fastshare
Minařík, Květoslav - Tao-te-T'ing
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 2209
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 29 bře 2024, 13:49





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
 Minařík, Květoslav - Tao-te-T'ing 
Autor Zpráva
Corporal
Corporal

Registrován: 17 kvě 2009, 11:47
Příspěvky: 72
Příspěvek Minařík, Květoslav - Tao-te-T'ing

CANOPUS

Vydavatelská øada DRAHOKAMY
Svazek 7

Kvìtoslav Minaøík
Lao-c'ovo Tao-te-»ing
CANOPUS
Praha 1995
ISBN 80-85202-27-1
Copyright
c Kvìtoslav Minaøík, 1995
Pøedmluva
Le¾í pøede mnou Lao-c'ova kanonická kniha O tao
a ctnosti, kterou do na¹eho jazyka pøelo¾il univ. prof.
dr. Rudolf Dvoøák, a kdosi mi øíká: þTuto knihu
bys mìl komentovat. Je to nejménì srozumitelné
ze v¹eho, co najdeme ve lozo i.ÿ Odpovìdìl jsem:
þV¾dy» je to zcela jasné a prùhledné.ÿ { S tím jsem
tuto knihu odlo¾il. Pak, za mnoho let, jsem si pøinesl
knihu Staroèínský losof LAO-C' a jeho uèení
od Jan Chin-©una.(Vydalo Státní nakladatelství politick
é literatury, Praha 1954.) Ne¾ jsem se dostal
k textu, pøeèetl jsem pøedmluvu, úvod a koment
áøe. Tam jsem se doèetl, ¾e Lao-c' byl materialista,
který nenávidìl utlaèovatele, kde¾to tao je mezi jin
ým þpøirozená cesta samých vìcí vyluèující jaké-
koli bo¾stvo nebo nebeskou vùli, podstata, která
pøedstavuje jednotu hmotného základu svìtaÿ atd. {
V¹echna tato tvrzení o Lao-c'ovi a tao jsou prohla¹ov
ána naprosto suverénnì, dokonce demagogicky.
Lao-c' a materialista, který nenávidí! Lao-c', jeden
z orientálních mudrcù, kteøí vysvìtlovali pù-
vod svìta v¾dycky pouze z první pøíèiny, buï osobn
ího boha, nebo bo¾ského principu (tao). Ostatnì
o hmotném pùvodu svìta mudrci ani uva¾ovat
nemohou. To mù¾e uva¾ovat pouze fyzika, která
7
diskurzivními postupy nachází korpuskulární podstatu
vìcí a odtud pak pøes kvantovou teorii dospívá
k postulátu, ¾e hmoty kosmu mají hmotný pùvod {
pokud vìdci nedospìjí k jinému závìru.
Mudrci nemají mo¾nost dospívat k závìrùm o pù-
vodu svìta pomocí laboratorních prací nebo ji alespo
ò døíve nemìli, stejnì jako technicky pokroèilé
národy dne¹ka. Zkoumání pøírody a jejího pùvodu
vyplývalo z duchovnì výchovných systémù, které
jsou stejnì prosté jako dokonalé. Ostatnì nic nebr
ání tomu, abych þsystém v¹ech tìchto systémùÿ
popsal.
1. Zaujmìte pozici siddhásana nebo vad¾rásana
nebo svastikásana nebo padmásana, aby bylo tìlo
klidné.
2. Vyluète z mysli v¹echny vzpomínky, dojmy a popudy,
které vám pøipomínají svìt a denní shon
v nìm.
3. Kdy¾ se tím mysl oprostí, obra»te pozornost na
své tìlo a sna¾te se uvìdomovat si je, a to pouze jako
zevní kontury, tedy tvar.
4. To cviète vytrvale, dokud nebudete schopni zvý-
¹it intenzitu tohoto uvìdomování nebo pozorování
tìla.
5. Kdy¾ se vám to podaøí, zvy¹ujte intenzitu pozo-
8
rování (uvìdomování) si tìla a¾ do stupnì, kdy vás
u¾ nic nebude ru¹it a kdy tìlo bude jediným pøedm
ìtem pozorující a analyzující mysli.
To je v¹echno. Nebo» kdy¾ pøedmìtem, který zaj
ímá mysl, bude pouze tìlo, pak sama intenzita
soustøedìní zpùsobí, ¾e u¾ si nebudete uvìdomovat
pouze jeho tvar, nýbr¾ postøehnete a uvìdomíte si
i psychické emocionální procesy, které se vá¾ou na
va¹e tìlo. A kdy¾ budete tyto zmìny dobøe sledovat,
poznáte, ¾e se odehrávají na nepohnutelném
psychickém pozadí a { to jste ji¾ nalezli tao.
Kdy¾ tao pøedstoupí takto pøed oèi èlovìka, stává
se základnou, na ni¾ se èlovìk mù¾e dobøe postavit
a dívat se zpìtnou cestou na tìlo, které je þjenÿ
tvarem. Pak se ji¾ nemusí namáhat nalézt þzáklad
pøírodyÿ. Setrvává na nìm a vidí, ¾e platforma (tao),
na ní¾ se octl, je pùvodem v¹ech jevù; ty nevznikají
náhle, ale jsou výsledkem skladby onìch procesù,
které na¹el døíve ne¾ samo tao. Navíc vypozoruje,
¾e tyto procesy jsou toto¾né s þkvantyÿ nebo formacemi
sil kosmických, z nich¾ vzniká celý hmotný
vesmír.
Jsem ten, kdo se také vzdìlal tímto pracovním postupem,
a mohu ka¾dého ujistit, ¾e dvacet a¾ tøicet
knih, které jsem v ¾ivotì pøeèetl, mi ani svì-
tový názor ani ucelenou pøedstavu o pùvodu svìta
nedalo. Proto dobøe rozumím Lao-c'ovi. Ale kdy¾
jsem se rozhodl jeho názory komentovat, narazil
jsem na nesnáze. Vzal jsem si pøed sebe jak pøeklad
9
od univ. prof. dr. Rudolfa Dvoøáka, tak i knihu Jan
Chin-©unovu. Ver¹e obou knih se znaènì li¹í. Zdá
se, ¾e prof.Dvoøák se úzkostlivì sna¾í pojmenovat
vìci jmenované Lao-c' tak, jak je on sám jmenoval,
kde¾to Jan Chin-©un nebo je¹tì spí¹ redaktor
této knihy jako¾to pøesvìdèený þmaterialistaÿ
pøekládá termíny do slov, která se mu zdají vyhovuj
ící. Pøesto jsem se rozhodl pro tento pøeklad,
proto¾e jsem nabyl dojmu, ¾e první pøeklad ponech
ává v textu mezery, které bych nemohl pøeklenout.
A proto¾e nechci pou¾ívat obou textù, nará¾ím na
obtí¾e, které zdolávám pouze znalostmi tao a cest,
jimi¾ se ubírá my¹lení tìch, kdo jej také znají, napø.
právì my¹lení Lao-c'ovo. Nejhor¹í ov¹em je, kdy¾
se termíny znaènì li¹í. Prof.Dvoøák napø. pou¾ívá
termínu þpodnebesíÿ, kde¾to v textu od Jan Chin-
-©una je termín þzemìÿ. Nechci rozhodovat, který
termín je správnìj¹í, ale slovo þpodnebesíÿ by se
k celkovému znìní textu lépe hodilo. Nicménì se
dr¾ím v¹ude textu Jan Chin-©unova, který komentuji
z hlediska poznání tao. Kdyby se chtìl ètenáø
pøesvìdèit, zda jsem textu správnì èi ¹patnì rozum
ìl, musel by sáhnout k textu pùvodnímu a to bude
sotva snadné nebo mo¾né.
A nyní se je¹tì vrátím k osobì Lao-c'. Nebyl ani
naivní a nedùsledný materialista, jak tvrdí koment
átor jeho knihy, ani ten, kdo nenávidìl utiskovatele
èínského národa. Jestli¾e znal tao, mohl být
pouze realista a nenávidìt vùbec nemohl. Èlovìk,
který si vytvoøí svìtový názor nikoli z vyètených
10
pouèek, ale z touhy po pravdì, která mu dala dost
síly projít celým ¹kolením sebepozorování, jaké jsem
ji¾ vý¹e popsal, musel ka¾dý defekt, který nenávist
pøipou¹tí, døíve a dokonale likvidovat. Jen tímto
zpùsobem pøestane být jeho nazírání pøedpojaté
a uschopní jej vidìt pravdu, která má k tao velmi
blízko. A kdy¾ tao realizuje, tj. uèiní je pøítomným
svému vìdomému ¾ití, pak ji¾ je z nìho mudrc, na
jakého bì¾ná mìøítka neplatí. V¾dy» pøece moudrost
jej vede k tomu, aby dosáhl pokoje, jaký se dá
vyjádøit pouze termínem spása.
Tento pokoj se má ke svìtu zápasu a vá¹ní, jako
se má prázdnota kosmu ke kosmické tvorbì. Tajemn
ý vztah mezi obìma snad umo¾òuje, aby moudrost
mìla porozumìní pro zápasy a vá¹nì svìta
stejnì jako kosmická prázdnota pro stvoøení, ale to
je v¹echno. Mudrc ví, ¾e tyto zápasy a vá¹nì si svìt
lidí vysnil a ¾e by se jich lidé nechtìli zbavit, proto
¾e by jim zmizelo z oèí cosi sympatického. Lidé
pøece chtìjí vítìzit a pøedpokladem toho je nenávid
ìt. Vítìzit zase souvisí s touhou dostat se do èela
lidské spoleènosti a k tomu je tøeba podceòovat jiné
nebo pøeceòovat svoje potøeby. Nebo snad existuje
mezi svìtskými lidmi nìkdo, kdo nepomyslí na sebe,
kdy¾ chce bojovat za dobro lidí? Ne! Nenávist není
mravní vlastnost, která uchvacuje mudrce. A Lao-c'
je mudrc, který popisuje svìt a upozoròuje na to, co
dìlá svìt ¹patným nebo dobrým. A zná-li tao, zná
také pùvod svìta. Pro precisní postøehy jistì není
pùvodcem Bùh, ale pouze fyzikální faktory, které
11
mají tím vìt¹í vztah jak k minerální, tak i k vegetabiln
í a animální pøírodì, èím jsou blí¾e tao.
O fyzikálním pojetí kosmu je mo¾no øíci, ¾e se pozn
áním fyzikálního faktoru zvaného pole fyzika dostala
a¾ k poznání tao. Zatím si s ním v¹ak neví rady.
Odvá¾nìj¹í fyzikové (nebo snad doktrináøi) tvrdí, ¾e
pole je hmota. Ale v tom pøípadì jde ji¾ pouze o zá-
sady. Je zrovna tak dobré nazvat velkou neznámou
hmota jako ji nazvat nic. Jsem pøesvìdèen, ¾e poctiv
ý vìdec { teoretický fyzik { se nikdy neodvá¾í
zastávat jeden nebo druhý názor. Kdy¾ ano, pak to
u¾ není vìdec, ale øemeslník ve vìdì. Je pøece tak
nesmírnì obtí¾né dávat jméno, kterému ka¾dý dobøe
rozumí, nìèemu, co poznáváme jako tvùrèí síly pøí-
rody, a poli, kde se tyto síly manifestují. To nejlépe
ví ten, kdo se systémem duchovního vývoje dostal a¾
k prazákladním silám a momentùm svého vlastního
bytí.
Dovoluji si tvrdit, ¾e pokud nemají orientální lozo
cké systémy k dispozici termíny pro tvùrèí momenty
shodné s termíny na¹í fyziky, je hlavní pøíèina
v tom, ¾e pøi jejich pojmenování u¾ívali tehdy zná-
mých slovních výrazù. Fyzika termíny tvoøila pøi objevech
kvalit tvùrèí èinnosti a to jí umo¾nilo vyhnout
se jejich problematickému výkladu. Kdy¾ v¹ak èlov
ìk proniká k základùm tvoøení cestou duchovnì
výchovných systémù, najde v popisech tvùrèích kosmick
ých kvalit analogie u duchovních mudrcù a ve
vìdì. Proto nejde o nic jiného ne¾ o apriorní nalezení
nebo zji¹tìní tìchto kvalit. Pak se ji¾ snadno podaøí
12
zjistit, ¾e vìdecká empirie dochází jiným zpùsobem
k tému¾ poznání jako duchovní výchova, smìøující
k poznání kvalit tvùrèího svìta. A to je velmi potì-
¹itelné. Mudrci vìda pomù¾e zpøesnit jména kvalit
a vìdì by mohli mudrci pomoci pøesnìji identi kovat
kvality vy¹¹ího druhu. Hádky o to, zda þpoleÿ je
hmota nebo nic, nemají ¾ádnou cenu. Jsou jen sou-
èástí boje rozlièných svìtových názorù a moudrost
v nich vùbec není. Proto chybí i pochopení mudrce
Lao-c'.
Sama lozo e Lao-c' je pøedev¹ím nábo¾enská
nebo je¹tì lépe duchovní a pak teprve sociální. Nebo
» kdyby ¹lo o lozo i èistì sociální, pak by ji
nebylo mo¾no spojovat s moudrostí. A Lao-c' byl
mudrc. Mìl mravní sílu èlovìka, jaký pøedev¹ím
nelpìl na smyslovì potì¹ujících pøedmìtech, a mìl
i schopnost v¹echno pozorovat a rozumovì vá¾it.
Proto mu byly zøejmé vnitøní pøíèiny zla, jím¾ je
postihován svìt. Vìdìl, ¾e pouze ctnost (dobro a nesobeckost)
mù¾e zlo ze svìta odstranit; nemohl tedy
nutit lid k revoluci, nýbr¾ pouze pøipomínat dr¾itel
ùm moci, jak se mají chovat. Po té stránce je
jeho lozo e nanejvý¹ dobrá. Neadresuje své poselstv
í o ctnosti pouze urèitým lidem, nýbr¾ øíká, ¾e
má být ideálem v¹ech. Kdyby se tak stalo, nebylo
by sociálních problémù, leda pokud by nedostaèovala
výroba. Ale k tomuto jevu dosud ve svìtì nedo
¹lo. Zatím se výrobkùm, které mohou naplnit bøicha,
vìnuje ménì podstatná èást úsilí; zato se usiluje
o výrobu vìcí, které mohou nièit a ochuzovat. To
13
ov¹em není cesta tao. Naopak, je to podivný patologick
ý komplex, který podnìcuje ke zlu, aèkoli nese
na ¹títì heslo vítìzit a zvìt¹ovat moc. Pro tento
patologický komplex nemù¾e ¾ádný mudrc mít na
mysli pouze otázky sociální. V¾dycky má na mysli
otázky mravní, nebo» jen v nich tkví pravé øe¹ení
problémù, s nimi¾ se na svìtì setkáváme. A¾ budou
tyto problémy vyøe¹eny, vyvstane lidem vy¹¹í cíl {
dokonalé osvícení, nebo» pouze osvícení mù¾e beze
zbytku odstranit zlo ze ¾ivota.
Kvìtoslav Minaøík
Poznámka vydavatele: Rukopis této knihy byl dokon-
èen pøibli¾nì v roce 1958.
14
Èást první
I
Tao, je¾ lze vyjádøit slovy, není stálé tao.
Jméno, je¾ lze pojmenovat, není stálé jméno.1
Bezejmenné je poèátkem nebe a zemì, mající
jméno { je matka v¹ech vìcí.2
Proto, kdo je prost vá¹ní, vidí jeho ( tao) zázraèné
(tajemno), kdo v¹ak chová vá¹nì, vidí je pouze v kone
èném tvaru.3
Obì jsou tého¾ pùvodu, av¹ak s rùznými názvy.
Spoleènì slují nejhlub¹í. Od jednoho nejhlub¹ího
k druhému { jsou dveøe ke v¹emu zázraènému.4
1. Lao-c' pøipomíná, ¾e identi kovat tao popisem
je vylouèeno; je nutné poznat je pøíslu¹ným pro¾it
ím. My se v¹ak pøesto budeme pokou¹et popsat je;
pochopit je z popisu mù¾e pouze ten, kdo se deduktivn
ími postupy probral fyzikálními jevy k základn
ímu jsoucnu, k poli, které fyzika teoreticky zná, ale
empiricky nikoli.
Tao pova¾ujeme za zrcadlící jev, který odrá¾í
v¹echny projevy empirického svìta. V pro¾itkových
15
kategoriích se mù¾e poznat jako nehnutost, která
vznikne a rozvine se a¾ po dosa¾ení psychické vyrovnanosti,
je¾ vznikla jako následek apatie k jevùm
smyslového svìta.
Tao je tedy poznáno jako du¹evní nehnutost, kterou
èlovìk netvoøí, ale nalezne jako centrum své
vlastní bytosti. Toto centrum je toto¾né s centrem
silového kosmu, a proto se tao mù¾e pova¾ovat za
kosmickou kvalitu, která v¾dy v¹echno prostupuje.
Objevit se v¹ak dá, teprve a¾ vzniknou nezbytné
podmínky. Pak èlovìk poznává, ¾e ona nehnutost je
niterná pevnost, prý¹tící z prostupující ho prázdnoty,
a proto jejího pùvodce nemù¾e hodnotit jinak
ne¾ jako ¾ivou vìènost.
2. Tao je pùvodcem v¹eho, ale jeho existenci lze
zjistit toliko prostøednictvím vìcí bytujících ve dvou
fyzikálních kategoriích, toti¾ v èase a prostoru. Èas
a prostor jsou abstrahovány z tao a mají ji¾ jméno.
V nich se vytváøí v¹echny jevy empirického svìta.
V retrospektivním sledu, tedy za jevy empirického
svìta, najdeme èas a prostor v jejich pravé podobì,
toti¾ jako ryze abstraktní fyzikální èinitele. Teprve
v nich nám ji¾ svítá tao, dùm bez základu, jak je
popisují indiètí lozofové, resp. jako paraátman, to
je stabilizovaný duch kosmu, který èlovìku, jen¾ ho
vnímá, udìluje pevnost toho, kdo poznal, ¾e pøíroda
je hrou iluzí a obelhává jedince zdáním, ¾e je skute
èná.
3. Vá¹eò tu nebuï chápána jako agresivnì se uplat-
16
òující vùle domoci se slastného smyslového pro¾í-
vání, ale jen jako vnitøní (du¹evní) nepokoj, který
èiní nemo¾ným rozpoznávat fyzikální kvality pøí-
rody a tak identi kovat kvalitu nejvy¹¹í, prázdnotu
nebo tao, z ní¾ se v¹echno vyvinulo jako projev emanace.
Vá¹eò naopak umo¾òuje postøehovat smyslem
zraku, ba i hmatu, pouze tvarovì dokonanou
emanaci, kterou je pøíroda ve své nejzevnìj¹í tváø-
nosti.
4. Prázdnota na jedné stranì, èas a prostor na
druhé stranì, ov¹em tak, jak je chápe fyzika, jsou
prvotiny existence v¹eho. Proto pouze jejich identi-
kací èlovìk nabývá poznání, které se má k zázraè-
nosti asi tak, jako se má naprosto elementární názor
na ¾ivot k bezmocnosti vùèi osudu.
II
Jakmile v¹ichni lidé seznají, ¾e krásné je krásné,
objeví se i o¹klivé.
Jakmile (v¹ichni) poznají, ¾e dobro je dobrem,
vzniká i zlo.1
Proto se bytí a nebytí vzájemnì vytváøejí, z tì¾kého
vzniká lehké a z lehkého tì¾ké, dlouhé spolu s krátk
ým dostává tvar, vysoké a nízké se k sobì sklánìjí,
zvuky, jakmile splynou, spolu ladí, pøedchozí a ná-
sledující pøicházejí po sobì.2
Proto dává moudrý èlovìk pøednost neèinnosti
17
a uèí beze slov. Tehdy se v¹echny vìci poènou hý-
bat a nezastaví (svùj chod). On tvoøí, ale nevládne
(tomu, co je stvoøeno), dìlá, ale neu¾ívá (toho,
co je udìláno), dokonává díla, ale nevychloubá se.
Pokud se nevychloubá, (¾ádné bytosti se od nìho)
neodvracejí.3
1. Potenciálnì je èlovìk veden k tomu, aby se myslí
zamìøoval na sebe sama, z èeho¾ mu nakonec plyne
pocit uspokojení; to je vy¹¹í stav, ne¾ známe jako
¹tìstí. Ale být pokojnì zamìøen na sebe sama znamen
á neidenti kovat nic z toho, co na nás doléhá
a posléze v nás budí pocit uspokojení nebo nelibosti.
To v¹ak je stav rajské nevinnosti èlovìka, kterou ji¾
dávno ve svých pøedcích opustil. A tak dospìl k pozn
ání dobrého a zlého, krásného a ohyzdného; toto
poznání pøivodilo ve¹kerou komplikovanost spole-
èenského ¾ití.
Z toho vzniká pouèení, ¾e stav rajské nevinnosti je
nutno ¾ít a neuvìdomovat si jej. V tu chvíli, kdy si
jej èlovìk uvìdomí, pozná protiklad pro¾ívání ví¾í-
cího se na tuto nevinnost { èlovìk je vyhnán z ráje,
jak to èteme ve Starém Zákonì.
2. Dojde-li k identi kaci nekomplikovaného pro-
¾ívání, které je vlastnì hlubokým pocitem nepøest
ávajícího ¹tìstí, dochází k poznání nejen pro¾ívání
komplikovanìj¹ího, nýbr¾ i ke konfrontaci potenciáln
ích faktù, jejím¾ pùsobením se rozdru¾í potenciální
18
jevy, které pozdìji dozrají a pøivodí vznik v¹eho ¾ivota
v èasovì { prostorové dimenzi, jak jej mù¾eme
vidìt dnes.
Faktory existence, resp. jevy makrokosmu v¹ak
tíhnou ke svému prapùvodu. Proto mù¾eme vidìt
u jevù v celé pøírodì jakési tu více a tu ménì zdárné
úsilí o dosa¾ení rovnováhy, jí¾ v¹ak vùbec nedosahuj
í. To proto, ¾e procesem od rajské nevinnosti a¾
k rozvinutí poznatku mnohojevného svìta vzniká já-
ství; jáství se rovnováhy obává, nebo» poznává, ¾e
rovnováha znamená zánik toho, co nazýváme individualitou.
Touhou po rovnováze v¹ak jistì vznikají
nebeské sféry. V nich se èlovìk dovídá, co je pøíèinou
existence svìta, co je nezbytné uèinit, aby dosáhl
bla¾enosti, a jaké pøíèiny pøivodí zánik smyslového
svìta, na nìm¾ lidé tak lpí.
3. Mudrc je ten, kdo poznal zákonitost vznikání
a zanikání svìta a pak se vrátil z abstrahovaného
svìta do svìta lidí, v nìm¾ postøehl snahy lidí, pøí-
èiny tìchto snah a jejich úèel. Takový mudrc ji¾ ví, ¾e
chtít vést lid k rajské nevinnosti pouèováním, jako
to dìlají nábo¾en¹tí kazatelé, laiètí moralisté nebo
politiètí demagogové, je a nemù¾e být jiné ne¾ absolutn
ì neúèinné. Ví, ¾e úèinným pouèováním je jen
pøíklad. Je-li ji¾ vysoce duchovnì osvícen, ví i to, ¾e
k dobru svìta mù¾e pùsobit nejlépe tím, ¾e v¹echnu
sílu své mysli zamìøí na svou vlastní bytost. Tím
pøimìje fyzikální faktory svého bytí k tendencím
centripetálního pùsobení; jeho úèinek se indukuje
19
navenek a zvy¹uje se právì mlèením myslí, jím¾ se
tlumí resonance hlasivek. Tato resonance toti¾ neust
ává za slovního mlèení, jestli¾e èlovìk o nìèem
uva¾uje nebo myslí, pøedev¹ím kdy¾ se to týká vnìj-
¹ích vìcí.
Kdy¾ bytost mudrce zmlkne a fyzikální faktory
jeho bytí ji¾ byly donuceny pùsobit dostøedivì, pak
jeho pùsobení navenek velice zmohutní. Lidé si
z nìho zaènou brát pøíklad a pùsobením indukce
pocítí i ¹tìstí; psychologie bìhu svìta se tedy zaène
mìnit, a kdy¾ je mudrc absolutnì vytrvalý, dovede
své úsilí o pøemìnu svìta k úspì¹nému konci.
Aby v¹ak toto induktivní pùsobení bylo dokonale
úèinné, musí od nìho mudrc neustále abstrahovat
(vìdomím). Kdyby toti¾ do nìho zapojil mysl, okam
¾itì by toto pùsobení znièil. Proto musí být èinný
zcela neosobnì. Kdy¾ je skuteènì takto èinný neosobn
ì, nedomnívá se (nevychloubá), ¾e jeho èinnost
mu dává peèe» bytosti významné. Tím vyvol
ává v jiných pøátelskou náklonnost; jeho pùsobení
je akceptováno a jeho u¹lechtilé snahy mají naprostý
úspìch.
III
Kdyby nebyli uctíváni mudrci, nebyly by rozepøe
mezi lidem. Kdyby si lidé necenili vzácné pøedmìty,
nebyli by mezi nimi zlodìji. Kdyby zrak nebyl poután
¾ádoucími pøedmìty, srdce lidí by se nejitøila.1
20
Proto vláda moudrého èlovìka vyprazdòuje jejich
srdce a naplòuje jejich ¾aludky. Oslabuje jejich vùli
a zpevòuje jejich kosti. Stále se sna¾í, aby lid nemìl
vìdomosti a vá¹nì a aby ten, kdo má vìdomosti, nesm
ìl zasahovat.2
Uskuteèòuje-li (mudrc) neèinnost, pøiná¹í to v¾dy
pokoj.3
1. Jen velmi málo lidí má vlastní názor. Prakticky
témìø ka¾dý se opírá o nìjakou autoritu a z toho povst
ávají rozepøe. Jeden vìøí v existenci Boha, jiný
v jeho nejsoucnost, a pøesto¾e ¾ádný z nich nem
ù¾e øíci, ¾e vìøí nebo nevìøí po dùkazu, pøece jeden
potírá druhého. Ale rozpory se netýkají pouze
víry nebo nevíry v Boha. Nìkdo pøísahá na diktaturu,
jiný na demokracii a dále pak i na ménì
významné jevy spoleèenského ¾ivota. A tato víra
v autority dokazuje, ¾e lidé nejsou intelektuálnì takov
í, jací se zdají být, a právì proto se ve svìtì daøí
rozbrojùm a nesvornosti, které èiní ¾ivot tak tì¾-
kým.
Bylo by tøeba vychovávat lidi k vlastnímu ¾ivotn
ímu názoru. Ten ov¹em mù¾e být objektivní jen
za pøedpokladu, ¾e je èlovìk zdr¾enlivý v postoji
k vidìným vìcem i v náchylnosti dát se jimi citovì
pøivábit nebo k nim mít odpor. Pøíchylnost a odpor
¾ivotní názor v¾dy subjektivizují.
Rovnì¾ je správná pouèka necenit si pøedmìtù
podle jejich obecnì uznávané ceny. V takovém
21
pøípadì by snad valouny zlata vábily lidi jen svým
leskem jako dìtské du¹e, ale projevy lakoty by nevzbudily.
To je ov¹em ideální pøedstava o mo¾nostech,
které pøi souèasném stavu neexistují. Proto
lidé musí poèítat s tím, ¾e budou trpìt strachem
o majetek. A pokyny mudrce budou znít napr
ázdno.
Chtivost èlovìka je podmínìna touhou po smyslov
ých vzru¹ích. Èlovìk se nechce tì¹it z nevzru¹itelnosti,
ne¾ádostivosti, nýbr¾ z vlastnictví vìcí, které
v¹ak stejnì ztrácejí svùj význam, kdy¾ se dostaví nal
éhavìj¹í ¾ivotní okolnosti. Jak rád by dal milionáø
v¹echny své miliony za to, kdyby mohl ¾ít a být ¹»asten
jako ti, kdo jsou bez pøání. Vlastnictví zevních
vìcí, v tomto pøípadì milionù, toto ¹tìstí znemo¾-
òuje a s tím souvisí i strach ze smrti, kterého ten,
kdo nevlastní nic, ani nezná.
Nejlep¹í cesta k vnitønímu klidu, který hluboce
ob¹»astòuje, je v tom, ¾e èlovìk nepova¾uje nic za
nezbytné pro svou osobu. Pak se potøeby redukují
na ukojení hladu { a tuto mo¾nost svìt témìø v¾dy
èlovìku poskytuje; mají-li se vìci nìkdy jinak, pak
je to proto, ¾e vlastnický pud pøíli¹ rozbujel.
Komunismus chce lidi udìlat ¹»astnými. Je to
mo¾né? Vede je k ne¾ádostivosti? Právì naopak.
Zpívá: chceme, aby mìl ka¾dý víc a víc a aby jeho
þsvatéÿ po¾adavky po jídle, pití, milování a zábavì
byly úplnì splnìny. A to není pøedpoklad pro vznik
spokojenosti a ¹tìstí ne¾ádostivých.
22
2. Skuteènì moudrý vládce ví, ¾e vést lidi ke ¹tìstí
znamená vést je k ne¾ádostivosti. A kdy¾ na této
cestì budou uspokojeny elementární potøeby lidí,
vøení ve svìtì utichne.
Vyznáváme boj a války jen proto, ¾e své osobní pot
øeby zvelièujeme. Vizte prostého venkovana a uvid
íte èlovìka nejmírumilovnìj¹ího, jestli¾e se nají
a má zaji¹tìno, ¾e bude mít stále prostøedky, aby
se najedl. Ale vymyslili jsme si boj. Na¹li jsme své
nepøátele v lidech, kteøí mìli ve svìtì úspìch. Jsme
pouèováni, ¾e jen kvùli nim jsme ohro¾eni tím, ¾e
se zítra nenajíme. A tak jsme naklonìni s nimi bojovat
a pøípadnì je likvidovat, zatím co v nás bují
chtíè mít se nejen tak dobøe jako oni, ale je¹tì lépe,
a to bez ohledu na to, zda ti ostatní se budou mít
také tak. Dokonce chceme, abychom se mìli lépe ne¾
ostatní. Tak se plný hrnec pøetáhne od jedné skupiny
k druhé a ¹tìstí zùstane zase tam, kde v¾dycky
bylo { v opravdové ne¾ádostivosti, která je zcela neuzn
ána.
Moudrý èlovìk by tedy vedl lid k tomu, aby se
nerozvíjela jeho ¾ádostivost a byl spokojen s minimem,
které by v dostateèné míøe uspokojovalo jeho
animální potøeby. Vedl by jej k tomu, aby si nevá-
¾il zevních vìcí, ale pova¾oval je pouze za slu¾by
elementárním potøebám. Ví toti¾, ¾e tzv. chytrost,
tj. pov¹echné vìdìní o vìcech svìta, straní v¾dycky
pouze tomu, kdo jí je obdaøen, a v ¹ir¹ím smyslu nièí
pokoj a mír ve svìtì.
23
3. Nepodnìcuje-li vedoucí èinitel ve svìtì lidi k ¾á-
dostem a naopak dbá o to, aby náru¾ivosti v nich
nevznikly, pøispívá míru. To je ov¹em pojetí, s jakým
se nyní nesetkáváme. A» ji¾ z jakýchkoli dùvodù, je
lid svými vládci veden k rozvinutí ¾ádostí, a proto
i k nepokoji, ba k válce.
IV
Tao je prázdné, ale pùsobí-li, zdá se nevyèerpateln
é.1
Ó, nejhlub¹í! Zdá se praotcem v¹ech vìcí.2
Jestli¾e zmírníme jeho ostrost, osvobodíme je od
zmatku, zeslabíme jeho lesk a pøipodobníme je k zrnu
prachu, pak se nám bude zdát, ¾e zde zøetelnì je.3
Nevím, co je zrodilo.
Pøedchází pøed praotcem jevù.4
1. Kdy¾ mudrc abstrahuje myslí od pøírody jako
souboru hmotných jevù, zaène vidìt prázdnotu podobnou
zemskému prostoru, prosvícenému sluneè-
ním svitem. Tato prázdnota v nìm budí extatické
stavy mysli. Kdy¾ si pøitom dobøe uvìdomuje sebe,
identi kuje tuto prázdnotu jako tao. Kvalitativnì
je toti¾ faktorem duchovním, který neustále pùsobí,
a to pøedev¹ím tak, ¾e probouzí bla¾enosti v tìch,
koho zasahuje. A jeliko¾ jsou bla¾enosti prvotním
stavem ¾ivotního rozvoje, dovozuje mudrc, ¾e tao
24
pùsobí nevyèerpatelnì jako popudový faktor stvo-
øení. Je tedy prázdnotou permanentnì pùsobící na
pøírodu, ji¾ podnìcuje k rozvoji na úrovni ¾ivotnosti;
v jiném vyjádøení je nièím, které dává vznik v¹emu,
co existuje.
2. Øekl jsem, ¾e tao je popudový faktor stvo-
øení. Proto je pova¾ován za þotcovskýÿ princip
stvoøení, tj. obsahuje energie, které jakmile se dostanou
do pohybu, tvoøí kvanta, která se pak
jako emise sbalují a vytváøejí v¹echno projevené.
Samo tao v¹ak zachovává svùj charakter; emise
jako¾to faktory stvoøené nemají ji¾ jeho povahu,
proto¾e jejich existence je podmínìna pohybem,
to je prostorem a èasem. Tak se zdá být tao
pùvodcem v¹eho; jeho charakter odli¹ný od charakteru
tvorby neposkytuje naprostou jistotu, ¾e
tomu tak skuteènì je, ale dá se vyvozovat, ¾e je
z toho, proto¾e podstata stvoøeného se podobá
tao.
