TAJEMSTVÍ TIBETU 2
TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH
(BARDO THÖDOL)
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 11
CANOPUS
Kvìtoslav Minaøík
TAJEMSTVÍ TIBETU II
TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH
(BARDO THÖDOL)
Psychologická, mravní a mystická studie
s pou¾itím knihy
Tibetská kniha mrtvých
od W. Y. Evans-Wentze
CANOPUS
Praha 1996
c Kvìtoslav Minaøík, 1994
c Translation: Stanislav Kulovaný, 1994
c W. Y. Evans-Wentz, 1957
This translation of The Tibetan Book of the Dead third edition
originally published in English in 1957 is published by arrangement
with Oxford University Press.
Tento pøeklad Tibetské knihy mrtvých, tøetí vydání, publikované
pùvodnì anglicky roku 1957, je publikován se souhlasem Oxford
University Press.
ISBN 80{85202{24{7
Obsah
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
ÚVOD|STEZKADOBRÝCH PØÁNÍ . . . . . . . . . . . . 21
I. Vzývání buddhù a bódhisattvù . . . . . . . . . . . . . . . . 21
II. Stezka dobrých pøání pro vyváznutí z nebezpeèného úzk
ého prùchodu bardem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
III. Základní ver¹e ¹esti bard . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
IV. Stezka dobrých pøání chránící pøed strachem v bardu . . 37
DÍL PRVNÍ
ÈHIKHÄ A ÈHÖÒI BARDO
VZÝVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Pøenos principu vìdomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Ètení thödolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Praktické pou¾ití thödolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
ÈÁST PRVNÍ: BARDO OKAM®IKÙ SMRTI . . . . . . . . . 53
Pouèení o pøíznacích smrti nebo první stadium èhikhä barda:
èiré svìtlo spatøované v okam¾icích smrti . . . . . . . . . . . 53
Pouèení o druhém stadiu èhikhä barda: podru¾né èiré svìtlo
spatøované ihned po smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
ÈÁST DRUHÁ: BARDO PRO®ÍVÁNÍ SKUTEÈNOSTI . . . 76
Úvodní pouèení o pro¾ívání skuteènosti ve tøetím stadiu barda,
zvaného èhöòi bardo, v nìm¾ se zjevují karmické pøízraky 76
Svítání pokojných bo¾stev od prvého do sedmého dne . . . . 86
Pøedmluva komentátora . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
PøedmluvaW. Y. Evans-Wentze . . . . . . . . . . . . . . 87
První den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
Druhý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Tøetí den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Ètvrtý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Pátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
5
©estý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Sedmý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
Svítání hnìvivých bo¾stev od osmého do ètrnáctého dne . . . 125
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Osmý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Devátý den. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Desátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
Jedenáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Dvanáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Tøináctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Ètrnáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
Závìr, kterým se vysvìtluje základní význam nauky o bardu . 156
Základní pouèení komentátora . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
DÍL DRUHÝ
SIPÄ BARDO
VZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
ÈÁST PRVNÍ: POSMRTNÝ SVÌT . . . . . . . . . . . . . . 161
Bardické tìlo: jeho zrození a nadnormální schopnosti . . . . . 162
Znaky existence v pøechodnémstavu . . . . . . . . . . . . . . 175
Soud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184
V¹eurèující vliv my¹lenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
Svítání ¹esti lók . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
ÈÁST DRUHÁ: POSTUP ZNOVUZROZENÍ . . . . . . . . . 206
Uzavírání brány lùna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206
Metoda k zabránìní vstupu do lùna . . . . . . . . . . . . 207
Prvnímetoda k uzavøení brány lùna . . . . . . . . . . . 209
Druhá metoda k uzavøení brány lùna . . . . . . . . . . . 211
Tøetímetoda k uzavøení brány lùna . . . . . . . . . . . . 212
Ètvrtámetoda k uzavøení brány lùna . . . . . . . . . . . 218
Pátá metoda k uzavøení brány lùna . . . . . . . . . . . . 219
Volba brány lùna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Výstra¾né vize místa znovuzrození . . . . . . . . . . . . . 223
Ochrana pøedmuèícími furiemi . . . . . . . . . . . . . . 225
Dvojí mo¾nost volby: nadnormální zrození nebo zrození
z lùna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228
Nadnormální zrození pøemístìnímdo ráje . . . . . . . . 229
6
Zrození z lùna: návrat do lidského svìta . . . . . . . . . 231
V¹eobecný závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233
KOLOFON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
DOSLOV KOMENTÁTORA . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
PØÍLOHY
TABULKA DHJÁNIBUDDHÙ . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
MANDALA POKOJNÝCH BO®STEV . . . . . . . . . . . . 248
MANDALA HNÌVIVÝCH BO®STEV . . . . . . . . . . . . . 249
VYSVÌTLIVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250
7
PØEDMLUVA
Tibetská kniha mrtvých | Bardo thödol | je kniha, která
pojednává o východiskách psychického napìtí od okam¾iku smrti
èlovìka do okam¾iku nové objektivace tohoto napìtí jako èlovìka
samého. Tento problém øe¹í se ¹kolskou dùkladností pouze severní
buddhismus (mahájána). V na¹ich zemích prostì neexistuje. Pokud
jsme ateisté, jsme pøesvìdèeni, ¾e okam¾ikem úmrtí èlovìka jsou
vyøe¹eny v¹echny problémy ¾ivota se týkající, kde¾to jsme-li teisté,
pak v¹echno zále¾í na na¹em rozumu a nábo¾enském zalo¾ení.
Problém barda je v¹ak problém lozo cký a psychologický.
Nejde v nìm o bytost jako typ, nýbr¾ o bytost jako¾to napìtí
a du¹evní výboje. Øekl bych, ¾e se nauka o bardu nezabývá øe-
¹ením subjektu jako výrazu jáství, ale ukazuje pøirozená východiska
mechanicky èinného napìtí, jím¾ èlovìk jako¾to èinné individuum
vlastnì je.
Pokud èlovìk v ¾ivotì uplatòuje svou vùli inspirovanou chtì-
ním, je on sám ve skuteènosti jen souhrnem napìtí a stavù, je¾ se
bez pøestání velmi rychle mìní (nepøihlí¾íme-li ov¹em k jeho povaze,
v ní¾ se té¾ uplatòují jednou dobré a pøíznivé, podruhé zlé
a nepøíznivé vznìty a ideje). Kdy¾ tedy èlovìk uva¾uje o sobì, mù¾e
uva¾ovat pøedev¹ím o tìchto stavech a napìtích, ale o sobì jako¾to
o já nebo o tìle uva¾uje jen druhotnì | snad jen v souvislosti s tì-
lesnými chorobami a nìkterými fyzickými znaky. Z toho hlediska
je tedy èlovìk existencí nefyzickou, i kdy¾ se mnohdy skrývá za své
tìlo, kdy¾ o sobì uva¾uje.
Z hlediska mystického nebo nábo¾ensko- lozo ckého není tøeba,
abychom uva¾ovali o èlovìku jako o fyzické bytosti. Fyzická
bytost je z hlediska osudu tak chudá, ¾e kromì smyslových vjem
ù, je¾ abstraktnímu já zprostøedkují dojmy, mìní její cestu pouze
choroby. Uva¾ujme spí¹ o psychické pøirozenosti, její¾ stavy jsou
ovlivòovány neznámými èiniteli.
Pozorujeme-li svou vlastní psychickou pøirozenost, mù¾eme
zji¹tovat, ¾e její základní stav je jakoby zalo¾en na nièem
a odùvodòuje-li se fyziologicky, jsou to pouze závìry z nouze. Mohli
bychom stejnì øíci, ¾e fyziologické podmínky jsou závislé na pod-
9
mínkách psychických, nebo» pozorovatel, jen¾ nevystupòoval pozorovac
í schopnost do té míry, aby její pomocí mohl pronikat tváø-
ností vìcí, nedoká¾e pravé pøíèiny odhalit. Pro takového èlovìka
mù¾e být nezodpovìditelnou otázkou i to, zda kreténi jsou tìlem
posti¾eni na duchu nebo duchem na tìle. A právì touto otázkou
se dostáváme na hranici dosud nevyøe¹ené problematiky smyslovì
postøehnutelné pøírody.
Zvídavý lidský duch není spokojen se zdánlivì pøirozeným omezen
ím, jaké mu ukládají jeho smysly. Chce poznávací schopností
pronikat hloubìji, a proto vznikly v¹echny ty nauky, je¾ jsou tu ví-
ce, tu zase ménì bludné a výjimeènì uspokojivì osvìcující.
Pokud mne se týká, uznávám za dobrou ka¾dou nauku, která
vede ke zvý¹ení a prohloubení postøehovací síly. Vím v¹ak, ¾e bez
ohledu na zevní pomùcky je v¾dycky rozhodující analytické soust
øedìní, které nemusí mít tradièní mystické prùvodní znaky. Mù-
¾e být vybudováno i na logickém vìdeckém zkoumání problému,
pokud ov¹em nadmìrnì neodvádí pozornost ke tvarùm a mechanick
ým procesùm, nýbr¾ ke skladbì materiálu. Za tìchto okolností
pronikne èlovìk pomocí vùle a vìdomí do této skladby, její¾ struktura
a stavební kameny jsou milníky pravdy.
Tibetská mystika uèením o analytickém soustøedìní za jist
ých pøíznivých zevních podmínek, jako je poloha tìla a fyzický
klid, a usmìrnìním tohoto soustøedìní ke struktuøe vlastní bytosti
umo¾òuje ka¾dému èlovìku, aby pronikl za mez úvah a pochybnost
í o primárním èiniteli ve vztahu k tìlu a psychické pøirozenosti.
A hned za touto mezí nachází to, co se nazývá karma, tj. zachovaná
energie, obsa¾ená v napìtí, je¾ mù¾e být jednou pouze du¹evním
stavem, jindy my¹lenkou, jindy chtìním a opìt jindy vùlí k èinu.
V¹echny tyto projevy jsou pøíèinné stavy bytí a dìní a tibetská
mystika je nechce ztratit ze zøetele do okam¾iku jejich de nitivní-
ho zpìtného vybití.
Nic takového se ov¹em nedaøí na¹í psychologii. Vidí tyto pøí-
èinné stavy jako bezprostøední faktory pøedcházející èin a buï
nedovede, nebo nechce tyto stavy dál stopovat tam, kde se ji¾ stávaj
í latentním napìtím podnìcujícím èlovìka z hloubky jeho bytosti
k dal¹ím my¹lenkám, chtìním a vùli k èinùm. Snad proto, ¾e se
toto napìtí stává pøíli¹ nezøetelným, tak nezøetelným, ¾e se s ním
10
nepoèítá jako s významnou psychickou podmínkou k projevùm.
Ale èlovìk má nápady, které jsou modi kací vzpomínek. Vzhledem
k nim je du¹evní ¾ivot buï emanací niterného zalo¾ení, nebo transformac
í bezprostøedního vjemu. V ka¾dém pøípadì je tedy du¹evní
¾ivot závislý na jemnìj¹ích pøíèinách, ne¾ jsou bezprostøední vjemy
a z nich pocházející podnìty. Proto nezbývá, ne¾ aby se ka¾dý
èlovìk sna¾il dovr¹it cestu analytického soustøedìní, jak nás je uèí
znát tibetská mystika.
Budeme-li sledovat cestu správného analytického soustøedìní,
zamìøeného na strukturu na¹í vlastní bytnosti, pøestane se nám
tato bytnost jevit jako typ a projeví se jako stavy, síly a napì-
tí. Zamìøíme-li analytickou pozornost k nim, zjistíme, ¾e bytostn
á struktura zpùsobuje, ¾e je vnímáme jako pro¾itky. Pro¾itky ve
vztahu k vìdomí èlovìka jsou faktory budící ¾ízeò po ¾ivotì a tato
¾ízeò èlovìka psychologicky jasnì usmìròuje k upoutávání se na
formy lidské nebo jiné v pøesném pomìru k podmínkám splòujícím
nejlépe pro¾ívání, které pova¾uje za ¾ádoucí.
Tím je nejlépe rozøe¹en problém upoutání ¾ivotní energie bytost
í na formy a objektivace; pøitom je zøejmé, ¾e jde o mechanick
é vztahy, jejich¾ obìtí je osobité vìdomí. Vzhledem k tomu
je mo¾no øíci, ¾e nekompromisní ¾ádostivost je dynamickým èinitelem
strhujícím bytnost jako¾to sílu, stavy a napìtí þna cesty\,
jejich¾ úèelem je, aby se èlovìk psychicky upoutal na objektivaci,
která by vyhovovala pro¾itkovým podmínkám, jaké jsou pro nìho
¾ádoucí. O osobním vìdomí se zde neuva¾uje, nebo» analytickým
pozorováním se stává zøejmým, ¾e toto vìdomí vy¹lehne (zpøítomní
se) v¾dy tam, kde se vyskytne objektivace vybavená fyziologickou
a psychickou pøirozeností.
Na tìchto podmínkách je zalo¾ena reinkarnace bytostí, které neuv
ìdomìlý pud ¾ene od vìci k vìci ve sféøe smyslù. Tibet¹tí mystikov
é to vìdí, proto se sna¾í zasahovat do reinkarnaèního zákona
podle uèení Bardo thödolu. Sna¾í se umírajícímu a zemøelému èlov
ìku poradit pøi promìnách stavù jeho vìdomí, jimi¾ prochází pøi
smrti a bezprostøednì po smrti. Pronikli analytickým pozorová-
ním tak hluboko, ¾e mohou snadno zji¹»ovat, ¾e vìdomí èlovìka pøi
smrti náhle nehasne, ale doznívá ve stavech a vizích, které jsou vý-
sledkem jeho ¾ití, my¹lení, cítìní atd. V tu dobu, kdy èlovìk fyzicky
11
umírá, je jeho bezbranné vìdomí (intelekt) vystaveno vizím, ponì-
vad¾ vùle, která je jindy potlaèuje, zaniká s fyzickou bezmocností
pocházející z umírání. I kdy¾ v¹ak je vìdomí bezbranné, není opro¹-
tìno od vnímání a ve zpìtném sledu pro¾ívá osudy svého minulého
¾ivota. Jejich vliv slábnoucí vìdomí tísní a tlaèí do podmínek pøedur
èených bývalým zpùsobem ¾ivota.
Tu právì se sna¾í tibet¹tí mystikové zasáhnout do pøirozeného
bìhu vìcí pouèováním a radami a pøedpokládají, ¾e zastaví-li pokra
èování promìn vìdomí u zemøelého èlovìka, bude jeho karmické
vyústìní ¹»astnìj¹í, ne¾ kdy¾ bude dále a stále vystaven vizím ze
zpìtného sledu svého právì skonèeného ¾ivota.
Ve shodì s uèením Bardo thödolu je mi na základì vlastního
pro¾ívání známo, ¾e okam¾iky umírání jsou provázeny nejvy¹¹ími
stavy vìdomí, v nich¾ se odrá¾í nediferencované transcendentální
jsoucno. Ale toto jsoucno èlovìku uniká snad proto, ¾e si jeho projev
ù po celý ¾ivot nev¹ímal, hromadì svìtským ¾ivotem na vìdomí
spousty, které jeho náplò hluboce zmìnily. Snad právì pod tíhou
tìchto spoust je jeho osobní vìdomí znièeno, aby opìt na chvilku
dalo zazáøit nejvy¹¹ímu aspektu vìdomí samému o sobì, symbolizovan
ému stavem dharmakája.
Tento stav je v¹ak svìtskému èlovìku neznámý, a proto jej pøech
ází bez pov¹imnutí. Kde¾to ti, kdo pomocí jógy a zøíkání za¾ili
tento aspekt uvìdomìní, poznají jej jako ¾ádoucí, tak¾e se na nìj
upoutají a tím pøedejdou bardu. Kdo jej v¹ak pøejdou bez pov
¹imnutí, ti podle bardo thödolu projdou je¹tì stavem podru¾ného
èirého svìtla, toti¾ stavem èistoty, neopro¹tìné ji¾ zcela od tu¾eb.
Kdy¾ i tento stav pøejdou bez pov¹imnutí, za¾ijí dal¹í promìny vì-
domí, je¾ jim staví pøed oèi bohy a démony a koneènì stavy bytí,
k nim¾ ji¾ jistì pøilnou.
Vzhledem k tomu, co jsem právì øekl, mù¾eme smrtné procesy
pøirovnat k fyzikálnímu odpaøování, a to nejprve látek nejlehèích
a postupnì tì¾¹ích a tì¾¹ích, a¾ nakonec je odpaøeno celé tìlo. Proto
¾e je intelekt upoután na tìlo a díky tomu je stabilnìj¹í, má toto
odpaøování znaènou akceleraci a mù¾e se proto tomuto intelektu
jevit jako vjemy a tím ov¹em té¾ jako pro¾itky a pocity.
To v¹e poznává jogín empiricky, nebo» mystický vývoj symbolizuje
opaèný postup, ne¾ jaký se dìje smrtným fyzikálním odpa-
12
øováním. Jógická kázeò se toti¾ zakládá pøedev¹ím na askezi, její¾
pomocí se rozru¹í struktura fyzické soustavy, která reprezentuje kone
ènou fázi na úrovni sipä barda (barda vznikání).
Rozru¹ením fyzické struktury je bytí pøetvoøeno v proces, pøi-
èem¾ si psychická soustava zachovává charakter svazkù; to v¹echno
se pøedstavuje jako èhöòi bardo (bardo prapodstaty). A dokud nejsou
roztaveny psychické svazky, reprezentující animální projevy
a sklony, pøedstavují se jogínovi hérukové (hnìvivá bo¾stva); po jejich
roztavení a pøi roztavování vy¹¹ích psychických svazkù, reprezentuj
ících uvìdomìní samo o sobì, èiré my¹lení atd., pøedstavují
se jogínovi dhjániové (laskavá bo¾stva).
Kdy¾ posléze jogín rozru¹í i psychické svazky, zaène se jeho
vìdomí projevovat na úrovni kvalit nejvy¹¹ích, které oznaèujeme
slovy èhikhä bardo (bardo hodiny smrti), dharmakája, kosmick
é Vìdomí aj.
Po pøenosu vìdomí do této sféry, ji¾ je mo¾no oznaèit za sféru
nediferencovaných esencí, mù¾e jogín zamìøit svùj prùzkum opaè-
ným smìrem a tak se seznámit s bardickými procesy, jich¾ je intelekt
zemøelého èlovìka pouhou obìtí.
Jeliko¾ zemøelý èlovìk bývá obìtí bardických procesù, dostane
se zpravidla promìnami vìdomí a¾ ke stavùm bytí (sipä bardo),
nebo» se nestaral o to, aby se du¹evnì povznesl do transcendentna,
nýbr¾ setrvával vprostøed smyslových jevù. To témìø zaruèuje,
¾e nikdo nedosáhne nadsvìtské objektivace, nýbr¾ jen objektivace
svìtské, a to je¹tì podle kvalit vlastní karmy více èi ménì zatí¾ené
utrpením. Jednak proto, ¾e smyslové sféry nejsou prosty utrpen
í, jednak proto, ¾e obvyklý egocentrismus nepøipou¹tí ¾ivot bez
utrpení. Jenom mravnost, vyjádøená dokonalou nesobeckostí, by
mohla vytvoøit podmínky ¾ivota prostého utrpení, pokud ov¹em
to umo¾òuje existence ve tvarech. A tak jakmile èlovìk v promì-
nách vìdomí sestoupí a¾ do oblasti tvorù, je¾ známe pod jménem
lidé, zvíøata a duchové, nikdy se nevyhne urèitému utrpení. Sama
existence tìchto tvorù je jím zatí¾ena.
Tak tedy jenom úsilí o vniknutí vìdomí do transcendentální
oblasti je¹tì za ¾ivota zaruèuje, ¾e se umírající èlovìk uvìdomí je¹tì
døíve, ne¾ dospìje promìnami svého vìdomí ke stavùm bytí; leda by
mìl spolehlivého mistra, znajícího zásahy do bardických procesù.
13
Pokud znám mystiky, s nimi¾ se mù¾eme setkat na na¹em kontinentu,
není mezi nimi snad nikoho s tìmito znalostmi a mocí.
Proto mìj ka¾dý na zøeteli úsilí o realizaci transcendentna, ba sna¾
se, abys poznal nediferencované jsoucno a abys vytvoøil podmínky
pro jeho realizaci. Pak unikne¹ bardu a tím i sansáru (kolobìhu
smrtí a zrození), onìm existencím, v nich¾ cestu ¾ivotem neurèuje
vùle a pøání, nýbr¾ bytostné hnací síly.
Zku¹enost smrti, ji¾ musíme nezbytnì pøedpokládat u toho, kdo
mluví o bardu jako o vìci mu známé, mystik, pronikající k centru
vlastní bytosti | k centru, které je spí¹e kosmické ne¾ bytostné {
{ jistì získá. Nebo» zatím co proniká k centru své bytosti, zanechává
za sebou slo¾ky, je¾ jsou bytostnému centru vzdáleny; odpoutání od
slo¾ek, na nich¾ pøirozenì lpíme, je podobno smrti. Vzhledem k tomu
je vlastnì umíráním i nekompromisní zachovávání morálních
zásad jógy, nebo» nièí osobnost. Je to smrt mystická, ale je shodná
se smrtí fyzickou. V tom i onom pøípadì zaniká osobnost, nejdù-
le¾itìj¹í èást bytí. Pøi jejím zanikání dochází k promìnám vìdomí,
které konèí v tom okam¾iku, kdy se èlovìk svým vìdomím nalezne
ve stavech urèených mu jeho uzrálými sklony, chtíèi a touhami. Tak
poznává zákon vyústìní podmínìného napìtím jeho vlastní bytosti
a mù¾e je aplikovat na vyústìní poslední stejnì jako na vyústìní
empirické, je¾ závisí na mystickém úsilí.
Pokud jde o intelekt, o nìm¾ se mluví v textu v souvislosti
s bardickým kaleidoskopem, pova¾ujeme za nìj bytostný princip,
jen¾ zrcadlí dìní. Tento princip toti¾ odrá¾í v¹echny smyslové vjemy,
jim¾ teprve denní vìdomí jako¾to povzbuzující èinitel vtiskuje
vzruchový a tím pro¾itkový charakter.
Denní vìdomí je v¹ak faktor, jen¾ zaniká v okam¾icích smrti.
Následkem toho je intelekt zcela pasivnì vystaven bardickým
asociacím, nebo» postrádá oporu evidujícího èinitele (vìdomí) i èinitele
mnohé psychické podnìty tlumícího, toti¾ vùle. Vzhledem
k tomu by mohla být klinická smrt smrtí skuteènou. Pøesto v¹ak
jí není, nebo» po vyzáøení denního vìdomí se k intelektu pøidru¾í
vìdomí hloubkové, které lze oznaèit za vìdomí subliminální nebo
té¾ primitivní. Tím jsou koneènì vytvoøeny podmínky pro bardick
ý kaleidoskop, jen¾ vlastnì vzniká bouølivým procesem rozpadu
a rozkladu psychických svazkù bytí. Tento proces uvádí skupenství,
14
jím¾ je intelekt a primitivní vìdomí, do pasivního stavu; následkem
toho intelekt tento proces zrcadelnì obrazí a primitivní vìdomí jej
akceptuje jako dìní pùsobivé.
Kdy¾ rozpad a rozklad psychických svazkù bytí ustane, pøijmou
intelekt a primitivní vìdomí tvar následkem vy¹lehnutí ideje jáství.
Tento tvar ji¾ jako gravitaèní èinitel na sebe upoutá tu èást aury {
{ nebo, chcete-li, tak èást záøení fyziologické soustavy | která
není upoutána na hmotu tìla pevnými svazky, je¾ se vyjadøují nepokro
èilým stavem sublimace této hmoty. To je ji¾ základna nebo
podstata bardického bytí nebo tìla.
Bardické tìlo se vzhledem k vlastním kvalitám a ideji volnosti
do znaèné míry od hmotného tìla odpoutává. To je pøíèinou, ¾e tlící
ji¾ fyzické tìlo mù¾e fluorescenèním pochodem vydat ze sebe dal¹í-
ho dvojníka, kterého okultisté oznaèují jako dvojníka astrálního; je
to v¹ak dvojník lunární, jej¾ Indové oznaèují výrazem májavirúpa,
èili tìlo klamu.
Tento dvojník postrádá i evidující primitivní vìdomí, tak¾e se
mu upírá tzv. bo¾í jiskra. Výraz bo¾í jiskra symbolizuje svazek
denního vìdomí a vùle, je¾ ve spolupùsobení umo¾òují rozhodovat
se pro nìco nezávisle na neuvìdomìlých pocitových vztazích.
Tím buï øeèeno, ¾e þtìlo klamu\ je o¾ivováno pouze neuvì-
domìlými pocitovými vztahy. A tu je zajímavé, ¾e Bardo thödol
nesleduje rozpad bytosti a¾ do tohoto stupnì. Tuto skuteènost mù-
¾eme pøijmout jako dùkaz, ¾e jeho tvùrci | snad dokonce v souvislosti
s duchovní vyspìlostí tehdej¹ího lidstva | vidìli projevy
¾ivota jen ku stavu, v nìm¾ je¹tì byla mo¾ná evidence, registrace
a rozhodování.
Dne¹ní lidstvo má mnohem vøelej¹í pomìr k lemurovitým tvar
ùm lunárních dvojníkù. Mnozí lidé toti¾ zastávají názor, ¾e za
¾ití lze pova¾ovat i bezpodmíneèné podrobování se neuvìdomìlým
pocitovým vztahùm.
Nebudeme v¹ak vysvìtlovat, jak hrozný úpadek spoèívá
v tomto názoru, a v¹imneme si radìji schematického pochodu rozpadu,
k nìmu¾ dochází smrtí podle Bardo thödolu.
Klinická smrt znamená únik nebo té¾ zánik denního vìdomí.
V té dobì svítají intelektu, jen¾ se právì odpoutává od denního
vìdomí, oblasti nediferencované. To je postup, který je ve shodì
15
s pøirozeným pochodem ¾ití, jen¾ také ukazuje na to, ¾e emanace
¾ivotní síly pro spontánní psychické zábrany nemohou pøijmout
tvar a vytváøet tím mentální asociace, které by se mohly stát zdánliv
ì ¾ivotnými a autoritativnì pùsobivými momenty. Díky tomu ti,
kdo znají tuto oblast nediferencovaného prostoru nebo svìtla, mohou
být vysvobozeni ze sansára do dharmakáji tím, ¾e se na ni
upnou nebo k ní pøilnou. To proto, ¾e denní vìdomí jako kvalita
dosud nezhaslo, ale ocitlo se na rozhraní svého zániku a existence.
Zhasne-li denní vìdomí a k zrcadlícímu principu vnímání (intelektu)
se pøidru¾í vìdomí subliminální, tu ten, kdo dovolil sebeuvì-
domování, aby se posunulo do diferencujícího uvìdomování, bude
musit být svìdkem rozpadu psychických svazkù bytí a v pocitov
ém odlesku je pro¾ívat jako èhöòi bardo. Bude musit být svìdkem
bouølivého pøeskupování psychických svazkù a zùstat vystaven jejich
formování v dhjánibuddhy a héruky, pokud ov¹em na základì
vnitøních tendencí nepøilne dodateènì k nediferencovanému stavu,
jen¾ souvisí s kvalitou denního vìdomí. Pøilne-li k tomuto stavu,
pak se jeho ji¾ þintelekt primitivní vìdomí\ | nikoli vìdomí denn
í | propracuje bouølivým procesem psychické smrti k absolutnu
s atributy, je¾ jsou symbolisovány stavem sambhógakája (þbo¾ské
tìlo dokonalé krásy\, stav na zemi ne¾ijících milosrdných svìtcù).
Nedoká¾e-li v¹ak pøilnout k nediferencovanému stavu, jen¾ souvis
í s kvalitou denního vìdomí, proto¾e tu vznikly sanskáry ze setrv
ávání denního vìdomí a uvìdomování pouze na úrovni smyslových
tvarù, pak projde celou bouøí pøeskupování a rozpadu psychických
svazkù, na jejím¾ konci se uvìdomí; sebeuvìdomìním pak utvoøí
bardické tìlo.
Bude-li mít èlovìk na tomto stupni zásluhy velkých asketù
a svìtcù, budou ho moci tyto zásluhy jako tendence bytí vracet
k nediferencovanému svìtu (absolutnu) a tím unikne sansáru
prostøednictvím stavu nirmánakája (inkarnované bo¾ské tìlo, lidsk
ý buddha).
Nebude-li v¹ak mít tyto zásluhy, bude str¾en do sansára, v nìm¾
ji¾ bude musit pøijmout nìjakou objektivaci podle zásluh, vznikaj
ících z karmy skutkù. A to ostatnì bývá osudem v¹ech nevýjime
èných povah a typù. Témìø ka¾dý èlovìk myslí a uvìdomuje
si pouze v urèitých pojmech, opøených o smyslové vjemy, a tím
16
mu hrozí bardo a stavy nejni¾¹í a nejposlednìj¹í. A jeliko¾ Bardo
thödol vná¹í do problematiky mechanických pochodù smrti jasné
vysvìtlení, je skuteènì srdeèním semenem lásky tìch, kdo dosáhli
stavu dharmakája, resp. nirvány.
Nyní je¹tì zbývá otázka, zda bardický kaleidoskop, vztahující
se k zanikání vìdomí pøi smrti a po smrti èlovìka, odpovídá v¾dy
popisu Bardo thödolu, nebo mu jsou vystaveni jen ti lidé, kteøí
jsou pøíslu¹níky nábo¾enských sekt, vyznávajících polyteismus. Na
základì svých vlastních zku¹eností mohu tvrdit, ¾e bardo zanikají-
cího vìdomí platí v¹eobecnì. Setkal jsem se s jeho jevy ji¾ v dobì,
kdy jsem tibetskou mystiku vùbec neznal a kdy mùj názor, prov
ázející mé mystické úsilí, obsahoval mnoho z ateistické výchovy
doma a z nadsmyslových postøehù z dìtství. A pokud jsem vidìl
lidi umírající a zemøelé, mohl jsem jen konstatovat, ¾e byly-li nì-
které z popisovaných bardických jevù pro nì nezøetelné, bylo to
zpùsobeno tím, ¾e v tom smìru nemìli rozvinuté vìdomí. Mohl
jsem konstatovat, ¾e bardické pochody byly v¾dy ponìkud ovlivn
ìny teistickým nebo ateistickým názorem umírajícího nebo zem
øelého èlovìka. Formální zbo¾nost v¹ak nemohla zabránit tomu,
aby napø. ¾ena dosud umírající nebyla ji¾ pronásledována muèící-
mi furiemi. . .
V ka¾dém pøípadì se bardické jevy ukázaly jako vize bezmocn
ého intelektu; vize, které pocházely z transformací ¾ivotní síly vyza
øující z tìla, jeho¾ soudr¾nost byla poru¹ena pochody klinického
umírání, je¾ uèinilo vìdomí bezmocným. Vidìl jsem a za¾il náhlý
zánik osobního denního vìdomí, je¾ podle Bardo thödolu souvisí se
zasvitnutím dharmakáji, pak retrospektivní jeho pochod, odpoví-
dající výronùm pamìti, co¾ podle Bardo thödolu souvisí se za¾ehnut
ím podru¾ného èirého svìtla a dále se zanikáním ¾ivlových opor,
je¾ bezmocnému vìdomí kouzlilo to, co Bardo thödol popisuje jako
èhöòi a sipä bardo.
Mám v¹ak zku¹enost | a pøesvìdèil jsem se o tom i pøímým
postøehem | ¾e není témìø lidské bytosti, která se okam¾itì uvì-
domí pøi náhlém zániku osobního denního vìdomí. Èastìji se ji¾
vyskytuje retrospektivní pochod, který v nadpomyslitelnì prudk
ém sledu dává èlovìku pro¾ít celý jeho minulý ¾ivot. Ale lidé se
pøitom chovají naprosto pasivnì, místo aby v nich vze¹lo náhlé
17
poznání bezcennosti toho, co bylo jejich minulým ¾itím. Proto kone
ènì neosvobozeni skuteènì zemøou, aby se ve stavu bezvìdomí
doèkali bardického de lé, je¾ je jako¾to latentní vìdomí tísní a tlaèí
do nové objektivace, odpovídající relativnì pøevládající karmì.
Vidí-li èlovìk, ocitnuv¹í se v této situaci, emanace ¾ivotních
sil ze svého rozkládajícího se tìla jako héruky nebo jako jiné hroziv
é personi kace, na tom opravdu mnoho nezále¾í. Skuteèností
zùstává, ¾e jakmile se jeho jáství nepovzneslo k transcendentním
vý¹inám pøi zániku prvního a druhého stupnì osobního vìdomí,
nýbr¾ poèkalo na místì bytostného zániku a¾ do okam¾iku plného
vyzaøování ¾ivotních sil jako kvintesencí ¾ivlù, je vystaveno jejich
transformacím v jevy, které jsou zpoèátku èisté a dobré, ale pozd
ìji budí strach.
Je-li èlovìk zatí¾en zlou karmou, pocházející z ni¾¹ích zøetelù,
je pøi bezbrannosti svého vìdomí ustra¹en pøed dobrými personi -
kacemi vlastní ¾ivotní síly, proto¾e s nimi vnitønì nesympatizuje,
a pøed personi kacemi zle vyhlí¾ejícími pro jejich vzezøení. Tak tísn
ìn zùstává na místì katastrofy a¾ do doby, kdy se emanují tì¾¹í
prvky, z nich¾ je vytvoøeno toto astrální tìlo, toti¾ psychický dvojn
ík. Pak se koneènì cítí sebou samým (jáství), co¾ ho na okam¾ik
obdaøuje v¹e pøemáhající silou. Ale opravdu jen na okam¾ik. Nebo
» hned na to vnímá to, co jako èlovìk nevnímal, toti¾ stínové
obrazy du¹evního svìta, jejich¾ nesèetné formace jsou tu ménì, tu
více nepodobné formám jemu známým. Z toho vzniká strach, který
je poèátkem vidin pronásledujících ho tentokrát ji¾ sipä bardem do
lùna, z nìho¾ se znovu zrodí jako bytost.
Mluvím o posmrtných asociacích, dotýkajících se vìdomí zem
øelého èlovìka. Co mu za ¾ivota znemo¾òuje, aby poznal pochody
smrti, jsou nespoèetné zábrany, jich¾ se chápe svým vìdomím.
®ije toti¾ stále v nìèem a nìèím. Tu plní vìdomí smyslovými vìcmi,
tu zase my¹lenkami a vzpomínkami, tu plánováním èinnosti
apod. Teprve kdy¾ se tímto neustálým zamìstnáváním vyèerpá,
upadá do pasivity, z ní¾ mu mnoho dobrého nevzchází, proto¾e je
náznakem barda. Ka¾dý èlovìk odkládá øe¹ení toho, co se nazývá
východiskem vìdomí, a¾ do okam¾iku pøirozené smrti. Upoutává
se na smyslovou skuteènost a tak si pøipravuje karmu, která bývá
jeho ne¹tìstím.
18
Shrneme-li v¹e, co bylo øeèeno o bardu, musíme pøedpokládat,
¾e jeho kaleidoskop je v¹eobecnì platný. Malé odchylky, je¾ vznikají
z toho, ¾e uvádìné personi kace nemáme v Evropì identi kované
jako v Tibetì, nemají na celkový prùbìh vìcí ¾ádný vliv. Kdy¾
zanikne denní vìdomí a zaène se probouzet vìdomí subliminální
(primitivní, ¾ivoèi¹né), dostavují se jevy, oznaèené v Bardo thödolu
za bohy øádu dhjány, pozdìji jevy oznaèené za bohy zvané héruka
a potom ty, které nále¾ejí do sipä barda. Na konci celého procesu
se subliminální vìdomí upoutá na jistou materii, která mu opatøí
tìlo. A tak se monada vleèe existencemi, dokud nepochopí svùj
sansarický bìh a nezastaví se uskuteènìním stavu dharmakája.
Zbývá je¹tì dolo¾it: brání-li se dne¹ní lidstvo bardickým jevùm
nihilismem, ubrání se jim pouze v procesu ¾ivého vnímání, ale po
smrti i zde zùstává prùbìh stejný. V¹e probíhá ve stavu vìdomí,
které se vyznaèuje tupou rezignací; v takovém pøípadì je jisté, ¾e
se èlovìk zastaví a¾ na posledních stupních barda ve stavu bezprost
øednì pøedcházejícím jeho novému vtìlení. Proto po duchovním
probuzení vidí èlovìk, hledì ke své minulosti, v¹echny své minulé
inkarnace; vidí i ty, které pro jejich vlastní nerozvinuté denní vì-
domí byly zcela nevýrazné. Jeho pamì» zaznamenává i promìny,
je¾ se odrá¾ejí v hlubokém podvìdomí.
Duchovnì probuzený èlovìk tak na sebe vzpomíná ve v¹ech
døívìj¹ích okolnostech, aby se pouèil, ¾e pobyt v øí¹i diferenciací je
marnost a ¾e kdy¾ pøebývá v této øí¹i, nemù¾e zastavit otáèející
se kolo bytí, leda tím, ¾e pøilne k nejvy¹¹ímu stavu, k dharmakáji,
která je pro èlovìka koncem putování existencemi.
? ? ?
Poznámka: pøeklad textu W. Y. Evans-Wentze je ti¹tìn kurzivou.
Jako první je v tomto svazku uvedena Stezka dobrých pøání,
která obsahuje kladné rituální zásahy do osudu umírajícího èlovì-
ka. Neuvádí tedy zákonité vizuální pochody v dobì zanikání osobn
ího vìdomí, nýbr¾ jen subtilní dìje a pochody, které mají být
Stezkou dobrých pøání obráceny k dobru. Proto¾e Tibe»ané vìøí
19
v potenciální ¾ivotnost mrtvých lidí, Stezka dobrých pøání se mrtv
ým pøedèítá. Obsahuje nádherný text plný síly, tak¾e ten, kdo jej
bude recitovat, mù¾e duchovnì pomoci sobì i jiným lidem.
20
ÚVOD
jej¾ ti, kdo pøedèítají Bardo thödol, znají vìt¹inou zpamìti
a který se jmenuje
STEZKA DOBRÝCH PØÁNÍ
I. Vzývání buddhù a bódhisattvù
Pokyny pro toho, kdo koná obøad: vzývání buddhù
a bódhisattvù na pomoc umírajícímu se provádí takto:
Obìtuj Trojici v¹e, co je jí mo¾no pøinést jako obìtní
dar od umírajícího nebo od jeho rodiny spolu s obìtními
dary získanými duchovnì. S vonným kadidlem v ruce opakuj
vroucnì:
Ó buddhové a bódhisattvové, kteøí sídlíte v deseti smì-
rech a jste nadáni velkým milosrdenstvím, prozøetelností,
bo¾ským okem a láskou; vy, kteøí ochraòujete v¹echny ¾ij
ící bytosti, pøijïte z velikého milosrdenství sem. Laskav
ì pøijmìte zde rozprostøené skuteèné i duchovnì získané
obìtní dary. (1)
Ó vy milosrdní, nadaní moudrým porozumìním, milosrdnou
láskou mocí dobrých skutkù, ochránci ka¾dé bytosti
v nadpomyslitelné míøe. Milosrdní, N. N. (jméno) odchází
z tohoto svìta na onen. Opou¹tí tento svìt. Èiní velký skok.
Nemá pøátel. Jeho bolest je veliká. Nemá zastánce, je bez
ochránce, bez síly bojovat a vìrných pøátel. Svìtlo svìta
mu za¹lo. Odchází jinam. Vchází do husté tmy. Klesá do
pøíkré propasti. Vchází do samoty d¾ungle. Pronásledují ho
karmické mocnosti. Vchází do nekoneèného ticha. Je uná-
¹en velkým oceánem. ®ene jej vítr karmy. Ubírá se místy,
kde není nic pevného. Je napadán velikým rozporem. Je
posedán velkým zatemòujícím duchem. Dìsí se a leká posl
ù smrti. Nastøádaná karma jej pøená¹í do nové existence.
Nemá sil. Nade¹el èas, kdy musí putovat sám. (2)
21
Ó vy milosrdní, ujmìte se N.N., který nemá zastání!
Ochraòujte ho, je bez ochrany! Buïte jeho bojovými silami
a jeho vìrnými pøáteli! Chraòte ho pøed velkou temnotou
barda! Odvra»te od nìho rudý vichr karmy! Odvra»te od
nìho hrùzu a dìs z bohù smrti. Vysvoboïte ho z dlouhého,
úzkého prùchodu bardem. (3)
Ó vy milosrdní, nech» neochabne síla va¹eho milosrdenstv
í! Pøispìjte mu ku pomoci! Nedopus»te, aby upadl
do bìd! Nezapomeòte na své døívìj¹í sliby, nenechte ochabnout
sílu svého milosrdenství!
Ó buddhové a bódhisattvové, nenechte k nìmu ochabnout
moc metody svého milosrdenství. Zachy»te jej udic
í své milosti! Nenechte tuto bytost padnout do moci
zlé karmy. (4)
Ó Trojice, ochraòuj jej pøed strastmi barda.
Opakuj to ve velké pokoøe a víøe sám a nech to té¾
tøikrát opakovat v¹em pøítomným. (5)
(1) Obìtování zevních vìcí Trojici, toti¾ Buddhovi, Nauce a duchovn
í obci je symbolický dùkaz, ¾e se mrtvý èlovìk zøíká svìta; to
je nezbytný pøedpoklad k získání náklonnosti bohù. Pokud nìkdo
lpí na svìtì a svìtských vìcech, projevuje tak skutkem vùli setrvat
v sansarickém svìtì. Tím se ov¹em stává bytostí bohùm naprosto
cizí, proto¾e bo¾ské existence nemohou vzniknout jinak ne¾ právì
zøeknutím se svìta.
Obìtováním zevních vìcí za zemøelého je tedy dodateènì prok
ázáno nelpìní, a proto zále¾í na víøe a pochopení smyslu obìti,
aby obì» pøinesla ¾ádoucí dobrý výsledek. Jejím pravým úèelem je
obrátit tendence du¹evního napìtí | které je ¾ivoucím projevem
zemøelého | do nadsvìtských oblastí.
Ze zku¹enosti vím, ¾e to lze uèinit jen tehdy, kdy¾ ten, kdo kon
á záslu¾nou obì» za zemøelého, zná tato napìtí a jejich projevy.
Zemøelý mu pøedev¹ím nesmí být mrtvým èlovìkem, nýbr¾ ¾ivým,
alespoò ve smyslu zákonitého rozkladu, který se dotýká jeho sublimin
álního vìdomí | z psychologického hlediska jeho karmických
dluhù a vin. Musí pro nìho pøedstavovat bytost, která sice je zevnì
22
v klidu, ale vnitønì je¹tì stále setrvává v pulsaci do¾ívání své dosavadn
í existence. A nemù¾e-li se mrtvý èlovìk pro svùj momentální
stav bránit doléhajícím napìtím mocí vùle, pak právì to je okam¾ik
vhodný pro úèinné zásahy pomocí modliteb a zaklínání.
Obìtní dary získané duchovnì mohou být vìdìní a síly pocházej
ící z mystického úsilí. Tyto výsledky mystického úsilí bývají èasto
pou¾ívány k získání zevních výhod tam, kde je mystické úsilí zalo¾eno
na tradici, a proto není v¾dy zamìøeno ryze na transcendentální
oblast. Z nepochopení pravého úèelu mystické snahy pocházejí viny
a ty mohou být smazány, kdy¾ jsou v¹echny mystické výsledky toho,
kdo vykonává obøad, nabídnuty Trojici. To se pokládá za je¹tì
pùsobivìj¹í ne¾ obìti zevní. Napø. kdo získal moudrost a mystické
síly a neponechal si je tím, ¾e si je vìdom, ¾e tyto síly má, ale
nabídl v¹e Bohu, bude jistì osvobozen.
Budete-li se zcela dokonale zøíkat svìta, dosáhnete tím pouze
absolutní bytostné svobody. Kdy¾ v¹ak budete pracovat mysticky
a nabízet bohùm (Trojici) to, co jste ji¾ získali, i to, co získáte
v budoucnosti, stanete se také bohy. Takovými, kteøí mají moc
a podmínky ke skonèení svého ¾ivota v nirvánì, kdy¾ se osvobodili
od chtíèù. Proto je lépe zøíkat se svìta i sebe sama. Zøíkajíce se
svìta, zøeknìte se i sebe samých v sebeobìti pøedlo¾ené Bohu. Pak
mù¾ete poznat, ¾e jste ji¾ v okam¾iku skuteèného zøeknutí dosáhli
transcendentální oblasti.
(2) Pokud èlovìk ¾ije, vzdoruje mnohým strhujícím tendencím pramen
ícím z du¹evního napìtí, jaké napø. ¹ílence vyvádí z míry.
V okam¾iku umírání v¹ak jsou zru¹eny v¹echny psychické zábrany.
Lidský intelekt se tak stává pasivním, proto podléhá v¹em dojmùm,
je¾ v podobì niterných stavù nebo rozlièných vizí uskuteèòují jeho
bardo. On sám jako zosobnìná schopnost vnímat je vystaven pù-
sobení vizí, pod jejich¾ mocí zaniká v urèitém stavu a potom kdesi
v tém¾ stavu jako pøíèinném momentu znovu povstane a pokraèuje
v ¾ití a bytí.
Smrt nièí psychické zábrany vùèi urèitým stavùm; proto o nov
é objektivaci zemøelé bytosti rozhoduje víc ne¾ stavy, jimi¾ proch
ázela za svého ¾ivota. Proto mù¾eme øíci, ¾e smrtí pøecházíme
ze ¾ivota vìdomého do ¾ivota elementárního, jeho¾ cesta je urèena
23
výslednými silami a napìtími; ty samy usmìròují vìdomí samo o sob
ì tam, kam je kvalita tìchto sil a napìtí pøedurèila. A jeliko¾ èlov
ìk obecnì svými zájmy netíhne k vìcem a stavùm nadsvìtským,
hrozí mu témìø v¾dy cesta nepøíjemným bardem.
(3) Ochranu bo¾ských sil je mo¾no získat odevzdaností projevovanou
vírou v Boha. Dále vírou, ji¾ posiluje tím, ¾e potlaèuje rozlièné
vzruchy a osobité vztahy ke svìtu a svìtským vìcem, nebo té¾ vzý-
váním bohù pro vlastní ochranu. První zpùsob není rituální, proto-
¾e se projevuje du¹evními stavy nebo osobitým postojem. K druhé-
mu je tøeba, aby si èlovìk byl vìdom toho, co dìlá a chce. Za nejlep¹í
se pokládá, kdy¾ si je vìdom toho, ¾e není þprost høíchu\, a proto
se nabízí bohùm jako bytost, která potøebuje jejich ochranu. Kdy¾
si pøitom bude vìdom, ¾e ho bohové ochrání, stane se tak.
Ale jak rozumìt pojmu ochrana bohù? Není to ochrana, jako
poskytuje jedna bytost druhé, ale zachycení se jistých kvalit, je¾
èlovìka povzná¹ejí nad vrozené ¾ivoèi¹né tendence.
Lidská pøirozenost je svými projevy spí¹ ¾ivoèi¹ná ne¾ nadsvìtsk
á. Tyto sklony jsou pravým projevem fyzické struktury lidského
tìla. Kdy¾ se jim èlovìk poddá, je stále víc zahalován ¾ivoèi¹nými
sklony. Logickým následkem je | pøipustíme-li, ¾e se ¾ivotní síly
pro energické lnutí ke svìtu musí znovu a znovu objektivovat {
{ niterná degenerace a tím sestup od vìdomého a rozumného bytí
k bytí nevìdomému a elementárnímu.
Nìkteøí lidé nevìøí, ¾e po smrti lidských bytostí dochází k jejich
dal¹ím objektivacím ve zvíøecích tìlech. Kdyby to byla pravda,
musel by se po èase stát lidský rod stádem ¾ivoèichù. Stále se toti¾
poddává ¾ivoèi¹ným sklonùm, aèkoli rozvoj jasu lidského vìdomí
a rozumu závisí na tom, jak zachovávají celkovou zdr¾enlivost. Proto
je pøi smrti dobré volat bohy, dovolávat se jejich ochrany. Tak
do vìdomí lidské bytosti, která právì umírá, mohou vnikat vy¹¹í
kvality a tím i svìtlo vy¹¹ího uvìdomìní a intelektu.
Rudý vichr karmy je následek skutkù zalo¾ených na ¾ádostivosti.
Právì nekompromisním lpìním vyvolává èlovìk v psychick
ém svìtì bouøi, její¾ reakce nemù¾e být mírná a konej¹ivá, nýbr¾
tvrdá a prudká. Nekompromisní chtíè, jen¾ v individuální vizuální
sféøe modeluje emanace ¾ivotní síly v rùzné jevy, du¹evní tlaky
24
a personi kace, mu opatøí tolik nepøátelsky vyhlí¾ejících jevù, ¾e
v okam¾iku, kdy se èlovìk stává psychicky bezbranným, mù¾e být
v¹emo¾nì pronásledován a ¹tván. A nekompromisní ¾ádost mu
v okam¾iku jeho bezbrannosti zobrazí zhroucení v¹eho, co mu prost
øednictvím nadìje dávalo nové síly do ¾ivota. V dobì niterné
bezbrannosti se ¾ádosti a nadìje personi kují v mocné strá¾ce, je¾
èlovìk musí chápat jako bohy smrti. Tyto personi kace nad ním
budou vyná¹et soud, jako to za jeho ¾ivota èinilo jeho svìdomí.
Du¹evní pasivita je nejvhodnìj¹í prostøedí pro personi kaci snù,
zámìrù atd. Èlovìk, který je likvidován smrtí, je v¾dycky du¹evnì
pasivní, jestli¾e nemá právì pøíle¾itost pozvednout ducha (vìdomí)
jako ten, kdo umírá pøi vroucí modlitbì, kterou se nabízí Bohu.
(4) Stav bódhisattvy je zalo¾en na u¾ití moci metody milosrdenstv
í a na dodr¾ování slibu neopustit cestu nesobecké dobrotivosti.
Tohoto slibu se èlovìk dovolává, aby je¹tì více pohnul ochranné
síly k jejich pravé funkci.
(5) To, co èteme, má na nás v¾dy urèitý vliv. Je-li èlovìk zalo¾en
nábo¾ensky a zále¾í mu na tom, co mu smrt staví pøed oèi jako
záhadu, mù¾e v nìm toto vzývání vzbudit ochrannou sílu. Ta v¾dy
bude pomáhat tomu, na nìho¾ ji vrhne svým zájmem. Vzývání
buddhù a bódhisattvù je modlitbou, její¾ dosah je sice duchovní,
ale mocný. Tím mocnìj¹í, èím vìt¹í je víra v úèinnost této akce.
O dosahu modliteb je mo¾né se pøesvìdèit i ve vnìj¹ím ¾ivot
ì. Kdo napø. modlitbou naladí své nitro, aby jenom jedno pøání
usmìrnilo jeho du¹evní síly, mù¾e tímto zpùsobem opravdu pomoci
druhým lidem. Modlitba je toti¾ vibrace, kde¾to pøání je tlak; oboj
í upravuje bytost tak, ¾e se stane úèinnou magickou silou, která
pøivodí ¾ádoucí magický úèinek v¹ude, kde se bude moci projevit.
II. Stezka dobrých pøání pro vyváznutí
z nebezpeèného úzkého prùchodu bardem
1. Ó vy v deseti smìrech dlící vítìzové a va¹i synové,
ó vy oceánu podobné shluky pøedobrých vítìzù pokojn
ých i hnìvivých,
25
ó vy guruové, dévové, vy dákiní vìrné,
pro svou velikou lásku a milosrdenství nám nyní prop
ùjèete svùj sluch.
Sláva vám, shromá¾dìní guruové a dákiní,
pro svou velkou lásku k bytostem nás veïte po Stezce.
(6)
2. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou klamu putujeme sansárem,
ké¾ nás vedou guruové osvícené linie
jasnou svìtelnou Stezkou soustøedìného sly¹ení, pøemí-
tání a soustøedìní.
Ké¾ zástupy matek jsou na¹í ochranou,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (7)
3. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou prudkého hnìvu putujeme
sansárem,
ké¾ nás vede vzne¹ený Vad¾rasattva
jasnou svìtelnou stezkou zrcadelné moudrosti.
Ké¾ matka Mámakí je na¹í ochranou,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (8)
4. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou velké pýchy putujeme
sansárem,
ké¾ nás vede vzne¹ený Ratnasambhava
jasnou svìtelnou Stezkou moudrosti | rovnosti.
Ké¾ je na¹í ochranou Matka s Buddhovým okem,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (9)
5. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou pøipoutanosti putujeme
sansárem,
ké¾ nás vede vzne¹ený Amitábha
jasnou svìtelnou Stezkou rozli¹ující moudrosti.
Ké¾ je na¹í ochranou Matka s bílou uzdou,
26
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (10)
6. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou velké ¾árlivosti putujeme
sansárem,
ké¾ nás vede vzne¹ený Amóghasiddhi
jasnou svìtelnou Stezkou v¹ezpùsobující moudrosti.
Ké¾ je na¹í ochranou matka vìrná Tára,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (11)
7. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou velké neteènosti putujeme
sansárem,
ké¾ nás vede vzne¹ený Vairóèana
jasnou svìtelnou Stezkou moudrosti | skuteènosti.
Ké¾ je na¹í ochranou Matka velkého prostoru,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (12)
8. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou velkého klamu putujeme
sansárem,
ké¾ nás vedou zástupy hnìvivých vzne¹ených,
jasnou svìtelnou stezkou odvracení se od domnìlého
strachu, hrùzy a úleku,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (13)
9. Kdy¾ zpìtnì pùsobící silou velkých sklonù putujeme
sansárem,
ké¾ nás vedou hrdinní dr¾itelé vìdìní
jasnou svìtelnou Stezkou souèasnì zrozené moudrosti.
Ké¾ jsou na¹í ochranou zástupy matek dákiní,
abychom vyvázli z hrùzyplného úzkého prùchodu bardem
a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (14)
27
10. Ké¾ éterické elementy nepovstanou jako nepøátelé, ale
a» spatøíme øí¹i modrého buddhy!
Ké¾ vodní elementy nepovstanou jako nepøátelé,
ale a» spatøíme øí¹i bílého buddhy!
Ké¾ zemní elementy nepovstanou jako nepøátelé,
ale a» spatøíme øí¹i ¾lutého buddhy!
Ké¾ ohnivé elementy nepovstanou jako nepøátelé,
ale a» spatøíme øí¹i rudého buddhy!
Ké¾ vzdu¹né elementy nepovstanou jako nepøátelé,
ale a» spatøíme øí¹i zeleného buddhy!
Ké¾ elementy duhových barev nepovstanou jako nep
øátelé,
ale a» spatøíme v¹echny øí¹e buddhù!
Ké¾ poznáme v¹echny zvuky (barda) jako svoje vlastní,
ké¾ poznáme v¹echna záøení jako svoje vlastní!
Ké¾ v bardu dosáhneme trikáji! (15)
(6) Vítìzové jsou ti, kdo ovládli sama sebe ve sféøe citových a pudov
ých podnìtù. Pokojní a hnìviví bohové jsou personi kace vy¹¹ích
¾ivlových kvintesencí. Tyto personi kace postøehujeme proto, ¾e
nazíráme na vìci z hlediska fyzického, citového, pudového nebo
emocionálního.
Vztah k tìmto personi kacím je urèen chtíèi pøesnì zamìøenými
na uspokojení fyzické a citové nebo na uspokojení chtivosti samé, je
v¹ak té¾ urèen vzruchy. Existují-li za tìmito chtíèi vy¹¹í snahy, mají
personi kace podobu a povahu bo¾skou; ni¾¹í zamìøení zpùsobí, ¾e
se zjeví elementálové démoniètí.
V tibetské mystice se pøedpokládá ¾ivá polyteistická víra, proto
se poèítá s výraznou úlohou personi kací v podobì dhjánibuddhù
a hérukù. Dhjánibuddhové jsou þpokojní bohové\, kde¾to hérukov
é jsou þhnìviví bohové\. Oba typy tìchto bo¾ských ¾ivlových
personi kací se pokládají za mocnì pùsobivé v ¾ivotì èlovìka, alespo
ò za jistých okolností, nebo» celý jeho ¾ivot a v¹echno konání
má právì ¾ivlový charakter. Kromì toho si nelze ¾ivotní pochody
odmyslit od ¾ivlových reakcí, co¾ jsou chemické pochody týkají-
cí se zemì, vody, tepla a vzdu¹ných jevù. Izolace a vyvrcholení
28
pùsobnosti tìchto principù vedou k postøehùm jejich personi kací.
Bude se o tom je¹tì mluvit.
Guruové a dákiní se pokládají za strá¾ce nauky, její¾ uskuteè-
òování je stezkou vedoucí k osvobození èili ke spáse.
(7) Klam pochází ze subjektivního nazírání na svìt: èlovìk má ke
svìtu kladný osobní pomìr vyplývající z neuvìdomìlých pudových
podnìtù. Tento klam jej trýzní tím, ¾e mu pøedkládá skuteènosti
jinak, ne¾ jaké jsou. Místo jejich bezcennosti a nicotnosti v pom
ìru k základnímu stavu vìdomí je chápe jako významné. Z toho
pochází jeho vnitøní zmatek, který jej napadá v nejdùle¾itìj¹ím
okam¾iku ¾ivota: tehdy, kdy¾ se blí¾í smrt. Podle v¾itého názoru
chápe, ¾e opou¹tí svìt a pøechází do bezduchého prázdna. To v nìm
budí jednak velkou nejistotu, jednak bezvýhradné pøilnutí ke svì-
tu, který musí opustit. A to je symbolem hrùzyplného prùchodu
bardem èili stavem, který mu pøipomíná rozpory mezi samovolnì
vystupujícím stavem dotýkajícím se jeho intelektu na jedné stranì
a vnìj¹ími skuteènostmi, je¾ v nìm budí strastné stavy, proto¾e je
musí opustit, na stranì druhé. Hrùzyplnost barda se kromì toho jev
í v bezbrannosti intelektu, je¾ v této dobì èlovìka postihuje proti
pøedstavám a personi kovaným silám. Ty na nìho dorá¾ejí v podob
ì vyzrálé zpìtnì pùsobící karmy, kdy¾ jsou ru¹ena a pøípadnì
i zru¹ena pojítka mezi tìlem a denním vìdomím pøi fyzické smrti.
Je v¹ak jisté, ¾e trvalé zaujetí vìdomí dobrými my¹lenkami,
pøedstavami a city uká¾e obna¾enému a bezbrannému intelektu
jen síly v souladných tvarech. Tím je èlovìk vlastnì jako urèitý
projev subliminálního vìdomí zachránìn pro ¾ivot ve sféøe harmonicky
pùsobícího osudu. Tak bez ohledu na teologické vysvìtlování,
proè je nezbytné dr¾et se jisté morálky, bylo úmyslem zakladatelù
velkých nábo¾enství chránit èlovìka pøed niternì se uplatòujícím
zlem, které èlovìk konkrétnì vyci»uje a které jej napadá v ¾ití, kde
se projevuje stavem jeho bytosti.
(8) Prudký hnìv znamená uplatnìní ni¾¹í kvality vody, její¾ vliv
má být pøemo¾en dovoláním se její bo¾ské personi kace. Kdy¾ se
to podaøí, ponoøí se vìdomí do vodního prvku a to se projeví stavy
vysoce bla¾ených pocitù. Tato bla¾enost je pøirozenou ochranou
pøed pádem do pekla, je¾ symbolizuje kritické citové pro¾ívání.
29
(9) Matka s Buddhovým okem: ¾enská forma Ratnasambhavy Má-
makí.
(10) Matka s bílou uzdou: ¾enský doplnìk Amitábhy Pándaravásin
í.
(11) Matka vìrná Tára: þVysvoboditelka\ nebo þSpasitelka\, Samajat
ára, tibetská národní bohynì, zvaná té¾ Dolma.
(12) Dhátví¹varí, matka nebeského prostoru; ¾enský princip svìtov
ého celku buddhy Vairóèany.
(13) Klam vzniká du¹evní ztrnulostí, která mù¾e být zru¹ena jen
velkými niternými otøesy. Proto se zde kladou jako protìj¹ek hnìviv
á bo¾stva, personi kace ¾ivlù v tvùrèím chaosu. Klam mù¾e být
odstranìn pouze vysokým stupnìm du¹evní èinnosti, jí¾ se rozvine
síla intelektu a vystupòuje bdìlost vìdomí. Ale du¹evní èinnost znamen
á, ¾e èlovìk na sobì páchá násilí. Bezprostøedním výsledkem
tohoto násilí je právì jakási psychicko-fyziologická bouøe stavící
èlovìku pøed oèi tu dìsivé, jindy monstrózní vize. A pokud prá-
vì k tìmto vizím nedojde, pro¾ívá èlovìk tuto bouøi v du¹evních
stavech, jejich¾ promìny jsou podmínìny kontakty s jemu neviditeln
ými hnìvivými bo¾stvy.
(14) þDr¾itelé vìdìní\ symbolizují uskuteènìní oèi¹tìných sklonù;
ty mají paralyzovat vliv þvelkých sklonù\, které èlovìka poutají
ke svìtu dìní, k sansáru. Bli¾¹í o tom ètenáø najde v bardickém
prùbìhu sedmého dne a v textu popisujícím èhöòi bardo.
(15) V¹echen ¾ivot, od nejni¾¹ích forem a¾ ke stavu bódhisattvy, je
mo¾no pova¾ovat za þchemické reakce\ zemního, vodního, ohnivé-
ho a vzdu¹ného elementu. Ale tyto chemické reakce nejsou závislé
jenom na mechanickém tvùrèím procesu. Subjektivnì jsou urèov
ány psychickými kvalitami bytí. Èlovìk by se proto mìl sna¾it,
aby se svými zájmy vnitønì povznesl nad svìt, nebo» to je pravým
pøedpokladem pro uplatnìní vy¹¹ích forem ¾ivlových vibrací.
®ivoèi¹nost toti¾ vytváøí prostøedí, v nìm¾ se uplatòují ¾ivlové
vibrace podnìcující bytost k svìtským citùm. Jejich prostøednictv
ím se uvádí do chodu kolo strastného ¾ivota, který závisí na
30
spontánním uplatòování ¾ivotních sil; rozum, vìdomí a vùle jim
tedy jsou podrobeny.
U lidí mentálnì zamìøených se uplatòuje støední forma ¾ivlù. Ta
se jeví v ¾ivotních procesech, je¾ se nezdají mít pøesné východisko.
Takový èlovìk se sám sobì zdá být samoúèelným, tak¾e jeho ¾ivotní
projevy jsou relativnì druhotné. Dalo by se øíci, ¾e je to typ stojící
na rozcestí, odkud jedna cesta vede k bohùm, druhá k démonùm.
Kdo v¹ak vnitønì smìøuje k bohùm, má sklony z hlediska ¾ivotnosti
èisté, a proto se u nìho uplatòuje nejvy¹¹í forma ¾ivlù.
Jsou to vlastnì síly, které mu èiní to, co nazýváme bo¾stvím, velmi
blízkým. Tak blízkým, ¾e nemáme právo popírat, kdy¾ bude
tvrdit, ¾e se mù¾e bo¾ství tìlesnì dotýkat. Stojíme-li v pomìru
k nìjaké vesmírné síle, která se nám z bì¾ného hlediska jeví jako
abstraktní, tak, ¾e to mù¾eme pokládat za postoj ¾ivelný, stává se
nám tato síla èímsi konkrétním nebo úchopným jako v¹echno, co
se stalo ¾ivelným.
Pocity jsou pro nás èímsi konkrétním, proto¾e jsou hmatovými
efekty, je¾ se týkají schopnosti na¹eho tìla a abstraktního pùsobení
vnìj¹ích vìcí. Jinak bychom se nemohli radovat z toho, co jen vidí-
me nebo sly¹íme, ale jen z toho, co chutnáme. A zatím se mù¾eme
tì¹it ze v¹eho, co se nás mù¾e dotýkat zrakem, sluchem, èichem
a chutí. Tak pøes v¹echen tzv. racionalismus zùstává èlovìk závisl
ý na abstraktních jevech. Jako zrak a sluch pøená¹í abstrakta do
oblasti vìcí a stavù konkrétních, tak nám mù¾e zesílený ¾ivel abstraktn
ích svìtù tyto svìty do té míry pøiblí¾it, ¾e se stanou objekty
v¹ech na¹ich smyslù. Kdy¾ ¾ivly abstraktního bo¾ského svìta zesílí,
mù¾e nám to tento svìt pøiblí¾it stejnì, jako je nám dnes blízký
smyslový svìt. Nebo» þbo¾ské siluety\ se mocí ¾ivlù stanou smyslov
ì identi kovatelnými jako v¹e, co obsahuje velikou míru (hustotu)
¾ivlových esencí.
Tím buï øeèeno, ¾e je svìt jevù relativní. Jakmile je tomu,
co vnímáme, odebráno nìco ze ¾ivlových esencí, stane se to pro
nás abstraktním. Naproti tomu zesílením ¾ivlových esencí se abstraktn
í jevy pro nás stanou konkrétními. Pravím pro nás, nebo»
i o míøe ¾ivlových esencí se musí uva¾ovat z hlediska vzájemnosti.
Existují-li napø. duchové, jsou pro nì fyzické oblasti abstraktní,
31
kde¾to duchové oblasti konkrétní. My lidé zaujímáme protichùdn
é stanovisko.
III. Základní ver¹e ¹esti bard
1. Kdy¾ mi nyní svítá bardo zrození,
ké¾ pøemo¾ením zahálky dosáhnu trikáji,
nebo» leno¹ení není pøípustno v ¾ivotì (vìøícího).
Ké¾ dosáhnu trikáji té¾ tím,
¾e soustøedìn vstoupím do skuteènosti, naslouchaje,
pøemý¹leje a rozjímaje,
a ¾e si s sebou pøinesu (vìdìní o pravé povaze) jevù
a ducha.
Ké¾ získám lidské vtìlení,
nech» nenadejde doba (ani pøíle¾itost), abych je promarnil
èi abych promarnil svùj lidský ¾ivot. (16)
2. Kdy¾ mi svítá bardo snù,
ké¾ pochopím jejich pravou povahu a cvièím se v jasn
ém svìtle podivuhodné promìny,
zanechávaje mrtvolného spánku neteènosti.
Ké¾ zùstává mé vìdomí uceleno ve svém pøirozeném
stavu tak,
abych se cvièil v jasném svìtle zázraèné pøemìny
tím, ¾e chápu (pravou povahu) snù.
Ké¾ si vysoce cením splynutí bdìlého pro¾ívání se
spánkem
a nejsem jako líné zvíøe. (17)
3. Kdy¾ mi nyní svítá bardo dhjány,
kdy¾ mezi tím, co se vzdávám celé masy rozptýlení
a klamù,
setrvávám ve stavu nekoneèného, soustøedìného sam
ádhi,
abych, soustøeïuje se cílevìdomì, zanechal v¹eho jiného
a neupadl do moci zavádìjících a omamujících vá¹-
ní. (18)
32
4. Kdy¾ mi nyní svítá bardo okam¾ikù smrti,
ké¾ jsem soustøedìn do prostoru jasných (osvìcují-
cích) nauk
a zanechávaje ¾ádosti, slabosti a pøíchylnosti ke v¹emu
(svìtskému),
nech» mám schopnost pøeplout do nebeského prostoru
nezrozených.
Nade¹la hodina rozlouèení s tìlem z masa a krve,
ké¾ vím, ¾e mé tìlo nemá trvání a je klamné. (19)
5. Kdy¾ mi nyní svítá bardo skuteènosti,
ké¾ pøemohu v¹echny hrùzy, strach a údìs ze v¹ech jevù
a poznám to, co se zjevuje, jako vlastní my¹lenkov
é útvary,
ké¾ je poznám jako pøíznaky pøechodného stavu.
(Bylo øeèeno:)
,Nade¹el èas dosa¾ení hlavního bodu obratu.
Neboj se zástupù pokojných a hnìvivých vítìzù,
jsou to tvé my¹lenkové útvary.` (20)
6. Kdy¾ mi nyní svítá bardo nového zrození,
ké¾ se cílevìdomì pøidr¾ím jediného pøání,
abych byl schopen opìtovaným úsilím nastavovat øetìz
dobrých skutkù,
aby zùstala uzavøena brána lùna
a aby zùstal v pamìti odpor.
Ké¾ odlo¾ím ¾árlivost a rozjímám o guruovi otci{
matce,
nebo» v této chvíli je tøeba úsilí a èisté lásky. (21)
7. Ty, jen¾ odkládá¹ pomy¹lení na blí¾ící se smrt,
ty, jen¾ se vìnuje¹ neu¾iteèným vìcem tohoto ¾ivota,
jsi sti¾en krátkozrakostí, nebo» promaròuje¹ velkou pøí-
le¾itost.
Mylné jsou tvé zámìry, vrátí¹-li se s prázdnýma rukama
(z tohoto ¾ivota).
Zná¹-li svatou dharmu jako pravou potøebu,
proè se jí nechce¹ vìnovat alespoò teï? (22)
33
Epilog
Velcí adepti, plní odevzdanosti, praví:
Neuchová¹-li v mysli vybranou nauku svého gurua,
zda nejedná¹ jako zrádce sama sebe, ¹i¹jo?
Má velký význam, kdy¾ poznáme tato základní slova.
(16) Bardo zrození symbolizuje bouølivý proces, jemu¾ je bytost
vystavena od svého vlastního poèetí do svého zrození. Bytost je
v tu dobu obìtí zrozovacího procesu, který nemù¾e ¾ádným zpùsobem
ovlivnit, proto je to bardo. Bardem tento proces pøestává být
v okam¾iku, kdy se ustálí natolik, ¾e se ji¾ mù¾e uplatòovat psychick
á pøirozenost vùlí, denním vìdomím a chtìním. Ostatní uvedená
barda proto rovnì¾ znamenají stav, kdy jsou vùle, denní vìdomí
a chtìní pøekonávány spontánními pochody toho kterého druhu.
Proto¾e pozitivní temperament je nejlep¹ím prostøedkem k vyrovn
ání procesù pøekonávajících vùli, denní vìdomí a chtìní, je
zde vysloveno pøání, aby byla pøekonána zahálka. Stejnì pùsobí
¾ivé vnímání a poznání. Lidská inkarnace se pova¾uje za pomìrn
ì ¹»astnou, nebo» se v ní stýká ¾ivoèi¹nost, tj. nevìdomost (nepozn
ání), s vysokým stupnìm uvìdomìní, které symbolizuje bo¾-
ské inkarnace.
Proto nemá být lidství promarnìno. Má být naplnìno pozvedá-
ním mysli, vìdomí a srdce k bo¾ským kvalitám. Tímto zpùsobem
se pozvedají hmotné principy lidského bytí na úroveò samého vì-
domí. To je nutno pokládat za nezbytný návrat emanací, je¾ se
dostaly a¾ na periferii vibrací, k jejich prapùvodnímu zøídlu, je¾
známe pod názvem kosmické vìdomí.
(17) Toto pøání se ov¹em netýká toho, aby èlovìk nesnil ve spánku,
ale aby pøekonal snìní, pøi nìm¾ mysl za stavu zeslabeného denního
vìdomí bloudí minulými pro¾itky, aby získala nìjaká pocitová vzru-
¹ení. Jsme lidé, proto máme setrvávat ve stavu pozitivního ducha.
Máme být bdìlí a du¹evnì svì¾í a tento stav si máme udr¾et i ve
spánku. Kdy¾ se nám to podaøí a nebudeme pøitom mentálnì rozpt
ýleni, budeme vlastnì provádìt jóganidru èili uskuteèòovat vy¹¹í
du¹evní stavy a vy¹¹í stav vìdomí v období vlastního spánku.
©kola Kagjüpa uèí v naukovém systému o spánku a snech, ¾e
máme pøedev¹ím dospìt k tomu, abychom mohli mìnit povahu
34
spánku a snù z vlastní vùle. Ve snech se má projevit vùle; to je
jedním ze znakù, ¾e bylo denní vìdomí pøevedeno do spánku. Jó-
ganidra je pak v tom, ¾e se nám podaøilo udìlit vìdomí vy¹¹í (nadsv
ìtskou) náplò a v tomto stavu procházet spánkem. Potom se ji¾
snadno zru¹í du¹evní tupost a pasivita, která zpravidla ve spánku
pøemáhá lidi ne¹kolené jógou. Èlovìk se tu stává i ve spánku
jistým zpùsobem bdìlým a to je poèátek jeho v¹eobecného bytostn
ého ozdravìní a povznesení.
(18) Bardem dhjány jsou pøíznivé du¹evní stavy vystupující spont
ánnì po pøedchozím pøemítání. Tyto stavy se stávají bardem v tu
chvíli, kdy pùsobí na denní vìdomí tlumivì a kdy se tì¾i¹tì vì-
domého ¾ití pøesouvá do pocitových asociací, tj. kdy¾ se èlovìk
nechá pocity ovládat a uná¹et. V té dobì musí být dhjána èili kontemplace
prosvícena bdìlostí. Tento stav se mìní v samanda, toti¾
bla¾ené samádhi, které je kvalitativnì tím vy¹¹í, èím víc je èlovìk
bdìlý a vìdom si sebe. Toto samádhi vede a¾ k tomu, ¾e budou
ovládnuty nejvy¹¹í pocity. Kdo vládne nejvy¹¹ím pocitùm, je blí-
zek uskuteènìní stavu bódhisattvy nebo i buddhy. Proto se zde
vyslovuje pøání, aby bylo cílevìdomì zanecháno v¹echno jiné; je to
skuteènì úèinný prostøedek k ovládnutí jinak nekontrolovatelných
citù, je¾ je mo¾no oznaèit jako modi kaci vá¹ní.
Za domnìlý stupeò (v bardu dhjány) lze pova¾ovat poèáteèní
sna¾ení. Tento stupeò má sice v¹echny znaky stupnì pravého, ale
není pevný, proto¾e se opírá o mentální stav a nikoli o pøirozený
stav bytosti. Je-li v¹ak tento domnìlý stupeò opøen o pevné setrv
ávání v mentálním naladìní, mìní se ve stupeò zdokonalený. To
proto, ¾e dlouhotrvající stav mysli se bytosti vnutí jako její vlastní
tendence. Trvá-li nìkdo na urèitém druhu mentálních zájmù, projev
í se to v jeho bytosti jako její pøirozené naladìní. A to je onen
vy¹¹í nebo zdokonalený stupeò uskuteèòování idejí.
(19) V bardu okam¾ikù smrti (èhikhä bardo) svítají stavy zcela
oèi¹tìného vìdomí, které je prvou emanací rozkládající se bytnosti.
Jsou to stavy, které pozná pouze ten, kdo je za¾il bìhem svého
¾ivota. Jejich uskuteènìní závisí na nekompromisním zru¹ení pøí-
chylnosti ke v¹emu svìtskému a tento stav nelze uskuteènit bez
pøedchozího úsilí o dokonalé zøeknutí.
35
þNezrození\ jsou ti, kdo se povznesli nad ve¹kerou diferenciaci
ve stavu sebeuvìdomìní. Proto symbolizují transcendentální bytí,
je¾ nepøijímá charakter bytí fyzického.
Kdo opou¹tí své tìlo s pøesvìdèením, ¾e opou¹tí tìlo klamné
a netrvalé, ru¹í potenciální vztahy k bytí ve hmotì. To je pøedpokladem
duchovní svobody, proto se vyslovuje toto pøání.
(20) Bardo skuteènosti (také zvané bardo prapodstaty, èhöòi bardo)
je bardo, v nìm¾ je zemøelý vystaven rozlièným vizím. Jsou to
formace uvolòující se jeho ¾ivotní síly.
(21) V bardu nového zrození (sipä bardo) konèí bezbrannost vní-
majícího intelektu a sklony pøijímají urèitý charakter. Tyto sklony
o sobì jsou síly, je¾ èlovìk vyvolal svými smyslovými vztahy za
¾ivota. V bardu je v¹ak lze snadno ovlivòovat cílevìdomým zamì-
øením k urèitému stavu.
Vyslovuje-li se zde pøání, aby èlovìk mohl rozjímat o guruovi
otci{matce, je to proto, ¾e takovéto rozjímání znamená opravdový
duchovní výbìr budoucích rodièù.
Kdo takto nerozjímá, ale nechává se hnát niternými popudy,
získá rodièe, kteøí mu opatøí tìlo poznamenané mnohými nedokonalostmi
| pøedev¹ím závislostí vìdomí, vùle a chtìní na pudech.
Má být vylouèena ¾árlivost jako hlavní pøíèina pøíchylnosti a odporu,
stavù to vyjadøujících animalitu bytí. Máme mít stejný vztah
k bytostem osobnì sympatickým i nesympatickým a po celý ¾ivot
vyrovnávat v¹echny takovéto pocitové defekty láskou, která dává,
ale nemusí pøijímat.
(22) Je èas svìtských povinností, ale je také èas meditací, jejich¾
úèelem je, aby utlumily svìtské snahy. Kdo si svùj ¾ivot takto èasov
ì nerozdìlí a zabývá se a¾ do posledního vydechnutí pouze svìtem,
tomu je smrt záhadnou temnou propastí. Takto asi uva¾ovali trapist
é, kdy¾ si zvolili pozdrav þmemento mori\. Toto heslo èlovìku
pøipomíná existenci transcendentálního jsoucna, je¾ pøijímá subtiln
í emanace na¹eho bytí, jestli¾e nám je toto jsoucno ¾ádoucí, ale
které se vrací k zemi, kdy¾ jsme se o nì nezajímali.
To v¹ak jsou pro svìtské lidi otázky pøíli¹ metafyzické, proto se
jimi nechtìjí zabývat. Staèí jim, ¾e jsou vedeni pudovou pøirozeností
36
svého vlastního bytí, a v¹e, co uniká jejich smyslovým postøehùm,
prohla¹ují za fantazii. V tom je právì pramen zlovùle a z ní poch
ázejících strastí, s nimi¾ se ve svìtì setkáváme. Jsme lidé smrteln
í a smyslové chtíèe nejsou na¹imi nejlep¹ími rádci. Proto se zde
nabádá k meditacím, jejich¾ úèelem je tlumit ¾ivoèi¹né popudy.
Utlumíme-li je, náhle zjistíme, ¾e na¹e vìdomí ústí do bo¾ských
stavù, tam, kde se bytosti nevy¾ívají v køeèovitých smyslových po-
¾itcích, ale v pohodì nechtìní. A pohoda nechtìní se stává v¾dycky
¾ádoucí, jakmile je èlovìk nále¾itì u¹tván honbou za smyslovými
pro¾itky. Tato chvíle nastane pro ka¾dého èlovìka. Koho pøepadne
nepøipraveného, ten nebude ¾iv v míru, ale bude ¾ít jako nemohouc
í troska.
IV. Stezka dobrých pøání chránící pøed strachem
v bardu
1. Kdy¾ je mùj ¾ivot u konce,
neprospìjí mi pøíbuzní z tohoto svìta;
putuji v bardu sám.
Ó pokojní a hnìviví vítìzové, silou svého milosrdenství
rozptylujte temnotu nevìdomosti. (23)
2. Kdy¾ putuji sám, odlouèen od milých pøátel,
svítají mi podoby mých prázdných my¹lenkových útvar
ù.
Ké¾ zpùsobí buddhové silou svého milosrdenství,
aby mne neovládla ani hrùza ani strach v bardu. (24)
3. Kdy¾ na mne záøí jasný svit pateré moudrosti,
nech» beze strachu a neotøesen poznám, ¾e pochází
ze mne.
Kdy¾ mi svítají pøízraky pokojných a hnìvivých vítìzù,
ké¾ získám jistotu a nebojácnost a tak poznám bardo.
(25)
4. Zakusím-li strast ze zlé karmy,
ké¾ ji rozptýlí pokojní a hnìviví vítìzové.
37
Kdy¾ jako tisíc hromù zaznívá samo sebou existující
znìní skuteènosti,
ké¾ se promìní ve zvuk mahájánské nauky. (26)
5. Kdy¾ bez ochrany sleduji karmické vlivy,
ké¾ se utíkám k pokojným a hnìvivým vítìzùm, aby
mne ochránili.
Zakou¹ím-li strast karmického vlivu sklonù,
ké¾ mi svitne bla¾ené samádhi èirého svìtla. (27)
6. Pøijímám-li nadnormální zrození v sipä bardu,
ké¾ se tam neuskuteèní zvrácená zjevení Márova.
Dojdu-li na ¾ádoucí místa,
ké¾ nezakou¹ím strachu a hrùzy následkem zlé karmy.
7. Rozléhá-li se øev divoké zvìøe,
ké¾ jej vnímám jako posvátný zvuk ¹esti slabik.
Jsem-li pronásledován snìhem, vìtrem a temnotou,
nech» patøím nebeskýma oèima jasné moudrosti. (28)
8. Ké¾ v¹echny bytosti tého¾ harmonického øádu obdr¾í
v Bardu
zrození na vy¹¹ích úrovních a nechovají v sobì
¾árlivost.
I kdy¾ je mi urèeno velké strádání hladem a ¾ízní,
ké¾ nemusím zakou¹et muka hladu, ¾íznì, horka a zimy.
(29)
9. Spatøím-li ve spojení pøí¹tí své rodièe,
ké¾ je spatøím jako bo¾skou dvojici, vítìze pokojné
a hnìvivé, otce{matku.
Nabudu-li síly ke zrození pro blaho jiných bytostí,
ké¾ obdr¾ím dokonalé tìlo s významnými znaky a pù-
vabem. (30)
10. Obdr¾ím-li hodnotnìj¹í tìlo bytosti mu¾ské,
ké¾ mohu osvobodit v¹echny bytosti, které mne uvidí
a usly¹í.
Ké¾ mne nenásleduje zlá karma,
ale mé zásluhy a ty a» se rozmno¾í. (31)
38
11. Nech» se mám kdekoli a kdykoli zrodit,
ké¾ tam zastihnu vítìze, pokojná a hnìvivá bo¾stva.
A¾ budu zrozen a budu moci mluvit a chodit,
ké¾ obdr¾ím nezapomínající intelekt a rozpomenu se na
døívìj¹í ¾ivot (nebo ¾ivoty). (32)
12. Ké¾ jsem schopen ve v¹ech velkých, støedních i malých
znalostech
dosáhnout mistrovství pouhým sly¹ením, rozjímáním
a vidìním.
Ké¾ místo mého pøí¹tího zrození je místem pøíznivé
pøedzvìsti,
ké¾ jsou v¹echny ¾ijící bytosti ¹»astny. (33)
13. Dopøejte nám, pokojní a hnìviví vítìzové, abychom my,
kteøí jsme odleskem va¹ich tìl,
rovnali se va¹emu pravému Já
poètem svých pøívr¾encù, trváním ¾ivota, hranicemi
øí¹í
a dobrotou bo¾ského jména. (34)
14. Ké¾ bo¾skou milostí nespoèetných, nejvý¹ dobrotivých
pokojných a hnìvivých vítìzù,
vlnami darù ryzí skuteènosti
a vlnami darù cílevìdomé oddanosti tìch lidí, kteøí
mysticky vìøí,
ihned se splní ka¾dé pøání.
Je skonèena Stezka dobrých pøání poskytující ochranu
pøed strachem v bardu.
(23) Na konci ¾ivota mizí v¹echny psychické zábrany, které èlovìka
chrání pøed strastnými du¹evními stavy, jaké provázejí bezmocnost.
