bo¾ským heroickým duchem.\ Je
to sambhógakája èili oslavený kladný odlesk dhjánibuddhy Ak¹óbhji.
(9) Jed ni¾¹ího pùsobení pìti prvkù, toti¾ éteru, vody, zemì, ohnì
a vzduchu, jejich¾ vliv se uplatòuje následkem svìtského zamìøení.
385
Obecnì se usuzuje, ¾e proti svìtskosti existuje þnad¾ivlové\ duchovno,
do nìho¾ èlovìk vchází v okam¾iku, kdy se zcela odvrátí
od svìta. Tibetská mystika v¹ak tento problém chápe lépe. I kdy¾
se èlovìk svìta naba¾il, a proto se obrací k duchovním vý¹inám,
v¾dy k nim lne jako on èili jako bytost, její¾ základ je ¾ivlový.
Z toho vzniká nezbytný po¾adavek oèisty. Zøíkajíce se svìta, jsme
to právì my, kdo se zøíká, a proto dochází k uplatòování vy¹¹ích
forem ¾ivlù. Jejich uplatòování je vlastnì pøíèinou bytostného povzn
á¹ení se z lidské úrovnì na úroveò bo¾skou. Teprve v bo¾ském
pro¾ívání je èlovìk schopen zøíci se svìta dokonale a tím polo¾it
pøedpoklad k vlastnímu povznesení do oblasti þnad¾ivlové\.
Dokud se cítíme jako bytosti, dotud se poutáme na slo¾ky, které
jsou ztìlesnìním ¾ivlù. A na tomto ztìlesnìní lpíme, i kdy¾ se z nì-
jakých pøíèin zaèneme zøíkat svìta. To je dùvod, abychom kráèeli
cestou bytostného oèi¹tìní. Jenom bytostným oèi¹tìním se uplatní
vy¹¹í modi kace ¾ivlù. Kdo se mravnì povznese a oèistí, ani¾ se
zøekne sebe sama, bude procházet bo¾ským pro¾íváním, je¾ je té¾
¾ivlovým vyjádøením. A¾ se èlovìk bo¾ského pro¾ívání naba¾í, zatou
¾í po bytostné þneexistenci\, která je symbolizována ve v¹ech
variantách | v bo¾ských, lidských i duchových projevech | a teprve
potom bude získán nirvánský klid, ona nepohnutelnost, která
je spojena s uvìdomováním se v absolutnu.
(10) Ètyøi tìla: ztìlesnìní principu vody, zemì, ohnì a vzduchu. Pater
á moudrost: vlastnosti dhjánibuddhù, uvedené v prvním a ètvrt
ém komentáøi této knihy. Viz také kniha 4/I, ver¹ 18. Vad¾ra srdce
se vztahuje k uskuteènìní dokonalého osvícení a buddhovství.
(11) Pøeklad této mantry: Nech» jsou uskuteènìny v¹echny jógické
výsledky! Amen.
386
KNIHA SEDMÁ
STEZKA NADSMYSLOVÉ MOUDROSTI: JÓGA
PRÁZDNOTY
PØEDMLUVA
Pokud se mohu pamatovat, v¾dy jsem se setkával s pøesvìdèením,
¾e jsme právì my, toti¾ lidé na¹í doby, dosáhli vrcholu rozumnosti
a správného poznání. Lidé døívìj¹ích dob byli podle tého¾ pøesvìd-
èení tím ménì rozumní a znalí svìta i v¹ech jeho záhad, èím v dávn
ìj¹ích dobách ¾ili. V ¹eré minulosti se podle toho li¹ili od zvíøat
leda v tom, ¾e dovedli pou¾ívat nástrojù.
þStezka nadsmyslové moudrosti\ pochází z raných dob historick
ého dávnovìku. A pøece obsahuje uèení, je¾ dnes potvrzuje fyzika,
která k nìmu dospìla po dlouhé a køivolaké cestì plné pøedsudkù.
A nadto je toto uèení zalo¾eno na pøímých postøezích, je¾ byly prohloubeny
metodickou psychickou kázní. Je to vlastnì stezka, která
i na základì na¹ich poznatkù musí být pokládána za stezku nejvy¹¹í
a za nejvy¹¹í v¾dy pokládána byla.
Z toho je nutno soudit, ¾e se lidé historického dávnovìku nemý-
lili. Omylu by se v¹ak nevyhnuli, kdyby jejich úsudky byly zalo¾eny
na subjektivním pojetí svìta, které je nezbytným prùvodcem du-
¹evní zaostalosti. Z toho je nutno vyvodit, ¾e na¹e úsudky o stálém,
podle úsudku nìkterých dokonce lineárním, vývoji lidských bytostí
stojí na velmi vratkých základech, zejména pohlí¾íme-li z hlediska
na¹í technické vyspìlosti na lidi vìku, kdy vznikla þstezka nadsmyslov
é moudrosti\.
Na¹e poznání, ¾e v¹e, co existuje, je jenom dìním, je¾ se odehr
ává na nezmìrném tìle prázdnoty, vyplývá z dedukcí, k nim¾ dosp
ívají vìdci pomocí technických vymo¾eností. Tyto vymo¾enosti
v¹ak ti, kdo nalezli þstezku nadsmyslové moudrosti\, urèitì nemìli.
Musili to tedy být lidé du¹evnì vyspìlej¹í, ne¾ jsme my.
387
Proti tomuto tvrzení se lidé na¹í doby budou bouøit. Ale pohle
ïme jen, kolik z nich má na skuteènost svùj vlastní názor. Já
sám jsem se za svého ¾ivota nese¹el je¹tì s nikým, jeho¾ názor by
nebyl stmelen z pouèek, jich¾ se mu dostalo ve ¹kolách, v literatuøe
nebo ve spoleènosti. A pøitom vím, ¾e nejvy¹¹í poznání,¾e v¹echno
stvoøené je vlastnì prázdnotou, musí ten, kdo se neopírá o informace,
ale o vlastní postøehy, odhalit sám a ve velmi krátké dobì.
I tato skuteènost svìdèí o tom, ¾e lidé dávných dob, z nich¾ tato
kniha pochází, musili být du¹evnì vyspìlej¹í, ne¾ jsme my. Na tom
nemù¾e na¹e py¹né sebevìdomí opravdu nic zmìnit, i kdy¾ nechce
minulosti pøiznat nic konstruktivnìj¹ího ne¾ právì absolutní závislost
na smyslových postøezích, je¾ nás, souèasníky, informují pouze
o tvaru a charakteru, který mù¾eme odhadovat hmatem, chutí, èichem,
zrakem a sluchem.
A» tedy dosahujeme rukama na¹í historie do jakékoli hloubky
dávných dob, v¾dy najdeme lidi, kteøí byli velmi moudøí, zejm
éna dostaneme-li do rukou dùkaz v podobì takového uèení,
jaké je obsa¾eno v této knize. Pokud takové lidi nenajdeme na
na¹em kontinentu, najdeme je na kontinentu asijském. Ale kdy¾
je tam najdeme, ztratíme náhle nit, jí¾ jsme se dr¾eli, stopuj
íce lidský rod do minulosti. Za moudrými lidmi Orientu nenajdeme
postupující technickou vyspìlost, která je k jejich poznatk
ùm pøivedla. Ocitáme se v místech, kde se ztrácí ka¾dá
stopa vývoje, alespoò ve smyslu psychickém. A tak jsme odká-
záni na þlegendy\, obsa¾ené v duchovním uèení, podle nìho¾ èlov
ìk vznikl degenerací bo¾ských bytostí. Jak jinak by se mohla
zrodit moudrost v témìø chlupatém tìle lidských zvíøat? Nebo
jsem sám nezískal poznání pøímým postøehem, k nìmu¾ jsem dosp
ìl tím, ¾e jsem vystihl nezbytné psychické podmínky? | Vím,
¾e ty, on a v¹ichni ostatní lidé se mohou stát moudrými, jestli¾e
budou také schopni zahrotit své pozorování na nekoneènì malý
bod, pøièem¾ si doká¾í zachovat schopnost analytického nazí-
rání a my¹lení.