3. Jakkoli povahu tao neodluèujeme od povahy
podstaty bytí, za samo bytí je nepova¾ujeme; kdy¾
jeho pøekvapující vlastnost pùsobit zeslabíme pøesv
ìdèením, ¾e je vìcí blízkou chápání mudrce, zjist
íme, ¾e je významným èinitelem v bytí, jeho
nejvnitønìj¹ím projevem, ba pøímo hybností. Bez
tao toti¾, jak poznává mudrc, nemù¾e nic existovat,
proto¾e to postrádá schopnost sebeuvìdomov
ání.
25
4. Povaha tao ukazuje na to, ¾e je tím, co vytváøí
skuteènosti na pasivním prostoru, resp. v prostoru
samém, který je jakoby plátnem pro odrá¾ení kinematogra
ckých obrazù, tj. pøírodních jevù. Z toho
se dá soudit, ¾e tu bylo pøed stvoøením, ba ¾e tu
zùstane, a¾ u¾ stvoøení nebude. Je poznáváno jako
v¾dycky jsoucí, jako to, co je podmínkou bytí a jevù,
ale samo zùstává nezúèastnìno na v¹em. Tao je tedy
vìènost, v ní¾ èasnost bytuje, ale nikdy se jí nestává.
Èasnost v ní mù¾e pouze zaniknout nebo z ní vzejít,
ale nikoli jí být.
V
Nebe a zemì postrádají lidskosti, ke v¹em bytostem
se chovají jako k trávì a ¾ivoèichùm.1
Moudrý èlovìk není lidský a neporu¹uje pøirozený
¾ivot lidu. Prostor mezi nebem a zemí se podobá kov
áøskému mìchu a flétnì: (jedno i druhé) je uvnitø
prázdné a pøímé. Èím je (v nìm) silnìj¹í pohyb, tím
vìt¹í je výsledek.2
Kdo mnoho mluví, èasto se potkává s nezdarem.
Proto je lépe zachovat støed (míru).3
1. Lidé doufají, ¾e budou chránìni pøed osudovým
zlem tu lidskou spoleèností, tu zase pøíznivým osudem
a jindy opìt Bohem. Pøesto v¹ak stojí v samo-
èinnì pùsobící síle karmického zákona, který pùsobí
26
jednak v dimenzích lidských jedincù, jednak v jejich
zaèlenìní v lidské spoleènosti, pøípadnì také v jejich
zaèlenìní v pøírodì.
Karmický zákon mù¾e jedince v ¾ivotì pozvednout
vytváøením pøíznivých okolností nebo ho ochromit
neutì¹enými pomìry, které jsou èasto provázeny du-
¹evní otupìlostí nebo jen omezeností a neschopností
uplatnit se. A právì této karmì chce èlovìk neuvì-
domìle èelit vírou v pomocné síly, které vidí buï
v lidské spoleènosti, nebo v pøírodì, nebo v Bohu.
Ale zku¹enost ho zpravidla pøesvìdèí, ¾e se pomoci
nedoèká. Leda by jeho víra byla tvùrèí silou. Jen
v tomto pøípadì nìmé a hluché zevní moci jako by
se pohnuly a uvolnily èlovìku cestu ke ¹tìstí.
Pomoci si v ¾ivotì tímto zpùsobem je jistì znamen
ím dobrých kvalit èlovìka. Mystik si v¹ak nesmí
pomáhat nadmìrným vypìtím síly víry. Proto získ
ává zku¹enost, ¾e nebe se v¹emi jeho hierarchiemi
bytostí i zemì se v¹emi jejími pùsobivými atributy
jsou nìmé a hluché ke ka¾dému utrpení jedincù,
i kdyby to bylo utrpení úplnì znièující. Kdy¾ to
mystik pozná, zaène spoléhat na sebe sama, na svou
sílu, jí¾ smí pou¾ít pouze tak, ¾e bude vìøit v dobrý
prùbìh svého osudu. Pou¾ije-li své síly jiným zpùsobem,
bude to muset zaplatit jako svùj høích du¹evn
ím ochromením a tím ov¹em otevøením se zlému
osudu.
2. Moudrý èlovìk nebude nikdy stranit pøíbuzn
ým a vykoøis»ovat lid pokrevnì mu cizí. Z toho
27
hlediska je nelidský. Tato nelidskost je provázena
spravedlivostí, která nikdy neporu¹uje harmonii lidsk
ých skupin nebo spoleènosti. Nadto pak se varuje
i myslí se zaplétat do lidských sporù; naopak
udr¾uje mysl v rovnováze pøi nepøítomnosti my¹-
lenek a se zøetelem na to, aby þ¾il vnitøní prázdnotu
ÿ ve stavu vnitøní spjatosti s pøírodou. Tímto
zpùsobem se dopracovává k ovládání ¾ivotní energie
(prány), kterou mù¾e rozdmýchat. Tím mù¾e
uvádìt k v¹eobecné realizaci ideje, které se mají
týkat souladu, dobroty a lásky mezi lidem. Tak
má moudrý èlovìk pracovat k dobru lidí, proto¾e
toto dobro povede i jeho k nadsvìtskému cíli a ur-
èení.
3. Moudrý èlovìk má být mlèenlivý. Má málo øíkat,
ale v mysli má úplnì mlèet. Kdy¾ to èiní, je schopen
dmýchat ¾ivotní silou (pránou) a pøivádìt k realizaci
u¹lechtilé ideje.
Kdo není mlèenlivý na úrovni øeèi, nemù¾e støe-
¾it svou mysl. A kdo nemlèí my¹lenkami, rozechvívá
své nitro a ztrácí magnetickou sílu mysli, která se
získává mentálním mlèením. Mnohomluvný èlovìk
v øeèi i my¹lenkách je v¾dy zcela svìtský.
28
VI
Prázdnota ( tao) je nesmrtelná a nazývám ji nejhlub
¹í poèátek. Vstup do nejhlub¹ího poèátku nazý-
vám koøen nebe a zemì. Poèátek je nekoneèný jako
jsoucno a pùsobí bez námahy.
Poznání dìní pøírody umo¾òuje prázdnota, na ni¾
se dìní promítá. A tato prázdnota je vìèným svìdkem
dìní; proto mù¾eme prázdnotu pova¾ovat za
jsoucnost nazývající se vìèností. Jeho úzký vztah
k pøírodì pak ukazuje na to, ¾e z ní pøíroda pochází,
proto¾e je pouze doèasným dìjem na tìle prázdnoty.
Realizuje-li jogín kvalitu prázdnoty ve svém vì-
domí, pro¾ívá nebeské stavy. Tyto stavy poznává
jako bli¾¹í pùvodu pøírody a nebes, èím¾ pro sebe
øe¹í problém poznání poèátku, rozvoje a konce existence
jevù. A proto¾e prázdnotu objeví jako permanentn
í jev v pozadí projevù pøírody ve v¹ech jejích
formách, poznává také, ¾e se její existence vmì¹uje
do svìta jevù bez toho, ¾e by jeho jevy mohly její
uplatòování brzdit.
VII
Nebe a zemì jsou vìèné! Nebe a zemì jsou
vìèné proto, ¾e netrvají pro sebe. Proto mohou být
vìèné.1
29
Moudrý èlovìk zùstává v pozadí a tím se právì
ocitá v èele lidí. Nedbá o svùj ¾ivot a tím právì svùj
¾ivot zachovává. To se dìje proto, ¾e mudrc opovrhuje
osobními (zájmy) a tím se právì jeho osobní
(zájmy) uskuteèòují.2
1. Trvání existence jevù je pøímo závislé na jejich
osobitém pùsobení. Kdy¾ jevy bytostí i vìcí obracejí
zájem k sobì samým, k své vlastní existenci, stává se
jejich energetické vyzaøování dostøedivým. Následkem
toho se existence dostává do rozkladu a spìje
k velmi rychlému konci.
Jinak je tomu s jevy, které své osobité vyzaøování
podnìcují a stupòují. Takovéto vyzaøování toti¾ strh
ává a vytrhuje z tendencí se usazovat i kvanta energi
í ji¾ opotøebovaných, a proto v neèinnost pøecházej
ících. Na základì toho dochází k obnovì struktury
jevu, èili jev si udr¾uje mladost.
O kosmu a pøedev¹ím o jeho záøivých tìlesech se
pøedpokládá, ¾e vyzaøují velké mno¾ství zplodin.
Proto je jejich existence nepomìrnì del¹í ne¾ existence
tvorù, kteøí ¾ijí tím, ¾e záøení tìchto tìles pøij
ímají. To znají ti, kdo zkoumají cesty nebeských
a pekelných tvorù. Poznávají, ¾e bytosti samozáøné
(nebeské) existují neobyèejnì dlouho proti bytostem
nezáøícím (andìlským) a ty zase velice dlouho
proti bytostem pozemským a ni¾¹ím. A jejich rozdru
¾ení se zakládá právì na schopnosti podnìcovat
stav energetického vyzaøování.
30
Pøechod ze stavu jednoho druhu bytostí do stavu
druhého druhu je spojen se zku¹enostmi. Kdy¾ si
napø. bì¾ný èlovìk, tj. èlovìk ¾ijící prostøednictvím
smyslových reflexù, pøedsevezme vytvoøit ze sebe
energický typ, má potí¾e se svou du¹evní nehybnost
í. Pøemù¾e-li tuto nehybnost, pak jeho tìlo prod
ìlává bolesti promìny z typu nehybného do typu
hybného. Mizí charakter bytosti magnetické a objevuje
se charakter typu elektrického. Kdy¾ je tento
charakter pøetvoøen, poznává èlovìk slast pro¾ívání
energického tvora, slast tak cizí tvoru vnitønì nehybn
ému.
Tato zku¹enost staèí k poznání, ¾e dal¹ím stup-
òováním energetiènosti se kvalita pro¾ívání je¹tì
zlep¹í. A zku¹enost to zase potvrdí. Kdy¾ toti¾
èlovìk energetiènost svého bytí bude podnìcovat
tak, ¾e z jeho ¾ivota vymizí okam¾iky klidu, který
je mo¾no charakterizovat jako podléhání impulsùm
vnìj¹ího svìta, pozná stav bytostí samozáøných. Pozn
áním tohoto stavu se doví, ¾e spása za prahem
slasti je dosa¾itelná dal¹ím udr¾ováním a pøípadnì
stupòováním stavu samozáønosti.
Toto je ¾ivotní zku¹enost mystikù, kteøí nehledali
spásu v bla¾ených pro¾itcích, nýbr¾ ve stupòování
energie a vyzaøování vlastního bytí. Poznali pøíèiny
kvalitativní oddìlenosti bytostí, které bez ohledu
na prostorové rozdìlení jsou rozdìleny kvalitativnì,
a poznali také, jak ka¾dý druh bytostí je od druhého
oddìlen jakoby tvrdým krunýøem vlastnì jen abstraktn
ích hradeb, rozdìlujících stvoøení do rùzných
31
kategorií. A to je zku¹enost, která udìluje moudrost
v pravém smyslu tohoto slova. Poznání kvalit samoz
áønosti a vnímavosti, která nutnì provází lpìní
na smyslovém pro¾ívání, vede k vzniku lozo ckého
názoru o vìènosti nebes a v raných dobách i zemì.
2. Pravá moudrost neznamená rezignaci. Pravá
moudrost vede k tomu, aby se èlovìk staral o udr¾ení
celého svého bytí v nále¾itém stavu energetické aktivity.
Tento stav sám vytváøí podmínky k uplatnìní
stavu a zámìrù mudrce, av¹ak jinými cestami ne¾
obvykle. Uplatòují se my¹lenky mudrce, a to vlastnì
cestou tzv. davové sugesce.
Co mudrc udr¾uje jako ideu, to napadá druhé jako
idea vhodná k realizaci. A samy sebou se vytváøejí
podmínky k jejímu uplatnìní ve svìtì. Mnozí lidé
dostanou toti¾ nápad, ¾e by to nebo ono mìli udìlat
nebo podle této mravní ideje ¾ít { a kdy¾ je mudrc
mravnì bytostí nebeskou, ¹íøí ve svìtì ideje vedoucí
k harmonii, ¹tìstí a klidu.
Podobnì ov¹em pùsobí ideje rozkladné. Tìchto
idejí se zpravidla chápou energiètí lidé, kteøí jsou
þkarmicky mladíÿ, a proto vidí své cíle pouze v ur-
èitých podmínkách pozemského ¾ivota. Tito lidé
stejnì jako mudrci vyvolávají þdavovou sugesciÿ, jej
í¾ pomocí usmìròují svìt tam, kde ho chtìjí mít.
Tak vznikají diktátoøi a jejich re¾imy a tak vznikají
i sympatie k tìmto re¾imùm. Jsou to sympatie do-
èasné, proto¾e omezují svobodu, lidé to v¹ak prostì
nepochopí døíve, ne¾ získají s omezováním svobody
pøímou zku¹enost.
32
VIII
Nejvy¹¹í ctnost je jako voda. Voda pøiná¹í u¾itek
v¹em bytostem a nebojuje. Je tam, kde by nechtìli
být lidé. Proto se podobá tao.1
®ivot by se mìl øídit (zákony) zemì; srdce se má
øídit (zákony) vnitøních podnìtù; dobroèinnost má
odpovídat lidskosti; slovo má odpovídat pravdì; spravov
ání (zemì) má odpovídat klidu; konání má odpov
ídat mo¾nostem; èinnost má odpovídat èasu.2
Nebude-li zápasù, nebude náøkù (mezi lidem).
1. Univerzálnì pojatou ctnost musíme chápat jako
du¹evní vlohu starat se pouze o du¹evní rovnováhu
spojenou se silnou vnitøní aktivitou, která je zamì-
øena na bezpøíèinnou ¾ivost a èinorodost. V takov
ém pøípadì duch (vìdomí) èlovìka probíhá kosmem
jevù a harmonizuje stavy jejich energetického nap
ìtí. Tento stav se podobá stavu tao v èinnosti. Jinak
to v¹ak je stav, který bì¾nì orientovaný èlovìk
nesná¹í. Vy¾aduje transcendentní zøetele a takový
stav vyhovuje tìm, kdo sledují vykoupení ze strastí
sansarického ¾ivota.
2. Bì¾ný èlovìk sotva pochopí, ¾e zákony zemì pøikazuj
í nìco jiného ne¾ to, co dovolují zákony státu
v u¾¹ím pojetí a v¹eobecné po¾írání tvora tvorem
v ¹ir¹ím pojetí. Øídit se zákony zemì v¹ak z hlediska
mudrce znamená setrvávat myslí na zemi a neuva¾o-
33
vat fantasticky jako ti, kdo uvedli na scénu rozlièné
lozo e a ismy. Na druhé stranì to v¹ak také znamen
á lpìt na zemi po zpùsobu sobcù.
IX
Kdo naplòuje (nádobu) pøes okraj a brousí (ostøí)
pøespøíli¹, dlouho je nepodr¾í.1
Kdy¾ síò je naplnìna zlatem a jaspisem, nikdo
není s to, aby ji uhlídal. Jsou-li bohatí a vzne¹ení
py¹ní, sami na sebe pøivolávají ne¹tìstí.2
Kdy¾ je dílo dokonáno, (nech») se èlovìk vzdálí.
V tom je zákon pøirozeného tao.3
1. Jinými slovy: hara¹ení zbranìmi, jak to èiní
èasto diktátoøi, aby se vydíráním domohli vìt¹ího
osobního nebo státního vlivu, pøivolává válku. Proti
tomu umírnìnost zaji¹»uje mír a v¹echno dobré, co
mír pøiná¹í. Lao-c' tedy varuje pøed takovým poèí-
náním, nebo» ví, ¾e jenom klid (mír) pøiná¹í dobro
a ¹tìstí v¹em lidem.
2. Py¹ní lidé jsou jako majetníci rozlièných pøedm
ìtù, po nich¾ tou¾í jiní. Jsou-li takoví lidé mocní,
vyvolávají si nepøátele a ti proti nim povstanou
a znièí je. Nestaèí ani mnohostranná policejní a politick
á opatøení, aby se znièení vyhnuli. Mohou se
pouze domnívat, ¾e si tak opatøují jistotu ve svém
34
postavení. Pøinejmen¹ím vyvolají neklid a boje,
které zmítají národem nebo státem, podle okolnost
í.
3. Je-li kdo postaven v èelo lidské spoleènosti jako
tvùrèí osoba, mìl by vìdìt, ¾e má za úkol vykonat
pro ni nìco v¹eobecnì prospì¹ného. Kdy¾ tento
úkol splní, má se vzdát svého postavení. Obvykle
je tomu v¹ak docela jinak. Kdo takové postavení
získá, sna¾í se udr¾et si je, nebo» poznává, ¾e þmoc
je cosi sladkého a vábnéhoÿ. A kdy¾ si své postavení
chce udr¾et, musí se uchýlit k násilí. Tím vzniká
neklid a zlo pro celou spoleènost, v jejím¾ èele je.
Je tøeba mnoho mravní síly, aby jednotlivec prop
ùjèené moci nezneu¾il. Ale mù¾e mít tuto mravní
sílu èlovìk, který má ohledy pouze politické a nikoli
nábo¾enské? Zku¹enosti dokazují, ¾e nikoli. Zdá se,
¾e politické ohledy takového èlovìka pramení z pøesv
ìdèení, ¾e jen on rozumí problematice spoleèensk
ého ¾ivota, a proto nedbá o pøesvìdèení a citový
¾ivot ostatních. Tak ryze politické zøetele pøiná¹ejí
na svìt zlo.
X
Aby si (èlovìk) uchoval klid du¹e, musí zachovávat
jednotu. Tehdy se (v nìm) nebudou probouzet touhy.
Bude-li duch mìkký, èlovìk bude podoben novorozenci.
Bude-li jeho vnímání èisté, nebude bloudit.1
35
Láska k lidu a spravování zemì se dìje bez rozumov
ání. Brána svìta se otvírá i zavírá, je-li zachová-
ván klid. Neèinnost umo¾òuje, abychom seznali tuto
pravdu.2
Rodit (bytosti) a vychovávat (je), tvoøit a nevládnout
tomu (co je vytvoøeno), vytváøet a neu¾ívat
(toho, co je udìláno), být v postavení star¹ího mezi
druhými a nepova¾ovat se za vládce { to v¹e se naz
ývá nejhlub¹í te.3
1. Zachovávat jednotu v podobì stálosti mysli. Nebo
» jen èlovìk, který nedovolí mysli, aby byla tìkavá,
bude spokojen, èili klidný a ne¾ádostivý. A kdy¾
tento klid a tato ne¾ádostivost nebude ru¹ena ani
potenciálními du¹evními vzruchy, promìní se v du-
¹evní jas a elastiènost, jejich¾ pomocí se rozvine naz
írání, které pøisuzujeme mudrcùm.
Moudrost tedy není du¹evní vloha. Je to du¹evní
vlastnost vyplývající z reálných podmínek, z nich¾
nejdùle¾itìj¹í je právì ne¾ádostivost. Kde není ne¾á-
dostivosti, tam je tìkavost, a kde je tìkavost, tam
není moudrost.
2. Buï je èlovìk ne¾ádostivý a do èela lidské
spoleènosti postaven osudem, a proto má i pøehled
o situaci, který mu umo¾òuje moudøe vládnout.
Nebo je ¾ádostivý a myslí si, ¾e jeho motivy
lidská spoleènost schvaluje, a pak vládne
podle svých pøedstav, nevystihujících potøeby lidské
36
spoleènosti. Je samozøejmé, ¾e první je spí¹e vý-
jimkou, kde¾to druhý bì¾ným zjevem. Proto se
brána svìta neotvírá a nezavírá, ale vytváøejí
se nepøirozené, umìlé spoleèenské jevy. Kde není
bìh vìcí pøirozený, to je v souladu s napìtími
v pøírodì se vyskytujícími, tam jsou nesrovnalosti
a utrpení. { Za neèinnost pova¾ujme odstup
od dìní ve svìtì a souèasnì jeho bdìlé pozorov
ání. Takový postoj je nejlep¹í cestou k pozn
ání.
3. Vychovávat znamená pouèovat pøíkladem. Nebo
» ¾ádné mravní nauèení bez pøíkladu nepùsobí.
Kdy¾ nìco ètenáøi vykoná¹, odevzdej to jako dílo
svìtu bez pomy¹lení na odmìnu nebo náhradu. Jsi-li
pova¾ován za moudøej¹ího ne¾ ostatní, ci» se jako
ka¾dý jiný prùmìrný èlovìk. Tím bude¹ dodr¾ovat
ctnosti, jejich¾ výsledkem je zbo¾¹tìní vlastn
ího bytí. { Nemysli, ¾e vývoj k vy¹¹ím stavùm
bytí vzejde z nìèeho jiného ne¾ z pravých ctností,
které ov¹em musí¹ dodr¾ovat. V¹echno je podmí-
nìné. Moudrost jako nevìdomost, pocit blaha i utrpen
í. A jen po¹etilost ti mù¾e vnuknout pøesvìdèení,
¾e ovoce zbo¾¹tìlého ¾ivota zále¾í na nìèem jiném
ne¾ na tvém sna¾ení ¾ít podle pravidel o bo¾ském
¾ití. Teprve takové ¾ití vyvolá reakci, která zpùsobí,
¾e vzejde i bo¾ské poci»ování.
37
XI
Tøicet paprskù se spojuje v jedné hlavici a (tvoøí
kolo), pou¾ití kola v¹ak závisí na prázdnotì mezi
nimi (paprsky). Z hlíny dìlají lidé nádoby, av¹ak
pou¾ití nádob závisí na prázdnotì v nich. Vysekávají
dveøe a okna, aby vystavìli dùm, av¹ak pou¾ití domu
závisí na prázdnotì v nìm. Taková je tedy u¾iteènost
bytí a vhodnost nebytí.
Z lozo ckého hlediska je u¾iteènost vìcí závislá
na dvou kvalitách. Jednu z nich nazýváme hmota,
druhou duch. Ov¹em pojem þduchÿ nelze chápat
v tradièním smyslu jako ¾ivotní princip, schopný
existovat oddìlenì od hmoty. Duch je tu vlastnì
principem, který získává svùj pravý charakter, a¾
kdy¾ jeho kvalita pøestoupí hranici vibraèních hodnot
projevujících se jako fyzikální èinitel, který je tu
silou, tu hmotou. Ve skuteènosti v¹ak ani tento duch
není èímsi absolutnì rozli¹ným od fyzikálních kategori
í tvoøících hmotu, jen¾e ve své vlastní oblasti
takové kategorie nevytváøí. Proto pova¾ujme þducha
ÿ za energetický jev, který lze kvali kovat jako
prázdnotu.
Pùsobením prázdnoty na fyzikální kategorie tvo-
øící silové nebo hmotné jevy vzniká tzv. ¾ivá hmota,
pøièem¾ ona sama se pak jeví jako její obsah, který
u ¾ivé hmoty poznáváme jako mysl, rozum, vì-
domí apod. Pokud jsou tyto kategorie ¾ivé pøírody
v harmonickém vztahu k hmotì samé, máme tu,
38
pøedev¹ím u èlovìka, èinitele, který èiní ¾ivot tím,
èím je nebo se nám zdá být, toti¾ faktorem schopn
ým mìnit ne¾ivý svìt vìcí. Tak þprázdnotaÿ vládne
svìtu a na ní závisí, zda ne¾ivý svìt vìci bude nebo
nebude mìnìn.
U¾ití prázdnoty jako faktoru moudrosti, vìdeck
ého rozumu nebo lozo cké mysli je tím dokonalej¹í
a lep¹í, èím vy¹¹í má èlovìk zøetele. V¹echen vìdecký
a technický pokrok vze¹el právì z odstupu kategorií
prázdnoty (rozumu, mysli a vìdomí) od hmoty (a jej
ích kategorií); duchovní ¹kolení vede k velmi hlubok
ému odstupu prvních jmenovaných kategorií od
druhých, èím¾ také vzniká moudrost jako nejvy¹¹í
projev abstrahované du¹evnosti ¾ivých bytostí.
XII
Pìt barev otupuje zrak. Pìt zvukù otupuje sluch.
Pìt chu»ových poèitkù otupuje chu». Rychlá jízda
a lov pobuøuje srdce. Vzácné vìci ponoukají èlovìka
páchat zloèiny. Proto snahy rozumného èlovìka smì-
øují k tomu, aby byl syt, a ne k tomu, aby mìl krásné
vìci. Zøíká se jich a spokojuje se s prvním.
Kdy¾ èlovìk ovládne dojmy, vznikající smyslovým
vnímáním, zabraòuje vzruchùm a necení si nièeho,
co ho mù¾e vzru¹it jako osobní potøeba nebo estetick
ý pocit, dosáhne du¹evní rovnováhy; ta se projev
í nejen ve spokojenosti, ale i ve vystupòované
39
ostrosti vnímání. Zejména kázeò vnímání zrakem
vede k rozvinutí neobyèejnì ostrého postøehu, který
umo¾òuje èlovìku proniknout a¾ za zástìnu fyzické
masky, tváøe, do oblasti úmyslù, cítìní a pohnutek,
co¾ má ov¹em ten význam, ¾e èlovìk mù¾e být
sotva pøekvapen poèínáním druhých. Ovládnutí sluchu
vede k rozvoji jasnosly¹ení, resp. sly¹ení do velik
ých dálek nebo sly¹ení mentálních úvah. A potla-
èení reakcí na chu»ové momenty umo¾òuje èlovìku
pronikat objektivním postøehováním do oblasti zasmyslov
é.
Proto¾e mudrc ví, ¾e v¹echny tyto výsledky pøin
á¹ejí tak vysoké osobní dobro, zjednodu¹uje svùj
zevní ¾ivot a redukuje své domnìlé osobní potøeby
na zachování existence tìla. Sna¾í se pouze najíst se
a ¾ít ve v¹eobecné psychické kázni; tímto zpùsobem
se jeho ¾ivotní cesta zmìní v nadsvìtskou bez pøí-
mìskù psychické abstrakce a exaltace. Estetické vy-
¾ívání tuto cestu zatarasuje, nebo» roz¹iøuje osobní
potøeby do stupnì, kdy se ji¾ rozpoutávají nezvládnuteln
é vá¹nì.
XIII
Sláva i hanba se podobají strachu. Vzne¹enost je
podobná velikému ne¹tìstí v ¾ivotì. Co znamená,
¾e se sláva a hanba podobají strachu? Znamená to,
¾e lidé ní¾e postavení získávají slávu se strachem
a rovnì¾ se strachem ji ztrácejí. Co znamená, ¾e je
40
vzne¹enost podobna velikému ne¹tìstí v ¾ivotì? Znamen
á to, ¾e je pro mne velikým ne¹tìstím, ¾e si sám
sebe (cením). Kdy¾ si nebudu sám sebe cenit, nepotk
á mì ani ne¹tìstí. Proto vzne¹ený èlovìk, který
obìtavì slou¾í lidem, mù¾e mezi nimi ¾ít. Lidumilný
èlovìk, který obìtavì slou¾í lidem, mù¾e dlít mezi
nimi.
Jeden z velikých projevù ctnosti èlovìka je uva¾ovat
o sobì jako o zavr¾eníhodném tvoru. Kdy¾ ho
tyto úvahy nepovedou k du¹evní depresi a naopak
je vyrovná zachováním èinorodé energie a du¹evní
svì¾esti, stane se nesmírnì silným jedincem. Z jeho
¾ivota zmizí strach, druhým se stane snesitelným
nebo i pøíjemným a získá pøedpoklady konat velké
èiny.
Jenom strach èiní v¹echny cesty jedince ¾ivotem
nejisté. Za strachu jen osud mù¾e èlovìka postrèit
do èela men¹í nebo vìt¹í lidské spoleènosti nebo ho
také mù¾e zatlaèit do nejzaz¹ího pozadí; na obou
místech pak bude pro¾ívat muka nejistoty a z toho
dùvodu se dopou¹tìt po¹etilých èinù.
Nevpus»te proto do sebe strach. Zataraste mu
cestu tím, ¾e si pøestanete vá¾it sebe. A kdy¾ se vám
to podaøí a zjistíte, ¾e jste tím získal nesmírnì vý-
hodnou pozici mezi ostatními, nezneu¾ijte jí. Ne¾ijete
toti¾ proto, abyste vynikl ve vnìj¹ím ¾ivotì, ný-
br¾ spí¹e proto, abyste dovedl svùj ¾ivot k naprosté
vyrovnanosti, která ho umo¾òuje zakonèit ve ¹tìstí.
Kdy¾ ve ¹tìstí opustíte tento svìt, budou energie,
41
zplozené z ve¹keré va¹í èinnosti, smìøovat do stavu,
v nìm¾ nenastane ulpívání na nìèem ¾ádoucím; tak
se zastavuje kolobìh znovuvtìlování tvorù.
XIV
Hledím na nì a nevidím, a proto je nazývám neviditeln
é. Naslouchám mu a nesly¹ím, a proto je naz
ývám nesly¹itelné. Sna¾ím se uchopit je, av¹ak nedosahuji
ho { proto je nazývám nejnepatrnìj¹í. Tyto
tøi (vlastnosti tao) jsou nevysvìtlitelné, proto splý-
vají v jedno. Jeho vrchol není osvícen, jeho spodek
není zatemnìn. Je nekoneèné a nelze je pojmenovat.
Opìt se vrací k nebytí. Proto se nazývá tvar
bez tvaru, obraz bez pøedmìtu. Proto je nazývají nejasn
é a mlhavé. Setkám-li se s ním, nevidím jeho
tváø, sleduji-li je, nevidím jeho záda.1
Kdy¾ se pøidr¾ím dávného tao a ovládnu nynìj¹í
bytí, mohu poznat dávný poèátek. To se nazývá nití
tao.2
1. Tao, prazáklad jsoucna, jeho¾ kvalita zevnì odpov
ídá v¹ezrcadlícímu principu, kde¾to vnitønì je to
faktor, z nìho¾ v¹echno povstává emanací. Je smysly
neidenti kovatelné, ale je poznatelné lidskému duchu,
který se vynoøil po dokonalém uklidnìní mysli.
Tento duch je také schopný vnímat, ale to lidé nev
ìdí, proto se spokojují s pomíjivým vìdomím, které
vy¹lehuje z neklidné mysli a provází ji.
42
Kdo poznává tao, ví, ¾e je to princip, který v sebe
vtahuje v¹echno stvoøené, které se zúèastnilo jeho
poznání. To znamená, ¾e stvoøené, které poznává
tao, je zralé pro resorpci v pra-nic, z nìho¾ v¹echno
vze¹lo. Ale pocity stvoøeného, které je absorbováno
principem tao, se nerovnají pocitùm stvoøeného,
které je vystaveno bì¾né smrti. Nebo» je-li stvoøené,
které je vystaveno bì¾né smrti, napadáno pocity ni-
èení, je absorpce v tao provázena evidencí rozpínání
a roz¹iøování, co¾ souvisí s povahou tao, které prostupuje,
resp. je obsa¾eno ve v¹em stvoøeném.
Tao je vìènost se v¹emi atributy, která prostupuje
ve¹kerou èasnost. Je tím nìèím, co v nás budí jistotu
nebo pøesvìdèení, ¾e nezemøeme, i kdy¾ jsme zku-
¹enostmi pøesvìdèováni, ¾e tomu tak nebude. Tak
se princip tao uplatòuje ve stvoøeném jako jeho nejvy
¹¹í hodnota, jako námi tu¹ená vìènost. Nemá tedy
tvaru ani dobøe poznatelné povahy nebo vlastnosti,
ale je zde a uplatòuje se v na¹em ¾ivotì jako to, co
nám vnuká dojem, ¾e je dobré a úèelné ¾ivot ¾ít,
èili jako nìco, co pøemáhá nihilistický názor, který
uchvacuje abstrahovaným vìdomím neprostoupené
bytí a tím také lidi na nízkém stupni mravního a tím
i du¹evního vývoje.
2. Kdy¾ následkem zcela uklidnìné mysli, nezachvacovan
é chtíèi, vystoupí na scénu ¾ivota tao, pozn
á èlovìk procesy tvoøení a stvoøení. Vidí jakoby
hrubì smyslovým vidìním emanace tao, které se
jeví jako jemné substance, a ty se dále zhutòují,
43
a¾ se stanou stavebními kameny útvarù stvoøeného
svìta. Tak se pøed èlovìkem uskuteèòujícím tao otev
írá panorama tvùrèího procesu, v nìm¾ i on sám
se najde jako náhodné seskupení sil, které získávají
soudr¾nost následkem podmínek skrytých v energetick
ých èinitelích, jimi¾ jsou chtìní. Proto ten,
kdo poznal a uskuteènil tao, mù¾e dát svému ¾ivotu
nový smìr a vyvést jej z oblasti neodolateln
ých popudù a tím i nepøemo¾itelného osudu do
oblasti, kde tato pouta mizí nebo ji¾ nejsou obt
í¾ná.
XV
Kdo byl za dávných èasù schopen vzdìlání, znal
nejnepatrnìj¹í (vìci) i hluboké (tajemno). (Tací lidé
byli v¹ak) skryti, a proto je nebylo mo¾no poznat.
Proto¾e je nebylo mo¾no poznat, zobrazuji (je) libovoln
ì: byli bojácní, jako by v zimì pøecházeli potok;
byli rozpaèití, jako by se báli svých sousedù; byli
dùstojní jako hosté; byli opatrní, jako by pøecházeli
po tajícím ledu; byli prostí jako ne¹lechtìný strom;
byli nezmìrní jako údolí; byli neproniknutelní jako
zkalená voda. To byli ti, kteøí zachováváním klidu
umìli ¹pinavé uèinit èistým. To byli ti, kteøí tím, ¾e
dovedli uklidnit vìèný pohyb, napomáhali ¾ivotu. Zachov
ávali tao a nepøáli si nic zbyteèného. Proto¾e si
nepøáli mnoho, spokojovali se tím, co je, a netvoøili
nové.