Umírající je vystaven mnoha vizím a pøeludùm a ka¾dý, kdo
je v jeho pøítomnosti, mu pøestává rozumìt. Proto je mo¾né poklá-
dat za ¹tìstí, kdy¾ ten, kdo vchází do barda, zalo¾í niterným upìtím
k Bohu pøíèiny ¹»astnìj¹ích vizí. Vizí, které jej obdaøují dùvìrou
v dobro, a dobro se mu následkem upìtí na Boha brzy stane prost
øedím, k nìmu¾ pøilne. Tím se vyprostí ze sansára, z oblasti ¾ití,
kde o svých cestách nemù¾e rozhodovat, proto¾e jsou urèovány tla-
39
ky jeho nitra a zevními okolnostmi. | Pokojní a hnìviví vítìzové
jsou bohové dvou stupòù èhöòi barda.
(24) My¹lenkové útvary, které se vyskytují na bardické úrovni, poch
ázejí z døívìj¹ích my¹lenek, k nim¾ èlovìk ztratil vztah, ale jim¾
poskytl pøíle¾itost, aby se mohly vyvíjet podle tvùrèího zákona. Jeho
døívìj¹í my¹lenky se mu znovu pøedstavují jako útvary, tíhnoucí
ke svému otci. Kdy¾ se k nim v¹ak nehlásí jako jejich pùvodce, ohla-
¹ují se jako existence na nìm nezávislé, ale schopné ho ovlivòovat
tím, ¾e v nìm budí strach a jiné strastné stavy. Pøitom nemá mo¾-
nost poznat je jako tulpy, jim¾ chybí þdech ducha ¾ivota\ a jejich¾
¾ivotnost se zakládá pouze na pohybu, který je vlastností ducha,
z nìho¾ jsou jejich tìla vytvoøena.
(25) Paterá moudrost znamená duchovní atributy dharmadhátu
v jeho pùvodním ¾ivlovém projevu (viz 1. svazek, Sedm tibetských
textù, kniha VI). Kdo ji pozná jako moudrost pocházející z nìho
samého, má jistì nejvy¹¹í poznání. Není toti¾ duchovních hodnot
existujících nezávisle na èlovìku. Poznání je v¾dy produktem vzá-
jemného pùsobení rozlièných bytostných slo¾ek na sebe. Kde není
tohoto pùsobení, tam moudrost (poznání) nevzniká. To, co se v èlov
ìku za urèitých okolností projevuje jako moudrost, je ve vesmíru
kosmickým vìdomím, je¾ není upoutáno bytím a je ve svém pùvodn
ím stavu neohranièenou prázdnotou, která se umístila v prostoru.
Tím buï øeèeno, ¾e rozlièné vesmírné kvality vznikající zru¹en
ím pùvodního vesmírného stavu, toti¾ absolutna v jeho kvalitativn
í formì, mohou být modi kovány prostøedím nebo faktorem,
který se nazývá prostor, kde se zachytí nebo upoutají. Tak kosmické
vìdomí, o nìm¾ mù¾e èlovìk jenom uva¾ovat, proto¾e je neschopný
je identi kovat, je vlastnì kosmickým sebeuvìdomìním, je¾ vytváøí
prostor a èas.
Pozná-li èlovìk kosmické vìdomí a upoutá je pøíslu¹ným aktem
uvìdomìní, projeví se toto kosmické vìdomí jako moudrost
podle bezprostøedních podmínek vy¹¹í nebo ni¾¹í, duchovní nebo
pozemská. Ale bytosti, které pou¾ívají svého vìdomí k zámìrné-
mu dosa¾ení po¾itkù, strhují svými akcemi kvalitu oznaèenou jako
kosmické vìdomí do oblasti ¾ivotních sil. Vzhledem k tomu i neuvì-
domìlý chtíè | ¾ivotní pud | vede tvory na úrovni jejich vìdomí
40
k zdánlivì promy¹leným akcím, jak to pozorujeme napø. u ¾ivoèich
ù, jejich¾ inteligence je tak nepatrná, ¾e o uvìdomìlých akcích
netøeba vùbec mluvit.
Tímto zpùsobem jsou vplétány vy¹¹í kvality do ni¾¹ích a jejich
¾ivé uplatòování proti sobì vytváøí ¾ivot, jak jej mù¾eme pozorovat
v pøírodì. A nejsou-li tyto vesmírné kvality upoutány urèitým prost
øedím, ale degenerují ve své sféøe, proto¾e se ocitly v èase a prostoru,
vytváøejí na nejni¾¹ím stupni své degenerace tìla (hmotu),
která musí èekat na okam¾ik, kdy budou provanuta kvalitami, je¾
se na cestì své degenerace opozdily. A to je pùvod stvoøení a v¹eho
jeho vývoje. Jeho úèelem | z na¹eho souèasného hlediska | je
umo¾nit hmotì návrat k jejímu vlastnímu prapùvodu, ke kosmické-
mu vìdomí, v nìm¾ sebe si vìdomá bytost mù¾e ze svého uvìdomìní
vylouèit prostor a èas a realizovat tak samo absolutno.
Pøání, aby èlovìk poznal pøízraky pokojných a hnìvivých ví-
tìzù, svìdèí o tom, ¾e pùsobivost dìní se v tibetské mystice pova-
¾uje za subjektivní. Kdo dovede èelit pùsobení dìní, ten je vítìzem
nad bardickými jevy. A to je pøedpoklad osvobození.
(26) Strast ze ¹patné karmy je spí¹ vnitøní zále¾itost. Je to napìtí,
které skuteènì lze odstraòovat dovoláváním se bo¾ské dobroty nebo
moci. Ale za okolností zde uvedených se èlovìk nesmí bát, jinak
pøejde ze strasti vnitøní do strasti zevní.
Zatím, co ustává pulsace ¾ivotních sil ve smrti, pøechází vìdomí
do klidu. Je¾to se v¹ak tento klid uskuteèòuje v ¾ivotì, je intelekt
vystaven vjemùm tvùrèího dìní a tvùrèí dìní se projevuje i zvukov
ými efekty. To lze zjistit i pøi rychlém postupu k niternému uti¹ení.
Mystik, který vìnuje v¹echnu pozornost úplnému tichu (netvoøení),
zaznamená náhle rozlièné zvukové efekty. Zaèínají jako zvuky, jak
é vyvolává vítr, a vrcholí ve stra¹livých ranách a praskotu, které
bych pøirovnal k trhání se a pùlení zemì.
To mluvím o mystickém zá¾itku. Tý¾ zá¾itek se dostavuje
u tìch, kdo se noøí do pøechodného ticha smrtí. Postoj tìchto lidí
k mystickým dìním je v¹ak naprosto jiný. Jejich dualistické pojet
í skuteènosti zpùsobuje, ¾e zvuky a svìtla se jim nemohou zdát
efekty, je¾ pocházejí ze zvý¹eného niterného napìtí. Vnímají je jako
vnìj¹í jevy, skuteènosti nebo události, je¾ v nich probouzejí pøíslu¹-
41
né pocity. Jak by se nemìli bát tak stra¹livých ran a praskotu? Tyto
zvukové efekty v nich toti¾ budí dojem, ¾e se na nì cosi neviditeln
ého a hrùzného øítí a z toho vzniká dìs provokující je k prchání
lhostejno kam.
Text v¹ak vyslovuje pøání, aby se tyto zvuky promìnily ve zvuk
mahájánské nauky. To se mù¾e stát, proto¾e i zvuk je relativní jev.
Kdo napø. ve zvucích tvùrèí bouøe hledá projev bo¾ství, tomu se
skuteènì dìsivé zvuky promìní v øeè, z ní¾ se mù¾e pouèit. Tím
mizí dojem, který vyvolává údìs, a místo nìho vystupuje pokorn
é sklonìní se pøed projevy skuteènosti èili sama sebou ochraòuj
ící zbo¾nost.
(27) Pøedpokladem k tomuto samádhi je absolutní opro¹tìní od
svìta a hluboké noøení do èiré, potenciálnì svìtelné prázdnoty.
(28) ©est slabik: ÓM{MA{NI{PAD{ME{HÚM. Posvátná mantra,
její¾ slabiky symbolizují ¹est sfér sansarických existencí, toti¾ sféru
bohù, asurù, lidí, zvíøat, prétù a bytostí pekelných, se pøekládá: Ó,
klenote v lotosu, húm!
Sníh, vítr a temnota jsou pøedzvìsti sipä barda. Kdo je nevnímá
jako nepohodu, ale jako pøedzvìst bo¾ího zjevení, unikne velkým
nástrahám a zlùm sipä barda.
(29) Pøání, aby k sobì bytosti nechovaly ¾árlivost, má otupit ni¾-
¹í pùsobení vzdu¹ného prvku. Zaøíkání má pùsobit proti zrození
v oblasti prétù.
(30) Pøedpokládá se, ¾e bytost, která prochází sipä bardem, je vystavena
výstra¾ným znamením, z nich¾ jedním je vize mu¾e a ¾eny
ve spojení. Tato vize nevìstí jenom pøíznivé podmínky budoucí-
ho zrození, nebo» budoucnost zùstává zahalena vnitøním karmick
ým vedením, které není provázeno rozeznávací schopností. Spí¹
jde o vytváøení pøíbuzenských vztahù na základì shodných karmick
ých dispozic, je¾ bytosti procházející bardem ukazují spravedlivé
budoucí vtìlení v¾dy v nejlep¹ích barvách.
Aby se zabránilo takto se ohla¹ujícím pøedzvìstem budoucí-
ho znovuvtìlení, doporuèuje se nazírat na spatøenou dvojici jako
na bohy, aby se vtìlení mohlo udát v rodinì bytostí duchovních,
zbo¾ných nebo spravedlivých. Tímto nazíráním nebývá vize spoje-
42
né dvojice ovlivnìna, ale je jím ovlivnìna kvalita budoucích rodièù.
Je to toti¾ pøesnì tak, jak to vidíme ve svìtì. Sobì podobní lidé,
a pøece jsou povahovì tak rozdílní, ¾e jsou jedni témìø ïáblové,
kde¾to druzí bohové a svìtci.
(31) Mu¾ská inkarnace se pokládá za lep¹í proto, ¾e má právo být
iniciativní; ¾eny se øídí pøíkladem mu¾ù. Toto rozdìlení v¹ak neplatí
absolutnì, ale obecnì jak v lidském, tak ve zvíøecím svìtì.
(32) Kdo mù¾e pohledìt do svých minulých inkarnací, pro¾ije pozn
ání pomíjejícnosti. Uvidí, ¾e skonèily dobré i ¹patné stavy, a pøece
jeho dne¹ní existence nevykazuje víc moudrosti ne¾ v¹echny pøedchoz
í. Stále se tu jeví v plné síle závislost na ¾ivoèi¹ných impulsech
a ani záhad se ¾ivot nezdá mít ménì ne¾ ve v¹ech existenc
ích pøedchozích.
Tato vzpomínka v¹ak pøece hluboko zasahuje do ¾ivota èlovìka.
Poznání pomíjejícnosti ho vede k tomu, aby se zøekl, a zøeknutí udì-
luje poznání. V jeho svìtle je zøejmé, ¾e je ¾ivot jen øadou procesù,
které snad ji¾ zítra pozbudou svého významu a zdání skuteènosti.
A èlovìk se stává schopným zapomenout i na nejvy¹¹í tu¾by. I nejvy
¹¹í existence (bo¾ské) zanikají, pokud jsou zalo¾eny na tìchto
tu¾bách, které jsou pomíjejícími niternými stavy. Je vidìt, ¾e mizí
bohové i lidé v propasti sansára, která je vyvrhuje na bøeh nové-
ho bytí v nových podobách. V¹echno úsilí, které vede k rozlièným
objektivacím, se zdá být marné. Poznáním této marnosti èlovìk
dozrává pro dokonalé uti¹ení, nirvánu.
(33) Aby èlovìk mohl získat nejvy¹¹í poznání pomocí nauk, k tomu
jistì potøebuje vlohy. Nebo» k èemu jsou mu nauky, jejich¾ ideálu
nerozumí? ®ije-li v krajinách, kde se jim bì¾nì vyuèuje, mù¾e na
jejich základì vyvíjet úsilí. To se snad mù¾e projevit v zlep¹ování
fyzických a elementárnì rozumových dispozic, ale nemusí pøinést
poznání, které vzniká souèinností vy¹¹ího èinitele, intelektu.
Proto tá¾ duchovní nauka mù¾e být jednou sportovní výchovou,
jindy výchovou duchovní a intelektuální. A tyto dvì fáze výchovy
jsou zalo¾eny na schopnosti chápání a na tendencích k smyslovému
¾ití nebo k intelektu. |
Místa pøíznivé pøedzvìsti zále¾í na karmických podmínkách.
43
Existují vysoce vyvinutí intelektuálové, kteøí zplodili kretény, a naproti
tomu prostí lidé, kteøí zplodili génie. Pøíèiny toho nelze urèit
obecnì, proto se zde vyslovuje pøání po zrození v místech pøízniv
ých pøedzvìstí.
Proè v¹ak vysoce vyvinutí intelektuálové mohou zplodit kretény
a prostí lidé génie? V¹e zále¾í na duchovních dispozicích. Vysoce
vyvinutý intelektuál se mù¾e na své vý¹i dr¾et na prahu vyèerpání
du¹evních sil, jich¾ se mu podaøilo u¾ít k ¾ádoucím kombinacím
a tím i k poznatkùm. Prostý èlovìk mù¾e v sobì tajit du¹evní
zralost, která se v jeho potomku projeví jako genialita.
Ale intelektuál by se ve svém potomstvu nezhroutil, kdyby nebudoval
na my¹lení, ale na rozjímání, jeho¾ pomocí by si zpøítomnil
ve vìdomí své tìlo a vùbec celou svou bytost, a kdyby svou moudrost
zalo¾il na pøímých vjemech. V tom pøípadì se tìlo a bytost
stávají pramenem sil a energie. Nadprùmìrné intelektuální výsledky
tìlo a bytost pouze zjemòují, ale nevedou k du¹evnímu zhroucen
í. Pokud pak jde o kreténa, je to tvor du¹evnì vypotøebovaný.
Jeho tìlo nepodléhá transformaènímu procesu, z nìho¾ vycházejí
du¹evní schopnosti a síly, ale zùstává odlouèeno od ducha (vìdomí),
tak¾e ¾ije nìkdy více, jindy ménì poru¹enými funkcemi øízenými
vegetativním nervstvem.
(34) Lidé se podobají pokojným vítìzùm tehdy, kdy¾ se uschopn
í k uvìdomìlému vnímání, jím¾ se nenechají vzru¹it. Hnìvivým
vítìzùm se podobají tím, ¾e vyvinou schopnost u¾ívat energie
k uplatnìní svých zámìrù proti karmickým dispozicím okam¾iku.
Ale jeliko¾ se lidé jednak nechávají vzru¹it tím, co vnímají, jednak
èasto jednají pouze pod tlaky své podvìdomé pøirozenosti, vzdaluj
í se pokojným a hnìvivým vítìzùm. Proto se zde vyslovuje pøání
znovu se jim pøipodobnit, aby byla zvý¹ena moc èlovìka i jeho
trvání, co¾ mu právem pøíslu¹í.
Poznámka: Ver¹e uvedené v této kapitole jsou v anglickém origin
álu zaøazeny jako pøíloha.
44
DÍL PRVNÍ
ÈHIKHÄ A ÈHÖÒI BARDO
které zemøelého èlovìka staví tváøí v tváø skuteènosti
v pøechodném stavu a obsahují veliké vysvobození naslouch
áním ,hlubokému uèení o osvobození vìdomí meditací
o pokojných a hnìvivých bo¾stvech` v posmrtném stavu.
VZÝVÁNÍ
Sláva bo¾ské dharmakáji, nepochopitelnému, neohrani-
èenému svìtlu.
Sláva bo¾ské sambhógakáji s pokojnými a hnìvivými
lotosovými bo¾stvy.
Sláva z lotosu zrozené inkarnaci Padmasambhavy,
ochránci v¹ech ¾ivoucích bytostí.
Sláva guruùm v trojí podobì.
ÚVOD
Toto veliké uèení o vysvobození nasloucháním propùj-
èuje vìøícímu èlovìku s prùmìrným rozumem duchovní
svobodu, kdy¾ prochází pøechodným stavem. Má tøi èásti:
úvod, hlavní obsah a závìr.
Nejdøíve má být cvièením ovládnut úvod, litanie þØady
guruù\ za osvobození bytostí. (1)
45
Pøenos principu vìdomí
Nejvy¹¹í intelekty by ov¹em mìly být vysvobozeny guruem.
Pokud se tak nestalo, mají ti, kdo jsou v pøechodn
ém stavu okam¾ikù smrti, cvièit pøenos, jen¾ automaticky
osvobozuje ji¾ tím, kdy¾ na nìj vzpomenou. (2)
Vìøící lidé prostého rozumu by jistì mìli být takto vysvobozeni.
Pokud se tak nestalo, mìli by dál naslouchat
Veliké nauce, která vysvobozuje sly¹ením, zatím co jsou
v pøechodném stavu a pro¾ívají skuteènost. (3)
Vìøící èlovìk by proto mìl nejdøíve zkoumat pøíznaky
smrti, je¾ se postupnì objevují v jeho umírajícím tìle,
a pozorováním pøíznakù smrti sledovat postupující vlastn
í osvobození. Jakmile se dostavily v¹echny pøíznaky smrti,
má uskuteènit pøenos vìdomí, který pøiná¹í svobodu u¾
tehdy, kdy¾ se na nìj vìøící èlovìk upamatuje. (4)
(1) Viz svazek 1, Sedm tibetských textù, kniha IV | Nejhlub¹í
stezka pøenosu vìdomí.
(2) Vysvobození intelektu se dìje tím, ¾e je èlovìk schopen vní-
mat nejvy¹¹í kosmickou prázdnotu, pøièem¾ se vùbec nevmì¹ují jin
é vìci. Takové psychické uzpùsobení je v¹ak jen ideál. ®ijeme toti¾
smyslovì, proto se vnitøní stav vyznaèuje hrubou psychickou pulsac
í; ta pøímo brání tomu, aby se ve vìdomí rozhostil neohranièený
mír, bytostný odraz kosmické prázdnoty. A tøeba¾e je to, co nazý-
vám hrubou pulsací, v pøechodném okam¾iku smrti nutno oznaèit
jen za jemné v nitru doznívající svìtské tendence, pøece jen tato
pulsace dál brání ¾ádoucímu zá¾itku neohranièeného uvìdomìní.
Tato zábrana má být odstranìna uskuteèòováním pøíkazù
mystické nauky, které vedou k rozvinutí jemných, relativnì pøeva
¾ujících psychických tendencí, je¾ psychologie podceòuje, aèkoli
mají pro subjekt neobyèejný význam. Na nich se toti¾ zakládá du-
¹evní orientace èlovìka, je¾ se v bezprostøedním pro¾ívání projevuje
skutky. Ve vnitøních kontaktech, tolik rozhodujících pøi posmrtném
upoutávání ¾ivotních sil na nìco, urèují tyto tendence inkarnaci
èlovìka pøímo formou sil a napìtí.
46
A» tedy touhy èlovìka smìøují jakkoli nekompromisnì do svìta,
pøece je ¾ádoucí, aby nakonec psychicky vyústil do kosmické prázdnoty,
nebo» v dobì do¾ívání vlastního ¾ivota stejnì nemá zájem na
pro¾ívání, ale na klidu.
Klid, který je závislý na urèitých pøedpokladech, musí být
poznán právì prostøednictvím mystického úsilí. Je¾to v¹ak nejde
o klid, jaký pochází z nasycení a dobrého zdraví, nelze ho snadno
dosáhnout. Je to vysoký výsledek jógického ¹kolení. Je-li v¹ak
jednou dosa¾en, stává se jediným objektem, jej¾ èlovìk pokládá za
hodný obdivu v dobì, kdy do¾ívání pøiná¹í bezprostøední pro¾itky
zkázy. Za takových okolností k nìmu èlovìk skuteènì smìøuje a to
je pøedpokladem, aby byl osvobozen.
Ti, kdo tento klid neuskuteènili do té míry, aby je v dobì smrti
zcela upoutal, v¹ak musí cvièit pøenos. To znamená, ¾e si mají
klid zpøítomnit ve vìdomí na základì toho, ¾e jej pochopí. To rovn
ì¾ osvobozuje.
(3) Poznání kvalit a s ním související poznání pøíèin niterné svobody
je cílem mystiky i ka¾dého nábo¾enství; relativní pøevaha
svìtských zájmù v¹ak èlovìka vede úplnì jinam. A právì proto, ¾e
zde je toto nebezpeèí, nabízí se èlovìku Bardo thödol. Obsahuje
popis skuteèných posmrtných pochodù a ty se pøedkládají intelektu
mrtvoly, aby se v ní vzbudila dùvìra v toto uèení a aby tak
mohla být osvobozena i v pozdìj¹í dobì v èhöòi bardu, kdy se
þpro¾ívá skuteènost\.
(4) V na¹ich krajích obvykle nedovoluje etiketa, abychom nìkoho
upozornili na blí¾ící se smrt, proto se o tom nezmiòuje ani ten,
kdo umírá, jestli¾e to ví. Je to jakási þpøíjemná\ le¾ na prahu nevyhnuteln
é situace. Jak by potom mohl obecný èlovìk zkoumat
pøíznaky vlastní smrti? Proto se zdá, ¾e ten, kdo chce mít u¾itek
ze své smrti, musí projít kursem mystického ¹kolení. Musí opravit
chybu spoleèenské výchovy, která ho vede k tomu, aby odvracel
pozornost od své vlastní bytosti tím, ¾e mu pøedkládá vìci zevního
svìta jako zajímavé a nezbytné. Musí se nauèit vìnovat vedle tìchto
vìcí pozornost i své bytosti, aby se seznámil se v¹emi subjektivní-
mi pochody, je¾ obsahují i pochody umírání. Seznámí-li se s nimi,
má z toho u¾itek èasný i nadèasový. Èasný proto, ¾e se pomìrnì
47
snadno nauèí èelit tìmto pochodùm tím, ¾e svému vìdomí dá jinou
orientaci. Nadèasový u¾itek je patrný z textu.
Je¹tì k èasným výhodám plynoucím z pochodù umírání. Je mi
známo, ¾e mnohé z tìchto pochodù jsou jen pøíznakové a lze jim
èasto èelit energickým zpøítomnìním bytosti ve vlastním vìdomí,
které se jimi nechalo dotknout. A je mi té¾ známo, ¾e tyto pochody
se u obecných typù projevují nìkdy fyziologickou vyèerpaností,
jindy záva¾nými chorobami.
Znalost tìchto pochodù v ka¾dém pøípadì oddaluje zkru¹ující
stavy a¾ do okam¾iku, kdy pøestanou být pøíznakovými a stanou se
skuteènými. Za pøedpokladu, ¾e je èlovìk zná, zùstává v tu dobu
nad nimi pánem a¾ do okam¾iku, kdy nastane koneèná roztr¾ka
mezi vìdomím a tìlem.
To znamená, ¾e takový èlovìk mù¾e pozorovat pochody umírá-
ní a¾ do konce. A proto¾e | pokud je mi známo | bìhem tìchto
zkru¹ujících pochodù v¾dy nastává okam¾ik úlevy, mù¾e ten, kdo
poznal pochody umírání, provést pøenos vìdomí pouhým upoutá-
ním se na dobré stavy, je¾ vìdomí samo o sobì pøirozenì vykazuje.
Mù¾e se upoutat na kvalitu podobnou vìdomí, které není dotèeno
souèasnými procesy, a to v jistém stupni sebeuvìdomìní, které je
pøedpokladem mo¾nosti zachytit se v tomto vìdomí jako v jistém
stavu, oznaèeném v Bardo thödolu jako èhikhä bardo.
Av¹ak i jiní lidé zpravidla pøi umírání pro¾ívají okam¾iky úlevy,
o nich¾ jsem právì mluvil. Jeliko¾ v¹ak neznají pochody smrti,
proto¾e se vzdalují sobì samým, svitne jim v tom okam¾iku svìtlo
èhikhä barda jako pøelud a hned poté zapadají do dal¹ích zkru-
¹ujících momentù, je¾ neumo¾òují pøímé osvobození. Musí tedy
draze zaplatit za svou orientaci do svìta. Po zániku doby svìtla
èhikhä barda dochází k bardickým procesùm, jejich¾ ukonèení znamen
á novou objektivaci þmo¾ného uvìdomování\ zpravidla podle
karmických zásluh a provinìní dotyèného èlovìka.
Budou v¹ak svìt¹tí lidé pokládat to, co øíkám, za výstrahu?
Èlovìk je tvor domý¹livý. Co mu následkem jeho pøirozeného bytostn
ého uzpùsobení uniká, to nepokládá za skuteènost. Proto se
ani nemíní namáhat, aby se seznámil se sebou samým. Dál bude
usilovat o to, aby hromadil svìtské zbyteènosti, o nich¾ ve své du-
¹evní zaslepenosti doufá, ¾e ho alespoò na pohled potì¹í. Nebude
48
snad ani zkoumat, ¾e toto jeho úsilí vytváøí ¹patný osud, za nìj¾
v¾dy èiní odpovìdné jen druhé lidi, proto¾e je nerozumný. O sob
ì v této souvislosti neuva¾uje; je si pøirozenì vìdom, ¾e chtìl to
nejlep¹í| ov¹em pro sebe, nikoli pro v¹echny lidi.
Je tedy a¾ podivuhodné, jak dùslednì se lidstvo mù¾e dr¾et tohoto
druhu nevìdomosti. Je podivuhodné, ¾e mù¾e setrvávat u doktriny,
která vyná¹í na svìtlo denního ¾ivota tolik zla a nedostatkù
a ani se nepokusit, aby nabylo poznání ¹iroce zalo¾eným sebepozorov
áním. A toto poznání umo¾òuje tak snadno odhodit karmu
a ve vy¹¹í fázi i podmínky nevyvratitelné skuteènosti, toti¾ reinkarnace!
Jen toto poznání pøece odstraní tísnící je zlo a nejistotu
v otázce záhad bytí.
Ètení thödolu
Jestli¾e se pøenos podaøil, není tøeba èíst thödol. Ale
nepodaøil-li se, musí být u mrtvého tìla èten thödol pøesnì
a zøetelnì. (5)
Není-li mrtvoly, mìl by ten, kdo ète thödol a má tlumo-
èit sílu pravdy, zaujmout lo¾e nebo místo, na nì¾ byl zem
øelý zvyklý. Buï vyvolán jeho duch a ten, kdo ète thödol,
nech» si umírajícího pøedstaví, jak je pøítomen a naslouch
á, a ète. Pøitom se má zabránit ka¾dému z pøíbuzných
nebo man¾elù, aby plakal nebo naøíkal; pro toho, kdo zem
øel, to není dobré. (6)
Je-li tu tìlo zemøelého, mìl by buï lama, který byl jeho
guruem, nebo nìkdo jiný stejné víry, jemu¾ zemøelý dùvì-
øoval, anebo pøítel, jemu¾ byl zemøelý velmi naklonìn, pøibl
í¾it své rty k jeho uchu, aby se ho nedotýkal, a èíst tento
Veliký thödol právì v okam¾iku, kdy ustalo vdechování. (7)
(5) Ti, kdo znají sebe, jsou v¾dy do té míry citliví nebo vidoucí, ¾e
poznají, zda ten, kdo zemøel, zakotvil v dharmakáji nebo se vrátil
ve formì jistého sebeuvìdomìní do tìla. Pak ov¹em vzniká problém,
zda je mo¾no situaci napravit nebo je nutné se se v¹ím smíøit.
49
Ti, kdo daleko pokroèili na mystické cestì, znají sebe a dovedou
pùsobit na mìnící se stavy ¾ivotní síly, mohou pomìrnì snadno
zpùsobit, aby se ¾ivotní síla zemøelého èlovìka vrátila vzhùru
k brahmarandhøe, odkud dosáhne ztoto¾nìní se stavem dharmak
ája. Ale takových lidí je velmi málo a Bardo thödol je srdeèním
semenem, je¾ je pøipraveno pomoci ka¾dému, kdo je v tak tísnivé
situaci, jako je umírání. Proto se doporuèuje pou¾ít thödolu, kdy¾
není mo¾no pomoci pøímo.
Evropané se k této pomoci staví ponejvíce pesimisticky, proto¾e
se domnívají, ¾e je umíráním v¹e vyøe¹eno z vy¹¹í moci. A pøece je
jisté, ¾e se v umírajícím tìle odehrávají pochody, je¾ jsou pøíznakem
spontánního hledání jakéhosi vyústìní. Je mo¾no zjistit, ¾e pulsace
¾ivotní síly a pøesuny vìdomí nepøestávají hned po klinické smrti;
tyto zmìny jasnì naznaèují, ¾e þlatentní vìdomí\ hledá své vyústì-
ní následkem toho, ¾e je pohánìno karmickým silovým napìtím.
Pøi tìchto pochodech jistì nemù¾eme mluvit o mo¾nosti tzv.
objektivní evidence tìchto zmìn, leda v pochodu tlení. Ale subjektivn
í zku¹enost dovolí odhalit existenci pøesunu sebeuvìdomování
z denního vìdomí a¾ do tak hluboké latence uvìdomìní, ¾e se fyzicky
podobá smrti. Smrt sama je z tého¾ hlediska pochodem, v nìm¾
se vìdomí èlovìka pøesouvá z oblasti vìdomí denního do oblasti vì-
domí subliminálního, kde vyús»uje v nové objektivaci.
Tento pochod lze | pokud je mi známo | velmi snadno ovlivnit.
Místo aby se umírající èlovìk na základì tendencí, jich¾ se dr-
¾el za¾iva, musel od východiska oznaèujícího dharmakáju vrátit do
kolobìhu pøipravujícího zaplétání jeho subliminálního vìdomí do
oblasti inkarnací, mù¾e být na této cestì zastaven a vrácen zpìt ke
dharmakáji. Tedy vrácen do stavu, po nìm¾ ka¾dý èlovìk celý ¾ivot
tou¾í a nepøijímá ho, nebo» si zakládá na smyslovém pro¾ívání.
(6) Zemøelého si lze zpøítomnit tím, ¾e si ho ¾ivì pøedstavíme a jsme
pøesvìdèeni, ¾e je pøítomen. Za tìchto okolností pocítí tuto bytost
ten, kdo k sobì volá nepøítomnou bytost jako pøedstavu; to se
pokládá za její skuteèné zpøítomnìní.
Pro snadnìj¹í pochopení je tøeba uvést, ¾e pokud provádíme
telepatický raport se ¾ivým èlovìkem, volaný velmi dobøe reaguje,
jestli¾e je psychicky dost citlivý. Dùkazem toho, ¾e byl raport
50
uskuteènìn, je to, ¾e obì» mù¾e pocítit nutkání, aby nav¹tívila toho,
kdo ji volá. Jeliko¾ jsou pocity, které provázejí uskuteènìný raport,
v¾dy stejné, jsou samy sebou dùkazem, který zvy¹uje úspìch
v dal¹ích takových pokusech.
Na základì zku¹eností z raportù se ¾ivými lidmi je mo¾né pøedpokl
ádat, ¾e bude dosa¾eno stejného úspìchu pøi uskuteèòování
raportu s lidmi mrtvými. Volající èlovìk má pøi volání mrtvého
stejné pocity, jaké pøedcházejí a provázejí náv¹tìvu ¾ivé bytosti,
ji¾ volal; proto se ne¾ádá jiný dùkaz pøi volání mrtvého. Volání
se toti¾ stejnì týká jeho psychické soustavy, v ní¾ je utajeno to, co
oznaèujeme jako evidentní ¾ití nebo jako du¹i.
Proto má význam u¾ívat thödolu ve prospìch mrtvých lidí.
Jejich psychickou pøirozenost mù¾e dobøe rozpoznat ten, kdo dovede
psychicky volat bytosti k sobì a je jinými zku¹enostmi pou
èen, ¾e jednání s nimi má reálný smysl a význam. Ostatnì celá
magicko-mystická uèební soustava vede své ¾áky k tomu, aby se nau
èili zpøítomòovat ¾ivé síly v psychické bytnosti vlastní nebo i jiné
osoby. Není to tedy hra s pøedstavami, ale ¾ivé zpøítomòování vibrac
í, které jsou psychickou bytností ¾ivých osob. Dùkazem pak jsou
pøíslu¹né reakce. Tímto zpùsobem ¹kolený èlovìk náhle pozná, ¾e
není rozdílu, volá-li ¾ivou pøirozenost, a» ji¾ ¾ivé, nebo mrtvé pøírody.
V¹e je toti¾ urèitým zpùsobem ¾ivé, nebo» v¹e obsahuje vibrace,
je¾ znamenají sílu ¾ivota nebo ¾ivotnost samu.
Doporuèení thödolu, aby pøedèitatel zaujal místo, na nì¾ byl
mrtvý èlovìk zvyklý, se opírá o psychické zji¹tìní, ¾e þ¾ivotnost\
mrtvé bytosti k nìmu stále tíhne. Toto místo je vlastnì obrazem
ve vìdomí ¾ivé i mrtvé bytosti, a proto symbolizuje její psychickou
pøítomnost na tomto místì. Toho se vyu¾ívá, aby se ten, kdo koná
duchovní obøad volání zemøelého èlovìka, k nìmu snáze pøiblí¾il.
Pláè a náøek ru¹í vibrace, je¾ symbolizují psychickou pøítomnost
mrtvé bytosti | ono napìtí, které je charakteristické i v pøítomnosti
¾ivých lidí a je¾ na místì mrtvoly zpravidla dál trvá. Proto se
náøek pokládá za vmì¹ování ru¹ivých elementù a zapovídá se.
(7) Dokud umírající èlovìk dýchá, dotud v nìm jsou ¾ivotní síly
v odboji. Ukonèením vdechování se stávají emanace rovnomìrn
ými. Jeliko¾ v prvních okam¾icích smìøují k vy¹¹ím a èist¹ím
51
oblastem, mù¾e být ètení thödolu velmi úspì¹né. A právì rovnom
ìrné vystupování emanací se pokládá za okam¾ik probuzení na
rozhraní èhikhä a èhöòi barda. Ètení thödolu mù¾e zemøelého zachr
ánit pro èhikhä bardo a tím pro stav dharmakáji, je¾ za tìchto
okolností symbolizuje kosmického Buddhova ducha.
Pøítomní lidé, k nim¾ mrtvý èlovìk za ¾ivota lnul, usnadòují jeho
záchranu v èhikhä bardu, nebo» jeho obna¾ený intelekt mu tímto
zpùsobem èiní stav èhikhä barda pøijatelným. Ztoto¾òuje jeho stav
se spoleèností, která je u jeho mrtvého tìla. Proti tomu pøítomnost
lidí za¾iva mu nesympatických mu stavy provázející èhikhä
bardo èiní nepøijatelnými, nebo» se mu nedostává pøímého pochopen
í tohoto stavu: ztoto¾òuje jej s jejich spoleèností a pokládá jej
za stav ¹patný.
Praktické pou¾ití thödolu
A nyní k thödolu samému.
Mù¾eme-li pøinést velký obìtní dar, obìtujme jej
k uctìní Trojice. Není-li to mo¾né, donesme v¹e, co je
mo¾no shromá¾dit z pøedmìtù, na nì¾ lze soustøedit my¹-
lenky, a vytvoøme v duchu tak nesmírnou obì», jak jen je
mo¾no, a modleme se. (8)
Pak se má odøíkávat sedmkrát nebo tøikrát Stezka dobr
ých pøání, Vzývání buddhù a bódhisattvù. Pak budi¾ zøeteln
ì a se správným dùrazem pøeètena Stezka dobrých pøá-
ní chránící pøed strachem v bardu a Stezka dobrých pøá-
ní pro vyváznutí z nebezpeèného úzkého prùchodu bardem
spolu se Základními ver¹i ¹esti bard. (9)
Pak musí být èten Veliký thödol sedmkrát nebo tøikr
át podle pøípadu. Nejdøíve þstavìní tváøí v tváø\ pøí-
znakùm smrti, jak se v okam¾iku smrti objevují. Potom
se u¾ije velkého ¾ivoucího pøipomínatele pøi þstavìní tváøí
v tváø\ skuteènosti, zatím co je mrtvý èlovìk v pøechodn
ém stavu. A za tøetí se u¾ije metody k uzavøení brány
52
lùna, kdy¾ zesnulý prochází pøechodným stavem, v nìm¾
hledá nové zrození.
(8) Velikost obìti se øídí snahou dávat. Kdo je chudý, mù¾e dát
mnoho, dává-li to s upøímným pøáním, aby bylo darem pomo¾eno.
Má dávat bez my¹lenky na jakýkoli vlastní prospìch. Tím podle
slov thödolu vytvoøí v duchu nesmírnou obì», jaká nebude pøekon
ána velikými dary boháèe, který mù¾e konstatovat, ¾e mu je¹tì
dost nebo i mnoho zbylo. Obì» k uctìní Trojice je dar, který je¹tì
víc oèi¹»uje ne¾ dar svìtským bytostem; to je zdùraznìno i my¹lenkou
na uctìní.
(9) Jestli¾e ten, kdo ète thödol, zjistí, ¾e þintelekt\ mrtvého èlovìka
byl ji¾ osvobozen, není tøeba ve ètení dál pokraèovat. Má ho v¹ak
pøeèíst pro umírajícího a ji¾ mrtvého èlovìka celý, jestli¾e má o jeho
osvobození pochybnosti.
ÈÁST PRVNÍ: BARDO OKAM®IKÙ SMRTI
Pouèení o pøíznacích smrti nebo první stadium èhikhä
barda: èiré svìtlo spatøované v okam¾icích smrti
Prvním stupnìm je stavìní tváøí v tváø èirému svìtlu
v pøechodném stavu okam¾ikù smrti. V tomto pøechodném
stavu mohou být ti, kdo sice sly¹eli mnoho nábo¾enských
pouèení, ale nepochopili je, nebo ti, kdo je sice pochopili,
ale neuskuteènili. Av¹ak v¹echny tøídy lidí, kteøí pøijali
praktické nauky zvané Vùdci, budou postaveny tváøí
v tváø èirému prasvìtlu a dosáhnou nejvy¹¹í neprojevené
moudrosti bez jakéhokoli pøechodného stavu na Veliké kolm
é stezce nezrozené dharmakáji, bude-li u nich pou¾ito
tìchto nauk. (10)
(10) To znamená, ¾e se thödol má èíst je¹tì za¾iva, alespoò èást
jednající o èhikhä bardu. A pøedpokládá se, ¾e nìkteøí lidé mohou
jeho pomocí dosáhnout vysvobození v okam¾iku smrti, kdy pøechodn
ý (bardický) stav zaèíná. Øíká se tomu þdosa¾ení na Veliké
53
kolmé stezce nezrozené dharmakáji\, nebo» jde o vysvobození bezprost
øední: zhasnutím deního vìdomí je dosa¾eno absolutna.
V mystice má èlovìk dospìt k poznání tohoto stavu je¹tì za-
¾iva. Je¾to se to v¹ak mù¾e stát jen za pøedpokladu, ¾e dokonale
oprostil vìdomí ode v¹ech stavù podmínìných citovým vzdutím,
vznikají pro nìho, pokud je vybaven prùmìrnou inteligencí, jisté
nesnáze. Citové stavy toti¾ jsou tak rùzné, ¾e nìkteré z nich mù¾e
prùmìrnì inteligentní èlovìk pokládat za stavy necitové. V takov
ém pøípadì je jeho duchovní výstup k absolutnu omezen kvalitami,
je¾ pochopil.
Toto byla pravá zábrana na cestì ke spáse zejména u køes»ansk
ých mystikù. Oni sami si ukládali omezení smìrem nahoru k nejvy
¹¹ím kvalitám tím, ¾e byli pøesvìdèeni o existenci nejvy¹¹í instance,
jakou katolické nábo¾enství zná pod jménem Bùh | Stvoøitel.
Tento Bùh toti¾ nemù¾e být chápán jinak ne¾ jako existence bytostn
á, a proto vedená city. Je-li bùh citovou bytostí nebo kvalitou,
ohranièuje pro individuum oblast skuteènosti pøedev¹ím proto, ¾e
se pak nenamáhá pochopit stav je¹tì vy¹¹í. Je to vlastnì trest za
to, ¾e lpí na pøírodì, která je z psychologického hlediska ¾ivotná
právì cítìním.
Proto køes»an¹tí mystikové, kteøí nepochopili absolutno a vytvo
øili zásluhy pouze pøíkladným ¾ivotem, pøecházejí èhikhä bardo
a v období svítání þpokojných bo¾stev\ najdou své místo u svého
Boha. Ten je ve smyslu dhjánibuddhù vlastnì Amitábhou. U nìho
setrvají, dokud se jejich zásluhy nevyèerpají. Po jejich vyèerpání
budou muset pøijmout novou inkarnaci a putovat za dal¹ími ¾ivotn
ími zku¹enostmi, je¾ jim nakonec poskytnou nejvy¹¹í poznání,
proto¾e pochopí marnost v¹eho. Nejvy¹¹í uskuteènìní tedy nezále¾í
na zbo¾nosti, nýbr¾ na pochopení. Ale pozor! Zbo¾nost a dobrota
odstraòují mraky nevìdomosti. Kdy¾ se obzor vyjasní, mù¾e èlovìk
pochopit stav zvaný dharmakája.
Zpùsob pou¾ití:
Nejúèinnìj¹í je pøítomnost uèitele, jen¾ zemøelého vedl
a pouèoval. Nemù¾e-li se jeho guru dostavit, postaèí
pøítomnost bratra té¾e nauky. Kdy¾ ani ten není nablízku,
staèí uèený mu¾ stejného vyznání. A kdyby nemohl být pøí-
54
tomen nikdo z uvedených, má thödol mnohokrát èíst nìkdo,
kdo správnì a zøetelnì ète. Tím se zemøelému pøipamatuje,
co ji¾ døíve sly¹el o stavìní tváøí v tváø, on ihned pozná
prasvìtlo a jistì dosáhne vysvobození. (11)
(11) Duchovní vývoj lidských bytostí se ubírá více smìry, ne¾ je
napø. køes»anství, ale nìkdy jsou si tyto smìry úplnì cizí, ba protich
ùdné. Proto se zde ¾ádá, aby u umírajícího byli pøítomni lidé
ze stejné my¹lenkové sféry jako on sám. Nepùsobilo by toti¾ dobøe,
kdyby nìkoho, kdo vìøil v Boha a posmrtné zaøízení ¾ivota podle
teologických pouèek, chtìl pouèovat èlovìk, kterému je takovýto
zpùsob my¹lení cizí. Pov¹echnì je v¹ak jisté, ¾e nekompromisní ateista
stejnì jako èlovìk, který vìøí v¹emu, èemu ho uèí nábo¾enství,
rostou duchovnì ke svobodì. Duchovní svoboda je ovocem ¾ivotn
ích zku¹eností, jim¾ se nikdo nemù¾e vyhnout. Jen z nich ka¾dý
nedovede tì¾it stejnì a ve stejnou dobu. Pokud si nìkdo obestírá
v¹echno dìní pøedstavami o uvìdomìlých zásazích bo¾í vùle, mù-
¾e mu unikat objektivnìj¹í pravda, ¾e karma pùsobí mechanicky.
Stejnì uniká pravda tomu, kdo je pøesvìdèen, ¾e v¹echno dìní ve
svìtì závisí na lidské vùli.
Lidské konání je toti¾ inspirováno pøáními, jejich¾ charakter se
zdá bo¾ský, lidský nebo pekelný podle toho kterého pøípadu. A pøece
se konání dopou¹tí tá¾ bytost. Jakmile proto èlovìk v sobì pozná
tyto lidské, bo¾ské a pekelné kvality, které ho ¾enou do skutkù, bude
jistì vysvobozen z dojmù, jaké mù¾e ka¾dá èinnost vyvolávat.
Zru¹í-li dojmy z èinnosti, bude vysvobozen. To znamená, ¾e ji¾ nem
ù¾e podléhat pocitùm pøíchylnosti a odporu, je¾ nejprve ovlivòují
v¹echno lidské konání a potom pøi smrti vedou do ni¾¹ích bard.
Kdy se má pou¾ít tìchto pouèení:
Kdy¾ ustane vdechování, vejde ¾ivotní síla do nervové-
ho centra moudrosti (v srdci) a ,vìdoucí v nás` za¾ije èiré
svìtlo v jeho pùvodní podstatì. Kdy¾ je pak ¾ivotní síla nucena
vrátit se zpìt a prchá dolù pravým a levým psychick
ým nervem, zasvitne krátce pøechodný stav. (12)
Pøedchozích pokynù se má u¾ít døíve, ne¾ ¾ivotní síla
55
zcela prchne do levého psychického nervu (pøitom nejdøíve
prochází nervovým centrem v pupeèní oblasti). (13)
Doba (potøebná k pohybu ¾ivotní síly støedním psychick
ým nervem) je tak dlouhá jako vdechnutí nebo té¾ pøibli¾-
nì jako èas potøebný k po¾ití jednoho jídla. (14)
(12) Kdyby nepùsobil zákon zachování energie, docházelo by v¾dy
po posledním vydechnutí k vyzáøení ¾ivotní síly þstøedním psychick
ým nervem\; tento þnerv\ je z hlediska psychických stavù mo¾no
oznaèit za duchovnì bo¾ské, a proto osvobozující vakuum pro denn
í vìdomí. Ale právì zákon o zachování energie zpùsobuje, ¾e dojde
k nové pulsaci þvìdomé vùle\ a tento psychický jev zastavuje emana
èní proces.
Kdy¾ se emanaèní proces zastaví, vrací se ¾ivotní síla èili potenci
ální ¾ivotnost do bytí zpìt, a to dvìma vedlej¹ími nervy psychick
ého dechu. Pøitom zaène znovu vystupovat bytostné vìdomí,
co¾ se velmi rychle ohlásí asociací pro¾itkových stavù právì ukon-
èovaného ¾ivota.
Pùsobení tìchto asociací je obdobné reminiscencím, a proto
ovlivní formou dojmù následující pochody umírání. De nitivní vysvobozen
í je v sázce tímto okam¾ikem.
(13) Pupeèní psychické centrum symbolizuje oblast duchovního
utváøení a tím i svìt bytí. Oproti tomu levý psychický nerv (ida)
symbolizuje pasivní temperament. Jakmile se v nìm upevní ¾ivotní
síla, stává se èlovìk obìtí smrtných procesù, èili vchází do barda,
v nìm¾ je urèovací silou jeho budoucího bytí karma.
(14) Na osvobození v dobì umírání tedy není mnoho èasu, zejména
u èlovìka, který neprovádìl mystická cvièení. Rozhodující je u nìho
období jednoho dechu. To ov¹em vy¾aduje pohotovost, jí¾ je v této
dobì nutno u¾ít. Potom ji¾ zaène svítat bardo, v nìm¾ umírající
nemù¾e svùj osud urèovat, ale je jím vleèen.
Zpùsob u¾ití pokynù:
Kdy¾ skoro ustává dýchání, lze nejvhodnìji u¾ít pøenosu
vìdomí. Nepodaøil-li se pøenos, oslov zemøelého takto:
Ó urozený (jmenuj jej), nyní hledá¹ Stezku. Tvùj dech
teï ustane. Døíve tì tvùj guru stavíval tváøí v tváø èiré-
56
mu svìtlu a nyní jsi ve stavu, kdy je v jeho skuteènosti
bude¹ pro¾ívat v bardu. V¹echny vìci se v nìm jeví jako
èisté, bezoblaèné nebe a nahý, neposkvrnìný intelekt jako
prùsvitné vakuum bez støedu a ohranièení. Uvìdom si teï
sama sebe a setrvej v tomto stavu. Také já tì nyní stavím
tváøí v tváø. (15)
Pøeèti nebo opakuj to nìkolikrát do ucha umírající-
ho spí¹ døíve, ne¾ ustalo vydechování, aby se to vrylo
do jeho mysli.
Kdy¾ skoro pøestává vydechování, polo¾ ho na pravý
bok do polohy zvané lví. Tepny po obou stranách krku mu
pevnì stiskni. (16)
Usíná-li nebo sní, má se probouzet. Tepny mají být
mírnì, ale pevnì stisknuty. Tím se zabrání ¾ivotní síle vracet
se do tìla ústøedním psychickým nervem a vystoupí
jistì Brahmovým otvorem. Teï musí být u¾ito skuteèného
stavìní tváøí v tváø. (17)
V tomto okam¾iku spatøují v¹echny bytosti bardo èir
ého svìtla skuteènosti, je¾ je neomylným duchem dharmak
áji. (18)
Pøestávka mezi výdechem a vdechem je dobou, v ní¾
¾ivotní síla prodlévá v ústøedním psychickém nervu. (19)
Obyèejní lidé to nazývají bezvìdomím. Trvání tohoto
stavu je neurèitelné. Je závislé na dobré nebo ¹patné konstituci,
na stavu nervù a ¾ivotní síly. Trvá velmi dlouhou
dobu u tìch, kdo mìli alespoò trochu praktické zku¹enosti
v pevném klidném stavu dhjány, a u tìch, kdo mají dobré
nervy. (20)
Uvedená oslovení zemøelého pøi stavìní tváøí v tváø je
nutno opakovat tak dlouho, a¾ zaène z rùzných otvorù jeho
tìla vytékat na¾loutlá tekutina. (21)
U tìch, kdo ¹patnì ¾ili, a u lidí slabých nervù trvá tento
stav, jen co by luskl prsty. U jiných asi tak dlouho, co
by snìdl jídlo.
57
V rùzných tantrách se øíká, ¾e bezvìdomí trvá asi tøi
a pùl dne. Vìt¹ina ostatních nábo¾enských pojednání se
vyslovuje pro ètyøi dny. Po celou tu dobu se má pokraèovat
ve stavìní tváøí v tváø èirému svìtlu. (22)
Je-li èlovìk schopen zji¹»ovat u sebe pøíznaky smrti, má
tohoto vìdìní u¾ít ji¾ døíve. Není-li toho schopen, mìl by
být pøi jeho umírání pøítomen guru nebo ¾ák anebo bratr
stejného øádu, který mu byl blízký, aby mu ¾ivì líèil pøíznaky
smrti, jak se jeví v patøièném poøádku. Má mu øíkat:
Nastala znamení, ¾e zemì klesá do vody. (23)
Kdy¾ se dostavily pøíznaky smrti skoro v plném poètu,
pøimìj (umírajícího) k následujícímu pøedsevzetí tím, ¾e
mu tichým hlasem odøíkává¹ do ucha:
Ó urozený (je-li knìz, ctihodný pane), nenech se odvr
átit! (24)
Je-li to bratr (stejné víry) nebo jiná osoba, volej ho
jménem a øekni mu:
Ó urozený, proto¾e tì teï potkává to, co se nazývá
smrtí, rozhodni se takto: þToto je hodina smrti. Ponì-
vad¾ mám z toho, co se nazývá smrt, brát u¾itek, chci
jednat k blahu v¹ech ¾ijících bytostí obývajících neomezený
prostor, abych dosáhl dokonalého buddhovství rozhodnutím
pro lásku a milosrdenství k nim a mocným úsilím smìøovat
k jedineènému zdokonalení.\ (25)
Kdy¾ takto formuje¹ své my¹lenky, zvlá¹tì kdy¾ prá-
vì mù¾e být uskuteènìna dharmakája èirého svìtla v posmrtn
ém stavu k blahu v¹ech ¾ijících bytostí, uvìdom si,
¾e právì jsi v tomto stavu, a rozhodni se, abys podle dal-
¹ích pokynù dosáhl nejvy¹¹ího daru, stavu velkého symbolu,
ve kterém jsi:
þI kdy¾ nemohu pochopit toto bardo, pøece je chci znát.
Proto¾e v nìm ovládám veliké tìlo sjednocení, chci se projevit
v nìjaké formì | lhostejno ve které | jaká slou¾í
blahu v¹ech ¾ijících bytostí, a» jsou to kterékoli. Chci slou-
58
¾it v¹em ¾ijícím bytostem, je¾ jsou tu v tak nekoneèném
poètu jako hranice nebes.\ (26)
Zatím, co nepøetr¾itì setrvává¹ v tomto pøedsevzetí, pokus
se vzpomenout si na nìkteré zbo¾né cvièení, je¾ jsi byl
zvyklý provádìt za svého ¾ivota. (27)
Kdy¾ ten, kdo ète, toto øíká, má pøiblí¾it své rty velmi
blízko k uchu umírajícího a zøetelnì to opakovat, aby mu
to jasnì v¹típil a zamezil jeho my¹lenkám uchýlit se, by»
jen na okam¾ik.
Kdy¾ vdechování úplnì ustalo, nech» ten, kdo ète, pevnì
stiskne nerv spánku a lamovi neb vzne¹enìj¹í nebo uèenìj¹í
osobì, ne¾ je sám, a» døíve dùraznì pøiká¾e:
Ctihodný pane, nyní, kdy zakou¹í¹ èiré prasvìtlo, pokus
se setrvat v tomto stavu pro¾ívání! (28)
Také tehdy, jde-li o jinou osobu, má ji ten, kdo ète,
stavìt tváøí v tváø:
Ó urozený (jmenuj ho), naslouchej! Nyní pro¾ívá¹ zá-
øení èirého svìtla èisté skuteènosti. Poznej ji! Ó urozený,
tvùj nynìj¹í intelekt, ve své podstatì prázdný, neutváøený
k ¾ádnému znaku èi barvì, pøirozenì prázdný, je pravou
skuteèností, nejvy¹¹ím dobrem. (29)
Tvùj intelekt je nyní prázdný, a pøece na nìj nelze nahl
í¾et jako na prázdné nic, nýbr¾ jako na intelekt o sobì,
neomezený, záøící, povzbuzující a bla¾ený. Je pravým vì-
domím, nejvý¹ dobrotivým buddhou. (30)
Tvé nezformované vìdomí je ve skuteènosti prázdné
a intelekt záøící a bla¾ený | obé je nerozluèné. Ztoto¾nìní
obou je stavem dharmakája, stavem dokonalého osvícení.
Tvé záøivé, prázdné a od velkého záøícího tìla neoddì-
litelné vìdomí se nezrozuje ani neumírá, je nepromìnným
svìtlem, buddhou Amitábhou. (31)
Postaèí, zná¹-li to. Pozná¹-li prázdno svého vlastního
intelektu jako stav buddhy a ztoto¾ní¹-li je se svým vìdom
ím, dosáhne¹ upevnìní ve stavu buddhova ducha. (32)
59
Opakuj to zøetelnì tøikrát nebo i sedmkrát. Duchu umí-
rajícího tak pøipomene¹ stavìní tváøí v tváø konané po èas
jeho ¾ivota jeho guruem. Pøinese mu to té¾ poznání nah
ého vìdomí jako èirého svìtla a koneènì, pozná-li takto
své já, dosáhne trvale stavu dharmakája, tak¾e osvobození
je jisté. (33)
(15) V zemích tzv. severního buddhismu bylo zvykem, aby ka¾dý
èlovìk podstoupil mystické zasvìcení. Právì proto v¹ak, ¾e to bylo
zvykem, nevedlo v¾dy toto zasvìcení k takovému úspìchu, aby
v dobì umírání nebylo tøeba pomoci od jiných lidí. Dùvìrná znalost
èirého svìtla dharmakáji zpùsobí, ¾e se ho umírající chytí a tím
pøedejde bardu. Jeliko¾ v¹ak tato znalost èirého svìtla dharmaká-
ji nebyla stejnì bì¾ná jako mystické zasvìcení, sna¾ili se lidé znalí
tìchto nauk pomoci umírajícímu ètením thödolu.
Èiré svìtlo je toto¾né s kvalitou, ji¾ oznaèujeme jako kosmick
é vìdomí, v nìm¾ mohou být vìci smyslového svìta pøedstavov
ány jenom jako obrazy typù. Intelekt zahrnující zde uvìdomìlý
vjem a souèasnì té¾ schopnost úsudku, má v této dobì povahu
transcendentální. Projevuje se uvìdomìním, je¾ pøesahuje èasovì-
-prostorové dimenze. Jakmile by se èlovìk v tomto stavu vìdomí
uvìdomil, pøesáhl by pøirozenì své dosavadní dimenze vytyèené èasem
a prostorem, a tato okolnost znamená uskuteènìní absolutna.
Ale øekl jsem ji¾, ¾e toto uvìdomìní není snadné. Jde toti¾
o stav, jej¾ bì¾nì ¾ijící èlovìk nepoznal a který proto pøejde bez
pov¹imnutí. Tím pro nìho nastává bardo se svou urèující mocí, kter
á se uplatòuje v podobì reinkarnaèního postupu podmínkami bytí.
O pøenosu pojednává v prvním svazku, Sedm tibetských textù,
kniha ètvrtá, Stezka pøenesení.
(16) O lví pozici se ji¾ mluvilo. Je to poloha na pravém boku s pravou
tváøí podlo¾enou dlaní a levou rukou polo¾enou volnì rovnì na
tìle. Nohy mají být nata¾eny.
(17) Denní bytostné vìdomí se vyvíjí z univerzálního vìdomí tak,
¾e vstoupí ve formì psychického dechu Brahmovou dutinkou (brahmarandhrou)
do ústøedního psychického nervu a odtud do nervù
vedlej¹ích, toti¾ do idy, pingaly atd. Pokud je èlovìk zdráv, je tento
60
proces celkem nezávadný, nebo» tìchto sil pou¾ívá ve svém ¾ivotì.
Jinak tomu je v okam¾icích smrti. Vstoupí-li v tuto dobu do tìla
kosmický dech ve stavu vìdomí, pøená¹í vlastnì dohasínající ¾ivotnost
do sansarického svìta. To je ne¾ádoucí. Èlovìk má tuto sféru
smrtí opustit a vyzáøit se do absolutna, do svého prapùvodu.
(18) Tento proces je shodný se stavem, který provází dovr¹ení kázn
ì zøíkání se svìta nebo odpoutávání se od nìho. Za této okolnosti
se bytostné vìdomí stejnì jako v okam¾iku umírání odpoutává od
bytosti a obrací se k novým okolnostem. První z nich je stav dharmak
ája a dal¹í jsou ji¾ jen oblasti procesù.
Zdá se, ¾e je subjekt od objektivního svìta izolován jakýmsi
vakuem symbolizujícím potenciální èiré svìtlo. Jen proto pøechá-
zí ze sebe sama jako¾to projevu sebevìdomí skrze nejvy¹¹í stav
do oblasti mimo bytnost. Vnìj¹í svìt je v¹ak také sansáró, proto
je dharmakája pøechodným stavem do té doby, dokud ji èlovìk
nepozná a nerozvine ve svém vìdomí. A tak stejnì ¾ivý èlovìk,
provádìjící jógu, jako èlovìk umírající pøecházejí ze subjektivní-
ho svìta do þvelkého prostoru\, procházejíce stavem dharmakája
k novým pro¾itkùm.
U mrtvého èlovìka je to v¹ak jeden, poslední pøechod, proto
se tento pøechod ponìkud li¹í od toho, jaký mù¾e uskuteènit ¾ivý
èlovìk. ®ivý èlovìk toti¾ pøechází oblast dharmakáji s balastem bytí
a ¾ití ve svém vìdomí a to zpùsobuje, ¾e se mu svìtlo dharmakáji
jeví jako tvrd¹í. Dokonce tìm, kdo se þniternì vybavují\ násilím,
tj. pøed dobou vlastní karmické zralosti, jako se to dìje u magikù,
se toto svìtlo jeví jako hrùzná oblast Strá¾ce prahu. Pøíèinou je
právì sansarická náplò jejich vìdomí.
To znamená, ¾e jsou lidé jako¾to bytosti oddìleni od sfér zevn
ího svìta stavem dharmakája, který lze uskuteènit pouze nitern
ým oèi¹tìním. Chybí-li tato èistota, a» ji¾ u èlovìka ¾ivého, nebo
umírajícího, je pøechod spojen se stavy, je¾ mu nedovolí ve svìtle
dharmakáji setrvat.
Svitnutí èirého svìtla v¹ak u umírajícího vyvolává bezprostøedn
ì jiné pocity ne¾ u èlovìka ¾ivého. Je to tím, ¾e smrti pøedcházej
í krize a stav dharmakája se proti nim jeví jako veliké ulehèení.
Kdyby v umírajícím nebylo latentního ¾ivotního pudu, pøilnul by
61
k nìmu a tím by dosáhl osvobození. Je-li v¹ak ¾ivotní pud u umí-
rajícího potlaèen, je to následek krize. Po uvolnìní se projeví jako
nová hnací síla, která mu nedovolí setrvat na místì. Tím se stává,
¾e je zasvitnutí èirého svìtla pro mrtvého pouze okam¾ikem úlevy,
stavem pøíjemným, ale rozhodnì ne trvalým.
(19) To ov¹em platí pro celý ¾ivot. Jsou to jen prchavé okam¾iky,
je¾ se jogínové sna¾ili prodlou¾it cvièením kumbhaky, toti¾ zadr-
¾ováním vdechu. Ale stav, který provází období mezi výdechem
a vdechem, mù¾e být vystopován i u¾itím metody rozli¹ovací. Tím
jej èlovìk uèiní nezávislým na dechu. Komu se tento stav podaøí
rozvinout a udr¾et v bì¾ném stavu ¾ití, je d¾ívanmukta, tj. vykoupen
ý za¾iva.
(20) Jeliko¾ zasvitnutí èirého svìtla, resp. stavu dharmakája, obecn
ì závisí na dokonalém fyzickém klidu, pøi nìm¾ vìdomí vykazuje
centripetální tendenci, jeví se tento stav jako bezvìdomí jak u ¾iv
ého, tak u umírajícího èlovìka. Uskuteèní-li se v¹ak tento stav
u ¾ivého èlovìka, øíkáme, ¾e trvá v samádhi. U èlovìka umírajícího
pak zastavování dechu, sní¾ení nebo vymizení pulsu a centripetální
tendence vìdomí budí dojem, ¾e je to bezvìdomí. Vlastnì to skuteè-
nì je bezvìdomí, ale tibet¹tí mystikové tento stav neznají. Pøihlí¾ejí
k pulsaci ¾ivotní sily. Pokud trvá, je èlovìk ¾iv a jeho bezvìdomí
se týká pouze denního vìdomí.
Zmínka o trvání doby pobytu ¾ivotní síly v ústøedním psychick
ém nervu díky þdobrým nervùm\ potvrzuje, ¾e duchovní dokonalost
není závislá jen na mystických cvièeních a ¾e zde pùsobí je¹tì
jiní èinitelé. Èlovìk mù¾e být duchovnì vyvinutou bytostí stavem
své mysli a citu, nikoli jen technickými cvièebními úkony. ®ijte
tak, abyste mìli vìdomí naplnìno nejvy¹¹ími kvalitami, a budete
duchovními lidmi, ale cviète si, jak chcete usilovnì, a pøece se
vám neotevøou brány absolutna, jestli¾e va¹e mysl a vìdomí budou
naplnìny svìtem.
Ostatnì by bylo velmi nespravedlivé, aby svìtský èlovìk mìl
zaruèeno vysvobození pro nìkolik psychických úkonù. Potvrzovalo
by to pøesvìdèení, ¾e staèí pøíslu¹nost k urèité církvi, aby mìl zaru
èenou spásu. Bytí v rozlièných sférách, z nich¾ jedny pøedstavují
strastné pro¾ívání, kde¾to jiné témìø absolutní bla¾enost a svobo-
62
du, se nedá rozèlenit na základì bezprostøedních skutkù, ale pouze
na základì niterných stavù. Necviète, ale noste v sobì kvality absolutna,
a budete d¾ívanmukty; cviète a nenoste v sobì tyto kvality
a budete sansarickými bytostmi. Mystická cvièení mají pomáhat
k poznání rozdílných stavù, je¾ èlovìk musí uskuteènit pouze silou
ducha. Kdyby tomu mìlo být jinak, museli by ti, kdo dosáhli spásy,
stále þcvièit\ a nemohli by pro stálé cvièení dojít klidu. Nakonec
i nebe by muselo být sférou, kde se jen þcvièí\.
(21) Vytékání na¾loutlé tekutiny z tìlních otvorù je známkou skute
èného rozkladu tìla a tím i tìlesné smrti. V té dobì je ji¾ tìlo
opu¹tìno vy¹¹ími psychickými slo¾kami a slo¾kami vy¹¹í ¾ivotnosti.
Zùstává v nìm toliko subliminální nebo latentní vìdomí, které
sleduje latentní pulsaci citù projevujících se pudy.
Magickou silou zpøítomòování nejvy¹¹ích stavù ve vìdomí mohou
ti, kdo získali zasvìcení, rozvinout subliminální vìdomí do té
míry, ¾e je schopno vnímat udìlené mu pouèení. Ostatnì lidé, kte-
øí mystickým úsilím zvý¹ili citlivost, mohou dobøe rozpoznat, ¾e
mrtvé tìlo v poèínajícím rozkladu nadále setrvává v pulsaci; ta se
netýká krevního obìhu, ale vzdouvání a klesání napìtí ¾ivotních
sil. Podle jejich názoru se ¾ití zemøelého èlovìka pøesunulo z oblasti
denního vìdomí a krevního obìhu do oblasti psychických napìtí.
Skuteèná smrt nastává, kdy¾ ustane i tato pulsace. V té dobì je tìlo
opu¹tìno i hrub¹ími psychickými faktory, jako jsou napø. cit a pud.
Pokud tìlo nezetlí, trvá jen magnetismus, který vytváøí bytostnou
siluetu, ji¾ známe pod názvem astrální tìlo.
(22) Tuto dobu opravdu nelze urèit. Je stanovena na základì pøí-
mého zji¹»ování, jak ustává postup vy¹¹ích emanací, co¾ obvykle
trvá tøi dny. Je tu v¹ak tolik výjimek, ¾e není mo¾né opírat se
o stanovenou dobu, ale èíst thödol, jak je pøedepsáno, nebo si sám
zjistit dobu ustání vy¹¹ích emanací.
(23) Pøedpokládá se, ¾e ka¾dý èlovìk, který zná stav dharmakája
a je schopen u sebe rozpoznat pøíznaky smrti, si mù¾e sám pomoci
tím, ¾e se systematicky k tomuto stavu obrací. Èlovìk orientovan
ý do svìta v¹ak tyto stavy nepozná, a proto si pomoci nemù¾e.
63
Mù¾e mu pomoci ten, kdo tyto pøíznaky rozpoznává a zná význam
stavù vìdomí.
Kdy¾ je umírající upozoròován, ¾e þzemì klesá do vody\, øí-
ká se mu, ¾e opou¹tí tìlo a ¾e je nutné, aby se pøenesl do citù,
jejich¾ produktem je jemnìj¹í tìlo viditelné tìm, kdo zvý¹ili svou
postøehovou sílu.
Hmotné tìlo je skuteènì ni¾¹ím vibraèním polem. Je snad vnì
promítnutým typem zámìrného cítìní utváøejícího bytostnou siluetu
ze subtilních substanciálních látek. Proto má ka¾dý èlovìk
jakéhosi dvojníka, jen¾ pochází z vodního elementu a jeví se jako
èistá svìtelnìj¹í bytost. Dokonce se zdá, ¾e právì toto tìlo je jakousi
podstatou tìla fyzického, které je jeho obalem.
Tento problém nás v¹ak nemusí zajímat, nebo» tìlo vzniklé
z vodního principu se jeví jako silueta mizící ve svém èase. Jeho
vodní charakter stejnì obecný èlovìk nemù¾e rozeznat, nebo» jeho
jas se nezdá být vodního pùvodu. V ka¾dé pøípadì v¹ak smrt znamen
á opaèný poøádek ne¾ tvoøení. Ve smrti se typ èili zemì vrací
do citu èili do vody, ta do energie èili do ohnì, oheò do ¾ivotní síly
(dechu) èili do vzduchu, který mizí ve vìdomí samém o sobì a to
je symbolizováno éterem.
(24) To znamená, ¾e ten, kdo pøedèítá thödol, pøedpokládá, ¾e se
umírajícímu pøedstavuje èiré svìtlo stavu dharmakája.
(25) V mahájánì se nepøihlí¾í k nekompromisnímu dosa¾ení stavu,
který èlovìka zcela opro¹»uje od vztahù k diferencovanému bytí.
Proto nacházíme v thödolu toto odboèení, je¾ ostatnì mù¾eme pokl
ádat za cestu þpøirozenìj¹í\. Nebo» jestli¾e èlovìk sám ze sebe
nedosáhne bezprostøedního vykoupení, je to známkou toho, ¾e má
vùli k ¾ivotu. Je-li pøítomna tato vùle, mù¾e se zdát stav dharmak
ája výhodnìj¹ím vzhledem k èasným strastem. Jóga v¹ak tento
názor bezpodmíneènì zamítá a zamìøuje vùli k ¾ivotu ve vùli k byt
í ve stavu bódhisattvy.
Má¹-li tedy, èlovìèe, pøání ¾ít, ¾ij jako bódhisattva. Poznamenej
svùj ¾ivot skutky nepodmínìného milosrdenství, abys ji¾ nekladl
pøíèiny k záchytným momentùm, jako jsou napø. osobnost a chtíè.
Pak bude¹ ¾ít ve stavu bezprostøednì blízkém dharmakáji; tvùj
64
¾ivot bude plodit nirvánický stav a tím pøestane vytváøet pøedpoklady
pro nové existence.
Je toti¾ jisté, ¾e nás karma nutí ¾ít, kdy¾ nelze jednodu¹e a bezprost
øednì dosáhnout nejvy¹¹ího stavu. Hrot této karmy odstraní-
me ¾itím pozitivním, v nìm¾ dáváme, ani¾ co pøijímáme. Kdo takto
¾ije, dosahuje nejvy¹¹ího stavu pøirozenì.
Lidé v¹ak nevìdí, co vlastnì chtìjí. Ve strastných stavech vzhlí-
¾ejí k nirvánì, ji¾ si nemohou pøát, nebo» lnou k diferencovaným
stavùm a bytostnému ¾ití. Tuto situaci nejlépe rozøe¹í nejvy¹¹ím
pøedsevzetím ve sféøe bytí, jak je formulováno pøáním, aby mohli
¾ít pro blaho v¹ech bytostí. V takovém ¾ivotì se vyèerpá jejich
karma, která je vede k podmínìné existenci. Po vyèerpání tu¾eb se
dostaví nirvána sama sebou.
(26) Takto mù¾e být umírající usmìrnìn k existenci, která hromadí
zásluhy a tvoøí z nich pøirozenou ochranu pøed strhující mocí zla,
chtìní a nevìdomosti. A nemusíme se obávat, ¾e kdyby si tak poèí-
nali v¹ichni lidé, do¹lo by k jakési dekadenci v dobru|tedy k jevu,
který nastává tam, kde se objevuje pøemíra jediné kvality. Toto nebezpe
èí je za¾ehnáno cílevìdomostí v konání; cílevìdomost je aktivn
í postoj, jen¾ zabraòuje úpadku a nakonec lenivosti. I kdy¾ pojem
dobra vytváøí pøedstavu neodporování, pøece vìdomì konané dobro
èlovìku ponechává mo¾nost volby a rozeznávání. To udìluje sílu
k odporu proti vlivùm, vznikajícím ze sobeckých pohnutek. Tak
se cílevìdomým usmìrnìním k dobru vytváøí pojítko mezi dobrem
a vìdìním, jeho¾ pøevaha by mohla svìtu jenom prospìt.
Tisíciletá øí¹e tedy nevzejde z opatøení, jaká ve svìtì zavádìjí
revoluèní povahy proti tzv. zlým lidem. Tím je jen vytvoøen tlak
a protitlak. Z nich vznikají revoluèní pøevraty a jejich koneèným
výsledkem je, ¾e se moci chopí stejné povahy, jaké byly pøedchozím
revoluèním kvasem vyøazeny. | Tedy nic ne¾ rozmach ruky proti
neviditelnému nepøíteli, který se nedá nièím zevním uchopit. Zde
mù¾e pomoci jen pøedsevzetí slou¾it v¹em bytostem, a to jak v subjektivn
ím, tak v obecném smyslu. Proto mù¾eme toto pøedsevzetí
jenom chválit.
(27) Provádìl-li umírající za ¾ivota cvièení, jím¾ své vìdomí povzn
á¹el do stavù nadsvìtských, a pøipomnìl by si je v této chvíli,
65
pak by se v jeho budoucí inkarnaci dostalo na povrch, do denního
vìdomí, niternými popudy a neujasnìnými touhami. Je to obdobn
é, jako kdy¾ se u malých dìtí nebo mladých lidí objevují jisté vlohy.
Ty v¾dycky døímou v bytosti jako psychický potenciál, který
stoupá, a¾ pøekroèí hranici mezi podvìdomím a vìdomím. Potom
se vlohy objeví v plné síle jako charakteristika jejich fyzického bytí.
Proto nemáme ¾ádnou vlohu chápat jako þdar shora\, ale jako
projev pøedsevzetí, vetknutých do bytosti v minulé existenci,
a dokonale osvojených znalostí, je¾ se do nynìj¹í existence pøenesly
psychickým materiálem, jen¾ tuto existenci o¾ivuje.
(28) Jde tedy jen o kritické okam¾iky bouølivého vzdouvání ¾ivotnosti,
postihované právì smrtí. Kdy¾ toto vzdouvání ustane, nelze
ji¾ mluvit o èirém prasvìtle, ale o pro¾ívání skuteènosti. Proto
je dobøe, mù¾eme-li okam¾ik umírání a smrti samé správnì urèit.
Mo¾né to je, av¹ak pouze tehdy, kdy¾ èlovìk, který sleduje umírání
u svého bli¾ního, je tak dalece ¹koleným jogínem, ¾e zná základní
stavy ¾ivota a smrti. Jinak by musel budovat na dohadech.
(29) Pøipomínka, ¾e záøení èirého svìtla èisté skuteènosti je nejvy¹-
¹ím dobrem, má u umírajícího vzbudit dùvìru v toto svìtlo. Nemá
-li v nì dùvìru, nepozná je a toto záøení mu mù¾e pøipomenout jeho
du¹evní a karmickou bídu a tím jej od sebe odvést do sansára.
(30) V této souvislosti je nutno chápat stav buddhy jako stav èisté-
ho intelektu, nazírajícího a vnímajícího stav dharmakája. To znamen
á, ¾e mluví-li se o buddhovi, nemluví se jen o Siddhartovi Gautamovi,
nýbr¾ o stavu vìdomí a intelektu, v nìm¾ nazírání není
zneèi¹»ováno pøedsudky a osobitým postojem, ale o èistém, a proto
objektivním stavu vìdomí.
Proti stavu Krista je stav buddhy vùèi svìtu pasivnìj¹í. Zatím
co Kristus objímá bytí jako dharmakája v pozitivním smyslu, zù-
stává k nìmu stav buddhy neutrální. Je provázen pochopením, ¾e
ka¾dá monada pùjde ¾ivotními zku¹enostmi tak dlouho, dokud se
jimi nenasytí a nezatou¾í následkem toho sama po nejvy¹¹ím stavu.
Stav Krista je proto duchovním mládím, kde¾to stav buddhy
duchovní zralostí.
(31) Symbolem tohoto vìdomí je stav Krista realizovaný v Je¾í¹ovi.
66
A proto¾e je pøirovnáváno k dhjánibuddhovi Amitábhovi, je ztoto
¾òováno s plamenným bo¾stvím a veskrze pozitivním Duchem
bo¾ím, jeho¾ trvání na základì toho mù¾e být stanoveno na jedno
svìtové období, na vìk Brahmy.
Pokud jde o mne, nepøirovnával bych þprázdné\ vìdomí k plamenn
ému bo¾ství, toti¾ k Amitábhovi, ale k èirému jasu. Proto
se domnívám, ¾e jde o metaforu záchytného stavu na eventuálním
sestupu do ni¾¹ích bard.
(32) Stav buddhy se týká kvality vìdomí, kde¾to stav buddhova
ducha oznaèuje upevnìní v tomto stavu vìdomí. Vzhledem k tomu
se stav buddhy mù¾e vyskytnout i u bytosti mravnì ponìkud
nedokonalé, kde¾to buddhùv duch je pøedpokladem inkarnace nezat
í¾ené mravními nedostatky. Tím je tedy stav buddhy stavem,
kde¾to stav buddhova ducha bytím.
(33) Øekl jsem, ¾e èistý stav dharmakája mù¾e být té¾ poznáván
jako dìsící temnota, pokud èlovìk nepozná dostateèný poèet stavù,
z nich¾ bude stav dharmakája eliminován. Pak je èlovìk odkázán na
informace, jaké mu poskytuje jeho vidìní, které v ka¾dé prázdnotì
objevuje v¹enièící a v¹epohlcující temnotu. Stavìní tváøí v tváø má
tuto situaci zmìnit k nejvy¹¹ímu prospìchu èlovìka.
Pouèení o druhém stadiu èhikhä barda: podru¾né èiré
svìtlo spatøované ihned po smrti
Tak se poznává èiré prasvìtlo a dosahuje se osvobození.
Obává¹-li se, ¾e èiré prasvìtlo nebylo poznáno, mù¾e¹ se
s jistotou domnívat, ¾e (zemøelému) svítá to, co se nazývá
podru¾ným èirým svìtlem. Zaène svítat po dobì o nìco
del¹í obìda po zastavení dechu.
Podle dobré nebo ¹patné karmy èlovìka uniká ¾ivotn
í síla pravým nebo levým psychickým nervem a vyús»uje
v nìkterém z tìlesných otvorù. Pak následuje jasný stav
ducha. (34)
67
Trvání stavu (èirého prasvìtla) po dobu jednoho obìda
závisí na ¹patné nebo dobré nervové soustavì a také na
zku¹enostech ze stavìní tváøí v tváø stavu èirého prasvìtla.
Kdy¾ princip vìdomí vystoupí z tìla, praví zemøelý sám
sobì: ,Jsem mrtev nebo nejsem?` Nemù¾e to zjistit. Vidí
pøíbuzné a známé, jak je byl zvyklý vídat, a sly¹í pláè. Dì-
sivé karmické pøeludy se v¹ak je¹tì neobjevily. Také se je¹-
tì nesetkal s hrùzyplnými jevy nebo zá¾itky, je¾ zpùsobuje
bùh smrti. (35)
Této doby musí lama nebo ten, kdo ète, pou¾ít
k pouèování.
Existují (vìøící) lidé na dokonalém nebo ménì dokonal
ém stupni pøedstavivosti. Toho, kdo je na pokroèilém stupni,
volej tøikrát jménem a opakuj znovu a znovu døívìj¹í
pouèení o stavìní tváøí v tváø èirému svìtlu. Tomu, kdo je
na domnìlém stupni pøedstav, pøedèítej úvodní líèení a text
meditací o jeho ochranném bo¾stvu a pak mu øekni: (36)
Ó ty, jen¾ jsi u¹lechtilého zrození, medituj o svém
ochranném bo¾stvu (bo¾stvo musí být nazváno jménem),
neuchyluj se, soustøeï na nì usilovnì své my¹lenky! Medituj
o nìm, jako by bylo zrcadlením mìsíce ve vodì, viditeln
é, av¹ak neexistující, medituj o nìm jako o bytosti
s hmotným tìlem! (37)
Nech» ten, kdo ète, takto mluví a dùraznì pøikazuje.
Byl-li zemøelý èlovìkem z lidu, øekni:
Medituj o velkém milosrdném bohu!
Takto stavìni tváøí v tváø poznají jistì bardo i ti,
u nich¾ se nepøedpokládá, ¾e je poznají bez cizí pomoci.
(38)
Osoby, které byly za ¾ivota guruem stavìny tváøí v tváø
skuteènosti, a pøece se s ní dùkladnì neobeznámily, nemohou
samy od sebe poznat správnì bardo. Musí jim pomáhat
guru nebo bratr tého¾ øádu.
Jsou v¹ak té¾ osoby, je¾ se s uèením dostateènì sezn
ámily, které v¹ak úporností choroby, která pøedcházela
68
smrti, nejsou schopny odolat pøeludùm. I ty je nutno pou
èovat. (39)
Jiní zase se tøeba s uèením obeznámili, museli v¹ak
¾ít v bídných pomìrech, proto¾e ru¹ili sliby nebo neplnili
poctivì podstatné závazky. I pro nì je nezbytné pouèování.
Bylo-li dosa¾eno osvobození na prvním stupni barda, to
je u jeho zrodu, je to nejlep¹í. Nestalo-li se tak, je intelekt
probuzen a osvobození je pak mo¾no dosáhnout pøesným
voláním do pamìti mrtvého, jen¾ me¹ká na druhém stupni
barda. (40)
Na druhém stupni barda má tìlo kvality, pro nì¾ je
nazýváme tìlem pøeludu. (41)
Zemøelý neví, zda je opravdu mrtev, a obestírá jej jaký-
si jas. Byl-li v tomto stavu úspì¹nì pouèován, bývá osvobozen
z pùsobení karmy tím, ¾e se setká mateøská skuteè-
nost se skuteèností potomka. Jako sluneèní paprsky rozptyluj
í temnotu, tak rozptyluje èiré svìtlo na Stezce sílu
karmy. (42)
To, co se nazývá druhým stupnìm barda, svítá my¹lenkov
ému tìlu. Vìdoucí v nás se vzná¹í kolem míst, na nì¾ se
omezovala jeho èinnost. Kdy¾ se nyní pou¾ije speciálního
uèení thödolu, dosáhne se svého cíle, nebo» je¹tì nevyvstaly
karmické pøeludy a neodvracejí zemøelého od cíle, jím¾
jest osvobození. (43)
(34) Po zasvitnutí èirého svìtla se tedy ¾ivotní síla vrací zpìt do
tìla zemøelé bytosti a na základì sklonù potom tíhne k vystoupení
nìkterým z tìlesných otvorù symbolizujícím karmu tìch kterých
náklonností. Jakmile se tato ¾ivotní síla jako nositelka potenciáln
ího sebeuvìdomování od tìla osvobodí, vystupuje pocit volnosti,
jen¾ je vnímán ve formì du¹evního jasu.
(35) Osvobození potenciálního sebeuvìdomìní od tìla èiní sebeuv
ìdomìní výraznìj¹ím. Tak vzniká bardický dvojník, jen¾ chápe
sebe stejnì, jako se èlovìk chápal za pobytu v tìle, dokud byl ¾iv.
Toto první sebeuvìdomìní v¹ak probíhá v období, kdy pøestávají
69
být úèinné psychické zábrany, kterých mù¾e pøirozenì u¾ívat ka¾-
dá tìlesná bytost. Pokud jsem toho byl sám svìdkem, zdá se, ¾e se
mrtvý èlovìk ocitá ve stejném svìtì jako za ¾ivota, ale s tím, ¾e tu-
¹í, ¾e do¹lo k jakési katastrofì, která se ho dotkla. Souèasná situace
mrtvého se proto nejeví jako tragická, odmyslíme-li si zmatek, kter
ý lze na dvojníku mrtvého pozorovat. Tento zmatek je pøedzvìstí,
¾e se mrtvý èlovìk ve svém dvojníku stane pasivním a za tìchto
okolností se uvádí do chodu tzv. bardo pro¾ívání skuteènosti.
(36) Tato doba je k pouèování o bardu jistì vhodná, nebo» bardický
stav zemøelé bytosti jí skýtá mo¾nost v¹echno dobøe vnímat. Mrtv
ý èlovìk toti¾ ve svém dvojníku dává sám pozor kolem sebe a je
dychtiv zvìdìt, co se právì stalo. Domnívám se v¹ak, ¾e zábrany
v dorozumìní jsou v tom, ¾e se dvojník mrtvého èlovìka pøíli¹ zaj
ímá o svùj souèasný stav. Ten, kdo ho chce pouèit, proto musí mít
dost silný vliv, aby pøekonal moc, která je vytvoøena prostøedím.
(37) Pro køes»any pøichází v úvahu Je¾í¹, Maria a eventuálnì nìkter
ý ze svìtcù, jemu¾ se klaní jako prostøedníku mezi sebou a Bohem.
Ale thödol nás pouèuje, ¾e o nìm máme uva¾ovat jako o pøedstavì
odìné do hmotného tìla. To proto, ¾e kdyby se o bo¾stvu meditovalo
jako o skuteèné bytosti, zaèala by zrcadlit i nedostatky èlovìka.
