fastshare
Volmovi 1
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 2210
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 19 bře 2024, 08:56





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
 Volmovi 1 
Autor Zpráva
Corporal
Corporal

Registrován: 17 kvě 2009, 11:47
Příspěvky: 72
Příspěvek Volmovi 1

Milování bez ztráty květiny (1)
První kapitola dvouvrstvého díla podávajícího nový pohled na intimní život. Každá kapitola je složena ze dvou části, jedné ženské, označené kolečkem (@), autorkou je Lenka Volmová, a druhé mužské, označené čtverečkem (#), autorem je Vladimír Volma.
@ ÚVOD DO NOVÉ EROTIKY
Existují tuny knih, časopisů a filmů o lidské sexualitě, od lékařských, přes beletrické až k pornografickým, a přesto se nejeví, že by lidé měli dnes méně sexuálních problémů než třeba před deseti či padesáti lety, příp. v dobách, kdy se poučení o intimním životě předávalo jen ústně. Manželství jsou čím dál nestabilnější a hrozivá procenta rozvodovosti se stále častěji vyskytují na stránkách novin a časopisů, v televizích či radiích.
Proč tomu tak je? Odpovědí mnoho, ale žádná věrohodná. Všechny jen přežvykují jakési odtažité sociologické příčiny. Zkusme si ale připustit, že samo konzumní pojetí sexuality, jak je důvěrně známe ze současného euroamerického kulturního prostředí, může být chybné.
Co když právě toto pojetí sexu jako pouhé zábavy, bez pochopení hlubších energetických souvislostí, vede k nestabilitě partnerského života a k vážným sexuálním problémům? Domníváme se, že tomu tak opravdu je, a pokusíme se pro svůj nový starý pohled na věci lásky získat také ostatní ženy a muže.
A proč píši nový starý pohled? Protože se zapomíná, že lidé nežijí na zemi od včerejška ani od loňska, ba dokonce ani ne posledních 2 tis. let, jejichž dovršení brzy oslavíme. Vskutku kulturní dějiny lidského rodu sahají nejméně 9 tis. let nazpět, a někteří badatelé či badatelky, např. archeoložka Maria Gimbutasová, prokázali, že kulturní dějiny lidstva sahají až 30 tis. let nazpět.
A po celou tu dobu se lidé spolu navzájem milovali, a jejich intimní styky měly nejen rozmnožovací, ale také komunikační, tedy sociální smysl. Dnes je komunikační smysl sexuality neznámou věcí a pojmy komunikační erotika či energetická komunikace by sotvakdo dokázal vysvětlit. Pokud by ovšem nebyl obeznámen se základy staroindické či staročínské erotiky, resp. tantry nebo taoismu.
Tohle jsem myslela tím novým starým pohledem. Dokonalá forma intimního soužití zde totiž už jednou byla, způsob, jak spolu mohou intimně žít žena a muž, aby drželi pohromadě a jejich soužití se nerozpadalo, byl dávno objeven. Jenže bohužel také dávno zapomenut.
Nejedná se o žádné akrobacie ani výjimečná divadelní představení, jak jsme dnes zvyklí chápat dokonalost při sexuálních stycích. Intimní život, který má držet ženy a muže pohromadě, musí jednoduše přejít od chybného pojetí konzumního k svému původnímu pojetí komunikačnímu. To je vše. Povedeme vás na této cestě stejně opatrně a ohleduplně jako všechny své dřívější žáky.
# ČICHÁNÍ K PRSTŮM
Podle běžných představ dnešních lidí se připravenost k pohlavnímu styku očekává pouze od mužů, kterým se musí ztopořit či tzv. postavit penisy. Žena může vždycky, ale muž, jenom když mu stojí, říkají muži znalci mající s intimním stykem jedinou zkušenost, byť partnerek vystřídali nepočítaně. Jejich jedinou zkušeností je zjištění, že intimní styk je příjemný.
A tahle jediná zkušenost je mírou poznání pro muže, kteří nechtějí jít dál, jelikož odmítají překročit hranici snadno dosažitelné libosti. Kromě nemocí a bolestí není už téměř nic, co by takové muže vyrušilo z konzervovaného stavu nebytí. Neblahý stav je výsledkem slepého následování libosti co nejkratší cestou, které žel vyplývá z obecného rozšíření chybných sexuologických traktací.
Jde tedy o velký omyl, první, který zde probíráme, a bude jich ještě hodně. Žena nemůže vždycky, dokonce ani kdyby moc chtěla. Její pohlaví potřebuje stejnou inspiraci jako pohlaví muže. Muž, který vloží svůj penis do chladné a nevzrušené vagíny, je erotický analfabet a zasloužil by tisíckrát opsat: Nesmím strkat penis do nevzrušené vagíny! a dát to podepsat oběma rodičům, a také manželce či partnerce.
Sexuologické vademecum sice doporučuje milostnou předehru, ale spíše z důvodů mravních a etických, aby muž ženu ujistil, že ji opravdu miluje, že o ni opravdu stojí, a teprve pak si na ní může vykonat svoji potřebu. Ženě by potom rozčarování, že při styku ke styku vlastně nedošlo, neboť se jednalo o masturbaci ve vagíně, nemělo být líto, neboť by se měla utěšovat tím, že muž ji opravdu, ale opravdu miluje.
To je ovšem trik dosti pochybný, a každá žena jej brzy prohlédne. Nejdůležitějším předpokladem k pohlavním styku je totiž ženské vzrušení, tzn. k intimní aktivitě probuzené ženské pohlaví. Ztopořený penis zdaleka není pro intimní styk tím nejdůležitějším. Humbuk kolem viagry je kontinentálním projevem neúcty k ženám a současně výsledkem obecného neporozumění energetickým principům lidské sexuality.
Energeticky aktivované ženské pohlaví, zduřelá vagína, rozevřená vulva, naběhlý ztopořený poštěváček a malé pysky, bohatá přítomnost vlhkosti, a také archetypální kořenitá vůně vzdáleně připomínající pach staré ovčí vlny, to jsou podněty, které za normálních okolností nejjistěji vedou k mužskému vzrušení. Nahlédneme-li do přírody mezi naše nejbližší příbuzné s plochými nehty, primáty, všimneme si, že jsou to převážně samice, kdo je aktivní v nabízení sexuálního kontaktu.
Samice v době říje velmi půvabně nastrkují své zadky samcům před čenichy, což u samců očividně snižuje agresivitu, ve prospěch sexuálního zájmu. Je-li mezi samci právě rvačka, samice někdy rozhodnou o vítězi, jednomu samci elegantně strčí zadek před čenich, samec se zklidní, a je vítězem.
Samci, zvláště šimpanzi, pozorně zkoumají stav pohlavního vzrušení samic. Samec obvykle strčí do samičí vulvy prst, který pak se zájmem očichává. Čichem pozná, zda je samice připravena k páření, resp. je-li samice ve stavu ovulace, a jestliže ano, teprve se má samec k dílu. Nelze si nevzpomenout, že právě čichání k svým vlastním prstům je někdy po milování u mužů zcela automatické.
U jiných zvířat, koňů, jelenů, slonů aj., můžeme pozorovat, jak penisy samců reagují na energii vzrušených samic, topoří se a vztyčují jako hadi, a přitom směřují přímo k vagínám samic, jako by k nim byly taženy neviditelnou silonovou strunou.
Mnoho případů tzv. mužské impotence je způsobeno nepřítomností opačného energetického pólu u jejich ženských partnerek, v podstatě tedy slabostí, resp. slabou energetickou polaritou žen. Obecně řečeno, mužská impotence je často výsledkem problémů v energetické interakci mezi ženami a muži.
Milování bez ztráty květiny (2)
Druhé pokračování nového seriálu, který byl napsán jako alternativa k názorům moderní sexuologie. Dnes o tom, že žena nemůže vždycky, a o skutečných příčinách, proč se ženy chovají chladně.
@ NEINSPIROVANÁ VAGÍNA
Žena opravdu nemůže vždycky, a jestli se někdo domnívá, že ano, velmi se mýlí. Dokud ženská vagína není dostatečně inspirovaná, dokud nevykazuje nahromadění energie, a dokud nezačne energii jaksi z přebytku vyzařovat, je pro intimní styk stejně nepoužitelná, jako jsou nepoužitelné zmrzlé ruce hudebního virtuosa pro hru na violu nebo klavír.
Velké množství žen si stěžuje na bolesti, tlak a nepříjemné píchání při intimních stycích. Ženy proto navštěvují lékaře, a lékaři je obratem ujišťují, že jsou v pořádku. Vrcholem všeho jsou pak lubrikační prostředky neboli intimní klouzky, jež umožňují ženám, aby posloužily mužům, i když jejich vagíny zůstanou z nedostatku inspirace suché, splasklé a zavřené, jedním slovem studené.
Kdyby všechny ženy, které podrží svým mužům z povinnosti a nevzrušeny, vystříhaly z dlouhé chvíle při intimních stycích svým manželům na hlavách kolečka, možná bychom se divili, jak málo mužů by chodilo bez klobouků nebo bez čepic.
Poruchy vzrušivosti žen jsou dnes vážným sociálním problémem, přesto veškerý odborný zájem je zaměřen na problémy právě opačné, na poruchy mužské erekce. Ztopořený penis totiž v současném světě představuje atribut mužnosti a mužského sebevědomí, nikoliv přirozenou odpověď na něžnou výzvu inspirované, energeticky naplněné a horké vagíny.
Proto ten společenský zájem o penisy, muži se zkrátka cítí muži, když jim stojí penisy, ženskou společnost k svému zážitku mužnosti vlastně ani nepotřebují. A kdy se ženy cítí ženami? Možná když nakupují v samoobsluze, myjí nádobí nebo když večer polykají antikoncepční pilulky. Sexualita v současné době je prostě a jednoduše záležitostí mužů, a to je smutný obrázek.
A soustředíme-li se na současný ideál eroticky atraktivní ženy, jak jej známe z filmů, časopisů, erotických fotografií, reklam a ostatní mužské sexuální tvořivosti, zjistíme, že superwoman je v podstatě superman, byť s ženským tělem a v dámských šatech (Xena, Nikita aj.).
Dokonce se vkrádá otázka, zda všeobecná preference mužů a mužských životních hodnot, tolik typická pro současný mužský svět, v němž není místo pro přirozené ženské hodnoty, zda tato pandemická preference mužů a mužských kvalit, která přichází od mužů, není nějakou nadnárodní mužskou homosexualitou. Obvyklý názor mužů, že ženy jsou slepice, by pak mohl mít v novém kontextu překvapivé vysvětlení.
Historie nás poučuje, že společnosti před zánikem vždy vykazovaly extrémní nárůst zájmu o mužské hodnoty a současně prudký vzestup mužské homosexuality, její společenské legalizace a všeobecného favorizování jako čehosi lepšího a vyššího.
A naopak po společenských otřesech, zemětřeseních, živelních pohromách, morových ranách ap. tomu bylo právě opačně. Víme, že svět je přelidněn, zátěž pro životní prostředí obrovská, a vůbec bychom se nemohli divit, kdyby matka příroda měla i pro tento případ v záloze nějaký přirozený regulační mechanismus.
Současný svět, to je jedna velká neinspirovananá vagína, spojená s erigovaným, leč truchlivě soběstačným a nekomunikativním penisem.
# PRO PENIS TO NEJLEPŠÍ
Proč se ženy chovají chladně? Proč nevnucují mužům své pohledy z očí do očí, proč nebalí muže na každém kroku, proč neznásilňují muže v parcích a odlehlých uličkách? Na světě je mnoho sexuálně nespokojených žen, a přece žádná z nich nevolí tyto mužské způsoby navazování kontaktu.
Není ženské sexuální chování nějak zásadně odlišné od mužského? A proč se o tom v poučeních o lidské sexualitě nic nedozvídáme? Zcela nepochybně je ženské sexuální chování odlišné od mužského, a v žádném případě tedy není jen zrcadlovým obrazem chování mužského, jak bývá často chápáno.
Zatímco nahá žena je pro muže přitažlivá, nahý muž ve stejném smyslu slova pro ženu přitažlivý není. Může pro ni být sympatický, krásný, ale nikoliv přitažlivý ve stejném smyslu, v jakém je pro muže přitažlivá žena. Řekněme, že nahý muž je pro ženu stejně přitažlivý jako krásný květ růže. Ale zda obdobně jsou pro muže stejně přitažlivé krásný květ růže a nahá žena, to nechť posoudí laskavý čtenář sám.
Prastará učení Východu, jako např. tantra nebo taoismus, nás poučují o tom, že ženy jsou dostředivé, yin, jejich přirozeností je přijímat energie z okolí. Tato energetická dispozice se plně uplatňuje při narůstání plodu v ženském lůně. Ženy potřebují dostávat pozornost od mužů, vyžadují, aby na ně muži mysleli, jejich přirozeností je muže přitahovat, zaměstnávat jejich mysl.
Ženy nejvíce trpí, když jim muži odpírají pozornost, třeba když se plně zaměstnávají záchvaty svých orgasmů doprovázených ejakulacemi, nebo krátce poté, když smutní a osamělí usínají připomínajíc vypálené zápalky v popelníku. Ženy se od nepaměti zdobí, činí se krásnými, voní se parfémy a vonnými vodami, zajímavě se oblékají, zvýrazňují si rty a odhalují těla.
Přirozeností mužů je naopak odstředivost, yang, jejich zájem vystupuje z jejich bytostí a směřuje do okolí. Muži neustále loví obrazy žen ve vnějším světě. Potřebují se k ženám přibližovat, vstupovat do nich, nejprve jemnými vibracemi myšlenek, potom zvuky slov, dotyky rukou, a posléze ztopořenými penisy.
Neustále se pídí, zda někde nezavadí o magnet ženské přitažlivosti. Toto je výchozí energetický mechanismus sbližování mužů a žen, který najdeme na počátku všech partnerských vztahů. Ženy přitahují muže, a muži jsou přitahováni ženami. Současné sexuální povědomí však tuto základní energetickou skutečnost interpretuje chybně takto: Muži si vybírají ženy, a ženy se mužům po předstíraném zdráhání rády podvolují.
Z toho, co již víme, můžeme udělat důležité závěry. Muži nepřitahují ženy! Proto je tak málo mužské pornografie, která se omezuje spíše na pornografii homosexuální. Chtít od žen, aby hltaly obrázky nahých mužů se stojícími penisy, stejně jako muži hltají obrázky žen s nahými prsy a genitáliemi, to by bylo hlazením kočky proti srsti, neboť to není v ženské přirozenosti.
Zrovna tak muž, který chce přitahovat ženy, a který se za tím účelem voní, maže, barví a šlechtí, který se parádí, kadeří, fénuje a lakuje, takový muž žije v omylu, a jeho soužití se ženami z principu nemůže být harmonické. Ženy totiž potřebují od mužů pozornost, kterou tento muž chce získat od žen sám pro sebe, což je ovšem nabírání vody sítkem na čaj.
A další závěr. Ženy neobdivují muže pro ně samé! Ženy totiž na mužích oceňují především to, jak se jim muži věnují, jak na ně myslí, jak se jimi zabývají. Proč jsou tedy v dnešním světě ženské vagíny tak chladné a bez inspirace? Ženská nahota je sice v mužském světě zbožím denní potřeby, ale skutečně vzrušené ženské pohlaví je dnes neznámou věcí dokonce i mezi nositeli bílých plášťů.
Ženské pohlaví se inspiruje obtížněji než mužské, a potřebuje k tomu mnoho mužské pozornosti, již však muži nejsou ochotni dávat, neboť ji nejraději věnují sami sobě. Muži ale v mužském světě, kde není místo pro ženské vzrušení, přicházejí o hodně, to nejlepší pro penis, ten největší komfort, jaký lze penisu vůbec dopřát, představuje totiž vzrušená vagína.
Milování bez ztráty květiny (3)
A je tu opět chvíle pro novou erotiku. V pořadí třetí kapitola pojednání o nonkonformní sexualitě přibližuje základy energetické komunikace mezi lidmi a nabízí nový neobvyklý pohled na orgasmus.
@ PLNOHODNOTNÉ NIC
Dříve než začneme uvažovat o energetické komunikaci mezi ženami a muži, musíme si ujasnit základní taoistický pohled na skutečnost, jenž je v podstatě důsledně dialektický. Potřebujeme si poradit s pojmy yin a yang, uvědomit si rozdílnost ženského a mužského principu.
Když muž dá ženě dárek, např. prstýnek, a ona jej přijme, obvykle máme za to, že muž ženě něco dal, a žena muži nikoliv, neboť ona jen něco přijala. Tak zobrazuje situaci běžné západní, tzv. aristoteléské myšlení, a nás ani nenapadne, že bychom se mohli na darování prstýnku podívat nějakým jiným pohledem.
Taoistický pohled je jiný, darování prstýnku chápe jako výměnu, nikoliv jako jednostranné darování. Muž dal ženě prstýnek, takže po výměně má prstýnek žena. Ale muž má po výměně to, co měla před výměnou žena, tedy nic, prázdno. Žena dala muži své prázdno, své nic, kdyby je neměla, nemohl by jí muž dát prstýnek. Prázdnota představuje yin, plnost představuje yang. Prázdnota přitahuje plnost, plnost vyhledává prázdnotu.
A nebo jinak, když nám bude zima a budeme se potřebovat ohřát, půjdeme do tepla, a tam dostaneme teplo, a výměnou odevzdáme svůj chlad. A že je chlad již konkrétní hodnotou, o tom se nejlépe přesvědčíme, když je nám horko a toužíme po chladu. Když jdou dva blízcí lidé spolu a drží se za ruce, žena a muž, dospělý a dítě, dvě děti ap., často se stane, že jeden má ruku studenou a druhý teplou. Někdy jsou rozdíly malé, ale kdykoliv si dva lidé spojí ruce, vždy dokáží vnímat, kdo má teplejší a kdo chladnější ruku.
Když se dva lidé drží za ruce, teploty rukou se nejprve vyrovnávají, jeden dává teplo, druhý dává chlad. Potom se role s menšími rozdíly vymění, dříve chladná ruka bude teplejší, dříve teplá ruka bude chladnější. A následně se znovu teploty vyrovnají atd. A to už je také první ukázka běžné a každodenní energetické komunikace. Chlad je yin, teplo je yang, dvě základní přírodní síly se vzájemně neustále doplňují a vyvažují, čímž vzniká veškeré životní dění, které je údělem a posláním světa, jehož jsme součástí.
A teď zase zpět do manželských, příp. nemanželských postelí. Co se děje, když je člověk pohlavně vzrušen? Silně narůstá yang, jehož kořenem či uzemněním je yin. Pohlavní vzrušení můžeme přirovnat k rozkvětu šípkového keře či keře pustorylu, jemuž se nesprávně říká jasmín. Vzrušený člověk rozkvete a začne vonět. Energie silně narůstá a vnáší do organismu mnoho blahodárných účinků, všechny rezervy otevřeny, nastaven program maximální libosti, a to i za cenu vysokých ztrát.
A co je vlastně orgasmus? Jaká je to zvláštní životní událost, po které všichni tolik touží, a která přesto nemá v českém jazyce své vlastní, jednoznačné a jednoslovné pojmenování? Jaký je to zvláštní děj, pro který ani v živém lidovém jazyce neexistuje tzv. sprosté slovo, jež by pak bylo ve spisovném jazyce tabuizováno? Přitom všichni víme, že po staletích tuhé patrizace a katolizace společnosti máme v intimním životě tabuizovaných slov jako máku.
Orgasmus zatížený neustálým zdůrazňováním finality na úkor procesuality v intimním životě jako by patřil jen do moderního věku. Snad jen slovo rozkoš dává tušit, že kdysi bylo součástí intimního života lidí, a zdá se velmi pozoruhodné, že je ženského rodu. Význam slova je ovšem rozprostřenější, vůbec nevystihuje krátké záchvatovité orgasmy připomínající epileptické záchvaty, jak je známe ze života dnešních lidí.
Můžeme se proto oprávněně domnívat, že vztah našich dávných předků k orgasmu byl podobný, jaký nacházíme ve staroindické a staročínské erotice, tedy v tantře a taoismu. Brzy vysvětlíme podrobněji.
# NEUKONČENÁ ROZKOŠ
Ptejme se, co to je vlastně orgasmus? Obvyklé zdroje sexuologického poučení nejsou ani v tomto případě nijak zvlášť objevné. Většina z nich, ať útlé brožurky nebo tlusté knihy, hovoří o psychofyziologické reakci, která představuje vyvrcholení pohlavního dráždění, a to je všechno.
Někdy jsou přidána četná pozorování, změny v hladinách hormonů, změny v množství krevního cukru, zrychlování tepu, zvyšování krevního tlaku, zrychlování až zadrhávání dechu, rozšiřování zorniček, bezděčné pohyby očních bulev, pocení, zčervenání kůže na prsou a krku u žen, krátkodobá ztráta vědomí, neschopnost volní kontroly atd.
Encyklopedie sexuality Ernesta Bornemana, v některých pasážích odvážná, úctyhodná a vědoucí kniha, na str. 374 naplno formuluje myšlenku, jež přesně vystihuje voluntarismus moderní sexuologie. Cituji: Orgasmus je psychický jev, který ve své funkci ukojení nemůže být nahrazen žádným sexuálním konáním. Opakovaná sexuální vzrušení, která nebyla prostřednictvím orgasmu dovedena k ukojení, vyvolávají organické a neurotické poruchy. Konec citace.
To je přesně ta nejsilnější sexuologická káva, jež měla mužům zajišťovat ze zdravotních důvodů právo na orgasmy a ejakulace, kdykoliv se jim postavily penisy. Mnoho žen by mohlo vyprávět o mužích s poruchou sebeúcty, kteří poslušni zmíněné sexuologické teze celé hodiny vysvětlují ženám, které jim nechtějí půjčit vagíny, že jejich stav je vážný a že ztopoření musí být zakončeno orgasmem s ejakulací, jinak že dojde k poškození zdraví atd.
Ale jen málokteří muži akceptují praktická ženská doporučení, aby si penisy sami vyhonili, když je to pro ně tak zdravotně důležité. Pro muže je jaksi ponižující nouzově masturbovat, když dostanou košem. A naopak, případy, kdy se ženy tzv. samoobslužně dodělávají samy v koupelnách nebo na záchodech nejsou dnes žádnou vzácností.
Podstatou tantrické a taoistické erotiky je ale právě Milování bez obvyklého vyvrcholení, které je dnes nejdůležitějším atributem konzumního sexu na Západě. A to zejména a především u mužů. Praxe staroindické a staročínské erotiky umožňuje mužům žít po celá léta bez orgasmů a ejakulací.
Život bez orgasmů a ejakulací umožňuje muži vybudovat v svém psychofyzickém organismu dokonalý energetický potenciál, jenž představuje elektrické napětí, jímž je dokonale elektrizována žena, což je pro ni prvním předpokladem plnohodnotného erotického prožívání. Raději ale ihned dodávám, že pojem elektrické napětí je zde použit jako paralela čili podobenství.
Jednou již bylo napsáno, že mužský problém s erekcí může být důsledkem nevzrušenosti ženy. A teď ještě dodávám, že ejakulující neboli vystříkaný muž není pro ženu předpokladem plnohodnotného erotického prožívání. Ano, přesně tak to je, žena a muž tvoří dohromady jeden energetický celek, jednu bytost, a všechny výkyvy na straně jedné, jsou zdrojem výkyvů na straně druhé, a naopak.
Když vzrušený muž vloží ztopořený penis do nevzrušené vagíny, setká se horko s chladem, a většina mužů záhy ejakuluje, aniž by se vůbec vagína stačila ohřát. Energie rychle postupuje tam, kde je jí nedostatek. Normálně disponovaný a nepoučený muž nemá šanci udržet ejakulační reflex pod kontrolou.
Muž se po takové souloži cítí unavený, zesláblý a znechucený, často při takovém styku myslí na jinou ženu. Žena po takovém spojení získává mužské vlastnosti, je podrážděná, hněvivá, ještě méně ochotná ke styku než předtím, cítí se opuštěná, špatně spí.
Ale abych nezůstal dlužen odpověď na úvodní otázku, orgasmus, to je velký výbuch energie, jakési genitální kýchnutí, analogie s kýchnutím je případná, je to oblak energie, který opouští tělo a mysl, a je veden širšími zákonitostmi k cíli, jímž nemusí být nutně jen oplodnění. V každém případě to je extrémní energetický výdej, který by neměl být každodenní součástí života. Je to výron energie, za nímž následuje prázdnota, pokles vitálních sil a ztráta vnitřní rovnováhy.
A jestli jste do této chvíle ještě nezavrhli staroindickou a staročínskou erotiku pro její odříkání orgasmu, potom rád prozradím, že odřeknutí orgasmu vůbec neznamená odřeknutí rozkoše. Tantrická a taoistická rozkoš ovšem není vykoupena opakovaným zhasnutím životní jiskry, ale naopak, znamená trvalé rozsvícení vnitřních sil v člověku.
Milování bez ztráty květiny (4)
V médiích se objevují názory sexuologů, jež s realitou zacházejí značně libovolně. Jedná se o módní rozumování v bdělém bezvědomí, nebo o bezděčné vytváření nové teologie, v níž vědění znovu nahradí víra či blud?
@ FRIGIDITA A ZMĚNY
Motto: Pohlavní styk chápaný jako izolovaný akt ohrožuje dlouhověkost a může přivodit jakoukoliv nemoc. Sun S‘-miao, čínský lékař, 581 až 682 n. l. (101 let). Recepty na výrobu neocenitelného zlata.
Užívaný pojem chladnost (frigiditas) nevystihuje podstatu jevu, o který se jedná. Nejedná se totiž o chladnost, ale o odmítání (repudiare), žena prostě z mnoha důvodů biologicky odmítá intimní kontakt s mužem, nejčastěji s určitým mužem. A odmítá jej i tehdy, když k němu svoluje.
Je-li ženě podle metodiky tradiční čínské medicíny doplněna čchi ledvin, žije-li žena s mužem, kterého si vnitřně vybrala a který jí věnuje dostatek pozornosti, pak s použitím tantrické a taoistické praxe, zejména kombinací vnitřní a vnější stimulace, rozumí se zlatého pramene (g-bod) a medového poupěte (klitoris), se v každé ženě přirozeně probudí intimní interes.
Žena označovaná jako frigidní, která má základní zkušenosti s orgasmem, měla by se ovšem vyhnout praktikování konzumního sexu. Každý orgasmus ji totiž vrací do předchozího stavu pokleslého zájmu, a veškeré dříve vynaložené úsilí o probuzení interakce se tak stává zbytečným.
Žena, která zkušenosti s orgasmem nemá, měla by 1 až 3 měsíce svého života věnovat aktivnímu dosahování orgasmu, ovšem se zvýšenou vnímavostí ke změnám, které mohou nastat. Je třeba se připravit na zhubnutí, zblednutí ve tváři, snížení tlaku, výrazné zjemnění v přístupu k lidem atd.
Jakmile žena získá jistotu v dosahování, nastává čas pro přibrzdění a odříkání toho, co je tak sladké. Odříkání nikoliv proto, aby sladkost zmizela, ale právě naopak, aby trvala stále.
# OMYLY SEXUOLOGA
V měsíčníku Ty & já v č. 6/1998 uveřejnil Prof. PhDr. Ivo Pondělíček, CSc. (naroz. 1928) článek s názvem O ženách bez pocitu. Se svrchovanou suverenitou, která je u zasloužilého budovatele české sexuologie pochopitelná, předkládá v článku některé voluntaristické nesmysly, jichž si dovolím povšimnout. Cituji: Pravá frigidita žen je podmíněna biologicky. Velmi průkazně se s ní shledáváme u zvířat. Zatímco sameček je nejen schopen, ale i ochoten kopulovat s jakoukoliv samicí, samičky naopak vždy jen občas svolují ke kopulaci s předem vyvoleným samcem. Konec citace.
Za publikování takového nesmyslu by měl být autor pokutován a udělena mu výstraha, že bude-li v psaní libovolných etologicko-sexuologických teorií pokračovat, bude jeho fotografie vystavena v zoologické zahradě s poznámkou: Tento člověk pomlouvá zvířata.
Popis chování zvířat totiž neodpovídá skutečnosti. Sexuolog par excellence zde servíruje myšlenkové klišé, jímž zvířatům podsouvá lidské chování, aby tak své vlastní mužské chování (a možná už jen myšlení) naturalizoval a opodstatnil. Navíc tzv. ženská frigidita není nemocí, podobně jako jí nejsou např. rozcuchané vlasy.
Každodenní servis takových a ještě hloupějších klišé se stal hlavním posláním voluntaristické sexuologie dnešní doby. Chování samečků v přirozeném prostředí je téměř vždy reakcí, nikoliv akcí. U většiny zvířat to jsou samice, které vybízejí k sexuálním kontaktům, samci se často nechávají přemlouvat, byť to povrchním pozorovatelům může připadat naopak.
Např. sloni čicháním moči slonic rozpoznávají, zda jsou slonice fertilní, schopné oplození, a teprve v takovém případě jsou ochotni slonice pářit. Ještě výraznější je sexuální nabídka u samic šimpanzů, které se často chtějí pářit i mimo období své říje. Šimpanzí samci se ale nenechají oklamat, sáhnou samicím prstem do genitálií, a pouhým přičichnutím k prstu rozpoznají, zda jsou samice v říji, a jestli jim tedy stojí za námahu, či nikoliv.
Myslím, že ani nám mužům, lidským samcům, toto čichání k prstům není cizí. Americký beatnik LeRoi Jones (naroz. 1934) píše v závěru své básně Teorie umění: (...) Zvíře se hýbe. Naříkající měsíc v černých závojích. Obrovská samice. (...) Spící zvíře. Zdroj děsu. Když se probouzí. Pod jejím kluzkým masem. Pach útrob na zemi. Černé zcuchané chlupy, ostrý pach uvnitř. Zimostráz, léto, vymilovaný milenec si čichá k prstu. Konec citace. K pochopení básně je třeba poznat vůni keře, jenž se jmenuje zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens). Jeho vůně totiž silně připomíná onen tajemný ženský parfém, jediný, který si ženy nemusejí kupovat v parfumériích.
Sexuologové by měli zastavit výrobu svých voluntaristických myšlenkových prefabrikátů, jež s aktivitou izolovaně žijících králíků produkují do světa ať už ve formě brožurek, nebo článků v novinách a časopisech. A přerušit svoji misijní činnost v lékařských ordinacích, alespoň do té doby, než budou o podstatě lidské sexuality, a jejích společenských souvislostech, něco vědět.
Svět je již plný problémů, které sexuologové uměle vytvořili svojí egoistickou konzumně-ukájecí ideologií. Milování není nemoc, a neexistuje žádný důvod, aby pro interpretaci intimního života měli monopol lékaři. Píší snad lékaři manuály o tom, jak kopat fotbal, baletit či stavět dům? A přitom lidské tělo a mysl jsou při fotbalu, baletu a zednickém povolání stejně důležité jako při milování.
Snad by svoji cestu z bludiště mohli opravdu hledat v etologii, ve studiu chování zvířat, zejména šimpanzů. Mohli by si např. přečíst knihu Ve stínu člověka od významné etoložky Jane van Lawickové-Godalové. Ale to by sexuology asi málo společensky ukájelo, zvířata totiž neumějí číst, takže by nemohla číst jejich články a brožurky, a nemohla by se podle nich chovat.
A kdyby se jim však nedej bože přece jen podařilo se zvířaty manipulovat jako s lidmi, brzy bychom se u zvířat dočkali výrazného úpadku přirozeného sexuálního chování, a to v ostrém protikladu ke zřizování poraden pro opičí sex, k zvyšování výroby lubrikačních gelů pro medvědy, budování azylových domů pro opuštěné samice hrochů a telefonních linek první pomoci pro mláďata divokých prasat zneužívaná svými rodiči.
Alespoň jednou v životě by měl pan sexuolog vidět, jak to vypadá, když chce např. klisna k hřebci, když se honí kráva, bouká svině, prská koza, kaňkuje liška nebo jak se chová říjná laň. Ano, výsledek je vždy týž, samec zasune vztyčený penis, ale dominantní, rozhodující, a tudíž prvotně aktivní hybatelkou je samice, samec je silně aktivován samicí.
Samice aktivuje, samec reaguje. Samičí prázdnota yin přitahuje samčí plnost yang. Sexualita, to je především energetická interakce, u zvířat, stejně jako u lidí. Samice přitahuje, a má proto sílu ovládat samce, který vyhledává. Identické to je rovněž na mikroskopické úrovni při interakci ova a spermie.
Mezi ženou a mužem je to stejné. Ženská frigidita není nemocí, ale stavem interakce mezi ženou a mužem. Tvrdí-li sexuologové, že je ženská frigidita nemocí, musejí dodat, že je nemocí mužů. Sexuálně patristická společnost, v níž žijeme, navíc po 20 století nemocná paulinistickou náboženskou doktrínou, je žel odsouzena k nekonečným sexuálním problémům.
A to až do chvíle, než se nějaký nový Giordano Bruno (dr. Pondělíček to jistě nebude) odváží zformulovat skutečnost, že muž je vůči ženě biologicky a sexuálně v submisivním postavení. Pouhé obecné přijetí této skutečnosti může přinést velké ozdravění současné společnosti.
V článku jsou další nejapné myšlenky, třeba tohle: Přestože žena v pubertě dospívá hormonálně dřív než muž, sexuální zralosti dosahuje mnohem později než muž, třeba až v 25 nebo ve 30 letech. Do té doby mnohá žena orgasmus nepozná, a proto ji neléčíme, přičítajíce to její zatímní nezralosti. Konec citace. Takže kromě faktické dospělosti se zavádí další pojem, a sice zralost spojená s pohlavními zájmy.
Umění dosahovat orgasmu je tedy považováno za mezník sexuální zralosti. V tom případě některé energeticky disponované děti, chlapci i holčičky, jež umějí realizovat orgasmy už v předškolním či školním věku, dosáhly zralosti spojené s pohlavními zájmy již v útlém mládí dávno před pubertou.
A ještě tohle: Intimní blízkost milovaného partnera je pro ženu natolik příjemná, že po ní touží, aniž má sexuální potřebu. Konec citace. Neuvěřitelná nevědomost a očividný důsledek vystříkané zaslepenosti. Skutečnost, že je ženě příjemná intimní blízkost partnera, je výsledkem vzájemné energetické interakce mezi ní a partnerem. Je to energetická báze vztahu, pravá a přirozená sexuální potřeba, kterou je třeba dále uvědomovat, zesilovat a kultivovat.
A jestli žena nemá sexuální potřebu, jak si ji představují sexuologové (funěni dostihového koně, pěna u pusy, vyplazený jazyk, jedna ruka na bradavce a druhá ve vagíně), tak především nemá něco, co by měla mít jen podle voluntaristických sexuologických představ.
Sexuologie je špatné náboženství, poněvadž je pravou příčinou destrukce mezilidských vztahů. Kdo uvěří jejímu blábolení o nutnosti neosobního ukájení monstrózního a samožerského sexuálního pudu, je pro život v harmonickém partnerství ztracen.
Milování bez ztráty květiny (5)
Pátá kapitola praktického pojednání o staroindické a staročínské erotice je zvláštní v tom, že poprvé obsahuje také domácí úkol pro zvídavé čtenáře, zatím však pouze pro muže.
@ PATERO ROZLIŠOVÁNÍ
Ženská a mužská energetická kvalita, yin a yang, mají své nezaměnitelné charakteristiky. Ženská je klidná, dostředivá, klesající, chladná, vlhká, temná, materiální... Mužská naopak pohyblivá, odstředivá, stoupající, teplá, suchá, světlá, spirituální... To jsou věci dnes již známé, popsané v knihách o taoismu, ze kterého vyrůstají další obory, např. tradiční čínská medicína, cvičení čchi-kung, tchaj-ťi čchuan, taoistické sexuální kung-fu aj.
Pouze připomínám, že klasifikace v pojmech yin a yang je v současné literatuře nejednotná, a sice proto, že existuje mnoho knih o makrobiotice, které z neznámých důvodů klasifikují chybně, např. odstředivost yang označují jako jin, a dostředivost yin jako jang. Zmíněné knihy povětšině používají českou transkribci jin a jang. Naproti tomu seriózní knihy vycházející z reálných tradic taoismu používají pro přepis čínských znaků mezinárodní Pinyin, který kodifikuje podobu yin a yang.
Tradiční texty přeložené z čínštiny, a od nich odvozené, používají obvykle podobu yin a yang. Texty, opřené o chybné makrobiotické výklady vesměs používají jin a jang. Způsob psaní tedy může na první pohled podávat předběžnou informaci, zda se jedná o hodnověrný text. Někomu se to může zdát banální, ale člověku, kterému jde o život a který hledá východisko, to zajisté banální nepřipadá.
Ženy a muži se navzájem dobře identifikují, což je výsledkem energetické citlivosti. Když např. slyšíme hlas v telefonu, okamžitě víme, zda je na druhé straně žena či muž. Pokud pochybujeme, můžeme si být jisti, že člověk na druhé straně má určitý nepořádek v energiích, nebo se jedná o dítě. Energie dětí není pohlavně diferencována, vůči dospělým jsou všechny děti yin. Později uvidíme, že to hraje významnou roli při sexuálním chování zvaném pedofílie.
Ale zvuk je pouze jedním z pěti komunikačních kanálů, po kterých se uskutečňuje rozlišování. Každým smyslem jsme schopni rozlišit, zda máme co činit se ženou či mužem. Rozlišování zrakem je celkem samozřejmé, a netýká se jen druhotných pohlavních znaků, odlišná je také chůze, smrkání, škrábání na hlavě, gesta rukou, způsob usedání či vstávání, vlastně každý pohyb těla.
Známá je odlišná reakce na výzvu, aby se člověk podíval na vlastní nehty. Ženy ohnou prsty a dívají se do dlaně. Muži natáhnou prsty a sledují hřbet ruky. Vysvětlení? Dlaň je yin, když si žena prohlíží nehty, říká, jsem spíše dlaň. Hřbet ruky je yang, když si muž prohlíží nehty, říká, jsem spíše hřbet ruky.
Podobně lze vysvětlit také zvláštní jev, s nímž si psychologie ani sexuologie nedokáží poradit. Když žena či muž čurají u stromu, žena vždycky čurá zády ke stromu, zatímco muž vždycky čelem ke stromu. Stejné to je i v případě čurání u domu, plotu, velkého kamenu, na kraji lesa, nebo dokonce u traktoru. Ta odlišnost je považovaná za dosud nevysvětlenou, ačkoliv její vysvětlení je jednoduché.
Přední strana těla, obličej, prsa a břicho jsou yin, žena zůstává v choulostivé intimní situaci obrácena k ostatním lidem svou identifikační stranou. Muž zůstává v kontaktu zády, což je jeho identifikační strana. Vzpomeňme na kulturisty, kteří rádi ukazují záda, a na ženy, které se tak často identifikují s prsy.
Podobná situace nastane, když se budou žena a muž otřásat smíchem nebo topit v slzách u velikého stromu či u zdi domu. Muž se nahrbí, trochu zakloní hlavu, přiblíží ruce k hlavě a obrátí se čelem k bezpečí. Žena svěsí ramena, ruce jí spadnou dolů, obrátí se ke stromu zády a lopatkami se opře o bezpečí. Nejen čurání, ale také velké emoce nás činí zranitelnými, a máme proto ve své výbavě mechanismy, kterými udržujeme energetický kontakt s ostatními.
V naznačených souvislostech lze hledat odpověď na otázku, proč je dnes pro člověka závažným přestupkem vyčurat se např. u stromu v městském parku, když třeba psům je dovoleno dělat daleko horší věci přímo na chodnících ve městech. Je to proto, že komunikační pozadí lidského vyměšování bylo popřeno a tabuizováno.
Třetím kanálem pro smyslovou identifikaci je čich. Tady je situace složitější, neboť ve sféře čichu, ale také chuti a hmatu jsme všichni víceméně invalidé. Nemůže být pochyb, že pouhým čichem jsme dokázali přesně rozlišovat pohlaví. Tato schopnost ale není zcela ztracena, a každý si ji může s blízkými lidmi vyzkoušet. Stejně tak identifikaci čtvrtým a pátým kanálem, chutí a hmatem.
Zkusíme si to příště. Ženy zkušené v tantrických a taoistických praktikách čichem rozpoznají muže, který je tzv. nadržený, a jehož celá osobnost je aktivována přítomností spermatu. Takový muž voní čímsi, co připomíná omamnou vůni mletého pepře. Nutno však dodat, že potkat takového muže je dnes čím dál vzácnější.