44
V dávných dobách, kdy byla technika na velmi
nízkém stupni, se vzdìlání upínalo k lozo ckému
poznání, z nich¾ nejvy¹¹í bylo poznání tao. Ale
tehdy stejnì jako dnes zevnìj¹ek triumfoval nad
vìcmi niternými, a proto hlavní místo zaujímala so-
stika; poznání tao bylo výsledkem univerzity mravnosti
a povzneseného a oèi¹tìného my¹lení. A pozn
ání tao vede i k poznání problematiky uplatnìní
pravdy. Z toho vyplývá, ¾e ten, kdo poznal tao, je
nesmírnì opatrný, má-li je vysvìtlit svìtskému èlov
ìku. Ví toti¾, ¾e velice snadno se charakter a pù-
sobení zkreslí; ono je toti¾ jako svìtlo lampy, pøi
nìm¾ jeden mù¾e èíst svaté Písmo a jiný padìlat
podpisy, jak øekl o Bohu Rámakr¹na, indický svì-
tec. A pøítomnost tao vy¾aduje, aby ten, kdo je zná,
uva¾oval velmi prostì, byl ponoøen v sebe a s myslí
otevøenou a roz¹íøenou k dobru a tím také nutnì
zachovával tajemství svého vnitøního ¾ivota, èili byl
neproniknutelný. Kdy¾ si ten, kdo zná tao, takto
poèíná, pùsobí automaticky tak, ¾e kolem sebe ¹íøí
dobro a jas uchvacující intelekt druhých. A ten, kdo
zná tao, je mudrc. Proto ti¹í bouøi svých chtíèù a¾
do jejich vyhlazení a tím pak ¹íøí kolem sebe povzbuzen
í a nadìji, která dává jiným sílu ¾ít dále v¹ední
¾ivot. A proto¾e ví, ¾e pøítomnost tao je závislá na
tichu bytosti a její ne¾ádostivosti, omezuje své pot
øeby na minimum, na nejnutnìj¹í vìci k zachování
zevního ¾ivota, o jeho¾ existenci soudí, ¾e je úèelná
pro nadsvìtské èinitele, duchovní oblasti a pøípadnì
tvory.
45
Èlovìk, který zná tao, nezaplétá se tedy do èinnosti
podmínìné tìlesnými ¾ádostmi, proto¾e ví, ¾e
se tím zapøádá do øetìzu pøíèinnosti, je¾ nutí bytost
putovat oblastmi zrozování a smrti. Ví, ¾e ji¾ má
vztahy, které mu umo¾òují ¾ít bez vytváøení pøíèinn
ých napìtí (karmy), a proto ¾ije, ani¾ vytváøí nìco,
co by jej vleklo jako neodolatelná síla, pramenící
ze ¾ádoucích vìcí. Tak tao dává svobodu a dovolí
ji zachovat, kdy¾ kriteriem èlovìka je jeho zøetelná
pøítomnost. Jeho mizení ho nutí, aby revidoval jedn
ání.
XVI
Pøivedu prázdnotu (svého srdce) do krajnosti { zachov
ám úplný klid, a tehdy v¹echny vìci samy porostou
a já budu èekat, a¾ se navrátí. V¹echny vìci se
rozvíjejí a navracejí k svému poèátku. Návrat k po-
èátku se nazývá klid, klid se nazývá návrat k ¾ivotu.
Návrat k ¾ivotu se nazývá stálost. Znalost stá-
losti se nazývá osvícenost, av¹ak neznalost stálosti
zpùsobuje zlo. Kdo zná stálost, stane se moudrým,
moudrý se stane spravedlivým, a kdo je spravedlivý {
stane se vládcem. Vládce se øídí nebem, nebe se øídí
tao, tao je v¹ak vìèné. (Takový vládce) se do konce
¾ivota neocitne v nebezpeèí.
Kdo v sobì vytvoøí prázdnotu, èili zastaví du¹evní
èinnost, ani¾ utlumí bdìlost, stane se pozorovatelem
46
svìta a vìci tohoto svìta pøedstaví jeho zraku svùj
rùst a vývoj k prazákladu, k tao. A proto¾e tyto
vize pøekraèují vliv èasu, pozná pozorující èlovìk,
¾e jejich návrat k poèátku, k tao, se dìje v tìchto
stupních: pøedev¹ím dospìjí k poznání tao jako¾to
bezbøehému a v¹echen èas pøekraèujícímu trvání.
Pak se toto poznání obrazí v jeho postupné realizaci
v bytí. Tím èlovìk unikne strastem, které ho a¾ do té
doby mohly postihovat. Kdy¾ jsou strasti takto pøekon
ány, okou¹í èlovìk, by» jako v èase existující tvor,
odlesky vlastností nebo kvalit tao. To vede k nem
ìnnosti stavu nitra. Kdy¾ se stavy nitra èlovìka
nemìní, pak zmìny v ¾ivotì svìta poskytují èlovìku
pouèení, které ho uèiní moudrým. Moudrý je v¾dy
spravedlivý. A kdy¾ se jeho moudrost zcela promìní
ve spravedlivé cítìní a tím i jednání, dosáhne èlovìk
duchovních atributù vládce. Pravý vládce zachovává
dobrotu (nebe), která je v úzkém kontaktu s prazá-
kladem stvoøení, s tao, jeho¾ pravá kvalita, vìènost,
posvìcuje v¹e, co pøes dobrotu je s ním v kontaktu.
Kdy¾ toto v¹e vychází z tohoto ¾ivota (smrtí), vchází
jen do bla¾enosti a svìtla, do spásy.
XVII
Prostí lidé vìdìli, ¾e byli mezi nimi velcí lidé. Milovali
je a ctili. Potom se jich báli a opovrhovali
jimi. Proto ten, kdo nezasluhuje dùvìry, nepo¾ívá
jí (u lidí). Kdo je uvá¾livý a zdr¾enlivý ve slovech,
47
získává zásluhy a dokonává díla; a lid praví, ¾e se
øídí pøirozeností.
Na nejni¾¹ím stupni vzdìlanosti, v dobì, kdy je¹tì
do u¹í lidí nehuèí propagandistické þpravdyÿ, pozná-
vají lidé okolní svìt vnitøním korektivem mravnosti,
zu¹lechtìným citem. V takovém pøípadì se ten, kdo
zná tao, potkává s úctou ostatních. Kdy¾ v¹ak jsou
prostí lidé otráveni rozliènými naukami o povaze
svìta a následkem toho se jejich chtíèe a vá¹nì rozpoutaj
í, poznávají v tìch, kdo znají tao, nepøátele
svìta a sebe samých. Z toho v jistých dobách vzniká
tichá nenávist k znalcùm tao; v jiných dobách se
dokonce vra¾dí.
Proto se ten, kdo zná tao, musí chovat tak, ¾e
zjitøené nitro jiných lidí ti¹í. Pak je poznán jako ten,
kdo zasluhuje dùvìry. Je-li kromì toho mravný, málo
mluví a plní sliby, pøekoná osten zjitøeného nitra
druhých a získá mo¾nosti dovést svùj vnitøní vývoj
k maximálnímu výsledku; na této cestì bude poznán
jako ten, kdo se øídí vy¹¹í pøirozeností, pøirozeností
tao.
XVIII
Teprve kdy¾ odstranili veliké tao, objevila se þlidskost
ÿ a þspravedlnostÿ. Teprve kdy¾ se objevilo
mudrování, vzniklo i veliké pokrytectví. Teprve kdy¾
je ¹est pøíbuzných ve pøi, objeví se þsynovská úctaÿ
48
a þotcovská láskaÿ. Teprve kdy¾ v zemi vládne nepo
øádek, objeví se þvìrní slu¾ebníciÿ.
Poznání absolutna tao a ¾ivý styk s ním èiní èlov
ìka skuteènì spravedlivým. Kdy¾ tento korektiv
zmizí, vzniká lidskost a spravedlnost jako výtvor
lidské spoleènosti, jakési mravní normy, nad nimi¾
musí bdít zákon. Kdy¾ dále zmizí moudrost, vznikaj
ící z kontaktu s tao, dostaví se její náhra¾ka,
mudrlantství; to ji¾ snadno objeví køivolaké cesty
a pøedstírání o nich, ¾e jsou pravé. { Kdo jiný bude
dokazovat, ¾e ctí svého otce nebo miluje svého syna,
ne¾ ten, kdo nenávidí celou øadu jiných lidí? Takový
èlovìk se potøebuje oèistit pøed sebou samým nebo
pøed druhými tím, ¾e ukazuje, ¾e kromì nenávisti
má i pozitivní pomìr k jiným. Za co stojí taková
úcta nebo láska lze si domyslit. { Ve zcela spoøádan
ém státì není zájem o velkohubé pøitakávaèe. Ale
kdy¾ nìkdo ve státì pozvedne prapor revoluce, pak {
jakmile má urèitý úspìch { získává þvìrné slu¾ební-
kyÿ; ti ov¹em nemyslí na dobro nikoho jiného ne¾ na
své vlastní. Proto ¾ádná revoluce ani diktatura není
dobrá. Vyná¹í do popøedí zka¾ené charaktery, které
se domáhají výhod pro sebe, a proto kdekoho strh
ávají do propasti, otravujíce lidskou spoleènost don
á¹ením, lhaním, vymý¹lením zlého a nièením dobr
ého.
49
XIX
A¾ bude odstranìno mudrování a vzdìlanost, lid
bude stokrát ¹»astnìj¹í; a¾ bude odstranìna þlidskost
ÿ a þspravedlnostÿ, lid se navrátí k synovsk
é úctì a otcovské lásce; a¾ bude znièena chytrost
a zisk, zmizí zlodìji a lupièi. V¹echny tyto tøi vìci
(pramení) z nedostatku vìdìní. Proto je tøeba ukazovat
lidem, ¾e mají být prostí a skromní, omezovat
osobní (pøání) a zbavit se vá¹ní.
Mravní nedostatky lidí se pojí na nevìdomost.
Nevìdomost pramení z malého rozsahu uvìdomov
ání. Malý rozsah uvìdomování vytváøí tendence
mysli výhradnì do oblasti smyslových jevù, tedy do
svìta hmotných forem. V takto orientované mysli
se jako odlesk pravého roz¹íøení vìdomí rozvíjí technick
é my¹lení se v¹emi svými nedostatky; jsou to
pøedev¹ím rùzná pøesvìdèení a sebevìdomí, ¾e jsou
pravdivá. Z toho pramení rùzné teorie a lid trpí
pod jejich uplatòováním, proto¾e nikdy nevystihují
v¹echnu problematiku ¾ivota prostých lidí.
Prostota a skromnost zjednodu¹uje zevní ¾ivot.
A kdo omezuje nebo potlaèuje projevy osobnosti
a zbavuje se vá¹ní, ten vná¹í do svého ¾ivota spokojenost,
jakou nemù¾e poskytnout ani nadmìrný
pøebytek v¹ech ¾ivotních výhod a potøeb. Nebo» nespokojenost
je vìcí nitra a nikoli hromadìní upotøebiteln
ých vìcí. To by se mìl sna¾it ka¾dý pochopit;
tím by získal zlatý klíè k hluboké a dokonalé spokojenosti.
50
XX
A¾ bude odstranìna þuèenostÿ, zmizí i hoøe. Jak
nicotný je rozdíl mezi slibem a úlisností, jak velký je
rozdíl mezi dobrem a zlem! Je tøeba stranit se toho,
èeho se lidé bojí.1
Ó, jak je pln zmatku (svìt), na kterém se dosud
øád neustanovil.2 V¹ichni lidé se radují, jako by se
úèastnili slavnostní hostiny nebo jako by oslavovali
pøíchod jara.3 Pouze já samojediný jsem klidný a nevystavuji
se svìtu na odiv. Podobám se dítìti, které
dosud nepøi¹lo na svìt. Ó, vzná¹ím se! Zdá se, ¾e
není místa, kde bych mohl spoèinout.4 V¹ichni lidé
jsou plni tu¾eb, jen já samojediný se podobám tomu,
kdo se v¹eho vzdal. Jsem jako srdce hloupého èlov
ìka. Ó, jak je prázdné. V¹ichni lidé jsou plni svìtla.
Jen já samojediný jsem podoben tomu, kdo je pohrou
¾en v temno.5 V¹ichni lidé jsou zvídaví, jen já
samojediný jsem lhostejný. Jsem jako ten, kdo je
uná¹en ¹irým moøem a neví, kde se zastaví.6 V¹ichni
lidé projevují své vlohy, jen já samojediný se podob
ám hloupému a nízkému. Jediný já se li¹ím od druh
ých tím, ¾e si cením zdroje vý¾ivy.7
1. Uèeností se tu myslí rùzné teorie, které
vznikly jako výklady uèení nìjakého významného
jedince. Napøíklad geocentrický svìtový názor, teologie
a pøekonané lozo e. Právì na jejich základì
vzniká demagogie, pod ní¾ mù¾e lid trpìt. Ostatnì
51
zastánci takových teorií jsou vìt¹inou lidé, kterým
jde o osobní uplatnìní, a proto¾e nemohou odporovat
tìm, kdo svým poznáním takové teorie vyvracej
í, uchylují se k pou¾ití moci a tím i k tyranii. Tak
se chovala církev jako mocenská organizace; toté¾
nacházíme u diktatur, které v¾dy ¾ijí z pochybných
teorií.
2. Neustanovil se øád zalo¾ený na správném uspo-
øádání hierarchie lidí moudrých a dobrých; ti jsou
ze správného místa vytlaèováni ¾ádostivci po moci.
A tento stav trvá od doby, kdy se lidé zøekli korektiv
ù vycházejících z ryzího cítìní a otevøeli u¹i
klamavým øeèem chtíèi uchvácených lidí; ti se sna¾í
domoci vùdèího postavení v lidské spoleènosti za
ka¾dou cenu, tj. bez ohledu na mravnost, usnadòuj
ící sou¾ití lidské spoleènosti.
3. To svìdèí o jejich karmické (zku¹enostní) nezralosti.
Pouze nezku¹ené bytosti akceptují svìt a jeho
dìní jako cosi vábného, co vede k slastným po¾itk
ùm. Jednotlivcùm se toto pøesvìdèení potvrdí; vìt-
¹ina je zklamána, nebo» poznávají, ¾e svìt je k hlub-
¹ímu cítìní nemilosrdný, ba krutý. Proto se autor
o tom zmiòuje.
4. Kdo stráví své mládí ve vzdoru proti zdánlivì
pøíznivému pùsobení svìta a doèká se uklidnìní své
vlastní vá¹nivì ¾ádostivé bytosti, ten se doèká nadsv
ìtských potì¹ení. Je mo¾no øíci: ¾ádný smyslový
52
vzruch, jakkoli slastný, se nevyrovná pro¾itku èistoty
a uvolnìní, jaké pramení z ne¾ádostivosti. To
mù¾e potvrdit pouze pøímá ¾ivotní zku¹enost.
5. Hledejte cestu ke ¹tìstí vzdáním se v¹eho. Nebo
» nic neèiní èlovìka tak ¹»astným jako nepøítomnost
tu¾eb. Nezapomeòte, ¾e ¹tìstí je abstraktní pojem.
Nevá¾e se ani na majetek ani na nejvhodnìj-
¹ího partnera v man¾elství ani na ¹tìstí v loterii,
válce nebo zamìstnání, nýbr¾ pouze na pocit nen
ároènosti. Kdy¾ nic nechcete, pak jste ¹»astni na
základì prosté souhry funkcí orgánù; proces tìlesn
ého ¾ití je mládím, které je v¾dy ¹»astné, proto¾e
je optimistické. Lidé jsou zvídaví, a proto vidí to, co
budí nedobré pocity, proto¾e to je disharmonické.
Buïte neteèní ke v¹emu, co mù¾ete ve svìtì vid
ìt, a budete v té temnotì, která vás uèiní ¹»astn
ými.
6. Duchovnì nejvý¹ vyspìlý èlovìk na základì
svého poznání nepotlaèuje ¾ádnou tendenci v bytosti,
která se projevuje jenom jako cesta za ¾ivotn
ími zku¹enostmi. Mohlo by se øíci, ¾e ¾ije, jda po
svìtì, aby vidìl, co se v nìm dìje, ale bez pøání vidìt
to. Tímto zpùsobem se jeho poznání mocnì a prudce
roz¹iøuje a na základì toho spìje k naprostému uti-
¹ení projevù ¾ivotního pudu, èili spìje k ¾ivotnímu
východisku, které ji¾ v sobì neskrývá pøedpoklad
k opakování existence, k znovuvtìlení. A potlaèení
elementární zvìdavosti, která tou¾í pochopit smysl
53
dìje, aby z nìho tì¾ila pro vlastní smyslové potì¹ení,
je prvním krokem na této cestì.
7. Svìt poskytuje dost mo¾ností, aby èlovìk do¾il
svùj ¾ivot, ani¾ by se sna¾il vytváøet nìco nového,
nad èím by ostatní museli dumat. Staèí tedy, kdy¾
se bude sna¾it obhájit skromnou elementární existenci;
pøitom má dbát na to, aby se svým cítìním,
my¹lením a chováním nevzdálil nebesùm, tj. dobru
a bla¾enosti.
XXI
Podoby velikého te se podøizují pouze tao. Tao je
vìc nejasná a mlhavá.1
Ó mlhavé! Ó nejasné! V nìm jsou obsa¾eny podoby.
Ó nejasné! Ó mlhavé! V nìm jsou obsa¾eny
v¹echny vìci. Ó bezedné! Ó mlhavé! V nìm jsou
obsa¾ena v¹echna semena. Jeho semena jsou zcela
hodnovìrná a obsahují pravdu. Od dávných dob do
na¹ich dnù jeho jméno nepomíjí. Je zde proto, aby
oznaèovalo poèátek v¹ech vìcí. Proè znám poèátek
v¹ech vìcí? Pouze jeho zásluhou.2
1. Zøeknutí se v¹ech svìtských vìcí, to je ¾ít bez
¾ádostivosti a ve spokojenosti s tím, co osud pøin
á¹í, je velikou ctností te. Ka¾dá dovolená variace
této ctnosti pøipou¹tí udr¾et kontakt s tao. Ale tao
54
se nedá poznat, dokud èlovìk nezamìøí analyzující
mysl na kvality jsoucna. Proto ti, kdo se dr¾í pøedepsan
ých ctností te, mají kontakt s tao, ale neznaj
í je. Znají je pouze ti, kdo se dr¾í pøedepsaných
ctností te a kromì toho zamìøují mysl na kvality
jsoucna, za nimi¾ tao je. Pak se dá tao identi kovat
tøídìním a vyluèováním kvalit, které jsou mezi
myslí a prázdnotou kosmu. Jinak by tao bylo vùbec
nepoznatelné.
2. Kdo zná tao, mù¾e retrospektivnì poznávat
vznik vìcí v¹eho svìta. V nìm je v¹e v potenciálním
stavu jako strom, bylina nebo ¾ivá bytost v semenu.
A tao neuhýbá zkoumavému pohledu toho, kdo je
na¹el. Uká¾e se být matkou v¹eho svìta, která je
stále tajemnì pøítomna v jeho vìcech.
XXII
Neúplné se stává úplným; køivé se napøimuje;
prázdné se naplòuje; zestárlé je vystøídáno novým;
èeho je málo { mno¾í se.1
Mnohé zpùsobuje omyly. Proto moudrý èlovìk zachov
ává jednotu a stává se pøíkladem pro v¹echny.
Proto¾e se nevystavuje na odiv, záøí; proto¾e nemluv
í o sobì, je slavný; proto¾e sebe neoslavuje,
je zaslou¾ilý; proto¾e se nevyvy¹uje, je mezi
druhými uznáván; proto¾e nebojuje, je ve svìtì
nepøemo¾itelný.2
55
Za dávných dob øíkali, ¾e nedokonalé se stává dokonal
ým. Co¾ jsou to jen prázdná slova? Pravdivé,
dokonalé si podmaòuje v¹e.3
1. Takový je vývoj k duchovnímu dozrání bytostí.
Tento vývoj v¹ak nemusí postupovat rovnomìrnì.
Závisí to na u¾ívání vùle k èinùm, které jsou podmí-
nìny osobními sklony. Pokud tomu tak je, vznikají
energetické tlaky na tendence energie bytí; tím se
¾ivotní cesta stává nepøímou a do ¾ivota vpadají kritick
é momenty, které èiní ¾ivot na rùzný zpùsob neut
ì¹eným. { Lao-c' má tedy na mysli bìh ¾ivota, do
nìho¾ nezasahuje chtivá vùle. Kdy¾ za tìchto okolnost
í èlovìk udr¾í vývojový proces, podmínìný pohybem
¾ivotních sil, který nepøestává právì pod tlakem
ne¾ádostivé mysli na tìlo nebo samu bytost (to
je vlastnì soustøedìní mysli), pak se v¹echny nedostate
ènosti ve vrozených vlohách odstraní a vzniká
evidentní postup k pocitu ¹tìstí, jaký doprovází duchovn
í dokonalost.
2. Má-li èlovìk pøíli¹ ¹iroké zájmy, nedoká¾e zpracovat
pøicházející vjemy zcela uspokojivì a tím se
dopou¹tí omylù. Je tøeba zachovat nevzru¹itelnost;
je-li spjata s bdìlostí, vede k rozvoji vlastností, které
staví èlovìka na vy¹¹í stupeò v øádu tvorù. { Lao-c'
v¹ak rozvíjí tyto psychologické vztahy dále a pøech
ází k pøirozeným výsledkùm mravních hodnot.
K tomu je nutno uvést, ¾e tyto výsledky nepøichá-
56
zejí brzy. Zabraòuje tomu stará nebo vrozená tendence.
Mo¾no øíci, ¾e py¹ný èlovìk mù¾e sice své
zevní jednání zmìnit, ale v jeho mysli pýcha je¹tì
zùstane. Tento stav mysli brání dobrým výsledkùm
mravnosti. Teprve kdy¾ je v¹echno zlé vykoøenìno ve
skutcích i v mysli, výsledky se dostaví.
3. Vývojová linie od nedokonalosti k dokonalosti
je v¾dycky patrná, pokud ji èlovìk neobmìòuje vùlí
vykonat èiny, k nim¾ je podnìcován chtíèi. To se
nestává u prostých lidí, za nì¾ je v tomto pøípadì
nutno pova¾ovat lidi, postrádající nezøízenou ¾á-
dostivost. Ale moderní doba tento druh lidí omezila
na minimum. Proto ani vývoj od nedokonalosti
k dokonalosti není patrný. Vzhledem k mravní podob
ì dne¹ka se jeví v¹echno pøeházené, nejasné, slo-
¾ité; linie se prostupují a vyskytují se výjimeènosti,
které vedou k domnìnce, ¾e v¹echno v ¾ivotì je ná-
hodné.
XXIII
Je nutno ménì mluvit, øídit se pøirozeností.
Prudký vítr netrvá celé ráno, silný dé¹» nevydr¾í po
celý den. Kdo to v¹e pùsobí? Nebe a zemì. Jestli¾e
ani nebe a zemì nemohou uèinit nìco vìèným, tím
ménì èlovìk. Proto slou¾í tao.1
Èlovìk s tao { je toto¾ný s tao. Èlovìk s te { je toto
¾ný s te. Kdo ztrácí, je toto¾ný se ztrátou. Kdo je
57
toto¾ný s tao, získává tao. Kdo je toto¾ný s te { získ
ává te. Kdo je toto¾ný se ztrátou, získává ztracené.
Pouze pochyby vzbuzují nevíru.2
1. Sub specie aeternitatis není èlovìk nìkým, kdo
mìní pøírodu. I kdy¾ se mu daøí tu a tam postrèit
vývoj napø. v technické oblasti, pøece posléze pozná,
¾e pøírodu nepøemohl. Moudøí proto nabádají, aby
se ka¾dý podøídil vnitøním podnìtùm, jaké se vyno
øují tehdy, kdy¾ ¾ádné pøání osobního charakteru
nevzru¹uje mysl k pou¾ití vùle. Potom se v ¾ivotì
èlovìka ujme vedení vnitøní pøirozenost koresponduj
ící s kvalitou absolutna a bìh ¾ivota se stane rovnom
ìrným a pov¹echnì pøíznivým. { Vnitøní pøirozenost,
v podstatì cele toto¾ná s praprincipem pøírody
a kosmu, nemù¾e, jako èlovìk, který ji mù¾e pozorovat
a zná ji, udìlit ¾ádné emanaci trvalé bytí. To ho
vede k víøe ve vy¹¹í moci, jim¾ se podøídí.A kdy¾ je
opravdu moudrý a znalý pøírody a jejích kvalit, nepod
øídí se jiné vy¹¹í moci, ne¾ je praprincip pøírody
a kosmu, tao, univerzální, v¹eprostupující a nikdy
nemizící kvalita.
2. Naplòte mysl kvalitou absolutna a budete realizovat
tyto kvality. ®ijte ctnostnì a udr¾ujte mysl
v oblasti ctnostných my¹lenek a budete realizovat
nebeské stavy, které nále¾í k ctnosti. A opus»te myslí
jedno i druhé a jistì budete realizovat stav svìtského
èlovìka. Realizace pak zpùsobí, ¾e úsilím navodìné
58
stavy se stanou jakoby vrozenými, tedy realizují
se. A èlovìk, který v¹echno opustí, získá to opìt,
jakmile k tomu obrátí svou mysl. { Kdy¾ èlovìk
s tao nebo s te pouze koketuje, tj. kdy¾ se k jednomu
nebo k druhému obrací jen doèasnì, nebude
moci tao ani te realizovat; kdy¾ se mu vy¹¹í stav
nepodaøí realizovat, nebude vìøit, ¾e se mohou stát
nìkomu skuteènými.
Moderní èlovìk není v náklonnostech stálý. Proto
nemù¾e dosáhnout ¾ádných hlubokých pro¾itkù vypl
ývajících z pokusù o realizaci ¾ádoucích stavù; tak
se stává nevìrcem a ignorantem, který svou nepøíznivou
¾ivotní zku¹enost generalizuje, tj. sna¾í se vytvo
øit destruktivní ¾ivotní názor. A pøece k zvratu
v jeho názorech mù¾e dojít tak snadno { kdy¾ bude
vytrvalý a podr¾í ve vìdomí urèitý vy¹¹í stav, i kdy¾
se jej staré tendence z nìho budou sna¾it vytrhnout.
Dekadentní ¾ivotní názor nepøipou¹tí v ¾ivotì èlov
ìka jako mo¾né ¾ádné du¹evní stavy s výjimkou
vìènì se mìnících pocitù a my¹lenek. Je zalo¾en na
zku¹enostech pramenících z naprosté neukáznìnosti
a to se nám pak vnucuje jako univerzálnì platná
pravda o povaze ¾ivota.
XXIV
Kdo vystoupil na ¹pièky, nemù¾e (dlouho) stát.
Kdo dìlá velké kroky, nemù¾e jít (dlouho). Kdo sám
sebe vystavuje na odiv, nezáøí. Kdo sám sebe vy-
59
chvaluje, nedosáhne slávy. Kdo pronásleduje, nesklid
í úspìch. Kdo sám sebe vyvy¹uje, nemù¾e mezi
jinými být uznáván. Vycházím-li z tao, pak se v¹e
toto nazývá zbyteèné pøání a marné poèínání. Takov
é lidi nenávidí v¹echny bytosti. Proto si tak nepo
èíná èlovìk, který ovládá tao.
Nectnosti, o nich¾ se zde mluví, patøí k ni¾¹ímu
stupni vývoje ducha a inteligence. A pøece jsou na
svìtì tak roz¹íøené. Je to proto, ¾e ti, kdo prosazují
mravní svìtový názor, jsou právì takoví a pøitom
jsou dosti agresivní, aby jej na svìtì prosazovali.
Ostatnì lidé, kteøí usilují o mravní zdokonalení a¾
na stupeò, kdy se mravnost mìní v mystické hodnoty,
mají obecnì tu zku¹enost, ¾e témìø v¹ichni lidé
ni¾¹ího mravního stupnì, tj. prakticky ka¾dý, jsou
jejich nepøáteli.
Kdyby nebyl prosazován závadný mravní názor,
¹íøil by se mravní názor nejvy¹¹ích mravních vzorù.
Ale to asi by svìt, jaký známe, pøestal být svì-
tem. Lidé ni¾¹ího mravního stupnì to instinktivnì
cítí, a proto jsou hned nepøátel¹tí ke ka¾dému, kdo
není jako oni. Mìli by se v¹ak zamyslit nad tím,
zda dospìjí k ¾ádoucímu ¹tìstí, kdy¾ bude sobectví
stále zachvacovat svìt. Ano. V takovém svìtì mù¾e
být zdánlivì ¹»astných nìkolik lidí, kteøí mají hospod
áøskou nebo politickou moc, ale jejich þ¹tìstíÿ
je opravdu zdánlivé. Zachváceni strachem èiní stále
opatøení na svou ochranu a jiní se jich pak bojí nebo
je nenávidí; jejich my¹lení a cítìní je pronásleduje
60
jako zlý magnetismus a budí v nich nové a nové
vlny strachu. Z nìho vznikají dal¹í záporná opat-
øení a v¹eobecné ne¹tìstí. Bylo by dobré, aby si to
lidé vysokých duchovních kvalit uvìdomili a jednali
tak, aby zlo pøestávalo.
Z vysokého duchovního hlediska má Lao-c' pravdu,
¾e èlovìk vycházející z tao pova¾uje nerozumné poèí-
nání lidí du¹evnì ménì vyvinutých za zbyteèné pøání
a marné poèínání. Ale lidský ¾ivot by se mìl rozdì-
lit do tøí údobí. Údobí mladosti, údobí dospìlosti
a údobí zralého vìku nebo stáøí. { V prvním údobí
by mìli lidé být pøipravováni do ¾ivota. V druhém
údobí konat svìtské povinnosti s ohledem na dobré
sou¾ití, podmínìné u¹lechtilou mravností. V tøetím
údobí by mìl ka¾dý usilovat o to, aby jeho ¾ivotní
aktivita ustala a on ve ztoto¾nìní s absolutnem nebo
jeho kvalitami zakonèil ¹»astnì svùj ¾ivot bez ohledu
na osobní pohodlí a tzv. ¹tìstí. Ale, jak na jiném
místì øíká Lao-c', na svìtì se øád dosud neustanovil.
Proto existují mladí asketi a staøí cti¾ádostivci, kteøí
si poèínají, jako kdyby nemìli nikdy zemøít. A zlo
potlaèuje v¹echno dobré, nenávist a cti¾ádost vleèou
svìt na okrajích válek a do toho v¹eho hømí pozouny
zla propagandu, v¹e zkreslující pouèení a informace.
Spìje takovýto svìt ku ¹tìstí, jak to tak èasto sly-
¹íme?
61
XXV
Zde je ta vìc, která vznikla ve zmatku, která se
zrodila døíve ne¾ nebe a zemì! Ó klidná! Ó prázdná!
Stojí osamìle a nemìní se. V¹ude pùsobí a není vyd
ávána nebezpeèí (znièení). Lze ji pokládat za látku
zemì. Neznám její jméno. Kdy¾ ji oznaèuji znakem,
nazývám ji tao. Kdy¾ ji libovolnì jmenuji, øíkám jí
veliká. Veliká { nazývá se pøechodná. Pøechodná {
nazývá se daleká. Daleká { nazývá se vracející se.
Proto je veliké tao, veliké je nebe, veliká je zemì,
veliký je i vládce. Ve vesmíru jsou ètyøi velicí, mezi
nimi je vládce.1
Èlovìk se øídí zemí. Zemì se øídí nebem. Nebe se
øídí tao a tao se øídí pøirozeností.2
1. Tao je kvalita kosmu, z ní¾ vze¹lo v¹echno emanac
í. To je zøejmé oku, které je schopno proniknout
svým vidìním a¾ na þdnoÿ vesmíru. Ale jen vztah
tao k stvoøení ukazuje na jeho souvislost se stvoøen
ím. Nedá se toti¾ vypozorovat ¾ádný jeho pohyb,
který je nezbytný, aby vznikly emise sil nebo substanc
í, které se v dal¹ím postupu mìní v pøírodu
identi kovatelnou smysly. Pøesto v¹ak zøec, který
proniká a¾ k centru kosmu, pozoruje dobøe, jak tao
a pøíroda jsou v pøímé souvislosti. Ostatnì tao je
obsa¾eno ve v¹em. V ka¾dé smyslové vìci, v nekone
èných prostorách, v du¹evních stavech, v silov
ých kvantech atd. Odpovídá dobøe þpoliÿ, které
62
na¹la fyzika. Pouze tím se li¹í, ¾e je potenciálnì
¾ivotné; jeho skrytá ¾ivotnost se projevuje v ¾ivé
buòce a dále ve tvorech. Tak je tao tím nejvy¹¹ím,
co lze nalézt ve vesmíru, a ten, kdo je nalezne, nal
ézá kosmického vládce s bo¾ími atributy, i kdy¾ to
nejsou atributy Boha { Stvoøitele. Není v nìm toti¾
stopy po uplatòování vùle; v¹e z nìho vzchází emana
èním procesem a ono samo zùstává pak dále þcel
éÿ. Kdo je nalezne, dosáhne du¹evního pokoje, jeho
tu¾by jsou splnìny, jeho hledání ve svìtì skonèeno,
jeho pøání po ¾ivotì zmizí.
2. Prostý èlovìk je tvor pozemský. Je v¹ak pozved
án ve vývoji, nebo» zemì absorbuje duchovní
emanace prostoru, v nìm¾ existuje. Tyto duchovní
emanace tvoøí komplex, který mù¾eme oznaèit jako
nebe, tj. centrum vyzaøující duchovní kvality. A toto
nebe je v pøímém vztahu k centru kosmu, fyzik
álnímu poli, jeho¾ kvalita je nadnebeská, proto¾e
se v ní neobjevují ¾ádné vzruchy, které ve svìtech
nejni¾¹ích kategorií jsou utrpením, v lidském svìtì
smìsí utrpení a radosti a tu a tam i bla¾enosti a v nebes
ích jen radostí a bla¾eností. Tao samo, o nìm¾
Lao-c' øíká, ¾e se øídí pøirozeností, se pouze v sobì
buï otøásá a tím dává vznik emisím, nebo vlní a tím
dává vzniknout jiným fyzikálním a smyslovým kategori
ím. V tomto pøípadì toti¾ nelze slovo pøirozenost
chápat jako soubor popudových momentù, které
známe z na¹eho svìta, svìta jevù a bytostí. Tyto popudy
jsou toti¾ podmínìny silami pùsobícími zvenèí;
63
tao jednak rozpadající se jevy absorbuje, jednak vyza
øuje { mezi momentem absorpce a výronu nelze
v tao nalézt pøímý vztah jako mezi pùsobením pøí-
rody a popudem bytosti.