Ty zpùsobují, ¾e pak pøedstava budí dìs. Proto se tato pouèka týká
toho, aby zemøelý èlovìk znovu neupadl do omylu, v nìm¾ pokládá
vìci za takové, jaké jsou v jeho pøedstavì.
(38) Uva¾uje-li èlovìk o Bohu, myslí v¾dy existenci univerzálnìj¹í,
ne¾ se mu zdá být Je¾í¹, Maria nebo svìtci. Chápe ho jako bytost
transcendentní a to je pøedpoklad pro pøesun vìdomí na ¹ir¹í bázi,
ne¾ jsou vjemy a my¹lenky dotýkající se smyslového svìta. Tím se
pøedmìt meditace stává pouze úèelným; ve vy¹¹ích naukách nejde
o de nici objektivní skuteènosti. To ostatnì platí pro ka¾dý pøípad.
Obracíte-li se k Bohu, o nìm¾ jste pøesvìdèeni, ¾e je absolutním
bytím, nezále¾í na tom, zda takovýto Bùh existuje èi nikoli, nýbr¾
na tom, ¾e jste pøenesli my¹lení na ¹ir¹í základnu, ne¾ je ta, ji¾
pøedstavuje svìt a v¹echny jeho vìci.
Svìt a vesmír máme chápat jako subjektivní oporu pro my¹-
lení a uvìdomování. Èím nekoneènìj¹í jsou na¹e psychické opory,
70
tím rozvinutìj¹ími se stáváme jak v chápání, tak v uvìdomová-
ní a vnímání.
(39) Nedosti zku¹ení mystikové se domnívají, ¾e mystické poznatky
týkající se vy¹¹ích stavù, napø. dharmakáji, kosmického vìdomí, èir
ého svìtla apod., jim ji¾ zaruèují, ¾e budou vykoupeni. Av¹ak i za
pøedpokladu, ¾e tìmto termínùm dobøe rozumìjí, èili ¾e tyto stavy
pro¾ili, jim nic nezaruèuje jednoduchý pøechod do absolutní svobody.
Tí¾ivé ¾ivotní podmínky a úporné choroby mohou i u velmi
dobrých mystikù obracet zájem do ni¾¹ích sfér. To se mù¾e projevit
tím, ¾e se pro nì nejvy¹¹í stav, který ji¾ poznali, stane nedosa¾iteln
ým. Tyto pøeká¾ky se toti¾ neodstraòují právì dosa¾enou mystickou
dokonalostí. Osud se do ní vmì¹uje a následkem toho mù¾e
být èlovìk postihován osudovými obtí¾emi i v dobì, kdy za¾ívá
konkrétní dotyky bo¾ství.
Proto urèují-li evrop¹tí mystikové stupeò mystického vývoje podle
toho, ¾e se mysticky pracujícímu èlovìku dobøe vede, ¾e je zdráv
a vyhýbá se mu ne¹tìstí, dokazují tím jen to, ¾e mystiku a smysl
mystického úsilí a vývoje vùbec neznají. ®e je celá jejich mystická
snaha vypoèítána na pøíznivé èasné výsledky, je¾ by rádi pøijali
i z jiných zøídel ne¾ mystických. Nech» je známo, ¾e mystické
zøetele mají být obráceny k de nitivnímu øe¹ení karmických a du-
¹evních problémù. ®e pracuje-li èlovìk mysticky dobøe, odstraòuje
jen budoucí výsledky bezprostøední èinnosti. Fundamentální karma
provázející tìlo na cestách jeho bytím mù¾e být v mnohém ohledu
odstranìna toliko þtvrdým zasvìcením\, jaké napø. podstoupil
jeden ze základní øady mystických vùdcù ¹koly KagjüpaMilaräpa.
Tím ov¹em pro mystika na¹eho kontinentu, jen¾ tou¾í po bezprost
øedních výsledcích svých snah, mystické ¹kolení nepozbývá
smyslu. Pokud je toto ¹kolení správné, odstraòuje pøedev¹ím mnoh
é subjektivní potí¾e a tento výsledek se u pokorných lidí projevuje
tím, ¾e lépe sná¹ejí bezprostøední nevyhnutelné strasti zpùsobené
karmou provázející souèasné bytí z nedohledných dob minulosti,
z pøedchozích zapomenutých existencí.
A zatím, co ji¾ byly odstranìny v¹echny subjektivní potí¾e, roste
èasné blaho a prorùstá celým bytím, aby se prostøednictvím nast
ávající nekompromisní mravní káznì projevilo koneènì i tam, kde
71
byla bezprostøednì po duchovním probuzení jiná karma v odboji,
tøeba i nesmyslném.
Nebo snad domnìlý mystiku chce¹ být netrpìlivý a ¾ádat bo¾-
ské adeptství za nìkolik zkøí¾ení nohou a soustøedìní, pøi nich¾
tebou zmítala bouøe ¾ivoèi¹nosti? Nejvy¹¹í stav Ducha je kvalitou
bytí. Proto ¾ij tak, aby ¾ivoèi¹nost nemohla urèovat tvé ¾ivotní
zamìøení. Tímto zpùsobem jistì morálnì pøehodnotí¹ svou bytost
do té míry, ¾e pomalu pøestane být lidskou a zaène být bo¾skou.
A stane-li se, ¾e nahromadìná karma daleké minulosti znièí tvé
souèasné bytí na slibné cestì mravního zdokonalení, pak na tom
mnoho nezále¾í. Vlastnosti pevnì v bytost vetknuté nikdy nezmiz
í. Nová inkarnace tedy nemù¾e být hor¹í proto, ¾es prohrál svou
hru o nejvy¹¹í dosa¾ení právì nyní, ale bude obohacena o vy¹¹í
morální vlastnosti, které ji¾ nemusí pøipustit nepøátelským silám
úspì¹né zásahy. Mù¾e se dokonce stát, ¾e nové poznání absolutna
bude proneseno celým ¾ivotem i okam¾iky smrti a ¾e povstane¹
jako dokonalé bytí nebo sama dharmakája.
(40) Od okam¾iku smrti do okam¾iku probuzení intelektu, o nìm¾
se zde mluví, tj. intelektu bytí posmrtného, je tedy variabilita uvì-
domování tak potlaèena, ¾e se amplituda vìdomí takøka neprojevuje.
Ale variabilita uvìdomování vykazuje dvojí zmìnu. Pøedev¹ím
bezprostøední a potom ¹ir¹í. První se udává na èáøe, která je sama
vlnovkou.
Tato vlnovka vytváøí amplitudu uvìdomovací schopnosti. Její
hoøení mez znamená nejvìt¹í rozvinutí denního vìdomí v ¾ivotì,
nejni¾¹í ono bezvìdomí ve smrti, které je ohranièeno zánikem sví-
tání svìtla dharmakáji a vy¹lehnutím bardického vìdomí.
Vy¹lehnutí bardického vìdomí souvisí s objevením se bardické-
ho bytí (tìla). Kdy¾ se v¹ak toto tìlo objeví, nedochází k pohybu
masy znamenající du¹evní ¾ivot, tak¾e zevní situace mrtvého se
zdá být úplnì podobná situaci pøedchozí, tj. za jeho ¾ivota. To
bylo zøejmé u oné mrtvé osoby, která jako bardická bytost stála
v nohou svého vlastního døívìj¹ího tìla, v té dobì v¹ak ji¾ mrtvé-
ho. Ale o její situaci se ètenáø doète na jiném místì.
Po krat¹í nebo del¹í dobì se v¹ak masy, s nimi¾ disponuje du-
¹evní ¾ivost, dostanou do pohybu podle tého¾ zákona jako masy
72
vodní v oblasti hvìzdných pøita¾livostí. A tímto okam¾ikem se formuje
bardický kaleidoskop, jeho¾ povaha závisí na stejném zákonu
jako odpaøování. Nejdøíve je bardická bytost na úrovni svého vlastn
ího uvìdomìní oslòována jasem, jen¾ zøejmì vykazuje bo¾skou
povahu. Tento jas se v¹ak následkem vmì¹ování konkrétního uvì-
domování zaène mìnit ve formace, které se uká¾í být bohy nejprve
øádu dhjániù a pozdìji hérukù.
Za ¾ivota si z této situace mù¾eme vzít pouèení tím, ¾e se vì-
nujeme jógické praxi. Napø. bì¾ný jev, ¾e se èlovìk psychologicky
vzdaluje svému dìtství a pøibli¾uje se stáøí, se mù¾e jógickým
úsilím zmìnit. Kdy¾ si napø. zpøítomòuje ve vìdomí vlastní tìlo,
zaène se po nìjaké dobì, v ní¾ dosáhl vysokého stupnì tohoto soust
øedìní, opìt blí¾it ke svému dìtství, jeho¾ stavy a pocity se mu
¾ivìji a ¾ivìji pøipomínají. Kdy¾ se v¹ak stejným zpùsobem upíná
na samu podstatu svého fyzického bytí, toti¾ na základ psychické
bytnosti, tu v okam¾iku, kdy pohne atavismy svého bytí, se jeho
vìdomí zaène probouzet v oblastech huno (v peklech). A kdy¾ pak
dál zaène pohybovat emocionální soustavou svého bytí, zaène jeho
vìdomí procházet jednak levostrannou duchovní oblastí prétù
a asurù, jednak pravostrannou, toti¾ oblastí zvíøat a lidí a posléze
vrcholnou sansarickou, toti¾ oblastí dévù.
Projde tìmito stavy proto, ¾e silou koncentrace zaèal víc a víc
pohybovat celou psychickou bytností. Putování tìmito sférami
skonèí v tu chvíli, kdy byl díky pohybùm touto bytností psychicky
pøemodelován. Pak jeho vìdomí opustí þsvìt psychicko-fyziologické
bytnosti\ a zaène se pohybovat oblastí þrúpadhátu\ (bo¾ských forem),
jestli¾e jen udr¾í vìdomí vedené soustøedìním, aby setrvávalo
v imaginovaných nebo vùèi tìlesnému bytí abstraktních formách.
A proto¾e se tyto formy prostøednictvím koncentraèních postupù
zèi¹»ují, prochází vìdomí takto usilujícího èlovìka stále vy¹¹ími ráji
a nebesy. Posléze zakotví v þbo¾ské øí¹i Støedu\, ve sféøe Vairóèany,
je¾ svítá v prvním dni bardických procesù.
Z tohoto postupu je zøejmé, ¾e duchovní vývoj, opírající se
o zasa¾ení þoblasti atavismù vlastního bytí\, je diametrálnì protich
ùdný bardickým procesùm. Musí v¹ak tomu tak být, proto¾e
jogín musí nejprve zasáhnout samy základy psychického bytí. Ji-
73
nak by nenarazil na tak veliký odpor prostøedí, jaký v nìm vzbudí
sílu k dosa¾ení cíle, v tomto pøípadì oblasti Vairóèany.
Dosáhne-li této bo¾ské oblasti a je-li souèasnì ¹kolen ve zpøítom
òování si tìla ve vìdomí, dospìl k mostu, jím¾ je bezvìdomí. To
trvá, jak jsem ji¾ vpøedu øekl, od zániku svítání svìtla dharmakáji
do vy¹lehnutí bardického vìdomí. Tímto mostem, jeho¾ konkrétn
ím vesmírným projevem je arúpadhátu, jsou oddìleni lidé, kteøí
mají pøímou zku¹enost s mystickým pøetváøením vlastního psychick
ého bytí, od lidí, kteøí tuto zku¹enost nemají, a proto zastávají
názor, ¾e se po smrti s individualitou nic nedìje. Ale to je jenom
poznámka. Nás musí pøedev¹ím zajímat, zda lze po tomto mostì
pøejít a tím slouèit zku¹enost þklidného stavu dhjány\ s empirick
ým zakou¹ením svìta.
Obì uvedené zku¹enosti mohou být pou¾ity pamìtí jako za¾ité
ji¾ stavy v následujícím postupu, který se zakládá na sluèování protiklad
ù, vyjadøujících se v jednotlivých zá¾ezích uvìdomování. Zat
ím, co uvìdomování, obtí¾ené zku¹enostmi jednak þklidného stavu
dhjány\, jednak zakou¹ení svìta, tyto stavy a zku¹enosti sluèuje,
dochází k pøenosu bardických stavù do oblasti denního vìdomí.
Disponuje-li denní vìdomí tìmito zku¹enostmi a je souèasnì relativn
ì pøetí¾eno kladným postojem ke svìtu hmoty, pak bardické
zku¹enosti z nìho uèiní tulku| bytost, která je do jisté míry toto¾-
ná s bytostí, je¾ bude jejím následujícím vtìlením. Její vzpomínky
z jedné existence do druhé nebudou pøeru¹eny. Je-li v¹ak vìdomí
pøetí¾eno kladným pomìrem ke stavùm vznikajícím mystickými
procesy psychického pøepodstatòování, pak idea þjá jsem\ pøesko-
èí do sféry dhjániù, kde se za¾ehne v podobì uvìdomování. Kdy¾
v¹ak nedojde ani k jednomu ani k druhému, proto¾e byl èlovìk dost
silný, aby sluèoval zku¹enosti þklidného stavu dhjány\ a zakou¹ení
svìta a¾ k mezi, kdy je vìdomí zaène chápat jako toto¾né, za¾ehne
se idea þjá jsem\ v arúpadhátu, tj. na rozhraní tìchto zku¹enost
í. Z toho vzniká stav zvaný buddhovský, co¾ znamená, ¾e bude
dosa¾eno stavu buddhy.
Tento stav umo¾òuje, aby èlovìk pøecházel ze skuteèného svì-
ta do oblasti bardických pøeludù a aby tím získal psychologickou
zku¹enost, která ho zachraòuje pro spásu v okam¾iku smrti.
74
(41) Bardické tìlo je mléènì bílé a prùsvitné a nejeví známek omezen
í, které pochází z dozrálé karmy. Proto se jeví, jako kdyby nebylo
nièím omezeno. Ve skuteènosti omezeno je, nebo» nepøechází
v beztvaré substance, ale zùstává tìlem. Jeví se jako pøíznak odpo
èinutí, prchavé období dokonalosti a svobody, udìlené za strasti
smrtných pro¾itkù. Je zøejmé, ¾e v nìm tkví náklonnosti k strastn
ému bytí, nebo» nikdy nesmìøuje k rozplynutí, ale k získání zpev-
òující struktury. Pro tyto tendence je oznaèováno jako bardické
tìlo. Dokonalej¹í bytosti mívají tìla podobná, ale jejich charakter
naznaèuje, ¾e to jsou tìla trvanlivá. Není v nich tìkavosti jako v tì-
lech bardických; to znamená, ¾e bla¾ený stav, který èlovìk získává
na prvních stupních barda, je u dokonalej¹ích bytostí trvalý.
þSetkání mateøské skuteènosti se skuteèností potomka\ je obrazn
é vyjádøení pro vìdomí samo o sobì a vìdomí ve mnì, pravdu
a sebepoznání.
(42) Tento jas není jen vizuální, ale projevuje se i ve vìdomí a vní-
mání. Jde proto o stav umo¾òující správnì pouèenému èlovìku
sjednocení stavu pro¾ívání ve vlastním vìdomí se stavem kosmick
ého vìdomí. Na prvních stupních barda to v¾dy znamená nejvy¹-
¹í uskuteènìní.
Pokud je èlovìk v tìle, nemusí toto sjednocení pøinést evidentn
í duchovní svobodu. Je to toti¾ pouze jedna z vln ¾ivota, která
ho vyná¹í do této oblasti, kde¾to vlna následující ho mù¾e vrátit
zpìt do ¾ivota v¹ednìj¹ího. Proto je nezbytné þstav sjednocení\
znovu a znovu opakovat. Musí být dosahován tolikrát, a¾ se s ním
èlovìk dobøe seznámí, aby se mu tento stav mohl sám sebou pøipamatov
ávat. Pak bude mít zaruèeno, ¾e se i v dobì smrti pozná
v tomto stavu.
V bardickém tìle je tomu jinak. Vzhledem k tomu, ¾e tu není
bezprostøedního zprostøedkování vztahu ke svìtu pomocí smyslù,
stane se pochopení nejvy¹¹ího stavu jeho uskuteènìním. To znamen
á, ¾e na bardické úrovni mù¾e být dosa¾eno dokonalosti bezprost
øednì, náhle, jedním rázem.
(43) Vìdoucí v nás: vìdomí a urèující schopnost intelektu. Jakmile
je pøijato bardické tìlo, dává se hned cestou karmy, která pùsobí
jako nezøetelný vánek. Dává se tou cestou, na ní¾ èlovìk setrvá-
75
val pro své zvyky, slabosti a náklonnosti. A z toho je zøejmé, jak
dùle¾ité jsou zku¹enosti se stavem dharmakája. Poznáme-li tento
stav za ¾ivota v lidském tìle, poznáme ho i na prvních stupních
barda, v dobì, kdy se ¾ivotní potenciál neprojevil vyvstáváním
pøeludù objevujících se na dal¹ích stupních barda. Proto mù¾eme
být zachránìni pøed dal¹ím pùsobením karmy a pøepodstatnit se
a¾ v bytí kosmické.
ÈÁST DRUHÁ: BARDO PRO®ÍVÁNÍ
SKUTEÈNOSTI
Úvodní pouèení o pro¾ívání skuteènosti ve tøetím
stadiu barda, zvaného èhöòi bardo, v nìm¾ se zjevují
karmické pøízraky
Kdy¾ zemøelý èlovìk nepoznal èiré prasvìtlo, ale poznal
èiré svìtlo druhého barda, dosáhne osvobození. Nedosáhl
-li v¹ak osvobození ani zde, potom svítá tøetí bardo
neboli èhöòi.
V tomto tøetím stadiu barda se poèínají zjevovat karmick
é pøízraky. Je velmi dùle¾ité èíst toto þveliké stavìní
tváøí v tváø èhöòi bardu\, nebo» má velikou sílu a mù¾e
velmi prospìt.
Pøi vstupu na úroveò èhöòi barda mù¾e (zemøelý) vid
ìt, ¾e mu pøíbuzní odkládají stranou jeho díl jídla, ¾e ho
zbavují ¹atù a oèi¹»ují lo¾e, kde spal. Mù¾e sly¹et v¹echen
pláè a náøek svých pøátel a pøíbuzných a aè je mù¾e vid
ìt a sly¹et, jak ho volají, nemohou oni sly¹et jeho volání,
tak¾e odejde nespokojen. (44)
V èhöòi bardu zemøelý pro¾ívá zvuky, svìtla a záøení.
V¹echny tøi mu nahánìjí hrùzu, dìsí ho, lekají a pùsob
í mu velkou únavu. Jakmile se zde ocitl, musí být pou-
¾ito stavìní tváøí v tváø bardu pøi pro¾ívání skuteènosti.
Zavolej zemøelého jménem a vysvìtli mu pøesnì a zøeteln
ì toto: (45)
76
Ó urozený, naslouchej s celou pozorností a neodboèuj!
Je ¹est stupòù barda, toti¾ pøirozený stav barda v lùnì,
bardo snù, bardo extatické rovnováhy v hluboké meditaci,
bardo okam¾ikù smrti, bardo (pøi pro¾ívání) skuteènosti
a bardo zpìtného postupu pøi hledání nové formy sansarick
ého bytí. Toto je tìch ¹est bard. (46)
Ó urozený, pro¾ívá¹ tøi barda: bardo okam¾ikù smrti,
bardo (pøi pro¾ívání) skuteènosti a bardo, kde hledá¹ nové
zrození. Z tìchto tøí jsi do vèerej¹ka pro¾il bardo okam¾ikù
smrti. Aè ti svítalo èiré svìtlo skuteènosti, nebyl jsi schopen
pøimknout se k nìmu a tak jsi musil putovat sem. Nyní
bude¹ pro¾ívat druhá dvì barda, èhöòi a sipä.
Vìnuj neru¹enou pozornost tomu, èemu tì teï postav
ím tváøí v tváø a pøimkni se k tomu!
Ó urozený, nyní nade¹lo to, co se jmenuje smrt. Odch
ází¹ z tohoto svìta, ale pomni, ¾e nejsi sám, smrt postihuje
v¹echny lidi! Nelpi na tomto ¾ivotì z lásky nebo ze
slabosti! I kdy¾ na nìm ze slabosti ulpí¹, pøece nemá¹ sílu
v nìm zùstat. Nezíská¹ tedy ulpíváním nic, leda bloudìní
v tomto sansáru. Nelpi na tomto svìtì, nebuï sláb! Rozpome
ò se na vzácnou Trojici! (47)
Ó urozený, a» tì v èhöòi bardu potká cokoli hrozné-
ho a stra¹livého, nezapomeò tìchto slov. Maje v srdci jejich
smysl, kráèej dál. Je v nich obsa¾eno podstatné tajemstv
í poznání:
,Nech» v okam¾iku, kdy poèíná nejisté pro¾ívání skute
ènosti,
jsem prost báznì, strachu a hrùzy z pøízrakù!
Nech» poznám v¹echny obrazy, je¾ se mi zjevují, jako
zrcadlení svého vìdomí;
nech» je poznám jako pøirozené pøízraky barda.
Nech» v tomto nesmírnì dùle¾itém okam¾iku, kdy mohu
dosáhnout þvelikého konce\,
nemám strachu pøed pokojnými a hnìvivými bo¾stvy,
která jsou vyzáøením mých vlastních my¹lenkových forem.`
(48)
77
Opakuj zøetelnì tyto ver¹e, uvìdomuj si jejich význam
a kráèej kupøedu, ó urozený. Zaji¹»uje¹ si tím poznání, a»
se zjevují jakékoli obrazy hrùzy a strachu. Nezapomínej na
dùle¾ité a tajné umìní, které je v nich obsa¾eno. (49)
Ó urozený, kdy¾ se tvùj duch louèil s tìlem, musil jsi
pro¾ít záblesk èisté pravdy, mírný, planoucí, oslepující, zá-
øící a zázraèný, úctu vzbuzující, podobný fata morganì,
jaká se vzná¹í nad krajinou zjara v pøeru¹ovaném proudu
chvìní. Nedej se tím zastra¹it, zaleknout, znepokojit! Je to
záøení tvé pravé podstaty. Poznej ji! (50)
Ze støedu záøení je sly¹et pøirozené znìní skuteènosti,
rozléhající se jako tisíc hromù spoleènì hømících. Je to
pøirozené znìní tvého skuteèného já. Nedej se tím zastra¹it,
zaleknout, znepokojit! (51)
Tìlo, je¾ nyní má¹, se nazývá my¹lenkovým tìlem sklon
ù. Proto¾e nemá¹ hmotného tìla z masa a krve, nech»
se dìje cokoli, zvuky, svìtla nebo záøe | v¹echny tøi {
{ neublí¾í ti. Nemù¾e¹ zemøít. Úplnì staèí, kdy¾ ví¹, ¾e
pøeludy jsou tvé vlastní my¹lenkové formy. To poznej jako
bardo! (52)
Ó urozený, nepozná¹-li nyní své my¹lenkové útvary,
pak a» jsi v lidském svìtì provádìl jakoukoli meditaci nebo
zbo¾né cvièení | kdy¾ jsi nepoznal právì tuto potøebnou
nauku | svìtla tì zadr¾í, zvuky ti na¾enou hrùzu a záøení
tì poleká. Nemá¹-li tento nejdùle¾itìj¹í klíè k naukám {
{ nejsi-li schopen poznat svìtla, zvuky a záøení | bude¹
nucen bloudit v sansáru. (53)
(44) Dávat stranou díl jídla pro zemøelého je tibetský zvyk, proto
vidìní není symbolické. Nemù¾e-li se mrtvý vùbec dorozumìt
se svými blízkými pøíbuznými, probouzí se v nìm neblahé tu¹en
í. Proto se sna¾í vzdálit se od svého tìla, pokud je to vzhledem
k jeho mrtvému tìlu mo¾no. Bez vztahu k mrtvému tìlu toti¾ bardick
é pochody nejsou vùbec mo¾né a odpoutávání bardického tìla
je proces, který trvá urèitou dobu. Po ukonèení tohoto procesu jsou
substance pøevtìleny (nikoli v¹ak tzv. duch).
78
(45) Zvuky, svìtla a záøení nále¾í do skupiny procesù substancion
álních. Jejich projev ve formì objektivního dìní se dotýká vy¹¹ího
rozsahu ve vidmu, ne¾ mají smysly spolupracující s denním vìdom
ím. Podle vlastních zku¹eností bych je zaøadil mezi vjemy, k nim¾
mù¾e dojít jen za hlubokého psychického uti¹ení provázeného centripet
álním tokem uvìdomování. Tyto bardické jevy jsou obdobné
vjemùm provázejícím vývoj podle pouèek lájajógy. V ní ten, kdo
pøimìl uvìdomování, aby v nále¾ité míøe vykazovalo centripetáln
í tendenci, náhle sly¹í tvùrèí dìní, které je za jiných okolností
nesly¹itelné, v pøimìøených zvukových efektech. Na této cestì uvì-
domování se èlovìk, který usmìrnil pozornost k centru své bytosti
nebo který vstupuje do barda, ocitá v substancionálním svìtì,
jeho¾ síly v bouølivých nárazech vytváøejí gurace a ty se hned
zase rozpadají. To v¹echno vyluzuje zvuky, které jsou sice ve vy¹-
¹ích kategoriích vibrací, neunikají v¹ak tìm, kdo se centripetálním
usmìrnìním svého uvìdomování pøenesli do této oblasti i se svými
smysly. Tím chci øíci, ¾e ani v lájajóze ani v bardu nejde o zvuky
bo¾ské, ale pøírodní, které pro svou vy¹¹í oktávu unikají bytostn
ým smyslùm.
Co v¹ak je nám platné vìdìt, ¾e jsou tyto zvuky stejnì nebo¾-
ského pùvodu jako tøeba zvuky zvonù? Potkávají nás v neobvykl
ém stavu vìdomí a to vytváøí dojem, ¾e je jejich pùvod nadsvìtský
nebo bo¾ský. Nehledì k tomuto problému jsou jen symbolem skute
èného pøesunu vìdomí do neobvyklých oblastí; pøesunu tak dokonal
ého, ¾e je vìdomí provázeno i smysly.
K tomu je tøeba dodat, ¾e tyto oblasti jsou mnohem rozsáhlej¹í
ne¾ sféra svìta smyslù. Proto ani støízlivý úsudek nezabrání tomu,
aby nezaèaly vystupovat hluboce otøásající dojmy. Èlovìk se tu
pøece jen ocitá v dìtském svìtì a ten se projevuje neuspoøádaným
chaosem, z nìho¾ a¾ po dlouhých dobách vzejdou þklidné\ svìtské
skuteènosti. Tento svìt, který je tak bouølivý a vyvolává tak zlé
dojmy, se mysticky zku¹eným lidem zdá krásný. Jeho fenomenální
jevy zaruèují tomu, kdo je postøehuje, ¾e svìt a bytí budou existovat
je¹tì po nedohlednou dobu. Jako pøedzvìst se jeví, ¾e ¾ivot
se nemusí nav¾dy podobat þmrtvé usazeninì\, jí¾ je na¹e tìlesná
existence i její objektivní svìt.
Co v¹ak o tom v¹em ví bardická bytost? Zpravidla vy¹la z by-
79
tí zcela orientovaného do svìta, proto v ní zvuky, svìtla a záøení
mohou budit jen hrùzu. V¹echno je to pro ni tak neobvyklé a nen
í mo¾né, aby pochopila, ¾e její tvùrce | mrtvý ji¾ èlovìk | ve
svém my¹lenkovém svìtì vytváøel stejnì neobvyklé personi kace,
jako jsou bohové v bardickém svìtì. A tak musí procházet údì-
sem, dokud nenajde místo pro vznik nové objektivace svého sebeuv
ìdomìní.
(46) Uva¾ujeme-li o bardu jako o procesu, jeho¾ obìtí je intelekt,
nacházíme jej i v denním ¾ivotì. Nìkteøí lidé jdou ¾ivotem jako
ve snu nebo svìtem pøeludù a v tomto stavu stále hledají lep¹í
formy bytí nebo pro¾ívání. To je napø. reprodukce barda pøi hledání
nové formy bytí, které se snad od posmrtného barda li¹í, ale jenom
tím, ¾e se tu nehledá pevné zakotvení. V posmrtném stavu se celá
bytost stává hledáním nebo cílem (uspokojením). Proto ten, kdo ji¾
za ¾ivota nedosáhl cíle, který lze oznaèit za v¹ebytostné zastavení,
musí putovat bardem pro¾ívání skuteènosti.
Ale ka¾dé putování skonèí útìkem pøed pro¾íváním skuteènosti
do nìjaké formy, kde intelekt ji¾ není tak obna¾en, a proto mù¾e
odpoèívat v jakési otupìlosti ve stavu pomìrnì úzce omezeného
pro¾ívání. To se vztahuje na bardo i na skuteènost. V bardu je
v¹ak toto zakotvení bezprostøedním cílem bardického bytí, kde¾to
v ¾ivotì je následkem nedostateèné odolnosti a hrdinství.
Být stále ve skuteènosti a zírat do ní, to opravdu vy¾aduje neohro
¾enost a velikou du¹evní sílu. Nebo» hledí-li èlovìk stále na
stra¹ný a nemilosrdný zápas tvorù hájících svou existenci tím, ¾e
vy¾adují obìti na jiných tvorech, pak mu i nepatrný soucit s trpící-
mi bytostmi pøipravuje lázeò nepopsatelného utrpení. Zírá-li nìkdo
na dìní, stává se moudrým a moudrost nelze odluèovat od soucítì-
ní. Moudrost je toti¾ spojena s pochopením, ¾e ka¾dá bytost cítí;
kdo to chápe, nemù¾e nepoci»ovat její bolesti.
To znamená, ¾e správný názor na ¾ivot nevyhnutelnì vede
k soucítìní, které je pramenem strasti. Poznávající èlovìk ji pøekon
á teprve tehdy, a¾ získá tolik ¾ivotních zku¹eností, ¾e prakticky
ji¾ nebude bolesti, kterou by nepro¾il. Pak se stane indiferentním
podle pøedstav buddhismu. Tento stav symbolizuje dokonalou pøí-
pravu na nezru¹itelný stav nirvány; stav, který je dost hodnotný,
80
aby èlovìk podnikl cestu ¾ivotem, jakou mu rýsuje správná duchovn
í nauka. Nebo» døíve èi pozdìji uká¾e ¾ivot ka¾dému èlovìku
svou bolestnou tváø a pak jistì bude spìchat, aby své putování
ukonèil v nirvánì.
(47) Podle buddhismu nelze získat nesmrtelnost v tìle, které prá-
vì máme. Jsou v¹ak dokonalej¹í stavy bytí a jejich trvání je tak
dlouhé, ¾e bychom jejich existenci mohli pokládat za vìènou. Trv
ání bytostné existence je pak pøímo závislé na mravní hodnotì
nebo bezcennosti tvora. Tím je koneènì øeèeno, ¾e ten, kdo tou¾í
po nesmrtelnosti, musí k ní kráèet mravním pøehodnocováním své
bytosti. Obecný èlovìk, který tou¾í uchovat svou existenci na dlouhou
dobu, se to instinktivnì sna¾í uèinit lpìním na ¾ivotì. Ale tím
se opravdu nic neøe¹í. Pozorujeme-li toti¾ vlastní bytost pomocí
analytického soustøedìní, vidíme, ¾e slo¾ky utváøející tìlo podlé-
hají velmi rychle opotøebení a tím i zkáze. Tento proces zalo¾ený
na podmínkách se nìkteré okultní smìry sna¾ily brzdit dechovými
a mentálními postupy.
Pokud je mi známo, mù¾e se dechovou gymnastikou mnoho dok
ázat. Problém je pouze v podmínkách. Úèinným dechovým cvièen
ím se èlovìk musí velmi vìnovat. Je nezbytné cvièit se po dlouhou
dobu ve zpøítomòování dechových kvalit ve vìdomí. Silou vùle je
musíme pøimìt, aby ve formì vánku provívaly tìlo a tímto zpùsobem
odstraòovaly v¹echny smrtící zplodiny. Proto je nutno neustá-
le dohlí¾et na van dechu, jen¾ je více psychický ne¾ fyzický a jen¾
proti smrtícím zplodinám pùsobí víc, ne¾ se nezku¹enému èlovìku
zdá. Tyto zplodiny jsou toti¾ v pøímé souvislosti se stavem vìdom
í. Jestli¾e tedy nìkdo dovede do svého vìdomí pojmout þkvalitu
vzduchu\ a nechá ji procházet tìlem, chopil se nosièe, jeho¾ pomocí
vylouèí závadné zplodiny.
Smím-li v této souvislosti mluvit o sobì, podaøilo se mi té¾
pøeorientovat vìdomí tak, ¾e místo aby jen akceptovalo svìt derouc
í se do nìho prostøednictvím smyslového vnímání, pøijímalo jako
objekt þprostorové a my¹lenkové nekoneèno\, tak¾e jsem zaèal
vnímat elementy vyluèující ¾ivoèi¹né teplo. S tím souviselo mizení
èasu a prostoru. Na základì toho jsem mohl konstatovat, ¾e zmizel
èas i pro tìlo; onen biologický faktor, který vede bytost do náruèe
81
smrti právì prostøednictvím ¾ivoèi¹ného tepla. Mé tìlo bylo prov
íváno þpsychickým vzduchem\ do té míry, ¾e bylo patrné, ¾e se
ji¾ v tìle nemohou usazovat zplodiny. V této souvislosti vzcházelo
objektivní konstatování, ¾e by se za tìchto okolností smrt nemohla
nikdy dostavit. Zùstávalo v¹ak otázkou, zda by se tímto zpùsobem
dala odstranit nevìdomost, její¾ vyha¹ení vy¾adovalo èas, který
nadmìrným províváním tìla psychickým vzduchem mizel. Buï jak
buï, usoudil jsem, ¾e ¾ádoucnìj¹í je vykoupení. . .
Spolehlivìj¹í cestou k nesmrtelnosti se mi zdá úsilí o vlastní
morální pøehodnocení. V takovém pøípadì se èlovìk sice nechápe
þneomezeného vnímání\ ve vztahu k prostoru, ale zamìøí se na
radost, ¹tìstí, èistotu, lásku a jiné kladné povahové prvky. Za tìchto
okolností se smrtící zplodiny hromadí zcela neru¹enì, vyvstává
v¹ak pøitom spolehlivý dojem, ¾e budujeme nesmrtelnost na správn
ých základech.
Pøi tomto druhu þcesty k nesmrtelnosti\ nemù¾e èlovìku zá-
le¾et na pøedzvìstech, které ukazují, ¾e nebude pøeru¹en reinkarna
èní postup, ale musí si v¹ímat bezprostøedního vzrùstu kvalit
upevòujících vìdomí jeho bytí. Rùst tìchto kvalit a jejich povaha
pøesvìdèují hledajícího a usilujícího èlovìka, ¾e pøímo v sansarick
ém procesu, ru¹ícím a vytváøejícím bytí, vyrùstá v jeho bytí zcela
nová podstata. V jejím dozrání tu¹í pøíznivé pøepodstatnìní v bohy
arúpalóky, a to podle své mravní pøirozenosti a nikoli nepøirozeným
vzdorováním èasu.
Je proto opravdu lépe vylouèit lpìní na ¾ivotì, jeho¾ jsme
svìdky u lidí i ni¾¹ích tvorù a ¾ivoèichù. Délka ¾ivota toti¾ není
podmínìna pøáním, nýbr¾ èinem. Je tøeba vytvoøit pøedpoklady
k prodlou¾ení fyzické existence buï pomocí dechu, nebo mravní-
ho pøehodnocení bytosti. Jinak lpìní povede jen ke strastem, tak
ne¾ádoucím pro ka¾dého èlovìka.
(48) Z jevù v bardu pøi pro¾ívání skuteènosti je zøejmé, ¾e v pom
ìru k subjektu musí být ve¹keré jevy svìta pokládány za stínové
obrazy. Je-li tomu tak opravdu, na tom ji¾ nezále¾í. V¾dy» je v¹echno
domnìle skuteèné jen díky své vlastní zevní formì; pro urèení
této skuteènosti máme smysl hmatu. Vzhledem k podstatì této
skuteènosti a koneènì i vzhledem k subjektivnímu smyslu hmatu
82
je v¹echno pouhým nic. Kdy¾ to víme, ¾ádný jev nám nemù¾e být
osudným. Víme, ¾e je v¹echno pouze jev èili relativní skuteènost,
která pro nás, kteøí jsme rovnì¾ relativní skuteèností, nemù¾e nic
znamenat. To je stanovisko, které nám mù¾e pomoci zvlá¹tì v bardu,
kde se vyskytuje velké mno¾ství neobvyklých jevù, jaké mohou
budit pøíslu¹né pocity v ka¾dé bytosti, která vidí skuteènost nejen
v subjektivních pocitech a stavech, ale i ve vidìných vìcech.
To znamená, ¾e ten, kdo dospìl k závìru, ¾e i jeho osobní pro¾í-
vání a zdánlivì objektivní svìt jsou pouhou iluzí, stal se zcela imunn
ím proti vlivu v¹ech zevních skuteèností. Je pak odkázán jenom
na pocity a stavy vystupující z vnitøních pøedpokladù a vyrovná-li
i tato vyru¹ení, jistì dosáhne þvelikého konce\, toti¾ osvobození.
(49) Pøedpokládá se, ¾e bytost je v bardu mnohem vnímavìj¹í pro
pouèení o povaze skuteènosti, ji¾ tam pro¾ívá, proto se jí doporuèuje,
aby si je opakovala. Dokonce se pøedpokládá, ¾e se ètení thödolu
za ¾ivota projeví jako prospì¹né pouèení pøi prùchodu bardem.
K tomu se je¹tì vrátíme.
(50) Nejniternìj¹í pøirozenost lidské bytosti je shodná s èirým svìtlem
dharmakáji. Není v¹ak þdu¹í\, ale kvalitou bytí, je¹tì lépe jeho
esencí obsa¾enou v celé bytosti. Postøehnutelným projevem tohoto
svìtla nebo esence je osobní denní vìdomí, tak¾e vzhledem ke své
kvalitì opou¹tí èiré svìtlo dharmakáji tìlo v tém¾ èasovém obdob
í jako toto vìdomí. A zatím, co toto svìtlo nebo vìdomí opou¹tí
bytost, je vnímáno jako jas, nebo» vnímání jako faktor ni¾¹í ne¾
denní vìdomí setrvává je¹tì v tìle v podobì intelektu, který se ji¾
poutá na cit.
Dualistické pojetí vyznaèené vjemem svìtla dharmakáji, vjemem,
jen¾ mù¾e toto svìtlo pøedstavit jáství, je známkou toho, ¾e
jde o þpodru¾né èiré svìtlo\. Proto mrtvý èlovìk ji¾ nemù¾e dos
áhnout ztoto¾nìní se samým absolutnem, nýbr¾ jen znovuzrození
v þoblasti bez forem\. Její pùsobení je nanejvý¹ harmonické, av¹ak
postrádá základnu pro pochopitelné utváøení. Proto se musí pova-
¾ovat pouze za svìtlo, je¾ stavìno tváøí v tváø bytostem bardickým
i nebardickým vyvolává ozvìny podle karmického naladìní tìchto
bytostí. Není-li podmínek pro pochopení tohoto svìtla jako objek-
83
tivního svìta, putuje bytost, která mu je pøedstavena, dolù tak, jak
jí velí její karmické pøedurèení.
(51) To znamená, ¾e je bytost v bardu na stanovisku, je¾ jí odhaluje
utváøecí moment tohoto svìtla. Vidí je nebo vnímá v prapo-
èátcích èasu, jen¾ symbolizuje tvùrèí okam¾ik, proto je vystavena
jeho zvukovému projevu. Je jeho svìdkem jako faktoru utváøení,
který se projevuje srá¾kami, vzdouváním a reakcemi, jejich¾ zvukov
é ozvy pùsobí ve vy¹¹í oktávì, pro ni¾ je bardická bytost tak dobøe
naladìna jako èlovìk, který dosáhl jistého stupnì uti¹ení pomocí
pøíslu¹ného druhu soustøeïování.
(52) Bardické tìlo je takto nazváno na základì svého pùsobení, kter
é lze zji¹»ovat nitrem uzpùsobeným na tlak (tí¾i) a pøíslu¹né vjemy.
Bardické tìlo pùsobí jako vítr èili jako skuteènost, která nemá
fyzickou strukturu. Proto se vnímajícím je lidem jeví jako neskute
èné. Av¹ak ka¾dá skuteènost, i kdy¾ je z na¹eho hlediska tøeba
vysoce abstraktní, má své prostøedí. Proto je problém, zda jevy,
které jsou pro nás pouhými pøeludy, mohou být pro tyto skuteè-
nosti, toti¾ bardická tìla, té¾ abstraktní. Bardickou bytost ov¹em
pouèuje èlovìk, který jí mù¾e pøedlo¾it své hledisko a tím ji mù¾e
nebo nemusí pøesvìdèit. Tibet¹tí mystikové to dobøe vìdí. Proto se
neodvracejí od bardických bytostí, kdy¾ reagují na zjevy jinak, ne¾
by se tìmto mystikùm jako¾to lidem mohlo zdát rozumné. Tibet¹tí
mystikové na základì svých zku¹eností z mystického ¹kolení dobøe
znají relativní povahu jevù, o ní¾ nás v prvé øadì pouèují sny a vize
a jejich rozdílný vliv na jedince.
(53) Sny, vize a znamení, na nich¾ si zakládají tak mnozí mystikov
é, které jsem poznal, nelze pokládat za reálné výsledky mystického
úsilí. Dokonce bych øekl, ¾e tyto prùvodní jevy jsou na mystické
cestì pøeká¾kami, je¾ mají za úkol odvrátit od správného postupu
ty, kdo se sna¾í dospìt k reálným mystickým výsledkùm. To je
zøejmé z toho, ¾e zpøítomòující moc soustøedìní smìøuje spí¹ k tomu,
aby èlovìk získal úèinnou kontrolu nad svou vlastní bytostí,
a právì jenom toto soustøedìní je mo¾no pova¾ovat za mystické.
Poèátek mystického ¹kolení je ve snaze uchopit bytost vìdomím
a zpøítomnit ve vìdomí v¹echny stavy a zmìny, k nim¾ dochází
84
v bì¾ném ¾ití, aby je èlovìk poté mohl mìnit podle svého pøá-
ní. Mù¾e-li je libovolnì ovlivòovat, dospìl k prvnímu dùle¾itému
mezníku na mystické cestì. Je to toti¾ poèátek mo¾nosti støídat
du¹evní stavy v takovém poøádku, aby nakonec do¹lo k uskuteènì-
ní a upevnìní denního vìdomí ve stavu èirého uvìdomování, tj. ve
stavu, který není zatí¾en vznìty projevujícími se zevnì jako city,
je¾ ovlivòují denní vìdomí.
Jakmile èlovìk dosáhl tohoto stupnì, mù¾e ¾ít nad náladami,
city a stavy, které síly vnucují jeho bytosti. To znamená, ¾e se
ji¾ povznesl nad takové bytí, jaké vidíme, kdy¾ pozorujeme lidi.
Mù¾e pøená¹et své vìdomí do stavù nadbytostných i transcendentn
ích a tímto zpùsobem dospìt k poznání ¾ivotních podmínek jin
ým zpùsobem nepoznatelných. A to je první konkrétní výsledek
mystického úsilí. Jeho hlub¹ím pou¾itím se poznává mo¾nost pøen
á¹et vìdomí pøes stavy smrti nebo je pøená¹et do oblasti mimo
èas a prostor s vylouèením pocitù zpøítomòujících fyzické tìlo. To
se nazývá schopností þdobøe zemøít\.
Toto þdobøe zemøít\ pova¾uji za podstatný výsledek mystické-
ho úsilí. Bez tohoto umìní jsou v¹echny ostatní mystické a ¾ivotní
zku¹enosti marné, nebo» mystické vyvrcholení je tøeba vidìt v evidentn
ím uskuteènìní stavu dharmakája. Toto evidentní uskuteènì-
ní je mo¾né, a¾ kdy¾ èlovìk pøekroèí svou bytost i krev.
Slýcháme-li tedy mluvit o mystických výsledcích lidi, kteøí jsou
ve vleku své ¾ivoèi¹né pøirozenosti, mù¾eme to pokládat za prázdnou
chloubu marnivcù. Jejich þzá¾itky\, i kdy¾ jim tu a tam pøinesly
splòující se pøedzvìsti, budou jistì odváty vìtrem karmy, která
je citelnì zkru¹í. K èemu se tedy jimi vychloubat? Dokud nemáme
jistotu, ¾e nám ¾ivot u¾ nemù¾e pøedlo¾it ¾ádnou du¹evnì nepøekonatelnou
zku¹enost, musíme stále intenzivnì usilovat o sebepodman
ìní do té míry, a¾ se touto cestou staneme schopnými pøená¹et
vìdomí do lep¹ích podmínek le¾ících a¾ za smrtí. Jiné pøedchozí vý-
sledky mù¾eme pokládat za marnosti, je¾ nám nastra¾il ná¹ svùdce,
mystický démon nebo v buddhismu Máró.
Nebo si snad chceme vá¾it svých vizí? Pomysleme, ¾e i blázni
mají vize, které se mohou ukázat jako správné pøedzvìsti. Nebo
snad dovedeme vyvolat magické fenomeny? To doká¾ou i media,
èasto lidé du¹evnì vychýlení i jinak du¹evnì a morálnì posti¾ení.
85
Proto ani to ani ono není nic pozoruhodného a tím ménì zázraèné-
ho. Zejména dokud nám osud a ¾ivot mù¾e pøipravit nepøekonateln
é nevyhnutelnosti. Právì ty dokazují, ¾e jsme jen malými lidmi,
kteøí mohou a smìjí usilovat o vítìzství nad sebou i nad karmou,
nad prostorem i èasem a nad v¹emi okolnostmi, je¾ nám mohou
cokoli vnutit.
Svítání pokojných bo¾stev od prvého do sedmého dne
Pøedmluva komentátora
A¾ do okam¾iku svítání pokojných bo¾stev prochází zemøelý bardem
okam¾ikù smrti èili èhikhä bardem.Mìl v nìm mo¾nost vykoupen
í, jestli¾e se dovedl uvìdomit ve stavech èhikhä bardu odpoví-
dajících. Jsou to stavy, je¾ ¾iví lidé znají jako okam¾iky odpoutání
od svìta v pocitech ¹tìstí a volnosti. Obvykle v¹ak síla døívìj¹í
pøíchylnosti ke svìtu tryská u zemøelých lidí jako velmi jemná tendence
k dìní a tím se stav èirého svìtla pro nì stane nepøijatelným.
Prodlévají tedy v pøechodném stavu déle, ne¾ trvá þsvítání\ èirého
svìtla. V té dobì se z jejich tìl vyzáøí nejjemnìj¹í substance, resp.
esence, a koneènì zmizí v nekoneèném prostoru jako pára v modøi
nebes. A to je okam¾ik, kdy dochází k hrub¹ím emanacím, které se
ji¾ pøetváøejí v urèité jevy. Je¾to jde o substance, jejich¾ pùsoben
í za¾iva vyvolává dobré nálady a náchylnost k dobru, pøetváøejí
se po smrti v personi kace, které jsou zde oznaèeny jako pokojní
bohové èili sympatické personi kace.
Svítání tìchto personi kací poskytuje èlovìku dobré vyhlídky
na objektivaci v þoblasti\ sambhógakáji, pokud ov¹em moc pøí-
chylnosti ke svìtu neuèinila þnosné\ napìtí jeho bytí tak tì¾kým
a temným, ¾e se jich zaène bát. Za takových okolností je v tomto
stadiu vykoupení problematické, proto¾e povzná¹í èlovìka do
oblasti bytí, je¾ nemá tendence k samovolnému návratu do svìta
nevìdomosti. Strach toti¾ zpùsobí, ¾e intelekt zemøelé bytosti za-
ène prchat a hledat pøijatelnìj¹í podmínky, o nich¾ bude øeè v dal-
¹ích kapitolách.
86
PøedmluvaW. Y. Evans-Wentze
Zemøelý musí obvykle pro svou karmu procházet bardem
po 49 dnù, i kdy¾ byl èasto stavìn tváøí v tváø. Proto jsou
mu nejdøíve podrobnì vysvìtlována denní nav¹tívení a ná-
strahy, je¾ ho potkají v prvých sedmi dnech, kdy svítají
pokojná bo¾stva, a nad nimi¾ musí zvítìzit. Jak je mo¾no
z textu soudit, poèítá se první (symbolický) den od doby,
kdy mìl obvykle nebo¾tík procitnout ke skuteènosti, ¾e je
mrtev a ¾e putuje zpìt k novému zrození. Je to tøi a pùl
dne a¾ ètyøi dny po smrti.
První den
Ó urozený, posledních tøi a pùl dne jsi byl ve mdlobách.
Kdy¾ se probírá¹ ze mdlob, uva¾uje¹: ,Co se stalo?` (54)
Sna¾ se poznat bardo. Nebo» celé sansáró je nyní v odboji
a mimoøádné jevy, které mù¾e¹ vidìt, jsou záøení
a bo¾stva. Zøí¹ temnì modrá nebesa. (55)
Ze støední øí¹e, nazývané ,rozsévání semene` se ti zjeví
sám vzne¹ený Vairóèana, bílý, sedící na lvím trùnu, maje
v ruce kolo o osmi loukotích, objat Matkou nebeského
prostoru. (56)
Modré svìtlo je souhrnem hmoty rozpu¹tìné ve svém
prastavu.
Moudrost dharmadhátu modøe svítící, prùzraèná, èarovn
á, oslòující, vytryskne jako otec{matka z Vairóèanova
srdce a zasáhne tì svým oslnivým svìtlem tak, ¾e sotva
bude¹ s to na nì hledìt. (57)
Souèasnì se objevuje kalné bílé svìtlo dévù a zasáhne
tvé èelo.(58)
Nahromadìním zlé karmy vzbudí v tobì zázraèné modré
svìtlo moudrosti dharmadhátu strach a hrùzu, tak¾e bude¹
chtít pøed ním prchnout. Pojme¹ náklonnost ke kalnému
bílému svìtlu dévù. (59)
87
Nedej se nyní zastra¹it bo¾ským modrým svìtlem, je¾
se objevuje svítící, oslòující a èarovné! Nelekej se ho! Je
to svìtlo tathágaty, které je zde moudrostí dharmadhátu.
Upøi k nìmu svou víru! Vìø v nì pevnì a modli se k nìmu,
pomý¹leje, ¾e je to svìtlo vycházející ze srdce vzne¹ené-
ho Vairóèany, je¾ ti pøichází vstøíc v bardu plném neoby-
èejných a nebezpeèných nástrah. Je svìtlem Vairóèanovy
milosti. (60)
Nemiluj kalné bílé svìtlo dévù! Nepøilni k nìmu! Nebuï
slabý! Ulpí¹-li na nìm, poputuje¹ do sídel dévù a bude¹ vta-
¾en do víru ¹esti lók. Je to pøeru¹ení, je¾ by tì zadr¾elo na
cestì k osvobození. Nepohlí¾ej na nì! V hluboké víøe hleï
na jasné modré svìtlo! Vá¾nì smìøuj celým svým my¹lením
k Vairóèanovi a odøíkávej po mnì tuto modlitbu: (61)
,Putuji v sansáru pro velkou nevìdomost.
Ké¾ mne dovede vzne¹ený Vairóèana
na záøivou stezku svìtla moudrosti dharmadhátu.
Ké¾ bo¾ská Matka nekoneèného prostoru je mou
zá¹titou,
ké¾ jsem bezpeènì a jistì veden hrùzyplnými osidly barda,
ké¾ dosáhnu stavu dokonalého buddhy.`
Modle se takto v hluboké a pokorné víøe vstoupí¹ do
Vairóèanova srdce v záøi duhového svìtla a dosáhne¹ stavu
buddhy v sambhógakáji, v hustì slo¾ené øí¹i støedu. (62)
(54) Okam¾iky umírání jsou obvykle provázeny nepøítomností denn
ího vìdomí jak na úrovni smyslù, tak i podvìdomých pocitù èili
na tzv. astrální úrovni. Proto obecný èlovìk nemù¾e vzít ze smrti
nejvy¹¹í u¾itek. Esenciální faktor uniká a s ním i èiré svìtlo, je¾
osvobozuje dosa¾ením stavu dharmakája, kdy¾ si je èlovìk uvìdom
í. Ale zemøelý se probouzí k vnímání na úrovni nevyvinutého vì-
domí èili v zevním smyslu na úrovni podvìdomí teprve tehdy, kdy¾
dochází k hrub¹ím emanacím. V té dobì je ji¾ svým vìdomím ve
sféøe, kde je napadán tlaky tìchto hrub¹ích emanací. Vnímá je v¹ak
jako pøedstavy bohù, jim¾ právem pøíslu¹í název dhjánibuddhové
88
èili bo¾ské personi kace ¾ivlù pro jejich obvyklé projevy a kvalitu
tìl, jakými se pøedstavují zemøelým jedincùm.
Bì¾né vysvìtlení pro stav fyzické smrti, který je provázen ztrá-
tou denního vìdomí, ani zdaleka nevyèerpává v¹echny pochody
bytostného rozkladu. Prozatím dovedeme zji¹»ovat jen psychicky,
¾e klinická smrt, konstatovaná na základì ustání srdeèního tepu
a ztráty denního vìdomí, se napø. vùbec nedotýká bunìèných proces
ù, je¾ jsou øízeny vegetativním nervovým systémem a ten je
zase øízen tím druhem vìdomí, jemu¾ øíkáme podvìdomí. V pomì-
ru k tomuto druhu vìdomí má denní vìdomí jen omezenou funkci.
Právì v podvìdomí je skryt sám èlovìk, nebo» jen on sám jako
pøípadný jev mù¾e øídit v¹echnu èinnost, která se projevuje jeho
fyzickým bytím. Jinak by toti¾ musel být v jeho tìle jiný èlovìk,
bùh nebo démon, který by øídil nesèetné dennímu vìdomí se vymykaj
ící funkce. Jeliko¾ v nìm nìco takového nelze nalézt, mù¾eme
pokládat za prokázané, ¾e pod hladinou denního vìdomí existuje
dal¹í èást vlastní bytosti èlovìka, která si musí být dobøe vìdoma
své úlohy, a» ji¾ pudovì, nebo z vy¹¹ích vnuknutí.
Mystika podepírající uèení o bardu pøedpokládá, ¾e po znièení
denního vìdomí se chápe rozhodující úlohy právì tato èást bytosti,
resp. tento druh vìdomí, je¾ se ocitá v úloze zøetelnìji vyjádøené.
Proto se mluví o pro¾ívání barda jako o pro¾ívání skuteèném a vì-
domém, z na¹eho hlediska v¹ak jde o jiný druh vìdomí v té dobì
ji¾ rozvinutý.
Proto je mo¾no pøedpokládat, ¾e prchají-li z tìla nejvy¹¹í esence,
prchá i pøíslu¹ný druh vìdomí, je¾ jogínové znají pod názvem
nadvìdomí. Po jeho vymizení se stává výrazným podvìdomí nebo
snad lépe vìdomí øídící vegetativní nervový systém. Právì v tomto
druhu vìdomí pro¾ívá èlovìk následující dvì barda, toti¾ èhöòi,
o nìm¾ se právì mluví, a sipä, o nìm¾ se bude mluvit pozdìji.
Shrnuji: okam¾ikem smrti mizí denní vìdomí a tím pøestává být
skuteèným. Následkem toho se mù¾e rozvíjet nadvìdomí, v nìm¾
bytost postøehuje nediferencované bo¾ské oblasti. Po jeho zániku
pøestává být skuteèným denní vìdomí a nadvìdomí a skuteèným se
stává vìdomí, které øídí vegetativní funkce èili vìdomí subliminální.
V nìm pro¾ívá bytost èhöòi a sipä bardo, jeho¾ obdobou v ¾ivotì
je snìní, vize a pocity, které nevznikají bezprostøedním pùsobením
89
vìcí. Po zániku podvìdomí je bardo skonèeno a bytost, která jím
pro¹la, si ji¾ musela najít mo¾nost nové objektivace vedoucí zrozen
ím k vývoji nového denního vìdomí.
Tak se tedy otáèí kolo sansára vyná¹ející na povrch pøíslu¹né
druhy vìdomí a tím i pøíslu¹né druhy pro¾itkù.
(55) Poznání barda je symbolem poznání, ¾e osudy, které èlovìka
potkávají, jsou jenom dìním zamìøeným proti dìní neskuteènému,
je¾ se nazývá bytost. Takové poznání je v tomto okam¾iku velmi
prospì¹né, nebo» se právì rozvinulo pøíslu¹né bardické vìdomí
v prostøedí, které je tvárlivìj¹í a bouølivìj¹í ne¾ hmotný svìt.
Tam, kde se èlovìk ocitá sám proti skuteènosti, která nutí k øe-
¹ení problému okam¾iku, myslí spí¹ na postavy ne¾ na pøedmìty
vý¾ivy, proto vidí jen postavy. A to je toto bardo se svými bohy
a démony. Jeho kaleidoskop je prostì stav obdobný svìtskému:
v tísni èlovìk nemyslí na to, co by snìdl nebo získal a èím by se
potì¹il, ale komu by se vyhnul. Tím zaène ¾ít mezi lidmi a pøestá-
vá ¾ít mezi vìcmi stejnì jako ta bardická bytost, která se ocitla na
prahu barda pøi pro¾ívání skuteènosti.
Temnì modrá nebesa jsou symbolem poèátku utváøení èili rozvoje
éterického elementu, jeho¾ pùsobenímzaèíná èhöòi bardo.
(56) Matka nebeského prostoru jako ¾enský princip svìtového celku
patøí k Vairóèanovi, jen¾ je mu¾skou bo¾skou personi kací éterick
ého elementu vytváøejícího snad prostor.
(57) Moudrost dharmadhátu je moudrost sama o sobì. Vnímání,
které je schopné konfrontovat útvary s intelektem, se jeví jako androgynn
í kvalita.
Mu¾ toti¾ nazírá na skuteènost mu¾sky, ¾ena ¾ensky. Hledí-li
v¹ak oba na nejvy¹¹í bo¾ské skuteènosti, je¾ dovedou chápat pouze
jako projevené, je povaha bo¾ské skuteènosti vyjádøena ¾enskou
i mu¾skou kvalitou sjednocenou v jevu. Kdyby toho nebylo, setrval
by èlovìk názorovì ve svìtì protikladù a nemohl by ji¾ nikdy uniknout
odvìkému rozporu, jen¾ pochází z dvojpohlavnosti okolního
svìta. Ale únik mo¾ný je. Oèistou v názorech mizí ¾enství i mu¾-
ství a splývá v androgyna, jen¾ | ztratí-li urèitý výraz | stane se
skuteèností bezpohlavní, samým to kosmickým duchovnem.
90
To znamená, ¾e v prvních sedmi dnech barda, kdy v¾dy svítá
symbol ¾ivlu jako otec{matka, setrvává intelekt zemøelého èlovìka
vlastnì na prahu prvotního projevu bo¾ství a tím i na prahu nediferencovan
é skuteènosti. A právì tento podvojný charakter praprojevu
¾ivlù je symbolem mo¾né objektivace v sambhógakáji, ve
vysokých nebesích, je¾ svým obyvatelùm umo¾òují zabránit ne¾á-
doucímu návratu do sansarického svìta.
(58) Toto svìtlo symbolizuje první stupeò utváøení smyslové skute
ènosti, proto je pokládáno za ni¾¹í aspekt éterického elementu pøi
jeho prvotním projevu.
(59) Kdo je vnitønì zatí¾en vztahy k ni¾¹ímu svìtu nebo ke zlu, ten
propadá nepøíznivým pocitùm v¾dy, jakmile je pøedstaven u¹lechtilosti
a dobru. Svìtlo dharmadhátu vyva¾uje negativní svìtlo svìta
dévù, který lze z lidského hlediska pokládat za ¹»astný. Takový
dojem budí obyvatelé dévického svìta, jejich¾ tìla | pokud jsem
mohl posoudit | jsou slo¾ena z ohnì a svìtla a vyjadøují moc nad
pøírodou, alespoò v jistém smyslu.
Ale zemøelý èlovìk je pøedstaven éterické oblasti v jejím nejvy¹-
¹ím aspektu. Proto ten, kdo ho pouèuje, varuje pøed tímto uchýlen
ím a nabádá ho, aby se radìji pøimkl k nejvy¹¹ímu projevu a tak
dosáhl stavu sambhógakája; ten je v¾dy ¾ádoucnìj¹í proto, ¾e poskytuje
mo¾nost bezprostøedního vysvobození ze strasti.
(60) Tathágata | ten, kdo takto jde (k nirvánì) | Buddha.
Symbolizuje proto moudrost dharmadhátu na bytostné úrovni;
moudrost, která zachraòuje silou správného rozeznávání. Jeho pomoc
í se èlovìk mù¾e v¾dy vyhnout stavùm znamenajícím poèátek
utváøení a tím i poèáteènímu pohybu pøíèinné karmy, která stahuje
bytosti do sansarického svìta.
To znamená, ¾e napø. ¾ijící bytost, která dospìla a¾ k rozvinut
í moudrosti dharmadhátu, dovede ji¾ rozkládat karmické shluky
utváøející bytí a setrvat ve stavu, jeho¾ vyvrcholením, jaké ov¹em
mù¾e pøijít pouze v dobì smrti, je pøirozenì dosa¾eno stavu sambh
ógakája. V nìm pak ten, kdo dovede vylouèit pojetí sebe jako¾to
urèitého bytí, mù¾e dosáhnout i dharmakáji.
Proto ten, kdo zemøel a dlí na tomto stupni barda, mù¾e dosáh-
91
nout stavu buddhy pouhým pochopeníma dovr¹it cestu v rozplynut
í svého bytí v nadsmyslové oblasti tím, ¾e té¾ vylouèí pojem sebe
jako vymezitelného a vymezeného bytí. Je jen otázka, zda tohoto
vysokého stavu mù¾e být dosa¾eno na stupních barda, kdy¾ víme,
¾e ho lze tak obtí¾nì dosáhnout bìhem ¾ivota. Aby èlovìk mohl tohoto
stavu dosáhnout za¾iva, musí se v nejvy¹¹ím smyslu odpoutat
od svìta, co¾ je mo¾né toliko absolutním zøeknutím se v¹eho.
(61) Kdo pokroèili na cestì tibetské mystiky, nevidí ¾ádné výhody
v tom, vzejde-li jim vyhlídka na vtìlení v oblasti dévù. Je to jen
nejvy¹¹í stupeò na sansarickém ¾ebøíku. V¹echny jeho stupnì pøedstavuj
í bytí inspirované k èinnosti podvìdomím nebo jeho silami,
jako je pud, cit a spontánní bytostná hnutí. U bytostí dévalóky se
proto pøedpokládá nevìdomost stejnì jako ve svìtì jiném, i kdy¾
v ní existují lep¹í ¾ivotní podmínky.
Pokud znám bytosti dévalóky, skuteènì jsem se mezi nimi nesetkal
s bytostmi s vysokými zøeteli, jaké jsou uznávány ve vy¹¹ích
formách mystiky. Na provokace z cizích zøídel reagovaly dokonce
vá¹nivìji ne¾ nìkteøí lidé, tak¾e jejich hodnost je mo¾no urèit pouze
z jejich bytostné struktury a z omezené moci nad pøírodou. Jejich
duchovní stupeò byl vyjádøen pøedev¹ím tím, ¾e mìly tìla slo¾ená
z ohnì a svìtla.
(62) Duhové svìtlo symbolizuje ¾ivlové vibrace, z nich¾ v prvním
dnu pøevládá éterický element symbolizující oblast þstøedu\, tj.
¹»astnou, ¹»astnými stavy hustì slo¾enou øí¹i sambhógakáji.
Druhý den
Kdo by se v¹ak lekl skvoucího svìtla a pro moc hnìvu nebo
pro zatemòující karmu pøed ním utíkal pøes stavìní tváøí
v tváø nebo kdyby ho pøepadly pøízraky, aè se modlil, pøijme
ho druhého dne nejen Vad¾rasattva doprovázený bo¾-
stvy, ale i jeho zlé skutky zasluhující peklo. (63)
Pak stavíme tváøí v tváø, volajíce ho jménem:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Druhého dne záøí
èistá forma vody jako bílé svìtlo. V té dobì se zjeví vzne-
¹ený Ak¹óbhja z temnì modré východní øí¹e pøevládajícího
92
¹tìstí jako Vad¾rasattva. Je modré barvy, v ruce má pì-
tizubé dord¾e, sedí na sloním trùnu a objímá ho matka
Mamákí. Doprovázejí je bódhisattvové K¹itigarbha a Maitr
éja s ¾enskými bódhisattvy Lásjou a Pu¹pou. Zjeví se ti
tìchto ¹est buddhických bo¾stev. (64)
Plnost principu tvého vìdomí ve své èisté formì | je
to zrcadelná moudrost | svítí jako jasné, záøivì bílé svìtlo
ze srdce Vad¾rasattvy, otce{matky, tak oslnivým svìtlem
a s takovou prùzraèností, ¾e sotva bude¹ moci na nì pohled
ìt, a¾ tì zasáhne. A kalné kouøové svìtlo pekla svítí vedle
svìtla moudrosti a té¾ tì zasáhne.
Z moci hnìvu se tì zmocní strach, ulekne¹ se bìloskvouc
ího svìtla a bude¹ chtít pøed ním utéci. Vznikne v tob
ì pøíchylnost ke kalnému kouøovému svìtlu pekla. Poèí-
nej si tak, aby ses nebál bìloskvoucího, prùzraèného bílého
svìtla. Je to Moudrost! O ni opøi svou pokornou, opravdovou
víru. Je to svìtlo milosti vzne¹eného Vad¾rasattvy.
Modli se a mysli s vírou: ,K nìmu se utíkám!` (65)
Je to vzne¹ený Vad¾rasattva, jen¾ pøichází, aby tì pøijal
a vysvobodil z úzkostí a pøízrakù barda. Vìø mu, je to
udice paprskù milosti Vad¾rasattvy.
Nemìj rád kalné kouøové svìtlo pekla. Je to roz¹iøují-
cí se stezka, která tì chce pøijmout pro nakupenou karmu
z prudkého hnìvu. Dá¹-li se zlákat, padne¹ do pekelných
svìtù, kde protrpí¹ nesnesitelná muka. Je zcela nejisté,
kdy z nich zase vyvázne¹. Je to pøeru¹ení, které tì odvádí
od stezky vysvobození. Nepohlí¾ej na nì a støez se hnìvu!
Nedej se zvábit, nebuï slabý. Uvìø bìloskvoucímu, jasné-
mu bílému svìtlu a kdy¾ celým srdcem opravdovì smìøuje¹
k vzne¹enému Vad¾rasattvovi, modli se: (66)
,Putuji v sansáru z moci prudkého hnìvu.
Ké¾ jsem veden vzne¹eným Vad¾rasattvou
na svítící stezku svìtla zrcadelné moudrosti.
Ké¾ je mou zá¹titou bo¾ská matka Mámakí,
93
ké¾ jsem veden bezpeènì a jistì hrùzyplnými osidly barda
a ké¾ dosáhnu stavu dokonalého buddhy.`
Kdy¾ se takto modlí¹ v hluboké a pokorné víøe, vejde
¹ do srdce vzne¹eného Vad¾rasattvy zahalen v duhov
é svìtlo. Dosáhne¹ dokonalého buddhovství v samhógaká-
ji, ve východní øí¹i, která se jmenuje þøí¹e pøevládajícího
¹tìstí\. (67)
(63) Zatemòující karma a karma hnìvu je v této dobì ov¹em jistì
té¾ ve stavu latentním, pøesto v¹ak urèuje pomìr zemøelého k dhjá-
nibuddhovi Východu. Místo aby se upjal na Vairóèanu, odvrací
se od nìho a jde vstøíc dal¹ímu dni, v nìm¾ svítá kladný odlesk
tohoto dhjánibuddhy, toti¾ Va¾rasattva Ak¹óbhja, bo¾ská personi
kace vodního elementu. Není-li v¹ak èlovìk mravnì èist, vyno
øují se z hlubin jeho bytosti stavy pocházející ze zlých skutkù
a ty se mohou stát pøeká¾kou v ¾ádoucím splynutí s dhjánibuddhou
Ak¹óbhjou.
(64) Pøechod z éterického principu k principu vody souhlasí s kosmogoni
í ezoterní mystiky. Podle ní se v procesu kosmického utvá-
øení z prostoru (éter) vyvinul princip vody jako základ bytí. Odtud
i její bílá barva symbolizující mravní dokonalost, která èinila bytosti
krásnými a spí¹ éterickými ne¾ fyzickými. Teprve èasem se zmì-
nila struktura jejich tìl do té míry, ¾e je bylo mo¾no poznávat jako
tìla hmotná, jaká mají dne¹ní lidé. Vzhledem k tomu symbolizoval
prvopoèátek fyzického bytí sestup bohù ze stavu neutváøeného
do èasu a prostoru. Tento sestup mìl neblahý vliv, nebo» pøiná¹el
mravní nedostatky a tím i zhrubnutí jejich tìl.
Takto se bohové stali lidmi, kteøí lnutím k èasu a prostoru du-
¹evnì a tím i fyzicky dál klesali. Z toho je mo¾no pøedpokládat, ¾e
se èasem lidé pøepodstatní a¾ v préty, jestli¾e se nezastaví na cestì
pøirozeného úpadku.
Leè po rozpadu tìla nicménì svítá vìdomí prvotní stav fyzick
ého utváøení a ten je zesílením vodního principu vrací na práh
andìlského stavu, v nìm¾ by vìdomí mohlo získat tìlo sambhógak
áji, kdyby mu v tom nebránila zlá karma jako protìj¹ek karmy
èistého vodního principu, který je èistým citem, a proto dobrem.
94
K¹itigarbha: lùno zemì. Maitréja: láska ve stavu buddhy, jen¾
se má vtìlit na zemi jako nositel pochodnì nejvy¹¹í pravdy, aby
obrodil lidstvo. Lásja: personi kovaná krása. Pu¹pa: personi kace
rozkvìtu. Tito bódhisattvové jsou charaktery lidí zasvìcených
vy¹¹ími realizacemi.
(65) Zdá se nelogické, ¾e by nìkdo pojal náklonnost k pekelnému
svìtu a svìtlu. Zále¾í v¹ak na karmických podmínkách a na pù-
sobení stavu protikladného peklu. Oslòující jas principu vody je
skuteènì opakem kouøového svìtla oblasti naraka. Bytosti zatí¾ené
pocity viny ze ¹patných skutkù pova¾ují tuto oblast za pøijatelnìj¹í
a snesitelnìj¹í ne¾ oblast dhjánibuddhy Vad¾rasattvy.
Tak v pomìru ke sférám rozhoduje osobní zamìøení vyplývající
z bezprostøedních pocitù, buzených karmickými vztahy. Objektivn
ích mìøítek není.
(66) Svìt¹tí lidé pøedpokládají, ¾e bo¾ská spravedlnost mìøí odèinì-
ní vin utrpením, které èlovìk musel podstoupit. Ale tak jednoduché
to pøece jen není. Rozhodující je té¾ to, jak na utrpení èlovìk reaguje.
Budí-li v nìm pocity nenávisti, zloby, nepøejícnosti a jiné zlé
stavy, dostává se tím do kolobìhu vy¾ívání a souèasného vytváøení
zlé nebo pekelné karmy. A v tom je celá problematika, která se tý-
ká øe¹ení strastí. Stojí pøed ní pekelný tvor, obecný èlovìk i asketa
a je otázka, budou-li ji umìt øe¹it.
O lidech víme, ¾e ji dobøe neøe¹í. Chudý èlovìk proklíná bohá-
èe a viní ze svých strastí kdekoho, tøeba¾e by svùj problém øe¹il
mnohem lépe, kdyby své strasti a utrpení dovedl chápat jako mil
é nav¹tívení bo¾í. A stejnì je tomu s askety. A» ji¾ jde o askety
køes»anské, nebo indické, jsou mezi nimi mnozí, kteøí provázejí své
odøíkání strastnými pocity. Tak právì na úrovni pocitù uvádìjí do
pohybu kolo strastné karmy, z ní¾ se vykupují odøíkáním.
Nikoli tedy nebe, nýbr¾ peklo èeká za askezi toho, kdo se neraduje
úmìrnì k pocitùm vznikajícím zøíkáním se svìta. Ale to jsem
ji¾ kdesi øekl. Opakuji to, abych lidi pøimìl k ¹ir¹ímu a opatrnìj¹í-
mu stanovisku k problémùm ¾ivota a karmy.
(67) Na tomto stupni barda mù¾e zemøelý dosáhnout nejvy¹¹ího
osvícení v sambhógakáji, ale bude poután jedním z hrub¹ích ele-
95
mentù; v tomto pøípadì elementem vody symbolizujícím ji¾ prvotvar
utváøeného svìta. Proto je pravdìpodobné, ¾e bude ji¾ musit
pøijmout tìlo, v nìm¾ by svùj vývoj mohl dovr¹it.
Stejný problém vyvstává, jestli¾e bude vysvobozen pøi pøevlá-
dajícím principu zemì, ohnì a vzduchu, dal¹ích elementù hmotné
pøírody. V thödolu se pøipou¹tí, ¾e ze sambhógakáji není návratu
do sansarického svìta za ¾ádných okolností a ¾e bude dosa¾eno
vykoupení v neutváøeném svìtì.
Øí¹e pøevládajícího ¹tìstí je symbolizována vodním elementem
proto, ¾e se vztahuje na citové zu¹lechtìní.
Tøetí den
Nìkteøí lidé prchají pro zatemnìní ze ¹patné karmy a pro
hrdost, i kdy¾ byli stavìni tváøí v tváø a i kdy¾ je zasáhla
udice paprskù milosti. Je-li zemøelý jedním z nich, pøichá-
zí tøetího dne vzne¹ený Ratnasambhava, provázen bo¾stvy,
a té¾ svìtelná stezka lidského svìta, aby ho pøijali.
Opìt voláme zemøelého jménem a takto jej stavíme
tváøí v tváø:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Tøetího dne tryská
pratvar zemních elementù jako ¾luté svìtlo. Z ji¾ní skvostn
ì vyzdobené øí¹e svítí na tebe vzne¹ený Ratnasamhava ve
¾luté barvì, má v ruce klenot, sedí na koòském trùnu, objat
bo¾skou matkou Sangjajèanmou.
Ze støedu duhového svìtla vyzaøují dva bódhisattvové
Aká¹agarbha a Samantabhadra provázeni ¾enskými bódhisattvy
Málou a Dhúpou. Je to ¹est tvarù dokonalé buddhovsk
é moudrosti záøících z duhového jasu. Souhrn dotekù
ve svém prastavu tì zasáhne jako ¾luté svìtlo moudrosti
| rovnosti. Oslnivì ¾luté, zdobené hvìzdnými svìty se
satelity, záøivými hvìzdami tak jasnì a èistì, ¾e sotva bude
¹ moci na nì pohledìt. Souèasnì se svìtlem moudrosti
zasáhne tvé srdce i zakalené, modravì ¾luté svìtlo svì-
ta lidí. (68)
96
Pak tì pro sílu sobectví pøepadne strach pøed oslnivým
¾lutým svìtlem, tak¾e bude¹ hledìt pøed ním utéci. Bude
¹ poci»ovat tou¾ebnou pøíchylnost k zakalenému modravì
¾lutému svìtlu svìta lidí. (69)
Neboj se jasného záøivì ¾lutého, prùzraèného svìtla,
ale vìz, ¾e je to moudrost. Spolehni na ni opravdovì, pokorn
ì a v odøíkání. Je to záøení tvého intelektu. Ví¹-li to,
vejdou do tebe neodluèitelnì bo¾ská tìla a svìtlo a dosáhne
¹ buddhovství, i kdy¾ jsi døíve neprojevil pokoru, víru
a modlitbu.
Nepozná¹-li záøení svého intelektu, mysli s vírou: ,Je
to záøení milosti vzne¹eného Ratnasambhavy, k ní se utí-
kám.` Modli se. Je to udice paprskù milosti vzne¹eného
Ratnasambhavy; vìø tomu.
Nemìj rád kalné modravì ¾luté svìtlo svìta lidí. Je to
stezka nahromadìných náklonností, tvého mocného sobectv
í, je¾ tì zde pøijímá. Dá¹-li se jím pøivábit, zrodí¹ se ve
svìtì lidí, kde vytrpí¹ zrození, stárnutí a smrt, ani¾ bude¹
moci vyváznout z bahna svìtského bytí. Je to pøeru¹ení,
které tì zdr¾í na cestì k osvobození. Proto si nev¹ímej tohoto
svìtla, vzdej se sobectví, vzdej se sklonù, nedej se jimi
zvábit. Nebuï slabý. (70)
Poèínej si tak, abys spolehl na ono jasné, oslòující
svìtlo. Své opravdové my¹lení øiï cílevìdomì na vzne¹en
ého Ratnasambhavu a modli se:
,Putuji v sansáru pro mocné sobectví.
Ké¾ jsem uveden vzne¹eným Ratnasamhavou
na záøící stezku svìtla moudrosti | rovnosti.
Ké¾ je mou zá¹titou bo¾ská matka, zvaná Ta s okem
buddhy,
ké¾ jsem jistì a bezpeènì veden hrùzyplnými osidly barda
a dosáhnu dokonalého buddhovství.`
Kdy¾ se takto modlí¹ s hlubokou pokornou vírou, vstoup
í¹ do srdce vzne¹eného Ratnasambhavy, bo¾ského ot-
97
ce{matky, a dosáhne¹ buddhovství v sambhógakáji, v ji¾ní
skvostnì vyzdobené øí¹i.
(68) Dokud se stvoøení nacházelo ve stavu þvodního utváøení\, byl
èas a prostor dimenzí, která ¾ivé bytosti neomezovala na urèité místo
jako zemì a také neohranièovala jejich smyslové vnímání v té
míøe jako nyní. Proto se jejich zraku neprojevovaly hvìzdné svìty
a jejich satelity, ale jen nekoneèný, v¹ude obydlitelný prostor, jen¾
ponechával prvoútvarným bytostem mo¾nost existovat v prostoru
tak, jako dnes mají bytosti mo¾nost sídlit kdekoli. V té dobì byl
tedy pro bytí þplanetou\ vesmír, v nìm¾ byly hmoty prozatím rozlo
¾eny tak, ¾e nevznikal mezi nimi prázdný prostor, jak je tomu
nyní. Vzhledem k tomu byly ¾ivotní podmínky prvotních bytostí
nadpomyslitelnì lep¹í, zejména kdy¾ nevznikaly problémy vyjádøen
é otázkou, co je asi tam? V té dobì byla tedy diferenciace utajena
pouze v dualistickém pojetí, nikoli té¾ v kosmických sobì vzdálen
ých útvarech. Vzdálenost hmotných skuteèností nastala a¾ v dobì,
kdy se uplatnil zemní princip, jemu¾ je èlovìk stavìn tváøí v tváø
tøetího dne po skonèení èhikhä barda. A tak mu svítí hvìzdné svì-
ty a jejich satelity jako symbol prostorového rozdìlení kosmického
stvoøení, dal¹í to vzdálení od prapùvodního stavu jsoucnosti.
Vzhledem k tomu lze øíci, ¾e tvùrèí postup mìl svùj prvopoèá-
tek v prostoru, jen¾ se vyvinul z bezmezna; to se vymezilo vlastním
sebeuvìdomìním, jeho¾ obdobou u bytostí je jáství. V prostoru tak
do¹lo k dal¹ímu utváøecímu pochodu, jeho¾ vibrace v prvopoèátku
nevytváøely þprostory | skuteènosti\, jako jsou hvìzdy a hvìzdn
é systémy. V té dobì þvlastnosti | bytosti\ arúpa pøijaly jistý
druh formy z lidského hlediska spí¹ fyzikální ne¾ materiální. A tyto
bytosti pøebývaly v prostoru, ¾ijíce na vibraèní pùdì, která se dosud
nesbalila a nezhutnìla. A to byl pravý þzlatý vìk\ podpíraný
jak kvalitou tìl duchovnì-fyzikálních bytostí, tak i stupnìm vývoje
vnìj¹ích podmínek pro jejich bytí.
Ale sestupný druh vývoje se zde nezastavil. Gravitaèní centra
se tvùrèím postupem stávala podmínkou pro vytváøení hvìzdných
svìtù ve vesmíru a jáství podmínkou pro vytvoøení fyzických tìl
u þvlastností | bytostí\. A to se stalo ve tøetím kosmickém dnu,
který odpovídá tøetímu dnu èhöòi barda. Dnu, v nìm¾ svítá zemní
98
element symbolizující prvopoèátek rozdru¾ení gravitaèních center
s jejich fyzikálními prùvodièi.
V té dobì zaèaly ¾ít bytosti | duchové na právì vytvoøené
zemi, do¾ívajíce své zásluhy ze þzlatého vìku\ a zapadajíce dál
do hmoty v relativnì pøíznivých podmínkách þstøíbrného vìku\.
Ale kdy¾ pøestaly být þbytostmi | duchy\ a staly se hmotnými
bytostmi, pøestal pro nì þstøíbrný vìk\, vìk þmírného svitu ¹tìstí\
a zaèal þvìk ¾elezný\, který jim ji¾ svými podmínkami nedovoloval,
aby se radovaly z vlastních kvalit (bytí) pøíznivých a pøíjemných
v pomìru ke kvalitì svého bydli¹tì, toti¾ zemi. Naopak je nutil
pøijímat v plném rozsahu podmínky, které vytváøela sama pøíroda.
Kdy¾ posléze tyto bytosti tuto situaci akceptovaly, ¾ily ji¾ vlastn
ì v þèerném vìku\, který právì vládne. V tomto vìku je zcela
zapomenut þzlatý\ a þstøíbrný\ vìk a pøevládá jen vìdomí hmoty,
která zatì¾uje vìdomí nevìdomostí. Je to období mravního úpadku,
které nenachází dobrý pomìr k prvotní dobì utváøení, k jej
ímu duchovnì fyzikálnímu charakteru, nebo» tento charakter je
v dobì úpadku spí¹ vìcí víry ne¾ skuteènosti, pøesto¾e je fyzikáln
ì dokazatelný.
Ale duchovní zatemnìní bytostí þèerného vìku\ je doèasné. Lid
é tohoto vìku musí vy¾ít pochybnosti a svou karmu, která je tak
bolestná, proto¾e se vytváøí ze zla, nenávisti, bojù a vzájemného
ubli¾ování. Pak se vrátí na cestu ku þzlatému vìku\ tím, ¾e zavrhnou
jednání pøíslu¹ící dobì úpadku.
(69) Bylo by mylné domnívat se, ¾e jenom lidé budou v posmrtn
ém putování tíhnout ke svìtu lidí, kde¾to napø. ni¾¹í bytosti se do
tohoto svìta dostanou jen s þpomocí bo¾í\ ve svém automatickém
duchovním rùstu. Ka¾dá bytost je potenciálnì inteligentní a tuto
inteligenci mù¾e na svém místì pou¾ít, jakmile je smrtí zbavena
tí¾ivého obalu svého tìla. Skuteènou pøeká¾kou tu je jenom zatemn
ìní ze ¹patné karmy, nebo» toto zatemnìní jí znemo¾òuje, aby
pochopila prùvodní bytostné a pro¾itkové stavy bytostí vy¹¹ích sfér.
Pokud tedy bytost není povznesena nad ¹patnou karmu svými
zásluhami, tíhne spí¹ ke sférám ni¾¹ím ne¾ ke své dosavadní, jestli¾e
se na své úrovni prohøe¹ila proti mravním zásadám, které tam vládnou.
Tak napø. èlovìk, který se prohøe¹il proti karmì lidství, cítí
99
pøed svítáním této sféry strach a hrùzu a sna¾í se prchnout do je¹tì
ni¾¹ích oblastí, nehledíme-li na okam¾ik, kdy svítají bo¾ské personi
kace zemního principu, jeho¾ ni¾¹ím aspektem je lidská sféra.