# ENERGETICKÉ HRY
Asi je načase začít s praktickými cvičeními, pro začátek bylo teorie až dost. Musíme to střídat. Měli bychom se plně přihlásit k výroku indického lékaře a jogína svámího Šivánandy (1887-1963), který praví: Gram praxe je cennější než tuna teorie. Nejprve tedy jednoduché energetické praktiky, které bývají součástí taoistických cvičení různých škol a nejrůznějších soustav či stylů.
Pohodlně sedíme na zemi či na podlaze, ruce před sebou, dlaně asi 30 cm od sebe, obrácené k sobě, jako bychom se chystali tlesknout. Pomalu přibližujeme dlaně k sobě, až začneme vnímat teplo přibližujících se dlaní. Přibližujeme dál, a vnímáme, že překonáváme odpor. Ruce nesmíme spojit, a ani nesmíme dopustit dotyk.
Pak oddalujeme, a opět cítíme odpor. Zastavíme, hned když přestaneme vnímat teplo dlaní. Později vzdálenost zvětšujeme na 20 až 30 cm. A znovu přibližujeme, a oddalujeme, a vždy cítíme sílu, která nám brání, abychom přiblížili, nebo oddálili. Když přibližujeme, dlaně jakoby jedna druhou odpuzují, když oddalujeme, dlaně se jakoby přitahují.
Zmíněná praktika nám umožňuje koncentrovat mezi dlaněmi energii našeho vědomí. Taoističtí mistři dokáží takto vytvořit jakousi energetickou kouli, kterou mohou využít např. k léčení druhého člověka, ale také k posílení vlastního těla, ke kultivaci nějakého prostoru, příp. k sebeobraně. Pro dobrý začátek je důležité vnímat ony protisíly, které nám jakoby brání v pohybu, to je už skutečná komunikace s energií okolního prostředí, a základ všech dalších energetických cvičení.
Záměrně začínáme od rukou, neboť ruce jsou nejdůležitějšími pohlavními orgány lidského těla. Ne, to není chyba, to myslím vážně, ruce jsou pohlavními orgány. Vyhrazení genitálií a genitálu jako jediných pohlavních orgánů k uskutečňování sexu bylo stejně nemoudré, jako vyhrazení hlavy k uskutečňování vědomí.
Víme přece, že všechny buňky v lidském těle vznikly dělením pohlavních buněk, ova a spermie. A tak v těle nenalezneme buňku, která by nebyla z rodu buněk pohlavních. Všechny buňky jsou buňkami pohlavními. Všechny orgány jsou orgány pohlavními. Nejenom vagína a penis, ale také ruce, nohy, oči, nos, jazyk, mozek, srdce atd.
A hlava jako sídlo vědomí je rovněž omylem. Aniž bych popíral důležitost mozku, který je např. skladištěm informací, generátorem podnětů, nuceným správcem těla atd., mohu prozradit, že trvalé nošení vědomí v hlavě je nešvarem moderní doby, který přináší negativní zdravotní důsledky. V čínské medicíně je např. sídlem duše krev, což je konstatování, za nímž se skrývá vytříbený smysl pro realitu.
Japonští samurajové se učili udržovat vědomí v břiše, což je nazýváno vědomím hara. Známé harakiri, rozříznutí břicha mečem, znamená zničení vědomí, které je situováno do břicha. Zcela jiným způsobem, a bohužel také ze zcela jiných důvodů, umírá člověk, který zamíří hlavní pistole na spánek své hlavy a vystřelí. Obecně je možno v dnešní době každému doporučit, aby nosil vědomí v břiše, mluvil hlubším hlasem a dýchal pomaleji.
Další praktika pro lidské ruce je někdy nazývána žehličky. Před usnutím se partneři vzájemně dotýkají dlaněmi, kamkoliv na tělo toho druhého položí své dlaně. Potom dokonale zklidní vědomí a těla, a nemyslí na své ruce, ale vnímají teplo z dlaní partnerových, které jim volně leží na těle. Dlaně se vždycky pokládají na nahou kůži.
Vhodné je spát ve volných flanelových košilích, dole nazí. Jsou-li ruce studené, nesmějí se pokládat na tělo, zvláště oblast ledvin je citlivá na zranění chladem. Chladné ruce smějí komunikovat zase jen s rukama. Uvedená praktika sjednocuje partnery a vytváří klidné, ohleduplné a vnímavé soužití.
A dnes si také poprvé zadáme domácí úkol. Domácí úkol přesně na jeden týden. Zkusíme jeden týden věnovat experimentu, jenž se bude jmenovat týden bez orgasmu a ejakulace. Týká se samozřejmě pouze mužů, ženy začnou dostávat domácí úkoly později. Po celý týden je dovoleno cokoliv, ale u mužů nesmí dojít k orgasmu a ejakulaci.
Doporučujeme jednou nebo dvakrát denně uvolněnou intimní aktivitu, v trvání nejvýše 15 až 30 min. Potom společné uklidnění buď v intimním spojení, nebo s penisem mimo vagínu. Možná se některé ženě podaří i v takto změněných podmínkách vytvořit orgasmus, ale bude to spíše výjimečné, pokud se to stane, v takovém případě se muž snaží pomoci těsnějším objetím, a poté přijímá dar energie s vděčností a obdivem pro božskou podstatu ženy.
Veškeré dojmy a poznatky nám můžete sdělit e-mailem na adresu Lenka&[email protected] ale to je poznámka spíše zbytečná, neboť od prvního vydání našich textů na Internetu chodí několik e-mailů týdně. Děkujeme, a ujišťujeme, že všech názorů a podnětů využijeme.
Milování bez ztráty květiny (6)
Ženu od muže lze rozeznat pouhým jazykem, ale je s tím spojeno riziko, neboť výsledkem může být rána pěstí do zubů. Dále se představuje tantrická praktika k uskutečnění orgasmu bez ejakulace.
@ HRY SE SMYSLY
V malé společnosti dvou nebo třech dospělých párů, manželských, mileneckých, přátelských či příbuzenských, můžeme si čas mezi podáváním chlebíčků a jablkového závinu vyplnit neobvyklou zábavou. Pracovně té zábavě říkejme identifikační experimenty. Vlastně se jedná o aktualizovanou verzi dětské hry na slepou bábu. Jednomu člověku zavážeme oči, a poté jej stavíme do situací, kdy se bude pokoušet prokázat identifikační schopnosti při rozlišování pohlaví.
Nejprve prověříme hmat, jedna osoba navádí uměle oslepenému ruce, a oslepený pokládá konečky prstů na různá místa na tělech ostatních, a snaží se určovat, zda se dotýká ženy či muže. Není třeba dodávat, že dotýkaná místa na tělech musejí být přibližně stejná, vždy nahá, buď hladká, nebo ochlupená. Vhodná jsou např. místa, v nichž je soustředěno více energie, dlaně, střed hlavy na temeni, střed čela mezi obočím, rty, jazyk, hruď, břicho, pohlaví, např. ochlupení nad kostí stydkou, kostrč, dolní část zad aj.
Zajímavým zpestřením může být změna, při které obě experimentující strany, jak osoba dotýkající, tak osoba dotýkaná, mají zavázané oči. Žádná ze stran samozřejmě nesmí vědět, kdo je jejím protějškem. Přátelé obě nevidomé osoby navedou k dotyku. Potom obě osoby, dotýkající a dotýkaná, identifikují své protějšky. Zpočátku je vnímání nekonkrétní, nejasné a chaotické, ale po několika pokusech si každý uvědomí určité rozdíly, které se však ne vždy podaří spolehlivě rozlišovat.
Situaci rovněž komplikuje fakt, že některé osoby jsou nositeli spíše opačné polarity, než jaká jim náleží podle pohlaví. V krajních případech to souvisí se sexuálním chováním, které je běžně označováno jako homosexualita, ale o tom víc někdy příště.
Hra na rozlišování čichem je rovněž půvabná, někomu opět uvážeme šátek přes oči, třeba na základě losování, a navedeme uměle oslepenou osobu k rozlišování čichem. Významnými místy vhodnými k rozlišování jsou vlasy, krk, dlaně, pohlaví, dech, a také podpaží, i když právě podpaží bývá extrémně parfémováno směsí tělesných a chemických pachů, že by se v té směsi často nevyznal ani policejní pes. Také řada chyb ve stravování a některé zdravotní problémy se manifestují výraznou změnou pachu v podpaží, takže toto místo je ke hře na čichanou vhodné jen za určitých okolností.
A pak už nám z méně používaných smyslových kanálů zbývá jenom chuť. Jistě ale ode mě nikdo nečeká, že budu nabádat k ochutnávání lidí, např. s hořčicí a křenem, to bych s klidným svědomím opravdu nemohla. Ale přesto je chuť v energetické komunikaci důležitější, než si mnozí myslí. Začíná to chutí mateřského mléka a končí chutí hlubokého jazykového polibku, tzv. francouzáku.
V západních společnostech se znovu propaguje kojení, a třebaže to je málo platné, neboť se současně nepropaguje interakce matky a dítěte, přece to je lepší než studený odchov Sunarem. Kdyby se ovšem zkoumala interakce matky a dítěte, a kdyby kojenci uměli mluvit, svět by už dávno věděl, že pro dítě není vhodné mateřské mléko jakékoliv, ale pouze mléko určité osoby, a také speciálně balené v prsech určité osoby, většinou matky, kterou dítě spolehlivě energeticky identifikuje. Dvě matky, jež kojí dvě stejně staré děti, mohou zkusit malou výměnu. Výsledkem budou nejspíš natolik překvapeny, že výměnu nebudou opakovat.
Opojná chuť polibku je zároveň výsostnou identifikací opačného pohlaví. Vzájemnými dotyky jazyků se totiž dokážeme spolehlivě identifikovat. Silné povahy si za tím účelem mohou rovněž udělat pár identifikačních experimentů. Nicméně musím varovat, že francouzský polibek dvou mužů může přivodit tak silný efekt, který je s to oba muže přivést k újmám na zdraví, např. k vyraženým zubům, rozbitým nosům a monoklům pod očima. Interakce yang a yang je totiž poměrně nestabilní a dramatická, čeština to vyjadřuje hezky a výstižně rčením, že přišlo tvrdé na tvrdé.
# VNĚJŠÍ UZAMKNUTÍ
Muži, kteří již pochopili důležitost zastavení ejakulace pro zkvalitnění soužití se ženami, příp. pro svůj osobní duchovní růst, a kteří se pokoušejí praktikovat tantrické a taoistické metody zadržování semene, možná uvítají jednoduchou metodu tzv. vnějšího uzamknutí. Metoda se používá v případě, kdy vnitřní (mentální) uzamknutí není ještě zcela spolehlivé, takže občas selže, a jedná se tudíž o metodu vhodnou pro začátečníky, kteří teprve začínají pěstovat sexuální kung-fu.
V případě, že překročíme hranici, za níž se nám ejakulace jeví jako neodvratná, třemi prostředními prsty pravé ruky silně zmáčkneme místo mezi šourkem a konečníkem (chuej jin), a tlakem zabráníme semeni v odchodu. Současně ovšem silou svěracích svalů pevně sevřeme konečník a zatáhneme jej vzhůru, stiskneme zuby, zatneme levou pěst, prsty na nohách ohneme k chodidlům, jako bychom chtěli nohy sevřít do pěstí.
Celí se silou stáhneme do sebe, takže jsme v tu chvíli absolutně dostřediví a veškerou okolní energii vtahujeme do spodní části břicha. Silou staženého konečníku a všech svalů v dolní pánvi se snažíme přemoci a zastavit samovolné stahy svalů, jež doprovázejí orgasmus a jejichž tepání tak důvěrně známe.
Orgasmus proběhne, ale semeno zůstane uvnitř na svém místě v semenných ampulích, semenných váčcích a přídatných žlázách. Svalová pumpa, která semeno vypuzuje, běžela naprázdno, nic jiného se nestalo. Podobné to je s pumpou na studni, není-li zalita vodou, pumpuje naprázdno.
Každý začátečník okamžitě poté rozpozná, že pokles energie je mnohem menší než při obvyklém orgasmu s výronem. Mužům s dobrou kondicí, budou-li chtít, nemusí zcela opadnout erekce a také neochabne jejich zájem o kontakt se ženou, což je mnohem důležitější, takže milostná hra může pokračovat.
Tentokrát jistě s větší pozorností, sebekázní a opatrností.
Připomínám, že první starostí muže je, aby jeho manželka či partnerka byla vzrušena. Rozdíl mezi klidnou a vzrušenou vagínou je značný, a nelze jej přehlížet. Podobně nelze přehlížet rozdíl mezi zavřenými a otevřenými dveřmi, pokud člověk není umělec v procházení zdí.
A ještě bych znovu připomněl, že podle tantrického vnímání souvislostí je ztopoření penisu vyvoláno požadavkem vagíny, tedy vzrušením ženy. Pokud se v ložnici setkávají nevzrušená žena a vzrušený muž za pomoci lubrikačního gelu, jehož tubu mají pod polštářem, pak se jedná o jistou přírodní anomálii, která naštěstí nemusí být trvalá.
Metoda vnějšího uzamknutí se nesmí stát pravidelnou součástí intimního života, ale je nutno na ni pohlížet jako na první pomoc při nehodě. Neměla by být použita častěji než jednou týdně, u starších mužů ne častěji než jednou za dva až tři týdny. Jakmile by se stala pravidelnou součástí erotické praxe, další cesta k cíli, tedy k úplné transformaci semene a sexuální energie, by byla zmařena. A to i v případě pokročilých adeptů, kteří dokáží uzamknout semeno i bez tlaku prstů, paty či jiných předmětů, pouhou silou stažení konečníku a svalů dolní pánve.
V západní sexuologické literatuře bývá uvedeno, že metoda vnějšího uzamknutí vede k zpětnému výronu semene do močového měchýře, což tantrikové a taoisté rozhodně nemohou potvrdit. Svěrač, který uzavírá vnitřní konec močové trubice je ve chvíli erekce mimořádně silný a spolehlivý. Každé pootevření močového uzávěru v hrdle močového měchýře uloženém v prostatě je uvědomováno, dokonce tak silně, že nás dokáže probrat ze spánku. Kdo praktikuje tantrickou metodu vadžrolí, což je technika posilující sliznici močové roury a prostaty, ví, jak silný je stah prostaty v místě močového uzávěru v hrdle močového měchýře, dokonce na dvou místech, na začátku a na konci prostaty.
Močový měchýř disponuje tak velkou silou a uzávěr moči je natolik pevný, že jakékoliv zpětné proniknutí semene u běžného muže zůstává v oblasti nerealistických představ.
Svalová pumpa svěračů dolní pánve se navíc při orgasmu s vnějším uzamknutím nemůže uplatnit, jelikož močová trubice zůstane stisknuta, a tudíž prázdná, bez ejakulátu.
Ostatně každý muž si může vyzkoušet, že při ztopoření je uzávěr moči uzavřen mnohem silněji než za normálních okolností. Vymočit se při ztopoření, to vyžaduje trénink, jinak to je téměř nemožné. A když budeme někdy potřebovat tak silně močit, že to až nebude k vydržení, a pokusíme se třeba svépomocí o ztopoření, pak se nucení na moč s nástupem erekce překvapivě ztratí, ani se nám nebude chtít věřit, že jsme před chvilkou prožívali nejvyšší nouzi.
Také bývá občas uvedeno, že vnější uzamknutí je metoda silně nezdravá, škodlivá a zavrženíhodná, což jako tantrik a taoista dementuji vlastním příkladem a příkladem dalších mužů, kteří uvedenou metodu používají nebo používali. Ale proti gustu žádný disputát, nikoho k ničemu nenutím. Ostatně přistupovat k čemukoliv s chybně formulovaným vědomím, to by mohlo mít nedozírné následky. Připomeňme příběh bílého lovce, který zasažen šípem domorodce okamžitě zemřel, jelikož věděl, že šípy domorodců bývají otrávené. Šíp, kterým byl zasažen, však jako na potvoru otrávený nebyl.
Komu se vnější zámek už na první pohled nelíbí, toho prosíme, aby jej vůbec nezkoušel. Ostatním přejeme mnoho radostných zážitků při poznávání nových věcí. Pokud se vyskytnou problémy nebo dotazy, náš e-mail a telefon jsou samozřejmě k dispozici. E-mail: Lenka&[email protected] Telefon: 0331-327618. Z pochopitelných důvodů však upozorňujeme, že odpovědnost můžeme převzít jenom za osoby, které praktikují pod naším přímým dohledem. Týká se veškerých praktik, které již byly nebo teprve budou v tomto seriálu představeny.
Milování bez ztráty květiny (7)
Soulož je něco, na co je třeba si umět udělat chuť. Mužská polovina lidstva se ale tváří, že má chuť na soulož stále, zatímco ženská polovina lidstva, s níž by se mělo souložit, většinou chuť nemá.
@ DVĚ CESTY K VZRUŠENÍ
K sexuálnímu vzrušení se lze dopracovat dvěma cestami, v tom se stoletá sexuologie vzácně shoduje s více než čtyři tisíce let starými poznatky staroindické a staročínské erotiky. Shoda však již nepanuje v tom, jakou váhu je třeba jedné či druhé cestě přikládat. První cesta ke vzrušení je cesta energetické komunikace, cesta přes kontakt a vzájemnou interakci dvou konkrétních lidských bytostí, přes kontakt hlasů, vůní, tělesných dotyků a přes speciální laskání určitých míst lidských těl, klitorisů žen a analogických orgánů mužů, tedy penisů. Mnohokrát jsme slyšeli, že poštěváček je vlastně malý penis, ale zatím ani slovo o tom, že penis je vlastně velký poštěváček.
Druhá cesta k pohlavnímu vzrušení vede přes mysl, tzn. přes myšlenku na cosi, co by mohlo posloužit jako cíl pohlavního zaujetí a posléze pohlavní aktivity. Myšlenka na cosi je chápána jako základní pracovní materiál moderní sexuologie. Naproti tomu ve starověkém Orientu bylo vzrušení myšlenkami považováno za okrajové téma, jímž se zabývali lidé žijící víceméně v izolaci, jogíni, mnichové, různí hlasatelé duchovních proudů, asketové, poustevníci atd. Díky separovaným způsobům života jim erotické myšlenky vstupovaly do vědomí častěji a ve větší míře než obyčejným lidem.
První cesta je přirozená, druhá je méně přirozená, vlastně se jedná o jakousi náhradní cestu, která se uplatňuje, když je přirozená cesta uzavřena. Když se nemůžeme dostat do bytu dveřmi, zkoušíme to oknem. Oklika bezděčné erotické fantazie byla spíše nežádoucím jevem, než aby tvořila základ intimního života. Dnes zdůrazňované sexuální představy, jež jsou považovány za svátost moderní sexuologie, a podle nichž se určuje, zda jsou lidé normální či nikoliv, nejsou ničím jiným než energetickým nepořádkem, jehož příčinou je život v nepřirozeném moderním světě.
Náš život se totiž uskutečňuje v bizarním prostředí sexuálního puritánství na straně jedné, kdy slušný nahý člověk jdoucí po ulici je záhy odvlečen policií, a frivolního společenského hypersexualismu na straně druhé, kdy ženská nahota prodává veškeré zboží včetně ledniček a dvojsmyslné pseudoerotické plkání je součástí jazykové kultury nejen televizních hvězd, ale mnoha dalších lidí se společenskou rozhodovací pravomocí.
Chceme-li, aby vzrušení začínající v mysli bylo klíčem k našemu sexuálnímu životu, potom se musíme omezit na život v energetické izolaci, a kdykoliv se nám dostaví vzrušení, musíme vyhledat příležitostného či trvalého, avšak externího partnera a požádat o sex. Nebo můžeme žít pro jistotu v indiferentním partnerství, pro případ, že by nás navštívilo vzrušení, a když naše mysl zabloudí do světa erotických představ, můžeme vykonat s partnerem sex. Na první pohled absurdní řešení, že? Ale jen na první pohled, už na druhý pohled shledáme, že máme před sebou model moderního soužití založeného na konzumním pojetí sexu.
Pohlavní vzrušení můžeme pokládat za součást intimního života, teprve když funguje v energetické interakci s druhým člověkem, teprve potom má komunikační hodnotu a sociální smysl. Vzrušení vyrůstající z mysli, tedy z představ, příp. z prohlížení obrázků či filmů, to je osamělé vzrušení puritánské mysli, jíž je přirozená energetická komunikace odepřena. Ať v důsledku přijetí sexuologických dogmat o nutnosti pravidelného ukájení, nebo v důsledku jiných variant chybně formulovaného vědomí. Takto vzniklé vzrušení je lépe nechat bez účasti vychladnout, a nebudovat na něm základy příštích sexuálních návyků. Sexualita je energetický dialog!
Málo známé jsou pokusy konané s příslušníky některých přírodních národů, zejména s muži, jimž byly ukazovány a nabízeny pornografické fotografie a časopisy. Zájem byl nevalný. Přirozeně žijící člověk má o kanalizační erotické obrázky asi stejný zájem jako hladový kojenec o barevné fotografie ženských prsů či podvyživený Afričan nebo Ind o barevné fotografie obložených chlebíčků. Většina vydavatelů by se svým zbožím u přírodních národů neuspěla. Domníváme se, že by vydavatelé pornografie neuspěli ani u civilizovaných národů, pokud by tyto národy zůstaly sociálně zdravé a nechápaly sexualitu jako kostku cukru.
# JAK TO DĚLAJÍ KRÁLÍCI
Právě jsme se dozvěděli, že spoléhat na vzrušení přicházející z osamělé mysli je něco jako ležet pod stromem a čekat, až nám spadne do úst švestka. Mnohem častěji nám spadne do úst list nebo housenka. Soustřeďme se proto na vzrušení, k němuž lze dojít zmíněnou první cestou, tj. cestou energetického kontaktu, komunikace a interakce. Vzrušení se takto stává uchopitelným jevem, o jehož dosažení můžeme efektivně vědomě usilovat, stejně jako můžeme usilovat o radost, smích, lásku, tělesnou zdatnost, zdraví atd.
Erotické chování, které zde většinou popisujeme a jemuž se chceme nadále věnovat, se převážně týká trvale soužijících partnerů, tzn. lidí, kteří se jeden před druhým klidně svléknou do naha, aniž by se jim výrazně zrychlil dech či tep. O nukleární komunitě takto žijících dvou lidí můžeme s obdivem prohlásit, že jde o komunitu žijící přirozeně. Pokud partneři svoji nahotu před sebou skrývají, podobně jako lidé v nemocných civilizovaných společenstvích současného světa, soužití bude nepřirozené, a výsledkem pak bude celá řada sexuálních problémů, neshod a disharmonií. V takovém soužití se též rychle zabydlí osamělé vzrušení přicházející z mysli.
Předmětem našeho zájmu tedy nejsou partneři, kteří se setkají jako dva navzájem cizí lidé, luxusně oblečení, navonění a pocukrovaní, již se v hladové vyprahlosti na sebe vrhnou, strhají ze sebe oděvy, a pak se s funěním a výkřiky milují, přičemž rozbijí postel, shodí poličku s knihami a rozlijí láhev červeného vína. Oba mají posléze ve stejnou chvíli gigantické orgasmy, které prožijí ve fantasmagorických křečích, načež se osprchují, obléknou, a každý si jde po svém. Tento filmový ideál optimálního ukojení podle sexuologických dispozic opravdu není předmětem našeho zájmu, o ten se starají filmoví scénáristé a dramaturgové, včetně tvůrců pornožánrů.
Zajímají nás obyčejní partneři, žena a muž, jimž sdílená nahota připadá krásná a příjemná, ale pro které není sama o sobě podnětem k vnitřnímu zpěnění, jaké nastává u osob vnitřně osamělých a žijících pod tíhou společenské, potažmo vlastní komunikační restrikce. Jinými slovy, samec králíka žijící izolovaně v králíkárně se okamžitě vrhá na každou králici, kterou mu strčíme do klece.
Králík žijící s dalšími králíky a králicemi, a nejen ve volné přírodě, též ve větším výběhu, se chová sexuálně zdrženlivěji, a jeho projevy pozornosti vůči králici, která jej zaujme, jsou rozmanitější, ohleduplnější a umírněnější. Energetická komunikace mezi samicí a samcem je totiž víceméně trvalá, a není omezena jen na několik sekund páření. Každé přiblížení, zejména je-li samec vzadu a samice vpředu, aniž by došlo k dotyku, je pro ně něčím výsostně příjemným, něčím, co my lidé chápeme jako láskyplné mazlení.
Když ulehne stálý pár, žena a muž, večer do postele, obvykle se nevyhne několika sekundám oboustranné nejistoty vyvěrající z očekávání, kdo začne. Tahle důležitá chvilka často rozhodne o tom, jak budou žena a muž dále chápat svůj vztah. Základní otázka intimního vztahu tedy zní: Kdo začíná? (Kdo je v intimním životě aktivnější, to není důležité.) Odpověď na položenou otázku je jednoznačná: Vždycky začíná muž! Žena přitahuje, muž kontaktuje. Začínáním je míněn první dotyk. Žena pak o mužově návrhu rozhodne, buďto jej přijme, nebo odmítne. Její rozhodnutí je ovšem třeba důsledně respektovat.
Mnohé páry ve stavu zjitřeného konfliktu leží večer před usnutím několik hodin vedle sebe, žena i muž touží po splynutí, byť každý trochu jinak, a oba čekají, až začne ten druhý, aby jej mohli odmítnout. Muž tedy vždy zahajuje vlastní intimní kontakt, který žena víceméně inspiruje. Ale je to posléze vždy žena, která s konečnou platností rozhoduje, zda ke kontaktu dojde, či nikoliv, aniž by se musela vymlouvat, že ji bolí hlava nebo že je unavená apod. Stačí souhlasné nebo zamítavé zamručení, které musí být respektováno. Muž, který těžce nese, když jej vlastní žena večer odmítne, měl by chodit šest měsíců do večerního kursu pro získání vyšší kvalifikace v pravidlech intimního soužití, pokud by ovšem takový kurs existoval.
Příště se už zblízka podíváme na tajemná kouzla, jimiž lze v ženách a mužích probouzet vzrušení. Uvidíme, že intimní styk vlastně není nic jiného než vytváření, udržování, tlumení, uvědomování, přemisťování a předávání pohlavního vzrušení.
Víme, že informace, které podáváme, probouzejí v mnoha čtenářích vědomí, že sami podobným způsobem o intimním životě uvažují. Není divu, vždyť tantra, jóga, taoismus, buddhismus, wicca aj. jsou uloženy ve společenském vědomí lidstva označovaném pojmem overmind. Tantra navíc představuje kořeny lidského myšlení vůbec. Chceme čtenářům umožnit plodnou diskusi, a tak je tímto zveme do diskusního klubu Namodro L&V, kde mohou získat další zajímavé a málo známé informace, příp. dostat odpovědi na zvídavé otázky.
Klub sdružuje zájemce o staré myšlení Východu a prastaré (pohanské) myšlení Západu. Diskusní témata naleznete na stránce www.club.cz/orient, kde se rovněž dozvíte, jak se do diskusního klubu přihlásit. Přihlášení e-mailem je jednoduché, stačí požádat o přihlášení, žádost doplnit stručnými údaji o sobě, a vše zaslat na e-mailovou adresu [email protected] a jste přihlášeni. Následně obdržíte uvítací zprávu v českém jazyce, a v ní další informace. Od té chvíle vám budou automaticky zasílány všechny zprávy odeslané do diskusního klubu Namodro L&V, což může znamenat nejednu informační hostinu.
Milování bez ztráty květiny (8)
Prvním základním kamenem při budování úspěšného milostného vztahu je strojem absolutně nenahraditelná ženská ruční práce s penisem. A druhý základní kámen si necháme zase na příště.
@ SUCHÁ A MOKRÁ CESTA
Intimní vzrušení je pouhé přeladění těla a mysli do jiného režimu. Vždy jiný režim nastává v těle např. při jídle, hlasitém zpěvu nebo běhu. S ohledem na změny, jež se dějí v těle a mysli při zmíněných činnostech, mohli bychom tvrdit, že nemůžeme jíst, dokud nedosáhneme žaludečního vzrušení, že nemůžeme zpívat, dokud se nevzrušíme na hlasivkách, a že nemůžeme běžet, dokud nedosáhneme vzrušení ve stehnech a lýtkách. A přece takové hlouposti netvrdíme, klidně začneme jíst, zpívat nebo běžet, a ani nevíme, že se v žaludku, hlasivkách a ve svalech dějí změny srovnatelné s tím, co nazýváme pohlavním vzrušením.
Přeladění není podmínkou započetí nějaké činnosti, vzniká až jako její důsledek. A stejně tak otevření pochvy, zvlhnutí, ztopoření klitorisu nebo penisu jsou za normálních okolností až důsledky tělesného a myšlenkového přiblížení, nepohlavního spojení a vzájemné energetické interakce. A protože současná androgynně hypersexuální společnost, znecitlivěná a znehybněná patristickým puritánstvím, povýšila ztopoření na základní znak lidské sexuality, bude dobré, když péči o penisy převezmou do svých rukou ženy. Penisy se tak z nástrojů zajišťujících falešné mužské sebevědomí opětovně stanou nástroji pro vytváření ženské radosti.
O penis pečuje žena, a jak brzy uvidíme, její úkol je relativně snazší než výsostný úkol muže, správce vagíny. O mužské pohlaví pečuje žena dvěma základními způsoby, tzv. suchou a mokrou cestou. Suchá cesta je péče suchýma rukama o suchý penis. Suchosti penisu dosahuje žena stažením předkožky za žalud a jemným hlazením žaludu a celého penisu, přičemž žalud rychle oschne, počáteční vlhkost se odpaří, a pak už lze opečovávat penis suchou cestou. Mokrá cesta znamená opečování v ústech nebo v pochvě.
Stimulační hry s mužským pohlavím, v rámci péče o partnerovu tělesnou skříňku a za účelem zvýšení jeho energetické bilance, provádíme vždy raději samostatně jako hlavní program milování. Pokud máme v úmyslu uskutečnit pohlavní styk, vždy začínáme z opačného konce, tzn. mužskou stimulační hrou s pohlavím ženy. Vzrušivost ženského pohlaví je totiž mnohem menší a pomalejší než vzrušivost pohlaví mužského.
Tantrikové a taoisté se zmiňují o tolikrát menší vzrušivosti žen, kolikrát je poštěváček menší než penis. A proto je třeba, aby už před spojením pohlaví, byla žena ve stavu vysokého vzrušení. Stav silného ženského vzrušení je pro muže stabilizující, takže při spojení snadněji udrží semeno v základní poloze. Pozornost vzrušené ženy je také správně obrácena k vlastním pocitům, a není upnuta k očekávání mužova energetického finále, jak se většinou chybně děje, což muži opět pomáhá v udržení stability při kontrole ejakulace.
Při ženském opečování penisu suchou cestou, jemuž klidně můžeme říkat honění penisu, dochází k ohřátí a zvýšení yangu. Tento způsob preferujeme u mužů spíše flegmatických povah, kteří jsou tak trochu pohodlní, případně zimomřiví, nerozhodní ap. Suchá cesta je také vynikající praktikou k dotykovému otužování pokožky žaludu. Tření žaludu suchou dlaní můžeme zesilovat, zeslabovat, případně kombinovat s různými pohyby prstů, střídat levou a pravou ruku aj.
Pro otužování a zpevňování pokožky žaludu používáme pruh látky asi 30 cm dlouhý a 6 až 10 cm široký, zpočátku nejlépe samet či flanel, později vlněnou pleteninu či hrubší lněné plátno. Muž drží penis prsty obou rukou asi 1 cm za žaludem, a žena tře pruhem látky žalud ze všech stran, přičemž v každé ruce drží jeden konec pruhu.
Velmi účinné je tření vyústění močové trubice na špičce žaludu, tato praktika je pro muže nejprve nesnesitelná, později se citlivost sníží. Zdůrazňuji, že tyto praktiky je třeba provádět s nejvyšší opatrností a výhradně suchou cestou. Co chvíli je třeba zkontrolovat, zda se na okrajích dírky na špičce penisu anebo na okraji žaludu neobjeví drobné kapičky krve, jež signalizují mikroskopické trhlinky v pokožce. V takovém případě je třeba přestat, trhlinku ošetřit vlastní močí, a jeden až dva dny nepraktikovat.
Není třeba se znepokojovat, v počátcích se tato drobná zranění občas vyskytnou, na citlivost penisu totiž nelze spoléhat, muž zranění vůbec nevnímá. Lze se ovšem spolehnout na zcela mimořádnou regenerační schopnost penisu, takže obvykle již za 24 hodiny je vše v pořádku. Asi to není v souladu s moderní medicínou, ale běžné ošetření např. antibiotickým zásypem nebo mastí na tato mikroskopická zranění nedoporučujeme, neboť pozměňují mikroflóru žaludu. Je třeba trhlinku pouze opláchnout vlastní močí a ponechat pár hodin v klidu.
Stejně jako chodidla, jazyk či ušní boltce, také penis má svoji akupunkturní topografii. Třením, případně ohříváním v horké vodě nebo kousáním lze dosahovat výrazných léčebných účinků. Ovšem jen za předpokladu, že bude stimulace mužského pohlaví směřovat k doplnění energie, nikoliv k její kanalizaci vypuštěním. Pohlavní vzrušení je prostým otevřením ventilu, a záleží na dalším postupu, technice těla a formulaci vědomí, zda dojde k napouštění nebo vypouštění energie.
Spodní část penisu koresponduje s ledvinami, střední část se zažívacím ústrojím, část těsně pod žaludem se srdcem a plícemi. Žalud na spodním okraji souvisí s oběhovým systémem, ve střední části s prostatou a nadledvinkami, těsně pod špičkou žalud koresponduje s podvěskem mozkovým a na špičce, v oblasti vyústění močové trubice, s epifýzou.
Mezi suché techniky patří též oblíbené vrtění či kvedlání penisem mezi dlaněmi, což připomíná pradávný způsob rozdělávání ohně. Takto můžeme s penisem zacházet i velmi nešetrně, a jistě to bude ku prospěchu věci. Suché opečování penisu, zvláště žaludu, vede ke snížení mužské vzrušivosti, a tedy k větší stabilitě při energetické výměně se ženou.
Další kapitolou při snižování citlivosti penisu je péče o močovou trubici, k níž dávným předkům sloužily kovové trubičky, dnešním mužům nejčastěji urologické cévky zvané katetry, jedná se o starou tantrickou techniku vadžrolí, podrobnosti a přesný návod podáme někdy příště.
Mokrá cesta v ženské péči o penis představuje opečování ústy a ve vagíně. Jiné mokré metody, např. milování ve vodě, honění penisu v mýdlové pěně, ale také dosahování ženských orgasmů proudem vody, nedoporučujeme, neboť všechny sexuální aktivity provozované ve vodě odvádějí příliš mnoho energie a oslabují někdy jen s obtížemi vybudovaný yang.
Pohlavní vzrušení je rozdmýchávání ohně, a jak se daří ohni ve vodě netřeba vysvětlovat. Mokrou cestu užíváme ke klidnému intimnímu potěšení, ale také k meditacím a rituálům. Preferujeme ji např. u mužů hyperaktivních, zbrklých, kteří dříve jednají než myslí, u mužů neklidných, vzteklých ap.
A ještě krátce o tom, co dělá muž, je-li o jeho penis právě pečováno. Snaží se setrvat v klidu, pomalu a zhluboka dýchá, zásadně nestahuje konečník a vnitřní svěrač močové trubice. Bezděčnému stahování, které se občas přihlásí, se snaží odporovat relaxací a uvolněním všech svalů v dolní pánvi. Vzrušení jakoby nechává bez povšimnutí.
Základním psychickým hmatem, jímž lze zabránit nastupujícímu pocitu neodvratitelného vzrušení směřujícího k orgasmu a ejakulaci, je navození pocitu, jako by se chtěl muž vymočit. K navozeni zmíněného pocitu je někdy třeba na tři čtyři sekundy ustat v pohybu. Uvolnění a vytvoření pocitu, jako by se muž chtěl vymočit, je opakem ke stažení svalů dolní pánve, jež vede velmi spolehlivě k orgasmu. Zůstanou-li prostata a okolní svalstvo relaxovány, cesta k orgasmu je zablokována a vytvořená energie se rozlévá do těla, poslušna lidské mysli. Pamatujme však, že mistrovství nelze dosáhnout na první pokus.
Při všech uvedených praktikách drží muž ženu za ruku či nohu, případně se jí dotýká jinde na těle, a když se jeho vzrušení dostane do blízkosti bodu, odkud není návratu, stiskem dá ženě signál, aby zastavila. Žena po chvíli sama pokračuje, nebo muž ženě dalším stiskem pošle signál, aby pokračovala.
(Znáte ten vtip, jak si stěžuje myslivcova manželka kamarádce, že s jejím manželem to bývalo moc fajn, ale že si jí muž přestal všímat, když si koupil honícího psa?)
# NĚKOLIK SLOV O BOHYNÍCH
Péče o ženské pohlaví patří v párovém soužití do kompetence muže, zřejmě také v tomto případě matka příroda zohlednila fyzické rozdíly mezi ženou a mužem, a přidělila do mužské starostlivosti pohlaví, které vyžaduje mnohem větší pozornost. Ač se to ve srovnání se světovou hysterií kolem mužské impotence, již vytvářejí obchodníci s mechanickými či chemickými vstavači, nezdá pravděpodobné, ženské pohlaví je méně vyzpytatelné než mužské.
Několik tisíc let vládnou muži, a ženám byly násilím vnuceny role podrobených služek, kuchařek a uklízeček s kumulovanými funkcemi domácích děvek, což je dnes chápáno jako standardní a normální řešení. Ale ženská pohlaví tyto otrocké role nepřijala, neboť to v zásadě odporuje jejich přirozenosti. Ženská pohlaví patří bohyním, a jsou-li muži slepí, takže nedokáží vidět ženy jako bohyně, pak ženská pohlaví mlčí, což je přesná charakteristika současného stavu. A jak pečovat bohyním o božská pohlaví, o božské vagíny, pochvy, vulvy, hrmy, genitálie, jóni, píči, prciny a kundy? To si sdělíme příště.
Milování bez ztráty květiny (9)
Druhým základním kamenem úspěšného milostného vztahu je mužská znalost tajemné řeči ženského pohlaví, a to nejen slovem a písmem, ale především tělesným a mentálním dotykem.
@ PRÁZDNÁ SEDÁTKA
Zatímco muži v současném světě na konci 2. tisíciletí jsou spíše předrážděni, a jejich vysoká poptávka po dalších a dalších orgasmech prakticky s kýmkoliv, nevyjímaje umělé vagíny na baterie, dokazuje energetickou nestabilitu ve vnitřních orgánech, ženy jsou s malými výjimkami potvrzujícími pravidlo spíše chladné a sexuálně nekomunikativní.
Je tomu tak proto, poněvadž muži pohlížejí na sex jako na nezávislou zábavu připomínající houpání na houpačce, k čemuž musejí být vždycky dva. S takovým pohledem na věc potřebuje muž ženu jen k tomu, aby mu měl kdo sedět na sedátku houpačky na protějším konci železné tyče, aby se mohl houpat, toť vše. V oblasti komunikace snad ještě nanejvýš k tomu, aby se posléze měl koho zeptat, jak moc byl úžasný.
Takto myšlenkově aranžovaní sexuální borci ve vagínách žen pouze masturbují, neboť tajemný energetický život ženských pohlaví je jim neznámý. Zajisté proto nebude na škodu, vydáme-li se na malou exkurzi do překrásných míst mezi ženská stehna. Tato středová místa, jejichž původní slovní pojmenování je z několika důvodů v spisovném a hovorovém českém jazyce tabuizováno, a proto nahrazeno ekvivalenty z cizích jazyků, zajímají muže, když jsou jim nedostupná, přičemž s dostupností ztrácejí na přitažlivosti.
Muži totiž podvědomě vnímají, že ona jediná skutečně posvátná místa, z nichž povstává nový lidský život a jejichž magie nedává po dlouhá tisíciletí mužům spát, vyžadují o mnoho víc pozornosti, než jsou muži ochotni investovat.
# EXKURZE MEZI STEHNA
Často je nezájem mužů o ženské pohlaví, které se stalo blízkým a dostupným, výrazem stísněnosti a strachu před tím, co má sílu změnit jejich osud, případně jej už změnilo. Mnozí muži, kteří v kontaktu s vlastními manželkami neumějí nic jiného než vstrčit penis do vagíny a s vědomím v penisu dospět k orgasmu a ejakulaci, žijí představou, že by muselo být nádherné dělat tento egoistický rituál každý den s jinou ženou. Vědci, kteří nepochybně taktéž mají doma manželky, pro tuto únikovou touhu vymysleli racionalizaci, v které se tvrdí, že muž je promiskuitní v zájmu přírody, a že smyslem promiskuity je požadavek přírody na rozšíření genů.