XXVI
Tì¾ké je základem lehkého. Klid pøevládá v pohybu.
Proto je moudrý èlovìk èinný celý den a nevzdává
se namáhavé práce. Aèkoli chová skvìlou nadìji, je
naprosto spokojen. Nadarmo pán, který má deset tis
íc vozù a zabývá se sebou, patøí tak lehkomyslnì na
svìt. Lehkomyslnost jej nièí ji¾ v základu, jeho chvat
vede ke ztrátì opory.
V¹echna hmota je prostoupena polem a jen ve fyzik
álním poli nacházíme víry korpuskulárních kvant,
které tvoøí nám známý þpevnýÿ (hmotný) svìt. Tak
daleko tedy mù¾e vniknout poznání èlovìka, pou-
¾ívajícího dobøe analyzující mysli. A poznání tohoto
druhu vede k poznatku, ¾e èinnost tvoøí most
mezi koneèným stavem neèinnosti (du¹evní pasivity)
a rovnová¾ným stavem nad protiklady, jím¾ je tao.
Kdy¾ se pak tao dostane do dosahu vnímání mudrce,
je si vìdom, ¾e obrací-li v¹echny du¹evní síly a tendence
k nìmu, bude jeho stav moci realizovat. To
je jeho skvìlou nadìjí. Jen¾e spìchat nesmí. V nervosn
ích stavech pocházejících ze spìchu kvalita tao
mizí z dohledu. A proto se sna¾í být spokojen. Kdy¾
64
je spokojen, tao se vynoøuje pøed jeho oèima, a to
úmìrnì k hloubce jeho spokojenosti (klidu). Tak dosp
ìje ke snaze vystupòovat spokojenost (klid) na
nejvy¹¹í míru; potom poznává, ¾e vyvrcholení spokojenosti
a klidu je dosa¾ením a realizací stavu tao.
Lidé, kteøí nemají zku¹enost mudrcù, usilují také
o dosa¾ení stavu tao. Domnívají se v¹ak, ¾e k nìmu
dospìjí roz¹iøováním majetku a moci. S tímto roz¹i-
øováním v¹ak souvisí tìkavost, která tento stav stále
více oddaluje; takový èlovìk postupnì pøechází do
stavu touhy získat a mít co nejvíce zevních vìcí,
a kdy¾ se mu to podaøí, stav tao zmizí z jeho dohledu
úplnì. Pak se stane smyslem jeho ¾ivota získá-
vat zevní vìci a vnitøní ¾ivot s kontakty k nejvy¹¹ím
kvalitám kosmu úplnì zaniknou. Tak poèátky ur-
èité ¾ivotní cesty vyústí v konkrétní dobré nebo zlé
vyústìní.
XXVII
Kdo umí chodit, nezanechává stopy. Kdo umí mluvit,
nedopou¹tí se chyb. Kdo umí poèítat, nepou-
¾ívá poèítadla. Kdo umí zavírat dveøe, neu¾ívá zá-
vory a zavírá je tak pevnì, ¾e je nelze otevøít. Kdo
umí zavazovat uzly, neu¾ívá provazu, a pøece zavazuje
tak pevnì, ¾e je nelze rozvázat. Proto moudrý
èlovìk dovede neustále zachraòovat lidi a neopou¹tí
je. Proto¾e umí bytosti v¾dy ochránit, neopou¹tí je.
Toto se nazývá hlubokou osvíceností. Proto je ctnost
65
uèitelem nedobrých a nedobøí { jsou její oporou.
Jestli¾e si (nedobøí) nevá¾í svého uèitele a ctnost nemiluje
svoji oporu, pak jsou (ve skuteènosti), i kdy¾
(se pova¾ují) za rozumné, pohrou¾eni v slepotu. A to
je právì to nejvá¾nìj¹í a nejhlub¹í.
Toto jsou ryze mystické pøímìry. Putování beze
stop se vztahuje na postup moudrých, kteøí na ka¾-
dém kroku, který znamená moment èinnosti, vyhlazuj
í své já. Za takových okolností moment èinu
nezanechává ¾ádný vír, který je fyzikálním uzlem
v prostoru mysli, citu nebo du¹evního napìtí. A to
je chùze bez zanechávání stop. { Mluvení je dal¹í
mystický èinitel, jeho¾ mudrc u¾ívá tak, ¾e nevyvol
ává ¾ádné srá¾ky prostøednictvím odhalených rozpor
ù v názorech. Ale i tak je mo¾no vykonat dobro.
Mudrc v souladu se souborem lep¹ích tendencí èlov
ìka, s ním¾ jedná, zdùrazòuje to, co vede k jeho
dobru a k osvícení. { Mystický charakter poèítání je
ve schopnosti uhodnout smysl a dosahy stavù okam
¾iku a vyvozovat z toho závìry. V tom je také podstata
jasnozøení. { Mystický smysl zavírání dveøí je
ve schopnosti likvidovat stále se obnovující projevy
jáství. Vykonáte-li tedy napø. èin a vlo¾íte do nìho
energii, co¾ je projevem jáství, a pak hned projev
jáství potlaèíte, vytvoøíte zábrany, aby do¹lo k odezv
ì èinu buï ve vás samých, nebo v okolnostech ¾ivota.
{ Mudrc ale mù¾e také uvádìt do kontaktu
emanace ¾ivotních sil jedincù, které vznikají èinnost
í, a tak vytváøet mezi nimi vztahy, k nim¾ by
66
nikdy nemohlo dojít. A to je uvazování uzlù, které
nelze rozvázat.
Tìmito schopnostmi a poznáním motivovanou èinnost
í mù¾e mudrc pùsobit ve svìtì lidí k jejich
dobru; kdy¾ pozná, ¾e tak mù¾e èinit s úspìchem,
stane se pøítelem lidí se sklonem nikdy je neopustit.
Kdy¾ je takto èinný, dá se to pova¾ovat za výsledek
vysokého stupnì osvícenosti. Vytváøejí se dobré pøí-
klady a mravnì ménì vyvinutí lidé se z nich zaènou
uèit.
Kdyby se v¹ak stalo, ¾e by mudrc nepochopil
úlohu, ji¾ mu ukládá moudrost a poznání, pak by
pøíklady nevytváøel a ostatní lidé by si z nìho pou
èení nevzali. To je mravní defekt, který je v pøí-
mém vztahu s nevìdomostí, du¹evní slepotou. Takov
ý mudrc tedy není mudrcem a také není schopen
dìlat dobro, ale jistì koná zlo.
XXVIII
Kdo si je vìdom své stateènosti, av¹ak zachovává
skromnost, ten se stává (podobnì) jako horský potok
(hlavním) v zemi. Kdo se stal hlavním v zemi,
neopou¹tí stálé te a vrací se do stavu nemluvnìte.
Kdo zná sváteèní, ale zachovává pro sebe v¹ední,
stává se pøíkladem pro v¹echny. Kdo se stal pøíkladem
pro v¹echny, neli¹í se od stálého te a vrací se
k bezpoèáteènímu. Kdo si je vìdom své slávy, av¹ak
zùstane v skrytu, stane se hlavním v zemi. Kdo se
67
stal hlavním v zemi, dosahuje dokonalosti ve stálém
te a vrací se k pøirozenosti. Kdy¾ se pøirozenost rozpad
á, promìòuje se v prostøedek, s jeho¾ pomocí se
moudrý stane vùdcem a jeho veliký øád se nebortí.
Velká odvaha, kterou èlovìk ovládá tak, ¾e nepl
ýtvá silami, ale je klidný a tichý, kondenzuje obvykl
é vyzaøování energie; tato energie pak pùsobí
jako magnetismus, jeho¾ pùsobením se èlovìk postupn
ì stále více uplatòuje ve svìtì. A kdy¾ èlovìk
dále zachovává naprostý bytostný klid a umírnìnost
(tichost), obrací nakonec tendenci elektromagnetick
ého vyzaøování své bytosti do sebe sama, do centra
své bytosti; tím dospìje k vnitøní promìnì, která
ho èiní nevinným. Vysoké napìtí ¾ivotních sil a nevinnost
pøetváøí èlovìka takøka v bo¾skou bytost.
Pro¾itek bo¾skosti v¹ak nesmí nikoho vést k tomu,
aby to dal najevo. Podle vysoké mravouky má èlov
ìk pøi nepromìnném stavu povznesení (du¹evního)
nechat svou mysl pracovat ve sféøe prostých fakt ¾ivota;
pak bude tím, kdo pøená¹í bo¾ské stavy (¾ivota)
a psychologických vý¹in na zemi. Pak je jeho
vysoká mravnost upevnìna a vytváøí (sama) cestu
ke stavu realizovaného tao. A tao se nebude vzpouzet
pøenosu takto vyvolanému a pøipravovanému;
jeho nositel je bude moci uplatòovat ve svìtì a bude
tak buï pøímo, nebo nepøímo zakládat nový øád na
zemi.
68
XXIX
Kdyby se nìkdo chtìl násilím zmocnit zemì, vidím,
¾e nedostihne svého cíle. Zemì se podobá tajuplné
nádobì, jí¾ se nelze dotknout. Kdyby se (jí) nìkdo
dotkl, setká se s nezdarem. Kdyby (ji) nìkdo uchopil,
ztratil by ji.1
Proto jedny bytosti jdou, druhé po nich následují;
jedny rozkvétají, druhé usychají; jedny sílí, druhé
slábnou; jedny se vytváøejí, druhé hynou. Moudrý
èlovìk se proto zøíká nesmírnosti, zamítá pøepych
a hýøivost.2
1. Zdánlivá moc techniky si vesmír nepodmaní.
Udrolí pouze kousíèky jeho moci a pak bude muset
doznat svou malost a bezmocnost. To v¹ak propaganda
nikomu nepoví. Je v tom toti¾ trochu demagogie,
která v¾dy bude chtít poukazovat na rozdíl mezi
èlovìkem a èlovìkem, aby vláda zùstala v rukách
jednìch a poslu¹nost v druhých. A kdyby se snad
nìkdo na základì vrozených sklonù chtìl zmocnit
tajemství a tím i moci pøírody, bude své názory o takov
ých mo¾nostech muset stále mìnit. A¾ nakonec
bude muset doznat, ¾e není mo¾né takového cíle dos
áhnout. Proto nejpøednìj¹í vìdci kloní hlavy pøed
majestátem kosmu a zaèínají vìøit v Boha, jeho¾ nach
ázejí v pozadí kosmického øádu, øádu v tvorbì.
2. Moc kosmu si tedy vynucuje pøirozený bìh vìcí:
vznik vìci, její rozvoj a zánik. A moudrý èlovìk
69
z toho vyvozuje, ¾e pøíli¹ samozøejmému chodu vìcí
mù¾e bránit správnou mentální introverzí, tedy takovou
introverzí, pøi ní¾ má vìdomí dosti velký rozsah
pro vidìní a vnímavost a ji¾ prohlubuje vzdáním
se majetku, který mysl rozptyluje. Kdy¾ to doká¾e,
pro¾ije realizaci stavu tao a tím se stane absolutním
vítìzem nad svìtem.
XXX
Kdo slou¾í hlavì lidu prostøednictvím tao, nepodrobuje
si jiné zemì silou vojska, nebo» toto se
mù¾e obrátit proti nìmu. Kde me¹kalo vojsko, tam
roste trní a bodláèí. Po velkých válkách nastávají
hladová léta.1
Zdatný (vojevùdce) vítìzí a na tom ustává a neodva
¾uje se uskuteèòovat násilí. Vítìzí, av¹ak sebe neoslavuje.
Vítìzí, av¹ak nenapadá. Vítìzí, av¹ak nepy
¹ní se. Vítìzí proto, ¾e je k tomu nucen. Vítìzí,
av¹ak není výbojný.2
Kdy¾ bytost plná sil zestárne, nazývá se to nep
øítomností tao. Kdo nezachovává tao, zahyne
pøedèasnì.3
1. ®ádný èlovìk, který poznal tao a øídí se jeho rozvojem
a uplatòováním v ¾ivotì, nebude válèit, i kdy¾
bude velitelem armád. To proto, ¾e ví, ¾e ka¾dá
válka pøiná¹í zlo bezprostøednì i potom. Na druhé
70
stranì v¹ak takový èlovìk není fatalista, a proto na
místì velitele armád jistì na útok nepøítele odpoví
dobrou obranou. Kdy¾ dosáhne vítìzství v obranì,
ustane v boji, nebude-li nucen pronásledovat nepøí-
tele do jeho zemì. Potom se bude sna¾it uvést vìci
do døívìj¹ího stavu.
2. U re¾imù, kde vladaøi cítí permanentní potøebu
stále sebe oslavovat, vidíme v¹echno jiné ne¾ toto.
Kdy¾ zvítìzí, musí trestat, aby ukájel nejni¾¹í pudy
nejelementárnìj¹ích èlenù svého lidu, musí se oslavovat,
musí sebe chválit a nepøítele napadat, musí
sebe vyvy¹ovat a èasto dospìje i k tomu, ¾e chce
své váleèné ¹tìstí pokou¹et dál. A kdy¾ je nucen vál-
èit, proto¾e je napaden, èiní tak z pudu sebezáchovy
a nikoli proto, aby obhájil v¹e dobré.
3. Kdo není spjat s tao, propadá snadno nekoneèné
øadì neukojitelných tu¾eb, které ho podnìcují k du-
¹evní i fyzické aktivitì a¾ do stáøí. Podle indické
lozo e takoví lidé podléhají gunì zvané rad¾as,
která je vleèe k èinnosti bez zastávky a¾ do smrti.
Tím ov¹em vytváøejí tendence nikdy neukonèiteln
ého chtìní, které vede bytost k pádùm a ne¹tìstí,
pøièem¾ se øetìz smrtí a znovuvtìlování natahuje
do nekoneèna. Pøítomnost tao ve vìdomí naopak
vede k postupnému prohlubování vnitøní spokojenosti
a klidu a to nedává pøedpoklady k opakují-
cím se vý¹lehùm pøání po ¾ivotì. Tak se øetìz smrtí
a znovuvtìlování zakonèuje a èlovìk dosáhne vykoupen
í ze strastí ¾ivota strastmi plného.
71
XXXI
Dobré vojsko je prostøedek (rodící) ne¹tìstí.
V¹echny bytosti je nenávidí. Proto ho nepou¾ívá èlov
ìk, který se øídí tao.1
V dobì míru dává ¹lechetný pøednost úctì a násilí
u¾ívá za války. Vojsko { to je nástroj ne¹tìstí, není
nástrojem nièeho u¹lechtilého. Pou¾ívá ho pouze
tehdy, kdy¾ je pøinucen. Hlavní spoèívá v tom, aby
zachoval klid a aby se v pøípadì vítìzství nepokrýval
slávou. Pokrývat se slávou vítìzství znamená radovat
se z vra¾dìní lidí. Kdo se raduje z vra¾dìní lidí,
nemù¾e získat v zemi pøízeò. ©tìstí vyrùstá z úcty
a ne¹tìstí vzniká z násilí.2
Zleva jsou seøazeni velitelé køídel vojska, zprava
stojí vojevùdce. Øíká se, ¾e je nutno je uvítat poh
øebním obøadem. Kdy¾ je mnoho lidí ubíjeno, je
nutno nad tím hoøce zaplakat. Vítìzství je tøeba poznamenat
pohøebním obøadem.3
1. V¹iml jsem si ji¾, ¾e ka¾dý diktátor vìnuje nejv
ìt¹í péèi pouze armádì. To znamená, ¾e se nikdy
neøídí hodnotami tao. Ale diktátor miluje moc,
a proto si pøivlastòuje moudrost, rùzné znalosti,
slávu a v¹echno to, èeho by mìl takový vladaø zanechat,
aby lépe øe¹il problémy svého lidu. Jen¾e
tyto problémy mu jsou cizí. Tvoøí vládu pro vládu
a tím oddìluje vládnoucí skupinu od národa. Tak
ztrácí pøehled o lidstvu a øítí se do ne¹tìstí, do
72
nìho¾ strhuje své poddané. { V tomto smìru lidstvo
vlastnì od støedovìku vùbec nepokroèilo. Jevy
v tomto ohledu jsou stále stejné. A lidu se vykládá
o mohutném pokroku spoleèenského uspoøádání.
2. Nectnosti se maskují. Proto kdyby byl nìkterý
vojevùdce mudrcem, který zná tao, choulil by se do
sebe v hrùze, kdyby si musel uvìdomit, ¾e jeho ví-
tìzství bylo vykoupeno nepøedstavitelným utrpením
národù. Ale to se zpravidla nezji¹»uje. Proto¾e sám
jiným nepodøezává krky, cítí se èist a hoden slávy.
A tak se vojevùdci potýkají pomocí davù vojsk a ná-
rody trpí a krvácejí; za to je¹tì musí platit dal¹í
danì, aby vyzbrojily nové armády jako metly na
sebe samé. { Pronikne nìkdy k mozkùm vladaøù
osvícení, které tou¾í vylouèit zbyteèná utrpení? Zat
ím jde v¾dy jen o vystupòování jejich slávy. A utrpen
í národù není ani sly¹eno ani cítìno.
3. Jiná je mravnost Lao-c', jiná bì¾ných lidí. Proto
jsme sly¹eli pochody i dìlové salvy na oslavu rùzn
ých vítìzství ve válce. A kdy¾ u¾ válka pøestala,
máme se radovat z toho, kdy¾ pøi oslavách toho nebo
onoho vidíme prostøedky schopné zabíjet ve vìt¹ím
rozsahu. Je za tím v¹ím my¹lení sledující mír, nebo
válku? Nemù¾eme pøece myslit na mír, kdy¾ halasnì
vytrubujeme do svìta, ¾e tento nebo jiný váleèný
prostøedek zabije tisícinásobek lidí, ne¾ jich zabily
prostøedky døívìj¹í. Tedy: neze¹ílely-li národy, ze¹í-
leli jistì vladaøi, kteøí myslí na koneèné vítìzství nad
svìtem.
73
XXXII
Tao je vìèné a nemá jméno. Tøeba je to malá podstata,
nikdo na svìtì si je nemù¾e podrobit. Jsou-li
urození a vládci s to øídit se jím, pak budou v¹echny
bytosti spokojeny. Tehdy nebe a zemì souhlasnì
splynou, nastane ¹tìstí a blaho a lid se upokojí bez
pøíkazù.1
Pøi ustanovení øádu se objevují jména. Je nutno
znát hranici vzniku jmen. Znát hranici skýtá mo¾-
nost vyhnout se nebezpeèí.2
Tao, které je ve svìtì, se podobá horským potokùm,
je¾ tekou do øek a moøí.3
1. Z kvalit tao plyne pokoj a mír, který se rozprost
írá na v¹echno. Proto by vládci, øídící se tao, mohli
pùsobit k dobru celého svìta. Nebo» mír prý¹tící
z tao je jako pøíklad pro ka¾dého, kdo s èlovìkem,
který je ve spojení s tao, pøichází do styku.
2. Jména jsou vlastnì symboly moci. Kdy¾ se ustanovuje
øád, vzniká rozdìlení moci. Stanoví-li se hranice
poètu tìch, kdo mají moc, bude snadné zachovat
poøádek a øád. Jinak se vytvoøí podmínky pro
revoluèní snahy moc jednìm vzít a na jiné ji pøen
ést.
3. Toto je tendence, která je vyvolána pùsobením
tao. To znamená, ¾e nikdo, kdo zná a øídí se tao,
74
nebude nikdy smìøovat k roz¹iøování svìtské moci,
ale k bezmeznému klidu a ¹tìstí stavy osobní spásy.
A kdy¾ bude v èele lidí, povede tam i je k jejich
dobru a naprostému uspokojení.
XXXIII
Ten, kdo zná lidi, je rozvá¾livý. Kdo zná sebe, je
osvícený. Kdo vítìzí nad lidmi, je silný. Kdo vítìzí
nad sebou samým, je mocný. Kdo má dostatek, je
bohatý.1
Kdo pracuje s vytrvalostí, ovládá vùli. Kdo neztr
ácí svou pøirozenost, je vìèný. Kdo není zapomenut,
aèkoli zemøel, je nesmrtelný.2
1. Pùsobit navenek, a» v poznávání, nebo v èinnosti,
je v¾dycky kvalitativnì ni¾¹í ne¾ pùsobit do
nitra nebo s ohledem na sebe. Empirické pozná-
vání svìta to samo dokazuje. Musí se postupovat od
stupnì ke stupni; posléze je mo¾no poznat podstatu
pøírody ve tvùrèí zákonitosti a procesech. Poznávat
sebe, co¾ je ov¹em mo¾né jen pomocí soustøedìnì
pozorující analytické mysli, vede pøímo k poznání
tvùrèí zákonitosti pøírody. To se pak jeví v rozvoji
moudrosti, nebo» se tímto zpùsobem pozná pøímo
a bezprostøednì i zákon karmy, formující v¹echen
¾ivot ka¾dé bytosti.
Stejnì tomu je s èinností. { Kdo vyvíjí èinnost, aby
75
si podrobil prostøedí, v nìm¾ je, jistì se dopracuje
silného vlivu na okolí. Ale kdo si podrobí sebe sama,
ten je naprosto nezranitelný zvnìj¹ku. Kromì toho
poznává zákonitost dokonalého podrobování si vìcí,
které se uká¾í být zrcadlením jeho samého, a to mu
umo¾òuje vnìj¹í svìt ovládnout mnohem dokonaleji
ne¾ postupem vnì sebe.
2. Podnìcování sebe k vytrvalosti v nìjaké èinnosti
nebo zámìru jistì sílí vùli. Dokonce jí takovým zpù-
sobem nabývá i ten, komu se jí zrozením nedostalo. {
Vìdomí sebe sama u bì¾ného èlovìka mizí a opìt se
vynoøuje ve shodì s momenty, jaké významnì mìní
souèasnou linii jeho ¾ivotních osudù. Kdo se v¹ak
stará o to, aby jeho vìdomí o sobì samém bylo stále
vypjaté, ten pozná, ¾e na¹el klíè k pøekonání vlivu
èasu. Posléze získá dojem, ¾e nezanikne, ani kdy¾ katastrofa
smete v¹echno, co tvoøí jak jeho samého, tak
i rámec jeho ¾ivotního prostøedí. A podobnì pùsobí
vìrnost vlastní pøirozenosti, pokud jde o základní
linii jeho povahy a projevù, které z ní vyplývají. Takov
ý èlovìk je v¾dy urèitým zpùsobem geniální a má
èáku na to, aby na nìho lidé nezapomnìli.
XXXIV
Veliké tao se v¹ady rozlévá. Mù¾e být vpravo
i vlevo. Jeho zásluhou se rodí v¹echny bytosti
a neustávají (ve svém rùstu). Vykonává hrdinské
76
èiny, netou¾í v¹ak po slávì. Vychovává s láskou
v¹echny bytosti a nestává se jejich pánem. Nikdy
nemá vlastní pøání, proto je mù¾eme nazvat malé
(skromné). V¹echny bytosti se k nìmu navracejí, nepohl
í¾í v¹ak na sebe jako na pána. Lze je nazvat
veliké. Stává se velkým, proto¾e se nikdy za takové
nepova¾uje.
Tao, aèkoli je spí¹e skuteèností kosmicko-fyzikální,
bývá poznáváno ka¾dým, kdo pozorování orientuje
na svou hmotnou bytost, jako pratvùrèí, ve¹-
keré skuteèno rodící princip. Tao toti¾ pùsobí vehementn
ì na pøírodu, aby se rozmno¾ovala a rozví-
jela, a ona to ve skuteènosti pod tímto pùsobením
èiní. Kdy¾ stvoøené dozraje pod pùsobením ¾ivotn
ích zku¹eností, pak tao pøestává pùsobit v roli podn
ìcovatele ¾ivotního rozmno¾ování a rozvoje a zaène
pùsobit na rozvoji uklidnìní a vzniku moudrosti.
V tomto stavu stvoøené poznává tao jako princip,
na který je nutno se orientovat a v kontaktu na nìj
utlumit ¾ivotní ¾ízeò, a¾ úplnì zanikne. Kdy¾ se to
podaøí, poznává bytost duchovnì, du¹evnì a v ¾ivotn
ích zku¹enostech zralá, ¾e tao je vlastnì v¹ím,
co je, tøeba¾e jen v urèitém aspektu. ®e tao je princip,
který se jinak nemísí do stvoøení, aèkoli je jeho
strá¾cem, který pùsobí, aby výsledným stavem rozvoje
stvoøení bylo zase ono samo a nikoli nìjaký jiný
zvlá¹tní útvar. Proto je tao vlastnì bodem na kru¾-
nici vývoje a rozvoje pøírody a vìcí a jako¾to bod
je centrem, jemu¾ pøíslu¹í název jak univerzum, tak
i vìènost.
77
XXXV
K tomu, kdo pøedstavuje veliký obraz ( tao), pøich
ází v¹echen lid. Lidé pøicházejí a on jim neubli-
¾uje. Pøiná¹í jim mír, klid, hudbu a pokrm. I poutník
se u nìho zastaví.1
Kdy¾ tao splyne s úst, je mdlé, bez chuti.
Je neviditelné a nelze je sly¹et. V èinnosti je
nevyèerpatelné.2
1. Kdo v sobì realizuje kvality tao, budí velkou
pøíchylnost u lidí klonících se k dobru. A tak tomu
je u skuteènì prostých lidí. Ale od doby Lao-c' se
i prostí lidé pokazili. Proto nyní bývá ten, kdo realizuje
kvality tao, nenávidìn bez jakékoli zevní pøí-
èiny, èasto právì nejvíce lidmi na nejni¾¹ím stupni
spoleèenského ¾ebøíèku. Takoví lidé toti¾ nejvíce poci
»ují své instinkty a vìøí jim, a proto èlovìka s vyvinut
ým tao opravdovì nenávidí. Jiným je takový èlov
ìk nepohodlný a nedovedou se s ním jinak vypoøá-
dat, ne¾ kdy¾ ho nìjakým zpùsobem likvidují. Kdo
v sobì nosí výraznì se projevující tao, se to dovídá
z ¾ivotní praxe. Proto se nìkdy uchyluje k ochranì,
kterou nachází v tzv. pokrývání se tamasem. Právì
tamas je kvalita, kterou lidé na ni¾¹ím stupni mravnosti
a vyzrálosti na poli ¾ivotních zku¹eností miluj
í, a proto je þpokrývání se tamasemÿ neobyèejnì
úèinné. Ov¹em z vy¹¹ího hlediska by této schopnosti
nemìl èlovìk pou¾ívat. Je v tom skryto nebezpeèí,
78
¾e bude obhajovat svou zevní existenci a vrátí se
tak na zaèátek duchovní cesty (k realizaci tao), kde
se situace snadno obrací k tomu, ¾e opìt bude nastoupena
cesta svìtského èlovìka, na ní¾ se èlovìk
realizaci tao vzdaluje. Proto ti, kdo pøíli¹ úzkostliv
ì nekontrolovali procesy, spjaté s vývojem k realizaci
kvalit tao, byli povìt¹inou zabiti svìtskými
lidmi, kteøí k nim vzhledem k postupující jeho realizaci
vzplanuli nenávistí a posílali nenávidìné na
smrt.
Dosáhne-li realizace kvalit tao èlovìk vý¹e spole-
èensky postavený, mù¾e ostatním lidem velmi pomoci;
nejvý¹e spoleèensky postavený èlovìk mù¾e
pod vlivem kvalit tao zavést ve státì øád vysoké
a v¹eobecnì prospì¹né spravedlnosti. Tak to napø.
uèinil indický císaø A¹óka.
2. Zpøístupnit tao a jeho kvality pochopení lidem,
kteøí je neznají z vlastní zku¹enosti, je takøka nemo
¾né; v celém rozsahu jeho kvalit absolutnì nemo
¾né. Jak by toti¾ bylo mo¾né zpøístupnit pochopen
í kvality nìèeho, co je a¾ nadsmyslovì klidné
a pøece dává pohyb v¹emu? Mohlo by se snad øíci:
tao je jako zrcadlící princip v bytí, který umo¾-
òuje jak vnímání, tak i mrak tvùrèího procesu, který
tento princip zahaluje svou agresivní aktivitou.
79
XXXVI
Co je potlaèováno, ¹íøí se. Co je oslabováno, sílí.
Co je nièeno, rozkvétá. Kdo chce nìco druhému odejmout,
jistì ztratí svoje. V¹e to se nazývá tì¾ko pochopiteln
é. Køehké pøemáhá tvrdé, slabý vítìzí nad
silnými. Ryba nemù¾e opustit hlubinu. Ostrou zbraò
nelze ukazovat ve státì lidem.
Tao je ve stadiu vývoje a rozvoje tvorù i fyzikáln
ích jevù slabé, proto¾e je potlaèováno jejich vehementn
ím úsilím o zachování vlastní existence. Proto
¾e v¹ak zachovává svou kvalitu po celou dobu þvý-
vojové bouøeÿ tvorù a jevù, zmìní tendence jejich
jádra, které má povahu intelektu, a pak ji¾ tvorové
a jevy nastoupí cestu rozvoje tao. Tak je tao strá¾-
cem v¹eho stvoøení, které se zdá být jeho emanací;
posléze je vtáhne v sebe jako kvalitu toto¾nou se
sebou.
To je ono vznikání, trvání a zanikání kosmických
kategorií a jevù; cesta jejich rozvoje a vývoje, kdy
dochází k jejich odli¹ení, jsou jen perturbace, které
se udávají v mezích základní linie, omezené výstupem
stavu a opìtným vstupem do tao.
XXXVII
Tao stále uskuteèòuje neèinnost, není v¹ak nic, co
by nekonalo. Jestli¾e je budou urození a vládci za-
80
chovávat, pak se v¹echny bytosti budou samy mì-
nit. Kdy¾ se tìm, kteøí se mìní, zachce být èinnými,
pak já je budu potlaèovat prostým bytím, je¾ nemá
jméno. Nemající jméno { prosté bytí { nevy¾aduje
nic pro sebe. Nejsou-li pøání, pøiná¹í to klid a tehdy
se poøádek na svìtì sám ustaví.
Pravé sebevìdomí þkrále z bo¾í milostiÿ je projev
tao ve stvoøeném svìtì. Kdy¾ se toto sebevìdomí
nevybíjí ve vládì zvùle, stává se pøíkladem pro poddan
é. Mezi lidem se objevuje dobroèinnost; dobro
zaène potlaèovat zlovùli a na svìtì se zaène ¾ít lépe.
Ale Lao-c' je duchovnì osvícený mudrc. Ví, ¾e i dobro
èinnost, která se stává samoúèelnou, není správná,
proto¾e vyvolává reakci opaku, zla. Proto poukazuje
na vy¹¹í stupeò vývoje, kde se dobro spojuje s vyrovnanost
í a tedy neèinností, resp. absolutnì nesobeckou
èinností. To vede ke klidu, který navenek
vyvolává hlubokou spoøádanost ve spoleènosti. A to
je nejzaz¹í výsledek vypjatého projevu tao.
81
Èást druhá
XXXVIII
Proto¾e èlovìk s vy¹¹ím te nekoná dobré skutky, je
ctnostný; proto¾e èlovìk s ni¾¹ím te nezanechává za
sebou dobré skutky, není ctnostný; èlovìk s vy¹¹ím
te je neèinný a pùsobí neèinností; èlovìk s ni¾¹ím te
je èinný a pùsobí s námahou; èlovìk þvy¹¹í lidskostiÿ
je èinný a jeho èinnost se uskuteèòuje v neèinnosti;
èlovìk þvy¹¹í spravedlnostiÿ je èinný a pùsobí s ná-
mahou; èlovìk þvy¹¹í úctyÿ je èinný a nikdo mu neodpov
ídá. Tehdy nutí lidi k úctì. Proto se þctnostÿ
objevuje pouze po ztrátì tao, þlidskostÿ po ztrátì
ctnosti, þspravedlnostÿ po ztrátì lidskosti, þúctaÿ po
ztrátì spravedlnosti.
þÚctaÿ je pøíznakem malé dùvìry a oddanosti. Je
poèátkem zmatku.1
Vnìj¹í podoba je kvìtem tao, poèátek nevìdomosti.
Proto velký èlovìk vyjímá podstatné a pomíjí nicotn
é. Bere plod a odhazuje jeho kvìt. Dává pøednost
prvnímu a zøíká se druhého.2
1. Te je ctnost v¾dy ve dvojím aspektu. Vy¹¹ím
aspektem te je sebevìdomí, vyplývající z realizace
82
a trvalé pøítomnosti tao. Ni¾¹ím aspektem te je
formální mravnost se v¹emi spoleèenskými ohledy
a pøedev¹ím s ohledy na dobrou povìst. Proto lidi
s vy¹¹ím te lze rozpoznat od lidí s ni¾¹ím te. První
jsou toti¾ klidní a nevzru¹itelní, proto¾e pøítomnost
nebo zøetelnost tao jim dává jistotu, ¾e ¾ijí v dobru.
Proti tomu druzí jsou stále puzeni k tomu, aby nìco
èinili jednak s ohledem na osobní prospìch, jednak
s ohledem na svou dobrou povìst. Sna¾í se uplatnit
ve vìcech spravedlnosti a chtìjí za to být ctìni.
Není-li v¹ak pøítomno tao, lidé nenacházejí dùvodu
ctít je. Proto klesají dál a podle mo¾nosti si úctu
vynucují. A potom zaèíná být situace nepøehledná.