V tomto okam¾iku se toti¾ uvolòuje nejlep¹í karma pøíslu¹ící zemn
ímu principu. Jejím uvolnìním svítá jeho bo¾ská personi kace, ji¾
èlovìk následkem nahromadìné zlé karmy musí odmítnout dokonce
tím, ¾e se pøikloní k podmínkám pøevládajícím ve svìtì lidí.
Lidé, kteøí se upoutávají na sféru, v ní¾ ¾ijí, mohou mít ná-
sledkem karmy ze zlých skutkù odpor i proti podmínkám lidského
zrození. To zpùsobí, ¾e i odtud putují dolù do je¹tì ni¾¹ích svìtù,
které svítají v následujících dnech.
(70) Je zøejmé, ¾e tibet¹tí mystikové neupadají do bludné domnìnky,
¾e je lidská existence nejzdaøilej¹í pro duchovní dovr¹ení. Vìdí,
¾e nále¾í do støedního, ponìkud zneèi¹tìného zemního elementu,
jeho¾ negativním povahovým projevem je sobectví a tím i ulpívání
na svìtì, které je prvním stupnìm sestupu do sfér je¹tì bolestnìj¹í-
ho pro¾ívání. Za své mystické praxe jsem poznal, ¾e mimo lidskou
existenci se ve skupenství bytostného ¾ivota ve smyslu skuteèném
i pomyslném nachází skupina bohù, kteøí mají neporovnatelnì lep¹í
podmínky k duchovnímu vývoji ne¾ lidé. Pravda, jsou to bohové,
kteøí nevy¾ívají svou dobrou karmu, ale zùstávají zamìøeni k té-
mu¾ nejvy¹¹ímu cíli, k nìmu¾ se snad mohli upnout jako lidé, ale
padli mrtvi døív, ne¾ ho dosáhli. Jestli¾e na této cestì ji¾ zharmonizovali
svou karmu do té míry, ¾e se du¹evními tendencemi
podobali bohùm, mohla být pøirozeným následkem toho zdaøilá
bo¾ská existence.
Podle toho je nezbytné tøídit i bohy do dvou skupin. Jedni vy¾í-
vají svou karmu stejnì, jako ji vy¾ívají lidé, kde¾to druzí spásným
úsilím shroma¾ïují dál karmické zásluhy jako ten druh lidí, kteøí
se zøíkají v¹eho pro dobro druhých bytostí.
Snad tento druh askeze neexistuje v jiné sansarické oblasti vyjma
lidskou a dévickou. Vysoce pokroèilý mystik, který pro smrt
nedovr¹il, zrodí se v¹ak v bo¾ské arúpalóce, odkud se ji¾ nemus
í vrátit, proto¾e tendence, je¾ v sobì vyvolal v lidském tìle, ho
donesou k nejvy¹¹ímu uskuteènìní. A tak zùstává lidský svìt jedn
ím ze ¹esti sansarických svìtù, jemu¾ bych na základì vlastního
100
poznání a zku¹enosti mohl snad pøiznat výsady, jaké mají bohové
zejména vy¹¹ího øádu.
Ètvrtý den
Postaveni takto tváøí v tváø dosáhneme osvobození, a» byly
na¹e schopnosti jakkoli slabé. Ne¾ i tak jsou lidé, kteøí
vytvoøili tolik zlé karmy nebo neplnili své sliby nebo jim¾
úplnì chybí zásluha (pro vy¹¹í vývoj), ¾e nemohou poznat
bardo, aè byli takto stavìni tváøí v tváø. Jejich zatemnì-
ní a ¹patná karma z lakoty a chtivosti vyvolá hrùzy zvukù
a záøení, tak¾e prchají. (71)
Nále¾í-li nìkdo k této skupinì, bude ètvrtého dne pøijat
vzne¹eným Amitábhou s provázejícími jej bo¾stvy a té¾
stezkou svìtla z prétalóky, ji¾ vytváøí lakota a pøipoutanost.
Opìt zemøelého stavíme tváøí v tváø, volajíce ho jmé-
nem:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Ètvrtého dne zá-
øí svìtlo, je¾ je pratvarem elementu ohnì. Z nìho na tebe
z èervené západní øí¹e ¹tìstí svítí vzne¹ený buddha Amit
ábha, v èervené barvì, s lotosem v ruce, sedì na pavím
trùnu, objat bo¾skou matkou Gekarmo. Zároveò na tebe
záøí bódhisattvové Èänräzig a D¾ampal doprovázeni ¾ensk
ými bódhisattvy Gítou a Alókou. Tìchto ¹est tìl osvícení
záøí na tebe ze støedu duhy. (72)
Pratvar souhrnu pocitù jako èervené svìtlo v¹erozli¹uj
ící moudrosti tøpytivì èervené zkrá¹lené hvìzdnými svìty
a satelity, prùzraèné, nádherné, oslòující, je¾ vychází ze
srdce bo¾ského otce{matky Amitábhy, zasáhne tak záøivì
tvé srdce, ¾e sotva bude¹ moci na nì pohledìt. Neboj se.
Souèasnì na tebe svítí kalné èervené svìtlo svìta prétal
óka, pøicházející souèasnì se svìtlem moudrosti. Chovej
se tak, abys k nìmu nepøilnul. Pøemoz náklonnost k nì-
mu a slabost.
101
Mocí silné pøipoutanosti ulekne¹ se oslòujícího èerven
ého svìtla a bude¹ se sna¾it pøed ním prchnout. Pocítí¹
náklonnost ke kalnému svìtlu prétalóky. (73)
Neboj se nádherného, oslòujícího, prùzraènì záøícího
èerveného svìtla. Pozná¹-li je jako moudrost a setrvá-li
tvùj intelekt v odøíkání, vstoupí¹ neodluèitelnì do svìtla
moudrosti a dosáhne¹ buddhovství.
Nepozná¹-li je, mysli si: ,Jsou to paprsky milosti vzne-
¹eného Amitábhy, k nìmu se utíkám.` Dùvìøuj mu a modli
se k nìmu. Je to udice paprskù milosti vzne¹eného Amit
ábhy. Pokornì dùvìøuj a neutíkej. I kdybys prchal, bude
tì nerozluènì následovat. Neboj se. Nedej se zvábit kalným
èerveným svìtlem prétalóky. Je to stezka svìtla pocházející
ze silné, nahromadìné pøipoutanosti k sansarickému bytí.
Pøichází, aby tì pøijala. Vstoupí¹-li na ni, padne¹ do svì-
ta ne¹»astných duchù, kde bude¹ nesnesitelnì trpìt hladem
a ¾ízní. Ztratí¹ tam mo¾nost dosáhnout osvobození. Ono
kalné èervené svìtlo je pøeru¹ení, které tì má oddálit od
stezky osvobození. Nepoutej se na nì. Vzdej se navyklých
sklonù. Nebuï slabý. Dùvìøuj jasnému, záøícímu èervené-
mu svìtlu. Spoléhaje cílevìdomì na vzne¹eného Amitábhu,
otce{matku, modli se: (74)
,Putuji v sansáru mocí silné pøipoutanosti.
Ké¾ jsem uveden vzne¹eným Amitábhou
na záøící stezku svìtla v¹erozli¹ující moudrosti.
Ké¾ je mou zá¹titou bo¾ská matka, zvaná S bílou uzdou,
abych byl bezpeènì veden nebezpeènými osidly barda
a dosáhl dokonalého buddhovství.`
Kdy¾ se takto modlí¹ pokornì a opravdovì, vejde¹ do
srdce bo¾ského otce{matky, vzne¹eného Amitábhy v duhov
ém svìtle a dosáhne¹ buddhovství v sambhógakáji, v zá-
padní øí¹i, je¾ se jmenuje ¹»astná.
(71) Tito lidé mohou dosáhnout osvobození za pøedpokladu, ¾e byli
stavìni tváøí v tváø. Jinak nerozpoznají svìtla a budou putovat do
ni¾¹ích lók. Mo¾ná, ¾e si ¾ivlových personi kací bo¾ské povahy ani
102
nev¹imnou, ale budou prchat pøed neurèitými svìtelnými jevy. {
{ Lakota a chtivost jsou mravní závady, je¾ èlovìku zabraòují, aby
dosáhl vykoupení v dobì, kdy svítá element zemì. Proto zemøelý
putoval ke ètvrtému dni, kdy svítá element ohnì.
(72) Èänräzig | þbódhisattva dolù shlí¾ející\, té¾ þVeliký slitovn
ík\ pøedstavovaný èasto s tisíci rukama a s okem v ka¾dé dlani.
D¾ampal | þTen s mírným hlasem\, bùh personi kující mystickou
moudrost. Gíta |dákiní dr¾ící lyru, ztìlesnìní hudby a zpìvu.
Alóka | svìtlo znázoròované bohyní dr¾ící lampu èervené barvy,
proto¾e nále¾í elementu ohnì.
(73) Moc dozrálého lakomství a pøipoutanosti èlovìka v posmrtn
ém stavu niternì nutká, aby se upjal na svìtlo svìta prétalóky,
nebo» právì v nìm pøevládá karma udìlující bytosti odpovídající
výsledné pro¾ívání.
(74) Dobro i zlo se èlovìku vnucuje, nebo» tu rozhodují karmické
vztahy. Jenom proto mù¾e v nìkom vzejít náklonnost k tak zlému
svìtu, jako je svìt prétù. Ale i tyto náklonnosti jsou podmínì-
ny urèitými morálními pøestupky. Hnìv vyvolává karmu vedoucí
do pekla, sobectví do lidského svìta, lakomství a pøipoutanost do
svìta prétù, ¾árlivost do svìta asurù, vá¹eò a nevìdomost do zví-
øecího svìta. V tìchto svìtech dosáhnou tyto nedostatky pøíslu¹né
odplaty, tj. bytosti zatí¾ené tìmito nedostatky zde nabudou pøí-
slu¹ných zku¹eností, jejich¾ úèelem je, aby tìchto nedostatkù de -
nitivnì zanechaly.
Ale ¹est lók pøedstavuje oblast sansarického bytí a ka¾dá bytost
v nìkteré ze ¹esti sfér mù¾e podléhat mravním nedostatkùm, jejich¾
pravá odplata je mo¾ná v jiné sféøe, ne¾ ve které právì ¾ije. Proto
bytost, která zemøela ve své vlastní sféøe, se mù¾e zrodit ve sféøe
jiné. Tímto zpùsobem se pøerozují sansarické bytosti z jedné sféry
do druhé, dokud v jejich srdci nevytryskne vznìt, povzná¹ející je do
sfér nadsansarických a vyjádøitelný nejlépe slovy þsursum corda\.
Právì tímto vznìtem se bytost povznese nad instinktivní poèínání
øízené z podvìdomí a dosáhne oblasti prosvícené svìtlem vìdomí.
Tato oblast je ji¾ nadsansarická.
Sansarický svìt je omezen na poèínání øízené ¾ivoèi¹nými in-
103
stinkty. Nadsansarický, nále¾ící do oblasti rúpadéva, je vyznaèen
dokonalým, av¹ak determinujícím uvìdomováním. Nadsansarický,
nále¾ící do oblasti svazkù arúpa, se vyznaèuje uvìdomováním nevymezuj
ícím. Sansarický svìt pokládáme za ne¹»astný, nebo» v nìm
jsou zøetele diktovány silami, které se vymykají vìdomí, mohou
tedy být nechtìné a vyvolávat strast a konflikty. Nadsansarický
svìt naproti tomu mù¾eme pokládat za ¹»astný, nebo» je to oblast
existencí, jejich¾ klid mù¾eme pova¾ovat za ¹»astný. Je to oblast
existencí, jejich¾ klid není ru¹en silami podvìdomí.
Analogicky ten, kdo dosáhl stupnì, jej¾ je mo¾no oznaèit jako
prosvícení svého bytí svìtlem dokonalého sebeuvìdomìní, dos
áhl nadsansarické oblasti a tím ji¾ za¾iva ¾ije v oèistných øí¹ích
rúpalóky, jestli¾e se mu nepodaøilo vymýtit pojmové uvìdomování.
Podaøilo-li se mu to, dosáhl ji¾ za¾iva oblasti arúpa, v ní¾ se dosahuje
dokonalého vykoupení znièením vìdomí. Úsilí o prosvícení
vlastní bytosti svìtlem dokonalého uvìdomìní je èirým duchovním
úsilím o vysvobození ze sansarického svìta; dobro tomuto uvìdom
ìní napomáhá. Zlý èlovìk toti¾ toto uvìdomìní cvièit nemù¾e,
nebo» tím odhaluje své mravní nedostatky; staví si pøed vlastní
oèi hrùzy mravního poru¹ení a propadá tu¹ení, ¾e bude posti¾en
velkými karmickými tresty.
Pátý den
Je skoro nemo¾né, aby je¹tì nebylo dosa¾eno osvobozen
í. A pøece putují ¾ivé bytosti dolù k pátému dni, aè byly
stavìny tváøí v tváø. Dlouhotrvajícími sklony se staly neschopn
ými vzdát se svých sklonù a ¹patná karma a stra¹ná
¾árlivost stvoøily dìs zvukù, tak¾e je nemohla zachytit udice
paprskù milosti. Patøí-li nìkdo do této skupiny bytostí,
pøichází pátého dne vzne¹ený Amóghasiddhi s provázejí-
cími jej bo¾stvy se svìtlem a záøí milosti, aby jej pøijal.
A pøijme jej té¾ svìtlo vycházející z asuralóky stvoøené zlou
¾árlivostí. (75)
Stavìní tváøí v tváø, kdy¾ byl zemøelý volán jménem,
dìje se takto:
104
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Pátého dne záøí
na tebe zelené svìtlo pratvaru elementu vzduchu. V nìm
na tì svítí vzne¹ený Amóghasiddhi ze zelené severní øí-
¹e úspì¹ného konání nejlep¹ích èinù, v barvì zelené, maje
v ruce zkøí¾ené dord¾e. Sedí na trùnì harpyjí pøeklenují-
cím nebesa, objat bo¾skou matkou, vìrnou Dolmou, doprov
ázen bódhisattvou Èagnadord¾em a Dipanamselem se
dvìma ¾enskými bódhisattvy Gandhou a Nrtjou. Tìchto
¹est osvícených tvarù na tebe bude záøit ze støedu duhov
ého svìtla.
Pratvar souhrnu chtìní záøící jako zelené svìtlo v¹ezp
ùsobující moudrosti, oslnivì zelené, prùzraèné a svítící,
nádherné a hrùzu nahánìjící, ozdobené hvìzdnými svìty,
je¾ jsou obklopeny satelity, záøivými hvìzdami, vychází ze
srdce otce{matky vzne¹eného Amóghasiddhi a zasáhne tvé
srdce tak podivuhodným jasem, ¾e sotva snese¹ ten pohled.
Neboj se. Je to pøirozená síla moudrosti tvého intelektu.
Setrvej ve velkém odøíkání a zachovej nestrannost. (76)
Kromì zeleného svìtla v¹ezpùsobující moudrosti svítí
na tebe i kalné zelené svìtlo asuralóky, vytváøené karmou
pocitù ¾árlivosti. Pøichází spolu s paprsky moudrosti. Rozj
ímej o tom nestrannì bez pøíchylnosti a bez odporu. Nem
ìj je rád. I kdy¾ jsi slabých duchovních schopností, nemìj
rád kalné zelené svìtlo asuralóky. (77)
Pak mocí silné ¾árlivosti bude¹ podì¹en oslòujícím zá-
øením zeleného svìtla, pokusí¹ se prchnout a pojme¹ ná-
klonnost ke kalnému zelenému svìtlu asuralóky. Neboj se
nádherného, prùzraèného, záøícího a oslòujícího zeleného
svìtla, ale poznej je jako moudrost. V tom stavu nech» setrv
á tvùj intelekt v odøíkání. Nebo uva¾uj: ,Je to udice
paprskù milosti vzne¹eného Amóghasiddhi, je to v¹ezpùsobuj
ící moudrost.` Vìø tomu. Neprchej pøed ním. (78)
I kdybys pøed ním prchal, bude tì nerozluènì následovat.
Neboj se ho. Nemìj rád kalné svìtlo asuralóky. Je to
karmická stezka vytýèená silnou ¾árlivostí, která tì chce
105
pøijmout. Nechá¹-li se zvábit, padne¹ do asuralóky, kde
pro¾ije¹ nesnesitelné bìdy sporù a válèení. Je to pøeru¹ení,
které tì zdr¾í na cestì k osvobození. Nedej se zvábit. Pøemoz
své sklony. Nebuï slabý. Dùvìøuj oslnivému zelené-
mu záøení, a kdy¾ zamíøí¹ celé své my¹lení na vzne¹eného
Amóghasiddhi, bo¾ského otce{matku, modli se:
,Putuji v sansáru mocí silné ¾árlivosti.
Ké¾ mne vzne¹ený Amóghasiddhi vede
záøící stezkou svìtla v¹ezpùsobující moudrosti.
Ké¾ je mou zá¹titou bo¾ská matka, vìrná Tára,
abych byl jistì a bezpeènì veden nebezpeènými osidly
barda
a dosáhl dokonalého buddhovství.`
Kdy¾ se tak bude¹ modlit v hluboké víøe a oddanosti,
vstoupí¹ do srdce bo¾ského otce{matky vzne¹eného Amó-
ghasiddhi v záøi duhového svìtla a dosáhne¹ buddhovství
v samhógakáji, v severní øí¹i navr¹ených dobrých skutkù.
(75) Vysoká morálka i mravní zka¾enost, tupost i osvícení jsou
vlastnì ovocem bytostného úsilí. Je tøeba se dr¾et vlídného my¹len
í a cítìní, aby se èlovìk stal vysoce morálním | a staèí se dr¾et
nepøejícnosti, zloby a nízkých zøetelù, aby se mohl stát mravnì
zka¾eným. Tupým se mù¾e stát jen tehdy, kdy¾ svou zvídavostí nep
øekroèí mez zájmù diktovaných ¾ivoèi¹ným pudem sebezáchovy.
Osvíceným se mù¾e stát, kdy¾ se pøinutí k du¹evnímu otevøení do té
míry, ¾e do jeho vìdomí bude moci vstupovat celý svìt i nekoneèná
oblast transcendentní.
Mravní zøetele, jaké vedou k uvedeným výsledkùm, jsou sice
podmínìny individuálními karmickými dispozicemi, ale pøesto mù-
¾eme pìstovat nerozvinuté sklony tím, ¾e se budeme dr¾et pøíslu¹-
ných zøetelù. Proto se zde uvádí, ¾e se bytosti od ètvrtého dne
v bardu svými návyky stávají neschopnými vzdát se svých sklonù.
Proto jdou vstøíc pátému dni, kdy jim svítá bo¾ský pøedstavitel
vzdu¹ného elementu, ale i hrozba karmy pocházející ze ¾árlivosti.
A tak je èlovìk v posmrtném stavu tísnìn svou osobností, její¾ mor
ální hodnoty jej vedou postupnì ní¾ a ní¾, nìkdy a¾ do ne¹tìstí.
(76) Èagnadord¾e | þTen se ¾ezlem v ruce, mocný ve vyhánìní
106
ïábla. Dipanamsel | þÈist¹í a jasnìj¹í od zatemnìlosti. Gandha {
{ þTa, je¾ rozsévá vùnì\, jako atribut dr¾í misku, z ní¾ vystupují
vùnì. Nrtja | þTa, je¾ nese sladkosti\.
(77) Pøíchylnost a odpor vzniká z pøevládnutí ni¾¹í formy vzdu¹-
ného elementu. Dosa¾ení sebevlády, zasahující a¾ do vlastností
vykázaných tomuto elementu, pùsobí na rozvoj buddhi (rozumu)
a mystických sil s úrovní buddhi souvisejících. Kdo odstraní pøí-
chylnost a odpor, má mo¾nost volby a rozeznává, je svobodný alespo
ò v rámci denního vìdomí, je¾ je odstranìním pøíchylnosti a odporu
zbaveno zatemnìní.
Jogíni se musí vzdìlávat i v tomto ohledu, proto¾e rozeznávání
a mo¾nost volby jsou pro jogína vlastnosti zcela nezbytné. Mus
í odporovat poku¹ením a nástrahám plynoucím z podvìdomých
inspirací, je¾ mnohdy pøinutí k neuvá¾enému èinu døív, ne¾ si to
vùbec mù¾e uvìdomit.
Rozvinutí vy¹¹ího stupnì intelektu ovládáním ni¾¹ích projevù
vzdu¹ného elementu je nanejvý¹ nezbytné. Rozvinutí tohoto intelektu
souvisí s vy¹¹ím stupnìm duchovního vývoje. Kromì toho, jak
vyplývá z textu, tento rozvoj chrání pøed zrodem ve svìtì asurù,
jeho¾ tvorové se pro pøevládající povahu svých prohøe¹ení v dal¹ím
sledu existencí zpravidla vtìlují do pekel.
(78) Bytost svárlivá a ¾árlivá je vlastnì ji¾ za¾iva v asuralóce. Po
skonèení tohoto ¾ivota, kdy bude svítat svìtlo této sféry, pozná je
jako sobì nejmilej¹í, proto se v ní objeví jako její obyvatel. Toto
svìtlo inspiruje èlovìka pro svìt asurù stejnì jako jiné mravní nedostatky
pro jinou ze ¹esti sfér. Proto se máme varovat mravních
nedostatkù a vyhýbat se jim tím, ¾e budeme rozvíjet vy¹¹í tendence.
Jinak hrozí nebezpeèí, ¾e sama na¹e bytost pøijme neutì¹enou
objektivaci s vyhlídkou, ¾e se zlep¹í a¾ po vyèerpání karmy, která
nás do ní zavedla. To se v¹ak zpravidla stává a¾ po vìt¹ím poètu
¹patných objektivací, resp. inkarnací.
©estý den
Je-li zemøelý takto na rùzných stupních stavìn tváøí v tváø,
mìl by na nìkterých z nich dosáhnout poznání bez ohledu
107
na své karmické vztahy, nech» jsou jakkoli slabé. Dosáhne
-li poznání, je nemo¾né, aby nebyl osvobozen. Mù¾e se v¹ak
stát, ¾e i proti èastému stavìní tváøí v tváø bude karmou
zlých èinù veden dolù, nebo» pøíli¹ dlouho trval pøi svých
silných sklonech, nebyl dosti pøítelem moudrosti a postrá-
dal k ní èistou lásku. Udice paprskù svìtla milosti jej nem
ù¾e dosáhnout. Proto musí putovat je¹tì ní¾, nebo» by
pocítil hrùzu a dìs pøed zvuky a záøením. (79)
Poté na nìho záøí souèasnì v¹ichni bo¾¹tí otcové{matky
z pìti øádù bo¾stev (dhjánibuddhù) se svými dru¾inami.
Zároveò v¹ak na nìho záøí svìtlo vystupující ze ¹esti lók.
Volajíce zemøelého jménem, stavíme jej takto tváøí
v tváø:
Ó urozený, do vèerej¹ího dne svítilo na tebe ka¾dé z pìti
øádù bo¾ství, jedno po druhém. Nechal ses zastra¹it a zaleknout
pùsobením karmy svých zlých sklonù, aè jsi byl stavìn
tváøí v tváø; proto jsi je¹tì zde.
Kdybys byl poznal záøení pìti øádù moudrosti jako vý-
ron svých vlastních my¹lenkových forem, byl bys ji¾ dosáhl
buddhovství v sambhógakáji a byl bys vstoupil do jednoho
z pìti øádù buddhù ozáøených duhovým svìtlem. (80)
Ale nyní se dívej soustøedìnì. Pøicházejí svìtla v¹ech
pìti øádù, je¾ se nyní jmenují svìtla sjednocení ètyø moudrost
í, aby tì pøijala. Sna¾ se je poznat. (81)
Ó urozený, ¹estého dne svítí na tebe ètvero barev
prastavù ètyø elementù (vody, zemì, ohnì a vzduchu).
V té dobì na tebe záøí buddha Vairóèana ze støední øí¹e
rozsévání semene, bo¾ský otec{matka, provázený bo¾stvy.
Z východní øí¹e pøevládajícího ¹tìstí záøí na tebe buddha
Vad¾rasattva, bo¾ský otec{matka, provázený bo¾stvy. Z ji¾-
ní slavnostnì vyzdobené øí¹e záøí na tebe Ratnasambhava,
bo¾ský otec{matka, provázený bo¾stvy. Ze ¹»astné západn
í øí¹e nakupených lotosù záøí na tebe buddha Amitábha,
bo¾ský otec{matka, provázený bo¾stvy. Ze severní øí¹e
zdokonalených dobrých skutkù záøí na tebe buddha Amó-
108
ghasiddhi, bo¾ský otec{matka se svými prùvodci, obklopeni
duhovým svìtlem.
Ó urozený, na vnìj¹ím kruhu tìchto pìti párù dhjánibuddh
ù záøí ètyøi hnìviví bohové, strá¾ci bran: þVítìzný\,
þNièitel boha smrti\, þKrál s koòskou ¹íjí\ a þUrna nektaru\
s ètyømi ¾enskými strá¾kynìmi bran: þNositelkou ostnu\,
þNositelkou smyèky\, þNositelkou øetìzu\ a þNositelkou
zvonce\. Záøí té¾ buddha dévù zvaný þNejvý¹ mocný\
s buddhou asurù zvaným þSilného uzpùsobení\, s buddhou
lidstva zvaným þLev z ©ákjù\, s buddhou zvíøecím zvaným
þNeotøesitelný lev\, s buddhou prétù zvaným þS ohnivými
ústy\ a s buddhou podsvìtí zvaným þKrál pravdy\. (82)
Jest to osm otcù{matek, strá¾cù bran, ¹est uèitelù, ví-
tìzných, kteøí záøí.
Rovnì¾ záøí nejvý¹ dobrý Otec a nejvý¹ dobrá Matka,
velicí pøedkové v¹ech buddhù Samantabhadra a Samantabhadr
í, bo¾ský otec a bo¾ská matka. (83)
Záøí na tebe dvaaètyøicet dokonalých bo¾stev, která
vy¹la z tvého srdce a jsou výtvorem tvé èisté lásky. Poznej
je. (84)
Ó urozený, v¹echny ty øí¹e nepocházejí odjinud ne¾
z tebe sama. Pocházejí z nitra ètyø oddìlení tvého srdce
a pøipoèítá¹-li støed, znamenají patero smìrù. Vycházejí
z nitra a záøí na tebe. Ani bo¾stva nepøi¹la odjinud. Od
vìènosti existovala skryta ve schopnostech tvého intelektu.
Uvìdom si, ¾e taková je jejich podstata.
Ó urozený, míra v¹ech tìch bo¾stev není ani velká ani
malá, nýbr¾ pøimìøená. Mají své ozdoby, barvy, pozice,
trùny a odznaky, je¾ dr¾í.
Bo¾stva tvoøí skupiny po pìti párech a ka¾dá pìtice
je obklopena paterým kruhem záøe, pøièem¾ mu¾¹tí bódhisattvov
é mají podíl na povaze bo¾ských otcù a ¾en¹tí na
povaze bo¾ských matek.
109
V¹echny ty bo¾ské skupiny na tebe záøí v jediném dokonal
ém shromá¾dìní. Jsou to tvá ochranná bo¾stva. Jako
taková je poznej.
Ó urozený, zvlá¹» jasnì a jemnì jako nitkovitì utkan
é sluneèní paprsky na tebe záøí sjednocené paprsky svìtla
ètyø moudrostí, je¾ vycházejí ze srdce bo¾ských otcù a matek
pìti øádù a zasáhnou tvé srdce.
Na oné záøící stezce modøe svítí nádherné hvìzdné svì-
ty svìtla. Vysílají paprsky moudrosti dharmadhátu. Ka¾dý
se podobá pøeklopenému tyrkysovému kalichu a je obklopen
stejnými hvìzdnými svìty men¹í velikosti, nádherný-
mi, oslòujícími, záøícími a prùzraènými. A ka¾dý je zdoben
je¹tì pìti men¹ími hvìzdami a té¾ kolem nich je pìt
hvìzdovitých záøivých bodù stejné povahy, tak¾e ani støed
ani hranice modré svìtelné stezky nezùstanou nezkrá¹leny.
Ze srdce Vad¾rasattvy na tebe záøí bílá svìtelná stezka
zrcadelné moudrosti, bílá a prùsvitná, slavná a oslòující,
slavná a zastra¹ující, je¹tì slavnìj¹í svìtelnými svìty obklopen
ými hvìzdami prùsvitného, záøícího svìtla, z nich¾
ka¾dý je jako pøeklopené zrcadlo.
Ze srdce Ratnasambhavy na tebe záøí ¾lutá svìtelná
stezka moudrosti | rovnosti, zdobená ¾lutými hvìzdný-
mi svìty záøe, z nich¾ ka¾dý se podobá pøevrácenému zlat
ému kalichu obklopenému men¹ími hvìzdami a ty je¹-
tì men¹ími.
Z Amitábhova srdce na tebe záøí jasnì èervená prù-
zraèná svìtelná stezka v¹erozli¹ující moudrosti, kde jsou
hvìzdné svìty jako pøevrácené korálové kalichy. Zvlá¹»
jasnì a oslnivì vysílají paprsky moudrosti, ka¾dý ozdoben
pìti satelity stejné povahy a støed i hranice svìtelné stezky
jsou zkrá¹leny je¹tì men¹ími hvìzdami a jejich prùvodci.
V¹echny záøí souèasnì na tvé srdce.
Ó urozený, je to vyzaøování schopností tvého intelektu.
Odjinud nepøi¹ly. Nenech se jimi pøivábit, nemìj strach,
ale setrvej tak, abys nevytváøel my¹lenky. Tak vejdou do
tebe v¹echny útvary a záøe a dosáhne¹ osvobození. Zelená
110
stezka svìtla na tebe nezáøí, nebo» schopnost moudrosti
nebyla v tvém intelektu dokonale vyvinuta.
Ó urozený, to jsou svìtla ètyø sjednocených moudrostí,
z nich¾ vychází to, co se nazývá vnitøní stezkou Vad¾rasattvy.
(85)
Nyní si musí¹ vzpomenout na nauku stavìní tváøí
v tváø, ji¾ jsi obdr¾el od svého uèitele. Vzpomeò si na
smysl stavìní tváøí v tváø, abys poznal v¹echna svìtla na
tebe svítící jako zrcadlení tvého vnitøního svìtla. Pozná¹-li
je jako své dùvìrné pøátele, uvìøí¹ v nì a porozumí¹ jim,
a¾ se s nimi setká¹, jako rozumí syn matce.
Uvìøí¹-li v nepromìnnou podstatu èisté a svaté pravdy,
bude v tobì zplozen stav klidnì plynoucího samádhi,
a kdy¾ vejde¹ do tìla dokonale vyvinutého intelektu, dosáhne
¹ osvícení v sambhógakáji, odkud ji¾ není návratu.
Ó urozený, se záøením moudrosti tì budou ozaøovat
i neèistá klamná svìtla ¹esti lók: kalné bílé svìtlo dévù,
kalné zelené svìtlo asurù, kalné ¾luté svìtlo lidského svìta,
kalné modré svìtlo zvíøat, kalné èervené svìtlo prétalóky
a kalné kouøové svìtlo pekla. Tìchto ¹est svìtel záøí zároveò
se ¹esti svìtly moudrosti. Nestrachuj se v¹ak, nedej se zlá-
kat ¾ádným z nich, ale setrvej ve stavu prostém my¹lenek.
Poleká¹-li se èistého záøení moudrosti a bude¹-li zlá-
kán neèistými svìtly ¹esti lók, obdr¾í¹ v jedné z nich tì-
lo a bude¹ trpìt bídou sansára, nikdy nebude¹ osvobozen
z jeho oceánu, ale bude¹ v nìm kolotat a zakou¹et samé
bolesti. (86)
Ó urozený, jsi-li èlovìkem, jemu¾ se nedostalo vybran
ých slov uèitele, pocítí¹ strach pøed èistým záøením
moudrosti s jejími bo¾stvy. V tomto strachu se bude¹ upí-
nat na neèisté sansarické vìci. Nejednej tak. Pokornì dù-
vìøuj oslnivému èistému záøení moudrosti. Pøimìj svého
ducha k víøe a mysli si: ,Milosrdné paprsky moudrosti pìti
øádù buddhù pøi¹ly, aby mne z milosrdenství pøijaly. K nim
se utíkám.` (87)
111
Kdy¾ odolá¹ pøita¾livosti klamných svìtel ¹esti lók a cí-
levìdomì zamìøí¹ v¹echno své my¹lení na bo¾ské otce{matky,
buddhy pìti øádù, modli se:
,Putuji v sansáru pro pìt zhoubných jedù.
Ké¾ jsem uveden pìti vítìznými dobyvateli
na jasnou stezku ètyø sjednocených moudrostí,
ké¾ je mou ochranou pìt øádù bo¾ských matek,
abych byl uchránìn pøed neèistými svìtelnými stezkami
¹esti lók,
abych byl uchránìn pøed osidly obávaného barda
a byl uveden do pìti èistých bo¾ských øí¹í.`
Kdo se takto modlí, pozná své vnitøní svìtlo, spojí se
s ním a tím dosáhne buddhovství. Pokornou vírou dochá-
zí prostý vìøící èlovìk k poznání sebe sama a osvobození.
I ten du¹evnì nejmen¹í mù¾e silou èisté modlitby uzavøít
brány ¹esti lók a pochopí-li smysl ètyø moudrostí, dosáhne
osvobození na úzké stezce pomocí Vad¾rasattvy. (88)
Tak poznají pravdu a jsou osvobozeni ti, kdo byli dobøe
stavìni tváøí v tváø a jsou pøedurèeni k osvobození.
Nejhor¹í z nejhor¹ích, posti¾ení tì¾kou karmou, ti, kdo
vùbec nemají nábo¾enské sklony, a nìkteøí, kteøí neplnili
sliby, nepoznají pravdu mocí karmických pøeludù a putují
dolù, i kdy¾ byli (pravdì) stavìni tváøí v tváø.
(79) Pøedpokládá se zde, ¾e je stavìní tváøí v tváø skuteènou pomoc
í, úèinnou i proti naléhavým karmickým vztahùm. Tento pøedpoklad
je analogický se zku¹eností, ¾e i pravým mystickým zasvìcen
ím, které udìluje pouze správné poznání, je zastaveno kolo karmy
sansarických existencí. Ale jak pøi stavìní tváøí v tváø, tak i pøi
mystickém zasvìcení, je dosah pomoci omezený. V thödolu se mluví
o dal¹ích sestupech. V mystice je zase známo, ¾e poznání nezabra-
òuje v¾dy tomu, aby se uplatnila ne¾ádoucí karma. Záruka je pouze
v mravnosti, která èlovìka v bardu zachraòuje bez pomoci lidí znal
ých barda, kde¾to v mystice pøirozenými karmickými vztahy.
Èlovìk proto nemá pøíli¹ spoléhat na poznání, ale na mravn
í fondy. Kdo jich nemá, mù¾e být stejnì v bardu jako v ¾ivotì
vystaven pøekvapujícím okolnostem, je¾ umo¾ní ne¾ádoucí karmì,
112
aby se plnì uplatnila bez ohledu na ochrannou sílu vìdìní a pozn
ání. Pøekvapujícími okolnostmi v ¾ivotì mohou být tì¾ké sociální
podmínky a nemoci, v bardu pøedstavy rozlièných personi kací.
(80) Poznání bytí a jsoucnosti jako vlastních du¹evních a my¹lenkov
ých emanací nále¾í do kategorie vy¹¹ího nazírání. Pro obecného
èlovìka bude v¾dy zevní svìt svìtem objektivním a on sám toliko
pasivní nahodilou existencí, její¾ pùvod je právì v tomto svìtì.
Av¹ak døív, ne¾ èlovìk dospìje k nejvy¹¹í svobodì, musí pøekroèit
toto názorové dilema. Musí poznat relativní povahu svìta a lidí
a shledat, ¾e vyplývají ze svých vlastních pøedpodmínek. Z toho
mù¾e soudit, ¾e jsme-li my nahodilou existencí èili pøeludem, je
stejnì pøeludem v¹echen svìt. Pokládáme-li v¹ak svìt za skuteè-
nost, jsme i my skuteèností. Pøitom musí být ka¾dému z nás v¾dy
jasno, ¾e to jsou názory pouze pomocné. V dobì zanikání na¹í existence
je prokázáno, ¾e jsme pøeludem, a proto je pøeludem i svìt,
který zánikem na¹eho vìdomí té¾ zaniká alespoò v pomìru k nám
jako individuím. Na základì toho je v¹ak naprosto jisté, ¾e smíme
pokládat svìt za výron na¹ich intelektuálních schopností. Není-li
tomu tak skuteènì, stejnì se tím chápeme názoru, jen¾ nás dobøe
chrání pøed vlivy svìta, jimi¾ se pak utváøí ná¹ osud.
Z absolutního hlediska je spor o povaze svìta a bytí bezcenný.
Mìøítka mohou být v¾dy jen subjektivní; vzhledem k tomu se mohou
vytvoøit dvì skupiny s protichùdnými názory a celý problém
mù¾e být vyøe¹en pouhou konvencí. Tím se individuum ocitá opìt
ve zmatku, který mù¾e být zvy¹ován tím, ¾e mu nazírání uká¾e
svìt na jistém stupni jako objektivní, kde¾to na jiném stupni jako
jev zcela subjektivní. Vzniká z toho problém, který v¹ak musí být
vyøe¹en pøed nejvy¹¹ím dosa¾ením. A vyøe¹en jistì bude, jestli¾e
si èlovìk utvoøí názor z rozlièných hledisek. Tu náhle pochopí, ¾e
svìt je takový, z jakého stanoviska se na nìj díváme. Pro duchovní
bytost je v¹ak nezbytné, aby jej pochopila jako relativum pøekonateln
é názorem, ¾e je vysnìným objektem. Tím bude znièeno lpìní
na nìm a èlovìk pozná sám sebe jako ústøední vesmírný faktor,
jeho¾ zánik ve spásném stavu vzchází ze zøeknutí se sebe sama;
zøeknutí, které má relativní povahu jako skuteènosti a neskuteè-
nosti svìta a bytí.
113
Vidìt svìt jako relativní radí také ná¹ text na rùzných stupních
barda. V èhöòi bardu má být poznáno, ¾e dìsící jevy a bohové jsou
výronem intelektuálních schopností. Tím mu má být umo¾nìno,
aby se zachytil osvobozujícího momentu ji¾ pøi svítání pokojných
bo¾stev, kde sebepoznání ve stavu sambhógakája je snaz¹í ne¾ v dob
ì svítání bo¾stev hnìvivých.
(81) Ustalo tedy de lé bo¾ských personi kací jednotlivých element
ù, které se nyní slily v duhové svìtlo symbolizující v¹echny elementy.
To podává dùkaz o dal¹ím úpadku zemøelého jedince. Nepoznal
-li jejich personi kace v dobì, kdy pøedstupovaly oddìlenì, bude
jistì tì¾¹í poznat je, kdy¾ pøed nìho pøedstupují spoleènì. Kromì
toho odpadá svit páté moudrosti, moudrosti univerzální, její¾ zrod
závisí na rozvoji ryzího intelektu a ten souvisí s rozvojem buddhi,
bo¾ského rozumu.
Z karmického hlediska se rozvoj buddhi opírá o zpìtné pùsobení
dostateènì silné karmy, která vzniká touhou po poznání. Touhou,
která pùsobí na roz¹iøování základny osobitého vìdomí a která znamen
á du¹evní èin vykonávaný v tomto smìru.
Je-li taková karma vytvoøena, pak se pøirozený intelekt rozvíjí
do schopnosti pochopení psychické bytnosti jako odlesku bo¾ských
kategorií a stavù. Toto pochopení vede k zániku ka¾dého du¹evního
vypìtí, které vytváøí karmu. Hlavním projevem této karmy je rozvoj
nepøekonatelných nutkání, je¾ jsou zøejmì egocentrické povahy.
Je-li psychická bytnost takto pochopena, rozpadají se ve¹keré
formace tvoøící bardický kaleidoskop pøinejhor¹ím na prvních stupn
ích èhöòi barda. Není-li v¹ak takto pochopena, proto¾e byla vytvo
øena pøemíra karmy pro¾ívání (a nikoli uva¾ování), ryzí intelekt
se nevyvine. Místo tohoto intelektu vy¹lehne pouze intelekt pøirozen
ý; proto se pak bardický kaleidoskop rozvine a¾ do posledních
detailù v sipä bardu.
Text upozoròuje na to, ¾e pøes tento nedostatek (rozvoje buddhi)
mù¾e být èlovìk zachránìn pro sambhógakáju cestou sly¹ení
tím, ¾e mu nìkdo pøedèítá Bardo thödol jako knihu popisující bardick
é pochody.
(82) Toto první vystoupení hnìvivých bohù je znamením, ¾e doba
nejvy¹¹ích ¾ivlových emanací pøe¹la. Místo esenciálních emanací
114
odpovídajících kvalitì vìdomí a rozumu dochází k emanacím lehèí
substance korespondující s pozitivním citem | láskou | a pozdìji
substance tì¾¹í.
Strá¾cové brány jsou personi kace vyrovnávajících sil karmické-
ho napìtí, nebo» sama pøíroda klade pøeká¾ky nekoneènému rozvoji
zosobòující karmy. Vzhledem k tomu ten, kdo spìje ke sjednocení
s absolutnem zøíkáním, nemù¾e se potkat se strá¾ci prahu, nebo»
se þrozdává\. Kde¾to ti, kdo spìjí k moci lpìním a pøijímáním, se
s tìmito strá¾ci setkají, nebo» je spravedlivé, aby moc vyplývající
z nabývaného vlastnictví byla vystavena zkou¹ce neohro¾enosti.
Zdá se být vesmírným zákonem, ¾e bytostí dosa¾ené bo¾ské
moci, vyvíjející se k projevu z dostøedivých soustøedìní, musí být
oèi¹tìny ohnìm zkou¹ek, aby se jich nezneu¾ilo. To potvrzuje, proè
ti, kdo provádìjí takováto soustøedìní, bývají døíve èi pozdìji postaveni
pøed mocné strá¾ce neviditelného svìta, jejich¾ moc vùèi individuu
se sni¾uje nebo zvy¹uje podle stavu jeho odosobnìní nebo
zosobnìní. Je-li èlovìk dokonale odosobnìn, jeví se strá¾cové jako
prosté bytosti bez jakékoli dìsící moci. To se potvrzuje i v bardu,
jen¾e se dostavují v opaèném poøadí. Po odlo¾ení tìla je intelekt
vystaven nejvy¹¹ím stavùm. Jestli¾e se v nich bytost nenajde a tím
neosvobodí, putuje ní¾, kde se setká se strá¾ci prahu. Ti v¹ak zde
nenahánìjí hrùzu toho druhu jako za¾iva, nebo» bytost s sebou ji¾
nevleèe þklec høíchu\, tìlo.
Vystoupení buddhù ¹esti sansarických oblastí je poèátkem
zkou¹ky týkající se intelektu. Kdyby toti¾ èlovìk za¾iva rozvinul
buddhi, byl by chránìn na cestì dal¹ími stavy rozeznáváním, je¾
symbolizují buddhové, kteøí se právì èlovìku pøedstavili.
(83) Samantabhadra a Samantabhadrí jsou bódhisattvové zvaní
þnejvý¹ dobøí\.
(84) To znamená, ¾e se zemøelý právì ocitl v oblasti karmy, která
je napìtím pocházejícím z citù. Jde v¹ak o karmu nanejvý¹ èistou
a jemnou, nebo» pochází z pozitivního citu, z lásky.
(85) Je to stezka nekompromisního odevzdávání se stavy vìdomí
a citu v¹emu bytí v pocitech lásky. Tím je na sansarické úrovni
ru¹ena soustava zvaná bytost. Výsledky jsou patrné v samovolnì
115
vystupujících pocitech vìt¹í a vìt¹í volnosti. Pøi dovr¹ení pøestává
být vnímatelné vlastní bytí my¹lené v bì¾ném smyslu.
(86) Pád do jedné z ¹esti sansarických sfér je podmínìn doèasným
pøevládnutím nìkterého sklonu, je¾ se støídají pùsobením pìti vy¹-
¹ích øádù dhjánibuddhù.
(87) Vybraná slova uèitele znamenají nauku pouèující èlovìka
o kvalitách du¹evního napìtí, které se obrá¾ejí v citech. Bez té-
to znalosti není mo¾no rozeznat dobro od zla. Obojí nelze nikdy
posuzovat podle toho, jak pùsobí bezprostøednì, ale podle toho,
jaké vyvolává stavy, kdy¾ èlovìk není k èinu inspirován my¹lenkou
na výhodu, která z nìho vzejde jemu nebo tìm, jim¾ chce tímto
zpùsobem udìlat radost. A» je obecné mìøítko dobra a zla jakkoli
subjektivní, pøece jen musíme z vy¹¹ího hlediska rozli¹ovat dobro
od zla podle toho, jak dalece uspokojuje ¾ivoèi¹né sklony a zneklid
òuje hladinu bezpøíèinné spokojenosti, která u ka¾dého èlovìka
vyvstane ve chvíli jeho du¹evního klidu. Pùsobí-li èin v tomto smì-
ru takto, je nutno jej pokládat za ¹patný, proto¾e uvádí do èinnosti
ni¾¹í pøirozenost a ta se v dal¹ích projevech nemusí lidské spoleè-
nosti jevit jako dobrá. Smìrodatným znamením dobroty je proto
konání, které ¾ivoèi¹nost ti¹í a mírní. Nerozhoduje, zda se nìkdy
v bezprostøedním projevu poci»uje jako zlé.
Musíme tedy být velmi opatrní pøi hodnocení povahy dìní a jedn
ání. Zdá se, ¾e je tato oblast svìtskému èlovìku tak neproniknuteln
á, ¾e se mýlí témìø v¾dy. Vyplývá to z povahové nákazy, která má
být odstranìna þvybranými slovy duchovního uèitele\. To znamen
á, ¾e by ka¾dý èlovìk mìl podstoupit toto þzasvìcení\, aby dosáhl
správného rozeznávání povahy dìní a konání. Právì v tomto rozezn
ávání je toti¾ obsa¾en klíè k poznání pravého pùvodu a povahy
jevù, je¾ jednoho èlovìka potkávají v ¾ivotì, jiného po smrti.
(88) Obecný názor na víru a modlitbu budí dojem, ¾e se o nì mohou
opírat jen lidé, kteøí nejsou dost dobøe intelektuálnì vyvinutí.
Ve skuteènosti se ani víra ani modlitba problému intelektuálního
rozvinutí vùbec nedotýkají. Nále¾ejí do neprobádané moci vnitøní
aktivity, jí¾ se sice ka¾dý èlovìk chápe, ale s jednostranným zam
ìøením. Upíná se du¹evnì na svìtské vìci, jich¾ chce dosáhnout,
116
a cestu k nim si razí jak vírou, tak i uva¾ováním, jaké by se, odìno
ve slova, èasto jevilo jako magická prùpovìï èili modlitba. Tou¾ící
èlovìk má svùj ideál stále na zøeteli a zku¹enost nás uèí, ¾e skuteèný
úspìch a jeho uskuteènìní závisí na víøe víc, ne¾ se zdá.
Duchovní nauky ov¹em èlovìku neradí jak získat ¾enu nebo
bohatství nebo oboje, ale osvobozující stavy. Jejich cena pro nìho
je v¹ak závislá na jejich rozpoznání. Kdo tedy netou¾í po pohodì
z uvolnìní, ten nemù¾e pou¾ít své víry a úvah zvaných modlitba
za duchovním úèelem, symbolizovaným du¹evním opro¹tìním, ale
jen za ni¾¹ími úèely, jejich¾ symbolem je niterná plnost vyvolaná
neju¾¹ími vztahy ke svìtu.
Dejme tomu, ¾e máme pøed sebou èlovìka naklonìného duchovn
ím hodnotám a tím k niternému vyprázdnìní. Takový èlovìk,
není-li geniem v rozeznávání, si opravdu mù¾e velmi pomoci modlitbou
a vírou vztahující se ke svìtelné (bo¾í) prázdnotì absolutna.
Právì tímto zamìøením obsa¾eným v jeho vìdomí se mu modlitba
stane tryskající vibrací, která snadno pøekoná vibrace ne¾ádoucí,
je¾ se ho chtìjí zmocnit, proto¾e jsou jeho vlastní ne¾ádoucí a dozr
álou karmou. Místo energie konkrétnì se formující v urèité stavy,
shodné se ¾ivotními podmínkami ¹esti lók, vystoupí díky diferencia
èní funkci jeho mysli, která se modlitbou nepotlaèí, kvalita prvotn
ího projevu ¾ivlù. Je to Vad¾rasattva a té¾ poèátek stvoøení,
který z na¹eho hmotného hlediska není determinovatelný, a proto
je èistou sambhógakájou, pøedstupnìm nejvy¹¹ího osvobození.
Proto nepodceòujme pravou víru a modlitbu prostých lidí. Neuv
ìdomìle pou¾ívají tých¾ mocných sil, jich¾ pou¾ívá ka¾dý svìtský
èlovìk, ale za jiným úèelem a zpravidla bez pýchy na problematicky
vyvinutý rozum, jaký se domnívá mít ka¾dý svìtský èlovìk. Ostatn
ì svìtskost je pouze móda. Kdo ze svìtských lidí ví, proè je svìtsk
ý? Rozum jej takovým neuèinil, ale spí¹ cit, tedy schopnost, s ní¾
si ani psychologie neví rady. A tak jsou svìt¹tí lidé py¹ní na svou
svìtskost pøejmenovanou na rozumovost. Vyvìrá v¹ak jenom z citu,
který je rukama a hlavou pudu, jen¾ je zase temnou a nízkou
elementární vlastností bytí, poèínající v temnotì tìlesnosti.
(89) Z duchovního hlediska èlovìk není pokládán za nejhor¹ího ani
tak podle èinù jako podle zøetelù. Pokud mám mo¾nost prohlédat
117
lidi, vidím, ¾e dobrý èlovìk s ryze hmotným zamìøením je bytost
í temnou, jí¾ svítají strastné stavy ni¾¹ích lók. Ale tyto vyhlídky
jsem nena¹el u lidí, kteøí pozvedali mysl k Bohu, a to i kdy¾ nebyli
mravnì bezvadní. Právì náplní svého vìdomí (mysli) rozhodli tuto
otázku. Dobrý, ale ryze svìtský èlovìk má ve svých èinech pøíli¹ slabou
oporu, aby mu poskytla lep¹í vyhlídky, zatím co tyto vyhlídky
u mysli povznesené nad svìt jasnì stoupaly.
Èiny jsou proto podru¾né a jsou èasto inspirovány tendencemi,
je¾ na úrovni denního vìdomí ji¾ zanikly. Proto ten, kdo svou mysl
povzná¹í k Bohu a ke svìtlu absolutna, stane se jistì dobrým,
kde¾to ten, kdo ji plní svìtem, se stane sobcem a èlovìkem zlým.
A¾ se to stane, dosáhne krystalizace jeho charakteru vrcholu a od
tého¾ okam¾iku se zaène uplatòovat i výsledná karma. Dobrému
ryze svìtskému èlovìku pøinese ¹patnou reinkarnaci, kde¾to èlovì-
ku s vy¹¹ími tendencemi a mravními kazy reinkarnaci dobrou, ba
bo¾skou. V tom pak mù¾eme vidìt ono pøedurèení k osvobození
nebo k pokraèování strastné existence.
Je tedy nezbytné dívat se na stav vìcí správnì. Podle tohoto
názoru jsou èiny v¾dycky následkem my¹lení. Duchovní èlovìk tedy
nemù¾e zùstat stále zlým, jako svìtský èlovìk nemù¾e zùstat stále
dobrým. Tak zji¹»ujeme, ¾e náplò vìdomí (mysli) dozrává, aby se
projevila èiny; náplò vìdomí a èiny vytváøejí jednoznaènou karmu.
Sedmý den
Sedmého dne pøicházejí bohové dr¾itelé vìdìní ze svat
ých øí¹í ráje, aby èlovìka pøijali. Zároveò ho pøijímá
i stezka svìta zvíøecího vytvoøená zatemòující vá¹ní a nev
ìdomostí. Voláme zemøelého jménem a stavíme ho tváøí
v tváø takto: (90)
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Sedmého dne svítí
rùznobarevná záøe oèi¹tìných sklonù. Té¾ tì pøijímají bo¾-
stva vìdìní ze svatých øí¹í ráje. (91)
Ze støedu kruhu záøí nejvy¹¹í dr¾itel vìdìní obklopený
paprsky duhového svìtla, þLotosový bùh tance\, jen¾ dává
dozrávat karmickým plodùm. Záøí pìtibarevnì a je objat
118
bo¾skou matkou, èervenou dákiní. Dr¾í srpovitý nù¾ a lebku
naplnìnou krví, tanèí a pozvednutou pravicí dìlá mudru
oèarování. (92)
Na východní stranì kruhu záøí bo¾stvo zvané þNa zemi
prodlévající dr¾itel vìdìní\, v bílé barvì, se záøivým
úsmìvným oblièejem, objat bo¾skou matkou, bílou dákiní.
Dr¾í srpovitý nù¾ a lebku naplnìnou krví, tanèí a pozvednutou
pravicí dìlá mudru oèarování. (93)
Na ji¾ní stranì kruhu záøí dr¾itel vìdìní, jen¾ se jmenuje
þVládce nad trváním ¾ivota\, v ¾luté barvì, usmìvavý
a záøivý, objat bo¾skou matkou, ¾lutou dákiní. Dr¾í srpovit
ý nù¾ a lebku naplnìnou krví, tanèí a pozvednutou pravicí
dìlá mudru oèarování.
Na západní stranì kruhu záøí þDr¾itel vìdìní velkého
symbolu\ v barvì rudé, usmìvavý a záøivý, objat bo¾skou
matkou, rudou dákiní. Dr¾í srpovitý nù¾ a lebku naplnìnou
krví, tanèí a pozvednutou pravicí dìlá mudru oèarování.
Na severní stranì kruhu záøí þSebe rozestøev¹í dr¾itel
vìdìní\, v zelené barvì, s polohnìvivou a polousmìvavou
záøící tváøí, objat bo¾skou matkou, zelenou dákiní. Dr¾í
srpovitý nù¾ a lebku naplnìnou krví, tanèí a pozvednutou
pravicí dìlá mudru oèarování. (94)
Na vnìj¹ím kruhu kolem dr¾itelù vìdìní pøicházejí nespo
èetné zástupy dákiní. Dákiní osmi míst, kde se spalují
mrtvoly, dákiní ètyø kast, dákiní tøí míst a dákiní tøiceti
svatých míst a dvaceti ètyø poutních míst, rekové, rekynì,
nebe¹tí bojovníci, mu¾¹tí a ¾en¹tí ochranitelé víry, ka¾dý
ozdoben ¹esti klenoty z hnátù s bubny a trumpetami z lidsk
ých kostí, s tamburinami z lebek, s vlajkami z obrovských
(jakoby) lidských ko¾í, s baldachýny a vlajeèkami z lidských
ko¾í, v kouøi kadidla z lidského sádla a s nesèetnými druhy
hudebních nástrojù, je¾ naplòují celé svìtové systémy hudbou
a pøivádìjí je do chvìní; tóny tak mocné, ¾e omraèují
mozek. Ti v¹ichni pøicházejí a rùznì tanèí, aby pøijali lidi
vìrné a potrestali nevìrné.(95)
119
Ó urozený, pìtibarevné záøení moudrosti souèasnì zrozen
é s poznáním, které je oèi¹tìnými sklony, záøení chvìjiv
é a oslòující jako barevné nitì, lesknoucí se, záøící a prù-
zraèné, slavné a otøásající, vychází ze srdce pìti hlavních
dr¾itelù vìdìní a zasáhne tvé srdce tak jasnì, ¾e ti nelze
na nì pohlí¾et.
Vedle paprskù moudrosti záøí i kalné modré svìtlo zví-
øecího svìta. Zpìtným pùsobením svých sklonù jako pøelud
ù pocítí¹ úzkost pøed pìtibarevnou záøí, a proto¾e se chce¹
pøed ní ukrýt, pocítí¹ náklonnost ke kalnému svìtlu zvíøec
ího svìta. Neboj se pìtibarevné záøe, ale poznej ji jako
vlastní moudrost.
Uprostøed záøe se rozléhá pøirozený zvuk pravdy jako tis
íc hromù. Tento zvuk pøichází jako valící se ozvìna a hrù-
zu probouzející mantra, pøièem¾ jsou sly¹et slova þZabíjejte!
Zabíjejte!\. Neboj se. Neprchej. Nelekej se. Poznej tyto
zvuky jako výron intelektuálních schopností svého vnitø-
ního svìtla.
Nenech se zvábit kalným modrým svìtlem svìta zvíøat.
Nebuï slabý. Dá¹-li se pøivábit, padne¹ do zvíøecího svì-
ta, kde vládne tupost, a vytrpí¹ nesmírná muka otroctví,
nìmoty a tuposti. Dlouho potrvá, ne¾ zase vyvázne¹. Nedej
se zvábit. Dùvìøuj jasnému, oslnivému pìtibarevnému
záøení. Svého ducha zamìø cílevìdomì k vítìzným dr¾itel
ùm vìdìní. Zámìrnì mysli: ,Tito dr¾itelé vìdìní, rekové
a dákiní pøi¹li ze svatých øí¹í ráje, aby mne pøijali. Vzý-
vám je v¹echny. Nebyl jsem zachránìn do dne¹ního dne, aè
na mne vysílalo paprsky milosti a slitování v¹ech pìt øádù
buddhù tøí dob. Bìda bytosti, jako jsem já. Nech» mi dr-
¾itelé vìdìní nedají sejít hloubìji ne¾ sem, nech» mne dr¾í
udicí svého milosrdenství a vedou mne do svatých rájù.`
Takto cílevìdomì uva¾uj a modli se: (96)
,Ó dr¾itelé vìdìní, sly¹te mne!
Veïte mne po Stezce mocí své velké lásky.
Putuji v sansáru pro následky silných sklonù.
Ké¾ mne dr¾itelé vìdìní spolu se zástupy rekù
120
uvedou na jasnou, svìtelnou stezku moudrosti souèasnì
zrozené s poznáním,
ké¾ jsou mou zá¹titou zástupy matek, dákiní,
abych byl zachránìn z hrùzyplných osidel barda
a byl uveden do èistých øí¹í ráje.`
Jestli¾e se takto modlí¹ v hluboké víøe a pokoøe, není
pochyby, ¾e se zrodí¹ v èistých rajských øí¹ích. V duhovém
svìtle vejde¹ do srdce dr¾itelù vìdìní.
Na tomto stupni dosáhnou osvobození i v¹echny tøí-
dy panditù; dokonce budou osvobozeni i ti, kdo mìli zlé
sklony. (97)
(90) Nadlidské svìty se rozdìlují na nebeské a rajské. Prvé jsou
realizací u¹lechtilosti uvìdomování a my¹lení, kde¾to druhé u¹lechtil
ých citových vznìtù. První jsou více duchovní a poutají bytost
du¹evními stavy, druhé jsou ¾ivelnìj¹í a poutají bytost city. Proto
jsou druhé jako nebe pro obecného èlovìka pochopitelné, kde¾to
první, velebnìj¹í, v nìm mohou budit nepøíjemné stavy.
Z vesmírného hlediska jsou nebeské svìty þprima materia\ v klidu,
kde¾to rajské v pohybu. Z fyzikálního hlediska jsou prvé prù-
zraèným prostorem, druhé silou, resp. napìtím a odporem. Ale jak
prùzraèný prostor, tak i prostor s odporem mají své vlastní objektivace
známé nám pod jménem bytosti. Vzhledem k tomu, ¾e
unikají bì¾nému postøehování, mù¾eme je pokládat za diferenciace
v pøíslu¹ném prostoru, ale nemìli bychom jim upírat odpovídající
du¹evní výzbroj. Víme pøece, ¾e z celkového vidma postøehujeme
jenom malý výsek. Dal¹í úseky jsou dimenzemi plnými ¾ivota stejnì
jako nám známá hmota, která je z jistého hlediska sama ¾ivotem.
Lidé, kteøí neroz¹íøili svou postøehovací sílu, ¾ijí city a pudy,
proto jim pouze ony jsou oporou pøi pøímém urèování skuteènosti
nebo neskuteènosti vìci nebo pojmu. Kdybychom v¹ak pøesunuli
centrum své bytosti do èirého cítìní, poznali bychom, ¾e skuteènost
není omezena na oblast hrubého hmatu, ale zasahuje i do oblasti
citu. Pøesunem svého ¾ivota do buddhi (rozumu) bychom zjistili,
¾e i nebeské svìty, které jsou symbolizovány potenciálnì svìtelnou
oblastí vesmírné prázdnoty, jsou skuteèné.
V posledním dni svítání pokojných bo¾stev bytost ji¾ zapadla
121
pod úroveò vy¹¹ích du¹evních sil a schopností do sféry konkretizovan
ého cítìní. Proto jí svítají dr¾itelé vìdìní. Z toho lze soudit,
¾e vstup do stavu sambhógakája bude obtí¾nìj¹í, nebo» tento
stav bude zastiòován hlub¹ím zosobnìním. Stavìní tváøí v tváø
má bytosti pomoci vyøe¹it i tento èasný problém, proto se ho u¾í-
vá i nyní. Vzniká v¹ak otázka, zda tyto personi kace potøebné
prozøení neztí¾í.
(91) Právì sklony èiní èlovìka andìlem nebo démonem. Ale sklony
nejsou jenom vrozené. Je mo¾no je vytváøet a zlep¹ovat a tímto
zpùsobem vytváøet podmínky k bytostnému a pocitovému pový-
¹ení na úrovni existencí. Nejvy¹¹í stupeò oèisty sklonù èiní bytost
takøka andìlskou, co¾ èlovìk poci»uje tak, ¾e se mu jevy vy¹¹ího
svìta stanou témìø hmatatelnými. Ti, kdo dosáhli tohoto stupnì
oèisty sklonù, mohou vidìt a dotýkat se Boha.
To v¹ak neznamená, ¾e mohou vidìt a dotýkat se absolutna,
jemu¾ také pøièítáme jméno Bùh nebo bo¾ství. Spí¹ se takto dost
ávají k Bohu, jen¾ je ztìlesnìním utváøecích (citových) sil a jen¾
je vlastnì z hlediska nejvy¹¹ího rozeznávání substancionální tìlesnost
í. Z fyzikálního hlediska je jakýmsi mezistavem vibrací a látky
èili vlastnì látkou, která proto, ¾e se dosud nestala tvarem, zùstává
kosmickou substancí.
V okam¾iku svítání rùznobarevné záøe oèi¹tìných sklonù nach
ázíme obvyklou nejvy¹¹í metu, k ní¾ se upínali køes»an¹tí svìtci
svou askezí. Vìt¹ina z nich neobracela pozornost k èiré prázdnotì
absolutna, ale k oblasti substancionální, která jim pøedstavovala
své vy¹¹í a vy¹¹í oktávy, a¾ koneènì dospìli k samému svìtlu, kter
é bylo silou, jí¾ svým pøesvìdèením, vírou a pøedstavou vtiskli
podobu nejvy¹¹í svìtelné bytosti, Boha. Ve skuteènosti byli ve sfé-
øe substancí, jí¾ lze dosáhnout pomocí askeze, která se týká pravého
umravnìní. Soudobé záøe a zjevy nebyly nièím jiným ne¾ z jejich
vlastních sil vzniklé útvary.
Nesmíme se nechat zmást ¾ádným projevem, jen¾ se nám pøedstavil
na základì na¹eho mravního a duchovního úsilí. Musíme pamatovat
na to, ¾e tímto úsilím, zejména kdy¾ je provázíme velmi
vysokými zøeteli, opou¹tíme svìt jevù nám známých a ocitáme
se pøedev¹ím v oblasti tvárlivých substancí, které mù¾eme velmi
122
snadno modelovat vlastními ¾ivými pøedstavami a silami své bytosti.
Tyto pøedstavy opou¹tìjí své obvyklé tendence mnohem tí¾
ne¾ na¹e vìdomí a mysl. A oblast tvárlivých substancí ukazuje své
obyvatele jen tehdy, kdy¾ se ji¾ nepodrobujeme ¾ádnému vnitønímu
tlaku k urèitému my¹lení, vnímání a pøedstavám. Uká¾e nám je tedy
a¾ potom, kdy¾ se ji¾ zbavíme dosavadních pøesvìdèení, sklonù
a názorù, je¾ znemo¾òují èiré nazírání.
Dosah mravního úsilí køes»anských svìtcù je proto vìt¹inou
omezen a ve svítání dr¾itelù vìdìní mù¾eme vidìt jejich nejvy¹-
¹í metu. Nebo» jenom mravní úsilí mù¾e bezprostøednì vrcholit
ve sféøe oèi¹tìných sklonù, kde¾to intelektuální úsilí mù¾e vrcholit
v pojetí absolutna. To buï mementem, aby nikdo nedìlal urèit
é závìry, k nim¾ se lidé tak rádi kloní. Nezapomínejme, ¾e sám
smyslový svìt nám mù¾e náhle ukázat mnohé zázraky, i kdy¾ je
tak chudý na skrý¹e. Substancionální oblast, která je nám zcela
neznámá a je tvárlivìj¹í ne¾ sféra hmoty, nás mù¾e svými jevy pøekvapovat
je¹tì více.
Nebeské pocity a bo¾ské vize provázející stav nejvy¹¹ího oèi¹-
tìní ve sféøe sklonù proto chápejme jen jako odpovídající reakci
na na¹e úsilí a nechtìjme tuto reakci nikdy de novat. Jinak ráje
zamìníme za nebe.
(92) Zastra¹ující symboly jsou projevem po¾adavku vnìj¹ích sil,
aby se èlovìk bezpodmíneènì zøekl svìta. | Mudra je symbol nebo
symbolický postoj, který pùsobí jako mocná ochrana pøed rùzný-
mi druhy zla.
(93) Bílá barva bo¾stva a dákiní symbolizuje personi kaci vodní-
ho elementu v jeho polobo¾ském aspektu. To znamená, ¾e vidìní
a symboly jsou stále ¾ivlového pùvodu, nebo» tomu ani jinak být
nemù¾e, týkají-li se ¾ivota, který se opírá o smyslové vjemy.
(94) Charaktery tìchto pìti dr¾itelù vìdìní odpovídají jógickým
výsledkùm podle jednotlivých elementù. Tak dr¾itel vìdìní støedu
symbolizuje magicko-mystický výsledek ovládání tohoto elementu
(éteru). Tento výsledek se jeví v urychleném dozrávání karmických
plodù, které závisí na vztazích vìdomí k centru bytosti, zesílených
soustøedìním mezi protiklady. Východní dr¾itel vìdìní je symbo-
123
lem poznání, jeho¾ zøídlo je v oblasti utváøení nále¾ící do oblasti
þvody\ a tím i do období prvopoèátkù diferenciace na úrovni smyslov
é pøírody. Ji¾ní dr¾itel vìdìní symbolizuje trvání ¾ivota, které
je závislé na zemi, její¾ místo je na jihu. Západní dr¾itel vìdìní
ochraòuje vìdìní velkého symbolu, které svítá jógickým úsilím, dot
ýkajícím se celkové bytostné sebevlády nièené þ¾ivotním teplem\,
jeho¾ pùvod je v ohnivém elementu. Severní dr¾itel vìdìní odvozuje
svùj charakter ze vzdu¹ného elementu, který symbolizuje jak
vnímání, tak v¹elásku.
Tak jsou tito dr¾itelé vìdìní vlastnì personi kacemi dozrálých
duchovních snah rùzného druhu a pøedstupují pøed þputující vì-
domí\ mrtvého jako symboly výsledkù tìchto snah. Nevyvíjel-li
èlovìk tyto snahy, budou mu dr¾itelé vìdìní cizí, proto bude musit
putovat je¹tì ní¾ smìrem k sansáru.
(95) Tyto dákiní, rekové, rekynì atd. jsou personi kacemi, které
ochraòují jisté vlastnosti a karmické zásluhy lidí, kteøí jsou v¾dy
vystaveni rozlièným poku¹itelùm. | Øeè o odmìnách a trestech
z rukou jmenovaných géniù napovídá, ¾e nadchází doba ztráty
moci, je¾ provázela bytost v prvních dnech barda, a tím i doba
mocnìj¹ího uplatnìní spontánních napìtí a sil bytí. Je to obdoba
mystického pádu, v jeho¾ prùbìhu ten, kdo ji¾ pøenesl své vìdomí
do oblasti nadsvìtské, ztrácí jak èistotu a sílu, tak i vìdìní a pøedv
ídavost. Cítí se víc a víc vystavován moci karmy, její¾ uplatnìní
na svém duchovním vrcholu mohl tak dobøe odvracet. To znamená,
¾e sestup v bardu je toto¾ný s mystickým pádem.
(96) Rajské svìty jsou bezprostøednì nad nejvy¹¹ím sansarickým
svìtem, svìtem dévù. Nále¾ejí do þ¹»astné oblasti smyslových
¾ádostí\, proto jsou sférou, do ní¾ se zemøelý mù¾e vtìlit na základ
ì nejvy¹¹ího citového zu¹lechtìní. Z absolutního hlediska je nutno
tyto svìty pokládat za oblasti lep¹ích ¾ivotních podmínek, ne¾ jaké
vládnou v sansarických sférách. Nemù¾eme v nich proto pøedpokl
ádat vìdìní, jaké mìl Buddha. Jsou symbolem vy¹¹ího ztìlesn
ìní, nirmánakájou, v ní¾ nacházejí své bytí pozem¹tí buddhové
a bódhisattvové.
Svítání svìtla zvíøecího svìta je podmínìno tím, ¾e se zaèíná
uplatòovat karma hnacích sil bytí. Právì u zvíøat vidíme na hmotné
124
úrovni, ¾e tu rozhodují pouze elementární psychické síly, jejich¾
nejvy¹¹í oèi¹tìní symbolizuje vznik rájù. V nich rovnì¾ rozhodují
elementární psychické hodnoty, jen¾e harmonické.
Z toho mù¾eme soudit, ¾e zu¹lechtìní citových vznìtù na lidské
úrovni znamená vzestup þprincipu uvìdomìní\ k rajským oblastem,
kde¾to jejich dal¹í pokles prostøednictvím rozvoje pudù sestup
do zvíøecího svìta. Právì ve zvíøecím svìtì mají pudy vìt¹í mo¾-
nost dojít svého naplnìní, pokud ov¹em ruka osudu v podobì ruky
lidské ¾ivot zvíøat nezkrátí a nezkomplikuje. Vzhledem k tìmto zá-
sahùm je dána výstraha, aby èlovìk usiloval o výstup na ¾ebøíku
karmy a existencí. Vzájemné ovlivòování bytostí rùzných oblastí
èlovìka nabádá, aby usiloval nejen o dosa¾ení rajské oblasti, ale
o vykoupení. Teprve v absolutnu bude chránìn pøed rùznými zá-
sahy bytostí té sféry, do ní¾ dosud nále¾el, nebo i ze sfér jiných
do podobných.
(97) Ov¹em za pøedpokladu, ¾e budou stavìni tváøí v tváø, nebo»
zlé sklony znemo¾òují rozvoj poznání, které zachraòuje na tomto
stupni. | Pandit | uèenec znalý nábo¾enské nauky a vìdy po
stránce teoretické.
Zde konèí èást Velkého thödolu pojednávající o stavìní
tváøí v tváø èirému svìtlu èhikhä barda a o stavìní tváøí
v tváø pokojným bo¾stvùm èhöòi barda.
Svítání hnìvivých bo¾stev od osmého do ètrnáctého
dne
Úvod
Nyní je popisován zpùsob svítání hnìvivých bo¾stev.
V bardu pokojných bo¾stev bylo sedm druhù osidel. Stav
ìní tváøí v tváø mìlo na ka¾dém stupni pøivést zemøelého
k poznání a k osvobození na nìkterém z nich.
Nespoèetní lidé budou osvobozeni tímto poznáním. Ale
aèkoli nespoèetní lidé dosáhnou osvobození, nebude kolo
nevìdomosti ani urychleno ani vyèerpáno, nebo» poèet ¾i-
125
jících bytostí je velký, zlá karma mocná, zatemnìní jsou
hustá a sklony trvaly dlouhý èas. (98)
Aè v¹ichni jsou tak zevrubnì stavìni tváøí v tváø, je
pøece velmi mnoho tìch, kdo neosvobozeni putují dolù.
Proto kdy¾ ustalo svítání pokojných dr¾itelù vìdìní,
kteøí èlovìka vítali, svítá osmapadesát plamenných, hnìviv
ých, krve¾íznivých bo¾stev, která se prvým nevyrovnají
a jsou jejich obráceným aspektem podle místa (nebo psychick
ého centra bardického tìla zemøelého), z nìho¾ vych
ázejí. (99)
Je to bardo hnìvivých bo¾stev a poznání bude nesnadn
ìj¹í, proto¾e dolù putující lidé budou ovlivòováni strachem,
hrùzou a bázní. Intelekt nepøibírající na samostatnosti
prochází z jednoho stavu bezvìdomí do celé øady stav
ù bezvìdomí. Kdy¾ èlovìk aspoò trochu poznává, je mo¾-
no na tomto stupni snáze dosáhnout osvobození, proto¾e
pro svítání paprskù, je¾ vyvolávají strach, hrùzu a bázeò,
je intelekt soustøedìnì bdìlý a uvìdomuje si cíl. (100)
Kdy¾ se èlovìk na tomto stupni nesetká s tímto druhem
nauk, nepomù¾e mu naslouchání (nábo¾enským vìdomostem),
i kdyby jich byl oceán. Jsou dokonce opati (nebo
bhik¹uové) a doktoøi metafyziky, kteøí zde zabloudí a pro
nepoznání musí putovat do sansára. (101)
Není ani tøeba se zmiòovat, ¾e obyèejní svìt¹tí lidé prchaj
í hrùzou, padají do propasti ne¹»astných svìtù a trp
í. Ale èlovìk nejmen¹í z nejmen¹ích, jen¾ vìøí mystickým
naukám mantrajány, pozná krve¾íznivá bo¾stva, jakmile je
spatøí, a setká se s nimi jako s lidskými známými. Bude
jim dùvìøovat, ztoto¾ní se s nimi a dosáhne buddhovství.
Kdo rozjímal o tomto líèení krev pijících bo¾stev je¹tì
v lidském svìtì, kde nìco uèinil k jejich uctìní a chvále,
nebo alespoò vidìl jejich malované postavy a podoby, dos
áhne poznání a osvobození, jakmile mu na tomto stupni
zaènou svítat. V tom tkví to umìní. (102)
126
Ale pøi smrti onìch opatù a teoretických metafyzikù
(kteøí zùstali o tìchto naukách barda nepouèeni) neobjeví
se ¾ádná zvlá¹tní znamení jako duhová záøe (pøi spalová-
ní jejich mrtvoly) nebo relikvie z kostí (v popelu), aèkoli
byli chytøí ve výkladu uèení a pøesto¾e se sebeusilovnìji
oddávali nábo¾enským cvièením, pokud me¹kali v lidském
svìtì. Je tomu tak proto, ¾e za ¾ivota nikdy neuchovávali
v srdci mystické (nebo ezoterní nauky), ba vyjadøovali se
o nich s opovr¾ením. Nikdy té¾ pøi svém zasvìcení nepoznali
bo¾stva mystických nebo ezoterních nauk. Kdy¾ jim
pak bo¾stva svítají v bardu, nepoznávají je. Spatøí-li najednou
to, co nikdy pøedtím nevidìli, pokládají to za nep
øátelské. Tím v nich vznikne pocit odporu a tak jsou strhov
áni do bídných stavù. A proto¾e následovníci disciplin
a metafyzikové èasto nemají v sobì nic z mystických cvi-
èení (nebo ezoterních) nauk, nedostavují se (pøi spalování
jejich mrtvol) duhová záøe ani kostní relikvie podobné semeni.
(103)
Nikdy nepodceòujme nejmen¹ího z nejmen¹ích mezi
mantrajánicky vìøícími, i kdy¾ mìl velmi hrubé zpùsoby,
nebyl pilný, nebyl uhlazený a snad ani ne¾il podle
svých slibù. Snad byl v ka¾dém projevu nechutný a mo¾-
ná dokonce neschopný dovést svá cvièení k úspì¹nému vý-
sledku. Nedejme nikomu cítit nedostatek úcty ani o nìm
nepochybujme, ale uznávejme ezoterické (mystické) nauky
(kterých se dr¾el). Tím ho pøivedeme k osvobození na
tomto stupni.
I kdy¾ skutky toho (kdo projevoval podobnou úctu) nebyly
pìkné, pokud me¹kal v lidském svìtì, pøece se pøi jeho
smrti objeví alespoò jeden druh znamení jako duhová zá-
øe nebo kostní obrazce a relikvie, proto¾e mystické nauky
pøiná¹ejí vlny darù. (104)
Ti, kdo vìøí v mystické nauky mantrajány a jsou na
obyèejném nebo vy¹¹ím stupni (duchovního vývoje), ti, kte-
øí rozjímali o pøedstavách a procesech zdokonalování a cvi-
èili jádro (jadernou mantru), nepotøebují klesat tak hlubo-
127
ko do èhöòi barda. Jakmile ustane jejich dech, jsou reky,
rekynìmi a dr¾iteli vìdìní uvádìni do rajských øí¹í. Na
znamení toho jsou nebesa bezmraèná, vcházejí do záøe duhy,
je sluneèno a provází je sladký pach kadidla roz¹íøený
ve vzduchu, hudba v nebesích, záøení, kostní relikvie a obrazy
(z jejich pohøebních slavností). (105)
Tento thödol je naprosto nezbytný opatùm (tìm, kte-
øí se dr¾eli discipliny) uèencùm, mystikùm, kteøí neplnili
sliby, a v¹em obyèejným lidem. Ale ti, kdo meditovali o velik
ém zdokonalení a o velkém symbolu, poznají v okam¾iku
smrti èiré svìtlo a dosáhnou v¹ichni dharmakáji. Tím se
stane ètení thödolu zbyteèným. Poznají-li v okam¾iku smrti
èiré svìtlo, poznají také v èhöòi bardu zjevení pokojných
a hnìvivých bo¾stev a dosáhnou sambhógakáji; dojdou-li
poznání v sipä bardu, dosáhnou nirmánakáji. A proto¾e se
pak zrodí na vy¹¹ích úrovních, setkají se s naukou i v pøí¹-
tím vtìlení a budou se dále tì¹it z trvání své karmy.
Proto je tento thödol naukou, její¾ pomocí mù¾e být dosa
¾eno osvobození bez meditací, naukou osvobozující tím,
¾e se jí naslouchá, naukou, která pøivádí bytosti se ¹patnou
karmou na tajnou stezku, naukou, je¾ okam¾itì rozdìluje
lidi na zasvìcené a nezasvìcené, hlubokou naukou okam¾it
ì propùjèující dokonalé osvícení. ®ivé bytosti jí zasa¾ené
nemohou ji¾ upadat do ne¹»astných stavù. (106)
Spoj tuto nauku s naukou Tahdolu. Spojeny rovnají se
zlaté mandale posázené tyrkysy.
Kdy¾ byla ukázána nepostradatelnost thödolu, následuje
stavìní tváøí v tváø svítání hnìvivých (bo¾stev) v bardu.
(98) V¹eobecnì zachraòující duchovní dokonalost není ovocem neujasn
ìných pøání a snah, je¾ mohou èlovìka dovést k duchovnímu
usilování. Velmi tu rozhoduje i karmické stáøí vyplývající z veliké-
ho poètu reinkarnací; toto stáøí se jeví i v dítìti. Takovému èlovìku
vyvstávají neujasnìné zku¹enosti, pod jejich¾ vlivem se dívá na svìt
a svùj souèasný ¾ivot jako na marnost. To v nìm vyvolá dobrý pom
ìr k duchovnu a své vztahy k nìmu dovede zalo¾it na rozumových
128
dùvodech. To je pøedpoklad pro vìcné odosobnìní, pravou základnu
skuteèného umravnìní. Pomocí tohoto odosobnìní se pøekroèí
oblast personi kovaných emanací, oblast bohù ovlivòujících èlovì-
ka prostøednictvím jeho svìdomí | a to se jistì nikomu nepodaøí
znièit jakkoli buøièským ateistickým názorem.
Ateistický názor je znamením karmického mládí i jeho prù-
vodcem, ale nepøivodí ztrátu nebo znièení svìdomí, které provází
lidskou existenci v podobì její vlastní mravní hodnoty. Karmick
é mládí v¹ak pøipou¹tí, aby èlovìk vidìl v zjevnì degenerujícím
svìtì mnoho zajímavého. Z toho vzniká lpìní a sobectví a ty zase
vyluèují vznik osvobozujícího poznání. Proto øíká text, ¾e kolo
nevìdomosti nebude ani urychleno ani vyèerpáno, ka¾dý èlovìk si
bude znovu a znovu hledat zkru¹ující zku¹enosti, které pozdìji èiní
jeho ¾ivotní názor pesimistiètìj¹ím.
By» byl karmicky mladý, myslí si jako mudrc znalý ¾ivota, ¾e
v¹emu dobøe rozumí, a toto stanovisko neopustí, ani kdy¾ své ná-
zory mìní od okam¾iku k okam¾iku. A právì toto dìtinské sebevì-
domí, je¾ tak snadno a lehce zapomíná na své omyly, aby nemuselo
opustit hrdopy¹nou my¹lenku þjá to vím nejlépe\, mu nedovoluje
pøijmout zralé vývody duchovní nauky. Nanejvý¹ se k tìmto
naukám dovede naklonit, kdy¾ se mu zdají slibovat, ¾e ukojí jeho
nevyèerpatelné a nesplnitelné touhy. Tak musí procházet bardy
tøí dob (minulost, pøítomnost a budoucnost), dokud sám nenasbírá
dost zku¹eností vedoucích ho k tomu, aby se zøekl svìta.
Kdy¾ dospìje k tomuto rozmezí, stal se ji¾ z nìho karmický
staøec, který se vyzná i v takové situaci, jakou mu pøipravuje jeho
vlastní umírání. Porozumí èirému svìtlu i svítání bo¾stev, nebo»
zku¹enosti ze smrtí v jeho vlastních minulých existencích se mu
vtírají do vìdomí prostøednictvím pamìti asi tak, jako se mu prost
øednictvím pamìti dosud vtírají do vìdomí zku¹enosti vèerej¹-
kù. To jej pak uèiní moudrým a rozvá¾ným do té míry, ¾e kdyby
mìl to ¹tìstí, ¾e by byl té¾ postaven tváøí v tváø, poznal by a byl
by osvobozen.
®ivot v¹ak pokraèuje. Jde rozliènými zku¹enostmi a nauka thö-
dolu je srdeèním semenem, které nás chce uchránit zku¹eností nejt
ì¾¹ích. Mù¾e proto být zá¹titou i mlad¹ím du¹ím, jejich¾ rozum
a dùvìra by jim dovolily pøijmout mystické nauky tak, jako jim do-
129
volily vnést do ¾ivota destruktivní hrubý materialismus a odporný
pozemský racionalismus. Vzhledem k následkùm tohoto racionalismu
a materialismu nemù¾e být nikdo oklamán ¾ádnou formou
zbo¾nosti, zejména kdy¾ se jí nechá inspirovat ke konání dobra.
(99) Hnìviví bohové jsou tedy zase personi kacemi ¾ivlù, jenom¾e
dìsivìj¹ími ne¾ bohové pokojní, alespoò vizuálnì. Ale jejich tváø-
nost reprezentuje spí¹ pomìr ve vztazích ne¾ objektivní výraz. Zat
ím co èlovìk od záøení èirého svìtla klesá pro zbývající hodnoty
svého bytí do oblasti svítání pokojných a hnìvivých bohù, pøedstavuj
í se mu personi kace ¾ivlù vyzaøované z jeho bytosti ve stále
hrozivìj¹í tváønosti, nebo» jeho pomìr k tvùrèím pramenùm pøírody
se víc a víc pøibli¾uje sobeckému pomìru èlovìka k pøírodì. Toto
sobectví si samo svou pøirozenou povahou vyhledává své strá¾ce,
tj. jevy hnìvivých bo¾stev.