Uèiò ze v¹eho, co vábí tvoji pozornost, nekoneènì malý bod
a pozoruj ho tak, ¾e o nìm bude¹ moci uva¾ovat a zajímat se o nìj
jako o pomocný pøedmìt pro pozorování, a stane¹ se jistì moudr
ým. Jen jednu pøipomínku: abys to dokázal, musí¹ být mravný
388
podle zásad duchovní nauky. Jinak nebude¹ mít sílu k tomu, abys
uskuteènil to, co jsem pøedlo¾il jako metodu.
Nauka prad¾òa páramitá mluví o prázdnotì. Vidí ji ve v¹em, co
existuje jako jev, a» ji¾ fyzický, nebo psychický. To je poznání nejvy
¹¹í moudrosti. Její pomocí prorá¾í èlovìk k nejvy¹¹ímu vlastnímu
poznání a toto poznání je ov¹em ¾ivotní zku¹enost, která hluboce
ovlivní jeho ¾ivot.
Kdo ví, ¾e je v¹echno prázdnota, ten nemù¾e na nièem lpìt,
alespoò bezprostøednì, toti¾ na úrovni svého vlastního denního vì-
domí. A lpí-li je¹tì následkem vrozených bytostných dispozic, nerozv
íjí se ji¾ v tomto lpìní. Jeho lpìní na tìle a snaha zachovat je
bude vyèerpána pøi do¾ití tìlesné existence. To neznamená, ¾e se
tímto poznáním èlovìk stane pesimistou, jak jsou domnìle buddhist
é. Pesimismus stejnì jako optimismus mohou provázet lpìní na
¾ivotì stejnì jako nelpìní. Ale dojde-li k nelpìní díky správnému
poznání, pak rozhoduje spí¹ úvaha o nezbytnostech ne¾ pesimismus,
alespoò pokud èlovìk nedosáhl stavu, který symbolizuje vy-
èerpání karmy ¾ivoèi¹ného ¾ití.
Po jejím vyèerpání se tzv. absolutní znièení, za nì¾ je
mnohdy nirvána pokládána, jeví jako resorpce bytosti v bytí
transcendentální.
Vyhasnutí bludu, zá¹tí, vá¹nì, to je nirvána a nikoli vyhasnut
í pojetí absolutna. Proto je nirvána ¾ádoucí. Je to konec
strastí provázejících bludy, zá¹» a vá¹nì a nikoli konec þnepost
øehnutelna\, které èlovìk pochopil. A dochází-li ten, kdo uskute
ènil nirvánu za svého ¾ivota, k popøení bytí, popírá jen bytí
bytostné. Co potom zùstane? Nedokonalé pøirovnání nacházíme
v øeèech Buddhových o bolavém zubu, jej¾ nám lékaø vytrhl.
Mù¾eme chodit za kouzelníky, aby bolest nemocného zubu mì-
nili v pocit pøíjemný, ale pøece se bolest bude stále vracet, nebo
» nebyla odstranìna pøíèina bolesti. Vytr¾ením bolavého zubu
pøíèina odstranìna byla a není tedy tøeba se ptát, jaký pocit
bude následovat.
Nauka prad¾òa páramitá se od vìdy li¹í tím, ¾e vynechává
stupnì mezi absolutní závislostí na smyslech a pochopením, ¾e je
v¹echno prázdné, bezduché. Proto se jeví jako lozo e, její¾ závìry
vze¹ly z úvah a pøemý¹lení. Ve skuteènosti je zalo¾ena na pøímých
389
postøezích, proto je stejnì racionalistická jako vìda, která se opírá
o pøíslu¹né zku¹enosti.
Popis a objasnìní významu stupòù mezi absolutní závislostí na
smyslech a pochopením prázdnoty jako nejvy¹¹í skuteènosti ponech
ává rùzným formám jógy a morálce. Pøijetí teorie prad¾òa pá-
ramitá tedy nemá význam, i kdy¾ nìkdo zastává zcela pravdivé
tvrzení shodné s prad¾òa páramitou. Je nezbytné nekompromisnì
se oddat kázni, jejím¾ prostøednictvím si èlovìk podrobí svou bytost
do té míry, ¾e bez jeho vùle v ní nemohou nastat ¾ádné du-
¹evní zmìny. Teprve potom se zvý¹í postøehovací síla natolik, ¾e
pronikne zevní tváøností vìcí a¾ k jejich nejhlub¹í podstatì. A proz
íraje jevy a bytí, zji¹»uje èlovìk, ¾e uèení prad¾òa páramitá je
zalo¾eno na pravdì.
Vìda se ubírá k stejnému poznání jako prad¾òa páramitá
cestami docela jinými. Shroma¾ïuje dílèí poznatky, na nich¾ se
budují nové a nové dedukce, a¾ koneènì dospívá k základním kamen
ùm bytí, které v¹echny skuteènosti vytváøejí jen formou rota
èních momentù. Registracemi dílèích pravd symbolizuje vìda na
nejni¾¹ím stupni vývoj celého lidstva, na støedních vývoj neèetn
ých jedincù a na nejvy¹¹ích stupních vývoj jen nìkolika málo jednotlivc
ù, nebo» její vývody jsou z nejvy¹¹ích hledisek pro vìt¹inu
lidí abstraktní.
Tím ov¹em odpadá pøípadná výtka duchovním naukám, je¾
mnohým lidem uzavírají vstup, pokud jim chybí mravní pøedpoklady.
Jejich nejvy¹¹í poznání je obecnì stejnì nedostupné jako
poznání vìdecké. Kromì toho zde rozhodují je¹tì dal¹í okolnosti.
Vìda je povolání, kde¾to duchovní výzkum je soukromá vìc jednotlivce,
který jej èasto musí platit nadmìrným vypìtím du¹evním
a fyzickým. Duchovní výzkum se zaøazuje do oblasti nábo¾enské,
i kdy¾ je to výzkum vìcný, a proto vlastnì vìda. Vzhledem k tomu,
¾e je duchovní, je obecnì pokládán za þkoníèka\, aèkoli nìkdy bývá
¾ivotní nutností.
Jisté v¹ak je, ¾e a» dospìjeme k nejvy¹¹ímu poznání pomocí
mystiky, nebo vìdy, v¾dy je tøeba je podepøít morální silou! To
vidíme na technice, která má svùj pravý pùvod v dílèích výsledcích
hledání nejvy¹¹ích pravd. Jakmile postrádáme morální oporu, v¾dy
se poznání obrací v kletbu pronásledující nejen ty, kdo poznání
390
dosáhli, ale i lidi ostatní. A to byl pravý dùvod, proè se duchovní
a mystické nauky uzavíraly lidem svìtským, resp. svìtu.
Nebudu-li si v¹ímat zlých následkù profanace dílèích mystick
ých pravd, mohu alespoò naznaèit, jaké nebezpeèí by mohlo vyplynout
z prad¾òa páramity, kdyby její poznání neprovázely mor
ální zøetele. þV¹echno je prázdnota\. Neztratil by nemorální èlovìk
tímto poznáním poslední mravní zábrany ochraòované jeho svìdom
ím? Proto nech» je poznání prad¾òa páramity výsledkem moráln
ího a psychického úsilí, je¾ vyvrcholí v pochopení prázdnoty jako
prvotní pøíèiny bytí a jako jeho posledního, nejvy¹¹ího cíle. Potom
prázdnota nebude heslem pøi pusto¹ení svìta, ale poznáním, které
èlovìka vykupuje ze strastného kolotání ¾ivoty.
VZÝVÁNÍ
1. Buï pozdravena vládkynì, nadsmyslová moudrost!
2. V øeèi Indie je nazývána (,vládkynì bytostí nadsmyslov
é moudrosti`) bhagavatí prad¾òápáramitáhrdaja.
V tibet¹tinì bèom-ldan das-ma ¹es-rab-kji pha-rol-tu
phjin-pa'i sòing-po (èti èomdändäma ¹erabkji pharoltu
èhinpä òingpo).