V zájmu hlubšího poznání reality bychom těmto mužům, kteří jsou tak velmi nadržení na všechny ženy, kromě vlastních manželek, přáli, aby mohli podle své představy žít alespoň několik měsíců. Ženatí muži by takto lépe pochopili smysl manželství a vědci by brzy přišli s novou teorií, že zájem přírody na rozšiřování genů není zase až tak příliš urgentní. Jedno je ale jisté, ženská pohlaví disponují bezpochyby největší silou ovlivňující mužské myšlení, jaká existuje. O důvod víc, abychom této síle neodporovali promiskuitními úniky, jimiž se zkoušíme chránit před osudovou silou trvalého vztahu.
Hledáme-li konkrétní obsah slova bohyně, měli bychom zkoušet vidět za ním ženu. Ženu jako stvořitelku nového života, ženu jako nositelku vize celistvosti světa a ženu jako tajemnou magnetickou osu lidského života, která osudově přitahuje a posiluje všechny aktivity, čímž umožňuje plný a krásný život. Ale je vyloučeno dosáhnout ideálního soužití ženy a muže za současného praktikování tzv. konzumního sexu. Při takovém způsobu soužití lze po velkém úsilí dosáhnout setrvalého stavu, nicméně intimní vztah se změní ve vztah pracovní, v kterém intimní styky získají charakter nekomunikativní masturbace, event. obchodní či charitativní činnosti.
Přistupme k péči o ženské pohlaví, jejímž cílem je shromáždit sexuální energii ženy. Toto vybudování a shromáždění energie můžeme přirovnat k napuštění rybníka nebo k nabití autobaterie. Orgasmus ženy si pak můžeme představit jako vypuštění rybníka, příp. odpuštění určitého množství vody, nebo jako elektrické jiskření mezi dvěma póly autobaterie. A jelikož je dobré začínat od začátku, začneme se zabývat ženou, která nikdy v životě orgasmus neměla, takže vůbec neví, co by to mělo být. Z vyprávění kamarádek a z amerických filmů zná jen něco o fantastických, gigantických a závratně kolosálních pocitech, jež nelze ničím nahradit, dokonce ani šlehačkovým pohárem se švestkami.
Žena, která nikdy neměla orgasmus, potřebuje nejprve informaci, co takový zážitek obnáší, aby si mohla v klidu srovnat, zdali jí vůbec stojí za to, o něco takového usilovat. Když si ovšem přečte sexuologické formulace o pocitovém vyvrcholení, které je výsledkem sexuálního dráždění, nejspíš si něžnou rukou odhrne dlouhé vlasy z čela a řekne si, že o nějaké dráždění nestojí, jelikož její erotická představa o sobě samé v objetí muže je od zmíněné formulace o sexuálním dráždění natolik odlišná, že představuje docela jinou realitu.
Budiž zapsáno, že orgasmus je dokonaná čili přerušená nebo zkonzumovaná rozkoš, za níž zákonitě následuje vyčerpání, otupělost a slabost, čemuž se odborně říká fáze uvolnění. Zmíněná otupělost a slabost znamená v taoistických pojmech rychlý pokles energie čchi, zejména vyčerpání yangu, v případě orgasmu doprovázeného ejakulací muže a při zvýšené produkcí tekutin ženy taktéž úbytek yin.
Náhlý pocit hladu po orgasmu je všeobecně známý. V mladém a relativně zdravém organismu se úbytek energie rychle doplňuje stejně jako při jiných ztrátách (prochladnutí, nevyspalost, přejedení aj.), což ovšem nemůže být ospravedlněním či apologií konzumní sexuality.
Propagátoři přerušené rozkoše, tj. rozkoše přerušené orgasmem, za nímž rozkoš nepokračuje, jsa změněna ve svůj opak, tj. v otupělost, tvrdí, že právě fáze uvolnění je nejcennější devizou pohlavního styku. Snižuje prý agresivitu, poskytuje úlevu od denních starostí atd., jako by sladké omámení smyslů mělo být odměnou za to, že vůbec žijeme.
V takto pojaté filosofii konzumování rozkoše můžeme úspěšně hledat nejen příčinu destrukce vztahů mezi pohlavími, ale také příčinu drogových závislostí. Souvislost je zjevná, a netřeba myšlenku dále rozvádět. Preference nepřerušené rozkoše vede naopak k hluboké syntéze vztahů mezi pohlavími a k odmítání krátkodobých cílů ve prospěch cílů dlouhodobých, vede takto velmi přímočaře k postoji, který označujeme jako zdůraznění procesuality na úkor finality. Zdůraznění života na úkor vyrábění, obchodování, ekonomizování, bombardování Jugoslávie atd.
Žena se ovšem nemůže cvičit v posilování koncentrace a nemůže zaujímat nekonzumní postoj k orgasmu, když orgasmus nezná. Proto také rozhodnutí pro život v celibátu nebo brahmačarji, třeba u řeholních sester, v případech, kdy orgasmus nebyl dosud projeven, je nesmyslné. Je tak požadováno vzdání se něčeho, co není známo, což vede zákonitě k duševním zmatkům, které pak bývají vykládány teologicky. Ženě je nejprve třeba pomoci k pohlavnímu rozehřátí a posléze také k orgasmu.
Dokud žena neprožije zlomový bod vzrušení, muž nesmí realizovat svůj vlastní orgasmus. Vystříkaný muž totiž nemá dost sil, aby přivedl k orgasmu ženu, která orgasmus dosud nepoznala. Může být nakrásně schopen ztopoření, avšak ženě bude jeho erekce platná jak mrtvému policajtovi pistole. Tím spíše to platí v případech, kdy je žena s notnou dávkou mužské nevědomosti označována jako frigidní nebo dokonce anorgasmická.
Za skutečnou ohavnost považujeme oficiální sexuologický názor, že frigidita či anorgasmie žen jsou nemoci, které je třeba léčit. Toto hluboké nedorozumění totiž směřuje k tomu, že za nemoc hodnou léčení bude v budoucnu označeno počínání ženy, která se třeba rozhodne muže opustit. Frigidita a anorgasmie žen jsou odmítáním komunikace na hlubší energetické úrovni, není třeba je léčit, je třeba jim porozumět, vyslyšet jejich volání po společenské naturalizaci a novém humanismu. Ženy, byť frigidní či anorgasmické, rozhodně nejsou v současném světě nositelkami patologie v nejobecnějším smyslu slova.
Vždyť i to nejhorší, co je ženám vytýkáno, prostituce, je sociální nemocí mužů, nikoliv žen. Muži by měli být za styk s prostitutkami pokutováni, což se už také v některých státech Evropy (Itálie, Švédsko) děje. Hanlivé tituly jako štětka, coura, šlapka, ku*va či rozhoďnožka jsou společenským příkořím na ženách. Dehonestující pojmenování by si zasloužili spíše muži, z jejichž zájmu zmíněný druh služeb existuje, ale kupodivu žádné takové slovo, které by ponižovalo, či ještě lépe zesměšňovalo zákazníky prostitutek, neexistuje.
Doporučení, které jsme kdysi četli v sexuologické rubrice týdeníku Mladý svět, aby orgasmem nedotčená žena natrénovala orgasmus masturbací a neobtěžovala muže svými problémy, je velmi patristické, a proto špatné. Žena by tak měla orgasmus natrénovat v osamění, nejspíš ve spolupráci s nasliněným prstem, a pak jej muži předvést jako akrobatický kousek při obvyklém intimním styku, jenž s ní muž pravidelně uskutečňuje.
Jistě cítíte, že účast muže v intimním životě ženy a jeho zájem o ženu, jež se skrývají za tímto sexuologickým doporučením, jsou tak nízké, že frigidita a anorgasmie ženy představují jedinou adekvátní odpověď na takto projevený nezájem. A jestli si někdo myslí, že ženě, o niž se právě zajímáme, stačí objednat vibrátor Jumbo Gold s plynulou regulací od firmy Willi, velmi se mýlí. Dřív než žena k orgasmu dospějí do svého konce baterie ve vibračním přístroji.
Ale teď už odpověď na kutilskou otázku: Jak na to? První podmínka, žena musí prožívat přinejmenším důvěrný a laskavý vztah k muži, s nímž chce dosáhnout cíle. Druhá podmínka, žena se musí k takovému kroku sama rozhodnout, koná-li pod vlivem mužského přání nebo vyhovuje-li mužskému naléhání, může se s úspěchem předem rozloučit. Taktéž nebude úspěšná v ordinaci sexuologa, bude-li o její orgasmus, v duchu oblíbených anekdot, usilovat lékař.
Ač to je smutné, nemělo by zůstat tajemstvím, že zmíněné anekdoty o sexuolozích, v nichž jsou na ženách coby pokusných samicích v rámci léčby vykonávány pokusy o vyvolání orgasmů, přičemž lékaři k orgasmům dospívají, zatímco pacientky nikoliv, nejsou tak docela a výhradně fiktivní. Konkrétní případy byly publikovány v tisku.
Důležitým krokem k prvnímu orgasmu ženy je pochopení, že poštěváček a tzv. bod G spolu souvisejí a tvoří jeden systém. (Název bodu G výmluvně dokládá neosobní vztah mužů k ženám, kdyby ve 20. století nějaký lékař, např. Gruntorád, objevil u žen citlivost prsních bradavek, nejspíš by dnes měly ženy na hrudích další 2 body G.)
V staročínské erotice už před několika tisíci lety označovali starověcí ctitelé žen poštěváček jako medové poupě a bod G, který pro Evropu a Ameriku objevil ve 40. letech 20. století německý ženský lékař Ernst Gräfenberg, byl poeticky nazýván zlaté zřídlo. Tato dvě místa jsou dvěma nejdůležitějšími dotykovými a mentálními senzory, jejichž virtuózním ovládáním se muž stává skutečným správcem vagíny.
Ženě, která se vzrušuje obtížně a pomalu, a dosud nepoznala orgasmus, takové ženě penis ve vagíně k poznání dokonané rozkoše nepomůže. Ale nepomůže ani sebedůmyslnější dráždění samotného poštěváčku, neboť tento často zůstává zvadlý a neztopořený, přesně jako penis impotentního muže. Však také příčiny bývají stejné.
Jednou z příčin tzv. frigidity či anorgasmie žen je oslabení yangu ledvin, které je způsobeno cukrem v potravě, medem, pitím alkoholických nápojů, piva, coca coly, kávy, citrusových šťáv aj. Yang ledvin dále oslabují pocity jako strach, úzkost, osamělost, nejistota, obava... Vidíme, že to jsou, kromě nevhodného jídla a pití, nejběžnější ženské pocity, ženám vnucené společenským systémem, jež se podílejí na vzniku frigidity a anorgasmie.
Když se naopak podaří nevzrušivým ženám prožít stavy skutečného pohlavního vzrušení, a jestliže vzápětí nesáhnou hned po orgasmu, jejich původní ochablost z nedostatku yangu, jenž byl odmítnutím orgasmu doplněn, se změní v aktivní zaujetí a sexuální bdělost. Samozřejmě se tím zvýší také odolnost vůči nebezpečným pocitům, jež tak krutě decimují nejúžasnější scenérie přírody, ženská těla.
Milování bez ztráty květiny (10)
Víte, že úsměv a hrozba vypadají stejně? Úsměv jako řešení společenských problémů. Úsměv jako nástroj společenské identifikace. Vyzkoušejte si, že úsměv brání polibkům. Úsměv není erotická výzva.
@ ÚSMĚV A SPOLEČNOST
Běžné výrazy a mimika lidského obličeje mají mnohem delší historii než slova. Zajímavý je např. vývoj úsměvu, který dnes můžeme poměrně dobře odhadovat. Úsměv je na první pohled téměř k nerozeznání od přímého útoku s vyceněnými zuby, který neodvratně směřuje k zakousnutí.
Zkusme si vytvořit v obličeji zuřivou grimasu s vyceněnými zuby, s plným nasazením vydejme hrdelní skřek, jakési chraplavé „uááá“, z něhož pochází pozdější bojové „hurá“, a vypusťme ze sebe tolik hrůzy, kolik jen dokážeme. Zásadně to ale nesmíme udělat na dítě či mladého človíčka do 15 let. Pocity, které tato grimasa dokáže probudit v člověku, jsou pro dítě nebezpečné, byť by vědělo, že se jedná o hru. A to tím spíše, kdyby hrozivé signály směřovaly od blízkého člověka, rodiče nebo příbuzného.
V grimase vydáme ze sebe velký útočný yang, jímž dopředu paralyzujeme svoji oběť. Zbavujeme ji její původní identity a dáváme ji identitu svou vlastní, činíme z ní sebe, což vzápětí dokonáme velmi důsledně tím, že oběť jednoduše sežereme. Dnes už samozřejmě nikoliv, ale princip a působnost grimasy zůstává.
Dnes už se tahle dramatická výrazová figura obličeje nepoužívá, zůstalo mimické torzo, jež používáme k vyjádření zlosti - rozšířené oči, koutky úst staženy dozadu, obnažené zuby. Obvykle i toto gesto rychle paralyzuje druhého, případně jej přivede též k zlostné reakci. A jen člověk opravdu klidné mysli a vědomý si svých sil dokáže na zmíněný útok reagovat tím, že se upřímně a hlasitě rozesměje.
Ještě jednou vypustíme maximální hrůzu, vyceníme zuby, vydáme hrdelní zvuk, a plynule přejdeme do smíchu, až se nám otřásá bránice. Co se stalo? Prakticky nic moc zjevného, jenom se nám trochu přivřely oči, a souvislé „uááá“ se změnilo na přerušované „hahaha“. Když hrozíme, energie směřuje vzhůru a ven (yang), když se smějeme, energie směřuje dolů a dovnitř (yin).
Zjistili jsme, že grimasa hrůzy je téměř totožná s grimasou smíchu. Proč? Přikláníme se k domněnce, že úsměv a smích se vyvinul jako sociální chování v rámci lidského druhu, a jeho smysl byl v okamžitém dorozumění, že všechno je v pořádku. Všechno jak má být. Lze zůstat v klidu, v poloze yin, tzn. energeticky na příjmu z prostředí, převahu získává parasympatikus, možno relaxovat, jíst, milovat, hrát si, spát, žádné nebezpečí.
Zlostná grimasa naopak znamená okamžitou změnu programu, nástup yangu, převahu získává sympatikus, tělo je odpojeno od prostředí a zaměřeno na výdej energie ven, krev proudí do periférií, stahují se cévy, stoupá krevní tlak, zrychluje a prohlubuje se dech atd. Při každém setkání dvou či více pradávných lidí měl tento mimický kód zcela zásadní význam. Kdo se usmívá, je přítel, kdo zuřivě cení zuby, je nepřítel.
Možná někdo namítne, že stačilo se usmívat, a pak třeba zezadu udeřit kamenem, ale to bychom se skokem dostali do 20. století. Lež a podvod jsou poměrně novodobým jevem, a vznikly zřejmě až s nástupem nesvobodných patristických společností někdy kolem r. 3102 př. n. l., což je současně začátek kalijugy. Oproti dnešku však v minulých stoletích mělo vyřčené slovo tak velký význam, že si to dnes vůbec neumíme představit. Dané slovo mělo hodnotu vlastního života, jak směšné jsou proti tomu dnešní písemné smlouvy, úpisy, protokoly o převzetí, příjmové a výdajové doklady aj.
Povšimněme si také usmiřovací funkce úsměvu. Pradávné zápasy mužů o privilegium moci nikdy nevedly k vítězství jednoho a zabití druhého. Lidské zápasy na život a na smrt jsou opět důkazem společenské denaturalizace. Zápas za normálních okolností nemá jiný smysl než měření sil. Agresivita uvnitř druhu potřebuje agresivitu z druhé strany, pokud ji nemá, rozptýlí se. Teprve když yang narazí na yang, dojde k zápasu. Zaujetí postoje yin, odhalení zranitelných yinových míst, zejména břicha, hrudi a tváře, manifestace úsměvu, nesetrvání v bojovém postoji, to vše jsou neklamné známky defenzivního skončení boje a uznání vítěze.
Nejen ve sportu se bojuje ze všech sil, ale bez krve a nikdy ne na život a na smrt, také v přírodních společenstvích je zabití jednotlivce téhož druhu jiným členem společenstva vyloučeno. Stejná situace nastane v sociálně zdravé lidské společnosti, k níž se lidský druh v budoucnu zcela určitě dopracuje. Je mnoho cest k tomuto cíli, vždyť hledání vize tohoto cíle byla nejdůležitějším motivem života lidí po celé 2. tisíciletí. Kdyby se podařilo přimět lidi, aby se při každém setkání na sebe usmívali, bez ohledu, zda se znají, či nikoliv, ocitli bychom se jediným krokem v půli cesty k cíli.
# ÚSMĚV A POLIBEK
Učiníme společně rovněž jeden energetický pokus, sedneme si v páru naproti sobě, mírně se rozesmějeme, a následně se s rozzářenými úsměvy zkusíme políbit. Výsledný pocit bude rozpačitý, nejde to, jako bychom se pokoušeli jíst polévku vidličkou. Smích a líbání jsou dvě nespojité činnosti. Při širokém úsměvu se nedokážeme políbit už jen z technických důvodů, neboť narazíme zuby na zuby, a rty zůstanou zataženy dozadu.
Pouze při mírném úsměvu se dokážeme lehce hubičkovat, ale i v takovém případě, pokud úsměv bude mít kořen hluboko v nitru, nepovede hubičkování k erotickému probuzení, ale spíše k čemusi, co odpovídá pojmu sesterská, bratrská či přátelská láska. I tyto méně erotické lásky vyrůstají ze stejných energetických zdrojů a komunikují podle stejných principů jako lásky hluboce erotické, rozdíl je pouze v intenzitě. Asi jako levá ruka může dělat totéž co pravá, a přece je mezi nimi velký rozdíl v rozsahu uplatňování.
Moderní lidé jsou znepokojeni nepochopitelnými informacemi o sexuálních úchylkách, jimiž se to v médiích a odborných knihách hemží. Znepokojení pramení z toho, že lidé na základě přijatých informací nejsou sami sebou jistí. Všeobecný humbuk kolem pedofilních stránek v Internetu je toho důkazem. Přičemž většina pseudoerotických fotografií dětí jsou evidentní animace, ani ne z prvotřídních animačních studií. Veřejnost je drásána zcela zbytečně a nesmyslně, ve stejném duchu, jako by někdo vyčítal akčním filmům, že v nich umírají lidé, a že je tudíž nehumánní točit filmy, a zabíjet kvůli tomu živé herce. Úsměvné? Nebo spíš k pláči?
Lékařské teorie poplatné myšlenkové tradici paulinismu popisují ojedinělé zvláštnosti lidských povah, přání a sklonů jako nevysvětlitelné jevy, jejichž příčinou je výhradně a pouze boží vůle, která z dlouhé chvíle manipuluje s geny. Nejistota z neznámého probuzená vědeckými dohady je tak ještě o chlup větší než nejistota a bezmocnost, již probouzejí paulinistické úlety za hranice rozumu. Přitom v souboru kompletního lidského vědění je o těchto věcech známo tolik, že by zmíněné fenomény nemusely způsobovat společenské problémy.
Na druhou stranu je otázkou, co by vysílaly televize a tiskla papírová média, kdyby se lidé jednoho dne přestali navzájem zabíjet, zrušili by skoky z oken a mostů, skoncovali s pižláním tepen žiletkami a s polykáním prášků, pohlavní vzrušení by nepřijímali oklikou skrze podivné myšlenky, ale přímo z energetického zdroje, jímž je pro každého člověka druhý člověk opačného pohlaví.
Vím, co si myslíte, ale homosexualita není otázkou výběru pohlaví, nýbrž také jen komplementace energií. Pro pochopení jednu surrealistickou ilustraci, kdybychom všichni byli slepí, a vybírali si své partnery čichem, hmatem, sluchem ap., pak by si tzv. homosexuální muži ne vždy vybírali k soužití osoby mužského pohlaví, jelikož mnoho mužných žen se zvýšeným podílem mužské energie yang by jim v interakci vyhovovalo.
A podobně tzv. homosexuální ženy by si nevybíraly jen mezi ženami, ale braly by také jemné yin muže, kteří by byli schopni absorbovat jejich zvýšený mužský yang. Zmíněné hledání rovnováhy v energetických vztazích není v denním životě běžné, determinační sexuologická vysvětlení homosexuality totiž jednoznačně směřují k paulinistickému výkladu o vzniku z boží vůle jakožto prvotní příčiny všech jevů.
Nezbývá než si s lítostí povzdychnout, že mnoho žen upálených na hranicích za čarodějnictví umíralo s vědomím, že jsou doopravdy čarodějnicemi. Na poli nejistoty je každá informace vlivná, ať pravdivá či chybná.
Ale vraťme se k úsměvu, Až se ocitnete namačkáni v autobusu, tramvaji či metru, až se v lidském mraveništi budete cítit ztracení, osamělí a bez naděje, a budete-li moci alespoň hýbat hlavou, udělejte malý experiment. Najděte nějaké hedvábné ženské oči, jste-li muž, případně dovolte tvrdým mužským očím, aby nalezly ty vaše hedvábné, jste-li žena, a hned ve chvíli setkání se usmějte. Pozor, to není sexuální výzva, to je něco mnohem, mnohem cennějšího. To, co vzápětí ucítíte v unaveném těle, bude pro vás překvapením a odměnou.
Milování bez ztráty květiny (11)
Kdo chce, ten může, říká orientální moudrost. Každá žena může dosáhnout orgasmu, pokud doopravdy ví, co od muže chce. Kapitola dále přináší zamyšlení nad tím, co čtenáři autorům vytýkají, a co chválí
@ PRVNÍ ORGASMUS
Neuvedli jsme dosud podrobný popis, jak zacházet se ženou, která nepoznala orgasmus. Zatím bylo zmíněno jen tolik, že jej lze dosáhnout současným podněcováním poštěváčku a bodu G. Bylo by chybou podrobný popis neuvést, neboť existuje mnoho žen, jež cestu k rozkoši dosud neznají, a obvyklé rady doporučující dlouhotrvající práci penisem, dostatečnou stimulaci poštěváčku či vibrátor na baterie jsou pro ně neúčinné.
Stojí za zmínku, že lékařské statistické odhady uvádějí 10 až 20 % žen, které nepoznaly orgasmus a které jsou tudíž označovány za anorgasmické. V odborné literatuře se vyskytují též odhady dramaticky vyšší, uvádějící až 80 % žen, které neprožívají při pohlavních stycích orgasmus. Je však třeba odlišit ženy, které orgasmus neznají, od žen, jež orgasmus znají, ale při stycích jej nedosahují. A dále bychom měli správně vnímat pojem frigidní, což znamená nemající zájem o soulož, při zachování všech ostatních kvalit a schopností, včetně vzrušivosti a orgasmické schopnosti.
Žena, která nezná orgasmus, většinou nezná ani pohlavní vzrušení, pakliže souloží, chápe své chování jako službu muži, event. jako příjemnou důvěrnost obdobného významu jako pusinka či hubička. Stává se, že tyto neznalé ženy při pohlavním styku občas rozpoznají jakýsi první náznak pohlavního vzrušení, který vnímají jako značně příjemný, a považují tento první příjemný pocit za orgasmus.
Problém s ženským orgasmem je kromě jiného v tom, že není tak zjevný jako mužský, i když po prvních zkušenostech s jeho realizací se stává nejen pro ženu, ale také pro muže zcela zřetelným a nepřehlédnutelným jevem. Informativní jsou zejména obrácení pozornosti ženy k sobě samé, tepavé stahování pochvy, zčervenání hrudi a krku, pocení v zakoleních jamkách, ne vždy zvýšená vlhkost v pochvě, a posléze celková zjemnělost a něžnost projevená nejen stavem mysli, ale též stavem těla a hedvábnou hebkostí pohlaví.
To, čemu se říká milostná předehra, nestačí ke vzrušení ženy, je to soubor chování navozující milostnou atmosféru. Pak musí nastoupit milostné praktiky, které jsou s to navodit takový stupeň pohlavního vzrušení ženy, že postačí i jediné zasunutí penisu do vagíny, příp. dvě nebo tři, a dříve nedosažitelný ženský orgasmus je spuštěn. Ale to je až závěr milostného počínání, co je na začátku? Základem kvalitního intimního praktikování je pohodlí.
Každá krkolomnost a nepohodlí jsou nežádoucí. Např. tolik populární poloha 69, při níž jsou obě pohlaví spojena s ústy, patří mezi mírně krkolomné, neboť udržovat při ní pohlavní vzrušení ženy nemusí být vždy jednoduché. V našem případě si žena lehne pohodlně na záda, pod zadek si podstrčí polštářek, roztáhne nohy, zvenku si může pokrčená kolena vypodložit polštářky či přikrývkami, aby ji posléze nebolelo v kyčlích.
Další podmínkou je teplo, není-li pocit příjemné tepelné pohody, bude veškerý intimní styk stát za starou bačkoru. Pokud možno se také chráníme lehkými vlněnými dekami, jelikož teplo, které se při milování vytváří, snadno uniká do okolí, což není žádoucí.
Žena udržuje vědomí v pochvě, buďto si představuje mužův zářivý penis, který se jí pohybuje v pochvě, nebo se plně soustředí na vlastní pohlaví a na všechny jemné změny, které se dostavují. V představách při milování vždy navozujeme jasné světlo, které situujeme do pohlaví nebo podbřišku.
Teprve po obeznámení se složitějšími taoistickými metodami můžeme uzavírat tzv. kosmický okruh, což je kroužení světelného toku v hlavních akupunkturních drahách (meridiánech), v zadní vládnoucí dráze a v přední dráze početí.
Muž vsune ženě prst do vagíny a nahmatá zlaté zřídlo (bod G), potom špičkou jazyka jemným kmitáním podněcuje poštěváček. Žena s dostatkem yangové čchi v ledvinách, což je též žena mírně nadržená, okamžitě reaguje zduřením zlatého zřídla a ztopořením poštěváčku. Žalud poštěváčku je srovnatelně citlivý jako mužský žalud na špičce, kde vyúsťuje močová trubice, ovšem spojení poštěváčku s ostatním tělem je bohatší.
Zatímco muž vnímá vzrušení spíše lokálně v penisu, případně u jeho kořene, žena vnímá vzrušení v celém těle, a to jako rozkošné návaly příjemného utěšujícího horka. Mysl ženy nesmí odbíhat, musí se koncentrovat na již zmíněné obrazy. Pakliže mysl ženy zůstane neúčastná milostného dění, je všechno úsilí zbytečné, její orgasmus zůstane nedosažitelný jako vrchol skalního útesu pro horolezce nemajícího lano.
Prstem ve vagíně samostatně nestimulujeme, ale pouze vypomáháme udržet erekci poštěváčku. U žen s velmi slabou yangovou čchi v ledvinách muž často zjistí, že erekce poštěváčku není trvalá, např. po chvíli opadne nebo zmizí při silnějším podněcování, jelikož žena toto vnímá už jako bolest.
Dotyk jazyka musí být velmi lehký, a pokud poštěváček ochabne, lehce jej zevnitř podepřeme ukazováčkem na zlatém zřídle, mírným tlakem zevnitř poštěváček opět zbytní. Prst v pochvě lehce a pomalu krouží okolo zduřelého bodu G, občas mírným tlakem posílí erekci poštěváčku. Je to podobné, jako když si muž s erigovaným penisem zatlačí např. opěradlem židle na bod chuej-jin uprostřed mezi konečníkem a šourkem, erekce v tom okamžení nabývá nebývalých kvalit, takže muž zpravidla nepoznává svůj vlastní penis.
Zmíněnou cestou lze přivést bez jakéhokoliv léčení k orgasmu každou ženu. Doporučované metody přerušování proudu moči při čurání jsou velmi prospěšné, neboť směřují k větší uvědomovací schopnosti ženy. První dosažený orgasmus je třeba v následujících dnech asi desetkrát opakovat, a pak už může žena zkoušet orgasmus oddalovat přerušováním vzrušení, přičemž v závěru milování by jej měla vždy uskutečnit.
Skutečné tantrické a taoistické praktiky směřující k transformaci orgasmu by měly přijít na řadu nejdříve po půl roce pravidelného prožívání orgasmu, případně po jednom roce nebo i po delší době. Žena, která začne orgasmicky žít, musí počítat s jistými změnami, mezi něž patří také zhubnutí, povahové zjemnění a nechuť k vyhrocování konfliktů s mužem, k jejich silovým řešením, ať už za pomoci kohokoliv, např. příbuzných, sousedů, policie nebo rozvodového soudu.
# INTIMNÍ OHLASY
Chceme se krátce pozastavit u smyslu těchto textů, které vznikly bez velkých příprav a v nichž jsme oblékli do slov, co jsme za léta praxe a speciálního životního zaměření nastřádali. Chtěli jsme zformulovat zkušenosti, jež jsme získali studiem, vlastní praxí, ale též od přátel a dalších osob, s nimiž jsme se setkávali v kursech, na seminářích a při osobních setkáních. A chtěli bychom do budoucna využít také zkušeností mnohých z vás, čtenářů, kteří jste nám své názory poslali, případně ještě pošlete, za což vám děkujeme.
Časté vaše námitky se zaměřily na používání cizích slov, a to zejména při označování pohlavních orgánů. Místo vagíny a penisu nám doporučujete používat pochvu a pyj. Z etymologického hlediska to ovšem nejsou slova o nic lepší než vagína a penis. Máme, pravda, slova, jež pojmenovávají pohlavní orgány velmi kvalifikovaně, zvukomalebně a česky, ale jsou bohužel tabuizovaná. Vyzkoušeli jsme si, že stačí takové slovo jedenkrát použít, a někteří lidé jsou okamžitě pobouřeni, poněvadž bylo přestoupeno tabu.
Přitom např. slovo ku*da je lingvisticky nesmírně zajímavé, a pravděpodobně nepochází z latinského cunus (klín), jak uvádějí literární prameny, ale bylo součástí praslovanského jazyka již někdy v neolitu, a teprve z něj pocházejí některá latinská slova. Např. iucundus (příjemný, vítaný, milý, lahodný, radostný), iucunditas (příjemnost, půvabnost, roztomilost), iucunditates (úsluhy, služby ochotně někomu prokázané), iucunda res (vítaná či příjemná věc). Ale též verëcundia (ostýchavost, úcta, slušnost, čestnost, stydlivost, stud, skromnost), verëcundus (ostýchavý, nesmělý, slušný, skromný, čestný, stydlivý) aj.
V sanskrtu slovo ku*da znamená nádobu, rybník, misku apod., tedy věc významově adekvátní, nicméně k označování ženského pohlaví používáno není. Je to opět důkaz, že také sanskrt převzal řadu tzv. praslovanských podle jiných autorů neolitických slov.
Historie dalších tzv. sprostých neboli tabuizovaných slov je neméně zajímavá, ale to si necháme do některého příští kapitoly. Takže shrnuto a podtrženo, vyhýbáme se cizím slovům, ale mějte prosím, drazí čtenáři, na paměti, že jazyková, část lidské sexuality, jíž se vedle erotické praxe rovněž věnujeme, je na pojmy a názvosloví spíše chudá.
A navíc se musíme, ač neradi, vyhýbat slovům sice adekvátním a frekventovaným, která jsou součástí interních slovníků všech lidí, ale přesto se nesmějí používat. Nepoužívání tabuizovaných slov není upraveno žádným předpisem ani vyhláškou, a přece na dodržování nepsané jazykové vyhlášky denně dohlížejí milióny občanů a tisíce institucí.
Vytýkáte nám rovněž přílišný feminismus, zajímavé, že nikoliv mně jakožto muži, ale spíše Lence jakožto ženě, přitom já jsem jednoznačně větším feministou než Lenka. Ale to je tím, že feminismus je veřejností automaticky vnímán jako záležitost žen, které chtějí mít svaly, penis, racionální srovnávací inteligenci a rozhodovací pravomoci ve společnosti, zkrátka všechno, co mají muži.
Tento obraz feminismu není reálný, pro mě, budu teď mluvit jen za sebe, je feminismus hnutím za návrat k výchozímu rozložení sil yin a yangu v lidské společnosti jakožto v přírodním společenství. Převaha mužského prvku yang nad ženským prvkem yin je dnes evidentní v mnoha různých ohledech, namátkově jmenuji stravování, výskyt nemocí, společenské zvyklosti, politika, správa státu a společnosti, sexualita, zábava, umění, sport... Z taoistického hlediska jde o poruchu společenského systému, který vyčerpal svoji zásobu yin, která jediná je schopna udržet yang v rovnovážné poloze.
Následky mohou být nevídané a nepředvídatelné, nerad maluji čerty na stěnu, ale yang bez korekce yin, to byla příčina četných společenských katastrof v historii, které jsme prožili nejen v tomto století, ale také v stoletích minulých. Co z naší strany může znít jako feminismus, je ve skutečnosti úsilím o ozdravění společnosti. Ale přesto všem, kteří nás od feminismu zrazovali, slibujeme, že svoji horlivost v prosazování taoistického pohledu na ženské a mužské role ztlumíme.
Zajímavé, že jsme nedostali jediný dopis, který by popíral užitečnost tantrického a taoistického přístupu k intimnímu styku, tzn. samotný základ starobylého pojetí sexu, který spočívá v programové nekonzumaci a v preferenci pouhého přibližování k orgasmu. Je zřejmé, že tato metoda je intuitivně uchopitelná a velmi rychle získává na svou stranu nové a nové adepty. Považujeme ji proto za jeden z podstatných kroků, které mohou podnítit společenskou obnovu.
V pozitivně naladěných dopisech jste oceňovali především nový pohled na lidskou sexualitu a otevřenost, s jakou o nonkonformní sexualitě píšeme. Dále hledání podoby nového humanismu, lidského zdraví apod. Za všechny dopisy děkujeme. Třebaže jsme společně absolvovali 11 kapitol, jsme teprve na začátku hlubšího poznání tajemného orientálního pojetí sexuality.
Smůla je možná v tom, že mnoho čtenářů by chtělo pouze číst zajímavé informace, ale nemá zájem o soustavné praktikování. My ale naopak jsme zaměřeni spíše prakticky, takže vítáme okruh zájemců, který se kolem textu Milování bez ztráty květiny vytvořil. Máme na mysli především diskusní klub Namodro L&V provozovaný na Internetu, v němž se více věnujeme čtenářkám a čtenářům. Vždy existuje možnost, že některé věci změníme, ale v zásadě bychom chtěli pokračovat, psaní a setkávání s lidmi je pro nás velkou rozkoší.
Milování bez ztráty květiny (12)
Co má dělat muž, aby se neudělal, a co má dělat žena, aby se udělala? Užitečné rady pro zlepšení kvality intimního soužití. Nevhodné pro osoby preferující letmé vztahy.
@ CO MÁ DĚLAT MUŽ
Všichni muži se občas dostávají do situací, kdy se společnost, v níž se nacházejí, vysmívá mužům uskutečňujícím intimní styky s krátkou akční dobou. Lidově se tomu říká, že jsou příliš brzy hotoví.
Fenomén krátké akční doby intimního styku u mužů bývá terčem vtipů nejen ze strany žen, ale též ze strany mužů, dokonce takových mužů, jichž se ona rychlá akce týká. To nejlepší, co může muž v takovou chvíli udělat, je zasmát se a přejít k dalšímu tématu. Muž, který se nezasměje, bude okamžitě považován za rychloorgasmického slabocha.
Jenomže muž, který se zasměje, a dá tak najevo, že není sexuální rychlík, zůstane uvnitř znepokojen a nejistý, neboť postrádá srovnání, jak si vlastně v otázce rychlé či přiměřené sexuální akce stojí. A kdyby se pak třeba rozhodl, že svůj akční čas prodlouží, stejně mu to nebude nic platné, jelikož nebude vědět, co dělat a jak si na to zajít.
Sexuální osvěta totiž v tomto případě zcela chybí nebo je pochybená a zavádějící. Např. se doporučuje stiskávání penisu za žaludem, svírání konečníku, tahání za šourek (varlata se prý oddálí od těla, čímž se oddálí orgasmus), ale kdo z mužů některou z doporučených metod vyzkoušel, oprávněně o nich pochybuje. Jediným efektem je krátkodobé odvrácení pozornosti od bezhlavého směřování k orgasmu a ejakulaci, čímž se prodlouží akční doba nejvýše o sekundy.
Ženám se to lehko řekne, že to nestihnou, že by potřebovaly trochu delší mužskou práci, ale teprve když se samy pokoušejí oddálit svůj orgasmus, začnou chápat, jak je to pro muže obtížné. Orgasmus totiž není za co uchopit, není čím jej přidržet, k dispozici je pouze mysl. Ale mysl je nástrojem bezpochyby silnějším než třeba paže, problém je jen v tom, že ji neumíme používat. Naučit se používat mysl k vnitřní péči o tělo, to je něco podobného jako naučit se rukama plést nebo kreslit, vyžaduje to soustavnou pozornost, které říkáme usilování.
Při intimním styku nesmí být mysl muže v penisu, jinak stojí orgasmus za dveřmi, takže může každým okamžikem vstoupit. Ale v penisu nesmí být ani mysl ženy, což bývá častý důsledek neznalosti dnešních žen. Někteří duchovní mistři ovlivnění indickou jógou doporučují umístit vědomí do ádžňá čakry umístěné ve středu mezi obočím. Taoističtí mistři pak doporučují uzavírat dvojitý kosmický oběh, což je uzavřený tok energie ve středních drahách (meridiánech) ženy a muže. Běžným mužům bude prozatím stačit, když se pokusí udržet vědomí na stydké kosti, případně v břiše nebo hrudi.
Styk potom probíhá tak, že muž vnímá intimní kontakt jako střídavé dotýkání stydkých kostí, přičemž penis zcela přestane vnímat. Při zasunutí muž vydechuje (výdej energie, yang), žena nadechuje (příjem energie, yin). Při povytažení muž nadechuje, žena vydechuje. Dýchání je hluboké a pomalé, výdech trvá podle možností asi 8 až 20 sec a stejně dlouho trvá nádech. Kardinálním duševním hmatem je již zmíněné navozování pocitu na močení, jímž dosáhneme relaxace penisu, svalů dolní pánve a převahy parasympatiku, a tedy také odvrácení orgasmu.
Při styku stydkých kostí muž myslí na poštěváček ženy, který je tlakem a vědomím velmi dobře podněcován. Tantrické milování začíná ve chvíli, kdy je muž zcela jistý svou stabilitou, a žena se přibližuje k orgasmu, přičemž jemným dotykem dlaně řídí mužovy pohyby, které včas zastavuje. Žádný orgasmus ženy ani muže se nevyrovná nádhernému pocitu vzájemné energetické koordinace, která takto nastává při vrcholném nabuzení potenciálních sil a za plné bdělosti spojených myslí. Vrcholné nabuzení a bdělost vedou zcela samovolně k větší životní adaptabilitě, jistotě a spokojenosti ve vztahu, a jsou taktéž nevyčerpatelným zdrojem životního elánu.
# CO MÁ DĚLAT ŽENA
Mnohá žena přistupuje k souloži s předem formulovaným vědomím, že nedosáhne vrcholu, a že opět jen poslouží muži jako nástroj k vyvolání jeho vytouženého orgasmu a ejakulace. Ženám ke cti lze připsat fakt, že jim ani tak nevadí, že mužům slouží coby nástroje k dosahování nejvýše hodnocených pocitů, jako jim vadí spíše to, že muži jsou po vystříkání nekomunikativní, bez zájmu o další duševní či tělesný kontakt a že rychle usínají.
Když žena odpírá muži styk, s výmluvou, že ji bolí hlava, činí tak spíše proto, že chce udržet situaci, kdy ji muž potřebuje, neboť do ní touží vložit svůj penis. V rámci trvalého soužití to je velmi málo, ale lepší málo než nic. Nezapomínejme, že stav směřování mužské touhy k ženě je pro ženu stejně důležitý a potřebný jako voda pro rostlinu. Energetická hlediska nejsou stejná, pro ženu je nejcennější, že po ní muž touží, pro muže je nejcennější, může-li se ženy dotýkat.
Orgasmus, jak už bylo řečeno, je velkým vybitím yangu. Muž, který dokoná svůj orgasmus, ocitá se vůči ženě, která orgasmus nedokoná, v silně submisivní pozici. Ženě dominance z převahy yangu není příjemná, neboť to není její přirozená poloha. Cítí se divně, chce komunikovat, chce cítit mužskou sílu, nadhled a invenci, ale má smůlu, mužova síla, nadhled a invence zůstaly v prezervativu, příp. v pochvě, ručníku či někde jinde.