To znamená, ¾e kdy¾ èlovìk zemøe, stojí jeho nedohaslý intelekt
proti prvotním lehkým a èistým emanacím, které nejsou formou,
ale pouze svìtlem. Pozdìji se tyto emanace formují v objektivnì
pokojné jevy, jejich¾ pøedstavení budí strach podmínìný nesourodost
í obsahu bytnosti zemøelého a tváønosti tìchto bohù. Tím ztrá-
cí dobrou pøíle¾itost a doèká se toho, ¾e mu tito bohové uká¾í své
hrozivé tváøe stejnì jako snový jev, u nìho¾ nìkdy pøedpokládáme
stále hrozivìj¹í tváønost.
Ale situaci nelze snadno ovlivnit. Hnìviví bohové se zjevují na
základì samovolnì vystupujících stavù èlovìka, podmínìných jeho
mravními kvalitami. A tak se v bardu hnìvivých bo¾stev potkává
s karmickými pøízraky, je¾ se realizují v nastávajícím vtìlení bytosti,
v jejím tìlesném uzpùsobení a v ¾ivotních i niterných (citových
a rozumových) podmínkách.
(100) Neblahý vliv strachu lze pozorovat i v mystice. Stejnì v ní
jako v bardu se nejvy¹¹í a nejjemnìj¹í bo¾skost èlovìku dává jen
potud, pokud jí zùstává zcela otevøen. Jakmile si v¹ak uvìdomí
neèistoty smyslovosti, resp. otevøe se svìtu, v tu chvíli tá¾ bo¾í velebnost,
která ho utì¹ovala a vedla neustálými vytr¾eními, pøijímá
hrozivé vzezøení, jím¾ ho omráèí právì na úrovni bo¾ského uvìdomov
ání. V tìchto okam¾icích ztráty bo¾ského uvìdomování èlovìk
klesá na úroveò, která je jeho karmickému naladìní blízká. Po skon-
130
èení tìchto omraèujících momentù se najde ve stavu, z nìho¾ vy¹el
hned na poèátku mystického úsilí, ale nikoli ji¾ ve ¹»astné slepotì,
ale v pocitech provinìní, jich¾ se podle vlastního cítìní a úsudku
dopustil proti Bohu.
Kdo vstupuje na mystickou stezku, by se stejnì jako ten, kdo
tento svìt opou¹tí smrtí, mìl dívat vstøíc bo¾í prázdnotì a velebnosti
a zanechat de nitivnì v¹echen svìt za sebou. Pak ho bude
tato bo¾í prázdnota a velebnost stále více vábit èistotou a v¹eobs
áhlostí. Kdy¾ se posléze vzdá svìta vùbec, bude tuto prázdnotu
a velebnost realizovat, resp. se s ní sjednotí a tím vylouèí nutnost
vracet se do sansára.
Proto se bezvìdomí, o nìm¾ se zde mluví, netýká tého¾ jevu,
jaký známe na vy¹¹í úrovni, ale vztahù pøíslu¹ného denního vìdomí
k èirému a bo¾skému svìtlu. Tyto okam¾iky ru¹ení kontaktù mají
za následek návrat k sansarickému uvìdomování. Mezi tímto uvì-
domováním a nejvy¹¹ími stavy stojí v¾dy hroziví strá¾ci, pokojní
a hnìviví bohové.
Text v¹ak té¾ øíká, ¾e èlovìk, který trochu poznává, mù¾e být
osvobozen, proto¾e je následkem svítání paprskù vyvolávajících
strach bdìlý a uvìdomuje si cíl. I tuto zku¹enost nacházíme v mystice.
Uvìdomuje-li si èlovìk sestoupiv¹í z duchovních vý¹in svou ztrá-
tu a propadá dìsu pøi pocitech provinìní, mù¾e náhle v sobì najít
sílu. Její pomocí se jakoby v úzkostech ponoøí do samého centra své
bytosti, kde v¾dy svítá svìtlo nejvy¹¹ího bo¾ství, a tímto aktem obnov
í ztracený stav svého zasvìcení. Pravda, nevrátí se mu ji¾ svì¾í
jistota odvracející ka¾dou hrozbu osudu, ale získá onu mystickou
peèe», o ní¾ se mluví v mystice, pøíslib, který ho povede ¾ivotní-
mi bouøemi k novému usmíøení. A¾ bude usmíøení dovr¹eno, nechá
þzbloudilého syna\ jeho vlastní obnovený dobrý postoj padnout
smrtí do náruèe nejvy¹¹ího uskuteènìní.
To v¹echno má pro¾ít i obecný èlovìk, který je na tomto stupni
stavìn tváøí v tváø. Je v¹ak otázka, zda je to tak snadné. Tìla zbaven
ý intelekt má se sebou tolik starostí, ¾e pouèení, kterého se mu
eventuálnì dostane, zapadne, proto¾e je zaujat dìním okam¾iku.
(101) Praktická znalost mystiky a duchovních nauk je nìco jiného
ne¾ teoretické vzdìlání v tomto oboru. Mù¾ete mystickou nauku
131
studovat jakkoli dlouho, a pøece mù¾ete zùstat nezku¹ení zejména
v tak hlubokých otázkách, jaké vznikají v souvislosti s problémy
smrti a úèinkù psychických napìtí. Nìkteøí lidé dospìli v teoretick
ém studiu mystiky tak daleko, ¾e ji¾ sami dovedou vytváøet logick
é naukové konstrukce, ale pøitom nejsou bytostnì dotèeni podstatn
ými problémy, které mystika pøedkládá. Je to zpùsobeno tím,
¾e jejich lidské stanovisko k ¾ivotu nebylo ani dost málo otøeseno
pøímými mystickými zku¹enostmi.
To jsou ti opati, bhik¹uové a doktoøi metafyziky, kteøí znají
nauku pouze mentálnì, a proto nosí svou hodnost na hávu, ale
nikoli v ¾ivotních zku¹enostech. Proto mohou být v bardu pøekvapeni
situacemi okam¾iku, je¾ se jeví jako nelogický rozpad v¹eho,
co utváøelo jejich ¾ivot a co chtìli ponechat stroze ustrnulé jako nev
ìdomí lidé, svùj ¾ivot, svìt a v¹echno své bytí.
Ty v¹ak, kdo mystiku studuje¹, pomysli, ¾e bytí, svìt a ¾ivot
zùstávají logickými, jen dokud do nich nezaduje vichr smrti. Pak ti
náhle pøestává být v¹echno logické a du¹evnì obna¾en stojí¹ pøed
neobvyklými situacemi, je¾ nemù¾e¹ rozøe¹it. Proè? Proto¾e jsi nepou
¾il zpøítomòující síly správného uvìdomování a následkem toho
jsi nepoznal podmínìnost vládnoucí soudr¾nosti bytí a ¾ití. Po celý
¾ivot imunní proti vidinám, mù¾e¹ je pøed smrtí mít a podléhat jim.
Tato situace se z lékaøského hlediska dá vysvìtlit þdisfunkcemi\
mozkové kùry. Na toto vysvìtlení ov¹em intelektuálnì bezbrann
ý èlovìk nereaguje vnímáním a du¹evními stavy. Tyto stavy jsou
prostì v bardu násilnì tlaèeny tam, kde vydají sílu bytosti karmì,
která zaøazuje ¾ivotní síly do pøíslu¹ného procesu nového bytí.
Zde tedy mù¾e¹ ukázat moc svých znalostí. Alespoò se to po-
¾aduje v ezoterické mystice, v ní¾ musí být zpùsobilost prokázána
vìdomým pøevodem sil do chtìných okolností a stavù. Teprve tím
je prokázáno, ¾es zlomil osten karmy a získal pøedpoklad nejvy¹¹í-
ho uskuteènìní.
(102) Aby byl èlovìk chránìn pøed hrozivými formacemi a personi-
kacemi du¹evní (astrální) oblasti, musí se seznámit s jejich tváø-
ností. Nikoli v¹ak jako s obrazy pocházejícími z fantazie umìlce,
ale jako s reprodukcemi skuteènosti. I kdyby se podoba hrozivých
personi kací zcela neshodovala se skuteèností, pøece jen jsou jejich
132
projevy takové, ¾e plní úlohy hnìvivých bohù, jak jsou zde popisov
áni. Máme vìdìt, ¾e jejich hrozivé vzezøení je úèelné, nebo» má
odstra¹it mravnì nízké þintelekty\ pøed vstupem do sféry míru,
harmonie a èistoty. Kdy¾ to víme a nejsme pøíli¹ zatì¾káni mravní-
mi poklesky, zmizí ná¹ strach pøed nimi. Zmizí-li strach, má èlovìk
pøedpoklad pro vítìzství nad zkru¹ující silou zlé karmy.
V Tibetu mù¾eme vidìt obrazy hnìvivých bohù takøka jako ve
skuteènosti, nebo» lamaistiètí mni¹i provádìjí v jejich maskách ná-
bo¾enské tance. Mù¾eme to pokládat za pozùstatky barbarského
pohanství, ale ve skuteènosti to jsou obrazy rozlièných personi -
kací vznikajících jako odpovìï na èasto zrùdná pøedsevzetí, touhy
a úmysly lidí postrádajících u¹lechtilou mravnost. Moderní výchova
èlovìka vlastnì po¹kozuje. Nejen¾e ho neinspiruje k dobrému koná-
ní a k u¹lechtilé mravnosti, ale uèí ho, aby se vyhýbal drastické tváø-
nosti skuteènosti. Typicky mìstský èlovìk, jej¾ pud, vá¹eò a chtíè
inspiruje k pøedstavám, jejich¾ personi kace by byla mnohdy dì-
sivìj¹í ne¾ zjev dravého zvíøete, se èasto následkem výchovy bojí
nejnevinnìj¹ího ¾ivoèicha. Takový èlovìk má jistì velmi ¹patné vyhl
ídky pro bardo, kde se mu pøedstavují hrozivé personi kace. Tak
hrozné, jaké by dovedlo vytvoøit jenom jeho vlastní zrùdné chtìní
odìné do zjevu. Musí tedy prchat a hledat osudný úkryt, který rozt
áèí kolo sansára. A není jiné zá¹tity ne¾ toto mystické zasvìcení,
které ho nauèí èelit hrozivým jevùm neohro¾eností. Jeho mírnou
formou je, aby se øídil heslem þnávrat k pøírodì\. I mystická nauka
chce vrátit èlovìku odvahu a sílu vyvìrající z dùvtipu, znalosti
zákona karmy a té¾ moc vyplývající ze zpøítomòující moci uvìdomov
ání, je¾ tolik posiluje vùli.
(103) Tato znamení rozpoznají jen mistøi mystiky. Pøísný postoj
k opatùm a metafyzikùm nasvìdèuje tomu, ¾e jak v západních zem
ích, tak v Orientu je knì¾stvo, je¾ se k ezoterní formì nábo-
¾enství | mystice | staví úplnì stejnì. Místo aby byli vysvìceni
mystickými zku¹enostmi, jsou jen vyzbrojeni nábo¾enskou teorií,
èasto ne¾ivotnou, fantastickou a povìreènou. Za smìrodatné pokl
ádají, jak dalece je èlovìk zasvìcen do nábo¾enské teologie a jak
na jejím základì pøijal teorii o Spasiteli a o poèínání Boha i o tom,
jak vypadá a jak se jeví. Kromì toho pokládají za smìrodatné, aby
133
se èlovìk vìnoval nábo¾enským smìrnicím a úkonùm, jejich¾ zamì-
øení je spí¹ vnìj¹í ne¾ vnitøní a je¾ èasto jsou vnitønímu ¾ivotu tak
vzdálené, ¾e z nich nikomu neplyne ¾ádný duchovní prospìch.
Nábo¾en¹tí teoretikové by mìli vìdìt, ¾e není Boha, jen¾ by
øídil svìt jako otec rodiny, Boha usmìvavého, který je vytrhne do
nejvy¹¹ího nebe za jakési úsluhy, jejich¾ prostøednictvím mu snad
obìtují nìkteré skutky, nikdy v¹ak sebe. Mìli by vìdìt, ¾e zákony
vesmíru pùsobí spí¹ mechanicky, pokud je jako mechanické smíme
oznaèit vzhledem k jejich v¾dy stejnému uplatòování.
Tím v¹ak není øeèeno, ¾e vesmír a ¾ivot jsou mechanické, a proto
ne¾ivotné. Je to jen prostøedí nesèetných procesù, jejich¾ ¾ivotnost
nebo mechanika je urèována spí¹ subjektivnì lidským ne¾ objektivn
ím úsudkem.
Proto¾e je pùsobení vesmíru vùèi tvorùm takové a není panstv
ím Boha po zpùsobu suverénního ¹lechtice, má smysl vìcné úsil
í podle ezoterních mystických zásad, které ji¾ nepøihlí¾í k Bohu,
ale k Zákonu. Podle tého¾ ezoterismu má význam jenom skutek,
ov¹em nikoli jen skutek rukou, ale i mysli, citu a vìdomí. Nikoli
formální úsluha, pøi ní¾ si èlovìk sám sebe zcela ponechal se v¹emi
nedokonalostmi. Ostatnì takové formální úsluhy skrývají pro
èlovìka veliké nebezpeèí. Nále¾ejí toti¾ k nábo¾enství, jeho¾ pùda
je i knì¾ím tak cizí, ¾e se musejí nechat ovlivòovat inspiracemi;
zøídlo tìchto inspirací pøi mravních nedostatcích a nesprávné poko
øe není v Bohu, ale ve svìtì démonickém. Jak jinak by se mohlo
stát, aby knìz èi pøíslu¹ník církve nebyl tolerantní a nechápal, ¾e
ka¾dé nábo¾enství otevírá lidem cestu k Bohu, jestli¾e je nabádá
ke skutkùm a projevùm ctností.
Ale ctnost konèí tam, kde èlovìk, jen¾ nedospìl k prozøení, ví
urèitì nìco o Bohu, jeho moci a úradcích. Nebo» pøed prozøením
o tìchto vìcech neví opravdu nikdo nic, i kdy¾ si myslí, ¾e se opírá
o neomylný autentický pramen, o bibli a její Nový Zákon. I její
údaje mu mohou být þhou¹tinou názorù, sítí názorù, bludi¹tìm
názorù\ atd., jak praví Buddha.
Nejvy¹¹ích stavù ve vesmíru lze dobýt jenom nejvy¹¹ím úsilím
v neosobním konání. Je jisté, ¾e v nebi není místa pro poutníky
unavené vìènou èinností pro své blaho, a do pekla mù¾e èlovìka
èasto strhnout prostá jistota, ¾e mu knì¾ské, kazatelské nebo misi-
134
onáøské povolání poskytuje vìt¹í vyhlídky na spásu, ne¾ mají napø.
laikové. Dokonce je nebezpeèí i v tom, kdy¾ knìz, kazatel nebo mision
áø pøedkládá vìøícím lidem církevní uèení jako samospasitelné.
Víra v Boha a lidské konání dobrých skutkù není toti¾ v¾dy
dobrým øe¹ením ve vnitøním postoji k Bohu a ¾ivotu. Èasto v tom
lze vidìt prosté lidství, du¹evnost, která nevystihuje nic vy¹¹ího,
ne¾ dovedou vykouzlit smysly. A duchovnost uniká smyslovému
pochopení. Èlovìk nedovede pochopit ani du¹evní ¾ivot zvíøete.
Jak by potom mohl tak snadno pochopit Boha a duchovní ¾ivot?
®ije v prostoru mezi okem a zemí a to je vìt¹inou celý jeho du¹evní
obzor. Bo¾ství je mimo tento prostor.
(104) Kdo je v zajetí pøedstav o bo¾ských zákonech, mù¾e sotva
pochopit význam pravé víry. Domnívá se, ¾e pravou vírou je víra ve
jsoucnost Boha a jeho syna Je¾í¹e. Ve skuteènosti je to víra v ¾ivot,
víra, jejím¾ projevem je hrdinství, kterým odstraòuje nebezpeèí
z cest ¾ivota jistotou a pøesvìdèením, ¾e se nic zlého nestane. {
{ Na nejvy¹¹ím stupni se víra stává tvùrèí mocí a to samo vyvrací
domnìnku, ¾e vírou je povinné uznávání Boha a vesmírného zøízení,
jak nám je vysvìtlili církevní otcové, teologové.
Obecnì se nezdá, ¾e víra v ¾ivot má co spoleèného s nábo-
¾enskými problémy. Ve skuteènosti je v¹ak èlovìk svým pøesvìd-
èením, které se netýká v¾dy jen smyslové skuteènosti, ale i povìr
a nábo¾enských názorù v¹típených mu prostøedím, rodièi a lidskou
spoleèností, stavìn èasto proti skuteènostem niterného svìta. Tehdy
mu jeho víra pomù¾e víc ne¾ zdánlivá nábo¾enská bezúhonnost.
Jestli¾e toti¾ svìdomí není v rovnováze pro domnìlé nebo skuteèné
mravní pøestupky, pak mu jeho nábo¾enské názory mohou vykouzlit
dìsivé jevy v takové ¾ivosti a reálnosti, ¾e sám církví uznaný
ïábel by to nedokázal, chtìl-li by ho muèit.
Ale znamená to, co jsem právì øekl, ¾e nábo¾enské stopy minulosti
jsou jen k tomu, aby týraly lidstvo, které je dnes ji¾ dost
týráno bezprostøední realitou? Neøekl bych! A» jakkoli ¾ivé a dì-
sivé pøedstavy mù¾e lidstvu vytváøet jeho nábo¾enské a církevní
pøesvìdèení, pøece se ve svých úèincích nikdy nevyrovnají dìsivì
pusté a prázdné temnotì, jí¾ jsou stíháni ti, kdo své zøetele zalo¾ili
pouze na smyslových skuteènostech. Na konci ¾ivota se toti¾ v¾dy
135
setkáme s tím, co jsme si pro tuto dobu pøipravili. Èistý èlovìk
je vítán pøíznivými vizemi a èlovìk vìøící, jen¾ se domnìle nebo
skuteènì dopustil pøestupkù, se setkává s vizemi nepøíznivými. Nihilista
se v¹ak ocitá pøed temnou propastí, jejími¾ stíny ji¾ za svého
¾ivota velmi èasto podìlí své pøíbuzné a lidi kolem sebe. Nadto je
nihilismus cestou do du¹evního zatemnìní, do úzkoprsosti, do stav
ù, které tak snadno pøekonává èlovìk vìøící, který je stále otevøen
¾ivému a svìtlem prostoupenému nekoneènu.
Víra i nihilismus nesou své ovoce bezprostøednì. Víra vytváøí
optimismus, nihilismus je otcem pesimismu. Optimismus je cestou
k rozvoji inteligence a ¾ivotnosti, nihilismus cestou k zezvíøeètìní
a zatemnìlosti. A to jsou du¹evní hodnoty, které si èlovìk vleèe
a¾ do hrobu. Na cestì k svému tìlesnému rozpadu odevzdává tyto
hodnoty ve formì bunìk zatí¾ených latentními charakteristickými
znaky ¾ivoucím bytostem a tvorùm, kteøí ho pøe¾ívají. Bez tìchto
bunìk se toti¾ nemohou tyto bytosti a tvorové obejít, mají-li
vybudovat svá tìla. Vím o tom, ¾e existuje dìdictví bunìk, ba
i du¹evních sil, je¾ se jako napìtí zachytávají tam, kde najdou
vhodné podmínky.
(105) Pøedstavy a procesy zdokonalování mají speci cký charakter.
Pøedstavy, které vedou k zdokonalení, musí být èisté, nadsvìtské
a musí mít povahu dynamické svìtelnosti. To znamená, ¾e to musí
být symboly, které mají kvalitu a sílu svou ¾ivotností a vzezøením
ovlivòovat individua tak mocnì, ¾e relativnì pøevládnou nad vlivy
pøírody, resp. smyslových vìcí a jevù. Za takových okolností bude
intelekt umírajícího nebo þputující intelekt\ osoby zemøelé ovlivn
ìn vìcmi (jevy) transcendentními. To zpùsobí zmìnu tendence ¾ivotn
ích sil od temné oblasti smyslového svìta do pøirozené oblasti,
která se identi kuje jako prázdnota vìdomí nebo prostoru.
Mìjme na zøeteli toto: a» si je èlovìk v ¾ivotním bìhu sebe jist
ìj¹í, ¾e je racionální jen zájem o svìt smyslových faktù, pøece se
mu v dobì úpadku ¾ivotních sil uká¾e, ¾e oblast zájmù má být
vy¹¹í, nadsmyslová. To je ostatnì dokázáno tím, ¾e staøí lidé u¾
v pøirozeném bìhu ¾ití nenacházejí ve smyslovém svìtì dost podn
ìtù ke vzbuzení zájmu. Spí¹ pøed jejich du¹evní zrak pøedstupuje
prázdnota, zatím co v nich rozhoduje jejich pomìr k ní.
136
Je-li tento pomìr dobrý, pak si staøí lidé na údìl svého vlastn
ího bytí nestì¾ují. Kdy¾ se v¹ak po celý pøedchozí ¾ivot nedotkli
nábo¾enských problémù a naopak se cele vìnovali svìtu smyslov
ých faktù, pak pomìr mezi nimi a prázdnotou není dobrý a oni se
nebudou umìt smíøit s bardickým kaleidoskopem. Budou jako úpln
í nevìdomci pøedstaveni samotì a prázdnotì, která je bude dìsit,
ale bardický kaleidoskop jako náhra¾ka smyslového svìta, k nìmu¾
lnuli, v nich také nevzbudí dobré pocity. Jako¾to lidé nevìdoucí nic
o pøedstavách, které pùsobí na duchovní vzestup, vývoj a zdokonalen
í, pùjdou hloubìji do sansára.
S procesy zdokonalování se mù¾e èlovìk seznámit jen za pøedpokladu,
¾e získá zku¹enosti s introvertními psychickými postupy.
Jen tehdy, kdy¾ usiluje o to, aby uvá¾livì a dobøe sestoupil s analyzuj
ící myslí do centra své vlastní bytosti, seznámí se s procesy
zdokonalování. Bytí toti¾ tvoøí vrstvy, které jsou nejen stupni vý-
voje svìta, ale i cestou k fyzikálnímu centru svìta, který je samou
dharmakájou.
Jaderná mantra mù¾e paralyzovat svìtské zamìøení jedince na
jedné stranì a pøivodit rozvoj duchovnosti a duchovního poznání
jeho bytosti na druhé stranì. V¹eobecnì lze v¹ak øíci, ¾e úèinek
manter je podmínìn charakterem my¹lenky, která nezbytnì prùpov
ìï provází. Není napø. dost dobøe mo¾né, aby èlovìk myslil na obchodn
í úspìch, kdy¾ právì odøíkává modlitbu þOtèe ná¹. . . \. Tyto
logické souvislosti vedly znalce mystiky ke stanovení mantrických
cvièení, odøíkávání manter, z nich¾ dvì jsou uvedeny v prvním
svazku, v Sedmi tibetských textech.
Jevy na obloze a ostatní znamení èasto provázejí smrt lidí nebo
jejich mystickou realizaci. O meteorologických jevech mù¾e ka¾dý
soudit, jak mu je libo. Já sám jsem dospìl k a¾ pøíli¹ pøesvìdèuj
ícím zku¹enostem o vzájemné souvislosti mezi meteorologickými
jevy a stavy èlovìka, který se ocitl v rozhodujících okam¾icích své-
ho ¾ivota, alespoò pokud se týkaly vìcí mystických a tedy i smrti.
Kdybych nemìl urèité mystické zku¹enosti, mohl bych snad uva-
¾ovat o tom, co bylo prvotní a co druhotné. Ale i pak bych musel
zanedbávat skuteènost, proè se nálada, pro ni¾ se èlovìk rozhodl,
obrazila na obloze. Pojal snad my¹lenku na zmìnu nálady proto, ¾e
se ohla¹ovala shodná zmìna poèasí? Tak daleko není tøeba chodit.
137
Stav þspojení s dechem pøírody\ zakládá vztahy mezi èlovìkem
a meteorologickými jevy a opravdu pøíli¹ nezále¾í na tom, kdo je
v té chvíli prvotním èinitelem. Zále¾í spí¹ na tom, ¾e èlovìk právì
zru¹il samovolnì se vtírající pøesvìdèení, ¾e je nahodilým jevem
závislým na zevních podmínkách, a dosáhl pøesvìdèujícího dùkazu
o pøekonatelnosti bì¾ného stavu. Koneènì za stavem, který bych
oznaèil jako þstav umo¾òující ovládat pøírodu\ je toho je¹tì a¾
pøíli¹ mnoho, aby èlovìk nezpychl. Má toti¾ pøekonat smrt, a» ji¾
objektivnì, nebo subjektivnì. To je problém, který èlovìka dovede
natolik zatí¾it, ¾e na þovládání poèasí\ ani nevzpomene.
(106) Pozná-li èlovìk èiré svìtlo a nebude-li pøímo vykoupen dosa
¾ením dharmakáji, bude mít rozeznávací schopnost, ji¾ v nìm
èiré svìtlo za¾ehne. Její pomocí bude chránìn pøed fantastickými
zjevy bo¾stev ve stavu þmateriae primae\ èili v sambhógakáji. Teprve
kdy¾ nerozpozná svìt jako þstav sil\, bude muset sestoupit do
sipä barda, odkud mù¾e získat pøedpoklady k osvobození dosa¾en
ím stavu nirmánakája. V tomto stavu je nemo¾né, aby se minul
s osvobozující naukou, její¾ pomocí lze dosáhnout buï vykoupení
(nirvány), nebo rozvinout bo¾skou karmu a ¾ít pak ve ¹tìstí, je¾
provází bo¾ské vtìlení.
Toto je dvojí cíl nauky a hledá jej nejménì stejný poèet lidí.
Dokonce se stává, ¾e èlovìk, vstupující na mystickou cestu proto,
aby byl spasen, náhle zmìní svùj cíl. Vìnuje se pak úsilí, aby
rozvinul bo¾skou karmu, která ho uvádí na cestu bo¾skými existencemi
a¾ do okam¾iku, kdy celou bytostí pochopí, ¾e je ka¾dé
bytí marnost.
Tohoto pochopení toti¾ nedosahují bytosti v sansarických svì-
tech, v nich¾ sama strast budí dùvìru ve ¹tìstí a harmonii. Ale ¹tìstí
a harmonie je osudem bohù, kteøí mají nejvy¹¹í poznání omezováno
stavem nirmánakája. ®ijí-li v nìm pøíli¹ dlouho, poznají, ¾e neomeziteln
ý klid je vy¹¹í ne¾ pro¾ívání. Tím dospìjí k ideji, aby se zøekli
v¹eho. Pak dosáhnou spásy, ji¾ tolik chválí pouze buddhové.
Bardo thödol v¹ak tvrdí, ¾e osvobozuje ji¾ tím, ¾e se mu naslouch
á. Je to odvá¾né tvrzení. Opírá se v¹ak o to, ¾e èlovìka seznamuje
s pochody zhasínání denního uvìdomování (smrti), co¾ pøirozenì
souvisí se zku¹enostmi mystického vývoje. A» má èlovìk tyto zku¹e-
138
nosti proto, ¾e sám dobøe pochody zvnitønìní nebo smrti sledoval,
nebo proto, ¾e mu nìkdo tyto pochody dobøe popsal, nemù¾e je
nikdy docela zapomenout. Zemøe-li a jejich vlivem se chytí nìjaké
existence, vetknou se do ní jako neujasnìné instinkty. V nové ¾ivotn
í existenci pak snadno staèí malá ¾ivotní zku¹enost, aby byla
cesta nalezena, nastoupena a dosa¾eno na ní cíle. A stane-li se, ¾e
si ji¾ èlovìk ze svìta nìjakou mystickou zku¹enost odná¹í a má to
¹tìstí, ¾e mu nìkdo na odchodu z tohoto svìta zákonitost zhá¹en
í denního vìdomí pøipomene, pak náhle pochopí, co døíve docela
nepochopil. Kdy¾ pochopí, bude osvobozen tím, ¾e zaujal dobré
stanovisko k nejvy¹¹ímu stavu.
Osmý den
Volajíce opìt zemøelého jménem, promluvme k nìmu:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Proto¾e jsi nedos
áhl poznání, kdy¾ na tebe záøila pokojná bo¾stva v pøede-
¹lém bardu, putoval jsi a¾ sem. Nyní, osmého dne, budou
na tebe záøit bo¾stva hnìvivá a krev pijící. Chovej se tak,
abys je poznal. Nerozptyluj se. (107)
Ó urozený, záøí na tebe velký, slavný Buddhahéruka,
temnì hnìdý se tøemi hlavami, ¹esti rukama a ètyøma
pevnì postavenýma nohama. Jeho pravá tváø je bílá, levá
rudá, støední temnì hnìdá. Z jeho tìl vycházejí plamenn
é paprsky, má devìt ¹iroce otevøených oèí se stra¹livým
pohledem, s oboèím cukajícím jako blesk. Blýská pøes sebe
posazenými, vyènívajícími zuby a ulevuje si zvuènými
výkøiky ,A-la-la` a ,Ha-ha` s prskavými zvuky. Jeho vlas
je rudo¾lutý, je¾í se mu a záøí. Hlavy má ozdobené usu¹en
ými lidskými lebkami a symboly slunce a mìsíce. Èerní
hadi a syrové (lidské) hlavy tvoøí girlandu kolem jeho tìla.
V první pravé ruce dr¾í kolo, v prostøední meè, v poslední
váleènou sekeru. V první levé ruce dr¾í zvon, v prostøední
lidský skalp, v poslední radlici. Objímá ho matka Buddhakr
ódhé¹varí, mocná hnìvivá matka, protìj¹ek Buddhyhéruky,
vùdce hnìvivých bo¾stev, který je mocným bohem vyhá-
139
nìjícím ïábly, bohem ve svém hnìvu stra¹livým a mocným.
Pravicí objímá bohynì jeho krk a levicí mu pøidr¾uje k úst
ùm rudý pohár (naplnìný krví). Bohynì vydává hrdelní
zvuk jako praskání, øinèení a rachocení hlasité jako hrom.
Z obou bo¾stev ¹lehají záøivé plameny moudrosti tryskaj
ící ka¾dým pórem jejich tìl; v ka¾dém z nich je planouc
í dord¾e. Obì bo¾stva, stojící s jedním kolenem ohnutým
a druhým nata¾eným na podstavci spoèívajícím na rohat
ém orlu, pocházejí z tvého mozku a záøí na tebe. Neboj
se jich. Nedej se zastra¹it. Uvìdom si, ¾e jsou ztìlesnì-
ním tvého intelektu. Jsou to tvá ochranná bo¾stva, a proto
se nelekej. Neboj se, nebo» ve skuteènosti je to vzne¹ený
Vairóèana, otec{matka. S poznáním dosáhne¹ osvobození;
pozná¹-li je jako svá ochranná bo¾stva, dosáhne¹ buddhovstv
í v sambhógakáji. (108)
(107) Bo¾stva nelze charakterizovat jako bytí plná dobroty, ale jako
bytí obdaøená nadmìrnou silou. Vzhledem k tomu mohou být
bo¾stva dobrá a bo¾stva krev pijící. Mírnost a hnìvivost jsou jejich
projevy. Síla vyvìrající z vy¹¹ího stupnì sebevlády je charakteristick
á pro bo¾skou pøirozenost; slabost vyvìrající z poddávání
se ¾ivoèi¹ným impulsùm, je charakteristická pro pøirozenost dé-
monickou. Aplikujeme-li charaktery bohù na lidi, poznáme té¾, ¾e
jsou lidé silní, z nich¾ nìkteøí jsou dobøí, kde¾to jiní ukazují dù-
stojnost a nepøístupnost. Kromì tìchto dvou druhù lidí jsou lidé
zlí následkem demoralizace. Pokud se jeví jako lidé silní, je tomu
tak proto, ¾e jsou zlostní a neovládají se. Ti jsou vlastnì démony
v lidské podobì.
Slabost projevující se poddanstvím ¾ivoèi¹ným impulsùm ukazuje
slabý magnetismus, kdy jsou vìdomí a intelekt jakoby zavaleny
spoustami do té míry, ¾e se témìø neprojevují. Za takových
okolností je ¾ivotnost podmínìna impulsy, v marxistickém pojetí
funkcemi signálních soustav, kde¾to sebevláda uvádí bytostné nap
ìtí do vibrace.
Kdo se tedy mocnì ovládá, je v¾dy bytostí energickou, co¾ se
snad nemusí projevovat v divokých reakcích na svìt a jednání druh
ých lidí, ale v pøedpokladech pro energické projevy. Bohové jsou
140
personi kací lidské psychy, která se díky sebevládì v lidském bytí
prosvìtlila tak, ¾e vytvoøila svìtelný a¾ záøivý typ obývající þprostor
du¹evnosti\. Ale tentý¾ postup nastává, kdy¾ se èlovìk ovládá
z donucení. Jen¾e v tom pøípadì za pøedpokladu, ¾e ho sebevláda
z donucení rozèilí, pøimìje k nespokojenosti a jiným záporným projev
ùm, vytvoøí z nìho typ nebo¾ský, jako je napø. asura. Kdy¾ se
mu tato sebevláda v¾ije a projeví se v napìtí s pøimísením sebevì-
domí, jistoty a nedostateèným stupnìm odosobnìní, mù¾e vytvoøit
typ hrozivý, jako jsou bohové øádu hérukù.
Sebevláda pùsobí na podvìdomé psychické komplexy vzru¹ivì;
tak se tyto komplexy transformují v napìtí a tím ov¹em v úèinnou
energii. Tím se z þvìcí\ nebo ze stavù stává síla, resp. vibrace, její¾
kmitoèet se stává tím svìtelnìj¹ím, èím je vy¹¹í. Vzhledem k tomu
nejsou bohové personi kací dobra, ale síly a napìtí. Dobrota nále¾í
do jisté kategorie fyzikálních projevù.
(108) Bílá tváø je symbolem bo¾ského svìta, rudá sansarického.
Prostøední tváøe v¹ech bohù øádu héruka korespondují s ni¾¹í formou
¾ivlových principù. To znamená, ¾e tváø prvního z hérukù je
symbolem éterického elementu, druhého symbolem elementu vodn
ího, tøetího héruky elementu zemního, ètvrtého héruky elementu
ohnivého a pátého héruky elementu vzdu¹ného. | Sly¹itelné zvuky
jsou uvádìny ve vztahu k pùsobení éterického elementu, který
je z mystického hlediska prapoèátkem stvoøení, a proto i tichem,
proti nìmu¾ je tvùrèí proces vyjádøen v¾dy zvuky.
Devátý den
Prchá-li èlovìk pøed tìmito bo¾stvy, pøicházejí devátého
dne hrùzou a strachem stvoøená krev pijící bo¾stva øá-
du vad¾ra, aby ho pøijala. Potom stavíme zemøelého tváøí
v tváø, volajíce ho jménem:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Záøí na tebe vzne-
¹ený Vad¾rahéruka z krev pijícího øádu vad¾ra, temnì modr
ý se tøemi tváøemi, ¹esti rukama a ètyøma pevnì postaven
ýma nohama. Jeho pravá tváø je bílá, levá rudá, støední
temnì modrá. Je obklopen plameny a v prvé z pravých
141
rukou dr¾í dord¾e, v prostøední lidský skalp, v poslední vá-
leènou sekeru, v prvé levici dr¾í zvonek, v prostøední lidsk
ý skalp a v poslední radlici. Objímá ho matka Vad¾rakr
ódhé¹varí, je¾ pravicí objímá jeho krk a levicí mu nabízí
k ústùm rudý pohár (naplnìný krví). Pøicházejí z východn
í èásti tvého mozku a záøí na tebe. Neboj se. Nelekej se.
Nedej se zastra¹it. Uvìdom si, ¾e je to ztìlesnìní tvého intelektu.
Proto¾e je to tvé ochranné bo¾stvo, nelekej se. Ve
skuteènosti je to vzne¹ený Vad¾rasattva, otec{matka. Uvìø
v nì. Pozná¹-li je, dosáhne¹ ihned osvobození. Nazývá¹-li
je ochrannými bo¾stvy, pozná¹ je jako taková, ztoto¾ní¹ se
s nimi a dosáhne¹ buddhovství. (109)
(109) Poukaz na východní èást mozku souvisí s orientací k severu.
Desátý den
Kdy¾ je èlovìk nepoznává, proto¾e zatemnìní ze zlých skutk
ù je pøíli¹ veliké, prchá-li pøed nimi strachem a hrùzou,
pak pøicházejí desátého dne krev pijící bo¾stva øádu drahokamu,
aby ho pøijala. Voláme zemøelého jménem a stavíme
ho tváøí v tváø:
Ó urozený, naslouchej. Desátého dne pøichází krev pij
ící bo¾stvo øádu drahokamu jménem Ratnahéruka, barvy
temnì ¾luté, se tøemi oblièeji, ¹esti rukama a ètyøma
pevnì postavenýma nohama. Pravou tváø má bílou, levou
èervenou a prostøední temnì ¾lutou. Je obklopen plameny
a v prvé ze svých pravých rukou dr¾í drahokam, v prostøedn
í trojzub, v poslední hùl. V prvé levici zvonek, v prostøední
lidský skalp a v poslední trojzub. Objímá ho matka Ratnakr
ódhé¹varí, pravicí objímající jeho krk, levicí nabízející
jeho ústùm èervený pohár (naplnìný krví). Pøicházejí z ji¾-
ní ètvrti tvého mozku a záøí na tebe. Neboj se. Nelekej se.
Nedej se zastra¹it. Poznej je jako ztìlesnìní svého intelektu.
Nelekej se, proto¾e to jsou tvá ochranná bo¾stva. Je to
ve skuteènosti otec{matka, vzne¹ený Ratnasambhava. Uvìø
v nì. Pozná¹-li je, dosáhne¹ osvobození.
142
Tím, ¾e je tak jmenuje¹ a poznává¹ je jako ochranná
bo¾stva, ztoto¾òuje¹ se s nimi a dosáhne¹ buddhovství.
Jedenáctý den
Kdy¾ pro zlé sklony je¹tì vzniká hrùza a strach, aè byl
èlovìk stavìn tváøí v tváø, kdy¾ nepoznává zjevující se vidiny
jako svá ochranná bo¾stva a prchá pøed nimi, pøich
ázejí jedenáctého dne krev pijící bo¾stva øádu lotosù,
aby ho pøijala.
Voláme zemøelého jménem a takto ho stavíme tváøí
v tváø:
Ó urozený, jedenáctého dne pøichází krev pijící bo¾stvo
øádu lotosù jménem vzne¹ený Padmahéruka, èervenoèerné
barvy, se tøemi tváøemi, ¹esti rukama a ètyøma pevnì postaven
ýma nohama. Pravá jeho tváø je bílá, levá èervená,
prostøední temnì rudá. V prvé pravici svých ¹esti rukou dr-
¾í lotos, v prostøední trojzub a v poslední kyj. V prvé levici
zvonek, v prostøední lidský skalp (naplnìný krví), v posledn
í bubínek. Objímá ho matka Padmakródhé¹varí, je¾ pravic
í objímá jeho krk a levicí mu podává k ústùm èervený
pohár naplnìný krví. Otec{matka sjednoceni pøicházejí ze
západní èásti tvého mozku a záøí na tebe. Neboj se. Nelekej
se. Nedej se zastra¹it. Raduj se. Poznej je jako výtvor
svého intelektu. Nelekej se, jsou to tvá ochranná bo¾stva.
Ve skuteènosti je to otec{matka, vzne¹ený Amitábha. Uvìø
v nì. Pozná¹-li je, dosáhne¹ osvobození. Jmenuje¹-li je tak
a poznává¹ je jako svá ochranná bo¾stva, ztoto¾ní¹ se s nimi
a dosáhne¹ buddhovství.
Dvanáctý den
Kdy¾ je èlovìk je¹tì dále veden dolù pro své ¹patné sklony
a je postihován hrùzou a strachem, aè byl stavìn tváøí
v tváø, mù¾e se stát, ¾e nepøijde k poznání a prchá dál.
Pak pøicházejí dvanáctého dne krev pijící bo¾stva karmick
ého øádu, provázená gaurí, pi¹áèí a í¹varí, aby ho pøijala.
143
Kdy¾ je èlovìk nepoznává, vznikne strach. Voláme ho jmé-
nem a stavíme ho takto tváøí v tváø:
Ó urozený, dvanáctého dne pøichází krev pijící bo¾stvo
karmického øádu jménem Karmahéruka, barvy temnì zelen
é, se tøemi oblièeji, ¹esti rukama a ètyøma pevnì postaven
ýma nohama. Pravou tváø má bílou, levou èervenou
a prostøední temnì zelenou. Je majestátního zjevu. V prv
é pravici svých ¹esti rukou dr¾í meè, v prostøední lidský
skalp, v poslední radlici. Objímá ho matka Karmakródh
é¹varí. Pravicí objímá jeho krk, levicí mu nabízí èerven
ý pohár. Spojeni jako otec{matka pøicházejí ze severní
ètvrti tvého mozku a záøí na tebe. Neboj se. Nelekej se.
Nedej se zastra¹it. Poznej je jako výtvor svého intelektu.
Ve skuteènosti je to otec{matka vzne¹ený Amóghasiddhi.
Buï pokorný, vìø jim a mìj je rád. S poznáním pøijde
osvobození. Pozná¹-li je jako ochranná bo¾stva, ztoto¾ní¹
se s nimi a dosáhne¹ buddhovství.
Vybranou naukou guruovou docházíme k poznání bo¾-
stev jako my¹lenkových tvarù povstalých z na¹ich intelektu
álních schopností. Pozná-li nìkdo kù¾i lva jako lví kù¾i,
nemá strach. Ale vycpaná lví kù¾e budí strach, kdy¾ to nepozn
áme. Dovíme-li se v¹ak od nìkoho, ¾e je to jen lví
kù¾e, strach pomine.
Tak je tomu i v bardu, kde svítají zástupy krev pijících
bo¾stev obrovských rozmìrù s nohama jako sloupy, velikých
jako nebesa. Probouzejí v èlovìku strach a hrùzu. Sly¹el
-li v¹ak èlovìk stavìní tváøí v tváø, poznává je jako svá
ochranná bo¾stva a své my¹lenkové útvary. Kdy¾ potom
po mateøském èirém svìtle, na nì¾ jsme nebyli zvyklí, svítá
podru¾né èiré svìtlo a obì se setkají jako dva dobøí známí,
splynou spolu nerozluènì a tak ti svítá osvobozující záøe.
Osvícením a sebepoznáním je èlovìk osvobozen. (110)
(110) Gaurí patøí do øádu bohyní s lidskou podobou, ostatní dvì
k bohyním s lidským tìlem a zvíøecí (ptaèí) hlavou. |Podru¾né èir
é svìtlo pøírùstku: to svìtlo, které se rodí s doplòujícím poznáním,
je¾ jsme získali sdìlením nebo zku¹eností. Mateøské èiré svìtlo: to
144
svìtlo poznání, které se nám vnucuje z bytosti jako její potenciáln
í náplò. | Podru¾né èiré svìtlo je svìtlo poznání, které vìdomí
udìlují ¾ivotní zku¹enosti.
Tøináctý den
Kdy¾ stavìní tváøí v tváø nemìlo úspìch, klesají i dobøí
lidé na cestì zpìt a putují do sansára. Pak pøichází osm
hnìvivých gaurí a pi¹áèí s rùznými (zvíøecími) hlavami.
Jsou výronem tvého mozku a záøí na tebe. Zemøelého vol
áme jménem a takto ho stavíme tváøí v tváø:
Ó urozený, naslouchej soustøedìnì. Tøináctého dne
pøichází z východní ètvrti tvého mozku osm gaurí a záøí
na tebe. Neboj se.
Z východu tvého mozku záøí na tebe bílá Gaurí, je¾ má
v pravici lidskou mrtvolu jako kyj a v levici skalp naplnìný
krví. Nemìj strach.
Z jihu na tebe záøí ¾lutá Èaurí, dr¾ící luk a ¹íp pøipraven
ý k výstøelu; ze západu rudá Pramóha, dr¾ící korouhev
Makary; ze severu èerná Vétálí, dr¾ící dord¾e a skalp pln
ý krve; z jihovýchodu rudá Pukkasí, dr¾ící v pravici støeva,
levicí si je podává do úst; z jihozápadu tmavozelená
Ghasmarí, je¾ má v levici krví naplnìný skalp a v pravici
dord¾e, jím¾ v nìm míchá a pak si majestátnì pochutná-
vá; ze severozápadu ¾lutobílá Èandálí, je¾ utrhává mrtvole
hlavu, v pravici dr¾í srdce a levicí podává mrtvolu k ústùm
a pak ji pojídá; ze severovýchodu tmavomodrá ©ma¹ání,
je¾ rve mrtvole hlavu a pak z ní ujídá. Gaurí osmi smì-
rù na tebe záøí, pøièem¾ je objímá pìt krev pijících otcù.
Pøece se v¹ak nestrachuj. (111)
Ó urozený, kromì nich na tebe záøí z kruhu osm pi-
¹áèí osmi (mozkových) oblastí; z východu tmavohnìdá se
lví hlavou, rukama na prsou zkøí¾enýma, s mrtvolou v ústech,
potøásá høívou; z jihu rudá s tygøí hlavou, s rukama
zkøí¾enýma smìrem dolù, ¹klebí se, ukazuje chapadla a zí-
rá vypoulenýma oèima; ze západu èerná s li¹èí hlavou, je¾
145
má v pravici bøitvu a v levici støevo, (z nìho¾) lí¾e a pojídá
krev; ze severu tmavomodrá s hlavou vlka, je¾ obìma rukama
trhá mrtvolu a zírá vypoulenýma oèima; z jihovýchodu
¾lutobílá s hlavou supa, je¾ nese na rameni obrovskou
mrtvolu a v ruce dr¾í kostlivce; z jihozápadu temnì rudá
s hlavou høbitovního ptáka, nesoucí na rameni obrovskou
mrtvolu; ze severozápadu èerná s hlavou vrány, v levici
má skalp a v pravici meè, pojídá srdce a plíce; ze severov
ýchodu temnì modrá s hlavou sovy dr¾í v pravici dord¾e,
v levici meè a pojídající. (112)
Osm pi¹áèí z osmi oblastí pochází ze tvého mozku. I je
objímají krev pijící otcové a pøicházejí, aby na tebe záøili.
Neboj se. Poznej je jako my¹lenkové útvary svých intelektu
álních schopností. (113)
(111) Gaurí jsou tzv. høbitovní bohynì, které se potulují po høbitovech
a tam se ¾iví. Text uèí, ¾e jsou výplodem na¹ich úzkostí.
Duchovité jevy pocházející z du¹evních stavù jsou vlastnì jiný projev
toho, co známe pod názvem sekrece ¾láz. Pøíslu¹né du¹evní
stavy, vyvolávané vnìj¹ími okolnostmi, tuto sekreci u nìkterých ¾ivo
èichù natolik zvý¹í, ¾e ji mù¾eme zaznamenávat èichem. Stejnì
dochází k jinému druhu výronù za zvý¹eného du¹evního rozèilení.
To je známo od starých dob, kdy zrùdní jedinci (sadisté) muèili
své obìti, aby se mohli vzru¹it jejich psychickými výrony. Nyní to
tøeba nebývá provádìno vìdomì, ale vzru¹ení z muèení obìti je
vyhledáváno instinktivnì. Pøitom je samozøejmé, ¾e výrony mohly
být jen nízké, temné a stínovité, tj. takové, jaké u muèeného èlovìka
rozdmýchává hrùzu a u muèícího ukojení nízkých vá¹ní.
K tìmto výronùm v¹ak dochází i za jiných okolností. Napø. velik
é starosti a utrpení, je¾ si na èlovìku vynutil svìt, mohou také
podnìcovat k jejich zvý¹ení. Ti, kdo mají tì¾kou karmu, jsou trest
áni i tìmito duchovními výrony, je¾ je pronásledují jako temná
neviditelná spoleènost. Analogicky ov¹em dochází k výronùm formuj
ícím se v u¹lechtilej¹í a pøíznivìji pùsobící jevy, jestli¾e jsou
vzru¹ení vy¹¹ího druhu.
Lidé, kteøí jsou dobrým pomìrem k èirému svìtlu a duchovn
ímu svìtu uvádìni do vysokých vzru¹ení jako napø. do nad¹ení,
146
intenzivní radosti a do vytr¾ení, vyluèují ze své bytosti látky, které
se formují v andìlské a bo¾ské zjevy. Ty na svého pùvodce pùsob
í pøíznivì a jsou mu èasto dokonce ochránci. Proto øíká Buddha:
þDobro plodí dobro a zlo plodí zlo.\ A my si z toho mù¾eme vzít
toto pouèení: jsme-li v bídì a ve strastech, nevìnujme se jim, nebo»
skuteènost se tím nezmìní. Vyhledávejme spí¹ stavy dobré a pocity
¹tìstí. Budeme-li setrvávat v tìchto stavech velmi dlouho, vytvoøí-
me si dobré duchovní prostøedí, které je tak nezbytné, tou¾íme-li
vyøe¹it problémy osudu a smrti.
Subtilní a¾ duchovité sekrece bytosti je mo¾no vyci»ovat. Kdo
by neznal reakce pro¾itých úzkostí nebo radostného vzru¹ení? Vyza
øují z nás, jako kdyby byly fluidy, jaká mù¾e duchovnì zku¹ený
èlovìk dobøe zjistit a zhodnotit. Ví toti¾, ¾e prudká du¹evní hnutí
pùsobí výrony, je¾ jako duchovitý, v¹e pøikrývající mrak vyplòují
v¹echen prostor, v nìm¾ se lidé pohybují a ¾ijí. Ví a vidí, ¾e strasti
postihující svìt z hospodáøských pøíèin nebo váleèných napìtí
zvy¹ují sekreci esencí a fluid, je¾ nièí národy víc ne¾ sama bída nebo
bitvy. Proto je jejich vyvolávání zloèinem páchaným na lidstvu
sadisty, je¾ lidstvo samo postavilo do svého èela.
Je v¹ak mo¾né úspì¹nì èelit tìmto sadistùm? Ov¹em¾e ano!
Kdy¾ ty, on i já budeme nosit v sobì klid a mír vyrostlý z pøání
v¹eho dobrého v¹em bytostem, zaèneme ji¾ jako èást lidstva èelit
zlu. A opravdové zanícení pro tento druh øe¹ení mravních problé-
mù svìta a tím i problémù sociálních a humánních rozmno¾í øady
tìch, kdo nám pomohou skutky a pøíkladem, nikoli naøizováním. To
znamená, ¾e mravní obroda mù¾e pøijít z nitra bytosti, jako pøi¹lo
z nitra bytosti zlo. Mù¾eme toti¾ øíci, ¾e i zlu se lidé musili uèit.
(112) þMozkové oblasti\ ov¹em nesmíme pokládat za subjektivní.
Z hlediska tibetské mystiky neexistuje spolehlivá mez dìlící svìt
subjektivní od objektivního. Výraz þmozková oblast\ znaèí, ¾e vì-
domí vyhledává tyto oblasti ve shodì s povahou du¹evních stavù,
je¾ tìmto oblastem udìlí charakter. To znamená, ¾e povaha cítìní,
my¹lení a du¹evních stavù nechá vyvstat urèitému druhu vìdomí,
je¾ pak pøebývá v oblasti zcela shodné s povahou tìchto psychick
ých faktorù. Zlý èlovìk tak setrvává vìdomím ve ¹patných oblas-
147
tech, kde¾to dobrý èlovìk v oblastech dobrých a tyto oblasti mu
podle pøípadu vykouzlí pøíslu¹né jevy.
(113) Intelekt nezpracovává v¾dy pøíslu¹ný vjem pasivnì, je i aktivn
í. Jeho emanace vytváøejí obrazy a jevy ze subtilního mentálního
materiálu. Právì vùlí posíleným intelektem formujeme nejjemnìj¹í
materii kosmu v pøedstavy a jevy, je¾ nemusí být pouze nehmotné,
ale i hmotné. Vzhledem k tomu se pokládá v¹echen fyzický svìt za
dílo pøedstavy a neuva¾uje se ani na základì jeho tí¾e o tom, ¾e
je jevem objektivním. Vá¾ení, mìøení a zkoumání nále¾í rovnì¾ do
subjektivní oblasti, i kdy¾ jejich výsledky zdánlivì mez subjektivismu
pøekraèují.
Víru ve váhy, míry a výzkumy lze pohodlnì vyvrátit nezbytnost
í dal¹ího faktoru, vìdomí. Kde není vìdomí, tam není vesmíru, ba
ani ¾ádné objektivity. A víme-li, ¾e hmota je silou a síla faktorem
neurèitelným, pak objektivní svìt nezachová svùj zdánlivý charakter
nejen za existence, ale i za neexistence vìdomí. A pokraèujeme-li
je¹tì dále, je hmota podmínìným jevem a je tudí¾ právì za nepøí-
tomnosti vìdomí neskuteèná. Vzhledem k tomu jen hledisko úzce
osobní hájí pøesvìdèení, ¾e je vesmír objektivní jev; je za ním pøání,
aby skuteènost byla jiná, ne¾ opravdu je.
Ètrnáctý den
Ó urozený, ètrnáctého dne pøicházejí ètyøi ¾enské strá¾kyn
ì bran, pocházející té¾ z nitra tvého mozku, aby na tebe
záøily. Poznej je. Z východní (ètvrti) tvého mozku zá-
øí bílá bohynì s tygøí hlavou, je¾ dr¾í v pravici ostnatou
hùl a v levici skalp naplnìný krví, z jihu ¾lutá s hlavou
svinì dr¾í smyèku, ze západu rudá se lví hlavou, je¾ dr¾í
¾elezné øetìzy, ze severu zelená s hadí hlavou nese zvonek.
Tyto ètyøi ¾enské strá¾kynì bran pocházejí té¾ z nitra
tvého mozku a záøí na tebe. Poznej je jako svá ochranná
bo¾stva. (114)
Ó urozený, na vnìj¹ím kruhu tøiceti hnìvivých bo¾stev
pøicházejí hérukovské bohynì, mocné bohynì v poètu osmadvaceti,
s rozliènými hlavami a nesou mocné zbranì. Po-
148
cházejí z nitra tvého mozku a záøí na tebe. Neboj se. Poznej
je jako ochranná bo¾stva. A» cokoli tu záøí, poznej to
jako my¹lenkové útvary svých intelektuálních schopností.
V tomto nanejvý¹ dùle¾itém èase se rozpomeò na vybrané
nauky svého gurua.
Ó urozený, z východu svítá tmavohnìdá bohynì Rák¹as
í s hlavou jaka, dr¾íc dord¾e a lebku. Èerveno¾lutá bohynì
Brahmí s hadí hlavou, dr¾íc v ruce lotos. Èernozelená velk
á bohynì s hlavou leoparda má trojzubec. Modrá bohynì
s opièí hlavou, je¾ je bohyní vyptávání, dr¾í v ruce kolo.
Rudá panenská bohynì s hlavou snì¾ného medvìda dr¾í
v ruce krátké kopí. Bílá bohynì Indrání s hlavou medvì-
da dr¾í v ruce smyèku. Tìchto ¹est jogínek pochází z nitra
(východní ètvrti tvého) mozku a záøí na tebe. Neboj se
toho. (115)
Ó urozený, z jihu svítá ¾lutá bohynì rozko¹e s netopýøí
hlavou, s bøitvou v ruce. Rudá pokojná bohynì s hlavou
makary dr¾í v ruce urnu. Èervená bohynì Amrta s hlavou
¹tíra dr¾í v ruce lotos. Bílá bohynì mìsíce s hlavou luòáka
dr¾í dord¾e. Tmavozelená bohynì s li¹èí hlavou a holí mává
kyjem. ®lutoèerná rák¹así s tygøí hlavou má v ruce lebku
naplnìnou krví. Tìchto ¹est jogínek pochází z (ji¾ní ètvrti
tvého) mozku a záøí na tebe. Neboj se toho.
Ó urozený, ze západu svítá èernozelená bohynì jedlíkù
s hlavou supa a dr¾í v ruce hùl. Èervená bohynì rozko¹e
s koòskou hlavou dr¾í obrovský trup mrtvoly. Bílá mocná
bohynì s hlavou orla má v ruce kyj. ®lutá rák¹así s psí
hlavou dr¾í v ruce dord¾e a bøitvu, s ní¾ øe¾e. Èervená
bohynì pøání s hlavou husy dr¾í v ruce luk a ¹íp a míøí.
Zelená ochranitelka bohatství s hlavou jelena dr¾í v ruce
urnu. Tìchto ¹est jogínek pocházejících ze (západní èásti
tvého mozku) záøí na tebe. Neboj se toho.
Ó urozený, ze severu svítá modrá bohynì vìtru s vlèí
hlavou a mává praporem. Èervená bohynì man¾elek s hlavou
kozoro¾ce má v ruce zahrocený kùl. Èerná bohynì svin
í s hlavou svinì dr¾í mezi tesáky smyèku. Èervená bo-
149
hynì hromu s hlavou vrány má v ruce dìtskou mrtvolku.
Èernozelená velkonosá bohynì s hlavou slona dr¾í v ruce
obrovskou mrtvolu a pije z lebky krev. Modrá bohynì vody
s hlavou hada dr¾í v ruce hadí smyèku. Tìchto ¹est jogí-
nek pochází ze (severní ètvrti tvého) mozku a záøí na tebe.
Neboj se toho.
Ó urozený, z nitra tvého mozku na tebe záøí ètyøi jog
ínky bran. Od východu èerná mystická bohynì s hlavou
kukaèky dr¾í v ruce ¾elezný hák. Od jihu ¾lutá mystická bohyn
ì s hlavou kozy má v ruce smyèku. Od západu èervená
mystická bohynì se lví hlavou dr¾í v ruce ¾elezný øetìz. Od
severu èernozelená mystická bohynì s hadí hlavou. Tyto
ètyøi jogínky støe¾ící bránu pocházejí z nitra tvého mozku
a záøí na tebe.
Poznej je, proto¾e tìchto osmadvacet mocných bo¾stev
vytrysklo z tìlesných sil Ratnasambhavy, jednoho z ¹esti
hérukù. (116)
Ó urozený, pokojná bo¾stva vyvìrají z prázdnoty dharmak
áji. Poznej je. Ze záøení dharmakáji vyvìrají hnìvivá
bo¾stva. Poznej je. (117)
Pozná¹-li tato bo¾stva v dobì záøení osmapadesáti krev
pijících bohù jako výron svého mozku, jako záøení vlastního
intelektu, ztoto¾ní¹ se s nimi a dosáhne¹ buddhovství.
Ó urozený, nepozná¹-li je nyní a prchne¹-li pøed nimi
ze strachu, opìt tì pøemù¾e utrpení. Kdo to neví a bojí se
krev pijících bo¾stev, bude polekán, ustra¹en a bezmocný.
Jeho my¹lenkové útvary se promìní v klamné zjevy a on
poputuje do sansára. Kdo se v¹ak nedá zastra¹it a polekat,
nebude dál putovat v sansáru.
Tìla nejvìt¹ích hnìvivých a pokojných bo¾stev jsou tak
veliká jako vidìný obzor nebes. Prostøední jsou veliká jako
hora Méru, nejmen¹í jako tvých osmnáct na sebe postaven
ých tìl. Nepolekej se, nenech se zastra¹it. Pozná¹-li v¹echny
ti svítající jevy jako bo¾ské formy a záøe, jako vyza-
øování vlastního intelektu, dosáhne¹ buddhovství okam¾itì
v okam¾iku poznání. Mù¾e být u¾ito výroku: ,Buddhovství
150
se dosáhne v jediném okam¾iku.` Kdo to podr¾í v mysli,
dosáhne buddhovství tím, ¾e pøi ztoto¾nìní vejde do záøení
a do káj. (118)
Ó urozený, a» vidí¹ jakkoli hrozivé a dìsivé jevy, poznej
je jako své my¹lenkové útvary.
Ó urozený, nepoznáním a strachem záøí v¹echna pokojn
á bo¾stva ve tvaru Mahákály a v¹echna hnìvivá ve tvaru
Dharmarád¾i, Pána smrti. Tvé my¹lenkové útvary se stanou
pøízraky (nebo Máry) a ty poputuje¹ do sansára. (119)
Ó urozený, nepozná¹-li své my¹lenkové útvary, nedos
áhne¹ buddhovství, i kdyby ses sebelépe vyznal v písmech,
a» v sútrách, nebo v tantrách, i kdybys provádìl nábo¾enská
cvièení tøeba po celou kalpu. Pozná¹-li své my¹lenkové formy,
dosáhne¹ buddhovství podstatným umìním, jediným
slovem. (120)
Nepozná¹-li své my¹lenkové útvary hned po smrti, zasvitnou
v èhöòi bardu formy Dharmarád¾i, boha smrti. Jeho
nejvìt¹í tìlo je rozsáhlé jako nebesa, prostøední jako
hora Méru a nejmen¹í jako tvých osmnáct na sebe postaven
ých tìl. Pøicházejí a naplòují svìtové systémy. Zjevují
se, horním zubem hry¾íce spodní ret, se skelnýma oèima,
s vlasy nahoøe svázanými, s velkými tìly, úzkým pasem,
v rukou s tabulí karmických zápisù. Z úst vydávají zvuky
jako ,Bij! Zab!`. Lízají lidský mozek, pijí krev, utrhávaj
í hlavy mrtvolám, rvou jim srdce. Tak pøicházejí, napl-
òujíce svìty.
Ó urozený, vyvstávají-li takové my¹lenkové tvary, nem
ìj strach. Také se nelekej, nebo» tìlo, které nyní má¹,
je duchovním tìlem karmických sklonù, je¾ pøece nemù-
¾e zemøít, i kdyby bylo bito a rozsekáno na kusy. Proto¾e
je tvé tìlo ve skuteènosti stvoøeno z prázdna, nemusí¹ se
obávat. Té¾ tìla boha smrti jsou výronem tvého intelektu.
Nejsou hmotná. Prázdno prázdnotì nemù¾e nic uèinit. Za
výrony tvých intelektuálních schopností a mimo nì neexistuj
í pokojná, hnìvivá, krev pijící, rùznohlavá bo¾stva, du-
151
hová svìtla, stra¹né tvary boha smrti; o tom není pochyb.
Zná¹-li to, nebude¹ se strachovat a té¾ hrùza zmizí sama
od sebe, uskuteèní se stav jednoty a dosáhne¹ buddhovství.
Dosáhne¹-li poznání tímto zpùsobem a proká¾e¹ víru
a pøíchylnost ochranným bo¾stvùm, vìøí¹-li, ¾e pøi¹la, aby
tì vysvobodila z osidel barda, mysli si: ,K nim se utíkám.`
Rozpomeò se na vzácnou Trojici, projev jí víru a lásku. A»
je tvým ochranným bo¾stvem kterékoli, rozpomeò se na nì
teï a volaje je jménem, modli se: (121)
,Vzácné ochranné bo¾stvo, pøispìj mi,
v bardu putujícímu, ku pomoci.
Svou milostí mne pozvedni.`
Vzývaje jménem svého uèitele, modli se:
,Putuji nyní v bardu, zachraò mne.
Nezbavuj mne své milosti.`
Dùvìøuj té¾ krev pijícím bo¾stvùm a vìnuj jim tuto
modlitbu:
,Putuji v sansáru pro pøízraky mne pøemáhající.
Ké¾ mne uvedou zástupy vzne¹ených pokojných i hnìviv
ých
na svìtelnou stezku prostou strachu a hrùz,
ké¾ mne ochrání zástupy hnìvivých bohyní bohatých
prostorem
a zachrání mne z hrùzyplných osidel barda,
aby mne uvedly do stavu zcela osvícených buddhù.
Ké¾ nedají buddhové mocí své milosti
vzejít bázni, hrùze a strachu v bardu,
kdy¾ putuji odlouèen od milých pøátel
za zjevování prázdných tvarù vlastních my¹lenek.
Nech» se dostaví poznání bez dìsu a hrùzy,
kdy¾ svítá pìt jasných svìtel moudrosti.
Nech» ochranná bo¾stva rozptýlí strasti,
je¾ zakou¹ím mocí zlé karmy.
Nech» nemám strach a poznám bardo,
kdy¾ záøí bo¾ská tìla pokojných a hnìvivých bo¾stev.
Nech» ochranná bo¾stva rozptýlí strasti,
152
kdy¾ pøirozený zvuk skuteèností se rozléhá jako tis
íc hromù.
Nech» je promìnìn ve znìní ¹esti slabik.
Jsa bez ochrany a podléhaje zlé karmì,
sna¾nì prosím Velkého slitovníka, aby mne ochránil.
Nech» mi svitne bla¾enost jasného svìtla,
a¾ budu trpìt strastmi karmických sklonù.
Nech» nepovstane nepøátelsky pìt elementù,
ale a» spatøím øí¹e pìti osvícených øádù.`
Pøednes svou modlitbu s vá¾nou vírou a pokorou, nebo
» zapla¹í strach a nepochybnì ti pomù¾e k buddhovství
v sambhógakáji. To je dùle¾ité. Proto to opakuj tøikrát nebo
(dokonce) sedmkrát.
By» zbývající karma byla jakkoli tì¾ká, není mo¾né, aby
nebylo dosa¾eno osvobození (jestli¾e èlovìk poznává). Kdy¾
nebylo dosa¾eno poznání (v tìchto stupních barda), aè bylo
v¹e uèinìno, bude zemøelý stavìn tváøí v tváø, jak je dále
uvedeno, proto¾e je nebezpeèí, ¾e sestoupí do tøetího barda,
zvaného sipä bardo.
(114) Smrtí opro¹tìný intelekt se v této chvíli ocitá na hranici
podmíneènì diferencovaného svìta na jedné stranì a svìta pevnì
utváøeného na stranì druhé. Právì na tomto rozhraní jsou strá¾cové
brány, jejich¾ podoby jsou utváøeny nejniternìj¹ími zøeteli èlovìka.
Po smrti, kdy je intelekt opro¹tìn od nízkých zplodin, které vytvo-
øily hmotné tìlo bytosti, je situace pomìrnì jednoduchá. Strá¾cové
brány pøed ním de lují jako stra¹idelné jevy a èlovìk ve formì pevn
ì utváøeného intelektu pøed nimi prchá, aby se zachránil.
Jinak tomu je pøi mystickém zasvìcení, v nìm¾ èekatel dokonalosti
vìdomý si sebe jako lidské bytosti má zrak a vìdomí pøipraveny
na objektivní vjem pøedstavujícího se þzásvìtí\. Právì dokonalou
pøedstavou své fyzické bytnosti ve vìdomí posílil mátohy
prahu natolik, ¾e se mu pøedstavují jako zlovolné bytosti, jejich¾
síla stoupá v pøesném pomìru k jeho nejistotì, strachu a hrùze, je¾
ho postihují jako èekatele zasvìcení. A stane-li se nìkdy, ¾e nìkterý
z èekatelù mystického zasvìcení je bytostí velmi silnou a sebevìdo-
153
mou, mù¾e se fantom prahu promìnit v bytost tak skuteènou, ¾e
mu pøivodí otøes a duchovní pád.
Do této situace v¹ak pøichází jen málo lidí. Duchovní sna¾ení se
zøídka zakládá na dokonalém zpøítomnìní vlastní bytosti ve vìdom
í, tak¾e duchovní rùst zùstává zále¾itostí vnitøní a tím i fantom
prahu zùstává mátohou. Jaký to má význam? Èím dokonaleji se
èlovìku podaøí si uvìdomit sebe, tím více se þzasvìcení\ týká celé
bytosti a podle toho jsou i ostatní výsledky. Èlovìk, který dosáhl
oblasti duchovní dokonalosti na þcestì snìní\, mù¾e zùstat i pøes
mystické zasvìcení èlovìkem svìtským a tímto zpùsobem ztratit
dobytou ji¾ cenu.
I svìt mystických vizí je tedy více èi ménì výrazný pøesnì podle
toho, do jaké míry je na mystickém úsilí zúèastnìna celá bytost.
Ale a» je tomu jakkoli, nemìl by nikdo podceòovat vize, k nim¾
má na mystické cestì dojít. A» jsou stínovité, nebo témìø hmatateln
é, v¾dy mohou pùsobit na duchovní rùst èlovìka. Kdo jde
mystickou cestou jako ve snu, bude str¾en mátohou, kdo jí jde jako
silná bytost, mù¾e být str¾en hmatatelnìj¹ím zjevem. Leda by
se oba tyto druhy lidí chránily nále¾itými vztahy k dobru nebo
k bo¾ství. Bude-li jim dobro a bo¾ství svítit po celou dobu zkru-
¹ujících mravních zkou¹ek, probudí se jednoho dne v jasu, v nìm¾
není pøedpokladu k pádu. Pak bude za nimi nebezpeèí, které plyne
z vlivu strá¾cù bran jak v ¾ivotì, tak i ve smrti.
(115) Tyto a v¹echny následující bohynì ètyø svìtových stran odpov
ídají stavu intelektu, jen¾ poklesl do sféry l¾i¾ivota a l¾ismrti.
Proto se bohynì zjevují s lidsky pochopitelnými symboly a vlastnostmi.
Ale je to té¾ znamením, ¾e èlovìk neunikne zrození ve sféøe
smí¹ené karmy v lidském nebo ve zvíøecím tìle, jetli¾e ho právì nì-
kdo nezachrání správným pouèením nebo mocí.
(116) Ratnasambhava jako dhjánibuddha zemního elementu je ve
formì héruky pro kvalitu své bytnosti pokládán za pùvodce právì
uvedených osmadvaceti bo¾stev. To lze poznat ze stavù a pochodù
pøi mystické realizaci. V té dobì se toti¾ stává zøejmým, ¾e duchovit
é formace a zjevy, je¾ èlovìk vídává, jsou vytváøeny právì fyzick
ými emanacemi, nebo» fantazie bývá v této dobì v klidu. Ostatnì
mù¾e zjevy formovat jen z pou¾itelné látky a nemù¾e je sama ze se-
154
be vytváøet. Právì tato látka je emanací buï na¹eho vlastního tìla,
nebo tìl jiných bytostí. V¾dy v¹ak musí být tato látka vytvoøena ze
zemního principu. Emanace jiných tìl jsou jiného druhu.
(117) Klasická pouèka tibetské mystiky, ¾e bohové a v¹echno ostatn
í má pùvod v prázdnotì, je lozo cký problém. Kdo jej v¹ak mù¾e
rozøe¹it? Jen ten, kdo dobøe poznává, ¾e jevy mohou náhle vzejít
v prázdném obzoru jeho intelektu, nikoli v¹ak jako výtvor jeho
obrazotvornosti, ale jako náhle vyvstalé jevy. Ale toto poznání je
závislé na mystických zku¹enostech.
Jenom mystik znalý správné metody mù¾e poznat, ¾e v prázdn
é sféøe jeho intelektu mohou tyto jevy vystupovat i tehdy, kdy¾ je
mentální èinnost zamìøena zcela jinam, a ¾e proto jejich vyvstání
závisí na zcela jiných podmínkách. Na tìch, které se pøièítají tvùr-
èí moci pøírody. Mù¾e vidìt, ¾e tam, kde a¾ dosud nebylo zcela
nic, vyvstává stvoøení jako odpovìï na vztah mezi vìdomím a intelektem
na jedné stranì a prázdnotou prostoru na druhé stranì.
Poznává tedy, ¾e bohové a démoni a vùbec v¹echno ¾ivoucí vychází
z lùna prázdnoty obsahující kladný fyzikální potenciál; ten jedin
ý umo¾òuje jejich formování snad podle pøedstav prvotypu, jen¾
vznikl automatickým vymezením se absolutna.
Zná-li èlovìk tento pochod, mù¾e s úspìchem pokládat bardické
jevy za prázdné obrazy a tím je zbavit moci a vlivu na urèení jeho
budoucích osudových podmínek.
(118) Nejúèinnìj¹í obranou proti dìsivým jevùm jak na Stezce, tak
v bardu, je nazírání na nì jako na jevy mírné. Dìsivý jev nemusí
toti¾ symbolizovat zlo, ale jen odstra¹ující podobu. Proto vizme
v¹echno jsoucí jako projev laskavého Boha a tím se jistì vyhneme
nemilých zku¹enostem pøi styku se skuteènostmi na úrovni hmotn
é i duchovní.
(119) Mahákála, Èerný ochránce, je v tantrickém buddhismu poklá-
dán za hnìvivý aspekt Avalókité¹vary. Dharmarád¾a | bùh smrti,
který zabíjí. Máró | zlo symbolizované personi kacemi, které pokou
¹ejí èlovìka usilujícího o spásu, ba i o mravní povznesení, jaké
ho kvalitativnì mìní.
(120) Mystické úsilí, pokud nevyvolává zmìny v my¹lení, cítìní,
155
uva¾ování atd., a tím spí¹ pouze teoretické poznání nemù¾e nikdy
vyvá¾it praktické zku¹enosti s bytostnými promìnami, pøivodìný-
mi pravým mystickým úsilím. Nebo» právì tyto promìny uká¾í
nesèetné situace, do nich¾ se èlovìk mù¾e dostat na cestì ¾ivotem
i umíráním, situace nìkdy zcela nelogické, jindy neoèekávané. Jsme
toti¾ pouèováni o bezvýznamnosti subjektivních stavù a du¹evních
pochodù, a¾ tu náhle mù¾e zdravotní stav ukázat, ¾e nejsme s to
odporovat úèinkùm vnitøních èinitelù, je¾ jsme se nauèili podce-
òovat. To karma doká¾e s èlovìkem v ¾ivotì sehrát jinou hru ne¾
s mystikem pøi mystickém vývoji.
(121) U køes»ana to bývá Bùh Otec, Je¾í¹, Maria nebo svìtci a svat
í. U buddhistù severní ¹koly to bývají guruové a dákiní, nìkdy
Buddha a bódhisattvové.
Závìr, kterým se vysvìtluje základní význam nauky
o bardu
Nech» byla nábo¾enská cvièení vydatná nebo omezená,
v okam¾icích smrti vyvstávají mnohé zavádìjící pøízraky,
a proto je tento thödol nepostradatelný. Tìm, kdo mnoho
rozjímali, svítá skuteèná pravda hned po odlouèení principu
vìdomí od tìla. Je dùle¾ité získat zku¹enosti za ¾ivota.
Ti, kdo poznali (pravou podstatu) vlastního bytí a tím
nabyli nìco zku¹eností, dosáhnou v bardu okam¾ikù smrti
veliké moci, kdy¾ jim svitne èiré svìtlo. (122)
Veliký význam pøi zjevování se pokojných a hnìvivých
vidin v èhöòi bardu má také rozjímání o bo¾stvech mystick
é stezky manter jak pro stupeò pøedstavivosti, tak pro stupe
ò zdokonalení, získaného a provádìného za ¾ivota. Proto
¾e cvik v tomto bardu je zvlá¹» dùle¾itý i v tomto ¾ivotì,
pøidr¾ se ho, èti Bardo, uè se mu zpamìti, mìj je pøesnì
ujasnìno v mysli; èti je pravidelnì tøikrát, aby ti byly jasny
v¹echny významy a slova a abys nezapomnìl ani slova ani
významu, i kdyby tì pronásledovalo sto katù. (123)
156
Nazývá se to velkým osvobozením pomocí sly¹ení, nebo
» jím budou osvobozeni ti, kdo spáchali pìt nezmìrných
høíchù, jakmile je na stezce ucho sly¹í. Proto èti tento
thödol ve velkých shromá¾dìních. Roz¹iøuj uèení o bardu.
Jakmile je nìkdo jednou sly¹el, vzpomene si na nì v pøechodn
ém stavu, i kdyby mu byl døíve neporozumìl, a to do
posledního písmene, nebo» intelekt je tam devìtkrát jasn
ìj¹í. Proto by mìlo být mluveno do u¹í v¹ech ¾ijících lidí
a èteno u lo¾e nemocných a té¾ v¹em mrtvolám. Mìlo by
být vùbec dále roz¹iøováno. (124)
Kdo se setkají s touto naukou, jsou opravdu ¹»astni.
Nehledì k tìm, kdo pøekonali mnoho zatemnìní a získali
mnoho zásluh, je vìru tì¾ké se s ní setkat. Ale i kdy¾ se s ní
setkáme, nesnadno ji pochopíme. Osvobození sly¹ením se
získá prostì tím, ¾e nejsme nevìøící, kdy¾ nauku sly¹íme.
Proto vysoko oceòuj toto uèení; je podstatou v¹ech nauk.
Tím je skonèeno stavìní tváøí v tváø pøi pro¾ívání skute
ènosti v pøechodném stavu, zvané þnauka osvobozující ji¾
tím, ¾e je sly¹ena\ a þto, co osvobozuje prostì tím, ¾e se
to dává s sebou\. (125)
(122) Princip vìdomí èili schopnost þuvìdomìlého vnímání\, kterou
máme ji¾ za ¾ivota pou¾ívat k sebepozorování na úrovni samovoln
ého my¹lení, cítìní a na úrovni du¹evních stavù. Tímto zpù-
sobem poznáme z vlastní zku¹enosti mechaniku bytostného ¾ivota
i jeho vy¹¹í faktory, které mohou do této mechaniky zasahovat.
A sebepozorování není nezajímavé. Rozvine pøed pohledem èlovìka
fakta, která mu jinak zcela unikají, a nadto mu umo¾ní, aby vnikl
do karmické zákonitosti, která rozhoduje o jeho osudech i o osudech
lidstva. A sebepozorování se prohlubuje, a¾ pøekroèí mez oblasti
denního vìdomí, aby nás provedlo oblastmi podvìdomí, je¾ ná¹ ¾ivot
usmìròuje, a» si to ji¾ pøiznáme, èi nikoli. Jeho prostøednictvím
poznáváme procesy ¾ivota a smrti a toto poznání nám umo¾òuje,
abychom pro¹li procesy ¾ivotù a smrtí. Pøedstihujeme tak zku¹enostmi
lidský rod, jen¾ se sna¾í dosáhnout nejvy¹¹ího poznání aplikacemi
rozlièných pochodù smyslovì identi kovatelných. Z pøemíry
¾ivotních zku¹eností nám svitnou osvobozující pravdy zøejmì logic-
157
ké a obecnì platné, ale svìtskými lidmi tak tì¾ko pøijatelné, nebo»
nevedou cestami rozvoje chtìní, nýbr¾ cestami potøení chtíèù.
(123) Bo¾stvy mystických cest jsou guruové mahájánské nauky,
Buddha, Je¾í¹ a nìkteøí znalci a mistøi mystiky. | Je jisté, ¾e vysok
ý stupeò mystického zdokonalení má veliký význam pro svítání
bard, nebo» zku¹enosti s tímto stupnìm spojené jsou analogické
s bardickými pochody. Pøedpokládá se v¹ak, ¾e ètení Bardo thödolu
má také dobrý význam, proto¾e v bytost vetknuté poznání nebo
pouèení se v úzkostech stane velikou oporou. Oporou jsou pouèen
í thödolu, ale i ¹patné svìdomí a jiné významné stopy, je¾ v nás
zanechaly zku¹enosti na¹eho ¾ivota.
Proto je velmi dobré, kdy¾ èlovìk nashromá¾dí mnoho dobr
ých dojmù, tolik, aby pøevá¾ily dojmy ze svìtského ¾ití; to je také
ochranou pøed hrozivými jevy v bardu. A komu se mystickým úsil
ím podaøí dosáhnout vnitøní nepohnutelnosti v jasu denního vì-
domí, ten ani bardem neprojde. Niterná nepohnutelnost v jasu je
dharmakájou, stavem, který pøedchází bardu.
(124) Osobnì bych se té¾ klonil k tomu, aby nauka Bardo thödolu
byla obecnì známa. Smrt je to, co ka¾dého èlovìka jistì potká.
V pomìru k ní je bardo thödol osvobozujícím pouèením, které je
¾ivìj¹í a úèinnìj¹í ne¾ ignorantství a nedùvìra, jimi¾ se èlovìk chce
chránit pøed þzáhadou\ smrti.
(125) þTo, co osvobozuje prostì tím, ¾e se to dává s sebou\ se vztahuje
na Tahdol, jeho¾ èásti se v Tibetu nosí jako talisman nebo se
dávají mrtvému do hrobu nebo se s ním spalují. þPìt nezmìrných
høíchù\: otcovra¾da, matkovra¾da, vyvolání sporu mezi mnichy, zabit
í svìtce, poranìní (zabití) tathágaty (tj. buddhy).
Úèelné mystické poznání je tak vzácné, ¾e se s ním témìø nesetk
áváme. Setkáváme se spí¹ s názory, které papou¹kují nìco z velk
ých pravd, k nim¾ se v¹ak v¾dy pøimíchává dost osobní nechutné
¾ivotní praxe. Jen proto se mystické poznání mìøí podle veliká¹-
ského povídání, jakýchsi sil, zdraví, vìdìní a jiných lákadel, je¾
neovlivòují skuteènost ani v nejmen¹ím. Pravé nauky jsou proto
pøecházeny bez zájmu a bez pochopení a pozornost se vìnuje
bezcenným pouèkám o kouzelném umìní. Av¹ak pozor! ®ádná
158
z magických a mystických sil nemù¾e nikoho zachránit pøed hol
ými skuteènostmi, které provázejí bytí. Proto se musíme sna¾it
poznat zákony ¾ivota a jeho obnovování, abychom mohli zastavit
kolo karmy a zachránit se pøed sansárem tak bohatým na strasti,
ale chudým na ¹tìstí.
Základní pouèení komentátora
Skonèilo období barda okam¾ikù smrti, charakteristické bouølivým
vzdouváním ¾ivotnosti zasa¾ené smrtí. Vzdouváním, které tak pøevy
¹uje pokojnì pracující smyslovost a denní vìdomí, ¾e ji¾ nic nep
øeká¾í tomu, aby se mohlo sblí¾it bytí a ticho absolutna a vytvoøit
podmínky pro resorpci tìchto dvou èinitelù. Leè ticho absolutna
nebývá pro lidi nìèím, co by je vábilo. Spí¹ je zajímá svìt, který
vyvolává smyslové senzace. Následkem toho projdou bardem okam
¾ikù smrti, ani¾ si sebe uvìdomí, a také jejich bytost zvyklá jen
na vzruchy pocházející ze smyslových vjemù nebude reagovat na
otevírající se nebesa stavu dharmakája.
To je podmínka pro setrvání pra-intelektu ve stavu úplné pasivity
po dobu bouølivého vzdouvání ¾ivotnosti, kdy zároveò svítá
èhikhä bardo. Kdy¾ tato bouøe ponìkud ustane, pra-intelekt pøestane
být neteèný a místo toho zaène pracovat, reagovat na vnìj¹í
oblasti jako prostøedí dìní.
V tu dobu pøijímá uvolòující se ¾ivotní potenciál tvary, nebo» se
sbaluje, pøetváøí a vybuchuje jako slunce nebo planeta, její¾ nitro je
teplé a kùra se teprve zaèíná tvoøit. A proto¾e pro uvolòování ¾ivotn
ího potenciálu platí fyzikální zákony, uvolòují se pøedev¹ím esence
(karma) záslu¾ných svazkù arúpa a teprve pozdìji svazkù tì¾¹ích,
je¾ souvisí s napìtím z provinìní. Proto jsou svazky mìnící se ve
tvary nejprve vlídné a teprve pozdìji takové, ¾e budí strach. Pøi
normalizaci podmínek po bouøích okam¾ikù smrti se pra-intelekt
mìní opìt v intelekt a to zpùsobí, ¾e uvedené svazky zmìnìné ve
tvary je opìt mo¾no vnímat. Pøitom tento intelekt setrvává v pasivit
ì, nebo» uvolòování ¾ivotního potenciálu na prvních stupních je
relativnì dost prudké a bouølivé, a proto intelekt svou podmínìnou
nehybnost nemù¾e pøekonat. Kromì toho intelekt znamená opro-
159
ti praintelektu individualizaci. Tyto v¹echny vlivy mìní emanace
¾ivotního potenciálu v èhöòi bardo, které té¾ znamená bouølivé
pøetváøení ¾ivotního potenciálu. Toto pøetváøení se pasivnímu intelektu
mù¾e jevit v podobì dhjániù a hérukù.