3. Toto je úryvek (z objemného zákona prad¾òa páramit
á).
OTÁZKA ©ARIPUTROVA
4. Tak jsem sly¹el. Jednou sedìl Pán ve velikém shrom
á¾dìní sanghy skládajícím se z bhik¹u a bódhisattvù na
Supí hoøe Rád¾agrha ve stavu samádhi ponoøen do hlubok
ého osvícení.
5. V tuté¾ dobu se pohrou¾il bódhisattva mahásattva árja
Avalókité¹vara do hluboké nauky prad¾òa páramitá, ¾e pìt
stavù pøirozenosti pøírody jsou prázdnotou.
391
6. Nato se obrátil ©ari-putra osvícen Buddhovou silou
s tìmito slovy k bódhisattvovi, veliké jsoucnosti, árja Aval
ókité¹varovi: þKterak mù¾e urozený porozumìt hluboké
nauce prad¾òa páramity, ji¾ hodlá cvièit?\
ODPOVÌÏ AVALÓKITÉ©VAROVA
7. Na tuto otázku odvìtil bódhisattva mahásattva árja
Avalókité¹vara a takto promluvil k synu ©aridvatí:
8. ,©ariputro, ka¾dý urozený, a» syn èi dcera, jen¾ se
hodlá cvièit v hlubokých naukách prad¾òa páramity, má
jim takto porozumìt:
9. Pìt seskupení (skandha) je podle své povahy dokonal
ým prázdnem.
10. Tvary jsou prázdnotou a prázdnota je tvarem. Tvary
a prázdnota jsou neodluèitelné a tvary nejsou nièím jiným
ne¾ prázdnotou.
11. Stejnì jsou prázdnotou i vnímání, pocity, chtìní a vì-
domí.
12. Jsou tedy ©ariputro prázdnotou v¹echny vìci, jsou bezpodstatn
é, nezrozené, nezadr¾ené, èisté, neposkvrnìné, nepohybliv
é, nenaplnìné.
13. Tak tomu jest, ©ariputro, prázdnota nemá ani tvaru
ani vnímání ani pocitu ani vùle ani vìdomí. Nemá oka,
ucha, nosu, jazyka, tìla ani ducha ani tvaru, zvuku, zápachu,
chuti, pocitu nebo vlastnosti.
14. Kde není oka, nemù¾e povstat pøání atd., není nemoci
ani smrti ani vìdomí pøání.
15. Není nevìdomosti ani ovládání nevìdomostí atd., není
nemoci ani smrti ani ovládání nemocí a smrtí.
16. Právì tak není utrpení ani zlého, není postupu ani
stezky, není moudrosti ani nìjakého dosa¾ení èi nedosa-
¾ení.
392
17. Tak tomu jest, ©ariputro, nebo» sami bódhisattvové nemaj
í nièeho, co by mohlo být dosa¾eno. Pro toho, kdo buduje
na prad¾òa páramitì a v ní ¾ije, není ¾ádného duchovn
ího zatemnìní (pravdy) a tedy ani strachu. Kráèeje
vysoko nad klamnými stezkami (nebo naukami) úspì¹nì
dosahuje nirvány.
18. Té¾ v¹ichni buddhové ¾ijící ve tøech dobách dosáhli nejvy
¹¹ího, nejèist¹ího a nejdokonalej¹ího buddhovství opíraj
íce se o prad¾òa páramitá.
MANTRA PRAD®ÒA PÁRAMITY
19. Tak tomu jest a nyní bude vyslovena mantra prad¾òa
páramity, mantra velkého dosahu, nejvzne¹enìj¹í mantra,
povy¹ující èlovìka k nesrovnatelnému, mantra mírnící ka¾-
dou bolest, poznávaná jako pravá, je¾ nemù¾e být fale¹ná,
mantra prad¾òa páramity:
TADJATHÁ GATÉ GATÉ PARAGATÉ PARASAMGAT
É BÓDHI SVÁHA
20. ©ariputro, takto má bódhisattva mahásattva porozumìt
prad¾òa páramitì.`
BUDDHÙV SOUHLAS
21. Pak zvedl se Pán ze samádhi a pravil bódhisattvovi mah
ásattvovi árja Avalókité¹varovi: ,Dobøe uèinìno! Dobøe
uèinìno! Dobøe uèinìno!`
22. Kdy¾ vyslovil svùj souhlas, pøipojil: ,Tak tomu je, urozen
ý, tak tomu je. Jak jsi ukázal, tak má být porozumìno
prad¾òa páramitì. Té¾ tathágatové jsou s tím spokojeni.`
23. Kdy¾ vyslovil Pán svou øeè, byli naplnìni radostí syn
ctihodného ©aridvatí, bódhisattva mahásattva árja Avaló-
kité¹vara a v¹echny tam shromá¾dìné bytosti | dévové,
lidé, asurové, gandharvové, celý svìt a vá¾ili si slov Pána.
393
Tím je dokonána ,esence podivuhodné nadpøirozené
moudrosti`.
(4) Bódhisattva | þbuddha soucitu\ | èili èlovìk, jen¾ dosáhl
poznání, je¾ ho vede k lásce a sebeobìti, jak napøíklad Je¾í¹. Té¾
bezprostøednì pøedcházející stav buddhy, který je ji¾ symbolizován
neomezeným poznáním a indiferentismem.
(5) Árja Avalókité¹vara: jeden z prvních pøedstavitelù mahájánsk
ého buddhismu. Jeho poznání, ¾e pìt stavù pøírody odpovídá
prázdnotì, je nutno rozumìt tak, ¾e mu pøedcházelo úsilí, aby získal
samozøejmé pøesvìdèení, resp. zku¹enost, ¾e tvary, pozorování, pocity,
vùle a vìdomí jsou pouze prùvodními stavy bytí a následkem
toho prázdné a bezpodstatné. Toto pøesvìdèení nebo zku¹enost se
tedy nesmí opírat o nìèí tvrzení, schválené jako pravda, ale musí
být pøijato celou bytostí, vpravdì ka¾dou buòkou fyzického tìla
èlovìka, který toto pøesvìdèení nebo zku¹enost pøijal. Je-li toto
dosa¾eno, pozvedl se nad oblast poku¹ení uznat zevní svìt jako
skuteènost a nad nutnost s tímto uznáním spojenou, toti¾ nad defenzivn
í psychický postoj k tomuto svìtu.
Svìt je v pomìru k subjektu skuteènì pouhou abstrakcí. Je
mo¾no pokládat jej za poslední skuteènost nebo za bezdechý a zcela
nezajímavý jev a vzhledem k tomu se stát na nìm naprosto nezá-
vislým nebo za¾ívat pocity absolutní nespoutanosti. Proto je bezp
øedmìtná sporná otázka, zda je svìt objektivní nebo subjektivní.
Vnitøním postojem jej èlovìk mù¾e uèinit takovým nebo onakým.
Zdá-li se nìkomu toto øe¹ení neuspokojivé, nech» ví, ¾e se pravdy
nedopátrá. Jsme proces a svìt je takté¾ proces a nikde není opìrn
ého bodu, z nìho¾ by se dala urèit absolutní fakta tohoto procesu,
která by mohla být základem pro stanovení relativních dat
pomìrnì vìt¹í nebo men¹í skuteènosti subjektu | èlovìk | nebo
objektu | svìta.
Vzhledem k tìmto základním podmínkám pro stanovení povahy
skuteènosti tìchto dvou faktorù jsou v¹echna zdánlivì bli¾¹í
urèování skuteènosti naprosto bezpøedmìtná. Poznání povahy sebe
a svìta nemá toti¾ stejnì ¾ádný jiný úèel, ne¾ aby èlovìk mohl zlomit
pouta dr¾ící ho na zemi. To je otázka, ji¾ je mo¾no uspokojiv
ì øe¹it právì tím, ¾e mù¾eme pokládat svìt buï za absolutnì
394
skuteèný, nebo za øadu subjektivních asociací. Pokládáme-li jej za
øadu subjektivních asociací, vypro¹»ujeme se z jeho poutající moci.