Vůči usínajícímu muži žena zaujímá pseudomateřský ochranný postoj, přikryje ho, urovná mu polštář, a pak se mu myšlenkově vzdálí při četbě knihy, poslechu hudby ze sluchátek, příp. s obrazy zítřejších pracovních povinností pod zavřenými víčky. V takto konfigurované situaci žena není k muži energeticky připoutána, a to je jedna z pravých příčin nestability v trvalých vztazích.
Zcela jiná situace nastane v obrácené konstelaci, když žena uskuteční svůj orgasmus, zatímco muž nikoliv. Žena se cítí k muži silně připoutána. Nachází se v pozici fyzicky slabší bytosti, která je jí přirozená. Její smysly jsou otevřenější a selektivnější, a to pro všechny znaky a signály, jichž se jí od muže dostává. Žena slastně prožívá mužovu vůni, vnímá jeho dech, strniště vousů, jeho tělesnou teplotu, pot, pleš, břicho, to vše je pro ni naprosto nezaměnitelné, a proto nenahraditelné jiným mužem. Ženy po orgasmu např. rády berou do úst penisy, a sají je s výrazem vrnících dětí sajících kojenecké láhve s čajem.
Způsob intimního života, při kterém žena dosahuje orgasmu a muž nikoliv, není z hlediska tantry a taoismu dokonalým dovršením duchovní cesty, nicméně je to způsob pochopitelný každému a pro každého dosažitelný, který zajišťuje nebývalou stabilitu soužití. Pro mladé muže do 35 let a pro muže nacházející zálibu spíše ve fyzické práci, nikoliv v intelektuálních činnostech, může být ale tento způsob soužití nedosažitelný vzhledem k převaze fyzické síly.
Pro takové muže je vhodné pokusit se v intimním životě o dodržování určitého poměru ženských orgasmů k mužským orgasmům, např. 5:1 nebo 10:1. Pro muže, kteří nemají zájem o duchovní cestu, ale přesto nechtějí umřít zbytečně brzy a prožít manželství v komunikačních konfliktech, je to vhodné řešení.
Žena, aby se udělala, musí dodržovat určité zásady, což se samozřejmě týká ženy, která orgasmus zná. Její předem rezignovaný postoj, že to bude stejně ubohé jako posledně, a že z toho nebude nic mít, ji vede k tomu, že zaměřuje mysl na pohlaví muže a vnímá pouze mužovo bezhlavé směřování k orgasmu a ejakulaci. Tím nejen urychluje mužův brzký konec pohlavního zájmu, ale též brzdí své vlastní přibližování k rozkoši.
Jedna zásada tedy zní, žena udržuje vědomí vždy ve svém těle, nejlépe v poštěváčku nebo v pochvě. Pokud si představuje penis, musí jasně odlišovat své vlastní pocity, které jí vyzařující penis v pochvě způsobuje. Nedočkavé očekávání mužova finále je chybným postojem, jemuž by se žena měla vyhnout.
Ještě předtím než dojde k zavedení penisu, je však třeba ženu rozehřát, jak jsme se o tom zmínili již dříve. Zavádět penis do studené pochvy je velkou chybou, která by snad mohla být tolerována u pubertálních začátečníků, kterým rodina a škola nedala dostatek poučení. U dospělých tolerována být nemůže, a je nutno ji označit za velkou chybu.
Za normálních okolností při soužití stálých partnerů je prakticky vyloučeno, aby žena byla po 10 minutách účelového laskání, jemuž se říká milostná předehra, připravena k intimnímu styku. Vzrušení je třeba probudit podnícením poštěváčku a zlatého zřídla neboli bodu G, a to až do těsné blízkosti ženského orgasmu, což vyžaduje bdělost a vzájemnou signalizaci.
Pokud se týká erekce muže, tato je mnohem snadnější a méně důležitou záležitostí než vzrušení ženy. Vkládat měkký úd do vysoce vzrušeného pohlaví ženy, to je zážitek, který by si žádný muž neměl nechat ujít. Jen tak lze poznat skutečnou sílu ženského pohlaví, která předstihuje veškerá přírodní a syntetická afrodisiaka. Bílé a modré vstávací pilulky, podtlakové pumpy, injekce do penisu, nebo dokonce hydraulické penilní protézy s pumpičkami implantovanými do šourků se v budoucnu nepochybně stanou úsměvnými exponáty v expozicích lékařských muzeí.
Milování bez ztráty květiny (13)
O prostituci se říká, že to je nejstarší řemeslo, ale není to pravda. Řemeslo zvané prostituce se objevilo až ve chvíli, kdy muži učinili z žen majetek a z lásky obchodní činnost.
@ INSTITUCE PROSTITUCE
Mnoho se diskutuje o prostituci, ale nikdo o ní neříká nic nového. Názory publikované v médiích či vyjadřované lidmi v denním životě mají vždy stejné myšlenkové východisko: Prostituci dělají ženy s pokleslou morálkou, kdyby nebylo jich, prostituce by neexistovala.
Ovšem morálka prostitutek není zase až tak moc pokleslá, kdyby byla pokleslá, např. jako morálka zlodějů, pak by prostitutky byly trestány podle zákona. Ale západní společnosti zákony pro trestání prostitutek nemají. Jednoznačně proto, že by to škodilo jejich letmým mužským partnerům, kteří jsou překvapivě považováni za slušné lidi. Nevolám po trestání prostitutek, pouze konstatuji, že nelze v jejich případě hovořit o pokleslé morálce, neboť nedělají nic, zač by mohly být odsuzovány a trestány.
Společenské odsouzení prostitutek je neopodstatněné. Pokud by komerční sex měl být společensky odsuzován, pak je třeba rovným dílem odsuzovat oba jeho aktéry, ženy i muže. Avšak prostitutky ani jejich letmí mužští partneři společenské odsouzení nezaslouží.
Odsouzení zaslouží celá společnost, která upravuje mezilidské vztahy tak, že prostituce je pak životním východiskem jak pro ženy, tak pro muže. A kdo je zodpovědný za takto nehumánní stav společnosti? Konkrétní osoby, společenští správci, reprezentanti, zákonodárci, informátoři a členové vlád. Současná krize vnímání, je především krizí společenských elit.
Můžeme současnou manipulovanou demokracii vůbec ještě považovat za zdravou společnost. Jsou dnešní volby, při nichž nevolíme dobro, ale jen menší zlo, jiný výběr nemáme, jsou vůbec takové volby ještě svobodnými volbami? Lze vůbec přání voličů realizovat ve volbách, jež mají mnoho společných znaků s totalitními komunistickými volbami? Není právě odcizení voleb od života lidí důvodem, proč lidé odmítají volit?
Toto jsou otázky, na které je třeba odpovědět, budeme-li se chtít dobrat příčin prostituce. Fenomén prostituce je totiž symptomem nepřirozeně konfigurované společnosti, v níž jsou nahota těla (děti nevědí, jak vypadají rodiče) a nahota mysli (upřímnost a pravda se nevyplácejí) něčím nepatřičným a zapovězeným. Kolikrát jen dítě za svůj krátký život slyší: To se nedělá! To se neříká! A přitom se za celý život nedozví, proč se to nedělá a neříká.
Prostituce je nemocí společnosti, a nelze ji vyléčit pokutováním, zákazem, převýchovou či společenským deklasováním prostitutek. Prostituce je tzv. nutným zlem, pro které se občané rozhodují při volbách, ať volí kteroukoliv stranu. Podobným nutným zlem jsou zločinnost, kriminalita, zneužívání médií k odlidštění společnosti, konzumační sexualita, zábavná agresivita, glorifikace lhaní, okrádání, násilí atd.
Někdy se tomu okřídleně říká daň z pokroku, ale není to daň, je to přímá společenská produkce. Žijeme v době globální ekonomické krize, která je druhotným jevem krize vnímání. Současně se nacházíme v éře očekávání nových řešení, která mohou být velmi překvapivá. Očekávaná řešení se samozřejmě nedotknou jen prostituce, ale četných dalších konfliktních situací, především však základního postavení člověka ve společnosti.
# NUTNÉ ZLO
Kromě obvyklé persekuce existuje několik málo sociálních technologií, jimiž bylo v historii proti prostituci zasahováno. S nástupem patriarchálních společností (pro nás je důležitá hlavně Mezopotámie, která je kolébkou současné patristické západní společnosti) docházelo k různým způsobům označování prodejných žen. Byla to opatření, která měla ulehčit a zjednodušit život mužům, aby si nepletli prostitutky s počestnými ženami.
Zákoník Chammurabiho, který král Chammurabi vládnoucí v letech 1728 až 1686 př. n. l. osobně převzal z rukou boha slunce Šamaše, uvádí následující zajímavosti. Povšimněme si, že Zákoník Chammurabiho vzniká stejnou cestou, převzetím od boha, jako Starý a Nový zákon, které byly údajně rovněž napsány s boží nápovědí. Stejně tak např. Korán, svatá kniha muslimů, kterou prorok Mohamed napsal opět s boží nápovědí. Zdá se, že patristické společnosti mají nápadně shodné autoritářské rysy. Nejinak je tomu dnes, kdy autoritu boha vystřídala média, političtí vůdcové, obchodní generalita, reklamní manipulátoři atd.
Zákoník Chammurabiho byl velmi drastickým a surovým kánonem pro lidské chování, ve srovnání s ním byly komunistické totalitní praktiky noblesní školou společenského chování. Soulož otce s vlastní dcerou měla za následek vyhnání otce z obce. Pohlavní styk mezi matkou a synem byl trestán upálením matky. Pozornému čtenáři neunikne nápadná disproporce mezi oběma tresty. Vyhnání rozhodně není totéž co upálení. Můžeme se jen domnívat, co tak velmi děsilo naše patristické předky na skutečnosti incestu.
Z odborné literatury víme, že degenerace rodu jakožto důsledek incestních manželství je realitou jen v případech, kdy oba příbuzenští partneři nesou v dědičné výbavě stejný defekt. Zdravý rod se naopak příbuzenským křížením trvale udržuje v dobré kondici. Můžeme se proto domnívat, že to byla spíše žárlivost, jakési vnitřní ohrožení muže jako majitele ženy, co bylo příčinou krutého postihování incestu. Na rozdílnosti trestů za týž čin je to vidět zcela zřetelně. Nepochybně byl incest v předchozích matristických společnostech pojímán značně odlišně.
Ač jsme se to ve škole neučili, dějiny jsou ve své podstatě pokračováním konfliktu mezi ženami a muži, o němž bohužel stále přesně nevíme jak a proč začal.
Zvláštní paragrafy Chamnurabiho zákoníku upravovaly zahalování žen závojem. Jednalo se o zahalování horní poloviny těla, tzn. ňader, hlavy a vlasů. Toto zahalování bylo právem, ale současně příkazem pro ženy neprovdané, manželky a ženy z harémů. Nevěstky a otrokyně musely chodit nahoře odhalené, nesměly se zahalovat. Kdo přistihl nevěstku či otrokyni zahalenou, zatkl ji, odevzdal zástupcům mužské výkonné moci, a za odměnu si směl ponechat její šaty, což byla v tehdejší době hodnotná věc.
Nevěstce za zločin zahalení těla bylo vyplaceno 50 ran holí a na hlavu jí vylita smůla, což znehodnotilo její vlasy, významný atribut ženské krásy. Otrokyni za stejný zločin zahalení těla byly uříznuty obě uši. Avšak samotná prostituce jako taková ani tenkrát před 5 tis. lety trestána nebyla. Proč? To není těžké uhodnout.
Prostituce už tenkrát byla hlavně a především záležitostí mužů. Vlastně se za 5 tis. let v instituci prostituce mnoho nezměnilo, dodnes je ambivalentním stavebním prvkem mužského světa, odmítaným a vytouženým zároveň. Prostě a jednoduše nutným zlem, hlasitě nechtěným, a tiše chtěným. Teprve se změnou mužských postojů k ženám zmizí ze společnosti také prostituce, stejně rychle jako s jarním sluncem mizí sníh.
Povinné zahalování manželek, a naopak kruté tresty za zahalování nepočestných žen, to vše vypovídá o rozvoji majetnických vztahů vůči ženám. Ženy měly sloužit jako osobní věci pouze těm mužům, jimž patřily. Jiní muži se na ně nesměli ani podívat. Zde pravděpodobně vzniká přísné tabu nahoty, jež trvá dodnes. Oblečení ženy se stalo něčím, co je dnes srovnatelné např. se zámkem u auta.
Ostatní ženy, nepočestné kurvy a otrokyně, nejnižší společenská vrstva, musely chodit nahé, aby je počestní mužové rozpoznali, až jim budou chtít za nepočestnost zaplatit. Později už nestačil oděv, a přišli na řadu osobní hlídači, samozřejmě vykastrovaní, dále pásy cudnosti, domácí vězení ap. V dnešní době pak soukromí detektivové, odposlouchávací zařízení, mikročipy atd. Strach mužů z toho, že jim jiní muži použijí manželky k souloži, je obrovský. Asi tak velký jako jejich touha udělat totéž s manželkami jiných mužů.
V rádiu Impuls probíhala 18. 4. 1999 anketa na téma: Měla by se zakázat prostituce na veřejných prostranstvích? Posluchači měli volat své názory na telefonní číslo 02-20155440. Několikrát byl vysílán hlas muže, jenž telefonoval: Je smutné, když se ženy musejí živit tak ponižujícím způsobem, jakým je prostituce! Názor se zřejmě v rádiu Impuls líbil, neboť byl vysílán v hodinových intervalech několikrát za sebou.
Vím, že to nejde, ale přesto bych se rád zeptal toho muže, co je pro ženy na prostituci tak ponižujícího. Co je ponižujícího na tom, když žena vstřícně a velkoryse dovolí muži, aby jí odevzdal to nejcennější, co má, v podstatě extrakt vlastní krve či lepkavou esenci vlastního života, a ještě jí za to zaplatil slušnou částku peněz?
Takových výsad se nedostává ani anglické královně Alžbětě, která si s sebou na státní návštěvy vozí vlastní záchodové prkénko. Nejspíš pro případ, že by se v některém hotelu štítili její zadnice, a proto hotelové prkénko odmontovali.
Milování bez ztráty květiny (14)
Ještě jedno malé zastavení u prostituce. Co má prostituce společného s drogami a korupcí? Těmto třem jevům, které sužují moderní společnosti, neumíme čelit. Lze jim vůbec čelit?
@ PLATÍCÍ MILENCI
Hodnotový systém, který uznáváme, nám umožňuje chápat, že když nám někdo vezme peníze, dopustí se trestného činu krádeže, neboť poruší naše vlastnické právo k penězům. Pro běžně myslícího západního člověka je však naprosto nepochopitelné, že by čin právě opačný mohl být trestuhodný, že by mohlo být trestné, kdyby někdo někomu peníze dal.
Na první pohled to zní legračně, a přece to je závažná změna pohledu, nezbytná k tomu, aby se moderní společnosti vyrovnaly nejen s prostitucí, ale také s obchodováním s drogami, s korupcí v úřadech na všech úrovních státní správy apod.
Pohleďme na jmenované problémy s čistou myslí poučenou v taoistickém vidění světa. Prostituce je jednoznačně komunikační záležitostí, stejně tak obchod s drogami a korupce. Nikdo tyto činnosti nemůže provozovat sám se sebou. Jedná se o činnosti výsostně společenské. Stejně jako jsou společenskými činnostmi četné další kriminální činy. Nikdo např. nemůže okrást či podvést sám sebe, aby na tom vydělal, a současně neprodělal.
Ve smyslu karmického výkladu světa nelze okrást či podvést ani druhého člověka, aby tak člověk vydělal, a neprodělal, ale v západní myšlenkové tradici je bohužel karmická životní filosofie uměle potlačena. Dnes tedy chápeme krádež či podvod jen jako činy, jež nesmějí být odhaleny, protože neodhaleny nám mohou přinést užitek, a nikoliv ztrátu.
V komunikaci je vždy jeden člověk aktérem a druhý receptorem, jeden je pramenem, druhý nádobou, jeden je v dominanci, druhý v submisi, jeden yang, druhý yin. Tato odlišná vzájemnost udržuje samu životnost komunikace a vytváří energii vztahu. Dva aktéři se vzájemně nepotěší, neboť se nebudou poslouchat. Ovšem při setkání dvou aktérů se vždycky jeden ukáže větším receptorem, byť mizerným.
Dva receptoři se rovněž nepotěší, avšak mnohem snadněji nakonfigurují vzájemný vztah, v němž jeden začne být mírně aktivní. A máme před sebou např. nádherně komunikující ženy na ulicích a mnohde jinde, jimž se v současné patriarchální hantýrce říká drbny.
Také ve vztahu prostitutky a jejího letmého partnera rozhoduje vzájemné postavení energií o životnosti vztahu. Jejich společenské postavení je ale dáno předem, a to výsledkem společenské tradice, která trvá 5 tis. let. Nicméně ani za takto relativně dlouhou dobu se nepodařilo změnit přirozený biologický vztah ženy a platícího milence v patriarchálně formulovaný vztah ponížené obchodnice a vznešeného zákazníka.
A tak tu máme vztah skutečný, energetický, v němž je žena vysoce dominantní, neboť ubohý submisivní muž jí dává to nejcennější, co má, a ještě jí za to platí. A vedle toho vztah společenský, v němž žena je hluboce společensky méněcenná, submisivní a podrobená na úroveň kupovatelné věci, prostitutka, šlapka a špinavá ku*va, zatímco muž je slušný člověk, zákazník, který si ženu může koupit, protože na to má.
A teď pozor, ve chvíli, kdy se rozpor mezi reálnou biologickou a fiktivní společenskou formulací vztahu prostitutky a platícího milence odstraní, problém prostituce jednoduše zmizí ze světa. Co přišlo, musí odejít, tak praví stará orientální moudrost, kterou běh lidských dějin dnes a denně potvrzuje. Záleží pouze na podmínkách.
Pokud se podaří prostitutky společensky očistit, a naopak ukázat ubohost chování, nevědomost mysli a tělesné zoufalství platících milenců, problém prostituce přestane být problémem. Vždyť platící milenec se podobá obchodníkovi, jenž platí svým zákazníkům za to, že si zdarma odnášejí jeho nejlepší zboží.
A ještě praktickou zmínku o tom, kdy může být dávání peněz zavrženíhodným činem. Nejhnusnějším momentem ve velkém společenském kolotoči, jemuž říkáme prostituce, je moment, kdy muž ženě platí, kdy jí dává peníze. To je konkrétní čin, který by měl být trestán. Přesněji řečeno, zaplatit za pohlavní styk by mělo být trestným činem.
Pokud by se tak stalo, platící milenci by se velmi rychle dostali do submisivních společenských pozic, kam biologicky patří, neboť každá žena, která by od nich dostala zaplaceno za pohlavní kontakt, by měla v rukou realizaci jejich potrestání.
Přijímat peníze za pohlavní kontakty by samozřejmě bylo dovoleno. Pravidlo lze převést na jakoukoliv jinou formu prostituce. V některých zemích (Itálie, Švédsko) jsou už skutečně za prostituci trestáni muži, tedy zájemci o kupovaný intimní styk.
# DROGY A KORUPCE
Stejným pohledem jako na vztahy sexuální se můžeme podívat na vztahy obchodní, v nichž figurují zákazník a obchodník, nebo na vztahy státosprávní, kde figurují občan a úředník, a na vztahy další. Pokusme se z již napsaného vydedukovat, kdo je ve vztahu zákazníka a obchodníka dominantní a kdo submisivní.
Člověk by řekl, když obchodníkovi patří celý obchod, a patří mu také všechno zboží v regálech a pokladna nabitá denní tržbou, tak asi bude obchodník dominantní. Zákazník je proti němu chudák, který obrací v kapse padesátikorunu a přemýšlí, zda si k večeři koupí tlačenku nebo sójový sýr tofu a kousek zázvoru.
A přece je to s dominancí a submisí poněkud jinak. Kdo rozhodne, zda se uskuteční koupě? Vždy a výhradně zákazník. Veškeré obchodní a reklamní manipulace směřují k tomu, aby učinili zákazníka submisivním. Ale to se nikdy nemůže podařit, vždycky to bude zákazník, kdo s konečnou platností rozhodne, zda utratí svoji padesátikorunu.
Až si zákazníci uvědomí svoji nezrušitelnou dominanci, až pochopí, že i majitelé největších supermarketů, hotelů či vydavatelských domů jsou vůči nim v submisivních pozicích, pak možná nastane čas společenských změn.
A nebude k tomu zapotřebí revolucí, krvavých marxistických ani sametových havlovských, žádné zvonění klíči, nový humanismus lze přivolat mj. spotřebitelskými stávkami, prostým nekupováním zboží, jak o tom píše Erich Fromm a další radikální humanisté mající důvěrnou zkušenost s americkým i ruským zázrakem.
Ale vraťme se k drogám. Prodavač drog a narkoman, to jsou dvě energetické komunikační jednotky, které nás zajímají. Víme již, že prodavač drog je ze smyslu své funkce submisivní, narkoman jakožto kupující je dominantní. Ale odpovídá to společenskému pohledu na prodavače drog a narkomany?
To tedy rozhodně ne. Nejubožejšími z ubohých jsou narkomani, zatímco prodavači drog jsou považováni za štiky v rybníce, které, když je nikdo neklepne přes prsty, vydělávají slušné peníze. Také tento společensky patický vztah lze řešit jednostranným vymezením odpovědnosti, tzn. trestat pouze toho, kdo drogu prodává. Přesněji řečeno, dovolit nákup, ale trestat prodej. (U prostituce zakázat nákup, ale dovolit prodej.)
Narkomani tak přestanou být společensky závislými na prodavačích drog, a vztah se obrátí, resp. vrátí do přirozené polohy, takže prodavači se stanou závislými na narkomanech. Prodavači totiž budou vydáni do rukou narkomanů, neboť jen na narkomanech bude záležet, zda prodavače udají či nikoliv, k čemuž brzy najdou dostatečnou motivaci.
Fenomén drogového obchodu a drogových závislostí se začne řešit sám sebou, a to v úrovni dvou stran, které vstupují do energetické interakce čili do komunikačního vztahu. Sami narkomani tak zbaví společnost prodavačů drog. Obchodování s drogami totiž přestane přinášet snadný a téměř bezrizikový zisk, a stane se nebezpečnou obchodní aktivitou s maximálními riziky, která nelze vypočítat a minimalizovat.
Pro zajímavost se podívejme na poslední legislativní úpravy vztahu prodavačů drog a narkomanů, zda se alespoň přiblížily zmíněné ideji. V r. 1998 byl schválen zákon, který silně podpořil nepřirozenou společenskou dominanci prodavačů drog, a to tím, že zesílil perzekuci narkomanů. Narkomani tak byli odsunuti do ještě hlubší submise.
Toto zdánlivě mravné, společensky líbivé, ale v podstatě jen perzekuční opatření, schválené v duchu patriarchální omezenosti, značně napomáhá k dalšímu rozvoji drogového obchodu a narkomanie v Česku. O nejistotě zákonodárců nakonec vypovídá následné rozdělení národa na dvě poloviny, z nichž jedna drogový zákon schvalovala, druhá odmítala. Perzekuce nevyřeší nikdy nic, tato je jen ukázkou bezvýchodnosti. Trvalým a zdravým řešením je vždy a jedině narovnání vztahů.
V době nedávné se zákonodárci opět zaměstnávali ozdravnou společenskou aktivitou. Tentokrát se usilovali očistit společnost od dobře zabydleného nešvaru jménem korupce. V tisku jsme zaregistrovali volání po přísnosti, kontrole a odpovědnosti. Dnes v MF Dnes, stejně jako kdysi v Mladé frontě. Dnes v Právu, stejně jako kdysi v Rudém právu.
Jako občané vnímáme zákonodárnou snahu o zlikvidování korupce, ale postrádáme věrohodnou snahu o zlikvidování úplatků, které tak hřejí v kapsách různé státní, nebo dokonce národní jednatele. Zase jsme u společného kořene všech již zmíněných problémů, tím kořenem je vnitřní nepoctivost, a tudíž nevěrohodnost aktérů změn, kteří chtějí, ale nechtějí zmíněné jevy vyřešit.
Vztah uplatitele a upláceného opět není rovnocenný, a nelze proto trestat obě strany. Místo odstrašení se tak vytvoří spíše spojenectví obou pachatelů. Dominantní je v tomto případě vždy uplácený. Uplatitel, který si kupuje výhodu, je submisivní. Rozhoduje uplácený, zdali výhodu prodá či nikoliv, uplatitel do vztahu vstupuje již rozhodnutý.
Rovněž tento sociopatický (společensky chorobný) vztah nutno řešit jednostranným vymezením odpovědnosti. Tentokrát je třeba postupovat stejně jako u obchodu s drogami, tzn. dovolit nákup (neoprávněných výhod), ale trestat prodej. Netrestat uplatitele, ale vždy jen upláceného.
Ovšem trestat mnohem přísněji než v předchozích případech. Každý, kdo úplatek přijme, musí být vystaven reálnému nebezpečí potrestání. Ale každý, kdo úplatek předá, musí mít před zákonem jistotu, že má čisté ruce. Boj proti korupci se tak okamžitě přenese do úrovně uplatitelů a uplácených. A teprve v rámci těchto vztahů, v rámci jejich životnosti a užitečnosti, může dojít k trvalým změnám k lepšímu.
Možná se zeptáte, proč o takových věcech píšeme. Na takovou otázku máme po ruce jednoduchou odpověď, protože zločin je záležitostí velmi intimní, a vždycky je výrazem porušení nějakého energetického vztahu, v jehož narovnání spočívá řešení situace neboli prevence, tedy odvrácení zločinu.
Milování bez ztráty květiny (15)
Není těžké pochopit, proč se poloha „69“ stala téměř symbolem lidské sexuality. Zajisté pro svoje číselné označení, které není pořadovým číslem v seznamu, ale geniálním piktogramem.
@ MAGICKÉ ČÍSLO
Poloha s označením 69 je všude na světě, kde jsou používány arabské číslice, velmi populární. Je tomu tak proto, poněvadž číslo 69 představuje geniální piktogram vyjadřující polohu dvou lidských těl vzájemně obrácených hlavami k pohlaví druhého. Dvě číslice tak graficky znázorňují dvě lidská těla, která si vzájemně spojují ústa s pohlavími.
Někteří lidé, nejčastěji mladí, kteří teprve začínají intimně žít, nebo k intimnímu životu sbírají informace, by se mohli domnívat, že poloha 69 je polohou z nějakého seznamu erotických poloh, a že zmíněné poloze je přiděleno pořadové číslo 69, což je samozřejmě nesmysl.
Popularita zmíněné milostné polohy je dána také tím, že její označení představuje něco jako šifru, jež vzbuzuje dojem, že není známa každému, ale jen zasvěceným. Představuje tak veřejně sdělitelný znak pro situaci, která je vrcholem lidské intimity, tedy pro situaci veřejně nesdělitelnou.
Proto se číslo 69 stalo pro mnohé osoby posedlostí, kterou vpravují do běžného života, kde jen možno. Není náhodou, že některé knihy, jež se tak či onak týkaly erotiky, měly prodejní cenu Kč 69. Např. Kniha rozkoší, smíchu a radosti od Vladimíra Párala, která vyšla v r. 1992. Dnes, v r. 1999, se tímto způsobem může zviditelnit už jen útlá brožurka Červenání od MUDr. Radima Uzla, neboť tlustší knihy prodávané za zmíněnou erotickou cenu by byly prodělečné.
Z hlediska staroindické a staročínské erotiky je zmíněná poloha neobyčejně zajímavá. Spojuje spodní část těla ženy s horní částí těla muže, a současně horní část těla ženy se spodní částí těla muže. Představuje tak v rámci dvou bytostí splývajících v jedinou bytost efektivní spojení polarit yin a yang.
Takové spojení je charakteristické navozováním stavu vzájemné rovnováhy, kterýžto stav je kýženým stavem vnitřní a vnější harmonie, jenž byl našimi předky často vyjadřován četnými symboly. Jedním z nejstarších symbolů je had zakousnutý do svého ocasu, dále jsou to dva propletení hadi, taoistická monáda aj.
Poloha má nesporný léčebný efekt, ovšem je třeba předem ujasnit, že jakýkoliv léčebný efekt se míjí účinkem, pokud je poloha akceptována konzumačním způsobem, tzn. pokud je intimní kontakt přerušen orgasmem a ejakulací muže, event. orgasmem ženy.
Pro využití polohy při léčbě určitých nemocí je bezpodmínečně nutná práce s energií. Vytvořenou energii je zapotřebí distribuovat do různých částí vlastního či partnerova těla, což je při intimním styku, který byl přerušen orgasmem, vyloučeno. Toto pravidlo je ostatně platné také u ostatních ásan či tantrických figur, jež bývají používány pro léčení, zpevnění mysli či vytváření nové reality.
Pro ženu je tato poloha, kdy oba partneři leží na boku, poměrně jednoduchá, její hlava spočívá na mužském stehně a penis směřuje do ženských úst zcela přirozeně a samozřejmě, ať už ztopořený, horký a zářící, nebo měkký, teplý a hedvábný. Určité nepohodlí pro obě strany může nastat při velkých rozdílech v délkách trupů.
Pro muže je poloha méně snadná, chce-li ovšem muž přinést ženě vzrušení, a tím zvednout hladinu její energie. Muž totiž musí udržet špičku jazyka na poštěváčku, což je, nejsou-li ženská stehna široce roztažena, dosti obtížné. Žena s ohebným tělem může pomoci, když si uloží svrchní nohu poněkud výš, asi tak do výše svého ramene, raději až za rameno, což ovšem vyžaduje značnou ohebnost a pokročilost v jógových či jiných cvičeních.
Protože v této poloze jsou energie značně harmonizovány, je také nárůst ženského vzrušení pomalejší. Žena to obvykle vnímá tak, že muž kmitá špičkou jazyka na nějakém jiném místě, že to není úplně to správné místo na žaludu poštěváčku. A faktem je, že když muž zkusí kmitat špičkou jazyka trochu vlevo či vpravo, nebo trochu blíž k pochvě, žena to vnímá jako značnou změnu v kvalitě podněcování.
Také je třeba nelízat příliš silně, neboť podněcování se tak stane lehce nepříjemným až bolestivým, v důsledku čehož vzrušení opadne. Spíše se osvědčuje velice lehký dotyk jazyka a rychlé kmitání za současného sání asi jako při polibku. Také je vyloučena kombinace podněcování poštěváčku a dráždivého bodu v pochvě, prostě proto, že to vzhledem k poloze rukou není anatomicky možné.
Doporučujeme zaujímat tuto polohu až po předchozím rozehřátí partnerky, a to nejlépe v poloze, kdy žena leží na zádech s roztaženýma nohama a muž je uložen mezi jejíma nohama, jako by celé jeho tělo představovalo jeden velký penis. Tato poloha, při které muž líže ženě poštěváček uložen mezi jejíma nohama, připraví ženu mnohem rychleji, jelikož mužská energetická polarita, velký mužský yang, je spojena s dolní částí ženského těla, což vede k rychlému nárůstu vzrušení ženy a k jejímu pohlavnímu ohřátí.
Muž nesmí zapomínat, že nikoliv pouze hebké a vlhké tření vede ženu k uvědomování rozkoše, ale že nárůst energie je podněcován také tlakem. Občas, zvláště pokud se jeví, že vzrušení ženy opadává, lze lehce přitisknout zuby těsně nad poštěváček nebo pod něj. Tento lehký tlak zuby dokáže podněcování velmi prospět. Přímý kontakt poštěváčku se zuby nedoporučujeme, neboť žalud poštěváčku je na takový kontakt se zuby příliš jemný.
Pravdou však je, že některé ženy mírné laskání poštěváčku zuby preferují. Sliznice žaludů na poštěváčcích žen jsou odlišně silné, a tudíž také odlišně citlivé. Ženy si změny neuvědomují tak zřetelně, ale jedná se v podstatě o týž jev, který dobře znají muži. Citlivost jejich žaludů, když byli kdysi chlapci, byla podstatně větší, než když jsou dnes muži. Mnohé doteky, jež jim dnes činí potěšení, znamenaly by pro ně v chlapeckém věku bolest a utrpení. S ženskými poštěváčky je tomu stejně.
# KOUSÁNÍ DO PENISU
Cílem kruhové polohy, při které jsou spojena ústa a pohlaví, je přiblížit se až na samu hranici orgasmu, a poté koncentrovat vědomí ženy a muže na uzavření mikrokosmické dráhy, po které obíhá energie. O těchto metodách budeme psát později. Vzájemné přiblížení do blízkosti orgasmu, aniž by hranice na straně ženy či na straně muže byla překročena, je poněkud obtížné.
Proto budeme usilovat, aby se do blízkosti orgasmu přibližovala žena, a muž přitom zůstal ve stavu vyrovnaného nechtění. Muž orgasmus neodmítá, nebojuje s ním, nestaví se proti němu, pouze jej nepřivolává, netouží po něm, staví se k němu jako sytý k prostřenému stolu. Jenom tak může být jeho mysl plně koncentrována na prožívání ženy. Nutno dodat, že z tohoto postoje při styku se ženou získává mnoho užitečného, včetně tzv. skrytých sil, jež bývají v józe označovány jako siddhi.
Oba partneři leží na boku, žena drží v ústech mužův penis, který ale v tu chvíli není předmětem jejího zájmu. Pozornost ženy je soustředěna na pocity, jež jí rozehřívají tělo díky mužovu podněcování jejího poštěváčku. Některým ženám proudí horko již od chodidel, a to směrem vzhůru do břicha a horních částí trupu, jiné umisťují pocity tepla a chvění více do podbřišku a břicha.
Za zavřenými víčky vnímají vzrušené ženy bílé, zlaté, červené či jiné světlo, zavřená víčka se jim obvykle zachvívají a pocukávají. Také vzrušená žena by se měla koncentrovat a udržovat se v klidu vědomou relaxací spojenou s hlubokým dýcháním.
Než se muž a žena sehrají alespoň k tomu, aby se žena trvale udržovala ve stavu vyšší energetické plnosti, tedy ve stavu těsně před orgasmem, nějaký měsíc to trvá. Mnohokrát se stane, že jí orgasmus unikne a proběhne jako by sám od sebe. Zvláště je třeba dávat pozor, když je měsíc v úplňku, poněvadž tou dobou je yin v přírodě oslabena, stejné nebezpečí oslabené sebekontroly platí pro muže.
Pocity, které takové úniky nechtěného orgasmu u žen doprovázejí, bývají často velmi překvapivé. Někdy to je naprosto neznámé hřejivé chvění hluboko v břiše, jindy prskavkovitý pocit v těsné blízkosti poštěváčku, jindy zas horko až někde na temeni hlavy. Vždy však je orgasmus ženy doprovázen stahy, které nepozorný muž snadno přehlédne, ale žena si je uvědomuje vždy.
Právě tyto stahy jak u muže, tak u ženy, souvisejí s orgasmickým úbytkem energie. Orgasmy žen jsou mnohem pestřejší než orgasmy mužů, mužské orgasmy se vztahují převážně jen k průchodu semene močovou trubicí, zatímco ženské bývají situovány do rozsáhlejších a vzdálenějších částí těla.
Orgasmus ženy, který se takto utrhne ze řetězu, není žádnou velkou pohromou. Dokonce ani není třeba přestat kvůli tomu s praktickou realizací intimního spojení. Po velmi jemném a téměř neznatelně hebkém podněcování se energie v poštěváčku opět obnoví, dotyk jazyka přestane být pro ženu píchavě nepříjemný, a celý nádherný květ ženského pohlaví se znovu rozvije, rozehřeje a ohlásí specifickou vůní staré ovčí vlny.
Je dobré, když si muž dokáže povšimnout, že v situacích, jestliže pár již dospěl do stádia uvědomování energie, je uniknuvší orgasmus ženy příčinou poklesu energie taktéž u muže. Následně obnovené vzrušení ženy už je vždycky o poznání slabší, takže už tak dobře neudrží mužské semeno v klidu, bezpečně uložené v energetickém těžišti těla.
Energie vždy směřuje tam, kde je jí nedostatek, z teplého předmětu do studeného (teplý chladne, studený se ohřívá), z pohlavně vzrušeného člověka do člověka nevzrušeného. Proto je tak časté, že muži souložící s nevzrušenými ženami dospívají k orgasmům velmi rychle a překotně, což je terčem častých vtipů, lékařských diagnóz, ale také ženského pohrdání.
Legendární polohu 69 nebudeme praktikovat za účelem konzumačního sexu, neboť bychom se tak dopouštěli stejné chyby jako nemocný člověk, který léčivé byliny, mající sílu mu pomoci, pálí v ohni nebo dává do kompostu. Díky vědomostem a praktickým zkušenostem starých tantrických mistrů máme příležitost stát se v praktikování kruhové polohy, proslulé léčebnou harmonizační silou, většími odborníky, než jakými jsou ti, jejichž knihy se prodávaly či prodávají za Kč 69.
Jakmile se žena přiblíží k orgasmu, kousne muže do penisu, čímž mu dá signál, aby okamžitě zastavil podněcování poštěváčku. Po krátké přestávce, kterou je třeba ověřit v praxi, obvykle po 6 až 12 vteřinách, muž pokračuje v podněcování. Po určité době, která se v rámci jednoho intimního styku stále zkracuje, se žena opět dostane do blízkosti orgasmu, a tudíž znovu kousne muže do penisu, čímž mu předá signál, aby zastavil.
Kousnutí do penisu je třeba nejprve vyzkoušet ve spolupráci s mužem. Ženy bývají překvapeny, jak silný stisk ženských zubů vydrží mužský penis. V zásadě platí, že do měkkého a polotuhého penisu lze kousat silněji, a do tvrdého a silně erigovaného penisu nutno kousat slaběji. Měkký penis možno žvýkat bez ohledu na žalud, nejlépe na stoličkách, a přehazovat jej z jedné strany na druhou, zatímco u tvrdého penisu je lépe, když se ženské zuby žaludu vyhnou.
Přibližování ženy k orgasmu je možno zkoordinovat s dýcháním. Přiblížení se stále zkracuje a při zvětšeném množství energie stačí stále slabší podněty k tomu, aby se ženský orgasmus přiblížil. Při pravidelném praktikování lze docílit přiblížení na jeden výdech ženy, při kterém muž nadechuje. Následuje kousnutí. Přestávku vyplní nádech ženy, při kterém muž vydechuje. A tak stále dokola.
Energie se v tomto případě chová jako kyvadlo hodin, které přechází z jednoho těla do druhého a zpět, výdech kyvadlo odpuzuje, nádech je přitahuje zpět. Zmíněná nepřerušovaná rozkoš velmi kladně ovlivňuje duševní vztah obou partnerů. Při dodržování základních pravidel životosprávy ve smyslu starých orientálních znalostí a při mírných znalostech čínské nebo tibetské medicíny je tento způsob intimního styku zárukou dobrého tělesného a duševního zdraví a dosažení úctyhodného věku, jenž není jen výsledkem úsilí, ale spíše obnovenou lidskou přirozeností.
Milování bez ztráty květiny (16)
Jsme takoví, jací jsme se narodili, nebo se stáváme tím, co myslíme a co děláme? Zavěšujeme závaží na penis a na vajíčko umístěné do vagíny, což posiluje energii jednotlivce či páru.
@ VLASTNOSTI
V ohlasu na náš seriál jeden čtenář píše toto, cituji: Každý se narodí s nějakými psychickými vlastnostmi, a ty nejdou změnit. Někdo prostě nesnese být 70% času pod dohledem své partnerky, vést s ní nesmyslné řeči, říkat jí pořád, jak ji strašně miluje atd. A přitom touží po sexu. Co má dělat? Jde k prostitutce, a s ní se ukojí. Konec citace.
Uvedený text nepotřebuje komentáře, neboť přesvědčivě vyjadřuje ambivalentní (současně kladný i záporný) vztah muže vůči ženě. V takovém vztahu muž netouží po ženě jako takové, ale pouze po sexu, jinými slovy po masturbaci ve vagíně, přičemž přítomnost ženy jej víceméně otravuje. Z textu dále vyplývá, že ideální manželkou je vlastně prostitutka, vzdor tomu mužů ochotných ženit se s prostitutkami je poskrovnu.