Po vyzáøení esenciálních slo¾ek ¾ivotnosti ustává kaleidoskop
bo¾ských jevù a ze zbývajících prchavých radioaktivních látek se
vytváøí typ (bardické tìlo), jeho¾ podoba tryská následkem vy¹lehnut
í sebevìdomí. To je umo¾nìno dal¹ím stupnìm uklidnìní prost
øedí, v nìm¾ se na¹el intelekt, který pro¹el dvìma pøedchozími
bardy. A jeliko¾ je toto tìlo vytvoøeno právì z radioaktivních lá-
tek, jeví se jako siderický dvojník. Pøitom není vázáno karmickými
silami. Ty se tak brzy nemohou rozvinout. Je v¹ak pøece obtí¾eno
jemnými karmickými pøíbuznostmi a vztahy, je¾ jako tendence
v tomto þtìle vìtru\ mají dosti sil, aby oznaèovaly jeho pøedurèení.
Tak vzniká koneènì sipä bardo, jeho¾ prùbìh bude popsán v ná-
sledujících statích.
Ké¾ jsou tyto statì ètenáøi pouèením, které pøiná¹í pøízniv
é pøedzvìsti!
160
DÍL DRUHÝ
SIPÄ BARDO,
je¾ je mo¾no pova¾ovat za dobrou hlavní èást toho,
co se nazývá þhluboká podstata osvobození
sly¹ením\ | jasné stavìní tváøí v tváø upamatovatele
v pøechodném stavu, kdy hledá znovuzrození
Vzývání
Buï pokornì vzdána èest shromá¾dìným bo¾stvùm, ochrann
ým bo¾stvùm a guruùm.
Ké¾ pomohou k osvobození v mezistavu.
Úvodní ver¹e
Døíve ve Velkém Bardo thödolu
bylo vyuèováno bardu zvanému èhöòi.
Nyní bude ¾ivý upamatovatel
obdaøen bardem zvaným sipä.
ÈÁST PRVNÍ: POSMRTNÝ SVÌT
Pouèení pro toho, kdo koná obøad:
Aè byli ji¾ døíve v èhöòi bardu uvedeni mnozí ¾iví upamatovatel
é, pøece je poznání tì¾ko dosa¾itelné tìm, kdo
jsou obtí¾eni zlou karmou a neseznámili se s touto naukou,
a tìm, kdo jsou pro svou zlou karmu napadeni strachem
a hrùzou. | Výjimkou jsou ti, kdo mìli dobrou karmu
a byli se skuteènou pravdou velmi dùkladnì seznámeni. {
{ Ménì ¹»astní sestupují ke ètrnáctému dni, kdy jsou znovu
¾ivì ovlivnìni, a proto potøebují vyslechnout následující
pouèení. (126)
161
Bardické tìlo: jeho zrození a nadnormální schopnosti
Kdy¾ byla pozdravena Trojice a vykonána modlitba svolá-
vající pomoc buddhù a bódhisattvù, zavolej zemøelého jmé-
nem a proslov k nìmu tøikrát nebo sedmkrát toto:
Ó urozený, naslouchej dobøe a uchovej to v srdci, ¾e
zrození v pekelném svìtì, ve svìtì dévù a v bardickém
tìle jsou toho druhu, je¾ nazýváme nadnormálním zrozen
ím. (127)
Kdy¾ jsi za¾il záøení pokojných a hnìvivých bo¾stev
v èhöòi bardu a nebyls schopen poznat jejich podstatu,
upadl jsi ze strachu do mdlob na tøi a pùl dne (po úmrtí).
Kdy¾ ses probral z bezvìdomí, musel být vzkøí¹en vìdoucí
ve svém prastavu a musilo vytrysknout tvé záøící tìlo podobn
é tvému tìlu døívìj¹ímu. Jak praví tantra: (128)
,S tìlem zdánlivì z masa, je¾ se podobá døívìj¹ímu a tomu,
je¾ má být vytvoøeno,
vybaven v¹emi smyslovými schopnostmi a mocí k neomezen
ému pohybu,
maje podivuhodné karmické síly,
jsi viditelný èistým nebeským zrakùm stejné povahy
(bardické podstaty).` (129)
Uèení je takovéto.
Záøivé tìlo, o nìm¾ se mluví jako o podobném døívìj¹í-
mu a tomu, je¾ má být vytvoøeno, znamená, ¾e bude¹ mít
tìlo zrovna takové z masa a krve jako tìlo lidské (tìlo sklon
ù). Bardické tìlo je vybaveno jistými znaky a zdokonaleno
jako tìlo bytostí vysokého urèení. (130)
Toto tìlo zrozené z pøání je utkvìlou vidinou my¹-
lenkových útvarù pøechodného stavu a jmenuje se tìlo
pøání. (131)
Má¹-li se zrodit jako déva, zjevují se ti vize povahy
svìta dévù. Podobnì je tomu, má¹-li se zrodit v jiné sféøe,
162
a» jako asura, èlovìk, préta nebo bytost pekelná. Zjevují se
ti v¾dy vize odpovídající sféøe, v ní¾ se má¹ zrodit. (132)
Podle toho znamená slovo ,døíve`, ¾e sis pøed pùlètvrt
ým dnem myslel, ¾e má¹ stejný druh tìla jako døívìj¹í
tìlo z masa a krve, je¾ jsi získal v pøede¹lé existenci navykl
ými sklony. Slovo ,vytvoøeno` je u¾ito proto, ¾e se ti
zjeví vidiny místa budoucího zrození. Tím se vztahuje vý-
raz ,døívìj¹í a to, je¾ má být vytvoøeno` celkovì na právì
odlo¾ené tìlo z masa a krve a na tìlo z masa a krve, je¾
má být pøijato v novém vtìlení. (133)
Nezajímej se o vize proto, ¾e se ti zjevují. Nedej se
zlákat. Nebuï slabý. Zamiluje¹-li si je ze slabosti, poputuje¹
do ¹esti lók a zakusí¹ utrpení. (134)
Do nedávna jsi nebyl schopen rozpoznat èhöòi bardo,
a proto jsi musel sestoupit tak hluboko. Pøidr¾uje¹-li se teï
pevné pravdy, musí tvùj duch setrvávat soustøedìn v nicned
ìlání, nicnedr¾ení, tedy v nezkaleném prapùvodním jasn
ém a prázdném stavu intelektu, k nìmu¾ tì vedl guru.
Tím dosáhne¹ osvobození a nebude¹ muset vstoupit do brá-
ny lùna. Nejsi-li schopen znát sama sebe, rozjímej o svém
ochranném bo¾ství a o svém uèiteli, a» jím byl kdokoli,
a to s velikou pøíchylností a pokornou dùvìrou. Rozjímej
o nich, jako by zastiòovali temeno tvé hlavy. Má to velký
význam, nedej se proto odvrátit. (135)
(Pokyny pro toho, kdo koná obøad.)
Promlouvej tak a vzejde-li z toho poznání, bude dosa¾eno
osvobození a není tøeba sestupovat do ¹esti lók. Je-li pozn
ání ztí¾eno zpìtným pùsobením ¹patného zamìøení ducha,
promlouvej takto:
Ó urozený, zase naslouchej. ,Vybaven v¹emi smyslov
ými schopnostmi a mocí k neomezenému pohybu` znaèí,
¾e tøeba jsi byl za¾iva slepý, hluchý a chromý, budou na
této posmrtné úrovni tvé oèi vidìt tvary, u¹i sly¹et zvuky
a v¹echny ostatní smyslové orgány budou nezeslabeny,
velmi ostré a úplné. Proto se mluví o bardickém tìle ja-
163
ko o tìle vybaveném v¹emi smyslovými schopnostmi. Druh
existence, v nìm¾ jsi, je známkou toho, ¾e jsi zemøel a putuje
¹ v bardu. Jednej tak, abys to pochopil. Vzpomeò si na
nauku, vzpomeò si na nauku. (136)
Ó urozený, tvé nynìj¹í tìlo není tìlem z hrubé hmoty,
je tìlem pøání | od doby, kdy se tvùj intelekt odlouèil
od svého místa. Proto výrok ,neomezený pohyb` znamená,
¾e má¹ teï schopnost procházet horskými masivy, vrchy,
zemí, domy i horou Méru bez obtí¾í. Vyjímaje Bódhgaju
a mateøské lùno, mù¾e¹ nyní bez obtí¾í procházet dokonce
králem hor, samou horou Méru, pøímo i pozpátku. I to
je známkou toho, ¾e putuje¹ v sipä bardu. Vzpomeò si na
nauku svého uèitele a modli se k milosrdnému Bohu. (137)
Ó urozený, opravdu jsi vybaven silou mìnit svou postavu,
poèet a velikost svých vlastních postav, ale to v¹e není
plodem samádhi, ale silou, je¾ pøi¹la pøirozenì, a proto má
charakter karmické moci. Mù¾e¹ v jediném okam¾iku proj
ít ètyømi svìtadíly kolem hory Méru nebo se mù¾e¹ ihned
objevit na ka¾dém tou¾eném místì. Je ve tvé moci objevit
se tam v èase tak krátkém, jakého je tøeba k ohnutí nebo
nata¾ení pa¾e. Ale nepøej si tìch mámivých sil, sil zmìn
formy | ne¾ádej si jich. (138)
®ádná (z nich) ti není odepøena, chce¹-li se jí pochlubit.
Schopnost bez pøeká¾ky je pou¾ívat je v tobì. Uvìdom
si to a modli se ke svému guruovi.
Ó urozený, slova ,viditelný èistým nebeským zrakùm
stejné povahy` znaèí, ¾e se v pøechodném stavu vidí bytosti
stejné povahy nebo slo¾ení (nebo stejného stupnì vìdìní).
Vzájemnì se napø. vidí bytosti urèené zrodit se mezi dévy
(a podobnì). Nezahleï se v¹ak do bytostí, které vidí¹, nýbr¾
rozjímej o milosrdném Bohu.
,Èistým nebeským zrakùm viditelný` znamená také, ¾e
dévové, kteøí obdr¾eli své (èisté) zrození za zásluhy, jsou
viditelní èistým nebeským zrakùm tìch, kdo cvièí dhjánu.
Ti je v¹ak nevídají v¾dycky, nýbr¾ jen pøi duchovním sou-
164
støedìní (na nì). Nesoustøeïují-li se na nì, nevidí je. Nì-
kdy také mohou mít cvièící lidé pøi cvièení dhjány jinam
odvrácenou pozornost (a nevidí je). (139)
(126) ®ivý upamatovatel je pra-intelekt, jen¾ není þstavem o sob
ì\, ale vlastností ¾ivého organismu. Jeho pomocí jsou nejni¾¹í
organismy podnìcovány k vy¾ivovacím aktùm a tý¾ èinitel pùsobí
v rostlinách, je¾ svými koøeny sahají po vý¾ivì. Tý¾ pra-intelekt je
úèasten tìlesných (bytostných) pochodù, je¾ pokraèují i po smrti.
Neprojevují-li se zjevnì, je to jen proto, ¾e nále¾í do oblasti podv
ìdomí, jeho¾ nìkteré funkce nám jsou známé a zøejmé, ale mnohé
bì¾nému postøehu unikají.
Jenom za pøedpokladu, ¾e èlovìk jógickou kázní pøesune denn
í vìdomí do oblasti podvìdomí, projeví se jeho funkce jako zcela
zøetelné asi tak, jako se stane zøetelným mikroskopický svìt pod
skly mikroskopu. Pak pøestává být mrtvola kusem ne¾ivé hmoty,
ale stane se èlovìkem, který ¾ije v jiné oblasti, ne¾ jaká je vyhrazena
dennímu vìdomí, ale její vnímání tomuto vìdomí pøíslu¹í. Je
zøejmé, ¾e to, co je mrtvým èlovìkem, je vlastnì bytí, jeho¾ proces
ù se úèastní ta èást podvìdomí, která je egocentrickou jednotkou,
jástvím, je¾ øídí chod organismu dávno pøed tím, ne¾ se v nìm rozvine
denní vìdomí. A tato èást podvìdomí dobøe reaguje na dìní,
které vnímáme jako rozpad tìla; rozpad tìla není pouze organickým
procesem, ale i ru¹ením elektromagnetického pole, jím¾ je bytost
na úrovni vìdomí i v oblasti psychické.
Zatím co toto elektromagnetické pole zaniká, je jeho duchovní
prvek, pra-intelekt, toho úèasten jako nìkdo, kdo musí tento rozpad
pozorovat. Rozpad sám se øídí karmickými dispozicemi a budí proto
v pra-intelektu pøíslu¹né vize, jejich¾ vliv urèuje nové budoucí
zaèlenìní bytosti reinkarnací.
Jenom na základì toho mù¾e jogín, dobøe cvièený v pozorování,
sledovat nit nebo øetìz uvìdomovacích aktù a¾ za okam¾ik poèet
í do dal¹ích minulých existencí, které ov¹em nejsou v¹echny jen
lidské, ale i nelidské, a skuteènì konèí a¾ v øí¹i minerální. A tak
pra-intelekt je oním faktorem, jen¾ z jednotlivých èlánkù vytváøí
celý øetìz. K nìmu se obrací ten, kdo volá zemøelého ve snaze upa-
165
matovat ho ve vy¹¹ích stavech, ne¾ jaké patøí posledním stupòùm
barda, peklu.
Bytosti s dobrou karmou jsou v bardickém pochodu vystaveny
pøíznivým vizím, je¾ jsou pøedzvìstí nebo dokonce predestinací
lep¹í budoucí objektivace. O tom bude text je¹tì mluvit.
Dùvìrné seznámení se skuteènou pravdou o bardických stavech
závisí na procesech poznávání sama sebe. Kdo silou analytické-
ho sebepozorování proniká ke své a do své bytosti, seznamuje se
s mechanickými pochody sluèování a rozluèování fyzikálních slo¾ek
utváøejících bytí a tím poznává i bardo. Zji¹»uje, ¾e tyto procesy
vùbec nejsou ovlivòovány vnìj¹ími èiniteli, ale výhradnì vnitøními,
které se jeví jako popudové hnací síly èili karma.
Následkem tìchto sil a zákona o zachování energie jsou lidé, kte-
øí myslí v pojmech odpovídajících jevùm hmotné pøírody a nikoli
v pojmech vyvolávaných zájmy o transcendentno, vedeni a¾ do sipä
barda, nebo» v nìm najdou pevnìj¹í opory pro své názory a pøesv
ìdèení. Dostanou-li se v¹ak a¾ do tohoto barda, nemohou se ji¾
stát duchovými bytostmi nadsmyslového svìta, jeho¾ rozsah zdaleka
pøevy¹uje zemský povrch èili þoblast hlíny\. Stanou se bytostmi,
které budou vybaveny lep¹ím nebo i hor¹ím tìlem a vzhledem k jeho
struktuøe budou odsouzeny ¾ít buï na zemi, nebo v duchovní
oblasti podobné omezené zemi.
(127) Nadnormální zrození spoèívá v tom, ¾e je pøijato tì-
lo jiné úrovnì.
(128) Z toho, co je zde øeèeno, je zøejmé, ¾e barda od sebe nejsou
oddìlena do jednotlivých pochodù, ale jsou pro¾ívána souèasnì.
Pouze vìdomí se pøesouvá z oblasti èhikhä do èhöòi a sipä barda.
V období èhikhä barda setrvává vìdomí v ádikája èili v prastavu
nebo je¹tì lépe v neutváøené øí¹i. Potom sestupuje do øí¹e utváøející
se a nakonec do øí¹e utvoøené. Pøíznaky smrti v¹ak zpùsobí, ¾e
se èlovìk pøi smrti zalekne nezvyklých pochodù, tak¾e upadá do
mdlob i na úrovni pravìdomí (viz praintelekt). Kdy¾ se probere
z mdlob, probouzí se zpravidla v tom, co se nazývá bardické tìlo,
podle textu záøící tìlo.
Vzkøí¹ení þvìdoucího\ znamená, ¾e moc sebeuvìdomování se
opìt zvedla jako vlna, která zanikla po údìsných vjemech. Lze pro-
166
to pøedpokládat, ¾e tak jako bì¾né uvìdomování znaèí okam¾iky
vìdomých pøipomínek udávajících se v té¾e materiální soustavì
bytí, tak zase uvìdomování v èasových intervalech, je¾ jsou vyjá-
døeny reinkarnacemi, znaèí pøechod do jiné èasové dimenze, která
se dotýká stejných psychických pochodù. O spojovací síle zvané
pamì» pak lze soudit, ¾e stejnì okam¾iky uvìdomování jako fáze
znaèící jednotlivé inkarnace nejsou takovým zpùsobem touto silou
spojeny. Spojení, které identi kujeme mezi jednotlivými okam¾iky
uvìdomování se opírá o krátké èasové momenty.
Tyto závìry lze zalo¾it na pøímé zku¹enosti. Podaøí-li se nìkomu
napø. oddìlit jednotlivé okam¾iky uvìdomìní tím, ¾e prohloubí
stav, který nále¾í mezi uvìdomovací vznìty, zjistí, ¾e tyto vznìty
vùbec nejsou spojeny, a stav mezi uvìdomovacími vznìty se uká¾e
být psychickým fenomenem pøímého vnímání. Toto pøímé vnímá-
ní pak mù¾e uvìdomovací vznìty spojovat, ale to se pak jeví jako
du¹evní dosah èlovìka do minulosti i budoucnosti, které se pak ná-
sledkem pøímého vnímání stávají pøítomností.
Na tomto základì spoèívá schopnost vzpomínek na minulé inkarnace,
které se vzhledem k tomu, co bylo právì øeèeno, jeví té¾
jako èasové okam¾iky. Ty se v¹ak ¹íøí vzhledem k momentu pøímé-
ho vnímání v dlouhých vlnách, zatím co uvìdomovací akty se ¹íøí
vzhledem k tomuto momentu vlnami krátkými.
(129) Nech» si nikdo nemyslí, ¾e je problém barda jednoduchý. Nì-
kdy se zdá, ¾e smrtí bardo zaèíná, jindy se v nìm nachází èlovìk
je¹tì za ¾ivota a opìt jindy smrtí konèí. Uvedu tøi typicky odli¹né
pøípady, jich¾ jsem byl sám svìdkem.
V prùbìhu své první realizace jsem byl povinen úèastnit se
pohøbu nìkoho, kdo svou mysl nikdy nepovznesl nad zem a tuto
svou du¹evní orientaci potvrzoval výrazným ateismem. Nyní v¹ak
jeho tìlo le¾elo v rakvi a já jsem je mohl vidìt. A skuteènì! Jenom
tìlo bylo v rakvi, kde¾to on sám, tak jak jsem ho vídal za¾iva, se
tyèil nad svým hmotným tìlem. Obì tìla, hmotné i bardické, byla
k sobì poutána kotníky nohou. Stál tu bílý a èistý, av¹ak zmatený
èi dokonce zdì¹ený nad jemu nepochopitelnou situací.
Pøíbuzní plakali a jejich pláè se mírnil a zvy¹oval pøesnì podle
toho, jak mrtvý ve svém bardickém tìle obracel pozornost k sobì
167
nebo k nim. Jeho ¹vagr vùbec nesná¹el jeho pohled a ve velmi krátk
é dobì upadl tøikrát do mdlob. Ale to v¹echno ve mnì nevzbudilo
dojem, ¾e je situace vá¾ná. On, tyèící se nad svým mrtvým tìlem,
jevil se mi k mrtvému tìlu poután pouze proto, ¾e posmrtnému
stavu nevìnoval jedinou my¹lenku. A ti ostatní jenom reagovali na
jeho situaci, ji¾ si dobøe uvìdomoval právì jen on sám. Vìdìl jsem,
¾e by to chtìlo øíci mu pouze nìco pouèného, ale já jsem tehdy
je¹tì s þduchem\ mluvit nedovedl. Mohl jsem se tedy pouze usmát
a tak v nìm vzbudit jiskérku nadìje.
Byla to v¹ak pomoc skuteèná? Musel jsem pochybovat. Spí¹
jsem si mohl domý¹let, ¾e zpùsob jeho vlastního my¹lení ho bude
poutat k mrtvému tìlu a tím ke strastným pocitùm v konèícím
i v budoucím ¾ití.
Jindy, kdy jsem se opìt cítil povinen zúèastnit se pohøbu, bylo
mrtvé tìlo ¾eny v rakvi v høbitovní kapli. Mìl jsem ji¾ dost znalostí
s prùbìhem smrti a byl jsem ponìkud pøekvapen, ¾e se mrtvá ¾ena
nenachází u svého mrtvého tìla, jak tomu v¾dycky bývá. Nerad
dìlám jakékoli závìry ze situace, která není docela jasná. Zde v¹ak
¹lo o ¾enu nábo¾enskému my¹lení vzdálenou a spí¹ podprùmìrné
inteligence, proto jsem se prostì domníval, ¾e asi bude pøímo ve
svém tìle. Pøíbuzní ¾ádali o otevøení rakve a to mìlo do situace
vnést jasno.
Díval jsem se a vidìl, ¾e subtilní záøení ji¾ jejímu pra-intelektu
vytvoøilo cestu do þmodré øí¹e\, tam, kam bì¾ní lidé zpravidla {
{ nebo je snad mo¾no dokonce øíci nikdy| nevcházejí. Byl jsem a¾
vyveden z míry, kdy¾ jsem vidìl, ¾e celý problém smrti byl v tomto
pøípadì vyøe¹en urèitými reakcemi na pøetì¾ký ¾ivot. Jeho konec
jí vzal v¹echny opory v tom, co se mù¾e komu líbit na tomto svìtì
a na èem v nìm mù¾e lpìt.
Takový tì¾ký osud, jako mìla ona, má jistì mnoho lidí. Nìkteøí
z nich v¹ak proti svému osudu reptají a tímto zpùsobem se poutají
na nedosa¾itelný jim þsvìt\, v nìm¾ tìlesnì pøebývají. Ti jistì budou
hledat v bardu nové tìlo. Opustí-li v¹ak nìkdo tento svìt zevnì
i vnitønì, má snad v¾dy dobré vyhlídky jako tato ¾ena.
Tøetí pøípad. Byl jsem necelé tøi roky po druhé realizaci
a mùj zrak byl je¹tì ponìkud þrozjitøen\ neuvìøitelnými situacemi,
kterým jsem byl v oblasti démonù a krev pijících bohù vystaven.
168
V oblasti, která byla plná dìjù a pøedzvìstí vytváøejících náznaky
rodícího se nového vìku. Byla to situace, která mne nenechávala
na pokoji a bìlostní pokojní bohové ponoøení po pás pod obzorem
mé poèínání pozorovali, jak jsem se domníval, jakoby pøes zeï na
obzoru. A» tomu bylo jakkoli, vyvázl jsem ze v¹ech náhle se vyskytuj
ících nástrah þse zdravou kù¾í\ a mohl jsem se tedy je¹tì
þdívat po svìtì\. Tak tedy právì asi po tøiceti mìsících jsem sed
ìl v kostele pøítomen slu¾bám bo¾ím v jistém úhlu proti nìkolika
kanovníkùm. Náhle jeden z nich vzbudil moji pozornost. Vypadá
pøece jako jeden z onìch bìlostných pokojných bohù, kteøí se na
mne tehdy dívali, pozorujíce mne, øíkal jsem si. Mírné pøítmí v¹ak
nedovolilo rozpoznat ho dobøe. Proto jsem jej pøede¹el pøi východu
z kostela, abych se mohl pøesvìdèit. A opravdu jeho tváø, bytost
a chùze mé døívìj¹í zji¹tìní potvrdily. Podpírán prùvodci ¹el nejistì,
jak tento druh bohù mù¾e chodit po zemi. To mne v mém zji¹tìní
zcela utvrdilo. Byl tu jen problém: jak takový èlovìk | bùh mù¾e
¾ít na zemi? Odpovìï dala jeho brzká smrt. Pak mi ji¾ bylo jasno.
Tento èlovìk, který jistì neznal jógu ani jiné duchovní praktiky,
se ztoto¾nil s jedním z bohù zcela cizích katolickým názorùm asi
pouze proto, ¾e þse stal modlitbou\.
Snad by mìl být u Boha | Otce. Ale on asi byl opravdový,
modlil se skuteènì, a proto musel pøijít do oblasti skuteènosti, mezi
bohy, kteøí jsou. Nikoli do þnebe z papíru\, jaké snad jedinì
mù¾e být nebe teologù. Snad ho smím pozdravit v jeho dobrém
svìtì touto cestou. Byl pøece nadmìrnì lep¹í ne¾ v¹ichni ti na svou
mystiku py¹ní lidé, kteøí svým sna¾ením nedovedli nic jiného ne¾
vybírat z fondù své dobré karmy a pak to v¹e promarnili rozvojem
fale¹ných názorù a pøesvìdèení.
Vidìl jsem tyto mystiky dobøe, jak si svým poèínáním upravují
cestu smìøující do pekla. ®ivot je toti¾ nìèím vá¾nìj¹ím, ne¾ aby
jej smìl odvá¾ný a nerozumný snílek promarnit fale¹nými snahami.
Musí být pro¾it v rozmno¾ování dobré karmy. Její pøemíra pøijde
k jeho dobru ve hmotném i psychickém èasném smyslu.
A co se týká stavu barda tìchto tøí lidí? V¹echno zále¾í na
uvolnìní pout mezi slo¾kami bytí. První z nich nikdy nepomyslil na
smrt, ale vìøil jako v¹ichni zaslepení lidé vìøí, ¾e budou ¾ít vìènì,
i kdy¾ stále teoreticky pøipou¹tìjí, ¾e zemøou jako dosud ka¾dý.
169
Proto ho smrt vlastnì pøepadla a on byl nucen projít celým bardem.
Druhé z tìchto tøí osob vzal ¾ivot v¹echno tak dokonale, ¾e se u¾
dovedla upnout pouze na pøání, které znìlo do prostoru asi takto:
þKé¾ by v¹echna strast pøestala.\ Jeliko¾ tu nebylo karmického
dùvodu, aby musela setrvat þv oblasti jevù\, mohla být pøijata
sférou Dord¾eèhanga.
Tøetí z nich vytváøel vírou a modlitbami zásluhy, je¾ slova modlitby
pøetvoøily v duchovní perly oznaèující oblast sambhógakája.
To v¹echno v¹ak bylo pøipraveno je¹tì pøed jeho smrtí, a proto se
hlub¹ímu vidìní jevil jako cosi hotového, co mohlo být þdorealizov
áno\ pøesunem vìdomí, který ov¹em znamenal smrt jeho tìla.
Kdyby byl mladý a silný a také dobøe zasvìcený, byl by mohl insignie
stavu sambhógakája pronést otøesy, je¾ provázejí zanikání
vìdomí pøi realizaèních pochodech. Pak zde mohl ¾ít jako bo¾ská
bytost vìdomá si své slávy a zasvìcení. Jeliko¾ tomu tak nebylo,
realizoval svùj vysoký stav v okam¾iku fyzické smrti.
(130) To znamená, ¾e bardické tìlo mù¾eme pova¾ovat za tìlo siderick
é a pouze jeho tendence mohou ukázat jeho charakter. Je to
toti¾ tìlo bílé, svìtelné a jeví se jako tìlo (nirmánakája) mistrù
mystiky, kteøí jako Henoch a Eliá¹ zmizeli z plánì, kterou mù¾eme
vnímat svými smysly.
Kdy¾ pozorujeme bardické tìlo, nesmíme se nechat zmást jeho
vzezøením ani jeho silami a schopnostmi. Pravý jeho charakter lze
nalézt v jeho hlubinì. Bytost vysokého urèení pùsobí tí¾í, jakou
pùsobí ka¾dá hmotná vìc (ov¹em na þducha\ èlovìka). Nepùsobí
-li zjev èi bytost touto tí¾í, mù¾eme jej pokládat za nedokonalou
bytost sansarické oblasti. To znamená, ¾e oblast ducha je oblastí
zrádných zjevù, je¾ mají èasto vzezøení bo¾ské, ale ve skuteènosti
to mohou být zjevy démonické. Jejich rozeznání závisí na tom, zda
má pozorující èlovìk þtìlo pravdy\. Kdo je nemá, bude jistì o¹álen.
(131) Touhy, které jsou projevem þ¾ivotní ¾íznì\, vytváøejí z esenci
ální ¾ivotní síly jakousi substanci nebo fluidum, je¾ se pøetváøí
v bytost na základì my¹lení a uva¾ování v lidských pojmech. Ale
obecný èlovìk nesetrvává u urèité touhy a¾ do jejího splnìní, ale
pøechází od jedné touhy ke druhé. Proto se silueta bytosti, vytvoøen
á takto ze ¾ivotní síly, nevyvine do té míry, aby pùsobila urèitou
170
tí¾í a projevila tím, ¾e je její pøirozenost reálná. To znamená, ¾e se
v¹echny emanace vznikající za této situace srazí v pouhou siluetu,
která je neklidná jako sám èlovìk ve svém vlastním my¹lení.
(132) O tìchto vizích se bude mluvit pozdìji.
(133) To znamená, ¾e stav, který je vytvoøen zformováním bardick
ého tìla, je skuteènì pøechodným stavem a ¾e bardické tìlo
pøijímá bìhem doby charakter a podobu tìla, které bude pozdì-
ji pøijato jako tìlo skuteènìj¹í. Charakter a podoba tìla budoucí
existence mù¾e být urèena z nejvýraznìj¹ích vizí, které se vnucují
pra-intelektu. Kdo dobøe zná nauku, zdá se být v této dobì schopen
vize nevnímat. Svìtlo dharmakáji tak nepøijme formu, tak¾e
zánik bardického tìla je vysvobozením ve svìtle dharmakáji. Je-li
v¹ak èlovìk procházející bardem schopen vnímat toliko pøíznivé vize,
mù¾e hor¹í zralou karmu tímto zpùsobem pøekonat a vyhnout
se jí zrozením na ¹»astnìj¹ích úrovních.
Obojí výsledek je v¹ak závislý na schopnosti uvìdomit si sebe
v tom smyslu, ¾e je mo¾no øídit vlastní my¹lení, uva¾ování a vní-
mání. To je situace, která se nenaskytne tìm, kdo se ji¾ za ¾ivota
v tìle necvièili ve zpøítomòování vlastní bytosti ve vìdomí a místo
toho se nechali vléci silami pøírody, které jim samy urèovaly, kam
se má obrátit jejich vìdomá pozornost.
Èlovìk je bytost tak ¹»astnì utváøená, ¾e mù¾e své vìdomí dob-
øe dirigovat a vytváøet jeho náplò. Tato schopnost nále¾í k lidské
úrovni, proto èlovìku ukládá, aby jí u¾íval. Neu¾ívá-li jí, propadne
silám svého podvìdomí a ty mu nikdy nedovolí, aby byl ¹»astný,
neoplývá-li právì ¹»astnou karmou za dobré skutky v minulých inkarnac
ích. A to je trest za to, ¾e zneu¾il dispozic, jimi¾ byl obdaøen
pøijetím lidského bytí. Ji¾ za ¾ivota upadá do nesèetných konfliktù
mezi tu¾bami a mo¾nostmi danými okolnostmi. Po okam¾iku smrti
je ve svém pra-intelektu vystaven vizím asi tak, jako je nahý èlovìk
vystaven neblahým vlivùm poèasí, kdy¾ se nemá mo¾nost ukrýt.
(134) Zájem o vize vyplývá z toho, ¾e èlovìk ji¾ za¾iva nedokázal
být bez zájmu, kdy¾ si byl sebe dobøe vìdom a byl bdìlý. Také
z toho, ¾e lpìl na tom, aby byl stále uprostøed vìcí ukájejících
jeho touhy po po¾itcích. Takový èlovìk i potom, kdy¾ je zbaven
171
tìla, tou¾í po prostøedí, které je plné vìcí a dìní; to ho zbavuje
mo¾nosti, aby se nezajímal o vize, které se mu objevují. A tak,
proto¾e nedovedl být sám sebou a spokojen v naprostém prázdnu,
musí v pøechodném stavu platit tìmito vztahy, je¾ pøedvídají jeho
nové opìtné vtìlení.
(135) Nic{nedìlání a nic{nedr¾ení se vztahuje na nelpìní na ni-
èem a zru¹ení jakéhokoli osobního pomìru k tomu, co vstupuje do
vìdomí a nutí k akcím, pøípadnì k reagování na vjemy. V tomto
postoji se má èlovìk cvièit ji¾ za ¾ivota; lze v nìm vidìt pravou
bránu k józe. Ale nic{nedìlání a nic{nedr¾ení se nesmí vyjádøit
tupou lhostejností, ale ovládnutím ve¹keré du¹evní èinnosti a nelpì-
ním na nièem.
Kdy¾ se èlovìk tìmito pravidly neøídí, vytváøí podmínky k ulpì-
ní na nìèem konkrétním. Za pøedpokladu, ¾e se intelekt staví kladn
ì k vìcem jevù, zpùsobí tím, ¾e se opìt zaplete v sítì bytí v lùnì.
To se ov¹em nevztahuje pouze na posmrtný stav. Tyté¾ mo¾nosti
se vyskytují i za¾iva a ty, které se nás pøímo týkají, mù¾eme
sledovat prostøednictvím analýzy stavù vìdomí. V nìkterých okam
¾icích toti¾ mù¾eme zji¹»ovat, ¾e vìdomí zakotvilo v pevnì ohrani
èené a nehmatatelné neboli duchovité oblasti a ¾e s tímto zakotven
ím souvisí jisté pocity, které mù¾eme znát z dìtství a které jsou
obdobou vývoje embrya. Jsou to pocity rozvoje a rùstu v bla¾enostech
provázejících zrod a pohlavní splynutí. To je okam¾ik, kdy
se èlovìk, tøeba dosud ¾iv a zdráv, kdesi zachytil v lùnì, aby se
pozdìji zrodil.
Vìzme toti¾, ¾e pocity, které provázejí zrod a pohlavní splývání,
jsou si velmi podobné. Proto je mo¾né stopovat poèínající inkarnaci
na¹eho z bytostného stavu odchýleného vìdomí, které tím, ¾e kdesi
nalezlo podmínky k nové objektivaci, neztratí vùbec na intenzitì,
nebo» je èástí kosmického vìdomí a není proto jevem subjektivním
jako kvalita uvìdomování. Je jako vzduch, jen¾ je v¾dy þcelý\ nebo
þplný\, a» je v uzavøené nádobì, nebo v otevøené, nebo mimo
nádobu vùbec.
Nedoká¾e-li èlovìk setrvat v tomto stavu vìdomí (nic{nedìlání
a nic{nedr¾ení), uèiní nejlépe, kdy¾ vymìní náplò svého vìdomí.
Místo svìta nech» v nìm má bo¾ství, èist¹í a vy¹¹í to skuteènost,
172
která jako¾to obsah vìdomí vytváøí pøedpoklad lep¹ího vtìlení.
Pravím vtìlení, nebo» bo¾ství je náplní vìdomí, a proto za ní existuje
jáství, pravý pùvod bytostné existence. Ta se nevyskytuje pouze
tam, kde není osobnosti.
(136) Pøíèinou úplného smyslového vybavení bardického tìla je to,
¾e ani slepota ani hluchota ani jiné smyslové a bytostné indispozice
nic neubírají na úplnosti my¹lení, zejména pokud je èlovìk tìmito
závadami posti¾en bìhem ¾ivota. Proto se mu v¹echny schopnosti
znovu vrátí a naopak budou dokonalej¹í, ne¾ tomu je obvykle v tì-
le, nebo» bardické tìlo je vytvoøeno z jemnìj¹ích a èist¹ích látek
ne¾ tìlo hmotné.
Jedno je v¹ak jisté: neposkytuje se mu mo¾nost pøedvídavosti,
jakou mu pøièítají spiritisté. I kdy¾ lépe vidí, sly¹í atd., pøece se
to týká pouze pøítomnosti. Omezená síla pøedvídavosti, ji¾ má, vypl
ývá z pokroèilosti na cestì intelektuálního rozvoje a jasnovidnost
z jasnocitu za¾iva ji¾ pozorovaného. Není-li tìchto pøedpokladù,
je nadsmyslová schopnost bardické bytosti omezena na zji¹»ování
my¹lenek, pocitù a du¹evních stavù lidí, kteøí ji pøimìli k tomuto
zájmu. Mohlo by se øíci, ¾e tu jde o dokonalej¹í postøeh v oblasti
pøítomnosti.
(137) Jakmile je intelekt okam¾itou situací pøinucen opustit tìlo,
vytváøí se hned tìlo nové, bardické, jestli¾e tu bylo jáství. Není-li
jáství, nýbr¾ pouze vìdomí absolutna, bardické tìlo se nevytvoøí.
Ze zbytkù morálnì neproèi¹tìných slo¾ek bytosti se mù¾e vytvoøit
mnohem temnìj¹í silueta, která nebude o¾ivována þdenním\ vìdom
ím vzhledem k bardickému bytí, ale jen vìdomím subliminálním,
a rozplyne se za krat¹í nebo del¹í èas.
Je-li bardické tìlo vytvoøeno a mù¾e-li se od fyzického tìla odpoutat,
je na základì vlastních kvalit schopno vyvolávat fenomen
ální jevy. Vzpomínkou na nìco se objeví tam, kde je vzpomínaná
vìc, a nevadí mu hmotné pøeká¾ky. Z jeho stanoviska je hmota
pouhým stínem, jím¾ mù¾e procházet jako lidé párou nebo kou-
øem. Vyluèuje-li se lùno, je to proto, ¾e èlovìk na bardické úrovni
nedozrál ke vtìlení. Bódhgaja se zde patrnì uvádí jako symbol velk
ého duchovního centra.
173
(138) Pravé mystické soustøedìní rozru¹uje strukturu bytnosti a podle
okolností ji povy¹uje natolik, ¾e pokud èlovìk správnì a intenzivn
ì usiluje a má k tomu dostatek èasu, mù¾e vytvoøit stejnou
situaci, jaká se vztahuje na bardické tìlo a jeho síly. Ale soustøedì-
ní znamená vìdomé a metodické psychické úsilí, jeho¾ prostøednictv
ím je dáno do moci èlovìka, aby si získaný stav zachoval.
Nic takového v¹ak nelze zjistit u bardické bytosti. Je hnána þvì-
trem karmy\ a její stav je doèasný, jakási odmìna za pro¾ité utrpení
a úzkosti minulého ¾ivota. Netrvá dlouho a dochází znovu k sevøení
v bytnosti pevnì utváøené, k znovuvtìlení provázenému strastmi.
Zpøítomòující soustøedìní, jeho¾ pomocí se èlovìk chápe struktury
svého hmotného tìla a sublimuje ji pomocí povy¹ování uvì-
domovacích postupù, vede ke stavu, v nìm¾ se stane tìlo ovladateln
ým a dokonce se i zmìní. V jistém stupni tohoto druhu duchovn
ího vývoje se celá bytost stane pøedmìtem, jej¾ lze mìnit
a pøená¹et prostorem podle vlastního uvá¾ení a vùle. Ale pozor!
Mluvím o vysokém výsledku. Ve cvièebním kursu se tìlo nechce
tak snadno podrobit vìdomí, je¾ se ho chce zmocnit zpøítomòující
silou. To proto, ¾e bytí je pevnì utváøenou kcí, která se znovu
a znovu pøipomíná normálnímu vìdomí v úloze, ji¾ získalo dosavadn
ím podrobováním si psychické soustavy.
Ale úsilí tohoto druhu má význam. Není-li dosa¾eno nejvy¹¹ího
cíle v jednom ¾ivotì, mù¾e ho být dosa¾eno v ¾ivotì pøí¹tím nebo
v nìkterém z pøí¹tích ¾ivotù. Ale ji¾ schopnost dobøe si zpøítom-
òovat vlastní bytnost ve vìdomí má svou dobrou stránku. Èlovìk,
který to doká¾e, se stane pánem nad du¹evními stavy. Dal¹í rozvoj
na této cestì pøiná¹í nové a dobré výsledky. To je mu dobrou
a spolehlivou pøedzvìstí.
(139) Zále¾í vùbec na kvalitì soustøedìní, které pak ov¹em znamen
á soustøedìní pøedmìtné nebo bezpøedmìtné. Je-li soustøedìní
bezpøedmìtné, vìdomé a zacílené, stane se jeho objektem svìtlo
nediferencovaného jsoucna èili oblast transcendentální. Je-li v¹ak
pøedmìtné, stanou se objektem vidìné jevy odpovídající kvalitì
pøedmìtu. Napø. prostorovì vymezené svìtlo pøiná¹í postøehy, kter
é se vyznaèují svìtelnou a dobrou povahou; mohou mezi nì patøit
i dévové. Hmotné skuteènosti jako pøedmìt soustøedìní pùsobí vel-
174
mi èasto neblaze. Proto je nezbytné poèínat si pøi volbì pøedmìtu
pro soustøedìní opatrnì. Kdo si zvolí soustøedìní bezpøedmìtné,
musí dbát toho, aby setrvával v dobrých du¹evních stavech. Jinak
by se jeho soustøedìní stalo temným a bylo by provázeno otup
ìlostí vìdomí.
Znaky existence v pøechodném stavu
Ó urozený, vlastník takovéhoto bardického tìla uvidí místa
(dùvìrnì známá na pozemské úrovni) a pøíbuzné, jako je
vidíme ve snu. (140)
Vidí¹ pøíbuzné a známé a hovoøí¹ k nim, nedostává¹
v¹ak odpovìdi. Kdy¾ je a svou rodinu vidí¹ plakat, myslí¹
si: ,Jsem mrtev, co mám dìlat?` Pro¾ije¹ velkou strast jako
ryba vyhozená (z vody) na øeøavé uhlí. Takovou strast
teï za¾ije¹. Nijak ti v¹ak nepomáhá, cítí¹-li se teï ne-
¹»astným. Proto, má¹-li bo¾ského gurua, modli se k nìmu.
Modli se k ochrannému bo¾stvu, k Milosrdnému. Nepomù-
¾e ti ulpìní na pøíbuzných a známých. Proto na nich nelpi,
modli se k Milosrdnému, pak nepro¾ije¹ sou¾ení, hrùzu
a strach. (141)
Ó urozený, jsi vìènì hnán sem a tam pohybujícím se
vìtrem karmy. Je to tvùj intelekt, jen¾ nemá pøedmìtu,
na nìm¾ by spoèinul. Je hnán jako pírko jedoucí na koni
dechu. Bez pøestání a nedobrovolnì putuje¹ stále dokola.
V¹em, kdo tu pláèí, øíká¹: ,Jsem tu, neplaète.` Ne¾ oni
tì nesly¹í, a proto si øíká¹: ,Jsem mrtev.` A opìt se cítí¹
velmi bídnì. Nebuï tak ubohý.
Vyvstane ¹edé soumraèné svìtlo v noci, ve dne, stále.
Na tomto stupni pøechodného stavu bude¹ prodlévat buï
jeden, dva, tøi, ètyøi, pìt, ¹est, sedm týdnù a¾ do devìta
ètyøicátého dne. Praví se, ¾e bída sipä barda je obvykle
pro¾ívána dvaadvacet dní, ale nelze s jistotou udat ¾ádné
urèité období, proto¾e rozhodující vliv má karma. (142)
175
Ó urozený, pøibli¾nì tou dobou tì po¾ene prudký vítr
karmy stra¹livými nárazy zezadu, stra¹livý a tì¾ko snesiteln
ý vítr. Neboj se ho. Je to jen pøelud. Pøed tebou je
ustaviènì stra¹idelná temnota, z ní¾ zaznívají hrùzu vzbuzuj
ící výkøiky jako ,Bij! Zabij!` a podobné hrozby. Neboj
se jich. (143)
Jindy u lidí s velmi ¹patnou karmou pøepadají èlovì-
ka karmicky vytvoøení maso¾raví rák¹asové nesoucí rùzné
zbranì a vykøikující ,Bij! Zabij!` apod. a zpùsobují stra¹liv
ý hømot pøi snaze dopadnout èlovìka. ®enou se na nìho
jako o závod. Také svítají pøízraèná ¹álení, ¾e je proná-
sledován hroznými ¹elmami, halucinací snìhu, de¹tì, tmy,
prudkých nárazù vìtru a zdání, ¾e je pronásledován mnoha
lidmi. Sly¹í zvuky, jako by se øítily hory, a hømot zlostnì
vzkypìlých moøí, hukot ohnì a pojednou vyvstalých bìsnìní
uragánù. Tyto vidiny a zvuky jej pronásledují. (144)
Pøicházejí-li, prchá èlovìk pøed nimi ka¾dým smìrem,
lhostejno kam. Ale cesta je zahra¾ena tøemi stra¹livými
propastmi: bílou, èernou a èervenou. Svou hloubkou bud
í hrùzu a èlovìku se zdá, jako by mìl do nich padnout. Ó
urozený, ve skuteènosti to nejsou propasti, ale hnìv, chtíè
a nevìdomost. (145)
Uvìdom si, ¾e teï jsi v sipä bardu. Volej Milosrdného
jménem a vá¾nì se modli: ,Ó milosrdný bo¾e, mùj guru
a vzácná Trojice, nedopus»te, abych já (jmenuj se jménem)
upadl do ne¹»astných svìtù.` Poèínej si tak, abys na to
nezapomnìl.
Jiní lidé, kteøí nashromá¾dili zásluhy a vìnovali se pøev
á¾nì nábo¾enství, pro¾ívají plnou mìrou rùzné nad¹ené
radosti, ¹tìstí a bla¾enost. Neutrální bytosti, je¾ nezískaly
¾ádných zásluh a neutvoøily ¹patnou karmu, nepro¾ívají
ani radost ani utrpení, ale urèitý druh bezbarvé lhostejnosti
a stupidity. Ó urozený, kdy¾ se dostavují tyto pro¾itky,
nenech se jimi pøivábit, a» bys pro¾íval jakékoli nad¹ení.
Nezblázni se do nich, ale mysli si: ,Guru a Trojice jsou
176
velebeni (tìmito radostmi danými po zásluze).` Vzdej se
v¹eho bláznìní a ¾ádostí. (146)
Kdybys nepro¾íval ani radost ani bolest, nýbr¾ jen lhostejnost,
dej svému intelektu spoèívat v neru¹eném stavu
meditace o velkém symbolu a nemysli na to, ¾e medituje¹.
To je velmi dùle¾ité. (147)
Ó urozený, v této dobì prodlí¹ krátce na pøedmostích,
v chrámech, u osmero druhù stúp, nejsi v¹ak schopen dlouho
tam setrvat, nebo» tvùj intelekt byl odlouèen od pozemsk
ého tìla. Pro neschopnost prodlévat déle na místì se bude
¹ cítit znepokojen, muèen a jímán hrùzou. Mnohdy je
vìdoucí v tobì zakalen, mnohdy roztr¾itý a bez souvislosti.
Pak ti napadá: ,Ach, jsem mrtev, co mám dìlat?` A tato
my¹lenka zarmoutí vìdoucího, srdce pocítí zamrazení a zakus
í¹ nekoneènou bìdu sou¾ení. A proto¾e nemù¾e¹ spoèinout
na ¾ádném místì a cítí¹ se být nucen putovat dál,
nerozptyluj se rùznými vìcmi, ale nech intelekt setrvávat
v jeho (nezmìnìném) pra-stavu.
Z potravy mù¾e¹ pøijímat jen to, co je ti podáno. Nic
jiného. O pøátelích v tomto èase nevíme nic urèitého.
To jsou známky putování bardického tìla v sipä bardu.
Strast a ¹tìstí závisí v té dobì na karmì.
Vidí¹ svùj dùm, své slu¾ebnictvo, pøíbuzné i svou mrtvolu
a myslí¹ si: ,Nyní jsem mrtev, co mám dìlat?` Tísnìn
tì¾kým ¾alem si myslí¹: ,Co bych dal za to, kdybych mohl
mít tìlo.` Inspirován touto my¹lenkou putuje¹ sem a tam,
hledaje tìlo. (148)
Zajisté bys mohl do svého tìla devìtkrát znovu vstoupit,
ale proto¾e jsi dlouho prodléval v èhöòi bardu, tìlo zatím
zmrzlo (je-li zima), rozpadlo se (je-li léto) nebo je tvoji
pøíbuzní spálili, pochovali, hodili do vody nebo dali ptá-
kùm a ¹elmám. Proto¾e nemá¹ místa, kam bys ve¹el, jsi
nespokojen a má¹ pocit, ¾e jsi vtìsnáván do skulin a trhlin
mezi skalami a balvany. Pro¾ívá¹ tuto strast v pøechodn
ém stavu, kdy¾ hledá¹ znovuvtìlení. Hledáním tìla v¹ak
177
nezíská¹ nic ne¾ trampotu. Vzdej se pøání mít tìlo a dovol
svému duchu setrvat v odøíkání a poèínej si tak, abys
v nìm mohl setrvávat. (149)
Kdo je takto stavìn tváøí v tváø, dosáhne v bardu
osvobození.
(140) To ov¹em neznamená, ¾e to v¹e je pro nìho ménì skuteèné.
Od skuteènosti se pozemská úroveò v bardickém tìle li¹í tím, ¾e
rychlé zmìny vìdomí zpùsobují její mizení. Kromì toho zpøítom-
òující moc vìdomí na bardické úrovni zpùsobuje, ¾e se pøedmìt, na
který bardická bytost vzpomene, pøedstaví velmi ¾ivì. Je mo¾no øí-
ci, ¾e vzpomínkou se tato bytost ocitne v situaci, ji¾ vzpomínkou
vyvolala, èili bardická bytost pøechází z místa na místo zapomínajíc
v¾dy na bezprostøední minulost.
To je ostatnì známo i z mystiky. Kdo napø. provádìl soustøed
ìní, pøi nìm¾ zapomnìl na v¹echno vyjma na svou bytost, ji¾ si
v nejvy¹¹í bdìlosti dobøe zpøítomnil ve vìdomí, dosáhl v¾dy toho,
¾e se pomocí vzpomínky ¾ivì zpøítomnil na pøíslu¹ném místì.
Takto je mo¾no vysvìtlit tvrzení, ¾e se adept mù¾e objevit na rùzn
ých místech souèasnì nebo zmizet zde, aby se objevil jinde atd. Je
jen tøeba, aby bylo dosa¾eno tohoto stupnì soustøedìní. Potom má
èlovìk ve fyzickém tìle stejnou mo¾nost jako bytost bardická.
(141) Bardická bytost je nabádána k tomu, aby se sna¾ila vnitønì
ustálit a jako dobrý prostøedek se uvádí modlitba k Bohu. Pøíbuzní
a pøátelé bytosti nepomohou, nebo» mezi nimi ¾ila, tak¾e si na nì
zvykla, a proto se mohla zabývat sama sebou. Tak tomu v¹ak není,
má-li myslet na Boha a modlit se k nìmu. Proto¾e na to nebyla
zvyklá, musí se na modlitbu soustøedit a soustøedìní ve stavu, kdy
bytost nenalézá nic pevného, vytvoøí podmínky k tomu, aby mohla
setrvat na místì a tím i rozpoznat situaci.
To je známo i v mystice. Dosáhne-li nìkdo stupnì, v nìm¾ se
ztrácejí v¹echny opory pro bytost, resp. pro její vìdomí s bytostí
pevnì spojené, mù¾e soustøedìním na vztahy mezi vìdomím (mysl
í) a hmotou svou bytost dokonale upevnit, co¾ je nezbytné k postupu
v nadsvìtských oblastech.
178
Dosáhnout rozhraní smyslového a transcendentního svìta nen
í snadné, ale je to nezbytné, chce-li èlovìk dovr¹it svùj mystický
vývoj. Na tomto rozhraní se pro nìho mìní obvyklá situace. Jeho
vzpomínky se uká¾í být silou, která jeho bytost pøená¹í z místa
na místo, co¾ neskonèí, dokud se neustálí v transcendentní oblasti.
Tohoto ustálení dosáhne soustøedìním, v nìm¾ shrne psychickou
bytnost ve formì vìdomí do pojmu ¾ivoucí prázdnoty. Kdy¾ se mu
to podaøí a zaène se soustøeïovat na vztah tohoto pojmu k tì-
lu, zru¹í tìlesné opory. Proto se i jeho tìlo poddá a promìní se
v ovladatelný objekt.
Na nejvy¹¹ím stupni je mo¾né tìlo pøená¹et pomocí mysli a tento
stav se nazývá þv¹udypøítomnost\. Toto v¹ak je schopnost, ale
mystikovi má zále¾et na dovr¹ení. Proto po zku¹enostech se soust
øedìním na vztahy vìdomí k tìlu musí zaèít usilovat o soustøedìní
na vztahy vìdomí k prázdnotì. Dovr¹ení úsilí o toto sjednocující
soustøedìní vede k sjednocení s absolutnem, jím¾ je tato prázdnota.
(142) Toto svìtlo odpovídá té¾ svitu v tzv. astrálním svìtì. Proto
je známo i mystikùm, kteøí pøesunuli své vìdomí do oblasti du¹evní
èinnosti, která má svùj svìt v astrální sféøe. Kdy¾ vyvstane toto
svìtlo, je to dùkazem mystického postupu, ale dobrou pøedzvìstí je
to jen tehdy, kdy¾ se èlovìk nedá tímto svìtem zmást a usiluje dál,
jako kdyby ¾ádného výsledku nedosáhl.
(143) Svìt na¹eho podvìdomí je takový následkem tendencí, které
v podvìdomí pøevládají. Abychom to snáz pochopili, v¹imnìme si
jen ¾ivoèi¹ných sklonù, které se vynoøují z podvìdomí v¾dy, jakmile
odstraníme potlaèující síly denního vìdomí. A kdyby nìkdo z dob-
øe prohlédajících lidí mohl na této úrovni svou bytost a její svìt
správnì pozorovat, vidìl by, ¾e se chová jako dravec mezi dravci:
v¾dy chtivá, a pøece jen se bojící do té míry, ¾e jí vyvstávají
kouzelné pøeludy, o nich¾ se zde mluví.
Do stejné situace se dostává mystik, jen¾ ze své bytosti uèinil
pøedmìt pozorování, jaksi se od ní oddìlil, aby její sklony náplní
denního vìdomí nebyly tlumeny, ale aby mohla ¾ít, jak je vedena
silami své ni¾¹í pøirozenosti. Za tìchto okolností se sféra du¹evního
¾ivota rozbouøí, tak¾e té¾ pro¾ije nárazy mocného, dìsícího vìtru,
vize stra¹idelné temnoty a vyhrù¾ek.
179
(144) To je následek pøedcházející aktivity na úrovni chtìní, zla, zá-
visti apod. Zhodnotíme-li toti¾ tuto aktivitu, mù¾eme ji poznávat
jako mentální zarputilost, která se mù¾e opírat o silový potenciál
vlastní bytosti. Kdy¾ èlovìk tuto sílu vypotøebuje, bude obna¾en
a stane se bezbranným proti zpìtným následkùm své zarputilosti.
Pak stejné bude odpláceno stejným: objeví se mu nepøátelské
bytosti, které budou zdánlivì nebo skuteènì ukládat o jeho ¾ivot
a s nimi se spojí i pøíroda, aby mu té¾ nahánìla strach.
To je zku¹enost, jakou èlovìk rovnì¾ získává na mystické cestì
v dobì, kdy se vybíjí jeho tì¾ká, ji¾ dozrálá karma. ®ije-li v té dobì
podle morálních pøíkazù jógy, pak se ji¾ taková karma nevytvoøí
a to bude zárukou, ¾e se s ní nesetká ani v bardu.
(145) Z hlediska kvalit je svìt projekcí na¹ich du¹evních stavù, resp.
je mezi zevním svìtem jako pùsobivým faktorem a du¹evním nalad
ìním èlovìka jako opìrným bodem pro silové nárazy tak úzký
vztah, ¾e oboje nelze rozdìlovat. To se zdá potvrzovat domnìnku,
¾e zevní svìt je námi vysnìným prostøedím. Ale pokud je mi známo,
pøíroda je mnohotvárným þjaderným\ seskupením, jeho¾ jednotliv
é frakce se pøipomínají individuu podle jeho niterného uzpùsoben
í, toti¾ povahy. Proto lze pøírodu rozdìlit na sféry od sebe dobøe
oddìlené, i kdy¾ z univerzálního hlediska není takového rozdìlení.
Pøíroda toti¾ vytváøí sféry podobné difuzním oblastem, je¾ se pro
své kvality mohou prostupovat, ani¾ se slouèí, a pouze jako takové
mají své obyvatele.
Pokud je èlovìk vyzbrojen citem, zasahuje svou bytostí i do
jiných dimenzí, ne¾ umí sám postøehnout. Ale cit a jeho nejdùle¾it
ìj¹í modi kace | svìdomí | není jen k tomu, aby toto umo¾òoval.
Pùsobí na intelekt a takto pøetváøí povahové vlastnosti v jevy,
je¾ nazýváme objektivním svìtem. Proto se tyto vlastnosti jakoby
projektují ve sféøe dosa¾itelné jeho postøehování, a to jako krajinn
é zvlá¹tnosti.
Obdobu toho nacházíme v tom, ¾e kdy¾ napø. ponoøíme nohy
spícího èlovìka do vody, sní o moøi, nebo spálíme-li ho, sní o ohni
apod. Intelekt a vìdomí ve formì projekèní schopnosti pøetváøejí
subjektivní pocit v objektivní jev.
(146) Pøedpokladem k vytváøení zpìtnì pùsobící karmy je inicia-
180
tiva. Kdo je iniciativní, ten vytváøí karmu, a» pracuje dobrovolnì,
nebo nedobrovolnì. Dokonce se vytváøí karma i tehdy, kdy¾ èlovìk
pracuje s odporem nebo si je vìdom své práce, ji¾ dìlá z donucen
í | jako napø. ve válce. Proto bychom nemìli být iniciativní
a necítit odpovìdnost za práci a èiny, k nim¾ jsme byli pøinuceni.
Ale pozor! Odvracíme-li se od èinnosti, jí¾ se dopou¹tíme, musíme
dbát na to, aby na¹e vìdomí bylo bdìlé. Kdo toho nedbá, tomu se
mù¾e stát, ¾e nebude iniciativní na úrovni svého denního vìdomí,
ale mù¾e být iniciativní proto, ¾e se ke konání nechal inspirovat
z podvìdomých hlubin své bytosti.
Za pøedpokladu, ¾e by nebylo ani toho a èlovìk by se stal automatem
pracujícím jen na základì vnìj¹ích popudù a pøi mdlém
vìdomí, nevytvoøí ji¾ ¾ádnou výraznou karmu skutkem, ale jen stavem
svého vìdomí. Kdy¾ tento stav uzraje, projeví se to stavem
bezbarvé lhostejnosti a stupidity. A to je situace, do ní¾ se v bardu
dostává ten, komu je vzdálen du¹evní ¾ivot a kdo se øídí pouze
impulsy, jim¾ neposkytne místo ve svém denním vìdomí. Tøeba je
dosud zdánlivì svì¾í bytostí, pøece ji¾ zaèal ¾ít jako mátoha a jako
mátoha bude procházet stavy uvádìnými v thödolu. Bude to
snad k jeho dobru? Nikoli! I takový èlovìk bude, a¾ projde bardem,
probuzen v existenci, její¾ osudy souhlasí s jeho poèínáním.
Nikoli v¹ak stejnì svì¾í jako dosud, ale v¾dy máto¾nìj¹í. Kdo na
této cestì setrvá a¾ do konce, stane se mátohou v bezbarvém a temn
ém svìtì mátoh.
Kdo v¹ak dovede pracovat jako automat, jsa vìdomí tak bdìlé-
ho, ¾e svými smysly proniká za zástìnu vlastního smyslového svìta,
bude mocí karmy pocházející ze stavu jeho vìdomí stoupat na ¾eb-
øíku existencí, pøípadnì a¾ do stavu bytostí, které o sobì smìjí
prohlásit, ¾e pøekonaly svìt. Proto a» si èlovìk poèíná tak èi onak,
v¾dycky tvoøí karmu, nìkdy výraznìj¹í jako karmu skutkovou, jindy
výraznìj¹í jako karmu du¹evních stavù a jindy jako karmu stavù
jeho vìdomí. To nech» je mu pøipomínkou, aby byl èilý a bdìlý,
nebo» èilost a bdìlost jsou nejvýraznìj¹ím projevem pokroèilého
charakteru. V pomìru k tomu je karma ze skutkù ménì dùle¾itá
a mù¾e být velice snadno smazána správným postojem k èinnosti.
Kromì toho se èlovìk, dokud je zaèlenìn ve svìtì, sotva bude moci
vyhnout tvoøení ¹patné karmy. Nech» tedy její vliv paralyzuje jasem
181
vìdomí a dobrými náladami. Jen zneu¾ití této pouèky nedoporuèuji!
V¾dy za ním stojí osobnost se v¹emi karmickými následky, které
vyplývají z její jsoucnosti!
(147) Povzneseme-li vìdomí soustøedìním na èiré (potenciálnì svì-
telné) prázdno, zru¹íme karmu tupé lhostejnosti. Tím se intelekt
dostane þdo pohybu\ èili zúèastní se dìní ve sféøe ¾ivosti, èilosti
a èinnosti. Proto lze karmu z tupé lhostejnosti snadno zru¹it.
Jedinou pøeká¾kou tu bývá nedostatek síly k obracení pozornosti
k èiré prázdnotì. Jsou k tomu nutné dobré karmické dispozice
pro vìdomí, i kdy¾ tuto otázku mù¾e rozhodnout i vùle k tomuto
druhu soustøedìní.
(148) To znamená, ¾e v té dobì si ji¾ èlovìk uvìdomuje svùj nov
ý stav do té míry, ¾e dochází ke konstruktivním názorùm. I kdy¾
se jeho souèasný bardický stav podobá jógickému stavu pravého
odpoutání od vlastního tìla a bytí, pøece se v nìm zemøelý èlov
ìk necítí dobøe. Je to stav pro nìho pøíli¹ nový, a jak je známo
z jógy, je k nìmu tøeba velmi mnoho zku¹eností z ¾ití þbez opor\
(pro smysly a vìdomí). Proto také èlovìk, který prochází bardem,
obrací pozornost k bytí, je¾ by bylo podobno jeho bytí døívìj¹ímu.
Obrácením pozornosti k bytí v¹ak konèí jeho kosmicky dìtský ¾ivot,
¾ivot, jaký vedly bytosti v dobì, která pøedcházela na¹i dobu,
dobu pevného utváøení.
Bude snad dobøe dolo¾it, ¾e stav, který chce mrtvý èlovìk prá-
vì opustit, je té¾ stavem, jím¾ projde i ten, kdo spìje k duchovní
dokonalosti. Vy¾aduje-li toti¾ jóga, abychom se ode v¹eho odpoutali
a zùstali pøitom sami sebou, ukazuje tím také cestu ke stavu,
v nìm¾ mù¾eme pro¾ívat toté¾ jako èlovìk v bardu. Ztratí-
me té¾ v¹echny opory pro vìdomí, a proto se budeme moci zpøí-
tomnit v místì vlastní vzpomínky; to je pøedzvìstí osmi siddhi
èili jógických sil.
Tyto síly ov¹em podr¾íme jen potud, dokud na nìèem neulpí-
me my¹lenkou. Neulpìt není tì¾ký problém, pokud nám nezále¾í
na tom, ¾e jsme bez svazkù rodinných a spoleèenských a ¾e po-
èínáme ¾ít v bezèasovosti, ba dokonce i na poèátku doby þbezprostorovosti\.
Je mi v¹ak známo, ¾e dosavadní bytostné dispozice vedou k ji-
182
ným závìrùm ne¾ k touze takovýto ¾ivot realizovat. Proto se jó-
gický vývoj stává cestou, která prochází v¹emi tìmito zku¹enostmi
a rozvojem sil a¾ ke zvlá¹tním závìrùm.
Smím-li v této souvislosti mluvit o sobì, ani já jsem nepokládal
tuto cestu za schùdnou. V souhlasu s poznáním jisté zákonitosti
jsem uznal za dobrou cestu þru¹ení opor\ a¾ k zániku dosavadního
vìdomí, co¾ je pravým okam¾ikem k realizaci stavu dharmakája.
Vím toti¾, ¾e sluèování stavu bezèasovosti a bezprostorovosti na
jedné stranì a tìla na druhé stranì vytváøí zvlá¹tní situaci, která
nezaruèuje zcela pokojné bytí. A stane-li se èlovìku bezprostøedním
stav absolutna, vidí, ¾e je to stav lep¹í ne¾ ten, v nìm¾ se sluèují
èasnost s nadèasností. To je stav, který tolik láká ty mystiky, kteøí
se vnitønì nevzdálili svìtu ani se ho nevzdali, ale tou¾í ¾ít v nìm
dál, aby se z nìho mohli radovat jako lidé svìt¹tí. To jim v¹ak
znemo¾òuje dosáhnout stavu, kterého si ¾ádají; tak tou¾í marnì,
plýtvají èasem a jistì skonèí svùj ¾ivot jako lidé docela obyèejní.
(149) Pocit stìsnání do skulin a trhlin mezi skalami a balvany poch
ází z touhy po vtìlení. Tato touha toti¾ vyvolává pocity, které
provázejí vtìlení a které ¾ijící bytost necítí. Jakmile dojde k odtì-
lení, pak kontrast mezi stavem bez tìla a stavem s tìlem budí pocit
tí¾e, jakmile je vtìlení pouze naznaèené.
Volný duch (vìdomí) v¾dy poci»uje vtìlení jako tíseò a tí¾i. To
mohou poznat i ti, kdo se z fyzického tìla vybavují a pak se zase
do nìho vracejí. A jogínové mohou tyto pocity zji¹»ovat, jakmile
dosáhnou stavu, o nìm¾ se mluvilo v pøede¹lých komentáøích,
a následkem toho mohou vstupovat do tìl jiných lidí. V¾dy v nich
vzchází pocit, ¾e je pøemáhá tí¾e, zejména kdy¾ své volné (od tìla
odpoutané) vìdomí nechají prostupovat svým tìlem.
V textu se mluví o tom, ¾e hmotné tìlo èlovìka, který je v bardu,
je nepou¾itelné. To ov¹em neplatí o jogínovi, který by na své
tìlo zcela zapomnìl a pak pojal pøání je znovu mít. Jakmile se
nìkdo nauèil zpøítomòovat þkvality\ ve vìdomí, má mo¾nost, jsa
mimo tìlo, pøijmout je tím, ¾e si ve vìdomí zpøítomní fyzické kvality.
Mù¾eme toti¾ pøedpokládat, ¾e hmota je jistým druhemvjemù.
Vra»me se v¹ak k bardické bytosti. Kdyby se ji podaøilo pøimìt
k tomu, aby se zøekla touhy mít tìlo, dozrála by rychle k tomu,
183
aby se odtìlila v tom smyslu, ¾e by dosáhla oblasti nirmánakája. To
proto, ¾e ji¾ také myslí a je si vìdoma v urèitých pojmech a je tudí¾
psychicky naladìna k tomu mít formu. Toto psychické naladìní
spolu se zøeknutím se volní tendence být ve svìtì forem zpùsobí,
¾e se vytvoøí netìlesný svazek, který bychom z na¹eho (smyslového)
hlediska mohli vnímat jako þmísto (nìjakého) pùsobení\ | a to
je nirmánakája.
Nirmánakája je stav bezprostøedního vykoupení na úrovni tvar
ù. Proto mù¾e být (tento stav) uskuteènìn nejen bardickou bytost
í, ale i bytostí ¾ivou. Staèí jen vzdát se v¹ech psychických opor jako
sítì, ve které ¾ijeme. Kdy¾ toto vzdání nebude vùbec podmínìno,
bude vytvoøena podmínka pro vznik stavu nirmánakája ji¾ za¾iva.
Soud
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
Mù¾e se opìt stát, ¾e zemøelý veden zlou karmou nepozn
ává ani teï. Zavolej ho jménem a promluv k nìmu takto:
Ó urozený (jmenuj ho), naslouchej. Utrpení pochází
z tvé karmy. Nikdo jiný tím není vinen, tvou vlastní karmou
je to zpùsobeno. Proto se opravdovì modli k vzácné
Trojici. To tì ochrání. Nemodlí¹-li se a neví¹-li, jak má¹
meditovat o velkém symbolu nebo o nìkterém ochranném
bo¾stvu, pøichází dobrý genius souèasnì s tebou zrozený
a seète tvé dobré skutky bílými kaménky; zlý genius sou-
èasnì s tebou zrozený seète tvé ¹patné skutky èernými kam
énky; bude¹ tím velmi ustra¹en, zara¾en, polekán, bude¹
se tøást a pokusí¹ se lhát, prohla¹uje: ,Nespáchal jsem nic
zlého.` (150)
Bùh smrti øekne: ,Zeptám se zrcadla karmy.`
Øíkaje to, pohlédne do zrcadla, v nìm¾ se ¾ivì odrá¾í
ka¾dý dobrý i zlý skutek. Lhaní nepomù¾e. (151)
Pak jedna z furií boha smrti otoèí provaz kolem tvého
krku a potáhne tì. Odøe¾e ti hlavu, vyrve srdce a støeva,
vylí¾e tvùj mozek, vypije tvou krev, sní maso a bude hryzat
184
tvé kosti. Nejsi v¹ak schopen zemøít. Aè je tvé tìlo trhá-
no na kusy, zase se spojí. Opakované rozsekávání pùsobí
hroznou bolest a muka. (152)
Nedej se zastra¹it ani polekat, kdy¾ se poèítají kaménky.
Nel¾i a neboj se boha smrti.
Proto¾e je tvé tìlo tìlem duchovním, nemù¾e zemøít,
i kdy¾ je stínáno a ètvrceno. Tvé tìlo má ve skuteènosti
povahu prázdna, a proto se nemusí¹ strachovat. Bohové
smrti jsou tvé vlastní halucinace. Tvé tìlo ¾ádostí je tì-
lem sklonù a je prázdné. Prázdnota prázdnotì nemù¾e nic
uèinit. Co je bez vlastností, nemù¾e nic uèinit tomu, co je
rovnì¾ bez vlastností. (153)
Nehledì k vlastním halucinacím, není ve skuteènosti
mimo nás takových vìcí, jako je bùh smrti nebo bùh nebo
démon nebo bùh s hlavou býka. Sna¾ se to poznat. (154)
Sna¾ se poznat, ¾e jsi v bardu, medituj o samádhi velk
ého symbolu. Neví¹-li jak, alespoò peèlivì analyzuj pravou
povahu toho, co tì láká. Ve skuteènosti toho není, a by» to
mìlo i tvar, je to jen prázdno | dharmakája. (155)
Svou podstatou není toto prázdno prázdnem nièeho,
ale prázdnem, jeho¾ pravou povahou se cítí¹ být zastra¹en
a pøed ním¾ se tvùj intelekt zdá být jasnìj¹í a záøivìj¹í. Je
to slo¾ení ducha | sambhógakája. (156)
Ve svém nynìj¹ím stavu zakusí¹ s nesnesitelnou intenzitou
prázdnotu a jas jako neodluèitelné. Za¾ije¹ prázdnotu
svou podstatou jasnou a jas svou podstatou prázdný, jas
neodluèitelný od prázdnoty | stav pra-intelektu (nebo neprom
ìnného), který je ádikájou. Síla z toho záøí neru¹enì
a v¹ude; je to nirmánakája. (157)
Ó urozený, soustøedìnì mi naslouchej. Prostým pozn
áním ètyø káj bezpeènì dosáhne¹ osvobození v ka¾dém
z nich. Nebuï roztr¾itý. Zde je dìlící èára mezi buddhy a ¾iv
ými bytostmi. Tento okam¾ik je velmi významný. Bude¹-li
185
v nìm roztr¾itý, vyvázne¹ z bahna strasti a¾ za nespoèetn
é vìky. (158)
Výrok, jeho¾ pravdivost se právì hodí, zní:
,V jediném okam¾iku vytvoøí se zøetelné rozli¹ení.
V jediném okam¾iku se dosáhne dokonalého osvícení.`
A¾ do právì uplynulého okam¾iku svítala ti v¹echna tato
barda, a pøece ses v nich nepoznal, proto¾e jsi byl roztr
¾itý. Proto jsi za¾il v¹echen ten strach a hrùzu. Bude¹-li
roztr¾itý i teï, prasknou opratì bo¾ského milosrdenství milosrdn
ých oèí a bude¹ muset jít k místu, z nìho¾ není okam
¾itého vysvobození. Proto buï opatrný. I kdy¾ jsi dosud
nepoznal, aè stavìn tváøí v tváø, pozná¹ nyní a dosáhne¹
osvobození. (159)
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
Jde-li o nevzdìlaného sedláka, jen¾ nezná soustøedì-
ní, øekni mu:
Ó urozený, neví¹-li jak rozjímat, sna¾ se poznat Milosrdn
ého boha, sanghu, dharmu a Buddhu a modli se.
Mysli na v¹echny obavy a lekající pøízraky jako na svá
ochranná bo¾stva nebo na milosrdného Boha. Pøipomeò
si své mystické jméno, je¾ jsi dostal v dobì svého zasvìcov
ání, kdy¾ jsi je¹tì byl èlovìkem, a na jméno svého uèitele
a øekni je spravedlivému králi bohù smrti. I kdy¾ spadne¹
do propasti, nezraní¹ se. Varuj se strachu a úleku. (160)
(150) Tito geniové jsou personi kacemi na¹ich sklonù, jejich¾ projevy
se prostøednictvím skutkù zosobòují. To znamená, ¾e sklony,
jim¾ neposkytneme mo¾nost, aby se projevovaly skutky, se pøetvá-
øejí jen v beztvárné emanace. Ty mohou pùsobit zpìtnì jen jako
spontánnì vystupující du¹evní stavy. Mimoto pøi pøevodu sklonù
ve skutky rozhodují zøetele. Kdo své sklony uplatòuje skutky ve
vztahu k lidem, zvíøatùm nebo duchùm, ten se doèká toho, ¾e se
mu ve zpìtném pùsobení pøedstaví jako jeho soudci sídlící v neviditeln
ém svìtì. Podle povahy tìchto skutkù se mu pøedstaví buï
jako zøetelnìj¹í personi kace dobra, nebo zla a to v nìm vyvolá
pøíslu¹né du¹evní stavy. Tyto stavy rozhodnou o jeho postoji pøed
186
dal¹í personi kací, pøed bohem smrti, jen¾ mù¾e vzniknout právì
tak ze strachu a nejistoty; jejich pùvod je tøeba hledat v èinných
projevech svìdomí a v pøesvìdèení, ¾e dobro, které jsme vykonali,
je pøevá¾eno zlem.
Du¹evní rovnováha poru¹ená významnými okolnostmi, z nich¾
nejdùle¾itìj¹í je umírání, podnìcuje bytost ke zvý¹ení výronù du-
¹evní síly, výronù, je¾ se tak snadno transformují ve zjevy dobré
nebo zlé podle charakteristických dispozic du¹evního a bytostného
napìtí. To se nevztahuje jen na dobu, kdy ná¹ ¾ivot v tìle konèí
smrtí, ale i na jiné výraznìj¹í ¾ivotní momenty, jaké podle temperamentu
v èlovìku vyvolávají citové zjihnutí a¾ zdì¹ení.
Tato nadmìrná du¹evní vychýlení se zpravidla pøièítají du¹evn
ímu vzru¹ení. Tím se nic nevysvìtluje, nevíme-li, ¾e du¹evní vzru-
¹ení v¾dy podnìcuje k vìt¹ímu vyluèování elektromagnetického bytostn
ého potenciálu, jen¾ se teprve pak pøetváøí ve zjevy.
(151) Znièí-li zevní okolnosti sí» klamných názorù na vlastní hodnocen
í èlovìka, zpravidla se uká¾e, ¾e je z morálního hlediska nìkým
jiným, ne¾ za koho se pokládal. Aby v¹ak neupadl do tohoto omylu,
poskytují mu nábo¾enství a duchovní nauky morální pouèky, je¾ by
mìl chápat jako v¹eobecné sliby, jaké nezbytnì musí plnit. I kdy¾
nepøihlédneme k mravním pouèkám duchovních nauk, ale pouze
ke køes»anským, je z nich zøejmé, ¾e èlovìk, který je dodr¾uje, se
pøipodobní samotným nebe¹»anùm.
Jen málo lidí v¹ak tyto pouèky uskuteèòuje v ¾ivotì. Lidé se
proto obecnì pova¾ují za bytosti nejmoudøej¹í a nejdokonalej¹í
v ka¾dém stavu, den ode dne, i kdy¾ se jejich názory, povaha a pøesv
ìdèení stále mìní. A tak se vlastnì sami obelhávají. Kdy¾ nìkomu
ubli¾ují, pokládají to za projev spravedlnosti; kdy¾ nìkoho okrádají
v zájmu své rodiny, pokládají to za povinnost; kdy¾ zabíjejí zvíøata,
aby se najedli, pokládají to za samozøejmost, nebo» se domnívají,
¾e zvíøata jsou na svìtì právì k tomuto úèelu.
Tyto l¾i, jimi¾ se sami èastují, utì¹ují svìdomí jen do té doby,
ne¾ bude jejich intelekt obna¾en. Potom se ubli¾ování pøedstav
í jako vnitøní nevlídnost, kráde¾ jako rozmno¾ování zlé karmy
a zabíjení jako pùsobení utrpení jiným tvorùm. V dobì, kdy jejich
intelekt bude obna¾en, bude pro nì dobrem pouze dobro, kde¾to
187
zlem ka¾dé zlo. V¹e se to bude moci odrá¾et v jejich du¹evních stavech
a stane se to vlastnì vstupní branou pro pøíslu¹nou karmu.
Je v¹ak velice obtí¾né, aby se èlovìk stal sám k sobì tak upøímn
ým, ¾e se ji¾ nepotøebuje bránit zevním skuteènostem fale¹nými
úsudky o sobì. Jeho bytost je pøece jen pouhým sobectvím, co¾ je
zøejmé z toho, ¾e se její touha po ¾ivotì mù¾e splnit toliko vy¾adov
áním obìtí od jiných bytostí. Tuto skuteènost, tak nezvratitelnou,
omlouvá sobì i jiným lidem øeèmi o své vlastní u¹lechtilosti. A tato
þnevinná\ le¾ rozpoutává zlo ve svìtì jako øeka, která protrhla
ochranné hráze.
(152) Toto je výsledek obav a dozrání fyzického bytí. Snad se zdá
trochu krutý, ale neménì krutý je zpùsob, jak nakládáme s tìly
zvíøat. A dochází-li k opìtnému o¾ivování, je to jen proto, ¾e ve
vìdomí nikdo nechová smrt jako de nitivní ukonèení svého ¾ivota.
To lze snadno zjistit, kdy¾ v mysli potlaèíme ka¾dou my¹lenku
na ukonèení souèasného ¾ivota. Nemyslíme-li právì na tento fakt,
mù¾eme ve svém vìdomí zji¹»ovat jen to, ¾e budeme ¾ít. Toto autochtonn
í pøesvìdèení vytváøí ze zá¾ehù vìdomí nekoneèný øetìz,
který sahá do nedohledné budoucnosti.
Máme tedy ve svém vìdomí ¾ivot, jen¾ pøipou¹tí pouze epizodick
é dìje | pøijímání a ztrácení tìl | co¾ se nedotýká ani postupuj
ících zá¾ehù vìdomí, nato¾ þvìdomí samého o sobì\.
Proto máme v¾dy pøíle¾itost vy¾ívat karmu, její¾ reálné vyjá-
døení závisí pøedev¹ím na vztahu èlovìka ke svìtu. Chybí-li toti¾
tento faktor, pak se promìny nazývané smrt nemohou vìdomí dot
ýkat. V tom pøípadì setrvává vìdomí v nadsvìtské oblasti, její¾
trvání je nepomìrnì del¹í ne¾ trvání lidské existence. Povznese-li
se v¹ak vìdomí nad oblast ve¹kerých diferenciací, je ve vìènosti,
kam smrt nesahá.
(153) Tento názor se vymyká chápání èlovìka s prùmìrným intelektem
a inteligencí. Vidí jevy a nemù¾e si dokázat, ¾e neexistují,
i kdy¾ je to dokázáno fyzikálnì. Proto je nezbytné, aby dosáhl duchovn
ího zdokonalení. Jenom èlovìk, který sebe stále dobøe pozoruje,
nenalézá po èase na své bytosti nic, co by nepodléhalo zmìnì,
a» je to povahy fyzické, psychické nebo duchovní. Kdy¾ o tom dál
uva¾uje, stává se mu zøejmým, ¾e je jen þstínovým obrazem\. Jeho
188
náplní i podstatou je prázdnota prostupující v¹echno, co se nám
prostøednictvím smyslù pøedstavuje jako objektivnì mìøitelná, va-
¾itelná a postøehnutelná skuteènost.
Kromì toho postoj, k nìmu¾ thödol nabádá, pøetváøí èlovìka
ihned ve hrdinu, který je ctnostnou bytostí. Zaujmout tento postoj
k ve¹kerému poèínání, postoj bytosti zcela lhostejné, aè ¾ivé a du-
¹evnì svì¾í, to opravdu vy¾aduje velmi mnoho síly. Symbolizuje
sílu pravdy vztahující se na nevyhnutelnost èinnosti, která v¾dy
nìkoho obla¾uje a jiného bolí.
Problém øe¹ení zlem poznamenané minulosti rozvinula ezoterní
mahájána do velmi zøetelných a originálních forem. Jsou to dubthaby
neboli druhy zasvìcení od mírného do tzv. stra¹ného.
Právì tzv. stra¹ný dubthab znamená osvojit si odmítavý postoj
ke v¹em vlastním èinùm. Tento postoj vrcholí ve stavu zneosobnìní,
kdy je mo¾no dopou¹tìt se èinù pouze na základì nezbytnosti nebo
moudrého výbìru z akcí a reakcí.
Síla skutkù, a» dobrých, nebo ¹patných, nemù¾e pøevý¹it odporovou
sílu èlovìka, kdy¾ vyvìrá ze zcela neosobního postoje k vlastn
ímu konání inspirovanému nezbytností nebo moudrou akcí a reakc
í. Ostatnì v tomto pøípadì není dovoleno se k vlastním èinùm
hlásit. Mohou být jen struskami minulosti a nech» je sèítá karma
nebo Dharmarád¾a, pøece nemohou být víc ne¾ tìmito struskami.
Proto i intelekt vnímající bardický kaleidoskop mù¾e být osvobozen
nebojácnou neteèností k minulosti a karmickému soudu, který
vyvolává èinnost v minulosti.
(154) To lze dokázat metodickým úsilím o dokonalé vyprázdnìní
vìdomí. Podaøí-li se nám uèinit pøedmìtem pozorování pouze sebe
a zamezit vkrádajícímu se vyhlí¾ení vnì vlastní bytosti, ná-
hle poznáme, ¾e my sami jsme støedem vesmíru, ¾e jsme jeho
nejsilnìj¹ím gravitaèním fenomenem. V¹e ostatní jsou jen stí-
ny, je¾ existují nìkdy mocí davové sugesce, jindy mocí sugesce
na¹í. Dokonalé vyprázdnìní vìdomí toti¾ vede ke zku¹enosti,
¾e neexistuje vùbec nic, jestli¾e neposkytneme vìdomí urèitou
oporu. Dokonce ani my neexistujeme, kdy¾ se nám podaøí
oprostit vìdomí ode v¹eho a kdy¾ mu neposkytneme oporu ve své
vlastní bytosti.