Jsme nuceni ctít ty, kdo mají moc, proto¾e to je jejich
cti¾ádost. A tuto úctu si vynucují i ra novanì
formulovanými zákony. { To je v lidském svìtì nejv
ìt¹ím vzdálením se tao. ®ivot se zakládá na formalit
ách a vìcný duchovní podklad mu chybí. Lidé stále
více zpovrchòují a vzniká nebezpeèí, ¾e svou mravní
a duchovní bezcennost budou muset zaplatit nejhor
¹ími strastmi v¹eho druhu { válkami, nenávistí,
vzájemným ubli¾ováním apod.
2. Nevìdomost se má ke tvaru jako tí¾e k hmotì
nebo hmota k tí¾i. Proto je mo¾no hledat moudrost
pouze v bezbøehém uvìdomování. Ale kdo k takov
ému uvìdomování dospívá? { Pouze ten, kdo pøekon
á chtíèe, které tak mocnì zu¾ují vìdomí.
Je uèební osnovou dosud tajných duchovních
nauk, aby èlovìk pøekonal stanovisko tvora, jaký
83
se orientuje jenom na pøedmìty smyslových chtíèù;
aby tím vyprostil své vìdomí z pøesvìdèení a zaujatost
í, které jsou nerozluènì spjaty s vìdomím orientovan
ým do svìta smyslových tvarù. Pak ji¾ vì-
domí (a dokonce i uvìdomování) zaène vystupovat
z obvyklých hranic a dotkne se oblasti nadsmyslové,
odkud eviduje svìt a dìní ji¾ jen jako pozorovatel.
A to je poèátek moudrosti.
Moudrost ji¾ netrpí zaujatostmi, ba ani estétstvím.
Mudrc obrací zøetel pouze k u¾iteènosti vìcí, ale jeho
mìøítka u¾iteènosti jsou odli¹ná od bì¾ných svìtsk
ých lidí. Jsou etická, proto¾e mudrc má na mysli
rozvoj dobré karmy a tendence k ní spoèívají v umír-
òování ¾ádostivosti na jedné stranì a rozvoji v¹eobecn
ého uklidnìní bytosti na druhé stranì. Proto
je þpraktiènostÿ mudrcù úplnì jiná ne¾ praktiènost
lidí svìtských. A pøece je to praktiènost v pravém
smyslu toho slova.
XXXIX
To jsou tedy ti, kteøí odedávna jsou v jednotì. Jednota
zpùsobila, ¾e se rozjasnilo nebe, zpevnila zemì,
duch zjemnìl, údolí rozkvetlo a ¾e se poèaly rodit
bytosti. Jednota zpùsobila, ¾e se urození a vládci stá-
vají ve svìtì vzorem. To èiní jednota.
Není-li nebe jasné, propadá se; je-li zemì vratká,
rozestupuje se; není-li duch bystrý, mizí; nekvetou-li
údolí, mìní se v pou¹»; jestli¾e se vìci nerodí,
84
zanikají; nejsou-li urození a vládci pøíkladem ¹lechetnosti,
budou svr¾eni.1
Z nevzne¹ených vyrùstají vzne¹ení, nízké je základem
vysokého. Proto urození a vládci, kteøí sami
sebe vyvy¹ují, nemají pevné (postavení). To se dìje
proto, ¾e nepova¾ují nevzne¹ené za základ, z kterého
vyrostli. To je v¹ak klamná cesta. Kdy¾ rozebereme
vùz, nic z nìho nezbude. Nelze být drahocenný jako
jaspis, je tøeba, abychom byli prostí jako kámen.2
1. Lao-c' nazírá shodnì s mystiky, ¾e ¾ivé bytosti
jsou první pøíèinou rozvoje pøírody do jejích pùvabn
ých forem. Pøedpokládá, ¾e pøírodu stvoøili bohové,
bytosti duchovního svìta, které se mentálními silami
upínají na své nitro a vidí je jako plné jasu a absolutn
ího klidu. Takové bytosti se stávají tvùrci zevních
jevù, nebo» tímto názorem vytváøejí jakési emise sil,
kvanta, která se mìní v pøírodu s tendencí k jevùm
vegetabilním a animálním.
Nepøedstavujme si, ¾e tvùrcem jevù je pouze
makrokosmos. Duchovní faktory, zvané bohové,
a stejnì tak lidé, jsou vlastnì podsystémy makrokosmu.
Pokud tyto podsystémy ¾ijí pouze reflexivnì,
tj. se zájmem o splnìní osobitých sklonù a tu¾eb,
pak jsou jistì pouhými satelity jevù, jejich¾ þtí¾eÿ
se zvý¹ila sebevládou. Sebevládou, která se projevuje
v nepoddajnosti vùèi promìnám nebo rozvln
ìním, k nim¾ dochází v psychické oblasti ka¾dého
¾ivého tvora. Právì tato nepoddajnost, která se musí
85
vyvinout v absolutní sebevládu, mìní dráhy fyzikáln
ích kvant, která zmìny vyvolávají; tato kvanta se
tak dostávají do pohybu jako tvùrèí síly, které jsou
nadto ovlivnìny pøirozenou obrazotvorností toho,
kdo zmìnil jejich dráhu.
Lidé, kteøí vnímají tao, takto pùsobí jako centra
emisí kvant (fyzikálních), ovlivnìných vlastnì jejich
hypnoidními silami. Takovým zpùsobem se objevují
v kosmu tvùrèí podsystémy a ty, jak soudí i Lao-c',
vytvoøily pøírodu, která nás pøedev¹ím zajímá, toti¾
pøírodu vegetabilní. Na tom nic nemìní skuteènost,
¾e v linii tvoøení nacházíme vegetabilní pøírodu jako
pøedcházející pøírodì animální.
2. Jestli¾e jsme v pøedcházejícím mluvili o tvùr-
èím procesu, jak jej mù¾e poznat mystik, který kázní
analyzující mysli poznal tento proces, nesmíme zapomenout
na to, ¾e i tento mystik se zpravidla vyvinul
z bì¾ného typu èlovìka. Takový tedy bývá pùvod
mystikù a stejnì tomu je i se ¹lechtou v prozaiètìj¹ím
svìtì. I ¹lechta tkví svými koøeny v bì¾ném lidství
a právì toho si má být vìdoma. Nebo» èím by byli
vládcové bez poddaných (rozebraný vùz)? { Na to
v¹ak vládci zapomínají. Proto se mentálnì od lidu
odtrhují a tím v lidské spoleènosti vznikají vìèné
antagonismy: vládci proti lidu a lid proti vládcùm.
Za takových okolností se ov¹em poøádek ve svìtì
neustaví; vládnoucí lidé { zejména ve státech dikt
átorských { u¾ nedoká¾í myslit v bì¾ných lidských
pojmech (kámen), ale pouze v pojmech mezinárodnì
86
politických (jaspis). Proto je lidská spoleènost pøedev
¹ím v diktátorských státech nestabilní.
XL
Protiklad je èinnost tao, slabost je vlastnost tao.
V¹echny vìci ve svìtì povstávají z bytí, bytí se v¹ak
rodí z nebytí.
Tao vìci rozru¹uje a pøipravuje k vstøebání. Neprojevuje
se v¹ak mìøitelnou pùsobivou silou. Proto
se uvádí jako slabé. V ka¾dém pøípadì v¹ak pùsobí
na hmotu ru¹ivì, proto¾e je univerzálním prázdnem,
které v¹ím prostupuje a toto v¹e na sebe upozor-
òuje.
Nebytí je nutné pova¾ovat za kosmický jev. Je to
potenciálnì tvùrèí kategorie kosmu, fyzikální faktor,
který se mù¾e v místì kosmické prázdnoty þnáhle
ÿ manifestovat jako hvìzdný oblak, z nìho¾ pak
vznikají dal¹í zvlá¹tnosti svìta jevù. { Tyto zvlá¹tnosti
jsou bytím. Bytí ji¾ pak plodí a rodí s tendenc
í k pøetváøení; po dlouhých dobách se primitivn
í formy pøetváøejí ve formy vyspìlej¹í, které se
zase kvalitativnì pøibli¾ují k tao, v nìm¾ zanikají
jako¾to v univerzu.
87
XLI
Moudrý èlovìk, který poznal tao, usiluje o jeho
uskuteènìní. Vzdìlaný èlovìk, který poznal tao, hned
je zachovává, hned je ztrácí. Nevzdìlanec, který poznal
tao, vydává je posmìchu. Kdyby nebylo vydá-
váno posmìchu, nejevilo by se tao. Je proto pøí-
sloví: kdo poznává tao, podobá se temnémua; kdo
vniká v tao, podobá se ustupujícímub; kdo je na vý¹i
tao, podobá se zbloudilémuc; èlovìk vy¹¹í ctnosti
se podobá prostémud; velký vzdìlanec se podobá
opovr¾enémue; neomezená ctnost se podobá nedostatku
ctnosti; roz¹iøování ctnosti se podobá rozkrá-
dání ctnostif ; skuteèná pravda se podobá nedostatku
pravdyg.1
Velký ètverec nemá úhly; objemná nádoba se
dlouho vyrábí; silný zvuk nelze usly¹et; velký tvar je
bez tvaru.2
Tao je (pøed námi) skryto a nemá jméno. Av¹ak
pomáhá (v¹em bytostem) a vede je k dokonalosti.3
1. Kdo je duchovnì velmi vyvinut, vá¾í si stavu,
v nìm¾ nejvíce vystupuje rovnováha a duch není s¾í-
rán touhami; to je stav tao. Zato ménì duchovnì vysp
ìlý èlovìk si tohoto stavu vá¾í po urèitou dobu, ale
pak zase propadne svìtským touhám; v tu dobu mu
tao mizí. Èlovìk duchovnì nejménì vyvinutý záblesk
ùm stavu tao nerozumí; kdy¾ se v nìm projeví, nikdy
nezatou¾í ¾ít stavy tao, proto¾e mu pøipadá, ¾e
88
jejich pro¾ívání je závislé na mdlém rozumu. { Tao
v¹ak takové není. Stavy z jeho projevu zvy¹ují dostavuj
ící se kvalitu rozumu, nebo» nepøítomnost zaslepuj
ící vá¹nì poskytuje lep¹í vhled do vìcí; úsudky
pak bývají moudré, hluboké a situaci dobøe osvìtluj
ící.
K citovaným pøíslovím:
a) Poznávání tao vede k mlèení, nebo» zku¹enost
uká¾e, ¾e právì mlèení èiní tao zøetelnìj¹ím;
èím je tao zøetelnìj¹í, tím více èlovìk poznává
nebeskou spravedlnost, která je jako bo¾ský
strá¾ce za v¹ím dìním. Èlovìk zpravidla ¾asne
nad pozadím v¹eho dìní na svìtì. Náhle pochop
í, ¾e je moudré neplést se do nièeho a být
nanejvý¹ opatrný v úsudcích; posléze dospìje
k závìru, ¾e nejvíce, co lze udìlat pro dobro
svìta, je rozvinout dokonale stav tao.
b) Jen po vnitøním ztichnutí se projeví tao.
A ztichnutí je jako ústup, proto¾e souvisí se zes
ílením svìtské neèinnosti, která je podmínìna
likvidací nekompromisních chtíèù.
c) Z absolutního hlediska vypadají v¹echny vìci
i dìní úplnì jinak ne¾ z hlediska bì¾ného. To
vede mudrce k jinak motivovaným èinùm. Nì-
kdy se takové poèínání zdá být tzv. zdravému
rozumu jako po¹etilé. Ale mudrc zná výsledek,
k nìmu¾ dospìje. Proto je jeho po¹etilost jenom
zdánlivá.
89
d) Èím je èlovìk ctnostnìj¹í (mravnìj¹í), tím více
si uvìdomuje, ¾e se musí mentálnì s¾ívat s lidmi
nejprost¹ími. Tìch je toti¾ nejvíce. Kdy¾ to
neèiní, vlastnì se povy¹uje, a proto ji¾ není
ctnostný.
e) Vysoké, av¹ak opravdové a nikoli ¹kolské vzdì-
lání nutí èlovìka k tomu, aby si nic o sobì nemyslel.
To ho vede ke snaze rozumìt si s lidmi,
to je dát i nejprost¹ímu èlovìku mo¾nost vyjá-
døit pøed ním své názory. Z toho vzniká zdání,
¾e je takový vzdìlanec dìtinský a ¾e je ho
èasto tøeba brát s rezervou. Pravý vzdìlanec,
který rozhodnì vyniká nad formálnì vzdìlan
ými lidmi, nikdy mravnì neklesá, jako tak
èasto klesají oni, proto¾e se v¾dy cítí vysoce povzneseni
nad v¹echny lidi. Ostatnì to je úskalí
akademické vzdìlanosti.
f) Nejvy¹¹í ctnost èlovìku objasòuje smysl nalé-
havých nutností v ¾ivotì. Proto moudrý èlovìk
jedná pøirozenì a budí tak dojem, ¾e ctnostný
není, proto¾e se li¹í od extrémních moralistù;
ti nìkteré ctnosti pøehánìjí a tím ze skuteèné
ctnosti èiní ctnost zdánlivou. Jen¾e lidé nemají
v tomto ohledu správnou míru a pokládají jen
pøeexponované ctnosti za pravou ctnost. Tím se
jim zdá, ¾e pøirozená, a proto nejvy¹¹í ctnost,
není ctností, nýbr¾ normálním zpùsobem ¾ivota.
90
Kdy¾ mudrc nìkoho zasvìtí do pravé ctnosti
a ten se jí zaène øídit, lidé z uvedených dù-
vodù dospívají k názoru, ¾e toto zasvìcení èlov
ìka s pøijatou pravou ctností o ctnost pøipravilo.
Nevìdí toti¾, ¾e pravá ctnost v èlovìku
potlaèuje a nièí rozpory, a stupòování zdánlivé
ctnosti, která konflikty zvìt¹uje, pokládají za
symbol rozvoje pravé ctnosti.
g) ®ijeme ve svìtì relativních pravd, jakýchsi
spoleèenských norem, nebo» se nám zdá,
¾e pravda souvisí s dobrem. Ve skuteènosti
v¹ak pravda jevy pouze identi kuje. Vzhledem
k tomu je ve svìtle pravdy pohled
na svìt drastický; svìtskému èlovìku se zdá,
¾e pravda musí v¾dy potvrzovat jeho názor
a pøedev¹ím slou¾it jeho zájmùm. Skuteèná
pravda jeho názorùm a zájmùm èasto odporuje.
Proto se domnívá, ¾e skuteèná pravda
není pravda.
2. K poslední èásti vìty: kdy¾ si pøed sebe polo-
¾íme vesmír, zdá se nám být bezmezný. Ve skuteè-
nosti v¹ak je soustavou silokøivek, které v¾dy tvoøí
omezené prostory. Kdy¾ tyto prostory klademe proti
sobì, máme zase univerzum a { tak se pravdy o kone
ènosti nebo nekoneènosti vesmíru nedopátráme,
aèkoli soustava silokøivek jasnì napovídá, ¾e vesmír
je omezený. Pro lidské oèi a zku¹enost je v¹ak neomezen
ý.
91
3. O povaze tao se ji¾ hovoøilo. Ale povìzme znovu:
tao je onou kvalitou, která se nám jeví jako prázdnota
s tendencí v¹e vymezené absorbovat. A proto
¾e prázdnota je oblast nejvy¹¹í svobody, vede tao
v¹echno touto tendencí k svobodì.
XLII
Tao rodí jedno, jedno rodí dvì, dvì rodí tøi a tøi {
v¹echny bytosti. V¹echny bytosti mají v sobì jin
a jang, jsou plny èchi a tvoøí soulad.1
Lidé opovrhují tìmi, kteøí sami sebe vyvy¹ují a naz
ývají se vládci a urozenými. V¹echny bytosti sílí po
oslabení a slábnou, jsou-li posíleny.2
Lidé ¹íøí své uèení. I já se tím zabývám. Násilníci
a krutí neumírají pøirozenou smrtí. Uvádím to jako
pøíklad ve svém nauèení.3
1. Z prapùvodního v¹esvìtového stavu vzchází variabiln
í popudy, tj. fyzikální kvanta, je¾ se rozpadají
ve dva protikladné energetické jevy, vzhledem k faktoru
èasu rùzných kategorií. Tyto jevy jsou prarodièi
v¹ech jevù, které se nám dnes jeví jako univerzum
se v¹emi jeho vlastnostmi a rozvinutými kategoriemi.
V¹ichni tito èinitelé mají v sobì potenciální tvùrèí
energii, která dobøe odpovídá makrokosmickému
stavu, toti¾ aktivní agens na jedné stranì a modelo-
92
vatelný faktor pasivní. První agens je korpuskulární,
druhé vlnové. To je za prvé jin a za druhé jang; nap
ìtí mezi nimi je èchi. Toto èchi vytváøí styèné momenty
mezi onìmi dvìma. Tak je vytváøen soulad
mezi jednotlivými jevy stvoøení, ale i napìtí mezi
obìma, co¾ je pøíèinou obnovující se nebo udr¾ující
individualizace jevù.
Data, získávaná z vìdeckého pozorování jevù, nemohou
nikdy vystopovat tvùrèí poèátek kosmických
jevù. Tato data registrují postupné zmìny stavù ¾ivé
pøírody, u èlovìka pak zmìny v psychické oblasti.
Kdy¾ zamìøíme pozorování na vlastní psychu a její
permanentní kontakty s tìlem, pak se díváme na
prapoèáteèní stavy tvoøení. Tyto stavy v dimenzích
prostoro { èasu umo¾òují identi kovat jak kladné
tvùrèí èinitele, kteøí kreslí skuteèno, tak i záporné
èinitele, kteøí udr¾ují v bìhu èasu tyto kresby, a kone
ènì té¾ þprostorÿ, na jeho¾ tìle je mo¾no tyto
kresby provádìt. Tak je mudrc vyzbrojen pro stopov
ání tvùrèího procesu; ostrým a dobøe abstrahovan
ým pozorováním se stává divákem tohoto procesu.
2. Povìøování zástupcù lidu by mìlo vzejít z pøevahy
mravnosti a moudrosti povìøovaných. Takové
osoby by mìly být svým volièùm nebo volitelùm
známé. Spoleèenský ¾ivot dne¹ka to v¹ak neumo¾-
òuje z jednoduché pøíèiny { pro rozvrstvení lidí.
Proto se ujal jiný zpùsob povìøování zástupcù lidu:
jsou vìt¹inou profesionální politikáøi a svùj mandát
93
získávají demagogickými øeèmi v pøesvìdèení, ¾e
ka¾dý musí nabízet nìco takového, co nejvíce vyhovuje
nadmìrným a nesplnitelným ¾ádostem jeho
volièù. To samo je ov¹em mravní defekt, který úzce
souvisí s tím, ¾e zástupce lidu pak v úøadì nebere
pøání volièù vùbec v úvahu a tak se postupnì od
nich izoluje. Pozdìji se tito tzv. zástupci lidu stá-
vají izolovanou tøídou, která dìlá politiku, zatím co
národy nesou bøemena politikaøení svých zástupcù.
A tu je zaèátek napìtí mezi národy a jejich vládami.
V kritických okam¾icích dochází k revoluèním jev
ùm, je¾ ov¹em stejnì nemohou nic vyøe¹it, proto¾e
problém výbìru zástupcù lidu není vùbec dotèen. {
Oslabovaný lid tedy zesílí a oslabení zástupci lidu
zase získají na síle. Tedy nic ne¾ dìní, pøi nìm¾ je
stále nìkdo obìtován a stále nìkdo jiné obìtuje.
3. Lao-c' je tu velmi struèný. Uvádí, ¾e si plnì
uvìdomuje nespoèetnost teorií, které lidi vyhla¹ují
jako své uèení tu ménì hlasitì, tu zas hlasitìji, nebo
s men¹í èi vìt¹í mo¾ností jeho roz¹iøování. On sám
nakonec své uèení zu¾uje na pouèky, ¾e se násilí
a krutost nevyplácejí. Násilí a krutost se prosazuje
v¾dycky, jakmile zástupci lidu netlumoèí a neplní
jeho pøání, nýbr¾ mu vládnou. U demokratických
vlád je to ménì výrazné nebo sporadické, kde¾to
u diktatur velmi výrazné. Nemù¾e-li lid takovou
vládu svrhnout, nenávidí ji alespoò. A vlády by si
mìly uvìdomit, ¾e takovýto stav není cesta k míru.
Nebo je mo¾né, ¾e si to uvìdomují, ale v zajetí svých
94
politických dogmat a pochybné morálky jdou dále
cestou, o které mohou vìdìt, ¾e je ¹patná. A diktatury
existují od nepamìti. Císaøské, královské, ne-
¹lechtické a teï dokonce i þlidovéÿ. Proto není vý-
hled na mír a spoøádaný ¾ivot. Lao-c' by si tedy
mohl i dnes velmi stì¾ovat.
XLIII
Nejslab¹í vítìzí na svìtì nad nejsilnìj¹ími. Nebytí
proniká v¹ude. A nyní, proè vím, jaký je prospìch
z neèinnosti. Není nic na svìtì, co by bylo mo¾no
srovnat s uèením o mlèení a s prospìchem, jaký je
z neèinnosti.
Neèinný je slabý. Ale kdy¾ je neèinnost provázena
tichým zahloubáním, v nìm¾ se èlovìk s ostøe bdì-
lým vìdomím zamìøuje na procesy, odehrávající se
v jeho bytosti, pak poznává. Takto získané poznání
je Herkules ve svìtì mocí. Poznávající èlovìk, který
je osvìcován postøehy niterného dìní, má sílu zmì-
nit svìt, jeho¾ cesta je urèena názory lidstva. Ty
jsou velmi snadno ovlivnitelné pevnou a stabilnì
udr¾ovanou my¹lenkou jednotlivce. Takový jedinec
je neviditelný a neuchopitelný revolucionáø, kterého
èasto vlády cítí, jeho¾ v¹ak nemohou postihnout exekutivn
í mocí.
Ne¾ katolictví, naklonìné císaøství, ztratilo svou
moc i øí¹i, byla tu takováto revoluce. Je mo¾né, ¾e
95
zaèala jedincem, ale rozhodnì pokraèovala tichou
vzpourou názorù lidí, kteøí se vymanili z uniformity
názorù, jakou zavedlo císaøství, by» se i tyto názory
vyvíjely. Tak se pøipravovala pùda pro zmìnu pom
ìrù. Jen¾e tuto revoluci nedìlali mudrci, nýbr¾ nespokojenci.
Proto nevznikl þnový ¹»astný svìtÿ, byly
jen vymìnìny strá¾e moci. A ty zase proti sobì vyvolaly
revolucionáøe, kteøí pøivedou na scénu nový
svìt se stejnými nedostatky. Proè? { Svìt nesmí být
tvoøen chtíèem, nýbr¾ moudrostí. Zatím chtíèe zatla-
èují moudrost do pozadí a moudøí poznávají, ¾e je
lépe realizovat þvyvanutíÿ (spásu) ne¾ se míchat do
èarodìjné kuchynì svìta; v ní se stejnì nic jiného
þneuvaøíÿ ne¾ konglomerát potlaèujícího aparátu
a potlaèovaného lidstva. Nebo se snad od støedov
ìku nìco zmìnilo? Despotismus se prosazuje pouze
jinými prostøedky. A lidé skuteènì trpí a strá¾e moci
jim to utrpení vkládají na bedra. Tedy nic nového
pod sluncem.
XLIV
Co je nám bli¾¹í { sláva nebo ¾ivot? Co je dra¾¹í {
¾ivot nebo bohatství? Co tí¾e pøe¾ijeme { nabytí nebo
ztrátu? Kdo mnoho ¹etøí, utrpí velké ztráty. Kdo
mnoho hromadí, utrpí velké ¹kody. Kdo zná míru,
nesetká se s nezdarem. Kdo zná hranice, tomu nehroz
í nebezpeèí. Stává se vìèným.
96
Kdo se sna¾í dosáhnout bohatství, cti a moci, musí
poèítat s tím, ¾e se jeho pozice stane vratkou, na
rozdíl od pozice, jakou má, kdy¾ se udr¾uje na ni¾¹í
nebo støední spoleèenské úrovni. Ale je u¾ lidskou
vlastností sna¾it se do¹plhat nad v¹eobecnou spole
èenskou úroveò. Jeden tou¾í po moci, druhý po
cti, tøetí po bohatství. A kdy¾ potom usiluje dosáhnout
svého cíle, zaène vytváøet nerovnováhu. Pøisp
ìje k vzniku buï ovládaných, nebo opovrhovan
ých, nebo chudých. Pokud tato nerovnováha nedosahuje
kritických mezí, je v¹echno v poøádku. Nebo
» se nikdy nepodaøí lidstvo nivelizovat. Proto je
mo¾no cti¾ádost ukájet, ale má to mít míru. To znamen
á, ¾e moc má být ohranièena snahou pomáhat
jiným, èest snahou pøispívat k osvícení jiných a bohatstv
í ke snaze øídit obìh smìnných hodnot tak,
aby to pomáhalo celku. Jinými slovy bohatý èlov
ìk by mìl jiným tak pomáhat, aby si pak sami
mohli pomoci. { Kdy¾ se tím cti¾ádostiví lidé neøídí,
vznikají spoleèenské antagonismy, které znièí mír ve
svìtì. Ostatnì by mìlo být nejvy¹¹ím cílem ka¾dé
cti¾ádosti pøispìt své vnitøní pøirozenosti k tomu,
aby se mohla uvést do kontaktu s tao; pøítomnost
tao èiní èlovìka vìèným.
XLV
Veliká dokonalost se podobá nedokonalosti, její pù-
sobení je nekoneèné; veliká plnost se podobá prázd-
97
notì, její pùsobení je nevyèerpatelné. Veliká pøímost
se podobá køivosti; velký dùvtip se podobá hlouposti;
velký øeèník se podobá koktavému.1
Pohyb pøemáhá chlad, klid pøemáhá ¾ár. Klid vytv
áøí poøádek na svìtì.2
1. Nejvy¹¹í a nejni¾¹í stavy jsou si velmi podobné.
Napø. nevzru¹itelnost tupce a mudrce. Ov¹em postoj
obou je rozdílný. Tupec není schopen obsáhnout
to, co by ho mìlo podle obvyklých mìøítek vzru¹it,
kde¾to mudrc to pøekonává pochopením. Ale proto
¾e si obojí je podobné, bì¾ný èlovìk není v¾dy
s to jejich rozdílnost pochopit, leda kdy¾ peèlivìji
sleduje reakce obou na tuté¾ vìc. Jen¾e bì¾ný èlov
ìk se nad nièím pøíli¹ nezamý¹lí. Je velmi tìkavý
a pozastavit se nad nìèím pova¾uje za ztrátu drahocenn
ého èasu, jeho¾ veskrze vyu¾ívá k tomu, aby poslou
¾il svým osobitým touhám. Proto mudrci bývají
od lidu izolováni. Zpravidla v¹ak bývají jako v kraji
ztracená studánka. Osvì¾ují moudrostí ty, kdo dosp
ìli k momentu vnitøního a zku¹enostního vývoje,
kdy se ji¾ nad ¾ivotem zaènou zamý¹let. Mudrci takov
ého èlovìka poznají a podle okolností ho pouèí
k jeho dobru. Tak se stávají u¾iteènými. Kdyby nebylo
lidí dospívajících k momentu zamy¹lení nad ¾ivotem,
mohli by mudrci propadat smrti, proto¾e by
byli zcela neu¾iteèní svìtu.
2. Lidé i pøíroda jsou ovládáni tøemi kvalitami.
98
Nehybností, pohybem a rovnováhou. Nehybnost
(chlad) je nejni¾¹í stav a je symbolizována tupostí
(du¹evní). Vývojem je tento stav pøekonáván, a¾ se
pøejde od nehybnosti k pohybu nebo èinnosti (¾ár).
Lidé ovládnutí touto kvalitou pøekonali lenost, která
je tak výrazná u typù ovládnutých kvalitou nehybnosti.
Ti lidé mají stále co na práci, ale jejich èinnost
je motivována z hlavní èásti tím, aby slou¾ili sobì,
svým touhám. Kdy¾ koneènì pochopí, ¾e pro pøem
íru nepøestávajících tu¾eb je lépe se takto motivovan
é èinnosti vyhnout, dospívají k tøetímu stupni,
kde pùsobí kvalita rovnováhy. Na tomto stupni èlov
ìk poznává, ¾e v¹echno bì¾né sna¾ení je vlastnì
hem¾ením se na smeti¹ti svìta a ¾e ho opravdu není
tøeba k tomu, aby ¹»astnì ¾il. Tímto poznáním zakotv
í v klidu, který udìluje moudrost, proto¾e podmi
òuje vzrùst a vývoj nazírací vlohy, zvané zøec.
Zøec je toto¾ný s tao. Jeho projev v èlovìku pù-
sobí konej¹ivì a¾ za hranice osobnosti, která k jeho
projevu dospìla; èlovìk s rozvinutým zøecem (tao)
pøispívá mnohým zpùsobem k vzniku poøádku na
svìtì.
XLVI
Chová-li zemì tao, konì hnojí pùdu; není-li v zemi
tao, váleèní konì se pasou na polích. Není vìt¹ího
ne¹tìstí ne¾ neznat hranice své vá¹nì a není vìt-
¹ího nebezpeèí ne¾ ba¾it po získání (bohatství). Kdo
99
se umí spokojit, bude v¾dy spokojen (se svým ¾ivotem).
Nevládne-li ve státì lidu moudrost, ale bezuzdná
chtivost moci, není mo¾ný mír. Podle stupnì chtivosti
tìch, kdo vládnou, mohou obèané státu nést
bøímì nanèního zatí¾ení, bídy nebo války. Válka
sama je výsledkem nemírnìného chtíèe tìch, kdo
vládnou ve státì. { Proti tìmto problémùm vznikaj
ícím z mravních hodnot vladaøù existuje zdroj
pokoje a ¹tìstí (pokud ¹tìstí existuje), pramenící
ze spokojenosti ka¾dého obèana ve státì. Lidé se
v¹ak domnívají, ¾e spokojenost musí být podmí-
nìna splnìním jejich tu¾eb. Ale není tomu tak. Pøedm
ìty tu¾eb, ba i potøeby jsou zcela abstraktní pojmy.
Hodnotíme-li velmi kriticky to, co jsou potøeby
nebo pøedmìty tu¾eb, pak poznáváme, ¾e v¹echno
mù¾e být redukováno na po¾adavek nasycení, o¹acen
í a bydlení. S tím jistì souvisí rozvoj prùmyslu,
ale je otázka, zda je tøeba i osobních automobilù;
a jistì není tøeba vojenských letadel, tankù, dìl a dokonce
ani orbitálních raket, leda tou¾íme-li druhého
si podrobit. Ale tu ji¾ vzniká ïábelská paráda vá-
leèných prostøedkù, které musely být vynalezeny,
proto¾e touhy vládnoucích lidí nebyly omezovány.
Lid za to musí platit bídou, potem a krví. Propaganda
sype lidem písek do oèí a pak jim pomáhá
najít viníka v¹eho zlého. Víme v¹ak dobøe: viník je
v neomezovaných tu¾bách vládcù, pøedev¹ím tìch
nekontrolovaných lidem, tedy diktátorù.
100
XLVII
Mudrc poznává svìt, ani¾ vy¹el ze dveøí. Ani¾
vyhlédl z okna, vidí pøirozené tao. Èím dále jde,
tím ménì poznává. Proto moudrý èlovìk nevychází,
av¹ak poznává. Jmenuje (vìci), ani¾ je vidìl. Ani¾
èiní, tvoøí.
Nejhlub¹í a nejkvalitnìj¹í poznání pramení ze sebepozorov
ání, které musí smìøovat k bytosti du-
¹evnì zcela uvolnìné a nikoli v nìkterých nebo mnoh
ých smìrech omezované. V na¹í vlastní bytosti
toti¾ existují procesy, které jsou odrazem procesù
v kterékoli bytosti, a proto poznat je a vyhodnotit
znamená poznat a vyhodnotit dìní ve svìtì.
Tato cesta k poznání je lidem nepochopitelná.
Pøedpokládají, ¾e poznání mù¾e vznikat pouze z pozorov
ání vnìj¹ích jevù; pøitom je psychologicky zcela
jasné, ¾e takové pozorování mù¾e informovat pouze
o jevech jako faktech, nikoli o jejich vnitøních pøí-
èinách. Vnitøní pøíèiny jsou stopovatelné jen ve
vlastní bytosti. Dokonalým sebepozorováním mù-
¾eme odhalit mechanické, tj. karmické pohnutky,
které vedou k èinùm, a velice dobré pozorování pronikne
a¾ k prapùvodùm tìchto pohnutek a samoz
øejmì i èinù. Èlovìk zjistí, ¾e v jeho atavistické
èásti bytí existují chtíèe, které jsou pøíèinou pohnutek
v podvìdomé èásti bytosti, a ¾e tyto podvìdomé
pohnutky atakují vìdomí, které se pak chápe my¹-
lenky vykonat ten èi onen èin. Kdy¾ takový èlovìk
101
dále analyzuje svou bytost a¾ v hlubinách podvì-
domí (kam zaène pronikat stále se opakující snahou
dobøe sebe pozorovat), zjistí, ¾e základna bytosti,
v ní¾ existují chtíèe a odkud se pak vyno-
øují i pohnutky, tkví vlastnì ve fyzikální prázdnotì
tao, které je vlastní nejen jeho bytosti, ale i celému
kosmu. Pak pozná tao jako zrcadlící princip v¹eho
dìní a v této odrazové desce nachází nejen dìní,
tj. èiny bytostí, ale i jejich pohnutky, které mohou
být lidské, bo¾ské nebo démonické.
Tak ani¾ èlovìk vyjde ze dveøí, mù¾e najít moment
pohnutek, èinù i kvalitu tao. Posléze se pøesvìdèí,
¾e se v¹echny tøi uplatòují v¹eobecnì; v tomto momentu
mu vzchází moudrost, která není omezena,
ale vztahuje se na v¹echen svìt, jeho bytosti a dìní.