Závažnějším výrokem je však první citovaná věta: Každý se narodí s nějakými psychickými vlastnostmi, a ty nejdou změnit. Jedná se o výstižnou formulaci nebezpečného světonázoru, který odpovídá odmítnutí osobní odpovědnosti za vlastní život, chování, zdraví, štěstí atd., jak jej známe z dnešní doby. Vše je dáno, nic nelze změnit, vše se tudíž podřizuje osobní libovůli, která je chápána jako výraz vrozeného založení.
Chci-li krást, pak musím krást, neboť takové je mé založení, a k takovému cíli mě vedou mé psychické vlastnosti. Chci-li se dopustit znásilnění, nedá se proti tomu nic dělat, neboť takové je mé psychické založení, takové jsou mé psychické vlastnosti. Chci-li souložit s autobusem, nic se nedá dělat, musí to být, poněvadž to je má vrozená vlastnost. Nutno dodat, že tento moderní světonázor je dílem nového náboženství zvaného věda, kterému nechybí duch neomylnosti, ale který postrádá pojetí celku.
V masovém měřítku jsou dnes podávány názory na příčiny vzniku homosexuality, pedofílie, sexuální agresivity a dalších parafilií, jež s předstíranou jistotou hlásají, že uvedené změny v chování jsou projevy vrozených vlastností, které v zásadě nelze změnit. Přesto lze o tomto pojetí s úspěchem pochybovat, neboť výskyt parafílií je proměnlivým sociálním jevem, který vykazuje jisté zákonitosti. Navíc představa, že určité chování je vrozené, a nelze je tudíž změnit, je neživotná.
Život je neustálá adaptace, a to nejen život jednotlivce, ale také život společnosti, takže změny v chování lidí, změny jakéhokoliv druhu, jsou vždy výsledkem nějakého adaptačního procesu. Názor vysvětlující psychické vlastnosti jako výsledek náhodného vrhu kostkou, který uskutečnila neviditelná ruka osudu, je filosoficky nesprávný a sociálně neudržitelný.
Důkazem, že se otázkami příčinnosti a tvárnosti lidských vlastností zabývali lidé odnepaměti, je výrok starověkého čínského mistra Konfucia. Ten je autorem následujících moudrých slov, která říkají o lidských vlastnostech a lidském chování mnoho: Zasej čin, sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš tradici. Zasej tradici, sklidíš osud.
(Konfucius žil přibližně v téže době jako další legendární Číňan, zakladatel taoismu, Lao-c´, tzn. asi v r. 551 až 497 př. n. l. Myslitelské úsilí Konfucia bylo soustředěno především na nalézání optimálního společenského pořádku.)
# ZAVĚŠOVÁNÍ
Ve smyslu proklamace sebetvořivého úsilí, tedy přesně ve smyslu Konfuciových slov, jež nabádají, aby člověk zasel čin a sklidil osud, podáváme další praktický návod ke zlepšení energetické životní stability. Představujeme vzácný skvost z kolekce tantrických a taoistických praktik, jedná se o málo známé, ale značně účinné genitální cvičení, jež se obvykle označuje jako zavěšování.
Muži praktikují tak, že si ke kořeni penisu připevní smyčku nebo oko z měkkého provazu tlustého asi jako silnější prádelní šňůra. Originální texty uvádějí několikrát přeložené hedvábné pláténko. Oko musí objímat kořen penisu za šourkem, takže obepíná nejen penis, ale také šourek. Chlupy odhrnout a srovnat nahoru, jinak provaz bude po zavěšení za chlupy bolestivě tahat. Závěs musí být pevný, ale ne zcela zaškrcený, nutno vyzkoušet. Na uvázanou smyčku nebo oko se zavěsí závaží.
Existují různé postupy, co dělat dál, a ty jsou většinou speciálně zaměřené. Uvedeme nejběžnější. Mírně se rozkročíme, pokrčíme kolena, s nádechem lehce vtáhneme konečník a předpažením vzpažíme. S výdechem uvolníme konečník a ruce plynule přemístíme (dlaně k zemi) podél trupu, co nejblíže u těla, do připažení. Napoprvé nepoužívat těžší závaží než 1 nejvýše 2 kg. V prvním týdnu pravidelného praktikováni nenechávat déle než jednu minutu.
V dalších týdnech se lze dostat postupně na 4 minuty a pozvolna přidávat závaží do hmotnosti asi 3 až 4 kg. Zmíněné limity jsou závazné na dobu 3 až 4 měsíců, po které je třeba pravidelně denně cvičit. Teprve potom získáme náhled a můžeme zkoušet těžší závěsy a delší doby. Ale i pak je třeba být umírněný a nespěchat za rekordy, které jsou v této oblasti bezcenné. Pro trvalou praxi u trénovaných jedinců se používají závěsy o hmotnosti 5 až 10 kg a doby kolem 5 až 10 min.
Kdybychom chtěli kýchnout nebo smrkat, vždy rukou uchopíme provaz a závaží nadlehčíme. Teprve potom kýcháme, smrkáme či kašleme, jinak se vystavíme riziku vnitřního úrazu. Pozor, nebezpečný může být i smích. Dodávám, že existuje technika, při které se k tomuto typu zavěšení přidává menší závaží na penis, jež se zavěšuje za žalud.
Při erekci zavěšování nepraktikujeme, nehrozí vážnější nebezpečí, ale energie je při erekci obrácena ven, takže cvičení by přineslo větší ztrátu, než příjem. U začátečníků nepochybně. Nikdy nepraktikujeme po ejakulaci, což zkušeným tantrickým a taoistickým adeptům nehrozí, neboť zdržování se ejakulace je základem většiny cvičení.
Jsme-li unavení, prochladlí nebo nemocní, rovněž nezavěšujeme. Po cvičení se zásadně nesprchujeme, což platí pro všechny energetické praktiky, včetně jógy a všech jednotlivých i párových figur z oblasti komunikační erotiky. Vhodná doba k praktikováni je ráno těsně před rozedněním (yang je ráno jako dítě, yin jako stařec), ale lze využít i jinou denní či noční dobu. Docílíme mnohonásobně lepšího výsledku, když budeme cvičit pravidelně každý den ve stejnou hodinu.
Důležitý je též dostatek vnitřní síly, uvolněnost a tepelná pohoda, tzn. varlata volně visí v měkkém uvolněném šourku. Tento stav mužského pohlaví se však u dnešních mužů vyskytuje čím dál méně často, a brzy se s ním budeme setkávat už jen u dětí a renesančních soch. Příjem energie čchi podle taoistické koncepce či prány podle koncepce tantrické je značný, a proto je nezbytné mít při zavěšování pootevřené okno.
Genitální cvičeni praktikují také ženy, pro které je silným prostředkem k udržení dokonalého pohlavního zdraví. Ženy používají provrtané nefritové vajíčko, které zavedou do vagíny, a na vyčnívající provázek zavěsí závaží.
Nefritová vajíčka jsou u nás nedostupná, takže se používají vajíčka skleněná, speciálně ručně vyrobená ve sklárně. Jakékoliv jiné materiály (kov, dřevo, umělá hmota, technické pryskyřice) jsou nevhodné, nebezpečné, a důrazně před jejich použitím varujeme. Použitelná jsou ještě také vajíčka z keramiky s dokonalou glazurou, případně z porcelánu rovněž s glazurou.
Ženy používají lehčí závaží, začátečnice mohou zkoušet od 50 g do 1 kg. Nemusejí se obávat vyzkoušet těžší závaží, bude-li hmotnost závaží nad jejich sily, vajíčko jednoduše z pochvy vyklouzne. Ženám se doporučuje používat závaží zabalená do měkkého materiálu, aby se vajíčko, když vypadne, nerozbilo o kovové závaží. Vajíčko totiž není zrovna levné.
Žena praktikuje podobně jako muž, navíc přemisťuje vajíčko uvnitř vagíny nahoru, doprostřed a dolů. Vedlejší efekty cvičení, jež se projevují v obratnosti a uchopovací schopnosti vagíny, jsou natolik interesantní, že kdyby je znala manželka Bedřicha Engelse, musel by o tom její muž napsat spis Podíl vagíny na polidštění opice. Přejeme příjemné zavěšování!
Milování bez ztráty květiny (17)
Pohlavní orgány zasluhují péči a pozornost. Další kdysi tajnou tantrickou praktikou je vadžrólí, procedura z oblasti pohlavní hygieny pomáhající k ovládnutí ejakulačního reflexu.
@ CESTA K BINDUSIDDHI
Mnoho západních mužů touží po bindusiddhi, dokonalé kontrole orgasmu a ejakulace. Ve vědomí lidí je mužská sexuální síla od nepaměti ztotožňována se schopností souložit dlouhou dobu bez výronu semene, tzn. zadržet při souloži výron semene co nejdéle, případně jej dostat plně pod vědomou kontrolu.
Mezi tajné metody tantry, které umožňují dosáhnout bindusiddhi, patří vadžrólí, po tisíce let přísně střežené tajemství zasvěcených. Spočívá v zasouvání kovové, nejčastěji stříbrné, olověné, ocelové, ale také zlaté trubičky do močovodu a dále do močového měchýře. Zápaďanům se doporučuje použít čistý urologický katetr, cévku či močovou sondu.
Katetr může být sterilní, vyvařený či dezinfikovaný, ale nesmí na něm zůstat ani stopa jakékoliv antiseptické látky. Musí být důkladně opláchnutý v teplé vodě a osušený. Potom jej zvlhčíme vlastní močí. Zásadně nikdy slinami, ani žádným antiseptikem, vazelínou či jinou chemickou látkou. Sliny bývají masivně kontaminovány mikroorganismy a jakékoliv nefyziologické chemické látky poškozují sliznici močovodu.
Potom katetr zvolna zasuneme do močovodu. Nikoliv při erekci ani při poloviční erekci. První den zasunujeme pouze 2 až 4 cm hluboko, počkáme asi 0,5 až 2 minuty, a vytáhneme. Druhý den o další 2 až 4 cm hlouběji, počkat, vytáhnout. Další den opět o kousek hlouběji, počkat, vytáhnout atd.
Je nutná soustředěnost, opatrnost a postupnost. Nikdy nepostupovat proti bolesti. V hloubce přibližně 20 cm, kam se dostaneme asi za 5 až 10 dní, narazíme na zúžený průchod kontrolovaný svěračem. Nacházíme se v místě, kde prostatický kanálek vyúsťuje do močovodu a kde se uvádí do chodu ejakulační reflex.
Toto místo vnímáme jako překážku, do níž hadička narazí a o kterou se zastaví, jelikož v cestě jí stojí vnější svěrač uzavírající prostatu. Dál postupujeme velmi opatrně, vyvoláme stav, jako bychom se chtěli trochu vymočit, čímž uvolníme svěrač. Zúžený průchod se uvolní a katetr vnikne do prostaty.
Zde je nutno se připravit na velmi zvláštní pocity, které vzdáleně připomínají orgasmus. Proniknutí prvním svěračem někdy chvíli trvá, zvláště při použití silnějších hadiček průměru nad 5 mm. Smíme použít o málo silnější tlak, nesmíme však použít násilí a překročit hranici bolesti. Počítejme s tím, že budeme úspěšní až po několika pokusech.
Vniknutí do prostaty je neobtížnějším krokem v technice vadžrólí, někdy si vyžaduje více opakovaných pokusů a vždy dostatek trpělivosti. Začínající by měli používat tenké katetry o průměru 3,5 až 4 mm. Po vniknutí do prostaty lze vnímat mocné svalové obemknutí trubičky a zvláštní pocity chvění, brnění či pálivého svědění.
Po dalších asi 2 cm se dostáváme k vnitřnímu svěrači, který již uzavírá vstup do měchýře. Opět jej vnímáme jako překážku, o niž se pohyb katetru zastaví. Překonáme ji poměrně lehce, ale zase s výraznými pocity. Následně z katetru začne vytékat pramínek moči.
Popotáhneme zpět, pramínek se zastaví. Posuneme dovnitř, pramínek se obnoví. Nikdy nezasouváme dál než asi 1 až 2 cm do měchýře. Po zasunutí vykonáme několik frikčních (třecích) pohybů sem tam, sem tam. Cílem je zpevnění, otužení a snížení citlivosti sliznice močovodu, z čehož plyne značný užitek pro náš pohlavní život.
Ale vadžrólí je užitečné také pro náš urogenitální systém jako celek, jemuž přináší stabilitu a mikrobiální odolnost. Vadžrólí je samozřejmě užitečné také pro ženy, ale k tomu je třeba podat některé další informace a předložit odlišný postup. Jistě se k tomu ještě dostaneme, takže tentokrát pouze pro muže, dámy prominou.
# PRAXE VADŽRÓLÍ
Zlaté pravidlo vadžrólí říká: Pokaždé, když vytáhneme katetr, vymočíme se. Moč sliznici močovodu dezinfikuje a harmonizuje. Žádný jiný prostředek (ani fyziologický roztok) to nedokáže lépe! Pokud vše proběhlo správně, neměli bychom cítit pálení. Někdy trochu pálení vnímáme, ale jen mírného a nebolestivého.
Pokud cítíme nepříjemné či bolestivé pálení, překročili jsme pravidlo umírněné postupnosti. Při druhém a třetím močení už pálení obvykle necítíme. Zlaté pravidlo vymočení po vadžrólí předpokládá, že vadžrólí budeme provádět pouze tehdy, potřebujeme-li močit. Nejprve vymočíme asi 0,5 dl do misky, a močení zastavíme. Takto získanou močí zvlhčíme katetr v délce asi 20 cm. Nejlépe bez dotyku rukou, příp. prstem, přičemž ruce máme samozřejmě umyté.
Jakmile se dostaneme do močového měchýře, což poznáme podle pramínku vytékajícího z trubičky, okamžitě zastavíme vytékající moč, budeme ji totiž, jak jsme si již řekli, potřebovat. Obvyklým způsobem, sevřením svěrače, to ovšem už nedokážeme. Venkovní konec trubičky proto uzavřeme bříškem prstu nebo trubičku na venkovním konci utěsníme speciální pryžovou či plastikovou zátkou.
Po manipulaci katetr vytáhneme, což nikdy neděláme rychle, ale vždy pomalu a s plnou pozorností, a hned poté se naplno vymočíme. Dosáhneme tím jedinečného ošetření močové trubice, a uvedeme tak močovou trubici do klidu a harmonie. Závěrečné vymočení je po vadžrólí nezbytností.
Trubičku po ukončeném praktikování opláchneme v horké vodě a lehkým švihem odstříkneme kapky vody. Neutíráme a necháme uschnout na čisté vyžehlené utěrce. Můžeme trubičku také pověsit na prádelní šňůru v koupelně, přičemž ji připneme kolíčkem za vnější konec.
V prvních 5 až 10 dnech praktikujeme vadžrólí jednou denně, potom jednou za tři dny po dobu jednoho až tří měsíců, poté stačí jednou týdně natrvalo. Praxe nasávání vzduchu a tekutin do močového měchýře, jak ji uvádějí klasické texty, se bez přímého vedení učitele zásadně nedoporučuje. Taktéž se nedoporučuje používání jiných nástrojů než k tomu účelu vyrobených urologických katetrů, cévek či močových sond.
Existují průhledné plastikové trubičky běžně používané např. při infuzích, často jako nosní sondy ap. Tyto trubičky lze k vadžrólí použít, ale je příliš obtížné jejich konce nad plamenem zakulatit tak, aby vyhovovaly. Jakýkoliv nasazovací zakulacený nástavec na konci trubičky je z pochopitelných důvodů nepřípustný, a to i kdyby držel sebepevněji. Vždy je třeba používat nástroje z jednoho kusu, nikdy žádné spoje nebo nástavce.
A ještě pár praktických rad. Stane se, že při použití silnější trubičky dojde nečekaně k erekci, případně k náběhu na erekci. Nepokračovat, trubičku zvolna vyjmout a počkat, až se krevní řečiště zkonsoliduje. Při erekci totiž mizí citlivost v penisu, takže bychom si mohli poškodit močovou trubici, aniž bychom vnímali bolest.
Trubičky o větším průměru než 5 mm patří do rukou adeptům, kteří mají s vadžrólí praktické zkušenosti delší než 1 rok. Ale i pro zkušené tantriky představuje trubička o průměru 7,5 mm maximum možného. Ovšem průniky prostatou takto silnou trubičkou již nejsou žádoucí, neboť oslabují utěsňovací schopnosti svěračů. Pro část močové roury od žaludu k prostatě je však takto silná trubice občas vhodná, znovu připomínám, jen pro zkušené adepty.
Řekli jsme, že je třeba praktikovat vždy alespoň s malou rezervou v močovém měchýři, abychom mohli dodržet zlaté pravidlo vadžrólí. Nesmíme ale zasouvat trubičku, je-li měchýř plný a nabitý. Takovému stavu totiž odpovídá maximální sevření svěračů, jejichž proniknutí trubičkou je nesnadné, příp. bolestivé. V takovém případě předem odpustíme asi polovinu obsahu měchýře.
Vždy se najde dost mužů, kteří k čemukoliv, co vyžaduje postupnost, přistoupí s gestem brouka Pytlíka, který všechno ví a všechno zná, jelikož všechno viděl v biografu, a pokoušejí se přeskočit postupné kroky, a stát se mistry světa hned, příp. na počkání. Upozorňuji, že vadžrólí dokáže být při takto splašeném přístupu velmi nepříjemné, ani ne tak při samotné manipulaci, jako spíše potom.
Postupnost je zde bezpodmínečně nutná, teprve pak může být vadžrólí zážitkem, a nikoliv nepříjemnou procedurou, jak ji znají muži s prostatickými potížemi. Tito jsou nemilosrdně cévkováni až ve chvíli nejvyšší nouze, zatímco už mnoho měsíců předtím, kdy jejich pramínek moči očividně slábl, měli být instruováni lékařem, jak mají nacvičovat vadžrólí.
Je vysoce pravděpodobné, že jejich potíže by ustoupily, případně se staly mírnějšími. Tantrická metoda uchovávání semene je mužům s prostatickými potížemi rovněž ku prospěchu, i když je jim často doporučován pravý opak. Tzn. je jim doporučována relativně častá ejakulace, která prý uvolní napjatou a sekretem naplněnou prostatu. Zde jsou ovšem slova zbytečná, prohlédnutí dovolí pouze praxe.
Cévkování je dosti nešetrná a nepříjemná metoda mechanického vymočení muže, kterému prostatické svěrače z různých důvodů odmítají poslušnost. Teorie vzniku zmíněného nepříjemného stavu, kdy se muž nemůže vymočit, jsou různé, žádná však neuvažuje o souvislostech se sexuálními zvyky současných mužů, tedy s konzumačním pojetím sexuality.
Přitom právě orgasmus a ejakulace jsou stavy, při kterých jsou svaly prostatických svěračů maximálně sevřeny, jelikož tlak semene hnaného semennou pumpou nesmí prorazit do močového měchýře. Co k tomu dodat? Říká se, chytrému napověz...
Rozdíl mezi vadžrólí a cévkováním je veliký, principiálně se jedná o dvě podobné procedury, ale rozdíl je asi týž jako mezi pohlazením a políčkem, což jsou principiálně rovněž dvě téměř shodné procedury.
Cévkování patří mezi odborné lékařské zákroky, které smí konat pouze lékař či vyškolená sestra. Příjemné pocity z tantrického vadžrólí se pod rukama zmíněných školených odborníků mění v bolestivý a řezavý zážitek, který nezřídka končí močením krve. Příjemné teplo v močové trubici, jež cítí tantrik po vadžrólí, se na urologickém oddělení nemocnice mění v dlouhodobou řezavou bolest a pálení. Ano, principiálně se jedná o dvě téměř shodné procedury.
Názor, že technika vadžrólí je riskantní z hlediska zavlečení infekce do močových cest, je třeba korigovat upřesněním představy o tom, co je vnější a co vnitřní oblastí těla. Vnější oblastí těla, resp. povrchem nesmíme rozumět jen zevní kůži, ale musíme jí rozumět také tělesné dutiny, ústa, trávicí systém, plíce a také močovou trubici a měchýř.
Povrch těla, je-li v dobrém stavu, vykazuje značnou antibakteriální aktivitu. Mnohem nebezpečnější je jakékoliv píchnutí do kůže či proražení povrchu. Neříkám, že při vadžrólí není třeba brát ohledy na hygienu, ale je třeba znát skutečnou míru rizika. Metodika, kterou jsme uvedli, zvláště zlaté pravidlo vadžrólí, je dostačující.
Zchoulostivělý člověk se slabou mikrobiální sebeobranou musí být opatrný, musí postupovat pomalu a s plnou pozorností. Může se stát, že se při praktikování vadžrólí objeví krev. Stává se to zřídka, většinou u osob s oslabenou močovou trubicí, případně s problémy v oblasti prostaty. Vytažená trubička může být lehce od krve, po vymočení může být zbarvená moč.
V prvé řadě zklidníme mysl. Pak se koncentrujeme na vjemy z oblasti pohlaví. Pozorujeme, zda se v některém místě nehlásí bolest, nebo spíše horké pálení. Kontrolujeme druhou várku moči, která už bývá většinou čistá. Případně se při domočování objeví několik růžových kapek.
Při každém močení bedlivě sledujeme pocity v močové trubici. Většinou se jedná o drobná poranění ochablého povrchu trubice v blízkosti prostaty. V každém případě minimálně 2 dny nepokračujeme. Pokud by byla moč červená ještě po třetím nebo čtvrtém močení, pokud by trvaly bolesti či řezavé pálení v močové trubici, a to i bez krvácení, vždy je namístě návštěva lékaře.
Lékaři je třeba pravdivě vysvětlit, co jsme dělali, a tak trochu se připravit na určité nepochopení. Pravdou je, že vadžrólí močovou trubici vydatně posiluje, takže případné počáteční potíže rychle ustupují.
Význam a užitek vadžrólí? Kromě již zmíněného posílení urogenitálního systému je cílem kontrola nad ejakulačním reflexem. V praxi to vypadá tak, že po několika měsících praktikování zjistíme, že blížící se orgasmus dokážeme odvrátit.
A dokonce i ve chvílích, kdy se nám dříve jevil orgasmus jako neodvratitelný, dokážeme jej zastavit, jako bychom najednou měli delší chvíli k rozhodování. Pokud by zdravotní personál urologických oddělení praktikoval vadžrólí a učil této praktice pacienty, na světě by bylo o mnoho utrpení méně.
Kdysi jsme napsali o vadžrólí do newsové diskusní skupiny cz.soc.orient. Jeden náš zarytý kritik, který nás kritizoval z pozic bigótního paulinismu, nám napsal, že si zavádíme cizí předměty do genitálů, a tuto úchylnou manipulaci s pohlavími nabízíme veřejnosti jako cestu k duchovnímu růstu.
Museli jsme mu popravdě odepsat, že se hluboce mýlí, neboť do pohlaví si v žádném případě nezavádíme cizí předměty, ale výhradně a pouze předměty naše vlastní.
Milování bez ztráty květiny (18)
U většiny sportovních disciplin patří technika dýchání k základům dokonalého stylu. Také při intimním styku je dýchání klíčem k dokonalosti, i když v obecném povědomí to není známo.
@ DÝCHÁNÍ PROTI ODPORU
Kdo uvede v soulad dech, mysl a semeno, bude obdařen nadsmyslovostí a stane se nezničitelným. Tak praví Kálačakratantra, jeden z klasických tantrických textů, o němž pověst vypráví, že jej z magického království Šambaly přinesl mistr Pitó. Semenem jsou zde míněna samozřejmě též ženská vajíčka.
Slovem semeno označujeme mužské pohlavní buňky, avšak pozorným nahlédnutím do říše rostlin zjistíme, že mužské pohlavní buňky jsou spíše pylem, přičemž skutečným semenem jsou pohlavní buňky ženské.
Lidé dnes vnímají dýchání, vědomí a pohlaví naprosto izolovaně, nicméně jedná se o provázané části jednoho celku, jež představují trojžilový kabel k energetické komunikaci s ostatními lidmi a s životním prostředím.
Při jedné z četných hospitalizací prezidenta republiky, Václava Havla, jsme se dozvídali z televizí, rádií, novin a časopisů, že v rámci terapie bylo praktikováno dýchání proti odporu. Smysl a technika zmíněné procedury vysvětleny nebyly, jelikož dnešní hysterická média nechtějí informovat, ale pouze ohromovat, dělat dojem. Většina obyvatel si tak představila jakousi kulturistiku plic, při které se položí na hrudník závaží, které nutno nadechováním zvedat, a dýchat tímto způsobem proti odporu.
A nebyla to jediná představa vyplývající z nevědomosti, sami jsme jich od různých lidi sesbírali několik. Ve vlaku např. vysvětlovala matka asi desetiletému synovi, že se jedná o cvičení, při kterém se nafukují balónky. A do třetice, jedna starší paní prodavačka vyslovila názor, že dýchání proti odporu vyjadřuje stav, kdy člověk už nechce žít, ale lékaři ho přes jeho vlastní odpor nutí, aby ještě dýchal.
Souvislost lidského života s dýcháním je lidem zřejmá už od pravěku. Existuje mnoho různých cvičení dechu. Nejznámější a nejrozšířenější škola dýchání na Západě je velmi prostá, a její nauku lze shrnout do metodického pokynu "zhluboka dýchat, vypnout prsa, břicho zastrčit".
V podstatě se jedná o jistý druh násilí páchaného na sobě, jehož filosofií, dnes jako před 20. stoletími, je paulinistické přemáhání ďábla. Nejznámější škola dýchání na Východě je součástí jógy a nazývá se pránájáma. Přináší desítky nejrůznějších dechových figur, z nichž každá má svůj kýžený a velmi specifický dopad na lidský organismus, včetně terapeutického ohřátí či ochlazení, aktivování nebo zklidnění.
Zásadně lze taková cvičení provádět jen pod vedením zkušeného učitele, výjimečně samostatně, ale jedině a pouze v případě, jsme-li v praxi jógy nebo v jiných tradičních cvičeních Orientu dosti pokročilí, máme-li vypěstované dobré zdraví, a k dispozici důvěryhodný zdroj informací, např. knihu moudrého a kompetentního autora. A když už byla řeč o dýchání proti odporu, dovolím si doporučit jednu starou dechovou figuru, jednoznačně tantrického původu, která je údajně starší než bráhmanská Indie.
Pochází prý z Indie doby předárijské, tedy ze společenství lidí, které je dodnes obestřeno tajemstvím, třebaže již víme, že tehdejší matristický humanismus není srovnatelný s ničím, co jsme poznali za posledních 5 tis. let v patristické Evropě.
Mistři tantry doporučovali zmíněnou dechovou hru dvojicím, které spolu trávily všechen čas. Žena a muž zaujmou pohodlnou polohu, aby žena mohla mít v ústech mužův penis. Na poloze nezáleží, ale je nutné, aby obě těla spolu vytvářela osově souměrný prostorový obrazec. Splnění uvedené podmínky je důležité též u mnoha dalších tantrických spojení, a proto na ni budeme i napříště upozorňovat.
Osobám, které rády chápou smysl věcí, podáváme vysvětlení: Proud energie čchi je při tantrických spojeních velmi silný, a aby se energie nesouměrně nehromadila v některých částech těla (jednoho společného těla dvou lidí), je vhodné, aby prostorový obrazec ženského a mužského těla byl symetrický.
Žena zakloní hlavu a penis zasune do úst pokud možno rovnoběžně s podélnou osou svého těla, resp. páteře. Jenom tak dokáže pohodlně vložit penis hluboko do krku. Žena udržuje penis v neúplně tuhém stavu. Prudké ztuhnutí, příp. cukání penisu je pro ni signálem, že musí postupovat opatrně, změkčit dotyk úst, méně sát, případně penis z úst vyjmout, a posléze pokračovat.
(Některé ženy zkušené v tantrických praktikách ve chvíli vyjmutí z úst na penis lehce foukají, což lze doporučit pouze u mužů s převahou vnitřního horka, nikoliv u mužů s převahou chladu.)
Muž samozřejmě dává ženě signály jemnými stisky rukou, aby případně včas snížila intenzitu energetického kontaktu. Žena zvolna nadechuje nosem a zasouvá si penis hlouběji do krku. V určitou chvíli jí penis začne bránit v nádechu, a ona bude muset nadechovat proti odporu.
Výdech je veden stejným záměrem, penis udržuje žena v ústech tak hluboko, aby vydechovala proti odporu. Rytmus dýcháni je velmi pomalý, nádech 10 až 20 vteřin, výdech rovněž 10 až 20 vteřin. Žádné zadržování dechu.
Muž dýchá ve stejných časových intervalech, ale v opačném sledu. Když žena vydechuje, muž nadechuje. Pokud muž chce současně také dýchat proti odporu, stáhne, resp. přiškrtí dýchací trubici v místě hlasivek, jako by chtěl současně vydat hluboký vnitřní zvuk "chchch" (dýchání udžájí), a takto dýchá proti odporu nosem. Dýchání ústy lze přibrzdit dozadu obráceným jazykem. Obě techniky jsou však poněkud obtížnější, vyžadují tudíž úsilí a praxi, což je ostatně ve shodě s úlohami žen a mužů na tomto světě.
A ještě několik slov o tom, co se děje pod pokličkou. Nádech je yin, takže nádechem se v těle posiluje a upevňuje yin. Výdech je yang, takže výdechem se v těle posiluje a upevňuje yang. Dýchání proti odporu pak tyto energetické vstupy zesiluje, nádech yin, výdech yang. Nádech ochlazuje, zahušťuje, vede energii do středu kostí, zadržuje semeno, nabíjí, atd. Výdech ohřívá, rozptyluje, vede energii k povrchu těla, uvolňuje semeno, vybíjí atd.
Podle výchozího stavu lze tedy k ochlazení zvětšit odpor při nádechu a zmenšit při výdechu, k ohřátí naopak. Žena při tomto energetickém kontaktu dbá, aby u sebe nevyvolávala dávivé reflexy. Chce to jen cvik a zkušenost. Penis lze ostatně vsunout do krku mnohem hlouběji, než jak to odpovídá běžné představě, ale pak už je dýchání nemožné. (U některých žen může hluboký kontakt vyvolat příjemné energetické efekty stejné intenzity jako orgasmus.)
Je jistě zbytečné podotýkat, že muž při tomto typu spojení v žádném případě nesmí dovolit rozpoutání svého orgasmu, o ejakulaci nemluvě. Muž udržuje penis co nejvíce uvolněný, čehož dosahuje podle potřeby opakovaným vědomým navozováním stavu, jako by se chtěl vymočit, čímž se penis uvolní a případné nutkání k orgasmu se okamžitě oddálí.
V ustálené situaci pak mužská mysl opisuje střední dráhy v obou tělech podle taoistické či buddhistické metodiky, případně setrvává v mužském nebo ženském břiše, a to v místě pod pupíkem Indy označovaném manipúra, Číňany tan-tien a Japonci hara. Přeji krásné tantrické zážitky při dýchání proti odporu!
# DÝCHÁNÍ JEDNÍM NOSEM
Další z klasických tantrických textů, Hévadžratantra, praví toto: Moudrý muž, i když právě jí nebo si vyplachuje ústa, myje si nohy, obléká spodní prádlo, mne si ruce, vychází z domu, hovoří, chodí, hněvá se anebo žertuje, tak vždy při každé činnosti uctívá ženu, a klaní se jí.
Osobám, jež shledávají dýchání příjemným, podáváme půvabnou dechovou figuru, která poskytuje vynikající možnosti vzájemného ztotožnění ženy a muže, Šakti a Šivy, jóni a lingamu, kundy a čuráku, yin a yangu. V klidném stavu, ne po fyzické zátěži, po níž je větší spotřeba vzduchu, zaujmou partneři pohodlnou polohu tváří v tvář.
Pohlavní spojení je možné, ale není nutné. Zpočátku je lepší praktikovat figuru bez pohlavního spojení, vždyť energetický kontakt mezi partnery trvá stále, bez ohledu na situaci, zda jsou spojeni pohlavími nebo se pouze drží za ruce, příp. se k sobě jen tisknou. Ženám tuhle věc netřeba vysvětlovat, mužům ano, a raději několikrát denně.
Žena a muž spojí ústa jako při polibku, muž ženě uzavře nos palcem a ukazovákem, a poté se oba zvolna nadechují, muž nosem, žena ústy z mužových úst. Muž udržuje uvolněné vzduchové cesty, zvláště nosohltan, je to velice jednoduché, a přijde to samo. A potom oba současně vydechují, muž nosem, žena ústy do mužových úst. Mužovým nosem tedy vchází a vychází veškerý vzduch, který oba partneři potřebují k dýchání. Sliznice nosu je tím zvýšenou měrou stimulována, což přináší pozitivní zdravotní efekt.
Upozorňuji, že toto dýchání nelze praktikovat s náhodnými partnery, ale ani s trvalými partnery, s nimiž nemáme sjednocené tělo. Riziko přenosu infekce je totiž mimořádně vysoké. Dýchání musí být pomalé, uvolněné a hluboké, rytmus udává muž, žena se muži přizpůsobuje, a muž zase bere na ženu ohled, jako při tanci. Výdechy a nádechy jsou stejně dlouhé, 10 až 20 vteřin, zkušení dechaři mohou prodloužit na 30 vteřin.
Velmi praktické je používání běžných nástěnných hodin, jež tikají ve vteřinových intervalech, a počítání dechů podle jejich vteřinových impulsů. Zmíněné hodiny všem adeptům tantry, ale též jogínům, vřele doporučujeme, neboť na základě jejich vteřinových impulsů lze praktikovat desítky dechových figur a nejrůznějších komunikačních cvičení.
Rytmus 60 impulsů za minutu odpovídá současně klidovému rytmu lidského srdce, takže hodiny svým tikotem plní ložnici či meditační pokoj consensuálními vibracemi, a pozitivně tak ovlivňují jak bdělost, tak spánek.
Pro fajnšmekry upozorňuji na existenci elektronického metronomu neboli taktometru, možno jej zakoupit v prodejnách hudebních nástrojů a nastavit na různé rytmy. Tím lze dosáhnout mj. terapeutického efektu, při rychlejším rytmu se dosáhne aktivace, při pomalejším sledu impulsů se dosáhne zklidnění.
Je známo, že např. rychle tikající hodiny mohou být pro extrémně neklidného člověka nesnesitelné, zatímco jógová praktika pomalu kapající vody na temeno hlavy nebo na čelo může přinést témuž člověku značnou úlevu, zklidnění a novou koncentraci.
Zmíněná dechová figura má podle prastarých tantrických principů dalekosáhlé pozitivní účinky jak na ženu, tak na muže, ale spokojme se tentokrát s informací, že je ta figura docela zábavná. Samozřejmě lze nosy také zaměnit, a dýchat pro změnu ženským nosem.
Jen málo mužů a žen poznalo, jaké to je, nechat partnera dýchat svým vlastním nosem, a naopak, dýchat nosem svého partnera. Pro úplnost dodávám, že jedním nosem dokáže dýchat i více osob, ne jenom dvě. Jak? Na to jistě každý přijde sám, je to jednoduché. Přeji veselou zábavu při dýchání jedním nosem!
Milování bez ztráty květiny (19)
Polohy jsou v obecném sexuálním povědomí základem umění milovat, jako by nejvíc záleželo na tom, jak drží malíř štětec, fotograf svého Nikona či programátor klávesnici počítače.
@ STŘÍDAVÉ PŘITAHOVÁNÍ
Někdy je až zarážející, jaké popularitě se těší tzv. milostné polohy neboli variace vzájemných poloh těl, jež ženy a muži zaujímají při souloži. Mnohým autorům tohle téma vystačilo na celou knihu. A přitom se jedná o jakousi obdobu poučení o polohách těla při jídle, o polohách při sledování televize nebo při škrábání na zádech.
Mnohý otec peskuje své dítě, které si položí talířek s jídlem na koberec, že jí z podlahy jako zvíře. A možná takový otec v spodním šuplíku paměti schovává vzpomínku na nejkrásnější milování svého života, které se událo právě na podlaze, byť třeba jenom proto, že postel nepřístojně vrzala.
Jiní zase uchovávají vzpomínky na souložení ve skříni, ve vlaku, v kabince na zkoušení oděvů v obchodním domě Kotva atd. Vždy se jedná o jasné nepohodlí, při němž je realizován pohlavní akt pouze formálně, na úkor jeho vlastního obsahu.
Muž, který si koupí katalog milostných poloh, případně se zúčastní debaty o sexuálních polohách s kamarády, přijde domů a s technickým důmyslem, avšak beze smyslu pro účel a význam jednotlivých pozic, začne manželku manipulovat. V lepším případě jako trenér nacvičující spartakiádní vystoupení, v horším případě jako Šťastný majitel nafukovací panny se třemi otvory.
To přirovnání není nijak extrémní, vzpomeňte na dřevěné dětské figurky, panenky a panáčky, na nichž byly souložní polohy demonstrovány v jednom českém časopisu. Konzumní sexualita vede přímou cestou ke zvěcnění ženy, nikoliv ale ke zvěcnění muže.
Muž je naopak v konzumní sexualitě roven bohu, a jeho expandující sexuální potřeby netoliko v ložnici, ale též v kultuře, ekonomice, mezinárodních vztazích atd. jsou potvrzením správného řádu věcí. Ano, takový je obraz lidské sexuality v patricentrických společnostech, jež jsou předurčeny k radikálním změnám. Změny budou znamenat pouze výsledek chybně určeného těžiště sociobiologických sil v daných společnostech.
Snad každá žena by mohla potvrdit, že časté a nesmyslné, protože pouze dekorativní, střídání spartakiádních poloh při souloži je více či méně rušivým prvkem v intimním životě. Základní pravidlem kvalitní soulože je pohodlí a vzájemná komplementace (doplňování) či integrace (scelování, spojování, sjednocování) energií.
To, co vnímáme jako rozkoš, sladkost či přetékající příjemnost chystající se už už uniknout, když bylo dosaženo její nevyšší intenzity, je nabývání energie. Je to velká mobilizace všech rezerv v organismu. Všechno nejcennější je připraveno k vrácení původnímu majiteli, jímž je vnější svět.
Vkladní knížky vybrány do poslední koruny a veškerá hotovost položena na stole. Všechno dřevo a uhlí v nejtěsnější blízkosti velkého ohně, od něhož vše může v několika vteřinách vzplanout, vytvořit velký žár, předat život o krůček dál, a vrátit vše zbylé do původního stavu nebytí.
Hned poté jsme pak znovu na začátku, a musíme začít znovu. Omnia animal post coitum triste. Všichni tvorové jsou po pohlavním vybití smutní.
Jestliže ale nedojde k výbuchu energie, vše zůstane zachováno, síly se vrátí zpět, a na kmeni duchovního rozvoje tak přibude nový letokruh. Každá žena ví, že jakkoliv velké vnější efekty jsou jen divadlem, jež nepřispívá k pohlavní spokojenosti a trvalé rovnováze.
Z velké nabídky často krkolomných pozic, při jejichž praktikování se pozornost přesouvá vždy jinam, než kde by měla být, je třeba vybrat pouze takové, které poskytují dostatečnou energetickou odpověď. Tzn. umožňují nástup vzrušení a udržují jeho trvání po relativně dlouhou dobu.
Pozice samy o sobě vždy poskytují určité proměnlivé možnosti k vzájemným souhrám sil yin a yang. Už zde byla řeč o poloze 69, která je elegantní a velmi estetická, a proto proslavená. Nicméně dosáhnout u ženy vzrušení podněcováním poštěváčku je při této poloze trochu obtížné, neboť poloha je spíše harmonizující, vytvářející rovnováhu, klid.
Ale stačí, když si muž lehne na záda, pod hlavu si podloží dva polštářky, a žena si klekne s roztaženými stehny nad jeho obličej, přisedne k ústům, předkloní se a uchopí ústy penis. V této poloze je rázem vše jinak, neboť vzájemné síly jsou v jiné konstelaci. Žena takto silně vnímá stoupající energii yang, která směřuje vzhůru, zatímco v poloze na boku tuto energii nemohla vstřebávat. Vzrušení ženy nastoupí celkem snadno a dobře se udržuje v bodě kulminace. Regulace je prováděna, jak již zmíněno, kousáním do penisu.
Ovšem vyznat se v účincích jednotlivých poloh je poměrně složité, i když po prvních krůčcích bývá postup rychlejší. V podstatě to je podobné jako s vlastnostmi potravy. Potravu dnes lidé jedí toliko s ohledy na její uspokojivou chuť. Přitom často konzumují právě pokrmy, které přímo způsobují jejich zdravotní potíže.
A vůbec nezáleží na tom, zda to jsou pokrmy zdravé nebo nikoliv. Určitým lidem prostě škodí, jiným prospívají. Některé pokrmy např. ochlazují, jiné ohřívají. Potrava dokáže v tvorbě lidského zdraví či nemoci pravé divy. Souladný a interakční intimní život zase dokáže pravé divy v tvorbě pevného vztahu ženy a muže. Nesouladný a konzumní intimní život dokáže pravý opak, tzn destrukci vztahu.