Prad¾òa páramitá ukazuje cestu k absolutní volnosti, jestli¾e ukazuje
svìt jako pouhé nic |podle na¹ich pøedstav jako øadu fyzikáln
ích vírù, jejich¾ výsledné projevy jsou pouze podmínìné.
(6) ©ariputra (Sáriputta), té¾ ©aridvatí, èili syn ©ariùv, nejuèen
ìj¹í a nejslavnìj¹í ¾ák Gautamy Buddhy. Tuto otázku pokládá
©ariputra proto árja Avalókité¹varovi, aby se ukázalo, zda chápe
problém pøevodu bytí do stavu prázdnoty jako problém rozumový
a tím i vìdomý, nebo zda jen formálnì pøijímá otázku pøevodu bytí
do prázdnoty jako pøedmìt meditace, je¾to se tato otázka v buddhistick
ém vývoji vyskytovala.
Na to se ostatnì v¾dycky musí dávat pozor. Jsou lidé, kteøí
tvrdí, ¾e provádìjí þbezpøedmìtnou koncentraci\, která znamená
osvìcující vhled, a pøece je zøejmé, ¾e se jen sna¾í upadnout do co
nejvìt¹í du¹evní pasivity. Proè by tedy nìkdo nemohl pøijmout jako
pøedmìt své meditace my¹lenku, ¾e tvary, my¹lení, pocity atd. jsou
prázdnotou, ani¾ pochopil její význam? Proto pokládá ©ariputra
árja Avalókité¹varovi otázku s po¾adavkem, aby mu ji zodpovìdìl.
(10{11) Poèátkem stvoøení je v pravém slova smyslu pøevod absolutna
do stavu, který lze de novat jako jeho prosté vymezení.
Pøitom je lhostejné, zda je toto vymezení vyvoláno samým kosmem
nebo bytostí èi snad vzniká ze sebe sama. V ka¾dém pøípadì
je bezprostøednì následujícím stavem po absolutnu prostor. Jeho
existence je podmínkou èinnosti (vibrací), její¾ interferenèní charakter
je pravou pøíèinou jevù. Vzhledem k tomu je prapoèátkem
ka¾dé jsoucnosti prázdnota. Jeliko¾ si jev nemù¾eme odmyslit od
jejího prapoèátku, je prázdnota jevem a jev prázdnotou.|Èlovìk,
jeho¾ my¹lení je èinno v tìchto lozo ckých oblastech, je bytost duchovn
ì svobodná.
(12) Tak se alespoò vìci jeví od svého prapoèátku, od centra svého
bytí. To znamená, ¾e nejsprávnìj¹í úvahou mù¾eme dospìt pouze
k tomu, ¾e i to, co se nám jeví jako samo zlo, pekelná strast a temnota
du¹evní i fyzická, má svùj pùvod v kosmické prázdnotì, její¾
prvotní emanace jsou bo¾ské povahy. Dále ¾e právì pozorovaný jev
395
je výsledkem svého vlastního spontánního zavíjení se, je¾ je vyvol
áno existencí jáství.
Vzhledem k tomuto hodnocení povahy nebo pøirozenosti jevù
lze pøedpokládat, ¾e odpovìï na ©ariputrovu otázku dává èlovìk
duchovnì velmi vyspìlý. Nebo» jenom ten, kdo je mravnì tak èist,
¾e touto èistotou dosahuje nejvy¹¹ích nebeských stavù, je schopen
poznávat vìci jako nezrozené, èisté, neposkvrnìné atd. Jiní lidé
mají své nazírání zabarveno svými mravními nedostatky. Proto je
jisté, ¾e uèení, obsa¾ené v prad¾òa páramitì, je urèeno lidem tak
mravnì oèi¹tìným, ¾e je v nich nutno vidìt bódhisattvy, kteøí se
eventuálnì je¹tì nepoznali.
(13) Árja Avalókité¹vara pøipomíná ©ariputrovi, ¾e sebe chápe jako
prázdnotu a ¾e psychické vybavení své bytosti chápe jenom jako
vedlej¹í èasové jevy. Na toto stanovisko se musí dostat ka¾dý, kdo
chce uskuteènit absolutno. Musí vìdìt, ¾e je prázdnotou, která je
skuteèná a existuje nad èasem a prostorem, zatím co psychické
faktory jsou toliko pøechodnými jevy, je¾ pøi vstupu do nirvány
nechá za sebou jako faktické okovy èasnosti.
(14) Zpùsob þatd.\ ukazuje, ¾e je tento text silnì zhu¹tìnou formou
pùvodního textu prad¾òa páramity. Pøesto by tento kusý poukaz
na uvedené závislosti mìl být ka¾dému hledajícímu významným
pouèením: kdy¾ se nebudeme na nic dívat tak, aby to v nás vzbudilo
dojem, nebudeme podnìcováni k pøání prostøednictvím vidìní.
A nebudeme-li si nic pøát, nedáme pøíèinu k bytí, k nìmu¾ se
poutá nemoc, smrt a vìdomí o pøání jako nejjemnìj¹í pøíèinì sans
ára. Proto musíme v jógické kázni vidìt pøedev¹ím kázeò smyslù,
jejich¾ prostøednictvím se uvádí do chodu kolo sansára. Uvìdomìle
nevidíce, nesly¹íce atd., dosáhneme toho, ¾e vyøadíme dojmy a tím
i chtìní a s ním spojenou vùli. Po zru¹ení tìchto faktorù se zcela
uklidníme. Klid, který je spojen s bdìlostí, je vlastnì soustøedìním,
které má pøímý vliv na rozvoj nejvy¹¹ích kvalit, toti¾ kosmického
vìdomí a jasu. Ten nále¾í do vy¹¹í oblasti èasu a prostoru.
Mù¾ete se tedy soustøeïovat jakkoli dlouho, a pøece tím nedos
áhnete nejvy¹¹ího rozvinutí duchovních kvalit, jestli¾e ve svém
soustøedìní nebudete zírat na bytostnost ve stavu vìdomí, které
není omezeno èasem a prostorem. To v¹ak závisí na mravním po-
396
¾adavku, který lze zápornou formou de novat takto: kdo se nez
øekne svìta, nemù¾e pøemístit vìdomí ze sféry èasu a prostoru do
absolutna. Jestli¾e vìdomí èlovìka setrvává v èasovì-prostorových
vztazích, nepomáhá k jeho pøevedení do absolutna ani hloubka
soustøedìní ani jeho intenzita. Právì na základì tìchto vztahù na
úrovni vìdomí vná¹í èlovìk do svého soustøedìní napìtí, zu¾ující
nebo zmen¹ující základnu uvìdomìní. Místo analytického soustøed
ìní, které v¹e rozkládá, zesiluje vnímání pøedmìtu soustøedìní,
a to jenom jako tvaru, tj. masky bytí.
Proto je nezbytné, aby ka¾dý, kdo chce zru¹it pøíèiny strastného
¾ivota, poèal svùj vývoj k dokonalosti zøeknutím se svìta. Nech» je
v¹ak nejdøíve provádí kázní smyslového vnímání. Nech» vidí, sly¹í,
cítí atd., ale bez dojmu, jako nìkdo, kdo musí zevnì reagovat, ale
vnitønì zùstává nevzru¹itelný.
(15) Smyslové vztahy mezi subjektem a objektem jsou pravou pøí-
èinou osobitého hlediska, které v¾dy je dùkazem pøekonávající nev
ìdomosti. Kdy¾ v¹ak pomocí káznì smyslù dosáhneme realizace
kvalit transcendentální oblasti, stáváme se objektivními. I proto je
nezbytné vyøadit vidìní, sly¹ení atd., provázené dojmy. Tím budou
odstranìny v¹echny pøíèiny smrti, nemoci a bojù s nimi, nebo»
právì na smyslových vjemech a reakcích na nì je závislý stále se
opakující vznik bytí. To proto, ¾e smyslové vjemy jsou psychickými
èiniteli, které uvádìjí do chodu kolo sansára.