Navíc pak zjistí, ¾e tohoto pohledu do svìta a ¾ivota
nelze vùbec nabýt tím, ¾e by za poznáním ¹el do
svìta, proto¾e v takovém pøípadì je vyzbrojen pouze
smyslovým vidìním a to mu umo¾òuje vidìt toliko
masku a nikoli obsah jevù. Proto dokonalé sebepozorov
ání je nejlep¹í prostøedek k nabytí moudrosti,
i kdy¾ mu chybí akademický ráz.
XLVIII
Kdo se uèí, zvìt¹uje ka¾dým dnem (své vìdomosti).
Kdo slou¾í tao, den ze dne zmen¹uje (svá pøání). Za
neustálého omezování dospívá (èlovìk) k neèinnosti.
Není nic, co by neèinila neèinnost. Proto se opano-
102
vání zemì uskuteèòuje v¾dy v neèinnosti. Kdo èinnì
zasahuje, není s to zmocnit se zemì.
V pøíboji fyzikálních vln pøání tao mizí. Proto ten,
kdo se chová tak, aby si tao nebo jeho kvality zpøí-
tomnil ve vìdomí, pøání omezuje. Tak tao nabývá
vlády a pøání pøestávají. Kdy¾ pøání pøestávají, pøest
ává i chtìním podnìcovaná èinnost. Není-li tu takov
é èinnosti, pova¾ujeme to za neèinnost. Ale ne-
èinnost nemusí v¾dy znamenat tupost. Pokud není
tupá, pak mù¾e neèinnost být uplatòující se tvùrèí
èinností. Jenom takováto èinnost umo¾òuje ovládat
v¹echno, co Lao-c' nazývá zemí, ale co ve skuteè-
nosti je pøípadnì jen na¹ím vlastním tìlem, pøípadnì
hmotným svìtem. A této vlády nedosáhne nikdo,
kdo se o to pokou¹í tím zpùsobem, ¾e chce ovládnout
èinnost a nikoli pøání. Èinnost je toti¾ jako elektromotor
v bìhu, pøání jako elektrický proud. Kdy¾ jde
o silný elektromotor, lze ho zadr¾et velikou silou, ale
mechanismus se tím mù¾e po¹kodit. Kdy¾ se pøeru¹í
pøívod proudu, motor se sám zastaví.
XLIX
Mudrc nemá vlastní srdce. Jeho srdce se skládá
ze srdcí lidu. Dobrým èiním dobro a nedobrým té¾
pøeji dobro. To právì je ctnost, která se zrodila z te.
Upøímným vìøím a neupøímným té¾ vìøím. To právì
je upøímnost, je¾ pramení z te. Moudrý èlovìk ¾ije
103
na svìtì klidnì a do svého srdce ukládá mínìní lidu.
Pohlí¾í na lid jako na své dìti.
Mudrc tedy nemyslí na sebe, ale zajímá se o pot
øeby ostatních. To vyplývá z toho, ¾e poznává spjatost
své bytosti se v¹emi ¾ivými tvory. Ví, ¾e kdy¾
se nìkdo zabývá úmyslem jiným ubli¾ovat, ubli¾uje
vlastnì sobì, proto¾e svou bytost nalaïuje pro zlo,
které tak k nìmu nachází pøístup. Pouze lidé zlí trpí.
Nosí zlo v sobì a zlo je pronásleduje. Z toho se mudrc
pouèuje o tom, ¾e je nezbytné konat dobro. Ale kon
ání dobra skutky nelze klást na první místo. Pøedev
¹ím je nutno zamìstnat mysl a cítìní dobrem, které
se má pøát v¹em bytostem. Tím dochází k pøeladìní
bytosti na dobro a bytost se postupnì stane øeèi¹tìm
dobra. { Kdy¾ se v bytosti nevynoøí ani stopa zlého
a dobro ve formì pøání a spolucítìní s druhými bytost
í neomezenì proudí, pak zlo ji¾ nemá k èlovìku
vùbec pøístup. Pokud se to nestane, mù¾e být i ten,
kdo v sobì nosí pouze dobro, postihován zlem. Je
prostì ¹rávakou (¾ákem) a jako ¹rávaka musí splácet
karmické dluhy, které nyní vyplývají s doznívajícím
naladìním na zlo. Stopa zla tedy staèí na to, aby se
ve vhodných okam¾icích zlo vzdulo a postihlo i toho,
kdo se ji¾ od zla odvrátil.
Kdy¾ se èlovìk od zla zcela odvrátí, rozvinulo se
v nìm te. Te bytost uchvacuje a nutí ji jít cestami
dobra. Proto mudrc vìøí tìm, kdo dùvìru zasluhují,
i tìm, kteøí ji nezasluhují. To v¹ak neznamená, ¾e
pravý mudrc bude podveden. Spí¹ se mù¾e stát, ¾e
104
ten, kdo dùvìry nezasluhuje, zmìní své stanovisko
a pøikloní se k pravdì. Takovéto zázraky þobrácení
høí¹níkùÿ se pøiházívají. Síla mudrcovy ctnosti vytv
áøí oblast pravdy, jejímu¾ vlivu propadají pøedev
¹ím slabé nedùvìryhodné povahy, ale jindy i silné
nedùvìryhodné povahy. Tak se mù¾e mudrc stát po-
¾ehnáním pro lidskou spoleènost, i kdy¾ jeho vliv je
pro bì¾ného èlovìka nezøetelný.
L
(Bytosti) se rodí a umírají. Z deseti lidí tøi (spìjí)
k ¾ivotu, z deseti { tøi lidé k smrti. Z ka¾dých deseti
je¹tì tøi lidé umírají pro svoje skutky. Proè je tomu
tak? To pramení z toho, ¾e tou¾í pøíli¹ po ¾ivotì.
Doslechl jsem se, ¾e ten, kdo umí opanovat ¾ivot,
nebojí se ani nosoro¾ce ani tygra, kdy¾ kráèí po
zemi, nebojí se ozbrojených vojákù, jde-li do bitvy.
Nosoro¾ec nemá, kam by mu vpíchl svùj roh, tygr
nemá, kam by mu za»al své drápy, vojáci nemají,
kam ho zasáhnout svým meèem. Proè je tomu tak?
To pramení z toho, ¾e pro nìho není smrt.
Touha po ¾ivotì skuteènì èlovìku zkracuje ¾ivot.
Nutí ho èinit opatøení jak ho zachovat. Tím èasto
zasahuje do ¾ivota jiných lidí a oni k nìmu vzplanou
nenávistí, která nìkdy pùsobí reálnì, jindy jako
kletba, která vytváøí podmínky pro vznik ne¹tìstí.
To právì mudrc ví, a proto ze sebe vyhlazuje touhu
105
po ¾ivotì. Kdy¾ se mu ji podaøí vyhladit, pøestane
jiným ubli¾ovat; kdy¾ jiným neubli¾uje, odsouvá od
sebe ve¹keré nepøátelství, které ukracuje ¾ivot. To je
vlastnì prostá a pøirozená sugesce. Je¾to v sobì nenos
í touhu po ¾ivotì a jeho mysl je proto plna míru,
tlumí u druhých ka¾dý vznìt, který by ho ohro¾oval.
Nosoro¾ec zapomene být vznìtlivý, tygr právì nemá
hlad, kdy¾ takový mudrc kráèí v jeho blízkosti, a zlosyn
v nìm ani po peèlivém zkoumání nemù¾e najít
nenávist, která má být potrestána. Dokonce ani ¾ivot
nièící síly kosmu (fyzikální) nenajdou v jeho bytosti
záchytný bod, aby se mohly uplatnit. Je v¹ak
nutno pøipomenout: ctnost neba¾ení po ¾ivotì musí
uzrát. Mudrc musí touhu po ¾ivotì vyhladit nejen
ze své mysli, ale vùbec z celé bytosti. Nesmí dovolit,
aby tato touha zùstávala skryta kdesi v nìjakých
slo¾kách jeho bytosti. Musí být této touhy zpro¹tìn
úplnì. Na ni¾¹í úrovni se to jeví jako hluboká apatie
ke ka¾dému pøedmìtu, který je schopný vyvolat
v lidech touhy, a na vy¹¹í úrovni jako naprostý klid
pøi rùzných ¾ivotních nahodilostech, které se jiným
jeví jako ohro¾ení ¾ivota. Kdesi bylo øeèeno: þStaøí
v klidu ¾ili, v klidu umírali.ÿ A to právì byli nesmrteln
í. Jak to? Zachovali si v dobrém stavu své denní
vìdomí a¾ do posledního okam¾iku ¾ivota. V tomto
¾ivotì tedy pro nì smrt nenastala. Smrt se vùbec
nezmocní toho, kdo ¾ije do posledního okam¾iku ¾ivota,
nebo» jistì pøeklene moment katastrofy, který
nazýváme smrtí.
106
LI
Tao rodí (vìci), te (je) vy¾ivuje. Vìci nabývají
tvaru, tvary se naplòují. Proto není vìci, která by
nevyvy¹ovala tao a nevá¾ila si te. Tao je vzne-
¹ené, te úctyhodné, proto¾e nepøikazují, ale øídí se
pøirozeností.1
Tao rodí (vìci), te je vy¾ivuje, pìstuje, vychovává,
zdokonaluje, èiní je zralými, opatruje je, zachovává.
Tvoøit, ale nepøisvojovat si, vytváøet, ale nechválit
se a v postavení star¹ího nerozhodovat, to sluje nejhlub
¹í te.2
1. Ka¾dá bytost potenciálnì lne ke kvalitì tao,
onomu stavu klidu, v nìm¾ pocit ¹tìstí vyvìrá z vyrovnanosti.
A proto¾e tao vystupuje pouze v souvislosti
s te, vá¾í si ka¾dá bytost i te. Potenciálnì. Na
povrchu jsou lidé zaujati smyslovými vìcmi, které
pùsobí na slo¾ku zvanou prahmat, to je vlastnì atavistick
é cítìní. Proto se orientují na jejich získávání
a { v tomto ohni chtíèe se tao i te stávají nezøeteln
ými. Teprve kdy¾ èlovìk duchovnì (karmicky, zku-
¹enostnì) dozrává, vznikají v nìm neujasnìné touhy
po realizaci stavu du¹evní rovnováhy; pozdìji se dov
ídá, ¾e je dosa¾itelný pouze zøeknutím se svìta,
tj. orientace na pøedmìty, k nim¾ se upíná touha po
smyslovém pro¾ívání. Kdy¾ dospìje tak daleko, ¾e
se svìta skuteènì zøekne, kvality tao se mu stanou
blízkými; pak najednou pozná, ¾e v¹echno svìtské
107
sna¾ení, a» bylo podmínìno primitivními ¾ivotními
názory, nebo názory pokroèilej¹ími, vyvìralo vlastnì
z toho, aby se èlovìk ke kvalitám tao pøiblí¾il a uskute
ènil je.
Poznání smyslu svìtského sna¾ení se v¹ak u¾ net
ýká pouze osoby, která se k tao pøiblí¾ila a pak je
uskuteènila. Takový èlovìk pozná, ¾e u¾ pøekonal
orientaci na svìt, a» ji¾ zcela primitivní, nebo motivovanou
vy¹¹ími zøeteli; ¾e ji¾ pro¹el obìma stupni
vývoje zku¹eností, i kdy¾ si tøeba nevzpomíná, ¾e
jimi pro¹el v tomto ¾ivotì. Tak dospìje k poznání
reinkarnace, které vzniká z pøímého poznání nebo
je odvozeno ze zji¹tìní, ¾e zku¹enosti primitivního
stavu v nìm døímaly jako strusky dávných vìkù.
Jejich bezprostøední vztah k jeho nynìj¹ímu bytí je
mu dùkazem, ¾e je získal pøímo svým denním vìdom
ím a ¾e tyto zku¹enosti jen zapadly do podvìdomí
s nìjakou jeho zaniklou existencí. Poznání zákona
reinkarnace proto není otázkou víry, ale postøehu
ka¾dého, kdo dospìl k projevu kvalit tao vlastním
sna¾ením.
2. Mudrc je èinný proto, ¾e zjistil, ¾e získal tìlo
prostøednictvím skutkù nebo èinnosti. Tìlo získané
tímto zpùsobem èlovìka zavazuje, aby byl èinný. Nebo
» není-li èinný, jeho existence se octne v demoliè-
ních tlacích; projeví se du¹evní úpadek, obtí¾e s tì-
lem. A kdo dohlédne a¾ za okam¾ik smrti, pozná,
¾e neèinnost je cesta k rozpadu individuality, jemu¾
není vystaven nikdo, kdo je nezi¹tnì èinný. Z tohoto
108
poznání vyvìrá snaha mudrce být intenzivnì èinný.
Proto¾e v¹ak poznává, ¾e i èinnost mù¾e být zatem-
òující, je èinný naprosto nesobecky, tj. pro èinnost
samu. Taková èinnost má úzký vztah k te, proto¾e
stejnì jako zøíkání se svìta zvýrazòuje tao. Proto
mudrc èinností tao dosahuje, kde¾to bì¾ný èlovìk je
ztrácí. Dosahovat tao je podmínìno pøítomností te,
ztráta tao je podmínìna nepøítomností te, èili pøí-
tomností sobectví v èinnosti.
LII
Na zemi je poèátek a ten je zemskou látkou. A¾
bude poznána matka, pak bude mo¾no poznat i její
dìti. Jsou-li ji¾ známy její dìti, pak je opìt nutno
rozpomenout se na matku. Tehdy nebude (èlovìk)
do konce ¾ivota v nebezpeèí. Zanechá-li svých pøání
a osvobodí se od vá¹ní, pak nebude do konce ¾ivota
unaven. Kdy¾ povolí svým vá¹ním a pohrou¾í se do
svých zále¾itostí, nezachrání se (pøed bìdami).1
Vidìt nejnepatrnìj¹í se nazývá jasností. Zachová-
vání slabosti se nazývá mocí. U¾íváme-li jeho záøe,
uèiníme je ( tao) opìt jasným. Tehdy nestihne (èlov
ìka) do konce ¾ivota ne¹tìstí. To se nazývá zachov
ávání stálosti.2
1. Zemská látka je výraz pro prahmotu. Projevuje
se ve formacích substancí, které jsou kategorií
109
fyzikálních kvant ji¾ spí¹e chemické povahy. Tedy
cosi jako protoplasma, av¹ak rozptýlená v prostoru
nebo v hmotách zemì. Z té vzniká v¹echno ¾ivé, toti¾
stejnì vegetabilní jako animální. Proto se nazývá
matkou. Pøírodní útvary jsou její dìti. Kdy¾ za pøí-
rodou najdeme prahmotu, jsme ji¾ dost vyspìlí, aby
nám byla jasná èinnost tao. Èinnost, resp. emise tao,
jsou mostem mezi tao a prahmotou. Kdo je pøirozen
ým uvìdomováním umístìn na tomto mostì, ¾ije
¹»astnì jako první lidské bytosti, o nich¾ se soudí, ¾e
to byli na zemi sestoupiv¹í bohové. Stav tìchto bytost
í nevyluèoval orientaci na jevy svìta. To proto,
¾e nemìly na¹e zku¹enosti, které jsme získali vlivem
pøekonávajících sil svìta. A orientace na jevy svìta
byla pøíèinou vzniku chtíèù. Jejich vznik je pøedzv
ìstí bìd. Kdy¾ budou chtíèe pøekonány, vrátí se
èlovìk do stavu prvních lidských bytostí, tj. do stavu
nevinnosti; v tomto stavu pozná to, z èeho pøíroda
vznikla (matku), a za ní objeví tao. Tak dospìje ke
spáse.
2. Nejnepatrnìj¹ím se zde myslí subtilní procesy
v bytosti, které mù¾e èlovìk pozorovat a¾
potom, kdy se jeho pozorování stane velmi dokonal
ým stálým cvièením pozornosti, obrácené na
vlastní bytost. Kdy¾ se to podaøí, jeho postøeh se
zvý¹í tak, ¾e ho mù¾eme pova¾ovat za jasnozøivce.
A pøesné zamìøování pozornosti, pøi ní¾ se pøísnì
potlaèuje ka¾dý pokus obrazotvornosti vytváøet abstraktn
í obrazové asociace, èiní jasnozøení vìcným.
110
Èlovìk svými postøehy vniká hluboko do skuteè-
nosti.
Uvedený druh postøehù je velmi citlivý na psychick
é stavy. Èlovìk je ztrácí ihned, jakmile zes
ílí jeho zájem o svìt. Proto musí zachovávat þslabost
ÿ, tj. zdr¾ovat se pøirozených elementárních zá-
jmù o svìt. Pak bude dost silný, aby setrval na
vý¹i dokonalého (nezaujatého) pozorovatele, tj. jeho
moudrost (tao) bude zachována. A jasnozøení mu
bude k u¾itku. Aèkoli snad nebude vidìt obrazy
po zpùsobu rùzných þvidcùÿ, bude pøece pozorovat
mnohé z u¾iteèných pravd, které mu èasto umo¾ní
vyhnout se zlým osudovým nahodilostem. Tak se
stává jasnozøení, pramenící z prohloubení pøirozen
ých postøehù, velmi u¾iteèným a mù¾e pøispívat
k nalezení nejvy¹¹ích pravd, tj. pravd lozo ckých,
které objasòují vznik svìta i zákony, jimi¾ se tvoøení
svìta øídí.
LIII
Kdybych ovládal vìdìní, ¹el bych po velké cestì.
Jediná vìc, které se bojím, je èinnost. Veliká cesta
je úplnì rovná, av¹ak lid miluje pì¹inky.1
Utápí-li se dvùr v pøepychu, pole jsou plna plevele
a sýpky jsou zcela prázdné. (Urození) se odívají
do skvìlého ¹atu, nosí ostré meèe, nejsou spokojeni
s (obyèejnou) stravou a hromadí pøíli¹né bohatství.
V¹e toto se nazývá loupe¾ a chlouba. Je to poru¹ov
ání tao.2
111
1. Mudrc, který zná tao, mù¾e jít po velké cestì
(svìta), jestli¾e obdr¾í zasvìcení, které mu umo¾ní
zachovat tao i v nárazech, jakým je vystaven, kdy¾
se vmísí mezi lid a reaguje na jeho problémy i jedn
ání. Toto zasvìcení jistì není tajné, i kdy¾ se nikde
o nìm nic nepublikuje. Jde prostì o to, ¾e ten,
kdo takové zasvìcení podstupuje, musí nejdøíve poznat
a natrvalo si své vìdomí tao zpøítomnit a pak
se pomalu vracet do svìta, tj. zúèastòovat se dìní
v nìm. To se musí dít tak, ¾e jakmile mu ve víru
svìtského dìní zaène tao mizet, musí se okam¾itì
stáhnout do ústraní, kde musí tao zase nejvý¹ zvý-
raznit. Kdy¾ se to podaøí, musí se zase vrátit do
svìta a opìt z nìho ustoupit, a¾ se nauèí pohybovat
se ve svìtì a jednat tak, ¾e tao zùstane nejvý¹
výrazné, i kdy¾ se naplno vìnuje svìtu a svìtskému
dìní.
Kdy¾ se to podaøí, dosáhl èlovìk zasvìcení, které
ho opravòuje pøivlastòovat si titul þextremistaÿ.
Extremita se jeví v jeho ¾ivotì dost zøetelnì. Je
toti¾ stejnì svìtský jako duchovní, zøecem (snílkem)
stejnì jako tvrdým realistou, rozjímavým stejnì jako
ohnivì èinným ve svìtì.
Na tomto stupni mù¾e být stejnì vladaøem jako
èlovìkem úspì¹ným ve svìtì, lozofem stejnì jako
praktikem. Jen proces tohoto zasvìcení je velmi ná-
roèný. Je to zøejmé z toho, ¾e jeho výsledkem je
síla, snad osobnosti, snad v¹estranná. Jinak to je
ona velká, rovná cesta.
112
2. To se nemusí vztahovat pouze na císaøe staré
Èíny, ale na ka¾dou autokracii a diktaturu. Kde vlada
øi nejsou kontrolováni zástupci lidu nebo kde je
taková kontrola pouze plá¹tíkem demokracie, v¹ude
je mezi lidem bída. V císaøstvích a nìkterých krá-
lovstvích jsou národy zatì¾ovány náklady na pøepychov
ý ¾ivot vladaøù, v diktaturách náklady na politiku
svých vùdcù a samozøejmì v urèité míøe i na
jejich nákladný ¾ivot. A v obou pøípadech jsou ná-
rody izolovány od ostatního svìta nebo se nepodporuje
rozvoj národního hospodáøství. Nebo» v¹ichni
autokrati se pøedev¹ím starají o sebe a zaostalost
národa se jim dobøe hodí k silnìj¹ímu pocitu osobní
bezpeènosti.
Ale a» ji¾ jde o takto si poèínající vladaøe, nebo
o tak liberální hospodáøství moderní lidské spoleè-
nosti, které podnikatelùm umo¾òuje bohatnout bez
omezování, v¾dycky jde o loupe¾ a neomezenìj¹í
prostøedky ve vládcích probouzejí chloubu. A to je
známka nepøítomnosti tao, a» propaganda takových
zøízení jakkoli mnoho mluví o svém cíli dospìt s cel
ým národem k blahobytu. Tao toti¾ ujasòuje, ¾e
blahobyt mù¾e být pouze tam, kde ani moc ani bohatstv
í nemohou pøejít do nìkolika málo rukou. Tak
tomu v¹ak bude v¾dycky, kdy¾ tao jako¾to otec te
(ctnosti) nebude kladeno ve spoleèenském ¾ivotì na
první místo.
113
LIV
Kdo umí pevnì stát, toho nelze svrhnout. Kdo se
umí opøít, toho nelze srazit. Synové a vnuci jej chovaj
í ve vìèné pamìti.1
Kdo v sobì zdokonaluje ( tao) u toho se ctnost
stane upøímnou. Kdo zdokonaluje ( tao) v rodinì,
u toho se ctnost stane hojnou. Kdo zdokonaluje
( tao) ve vsi, u toho se ctnost stane ¹irokou. Kdo
zdokonaluje ( tao) ve státì, u toho se ctnost stane
bohatou. Kdo zdokonaluje ( tao) na zemi, u toho se
ctnost stane v¹eobecnou.2
Podle sebe lze poznat jiné; podle jedné rodiny lze
poznat jiné rodiny; podle jedné vesnice lze poznat
ostatní; podle jedné øí¹e lze poznat jiné; podle jedné
zemì lze poznat celý svìt. Odkud vím, ¾e svìt je takov
ý? Právì dík tomu.3
1. Toto se týká kvality tao. Má-li ji èlovìk pevnì
pøed sebou, ¾ádná vìc ho nepøivede z míry. To ov¹em
znamená, ¾e pøedev¹ím oko se musí starat, aby tao
nezmizelo z jeho dohledu. Pak bude velmi pevný
a vzbudí úctu u jiných pro svou stabilitu.
2. Slovem zdokonaluje je mínìno seznamuje a vede
k jeho poznání. To mù¾e èlovìk uèinit u sebe, ale
také v u¾¹ím nebo ¹ir¹ím okruhu lidí. Kdy¾ to èiní
jen u sebe sama, mù¾e ho to ob¹»astòovat, proto¾e
se to rovná nalezení pokladu. Kdy¾ to èiní v rodinì,
114
zakládá ¹tìstí v rodì, ale tu vzniká otázka, zda je
to mo¾né, alespoò v dne¹ní dobì. V Èínì to bylo
jistì jiné, proto¾e otec byl pro v¹echny koneènou
autoritou. V na¹ich krajinách jsou pomìry takové,
o jakých mluví prorok, ¾e þprorok není vá¾en ve
své vlastiÿ. Kdo v¹ak seznamuje s tao a vede k jeho
poznání ¹ir¹í okruh lidí, ten mù¾e pøispìt k dobru
men¹í nebo vìt¹í èásti lidské spoleènosti. A proto¾e
se musí poèítat se zákonem odplaty, vede tato èinnost
k tomu, ¾e se èlovìk stane regionem men¹ího
nebo vìt¹ího okruhu buï ve smyslu duchovním, nebo
fyzickém. Mluvím o takových cestách odplaty, jaké
jsou bì¾ným zpùsobem nesledovatelné.
3. Proto¾e du¹evní stavy a procesy jsou u v¹ech lidí
v podstatì stejné, vede poznání sebe pøes tao k pozn
ání celého svìta. Poznání sebe v¹ak musí být zevrubn
é, proto¾e nìkteré du¹evní stavy jsou u jedince
výrazné a jiné nikoli; nevýrazné stavy u jednoho mohou
být výrazné u jiného. Proto musí být poznání
sebe zevrubné, tj.musí se týkat stavù rozvinutých
i potenciálních, které se pro odpor momentálních situac
í nemohou vyvinout tak, aby byly zjevné a prost
ému vnímání evidentní.
LV
Kdo v sobì zachová dostatek te, podobá se novorozenci.
Jedovatý hmyz a hadi jej nekou¹í, nedorá-
115
¾ejí naò líté ¹elmy, nedáví jej draví ptáci. Kosti má
mìkké, svaly slabé, av¹ak ( tao) se dr¾í pevnì. Má
¾ivototvornou schopnost, ani¾ zná spojení dvou pohlav
í. Je velmi jemný. Køièí celý den, av¹ak jeho
hlas se nemìní. Je pln souladu.1
Znalost souladu se nazývá stálostí. Znalost stálosti
se nazývá osvíceností. Obohacení ¾ivota se nazývá
¹tìstím. Soustøedìní ducha do srdce se nazývá hou-
¾evnatostí. Jestli¾e bytost plná sil stárne { pak to
nazýváme poru¹ením tao. Kdo pozbývá tao, hyne
pøedèasnì.2
1. To, co èlovìku umo¾òuje udr¾et pøed svýma
oèima tao, je te. U èlovìka, který není vysoce
mravný, se pozorování dá jinými cestami, toti¾ za
svìtskými vìcmi. Kdy¾ je vìdomí zaujato svìtskými
pøedmìty, není schopno registrovat to, na èem èarod
ìj { obrazotvornost kreslí své obrazy, jevy smyslov
ého svìta. Ale vysoce rozvinuté te nevede pouze
k postøehu tao. Ctnosti se stávají pùsobivou silou
bytosti a ovlivòují okolní svìt stejnì jako sugesce.
Vysoká mravnost, která ká¾e neubli¾ovat ani skutky
ani myslí ani city, odstraní nepøátelství, jemu¾ bý-
vají lidé vystaveni z okolí. A kdy¾ ctnost neubli¾ov
ání uèiní z èlovìka bytost úplnì nevinnou, pak se
ti, kdo jsou v¾dycky jeho nepøáteli, stávají jeho pøá-
teli.
Dostatek te v¹ak nevyluèuje pøítomnost rozumu,
ov¹em nikoli ¾ivoèi¹ného. Proto nevinnost mù¾e být
116
v èlovìku spolu s moudrostí. Ale moudrost je vlastnì
také pøedmìtem zásluh (karmických). Proto moudrost
s nevinností vedou k rozvoji lidské síly, zvané
tvùrèí. Moudrý a nevinný èlovìk tedy mù¾e být
velmi èinný, a proto¾e ¾ivì vnímá pøíèiny jednání
druhých, mù¾e svou èinností pøispívat k jejich dobru
i k dobru svìta.
2. Soulad je kvalita blízká tao, kde¾to nesoulad
je kvalita, která je na periferii sil a napìtí, jejich¾
ústøedím je tao. Kdo zná zákony souladu, je blízek
tao a je proto osvícen. Soulad a osvícení jsou podm
ínkou pøítomnosti ¹tìstí. Nesoulad, který je daleko
od tao, naru¹uje procesy, které tu jsou v¾dy, kdy¾
tu je tìlo, a naru¹ování znamená degeneraci, která
vede k znièení.
O soustøedìní ducha do srdce lze øíci, ¾e je cestou
nebo metodou k dosa¾ení harmonie. Je to akt
praktické mystiky, cesta k dosa¾ení nebeského pro-
¾ívání. Srdce je sídlem citù, které se soustøedìním
rozvíjejí; jejich kvalitu urèuje pøidr¾ování se ctností
a jím se zase pozvedá mysl nad svìt, do oblasti
¹»astného pro¾ívání. Jen za pøedpokladu, ¾e by se
èlovìk, který se soustøeïuje do srdce, dr¾el myslí na
zemi s chtìním svìtského èlovìka, by nebeského pro-
¾ívání nedosáhl. Dospìl by v¹ak k posílení, které by
mu dalo optimismus, ale tím také nebezpeèí je¹tì
hlub¹ího zapadnutí do svìtskosti a prokletí s ní spojen
ého. V soustøedìní do srdce se tedy jedná o psychick
ý akt s pøirozenými psychickými následky. Je
117
nezbytné doporuèit, aby se ti, kdo se hodlají soust
øeïovat do srdce, starali o to, aby jejich mysl byla
dobøe nad svìt povznesena. Jinak je èeká nejdøíve
posílení svìtskosti a pozdìji je¹tì vìt¹í skepse a úpadek
do ¹patných du¹evních stavù. Je to jakoby cesta
do temnoty.
LVI
Ti, kteøí hodnì vìdí, nemluví, kdo mluví, nemá vì-
dìní. Kdo upou¹tí od svých pøání, zøíká se vá¹ní,
omezuje své sna¾ení, osvobozuje své (my¹lenky)
od zmatku, zmen¹uje svou záøi, svádí (své dojmy)
v jedno, ten pøedstavuje toto¾nost nejhlub¹ího. Nelze
se k nìmu pøiblí¾it, aby ses mu pøipodobnil; nelze
se k nìmu pøiblí¾it, abys jím opovrhoval; nelze
se k nìmu pøiblí¾it, abys jej vyu¾itkoval; nelze se
k nìmu pøiblí¾it, abys mu u¹kodil; nelze se k nìmu
pøiblí¾it, abys jej pový¹il; nelze se k nìmu pøiblí¾it,
abys jej poní¾il. Proto je vá¾en na zemi.
Pro povrchního èlovìka je mluva prostøedkem
k osobnímu uplatnìní. Snad to ani neví, ale mluven
ím jen zastírá své pøinejlep¹ím prùmìrné, ponejv
íce v¹ak podprùmìrné schopnosti. A proto¾e mluven
ím na sebe strhává pozornost, dospívá k pøesvìd-
èení, ¾e je schopný. To je velmi subjektivní úsudek,
ale on svou situaci ani nechápe. Prostì mluvení mu
umo¾òuje ¾ivit se, a to za urèitých okolností dokonce
i velmi dobøe.
118
Ve druhé a dal¹ích vìtách je výèet konkrétn
ích ctností. Potlaèením pøání se èlovìk stává spokojen
ým. Potlaèováním vá¹ní nabývá objektivnìj-
¹ího názoru na svìt. Odstranìní tìkavosti a pøem
íry zájmù vede k zdr¾enlivosti ve vìcech úsudku.
Pova¾uje-li kdo sebe za obyèejného nebo prùmìrn
ého èlovìka, kterému nepøíslu¹í ¾ádné spoleèenské
výsady, stává se lépe vidícím ve vìcech spravedlnosti.
Nenechat se provokovat dojmy vede ke klidu
a du¹evní rovnováze. To v¹echno dohromady vede
k du¹evnímu prohloubení, k realizaci ideálního stavu
mystika. Kromì toho se stává nezranitelným. ®ádná
vìc ho nepøivede z míry a on ¾ije v klidu a míru
ve stálém kontaktu s tao. A kdy¾ jeho ctnosti dozraj
í, èili stanou se jeho pøirozenými vlastnostmi,
získá vá¾nost mezi lidmi.
LVII
Zemì je spravována spravedlností, válka je vedena
chytrostí. Opanování zemì se uskuteèòuje neèinnost
í. Odkud to v¹e vím? Odtud: je-li v zemi mnoho
neu¾iteèných vìcí, lid chudne. Jestli¾e má lid mnoho
ostrých zbraní, vzrùstá v zemi nepokoj. Je-li mezi
lidem mnoho dovedných mistrù, mno¾í se vzácné
pøedmìty. Kdy¾ bujejí zákony a rozkazy, zvìt¹uje se
poèet zlodìjù a lupièù.1
Moudrý èlovìk proto praví: nebudu-li zasahovat, lid
se bude sám mìnit; budu-li klidný, lid sám se bude
119
spravovat; budu-li neèinný, lid sám zbohatne; jsem-li
prost vá¹ní, lid se stane upøímným.2
1. Z morálního hlediska je chytrost vada. Nemìlo
by se jí u¾ívat jako metody v politice státù. Vlády
by rovnì¾ mìly co nejménì zasahovat do zpùsobu ¾ivota
svého lidu. To v¹ak témìø nikdo nechápe. Politika
øení se stalo zamìstnáním spojeným s mocí a tím
i s pøíle¾itostmi k nabývání majetku, a proto na vlivn
ých politických místech musí pøevládat chytraèení.
Chytraèením si vlivné osoby zaji¹»ují své postavení.
Z toho vznikají zásahy do ¾ivota obèanù a tím i komplikace,
které se nìkdy øe¹í potlaèováním vùle lidu,
jindy zase expanzí navenek a { lid musí trpìt.
2. K takovému chování je nezbytná vysoká mor
álka. Ta v¹ak lidem chybí. Vládci vyvíjejí úsilí smì-
øující navenek a to nikdy nemù¾e souviset s uvol-
òováním, nýbr¾ naopak s potlaèováním vùle lidu.
Podle vládnoucích lidí si ¾ádný rozumný èlovìk nem
ù¾e myslit, ¾e by se stát nebo národ mohl spravovat
tím zpùsobem, ¾e by se jeho pouta uvolòovala.
Vládnout podle nich pøece znamená zasahovat,
usmìròovat, øídit a nikoli nezasahovat, neusmìròovat,
neøídit. A þrozumnýÿ èlovìk si neuvìdomí, ¾e
tímto názorem sebe nesmírnì vyvy¹uje a lid podce-
òuje.