Muži si často stěžují na malou aktivitu žen při intimních kontaktech. Nabízíme zajímavou figuru, při níž páteře ženy a muže zůstávají ve svislé poloze, takže účinek figury je spíše dynamizující, dávající aktivitu a sílu, pokud ovšem spodní brány energií zůstanou uzavřeny.
Zdánlivě žádná novinka, žena sedí mužovi na klíně, oba čelem k sobě, nejlépe se skrčenýma nohama složenýma do zkříženého sedu. Významnost chvíle si žádá usazení uprostřed lůžka, které by mělo být čisté, srovnané, a zároveň pokoj čistý a uklizený. Žena je plně rozehřátá, čehož dosáhne alespoň deseti zastaveními v kulminačním bodě nástupu orgasmu, což je vždy první starostí muže.
Podrobnosti byly uvedeny dříve. Penis je zavedený v pochvě, a pokud není vysloveně teplo či spíše horko, je třeba se vzájemně zakrýt vlněnou dekou, prostěradlem ap. Poněkolikáté opakujeme, že jakékoliv vychladnutí při milostném spojení je krajně nežádoucí a kontraproduktivní.
Žena a muž si vzájemně položí horké dlaně na dolní části zad do oblastí ledvin, a poté se oba jen mírně kývají dopředu dozadu. Oba se však nejprve uvolní a bleskově zrelaxují. Muž, když se právě zaklání, rukama táhne ženu s sebou, takže ona se jeho silou mírně předkloní. Poté se muž v záklonu zcela uvolní, a je to žena, která se zaklání a rukama táhne muže s sebou, takže muž se znovu předkloní.
Jde-li žena do předklonu, penis se zasouvá, muž vydechuje, žena nadechuje. Jde-li muž do předklonu, penis se vysouvá, muž nadechuje, žena vydechuje. Střídání sil, kdy partneři střídavě toho druhého k sobě přitahují, je velmi působivé a pro dvojici značně stmelující. Milou variantou je houpání ze strany na stranu, je však trochu namáhavější, takže se nehodí pro delší setrvání.
U muže samozřejmě nesmí dojít k ejakulaci, když spadne žena, nic zvláštního se neděje, většina poučených žen totiž dokáže znovu vytvořit potřebné vzrušení. Pokud ale žena zůstane dole, tzn. když se její vysoké vzrušení neobnoví, je lépe přestat, neboť v chladnoucí vagíně je vysoké vzrušení muže velice nestabilní. Jak už jsme jednou psali, energie směřuje vždy tam, kde je jí méně.
Při zmíněném houpání střídavým přitahováním se žena i muž soustřeďují na jemné dění v pochvě. Muž může soustředit pozornost na svoji stydkou kost a vnímat centrum dění ve středu stydké kosti, což mu pomůže v udržení stability. Zkušený muž poučený v praktikách staroindické a staročínské erotiky je však svou myslí cele přítomen v těle ženy, z čehož mají jak žena, tak muž značný prospěch.
# SEXUÁLNÍ IRACIONALITA
Když je řeč o polohách, nemohu si odpustit kritická slova na adresu televizních filmů či filmových děl na videokazetách, pro něž se vžil sjednocující název porno ať už tzv. měkké, nebo tvrdé. Předem říkám, že erotické filmy oba považujeme nejen za nezbytnou součást obecné lidské kultury, ale také za součást výchovy dětí, mládeže, mladistvých i dospělých.
Jenomže kámen úrazu je v tom, že erotické filmy prakticky neexistují. To, co vidíme na televizních obrazovkách v pozdních nočních hodinách, to jsou obrazy sexuální iracionality, špatně předstírané sexuální prožitky, neadekvátní skutečnému filmovému dění, anatomicky neproveditelné soulože, při nichž penis není, a vzhledem k vzájemné poloze aktérů ani nemůže být ve vagíně, a různé další nesmysly.
V celkovém obrazu pak shledáváme v tzv. pornofilmech stejnou faleš a obchodní proradnost, jaká je typická pro současný svět reklam všeho druhu. Otázkou neexistence erotické kultury se ale nikdo nezabývá, dokonce na tuto neexistenci nikdo ani neupozorňuje.
Naopak mnoho lidí žije v slepé víře, že erotika, to jsou všechny ty lepkavé časopisy afektovaného obsahu, v nichž se nacházejí fotografie nahých žen s vyholenými chlupy na kohouta v místech podbřišků a dohladka vyholenými v podpažích, a ovšem také na nohách. Zmíněné časopisy slouží především jako vystřihovánky pro muže, kteří si vystříhanými obrázky zdobí svůj životní prostor, vylepují šatnové skříňky v zaměstnáních, polepují interiéry nákladních automobilů, garáže, domácí dílny, sklepy, záchody atd.
Ale to není erotika, to je nabídka náhradního dosahování nedostupného zboží, pouhý obchodní trik. Erotické časopisy jsou takto katalogem zboží pro muže, které průměrní muži nemohou získat, neboť zboží je příliš drahé, v pravém smyslu slova nedostatkové. Dostupné pouze pro někoho, kdo dosahování zmíněného zboží věnuje svůj život se vším všudy, např. pro úspěšného reklamního fotografa.
Patriarchální žárlivost mužů, která není výsadou toliko žárlivých mužů jakožto jednotlivců, ale představuje základní charakteristiku společnosti, v níž ženy jsou považovány za majetek, tak tato žárlivost svazuje ženy natolik, že nejsou schopny přirozené sexuální komunikace s muži.
Proto ten stálý hlad mužů po ženách, nejlépe po ženách jiných mužů. Pokud se v nějaké společnosti podaří osvobodit ženský element k přirozenému sexuálnímu projevu, bude radost se dívat, jak odlišné bude chování žen a mužů ve společnosti oproti dnešnímu stavu.
Zatím to je jen sen, který ale může každý muž uskutečnit v malém měřítku ve vlastním manželském či konkubinátním životě. Zdravá sexuálně probuzená žena, jíž se od muže dostává bezmezného obdivu její sociobiologické podstaty, žena, která netrpí nedostatkem mužovy pozornosti, často oscilující mezi novinami a televizní obrazovku, taková žena je pro muže v sexuálním životě zdrojem mnohých překvapení, a to i pro muže, který poznal desítky nebo stovky jiných žen.
Energetická komunikace mezi mužem a ženou je, jak jsme již zmínili, poněkud nesymetrická. Hledat u ženy zrcadlový obraz sexuálního chování muže, je nesmyslem, který se zrodil v konzumní společnosti, kde se počítá mj. s tím, že všichni lidé, ženy a muži, mohou jíst jogurty Jogobela, pít sladký černý nápoj Coca cola, chroupat sušenky Opavia atd.
Porno ukazuje mnoho obrazů, rozmanité polohy, hromadné soulože, různé zvláštnosti jako např. soulože s těhotnými ženami, v současné době populární mezi německými turisty, strkání zavřené pěsti do ženského pohlaví, ponižující močení na partnerku či partnera, při němž chybějí prvky hravé radosti a lásky, jež u podobných praktik jednoznačně odlišují komunikativní a milostné praktiky od těch neosobních a odcizených, kde kořenem je fixní myšlenka, jejíž spojení s pohlavím je přinejmenším diskutabilní.
Všechny uvedené a četné další sexuální obrazy nabízené v časopisech, na videokazetách a televizních obrazovkách představují sexuální iracionalitu, kterou produkuje obchod, a to s obchodní motivací. Neprodukuje ji sama lidská sexualita, jejíž motivace je odlišná. Rozdíl je asi týž jako mezi jízdním řádem ČD a sbírkou básní Stop time od českého beatnika Václava Hraběte.
Sexuální iracionalita pak vede k společenským problémům, neboť vždy se najde dost nešťastníků, kteří ji považují za skutečnost. Tito lidé, většinou muži, pak žijí v rolích podivínů chodících do lesa v naději, že potkají jelena Zlaté Parohy nebo Červenou Karkulku.
Neexistenci skutečných erotických umění nemůže nahradit ani honosná obchodní akce pojmenovaná Veletrh erotické kultury. Sexualita je byznys, erotika neexistuje, smutné, ale pravdivé zjištění. Je pravda poněkud smutný ten současný mužský autohomosexuální svět, v němž každý muž je sám sobě předmětem intimního zájmu, neboť jen vlastní pohlaví přitahuje jeho pozornost natolik, že de facto není schopen se spojit se ženou, a pouze masturbuje v její vagíně.
A to vcelku se stejným zaujetím, jako by masturboval vlastní rukou v uklidňujícím osamění, v nepřítomnosti ženy, která by jej při výkonu sexuální konzumace rušila. Se stejným zaujetím může muž místo masturbace v ženské vagíně či místo masturbace vlastní rukou použít pružné samozvlhčující umělé vagíny na baterie, která někdy dokonce také saje.
Ženy mají opravdu silnou konkurenci, není se co divit, že instituce manželství dávno ztratila svůj obsah, a zůstává pouze forma, ačkoliv i ta se v nadpoloviční většině případů rozpadává. Sexuologie jakožto nauka o nutné konzumaci orgasmů sklízí zhruba po stu letech existence své ovoce.
Když jsem si začátkem 70. let, dosud potřísněný padající vlnou Pražského jara, poprvé prohlížel masturbační přístroje na baterie, věhlasného robertka, jehož název se nečekaně vžil podle soudničky v někdejších Zemědělských novinách, a umělou prcinu, vzpomínám, že jsem byl poněkud zmaten. Potom jsem robertka zasunul do umělé prciny, a oba přístroje spustil na maximální chod.
Od té chvíle mám jasný názor na podobné rekvizity, který říká, že to jsou nesmysly. Na stole spolu urputně souložily věci, robertek a umělá prcina, divná změť dvou vibrujících strojků se třásla, deska stolu drnčela, a v přihlížejících to vyvolávalo salvy smíchu..., bylo to fakt hodně směšné. Musím se přiznat, že při setkání s filmovým či časopiseckým pornem si na tu směšnou historku většinou vzpomenu, jedná se totiž o stejný žánr.
Milování bez ztráty květiny (20)
Energetické interakce mezi lidmi jsou markantní, patrné na první pohled, jen je nechceme vidět. U mistra smrti, velkého hysterika 20. stol., Adolfa Hitlera, je nevidíme dodnes.
@ ZÍSKÁVÁNÍ POZORNOSTI
Pro přiblížení určitých forem energetických interakcí dobře poslouží příklad známého německého politika 1. pol. 20. stol., Adolfa Hitlera, jenž se zapsal do historie jako mimořádně přímočarý pravicový státník usilující sjednotit svět tím, že z něj odstraní všechny součásti tvořící nejá neboli nonego. Jeho teorie zdokonalování světa metodou ořezávání tužky, kdy celé národy byly nahlíženy jako odpad, je ilustrativní ukázkou netantrického oddělujícího myšlení, jež i dnes představuje nezpochybnitelnou příčinu všech civilizačních problémů lidstva.
Hitler byl zcela určitě normálním člověkem, jakákoliv snaha odbýt jeho případ mávnutím ruky a prohlášením jej za nesvéprávného cvoka by bylo trestuhodným zjednodušením. Měli bychom správně porozumět psychologickým kořenům, z nichž vyrostlo sociálně patologické chování zmíněného muže, neboť jen tak budeme mít naději, že příští nástup takto disponovaného jedince bude zastaven včas. Nebude jistě pro nikoho překvapením, když vyslovím názor, že jistá část psychické výbavy Adolfa Hitlera je dnes přirozenou součástí charakteru mnoha politických osobností doma i v zahraničí.
Byl to člověk v prvé řadě hysterický, MUDr. Miroslav Plzák, věhlasný český matrimoniolog, jej označuje za největšího hysterika 20. stol. Podívejme se, co je principem hysterie z hlediska energetické komunikace. Obvykle panuje představa, že hysterický je ten, kdo křičí, komu se takříkajíc plaší mysl.
Méně už je známo, že hysterické výstupy mají vždy utilitaristické pozadí, že jsou zaměřeny k získání nějakého užitku či prostě k dosažení cíle. A už vůbec není známo, že jejich smysl tkví v obracení energie ostatních lidí k vlastní osobě. To, čemu říkáme, že člověk k sobě obrací pozornost druhých, to je nejhlubším principem hysterie.
Pozornost, zaměření mysli k naší osobě, ale též k dítěti, učiteli, televizní hlasatelce, zpěvákovi či herečce na koncertním pódiu, to je proud energie, který dávají ti, kteří zaměřují svou pozornost. Samozřejmě je důležité, zda věnujeme člověku pozornost obdivnou, láskyplnou a milující, nebo zda se na něj zaměřujeme s odporem, nenávistí a pohrdáním. Ale i druhý případ, kdy získaná pozornost je značně negativní, znamená pro příjemce určité oživení, což mj. vysvětluje nárůst zločinnosti, je-li tato podporována mediálními prezentacemi v novinách, časopisech a televizích.
Hysterická osobnost žije z pozornosti druhých. Nejkrutějším trestem je pro ni izolace. Mladí zločinci, kteří někoho zabijí, a pak tvrdí, že si chtěli jen vyzkoušet, jaké to je, někoho zabít, jsou vlastně produktem západních demokracií, které přijaly hysterii za základ společenského systému. Přitahují k sobě pozornost. Právě tak to dělají politikové, umělci, zpěváci, obchodníci, reklamní manageři, moderátoři, komentátoři atd. Žijeme v společnosti, jejímž principem je hysterie. Aby bylo jasno, nekritizuji demokracii, vládu z vůle lidu, právě demokracie je v současných západních společnostech natolik manipulovaná, že má v podstatě na kahánku. Lidé se např. vůbec nemohou podílet na navrhování svých zástupců, což by v době elektronizace společnosti nebylo složité. Veškerá demokracie je tak omezena na volbu mezi čertem a ďáblem, což je pro řadu čestných lidí natolik ponižující, že volby raději ignorují.
# NAČECHRANÉ PEŘÍ
Vraťme se zpátky k Hitlerovi, jeho nástup k moci byl čistý a demokratický. Model otevřeně hysterického politika nebyl v době jeho nástupu k moci zprofanován, takže jeho cesta na vrchol byla vydlážděná, pokropená a zametená. V hlubších vrstvách historie je dosti obtížné vyhledat hysterické osobnosti, jež strhly na svou stranu tak rychle a tak obrovské masy lidí jako soukmenovec Hitler. Mnoho císařů a vládců bylo hysteriky, ale žádný z nich se rychlostí, velikostí a dosahem svých negativních činů nemohl rovnat Hitlerovi.
Snad jen apoštol Pavel se mu vyrovná, ten svou hysterickou misijní činností položil základy dnešního nepřátelství mezi lidmi, národy a státy, a vymazal ze světa učení Ježíše Krista. Pavel byl zakladatelem zcela nové věrouky paulinismu, která se ale dodnes pokrytecky nazývá křesťanstvím. Jeho hysterická doktrína o Ježíšově smrti, kterou prý Ježíš zachránil lidstvo, zanechala v dějinách snad ještě horší, ale hlavně trvalejší otisk než doktrína Hitlerova.
Však také světové katolictvo bylo připraveno po konečném vítězství Adolfa Hitlera vytvořit s fašisty fúzi a vtisknout budoucímu novému světu nevinnou, čistou a zbožnou tvář beránka božího. Papež Pius 12., vlastním jménem Eugenio Pacelli, byl prokazatelně připraven změnit římskokatolickou církev na církev německokatolickou, a zajistit tak sobě a svým poddaným pro příští tisíciletí pohodlné přežití v nové Velkoněmecké říši.
K pochopení energetických přenosů u velkého hysterika poslouží dva zajímavé postřehy jeho současníků. W. Maser (1971) píše: „Po skončení přednášky jsem si všiml skupinky lidí a šel jsem k nim. Stáli jako v transu kolem muže v svém středu, jímž byl Hitler, který k nim promlouval zvláštním hrdelním hlasem a s rostoucí vášní. Měl jsem zvláštní pocit, jako by v nich probouzel sílící vzrušení, které zase dodávalo energii jeho hlasu.“
A teď porovnejte, co píše A. Speer (1970): „V Obersalzbergu většinou chodil se svými hosty do čajovny. Zde u kavárenského stolku se Hitler rád pouštěl do nekonečných monologů, jejichž témata byla společnosti známa, a tak všichni jen nepřítomně předstírali, že mu věnují pozornost. Stávalo se, že Hitler během svého monologu usnul. Společnost se šeptem bavila dál a doufala, že se vůdce probudí právě včas k večeři.“
Byla to opravdu jen Hitlerova energie, která lomcovala jeho hlasivkami při jeho fantasmagorických nočních vystoupeních? Rozhodně ne. Byla to energie jeho nadšených obdivovatelů, energie, která odjakživa patřila králům nebo milovaným představitelům lidu. Dnes většinou vynikajícím sportovcům, hvězdám pop music, televizním bavičům, občas také politikům. Když se k němu upínala pozornost vzrušených fanoušků a obdivovatelů, stával se z něho geniální politický showman. Když ale pouze předstírali, že jej poslouchají, začal být nudný a záhy usnul.
Z toho, co už víme o energetice lidských vztahů, hlavně mezi ženami a muži, můžeme říci, že Hitler byl osobnost yin, jelikož neustále (většinou úspěšně) aktivoval energii ostatních lidí, aby směřovala k jeho osobě. Tato dostředivá dispozice je typická pro ženy, čímž nechceme tvrdit, že Hitler byl homosexuál, i když zmíněná dispozice je pro muže homosexuály příznačná. Velký vůdce jako většina hysterických osobností byl spíše asexuální bytostí. Dispozice yin je u žen především nutná pro zdravý vývoj plodu, který v ženském těle neustále narůstá, takže ženy od přírody k sobě přitahují mnohem více energie než muži.
Zkušenosti ukazují, že hysterické osobnosti příliš nestojí o ten sladký pocit plynoucí z erotické komunikace dvou těl, ale spíše se vyžívají ve veřejných společenských vystoupeních, kde úchvatně intrikují, taktizují, manipulují, předvádějí se, získávají pozornost, což je, dá-li se tak říci, jejich pravá sexualita. Hysterické ženy dokáží mužům zahrát roli nejskvělejších milenek a za pár týdnů, kdy jsou si jisté připoutaností mužů, na sexuální život zcela rezignují. Pozor na sexuální partnerky a partnery, kteří jsou při prvních milostných setkáních úchvatní, fantastičtí, ohromující.
Doplňme, že Hitler kromě hysterické vlohy vykazoval charakteristické znaky sadismu, typické je úsilí o totální podrobení druhého, ale nikoliv snaha o jeho zničení. Sadismus yang se nezřídka prolíná s masochismem, který je v podstatě yin variantou téhož založení. Podle filmového režiséra A. Zeisslera (1943) herečka Renée Müllerová na základě vlastního intimního zážitku s Hitlerem uvedla, že Hitlerovo sexuální chování bylo veskrze masochistické:
„Vrhl se na podlahu a vyzval mě, abych do něj kopala. Protestovala jsem, ale on trval na svém, mluvil o sobě urážlivě, ponižoval se, obviňoval a svíjel jako v agónii. Bylo to pro mě nesnesitelné, ale nakonec jsem poslechla a začala do něj kopat. To jej velmi vzrušilo, prosil mě, abych pokračovala, a stále opakoval, že to je víc, než si zaslouží, a že není hoden být se mnou v jedné místnosti. Čím víc jsem po něm šlapala, tím byl vzrušenější.“
Mezi různými složkami Hitlerova charakteru se však jako nejvíc určující jeví jeho nekrofilní orientace. Byl zcela okouzlen a trvale fascinován smrtí. Přesně jako valná většina filmů současné americké produkce. Sadista chce druhého podmanit, nekrofil ovšem miluje smrt, a proto rád zabíjí. Zatímco sadistický filmový tvůrce vyrábí filmy, v nichž jsou lidé ponižováni, týráni a mučeni, nekrofilní autor vytváří díla, v nichž se zabíjí pro zábavu.
V takových filmech se střílí rychle a bez vyzvání, s úsměvem na rtech, krev stříká do stropu a tvůrci si vyhrají s detaily. Hitlerova nekrofilní charakterová složka se stala příčinou největší bolesti lidstva, jaká kdy byla člověkem lidstvu způsobena. Znovu a znovu je třeba myslet na to, že to nebyla energie jednoho člověka, která způsobila pohromu 2. světové války, nýbrž že to byla energie miliónů lidí, kteří tohoto člověka energeticky dotovali.
Pojem nekrofilie jakožto širší lidské orientace zavedl do obecného povědomí Erich Fromm, který je znám svými vynikajícími analytickými portréty osobnosti velkého vůdce. Erich Fromm uvádí pozoruhodný postřeh, zajímavou charakteristiku, která je typická pro osoby s nekrofilní orientací a která je nadmíru typická právě pro Hitlera. „Osoby s nekrofilní orientací mají v obličeji výraz, jako by stále čichali něco připáleného.“
Hitler byl živým důkazem pravdivosti prastaré moudrosti, že drzost není totéž, co odvaha, a že obě zmíněné pohnutky k činům mohou být někdy k nerozeznání. Jeho údajná železná vůle, houževnatost a soustředěnost k cíli jsou pouhou fikcí z nevědomosti. Byl člověkem v podstatě líným a pasivním, neochotný cokoliv učinit pro druhé. Strhující verbální aktivita politického řečníka byla pouhým křikem dítěte, které se dožadovalo energeticky výživné pozornosti ostatních lidí.
Jeho pozdrav pravou paží působil poněkud zmrzačeně, jako by zdravil ochrnutou rukou, energie z jeho dlaně nesměřovala k jeho obdivovatelům, ale zpět k němu samotnému. Zatímco davy jej zdravily mohutnými přívaly energií ze zdvižených, chtělo by se říci ztopořených, pravic. Hitlerova velikost byla jen načechraným peřím nepřátelsky naladěného kohouta.
Není tak úplně pochopitelné, proč si v závěru 2. svět. války počínal Hitler tak špatně a proč se očividně rozhodoval mimo realitu. Nástup fašismu v Evropě byl natolik silný a úspěšný, že je téměř neuvěřitelné, že celá epizoda s fašismem trvala pouhých 6 let. Z historie víme, že podobné vlny násilných výbojů konzervovaly nový pořádek na celá staletí. Přikláníme se k názoru, že to byla právě svastika (hákový kříž), bohužel dodnes zatracovaná a oficiálně zakázaná jako symbol fašismu, která zneužita fašisty přispěla svým magickým vlivem k rychlému, z hlediska dějin vpravdě bleskovému pádu velkoněmeckých idejí.
A je proto smutné, že se k prastarému, veskrze ale pozitivnímu symbolu slunce, ohně a síly stavíme jako k trvalé součásti nehumání filosofie velkoněmeckého fašismu. Pro mnoho lidí, a také pro nás, je svastika posvátným symbolem nebývalé síly, který nelze s fašismem neustále a donekonečna spojovat. Naopak, svastice patří obdiv a díkůvzdání za magickou spoluúčast na bleskovém zmaření nástupu negativních společenských sil, které pod jinými symboly přežívaly dlouhá staletí.
Milování bez ztráty květiny (21)
Názory na masturbaci se čas od času mění, a to od zakázané sexuality, přes tolerovanou nouzovou sexualitu až k sexualitě superiorní. A co masturbace z hlediska tantrické praxe?
@ LEVORUKÁ MASTURBACE
Vzpomínám, jako studentka na prázdninové brigádě jsem zaslechla z úst zkušeného muže životní moudrost, která přítomné brigádnice a brigádníky rozesmála. Muž, velký šprýmař, se vyjádřil, že si večer vyhoní přirození naprosto neobyčejným a skutečně speciálním způsobem: „Vyhoním si ho levou rukou od sebe, tak to chutná jako od cizího člověka!“ Náramná legrace, ale v podstatě hluboká moudrost. Ne snad v samotném objevu levoruké masturbace, ale ve vyjádření faktu, že masturbace je jen nouzovým aktem, který ve svém jednopohlavním zaměření nikdy nemůže vést k tělesné a duševní harmonii.
Oficiální názor sexuologické větve stromu lékařské vědy však tvrdí, že tomu tak není. Masturbace prý je adekvátní praktikou, která beze zbytku poskytne jednotlivci vše, co k sexuálnímu životu potřebuje. Odlišně orientovaní spoluobčané, dříve úchyláci, pak devianti, dnes parafilikové mohou prý pomocí procítěné masturbace plně saturovat (uspokojovat) své odlišné touhy, takže v normálním občanském životě pak nebudou mít potřebu souložit s dětmi, mrtvolami, autobusy atd. Rozhodující je prý postoj k masturbaci, která nesmí být pojata jako aktivita náhradní, ale jako aktivita adekvátní a plnohodnotná.
Jedná se o lékařské řešení parafilií asi téhož významu, smyslu a dosahu, jako bychom tvrdili narkomanům, že si nemusejí píchat heroin, a že jim plně postačí obyčejná glukóza, avšak musejí k tomu přijmout postoj, že injekce glukózy je stejně účinná a pocitově oživující jako heroin. Jinými slovy, polykejte vzduch, myslete si, že jíte jehněčí na smetaně, a zaženete hlad stejně uspokojivě jako byste obědvali ve francouzské restauraci.
Magie chemického léku a výsostného vědeckého názoru to jsou dvě nejúčinnější léčebné složky západní medicíny. Škoda, že jejich účinnost je podmíněna nevědomostí pacientů. Škoda, že západní medicína, přes své mechanistické úspěchy, nedokáže využít k léčení síly pacientova vědomí.
Masturbace, tedy alespoň v pojetí toužím, vyhoním, a už netoužím, je vždy škodlivá, a to jak pro ženu, tak pro muže, stejně pro dítě, jako pro dospělého nebo starého člověka. Škodlivá v tom smyslu, že ničí energetický komunikační potenciál jednotlivce, že jednotlivci odebírá motivaci k vzájemnému sdílení a vstupování do vztahů s ostatními lidmi. Vztahy osaměle masturbujících lidí k okolí nemají z čeho vyrůstat, a bývají proto povrchní, pokrytecké, neživotné, dekorativní.
Panuje názor, že pouze odsuzování masturbace bylo příčinou její škodlivosti. Masturbující člověk prý trpěl výčitkami svědomí, že dělal něco zakázaného, zavrženíhodného a škodlivého, a zároveň nedokázal přestat, neboť síla touhy po sexuální slasti jej k masturbaci přitahovala. Tento rozpor mezi ideou a životní praxí člověka prý traumatizoval a ničil. Je-li masturbace povolena a doporučena, potom prý neškodí, ale naopak prospívá. Uvolňuje napětí, působí protistresově atd. atd., naprosto stejně jako všechny ostatní druhy konzumační sexuality.
Kdyby tomu tak bylo, všichni kuřáci by dnes museli trpět traumaty, neboť obecná idea, jejímž mluvčím je ministr zdravotnictví, jednoznačně označuje kouření za škodlivé zdraví a způsobující rakovinu. Vzdor tomu kuřáci nejsou ochromeni strachem o své zdraví, a to i když mají na kahánku. Spíše naopak, jejich sebevědomí by potřebovalo zastřihnout, poněvadž nezřídka vede k bezohlednostem. Své sebezničující chování vystavují na odiv, dožadují se práva na ničení vlastního zdraví, považujíce zdraví za soukromý majetek, a při vědomí skutečnosti, že se zabíjejí, vidí sami sebe jako silné, odvážné, smrtí pohrdající osoby.
Je zřejmé, že opět máme co dělat s magií. Neohrabaný výklad, že masturbujeme-li s vědomím škodlivosti, škodíme si, zatímco masturbujeme-li s vědomím prospěšnosti, prospíváme si, je další ukázkou proplétání magického a vědeckého myšlení v dnešním světě. Vědecký přístup k magii, jak jej nacházíme v moderním lékařství nebo reklamním průmyslu, žel nepočítá s možností, že by člověk mohl své aktivní vědomí zformulovat sám. Vždy jej musí formulovat někdo druhý, nějaký další zástupce pánaboha, podvodem jako při podávání placeba, nebo audiovizuálním násilím jako při reklamních manipulacích.
# FELLINIHO MASTURBACE
Věřím, že mnoho mužů má s masturbací stejně krásnou společenskou zkušenost, jakou předvedl Federico Fellini ve filmu Amarcord. Chlapci ve starém autě společně masturbují, až se auto třese, a vykřikují jména žen, jejichž představy jim vyskakují v myslích, toužících po skutečném kontaktu. Cituji ze stejnojmenné knihy, kde je ovšem zmíněná scéna situována trochu jinak: „Nardiniová!“ vykřikne Baghino. V té chvíli se Bobo zastaví a přestane masturbovat. „Nardiniová ne! Ta je moje! Rozmlátím ti hubu, jestli řekneš ještě jednou Nardiniová!“
Osamělý, a proto masturbující člověk, to je vždycky moc smutný obrázek. A nejsmutnější na něm to, že progresivně vede k ještě hlubšímu osamění. Člověk při zmíněném typu masturbace odhazuje to jediné, co jej může přivést ke skutečné erotické komunikaci s druhým člověkem. Osamělou masturbací nelze uspokojit ani zharmonizovat energetický požadavek kontaktu s druhou polaritou. Navíc náboj aktivity, který je určen k dosahování takového kontaktu, je vybíjen zkratem.
Chronicky osamělým lidem, kteří se nedokáží bez masturbace obejít, kteří nemají nikoho blízkého, s kým by se mohli eroticky mazlit, na koho by mohli eroticky myslet, lze poradit pouze jediné. Měli by si vybrat ze svého okolí osobu přitažlivého pohlaví, asi jako by si vybírali životního partnera, ale pouze ve své mysli. Volba by měla mít jistou pravděpodobnost, že by se mohla uskutečnit. Představy masturbující osoby by se pak měly upínat vždy k této zvolené osobě. Masturbaci bez vyvrcholení lze v takovém případě jen doporučit, nepříliš dlouhou, denně 5 nebo 10 minut, ne více než 30 minut, pak už je totiž kontrola mysli nesnadná, a může dojít k rozhodnutí, jež by nebylo v zájmu věci.
Masturbace s vyvrcholením je pro další záměry bezcenná, nicméně pořád je lepší udržet si v mysli obraz konkrétní osoby, nežli nechat svou mysl při masturbaci poletovat jak papír ve větru na městské skládce odpadků. Pakliže se podaří praktikovat masturbaci bez orgasmického finále, tedy pouze pro nabuzení a zvýšení vnitřních sil, pak je v průběhu nejbližších týdnů či měsíců možno počítat s tím, že s osobou, kterou si představujeme, vstoupíme do bližšího kontaktu.
Samozřejmě pro to musíme něco málo udělat, ale bude to snadné, jelikož nám nebudou chybět rozhodnost, klid, sebedůvěra, duchaplnost, laskavost, motivace atd. Netřeba zkoumat, zda se tak stane vlivem našeho nového postoje k oné osobě, nebo zda osoba bude ovlivněna obrazy, jež jsme vytvářeli v mysli, pravdou je obojí, a zdaleka to není celá pravda.
Vyvrcholení při masturbaci je užitečné ještě méně než vyvrcholení při souloži. Pocity osamělosti, úzkosti, hlubokého smutku a nejistoty, které toto sexuální chování navozuje, jsou důsledkem jednostranně, tzn. sobecky nebo zbaběle konzumované slasti. Nepříjemné pocity osamělých masturbantů představují odvrácenou tvář kratičce vzepjaté, v nejlepším přerušené a rychle ukončené rozkoše, která je pojata izolovaně, bez přímého nebo alespoň myšlenkově zprostředkovaného kontaktu s druhou polovinou univerza.
Dospělí, pro něž se osamělá masturbace stala stylem života, ale také děti, které tuto sexuální aktivitu oblibují někdy již v předškolním věku, by měli vědět, že žádný člověk by tuto činnost neměl plně a trvale akceptovat. Velcí masturbanti by měli svoji zálibu vědomě přibrzďovat, regulovat, omezovat, ne vždy se to podaří, ale to je osud každého usilování. Tvrdit, že masturbace je nevinná hra, nebo dokonce zdraví prospěšné obstarávání slasti, jemuž se může oddávat každý dle libosti, pakliže tím neobtěžuje okolí, to je nebezpečný informační podvod.
Pro muže má upřímný rozhovor se ženou na ulici, pouhé přivonění k jejím vlasům či políbení ruky mnohonásobně vyšší energetickou hodnotu než deset osamělých masturbací v komfortně zařízeném bytě, v němž chybí žena. Albert Camus napsal, že pouhý jediný ženský vlas představuje věc nevyčíslitelné hodnoty a že je cennější než paláce a luxusní automobily.
Pokud ženatý muž masturbuje, protože jeho žena odmítá intimní styky, resp. požaduje styky méně často než muž, měl by muž masturbovat v její přítomnosti v rámci milostné hry a mazlení, tedy v širším rámci energetické komunikace. Neochota ženy k intimnostem je však téměř vždy výsledkem chování muže, jeho konzumační sexuality, nezřídka konzervativně pojaté.
Groteskním atributem takto deformované sexuality je masturbace ve vagíně, s pozorností koncentrovanou na penis, již dnešní muži upřednostňují před klasickou souloží, při níž je pozornost muže plně připoutána k ženě, mj. obdivem, úctou a láskou. Jinými slovy trvajícím okouzlením, jehož kořenem je prostá a užitečná věc - nadrženost sexuální energie. Slova nadrženost, nadržená či nadržený jsou dnes vyslovována posměšně, pohrdlivě, spíše jako nadávky, ačkoliv se jedná o projevy síly, která drží lidskou společnost pohromadě.
Milování bez ztráty květiny (22)
Velkým problémem, který zaměstnává mysl žen a mužů, je mužská impotence. Označit tuto funkční záležitost za nemoc by bylo chybné, spíše se jedná o přerušení dodávky energie.
@ PROBLÉM STÁNÍ
Převážná většina mužů si zatím neumí představit, co to je impotence. Jejich penisy stojí jako svíčky, často i v nepřítomnosti žen, takže problém nevznikající či nedostatečné erekce se jim jeví vzdálený jako mys Dobré naděje či jižní pól.
Někteří takto potentní muži mají občas problémy, když se jim penisy nechtějí postavil v přítomnosti žen, ale jinak si na nedostatek erekce nemohou stěžovat. Situační nepřítomnost erekce, způsobenou duševním stavem, však nelze považovat za impotenci, stejně jako jí není neschopnost erekce např. krátce po orgasmu.
Výpadky stání způsobené duševními stavy, to jsou jediné erekční problémy relativně zdravých mužů, praktikujících běžný konzumační sex. Jejich sexuální život však připomíná zapálenou pochodeň, která hoří rychle.
Dříve či později se každý muž seznámí s oním posmívaným stavem, kdy ani velká snaha nevyvolá kýžený efekt ztopoření. Tento stav pravé impotence je způsoben vyčerpáním energetických rezerv organismu, zejména je způsoben prázdnotou ledvin, avšak souvislost s dysfunkcemi dalších orgánů, např. sleziny-slinivky, jater či srdce, je v tradiční čínské medicíně považována za samozřejmou.
U mužů s tímto stavem organismu pozorujeme rychlé stárnutí, šedivění, hubnutí, nebo naopak tloustnutí, matnou pokožku v obličeji, obličej nezáří, oči nejsou čisté a jasné ap.
Vždy je dobré mít o dění v organismu určitou představu. Impotenci vzniklou z výše uvedených příčin, nelze považovat za nemoc, neboť se jedná o stav organismu, příp. o důsledek nemoci. Asi tak jako nemožnost chodit není sama o sobě nemocí, ale jen důsledkem nějaké nemoci, např. nemoci kloubů, nervů aj.
Impotence je takto důsledkem vyčerpanosti polarity yang, což je stav, jenž se může v organismu projevit řadou konkrétních příznaků. Typická je únava, ochablost, nechuť k aktivitě, nedostatek nadšení, odpor k rannímu vstávání ap.
Nejlépe si stav impotence představíme, když si vzpomeneme na svůj postoj k intimnímu styku těsně po orgasmu spojeném s ejakulací. Samozřejmě mluvím za muže, nicméně u žen je efekt obdobný. Okamžitý nedostatek energie po orgasmu, který pro většinu mužů znamená krátkodobou impotenci, to je stav, který při pravé impotenci zůstává v organismu stále.
Musím říci, že problém impotence zdaleka není jen mužským problémem. Prázdnota příslušných orgánů, které svou energií podněcují intimní život, se nevyhýbá ani ženám. Tím spíše, že v dnešní době prakticky nikdo nerozlišuje potravu pro ženy, muže a děti. To bylo ještě v dobách našich prababiček běžnou součástí znalostí o přípravě jídel předávaných z generace na generaci. Stejné jídelníčky v rodinách způsobují mnoho zla, neboť potrava pro ženu, muže a dítě nemůže být trvale stejná.
Stejně jako existuje rozdílná potřeba v množství potravy, existuje rozdílná potřeba také v jejím složení. Dietetika je v západním světě velmi opomíjena, lidé v podstatě jedí to, co se jim obchodníci rozhodnou prodat. Proti gigantické nabídce obchodních totalit stojí chabé, téměř žádné propagační úsilí hrstky odborníků, vědoucích osob, které úpravou stravy a dalšími postupy dokáží vyléčit závažné nemoci, a to i takové, jejichž důsledkem je impotence.
# KDYŽ NESTOJÍ, LEŽÍ
Jak jsme již několikrát zmínili, ženský organismus vykazuje převahu yin, zatímco mužský organismus převahu yang. Vzhledem k těmto energetickým odlišnostem je problém impotence, snížené topořivosti či ochablé vzrušivosti, paradoxně mnohem častější u žen než u mužů. Jenom se u žen nenazývá impotence, ale frigidita nebo anorgasmie.
Je chybou, že tyto identické funkční poruchy nejsou u obou pohlaví chápány stejně a rovněž stejně pojmenovány. Pojem ženská impotence patří do lékařské terminologie. Podstata problému je táž, takže u ženy i muže vyžaduje obdobnou léčbu zaměřenou k znovunabytí energetického potenciálu v oslabených orgánech.
Bohužel západní medicína léčí impotenci obou pohlaví velmi rozdílně. Muž dostane pilulky, dříve Yohimbin, dnes Viagru. Další variantou jsou injekce do penisu, penis je po nich po určité době trochu znetvořen, ale po každém píchnutí stojí. Konečným řešením je tzv. penilní protéza.
Dvě plastikové trubičky implantované do penisu, v trubičkách hydraulická kapalina, v tříslech zásobník s kapalinou, v šourku ruční pumpička. Mačkáním pumpičky se trubičky naplní hydraulickou kapalinou, následkem čehož se penis ztopoří. Nejspíš to chce praxi, aby se člověk nespletl a místo pumpičky si v šourku nemačkal varle.
Ženy to mají jednodušší, jejich problémy nikoho příliš netrápí. Od žen se požaduje pouze tolik, aby měly dokonalou antikoncepci a aby byly dostatečně vlhké. Tím směrem se také úspěšně ubírá vědecký zájem o sexualitu žen.
Takže lékaři dnes mohou ženám vybírat z řady antikoncepčních pilulek, mohou jim zavádět různá nitroděložní tělíska, podvazovat vaječníky, dělat interrupce, miniinterrupce ap. Potíže s ochablou vzrušivostí žen se odstraňují kvalitními lubrikačními krémy či gely, čímž se odstraňuje pouze část problému, která vadí mužům.
Naštěstí problémy s impotencí jak u mužů, tak u žen jsou poměrně dobře odstranitelné, a to novým přístupem k sexualitě, denní stravou a úpravou životosprávy. Ve vážnějších případech mohou pomoci postupy tradiční čínské medicíny, tzn. fytoterapie, akupunktura, masáže, požehování atd. Kladného výsledku lze dosáhnout též postupy tradiční medicíny tibetské nebo indické, obě představují geniální systémy taktéž vycházející z celostního principu.
Dáváme ale přednost tradiční čínské medicíně, jelikož v ČR se nachází řada kvalifikovaných lékařů, kteří čínskou medicínu oficiálně praktikují ve svých ordinacích. Tradiční čínskou medicínu mohou zájemci z řad lékařů v ČR také studovat. Tradiční čínská medicína v očích české veřejnosti přestává být orientálním mystériem, a stává se exaktní metodou navracející zdraví.