(16) Z nejvy¹¹ího hlediska je vývoj jako cesta k dosa¾ení dokonalosti
pouhé absurdum. Vývoj je jenom vnitøní pøetváøecí proces,
proto¾e opatøuje èlovìku zku¹enosti, z nich¾ mu vzejde poznání, ¾e
je ¾ití jako postup nebo proces v mezích èasu a prostoru marnost.
Je tøeba se zastavit, abychom se mohli octnout v absolutnu. Proces
je toti¾ jev na absolutnu zcela nezávislý, jestli¾e tyto dvì krajní
skuteènosti pokládáme za jevy samé o sobì.
Dokud bude¹, èlovìèe, ¾ít a vidìt ¾ití jako cíl, mù¾e¹ putovat
do nekoneèna, ani¾ narazí¹ na to, co je nehybné. A ¾ije, mù¾e¹ podle
náklonnosti k dobru nebo ke zlu procházet do nekoneèna nebi
nebo pekly a nikdy nenajde¹ odpoèinutí v neobsa¾ném klidu. Z tohoto
hlediska je sansáró vìèné alespoò potud, ¾e není dohledný ani
poèátek ani konec. Kdy¾ se v¹ak nasytí¹ èasovì neomezeného puto-
397
vání a usednuv na své nekoneèné cestì, vzhlédne¹ k absolutnu, tu tì
tento bezèasý klid prostoupí. Díky tomu pozná¹, ¾e jda v èasovosti,
kráèels v neznámé ti vìènosti. Tím se èasnost a vìènost stávají pro
èlovìka dosa¾itelnými du¹evní orientací a není proto tøeba dlouho
se namáhat v èasnosti, aby bylo dosa¾eno vìènosti.
Kdyby èasnost ve formì zku¹eností nevedla èlovìka (èasnost)
k poznání marnosti nekoneèného putování, podobalo by se hledání
vìènosti na cestách èasnosti tomu, jako kdyby èlovìk neustále krá-
èel v kruhu, hledaje na jeho obvodu støed jako místo svého odpoèinut
í. Je nutno zastavit se ve v¹ech formách, v ¾ádostech, my¹lení,
cítìní a vnímání, je¾ vyvolává dojmy, v hledání a vùbec ve v¹ech
projevech pova¾ovaných za du¹evní akce. Potom èlovìka zaène prostupovat
transcendentní jas, z nìho¾ lze postøehnout absolutno.
Nezapomeòme, ¾e mystické úsilí urychluje pou». Èím rychleji
èlovìk jde cestami svìtských zku¹eností, tím døív pozná marnost
v¹eho, co mù¾e za¾ít. Poznání marnosti pro¾ívání tvoøí pøedpoklad,
aby se zastavil na cestì ¾ivotem z vlastní vùle | a to znamen
á dokonalost. To, co oznaèujeme za dosa¾ení nebo nedosa¾ení
ve skuteènosti neexistuje. Oboje pochází z pøíslu¹ných podmínek
a z absolutního hlediska na sobì nezávisí.
(17) Aby se èlovìk stal bódhisattvou, musí vyvinout úsilí, které
k tomu smìøuje. Musí se vytrhnout z ¾ivoèi¹ných zøetelù a poci»ov
ání a ¾ít ve stavu lásky a ve stavech lásku provázejících. Musí se
ve ¹»astných pocitech niternì pozvedávat k Bohu nebo k vìènosti,
a to i tehdy, kdy¾ tvrdá ruka osudu bude násilím sklánìt jeho ¹íji
k zemi. Právì v dobì osudových nepøízní se musí co nejvíce niternì
pozvedat, nebo» je to bouøe, která odpovídá na jeho snahy, je¾ se
právì staly opravdovými.
Upøímní a ¾havì se sna¾ící a tou¾ící lidé ji¾ po této první bouøi
dospívají k posilujícím pro¾itkùm. Proto pøekonávají-li tuto první
bouøi jako velké poku¹ení, stane se jim bolest vztahující se k této
bouøi pouhým snem. Zaène je pak ji¾ pronikat bla¾enost z velké
volnosti a pak je na nich, aby se v tìchto lep¹ích pro nì èasech
znovu neobraceli ke svìtu, který jim za tìchto okolností ukazuje tu
lep¹í tváø. Musí pøekonat i toto jemné poku¹ení, dokud nebudou
moci konstatovat, ¾e se niternì zastavili do té míry, ¾e se jako by-
398
tosti ocitli na prahu vìènosti. Pak sami najdou podmínky absorpce
ve vìènost. . .
Ale pozor! Èlovìk sám mù¾e tì¾ko odhadnout, zdali jsou jeho
snahy opravdové tak, aby ji¾ po první osudové bouøi mohl èekat
jen radost a ¹tìstí. Snahy mohou být podmínìny ni¾¹ími motivy
ne¾ èistou snahou po dosa¾ení nejvy¹¹ího cíle a mohou být prová-
zeny roz¾ehnáváním se se svìtem. To jsou nedostatky, které mohou
zpùsobit, ¾e se bolesti budou opakovat. Ale i pøitom je jisté, ¾e v tu
chvíli, kdy touhy èlovìka budou dokonale oèi¹tìny, pøe¾ene se posledn
í zkru¹ující bouøe.
Zatím co se èlovìk þvyvíjí\ ze stavu, v nìm¾ podléhá smyslùm,
do stavu, který symbolizuje dosa¾ení prahu absolutna, stává se
za pøedpokladu, ¾e je pln u¹lechtilých citù a lásky, bódhisattvou.
A èím víc tyto city rozvíjí, tím víc se stává bo¾skou bytostí. Tak
na základì lásky, oèi¹tìné od osobitosti, stávají se lidé bódhisattvy
rùzných stupòù, z nich¾ nejvy¹¹í je láska sama, a proto i témìø
absolutní vìdìní.
Tehdy se hledající èlovìk skuteènì ocitá nad klamnými stezkami,
jejich¾ cílem jsou rùzné osobní výhody. Kdy¾ pak vystoupí
nad klamné stezky, vyvstává pøed jeho oèima samo absolutno. Tím
je vytvoøen pøedpoklad pro jeho uskuteènìní.
(18) Stav buddhy (buddhovství) je zalo¾en výhradnì na poznání.
Dobroèinnost buddhù je produktem jejich poznání v oblasti èinnost
í. Pøesnì vzato je tedy stav buddhy provázen dobrými skutky
proto, ¾e buddha je bytost, která i na tomto stupni ¾ije z obìtí
druhých bytostí, co¾ poznávající bytost zavazuje k tomu, aby se
dr¾ela skutkù ctnosti. Naproti tomu duch stavu buddhy závisí na
existenci poznání, ¾e v¹echno existující je pouhá prázdnota, která
ov¹em má bo¾ský charakter. Toto poznání vyjadøuje prad¾òa pá-
ramitá. Vzhledem k tomu duch stavu buddhy a prad¾òa páramitá
jsou jedním a tým¾ vyjádøením sebe samých.
(19) Tato mantra jako vùbec v¹echny mantry má být odøíkávána
trvale. V pøekladu zní takto: Ó moudrosti, která jsi ode¹la k druh
ému bøehu; ty, je¾ jsi pøistála na druhém bøehu. Sváha! Mantry
jsou vy¹¹ím duchovním prostøedkem upoutávajícím vìdomí èlovìka
tak, jako je upoutává svìt, pokud se mu èlovìk du¹evnì oddává.
399
Mantry jsou v¹ak tím pùsobivìj¹í, èím je èlovìku jasnìj¹í jejich
smysl. Jejich mechanické odøíkávání chrání pøed vnikáním nízkých
zájmù, jestli¾e si je èlovìk alespoò ponìkud vìdom toho, ¾e je odøí-
kává. Kdy¾ si je v¹ak vìdom smyslu mantry a uva¾uje o ní, zamì-
nil pøedmìt svých zájmù, toti¾ svìt, za vzne¹ené symboly. Jakmile
tìmito symboly zcela naplní své vìdomí, stává se mu mantra medita
èní pomùckou, která ho pøetváøí ze smyslové bytosti na bytost
duchovní.