Øíká se, ¾e jsme proti lidem starovìku a støedov
ìku nesmírnì pokroèilí a civilizovaní. Máme v¹ak
120
stále diktatury, které tøeba vládnou jinak ne¾ støedov
ìcí vladaøi, ale opravdu jen minimálnì odli¹nì.
Tíhu vlády poci»ujeme tak, jako ji poci»ovali lidé
døívìj¹ích dob, jen viditelné neøesti tehdej¹ích vlád
se v nynìj¹í dobì stávají ménì zøejmé oèím. A dokonalej
¹í komunikace dne¹ní doby nedovoluje nikomu,
aby se nìkde na odlehlém místì zaøídil podle
svého, proto¾e taková místa v civilizovaných státech
nejsou. Proto by bylo lépe nemluvit o tom, ¾e je dnes
lépe, ne¾ bylo ve støedovìku a døíve. Knuta má dnes
pouze jinou formu ne¾ tehdy.
LVIII
Bude-li vláda klidná, lid se stane upøímným.
Jestli¾e vláda zasahuje, lid bude ne¹»astný. Ó ne-
¹tìstí! Je základ, na nìm¾ ulpívá ¹tìstí. Ó ¹tìstí!
V nìm je zahrnuto ne¹tìstí. Kdo zná jejich meze?
Nemají stálosti. Spravedlnost se znovu mìní v chytrost,
dobro { v zlo. Èlovìk ji¾ dávno vìzí v klamu.
Moudrý èlovìk je proto spravedlivý a druhému nic
nebere. Je nezi¹tný a druhým ne¹kodí. Je pravdivý
a nedìlá nic ¹patného. Je jasný, netou¾í v¹ak po
záøi.
©tìstí (blahobyt) jednìch se v¾dy vyva¾uje utrpen
ím a strádáním druhých. Takové v¹ak je spoleèensk
é zøízení. Pøesto v¹ak je pøece jen mo¾né individu-
álnì øe¹it nesnáze, do nich¾ nás dostává spoleènost.
121
Klíè je v tom, ¾e èlovìk omezuje své potøeby. Aèkoli
se zdá, ¾e se takový èlovìk svým poèínáním noøí
do strasti, pøece právì strasti uniká. Potøeby, které
má bì¾ný svìtský èlovìk, je mo¾no znaènì redukovat.
Redukují-li se na minimum, je èlovìk prakticky
nedosti¾itelný utrpením. Tak se hranice ¹tìstí a ne-
¹tìstí posouvají sem i tam a to dokazuje, ¾e v¹echno,
èím mù¾e být èlovìk potì¹en nebo posti¾en, je zcela
relativní.
Moudrý èlovìk zakládá své ¹tìstí na dobrotì. Dobrota
a moudrost v¹ak mudrci dávají urèitý kvalitní
druh sebevìdomí. Kdy¾ ani toto sebevìdomí neznesv
ìtí ¹patným jednáním, bude pùsobit k blahu ostatn
ích. A to jsou vlastnosti, jimi¾ by se mìli vyznaèovat
vùdci (vládci) lidské spoleènosti.
LIX
K spravování zemì i k slu¾bì lidu je nejlépe zachov
ávat zdr¾enlivost. Nech» se zdr¾enlivost stane hlavní
starostí. Nazývá se zdokonalováním te. Dokonalé te,
to je síla nad v¹ím vítìzící. V¹evítìzná síla je nevy-
èerpatelná. Nevyèerpatelná síla skýtá mo¾nost ovlá-
dat zemi.1
Poèátek, jím¾ je spravována zemì, je vìèný a naz
ývá se hluboký a pevný koøen. Je to vìènì jsoucí
tao.2
122
1. Mluví se o postoji státu k národu. Stát by mìl
být opatrný a uvá¾livý a chovat se k národu tak,
jako by hospodaøil se svìøeným a nikoli vlastním
majetkem. Takový stát se stává bohatým a silným
a jeho obyvatelé mohou být spokojeni. Spokojeným
obyvatelùm se dobøe vládne a vládnoucí osoby se
mohou cítit bezpeèné. Tak vzniká blaho ve státì.
2. Pùsobení tao na zemi je stále zøetelné, aèkoli
dnes ji¾ pouze potenciální. Tato zmìna (v pùsobení
tao) byla vyvolána rozvinutím intelektu a z toho plynouc
í èinnosti lidských bytostí. Intelekt toti¾ umo¾-
òuje vytváøet osobitou karmu (tøebas i pro celé lidstvo)
a tím se do pùvodního poøádku svìta vnesou
nové osudy. Lidstvo tedy ji¾ není ovládáno tzv. samo
èinnou karmou, která vede lidi svìtem jako velmi
pøísná, ale na jejich dobro myslící matka, nýbr¾ karmou
osobitou. Její pùsobení se podobá odbojným
vodám moøe, na nìm¾ jsou plavci { lidé odkázáni
na svùj dùvtip, sílu a dovednost. Tento druh karmy
lidi láká. Je v¹ak otázka, zda si lidé jejím zaveden
ím pomohli. Mají více moci ve svých rukou, ale
také jsou vystaveni vìt¹ím, témìø v¾dy nepøedvídateln
ým nebezpeèím. Ostatnì tento druh karmy pù-
sobí v èinnosti státu vùèi národu. Zda jsou lidé dnes
na tom lépe ne¾ v pravìku, musí rozhodnout sami.
Pøipomínám jen, ¾e ménì pestrý zevnìj¹ek bytostí
pravìku je¹tì nesvìdèí o vìt¹í strasti, ne¾ mají lidé
dne¹ka. Je to otázka svobody divochù proti sklení-
kovému pohodlí vìzòù.
123
LX
Spravování velké øí¹e pøipomíná pøípravu pokrmu
z drobných ryb. Pøicházejí-li lidé na zemi tak, jak
to urèuje cesta tao, pak duchové zemøelých neèiní
zázraky. Nejen¾e duchové zemøelých nebudou dìlat
zázraky, ale pøestanou dokonce ¹kodit lidem. Nejen
duch nebude ¹kodit lidem, ale ani moudrý èlovìk
nebude ¹kodit lidem. Pokud oba nebudou pøiná¹et
¹kodu, jejich te se spolu slouèí.
Podle Lao-c' je spravování velké øí¹e snadné. Ale
je tøeba, aby se lidé øídili pùsobením tao. Pak lidé
nejsou chtiví; za takových okolností pùsobí v jejich
¾ivotì pouze èisté síly ducha, kde¾to síly tzv. astr
ální se nemohou uplatòovat. Nemohou-li se tyto
síly v lidském ¾ivotì uplatòovat, nevzniká nervozita
ani nerovnováha ani antagonismy. Lidé budou
vnitønì harmoniètí a pøístupní dobru, tak¾e
i vlivy mudrcù budou poci»ovat pøíznivì. Pak astr
ální síly zmìní své pùsobení na pøíznivé a s pøispì-
ním mudrcù tento vliv zesílí natolik, ¾e lidé poznají
bla¾ené stavy.
Dne¹ní lidstvo je vystaveno velmi intenzivnímu pù-
sobení ni¾¹ích astrálních sil. Rozvoj elementárních
chtíèù zcitlivuje jejich nitro a to rezonuje ve shodì
s nimi, kde¾to na vy¹¹í vlivy pøestalo být citlivé. Jak
by potom mohlo lidstvo dospìt k bla¾enosti a ¹tìstí?
Ostatnì mù¾eme místo termínu astrální síly pou¾ít
termínu fyzikální síly a napìtí. Prostor je jich v¾dy
124
plný, toti¾ sil a napìtí dobrého i ¹patného. Kdy¾ se
nìkdo naladí na pùsobení zlých sil tím, ¾e se dr¾í
závisti, zloby a sobeckého zaujetí, v¾dy se otvírá
fyzikálním silám prostoru tohoto druhu a tyto síly
nejen¾e posilují jeho náladu, ale budí v nìm nebo do
nìho vná¹ejí i následky tohoto druhu zla { du¹evní
utrpení urèitého druhu.
Je nutno dr¾et se dobra. Kdo je naladìn pøáním
v¹eho dobrého v¹em bytostem, otevøe se fyzikálnímu
napìtí dobré povahy a výsledkem toho bude, ¾e se
v nìm objeví dobré pocity. Musí jen v dobrém nalad
ìní setrvat. Podle du¹evního stavu vìt¹iny lidí
je napìtí prostoru pøevá¾nì ¹patné a klade odpor
ka¾dé snaze být dobrý. Kdy¾ je vliv tohoto napìtí
pøekonán, dobré naladìní a dobro se stanou setrvaè-
nou silou. Tak se èlovìk ocitá v okruhu dobra nebo
zla.
LXI
Veliká øí¹e { jsou øeky v dolním toku, uzel zemì,
samice zemì. Samice v¾dy klidností pøemáhá samce,
i kdy¾ svou klidností stojí ní¾e (ne¾ samec). Veliká
øí¹e proto poutá malé k sobì, ¾e se staví a¾ za posledn
í, a malá øí¹e proto získává pøízeò velké øí¹e, ¾e
stojí a¾ za poslední. Získávají k sobì náklonnost buï
proto, ¾e sebe hodnotí ní¾e, anebo proto, ¾e samy
jsou ní¾e. Nech» velká øí¹e si ne¾ádá víc ne¾ to,
aby v¹ichni byli stejnì nakrmeni, malá øí¹e nech»
125
si ne¾ádá víc ne¾ to, aby slou¾ila lidem. Tehdy obì
dostanou, po èem prahnou. Veliký má být dole.
Takovéto vztahy mezi státy by byly ideální. Obvykle
tomu tak ov¹em není a my budeme pøedpokl
ádat, ¾e ver¹ mluví symbolicky. V tom pøípadì se
mudrc podobá velké øí¹i, kde¾to bì¾ný èlovìk malé
øí¹i. Mudrc je klidný a nemyslí si o sobì, ¾e stojí
nad ostatními lidmi pro své ctnosti a poznání. Tím
vytváøí most mezi sebou a ostatními lidmi. Tento
most je dobrý. ®ivot mudrce nebude abstrahován
od reality svìtských lidí a svìt¹tí lidé tím mohou
získat osvícení. Tyto duchovní hodnoty jsou velmi
u¾iteèné. Kdy¾ toti¾ mudrc zachová dovolené vztahy
k svìtu a¾ do rozhodujícího okam¾iku svého ¾ivota,
tj. témìø do své smrti, bude jeho ¾ivot naplnìn, tak¾e
touha po ¾ivotì v nìm zcela zanikne. A kdy¾ svìtský
èlovìk dosáhne stykem s mudrcem osvícení, bude
zbaven kletby nesmyslného zatí¾ení, které pochází
z jeho neutuchajícího zájmu o svìt a vìci, které jsou
u¾iteèné jeho tìlu. Získá také nové perspektivy, pøed
jeho oèima se objeví potì¹ující výhledy. Jsou sice duchovn
í, ale v kritických momentech èlovìk poznává,
¾e vìci duchovní povahy mohou být pro jeho ¾ivot
mnohdy významnìj¹í ne¾ prostøedky k pohodlnému
¾ivotu. V pohodlí má toti¾ zálibu pouze èlovìk nejelement
árnìj¹í.
126
LXII
Tao { to je hluboký (základ) v¹ech vìcí. Je to poklad
dobrých a zá¹tita nedobrých lidí. Krásná slova
lze vyslovit veøejnì, dobré chování lze ¹íøit mezi
lidmi. Ale proè máme opou¹tìt nedobré lidi? Proè
tedy vyvy¹ují vládce a jmenují jeho tøi poradce?1
Pro vládce a jeho poradce je lépe, tøeba mají drahokamy
a mohou jezdit na vozech, aby se pokojnì
øídili tao.2
Proè si za dávných dob vá¾ili tao? Lidé se tehdy
nepachtili za bohatstvím a zloèiny se odpou¹tìly.
Proto bylo ( tao) na zemi velmi vá¾eno.3
1. Kdy¾ se èlovìk soustøeïováním (sebepozorová-
ním) propracovává a¾ do centra své vlastní bytosti,
v¾dycky svým vìdomím dospìje k tao. Pak zji¹»uje,
¾e právì z tao vyvìrají nejvíce potì¹ující a harmonizuj
ící pro¾itky. Dobøí lidé si tìchto pro¾itkù nesm
írnì vá¾í, kde¾to lidé svìt¹tí z pùsobení tao èerpaj
í pouze posilu a osvì¾ení { vládcové, kteøí si vynutili
respekt, tak¾e se zdají být ve vá¾nosti, nevynikaj
í zpravidla dobrotou. Lidé k nim tedy obracejí
pozornost jenom ze strachu nebo z nepoznávání skute
ènosti. Tedy neopou¹tìjí je, jak by bylo správné,
kde¾to nedobrých se straní, proto¾e jejich lesk a moc
neoslòuje. To je neutì¹ený stav. Umo¾òuje vladaøùm
vládnout krutostí a jiným nedobrým lidem nikdo
nepodá ruku, která by je mo¾ná uvedla na dobrou
cestu. Tak jsou lidé trestáni neznalostí tao.
127
2. Vysoké postavení nevyluèuje mo¾nost øídit se
tao. Ale zpravidla tomu tak nebývá. Èlovìk bývá osln
ìn vlastním vlivem nebo mocí, a proto obrací svou
pozornost do svìta je¹tì víc ne¾ bì¾ný èlovìk. A to
je poèátkem jeho zkázy. Smyslem ¾ivota toti¾ je spìt
k stále dokonalej¹ímu zvnitønìní, které je výsledkem
bolestných ¾ivotních zku¹eností, tedy vlastnì karmick
ých zásluh. Vy¹¹í postavení ve svìtì je tého¾
pùvodu. Kdyby ho èlovìk vyu¾il jako výhodnìj¹ích
okolností pro stupòující se zvnitønìní, velmi znateln
ì by pokroèil na této nevyhnutelné cestì duchovn
ího a zku¹enostního vývoje. Kdy¾ se v¹ak, podní-
cen je¹tì nevykoøenìnou svìtskostí, naduje pýchou,
pak se tao z jeho dosahu vzdálí a on bude muset
znovu opakovat bolestné ¾ivotní zku¹enosti za zhor-
¹ených podmínek. Nebo» zrání k duchovní a zku¹enostn
í dokonalosti je podobné fyzickému stárnutí.
I kdy¾ èlovìk má dosti ¾ivotních zku¹eností, aby se
vyhnul nìkterým omylùm v ¾ivotì, jakých se dopou
¹tí mládí, pøece s ním souvisejí nesnáze podobné
chorobám, které provázejí stáøí. Èlovìk se s velikými
tì¾kostmi doplazí do oblasti záøe tao, kde strasti
konèí.
3. V daleké minulosti si lidé vá¾ili míru a tím
vlastnì i tao. S vývojem civilizace èlovìk stále více
otvíral oèi pro fenomenální svìt. Tím se mu z dohledu
ztratilo tao a tím je vystaven novým a nov
ým strastem. Pokud si nìkdo myslí, ¾e dnes je ¾ivot
¹»astnìj¹í, ne¾ byl døíve, mýlí se. Svámí Viveká-
128
nanda, který dobøe poznal Západ, napøíklad øekl na
adresu Evroamerièanù: þ®ivot na Západì je jako vesel
ý smích, ale uvnitø je úpìní. V Indii je zevnìj¹ek
zanedbaný, ale uvnitø je radost.ÿ Proè? Proto¾e Indie
je mnohem blí¾e tao ne¾ Západ. Radosti a strasti
Východu a Západu jsou tedy rozdílné.
LXIII
Je nutno uskuteènit neèinnost, udr¾ovat klid a vychutnat,
co postrádá chuti. Velké se skládá z nepatrn
ých a mnohé { z malých vìcí. Nenávist je nutno
oplácet dobrem.1
Pøekonání tì¾kého zaèíná u lehkého, uskuteènìní
velkého díla zaèíná u malého, nebo» obtí¾né dílo povst
ává na svìtì z lehkých a veliké z malých vìcí.
Mudrc proto nezaèíná dílo velikou vìcí a právì tím
vykoná veliké dílo. Kdo mnoho slibuje, nezasluhuje
dùvìry. Kde je mnoho lehkých úkolù, je i mnoho tì¾-
kých. Moudrý èlovìk se tedy noøí v tì¾kosti, a proto
je nezakou¹í.2
1. Kdy¾ se bude nenávist oplácet dobrem, pøíval
zla ustane. Nenávist toti¾ neobstojí, kdy¾ ten, kdo
je jí napadán, postupuje proti ní vlídností. V praxi
se to v¹ak tì¾ko provádí. Je-li nìkdo napaden nen
ávistí, je podrá¾dìn, proto¾e si sebe vá¾í. Mudrc
je v¹ak schopen reagovat odli¹nì, proto¾e v¹e, co se
129
dìje, by» i proti nìmu samému, je schopen pova¾ovat
pouze za dìní; svou osobu, kterou pova¾uje za pouhý
pøípad ve svìtì lidí, èiní svým názorem nezranitelnou.
Tím mù¾e paralyzovat zlo nìkdy v men¹ím,
jindy ve vìt¹ím mìøítku.
2. Mudrc zaèíná být èinný a¾ potom, kdy¾ si v¹e
øádnì rozvá¾il. Uva¾ovat o postupu v jednání nebo
konání je þmaláÿ èinnost a vede nutnì k pomalému
postupu v zaèátku. Pak se ukazuje, ¾e to je nejlep¹í
vstup k vykonání velkých èinù a dìl.
Prudký rozmach zaèátku je jako velký slib, který
nìkdy není, jindy nemù¾e být splnìn. Vynoøují se
nepøedpokládané tì¾kosti, pøeká¾ky a èasto i nepøá-
telství. Proto mudrc postupuje rozvá¾nì. Z lozo-
ckého hlediska ka¾dý pravý mudrc tlumí v¹echny
samovolné du¹evní roznìty a tím se vlastnì noøí do
kvazipesimismu, který ho chrání pøed katastro ck
ými momenty v ¾ivotì. Ostatnì tento druh postoje
se doporuèuje i pøi prùzkumných akcích sebepozorov
ání. Pozorování, které se rovná soustøeïování, je
vlastnì tlak na psychickou i fyzickou pøirozenost, co¾
èasto vyvolává reakce mystické povahy. Je-li nìkdo
vznìtlivý a nikoli vnitønì umírnìný, pokládá tyto reakce
za senzaèní dìje, které mu jsou nové, a proto
potì¹ující. I kdyby toto chování nemìlo ¾ádné ná-
sledky v pro¾itkové oblasti, jistì èlovìka alespoò odvede
z cesty sebepozorování a tedy sebezkoumání.
Tím je podepøena pouèka o nezbytnosti kvazipesimismu.
Mudrc takovým chováním získá v ¾ivotì
130
nesmírnou odporovou sílu a snadno zdolává v¹echno,
pod èím se jiní hroutí. Kromì toho i v poznání
svìta mù¾e pomocí této vlohy proniknout velmi hluboko.
LXIV
Co je klidné, lehko se zachová. Co dosud neuká-
zalo pøíznaky (své jsoucnosti), lehko se usmìrní. Co
je slabé, lehko se rozdìlí. Co je jemné, lehko se rozpt
ýlí. Konání je nutno poèít u toho, co je¹tì není.
Zavádìní poøádku je nutno poèít tehdy, dokud je¹tì
není zmatek. I velký strom vyrùstá z malého, desetiposcho
ïová vì¾ se poèíná stavìt z hrstky zemì,
cestování na tisíc li poèíná jedním krokem.1
Kdo zasahuje, setká se s nezdarem. Kdo nìco má,
ztratí. Moudrý èlovìk je proto neèinný a nesetká se
s nezdarem. Nic nemá, a proto nic neztrácí. Ti, kteøí
se pøi svém konání honí za úspìchem, potkají se
s nezdarem. Kdo bedlivì dokonèuje své dílo stejnì,
jako je zaèal, bude v¾dy ¹»asten. Moudrý èlovìk je
proto prost vá¹ní, necení si tì¾ce dobývaných pøedm
ìtù, uèí se od tìch, kteøí nemají vìdomostí, jde po
té cestì, po ní¾ ¹li druzí. Øídí se pøirozeností vìcí
a neopova¾uje se (svévolnì) zasahovat.2
1. Tyto pouèky se vztahují na to, ¾e moudrost
nachází cestu k dobru tehdy, kdy¾ bytost je¹tì
131
není zatí¾ena vyvinutými nezásluhami. Tyto pøedpoklady
nacházíme v útlém mládí nebo u dospì-
lého èlovìka ve stavu vnitøní umírnìnosti, kterou je
nezbytno dodr¾ovat, aby se nerozvinuly nectnosti.
Kdy¾ umírnìnost brání nectnostem v rozvoji, mù¾e
se zaèít s výchovou k moudrosti. Sebepozorování je
za tìchto okolností èisté, soustøedìní jemné a pru¾né
a vìdomé pozorování sílí a stává se pronikavým. Tak
zaèíná èlovìk své dílo døíve, ne¾ bude zmaten pøemí-
rou nekompromisních chtíèù. To je pomalé zapoèetí
díla, které bude èlovìku po¾ehnáním.
2. Svìtský èlovìk je pudovì hnán k tomu, aby se
svými èiny prosazoval jak v zamìstnání, tak i ve
spoleènosti. Svou zainteresovanost chápe jako èást
oprávnìní k vysokému sebeoceòování. Moudrý èlov
ìk to v¹ak nevidí jako nejlep¹í svìtový názor. Ví,
¾e pøíli¹ná zainteresovanost zpùsobí veliké pøilnutí
a èlovìka se pak velmi intenzivnì dotýkají pøeká¾ky
a neúspìchy; mudrc se jim vyhne prostì tím, ¾e se
vyhne takovému zaujetí pro nìco. Vìt¹í dùraz se
klade na to, aby èlovìk zaèatá díla bedlivì dokon-
èoval. Dokonèená díla v¾dy ob¹»astòují a { jestli¾e
se èlovìk vzdává i tìchto ob¹»astnìní, dosáhne zjasn
ìní intelektu. Pak bude ¹»asten z hlub¹ích dùvodù
a pozná, ¾e jenom zcela neosobní konání je pramenem
vzniku neporu¹itelné du¹evní harmonie, která
má velice blízko k vzniku poznání.
132
LXV
Za dávných èasù ten, kdo umìl slou¾it tao, neosv
ìcoval lid, ale èinil jej hloupým. Je tì¾ko vládnout
lidu, který má mnoho vìdomostí. Vládnout zemi za
pomoci vìdomostí je zlé pro zemi, bez nich { je ¹tìst
ím zemì. Kdo zná tyto dvì vìci, stává se pøíkladem
druhým. Znalost tohoto pøíkladu je znalost nejhlub-
¹ího te. Nejhlub¹í te je hluboko i daleko. Je protikladn
é v¹em bytostem. Bude¹-li se jím øídit, dosáhne
¹ velikého ¹tìstí.
Ti, kdo vládnou lidu a nemají vztah k tao, jsou
klidnìj¹í a spokojenìj¹í, kdy¾ je lid zaostalý. Chovaj
í se tedy podobnì jako mudrci, kteøí také vidí
radìji to, ¾e lid není pøíli¹ emancipován. Jen¾e
ti, kdo nemají vztah k tao, v tom vidí zaji¹-
tìní své vlády, kde¾to mudrci vìdí, ¾e nevzdìlanost
mù¾e mít velmi blízko k blahu lidu. Vzdìlanost
toti¾ nemusí mít nic spoleèného s mravností.
Mù¾e uèinit èlovìka nespokojenìj¹ím a ujasnit mu,
¾e by si mohl pomoci k tou¾enému ¹tìstí cestami,
o nich¾ státník { dobrý hospodáø { ví, ¾e naru-
¹ují hospodáøskou rovnováhu nebo dokonce i stabilitu
státu. A neexistuje záruka, ¾e vzdìlanost nepovede
k pøímému útoku na tuto rovnováhu a stabilitu.
Proto mudrc obezøetnì potlaèuje vzdìlanost
v tom smyslu, jak jí musíme rozumìt jako vyvinuté
vloze lidu, a tím si zaji¹»uje mo¾nost pøispívat k jeho
blahu.
133
Je pravda, ani¾ to svému lidu nìkterá vláda øekne,
¾e hospodáøství státu je nesmírnì citlivé na v¹echny
nadmìrné po¾adavky lidu, i kdy¾ nìkdy propaganda
øíká, ¾e spotøeba podnìcuje výrobu. Národní hospod
áøství je pøíli¹ slo¾itý aparát, který musí reagovat
na ka¾dou disproporci, vznikající z po¾adavkù lidu,
nesèetnými zásahy, které naru¹itele rovnováhy anuluj
í. Kdy¾ toho není, zaène se zvý¹ením po¾adavkù
lidu hospodáøství státù naru¹ovat, nìkdy bez vý-
hledu na návrat znièeného blahobytu.
Slýchali jsme rùzné revolucionáøe tlumoèit tzv. po-
¾adavky lidu. Byli jsme jimi pouèováni, ¾e tyto po-
¾adavky mù¾eme mít a ¾e nejsou-li splnìny, je to jen
proto, ¾e kapitalismus se tomu staví na odpor, nebo»
se sna¾í podr¾et majetek a tím i moc, vkládající na
bedra lidu neúnosná bøemena. Pak jsme poznali, ¾e
pøemo¾ením kapitalismu tato bøemena z lidu nebyla
sòata, nebo» hospodáøství nebylo øízeno s ohledem
na blahobyt lidu. A kdy¾ se pomyslí na zdokonalení
prùmyslu, který je schopen v mnohem vìt¹í míøe
splnit po¾adavky lidu na spotøebu, ne¾ tomu bylo
kdysi døíve, mù¾eme se zamyslit nad smyslem revoluce,
která nás ¹álila øeèmi, ¾e na¹e po¾adavky jsou
oprávnìné a splnitelné, ale ¾e se tak nedìje, proto¾e
jsme ve spárech kapitalismu. A vzdìlanost? { Není
vzdìlanost jako vzdìlanost. Má-li být kdo vzdìlán
proto, aby lépe vnímal propagandu a rozhoøel se pro
ni, pak je to mnohým zpùsobem ¹patná vzdìlanost.
Dokonce hor¹í ne¾ ta, která poskytne lidu sebevì-
domí stupòující ¾ivotní po¾adavky. Nezapomínejme,
134
¾e potøeby jsou relativní a ¾e jejich sni¾ování pøivede
èlovìka k spokojenosti, ani¾ bude zotroèen.
LXVI
Øeky a moøe mohou vládnout nad rovinami, ¾e dovedou
stékat dolù. Proto vládnou nad rovinami.
Kdy¾ si (moudrý èlovìk) pøeje povznést se nad lid,
musí se stavìt ní¾e ne¾ druzí. Kdy¾ si pøeje dostat
se do èela lidí, musí se stavìt za jinými do pozadí.
Proto není lidu na obtí¾, tøeba stojí vý¹e ne¾ lid.
Aèkoli je v popøedí, lid mu neubli¾uje. Lidé jej proto
radostnì povy¹ují a neodvracejí se od nìho. Nebojuje,
a proto je nepøemo¾itelný na svìtì.
Moudrost, která vzchází z pøítomnosti tao, staví
èlovìka nad lidi ostatní. Ale toho si mudrc nesmí
být vìdom a pak z toho vyvozovat, ¾e je to jeho
pøednost. Kdy¾ se tím øídí a je mravný, jak je to nezbytn
é u toho, kdo je blízký tao, lidé jej mají rádi,
jestli¾e v nich nikdo zámìrnì neprobudí vá¹nì nená-
visti. A mudrc pùsobí k rozmno¾ení dobra.
Lidi je mo¾no rozdìlit do dvou kategorií: jedni jsou
prostí a druzí démoniètí. Prostí lidé lnou ve své
podstatì k dobru. Mudrc v nich tento potenciální
sklon rozvíjí, tak¾e v nich vzniká k nìmu náklonnost.
Démonièní lidé proti tomu vzplanou nenávistí
ihned, jakmile se mudrc jako¾to nositel ctností dostane
do jejich blízkosti. A tito lidé podnìcují ostatní
135
k nenávisti vùèi nìmu, tak¾e mudrci byli èasto obìtí
nenávisti a zloby. Nìkdy pramenila ze samé podstaty
lidí démonických, nìkdy to byla nenávist lidí
dobrých, kteøí se k ní prvními dali podnítit. { Takov
ý je duchovní bìh svìta.
Lidé se neøídí rozumem, ale instinktem. Rozumu
pou¾ívají pouze k zdùvodnìní vlivu instinktu. Po
té stránce jsou tìm, kdo usilují o rozvinutí ctností,
velice nebezpeèní. Zaène-li v nich získávat pùdu instinkt
bytosti démonické, nechávají se podnítit a¾
k touze znièit aspiranta ctnostného ¾ivota. Tý¾ instinkt
je vede k tomu, aby se nechali svést frázemi
lidí, kteøí se z neèestných dùvodù chtìjí vy¹plhat do
èela lidské spoleènosti. Proto nelze èekat, ¾e mudrc
bude prosazováním ctností uveden do èela lidské
spoleènosti. Ta je vedena propagandou lidí, kteøí dovedou
dobøe operovat s frázemi, které znìjí lákavì,
ale k dobrému nikdy nesmìøují.
LXVII
V¹ichni mluví o tom, ¾e je mé tao veliké a nezmen-
¹uje se. Kdyby se zmen¹ilo, stalo by se a¾ za dlouhou
dobu malým. Nezmen¹uje se, proto¾e je veliké.1
Mám tøi poklady, kterých si neobyèejnì vá¾ím:
první je lidumilnost, druhý ¹etrnost a tøetí znamená,
¾e nesmím být v popøedí druhých. Proto¾e jsem lidumiln
ý, mohu se stát hrdinou. Proto¾e jsem ¹etrný,
mohu se stát ¹tìdrým. Proto¾e nesmím být v popøedí
136
druhých, mohu se stát dùmyslným vùdcem.2
Kdo je stateèný bez lidskosti, ¹tìdrý bez ¹etrnosti,
kdo vpøedu odstrkuje ty, kteøí jsou vzadu {
ten umírá. Kdo vede válku z lidumilnosti, vítìzí,
a obrana, kterou vede, je nepøekonatelná. Pøirozenost
jej zachraòuje, lidumilnost jej ochraòuje.3
1. Duchovnost (tao) podléhá zrovna tak zákonu
o zachování energie jako ka¾dá jiná vloha. Proto duchovn
í èlovìk, který dosáhl podstatného výsledku
v úsilí o povznesení se k tao, mù¾e ponìkud sestoupit
z maximálního ozáøení svìtlem tao, ale ztratit je
vùbec nemù¾e. Podstatný výsledek v úsilí o povznesen
í se k tao znamená jeho úplnou realizaci; kdy¾ jí
èlovìk dosáhne, musel by se stejnì namáhat, kdy¾
by chtìl tao ztratit, jako se musel namáhat, kdy¾ ho
chtìl dosáhnout. Domnívám se, ¾e není a a¾ dosud
nebylo ani jediného èlovìka, který by takové úsilí vyvinul
a¾ k úplnému výsledku opìtného ztracení tao.
Stává se v¹ak, ¾e nìkteøí lidé, kteøí k tao dospìli,
jdou kolísavì, tj. od zesílení k zeslabení tao, ale celkov
ì smìøují k absorpci v tuto kvalitu.
2. Nemá-li hrdinství peèe» neosobních skutkù, není
hrdinstvím, nýbr¾ velmi promy¹leným úsilím vyhov
ìt chtíèi. Nepramení-li dávání darù z vlastního
omezování, je to okázalé zlodìjství. Usiluje-li èlovìk
o to, aby se protlaèil vpøed v lidské spoleènosti, je
zaslepen chtíèem a není veden moudrostí.
137
3. Lidé vìt¹inou nebojují proto, aby pomohli spravedlnosti
se uplatnit, ale proto, ¾e je k tomu vede jejich
povaha. Takoví lidé nikdy nejsou stateèní s city
lidskosti. Naopak. A» svou bojovnost provázejí jaký-
mikoliv hesly, v¾dycky sledují svùj vlastní prospìch.
Bojovnost je pouze zpùsob, kterým se chtìjí uplatnit
ve svìtì. { Málo je tìch, kdo by svou ¹tìdrost
zakládali na vlastním omezování. Je-li nìkdo ¹tìdrý,
bývá to vìt¹inou proto, ¾e se chce blýsknout svými
zdánlivì dobrými èiny, ale podmínkou v¾dy bývá,
aby tím nebyla zatí¾ena vlastní kapsa. { Ka¾dý nebo
témìø ka¾dý, kdo stojí vpøedu, dává bedlivý pozor
na to, aby se nìkdo jiný nedostal na jeho místo.
Dokonce i velmi málo sobeètí lidé tak èiní. { To je
morálka svìta, který je proto vystaven strastem.
Kdy¾ zhodnotíme morální podklady dvou válek,
jich¾ jsme pamìtníky, je nám dost jasné, ¾e þválku
z lidumilnostiÿ, i kdy¾ z veliké èásti rozhodoval
pud sebezáchovy (v tomto pøípadì pøedev¹ím snad
státní), vedly demokratické státy, i kdy¾ státy dikt
átorské mávaly pøed na¹ima oèima morálními dù-
vody, které je k válce vedly. Moudrost mù¾e nanejv
ý¹ pochybovat, zda diktátorské re¾imy mají vùbec
nìkdy dobré morální dùvody k válce. Jsou to v¾dy
re¾imy rozpínavé a ¹patnost, v ní¾ se doslova utá-
pìjí, jim pomáhá najít dùvody, proè musí sahat ke
zbraním. Zatím má Lao-c' pravdu, ¾e þlidumilnostÿ
demokracií vítìzí, nebo» zvítìzila ve dvou pøedchoz
ích velkých válkách. Ale bude tomu tak v¾dycky,
kdy¾ dále bude morálka lidu klesat tak, jak klesá?
138
Re¾imy, pokud moc pøímo neuchvátily, jsou pøece
z veliké míry vyjádøením morálky národù.