189
K této zku¹enosti se v józe dospìje vzácnì, ale pokud èlovìk
¾ije, netrvá tento pro¾itek nikdy pøíli¹ dlouho. Karmické formace
vytváøející na¹i bytost jsou proti snaze o dokonalé opro¹tìní vìdomí
stra¹livou mocí. Jejím pùsobením se èlovìk vrací zpìt k sobì, kde
urèitým (vyhranìným) vnímáním a uvìdomováním uvádí chod vìcí
vytváøejících bytost znovu do poøádku. To znamená, ¾e nás zku¹enost
uèí, ¾e dokonalé opro¹tìní vìdomí je aktem, jím¾ lze bytost,
resp. její strukturu, brzy a úplnì znièit.
(155{157) Tato ètyøi tìla | káji | je tøeba chápat z absolutního
hlediska. V tom smyslu je þvìc\ jako prázdnota v¾dy dharmakája,
jako síly nebo charakter je sambhógakája, jako pojem nebo typ
je nirmánakája.
Severní buddhismus v¹ak nechápe absolutno jako þnic\, ale jako
cosi urèitého, a proto mluví o káji èili tìle, je¾ v prvotním projevu
je vlastnì ádikája, prvotní projev ne-jsoucna.
Je-li absolutno v dobì tvùrèího klidu þnièím\, je za svého prvotn
ího projevu pra-vìdomím nebo pra-intelektem a teprve jeho
þpojmové modi kace\ jsou stvoøením. Proto je pùvod stvoøení
v pra-vìdomí, ale jeho identi kace je umo¾nìna pra-intelektem.
Bez nich bytí neexistuje. Dùkaz je podán tím, ¾e jogín, jen¾ pochopil
jako nezbytnost vylouèit z vìdomí v¹echny pojmy potlaèením
vnímání, to mù¾e uèinit pouze tím, ¾e potlaèí smyslovou èinnost.
Tímto aktem pøíroda ztratí svùj dosavadní charakter a zaène se
jevit jako fata morgana.
Kdy¾ jogín dospìje k tomuto stavu, musí pokraèovat ve svém
vyluèovacím úsilí, a¾ zmizí sobì samému jako bytí tìlesné a za-
ène si být vìdom sama sebe jako schopnosti nebo mo¾nosti uvì-
domování. Kdy¾ toho dosáhne, nepostøehne ji¾ vesmír jako prostor,
který obsahuje tvùrèí projevy, ale jen jako prostøedí mo¾ných
tvùrèích projevù. A dosáhne-li posléze metodickým postupem zá-
niku osobního vìdomí ve smyslu vìdomí samého o sobì èili zániku
diferenciace na úrovni vìdomí, mù¾e postøehnout, ¾e v¹echen
vesmír zaniká v prázdnotì neexistence. A vzhledem k tomu, ¾e
dospìl k tomuto výsledku vyluèovací metodou v reálném svìtì,
jeví se mu jeho vývoj v pomìru k tomuto výsledku jako obrácený
tvùrèí postup.
190
Zdùrazòuji: na tomto výsledku se nepodílí uva¾ování, dedukce,
my¹lení a pøedstavy, ale pouze vùle jako pracovní faktor a vìdomí
jako faktor kontrolní. Èlovìk, který chce poznat pravý stav vìdomí,
tedy musí docílit toho, aby jeho vìdomí nebylo v pomìru ke svému
prostøedí faktorem statickým, ale aby opustilo své dosavadní místo
a stav a pøesouvalo se postupnì ze svìta smyslù do svìta idejí a posl
éze do prázdnoty. Pak jistì zaznamená to, co dosud zaznamenat
nemohlo; v øí¹i kosmické prázdnoty zaznamená podmínky vzniku
vesmíru a bytí.
(158) V pomìru ke stvoøení mù¾eme být þbytím\, jeho¾ ¾ivotní cesty
jsou pøedem urèeny, nebo þbytím\, které se stává svobodným
díky stavu vìdomí. Pochopením ètyø káj se èlovìk mù¾e osvobodit
buï tak, ¾e se pozná jako kosmická prázdnota, nebo jako urèitý
druh napìtí, nebo jako èistá, nade v¹e povznesená a duchovními zá-
sluhami vybavená bytost. Kdy¾ toho není, mù¾e èlovìk chápat sebe
pouze jako bytost sansarickou, jako obì» sil a napìtí buï vesmírn
ých, nebo spoleèenských, nebo bytostných. Zejména v bardu, kde
du¹evní zakotvení znamená pøíèinu, místo a podmínku znovuvtì-
lení, je toto sebepoznání nebo sebepochopení velmi dùle¾ité. A kone
ènì to v men¹í míøe platí i ve vtìlení. Poznávejte se nebo se
chápejte jako bytosti duchovní, prosté v¹ech mravních nedostatkù,
a jistì se èasem takovými stanete, jestli¾e to bude va¹e nekolísavé
pøesvìdèení, jeho¾ pomocí se zaènete povzná¹et nad dosavadní stav.
A ke skuteènému povznesení dojde, kdy¾ toto poznání a chápání
sebe budete sdílet se svou bytostí, se svým tìlem.
(159) Podle tìchto výrokù dospìl èlovìk procházející bardem na
rozhraní vy¹¹ích mo¾ností a bezpodmíneèné karmické závislosti.
Projde jím do následujícího ni¾¹ího stavu, jestli¾e nepochopí, co se
míní slovem kája. V tu chvíli mu pøestane svítat transcendentní
oblast a bude mu svítat pouze oblast, která se nazývá sférou utvá-
øených jevù. A nesmíme se domnívat, ¾e toto rozhraní pøekroèí
jen men¹í procento lidí, tøeba jen polovina. Není-li pøi smrti prá-
vì pøítomen èlovìk, který umí druhého zachránit, rozhodují pouze
tendence, tak¾e se na tuto otázku musíme dívat skepticky. Svìtské
zájmy a uva¾ování ve smyslových pojmech zaruèují, ¾e pøevládnou
jenom ni¾¹í tendence, které vedou do hlubin sipä barda ke zno-
191
vuvtìlení v sansarickém bytí. A toto znovuvtìlení je kvalitativnì
tím hor¹í a temnìj¹í, èím víc se èlovìk za¾iva poddával ¾ivoèi¹ným
pudùm a instinktùm. V tomto stavu ov¹em nemù¾e pochopit vy¹¹í
káji. Jejich letmé pro¾ití v pøechodném stavu (v bardu) a nedostatek
lidí znalých nauky thödolu, kteøí by mu chtìli nebo dovedli
pomoci, pùsobí, ¾e eventuální upozornìní na stav vìcí posmrtného
stavu v na¹ich krajinách pøichází u¾ pozdì.
Tím je èlovìk na¹eho kontinentu odkázán na to, aby se sna¾il
zlep¹it podmínky svého budoucího ¾ivota jen snahou o mravní zdokonalen
í a to musí roz¹íøit na své nálady. To znamená, ¾e pøi svém
pøirozeném postupu od optimismu mládí k pesimismu stáøí musí
ka¾dý èlovìk bojovat o dobré niterné naladìní, aby vytvoøil karmick
é pøíbuznosti a vztahy k bytí po¾ehnanému dobrým osudem. To
se pozná podle toho, ¾e se ve stáøí nestane pesimismus výrazným.
Nadto je jisté, ¾e dobré du¹evní stavy zlep¹ují ¾ivotní podmínky
ve v¹ech svìtech, tedy i v pekle, kde by se èlovìk mohl narodit pro
povahu svých skutkù, jich¾ se za¾iva dopou¹tìl.
(160) Mystické jméno je symbol charakteru a schopností èlovìka.
Mù¾e je stanovit pouze ten, kdo dovede rozpoznat karmické a du-
¹evní vztahy jiných lidí. Zevní, pozorovatelné sklony nejsou pro
stanovení mystického jména smìrodatné. Nìkteøí lidé se za celý
svùj ¾ivot zevnì neprojeví zcela pøirozenì a v¾ijí se do své vnìj¹í
úlohy tak, ¾e se povrchnímu pozorovateli mohou jevit docela jiní,
ne¾ ve skuteènosti jsou.
V mystice jde o to, aby sna¾ící se èlovìk dokázal tuto masku ze
své tváøe sejmout. Nìkdy je to tak obtí¾né, ¾e se taková snaha stane
dramatem. Velmi dobrému uèiteli mystiky v¹ak tato maska nepøek
á¾í, aby mohl správné mystické jméno ihned stanovit. Budoucnost
v¹ak musí jeho urèení potvrdit. Kdyby se to nestalo, musel by sám
sebe degradovat.
Pokud jde o vztahy k Bohu a Buddhovi, které si má zemøelý
na radu vùdce v bardu vytvoøit, bude èlovìk na tomto stupni barda
patrnì schopen chápat Buddhu jen jako èlovìka podle své víry,
pøípadnì vybaveného urèitou duchovní mocí, ale nikoli jako stav
v linii vývoje v¹eho stvoøení. V ¾ivotì lidském pak z toho vznik
á názor, ¾e je èlovìk stvoøení, o jeho¾ osudech rozhoduje vnìj¹í
192
moc, napø. Bùh. Tento chybný názor, vnucující morálku strachu
pøed trestem, je ostatnì lep¹í ne¾ materialismus, který se opírá
o poznatky procesù hmoty a jejího vývoje, z nich¾ usuzuje, ¾e je
duch závislý na hmotì. Ve skuteènosti je zu¹lech»ování hmoty zá-
vislé na vývoji ducha. My¹lenka, rozum a u¹lechtilé cítìní ovlivòují
tìlo svým jemným pùsobením tak, ¾e po èase je tento vliv zevnì
velmi patrný.
V¹eurèující vliv my¹lenky
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
To v¹e øekni; pøi takovém stavìní tváøí v tváø by mìlo
být dosa¾eno osvobození i pøi døívìj¹í nesvobodì. Je v¹ak
(pøesto) mo¾né, ¾e ho dosa¾eno nebude, aè byl zemøelý stav
ìn tváøí v tváø. A proto¾e je dùle¾ité v pou¾ití pøipomínek
vá¾nì a vytrvale pokraèovat, volej ho zase jménem a mluv
k nìmu takto: (161)
Ó urozený, tvoje nynìj¹í zá¾itky pramení z chvilkových
radostí a jsou okam¾itì vystøídávány velmi intenzivním
sou¾ením, podobnì jako po sobì následují mechanické reakce
(napìtí a uvolnìní) praku. Ani dost málo nelpi (na
radostech) a nebuï nespokojen (kdy¾ trpí¹). (162)
Je-li ti souzeno zrodit se na vy¹¹í úrovni, spatøí¹ jí
odpovídající vidiny.
Tvoji ¾ijící pøíbuzní | snad pro tvé blaho | obìtují
mnoho zvíøat, vykonají nábo¾enské obøady a budou rozdílet
almu¾ny. Proto¾e tvùj zrak není oèi¹tìn, má¹ sklon velmi
se zlobit nad jejich èiny. Tím bys v¹ak zavinil své okam¾it
é zrození na pekelné úrovni. A» ti, které jsi smrtí opustil,
èiní cokoli, nech» to v tobì nevzbudí hnìvivé my¹lenky.
Rozjímej o lásce k nim.
Poci»uje¹-li lpìní na svìtských statcích zanechaných na
zemi nebo vidí¹-li svùj majetek v rukou jiných lidí, jak jej
pou¾ívají, a kdy¾ ze slabosti bude¹ na nìm lpìt nebo se
hnìvat na své následovníky, ovlivní tento pocit rozhodují-
193
cí okam¾ik natolik, ¾e se bude¹ muset zrodit buï v pekle,
nebo ve svìtì prétù (nebo ve svìtì ne¹»astných duchù), aè
snad bylo urèeno, aby ses zrodil na vy¹¹ích a ¹»astnìj¹ích
úrovních. Na druhé stranì, zanechané pozemské statky nem
ù¾e¹ podr¾et, i kdy¾ na nich lpí¹, a proto ti nejsou nic
platny. Proto se vzdej slabosti a nelpi na nich. Zamítni je
a z plného srdce se jich zøekni. A» pou¾ívá tvých statkù
kdokoli, nemìj pocit lakoty, ale rád se jich zøekni. Nabídni
je vzácné Trojici a svému guruovi a setrvávej v pocitu
nelpìní na nich, prost slabosti a pøání. (163)
Stejnì si poèínej, kdy¾ jako pohøební obøad budou za tebe
pøedná¹eny mantry kankaní nebo vykonáván jiný obøad,
aby byla uvolnìna zlá karma, je¾ by mohla zpùsobit, ¾e by
ses zrodil na nízkých úrovních. Spatøí¹-li, ¾e je obøad kon
án nesprávnì, roztr¾itì a bez ohledu na sliby, ¾e postrádá
èistoty (ze strany toho, kdo jej koná) a podobné vìci prozrazuj
ící lehkomyslnost a povrchnost | v¹e to, co mù¾e¹
vidìt, jsa vybaven èásteènou karmickou schopností pøedví-
davosti | mohlo by ti to u¹kodit ve víøe a snad tì dokonce
pøivést k úplné nevíøe v hodnotu nábo¾enství. Má¹ mo¾nost
poznat ka¾dou úzkost a strach, v¹echny èerné èiny, protin
ábo¾enské chování a nesprávnì vykonávané obøady. Mohl
by sis pomyslet: ,Ach, opravdu mne nechávají na holiè-
kách.` Kdyby sis to myslil, bude¹ mimoøádnì stísnìn, hlubokou
zá¹tí se stane¹ bytostí nevìøící a ztratí¹ víru, místo
abys nabyl lásky a pokorné dùvìry. Ovlivní to rozhodující
okam¾ik a jistì se zrodí¹ v nìkterém z bídných stavù.
Nejen¾e ti takové my¹lenky neprospìjí, ale velmi ti
u¹kodí. A» je obøad jakkoli nesprávný a chování knì¾í, kte-
øí za tebe konají rity, neslu¹né, pomysli si: ,Opravdu, mé
my¹lenky musí být neèisté. Jak by bylo mo¾no, aby byla
nesprávná Buddhova slova? To, co vidím, je jako odraz
skvrny na mé tváøi v zrcadle. Co se týká knì¾í, je jejich
tìlem sangha, projevem dharma a v jejich duchu je ve skute
ènosti Buddha. K nim se utíkám.` (164)
Myslí¹-li na to, dùvìøuj jim a cviè se v upøímné lásce
194
k nim. Co za tebe pozùstalí konají, je v¾dy jen ke tvému
dobru. Proto má cvièení se v oné lásce velký význam. Nezapome
ò na to. (165)
A zase, kdyby ses mìl narodit v nìkterém z bídných stav
ù a záøilo na tebe svìtlo onoho bídného stavu, ji¾ samo
nad¹ení a radost z pohledu, jak tvoji pøíbuzní a následovn
íci vykonávají bílé nábo¾enské rity nesmí¹ené se zlými
skutky a jak opati a uèení knì¾í se tìlem, øeèí a my¹len
ím vìnují konání správného, záslu¾ného obøadu, to samo
psychologicky ovlivní tvé zrození na vy¹¹ích a ¹»astnìj¹ích
úrovních, i kdybys zasluhoval zrození v ne¹»astných stavech.
(Proto) nemá¹ vytváøet svìtské my¹lenky, ale mít nestrannou
èistou náklonnost a pokornou víru ke v¹em. To je
nanejvý¹ dùle¾ité. Buï proto mimoøádnì obezøelý. (166)
Ó urozený, seber se a vzpamatuj se. Proto¾e tvùj intelekt
nyní v pøechodném stavu nemá nic pevného, na èem by
se zachytil, proto¾e nemá tí¾e a trvale se pohybuje, má ka¾-
dá my¹lenka, která se ti vnucuje, zbo¾ná èi svìtská, velkou
moc. Nemysli proto na svìtské vìci, ale pøipomeò si nìjak
é zbo¾né cvièení. Nebyl-lis na ¾ádné zvyklý, vzbuï v sobì
èistou náklonnost a pokornou víru. Modli se k Milosrdné-
mu nebo ke svým ochranným bo¾stvùm. V plné rozhodnosti
modli se takto: (167)
,Putuji sám odlouèen od milých pøátel,
svítá mi prázdná zrcadelná podoba mých duchovních
pøedstav,
nech» mi buddhové vìnují sílu svého milosrdenství,
abych se v bardu nebál, nedìsil ani nelekal.
Kdy¾ pro zlou karmu zakusím strast,
nech» ji rozptýlí ochranná bo¾stva.
Kdy¾ zaznívá zvuk skuteènosti jako tisíc hromù,
nech» je to zvuk ¹esti slabik.
Kdy¾ pùsobení zlé karmy pokraèuje a není tu nikoho,
kdo by mne ochránil,
nech» mne ochrání Milosrdný, tak se modlím.
195
Kdy¾ zakou¹ím zlé útrapy karmických sklonù,
nech» mne osvítí záøe ¹»astného èirého svìtla samádhi.`
Vá¾ná modlitba v této formì tì jistì povede dál, mù-
¾e¹ být zcela klidný, nebude¹ zklamán. Velice dùle¾ité je
toto: odøíkávání vyvolá znova vzpomínku; tak se dosáhne
poznání a osvobození. (168)
(161) Výraz þdøívìj¹í nesvobodì\ se týká závislosti na zevních vì-
cech, jak tomu je u lidí, kteøí se bezpodmíneènì podøizují ¾ivoèi¹-
ným instinktùm a pudùm.
(162) Du¹evní stavy jsou podmínìny karmickými dispozicemi, tak-
¾e se mohou mìnit a støídat; èlovìk se v¹ak mù¾e uèinit na nich
nezávislým a dosáhnout tím nevzru¹itelnosti. Tak tomu je ostatnì
v¾dycky, kdy¾ dosáhne nejvy¹¹ího stupnì na cestì praktické mystiky
a nemá-li dosud svou karmu v poøádku. Pod karmickým tlakem
mù¾e být jeho bytost je¹tì po dosa¾ení nejvy¹¹ího výsledku
v mystice vystavena mnohým osudovým nesnázím, ale èlovìk své-
mu vìdomí ji¾ mù¾e vládnout a udr¾ovat je nad bouølivou sférou
¾ivota a bytí. Vlastnì je nezbytné, aby byl na úrovni svého vìdomí
k nahodilostem ve svém zevním osudu imunní a nevzru¹itelný. Jen
denním vìdomím poèínaje mù¾e èlovìk postupnì vykupovat i dal¹í
slo¾ky své bytosti, a¾ se mu jednou podaøí vykoupit celou bytost.
Èlovìk má v dosahu své vùle v¾dy jen urèitou èást bytosti,
kde¾to zbytek si vùlí nemù¾e bezprostøednì podmanit. Proto má
praktická jóga dvì etapy: 1. Èlovìk udìlá poøádek ve svém vìdomí,
v mysli a cítìní tím, ¾e bude konat dobré skutky, jednat spravedlivì
a probudí víru, radost, èistotu a nad¹ení a jiné kladné zøetele. 2. Tì-
mito kladnými stavy bude pùsobit na tìlo a tím i na cit, charakter
a du¹evní potenciál vùbec, a to zpøítomòováním tìla ve vìdomí
v tomto du¹evním naladìní. Za takových okolností se celá bytost
kvalitativnì zmìní. Cítil-li èlovìk døíve tendence ke zlu, k ponuré
náladì a tím i ke zlosti, náhle zjistí, ¾e se stává celkovì optimistickou
a radostnou bytostí. A kdy¾ posléze v neutuchajícím úsilí
o vnitøní rovnováhu dospìje ke klidu v dobrém du¹evním naladìní,
pozná se jako jogín, jen¾ vnitøní mocí dosáhl výsledku, který pøed
nás jóga staví jako ideál.
196
Je projevem neznalosti jógy, kdy¾ nìkdo mluví o tom, ¾e jógick
ým nebo mystickým cvièením bezprostøednì mizí v¹echny vnitøní
nesnáze, jim¾ jsou vystaveni v¹ední lidé. Dokonalé vyhlazení ve¹ker
ých nesnází a¾ k evidentnímu pocitu neznièitelného ¹tìstí je vlastn
ì velikým výsledkem, k nìmu¾ mù¾e dospìt jen nanejvý¹ moudrý,
zcela ukáznìný a a¾ do nejhlub¹ího nitra se ovládající èlovìk, kter
ého ¾ivotní zku¹enosti zbavily v¹ech teorií.
Na úrovni barda je tohoto výsledku mo¾no dosáhnout mnohem
snadnìji. Tvárlivá pøirozenost a nedostatek vykrystalizovan
ých sklonù dávají pøedpoklad, aby vùlí vynucená du¹evní rovnov
áha pøinesla hned dobrý výsledek, toti¾ vykoupení mysli a vìdomí,
co¾ je podmínkou uskuteènìní stavu nirmánakája.
(163) Sobectví a lpìní, obvyklí prùvodci lidského ¾ití, vrùstají do
bytosti èlovìka a pomalu se mìní v jeho bytostnou tendenci, jestli¾e
se jim nevzpírá. Kdy¾ vrostou do bytosti, je jimi trvale zatì¾ová-
no nejen její vìdomí, ale i intelekt a celá její psychická pøirozenost.
Jak by se potom tyto mravní závady nejevily i v bardickém
kaleidoskopu?
I kdy¾ je lidská bytost plná þzledovatìlých\ bytostných stav
ù, mù¾eme v ní i za lpìním a sobectvím najít u¹lechtilej¹í rysy,
je¾ lze rozvinout nebo potlaèit. Pokud v¹ak nìkteré z povahových
sklonù do bytosti pøíli¹ vzrostly, mohou se projevit v bardickém
bytí jako vùdèí sklony a ty jsou pøedzvìstí následující inkarnace
zemøelého èlovìka.
Je proto problematické, zda mù¾e být bardická bytost zachrá-
nìna pøed neutì¹enou inkarnací, kdy¾ se rozèiluje nad tím, jak
její pøíbuzní nakládají s majetkem, který zanechala na zemi. Snad
mù¾e být zachránìna, jestli¾e v ní tkvìla víra, jakou Tibe»ané projevuj
í lamùm a svìtcùm. Lze o tom v¹ak pochybovat, jde-li o lidskou
bytost, která vìøila jen sama sobì a ostatní lidi podezøívala
ze ¹patných úmyslù. Její nedùvìra se stává rozhodnou, jakmile je
podrobena zkou¹ce nev¾itého èili nového názoru.
I velmi nedùvìøivý èlovìk vám bude vìøit, kdy¾ budete schvalovat
a potvrzovat jeho názory a ¾ivotní styl. Ale odvrátí se, kdy¾
ho budete uèit odøíkání, zatím co lpí na svìtì a je pøesvìdèen, ¾e
je to jediný správný ¾ivotní názor a metoda. Proto napø. sobec,
197
pokud by ¾il mezi velmi nesobeckými lidmi, bude ¾ít v neviditelné
a nehmatatelné, ale pøece jen neznièitelné kleci vlastních názorù
a pøesvìdèení. Jen pøíklad nesobeckého jednání jej mù¾e vést ke
zmìnì povahy, zato k ne¾ivotným mravním pouèkám jistì zùstane
trvale hluchý. Lidé, kteøí tyto pouèky vnímají, mají proto povinnost
je uskuteènit. Dokud je neuskuteèní, nemìli by pouèovat o jejich
prospì¹nosti jiné.
Podle textu mù¾e èlovìk, který je ji¾ v bardu, lpìt stále na majetku
a projevovat nevùli nad poèínáním svých pøíbuzných, a» pøin
á¹ejí obìti pro jeho blaho, nebo si rozdìlují jeho døívìj¹í majetek.
Toho by si mìli v¹imnout spiritisté, kteøí témìø v¾dy pøedpokládaj
í, ¾e þdu¹e\ zemøelých du¹evnì i svými schopnostmi pøevy¹ují lidi
¾ijící. To skuteènì není pravda. Je-li èlovìk nádobou plnou neèistot,
pak se ve smrti vylijí pouze tyto neèistoty, nikoli èiré esence,
proto¾e v ní nejsou. A jeliko¾ þdu¹e\, jich¾ se spiritisté dovolá-
vají, jsou pouze personi kované bytostné zplodiny, je¾ zpravidla
nepocházejí z vysoké mravnosti, dovolávají se pouze mátoh neviditelna.
To jsou þduchové\, kteøí jim opravdu nemohou øíci nic
pouèného. Styk s þduchy\ tedy, pokud není pøímo ¹kodlivý, nemá
¾ádnou vy¹¹í cenu.
Kromì toho se èasto stává, ¾e se nevyvolává þduch\ zemøelého,
ale jenom podvìdomé komplexy media. Jejich demonstrace jsou
v jistém stupni zcela bezcenné, v jiném stupni v¹ak ¹kodlivé, a to
i za pøedpokladu, ¾e pøedkládají jakási vy¹¹í mravní nauèení. Je tomu
tak proto, ¾e v podvìdomí jsou pouze nízké ¾ivoèi¹né tendence.
Mravní nauèení má tyto tendence zakrýt a¾ do doby, kdy se potla
èovaná cti¾ádost media nebude hodnotit jako na poèátku, kdy
je medium sledováno s nedùvìrou. Tuto dobu si urèuje podvìdomí
media samo, a proto by bylo chybou pøedpokládat, ¾e se medium
v¾dy øídí vlastní vychytralostí.
(164) Uvedená mantra má prý takovou magickou sílu, ¾e potravu,
která byla mrtvému pøinesena, promìní tak, ¾e ji mù¾e po¾ívat.
My sami projektujeme svìt, který nás obklopuje, do podrobnost
í, jako je napø. jednání ostatních lidí, jím¾ se nás bezprostøednì
dotýkají. Snad je to tì¾ko pochopitelné, ale je jisté, ¾e ctihodní
lidé budí úctu i u tìch, kdo je neznají, a lidé mravnì slabí budí
198
odpor, i kdy¾ se sna¾í vzbudit úctu. Proto bychom mìli hledat pøí-
èiny závad a nedostatkù i zla, s nimi¾ se ve svìtì setkáváme, pouze
v sobì. To ostatnì vysvítá i z toho, ¾e jeden ka¾dý èlovìk, s ním¾ se
i náhodnì setkáme, se chová jinak k nám a jinak k ostatním lidem,
ani¾ to dovede dobøe odùvodnit.
Teorie o objektivitì svìta je proto dìtská a nedomy¹lená. Jsme
napìtím, které se chová rùznì na rùzných místech i k rùzným jednotlivostem.
Kdyby byl svìt objektivní, nemohlo by tomu tak být.
A jeliko¾ je svìt relativní, uplatòuje se v nìm na¹e jednání.
Ve v¹em, s èím se musíme v ¾ivotì a ve spoleènosti setkat, pøedpokl
ádejme pouze dobro. Jakmile tyto pøedpoklady do nás vrostou
a nebudeme v dobrých zøetelích kolísat, jistì nám jen dobro pùjde
vstøíc. Do té doby ov¹em mù¾eme být vystaveni i jiným reakcím,
nebo» je vyvolává pøirozené psychické napìtí, v nìm¾ je na¹e bytost.
Radí-li zde text, abychom vidìli knìze tìlesnì jako nábo¾enskou
obec, jejich projevy jako moudrost nauky a jejich nejhlub¹í nitro
jako Boha, lze to jen schvalovat. Stanou se nám toti¾ symbolem
nejvy¹¹ího útoèi¹tì, které se nám mù¾e ztrácet z dohledu, jestli¾e
je umístíme do transcendentna.
Nebo snad máme pokládat za lep¹í a racionálnìj¹í, kdy¾ budeme
ka¾dého èlovìka podezøívat? Vidí-li nìkdo svìt v nejèernìj¹ích
barvách, nepolep¹í si. Vyvolává jen psychické jevy, kterými se sám
otráví a jejich¾ pùsobením zapadne do bídných stavù. Vizme proto
v jiných lidech bohy dobroty a pak budeme na cestì k tomu, ¾e nám
¾ádný z tìchto bohù neublí¾í, i kdyby byl samým ïáblem.
(165) Proè bychom se nemìli na knìze dívat jako na lidské pøedstavitele
Boha nebo bo¾ství? Karmou bylo urèeno, aby se èlovìk
stal knìzem, a proto nás nemusí rozèilovat jeho poèínání, které
se nám nelíbí. Nejsme za nì odpovìdni, jen on sám. Ostatnì není
snadné posuzovat jednání druhého èlovìka, zda je dobré a správné
nebo ne. Bo¾ské mìøítko spravedlnosti se nemusí rovnat mìøítku
lidskému, zvlá¹tì kdy¾ lidské mìøítko vyvìrá ze sobectví, jak tomu
zpravidla bývá.
(166) Sám na sobì a pøímo v zevním svìtì jsem vyzkou¹el, jaký
úèinek a moc má to, kdy¾ pøedpokládáme dobrotu ve v¹em kolem
sebe, nehledì ov¹em ke zøejmým skuteènostem, které tento názor
199
chtìjí vyvracet. Vím dnes, ¾e úsmìv a pøedpokládání dobroty þod-
èaruje\ samo peklo, které se kolem nás vytvoøilo v prvopoèátku
tohoto karmického kolobìhu, ov¹em zpoèátku jen názorem a teprve
pozdìji vytváøením skutkové karmy. Této zku¹enosti jsem nabyl
v pùsobivìj¹ím stupni v duchovních oblastech. Proto dnes vím, ¾e
kdyby nás na¹e povahové naladìní pøedurèovalo ke vtìlení v nejèern
ìj¹ím pekle, ihned tento smìr zmìníme, kdy¾ rozvá¾nì a obezøele
prosytíme celou svou bytost bezpøíèinnými pocity ¹tìstí a radosti.
A také ji¾ tím, ¾e pøedpokládáme v¹ude jen dobro, a proto si
nepøipou¹tíme nic z toho, co vytváøí chmurné nálady, dospìjeme
k èasnému i nadèasnému dobru. A to je jóga prvních stupòù.
Nikoli tedy askeze chápaná jako sebetrýzeò, ale ru¹ení ¹patn
ých nálad a du¹evních stavù je poèátkem pravé jógy, která vede
k osvobození právì bo¾skými stavy a oblastmi. Na tom nic nezmìní
názor køes»anských svìtcù, kteøí vyzvedávali utrpení a nikoli pocity
niterného ¹tìstí. Vím toti¾, ¾e kdyby se nìkomu podaøilo nasytit
celou svou bytost samou strastí, nepøi¹el by do nebe, je¾ by svý-
mi skutky zasluhoval, ale do pekla. Do sféry, kde bude realizována
strast, do ní¾ se svým konáním zamiloval. Proto je tøeba rozvahy
a opatrnosti pøi volbì askeze, která je nutná k umen¹ení ¹patných
tendencí, ale stane se ¹kodlivou, jakmile èlovìk újmu, kterou si sám
ulo¾il, poci»uje jako strast.
(167) Rozdíl mezi svìtem vizuálním a hmotným je pouze v tí¾i.
Ale z absolutního hlediska je tato dìlicí èára jen ktivní. Svìt vizu
ální a svìt hmotný jsou skuteènými jen ka¾dý sám pro sebe.
Jejich vzájemné vztahy k subjektu jsou závislé jenom na smyslu
vidìní a hmatu.
Mluvíme o abstraktním svìtì lidí, kteøí mají fantazii, ale ve
skuteènosti bychom mohli mluvit o jejich dokonalej¹ím vybavení
pro tyto vjemy. Nebo snad chceme skuteènost vtìsnat do nìkolika
jaderných center, která tvoøí planety a slunce? Tato tìlesa
jsou v prostøedí, i kdy¾ se zdají být v prázdnotì. Toto prostøedí je
v¹ak neviditelné a nehmatatelné, øekl bych duchovní. V nìm jsme
i my a takoví jsme, pokud ¾ijeme v pøechodném (bardickém) stavu.
V nìm se ka¾dá vzpomínka, my¹lenka a pøedstava jeví jako veli-
200
ce mocná a úèinná síla, nebo» je konkrétním aktem uplatòovaným
vùèi embryonálnì-duchovité stavbì bardického tìla.
Tuté¾ zku¹enost o síle vzpomínky, my¹lenky a pøedstavy je mo¾-
no získat i na cestách k duchovnímu zdokonalení, je¾ znamená pomal
é a systematické uskuteèòování stavu takøka toto¾ného s bardick
ým. Kdy¾ zøíkáním se svìta a odpoutáváním od jeho pùsobnosti,
která se nás zmocòuje prostøednictvím smyslového vnímání,
dospìjeme k evidentnímu þstavu neulpìní\, stane se té¾ ka¾dá na-
¹e vzpomínka, my¹lenka a pøedstava silou, která nás nezadr¾itelnì
¾ene tam, kde je pùvod vzpomínky, my¹lenky a pøedstavy. A tento
þstav neulpìní\ mù¾eme ztoto¾òovat s bardickým stavem. Jeho
uskuteènìním se uèiníme stejnì nezávislými na tìle jako po smrti.
Je-li na cestì jógy tento stav podmínìn stavem mysli a vìdomí, stane
se nepodmínìným, kdy¾ v nìm budeme setrvávat po celý ¾ivot.
Èím déle tedy budeme setrvávat ve stavu psychického neulpì-
ní na svìtì, tím více se tento stav stane zøetelnìj¹ím a reálnìj¹ím.
Pøed smrtí se stane dokonce výraznìj¹ím ne¾ stav, který jsme pøijali
zrozením. Dokonce mù¾eme pøedpokládat, ¾e èlovìk, který by
dovedl þstav neulpìní\ uplatòovat proti tìlu tak, jak to pøipou¹tí
sama pøíroda, nemusil by vùbec zemøít, ale pøepodstatnil by se jako
Henoch, který chodil stále s Bohem, þa¾ ji¾ nebyl vidìn, nebo»
byl Bohem vzat\.
(168) Trvalá modlitba spjatá s vírou je mocnou mentální silou, vedouc
í k ¾ádoucímu dobru. Modlitbou si pøipomínáme bo¾ství i jeho
prùvodní stavy a souèasnì nutíme mysl a vìdomí, aby v tìchto
vztazích setrvaly. To je podmínkou realizace dobra a bo¾ských stav
ù. Proto bychom mìli modlitby pou¾ívat v nejvy¹¹í míøe. Jistì se
døíve èi pozdìji potkáme s jejím dobrým výsledkem.
Svítání ¹esti lók
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
Nemù¾e-li zemøelý pro svou karmu nabýt poznání, aè
mu byla pouèení èasto opakována | pøece má opìtovné
stavìní tváøí v tváø velký význam. (Proto) ho volej je¹tì
jednou jménem a øíkej mu:
201
Ó urozený, proto¾e jsi nebyl schopen pochopit, co ti
bylo dosud øíkáno, ztrácí tìlo minulého ¾ivota víc a víc na
zøetelnosti, kde¾to tìlo budoucího ¾ivota je stále patrnìj¹í.
Rmoutí¹ se proto (a øíká¹ si): ,Ach, jakou strast pro¾í-
vám. Nezále¾í na tom, jaké tìlo pøijmu, vzchopím se a pù-
jdu (je) hledat.` Myslí¹ tak a putuje¹ stále, bez pøestání
a zmaten. Tehdy na tebe zazáøí svìtla ¹esti sansarických
lók. Nejzøetelnìji záøí svìtlo sféry, kde se pro svou karmu
má¹ zrodit. (169)
Ó urozený, naslouchej. Chce¹ vìdìt, co znamená tìch
¹est svìtel? Kalné bílé svìtlo, je¾ na tebe záøí, je svìtlem
svìta dévù, kalné zelené svìtlo je svìtlem svìta asurù, kaln
é ¾luté svìtlo je svìtlem svìta lidí, kalné modré svìtlo je
svìtlem svìta zvíøat, kalné èervené svìtlo je svìtlem svìta
prétù a kouøové svìtlo je svìtlem pekelného svìta. Tvé tìlo
má nyní silou karmy stejnou barvu jako místo, kde se má¹
zrodit. (170)
Ó urozený, pro tento okam¾ik je velmi prospì¹né toto
zvlá¹tní pouèení. A» na tebe záøí kterékoli svìtlo, medituj
o nìm jako o Milosrdném. A» pochází svìtlo ze kteréhokoli
místa, pokládej toto (místo) za Milosrdného nebo jeho
souèást. Je to neobyèejnì hluboké umìní, je¾ zabraòuje
zrození. A» je tvé ochranné bo¾ství kdokoli, rozjímej dlouh
ý èas o jeho tvaru, o jeho viditelném tvaru | který ve
skuteènosti neexistuje; o tvaru jako magicky vytvoøeném.
To nazýváme èistým tvarem klamu. Pak nech (pøedstavu)
ochranného bo¾stva rozplynout, vnìj¹ími obrysy poèínaje,
a¾ v¹e vùbec zmizí a pøitom se uveï do stavu jasu a prázdna
| je¾ nemù¾e¹ vnímat jako nìco. V tomto stavu chvíli
setrvej. Znovu rozjímej o jasném svìtle. Konej to støídav
ì. Potom dovol pozvolna se rozplynout i svému intelektu,
vnìj¹ími obrysy (poèínaje). (171)
Kam proniká éter, tam proniká i vìdomí; kam proniká
vìdomí, tam proniká dharmakája. Klidnì setrvej ve sta-
202
vu nestvoøené dharmakáji. V tomto stavu zabrání¹ zrození
a získá¹ dokonalé osvícení. (172)
(169) Jakmile se èlovìk zcela oprostí od tìla, mù¾e to poci»ovat jen
jako pøíjemné. To je první stupeò barda, tzv. èhikhä bardo, které
se mù¾e stát mocí zlé karmy nezøetelným. Proto èlovìk postupuje
dál a pøijme bardické tìlo, které by mu z moci duchovní karmy
a pro své v¹eobecné vybavení mohlo opatøit pøíjemné zku¹enosti.
Ale i na tomto stupni se vmì¹uje karma ni¾¹ího druhu a tak èlovìk
pomíjí okam¾ité právì vystupující stavy a obrací pozornost stále
víc k pro¾itkovým mo¾nostem, jaké mìl, pokud sídlil v tìle.
Toto jeho du¹evní usmìrnìní pùsobí, ¾e je jeho vidìní zastíráno
vizemi. Jejich charakteristické prvky vystihují sféru objektivací, jejich
¾ karma se shoduje s tou, která èlovìka provází i po smrti ve form
ì þzachování energie\. A jeliko¾ tato karma pøedurèuje duchovní
svazek nazývaný posmrtným èlovìkem k znovuvtìlení v ¹estijevn
ém svìtì, varuje ho ten, kdo mu pøedèítá thödol, pøed pohnutkou,
aby hledal tìlo. Kdy¾ tomu nemù¾e zabránit, pouèuje ho o charakteristick
ých prvcích ¹esti lók, míst zøetelných objektivací.
(170) To znamená, ¾e ka¾dá sféra pøedstavuje zhu¹tìný ¾ivel, jeho
¾ rozlièné modi kace jsou vlastnì jejími jevy. Bìlobou a ¾lutí
se projevující ¾ivel, toti¾ voda a zemì, se v sipä bardu pokládají
za ¹»astnì utváøené, kde¾to oblasti utváøené z ostatních ¾ivlù se
pokládají za ne¹»astné. Mám v¹ak zku¹enost, ¾e ¾ivel þvzduch\ je
obydlen nejen asury, jejich¾ nejvlastnìj¹ím projevem je vznìtlivost,
ale i bytostmi témìø bo¾ského charakteru. Ostatnì vtìlení buddhù
se mù¾e udát pouze v pøevaze vzdu¹ného elementu.
Jinak je tomu u útvarù povstalých z ohnivého elementu, nebo
» ty velmi snadno propadají nízkým vlastnostem, co¾ vede ke
zlu a k degeneraci. To znamená, ¾e ¾ivel voda je vstupním ¾ivlem
ztìlesnìní, èím¾ se její personi kace jeví jako nanejvý¹ ¹»astné, dé-
vické. A právì odtud mù¾eme sledovat poèátek objevení se bytostí.
Mù¾eme tedy pøedpokládat, ¾e vznik dévù byl závislý na sestupu
tvorù nadsansarických do oblastí sansarických následkem nahromad
ìní nezásluh, je¾ je pøipravily o bytí v nadsansarických oblastech.
Jejich zásluhy v¹ak nepøipou¹tìly, aby ihned sestoupili a¾ do zhu¹-
tìného sansarického tìla, jakým jsme vybaveni my lidé. Ale dévové
203
jsou vlastnì prapùvodními lidmi, sledujeme-li vývoj shora. Proto si
mystik, který dovede a chce stopovat vy¹¹í tendence své bytosti do
minulosti, na sebe mù¾e vzpomenout jako na bytost, která nemì-
la tìlo se znaky zhutnìní, ale byla vybavena tìlem èistým, bílým.
A rozvine-li dál své vzpomínání, pozná se jako bytost, která nebyla
omezena na podklad, jaký jí poskytuje na¹e planeta, ale jako
bytost, jejím¾ obytným podkladem byl prostor. Mù¾e si vzpomenout
na to, ¾e se jeho stav v urèité dobì zmìnil a ¾e místo tvárlivé
pøirozenosti obdr¾el tìlo, jakým jsme vybaveni dnes.
Tím vystopuje, ¾e prvotní lidé byli vlastnì dévy, kteøí následkem
hromadìní nezásluh pozbyli svých lépe vybavených tìl a nabyli
tìl, která jim v poèáteèní dobì dovolovala pouze niternì se vybavit
(odtìlit) a vrátit se duchovnì mezi dévy do svého pùvodního stavu
alespoò na èas. Tato schopnost se v¹ak pomalu ztrácela, tak¾e
v dne¹ní dobì, chce-li se nìkdo vrátit k prvopoèátkùm lidství, musí
tuto schopnost s jistým úsilím vypìstovat.
Sleduje-li v¹ak èlovìk pøirozený bìh vìcí týkajících se lidské-
ho bytí do budoucnosti, najde v duchovní linii nebezpeèí sestupu
do stavu prétù a ve fyzické linii nebezpeèí, ¾e upadne do zvíøec
í objektivace.
V prétu se èlovìk mù¾e pøevtìlit, kdy¾ se du¹evnì sám nemodeluje,
ale nechá se modelovat silami pøírody. Zvíøetem se mù¾e
stát proto, ¾e neèelí ¾ivoèi¹ným impulsùm a pudùm. To znamen
á, ¾e kdo je du¹evnì pasivní k psychickému modelování èlovìka
pøírodou, najde svou nejlep¹í objektivaci ve stavu préta, kde¾to
¾ivoèi¹nost ji najde ve zvíøatech.
Z toho je zøejmé, ¾e ve vývoji tvorù od nejvy¹¹ích sansarických
objektivací právì smìrem dolù znamená jejich zevní úpadek reinkarnace
lidské a pozdìji zvíøecí; du¹evní úpadek znamená reinkarnace
asurické a prétické. Vyvrcholení úpadku obìma smìry konèí
v pekle, v oblasti nejvy¹¹ích strastí.
Av¹ak ani ten ani onen úpadek není koneèný. Strasti se vrývají
do vìdomí a podvìdomí jako ¾ivotní zku¹enosti a uèí ka¾dou bytost
vzhlí¾et k vy¹¹ím oblastem, jako to èiní èlovìk, jen¾ v nouzi
koneènì volá Boha.
Nechci v¹ak tvrdit, ¾e to bude jen Bùh, koho se èlovìk dovolá;
Bùh, který nìkterým z volajících jej bytostí pomáhá. Vím toti¾, ¾e
204
to byly pouze bytostné tendence, je¾ automaticky pøiná¹ely bytosti
pád, pokud smìøovaly dolù k pozemským vìcem. Kdy¾ zaènou
smìøovat vzhùru, pøinesou jí automaticky vzestup a vývoj. A tak
¾ijeme nikoli pøed tváøí Boha, jen¾ volnì disponuje svou vùlí, ale
pøed tváøí Zákona, jeho¾ uplatnìní je spí¹ psychické ne¾ fyzické, alespo
ò v prvních fázích. Ztìlesnìní je výsledkem realizace fyzických
kvalit na úrovni psychické pøirozenosti.
Proto se dr¾me psychické hygieny! Pozvedejme se niternì k Bohu
nebo k oblasti transcendentní, aby se na¹e vìdomí naplnilo vy¹-
¹ími zøeteli a tím nás dr¾elo v oblasti ¹»astnìji utváøených existencí.
(171) Meditace o Bohu se pokládá za dokonalej¹í zpùsob obrácení
se k transcendentní oblasti ne¾ modlitba. Ale obecný èlovìk se tu
setkává s jednou nesnází: meditace je ji¾ du¹evním napìtím, do nì-
ho¾ se velmi snadno vmì¹ují svìtské my¹lenky, které mohou úèinek
meditace velmi snadno ru¹it. Modlitba je bytostným usmìrnìním,
které mù¾e být ru¹eno svìtskými my¹lenkami mnohem ménì. Proto
musíme uvá¾it, co je právì pro nás vhodnìj¹í, zda modlitba èi
meditace. Uva¾me, ¾e slova modlitby jsou druhotným èinitelem,
který nám dovolí udr¾et linii, kde¾to pøi meditaci bývá my¹lenka
nahrazena jinou my¹lenkou zcela a bezvýhradnì.
To v¹ak neznamená, ¾e se máme vìnovat modlitbì a opomíjet
meditace. Meditace nás jako úèinnìj¹í zpùsob musí èinit ostra¾it
ìj¹ími, nebo» tu mysl nebloudí jako pøi modlitbì, ale mìní svou
náplò. Meditace je proto psychologický problém, ne úkon, jakým si
mù¾e pomoci ka¾dý diletant. Vy¾aduje daleko vìt¹í mentální kázeò.
Kdo tento po¾adavek splní, ten stoupá na cestì duchovního vývoje.
Co platí o meditaci, platí ve vy¹¹í míøe o soustøedìní. Pøi soust
øedìní v¹ak se mysl nesmí pohybovat, a proto se kázeò týká
du¹evní náplnì. Proto ten, kdo se chce dostat rychleji vpøed na
mystické stezce, musí nezbytnì dbát, aby se cítil ¹»astný, kdy¾ se
soustøeïuje. Jinak bude smìøovat do neutì¹ených stavù, je¾ se soust
øedìním snadno realizují. Stejnì snadno se realizují dobré stavy,
kdy¾ se èlovìk soustøeïuje, místo aby meditoval nebo se modlil.
O tomto námìtu viz také v prvním svazku þSedm tibetských
textù\ knihu tøetí, II.
(172) Lidské vìdomí, svou povahou determinující, se mù¾e pohybo-
205
vat pouze v prostoru a èasu. Ale lidské vìdomí je determinovaným
vìdomím kosmickým, které je projevem dharmakáji. Proto je mo¾-
no vìdomí vyprázdnit, zru¹it jeho èasovì-prostorové vztahy a tak
se uzpùsobit pro dharmakáju, stav nediferencovaný. Proto má èlov
ìk jako¾to tvor vybavený dobrým uvìdomìním otevøenou cestu
k realizaci nejvy¹¹ího stavu. Vmì¹uje-li se v¹ak urèité (vyhranìné)
vnímání a pojetí, mù¾e být stav dharmakáji obmìnìn a projeví se
jako nirmánakája. Tento stav znamená vtìlení, v nìm¾ je zachová-
no pochopení absolutna.
Kdy¾ èlovìk nedovolí ¾ádné my¹lence, pocitu a du¹evnímu stavu
se zformovat a v¹e udr¾uje v pohybu, ani¾ dosáhne klidu, uskute
èòuje stav sambhógakája. A tak se pøed èlovìkem obracejícím
zøetel k transcendentální oblasti otevírají tøi perspektivy jeho budouc
í existence. Jejich realizace zabrání pádu do sansarické oblasti.
ÈÁST DRUHÁ: POSTUP ZNOVUZROZENÍ
Uzavírání brány lùna
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
Kdy¾ pro velkou nedbalost ve zbo¾ných cvièeních a pro
nedostatek dùvìry opìtnì nemù¾e èlovìk porozumìt, mù¾e
být napaden pøeludy a musí putovat k branám lùna. Pou-
èení o tom, jak se uzavírá lùno, nabude velké dùle¾itosti.
Zavolej zemøelého jménem a øekni mu: (173)
Ó urozený, proto¾e jsi neporozumìl tomu, co jsi a¾ dosud
sly¹el, vzniká v tobì silou karmy dojem, ¾e buï stoup
á¹, nebo se pohybuje¹ po rovinì, nebo sestupuje¹. Rozjí-
mej o Milosrdném. Vzpamatuj se. Jak ji¾ bylo povìdìno,
zasáhnou tì nárazy vìtru, ledové bouøe, krupobití a temnota
a bude¹ myslit, ¾e tì pronásleduje mnoho lidí. Prchá-li
èlovìk pøed tìmito (halucinacemi), zdá se mu | není-li
vybaven záslu¾nou karmou | ¾e jde vstøíc místùm strasti.
Je-li jeho karma dobrá, objeví se místa a znamení kontinentu,
kde bude zrozen. (174)
206
Pro tuto chvíli existují rùzné hluboké a dùle¾ité nauky.
Naslouchej soustøedìnì. Kdy¾ jsi nepochopil pomocí
pøede¹lého stavìní tváøí v tváø, pochopí¹ teï, nebo» tato
znamení poznají i lidé velmi nedbalí v nábo¾enských cvi-
èeních. Proto naslouchej.
(Pokyny pro toho, kdo koná obøad:)
Teï je velmi dùle¾ité u¾ít metody k uzavøení lùna. Pøitom
se musí dbát nejvy¹¹í péèe. Jsou dva (nejdùle¾itìj¹í)
zpùsoby uzavírání: zabránit vstupu bytosti, je¾ má vstoupit,
a uzavøít bránu lùna, kterou by mohla vstoupit.
(173) Jakmile se pøed zrakem zemøelého formují pevnì utváøené
vjemy, znamená to, ¾e se pohybuje sférou zrodù z lùna. Stejnì je
tomu i u tìch, kdo usilují o mystické zdokonalení. Proto by mìl být
udr¾en intelekt ve stavu vjemù abstraktních, nadpøirozených.
Mù¾eme se zabývat úvahami o vìcech transcendentních, kdy¾
ji¾ nemù¾eme potlaèit sklony k uva¾ování, ale rozhodnì se máme
vyhýbat vjemùm svìtských vìcí, které v nás budí dojmy. Jinak
zùstaneme zapleteni v síti sansarického bytí, kde budeme podléhat
zrodùm a úmrtím.
(174) Dojmy jsou toho druhu, ¾e se dotýkají intelektu, av¹ak vítr,
ledové bouøe, krupobití a temnota jsou projevem rozpoutané moci
sansarické karmy. Jejím zdánlivì objektivním projevùm by se
èlovìk mìl bránit jednak setrváváním v du¹evním klidu, jednak
úvahou o prázdné povaze jevù. Nebo» i vítr karmy ustane a pak
se vybaví karma budící dojem lep¹ích pøedzvìstí. To platí i pro
pøíslu¹ný úsek mystické cesty.
Metoda k zabránìní vstupu do lùna
Následuje pouèení jak zabránit bytosti ve vstupu do lùna:
Ó urozený (jmenuj jej), a» je kdokoli tvým ochranným
bo¾stvem, klidnì o nìm rozjímej | jako o odrazu mìsíce
na vodì, viditelném, ale neexistujícím (jako mìsíc), jako
o magicky vyvolaném pøeludu. Nemá¹-li ¾ádné ochranné
bo¾stvo, rozjímej buï o milosrdném Bohu, nebo o mnì.
Udr¾uj to v mysli a v klidu rozjímej.
207
Potom nech rozplynout (tvar pøedstavy) ochranného
bo¾stva, obrysem poèínaje, a rozjímej bez jakéhokoli tvaru
o prázdném èirém svìtle. Je to velmi hluboké umìní, je¾
zabraòuje vstupu do lùna. (175)
(175) Kdo si pøedstavuje Boha jako urèité bytí | pøedev¹ím
pøedstavuje-li si ho podobného bytosti v poèínání a zpùsobech {
{ a jako k takovému se k nìmu modlí a èeká od nìho spásu, ten se
uvádí do nebezpeèí svodù, fanatismu a posedlosti, i kdy¾ pøedpokl
ádá, ¾e tento Bùh je nejvy¹¹í a spravedlivou instancí. To proto,
¾e ka¾dou pøedstavu, jí¾ pøisuzujeme nezávislost na nás samých,
vy¾ivujeme svou vlastní ¾ivotní esencí. Posléze se tato abstraktní,
neurèitá pøedstava stane zøídlem vlivù, jejich¾ kvalitu lidé zpravidla
sni¾ují svým vlastním psychickým naladìním.
Aby se tomu zabránilo, mìli bychom o Bohu uva¾ovat, jak radí
text: jako o pøedstavì nezobrazující ve skuteènosti ¾ádné faktické
bytí. V tom pøípadì se pøedstava stane pouze oporou, symbolem
vy¹¹ích kvalit a vzhledem k na¹emu kontaktu s ní, jej¾ jsme takto
vytvoøili, nám umo¾ní tyto kvality rozvinout a tím vylouèit vliv
kvalit ni¾¹ích. A dospìjeme-li a¾ k tomu, ¾e budeme moci nechat
rozplynout obraz bo¾ství, který jsme si zvolili jako pomùcku, pak
ná¹ duchovní rùst nebude zastaven, nebo» bude podporován dojmy,
k nim¾ jsme si proklestili cestu rozjímáním o bo¾ství jako obrazu.
Ve skuteènosti je ka¾dé bytí sansárem, procesem, a» je jeho
pùvod vy¹¹í nebo ni¾¹í. Mù¾e v¹ak být nositelem stavu dharmak
ája, co¾ je tím jistìj¹í, èím je vy¹¹í. Bohové oblasti druhého a¾
osmého d¾hána proto mohou být èlovìku symboly, které mu slibuj
í vykoupení ve vysokých nebích. Ni¾¹í tvorové jsou symboly
ni¾¹ích realizací.
Kdo se v¹ak povznesl nad oblast jsoucnosti do bezmezna a vìè-
nosti, ten bude skuteènì spasen. Bezmeznost a vìènost symbolizují
stavy nadpocitové a tím i stavy, je¾ ji¾ nejsou dìním, ale harmonick
ým vyrovnáváním v¹ech þproè\, v¹ech pøíchylností a odporù.
208
První metoda k uzavøení brány lùna
Rozjímej, jak ti bylo øeèeno. Nepostaèí-li to k zabránì-
ní vstupu do lùna a chystá¹ se do nìho vstoupit, mù¾e¹
tomu zabránit hlubokým uèením o uzavírání brány lùna.
Vyslechni je.
,Kdy¾ mi svítá sipä bardo,
chovám v mysli jediné rozhodnutí
a prodlu¾uji tak øetìz dobré karmy.
Uzavøi bránu lùna a nezapomínej na odpor.
Je právì èas, kdy je nutná vá¾nost a èistá láska.
Odlo¾ ¾árlivost a rozjímej o guruovi, otci{matce.` (176)
Opakuj to zøetelnì svými ústy, pamatuje ¾ivì na vý-
znam slov, a rozjímej o tom. Je dùle¾ité pøevést to
do cvièení.
Uvedená slova ,kdy¾ svítá sipä bardo` ukazují, ¾e teï
putuje¹ v sipä bardu. Znakem toho je, ¾e nespatøí¹ v zrcadle
nebo ve vodì svùj obraz a ¾e tvé tìlo nevrhá stín.
Odlo¾il jsi teï své hmotné tìlo z masa a krve. To jsou
znaky putování v sipä bardu.
V tuto chvíli musí¹ bez rozptylování zformovat ve
své mysli jediné rozhodnutí. Vytvoøení jediného rozhodnut
í je teï velmi dùle¾ité. Je to, jako bychom øídili bìh
konì uzdou.
Splní se v¹echno, co si pøeje¹. Nemysli na ¹patné skutky,
je¾ by mohly zmìnit bìh (tvé mysli). Vzpomeò na (duchovn
í) pøíbuzenství s pøedèítatelem Bardo thödolu nebo
na toho, od nìho¾ jsi obdr¾el nauku, zasvìcení a plnou
duchovní moc ke ètení nábo¾enských textù, pokud jsi byl
ve svìtì lidí. Setrvávej nyní v konání dobrých skutkù; je
to velmi dùle¾ité. Nedej se rozptýlit. Hranice mezi výstupem
a sestupem jsou nyní zde. Setrvá¹-li tøeba na okam
¾ik v nerozhodnosti, bude¹ musit po dlouhý èas sná¹et
utrpení. (177)
Teï nade¹el ten okam¾ik. Vzchop se a pøimkni se k jedin
ému cíli. Vytrvale prodlu¾uj øetìz dobrých èinù.
209
Nade¹el ti teï èas, abys uzavøel bránu lùna. Výraz ,je
právì èas, kdy je nutná vá¾nost a èistá láska` vyjadøuje
vhodnou dobu k prvnímu uzavøení brány lùna, k èemu¾ je
vlastnì pìt metod. Dobøe to uchovej ve svém srdci.
(176) Chceme-li svou vnitøní pøirozenost pøinutit k poslu¹nosti, nepoda
øí se to v¾dy tím, ¾e odlo¾íme svìtskost a pøilneme k absolutnu.
Zvyky a sklony ji èiní tak neklidnou, ¾e setrvat v þèistotì a prázdnot
ì intelektu\ je vùbec nemyslitelné. Proto se zde radí chopit se
jedné my¹lenky, jediného rozhodnutí nebo jediné pøedstavy. Tím
ponìkud ustoupíme své pøirozenosti, ale omezíme její výpady jen
na jednu vìc. Kdy¾ se to podaøí, mù¾eme se pokusit opustit pomocn
ý prostøedek a postavit se bez opor.
Vìt¹ina lidí musí právì takto postupovat, chtìjí-li dosáhnout
nejvy¹¹ího cíle. Musí zamezit bloudìní mysli, k nìmu¾ tak èasto
dochází, sna¾í-li se mysl zcela vyprázdnit. Musí mu zamezit tím,
¾e svým zrakem spoèinou na jedné vìci, pøièem¾ musí kontrolovat
svou mysl. Kdy¾ zjistí, ¾e se uklidnila, mohou hledat oporu v sobì
v pomyslném bodu, kontrolujíce stále, zda tento pøesun pozornosti
nezpùsobil, ¾e jejich mysl opìt poèala bloudit.
Kdy¾ mysl ji¾ nebloudí a pomyslný bod se stane dost zøetelným,
abychom se mohli pokusit o uva¾ování, mù¾eme koneènì vidìt tento
bod jako centrální v pomìru ke kosmu. A pak mù¾eme pøedpokl
ádat, ¾e tento bod je v nás a ¾e my jsme jako sám vesmír, naèe¾
ho mù¾eme nechat rozplynout a potom i sebe jako bytí a chápat
sebe ji¾ pouze jako prázdnotu absolutna.
(177) Realizuje-li se na¹e pøání na bardické úrovni a v jistém úseku
mystické cesty hned, realizuje se v pøirozeném stavu pozdìji. Proto
je ¾ádoucí kázeò, její¾ pomocí èelíme napìtí, jaké v duchovním
prostoru na¹í zemì vytvoøilo souèasné my¹lení a zamìøení lidí.
Pokud je mi známo, toto napìtí smìøuje k propasti i se svý-
mi tvùrci, lidmi. Kdo se chce zachránit, musí se jeho vlivu brá-
nit pøáním v¹eho dobra v¹em ¾ijícím bytostem, radostností, vírou,
nad¹ením, optimistickou náladou a vy¹¹ím psychickým zamìøením
vùbec. Jinak bude muset v souhlasu s mechanickou karmou svìta
jít vstøíc vlastní zkáze.
210
Druhá metoda k uzavøení brány lùna
Ó urozený, v tomto èase spatøí¹ mu¾ské a ¾enské bytosti ve
spojení. Vidí¹-li je, dej pozor, abys mezi nì nevstupoval.
Dívej se na otce a na matku jako na svého gurua a bo¾skou
matku. Rozjímej tak o nich a klaò se. Cviè se pokornì ve
víøe. Vzývej je duchovnì s velkou vroucností a vypros si
pøípovìï (jejich) nábo¾enského vedení. (178)
Jedinì tímto rozhodnutím mù¾e být lùno uzavøeno bezpe
ènì. Neshledává¹-li je uzavøeno a shledá¹-li naopak sebe
pøipravena do nìho vstoupit, rozjímej o bo¾ském guruovi,
o otci{matce jako o svém ochranném bo¾stvu nebo o milosrdn
ém ochranném bo¾stvu a o jeho dru¾ce; pøi rozjímání
jim pøiná¹ej duchovní obìti. Vypros si (jejich) pøízeò.
Tím má být brána lùna uzavøena. (179)
(178) Tyto vize jsou symboly skuteènosti a jsou výstrahou jak bardick
é bytosti, tak mystikovi, který je v této fázi své vývojové cesty.
Mù¾e se toti¾ stát, ¾e dojde k vtìlení ve sféøe a prostøedí, kter
é odpovídají právì se uplatòující karmì. Rozeznávací schopnost
bytosti je v této dobì sní¾ena mocí vystupujících sklonù, tak¾e
se chápe momentální pøíle¾itosti jen instinktivnì z podvìdomých
pohnutek. Proto vnímá místo a prostøedí vyhovující jejím ¾ádostem
v¾dy jako místo a prostøedí pøíznivých pøedzvìstí. Je to asi
tak, jako kdy¾ mravnì èistý èlovìk instinktivnì lne k mravnì èisté
spoleènosti a zhýralec ke spoleènosti nemravné. V obou pøípadech
vznikají v bytosti pøíznivé odezvy, na nì¾ se aktivnì reaguje.
V bardu i v pøíslu¹ném místì mystické cesty se v¹ak tyto vize
pokládají za vá¾né a vysoce významné pøedzvìsti. Proto se jim
èelí alespoò tím, ¾e mystik vnímá bytosti pohlavnì spojené jako
bytosti hodné úcty pro jejich vlastní duchovní kvality. Nejsou-li
jimi skuteènì, vznikne v bytosti hledající své nové vtìlení vnitøní
odpor, jen¾ samoèinnì zabrání vstupu mezi nì a tím i ne¾ádoucí-
mu znovuvtìlení.
(179) Nestaèí-li to, ¾e o znovuvtìlení usilující bytost vnímá pohlavn
ì spojené bytosti jako své, to je lidské guruy, mìla by o nich uva-
¾ovat jako o samých bozích pøíznivì jí naklonìných a skládat jim
211
svùj hold v dùvìøe, ¾e ji povedou vysokou cestou mystického a duchovn
ího zdokonalení. Tím bude ochranná hráz proti neblahému
vtìlení velmi zesílena. Nebudou-li tyto bytosti pocházet z vysok
ých bo¾ských oblastí, nebudou na ni pùsobit pøita¾livì, aby mezi
nì vstoupila a tím se znovu zrodila.
Tøetí metoda k uzavøení brány lùna
Není-li lùno uzavøeno ani nyní a jsi-li pøipraven do nì-
ho vstoupit, u¾ij tøetí metody, která zabraòuje pøíchylnosti
a odporu. (180)
Jsou ètyøi druhy zrození: zrození z vejce, zrození
z lùna, nadnormální zrození a zrození teplem a vlhkem.
Z tìchto ètyø pøichází v úvahu zrození z vejce a zrození
z lùna. (181)
Bylo øeèeno, ¾e se ti zjeví bytosti mu¾ské a ¾enské ve
spojení. Vchází-li èlovìk v tomto èase do lùna za pocitu
pøíchylnosti a odporu, mù¾e se zrodit jako kùò, opeøenec,
pes nebo èlovìk. (182)
Má-li se nìkdo zrodit jako mu¾ská bytost, svítá jeho vì-
doucímu pocit o sobì jako o mu¾ské bytosti spolu s pocitem
silné nenávisti a ¾árlivosti k otci a pøita¾livosti k matce.
Má-li se v¹ak zrodit jako bytost ¾enská, svítá jeho vìdoucí-
mu pocit o sobì jako o bytosti ¾enské a vzniká pocit silné
nenávisti k matce a velké pøíchylnosti a lásky k otci. Z tohoto
podru¾ného dùvodu zakou¹í vìdoucí bla¾enost stavu
souèasnì zrozeného a v nìm pøi vstupu na stezku éteru {
{ padá do bezvìdomí právì v okam¾iku, kdy se chtìjí spojit
sperma a vejce. (Pozdìji) shledává, ¾e je uzavøen v embryon
álním stavu v oválném tvaru a pøi vyjití z lùna, kdy¾
otevøe oèi, vidí, ¾e je promìnìn tøeba v mladého psa. Pøedt
ím byl èlovìkem, ale teï, kdy¾ je psem, pro¾ívá útrapy ve
psí boudì. Nebo se stane prasetem a pro¾ívá útrapy prasete
v chlívku. Nebo mravencem, pro¾ívaje své osudy v mraveni
¹ti, nebo hmyzem s jeho osudy, nebo èervem s jeho osudy
v nìjaké díøe, nebo teletem, kùzletem èi oveèkou s jejich
212
osudy. Z tìchto osudù není okam¾itého návratu. Je sti¾en
nìmotou, hloupostí, bìdnou du¹evní temnotou a pro¾ívá
rozlièná muka. Stejnì v¹ak mù¾e èlovìk putovat do pekel,
do svìta ne¹»astných duchù nebo ¹esti lókami, pro¾ívaje
nadpomyslitelná muka. (183)
Ti, kdo jsou pøíli¹ chtiví sansarické existence nebo ti,
jejich¾ srdce se jí nestrachuje | Ó hrùza, hrùza! Ó bìda! {
{ a ti, kdo nepøijali ¾ádnou nauku od gurua, tak padají do
hlubokých propastí sansára a trpí bezmeznì a nesnesiteln
ì. Aby tì nepotkal podobný osud, naslouchej radìji mým
slovùm a zachovej v srdci tuto nauku. (184)
Zanech pocitù pøíchylnosti a odporu a vzpomeò si na
nìkterou metodu k uzavøení lùna, kterou ti nyní uká¾i.
Uzavøi bránu lùna a vzpomeò si na odpor. Teï je èas, kdy
je nutno mít vá¾nost a èistou lásku. Jak jsem ji¾ øekl, ,odlo
¾ ¾árlivost a rozjímej o otci{matce`. (185)
Jak ji¾ bylo naznaèeno, bude ti svítat pøíchylnost
k matce a odpor k otci, má¹-li se zrodit jako bytost mu¾ská,
a pøíchylnost k otci a odpor k matce s pocitem ¾árlivosti
(k ní nebo k nìmu), má¹-li se zrodit jako bytost ¾enská.
Pro tuto dobu existuje hluboká nauka. Ó urozený,
vzniká-li pøíchylnost a odpor, rozjímej takto:
,Jaké jsem to stvoøení se ¹patnou karmou. Pøíchylností
a odporem bylo zpùsobeno, ¾e jsem dosud putoval sansá-
rem. Budu-li i nadále poci»ovat pøíchylnost a odpor, budu
putovat sansárem do nekoneèna, budu dlouho, dlouho trp
ìt a je¹tì hloubìji klesat v oceánu bìd. Teï nesmím jednat
z pøíchylnosti a odporu. Bìda mi. Od nynìj¹ka nechci ji¾
jednat z pøíchylnosti a odporu.` (186)
Takto rozjímaje, pevnì se rozhodni setrvat ve svém
(rozhodnutí). V tantrách je psáno: ,U¾ tím samým se brá-
na lùna uzavírá.`
Ó urozený, nedej se odvrátit. Cílevìdomì zamìø ducha
k tomuto jedinému rozhodnutí.
213
(180) Pøíchylnost a odpor jsou vstupní dveøe pro pøemáhající nás
karmu. Pramení z bytostných tendencí a karmických dispozic èlov
ìka, který se dosud neovládá a setrvává na osobním stanovisku.
Jsou tedy jeho slabostí a bude pro nì trpìt, jestli¾e nahromadil
¹patnou karmu. Ale mù¾e té¾ získat urèité malé výhody, jestli¾e
nahromadil dobrou karmu.
Lidé v¹ak zpravidla konají víc zla ne¾ dobra, co¾ odpovídá bì¾-
nému nedostatku sebevlády. Proto se doporuèuje v¾dy tlumit pøí-
chylnost a odpor. Mù¾eme se domnívat, ¾e je ka¾dý takovým, jak
ým se stal mocí své karmy. Jestli¾e ruka osudu nebo ruka bo¾í
dovolila, aby zde ¾il, je jistì k tomu oprávnìn a nepotøebuje k tomu
ná¹ souhlas nebo nesouhlas. Ostatnì mù¾eme uva¾ovat o tom,
¾e i my jsme nìkterým lidem sympatiètí, kde¾to jiným nesympatiètí
a ¾e proto nemáme právo stavìt se do pozice soudcù ostatních lidí.
Chceme-li v¹ak být mystiky, pak se musíme pøíchylnosti a odporu
vyvarovat jako jedné z nejvá¾nìj¹ích pøeká¾ek na mystické cestì.
Velmi hluboko poru¹ují na¹i vnitøní rovnováhu, zesilují osobitost
a èiní nás otroky karmy. Proto vizme v¹echny lidi jako bohy plné
dobroty a neuznávejme, ¾e jsou zlí, i kdy¾ se proti nám dopou¹tìjí
zlých skutkù. Dobro, které u nich pøedpokládáme, se k nám pozdìji
vrátí a vytvoøí pro nás pøíznivìj¹í situaci.
(181) Zrození z tepla a vlhka, je¾ se pøièítá podmínkám pro zrod
hmyzu, se vztahuje na vznik ¾ivota na zemi. V samých poèátcích
zpùsobilosti zemì pro vznik organického ¾ivota se projevilo pùsoben
í vzduchu a vody na zemi vznikem ¾ivota.
Nesmíme se dát mást zdánlivou ne¾ivotností hmoty. Od objeven
í se hvìzdného oblaku a¾ ke sluncím a od sluncí a¾ k planet
ám jsou tu fyzikální a chemické procesy, jejich¾ transformaèní síla
zpùsobuje víc ne¾ roz¾havení plynù s tendencí ke zhu¹tìní, z nìho¾
vznikla zemì. Zemì sama je laboratoø, která ze tøí èinitelù, toti¾
z hlíny, vody a ze vzduchu, vytváøí za pomoci tepla ¾ivou buòku
a ta v pøíhodných podmínkách buduje organismy, je¾ se nám jeví
jako ¾ivé bytosti.
A» v¹ak nazíráme na ¾ivotnost a ne¾ivotnost jakkoli, na jistém
stupni zdánlivý rozdíl mezi nimi zcela zmizí. Právì na tomto rozhran
í je ¾ivot hmotných substancí | ¾ivot, jen¾ je ve fyzikálním
214
smyslu výraznìj¹ím pøitahováním a odpuzováním základních èástic
èili pouze pohybem hmoty nebo ve hmotì | pøinejmen¹ím stejnì
zøetelný jako bez¾ivotnost tzv. mrtvé hmoty. Tím chci øíci, ¾e hmota
sama je jistým druhem ¾ivotnosti. Její vy¹¹í projevy vznikají
absorpcí a kombinacemi subtilních fyzikálních látek, toti¾ vzduchu
a tepla, ve fyzikálních látkách robustnìj¹ích, toti¾ v zemi a vodì.
Ale pozor! Tím se nepøikláním k materialistickému názoru. Modi
kace tìchto látek jsou tak nesèetné, ¾e mù¾eme právem mluvit
o organismech duchovního svìta. I kdy¾ máme na zøeteli, ¾e to
stále je projev zemì, ohnì, vody, vzduchu, z nich¾ jsou tyto organismy
vybudovány.
Za grandiozní pestrostí v projevech bytí lze tedy v¾dy najít tyto
prosté ètyøi ¾ivly. Jenom jejich nesèetné nuance nás uvádìjí do
rozpakù, zda nejde o dal¹í látky. V ka¾dém pøípadì v¹ak mù¾eme
nazírat na ¾ivot z duchovního hlediska. Vytváøejí-li se napø. tìla
v chemické laboratoøi zemì, pak vesmír je vìt¹í laboratoø, kde se
pracuje se subtilnìj¹ím druhem tých¾ látek a vytváøejí se organismy
tzv. duchovní. Proto èinitel, jej¾ nazýváme prostor, umo¾òuje, aby
existovaly organismy, z nich¾ nìkteré musíme ze svého hlediska
pokládat za bohy a jiné za ïábly, pøièem¾ þhustota\ tìl tìchto organism
ù je tak rozdílná, ¾e mnohé z nich unikají na¹im zji¹»ovacím
metodám. A co víc! Je mo¾né zji¹»ovat, ¾e se fyzická bytost vyvíjí
právì ze zøídla þnadpostøehnutelného\. Vývoj organismù z hutné
zemì je malým krùèkem na cestì návratu v pùvodní zøídlo, z nìho¾
tato zemì vznikla dekadencí emanací toho, co je nad hranicí post
øehù nebo vjemù. Proto mù¾eme pova¾ovat ka¾dé bytí za urèitý
úsek na nepøedstavitelnì velikém kole v¹eexistence, které se otáèí
v samém tìle vìènosti.
Mluví-li text o ètyøech druzích zrození, z nich¾ bere v úvahu pro
bytost na tomto stupni barda pouze dvì, vejce a lùno, pøedpoklá-
dá tím, ¾e dvì zbývající jsou znemo¾nìna stavem mysli a vìdomí
bardické bytosti na tomto stupni. Ostatnì je to velmi logické. Nadnorm
ální zrození nemù¾e relativnì pøijít v úvahu proto, ¾e obvykl
ý stav vìdomí vykazuje vztahy pouze ke smyslové pøírodì, kde¾to
zrození z tepla a vlhka se vyluèuje proto, ¾e ¾ivot hmyzu èlovìku neimponuje.
Kromì toho odbojná karma jakéhokoli druhu mù¾e najít
prostøedí v lidském, zvíøecím nebo ptaèím svìtì. Pátrání bardické
215
bytosti ve svìtì jevù se na tomto stupni podobá pátrání lidské bytosti
za¾iva | do jejího vìdomí nevstupuje jako imponující ¾ivot
¾ádný jiný ne¾ lidský, zvíøecí nebo drùbe¾í.
Jinými slovy: v dosahu uvìdomìní subjektivnì významného ¾ivota
na obvyklém stupni lidské bytosti, která je svým vnitøním
naladìním pøíbuzná bytosti bardické na tomto stupni barda, je ¾ivot
lidský, zvíøecí a drùbe¾í, nebo» jen tyto ¾ivoty odpovídají jejím
zájmùm týkajícím se touhy po pocitových pro¾itcích a po vý¾iv
ì. Tato skuteènost tak pøibli¾uje oblasti tìchto ¾ivoucích tvorù
èlovìku i bardické bytosti na tomto stupni barda, ¾e je pøi hledá-
ní nového prostøedí pro vìdomí (objektivaci) poutají a pøitahují
jen tyto oblasti. Konkrétní vtìlení je pak urèeno druhem karmy,
která pøevládá.
(182) Kdo pøijal nauku o reinkarnaci a ponechal si pøitom teologick
ý názor na pùvod stvoøení, snadno propadá bludnému pøesvìdèen
í, ¾e dosáhne-li zrození ve stavu èlovìka, nikdy ji¾ nevstupuje do
ni¾¹ích existencí. Ale reinkarnaèní postup je valivý jev a nestará se
o lidské názory. Strhuje do víru ¹esti lók ka¾dou monadu obtí¾enou
lpìním a podrobenou hnacím silám podvìdomí. A vyskytuje-li se
u vy¹¹ích ikarnací rozvinutý rozum (buddhi), je to jen projevem
zásluh, které mohou být ji¾ zítra vyèerpány. Po jejich vyèerpání
musí lpící a hnacím silám podvìdomí podrobená bytost opìt zapadnout
do existencí, které nemají rozum vyvinutý tak dalece, aby
tìmto hnacím silám mohly èelit.
Tak se po ztrátì buddhi èlovìku otevírá ¹est lók jako konglomer
át karmických stavù v podstatì sobì kvalitativnì tak blízkých,
¾e je na cestì za novým vtìlením nerozezná. Uchýlí se k volbì
citové, která bude provedena ve shodì s jeho karmickými dispozicemi.
Napø. dosavadní nelibost ke zvíøatùm nezabrání po¾itkáøi,
aby zvolil svou novou inkarnaci ve vepøi. Stejnì se hnìvivý èlov
ìk vtìlí v pekle, i kdy¾ je dosud vìøící a má následkem církevní
výchovy k peklu odpor. Nebo» sklony jako konkrétnì vyjádøené
karmické dispozice potlaèují rozeznávací schopnost do té míry, ¾e
se nevhodné prostøedí mù¾e jevit jako vhodné a naopak.
(183) Zkoumáme-li pøírodu jako dárkyni tìl bytostí, poznáváme, ¾e
za touto její ¹tìdrostí existuje jen zájem o udr¾ení rodu. Vytváøí
216
komplikované organismy, jejich¾ primárním úèelem je pohlavnost
a teprve sekundárním ¾ití. Jho pohlavnosti je proto nutno ztoto¾òovat
se sansarickým bytím, jeho¾ eventuální prùvodní etické zøetele
jsou stejnì bezcenné jako etiketa, jestli¾e neøe¹í pohlavní problém.
Jsou v¹ak nebezpeèné, jestli¾e jsou uplatòovány pro vzbuzení dobr
ého dojmu. Proto je ¾ití v tìle drsnou skuteèností a jeho problémy
lze øe¹it jen tím, ¾e se potlaèuje pohlavnost ve v¹ech jejích formách.
Dal¹í její formy je tøeba hledat ve v¹ech citových projevech, které
se vmì¹ují do citových snah.
Kolik jsem to ji¾ poznal mystikù, kteøí vyvíjeli své snahy jenom
za tím úèelem, aby dosáhli citových vzruchù, do nich¾ mìla být
u vy¹¹ích typù strhávána i mysl, aby její sluèování s citem vyvolalo
je¹tì prud¹í citové zá¾itky. Tato bludná cesta je v¹ak vymezena nepozn
áním a poutá lidi, kteøí svým zrakem dosud nepronikli ke stavu
dharmakája. Takoví mystikové ji volí na základì pøevládajících
ni¾¹ích sklonù, proto jim asi nav¾dy unikne pravý úèel mystického
úsilí|pozvednout èlovìka do nadsvìtských oblastí.
Ostatnì je jisté, ¾e kdyby zdánliví mystikové nevolili mystickou
cestu instinktivnì, musili by najít zejména v indické józe metodiku
jak pøekonat pohlavnost. A tak, i kdy¾ se domnívají, ¾e jsou
mystiky, musí putovat v kruhu sansarických existencí, dokud z nich
¾ivotní zku¹enosti nevykoøení pohlavní náchylnost.
Text mluví o tom, ¾e ji¾ na tomto stupni barda nastává pohlavn
í rozli¹ení. To znamená, ¾e pohlavnost je v nás vrostlá a souvisí
s tìlem. I kdy¾ se právì neprojevuje hrubým pohlavním chtíèem,
mù¾e se projevovat parádìním, jemu¾ tolik podléhají ¾eny, a vytr-
¾ením, které bývá ideálem mystikù. Proto by mystická kázeò mìla
být chápána tak, ¾e musíme potlaèovat ve¹keré projevy citu a nau
èit se ¾ít analytickým pozorováním. Po znièení citových vzdutí
a po rozvinutí bdìlého analytického pozorování je pohlavnost pøekon
ána ve svých duchovních projevech. A kdy¾ nìkdo pomocí vylu
èovací metody zru¹í poci»ování svého vlastního tìla jako èinitele
prostoupeného chtivostí a zaène je poci»ovat jako sídlo svého dosud
nezaniklého vìdomí, pový¹il svou bytost na úroveò nadsansarickou.
Pocit bla¾enosti pøi pádu do tìla budoucí matky je malou odm
ìnou za útrapy v pøechodném stavu. Podobá se pocitùm provázej
ícím pohlavní spojení, èím¾ se potvrzuje, ¾e primárním projevem
217
¾ivota ve fyzickém tìle je pohlavnost. Je¾to v¹ak je tento prchavý
pocit tak draze placen, pøedpisuje jóga askezi, její¾ pomocí se zni-
èí jeho strhující vliv. Kdy¾ je znièen, je zpravidla zastaveno kolo
znovuvtìlování.
Cesta ke znièení pohlavnosti je v¹ak dlouhá a ne zcela snadno
schùdná. Do úsilí o jógu se snadno vmì¹uje touha po dobrých
pocitových stavech nále¾ících do samádhi zvaného savikalpa; to je
pøeká¾ka, která mù¾e vést usilujícího èlovìka na scestí. A koneè-
nì tu jsou je¹tì bla¾enosti týkající se pocitových stavù. Teprve po
jejich pøekonání je pøekonána pohlavnost ve v¹ech formách.
Tím buï øeèeno, ¾e cílem jógy není bla¾ené pro¾ívání, ale indiferentismus,
který zakonèuje pou» jedince existencemi.
(184) Chtivost sansarické existence je podmínìna vystupòovaným
lnutím, je¾ se stává vá¹ní. Potlaèováním chtivosti vùbec se kladou
meze chtivosti sansarické existence. Je¹tì úspì¹nìji ji lze tlumit
vy¹¹ími zøeteli.
(185) Meditace zalo¾ené na bezpohlavním nebo dvojpohlavním
chápání jedné a té¾e skuteènosti, ji¾ jsme zvolili za meditaèní pøedm
ìt, vyrovnává stavy pøíchylnosti a odporu. A dovede-li jednou tato
meditace èlovìka k realizaci tohoto názoru na skuteènost, stává
se pøíslibem existence s nadpohlavními zøeteli, èili existence mravn
ì u¹lechtilé.
(186) Takovéto pøedsevzetí by mìl uèinit ka¾dý mystik, nebo»
mystika je pøedev¹ím morální kázní.
Ètvrtá metoda k uzavøení brány lùna
Neuzavøe-li lùno ani pøede¹lá metoda a jsi-li proto pøipraven
do nìho vejít, má¹ je opìt uzavírat pomocí nauky (zvan
é) þnepravé a klamné\. Má¹ rozjímat takto:
,Spojené dvojice | otec a matka, èerný dé¹», nárazy
vìtru, øinèivé zvuky, dìsivé pøízraky a v¹echny ostatní
jevy nejsou ne¾ klam. Jen a» se zjevují, kdy¾ nejsou pravdiv
é. V¹echny látky jsou neskuteèné a nepravé. Jsou jako
sny a pøízraky, nemají trvání ani stálosti. Co je platno na
nich lpìt! Co je platno obávat a dìsit se (jich)! Znamená to
218
vidìt neexistující jako existující. Jsou to vidiny mého ducha.
Klamný duch sám neexistuje od vìènosti, kde by tedy
mohly existovat tyto zevní jevy?` (187)
,Proto¾e jsem dosud nepochopil pravou povahu jevù,
pova¾oval jsem nejsoucí za jsoucí, neskuteèné za skuteèné
a putoval tak dlouho sansárem. Nepoznám-li v¹ak jevy ani
teï jako pøeludy, budu po vìky putovat v sansáru a jistì
upadnu do ba¾iny rùzných strastí.`
,Vskutku je to v¹e jako sny, jako vidiny, jako ozvìny,
jako mìsta gandharvù, jako fata morgana, jako zrcadlené
tvary, jako ve vodì se odrá¾ející mìsíc | ani na chví-
li to není skuteèné. Opravdu je to neskuteèné, je to fale
¹né.` (188)
Cílevìdomým udr¾ováním tohoto my¹lenkového postupu
znièí¹ víru v jejich skuteènost, a kdy¾ se to vryje do
vnitøní spojitosti (tvého vìdomí), odvrátí¹ se. Vryje¹-li
si takto hluboko vìdomí o neskuteènosti v¹eho, uzavøe¹
bránu lùna.
(187) Kdo je schopen nazírat na skuteènost jako na neskuteènost,
pøestane se strachovat. Kdy¾ se nebojí, a proto mù¾e hledìt vstøíc
ka¾dé situaci, rozplynou se pøed ním mnohé pøedzvìsti jako dým
a najde témìø v¾dy schùdnou cestu i v nejménì utì¹ené situaci.