Tak se mantry vyrovnají soustøeïovacím pomùckám, jimi¾ se
èlovìk zabývá za tìlesného klidu. Nebo» a» jakkoli intenzivnì usilujeme
o duchovní zdokonalování pomocí soustøeïování, pøece je jeho
duchovní pùsobení omezeno na uplatnìní kvalit, které podmiòují
duchovní rùst. Mantra symbolizuje nenásilné uplatnìní nejvy¹¹ích
kvalit tohoto druhu, nebo» zabýváme-li se jí, máme je¹tì mo¾nost
vìnovat se ponìkud svìtu ve smyslu svých obèanských povinností.
Pøi soustøedìní | zejména pøi soustøedìní bezpøedmìtném | se
èlovìk smí zabývat toliko kvalitami, je¾ podmiòují duchovní rùst.
Kdyby toti¾ pøi soustøedìní vìnoval èást svých zájmù | by»
jen neuvìdomìlých | svìtu, rozvine v sobì svìtskost natolik, ¾e
bude v¾dy staèit k tomu, aby v dostateèné míøe jeho duchovní rùst
tlumila. Proto v¾dy zále¾í na pomìru sil. Jestli¾e nìkdo pøi soust
øeïovacím úsilí ze svého vìdomí svìtskost zcela vylouèí a naopak
v nìm rozvine èistotu, duchovnost a jas, pak v krátké dobì intenzivn
ím úsilím o rozvinutí tìchto kvalit | je¾ soustøedìní v¾dycky
pøedstavuje | vytvoøí faktory pøekonávající svìtskost. Veliký po-
èet tìchto èinitelù mù¾e svìtskost zcela vykoøenit.
Meditace jako mírnìj¹í vývojový prostøedek pøi ztrátì pøedm
ìtu (meditace) nikdy nevyvolá tak mocnì pùsobivé strhující faktory
jako soustøedìní. Proto se hodí pro lidi, kteøí nemají tak mocnou
vùli, aby dovedli nezapomenout na svùj ideál a udr¾et se pøi
zvoleném pøedmìtu. | Vìnujte se mantrám, jako se mnozí køes-
»ané vìnovali modlitbám. To opravdu staèí k tomu, abyste duchovn
ì rostli. Prud¹í ¾ádost po dosa¾ení duchovní dokonalosti klade
jako podmínku nekompromisní vyhlazování svìtskosti v mysli, v citech
a vùbec v celé bytosti, a to na úrovni vìdomí i v podvìdomí.
Moudrost se v souvislosti s touto mantrou vztahuje na Buddhu,
který pøekroèil sansáró, aby spoèinul v nirvánì, na druhémbøehu.
400
Zde konèí sedmá a poslední kniha tohoto svazku.
401
402
PØÍLOHY
403
BUDDHISTICKÉ ØÍ©E
èlení sutty Anguttara-nikája (14/24) takto:
Kámalóka | oblast smyslù
1. Naraka (peklo)
2. Tiraèèhanagata (svìt zvíøat)
3. Préta (astrální svìt)
4. Asura (svìt démonù)
5. Mánu¹a (svìt lidských bytostí)
Dévalóka | oblast ni¾¹ích bohù
6. Déva èaumharad¾ika (ni¾¹í ráj)
7. Déva tavatimsa (vy¹¹í ráj)
8. Dévajama (vy¹¹í ráj)
9. Tu¹ita (nebeský svìt)
10. Nimmáranatinó (nebeský svìt)
11. Paranimmittavasavattino (nebeský svìt)
Brahmalóka | oblast brahmù
12. Brahma parisad¾a
13. Brahma purohita
14. Mahábrahma
Rúpadhátu | bohové a svìty èistých forem
15. Parittabha (jejich¾ záøe je ohranièena)
16. Appanbbha (jejich¾ záøe je neohranièena)
17. Abhassara (záøící)
18. Parittasubha (jejich¾ záøící lesk je omezen)
19. Appamanasubha (jejich¾ záøící lesk je neomezen)
20. Subhakinha (utkaní z nezmìrné záøe)
21. Vehapphala (jejich¾ zásluhy jsou ohromné)
22. Asaòòasatta (bez postøehovací, zji¹»ovací a poci»ovací schopnosti)
23. Aviha (nerozli¹itelný)
404
24. Atappa (bez námahy)
25. Sudassa (krásnì vypadající)
26. Sudasino (nádhernì záøící)
27. Akanitta (nejvy¹¹í)
Arúpadhátu|bohové a nebeské svìty bez tvaru
28. Akasanaòèajatanupaga (dosa¾itelné v pátém d¾hána)
29. Viòòaòèajatanupaga (dosa¾itelné v ¹estém d¾hána)
30. Akiòèaòòajatanupaga (dosa¾itelné v sedmém d¾hána)
31. Névásaòòanasaòòajatanupaga (dosa¾itelné v osmém d¾hána)
Poznámky:
Ad 1: Je osm velkých pekel a ka¾dé má ¹estnáct pøedpeklí. To
je 136 pekel, kde musí být ka¾dý jednotlivý høích zvlá¹» odpykán.
K tomu se dru¾í mezisvìt, kde je pustá temnota.
Ad 5: Délka lidského ¾ivota je v pøímé souvislosti s mravn
ími hodnotami nebo bezcenností lidských bytostí a kolísá mezi
84.000 a 10 roky.
Ad 6: Ni¾¹í ráj obývaný polobo¾skými a polodémonickými bytostmi.
Ad 7: Raj¹tí bohové zvaní tøiatøicet, jim¾ vládne Indra.
Ad 8: Bohové smrti.
Ad 9: Spokojení bozi.
Ad 10: Radující se nad tím, co sami v sobì stvoøili.
Ad 11: Vládnoucí nad tím, co ostatní stvoøili. Bytosti pøebývající
ve svìtech 6{11 zveme andìlé.
Ad 12: Ni¾¹í dvoøané Brahmovi.
Ad 13: Velcí hodnostáøi Brahmovi.
Ad 14: Zde konèí vláda Mahábrahmy èili velkého boha
| Stvoøitele.
Ad 17: Mezi tisíci svìty pokládá se Mahábrahma za nejvy¹¹ího. Pøi
zániku kosmu se v¹ak vìt¹ina tvorù zrodí mezi bohy abhassara. Asi
proto, ¾e byli oèi¹tìni utrpením a hrùzami posledních dnù svìta.
V této sféøe pak ¾ijí pouze v radosti, putují kosmem a ¾ijí nezmìrnou
dobu, snad osm svìtových období èili 248 832107, mìøeno
zemskými obìhy kolem slunce.
405
Kromì toho se uvádí:
Tvorové svìta
1{11 mají rùzné tvary a rùzné schopnosti zji¹»ovací
12{14 " " " stejné " "
15{17 " stejné " rùzné " "
18{20 " " " stejné " "
21{22 nemají zji¹»ovací a poci»ovací schopnosti.
©est následujících druhù tvorù (23{28) nezná ani tvar ani rùznosti,
ale zná nekoneèný prostor. Sedmý druh bytostí zná jen nekoneèné
vìdomí. Osmý druh bytostí nezná ani nìco ani nic. Devátý druh
bytostí je mezi stavem, v nìm¾ nezji¹»ují ani nìco ani nic.
406
TIBETSKÉ SLABIKY
AUM (ÓM)
HÚM ; zkrácená forma HÚM
AH
ÈA
A ; polovièní A
HAM (HUM, symbol osobního zájmena þjá\)
NU
TA
RA
HIK
KA (KAH)
407
VYSVÌTLIVKY
abhidharma (sans.) nejvy¹¹í zákon; systematický výklad Buddhova
uèení.
ádhára (sans.) podpora, základna, ¾ivotní støedisko.
ádi (sans.) poèátek, první.
ád¾òá (sans.) neuropsychické centrum mezi oboèím; viz lotos.