Jakkoliv se zdá, že se dnešní muži identifikují se svými pohlavními údy, a hlavně s jejich neumdlévající topořivostí, jedná se o identifikaci neosobní, při které jsou pohlavní údy chápány jako zboží, podobně jako třeba automobily. Kdybychom se průměrného muže zeptali, zda by chtěl operativně vyměnit svůj penis za jiný, za větší, tvrdší a lépe tvarovaný, bude-li to finančně dostupné a zcela bezbolestné, pak odpověď bude znít ano.
Stejná odpověď, jako bychom mu nabídli nový Ford za starý Fiat. Je to mj. důkaz, že průměrný muž není v zacházení s vlastním penisem mistrem, nástroj jeho milostného umění je mu v podstatě cizí, hlavně aby byl velký a dobře stál. Mistr by se nejprve zeptal: Jak budu nový penis ovládat?
Milování bez ztráty květiny (23)
Řemínky a kroužky k zaškrcování penisů odpradávna sloužily jako zpomalovače krevního oběhu. Použitím bylo dosahováno bytelnějších erekcí a situačních zvětšení penisů. Zkusíte to?
@ ZAŠKRCOVACÍ KROUŽKY
Je podivné, že mužům více než ženám záleží na kvalitě a dlouhodobé udržitelnosti erekce. Naštěstí erekce dnešním mužům zvláštní potíže nečiní, až na výjimky, jež potvrzují pravidlo. Problém dnešních mužů je spíše v neschopnosti interakce. Mužských erekcí co do počtu je v západním světě určitě mnohem více než intimních styků žen s muži.
Vysvětlení? Nepochopení energetické komunikační podstaty intimního života a neshody v prožívání. Sex je pojat jednostranně, sobecky, bezohledně. Panuje mylná představa, že rozkoš získáváme od toho druhého, takže v konzumačním sexu, chce jeden druhého jaksi vyinkasovat, ba přímo vytěžit.
Pochopení, že prožitek rozkoše je darem energie, může být prvním krokem k odstranění antagonismu mezi ženami a muži. Zmíněné nepřátelské napětí mezi ženami a muži, o jehož příčinách se průběžně zmiňujeme, ostře narušuje přirozenou náklonnost obou pohlaví.
Tedy zatímco erekce mužům relativně fungují, dlouhodobá udržitelnost erekcí je pro většinu mužů nedostupná, a sice z důvodu chabé tělesné a duševní kondice, nevhodné stravy, špatných sexuálních návyků a chybně formulovaného vědomí.
Ve společnosti lidí, kde by sexualita nesehrávala roli zboží, s nímž jdeme na trh, by mužům mělo záležet především na tom, aby vagíny žen byly při styku měkké, teplé a rozevřené, aby se vzrušení zrcadlilo ženám v očích, aby jejích horká těla voněla jako květiny v letní podvečer.
Ale muži si znaků ženského vzrušení nevšímají, jejich jedinou myšlenkou je, aby se jim postavily penisy, aby je měli kam zasunout, aby zase mohli ejakulovat, a poté s úlevou v myslích usnout. Vědomí, že došlo k erekci a že penis byl zasunut do ženy, pak generuje základní sebevědomí většiny mužů.
S nadějí vzpomeňme moudrosti taoistických mistrů: Co přišlo, musí odejít. Tak i bezobsažný formální svět nadprodukce, nuceného obchodu a mediálních manipulací, v němž není místo pro opravdové lidské hodnoty, odejde, a nadejde čas nové renesance, nového klasicismu v lidských vztazích, čas nového humanismu, pro který píšeme tyto řádky a pro který chceme být s Vámi v nerozlučném spojení. Vždyť nový přístup k erotice může k očekávané společenské přeměně výrazně přispět.
Zaškrcovací kroužky jsou jednou z věcí, jejichž užíváním lze obohatit, nikoliv naplnit intimní život. Speciální prodejny nebo katalogy zásilkových obchodů nabízejí gumové kroužky ze silikonu, případně zaškrcovače se stavitelným průměrem, které lze stahovat a zase uvolňovat přes sponu. Prvním pravidlem pro používání zaškrcovadel nebo škrtících kroužků je volba průměru odpovídajícího průměru penisu v klidovém, tedy neztopořeném stavu. Kroužek s takto zvoleným průměrem působí jemně, penis při jeho použití netmavne a nečerná, zaškrcené místo nebolí.
Ale ani kroužek s vhodným průměrem není radno užívat dlouho při jedné souloži, a ani trvale v rámci aktivního intimního života. Proč? Kroužek se navléká na kořen penisu, kde brzdí odtok žilní krve, čímž penis jaksi lépe nabývá. Je-li kroužek příliš těsný a navlečen před erekcí, pozorujeme, že se topoří část blíže tělu, tedy kořen penisu. Část vzdálená od těla, tedy od kroužku směrem k žaludu, zůstává měkká. Zaškrcení tedy silně ovlivňuje krevní oběh v penisu.
Odpovídá-li kroužek průměru neztopořeného penisu, můžeme jej navléci na měkký penis, přičemž erekce proběhne celkem normálně. Tento postup také doporučujeme, neboť je šetrný k cévním chlopních. Obvyklé použití kroužků, jak je nabízí reklama doprovázená sexuologickými komentáři, předpokládá nejprve ztopoření (obvykle s pomocí vakuové pumpy neboli vývěvy) a poté zaškrcení kroužkem.
Ztopoření penisu představuje jemnou souhru tepenných a žilních chlopní. Impotence a chabé ztopoření penisu, to jsou, bez ohledu na příčiny, výsledky diskoordinace tepenných a žilních chlopní. Víme, že lidé s poškozenými cévami na nohou neradi nosí hodně zaškrcené ponožky.
Dříve se prodávaly ponožky bez gumiček, na podvazky, ale daly se nosit bez podvazků, byly pohodlné, příjemné. Dnes si lidé s nemocnými žilami musejí pracně vytahovat gumičky z ponožek. Zaškrcený penis je podoben oteklé noze stažené gumou ponožky.
Jestliže problémy s nedostatečnou erekcí jsou výsledkem nesouladu tepenných a žilních chlopní, potom zaškrcení bude tyto problémy jenom zvětšovat. Proto by škrtící kroužek měl být občasným zpestřením intimního styku, ne předmětem denní potřeby.
A co mohou dnešní muži od kroužků očekávat? Erekce je tužší, spolehlivější. Penis je po okroužkování objemnější, tato změna je však pouze situační, její trvalost, ačkoli bývá v literatuře uváděna, je spíše snem, nikoli realitou. Nicméně některé ženy vnímají tuto změnu objemu příjemně.
Penis po silném zaškrcení tmavne a černá. Bolest nebývá zřetelná, a je vnímána spíše jen v místě zaškrcení. Před silným zaškrcením varujeme, neboť tmavnutí penisu má za následek oslabení krve, které se časem projeví dalším oslabením pohlavní vitality. Byl-li kroužek použit jako východisko z erekční nedostatečnosti, prognózou je samozřejmě další zhoršení.
O tom, co dělat, co jíst a jaké procedury podstupovat při erekční nedostatečnosti si povíme někdy příště. Zatím jen tolik, že je důležité žít v kontaktu s druhým pohlavím, vzájemně se podněcovat, nabuzovat a energetizovat, ale hlavně najít si k této činnosti jinou motivaci než je touha po orgasmu a ejakulaci.
Muži by nikdy neměli navlékat kroužek z pevné hmoty, vždy jen kroužek gumový, resp. silikonový, nejčastěji ale kožený s dvěma dírkami, jimiž se protáhne provázek a zaváže na kličku. Dobře poslouží také měkký silnější provaz, který stačí lehce zavázat na jeden uzel, ale také kapesník, pruh látky apod. Zkušení adepti tantrických milostných umění používají pevné kroužky vyřezané z rohoviny, jejichž průměr přesně odpovídá průměru penisu v klidovém stavu. Takový kroužek lehce přibrzďuje žilní odtok krve při erekci, a ve stavu klidu dovolí opadnutí erekce, ovšem jeho užívání musí předcházet dostatečná zkušenost.
Příliš pevný kroužek nasazený na měkký penis může způsobit nepříjemnost tím, že po nástupu erekce nedovolí její opadnutí, penis zmodrá, zčerná, znecitliví, a sejmutí kroužku může být značně obtížné. Pokud by takový případ nastal, doporučujeme penis namočit do studené vody, která je ostatně známá jako zmenšovací voda pro každý penis, a namydlit mýdlem. Muži mohou být klidní, není třeba se bát nejhoršího, dobrý chirurg vždy dokáže penis amputovat, kroužek sundat, a zachránit tak člověku život.
# TAJEMSTVÍ ZTOPOŘENÍ
Donedávna panovala v odborném světě představa, že mužský penis má ve splasklém stavu normální krevní tlak a že k ztopoření dochází zvýšením tlaku, tedy že principem erekce je přetlak krve, podobně jako principem nahuštěné pneumatiky je přetlak vzduchu. Byl to samozřejmě omyl. Teprve během erekce dosahuje krevní tlak v penisu stejného tlaku, jaký existuje v ostatním těle. Ve stavu klidu je krevní tlak v penisu nižší.
K ztopoření je nutné, aby se otevřely milióny tepenných chlopní a současně se přivřely milióny žilních chlopní. V mírné nadsázce můžeme říci, že erekce je takto dosahováno souhrou dvou ventilů, jež ovládají krevní hydraulický systém penisu. Jeden ventil je napouštěcí, druhý vypouštěcí.
Samotná erekce má převahu relaxační aktivity, neboť rozšiřování tepen je dílem parasympatického systému. Erekce je tedy dílem parasympatiku, a je to aktivita klidová, pohodová a relaxační (převaha napouštění nad vypouštěním).
Stres, nebezpečí, úzkost, pocit ohrožení a nejistota, to jsou mentální stavy, které aktivizují sympatikus, a jsou tedy vůči erekci antagonistické a kontraproduktivní, jednoduše působí jako blokátory ztopoření. Jedním z projevů sympatiku je právě zužování cév, což je vysvětlováno jako navození stavu pohotovosti k očekávané aktivitě, tzn. zvýšení tlaku, rychlosti protékající krve apod.
Jakkoliv nepochybně je erekce dílem parasympatiku, je ejakulace dílem sympatiku. Krátkodobé zúžení tepenných cév umožní zvýšení tlaku, a tím maximální stimulaci pohlavních žláz a aktivizaci expedičního skladu semene v semenných ampulích.
Semenná směs je v tenkých paprscích vyměšována do prostoru močové trubice v přední části prostaty, podotýkám, že ne pod tlakem, ale volně, tedy podobně jako např. slzy nebo sliny. Tamodtud je teprve semenná tekutina stahy příčně pruhovaných svalů mocně vystřikována ven z močové trubice.
Každý výstřik umožňuje znovunaplnění tlakové komory, tedy spodní části močové trubice. Pakliže toto strategické místo uprostřed mezi konečníkem a šourkem utěsníme, např. zmačknutím patou, prsty nebo speciálním nástrojem, semeno zůstane na svém místě, i když orgasmus proběhne. Pakliže se komora nevyprázdní, svalová pumpa do ní nenasaje další semennou tekutinu.
Tato taoistická metoda se nazývá vnější uzamknutí, a její přesný popis jsme podali v Milování č. 5. Metoda je doporučována začátečníkům, kteří teprve začínají praktikovat sexuální kung-fu. (Podrobnosti o sexuálním kung-fu jsme pojednali v Milování č. 16.)
Pojďme ale zpět k tématu, erekci vyvolává a udržuje parasympatikus, avšak ejakulaci přibližuje a uskutečňuje sympatikus. První nám umožňuje přijímat, odpočívat, regenerovat (yin). Druhý nám umožňuje vydávat, vybíjet se, plýtvat silami (yang).
Pozorný čtenář jistě už pochopil, kam vedeme jeho pozornost. Z formulovaných souvislostí je zřejmé, že erekce může nastat, pokud v organismu panuje klid, pohoda a uvolnění. (Platí pro muže stejně jako pro ženy.)
A nejen nastat, ale také trvat, naprostá většina mužů, tzv. předčasných ejakulátorů, vykazuje shodné znaky převažujícího sympatiku - konzervované nepřátelství, úzkost, agresivita, obavy před zesměšněním, nejistota z vlastního myšlení a chování atd.
První kroky k udržení erekce a oddálení ejakulace: klid a komunikační pohoda při intimním styku, pomalé a vědomé dýchání, uvolněnost v celém těle, a zejména uvolněnost svalů pánevního dna, které zajišťují evakuaci semene při orgasmu.
Bezděčné stahy těchto svalů znají muži i ženy ze svých osobních orgasmických zážitků. Stah (kontrakci) těchto svalů si uvědomíme, když přerušíme proud močení. Naopak uvolnění (relaxaci) těchto svalů si uvědomíme, když začínáme močit, tedy při spuštění moči. Cílem je udržet při intimním styku tyto svaly relaxované, tzn. neustále se vracet k pocitu, jako bychom chtěli spustit močení.
Stav evakuačních svalů, resp. složitého svalového pletence pánevního dna, je třeba při intimním styku udržet trvale relaxovaný. Pak bude erekce nejen bytelná, ale též trvale udržitelná. Při takto relaxovaném tantrickém či taoistickém styku neexistuje časové omezení pro intimní praktiky a nehoda náhlé neudržitelné ejakulace je vyloučena.
Staré české přísloví ovšem říká, že každému mistrovství předchází učednictví. Tantrická moudrost zná řadu podobných myšlenek vyjadřujících jinými slovy totéž, např. že každá dokonalost vyrůstá z nedokonalosti.
Milování bez ztráty květiny (24)
Tiskem proběhly zprávy, že cyklistika způsobuje impotenci, ten fakt potvrdili jak vrcholoví cyklisté, tak lékaři, jimž se cyklisté svěřili. Vysvětlení však chybí. Jezdíte rádi na kole?
@ CYKLISTICKÁ IMPOTENCE
Čtenáři, kteří se s touto informací ještě nesetkali, budou asi překvapeni. Ovšem pro čtenáře Intimností to zase tak podivuhodná záležitost nebude, neboť již mnohé vědí. Uprostřed mezi konečníkem a šourkem, u žen mezi konečníkem a pochvou, se nachází místo nazvané chuej-jin (Průsečík yin). Jde o spodní konec přední dráhy, tj. dráhy početí (žen maj), která slouží cirkulaci yin. Dráha začíná uprostřed spodního rtu a vede středem přední části těla dolů.
Bod chuej-jin bývá v taoistických textech označován též jako dutina chaj-ti (Mořské dno). V technické terminologii bychom bod chuej-jin mohli označit jako cosi podobného výměníkové stanici, neboť se jedná o bránu, skrze niž prochází energie čchi, a to jak směrem dovnitř, tak směrem ven, samozřejmě vždy za určitých podmínek.
Tlak na chuej-jin je v staroindické a staročínské erotice cestou k oddálení nástupu orgasmu. Orgasmus pak představuje jakési plné otevření brány, ztrátu veškeré energie, která byla po mnoho dní pomalu a pracně budována.
Orgasmus, jak jsme již nejednou napsali, je v komunikační erotice nechtěným jevem, pokud právě nemáme v úmyslu zplodit nového člověka. S orgasmem totiž nemizí pouze množství nejjemnější energie, která v těle zajišťuje důležité procesy, např. imunitu a myšlení, ale ztrácí se taktéž energetická báze vztahu ženy a muže, a to je zlé.
Cyklisté, zejména vrcholoví, si sedlem kola dlouhodobě stlačují zmíněné strategické místo mezi nohama. Po mnohahodinovém závodu, např. po etapě závodu Míru (nevím, zda se ten závod ještě jezdí, zda se nejezdí nějaký závod Války, když je teď všechno obráceně) se nejednomu cyklistovi přihodí, že se mu po závodě nepostaví penis. I když, mezi námi děvčaty, být mužem a mít za sebou 100 km jízdy na kole, závodním tempem, asi bych o to nestála, aby mi stál.
Vždy v čase velkých cyklistických závodů, dočítáme se o téhle zajímavosti v tisku, a nechybějí ani vysvětlení lékařů, samozřejmě sexuologů. Sama jsem několikrát četla lékařské vysvětlení, že cyklistická impotence je zapříčiněna vyčerpáním organismu, neboť cyklistické závody jsou prý velice namáhavé. Hezké vysvětlení, není-liž pravda? Jako by maratónský běh, desetiboj, plavání, gymnastika a mnohé další sporty nebyly namáhavé.
Jedná se samozřejmě o impotenci situační, která po určité době, obvykle po jediném nočním spánku, pomine. Pokud se udrží déle, ztopoření je většinou možné, ale vstávací reakce je jaksi lenivější a pomalejší. Asi jako u zkušenějších mužů, kteří žijí v trvalém kontaktu se ženami a kterým se při pouhém pohledu mezi stydké pysky penisy hned nechovají jako železniční závory. Ostatně pro vskutku zkušené a milující muže něco tak banálního jako situační impotence neexistuje. Pro zkušené ženy to platí dvojnásob.
Vzrušení nepřichází nečekaně jako déšť, ani se nejedná o Pavlovův reflex slinícího psa, který při rozsvícení žárovky dostane kost. Vzrušení je květina, která se rozvije, když ji společně zahříváme vlastními silami, dotykem těl, dýcháním, myšlenkami. Mnoha mužům by prospělo, kdyby si uvědomili, že ztopořený penis je pro ženu a muže, již spolu chtějí žít v lásce, odpovědnosti a znalosti, tím nejméně důležitým předpokladem.
# ODPOJENÍ PENISU
V tantrických a taoistických praktikách se s bodem chuej-jin pracuje dosti často, a to jak mechanicky, tj. fyzickým dotykem, tak mentálně, dotykem mysli. Jedna taková praktika spočívá ve zkříženém sedu, při němž je bod chuej-jin stlačen patou chodidla.
Zkřížené sedy ovšem nejsou každému dostupné, neboť ohebnost kloubů většiny populace se snižuje se nárůstem obecně proklamovaného pohodlí, a na pilulku mládí a zdraví čekáme zatím zbytečně. K stlačení bodu tedy musí posloužit náhrada, dřevěný špalík, prkénko, ale také třeba koleno ženy ap.
Nepoužívat nic z umělé hmoty ani z kovu, a zásadně nic studeného. Umělá hmota je známa tím, že překáží proudu čchi, kovy energii naopak odvádějí příliš rychle, čímž vyčerpávají organismus, a studené předměty jsou při každé pohlavní aktivitě vždy škodlivé, jelikož blokují přirozený proces ohřívání, který je doprovodným jevem vzrušení. Rozumí se ochlazování pohlaví při intimní aktivitě, nikoliv běžné otužování, koupele varlat ve studené vodě za účelem posílení životnosti spermií ap.
Co se týče ochlazení bodu chuej-jin, je vždy nežádoucí, pokud ostatní tělo není vystaveno stejnému ochlazení. Místem okamžitě vniká do vnitřního prostředí organismu chlad, a to velmi prudce. Zvláště ženy, jejichž chuej-jin je vnímavější, by si nikdy neměly sedat na studený kámen, např. na schody nebo na kamenné lavičky u Národního divadla. Pokud nelze jinak, nutno si prcinky chránit izolací, sednout si na část oblečení, tašku nebo složené noviny.
Máme tedy stlačený chuej-jin. Že je stlačený správně, o tom se přesvědčíme následovně. Odhrneme předkožku penisu co nejdál za žalud, suchou rukou, palcem a ukazováčkem, obejmeme penis těsně za žaludem. Silným stiskem zavřeme celou dlaň do pěsti a zatáhneme silou za žalud, čímž se penis poněkud natáhne. Není důležité, zda je penis postavený nebo ležící, nebo je-li v nějaké mezipoloze.
Natáhneme penis co nejvíc to jde směrem od těla, jako bychom jej chtěli vytrhnout i z kořenem, a při takto nataženém penisu stáhneme konečník a svěrače močové trubice. Jinak řečeno nasimulujeme stah, jako bychom chtěli vystříknout jednu dávku semenné tekutiny. Jestliže v ruce necítíme, že by penis zatahal zpět, je stlačení bodu chuej-jin správné.
Abychom si uvědomili rozdíl, zkusíme totéž při nestlačeném bodu chuej-jin. Uchopíme co nejpevněji penis za žalud, a zatáhneme. Měkký penis se natáhne zhruba do délky určené mu při ztopoření, tvrdý mírně povolí. Poté vykonáme silný stah svalů v dolní pánvi, a zřetelně vnímáme, že penis zatáhne zpět, přesněji řečeno mírně škubne.
Skutečnost, že penis, při stlačení bodu chuej-jin, po natažení a následném tepání svěrači neškube, dokazuje, že stlačením je cesta pro energii směřující do penisu a následně ven z těla blokována. Kdo se setkal s působivými obrázky boha Šivy sedícího ve zkříženém sedu, jak mu obkročmo a tváří v tvář sedí na klíně bohyně Šakti, měl by vědět, že tento druh maithuny (rituálního spojení) je obvykle prováděn s patou vtlačenou do bodu chuej-jin.
Stlačení blokuje únik energie z penisu při dlouhodobých rituálech, které mohou trvat i několik hodin. Zatlačení při měkkém penisu blokuje nástup erekce, neboť je samozřejmě blokován také krevní oběh. Zatlačení při erekci způsobuje prudké ztvrdnutí a naběhnutí penisu do maximálního možného objemu. Několik jednoduchých postupů, jak praktikovat při stlačení bodu chuej-jin uvedeme příště. Za domácí úkol ukládáme všem mužům, kteří dočetli až sem, vyzkoušet alespoň stlačení bodu chuej-jin patou. Budeme rádi, když nám o tom napíšete.
Milování bez ztráty květiny (25)
Usednout a patou si zatlačit bod chuej-jin, jenž dokáže oddálit orgasmus a ejakulaci, není pro muže jednoduché, ale zvládnete to. V čem se shodují východiska evropské a indické kultury?
@ SPRÁVNÉ USEDNUTÍ
Ještě jednou a s větší přesností vysvětlíme, jak usedat do zkříženého sedu a současně patou utěsňovat bod chuej-jin. Zkříženými sedy se rozumí všechny typy sedů, při nichž zadek spočívá na podlaze, příp. na podložce, nohy jsou ohnuté v kolenou, přičemž chodidla spočívají v blízkosti pohlaví, ať již překřížena s nárty na stehnech nebo složena na sobě či jinak. Kolena jsou vždy co nejšířeji roztažena od sebe. Štíhlí muži si pod zadek podloží polštářek, aby mírně pozvedli pánev výš, což jim značně usnadní udržet v poloze stabilitu.
Utěsnění chuej-jin dosáhneme jednoduchým postupem. Pravou nohu opřeme nártem o podlahu, na patu pravé nohy usedneme tak, aby pata přesně utěsňovala chuej-jin, o němž jsme si řekli, že to je bod mezi šourkem a konečníkem.
Zde je opět důležité, aby muži s malými zadky podložili svá pozadí polštářky, a zvedli tak pánev asi o 5 centimetrů, čímž se pro ně poloha stane nejen dosažitelnou, ale též udržitelnou. Pak už jen zbývá uložit levou nohu, kterou ohneme v koleni a zlehka přeložíme přes holeň pravé nohy. Vnější hrana levého chodidla leží na pravé holeni, celé levé chodidlo je pak s pravou holení rovnoběžné, přičemž levá pata leží zhruba v úrovni pravého kotníku.
Jen žádné násilí, pokud levá noha při snížené ohebnosti kolena odmítne přeložení přes pravou nohu, necháme ji ležet na podlaze, pouze přitáhneme levou patu co nejblíže k pohlaví. Totéž lze provést zrcadlově obráceně, což doporučujeme levákům, přesněji řečeno mužům, kteří mají kromě levé ruky vedoucí též levou nohou. Je známo, že leváctví a praváctví, tedy rozdělení yin a yangu do levé či pravé části těla, nemusí být vždy shodné, a že je tedy možné být levákem na ruku, a současně pravákem na nohu, levákem na oko a ucho atd.
Pozice, jíž jsme se právě naučili, se nazývá siddhásana neboli pozice siddhů. Siddha je ten, kdo v sobě probudil zvláštní síly a schopnosti, kdo dosáhl vyššího stupně vědomí, a tím současně vyššího stupně poznání a seberealizace. Schopnosti označované jako siddhi, tedy čtení myšlenek, jasnovidnost, znalost minulosti a budoucnosti atd., jsou v tantře považovány za zcela přirozené, takže každý adept se s nimi dříve či později v nějaké podobě setká.
Nesmíme ovšem očekávat, že s pomocí tantrické praxe dokážeme vyplnit tiket sportky, který pak zaručeně vyhraje. Tantra není určena jedinému člověku, je systémem postojů vytvářejících zdravý celek, a vysoké výhry neslouží celku.
Řekli jsme si již, že jednou z větví tantry je jóga. Ovšem jóga, ačkoliv je nepochybně odkazem prastarých tantrických kultur předárijské Indie, je zároveň ideově zdeformována bráhmanským hinduismem. Ten představuje poměrně složitou směs puritánství a hypererotismu, kteréžto obecné znaky vždy doprovázejí patricentrické kultury. Proto se v příručkách o józe nedočteme, že siddhásana je vhodnou polohou pro tantrickou erotiku, při níž adept patou utěsňuje chuej-jin.
Navíc bráhmanský hinduismus je zatížen rasismem, tedy kastovnictvím, a sadistickým postojem k ženám. Takže pokud čteme knihy, v nichž je popisována hinduistická tantra, můžeme si být jisti, že se z takových knih o tantře dozvíme podobné tendenční informace, jaké by nám poskytl papež římskokatolické církve, pokud by napsal knihu o pohanství.
Na důkaz pravdivosti výše uvedených slov doporučuji seznámit se s knihou Lidský duch a sexualita od Clifforda Bishopa, která vyšla v Knižním klubu v r. 1997. Po prostudování pasáží o tantře, v nichž se to hemží souložením na hrobech, styky s mrtvolami, pitím menstruační krve, trháním chlupů potřísněných spermatem atd., začnete uvažovat, zda pro Vás není ztrátou času zajímat se o něco tak dekadentního a zhovadilého, jako je tantra.
Znovu opakuji, že hinduistické nauky (např. jóga, ajurvéda atd.) jsou převážně vykradené z tantry a přeformované pro patriarchální společnost. Skuteční tantrici byli bráhmany pronásledováni jako škodná zvěř, a děje se tak v Indii po dnešní dny.
# JAK V INDII, TAK V EVROPĚ
Naprosto stejný proces vidíme v Evropě, kde se hovoří o křesťanské tradici, přičemž tzv. křesťanská tradice má s Kristem, Ježíšem Nazaretským, společné pouze jméno. Významní historikové a biblisté potvrzují, že zmíněné učení v své podstatě není učením Ježíšovým, ale představuje zcela novou teologii apoštola Pavla, již označují jako paulinismus.
Sama Bible je nepůvodní sbírkou textů pocházejících z různých pramenů, např. z Mezopotámie, což se týká Starého Zákona, přičemž hlavním ideologickým pilířem Nového Zákona jsou texty apoštola Pavla.
Paulinistické, přesněji řečeno katolické ideové násilí potlačilo v Evropě, a později též v Americe, veškeré jiné projevy duchovního života, než které prefabrikoval katolický dogmatismus. Jen pro upřesnění, katolický dogmatismus předložil v prvé řadě paranoický blud o záchraně lidstva zavražděním nejlepšího člověka.
Katolictví uměle vytvořilo zdání, že v Evropě před apoštolem Pavlem (r. 60), resp. na území Slovanů před Cyrilem a Metodějem (r. 863), žili divoši neznající jazyk, písmo, nemající tradice, kulturu a sociální instinkty, prostě zvířata.
Až dnes se dozvídáme, v jak úžasných pohanských tradicích žila stará Evropa, takže z bolestného osudu kvetoucího pohanství můžeme usuzovat na karmické zatížení katolictví a veškerého paulinismu. Taktéž o ekologické rovnováze, velikosti a mravní síle amerických Indiánů toho víme dost k tomu, abychom z jejich smutného osudu mohli usuzovat na karmické zatížení Ameriky.
Navíc v případě Ameriky máme co dělat s kulturou bez kořenů, která je pouhých 500 let stará. Indiáni byli vražděni rovněž ve jménu paulinismu. A tak další vývoj světových událostí pro mnoho lidí nebude překvapením.
Stejný osud postihl na druhé straně světa Indii, kde v r. 1500 př. n. l. kočovní Árijci zničili tamější vyspělou předindickou civilizaci, vykradli její nejcennější atributy, a poté bývalou kulturu prohlásili za nepřátelskou a krajně úpadkovou.
A protože bráhmani, hinduističtí kněží, a tudíž noví výrobci veřejného mínění, měli panický strach ze smrti, tantrikové se cítili v bezpečí právě na hřbitovech. Souložení s mrtvolami, uctívání smrti, rituály s odřezanými částmi mrtvých těl, to vše už bylo dílem nemocné fantazie bráhmanů.
Opět se nabízí stejný obrázek z Evropy 16. stol., kde katolická fantazie, aby vyhubila doutnající pohanství, vyrobila surrealistický obraz čarodějnictví, v němž ženy souloží s ďábly, od nichž si do zadnic nechávají zastrkávat zapálené svíčky a pro něž kradou svaté hostie. Strach a nemocná fantazie katolických kněží zapálily ohně, v nichž byly upálením zavražděny statisíce žen.
A není bez zajímavosti, že paulinistický ďábel s rohy na hlavě je totožný s pohanským rohatým bohem pastvin a stád. Paulinistická čarodějnice se pak shoduje s překrásnou pohanskou ženou matkou, kněžkou a bohyní, která při oslavách tančila nahá na polích. Obě postavy paulinismus úspěšně zdeformoval do jejich dnešní bizarní podoby.
A ještě jedna zajímavá shoda, vraždění čarodějnic v Evropě nastalo zhruba 1,5 tisíciletí po Pavlovi z Tarsu. První náznaky nově probuzeného tantrismu v Indii se objevily 1,5 tisíciletí po uchvácení Indie Árijci. Patriarchální systémy mají pravděpodobně své vývojové periody.
Milování bez ztráty květiny (26)
Víte, co mají žena a muž mezi nohama? Kromě pohlaví mají mezi nohama silně energetické místo, které je pevnou linkou on-line spojeno s myslí. Ano, stále ještě je řeč o bodu chuej-jin.
@ ÚSKALÍ AKUPUNKTURY
Zmínili jsme se o bodu chuej-jin ležícím uprostřed mezi šourkem a konečníkem u mužů a mezi ústím pochvy a konečníkem u žen. Řekli jsme, že tento bod, jehož čínské pojmenování je součástí taoistické terminologie, lze stlačovat, čímž se oddálí nástup orgasmu u mužů, jelikož se posílí yin organismu, tzn. jeho dostředivost, energetické nevydávání a zdrženlivost, aktivita parasympatiku. U žen stimulace chuej-jin zvýrazňuje ženské vlastnosti a velmi prospívá celému komplexu vnějšího a vnitřního pohlavního ústrojí.
Chuej-jin lze podněcovat též akupunkturní jehlou, což je ale třeba svěřit odborníkovi na tradiční čínskou medicínu, provádí se např. při léčení chaotické erekce, rychlého nástupu orgasmu a ejakulace, nočních výronů semene ap. Zmíněný bod mezi nohama lze s úspěchem ošetřovat také teplem, např. ohřátým kamenem nebo plátěným sáčkem s horkou solí. Některé pražské tramvaje nabízely v zimních obdobích posezení na tvrdých laminátových sedačkách, ale zato zdola vyhřívaných.
Nevím, zda takové tramvaje ještě existují, zda nebyly zrušeny jako přežitek státního kapitalismu panujícího za vlády jedné strany, ale téměř s jistotou lze říci, že tyto tramvaje zdravotně prospěly statisícům lidem, jimž v zimních obdobích prohřály chuej-jin. Posílily tak jejich odolnost vůči chladu, jenž slabým městským lidem vniká do tělesných skříněk dosti snadno, zvláště ve vlhkém zimním počasí výstižně označovaném slovem plískanice.
Poněkud jiné označení pro stejné místo na lidském těle najdeme v konceptu tantry, resp. jógy, tam bod chuej-jin odpovídá spodní čakře nazývané múladhára. Název múladháračakra znamená v překladu kořenová čakra, bývá popisována jako energetické centrum a její anatomické umístění je situováno do oblasti perinea, což v medicíně představuje oblast na spodině trupu mezi pohlavními orgány a řitním otvorem.
Místo lze také prohřívat moxou, což je v podstatě cigareta tlustá asi jako prst, v níž je místo tabáku napěchována usušená nať pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris). Moxu lze poměrně snadno vyrobit, avšak experimentování s požehováním jiných bodů na lidském těle nelze doporučit, ba nutno před ním varovat, neboť může způsobit neočekávané výpadky zdravotního stavu, dokonce ohrožení života. Také akupresura bez doporučení odborníka na tradiční čínskou medicínu může být nebezpečná, byť by ji doporučil lékař, který absolvoval kurz akupunktury.
Západní medicína totiž zapracovala akupunkturu do svého symptomatického léčení, které je tradičnímu pojetí čínské medicíny cizí. Postup, v němž určitá potíž se odstraňuje určitým vpichem, může být v určitých případech životu nebezpečný. Současná západní medicína ale nezná pojem léčebné chyby či poškození pacienta lékařem, dodržují se předepsané postupy, a když pacient zemře, prostě se nedalo nic dělat, vždyť předepsané a zaručeně správné postupy byly dodrženy.
Čínská medicína u jednoho a téhož příznaku rozlišuje různé příčiny, které dokáže diagnostikovat pouze zkušený a kvalifikovaný odborník na tradiční čínskou medicínu.
Např. obyčejný kašel může být příznakem mnoha různých chorob, které je třeba léčit různými způsoby.
Západní lékař ale předepíše bromhexin nebo jiné protikašlikum, a věc je vyřízená. Západní lékař, jenž absolvoval kurz akupunktury, předepíše rovněž bromhexin, ale přidá navíc jehličky do bodů 7 na dráze plic. Mnozí akupunkturisté ovšem vpichují jehličky pouze do uší, nejspíš s přesvědčením, že tak nemohou nic zkazit.
V krátké či delší době se pak u pacienta může projevit vážné onemocnění sleziny, slinivky, žaludku, jater, žlučníku nebo jiných orgánů, o němž se nikdo neodváží ani pomyslet, že je způsobil lékař, který ordinoval léčbu podle předepsaného postupu.
# SPODNÍ ROZPOZNÁNÍ
Z vnitřního prociťování bodu chuej-jin vycházíme také při výuce ovládání důležitých míst v dolní pánvi. Zmínili jsme se již o stahování konečníku, bylo tím myšleno komplexní stahování celého složitého pletence svalů, z nějž některé ovládají konečník, jiné vnitřní uzávěr močového měchýře, jiné vystřikování spermatu z močové trubice, do níž se semeno dostává ze semenných zásobníků, tzv. semenných ampulí atd.
Svaly dolní pánve lze ovlivňovat též koordinaci tepenného a žilního oběhu v penisu, takže muži stahováním příslušných svalů dokáží při erekcích penisy kývat nahoru dolů, což mnozí muži rádi ženám předvádějí. Princip kývání penisem spočívá v prudkém střídání silnější a slabší erekce. Jakmile však erekce opadne zcela, je kývání penisem nemožné.
Je užitečné učit se svaly dolní pánve ovládat jednotlivě. Dobrým začátkem je ovládání konečníku, ten snad dokáže stahovat každý člověk. Je známo, že při stavech kontrolovaného strachu se konečník jaksi samovolně stahuje, což bývá v lidovém jazyce vtipně charakterizováno: Prdelkou mohl štípat dráty do betonu.
Smysl reflexního stažení spočívá jednak v načerpání energie potřebné k překonání případného nebezpečí, a jednak v navození těsnějšího kontaktu s celistvým organismem okolního světa. Těsnější kontakt pak znamená větší šanci na získání informace o případném nebezpečí, samozřejmě intuitivní cestou.
Dalším svěračem, který je snadné ovládat, je uzávěr močového měchýře. Víme již, že při erekci je tento svěrač neobyčejně silný, a to tak moc, že většina netrénovaných mužů se při bytelné erekci nedokáže vymočit. Pokud erekce trochu opadne, vymočení je snazší, a jestliže přerušíme paprsek moči uzavřením svěrače, zjistíme, že svěrač disponuje velkou silou.
Důkazem může být situace, kdy budeme potřebovat velmi močit, až se nám bude zdát, že moč neudržíme. Pakliže v této situaci dosáhneme např. ruční svépomocí alespoň náznaku erekce, pocit neudržitelnosti moči se rychle rozptýlí, takže najednou zase až tak moc na malou stranu nemusíme.
Naproti tomu je-li penis v klidu a potřebujeme-li silně močit, pak zastavení moči v první fázi močení je velmi nesnadné, musíme vynaložit velkou sílu, abychom přerušení dosáhli a několik vteřin je udrželi. Přerušování proudu moči představuje užitečnou tantrickou praktiku, která významně posiluje močopohlavní systém jak u mužů, tak u žen. Provádí se hlavně v první fázi močení celkem asi 3 až 5 přerušení s výdržemi od 5 do 10 vteřin.
Vědomí zaměřujeme do páteře, a to od kostrče směrem vzhůru. Stah svěrače jednoduše vedeme po páteři vzhůru. Po určité době vnímáme od močové trubice vzhůru po páteři, nejčastěji ale v okolí kostrče, jakési příjemné mravenčení, teplé mrazení, štiplavé chvění, šimrání či jiné podobné pocity. Poskytují nám informaci o tom, že jsme silou mysli uvedli do pohybu energii čchi, jak je nazývána v taoismu. V tantrickém konceptu je tatáž energie označována jako prána.
Bod chuej-jin uzavíráme o trochu níž než uzávěr moči, místo odpovídá přesně epicentru stahů, jež při orgasmu vymršťují semeno a zajišťují tak ejakulaci. Mužům obvykle nedá velkou práci zmíněné místo nalézt, neboť všichni muži mají zkušenost s orgasmem a ejakulací. U žen to je jiné, žádnou zkušenost s orgasmem totiž nemá
podstatně více žen, než kolik uvádějí statistiky, a tak mnohé ženy se musejí učit ovládat chuej-jin přes uzavírání moči.
Další kroky směřující k ovládání mužského a ženského pohlaví nejsou již tak snadné. Muži se učí uzavírat močovou trubici na špičce žaludu a obracet tok energie v močové trubici směrem dovnitř. Trénovaný muž tak údajně dokáže nasávat penisem tekutinu. Údaje v literatuře jsou poměrně časté, nicméně dosud jsme se s takto trénovaným mužem nesetkali.
Spíše se domníváme, že se jedná o kódovaná sdělení, kterých je v tantrických spisech poměrně mnoho, doslovným přeložením do západních jazyků pak zřejmě došlo k posunutí významů. Domníváme se, že nasávání je možné pouze při praxi vadržrólí, tzn. při zavedené trubičce do močového měchýře, a to jógovými technikami, jež vyvolávají mocnou dekompresi v dutině břišní.
Taktéž při výplachu tlustého střeva známém z jógy, který se provádí nasátím vody do konečníku a následným vypuzením vody, se nasátí vody provádí po zavedení krátké trubičky do konečníku. Trubička tak překoná přirozený odpor řitního svěrače, který hlídá nejenom cestu ven, ale taktéž cestu dovnitř. Pro dokreslení, zmíněná očistná procedura je indickými jogíny prováděna v posvátné řece Ganze, což je pro nás Evropany poněkud kuriózní.
Chuej-jin bychom měli vždy při nádechu poněkud přivřít, či spíše povytáhnout, nikoliv silou, ale jen zlehka, cennější je samotné uvědomění než silový výkon. Pro ženy je uvědomování chuej-jin součástí spolehlivé cesty k poznání orgasmu, samozřejmě nesmí chybět pozornost, zájem a ochota pomoci ze strany mužů.
Milování bez ztráty květiny (27)
Homosexualita se stává běžnou součástí mediálního života. Ve skutečném životě je tomu jinak, mnozí lidé nikdy nemluvili s homosexuálním mužem či ženou, a ani se s nimi nikdy nesetkali.
@ MODRÉ OČI
Být homosexuálním je prý stejně osudové jako mít modré oči, odstávající uši nebo fenomenální paměť na čísla. Homosexualita prý představuje normální sexuální chování, jehož příčinou je genetická variace se statisticky setrvalým výskytem. Jinými slovy, homosexualita je vrozený typ chování, který nelze ničím ovlivnit.
Homosexuálním nemůže být jen tak někdo, komu se homosexualita zalíbí, může jím být jenom ten, komu je tato zvláštnost prokázána odborným sexuologickým vyšetřením. Komu prokázána není, má prostě smůlu, protože nemůže být homosexuálním, i kdyby nakrásně celý život obcoval s jedinci téhož pohlaví.