LXVIII
Moudrý vojevùdce nebývá výbojný. Dovedný vojín
nebývá zlostný. Kdo umí vítìzit, nenapadá nepøítele.
Kdo umí vládnout lidem, sebe poni¾uje. Toto nazý-
vám te, které se vyhýbá boji. To je síla v øízení lidí.
To znamená øídit se pøirozeností a dávným poèátkem
( tao).
Pravý ochránce lidu má v¾dycky oèi otevøené, aby
vidìl, kde vzniká nepøítel. A proto¾e musí uva¾ovat
za lid, rozva¾uje ka¾dý krok. Takový ochránce je poklad
národa. A voják, kdy¾ chce vítìzit, musí být
také rozvá¾ný. To v¹echno pak vede k zdr¾enlivosti
v boji. Za touto zdr¾enlivostí je v¾dycky síla, která
dovede vítìzit, síla, která má povahu síly bohù. Proti
ní existuje síla bytostí ni¾¹ích. Lidé, kteøí jsou ovlá-
dáni touto silou, války vyhledávají. Za nejvìt¹ího
nepøítele pak pova¾ují lidi první kategorie. V ¹irok
ém mìøítku vznikají z tìchto protikladných povah
vìt¹í nebo i veliké války. Dvì války, které v nedávné
minulosti otøásaly svìtem, byly právì tohoto druhu.
Dnes pak panuje ve svìtì ze stejných pøíèin nepøá-
telství, které se oznaèuje za válku studenou, proto¾e
v ní nejsou èinné zbranì.
139
LXIX
Váleèné umìní hlásá: nesmím zaèít první, musím
èekat. Nesmím postupovat ani o palec, ale ustupuji
o loket. To se nazývá konáním v neèinnosti, úderem
bez úsilí. Pak nebude nepøátel a já se obejdu bez vojska.
Není vìt¹í ne¹tìstí ne¾ podceòovat protivníka.
Podceòování protivníka ¹kodí mému skrytému prost
øedku ( tao). Po srá¾ce vítìzí ti, kteøí truchlí.
Ka¾dý bojovný èlovìk, a» státník, nebo prostý ob-
èan státu, bývá pøesvìdèen, ¾e pøedzvìst vítìzství
v boji je v jeho povaze, nepodlo¾ené uvá¾livostí. Tak
vznikají války mezi státy a nepøátelství mezi lidmi.
Ale Lao-c' má pravdu: protivník se nemá podceòovat.
Na podceòování protivníka doplatily národy,
státy i jednotlivci. Vedeni chtivostí vrhali se dobrodru
¾nì do bojù. A ne¹»astné národy musely doplá-
cet na ¹ílenství svých vùdcù. Bylo by dobré, kdyby
národy mohly své vùdce kontrolovat a omezovat je
v jejich bláznovství.
LXX
Má slova lze snadno pochopit i snadno uskuteè-
nit. A pøece je lidé nemohou pochopit a uskuteènit.
V slovech je poèátek, v èinech je to podstatné. Pokud
je lidé neznají, neznají ani mne. Znají-li mne
málo, jsem vzácný. Moudrý èlovìk se proto podobá
140
tomu, kdo se odívá hrubým ¹atem, ale pøi sobì chová
jaspis.
Chápat pøipomínky moudrého znamená vyhnout
se ne¹tìstí. Jen¾e lidé bývají v tak mocném zajetí
svých popudù, ¾e si k nim ¾ádná moudrá pøipomínka
neprorazí cestu. Kromì toho je nutné dobré pøipom
ínky promìnit v èiny. I v tom bývá nesnáz. Lidé
nìco dobrého slýchají, ale jejich pøirozenost je stejnì
vede cestami jejich pøedurèení. Proto máme na svìtì
velmi mnoho moudrých a dobrých teorií a mnoho
zlých událostí. Opojeni mocí se diktátoøi tìmito teoriemi
neøídí; nejvý¹e se v nich sna¾í najít slabiny
svých vynalezených protivníkù. A tak pøes existující
mno¾ství dobrých my¹lenek je na svìtì zlo.
Velcí mudrci, kteøí znají sílu my¹lenky, psychick
ého napìtí a pøíkladu, se sna¾í uvést na svìt dobro
tím, ¾e svého dobrým duchem osvíceného vlastního
ducha sní¾í na úroveò lidí ostatních a pak, s nimi
ztoto¾nìni, svolávají bo¾í svìtlo na úroveò, na ní¾
právì jsou. Tím do jisté míry omezují zlo, které jako
mrak le¾í na lidstvu. Ale právì jen do jisté míry.
Rozhoduje v¾dy pøevaha napìtí, která je vytváøena
kvantitativními vztahy. Bylo by proto dobré, kdyby
více lidí pracovalo jako mudrci. Cílevìdomá práce
zmnohonásobí sílu jednotlivce; men¹ina takových
lidí by mohla mít absolutní úspìch. Mají v¹ak lidé
v sobì tolik dobroty, aby spravovali a namáhali se
jako mudrci, o nich¾ mluvím? Ostatnì svìt má málo
mo¾ností. Buï dobro, nebo znièení.
141
LXXI
Kdo má vìdìní, ale èiní dojem nevìdoucího, je na
vý¹i. Kdo èiní bez vìdomosti dojem vìdoucího, je
nemocen. Kdo se zbavuje nemoci { není churav.
Moudrý èlovìk není churav, nebo» se zbavuje nemoci.
Proto není churav.
Je mnoho povídavých lidí. Ti, kdy¾ se nìco dovìdí,
hned informují ka¾dého, s kým pøijdou do styku. To
èasto budí dojem, ¾e toho hodnì vìdí. Ve skuteènosti
v¹ak to jsou povídálkové, kteøí pøená¹ejí informace
rùzné ceny. To èlovìk, který má velké vìdìní, vù-
bec nedìlá. Ostatnì èas, který mluvkové upotøebí
na pøená¹ení informací, vìdoucí èlovìk potøeboval
k tomu, aby získal vìdìní. Jestli¾e zpoèátku ze svých
poznatkù tu a tam nìco sdìlí, hlub¹í vìdìní ho od
toho odvrátí. Pøechod od sporadické sdílnosti k nesd
ílnosti je dobou léèby. To ji¾ Lao-c' pova¾uje za
zdraví.
Ve svìtì se v¹ak vyskytují té¾ mudrci, kteøí se
ujímají úkolu, aby osvítili lid v men¹ím nebo vìt-
¹ím okruhu. To je jistì chvályhodné. Pøesto v¹ak
to mudrce vede k poznání, které i je pøimìje k ml-
èení, proto¾e si lidé osvìcující pouèky vylo¾í zcela
jinak, ne¾ mìly být vylo¾eny. Vizme napøíklad ná-
bo¾enství. Víme, ¾e Je¾í¹ pøipomínal, abychom milovali
nepøátele a v¹em odpou¹tìli, av¹ak praxe církve
byla zcela jiná. I za odchylné názory se lidé posílali
na smrt. S tím se ov¹em setkáváme v ka¾dém uèení
142
i doktrinì. Kdy¾ to mudrc zjistí, zmlkne, a kdy¾ se
sdìlí, pak jenom þod úst k uchuÿ. To znamená, ¾e si
peèlivì vybírá své uèedníky.
LXXII
Nebojí-li se lid mocných, pøichází moc. Nedot
ýkejte se jeho obydlí, nepohrdejte jeho ¾ivotem.
Kdo nepøezírá (lid), nebude pøezírán (lidem). Proto
moudrý èlovìk, který zná sebe, sebe nevystavuje.
Miluje sebe a sebe nevyvy¹uje. Zamítá samolibost
a dává pøednost nevyvy¹ování.
Ka¾dá diktatura zatì¾uje lid tì¾kými zásahy do
soukromého i spoleèenského ¾ivota. To zpùsobuje,
¾e se lid stává stále odvá¾nìj¹ím, nebo» jeho ¾ivot
se stává pro nìho více a více bezcenným. A proto
¾e ¾ádná diktatura nezná míry v útlaku, bývá posl
éze svr¾ena revolucí tu nekrvavou, tu krvavou. Je
to øetìz historických zku¹eností, ale nikdo se z nich
nechce pouèit. Proto jsou øeèi o vlivu civilizace na
lidstvo jen nejapné fráze. Kdo má moc, stále si osobuje
i moudrost. I kdy¾ se v dne¹ní dobì nestahuje
kù¾e ze ¾ivých lidí k potì¹ení diktátorù, mu-
èení jenom nabylo jiných forem. A proè se tyto vìci
mohou dít? { Proto¾e nejvy¹¹ím ideálem prostých
lidí je plné bøicho a touha mstít se ka¾dému, kdo
podle jejich názoru zpùsobil, ¾e bøicho naplnit nemohou.
143
Kdyby vlády tuto mstivost nepodporovaly, aby
tak posilovaly svou stabilitu, vznikla by vyhlídka
na zlep¹ení pomìrù. Ale vladaøi s diktátorskou mocí
nejsou lep¹í ne¾ lid. Proto utrpení zùstává a zùstane.
Existence diktátorù svìdèí o tom, ¾e støedovìk se
svou ¹patnou povìstí nebyl pøekonán. Jen fale¹né sebev
ìdomí souèasných lidí, kteøí sami sebe pokládají
za osvícené, ho nechalo zaniknout v jejich pøedstav
ách.
V jakési buddhistické pouèce se praví, ¾e ten, kdo
miluje sebe, jiným neubli¾uje. Toté¾ øíká i Lao-c'.
Souhlasí to se zákonem karmy. Jenom kdy¾ vymizí
vzájemné ubli¾ování, vzniknou podmínky k pokojn
ému ¾ivotu. Ubli¾ováním se vyvolá odpor a touha
po pomstì a tak se roztáèí kolo zlého a¾ do okam
¾iku, kdy ubli¾ování pøestane. To právì lidé nech
ápou. Sly¹eli jsme, ¾e budeme ¹»astni, a¾ znièíme
protivníky. To vùbec není moudrá pouèka. Je motivov
ána zlobou proti lidskému rodu, sebeúctou a touhou
po moci, která jiné deptá.
LXXIII
Kdo je chrabrý a výbojný { hyne, kdo je chrabrý
a nevýbojný { bude ¾ít. Tyto dvì vìci oznaèují: jedna
u¾itek, druhá v¹ak ¹kodu. Kdo zná pøíèiny nenávisti
k výbojným? I mudrc je v rozpacích, má-li to objasnit.
Pøirozené tao nebojuje, umí v¹ak vítìzit. Nemluv
í, umí v¹ak odpovídat. Pøichází samo. Je klidné
144
a umí vládnout (vìcmi). Sí» pøírody je øídká, nic
v¹ak nepropou¹tí.
Kdo jde ¾ivotem klidnì, má velikou odvahu. Takov
í v¹ak chrabøí lidé nebývají. Nemají-li pøímo pocit
naprosté pøevahy, útoèí ze strachu. A kdy¾ se
takto chovají dlouho, jsou útoèní, i kdy¾ mají pocit
pøevahy. Pak ov¹em u¾ nejsou chrabøí, nýbr¾ hrubí.
Podle okolností se probíjejí ¾ivotem s tím, aby se
utvrdili v pocitu bezpeènosti; ten ov¹em nezískají,
a» se stanou vùdci lupièské tlupy, nebo vladaøi státu.
A zatím, co bojují o upevnìní pocitu své bezpeè-
nosti, nará¾ejí na lidi ve svém okolí, kteøí se jich
bojí a ze strachu je nenávidí. Jejich chrabrost je
tedy vede mnohým nebezpeèím, které si sami vyvol
ávají.
Aby èlovìk mohl jít ¾ivotem klidnì, musí být nesm
írnì chrabrý. Ale jeho odvaha musí pramenit
z pøítomnosti tao v jeho vìdomí. Tao jeho ducha stabilizuje
a dává mu pocit bezpeènosti, proto¾e zpev-
òuje jeho víru v osudové dobro a rozvíjí v nìm ducha
pøedvídavosti. Kromì toho jeho vnitøní klid èasto
potlaèí i nenávist tìch, kdo ji v sobì nosí a snadno
ji obrátí i proti nìmu. Tao jako bo¾ství samo pùsobí
k rozvoji jeho ¹tìstí. To je zákon pøírody a ten nelze
pozmìnit ¾ádným názorem, vyplývajícím z osobit
ého pøesvìdèení.
145
LXXIV
Jestli¾e se lid smrti nebojí, proè mu smrtí vyhro-
¾ovat? Uchvátím a znièím toho, kdo nutí lidi bát se
smrti a pokládá toto jednání za zajímavé. Kdo se
odva¾uje tak jednat?1
V¾dy jest nositel smrti ( tao), který zabíjí. Ale kdy¾
jej nìkdo nahradí, znamená to, ¾e nahradí velikého
mistra ( tao). Kdo místo velkého mistra rube (sekerou)
{ zraní si ruku.2
1. Zájem na tom, aby se lid bál smrti, má jen ten,
kdo mu chce neomezenì vládnout. Vìøí, ¾e jen strachem
mù¾e takovou vládu získat a udr¾et, ale neuvì-
domuje si, ¾e to mù¾e pùsobit jen doèasnì. Lid tím
ov¹em trpí a zlo se rozpíná, i kdy¾ se èasto zdá, ¾e je
v¹echno v poøádku. Ostatnì povrchní klid ve státì
diktatura pøedkládá svìtu jako dùkaz, ¾e je v¹echno
v poøádku. Ve skuteènosti je to jen démonická propaganda,
která má zastøít velké utrpení utajené pod
povrchem.
2. Lao-c' ve shodì se v¹emi velkými mudrci nechce
zastupovat zákon, odvolávající lidi ze ¾ivota.
Kdo se toho odva¾uje, je v¾dy zatí¾en velikou vinou,
která pøiná¹í na svìt zlo; v jeho záplavì mizí ka¾dá
stopa dobra. Lidé se v¹ak odva¾ují zastupovat bo¾-
ského soudce { zákon smrti. Proto je na svìtì zlo,
kterého se nikdo nemù¾e zbavit. Jen mudrci, kteøí
146
ze sebe vymýtili ka¾dou stopu nepøátelského poci»ov
ání, se vyhnou zlu, pramenícímu ze zabíjení. Øíká
se, ¾e ten, kdo ze sebe vymýtil nepøátelství, potkává
se s pøátelským cítìním i u dravých zvíøat, u lvù,
tygrù atd. Kromì toho potlaèováním sklonù ke zlu
(zabíjení) vzniká a rozvíjí se na svìtì dobro, které
je prospì¹né ka¾dému.
LXXV
Lid proto hladoví, ¾e jsou pøíli¹ vysoké poplatky
a bernì. Proto (lid) hladoví. Vládnouti nad lidem lze
proto tì¾ko, ¾e vláda je pøíli¹ èinná. Proto se tì¾ko
vládne. Lid proto snadno umírá, ¾e pøíli¹ silnì tou¾í
po ¾ivotì. Proto snadno umírá. Kdo svým ¾ivotem
pohrdá, právì tím si vlastnì ¾ivot cení.
Vlády mají být zástupci lidu, jemu¾ vládnou. Ve
skuteènosti se v¹ak èiní jeho pány. Èiní, co je jim
libo, a lid musí nést bøemena jejich hospodaøení. Tak
tomu bylo kdysi a tak tomu je i dnes. I kdy¾ dnes nenesou
pokroèilej¹í národy bøímì na nákladný ¾ivot
panovníkù, nesou je za jejich politiku. Cti¾ádostiví
vládci dne¹ka vyhledávají národùm nepøátele, proti
kterým je nutno zbrojit; nesmírnì drahé zbranì pak
lid vysávají a vládci vyhledávající nepøátele tak uká-
její svou cti¾ádost.
Kdyby lidé nelpìli na ¾ivotì tak bezmeznì, jak
tomu právì je, sotva by mohli jejich zástupci (vlády)
147
èinit to, co èiní. Pro lpìní na ¾ivotì musí vyrá-
bìt zbranì vra¾dící stále více lidí najednou a je¹tì
k tomu tyto zbranì velebit jako pøedmìty své zá-
chrany. Tak se bezmezné lpìní na ¾ivotì lidem mstí
a jejich vládcùm je tím dávána moc, která jim nep
øíslu¹í.
LXXVI
Èlovìk je pøi svém zrodu nì¾ný a slabý, po smrti
v¹ak tvrdý a pevný. V¹echny bytosti a rostliny jsou
pøi svém zrození nì¾né a slabé, pøi svém zániku v¹ak
tvrdé a pevné. Tvrdé a pevné je to, co zmírá, nì¾né
a slabé je to, co zaèíná ¾ít. Mohutné vojsko proto nev
ítìzí a podobno silnému stromu (hyne). Silné a mohutn
é nemá onu výsadu jako nì¾né a slabé.
Má-li být ¾ivot na zemi zachován, musí být vznikaj
ícímu dána výsada rozvíjet se. A skuteènì a¾
na výjimky je vznikající chránìno nejen vlastní vitalitou,
nýbr¾ i dospìlými. Lao-c' tuto skuteènost
aplikuje na vojenskou moc. A fakta mu dávají za
pravdu. Kdy¾ toti¾ armády vzrostou, zanikají, proto
¾e se buï samy rozkládají, nebo je národy neu¾iví.
A pokud to není zøejmé, vidíme, ¾e války se konèí,
co¾ znamená, ¾e armády, které mìly státu podmanit
svìt, do¾ily svùj ¾ivot.
Je to vlastnì otázka vnitøního procesu, procesu
zrání. Lidé se snad domnívají, ¾e mají na armádu
148
vliv, proto¾e ji sami vytvoøili, ale jiné vlivy jsou pøí-
èinou, ¾e se armáda rozpadne, kdy¾ ji stát chce je¹tì
udr¾et.
LXXVII
Pøirozené tao pøipomíná napjatý luk. Kdy¾ jeho
vrchní díl klesá, dolní se zvedá. Odnímá, co pøeb
ývá, odebrané v¹ak vrací tomu, kdo je potøebuje.
Pøirozené tao odnímá bohatým a chudým vrací, co
jim bylo odebráno. Lidské tao v¹ak naopak. Bere
chudým a bohatým dává, co odebralo. Kdo mù¾e vrá-
tit druhým v¹e pøebyteèné? To mohou uèinit jen ti,
kdo se øídí tao. Proto moudrý èlovìk koná a nepou
¾ívá toho, co je udìláno, koná hrdinské èiny,
sebe v¹ak neoslavuje. Je ¹lechetný proto, ¾e je bez
vá¹ní.
Tao, cosi jako nebeský zákon, je èinitelem vyrovná-
vajícím. Mù¾e-li pùsobit, pak vyprazdòuje to, co je
plné, a naplòuje to, co je prázdné. Nikoli ov¹em mezi
bohatými a chudými, nýbr¾ ve smyslu nepøítomnosti
nebo pøítomnosti bo¾ských kvalit v lidech. Následkem
tohoto pùsobení bude ten, kdo má tyto kvality,
ochuzen, jestli¾e se nebude chovat jako chudý,
tj. ten, kdo je v sobì nemá. Proti tomu bude jimi
naplnìn ten, kdo je v sobì nemá, ale sklání se pøed
nimi. Tak tomu je tedy v oblasti bo¾ských vìcí. Jinak
je tomu u vìcí lidských. { Kdo nemá podklady
149
k rozvoji uèenosti, rozumu, majetku, ten bývá dále
ochuzován, kde¾to ten, kdo je má, bývá je¹tì více
obohacen. Proto se bo¾ská spravedlnost li¹í od lidsk
é spravedlnosti.
Vykládám tento ver¹ v jiném smyslu, ne¾ se zdá
mluvit text. Ale text není èistý pøeklad, nýbr¾ vý-
klad originálu. Kdyby tomu tak nebylo, nemluvilo
by se o tom, ¾e ti, kdo se øídí tao, mohou druhým
vrátit v¹e pøebyteèné. Nebo» pouze ti, kdo se øídí
tao, èiní tak jako ono samo. A tao pùsobí pøedev¹ím
v duchovní oblasti. Vyrovnává napìtí mezi kvalitami
dobrého a zlého pøedev¹ím v oblasti sklonù jednotlivce.
Je-li jednotlivec dychtivý po kvalitách tao,
obdr¾í je jeho pùsobením. Tyto kvality pak nejsou
pouze abstraktní. Kvalitou tao je napøíklad svìtlo
poznání, moudrosti, schopností chápat atd. V¹echny
tyto vlastnosti èlovìka obohacují i zevnì, proto¾e
jsou nezbytné pro úspìch v ¾ivotì.
Tao je tedy èinitel duchovní. Ale duchovní èinitele
to jsou, kdo dává pozemským tvorùm ¹tìstí nebo
utrpení. Nebo» je-li nìkdo takøka sehnut pod tíhou
zatemnìlosti a chtíèù, nebude nikdy ¹»asten. Kdo
zná tao, raduje se ze svìtla, které tao roznìcuje pøed
jeho oèima, a toto svìtlo mu pak dává mo¾nost dos
íci úspìchù v ¾ivotì. To znamená: dobré jde ruku
v ruce s dobrým, zlé se zlým.
150
LXXVIII
Voda je nejmìkèí a nejslab¹í bytí na svìtì, v pøekon
ávání tvrdého a silného je v¹ak neporazitelná a není
jí na svìtì rovno.
Slabí vítìzí nad silnými, mìkké pøemáhá tvrdé.
V¹ichni to vìdí, ale lidé to nemohou uskuteènit.
Moudrý èlovìk proto praví: kdo vzal na sebe poní-
¾ení zemì { stává se panovníkem a kdo vzal ne¹tìstí
zemì na sebe { stává se vládcem.
Pravdivá slova se podobají svému protikladu.
Chcete-li se stát vítìzi nad svìtem, øiïte se radou
mudrcù: sednìte si v naprostém klidu a meditujte
s ohledem na dokonalé potlaèení ka¾dého du¹evního
citového vznìtu. Pak budete jako voda { mírní, ti¹í
a pokojnì uva¾ující o svìtì. Tím se va¹e vìdomí
a vá¹ intelekt rozprostøou na ¹iroké oblasti pomysln
ého svìta. A kdy¾ v tomto stavu nepodlehnete
vzmáhajícímu se pocitu bla¾enosti, nýbr¾ vìdomi si
svého døívìj¹ího stavu plného utrpení budete chtít
dále toto utrpení poci»ovat, povede vás ona meditace
ke schopnosti svázat vùlí svìt s jeho reflexivnì
èinnou myslí. To je dosa¾ení duchovní vlády nad svì-
tem. Mírní, ti¹í a pokojnì uva¾ující o v¹em budete
mít moc spoutávat mysl v¹ech lidí svìta. Tak mohou
slabí vítìzit nad silnými. Kdy¾ v¹ak ji¾ svìt ovládnou,
nesmìjí zmìnit své stanovisko, ale být dále
mírní, ti¹í a pokojnì uva¾ující o svìtì; pak neupadnou
opìt do døívìj¹ího stavu, ale dosáhnou v nìm
151
zpevnìní a to je pøedpoklad pro vyzáøení se do bo¾-
ských svìtù.
Vzít na sebe poní¾ení a ne¹tìstí zemì je pøedpokladem
pro dosa¾ení moci, která se sice v první fázi
jeví pouze duchovnì, ale proto¾e ka¾dý psychický
stav je svou kvalitou pøedchùdcem vyzáøení ¾ivotn
ích sil do stavu objektivnì podobného, je tím stanovena
kvalita cesty reinkarnacemi. Ru¹ícími prvky
tu mohou být pouze ambice; kdy¾ èlovìk jde touto
cestou s úmyslem dospìt na tyto vysoké úrovnì,
zpravidla padne, proto¾e jeho rozeznávání bude naru
¹eno a bude volit nìco jiného, ne¾ se domnívá, ¾e
volí.
LXXIX
Po velkém pobouøení zùstanou jeho následky. Klid
lze nazvat dobrem. Proto moudrý èlovìk skládá pøí-
sahu, ¾e nebude nikoho hanìt. Dobøí lidé dodr¾ují
svou pøísahu, ale nedobøí ji poru¹ují. Pøirozené tao
nemá pøíbuzných, je v¾dy na stanì dobrých.
Dobøí lidé jsou v¾dycky klidní, tak jako nedobøí
jsou neklidní. Tak dobro souvisí s klidem a zlo s neklidem.
Má-li v¹ak dobro dále sílit, musí je provázet
ctnostné jednání, my¹lení a cítìní. Je-li takto dobro
zkvalitòováno, zaène je provázet síla. Tato síla nab
ývá bo¾ských forem, jestli¾e provázející je ctnost
neumdlí.
152
Síla prostoupená bo¾skými kvalitami je v jistém
aspektu spravedlností. Proto pouze dobøí a silní lidé
jsou spravedliví. Jsou jako tao, které v kosmickém
smyslu pùsobí jako èinitel, který nikdy nikomu nestran
í nespravedlivì. Proti tomu zlí lidé se zdají být
silní, proto¾e jsou zpravidla útoèní. Po útoku v¹ak
následuje vyèerpání a nervózní rozechvìní. Proto
síla zlo neprovází a nervózní rozechvìní nedává objektivn
í úsudek; a tak zlý èlovìk bývá stranický a nespravedliv
ý.
LXXX
Je nutno uèinit stát malým a lid øídkým. I kdy¾ je
mnoho nástrojù, není tøeba jich u¾ívat. Je nutno za-
øídit (v¹e) tak, aby lid do konce svého ¾ivota daleko
neputoval. I kdy¾ jsou èluny a vozy, není tøeba jich
pou¾ívat. I kdy¾ jsou ozbrojená vojska, není tøeba je
vystavovat na odiv. Je nutno zaøídit (v¹e) tak, aby
lid znova poèal plésti uzly a u¾íval jich místo písma.
Je tøeba uèinit v¹e, aby jeho pokrm byl chutný, jeho
¹at krásný, postavit mu klidné obydlí a uèinit jeho
¾ivot veselým. Sousedící státy by na sebe pohlí¾ely
z dálky, vzájemnì by poslouchaly kokrhání kohoutù
a ¹tìkot psù a národy by a¾ do stáøí a smrti nemusily
putovat z místa na místo.
Malé zalidnìní má tu výhodu, ¾e cti¾ádost jednotlivc
ù nemù¾e vytváøet moc nebezpeènou pro
153
v¹eobecný mír a blaho. Tuto výhodu v¹ak civilizace
zcela odstranila. Pøiná¹í s sebou okázalé demonstrace
síly nebo i moci a lid je veden k pøesvìdèení,
¾e tato síla musí vést k rozmachu a k splnìní jeho tu-
¾eb; v podstatì se tak odstraòuje pokoj a mír. Lao-c'
proto pøipomíná, ¾e je nutno vrátit se k primitivn
ím podmínkám spoleèenského ¾ivota. Zdá se to být
ústupkem od pokroku, ale jistì to vede k ¹»astnìj-
¹ímu spoleèenskému ¾ivotu. To pochopíme, kdy¾ se
nenecháme oslnit zevním zdáním. Za lesklým povrchem,
který vytvoøil technický pokrok a civilizace,
je bída, jaká je zcela neznámá národùm, které budí
zdání, ¾e jsou zaostalé. Nesmíme toti¾ zapomínat,
¾e prostý lid zaostalého státu má je¹tì mo¾nost tì¹it
se z drobností technicky nepokroèilého ¾ivota. Proti
tomu civilizovaný èlovìk s výjimkou nìkolika malých
okam¾ikù spìchá ve dnech svého ¾ivota jako ¹tvanec,
aby dostihl øadu termínù, rozhodujících o jeho
existenci.
Byly doby, kdy si lidé myslili, ¾e a¾ budou mít
rychlé dopravní prostøedky a továrny chrlící ve velk
ém mno¾ství výrobky k ukájení domnìlých ¾ivotn
ích potøeb, budou ¹»astni, proto¾e budou zahrnuti
tím, co èiní ¾ivot pohodlným. Dnes máme mnoho
rychlých dopravních prostøedkù a výroba se jistì
mnohokrát znásobila. A lidem povolují nervy, dostá-
vají srdeèní záhatì a nemají dost èasu, aby v¹echny
své povinnosti splnili. Zvy¹ují tedy rychlost cestov
ání i výrobu a zdá se, ¾e místo pohodlí zeje pøed
nimi propast ¹ílenství rychlosti.
154
Jak tedy bude dál? { Víme, ¾e se lidé nemohou vrá-
tit k primitivnímu ¾ivotu, kdy neznali písmo a kdy¾
nìkdo chtìl nìkoho zabít, musel za ním bì¾et se ¹í-
pem v ruce. Tam u¾ se lidé nemohou vrátit. Mohli
by v¹ak zaèít ctít primitivní ¾ivot dávno za¹lých dob
a tím zmírnit ¹ílené pøedstavy o po¾ehnání, pochá-
zejícím ze zvy¹ování rychlosti v cestování i výrobì.
Pak by jistì na¹li svùj pokrm sladký a dobrý, svùj
¹at krásný a obydlí pohodlné a ¹»astné. Jinak se po-
¾enou za chimérami s nemocemi a hladem, jejich údy
se budou lámat pøi ne¹tìstích a jejich srdce nespo-
èine ani na okam¾ik v radosti.
Je tedy pøedstava o po¾ehnání civilizace a technick
ého pokroku naprosto fale¹ná. Tomu v¹ak lidé
nevìøí. S výhledem do svìta, který jim tyto dvì vìci
pøinesly, hlodají v jejich srdci srdcervoucí touhy,
které jim èiní po¾ehnání primitivního ¾ivota nepochopiteln
ým. Proto budou putovat svìtem jako
tvorové prokletí osudovými klatbami s velmi problematickou
vyhlídkou na to, ¾e se jejich osud
zlep¹í. Nebo» nemají-li ¹tìstí v srdci, venku je nenajdou.
LXXXI
Pravdivá slova nejsou hezká. Krásná slova nezasluhuj
í dùvìry. Dobrý èlovìk není výøeèný. Výøeèný
nemù¾e být dobrým. Kdo zná, nedokazuje, kdo dokazuje,
nezná.1
155
Moudrý èlovìk nic nehromadí. V¹e èiní pro lidi
a v¹e dává druhým. Nebeské tao pøiná¹í v¹em bytostem
u¾itek a ne¹kodí jim. Tao moudrého èlovìka {
to je konání bez boje.2
1. Kdy¾ vám nìkdo øíká pravdu, mù¾e se vás dotknout.
To mnozí lidé vìdí, a proto vám mnohdy
øíkají sladké l¾i. Tak tomu je v soukromém ¾ivotì.
V ¾ivotì veøejném, zejména ve státech, v jejich¾
èele je diktatura, jsou lidé povinni buï sami vládu
chválit, nebo na ni nesly¹et nic jiného ne¾ chválu,
a» jsou vedeni do bídy, nebo ne¹tìstí, nebo války.
A proto¾e lidé takovéhoto státu nemohou srovná-
vat fakta, o nich¾ jsou informováni, vznikají v takov
ých státech jednak fanatikové, jednak lidé naprosto
umlèení. Tak le¾, která v takovýchto státech zaèíná
sebechválou re¾imu, pøiná¹í pozdìji rozdìlení lidu
na bezvýhradné pøívr¾ence re¾imu, kteøí se nechali
podvést propagandou, a na lidi trpící, kteøí se nièím
ohloupit nedali. A samozøejmì se v¹ude nará¾í na
potì¹ující tvrzení, na chválu a jiné øeèi, které mají
líèit vyhlídky do budoucnosti jako velmi optimistick
é. Zatím v¹ak lid trpí a propadá se do bídy, ani¾
se to smí dovìdìt.
2. Moudrost a osvícení vyplývají pouze z nesobeckosti.
Proto moudrý èlovìk nezadr¾uje nic pro sebe
jako pøedmìty vlastnictví. Udr¾uje mysl ve stavu
opro¹tìní a dovoluje si spoèinout na vìcech pouze
156
zrakem, za ním¾ je mysl, rozli¹ující èin; jen tak si
udr¾í vnitøní volnost (svobodu). Kdo nedává pozor
na vìci, vstupující do nìho prostøednictvím vidìní,
jistì k nìèemu pøilne. Tím ztratí nejprve kriterium,
které mu umo¾òuje udr¾et odstup ode v¹eho vidì-
ného, pak rozeznávání a posléze opro¹tìní.
Netou¾it po vlastnictví èehokoli ani na nièem
nelpìt jako na pøedmìtech vlastnictví vytváøí stav,
který poskytuje druhým nejvíce mo¾ností. Tak jednaj
í mudrci a tak se také chovají nebesa. Lidé nemoud
øí myslí pøedev¹ím na sebe, kdy¾ myslí na prosp
ìch nebo zisk. Proto pøivádìjí na svìt zlo. Chtìjí
získávat pro sebe i na úkor jiných; kdy¾ si tak po-
èínají témìø v¹ichni lidé, blahobyt na svìtì nemù¾e
vzniknout. Tak je sobectví nectnost, kde¾to nesobectv
í ctnost. A jako nezøízený chtíè potlaèuje rozvahu
a tím i jas intelektu, tak nelpìní intelekt rozjasòuje
a vytváøí pøedpoklady pro vznik ¹»astných pocitù.
Kromì toho nechtìní podnìcuje pouze k výkonùm,
které nevyvolávají konflikty, a to je tao moudrého
èlovìka, který prací rozmno¾uje harmonii.
157

Kvìtoslav Minaøík
Lao-c'ovo Tao-te-»ing
Vydavatelská øada DRAHOKAMY
Svazek 7
Ver¹e Lao-c' jsou citovány podle knihy:
Jan Chin-©un: Staroèínský losof Lao-c'.
Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1953
Obálku navrhl Richard Bergant
Odpovìdná redaktorka PhDr. Zora ©ubrtová
Vydal CANOPUS, Nadace Kvìtoslava Minaøíka, Praha
Vydání první
Stran 160
Tematická skupina 02
Sazbu zhotovil Zdenìk Wagner { IceBe arSoF, Praha


04 úno 2012, 15:29
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru








Uložto alternativa Pizza Modena MovieDB.cz filmová databáze