Amitájus (sans.) buddha þnekoneèného ¾ivota\, duchovní reflex
buddhy Amitábhy.
amrta (sans.) nektar vìèného ¾ivota.
anágamin (sans.) ten, kdo se ji¾ znovu nenarodí.
anáhata (sans.) neuropsychické centrum v oblasti srdce; viz lotos.
apána (sans.) druhý z deseti váju (dechù; viz váju); je umís»ována
do krajiny vymì¹ovacího a pohlavního ústrojí, kde vládne podvì-
domým komplexùm.
apas (sans.) voda, ¾ivel tekutého stavu, princip chuti.
arhat (sans.) dùstojný; nejvy¹¹í mni¹ský stupeò.
árja (sans.) u¹lechtilý, vzne¹ený.
Árjadéva (sans.) významný buddhistický lozof ¾ijící ve 3. stol.
po Kr.
arúpa (sans.) bez tvaru.
astrální (z lat.) hvìzdný, nadpozemský; sféra obydlená bytostmi
podrobenými svým pudovým slo¾kám.
asura (sans.) zlý duch, démon; v buddhismu té¾ kladné bytosti,
ni¾¹í bohové ¾ijící na svazích duchovní horyMéru (viz tam).
avadhúta (sans.) asketa, který dosáhl bo¾ského vìdìní a vzdal se
v¹ech vztahù ke svìtu.
avatára (sans.) bo¾ské vtìlení ve tvaru bytosti
bardo (tib. bar-do) þuprostøed dvou\ nebo þmezi dvìma\; stav
mezi okam¾ikem smrti a okam¾ikem nového vtìlení; trvá rùznì
dlouho, vìt¹inou v rozmezí 7{49 dnù.
baulové (beng.) þ¹ílení\; potulní pìvci, kteøí uctívají Boha tím, ¾e
o nìm zpívají.
bhik¹u (sans.) buddhistický mnich, který získal vysoké zasvìcení.
408
bhúta (sans.) bludný duch nebo duch zemøelého ovládaný
pudovým já.
bódhi (sans.) probuzení, procitnutí, poznání; dokonalá moudrost.
bódhisattva (sans.) probuzená bytost, kandidát buddhovství.
Brahma (sans.) tvùrce svìta, analogie Boha Stvoøitele.
brahmarandhra (sans.) Brahmova dutinka ústící v ústech nad patrem.
Buddha (sans.) þosvícený\, þprobuzený\ princ Gautama Siddharta,
tj. þten, jeho¾ cíl je naplnìn\; ¾il 563{483 pø. Kr.
buddha (sans.) osvícená, probuzená bytost prostoupená indiferentismem
s nádechem neosobního soucitu se v¹ím, co ¾ije.
bytnost jsoucnost, existence, podstata; vìdomím vybavená procesuj
ící struktura.
bytost tvor, osoba, stvoøení; zdánlivì statická èili neprocesuj
ící bytnost.
bytostnost soubor fyzických a psychických slo¾ek, jej¾ èlovìk zpravidla
klamnì pokládá za bytost.
èakra (sans.) kolo; psychické centrum, zvané té¾ lotos nebo
padma; viz lotos.
èö (tib. gèod) rituální vyhlazování jáství.
dákiní (sans.) nebeská víla.
dalajlama (mong. dalaj=moøe, tib. lama=duchovní vùdce) od
l6. stol. titul hlavy sekty tzv. ®lutých èepic, do èínské okupace
i svìtský vládce Tibetu.
damaru (sans.) bubínek ze dvou vrchních èástí lidských lebek, pota
¾ený lidskou kù¾í; symbol pomíjivosti lidské existence, u¾ívá se
pøi tibetských nábo¾enských obøadech.
déva (sans.) bùh ni¾¹ího øádu.
dévaèan (tib. bde-ba-èan), sans. sukhávatí = bla¾enost, západní
ráj buddhy Amitábhy.
dharma (sans.) þpravda o sobì\, zákon, Buddhovo uèení.
dharmadhátu (sans.) þmoudrost pocházející z prázdna\, vìèné
bytí.
409
dharmakája (sans.) þtìlo pravdy\, stav þpravdy samé o sobì\, èisté
transcendentní bytí buddhy, nejvy¹¹í ze tøí mystických tìl podle
mahájánského buddhismu; dal¹í viz sambhógakája a nirmánakája.
dharmarád¾a (sans.) þkrál zákona\, pøízvisko boha smrti, soudce
mrtvých.
dhjána (sans.) rozjímání, meditace.
dhjánibuddhové (sans.) þnebe¹tí\ buddhové, vzniklí z rozjímání
kosmické moudrosti (Ádibuddhy): Vairóèana, Ak¹óbhja, Ratnasambhava,
Amitábha, Amóghasiddhi.
dord¾e (tib. rdo-rd¾e; sans. vad¾ra) rituální ¾ezlo, hromoklín.
Dord¾eèhang (tib. Rdo-rd¾e-'èhang; sans. Vad¾radhara) þDr¾ící
dord¾e\ | jeden z bódhisattvù v doprovodu dhjánibuddhy
Amóghasiddhiho.
dord¾emudra viz mudra.
Dvagpo Lard¾e viz Gampopa.
D¾ambudvípa (sans.) bájný ji¾ní kontinent.
d¾hána (sans.) vnor.
d¾íva (sans.) du¹e, þto, co má vìdomí\.
elementální bytosti zosobnìné pøírodní ¾ivly (vzduch, oheò,
voda, zemì).
exoterní (z øec.) urèený pro ¹ir¹í okruh, pro veøejnost.
ezoterní (z øec.) tajný, urèený jen zasvìcencùm.
Gampopa hlavní ¾ák tibetského svìtce Milaräpy, známý té¾ pod
jménem Dvagpo-lard¾e; nástupce Milaräpy (viz tam), autor duchovn
ích spisù.
garbha (sans.) zárodek.
guru (sans.) duchovní uèitel.
hadí síla ohnivá tvùrèí síla ulo¾ená v múládháøe; viz lotos.
hathajóga (sans.) metoda k dosa¾ení duchovní dokonalosti nebo
i vykoupení pomocí tìlesných poloh.
héruka (sans.) hrozivý bùh, þkrev pijící a plameny hoøící\; hnìvivý
aspekt dhjánibuddhù (viz tam).
ida (sans.) psychický nerv (kanál), který se vine po levé stranì
páteøe od rozplozovacích orgánù po levé chøípí.
410
inkarnace (z lat.) vtìlení.
͹vara (sans.) þPán vesmíru\, bùh.
juga (sans.) vìk, svìtová perioda; souèasný vìk je kalijuga, viz tam.
Kagjüpa (tib. Bka`-rgjud-pa) mystická ¹kola tibetského buddhismu,
zalo¾ená v 1. polovinì 11. stol. po Kr. svìtcem Marpou.
kalijuga (sans.) þèerný vìk\, v nìm¾ ¾ijeme; podle indické mytologie
ètvrté a poslední období jedné mahájugy (velkého vìku); údajnì
potrvá 432.000 let.
karma (sans. karman = èin) zákon univerzální kauzality, zøetìzení
pøíèin a následkù.
kumbhaka (sans. hrnec) zadr¾ení dechu.
kundaliní (sans.) hadí síla (viz tam).
lotos (sans.) neuropsychické centrum v lidském tìle, té¾ èakra,
padma:
1. múládhára|le¾í v mí¹ní oblasti pod genitáliemi;
2. svádhi¹thána|le¾í v mí¹ní oblasti nad genitáliemi;
3. manipúra|le¾í v mí¹ní oblasti proti pupku;
4. anáhata | le¾í v mí¹ní oblasti srdce;
5. vi¹uddha | le¾í v krajinì hrdla;
6. ád¾òa | le¾í mezi oboèím;
7. sahasrára | le¾í na temeni hlavy.