(188) Kdyby se nìkomu podaøilo vetknout toto pøesvìdèení do cel
é bytosti, jistì by ihned dosáhl svobody. Proto se setkáváme se
stejnou pouèkou i v mystické výchovì. Máme vidìt v¹echno jako
kouzelné pøeludy tak dlouho, a¾ ná¹ ¾ivelný zájem o to zmizí. Kdo
se nezajímá o svìt a setrvává sám v sobì spokojen a bdìlý, ten se
mù¾e snadno stát d¾ívanmuktou, èlovìkem vykoupeným ji¾ za¾iva.
Pátá metoda k uzavøení brány lùna
I kdy¾ bylo uèinìno v¹e, co zde bylo øeèeno, mù¾e¹ dál pova
¾ovat (klamné) vìci za skuteèné. Brána lùna tím zùstala
otevøena a ty se chystá¹ vstoupit. Aby se tomu zabráni-
219
lo, má¹ u¾ít meditace o èirém svìtle; to je pátá metoda.
Provádí se takto:
,Hleï, v¹echny látky jsou tvým duchem, jen¾ je prázdnotou,
nezrozen a trvá bez ohranièení.` (189)
Takto rozjímaje, udr¾uj svého ducha ve stavu nestvo-
øeného. Je to, jako bys napø. nalil vodu do vody. Duchu
má být ponecháno jeho vlastní lehké duchovní trvání v jeho
pøirozeném (nebo nezmìnìném) stavu, èiré a vibrují-
cí. Udr¾ování tohoto uvolnìného nestvoøeného stavu ducha
dává jistotu, ¾e zùstane uzavøena brána lùna ètyø zpù-
sobù zrození. Rozjímej tak, a¾ bude uzavøení úspì¹nì dosa
¾eno. (190)
Pokyny pro toho, kdo koná obøad: Bylo sdìleno mnoho
velmi hlubokých nauk o uzavøení brány lùna. Je nemo¾né,
aby nepøinesly osvobození lidem nejvy¹¹í, prùmìrné a nejni
¾¹í du¹evní úrovnì. Kdyby byla otázka, proè tomu tak je,
tedy za prvé proto, ¾e vìdomí má v bardu v neomezené mí-
øe nadnormální stupeò chápavosti a rozumí v¹emu, co se
k zemøelému mluví. Za druhé | tøeba bychom byli døíve
hlu¹í a slepí | zde jsme nyní dokonale vybaveni smyslový-
mi schopnostmi, a proto mù¾eme sly¹et, co se nám øíká. Za
tøetí, proto¾e jsme trvale pronásledováni strachem a hrù-
zou, uva¾ujeme: ,Co by bylo ze v¹eho nejlep¹í?` A proto-
¾e máme tak bdìlé vìdomí, v¾dy sly¹íme, co se nám øíká.
Ponìvad¾ vìdomí nemá ¾ádné opory, odchází okam¾itì do
místa, kam je duchem posíláno. Za ètvrté, je snadné je
øídit. Pamì» je devìtkrát jasnìj¹í ne¾ pøedtím. I kdy¾ byl
èlovìk hloupý, stane se pùsobením karmy jeho intelekt neoby
èejnì jasným a schopným jakéhokoli rozjímání. (Proto
je tøeba odpovìdìt, ¾e) je tomu tak, proto¾e (vìdoucí) má
tyto vlohy. (191)
V tom také tkví úèinnost pohøebních ritù. Je proto velmi
dùle¾ité pøedèítat velký Bardo thödol po celých ètyøicet
devìt dní. Není-li zemøelý osvobozen pøi jednom stavìní
220
tváøí v tváø, mù¾e se tak stát pøi nìkterém jiném, proto
jsou nutná tak mnohá.
(189) Je-li duch nebo psychická pøirozenost èlovìka silou, má stejnou
podstatu jako hmota. Psychická pøirozenost v¹ak je podle
své pomíjivé pøirozenosti pouze podmínìnou skuteèností, a proto
prázdnotou. Proto jsou tøi stavy skuteènosti | prázdnota, síly
a hmota | jednotou. Jednota smazává rozdíl mezi hmotným tìlem
a psychickým projevem zvaným já. Obé je krizí, tým¾ napìtím, je¾
vá¾e kosmickou energii v urèitém stavu nebo tvaru.
Kdy¾ se zamìøujeme na hmotu, konfrontujeme se subtilní skute
èností ducha, resp. vìdomí a psychické pøirozenosti, prvek velmi
hutný a tì¾ký. Z toho vznikají strastné pocity, je¾ v nás vystupuj
í. Proto bychom se mìli zamìøovat k nejvy¹¹í skuteènosti, toti¾
k prázdnotì; tím proti své du¹evní pøirozenosti polo¾íme faktor je¹-
tì lehèí a dospìjeme tak k pocitu uvolnìní, který je v¾dy spojen
s dobrými stavy.
(190) Stav þnestvoøeného\ symbolizuje upevnìní vìdomí v èirém
nediferencovaném stavu. Pak je stav vlastního ducha (vìdomí)
shodný s nejvy¹¹ím stavem kosmickým. Tato shoda je pøedpokladem
realizace tohoto kosmického stavu a jistì zabrání zapletení do
sansarického bytí.
(191) Dùvod spoèívá v tom, ¾e v pravém slova smyslu ve své nejhlub
¹í podstatì je èlovìk psychicky v¾dy více spjat s kosmem ne¾
se zemí. Jeho psychické vybavení je spí¹ modi kací dechu ne¾ potravy.
Proto po opu¹tìní tìla na chvíli ztrácí hutné opory a ocitá se
tím na úrovni v¹evìdomí. Na této úrovni je individualizovaný duch
vybudovaný jástvím neobyèejnì jasný, chápavý a vnímavý, a» ji¾
byl v tìle jakkoli omezen stagnujícími fyzickými prvky.
Av¹ak zosobòování vìdomí je pøedpokladem duchovní omezenosti.
Je-li tato omezenost na bardické pláni doèasnì sní¾ena, je
tím dána mo¾nost, aby se èlovìk chopil i relativnì nevýrazných
dobrých fondù a tak dosáhl realizace ve sféøe bohù, i kdy¾ k tomu
zdánlivì nemìl dostateèné pøedpoklady.
Dokonalé smyslové vybavení na bardické úrovni je podmínìno
221
tím, ¾e ani slepý ani hluchý ani nìmý èlovìk takový není ve své
mysli. A bardické tìlo je projevem tohoto mentálního zamìøení.
Volba brány lùna
Pokyny pro toho, kdo koná obøad: Je mnoho lidí, kteøí nebudou
osvobozeni pro velkou moc zlých karmických zatemn
ìní | aè byli pøipamatováni a pouèováni, aby své my¹-
lenky cílevìdomì øídili. Neuvykli zbo¾ným skutkùm, ale po
eony byli zvyklí konat nesprávné èiny. Proto je zde uvedena
nauka pro volbu brány lùna, kdy¾ nebylo ji¾ døíve uzav
øeno. Nyní vzývej o pomoc v¹echny buddhy a bódhisattvy
a opakuj, ¾e se k nim utíká¹; volaje zemøelého znovu tøikrát
jménem, øekni mu:
Ó urozený (jmenuj ho), naslouchej. Aè ti byly peèlivì
poskytnuty nauky o stavìní tváøí v tváø, pøece jsi neporozum
ìl. Je proto na èase, abys pøijal nìjaké tìlo, kdy¾
brána lùna nebyla uzavøena. Vol lùno podle tohoto nejlep
¹ího uèení. Pozornì naslouchej a podr¾ v mysli, co ti
zjevím. (192)
(192) Stejnì tomu je i pøi mystickém vývoji. Kdo nedovede udr¾et
vìdomí a mysl v pøirozeném, tj. nehnutém stavu, musí v¾dy volit
jejich budoucí èinný stav. Je samozøejmé, ¾e se doporuèuje, aby
se èlovìk chopil u¹lechtilých zøetelù, dobrých pocitù, radostnosti
a jiných kladných stavù. Dostane se tím sice na þcesty\, ale není
jiné mo¾nosti pro toho, kdo nedoká¾e zastavit du¹evní èinnost.
Jsou-li zøetele vysoké, stává se mystik bytostí u¹lechtilou a to
je pøíprava na schopnost zøeknout se svìta a vyèistit tímto aktem
vìdomí. Tou¾ my¹lenkou je tedy veden èlovìk, který zná bardo,
a proto teprve tehdy, kdy¾ selhaly v¹echny pokusy o udr¾ení intelektu
ve stavu þneutváøení\, doporuèuje se volba brány lùna, pøi
ní¾ se pøihlí¾í k mo¾nosti získat co nej¹»astnìj¹í inkarnaci.
222
Výstra¾né vize místa znovuzrození
Ó urozený, teï se objevují znamení a znaky místa zrozen
í. Sna¾ se je rozeznat! Pozoruj místo zrození a vol
té¾ svìtadíl.
Má¹-li se zrodit ve východním svìtadílu Púrvavidé-
ha, spatøí¹ jezero zdobené (plovoucími) labutìmi, sameèky
a samièkami. Nechoï tam. Pamatuj si, ¾e je tøeba mít je
v o¹klivosti. Kdo tam vstupuje, pøichází do svìtadílu | vybaven
ého sice ¹tìstím a pohodlím | nevládne tam v¹ak
nábo¾enství. Proto tam nechoï. (193)
Má¹-li se zrodit v ji¾ním svìtadílu D¾ambudvípa, spat-
øí¹ velké okouzlující pøíbytky. Vejdi tam, kdy¾ u¾ musí¹
nìkam vstoupit.
Má¹-li se zrodit v západním svìtadílu Aparágódáníja,
spatøí¹ jezero ozdobené koni, høebci a klisnami, pasoucími
se na bøezích. Ani tam nechoï, ale vra» se sem. Aè je tam
bohatství a nadbytek, je to zemì, kde nepøevládá nábo¾enstv
í. Proto tam nechoï.
Má¹-li se zrodit v severním svìtadílu Uttarakuru, spat-
øí¹ jezero kol dokola ozdobené stromy nebo dobytkem, samci
a samicemi (pasoucími se) na bøezích. Aè tam je ¾ivot
a zásluhy, pøece je to svìtadíl, kde nepøevládá nábo¾enství.
Proto tam nechoï.
To jsou výstra¾ná znamení (nebo vize) zrození v onìch
(svìtadílech). Poznej je a nevstupuj.
Má¹-li se zrodit jako déva, spatøí¹ okouzlující chrá-
my nebo pøíbytky zbudované z rùzných drahých kovù. Tam
smí¹ vejít, tam tedy vejdi.
Má¹-li se zrodit jako asura, spatøí¹ buï rozko¹ný les,
nebo kruhy ohòù otáèející se opaèným smìrem. Pamatuj
si, ¾e je nutno si je o¹klivit, a proto tam nevcházej
za ¾ádnou cenu.
Má¹-li se narodit jako zvíøe, spatøí¹ skalní jeskynì, hlubok
é díry v zemi a mlhu. Nevcházej tam.
223
Má¹-li se zrodit mezi préty, spatøí¹ pusté neutì¹ené roviny
a mìlké dutiny, mýtiny v d¾unglích a lesní hou¹tiny.
Kdo tam vstoupí, zrodí se jako préta a zakusí nejrùznìj¹í
muka hladu a ¾íznì. Pamatuj si, ¾e je to tøeba mít v o¹klivosti
a za ¾ádnou cenu tam nevstupuj. Vyviò v¹emo¾né
úsilí (abys tam nevstoupil).
Kdo se má zrodit v pekle, zaslechne vlivem ¹patné karmy
zpìvy (jako naøíkání). Bude nucen vejít tam bez odporu.
Objevují se ponuré zemì, èerné a bílé domy, èerné
díry v zemi, èerné cesty, po nich¾ musí jít. Kdo tam jde,
vchází do pekla, kde bude sná¹et nesnesitelné bolesti horka
a zimy a velmi dlouho potrvá, ne¾ zase odtamtud vyvázne.
Nevcházej tam. Bylo øeèeno: ,Vyvíjej v¹emo¾né úsilí.`
Toho je teï tøeba. (194)
(193) Orientace je podle hory Méru. | Volba v lidském svìtì se
øídí ohledem na nábo¾enství, proto¾e z nábo¾enství lze vzít lep¹í
u¾itek ne¾ z jakéhokoli jiného druhu výhod.
(194) Je zajímavé, ¾e vize dévické, asurické, zvíøecí, pekelné a vize
prétù se za jistých stavù velmi èasto vynoøují i ve snech lidí, kteøí
pracují mysticky. Mám-li v této souvislosti mluvit o svých zku¹enostech,
usuzoval jsem na základì du¹evních stavù provázejících
tyto vize, ¾e jsou v pøímé souvislosti s urèitými du¹evními poklesky.
O jejich pøíèinì jsem nevìdìl, nebo» jsem se podle tehdej¹ího
svého úsudku tak dobøe nekontroloval. Dnes v¹ak vím, ¾e mystick
é úsilí vyzvedá na povrch denního vìdomí | nebo se to dìje
zvìt¹ením variaèní schopnosti uvìdomování, chcete-li | hluboko
ulo¾ené latentní komplexy, jejich¾ rozpad je pøíèinou pøíslu¹ných
vizí a vjemù.
Tím chci øíci, ¾e ten, kdo poctivì jde mystickou cestou, proch
ází úmìrnì rychle svému mystickému úsilí v¹emi sférami ¾ivota,
v nich¾ sbírá a doplòuje potøebné ¾ivotní zku¹enosti, aby po skute
èném dosa¾ení nejvy¹¹ího stavu nebyl utajenými sklony znovu
pøepaden a str¾en do hlubin sansára. Av¹ak pøesto bych nechtìl tyto
pro¾itky generalizovat. Je toti¾ mo¾no jít dvojí cestou. Jednak
tím zpùsobem, ¾e si ve vìdomí zpøítomòujeme nejprve tìlo, jednak
tak, ¾e se sna¾íme mentálnì zakotvit v nadsvìtských oblastech.
224
Kdo zaène mystický vývoj tím, ¾e si ve vìdomí zpøítomòuje tìlo,
projde ¹esti sansarickými oblastmi, co¾ pøirozenì vyplývá z pøetavov
ání fyzické a smyslové bytnosti. Kdo se v¹ak sna¾í mentálnì
zakotvit v nadsvìtských oblastech, mù¾e se vnitønì vybavit, a to
pøímo do tìch oblastí. Leè já jsem pochopil, ¾e se spása má dotý-
kat celé bytosti, tedy i tìla. Zastávám tedy názor, ¾e je u¾iteènìj¹í
jít mystickou cestou poèínající samým tìlem. Pøitom je mi zná-
mo, ¾e poutáním se na nadsvìtské oblasti se musí v nepøetaveném
fyzickém tìle vytvoøit nové tìlo, tzv. duchovní (nirmánakája), ale
dosud jsem nedospìl k bezpeènému zji¹tìní, ¾e je v tom nìjaká vý-
hoda. Vidìl jsem toti¾ mystiky, procházející zásvìtím a hledající
tam zjevnì nebo skrytì cestu do nového vtìlení a vypátral jsem, ¾e
to bylo zpùsobeno právì tím, ¾e nezískali zku¹enost z pøetavování
své vlastní ni¾¹í bytosti. Ostatnì mohu øíci, ¾e i hrozné pro¾itky
v sansarických oblastech jsou zajímavé a pouèné. Kdo pro¾il v¹e,
co lze v tìchto sférách pro¾ít, je prost touhy po ¾ivotì.
Ochrana pøed muèícími furiemi
Ó urozený, jsi nedobrovolnì nucen jít dál, i kdy¾ se ti to
nelíbí, nebo» tì zezadu pronásledují karmické muèící furie.
Muèící furie a bytosti, je¾ chtìjí nièit ¾ivot, tì ¾enou
jako pøedvoj zla; pùsobením temnoty, karmických orkánù,
hluku, snìhu, de¹tì, krupobití a smr¹tí ledových bouøí budí
v tobì my¹lenky na útìk. (195)
Jat bázní hledá¹ útoèi¹tì. Zøí¹ uvedené vidiny velkých
pøíbytkù, skalních jeskyò, dìr v zemi, d¾unglí a lotosových
kvìtù, které se zavøou (jakmile do nich vstoupí¹). Unikaje,
skryje¹ se (v nìkterém z míst) a bojí¹ se vyjít. Myslí¹ si:
,Teï není dobré vycházet.` Zatím co se bojí¹ vyjít, bude¹
se cítit vdìènì pøitahován k místu útoèi¹tì (jím¾ je právì
lùno). Z obavy, ¾e by tì potkaly dìs a hrùza barda, kdybys
vy¹el, a ze strachu, ¾e nebude¹ s to jim èelit, skryje¹ se
uvnitø (místa nebo zvoleného lùna), pøijme¹ ne¾ádoucí tìlo
a pro¾ije¹ rozlièná muka.
225
Popisované vidiny a dìní jsou známkou, ¾e se ru¹ivì
vmì¹ují zlí duchové a ráka¹asové (nebo démoni). Pro tento
du¹evní stav v¹ak existuje hluboká nauka. Naslouchej a øiï
se jí. (196)
Jsi-li pronásledován muèícími furiemi a dostaví-li se
hrùza a strach, ihned si pøedstav nejvy¹¹ího héruku nebo
Hajagrívu nebo Vad¾rapániho nebo (jiné) ochranné
bo¾stvo, má¹-li jaké, dokonalé tvarem, obrovského tìla
s masivními údy, zlostné, budící svým zjevem hrùzu, je¾
mù¾e na prach rozdrtit v¹echny duchy | strùjce zla. Ihned
si to pøedstav. Vlny darù a moc jejich milosti polo¾í zábranu
mezi tebe a muèící furie, èím¾ získá¹ sílu k volbì brány
lùna. Tím je zjeveno dùle¾ité umìní velmi hluboké nauky,
je¾ zcela pøesnì uchovej ve své mysli. (197)
Ó urozený, bo¾stva dhjány a jiná se rodí ze samádhi
(nebo ze soustøedìní). Préty (nebo ne¹»astnými duchy nebo
stíny) a zlomyslnými duchy urèitých øádù se stávají ti,
kdo v posmrtném stavu zmìnili cítìní (nebo duchovní postoj).
Pozdìji dostali podobu a stali se préty, zlými duchy
a rák¹asy, kteøí mají moc mìnit svùj tvar. V¹ichni prétové,
kteøí existují v prostoru a putují nebesy, a osmdesát tisíc
druhù zlovolných stra¹idel, to v¹e bylo utvoøeno zmìnou cí-
tìní duchù mrtvých lidí v bardickém tìle. (198)
Kdy¾ se v této dobì upamatuje¹ na velký symbol, na
nauku o prázdnotì, bude to nejlep¹í. Nejsi-li v tom ¹kolen,
cviè (duchovní) síly a pozoruj v¹e jako iluzi (nebo máju).
Kdyby nebylo mo¾né ani to, nenech se k nièemu pøivábit.
Rozjímáním o ochranném bo¾stvu, o velikém Milosrdném,
dosáhne¹ buddhovství v sambhógakáji.
(195) Zmínil jsem se ji¾ vpøedu o tom, ¾e kdosi, kdo právì umíral,
byl ji¾ v sipä bardu a byl pronásledován muèícími furiemi. Byl to
strastný stav, který ji¾ rozhodl otázku jeho pøí¹tí inkarnace, a byl
jistì zavinìn pøevládajícími zájmy v právì konèícím ¾ivotì. Ironií
osudu bylo, ¾e ¹lo o osobu þvìøící\ a nábo¾ensky zalo¾enou. Snad
226
by mìl Bùh její víru pøijmout jako zásluhu a pomoci jí tím, ¾e by
jí seslal Spasitele.
Nezdá se v¹ak, ¾e by vìci byly tak prosté a jednoduché. Je-li því-
ra\ jen pozlátko nanesené na smyslová hlediska v ¾ivotì, rozhodne
otázku reinkarnace karma ze skutkù. V tomto pøípadì asi nechyb
ìlo sobectví, a proto ta ¹tvanice jako pøedzvìst toho, ¾e ji¾ první
þútoèi¹tì\, které se jí naskytlo, pokládala za dobré a pøijatelné.
Nemyslím, ¾e byl tento pøípad výjimeèný. Soudím, ¾e zpùsob
¾ivota, jemu¾ propadla souèasná lidská spoleènost, vede k takov
ým koncùm velmi èasto. Pokud jsou lidé nihilisté, probíhá jim
toto bardo v tuposti a temnotì, která dovede vyvolat v psychické
pøirozenosti postoj zaruèující, ¾e vìci dobøe nedopadnou.
Je tedy nutné pouze morální ozdravìní. I kdy¾ morální ozdrav
ìní èlovìka zcitlivuje ve svìdomí, pøece jen èiní i vy¹¹í bardo zøeteln
ým a to je pøedpoklad mo¾né záchrany, je¾ se konkrétnì jeví
v lep¹ích zrodech.
(196) Rák¹asové jsou zde uvedeni jako jeden druh démonických bytost
í duchovního svìta s lidským tìlem.
(197) Zatím co v èhöòi bardu nutily zjevy krev pijících bo¾stev
bytosti k sestupu, zde jí mohou pomoci. To proto, ¾e je bardick
á bytost v jejich sféøe. Zde se stávají vhodnì pou¾itelnou pøedstavou
k zapuzení zjevù nebo pøedstav nechtìných a spontánnì
vystupujících.
(198) Ka¾dý aktivní psychický projev je vlastnì projevem tvùrèím.
Zejména my¹lením vytváøíme to, co se nám mù¾e jevit jako bytosti
neviditelného svìta. Zkoumáme-li v¹ak povahu pozitivního my¹lení
lidí, velmi èasto v nìm poznáváme prvky vytváøející rák¹asy a jiné
druhy zlovolných duchovních bytostí. Témìø nelze nalézt Evropana,
který rozjímá v pokojném duchu a s myslí plnou pøání v¹eho
dobra v¹em bytostem, a proto v evropském ovzdu¹í nejsou tzv.
vy¹¹í duchové takøka k spatøení.
Duchovní bytosti se v¹ak v ¾ivotì èlovìka opravdu nejvíc uplat-
òují teprve na pøechodu z tohoto ¾ivota do ¾ivota budoucího. Proto
je v¾dy ve výhodì èlovìk, který rozjímáním na vysoké úrovni
vytvoøil þpøíznivé obrazce\ a potlaèováním svìtského my¹lení
227
nerozmno¾il þobrazce nepøíznivé\. Nebo» je dost na tom, ¾e se
smyslovì se projevující vitalitou vytvoøí mnoho nízkých a zlovoln
ých duchù, kteøí se snad nemusí projevovat ve tvaru, ale projevují
se v pohnutkách, jindy jako tendence nebo jako na¹eptávání. Pøitom
ne¾ijeme jenom v prostøedí, které jsme si sami vytvoøili, ale
i v tom, které vytváøejí jiní lidé. Èisté my¹lení jejich projevy pon
ìkud omezuje nebo zcela paralyzuje.
Dne¹ní èlovìk, pokud se k du¹evnímu napìtí nestaví docela pasivn
ì, je vìt¹inou v tomto smìru ignorant. Málo mu zále¾í na tom,
zda se po smrti pro své karmické zásluhy stane dévou nebo pro
nezásluhy bhútou (stra¹idlem). Ale skuteènost se tím ze svìta nesprovod
í. Mizejí povzná¹ející duchovní inspirace, které ve skuteè-
ném ¾ivotì dobøe disponované lidi obracely k ¾ivotu témìø svatému.
Èím dál tím mocnìji a v¹eobecnìji nebo snad dokonce vùbec jsou
lidé inspirováni zlem, ba témìø ïábelstvím. Jak jinak by se mohl
uplatnit témìø zrùdný názor, který skuteènost mìøí podle její vra-
¾edné upotøebitelnosti?
Dvojí mo¾nost volby: nadnormální zrození nebo
zrození z lùna
Ó urozený, musí¹-li pod vlivem karmy vejít do lùna, bude
ti teï vysvìtleno uèení o volbì lùna. Naslouchej.
Nevstupuj do libovolného lùna, v nìm¾ bys mohl najít
útulek. Jsi-li muèícími furiemi nucen, abys tam vstoupil,
rozjímej o Hajagrívovi.
Má¹ nyní jemnìj¹í nadnormální pøedvídavost a nauèí¹
se znát v¹echna místa (zrození), jedno po druhém. Podle
toho vol. (199)
Jsou dvì mo¾nosti: pøenést princip vìdomí do èisté øí¹e
Buddhy nebo zvolit neèistou sansarickou bránu lùna, èeho¾
mù¾e být dosa¾eno takto:
228
Nadnormální zrození pøemístìním do ráje
V prvém pøípadì | pøi pøenosu do èistého ráje | dìje
se pøemístìní (my¹lením nebo meditací) podle následující-
ho pøedpisu:
,Jak je strastiplné, ¾e jsem putoval v bahnu sansára
od nespoèetných kalp a bezmezného èasu bez poèátku a¾
do nynìj¹ka. Jak je bolestné, ¾e jsem dosud a ji¾ pøedtím
nedosáhl osvícení vìdìním, ¾e vìdomí je Já. Sansáró se mi
teï hnusí, dìsí mne, èiní mne nemocným. Nade¹la hodina,
abych se pøed ním vydal na útìk. Sám chci tak jednat,
abych se zrodil ve ¹»astné západní øí¹i u nohou buddhy
Amitábhy, zázraènì z nitra lotosového kvìtu.` (200)
Takto pøemítaje, øiï rozhodnutí nebo pøání opravdovì
na onu øí¹i nebo na ka¾dou jinou, kde chce¹ být. Na øí¹i
þAbsolutní èistoty\, nebo þDokonalé radosti\ nebo þHust
ého uspoøádání\ nebo þJívového listí\ nebo þHora Pótala\
nebo bo¾ské sídlo þLotosové svìtlo\. Øiï své pøání na
øí¹i, po ní¾ nejvíc tou¾í¹ v neodvratném úsilí ducha o dosa
¾ení cíle. Jedná¹-li tak, hned se v té øí¹i zrodí¹. (201)
Tou¾í¹-li po pøítomnosti Maitréji v nebi Tu¹ity, dosáhne
¹ zázraèného zrození z lotosového kvìtu v pøítomnosti
Maitréji, kdy¾ bude¹ tím zpùsobem øídit své opravdové pøá-
ní a bude¹ myslet: ,Chci dosáhnout pøítomnosti Maitréji
v nebi Tu¹ity, nebo» udeøila pro mne hodina v pøechodném
stavu.` (202)
(199) Rozpoznání povahy prostøedí, je¾ má být místem zrodu, je
podmínìno rozli¹ovací schopností. A této schopnosti lze nabýt anal
ýzou du¹evních stavù. Ka¾dý tento stav pùsobí toti¾ charakteristicky,
a proto ten, kdo si du¹evních stavù dlouho a dobøe v¹ímal,
nemù¾e se mýlit ve smyslu pøedzvìstí.
(200) Kalpa je zde uvedena jako nesmírnì dlouhé svìtové období
vymykající se lidským pøedstavám èasu.
(201) Nebereme-li v úvahu pøechodný stav, vtìluje se zemøelý èlov
ìk vlastnì ihned. Ov¹em nikoli jako tý¾ èlovìk, ale jako podmínka
229
pro vznik jáství, které je umístìno ve stavu symbolizovaném bytostn
ými silami sdru¾enými u¾ za ¾ivota v tìle. To znamená, ¾e
síly, je¾ èlovìk vyzaøoval chaotickým stavem svého vìdomí a mysli,
odpadají pøi pøechodu ze ¾ivota do ¾ivota, kde¾to síly, které sdru-
¾il, mu zaruèují, ¾e to, co se v pøí¹tí dobì projeví jako nové vtìlení,
bude spí¹ jím samým ne¾ nìkým jiným.
Mù¾eme proto pøedpokládat, ¾e kdyby nìkdo sdru¾il v¹echny
síly své bytosti ve vìdomí, pak by pro nìho byla smrt pouhou
zmìnou du¹evního stavu, tak¾e by mohl ¾ít dál a v tém¾ tìle. Je¾to
je v¹ak velice nesnadné sdru¾it celou svou bytost ve vìdomí ve
formì sil a napìtí, bývá tìlo postihováno smrtí. Za tìchto okolností
se ¾ivotní síla vyzáøí a podle svého povahového zabarvení se zachytí
na pøíslu¹né existenci.
Sdru¾ování sil pomocí praktické jógy tedy nièí smrt, stejnì
jako chaos, roztøí¹tìnost zájmù a poddávání se únavì urychluje
smrtný rozklad.
(202) O mocném úèinku øízeného pøání se zmiòuje i buddhismus.
Je v¹ak nutno dolo¾it, ¾e jeho úèinek závisí na dal¹ích èinitelích,
o nich¾ jsem v buddhismu nena¹el zmínku. Je to pøedev¹ím vyèi¹-
tìní vìdomí, jím¾ se zabrání tomu, aby se vmísily bytostné tendence
smìøující jinam a rozhodující o východisku ve svùj prospìch.
Z mysli a vìdomí se musí sejmout pøíkrov, který vzniká stavem
a tendencemi na¹eho podvìdomí, a teprve potom bude pøání spln
ìno tak, jak jsme je v mysli pronesli.
Lidé ¾ijí ve vleku bytostných tendencí a pøitom proná¹ejí mnoh
á, av¹ak nesplnitelná pøání. Proto se obecnì v du¹evní moc nevìøí.
Vyèistìte v¹ak vìdomí ode v¹ech strusek chtivosti a vá¹nì a pak
se va¹e pøání jistì budou splòovat. Abyste je v¹ak vyèistili, musíte
se podrobit kázni neulpívání. Musíte mít mysl silnìj¹í ne¾ bytostné
tendence. Tím budou v¹echny vmì¹ující se síly odstranìny a bytost
se stane poddajnou a pro splnìní pøání zpùsobilou.
230
Zrození z lùna: návrat do lidského svìta
Nemù¾e¹-li dosíci (nadnormálního) zrození a èiní-li ti radost
vstup do lùna nebo vstoupit musí¹, existuje nauka
o volbì brány lùna v neèistém sansáru. Naslouchej.
Prohlédni nadnormální pøedvídavostí prve zmínìné
svìtadíly, vyber si ten, kde vládne nábo¾enství, a vejdi tam.
Má-li to být zrození na hromadì neèistoty, bude tì k ní
vábit sladká vùnì a tak dojde ke zrození.
Nech» se (vidiny a lùna) zdají být jakékoli, nepohlí¾ej
na nì, jaké jsou (nebo se zdají), nedej se ani pøivábit ani
odpudit a vol dobré lùno. Té¾ nyní je dùle¾ité øídit pøání,
proto je øiï:
,Ké¾ se zrodím jako svrchovaný vládce nebo brahmín,
podobný posvátnému stromu, nebo jako syn mocného
adepta nebo v neposkvrnìné hierarchické linii nebo v kastì
vìøících. Nech» jsem v tomto zrození vybaven velkými zá-
sluhami a mám mo¾nost slou¾it v¹em ¾ijícím bytostem.`
Tak mysli a øiï své pøání. Pak vejdi do lùna. Vysí-
lej pøitom vlny darù (nebo milosti a dobré vùle) na lùno,
kam vstupuje¹, abys je tím promìnil v nebeský pøíbytek.
S vírou, ¾e vítìzové a jejich synové (nebo bódhisattvové)
deseti smìrù a ochranná bo¾stva, zvlá¹tì velký Milosrdný,
ti k tomu dodají síly, modli se k nim a vejdi do lùna.
Pøi volbì brány lùna není vylouèen omyl. Vlivem karmy
se mohou dobrá lùna zdát ¹patnými a ¹patná dobrými.
Takový omyl je mo¾ný. I v této chvíli je pouèení dùle¾ité,
proto si poèínej takto: (203)
Nenech se pøivábit, zdá-li se ti lùno být dobrým. Zdá-li
se být ¹patné, nenech se odpudit. Být prost pøíchylnosti
a odporu, být prost pøání vzít nebo se vystøíhat | vejít
v naprosto nestranném my¹lení | to je nejvy¹¹í umìní.
S výjimkou nìkolika lidí, kteøí získali praktické zku¹enosti
v (psychickém) vývoji, není snadné zbavit se zbytkù nemoci
zlých sklonù. (204)
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
231
Proto ti, kdo se nemohou vzdát pøíchylnosti a odporu,
lidé s nepatrným intelektem, s ubohým my¹lením a se ¹patnou
karmou najdou pøeèasto útulek mezi zvíøaty. Aby byl
zemøelý od toho odvrácen, voláme ho opìt jménem a øíká-
me mu: (205)
Ó urozený, nemù¾e¹-li se zbavit pøíchylnosti a odporu
a nezná¹-li (umìní) volby brány lùna, vzývej vzácnou
Trojici a utíkej se k ní bez ohledu na povahu toho, co prá-
vì vidí¹. Modli se k velkému Milosrdnému. Jdi se vzty-
èenou hlavou. Poznej se v bardu. Odlo¾ v¹echnu pøíchylnost
k synùm, dcerám a v¹em pøíbuzným, je¾ jsi zanechal
na svìtì. Nemohou ti nijak prospìt. Jdi bílou svìtelnou
(stezkou) dévù nebo ¾lutou svìtelnou (stezkou) lidských bytost
í. Vejdi do velikých pøíbytkù ze vzácných kovù a do
rozko¹ných zahrad.
Pokyny pro toho, kdo koná obøad:
To opakuj (zemøelému) sedmkrát. Pak bys mìl pøednést
þVzývání buddhù a bódhisattvù\, þStezku dobrých pøání,
je¾ chrání pøed strachem v bardu\, þZákladní ver¹e barda\
a þZachránce (nebo stezku dobrých pøání pro vyváznutí)
z osidel barda\ (nebo nebezpeèného úzkého prùchodu bardem).
V¹echno uvedené musí být èteno tøikrát. Také má
být pøedèítán Tahdol, který osvobozuje celou tìlesnost. Tak
é by mìl být èten þObøad, jen¾ osvobozuje sám sebou\.
(203) Omyl je mo¾ný v¾dy. ©patné lùno se mù¾e zdát dobrým a dobr
é ¹patným následkem smí¹ení dobra a zla, je¾ jako napìtí sídlí
v na¹ich bytostech. Jsou napø. lidé, kteøí nejednají dobøe, ale setrv
ávají v dobrém cítìní. V tom pøípadì si cítìním tvoøí velmi dobrou
karmu, kde¾to jednáním karmu ¹patnou. Pøi takovémto smí¹ení
rùznorodé karmy nemohou rozpoznat pravou povahu lùna.
Kdy¾ v¹ak vysílají vlny pøání v¹eho dobrého a ¾ehnají lùnu,
do nìho¾ mají vstoupit, zabrání svému vstupu do lùna ¹patného
a jistì vstoupí do lùna ¾ádoucího. Pøitom se vize lùna nemìní.
Na úrovni vizí je pøítomný jev zamìnìn pøímo na místì, nebo»
prostorové podmínky se zde odli¹ují od prostorových podmínek
smyslové sféry.
232
To znamená, ¾e jeví-li se lùno jako útulek, jakým je napø. jeskyn
ì, nemusí odrá¾et povahu prostøedí, k nìmu¾ nále¾í. Jakmile
tomuto útulku ¾ehnáme, pak tý¾ útulek symbolizuje zcela nové
prostøedí, pokud døív nevyhovovalo podmínkám, jich¾ je tøeba pro
¾ehnající sílu.
(204) Toto se doporuèuje i mystikùm, kteøí v pøetváøecím procesu
mívají vidiny brzy vábné, brzy odstra¹ující. Je vùbec nejlep¹í, kdy¾
vidiny podceòujeme a jdeme dál, jako by jich nebylo. To se v¹ak
bohu¾el nestává. Jakmile mentální introverze rozjitøí schopnost vid
ìní, couvá ten, kdo mystickými snahami zcitlivìl, pøed nepøíznivý-
mi vizemi. Èasto se schoulí do sebe sama pøímo do pesimistického
stavu, jen¾ v¹echno vnímání a vidìní potlaèuje. Tak se na mystické
cestì zastaví, ani¾ tím byl osud jakkoli ovlivnìn.
Sebeobrana útìkem do pesimistického stavu je výsledkem duchovn
í nemoci, pocházející ze ¹patných sklonù. Tato nemoc mù¾e
být vyléèena jen radou, jí¾ usilující èlovìk uposlechne: máme se
do v¹ech pøípadných vizí dívat pøíznivì, a» jsou jakéhokoli druhu,
a jít jim vstøíc jako nejvý¹ milému Pánu Bohu. To mù¾e zmì-
nit pøedzvìst.
(205) Po¾itkáø miluje jídlo a pití, a proto mu nejlépe vyhoví zrození
v tìle vepøe. Kdo rád ukazuje svou sílu a pøevahu, neohlí¾eje se na
to, ¾e tím druhým lidem ubli¾uje, bude se nejlépe cítit v tìle dravce.
Èlovìk plný strachu a s velkou touhou po pøíteli, který by ho vedl
a byl silnìj¹í ne¾ on, se bude nejlépe cítit v tìle psa atd. | Jestli¾e
tito lidé propadli ¾ivoèi¹nosti a nechali se jí vést.
V¹eobecný závìr
Pøesné ètení tohoto a ostatních doporuèovaných textù
usnadní vìøícím lidem (a jogínùm), kteøí pokroèili v pochopen
í, uskuteènit pøenos v okam¾iku smrti co nejlépe.
Není jim tøeba procházet pøechodným stavem, ale odejdou
po veliké kolmé Stezce. Jiní lidé, kteøí neznali duchovní
cvièení tak dobøe, zamíøí vzhùru ihned, jakmile v okam¾iku
smrti poznají v èhöòi bardu èiré svìtlo. Ti, kdo jsou
233
je¹tì ní¾e, budou osvobozeni | podle svých schopností
a karmických vztahù | kdy¾ jim svitne jedno nebo druhé
z pokojných nebo hnìvivých bo¾stev v následujících (dvou)
týdnech, kdy me¹kají v èhöòi bardu. (206)
Proto¾e existují rùzné body obratu, mìlo by dojít
k osvobození poznáním nìkterého z nich. Ale ti, jejich¾
karmické vztahy jsou pøíli¹ slabé a jejich¾ zatemnìlost je
zpìtným pùsobením ¹patných èinù pøíli¹ velká, musí putovat
hloubìji do sipä barda. Proto¾e je v¹ak tolik stavìní
tváøí v tváø (nebo upamatování) jako je pøíèek ¾ebøíku,
mìlo by pøi jednom z nich být dosa¾eno osvobození pozná-
ním. Ale ti, jejich¾ karmické vztahy jsou nejslab¹í, a proto
nepoznávají nic prospì¹ného, upadnou do strachu a hrùzy.
(Pro nì) jsou nauky o uzavírání brány lùna a o volbì lùna
rùzného stupnì. Jedni nebo druzí by mìli pochopit metody
pøedstavivosti a mìli by pou¾ít (jejich) neomezených
výhod a pøedností, aby se pozvedli ve vlastním stavu. Dokonce
i lidé duchovnì nejni¾¹í, jaké je mo¾no zaøadit mezi
zvíøata, se stanou schopnými zastavit se na cestì sestupu
do bìd | pøijmou-li podle návodu útoèi¹tì | a (získaj
í) tak velký dar vybaveného, osvobozeného lidského tìla.
V pøí¹tím vtìlení se setkají s pøítelem, guruem, bohatým
ctnostmi a tak dosáhnou (zachraòujícího) zaslíbení. (207)
Zastihne-li nìkoho tato nauka v sipä bardu, lze to pøirovnat
ke spojování dobrých skutkù asi tak, jako kdyby byla
vlo¾ena dobrá roura do (vadného místa) zlomeného vodovodu.
Takovou hodnotu má tato nauka. (208)
Není mo¾né, aby nebyli ihned osvobozeni ti, kdo naslouchaj
í nauce (a poznají ji), i kdy¾ je jejich karma ¹patn
á a tì¾ká. Ptá-li se nìkdo, proè je tomu tak, je to proto,
¾e v dobì, kdy tu jsou v¹echna pokojná a hnìvivá bo¾stva,
aby èlovìka pøijala, kdy tu jsou márové a poku¹itelé, aby
i oni ho pøijali, obrací se jeho názor ji¾ pouhým sly¹en
ím nauky a on dosáhne osvobození. Nebo» neexistuje tìlo
234
z masa a krve, na nì¾ je mo¾no se spolehnout, ale jen tìlo
duchovní, snadno ovlivnitelné. (209)
A» kdo putuje v bardu jakkoli daleko, pøichází a naslouch
á. Proto¾e má alespoò malou mo¾nost nadnormáln
ího vnímání a pøedvídavosti, ihned se upamatuje a chápe,
èím¾ mù¾e být jeho duch promìnìn nebo ovlivnìn. Proto je
nauka Bardo thödolu velmi prospì¹ná. Má podobný mechanismus
jako prak. Je jako veliký døevìný trám, jej¾ nemù¾e
unést ani sto lidí, jen¾ v¹ak vlo¾en na vodu dá se snadno
zatáhnout na ¾ádané místo. Je jako udidlo, jím¾ je mo¾no
øídit bìh konì. (210)
Proto se pøibli¾ tìsnì k tìlu | kdy¾ tu tìlo je¹tì je {
{ a ¾ivì vtiskuj tuto nauku (duchu zemøelého) v¾dy znovu
a znovu, a¾ z jeho chøípí zaène vytékat krev a ¾lutá tekutina.
V té dobì nemá být tìlo ru¹eno. K tomu, aby se
dosáhlo úèinku (vtiskování), má být ¹etøeno tìchto pravidel:
jako obì» za zemøelého by nemìlo být zabito ¾ádné
zvíøe, v jeho blízkosti by nemìli plakat a naøíkat pøíbuzn
í. (Nech» rodina) vykonává ctnostné skutky, pokud je to
mo¾né. (211)
Veliká nauka Bardo thödolu a jiné nábo¾enské texty se
mohou (umírajícímu nebo zemøelému) vysvìtlovat i jiným
zpùsobem. Je-li tato nauka pøipojena k dal¹ím nábo¾ensk
ým textùm a s nimi odøíkávána, je velmi úèinná. (212)
I jinými zpùsoby by mìla být pøedná¹ena tak èasto,
jak jen je mo¾no. (Ka¾dý) by se mìl slovùm a významu
uèit nazpamì». Kdy¾ je smrt neodvratná a její pøíznaky
rozpoznány, má je èlovìk sám odøíkávat a pøemítat o vý-
znamu slov, pokud mu to síly dovolují. Kdy¾ na to nesta-
èí se svými silami, má knihu pøeèíst nìkterý jeho pøítel
a vtiskovat mu ètené, zatím co umírá. To zcela nepochybn
ì osvobozuje.
Nauka je taková, ¾e osvobozuje, jakmile jsme se s ní
setkali, ani¾ potøebujeme rozjímat nebo provádìt sádhanu;
osvobozuje, zatím co se s ní seznamujeme nebo ji sly¹í-
235
me. Osvobozuje tajnou stezkou ty, kdo mají ¹patnou karmu.
Èlovìk by nemìl zapomenout na její význam a slova,
i kdyby jej pronásledovalo sedm krve¾íznivých psù. (213)
Touto vybranou naukou dosahujeme buddhovství v okam
¾iku smrti. I kdyby hledali buddhové tøí èasù (minulosti,
pøítomnosti, budoucnosti) nauku, která by tuto pøedèila,
nena¹li by ji.
Hluboké srdeèní krùpìje nauky o bardu, zvané Bardo
thödol, je¾ osvobozuje vtìlené bytosti, jsou tímto
úplné. (214)
Zde konèí Tibetská kniha mrtvých.
(206) Jak jsem ji¾ øekl, má èlovìk pomocí jógického úsilí poznat
nejvy¹¹í prázdno, povahovì shodné se stavem dharmakája. Kdy¾
je pozná za ¾ivota v tìle, jistì k nìmu pøilne a zachytí se ho ihned,
jakmile mu svitne v okam¾iku, kdy umírá. Zachytí-li se ho, nedotknou
se ostatní procesy smrti jeho vìdomí, tak¾e bude v tu
chvíli osvobozen.
Kdo nedospìl k poznání velikého prázdna, ale poznal pomocí
jógy alespoò vy¹¹í stavy, pozná nejvy¹¹í skuteèno ve formì stavù
a sil, co¾ je sambhógakája. Bude tedy osvobozen ji¾ na prvních
stupních pøechodného stavu, jakmile bude procházet dobrými druhy
vytr¾ení, jejich¾ prostøednictvím mù¾e být vrácen zpìt k veliké-
mu prázdnu a skonèit ¾ivot ve stavu dharmakája.
Ty, u koho pøevládá tendence ke stvoøení, pak þupamatování\
na tomto stupni nechá projít vytr¾eními k formování ve smyslové
bytí, jeho¾ hodnota bude zvý¹ena vztahy k velikému prázdnu | a
to je stav zvaný nirmánakája.
Tak jogínové, kteøí se dotkli velikého prázdna nebo nejvy¹¹ích
bo¾ských stavù, mohou být zachránìni ihned nebo na prvních stupn
ích barda. Ale v¹ichni lidé nejsou jogíni. Jsou jen lidmi s vy¹¹ími
nebo ni¾¹ími tendencemi, co¾ té¾ ovlivòuje jejich tzv. východisko.
Ti, kdo milují spravedlnost a jsou spravedliví, mohou se upamatovat
ve sféøe bohù, která neumo¾òuje okam¾ité vysvobození,
ale umo¾òuje hromadìní zásluh. Na jejich základì pak mohou pochopit
prázdnotu a tím získají pøedpoklad budoucího vysvobození.
236
A tak jenom ti, kdo pøijali destruktivní lozo i o þnejlep¹ím zpù-
sobu ¾ivota\ v podøizování se ¾ivoèi¹ným zøetelùm, mají truchliv
é vyhlídky. Mohli bychom si pøát, aby mravní zøetele vstoupily
do vá¾nosti. . .
(207) Øeè textu mù¾e být mnohým lidem útìchou, ov¹em jen za
pøedpokladu, ¾e se setkají s uèením thödolu. Je¾to v¹ak je thödol
tì¾ko pøístupný a lidí obeznámených s touto naukou velmi málo,
je snadno pochopitelné, ¾e lidé posti¾ení tì¾kou a zlou karmou budou
pravdìpodobnì muset sestoupit do velmi nízkých stavù. V nich
pøímými zku¹enostmi dospìjí ke zji¹tìní, ¾e ukájení smyslových po-
¾adavkù znamená stálé splétání provazu nekoneèného utrpení. Pak
se rozhodnou k tomu, ¾e se na této cestì zastaví a zaènou vytváøet
karmu, která je pøivede ke zrodu ve sférách bohù nebo mudrcù;
ti se mohou zcela osvobodit rozeznáváním toho, co je èasné, od
toho, co je vìèné.
(208) Hodnotu nauky o bardu èiní tak vysokou to, ¾e popisuje skute
ènosti a nikoli teorii. Je zalo¾ena na zku¹enostech mystikù, kteøí
se na tuto cestu nevydali proto, aby unikli svìtobolu, ale aby prozkoumali
záhady ¾ivota, pøed nì¾ jsme neustále stavìni, jakmile se
ponìkud zamyslíme nad ¾ivotem.
Úvahy samy jako prostøedek k øe¹ení ¾ivotní problematiky by
nám ov¹em nikdy nepomohly, abychom dospìli k objektivnímu pozn
ání. Snad právì proto se celý západní kontinent stal pesimistick
ým k psychologickým úvahám, jejich¾ pomocí bychom chtìli dosp
ìt k poznání, a proto pøijímá jiný zpùsob hledání|technický.
Záhady ¾ivota jsou v¹ak psychologické, nikoli technické, proto
musí být technický zpùsob øe¹ení neúspì¹ný.
Západní kontinent v¹ak je kontinentem inteligentních lidí, kteøí
dovedou pochopit, ¾e stejnì vìdec jako mystik si na mentální úrovni
mù¾e poèínat jako èlovìk úzkoprsý. Dovede pochopit, ¾e je pro oba
druhy lidí nezbytné, aby do pozorování nevmì¹ovali své cítìní, a ¾e
kdy¾ to doká¾í, zachovají si v¾dy objektivitu.
Bardo thödol je výsledkem objektivního postupu pøi zkoumá-
ní ¾ivotních záhad. Jeho pùvodci, jak mi potvrdila má vlastní
zku¹enost, musili dokázat to, ¾e svou bytost uèinili pøedmìtem
zkoumání jako vìdecký materiál. To znamená, ¾e pokládali svou
237
bytost za velké X, od nìho¾ du¹evnì abstrahovali a pak teprve sledovali
neustálé a spontánní zmìny jejího vìdomí, my¹lení a cítìní.
Byli tu ve výhodì, ¾e zkoumali ¾ivou bytost, bytost vlastní, její¾
psychické zmìny jim nemohly uniknout, nebo» i pøi nejvy¹¹ím stupni
odpoutání od vlastní bytosti je zachováno spojení s vìdomím.
A to byl dùvod, proè ji prozkoumat mohli. Pøitom jako vedlej¹í
podrobnost odhalili bardické procesy.
Pozorujeme-li bytost dlouhou dobu, nemù¾e nám uniknout, ¾e
psychické stavy a zmìny nejsou kvalitativnì nevyèerpatelné, ale ¾e
je jen malý poèet základních zmìn a kromì toho øada zmìn podru¾-
ných, které lze øe¹it spoleènì se zmìnami základními. Kromì toho
lze zjistit, ¾e v¹echny tyto zmìny jsou závislé na organismu a nikoli
na denním vìdomí. Tato skuteènost potvrzuje nauku o bardu.
Du¹evní hladina nále¾ící do podvìdomí je stále bièována z karmick
ých pøedpokladù bez závislosti na denním vìdomí. To ukazuje
¾ití jako pulsaci, podléhající zákonu o mìnící se vý¹ce psychicko-
-fyzického napìtí. Vùle a denní vìdomí mù¾e do této pulsace zasahovat
jen tehdy, kdy¾ uvìdomování a tím i jáství pøesáhne hranice
vrozených vlastností; èlovìk se nám tím ukazuje jako jev, který je
podmínìn stavy a napìtími duchovního rázu.
Denní vìdomí je pouze prùvodnímfaktorem bytí, i kdy¾ je snadno
mù¾eme uèinit primárním. A to je problém jógy, problém, jeho
¾ dokonalým vyøe¹ením bude to, co jsem nazval pulsací, zcela
zastaveno a to, co jsem nazval psychickým stavem, se rozplyne
v samém univerzu.
Lidé na¹eho kontinentu nevìøí józe. Mohou v¹ak uèinit cokoli
jiného, a pøece se jim nepodaøí rozøe¹it problematiku bytí a ¾ivota.
K technickému zkoumání je tøeba ¾ivot z bytosti nejdøíve vypudit
a pak mù¾eme zkoumat mrtvou hmotu, ani¾ v ní najdeme sebenepatrn
ìj¹í stopu latentní psychické pøirozenosti. Jen za¾iva se napìtí
psychické bytnosti vzdouvá do té míry, ¾e se stává zøetelným, a my
se jen v této situaci mù¾eme nauèit toto napìtí sledovat. Nabudeme
tím nezbytných zku¹eností k tomu, abychom je mohli sledovat
i tehdy, kdy¾ je bytí znièeno smrtí.
Ostatnì je mo¾no øíci, ¾e celý problém ¾ivota je spí¹ fyzikáln
í ne¾ chemický. Chybí-li fyzikální potenciál, chová se hmota buï
jako minerál, nebo jako látka v rozkladu. Stopování záhad ¾ivo-
238
ta chemickou cestou je proto mo¾no pokládat za naprosto chybný
postup. Je po nich nutno pátrat metodami fyzikálními, z nich¾
nám je dodnes dostupná pouze metoda psychologická. Pozorujte
se a ve správném èase a místì opatrnì zasahujte do psychických
stavù a zmìn a poznáte, ¾e Bardo thödol obsahuje chvályhodnou
a realistickou nauku, jak se o tom zmiòuje text.
(209) Mohlo by se také øíci: co znamenají lidské skutky pøed nejvy
¹¹ím majestátem? Malé lidské strasti a starosti, v¹echna lidská
bída pocházející jen a jen ze lpìní na pozemských vìcech, tak mal
ých pøi srovnání s v¹ehomírem, nemù¾e pøece ani v nejmen¹ím
ovlivnit nejsvìtìj¹ího Boha, jeho¾ jsme v nitru odleskem. Ale bì-
da! Stejnì to v¹echno, i nejvy¹¹í a nadpomyslitelné utrpení malé
lidské du¹e, lpící na své existenci jako na nejvy¹¹í skuteènosti, není
nièím pøed jeho tváøí. Proto mù¾e karma konat své dílo, pøetavovat,
rozluèovat, spojovat atd., aby tuto malou bytost uzpùsobila
k poznání absolutna.
Ale tato karma by to neèinila, kdyby tu nevystupoval dal¹í
èinitel, toti¾ touha po vìèném a ¹»astném ¾ivotì. Tato touha pù-
sobí konflikt mezi tím, co je v èlovìku transcendentní a tím, co je
v nìm bezprostøednì pomíjivé. Zvítìzí-li touha po ¾ivotì, mù¾e se
dostavit i stra¹né utrpení a oèi¹»ování, dar to karmy jako nemilosrdn
é síly Zákona mechanického vyrovnávání poru¹ené rovnováhy.
A pokud vím, neexistuje, vyjma ateistù vìøících ve znièení, du¹e
nejhor¹í z nejhor¹ích, která by tou¾ila jen po znièení jako prostøedku
ke zlomení ostnu karmy oèi¹»ující bytost. Vím toti¾, ¾e i ïáblové
tou¾í po ¾ivotì.
(210) Jakmile se bardické tìlo uvolní od tìla fyzického, v¾dy lne
k místu, kde mu svitla dobrá nadìje. Proto a» ji¾ putuje kamkoli,
v¾dycky se vrací zpìt, doufajíc v pomoc radou. Jsou-li v¹ak na
tomto místì pøítomni jenom lidé nevìdomí, pokud jde o osvobozuj
ící nauku, vrací se i bardická bytost zpìt jen pro zklamání. Proto
je mo¾no chválit tento Veliký thödol.
(211) Jakmile zaène vytékat krev a na¾loutlá tekutina z chøípí mrtvoly,
je to znamením, ¾e se uvolòují ¾ivotní síly, aby vytvoøily bardick
é tìlo. Naøíkají-li lidé v tu dobu v blízkosti mrtvoly, ovlivní to
239
vstupní moment bardického bytí. Snad i to je zavinìno karmou, ji¾
èlovìk za svého ¾ivota vytvoøil. Ale neznamená to, ¾e by se ostatní
lidé museli stát jejími nástroji.
Nech» tedy ti, kdo jsou blízko mrtvoly, pochopí, ¾e je to situace
pøirozená a vyskytuje se v¾dy a v¹ude; nech» se s ní tedy smíøí. Nebo
by ti, kdo by mohli vidìt, mohli usoudit, ¾e je to tak správné,
aby mrtvý èlovìk v prvních fázích barda byl zdì¹en, kdy¾ hledí na
nepochopitelnou situaci, kterou mu lidé zpestøují pláèem a naøí-
káním? Právì toho jsem byl svìdkem; vidìl jsem bardickou bytost
stát v nohou vlastního mrtvého tìla a projevovat zdì¹ení nad tím,
co se právì dìje. Tento pøípad jsem vpøedu uvedl.
(212) Jedním z tìchto zpùsobù a snad nejlep¹ím z nejlep¹ích je pøí-
tomnost nìkoho, kdo mù¾e pouèovat silou svého ducha na základì
zji¹»ování momentální situace mrtvého èlovìka. Jiným, ov¹em daleko
ménì úèinným prostøedkem, je víra, pøedstava mrtvého èlovìka
a modlitba za jeho blaho, v¹e provádìné v jednom okam¾iku. Vzhledem
k tomu pùsobí ètení thödolu s my¹lenkou na mrtvého èlovìka
proto, ¾e jeho intelekt v latentním stavu hned nemizí.
(213) Osvobozující nauka pùsobí jednak pochopením, jednak uskute
èòováním. Thödol ji zakládá na pochopení. Jakmile nìkdo zná
stav vìcí podle pravdy, mù¾e toho vyu¾ít ve svùj prospìch i proti
karmì urèující mu jiné cesty bytím. A tak je tomu i v mystice.
Mù¾ete provádìt mystická cvièení po eony, a pøece to k nièemu nepovede,
jestli¾e vám nevzejde pochopení skuteènosti.
Ale pozor! Pochopení skuteènosti se rodí z hlubin bytosti velmi
pomalu, a proto ti, kdo poctivì mysticky pracují, nemusí zoufat,
i kdy¾ nemohou být s výsledky své snahy spokojeni. Napø. víra
v Boha èlovìka psychicky uzpùsobuje k pojetí vy¹¹í jednotky, ne¾
kterou je nìkolik smyslových jevù. Kdo je takto dlouho otevøen
transcendentnu, musí být osvícen.
(214) Jako rolník nemù¾e stanovit, kdy má zaseté semeno vzklí-
èit a úroda dozrát, stejnì nelze stanovit, kdy musí pøijít výsledky
na¹ich mystických a duchovních snah. Ale èlovìk by nemìl pøihl
í¾et k výsledkùm svého mystického úsilí, pøi nìm¾ uskuteèòuje
svatost. Svatost (vysoce mravný ¾ivot) je ji¾ sama výsledkem snah
240
a kdo v ní setrvává, najde její ovoce, stejnì jako se èlovìk setkává
s ovocem zlovolnosti, i kdy¾ po nìm netou¾í nebo v nì radìji nevì-
øí. Proto usilujme o bezúhonnost a pilnì studujme pravé duchovní
nauky. Výsledky pøenechme rukám bo¾ím nebo osudu.
Ka¾dého, kdo se nemù¾e doèkat výsledkù svého duchovního úsil
í, mohu pouèit, ¾e je nejlépe, kdy¾ se dobrý výsledek dostaví a¾
v okam¾iku jeho smrti. Jinak je s tím veliké trápení, nebo» po¾adavky
svìta a Ducha jsou mnohdy protichùdné. Je té¾ mo¾no øíci,
¾e významné výsledky duchovního úsilí, které se dostaví je¹tì pøed
okam¾ikem tìlesné smrti, jsou jen pro silné lidi. Je nutno uvá¾it, ¾e
schopnost prohlédat neznamená bla¾enost. První je duchovní výsledek,
druhé citový. A nedoèkaví lidé ji¾ svou nedoèkavostí dokazují,
¾e nejsou mravnì dokonalí.
KOLOFON
Rukopis je zakonèen následujícími sedmi ver¹i lamy nebo
pisatele, který ho sestavil, který v¹ak | vìrný staré lamaistick
é nauce, ¾e lidská osobnost má být pokoøena a jedin
ì spisy mají být vyvy¹ovány pøed zraky ¾ijících bytost
í | svoje jméno nezaznamenal.
Ké¾ jsou pøesazeny do stavu buddhy
mým dokonale èistým zámìrem
pøi psaní tohoto díla, základními zásluhami z nìho
matky onìch ¾ivých bytostí bez ochrany.
Ké¾ svìt osvìcuje záøící nádhera pøíznivého pøíslibu,
ké¾ je tato kniha pøíznivým pøíslibem,
ké¾ ctnost a dobrota jsou v¹emi zpùsoby zdokonalovány.
Zde konèí rukopis Bardo thödolu.
Poznámka: ver¹e Kolofonu jsou v anglickém originálu uvedeny
na konci knihy na závìr pøílohy.
DOSLOV KOMENTÁTORA
Pùvodnì jsem mìl v úmyslu zachovat v celé knize naprosto neosobn
í postoj i pøi tak obtí¾ném tématu, jako je právì tibetská mystika.
241
Kdy¾ jsem v¹ak vidìl, ¾e bych takto mohl ve ètenáøi vzbudit my¹-
lenku, ¾e zde vytváøím jen my¹lenkové konstrukce, rozhodl jsem se,
¾e od svého pùvodního úmyslu upustím. Tak se stalo, ¾e bude èten
áø nucen zaujmout stanovisko i k nìkterým mým zku¹enostem,
které jsem zde uvedl na podporu tibetských mystických zøetelù.
Pøitom v¹ak je mým pøáním, aby v¹e, co jsem øekl, bylo pøijato
jako tvrzení vá¾né a na pravdì se zakládající. Ve¹kerou kritiku odkazuji
ètenáøi samému jako jeho vlastní problém.
V¹echna vysvìtlení k tibetské mystice jsem zalo¾il na vlastních
zku¹enostech. Ty mohou být pøedmìtem diskuse jen tehdy, kdy¾
vá¾ený kritik pro¹el stejnou disciplinou. V¹echny repliky a dupliky
zalo¾ené na úvahách jsou v¾dy jen þmluvou do vìtru\ a pøitom je
jisté, ¾e se konfrontují jen názory pøijaté. Proto èlovìk, který z urèit
ých dùvodù pøijal církevní názory, hájí existenci Boha, kde¾to ten,
kdo lne k materialismu, bude v¾dy existenci Boha popírat. Kdy¾
se tyto dva druhy lidí sejdou a zaènou debatovat o ¾ivotním ná-
zoru, mohou se jen hádat, proto¾e oba zastávají jen pøijatý názor.
A právì to je bezúèelné.
Tibetská mystika se tedy na¹im lidem mù¾e zdát nìèím jako
þterra incognita\, i kdy¾ je zalo¾ena na racionalistických postupech
a prostých psychologických faktech. Evropa, tak tvrdì a bezv
ýhradnì odmítající mystické ¹kolení, se celá utápí v mysticismu
nebo v diletantismu, alespoò pokud jde o poznání a u¾ívání podm
ínìnosti ¾ití a bytí. Tá¾ zdánlivì racionalistická Evropa chce øe-
¹it ve¹keré záhady ¾ivota v prosekturách a povìreènì se vzdaluje
poctivého jógického zpùsobu zkoumání, je¾ tak skvìle zapadá do
rámce psychologických zákonitostí. Proto je mo¾né lidem mystické
zku¹enosti pouze pøedkládat, nikoli o nich debatovat.
Týká se to zejména nauky Velkého thödolu, který vùbec nemluv
í o pochodech za¾iva, ale jen o pochodech smrtných a posmrtných.
Kdo ze svìtských lidí by si v této souvislosti nepolo¾il hned
otázku, jak mù¾e kdo vìdìt, co se dìje po smrti, kdy¾ se ze zá-
svìtí nikdo nevrátil? Pøi sledování psychických vzdutí v¹ak otázka
þpøed smrtí\ a þpo smrti\ vùbec nepøichází v úvahu. Sledují se pøitom
síly a napìtí, jejich¾ funkce se nezdají být závislé na existenci
denního vìdomí. Tato skuteènost a¾ nebezpeènì pøibli¾uje mystika
k mechanistickému názoru na ¾ivot. Pøed tímto názorem ho chrání
242
stopování projevù vìdomí. Nikoli tedy vìdomí jako jevu statického,
ale jako uvìdomovacích okam¾ikù nebo jevù. Tady se ukazuje, ¾e
vìdomí pojaté jako þlátka\ zachovává svou kvalitu jak na vrcholu
svého zá¾ehu, toti¾ za¾iva, tak i v hlubinì své nezøetelnosti, po smrti.
Tato þlátka\ se ukazuje být jevem kosmickým. Vìdomé zá¾ehy
se jeví jako impulsy, které se dìjí uvnitø této látky samé.
Proto není jevu, který nazýváme smrtí. Mizení souvislé øady
tìchto impulsù je jenom potlaèením jejich amplitudy, která se v ná-
sledujících okam¾icích znovu rozvíjí do pùvodní formy z pøedpoklad
ù ni¾¹ích, které známe pod pojmem þzachování energie\ a které
pocházejí ze chtíèù, pudù, lpìní na ¾ivotì, z pøesvìdèení a jiných
psychických jevù. A tak tu stojíme pøed kontinuitou celého stvo-
øení, které je jak ve smrti, tak i za svého ¾ivota pouhou pulsac
í periferních vibraèních jevù a kvalitativnì závisí na pøedchozích
zøetelích udávajících tón jeho hnací síle, toti¾ karmì.
Dospìjeme-li v analytickém pozorování tak daleko, ¾e místo toho,
abychom vnímali své bytí jako nemìnný typ, jak tomu bylo
a¾ dosud, zaèneme je vnímat jako síly, napìtí a pøechodné stavy,
pøestoupíme z oblasti fyzické do oblasti psychické, která se projevuje
ve dvou aspektech: pøednì psychickými projevy a potom jako
úèinná energie.
Z hlediska tohoto aspektu psychické pøirozenosti se v¹echno jev
í jako závislé na absolutním kvantu energie, a proto se zdá být
nemo¾né najít spolehlivou dìlící èáru mezi individuem a celkem.
V¹echna individua a jiné jednotlivé jevy pøírody se jeví jako vypukliny
na nekoneèné hladinì kosmického napìtí; zatím co na jednom
místì mizí, objevují se na jiném místì v¾dy v pøibli¾nì stejné
charakteristice a prostøedí.
Tímto zji¹»ováním se v¹ak v¹echny mo¾nosti pozorujícího èlov
ìka nevyèerpávají. Stavem svého vìdomí mù¾e zpùsobit, ¾e bude
schopen zji¹»ovat sám sebe jako jednu z pozorovaných vln a docílit
i toho, ¾e formou pro¾itku bude moci stopovat výsledek zániku této
vlny. Tu náhle zjistí, ¾e nezaniká s koneènou platností, ale jen podm
íneènì. Mù¾e toti¾ pozorovat, ¾e þpovstal\ jako nová mo¾nost
uvìdomování v jiném, na základì pøedchozího zániku obnoveném
stavu. A zjistí té¾, ¾e v této oblasti není smrti, nýbr¾ jen zmìna
formy, jakýsi druh pøenosu napìtí, jím¾ je eventuálnì bytí.
243
Kdy¾ projde kursem výzkumu, vidí, ¾e nauky mluvící o reinkarnaci
jsou zalo¾eny na skuteènosti. Její projevy byly vystopovány
pøímými zku¹enostmi, pocházejícími ze správnì pou¾ité psychologie.
Tìmito zku¹enostmi jsem podlo¾il ka¾dé tvrzení v této knize
a pøál bych si, aby se její pouèky staly dobrým vodítkem tìm, kdo
tou¾í po poznání tajemství ¾ivota.
V Øeèici, v bøeznu 1955.
244
PØÍLOHY
245
TABULKA
den 1. 2.
buddha Vairó¾ana Vad¾rasattva
Ak¹óbhja
jeho barva bílá blankytná
øí¹e þV¹eprostupující
svìtelné kruhy\,
resp. þHustì
uspoøádaná\
þDokonalá radost\
její barva blankytná
element [prostor
(nam-mkha')]
voda
jeho barva [blankytná] bílá
svìtová strana støed východ
emblém kolo vad¾ra
zvíøe lev slon
dru¾ka Áká¹adhátví¹varí Buddhalóèana
doprovázející (m.) K¹itigarbha
mu¾¹tí (m.) Maitréja
a ¾en¹tí (¾.) (¾.) Lásja
bódhisattvové Pu¹pa
bytostní slo¾ka vìdomí tvar
její barva blankytná bílá
typ moudrosti moudrost sféry
dharmy
zrcadlu podobná
moudrost
její barva blankytná bílá
sansárový stav bohové peklo
jeho barva matná bílá matná kouøová
typická neøest nevìdomost nenávist
(Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v pøekladu Josefa Kolma¹e,
Odeon, Praha 1991.)
246
DHJÁNIBUDDHÙ
3. 4. 5.
Ratnasambhava Amitábha Amóghasiddhi
¾lutá èervená zelená
þPlná lesku\ þBla¾enost\ þNahromadìní
nejlep¹ích skutkù\,
resp. þDovr¹enost
nejlep¹ích skutkù\
¾lutá èervená zelená
zemì oheò vzduch
¾lutá èervená zelená
jih západ sever
klenot lotos dvojvad¾ra
kùò páv harpyje
Mámakí Pándaravásiní Samajatára
(m.) Áká¹agarbha (m.) Avalókité¹vara (m.) Vad¾rapáni
Samantabhadra Maòd¾u¹rí Sarvanivaranavi
¹kambhin
(¾.) Mála (¾.) Gíta (¾.) Gandha
Dhúpa Álóka Nrtja
cítìní vnímání pøedstavivost
¾lutá èervená zelená
moudrost stejnosti moudrost rozli¹ování moudrost
uskuteèòování èinù
¾lutá èervená zelená
lidé hladoví duchové polobohové
matná modrá matná ¾lutá matná èervená
pýcha chtíè závist
247
MANDALA POKOJNÝCH BO®STEV
která se podle Tibetské knihy mrtvých zjevují v prvním týdnu
v èhöòi bardu
Nejvy¹¹í buddha a jeho dru¾ka
1. Samantabhadra 2. Samantabhadrí
Buddhové a jejich dru¾ky Doprovázející bódhisattvové
3. Vairóèana 4. Aká¹adhátví¹varí
5. Ak¹óbhja 6. Buddhalóèana 7. K¹itigarbha 9. Lásja
8. Maitréja 10. Pu¹pa
11. Ratnasambhava 12. Mámakí 13. Aká¹agarbha 15. Mála
14. Samantabhadra 16. Dhúpa
17. Amitábha 18. Pándaravásiní 19. Avalókité¹vara 21. Gíta
20. Maòd¾u¹rí 22. Álóka
23. Amóghasiddhi 24. Samajatára 25. Vad¾rapáni 27. Gandha
26. Sarvanivara- 28. Nrtja
navi¹kambhin
Strá¾cové a strá¾kynì bran
29. Vid¾aja 33. Anku¹a
30. Jamántaka 34. Pá¹í
31. Hajagríva 35. ©rnkhala
32. Amrtakundalin 36. Ghanta
Mudrci ¹estera sfér sansára
37. Indra 40. Dhruvasinha
38. Vémaèitra 41. D¾válamukha
39. ©ákjasinha 42. Dharmarád¾a
(Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v pøekladu Josefa Kolma¹e,
Odeon, Praha 1991.)
248
MANDALA HNÌVIVÝCH BO®STEV
která se podle Tibetské knihy mrtvých zjevují v druhém týdnu
èhöòi barda
Hérukové a jejich dru¾ky
1. Mahá¹rí Buddhahéruka 2. Buddhakródhé¹varí
3. Vad¾rahéruka 4. Vad¾rakródhé¹varí
5. Ratnahéruka 6. Ratnakródhé¹varí
7. Padmahéruka 8. Padmakródhé¹varí
9. Karmahéruka 10. Karmakródhé¹varí
Gaurí
11. Gaurí 15. Pukkasí
12. Èaurí 16. Ghasmarí
13. Pramóha 17. Èandálí
14. Vétálí 18. ©ma¹ání
Pi¹áèí
19. Sinhamukha 23. Grdhramukha
20. Vjághrímukha 24. Kankamukha
21. ©rgálamukha 25. Kákamukha
22. ©vánamukha 26. Úlumukha
Strá¾kynì bran
27. Anku¹a 29. Sengdongma
28. Phagdongma 30. Duldongma
͹varí
Východ Jih Západ Sever
31. Rák¹así 37. Vad¾rí 43. Bhak¹iní 49. Vájudéví
32. Brahmí 38. ©ánti 44. Rati 50. Nárí
33. Mahádéví 39. Amrta 45. Mahábála 51. Váráhí
34. Lóbha 40. Èandra 46. Rák¹así 52. Vad¾rí
35. Kumárí 41. Danda 47. Káma 53. Maháhastiní
36. Indrání 42. Rák¹así 48. Vasurak¹a 54. Varunadéví
Strá¾kynì bran (jogínky)
55. bílá Vad¾rí 57. èervená Vad¾rí
56. ¾lutá Vad¾rí 58. tmavozelená Vad¾rí
(Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v pøekladu Josefa Kolma¹e,
Odeon, Praha 1991.)
249
VYSVÌTLIVKY
ádikája (sans.) prvotní projev nejsoucna, toté¾ co dharmaká-
ja (viz tam).
aká¹agarbha (sans.) þlùno nebes\.
alóka (sans.) zánik, zánik svìta, nekoneèno.
Aparagódáníja (sans.) bájný kontinent na západ od duchovn
í hory Méru.
arúpa (sans.) bez tvaru.
arúpadhátu (sans.) vrstva, poloha bez tvaru.
arúpalóka (sans.) sféra, svìt bez tvaru.
astrální (z lat.) hvìzdný, nadpozemský; sféra obydlená bytostmi
podrobenými svým pudovým slo¾kám.
asura (sans.) zlý duch, démon; v buddhismu té¾ kladné bytosti,
ni¾¹í bohové ¾ijící na svazích duchovní hory Méru.
asuralóka (sans.) oblast, svìt asurù.
aura (z lat.) v mystickém smyslu fosforescence obklopující ka¾dý
jev.
bardo (tib. bar-do) þuprostøed dvou\ nebo þmezi dvìma\; stav
mezi okam¾ikem smrti a okam¾ikem nového vtìlení; trvá rùznì
dlouho, vìt¹inou v rozmezí 7{49 dnù.
Bardo thödol (tib. Bar-do thos-grol) þVysvobození v bardu skrze
naslouchání\, Tibetská kniha mrtvých.
bhagavan (sans.) pán, vzne¹ený.
bhúta (sans.) bludný duch nebo duch zemøelého ovládaný
pudovým já.
Bódhgaja místo ve státì Bihár, kde Buddha dosáhl probuzení.
bódhisattva (sans.) probuzená bytost, kandidát buddhovství.
brahmarandhra (sans.) Brahmova dutinka ústící v ústech nad patrem.
Buddha (sans.) þosvícený\, þprobuzený\ princ Gautama Siddharta,
tj. þten, jeho¾ cíl je naplnìn\; ¾il 563{483 pø. Kr.
buddha (sans.) osvícená, probuzená bytost prostoupená indiferentismem
s nádechem neosobního soucitu se v¹ím, co ¾ije.
250
Buddhahéruka (sans.) první z pìtice hérukù (viz tam); hnìvivý
aspekt djánibuddhy Vairóèany.
buddhi (sans.) inteligence, rozum, my¹lenka, moudrost.
bytnost jsoucnost, existence, podstata; vìdomím vybavená procesuj
ící struktura.
bytost tvor, osoba, stvoøení; zdánlivì statická èili neprocesuj
ící bytnost.
bytostnost soubor fyzických a psychických slo¾ek, jej¾ èlovìk zpravidla
klamnì pokládá za bytost.
Èänräzig (tib. Spjan-ras-gzigs, sans. Avalókité¹vara) bódhisattva
þPronikavého pohledu\, symbol nekoneèného soucitu a dobroty,
patron Tibetu.
Èagnadord¾e (tib., sans. Vad¾rapáni) þnositel ¾ezla\ (viz dord¾e).
èhikhä bardo (tib. `Èhi-kha`i bar-do) þstav okam¾iku smrti\, první
fáze posmrtného mezistavu od okam¾iku umírání; trvá zpravidla
tøi a pùl dne.
èhöòi bardo (tib. Èhos-òid bar-do) posmrtný þstav pro¾ívání pravé
podstaty jevù\ po skonèení èhikhä barda (viz tam); v prvních sedmi
symbolických dnech de lují þpokojná bo¾stva\ v následujících
sedmi þhrozivá bo¾stva\.
dákiní (sans.) nebeská víla.
déva (sans.) bùh ni¾¹ího øádu.
dharma (sans.) þpravda o sobì\, zákon, Buddhovo uèení.
dharmadhátu (sans.) þmoudrost pocházející z prázdna\, vìèné
bytí.
dharmakája (sans.) þtìlo pravdy\, stav þpravdy samé o sob
ì\, èisté transcendentní bytí buddhy, nejvy¹¹í ze tøí mystick
ých tìl podle mahájánského buddhhismu; dal¹í viz sambhógakája
a nirmánakája.
dharmarád¾a (sans.) þkrál zákona\, pøízvisko boha smrti, soudce
mrtvých.
dhjána (sans.) rozjímání, meditace.
dhjánibuddhové (sans.) þnebe¹tí\ buddhové, vzniklí z rozjímání
kosmické moudrosti (Ádibuddhy): Vairóèana, Ak¹óbhja, Ratnasambhava,
Amitábha, Amóghasiddhi.
251
dhjániové viz dhjánibuddhové.
Dipanamsel (tib. Dib-pa-nam-sel) þObjasòovatel temnoty\.
dord¾e (tib. rdo-rd¾e; sans. vad¾ra) rituální ¾ezlo, hromoklín.
Dord¾eèhang (tib. Rdo-rd¾e-'èhang; sans. Vad¾radhara) þDr¾í-
cí dord¾e\ | jeden z bódhisattvù v doprovodu dhjánibuddhy
Amóghasiddhiho.
dubthab (tib. sgrub-thabs) rituální vyvolávání duchù.
D¾ambudvípa (sans.) bájný svìtadíl ji¾nì od duchovní horyMéru.
d¾hána (sans.) vnor.
d¾ívanmukta (sans.) þvykoupený za¾iva\.
elementální bytosti zosobnìné pøírodní ¾ivly (vzduch, oheò,
voda, zemì).
gandha (sans.) vùnì.
gandharva (sans.) þjedlík vùnì\, v indické mytologii bo¾ský pìvec;
gandharvové sídlí v oblacích, které se v de¹ti rozpou¹tìjí, proto jsou
jejich sídla symbolem pomíjející iluze.
guru (sans.) duchovní uèitel.
héruka (sans.) hrozivý bùh, þkrev pijící a plameny hoøící\; hrozivý
aspekt dhjánibuddhù (viz tam).
ida (sans.) psychický nerv (kanál), který se vine po levé stranì
páteøe od rozplozovacích orgánù po levé chøípí.
jóganidra (sans.) jógický spánek.
Kagjüpa (tib. Bka`-rgjud-pa) mystická ¹kola tibetského buddhismu,
zalo¾ená v 1. polovinì 11. stol. po Kr. svìtcem Marpou.
kája (sans.) tìlo.
kalpa (sans.) svìtové období od stvoøení urèitého svìta do jeho
zániku; podle hinduismu trvá jedna kalpa 4 320 000 let a stejnì
dlouhé je období neprojevu.
kankaní mantra (sans.) magicky promìòuje potravu obìtovanou
zemøelému tak, aby ji mohl po¾ívat (viz mantra).
karma (sans. karman = èin) zákon univerzální kauzality, zøetìzení
pøíèin a následkù.
kumbhaka (sans. hrnec) zadr¾ení dechu.
lájajóga (sans.) jóga zalo¾ená na koncentraci s tendencí k naslouch
ání.
252
lemurové (sans.) du¹e zemøelých, stra¹idla.
lóka (sans.) prostor, místo.
mahájána (sans.) þVelká cesta\ nebo þVelké vozidlo\; smìr buddhismu
roz¹íøený na sever a severovýchod od Indie
Mahákála (sans. þVelký èerný\) hnìvivý aspekt bódhisattvy
Avalókité¹vary.
mája (sans.) klam, pøelud.
Makara (sans.) þmoøský lev\, mytologická obluda.
mandala (sans. kruh) kruh, v nìm¾ se provádí obøad; kruhovitì
uspoøádané obìtiny; zobrazení kruhovì uspoøádaných bo¾stev.
mantra (sans.) modlitba, posvátná slabika nebo magická formule.
mantrajána (sans.) cesta k duchovnímu osvobození pomocí manter;
do Tibetu tuto nauku pøinesl v 8. stol po Kr. Padmasambhava
z Indie.
Máró (pálij., sans. Mára) zosobnìné zlo.
materia prima (lat.) prvotní látka.
Méru (sans.) duchovní hora tvoøící svislou osu zemì.
Milaräpa (tib. Mi-la-ras-pa) tibetský svìtec a básník, pøíslu¹ník
sekty Kagjüpa; ¾il 1040{1123.
monada (z øec. jednotka) v duchovním pojetí ¾ivotný prvek, který
se zachycuje v organismu slo¾eném z ¾ivých bunìk.
mudra (sans.) gesto ruky se symbolickým významem.
naraka (sans.) peklo.
nirmánakája (sans.) þzázraènì transformované tìlo\; lidský buddha;
bytost ¾ijící na rozhraní nirvány.
nirvána (sans.) vyvanutí; vykoupení ze ¾ivotní ¾íznì.
pingala (sans.) psychický nerv (kanál), který se vine po pravé stranì
páteøe od rozplozovacích orgánù po pravé chøípí.
préta (sans.) stra¹idlo; trvale hladové bytosti s obrovským bøichem
a malinkými ústy.
prétalóka (sans.) oblast, svìt prétù.
psychický nerv viz ida, pingala.
Púrvavidéha (sans.) bájný svìtadíl východnì od duchovní hory
Méru.
253
rák¹asa (sans.) démoni ¾ivící se lidskými mrtvolami.
reinkarnace (z lat.) znovuvtìlení.
rúpa (sans.) vzhled, forma, tvar.
rúpadéva (sans.) bùh ve tvaru.
rúpadhátu (sans.) oblast forem.
sádhana (sans.) uskuteènìní, dosa¾ení.
samádhi (sans.) ponoøení mysli, vytr¾ení.
sambhógakája (sans.) þtìlo dokonalého vybavení\; znamená projevenou
moudrost; viz té¾ dharmakája a nirmánakája.
sangha (sans.) mni¹ská obec, mni¹ský øád.
sansáró (pálij.; sans. sansára) vìèný kolobìh zrozování a umírání.
sanskára (sans.) dojem, pùsobení.
savikalpa samádhi (sans.) samádhi (viz tam), v nìm¾ je zachován
urèitý objekt a jeho¾ výsledkem je poznání v konkrétních vìcech,
nikoli ztoto¾nìní s absolutnem.
siddhi (sans.) jógické síly.
siderický dvojník hvìzdné tìlo evokované bytosti z nadsvìtských
sfér.
sipä bardo (tib. srid-pa`i bar-do) posmrtný þstav vznikání\, zaují-
má 15.{49. symbolický den posmrtné bardické existence pøi hledá-
ní znovuvtìlení.
stúpa (sans.) stavba v podobì jehlance nebo kupole nad ostatky
buddhù, svìtcù apod.
sursum corda (lat.) vzhùru srdce.
¹i¹ja (sans.) ¾ák.
Tahdol (tib.) text sestávající pøevá¾nì z manter (viz mantra); bývá
v Tibetu no¹en jako talisman, vkládán jako amulet zemøelému do
hrobu, pøípadnì s ním spalován.
tantry (sans.) nábo¾enská pojednání buddhismu a hinduismu.
Tára sanskrtské jméno tibetské bohynì Dolmy.
tathágata (sans.) takto se chovající = buddha; zcela probuzený.
trapista èlen mni¹ského øádu nazvaného podle francouzského
opatství La Trappe; øád se vyznaèuje pøísnou kázní a povinnou
mlèenlivostí.
254
trikája (sans.) þtrojí tìlo\, v nìm¾ se projevuje buddhovství: dharmak
ája, sambhógakája, nirmánakája (viz tam).
Trojice té¾ Tøi klenoty: Buddha; jeho uèení | dharma; obec jeho
stoupencù | sangha (viz oba termíny).
tulku (tib.) vtìlený tzv. ¾ijící buddha.
tulpa (tib.) magická podoba, fantom vytvoøený tibetským mystikem
vtisknutím jasné pøedstavy do prostoru.
Tu¹ita (sans.) buddhistické nebe, kde sídlí bódhisattvaMaitréja.
Uttarakuru (sans.) bájný svìtadíl severnì od duchovní horyMéru.
vad¾ra (sans.) diamant; blesk; ¾ezlo | hromoklín; toté¾ jako tibetsk
ý výraz dord¾e.
Velký slitovník viz Èänräzig.
255
Kvìtoslav Minaøík
Tajemství Tibetu II
Tibetská kniha mrtvých (Bardo thödol)
Tibetské texty z knihy W. Y. Evans-Wentze
The Tibetan Book of the Dead
(Oxford University Press, London 1927)
pøelo¾il Stanislav Kulovaný
Vydavatelská øada PØÍMÁ STEZKA
Svazek 11
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Vydal CANOPUS,
Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání první, dotisk 1996
Stran 256
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { Ice Bear Soft, Praha