Mahábrahma (sans.) Velký Brahma.
mahásattva (sans.) velký princip kosmické energie.
mája (sans.) klam, pøelud.
mandala (sans. kruh) kruh, v nìm¾ se provádí obøad; kruhovitì
uspoøádané obìtiny; zobrazení kruhovì uspoøádaných bo¾stev.
mangala (sans.) ¹tìstí pøiná¹ející.
manipúra (sans.) neuropsychické støedisko v oblasti pupku (viz lotos).
mantra (sans.) modlitba, posvátná slabika nebo magická formule.
mantrajána (sans.) cesta k duchovnímu osvobození pomocí manter;
do Tibetu tuto nauku pøinesl v 8. stol po Kr. Padmasambhava
z Indie.
Máró (pálij., sans. Mára) zosobnìné zlo.
411
mátrika (sans.) ochraòující bohynì, které se zjevují v odpudiv
é podobì.
Méru (sans.) duchovní hora tvoøící svislou osu zemì.
Milaräpa (tib. Mi-la-ras-pa) tibetský svìtec a básník, pøíslu¹ník
sekty Kagjüpa (viz tam); ¾il 1040{1123.
monada (z øec. jednotka) v duchovním pojetí ¾ivotný prvek, který
se zachycuje v organismu slo¾eném z ¾ivých bunìk.
mudra (sans.) gesto ruky se symbolickým významem.
múládhára (sans.) psychické centrum na konci páteøe (viz lotos).
nald¾orpa (tib. rnal-`bjor-pa) þten, jen¾ dosáhl pokoje\, tj. asketa,
mystik.
Nárájana (sans.) jedna z forem hinduistického boha Vi¹nu; osvìcuj
ící princip v procesu tvùrèí èinnosti.
Naropa ¾ák Tilopùv (viz tam), indický buddhistický lozof,
u nìho¾ na¹el pouèení zkladatel tibetské ¹koly Kagjüpa Marpa
v 11. stol. po Kr. .
nirmánakája (sans.) þzázraènì transformované tìlo\; lidský buddha;
bytost ¾ijící na rozhraní nirvány; viz té¾ dharmakája
a sambhógakája.
nirvána (sans.) vyvanutí; vykoupení ze ¾ivotní ¾íznì.
nirvikalpasamádhi (sans.) ponoøení vìdomím v sebe a¾ s odpoutá-
ním se vìdomí od tìla a s psychickou strnulostí provázenou potenci
ální tendencí vìdomí do absolutna.
pálijský kánon v jazyce pálí sepsaný soubor textù Buddhova uèení.
páramitá (sans.) doslova þten, kdo dosáhl druhého bøehu\; ctnost.
parinirvána (sans.) naprosté nebytí po vyèerpání karmy.
pinda (sans.) tìlo, individuum.
pingala (sans.) psychický nerv (kanál), který se vine po pravé stranì
páteøe od rozplozovacích orgánù po pravé chøípí.
prad¾òa páramitá (sans.) moudrostí provázený ¾ivot ve ctnosti.
prána (sans.) karmická energie obsa¾ená v prostoru, její¾ jeden
aspekt souvisí s dechem.
pránajáma (sans.) dechová cvièení provázená soustøedìním.
pratjéka buddha (sans.) buddha, který nesdìluje osvobozující
nauku jiným bytostem.
412
préta (sans.) stra¹idlo; trvale hladové bytosti s obrovským bøichem
a malinkými ústy.
psychický nerv viz ida, pingala.
rád¾ajóga (sans. královská jóga) razí si cestu k dokonalosti ovládá-
ním celé bytosti vùlí a bdìlým vìdomím.
Ráhu (sans.) démon po¾írající Slunce a Mìsíc.
Rámakr¹na, ¹rí, Parahansa (1834{1886) v pravdu nejhloubìji proniknuv
¹í indický svìtec nedávné doby.
reinkarnace (z lat.) znovuvtìlení.
rúpa (sans.) vzhled, forma.
rúpadhátu (sans. rúpa=tvar, dhátu= poloha, oblast) oblast forem.
sádhana (sans.) uskuteènìní, dosa¾ení.
sádhu (sans.) u¹lechtilý, svatý mu¾.
sahad¾a (sans.) vrozený, pøirozený.
sahasrára (sans.) psychické centrum na temeni hlavy (viz lotos).
samádhi (sans.) ponoøení mysli, vytr¾ení.
samána (sans.) jeden z psychických dechù (viz váju), který sídlí
nad pupkem.
sambhógakája (sans.) þtìlo dokonalého vybavení\; znamená projevenou
moudrost; viz té¾ dharmakája a nirmánakája.
sand¾òa (sans.) rozum, poznání.
sangha (sans.) mni¹ská obec, mni¹ský øád.
sansáró (pálij.; sans. sansára) vìèný kolobìh zrozování a umírání.
siddhásana (sans.) tzv. pozice adepta.
siddhi (sans.) jógické síly.
skandha (sans.) oddíl, obor.
sóma (sans.) posvátný nápoj, nektar.
su¹umna (sans.) nejdùle¾itìj¹í tzv. psychický nerv, probíhá
støedem míchy.
sútra (sans.) krátká pouèka, pravidlo; sútry jako soubor buddhistick
é lozo e pocházejí z doby kolem r. 200 pø. Kr.
svádhi¹thána (sans.) psychické centrum v mí¹ní oblasti nad genit
áliemi (viz lotos).
413
sváha (sans.) sláva!, po¾ehnání.
svasti (sans.) ¹tìstí, blaho.
©akja-¹rí (sans.) jeden z guruù ¹koly Kagjüpa (viz tam), pøi¹el do
Tibetu z Ka¹míru asi 1202 po Kr. a pomáhal pøelo¾it indické buddhistick
é texty do tibet¹tiny.
©iva (sans.) þMilostivý\, nejvíce uctívaný hinduistický bùh.
tamas (sans.) temnota, nevìdomost.
tantry (sans.) nábo¾enská pojednání buddhismu a hinduismu.
tathágata (sans.) takto se chovající = buddha, zcela probuzený.
tattva (sans.) pravda, základní princip.
Tilopa (sans.) indický jogín, jemu¾ podle tradice Dord¾eèhang, nebesk
ý buddha, svìøil v pol. 10. stol. uèení, je¾ se stalo základem
lozo e ¹koly Kagjüpa (viz tam).
tulku (tib.) vtìlený tzv. ¾ijící buddha.
tulpa (tib.) magická podoba, fantom vytvoøený tibetským mystikem
vtisknutím jasné pøedstavy do prostoru.
Tu¹ita (sans.) buddhistické nebe, kde sídlí bódhisattvaMaitréja.
vad¾ra (sans.) diamant; blesk; ¾ezlo | hromoklín; toté¾ jako tibetsk
ý výraz dord¾e.
vad¾radhara (sans.) þten, kdo je dr¾itelem (nositelem) vad¾ry\; viz
té¾ Dord¾eèhang.
Vairóèana (sans.) þten, který èiní viditelným (nìco) ve tvarech\;
ústøední buddha z pìtice dhjánibuddhù (viz tam).
váju (sans.) deset psychických dechù, které jsou rozmístìny rùznì
po tìle a udr¾ují svým pùsobenímve¹keré funkce tìla v rovnováze.
védana (sans.) znalost, vìdìní.
vid¾òána (sans.) poznání (du¹e).
viparitakaraní (sans.) obrácená pozice, þlomená svíèka\.
víra (sans.) mu¾, hrdina.
vi¹uddha (sans.) psychické centrum v hrdle (viz lotos).
Vivekánanda, svámí (1862{1902) hlavní ¾ák Rámakr¹nùv (viz
tam).
414
Kvìtoslav Minaøík
Tajemství Tibetu I
Sedm tibetských textù
Tibetské texty z knihy W. Y. Evans-Wentze
Tibetan Yoga And Secret Doctrines
(Oxford University Press, London 1935)
pøelo¾il Stanislav Kulovaný
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 10
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Vydal CANOPUS,
Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání první, dotisk 1996
Stran 416
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { Ice Bear Soft, Praha


04 úno 2012, 15:26
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru








Uložto alternativa Pizza Modena MovieDB.cz filmová databáze