Sexuální zájem je prý předem nalinkován náhodným seskupením genů. Vliv vnějších okolností se neuznává. (Snad se jednou dočkáme i toho, že nebude zlodějem ten, kdo ukradne, ale pouze ten, komu bude odborníky prokázána vrozená potřeba přivlastňovat si cizí věci.)
Naproti tomu ze studia chování zvířat víme, že zvířata poměrně často vykazují situační homosexuální chování, příp. náznakové homosexuální chování. Souvisí to s vymezováním dominance a submise v sociální struktuře a předchází se tím otevřené agresi zejména mezi samci, což však neznamená, že by takové chování vylučovalo heterosexuální aktivitu. Vysvětlení lidské homosexuality, jako vrozené konstanty nesouvisející se sociálními vztahy, považujeme také z dalších důvodů za nevěrohodné.
Nechme se inspirovat východní moudrostí a pohleďme na homosexualitu očima tantry a taoismu. Sexuální vztahy mezi lidmi či zvířaty jsou vždy výsledkem přitažlivosti dvou odlišných energetických polarit, jež směřují ke spojení. Ženy anebo samice (yin) přitahují, zatímco muži či samci (yang) reagují na přitahování. To je obecný vzorec, který vyjadřuje nejhlubší podstatu sexuálního chování jak u lidí, tak u zvířat.
Člověk, jenž se cítí přitahován ženou, která je yin, je vždy trochu více yang, většinou se jedná o muže. Je-li ovšem ženou přitahována žena, pak její energetická dispozice je rovněž více yang, což je u homosexuálních žen obvyklé. Mužskou charakteristiku, jež dosvědčuje u ženy energetickou dispozici yang, nesmíme hledat pouze ve fyzickém zjevu, i když právě tam ji často najdeme. Homosexuální ženy mohou být velmi jemné a velmi krásné, a přesto v jejich vlastnostech rozpoznáme prvky mužské povahy, prozrazující polaritu yang.
U homosexuálních mužů je tomu opačně, ženská polarizace yin se projevuje často zjevně až manifestačně. Afektovaná mluva homosexuálů, jejich ženská gesta a vyjadřování v ženském rodě, to vše se stalo již součástí kulturní tradice dnešního světa. U mužů, kteří nejsou ochotni vystavovat svoji homosexualitu na odiv, najdeme odpovídající mužský projev, nezřídka silné a kultivované tělo, příjemnou mužskou gestikulaci, ale za tím vším najdeme též prvky ženské, a to jako součást charakteru, jako zvláštní způsob jednání s lidmi, zvláštní pohled na svět atd.

Nutno říci, že zmíněné mužské kvality v osobnostech žen a ženské kvality v osobnostech mužů nikdy nejsou zcela konstantní, neměnné a trvalé. Na výsledku, jímž bude dán energetický projev jednotlivce, tedy jeho sexuální orientace, se podílí celá řada různých vlivů.
Např. energetický stav otce a matky ve chvíli oplození, situace matky v průběhu těhotenství, která je silně ovlivňována stravou, postoj matky k dítěti během těhotenství, roční doba narození (většina homosexuálů je narozena v zimních měsících, většina homosexuálek v letních měsících) a dále je ve hře množství vlivů, jež ovlivňují člověka po narození.
K takovým vlivům patří sociální klima rodiny, sociální vzory, ale také stav společnosti, neboť je známo, že civilizace ve fázi úpadku vykazují velký nárůst homosexuality, tolerance k homosexualitě, a dokonce oslavování homosexuality jakožto vyššího způsobu lásky. Obrovský vliv na energetickou dispozici jednotlivce má jeho životospráva a sebetvořivé úsilí, čímž se rozumí způsob života, myšlení, strava, cvičení, kvalita soužití s partnerem, hodnotový systém atd.
# OBTÍŽE SOUŽITÍ
Přes veškerou liberalizaci homosexuality, kterou zažíváme v dnešním světě, nežije převážná část homosexuálních občanů trvalým způsobem života ve dvojicích, i když se o to mnozí pokoušejí. Jejich postoje k trvalému partnerství bývají poznamenány osobními city s přídechem romantické tragiky, jejich lásky bývají komplikované, nevyslyšené, neopětované. A rozhodně to nelze přičítat nějaké legislativní nedostatečnosti, která nepočítá s tzv. registrovaným partnerstvím homosexuálních občanů.
Potíže homosexuálních mužů a žen jsou totiž zcela jiného charakteru. Problém je energetický. Řekli jsme již, že homosexuální muži mají polaritu yin, čímž se podobají ženám, a homosexuální ženy mají polaritu yang, čímž se podobají mužům. Proto k sobě homosexuální muži přitahují normální muže a proto homosexuální ženy obdivují a vyhledávají normální ženy. Avšak tyto vztahy, které by homosexuálním osobám přinesly klid, úlevu a citovou stabilitu, jsou neuskutečnitelné.
Jednoduše proto, že normální muži touží žít se ženami a normální ženy s muži. Třebaže polaritou by homosexuální muž byl normálnímu muži dobrou náhradou za ženu, a homosexuální žena normální ženě dobrou náhradou za muže.
Stává se, že normální muži jsou jaksi přitahováni homosexuály, často to vnáší zmatek do jejich myšlení, ale v podstatě se neděje nic tak mimořádného, jen to, že yin přitahuje yang, což se děje od počátku věků. Muži pak někdy reagují agresivně, neboť se vlastními pocity cítí ohroženi ve své hodnotové struktuře.
Podobně normální ženy bývají okouzleny samostatností, rozhodností a aktivitou homosexuálních žen, které kolem nich krouží. Náklonnost normálních žen k homosexuálním ženám nepředstavuje tak striktní tabu, jako je tomu u mužů, takže taková náklonnost snadno splyne s pojmem láska.
V přátelství žen se mnohdy ztratí nějaké to homosexuální založení, a je to tak dobře. Rozhodně lépe pro obě strany, než když se dělá z homosexuality jakési třetí pohlaví, které obcuje samo se sebou, homosexuálové s homosexuály, neboť čtvrté pohlaví mu zatím věda neobjevila.
Veřejnosti je známo, že homosexuální občané se vzájemně vyhledávají, sdružují v organizacích, vydávají si vlastní noviny, časopisy a intimně se stýkají. Nicméně není již známo, že to je činnost víceméně z nouze, která jim nemůže přinést trvalé uspokojení.
Jedná se totiž o sdružování energeticky stejných se stejnými, tedy pro ženy něco jako pobyt v dívčím internátu, pro muže jako pobyt na vojně. Jak moc chybí dívkám v internátu přítomnost chlapců, a chlapcům na vojně přítomnost dívek, to jistě netřeba nikomu vysvětlovat. A jak se cítí homosexuální muž na vojně mezi normálními muži, to asi rovněž vysvětlovat netřeba. Rozhodně se tam cítí lépe než v homosexuálním klubu.
Proč tedy nemá partnerství homosexuálů naději na trvalý úspěch? Odpověď je velmi jednoduchá. Protože se jedná o vztah dvou stejně polarizovaných jedinců, jejichž spojení není výsledkem akcelerace přírodních sil, ale spíše rozumovou volbou z nouze, která může vypadat např. takto: Chci být s ním, protože on je jako já, a ti, kteří nejsou jako já, a které bych chtěl, mě nechtějí.
Dva homosexuální jedinci téhož pohlaví se ve skutečnosti sexuálně odpuzují, ženy o něco více než muži, přitažlivá je pouze iluze těla, v němž ovšem chybí kýžená energetická polarita.
Pro představu, jaké to je, si muži mohou představit soužití se ženou, která se bude chovat mužsky, bude vyžadovat, aby muž chodil pravidelně na nákupy, k večeři aby bylo teplé jídlo, v posteli bude bezohledná a sobecká. Ženy si naopak představí soužití s mužem, který se bude chovat žensky, bude bezradný, pasivní, v posteli defenzivní. Iluze těla se v takových případech záhy vytratí, a člověk sezná, že nežije s opačným pohlavím, jak se původně domníval, ale sám se sebou, se stejným pohlavím v opačné tělesné skříňce, což je vskutku málo uspokojivé.
Přemýšlivý čtenář jistě již pochopil, že homosexualita je podstatně širším jevem se značně proměnlivou intenzitou, který se více či méně projevuje u podstatně širší skupiny obyvatel než u obligátních 4 %.
Mnoho ženských mužů a ještě více mužských žen by bylo možno označit za homosexuální, neboť v jejich energetických osobnostech je velký podíl kvalit opačného pohlaví. Ale byl by to stejný nesmysl jako dělat z příležitostně projevené homosexuality osudové drama a děsit člověka tím, že se jednou provždy narodil jako homosexuální osoba.
Nic není trvalé, vše se mění, to je základní zkušenost taoismu, kterou bychom neměli opomíjet ani v případě homosexuality. Ve společnosti se vytváří zdání, jako by se homosexuálním občanům vytvářel větší životní prostor, jako by se s nimi více počítalo, měli by mít údajně stejné právo na štěstí jako ostatní, ale ve skutečnosti je všechno jinak.
Společnost vytvořila pro homosexuální občany vědeckou nálepku, která usnadňuje jejich kategorizaci v našem vědomí, a jednou provždy je zařazuje do zvláštní přihrádky, odkud není návratu.
V mnoha případech to je postup velmi pochybený. Mnozí homosexuálové a homosexuálky, dnes po americku familiárně označovaní jako gayové a lesbičky, nejsou totiž o nic víc homosexuální než podobně energeticky disponovaní muži a ženy, kteří bez větších problémů žijí v heterosexuálních dvojicích. Homosexuálním občanům by pomohlo větší porozumění pro jejich energetickou situaci a poznání příčin a smyslu jejich zvláštního stavu.
Není divu, že tito lidé, jako mnoho jiných v dnešním světě, hledají svoji vlastní společnost ve společnosti, svůj stát ve státě, národ v národě. To, co jim chybí, je vědomí reality, že jejich stav je výsledkem souhry příčin a následků, které lze kontrolovat a měnit, a to v dnešní době tím spíše, že je bylo možné kontrolovat a měnit již před tisíciletími.
To, co homosexuálním občanům chybí, je přirozený soucit a pochopení ze strany veřejnosti. Soucit a pochopení poskytují člověku vědomí sounáležitosti a fyzické i duševní nedělitelnosti. Homosexuální občané nejsou jiní, jsou stejní jako my, a od nás je kruté a nelidské, že pro ně ve společnosti a ve svých myslích vytváříme rezervace, byť vědecky racionalizované.
Milování bez ztráty květiny (28)
O sexuální fantazii, o býkovi a krásné krávě, o sto orgasmech denně, o ženách formátu A4, o komplexech malých přirození, o nahých rodičích a dětech, o rezervacích pro homosexuály atd.
@ ŽENY NA FOTKÁCH
V sexuologii, která shledává v sexuálním chování pouhé úsilí o konzumaci libých pocitů, se klade velký důraz na lidské sexuální fantazie. Představa, která samovolně naskočí do vědomí, je považována za ryzí ukazatel zaměření sexuálního zájmu.
Zcela se tak pomíjí fakt, že duševně zdravý člověk je také vědomým tvůrcem svých představ. Zkoumání sexuální fantazie je ovšem velmi nespolehlivé, jelikož klíč k lidskému vědomí lékařská věda dosud nevlastní, a na výpověď zkoumaného jednotlivce se spolehnout nelze.
Proto se zkoumané osobě připevňují na tělo speciální elektrody, hlavně na pohlaví, a pak se osobě ověšené elektrodami a dráty promítají erotické obrázky. Citlivé přístroje zaznamenávají, zda mužům škube v penisech nebo zda se ženám vydouvají vagíny. Měří se samozřejmě další sotva znatelné tělesné projevy a změny, přičemž výsledkem je odborná zpráva, zda je zkoumaná osoba sexuálně zaměřena na ženy či muže, příp. na děti, staré lidi, zvířata, mrtvoly, autobusy atd.
Nevíme, zda to někdo vyzkoušel na zvířatech, ale velmi by nás výsledky takových testů provedených na zvířatech zajímaly. Domníváme se, že je možné spolehlivě odhadnout, jak by to dopadlo, kdyby se hřebci ukázaly fotografie půvabné klisny s obnaženou vulvou nebo kdyby se býkovi na bílou zeď promítal zadek krásné krávy.
Zájem zmíněných samců, kteří v lidovém jazyce představují metaforické zobrazení pohlavní síly, by se zřejmě vůbec neprojevil. Fotografie by tak zůstala pro hřebce papírem a filmový obrázek na zdi by pro býka zůstal studenou zdí. Zvířecí smysl pro realitu je obdivuhodný, oč jinak se chová muž, když si prohlíží fotografie nahých žen.
Äpropos, starobylý katalog sexuálních úchylek, či jak se dnes ohleduplně říká parafilií, zvolna dosluhuje, takže je třeba jej aktualizovat. Všudypřítomný sex v reklamách a běžném konzumním životě podněcuje u lidí vytváření nových sexuálních vazeb, jež mohou měnit jejich sexuální postoje.
Voňavky, spodní prádlo, holení, vložky pro modrou menstruaci, ale také prací prášky, cigarety, alkohol, elektrospotřebiče, auta, televize, videa, potraviny a mnohé další věci, to vše je v současné době prosyceno sexuálními významy, jimiž je živeno lidské vědomí. Nedivme se, když zmíněné mrtvé věci hrají v lidském sexuálním chování den ze dne důležitější roli.
Pojmy jako statuofilie, sexuální náklonnost k sochám, nebo cisvestismus, oblékání do šatů pro osoby mladšího věku téhož pohlaví za účelem sexuálního nabuzení, příp. dendrofilie, sexuální obcování se stromy, jsou dnes nadbytečné. K současným sochám lze jen obtížně zahořet sexuální láskou, mladí a starší se dnes oblékají stejně a stromy znají lidé ve městech pouze z obrázků. Zmíněné a mnohé další druhy sexuálního chování patří zcela jistě mezi sexuologické starožitnosti.
Řada pojmů tak plní ve slovnících a encyklopediích dekorativní úlohu, zatímco moderní svět produkuje nové způsoby chování, o něž odborná veřejnost nejeví zájem, jelikož nejsou popsány v brožurkách či učebnicích.
V souvislosti s nemocí AIDS byla např. laická veřejnost překvapena informací, že někteří zvláště promiskuitní homosexuálové provozovali pohlavní styky s několika tisíci partnery během jednoho měsíce. Aritmetickým výpočtem byla zjištěna průměrná frekvence kolem stovky orgasmů denně, což by jistě mělo být předmětem odborného zájmu.
Vraťme se na chvíli k muži, který při pohledu na fotografii nahé ženy, samozřejmě s vyholenou prcinou, vyplazeným jazykem a prsní bradavkou mezi prsty, cítí, jak jej polévá horko. Jeho přílivová vlna ohlašující sexuální procitnutí není výsledkem interakce mezi ženou a mužem.
Jde o stav aktivace sebe sama na základě představy. Muž dobře ví, že žena na obrázku formátu A4 je příliš malá, než aby s ní mohl souložit, že je jen dvourozměrná, a nemá potřebnou tělesnou hloubku, že není živá, že možná ani neexistuje jakožto živá předloha, neboť obrázek může být dokonalou animací atd.
Přesto se v muži poměrně snadno a samovolně probudí myšlenka, že by s tím, co vidí na obrázku, chtěl souložit či konat jiné příjemné úkony. Je jen otázkou zvyku, že muži posuzují a vnímají ženy pouze zrakem. Jen málo mužů dokáže ženy vnímat ve smyslu setkání ženských a mužských polarit.
Navíc mnoho mužů s větším potěšením spočine zrakem na mrtvých fotografiích, které je nemohou ohrozit odmítnutím, než aby obdivovali živé nahé ženy, případně vlastní manželky, o jejichž přízeň by museli usilovat.
Je třeba si přiznat, že pornografie není produktem svobodných společností, ale naopak společností, v nichž je sexualita sevřena těsnými společenskými mantinely. Pravou příčinou společenského puritánství je mužská žárlivost. To ona nastolila stav, kdy je skutečná rodinná sexualita tabuizována, a pofidérní zábavná sexualita démonizována.
Tzv. svobodné společnosti, v nichž v největších vedrech neuvidíte nahého člověka na koupališti, natož ve městě, a nahého muže dokonce ani v televizi, jsou baštami žárlivého hlídání žen, sexuálního pokrytectví a mužských komplexů malých přirození.
# ZÁBRADLÍ
Neštěstím je také okolnost, že není u nás zvykem, aby manželé či stálí partneři chodili před sebou nazí. Přitom v mileneckém vztahu mimo manželství jsou podobné praktiky samozřejmostí. Problém je v tom, že lidé, přesněji řečeno muži, nejsou schopni udržet svou sexuální náklonnost trvale na vysoké úrovni.
Vztahy jsou brzy energeticky vyčerpány, takže muži hledají nové ženy, nové lásky, nová dobrodružství, nové drogy. Obecně rozšířená sexuologická moudrost, že láska vyprchá po třech měsících, a poté následuje období doživotní povinnosti, je výsledkem důvěrné zkušenosti s konzumační sexualitou.
Rovněž není zvykem, aby chodili nazí rodiče před dětmi, což by bylo považováno přinejmenším za úchylné. Děti by to mohly říci ve škole, učitelka by to mohla oznámit na úřadech, spolužačky a spolužáci by to mohli říci doma rodičům, rodiče by to mohli říci dalším dospělým, zkrátka co by tomu řekli lidé.
Děti tak mají stále slabší a slabší kontakt s obnaženým reálným světem, se vším, co je živé, co je součástí přírody, s tím, co lze milovat a oč se lze starat. Rodiče jsou pro ně dva cizí lidé, kteří jim stále nadávají, kteří je nutí do jídla a kterým velmi záleží na jejich školním vysvědčení.
Praxe komunikační erotiky, při níž nedochází k přerušení energetického kontaktu vybitím při orgasmu, všechny zmiňované komplikace uvádí v soulad. Předně udržuje muže ve stavu fascinace vlastní manželkou či trvalou partnerkou, což je základní stav mysli zralého, energeticky dobře disponovaného muže.
Dalším přínosem je sjednocování partnerů v jeden vyvážený celek, což ve výsledku přináší trvalost a stabilitu páru. Vztah partnerů se prohlubuje, zvyšuje se jeho kvalita, která se projevuje zvýšenou tvořivostí ženy a muže. Velkým přínosem je rovněž tělesné a psychické oživení, bohatší slovní komunikace atd.
V harmonickém soužití jsou rozhodujícími činiteli polarity yin a yang. Pokud je žena více yang, tedy žena poněkud mužská, přirozeně k sobě bude přitahovat muže více yin, tedy muže poněkud ženského. Celkově však bude žena stále yin a muž více yang. Jestliže bychom chtěli uvažovat o ženě, která by byla yang jako muž, pak se nabízí obraz mužatky s vousy, pevnými svaly, mužskými zvyky a manýrami, v mužském oblečení, s mužskými koníčky atd.
Muž s obdobně silnou polaritou yin, jakou mají ženy, bude zženštilý vzezřením nebo povahou, bude se rád hezky oblékat, vonět, bude mít dar vnímavosti a chápavosti, dokáže s minimem prostředků obrátit k sobě pozornost okolí atd.
Když jsme se zmiňovali o homosexuálech a homosexuálkách, napsali jsme, že jejich osobní tragedie spočívají především v tom, že jsou jim společensky předurčeni pouze partneři a partnerky téhož založení, tedy se stejnou polaritou, ženskou u mužů, mužskou u žen.
Homosexuální občané byli negativním tlakem veřejnosti donuceni vytvořit národ v národě, společnost ve společnosti, což představuje osudovou chybu pro celou společnost.
Tolerance k homosexuálním občanům je dnes měřítkem civilizovanosti lidské společnosti. Ale jedná se o toleranci k cizincům, kteří jsou nuceni společensky žít v rezervacích svých klubů a sdružení, tedy o toleranci nekomunikativní a oddělující.
Skutečností je, že šance na šťastné životy byly homosexuálům a homosexuálkám nenápadně odebrány, neboť tito byli zatlačeni do klubů, různých sdružení a soukromých společností, které nejsou ničím jiným než rezervacemi pro nepohodlné.
Patriarchální uspořádání moderních společností opět ukázalo svoji schopnost sloužit především mužům. Strach z homosexuality, který je celkem běžnou výbavou psychiky dnešních tzv. normálních mužů, byl eliminován vědeckým rozhodnutím, že homosexualita je vrozenou konstantou lidského chování.
Většina mužů si proto myslí, že když dosud netoužili po mužích, nemohou být v dalším průběhu života homosexuály, což je samozřejmě zbožné přání, nikoliv realita. Zmíněné zábradlí mužské psychiky, a četná další zábradlí, nalezneme často u vzdělaných mužů, lékařů, sexuologů, psychologů, soudních znalců apod.
A pak nezapomeňme, že homosexuálové jsou polaritou yin, a že tudíž vždy budou vnášet zmatek do energetického vnímání normálních mužů, kteří je budou vnímat jako ženy v mužských tělech. V patriarchálních společnostech mají své místo pouze androgynní (mužsky vypadající) homosexuálové, kteří tak příliš nepletou mužům hlavy.
Proto tak mnoho homosexuálů posiluje a provozuje silové sporty, a proto tak málo homosexuálů nachází v současné společnosti duchovní klid a zázemí, tedy něco srovnatelného s trvalým životem v bipolárním svazku dvou heterosexuálních lidí, ženy a muže. Paradox, který brání v klidném soužití dvěma mužům či ženám s homosexuální volbou, jsme vysvětlili minule.
Problémem je stejná polarita dvou homosexuálů, která je pro trvalý život sociobiologickou překážkou téže velikosti, jako by spolu chtěli sexuálně žít v trvalém vztahu dva tzv. normální muži nebo dvě tzv. normální ženy. Každý člověk si snadno domyslí, že by se nejednalo o žádnou tragedii, nicméně soužití takového typu by zůstalo trvale nestabilní a vyžadovalo by velkou sebekázeň a vůli. Ostatně tohoto typu jsou manželství homosexuálů s ženami či homosexuálek s muži.
Konečným řešením pro homosexuála je život v blízkosti normálního muže, a záleží proto na jeho sociální inteligenci, společenském taktu, komunikativnosti, tvořivosti a dalších vlastnostech, zda dokáže nějaký podobný vztah realizovat, byť i za cenu, že by to nebyl vztah sexuální.
Stejné řešení lze doporučit též homosexuálce, avšak nutno říci, že realizace takového vztahu s normální ženou je podstatně snazší než realizace téhož vztahu mezi muži. Současná manifestace homosexuality jakožto základní životní orientace, ba přímo nejzazší identity, je chybná, jelikož ještě více vzdaluje homosexuální občany od dosažení klidu a harmonie, někteří homosexuálové by však nejraději měli sexuální orientaci zaznamenánu v občanských průkazech.
Věříme a doufáme, i když po zveřejnění minulého (26) pokračování Intimností to tak nevypadalo, že nás nikdo nebude obviňovat, že jsme zaměřeni proti homosexuálům a homosexuálkám. Pouze se domníváme, že lidská společnost, v níž žijeme, nedokáže homosexualitu správně absorbovat, ačkoliv to je právě ona, kdo ji produkuje.
Upozorňujeme také na diskusní klub Namodro L&V, v němž se setkávají lidé usilující o nový humanismus inspirovaný východní moudrostí. V diskusním klubu uvítáme zajímavé připomínky, dotazy, myšlenky, názory, zkušenosti apod. Samozřejmě lze komunikovat s ostatními členy klubu, kterých bylo ke konci listopadu 1999 rovných 70.
Do klubu zveme především ženy, jichž je v prostředí Internetu tradičně málo a pro něž chystáme některá překvapení. Žen si v diskusním klubu Namodro L&V považujeme, neboť ony jsou nadějí tohoto světa. Podrobnosti o přihlášení do diskusního klubu lze získat na stránce: http://www.club.cz/orient
Milování bez ztráty květiny (29)
Úplné zatmění Slunce, to je astrologická událost a velká atrakce pro nejširší veřejnost. Ale už ne každý si je vědom, že zatmění se může projevit také změnami v pohlavním životě lidí.
@ SLUNCE, MĚSÍC, ZEMĚ
Úplné zatmění Slunce se nekoná každý den, a proto nepřekvapí fakt, že nepanuje shoda názorů v tom, jaký vliv může mít zatmění na pozemský život. Představitelé vědeckého myšlení tvrdí, že zatmění je pouze méně obvyklá astronomická situace, jejíž vliv nemůže výraznou měrou zasáhnout život na Zemi.
Představitelé iracionálních myšlenkových proudů naopak tvrdí, že neobvyklá vzájemná konjunkce Slunce, Měsíce a Země může pozměnit blíže neupřesněné informační či energetické pole, s nímž je život na Zemi v těsném spojení, což může být příčinou různých událostí.
Jaké existují další pohledy na zmíněný jev? Zatmění Slunce soustřeďuje pozornost velkého množství lidí, čímž vzniká zvláštní situace, která sama o sobě může být příčinou změn. Zmíněná situace by patřila do oblasti sociofyziky, pokud by ovšem taková vědní disciplina oficiálně existovala.
Je známo, že myslí-li větší množství lidí v tutéž chvíli na stejnou věc nebo probudí-li se v lidech stejné city, pak jejich myšlenky a city představují sílu, která je s to vytvářet novou vnější skutečnost. Mystika tak není pouze uměním vyvolených, trénovaných či přírodou nadaných jedinců, ale je součástí běžného života lidí, neboť představuje dopad myšlení na reálný svět.
Skutečnost, že lidé před staletími, např. ve středověku, vnímali zatmění Slunce se strachem, mohla být příčinou negativních událostí, které po zatmění následovaly. Víme, že strach dokáže natolik paralyzovat některé živočichy, že tito se vůbec nebrání sežrání.
Např. některé žáby se při setkání s hady chovají natolik podivně, že se až zdá, jako by samy lezly hadům do otevřených tlam. Mnozí badatelé se shodují v domněnce, že strach se u živočichů, ale též u lidí, projevuje nějakým dosud neidentifikovaným pachem, na který okolí určitým způsobem reaguje.
Strach ochromuje, a když se stane společenským jevem, a navíc jeho příčina je natolik konkrétní a reálná jako zatmění Slunce, je pravděpodobné, že se stane příčinou oslabení imunity celého společenství. Zmíněná souvislost může, ale také nemusí vysvětlovat, proč po některých velkých zatměních v historii následovaly morové epidemie nebo války.
Sociální strach totiž není jevem izolovaným. Strach jako výrazná submise (yin) vždy má blízko sebe dominanci (yang) jako nerozlučného partnera. Jinými slovy, ten, kdo se bojí, obvykle se bojí ve vztahu k někomu, kdo jej ohrožuje, ale ne vždy se strach s ohrožením navzájem znají.
Strach tvoří se slovem ohrožování nerozlučnou dvojici pojmů. Nebát se a neohrožovat, to je přesná formulka společenské vyváženosti, tak nějak by mohlo znít krédo pro vskutku humánní postoj jednotlivce k celku. Formulka by mohla být obecnějším vyjádřením známého Masarykova úsloví nebát se a nekrást. V dnešní době ale ve věci zatmění nehraje strach téměř žádnou roli, neboť za ním už nelze vidět něco neznámého, pokud ovšem lidé nepropadnou blufování různého druhu.
A přesto je evidentní, že zatmění Slunce bude mít dopad na veškeré dění na Zemi, na přírodu, rostliny, živočichy, lidi..., samozřejmě v místech, kde se zatmění projeví. Jinak to v našem světě ani není možné, vše má svoji polaritu a protipól, a vše také působí svým vlivem na vzdálenější či bližší okolí. Když prší, je mokro (yin), když svítí slunce je sucho (yang), v noci je tma (yin), ve dne světlo (yang), v zimě je zima (yin), v létě horko (yang) atd. Takže co se vlastně děje, když nastane zatmění Slunce?
# ZATMĚNÍ A POHLAVNÍ ŽIVOT
Slunce je nejsilnějším zdrojem polarity yang na Zemi. Podle některých badatelů (Morowitz, Thomas) je právě Sluneční energie základem života na Zemi, resp. jeho podstatou, ale též příčinou, zdrojem a smyslem. Práce z oblasti termodynamiky potvrdily, že sluneční energie dopadající na zemský povrch jeví tendenci k akumulaci, a posléze k opětovnému vyzařování, a že energie v tomto procesu způsobuje stále strukturovanější a uspořádanější stav hmoty, v níž se energie ukládá.
Samotný princip života na Zemi lze tím vysvětlit jako ukládání energie přicházející ze Slunce, a její následné vydávání, přičemž kontakt energie a hmoty způsobuje stále vyšší uspořádanost a dokonalejší strukturaci hmoty. Živé organismy tak představují vysoce uspořádané hmotné celky, jejichž smyslem je akumulace a opětovné vydávání energie. Když se zamyslíme nad základním schématem lidského života, nezbývá nám než připustit, že zmíněné vysvětlení je vysoce věrohodné.
Druhým nebeským tělesem zásadně ovlivňujícím život na Zemi je Měsíc. O Měsíci víme, že představuje největší zdroj polarity yin. Však také v dobách, kdy lidé ještě vnímali energie přírody, jmenoval se Měsíc docela jinak, jeho názvem bylo nádherné femininum (podstatné jméno ženského rodu) Luna. Naproti tomu po dlouhá tisíciletí bylo Slunce atributem mužství, a jeho názvem bylo překrásné maskulinum (podstatné jméno mužského rodu) Jasan.
Teprve když si uvědomíme bohatost českého jazyka v uvedených souvislostech a když jej srovnáváme s jinými jazyky, jež se nám zdají o tolik jednodušší na výuku, zjistíme, že čeština oproti např. angličtině je jako živá vonící růže oproti papírové květině ze střelnice. Tam, kde čeština orientuje svého uživatele v polaritách yin-yang prostřednictvím ženských a mužských rodů, tam je angličtina zcela bezpohlavní. Stačí si připomenout české názvy stromů s ženskou charakteristikou (lípa, bříza, jíva, vrba, olše) a stromy s mužskou charakteristikou (dub, buk, topol, habr, jilm).
A teď zpátky k zatmění. Když při mimořádné poloze planet je Slunce zakryto Měsícem, yang je překrytý yin, dokonce tak moc, že se v důsledku toho setmí uprostřed dne, pak výsledkem nemůže být nic jiného než úbytek yangu a posílení yin. Yang Slunce dopadající na Zemi bude oslaben yin Měsíce, která jej překryje. Na Zemi se tedy zatmění projeví spíše pozitivně, zejména v závěrečné fázi léta, kdy yang je za vrcholem svého maxima. Zatmění Slunce plánované na středu 11. 8. 1999 zajisté nevnese do přírody negativní vliv, spíše naopak.
Ve společenství lidí tomu bude obdobně, jestliže už víme, že žijeme ve společnosti patricentrického typu, úbytek yangu a posílení yin uprostřed dne, nepochybně přinese pozitivní společenskou atmosféru. Muži se mohou ohleduplněji chovat k ženám, ženy mohou být pozornější a laskavější k dětem, otevřenější vůči mužům, staří lidé se mohou cítit méně opuštění, mnoho osob, které by jinak zemřely na nemoci z extrémního yangu, může žít o několik dní déle, může se také odehrát méně násilností než v jiné letní dny atd.
V pohlavním životě lidí pak posílení yin může znamenat u mužů trochu pomalejší nástup erekce, ale zato pevnější hráz spermatu, tzn. delší výdrž při konzumačním přístupu k sexu nebo snadnější udržení rovnováhy při tantrickém přístupu.
U žen se posílení yin může projevit větší povolností a ochotou ke spojení, avšak mírným oslabením schopnosti dopracovat se k orgasmu při konzumačním sexu nebo obtížněji dosažitelným vrcholem vzrušení při tantrickém pojetí. Stabilita dosaženého stavu vysokého nabuzení však bude vyšší, tzn. udržování nepřerušované soulože, stavu maximální rozkoše těsně před orgasmem, může být také pro ženy poněkud snazší.

Vlivy, o nichž se zmiňujeme, jsou samozřejmě velice slabé, nicméně určitě stojí za vyzkoušení. Zatmění Slunce se zase nekoná tak často, abychom si s klidným svědomím nechali ujít takto výjimečnou příležitost vyzkoušet, jak Slunce a Měsíc, dříve Jasan a Luna, ovlivňují náš pohlavní život. Dnešní domácí úkol pro všechny čtenáře, kteří mají stálé partnery, je tedy jasný. Ostatně, vždyť je středa!
Milování bez ztráty květiny (30)
Prý je psáno v Koránu, že nejlepší to je poránu. Není jisté, zda to je v Koránu opravdu psáno. A možná to poránu není nejlepší, aspoň ne pro lidi, kteří musejí v pět hodin ráno vstávat do práce.
@ CO JE PSÁNO V KORÁNU
Prý je psáno v Koránu, že nejlepší to je poránu, alespoň tak praví lidové říkadlo. Bez ohledu na fakt, zda zmíněná formulka v Koránu skutečně stojí, nebo zda název svaté knihy muslimů posloužil pouze jako rým ke slovu poránu, pokusíme se najít odlišnosti, jimiž se liší kvalita intimního styku ráno a večer, případně v průběhu dne. Eventuálně budeme zkoumat, zda se liší intimní styky v létě a v zimě.
V souvislosti se zatměním Slunce jsme se dotkli vlivu okolního prostředí na samu kvalitu pohlavního spojení. Objasnili jsme, že yin v okolním prostředí, tzn. také v potravě, kterou rovněž musíme chápat jako součást environmentu neboli životního prostředí, jež nás ovlivňuje a mění, působí ztlumení či zpomalování erekce a současně prodloužení intervalu mezi nabuzením pohlaví a orgasmem. Jednoduše řečeno, penis či klitoris budou po expozici yin méně reaktivní, obtížněji a pomaleji se ztopoří, avšak doba soulože, resp. výdrže před nástupem orgasmu se prodlouží, a to jak u muže, tak u ženy.
V tomto směru není rozdílu mezi ženami a muži, neboť pohlavní vzrušení, nabuzení či aktivace jsou vždy výsledkem působení horka, ohně, tedy yangu. Rozdíl je pouze v množství, vzrušení ženy představuje akci, malý ohýnek, jenž hoří především uvnitř a jehož vnější projevy jsou spíše skryté, obestřené tajemstvím pachové či jiné mimoslovní komunikace.
Vzrušení muže pak představuje reakci, velký oheň, jenž hoří především vně těla a jehož vnější efekty jsou evidentní, takže je nelze přehlédnout. Úvaha o mužských feromonech je naprosto lichá, neboť muž k sobě ženu nepřitahuje. Ženy intuitivně používají parfémy, kolínské vody a rozličné zkrášlovací prostředky v mnohem větší míře než muži, což je výsledek intuitivního porozumění skrytým energetickým mechanismům mezi ženami a muži.
Muži, kteří se rádi vonějí a kladou velký důraz na krásné oblečení, tak trochu přebírají role žen, a to tím, že se snaží k sobě ženy přitahovat, byť v úmyslu získat nejprve jejich pozornost, pak přízeň a posléze souhlas k souloži. Jedná se o výrazné yin chování, které je např. u homosexuálů mnohem častější než u běžných mužů. Zásadně ale není znakem mužské homosexuality, vonící se muži mají k homosexualitě pouze o krůček blíž než běžní muži, nic víc, nic méně, stejně jako mají o krůček blíž k ženské podstatě.
Většina žen potvrdí, že navoněný chlap není právě to, co by jim dvakrát imponovalo. Nicméně pro výrobce je ekonomicky příznivější, když se vonějí jak ženy, tak muži, a proto žijeme v době umělé unifikace obou pohlaví. Mimochodem, nevím už která slavná herečka se nechala slyšet, že na mužích jí nejvíce imponuje skutečnost, že muži močí vstoje a že voní jako zpocení koně. Před takto hlubokou moudrostí ženy odrážející autentickou životní zkušenost nelze jinak než se v úctě sklonit.
Šlágrem nabídky jedné firmy, která provozuje obchod poštovním stykem a kterou nebudu jmenovat, byla svého času pánská voňavka prý s obsahem feromonů, která měla mužům zajistit neodolatelnou přitažlivost. Ženy se k nim měly stahovat jak noční můrky k veřejnému osvětlení.
Voňavka se jmenovala Gejsha Feromon, a její cena byla asi 700 Kč za 30 ml. Samozřejmě, že jsme si voňavku pořídili. Možná budu některé čtenáře marně přesvědčovat, že i Vladimír po ní zatoužil toliko ze zvědavosti a chtěl ji použít jen k studijnímu účelu, ale bylo to opravdu tak.
Když došel balíček, oba jsme měli téměř náboženské pocity, což byl výsledek reklamní kampaně určené do poštovních schránek vybraného okruhu spotřebitelů. Měli jsme jediný důvod nevěřit, tím důvodem bylo povědomí o tom, že mužské feromony, jež by v ženách vytvářely touhu po mužích, jsou z přírodního hlediska nesmyslem. Pokud existují nějaké komunikační pachy produkované muži, pak mají zcela jiné poslání, rozhodně není jejich určením pohlavně vzrušovat a přitahovat ženy.
Rozprášila jsem první obláček voňavky a konstatovala, že se jedná o lehkou kolínskou vodu, jejíž vůně mi byla zcela lhostejná, neboť vzdáleně připomínala pach inkoustu smíchaný s malým množstvím acetonu.
Taktéž řada společenských pokusů, které jsme později provedli, neprokázala sebemenší efekt přitažlivosti pro ženy. Navoněný Vladimír se nestal terčem pozornosti žen, jak slibovala reklama, a já jsem zpovzdáli jakožto výzkumná pozorovatelka nezpozorovala nic, co by efekt přitažlivosti byť jenom naznačovalo.
Úplné jasno do celého případu nám však vnesla až nabídka naprosto identické voňavky, kterou jsme obdrželi asi za dva roky poté od téže firmy. Tentokrát ovšem byla voňavka Gejsha Feromon nabízena jako vynikající a jedinečný vynález moderní chemie, který zaručí mimořádný sexuální zájem ze strany opačného pohlaví všem ženám, jež si feromonovou voňavku zakoupí.

# ZBOŽŇOVÁNÍ A ZBOŽŇOVÁNÍ
Ráno jsme obklopeni nárůstem mladého yangu, který se zrodí o půlnoci a svého maxima dosahuje v poledne. Po poledni yang oslabuje, večer už je starý a slabý, takže o půlnoci umírá. Současně se o půlnoci rodí nový yang. S yin je tomu podobně, ale s dvanáctihodinovým posunem. Yin se rodí v poledne, večer je mladá a dospívající, o půlnoci je v maximální zralosti, plně dospělá. Od půlnoci pak oslabuje, takže ráno už je stará a slabá. V poledne umírá, a současně se rodí nová yin.
Podobným způsobem bychom mohli ilustrovat proměny yin a yangu v průběhu ročních dob, ale to si necháme na jindy. Teď se soustředíme na změny tělesných dějů, které jsou v průběhu dne způsobeny energetickými proměnami yin a yangu v našem životním prostředí neboli environmentu. Nárůst yangu nás ráno probudí ze spánku a vede nás k aktivitě. Taktéž buňky těla jsou nárůstem yangu oživeny a vedeny k vyšší aktivitě a k případným opravám tkání. Proto ranní cvičení např. jógy, čchi-kungu nebo tchaj-ti-čchuanu vykazují výraznější léčebné efekty než cvičení v jinou denní či noční dobu.
Večer pak oslabení yangu a nárůst yin způsobí celkové uklidnění a ztišení, které posléze vede k spánku. Obecně přijatá teorie o tom, že někteří lidé jsou přirozeně aktivní večer a jiní ráno, se opírá pouze o skutečnost, že tomu tak opravdu je.
Nechuť k rannímu vstávání, dlouhé vyspávání ráno, a naproti tomu večerní aktivita do pozdních nočních hodin, to vše jsou známky porušeného biorytmu, přesněji řečeno porušené energetické komunikace se silami yin a yangu v životním prostředí. Komunikaci s přírodními silami lze samozřejmě do určité míry obnovit, což obvykle přinese značnou úlevu při zdravotních problémech, ne-li úplné vyléčení, a novou životní jiskru.
Jak to tedy s tím ránem a Koránem je doopravdy? Při souloži ráno je udržení orgasmu mnohem méně bezpečné než večer, a to jak pro ženy, tak pro muže. Ráno každý muž a každá žena mají k orgasmu blíž, takže nesnadněji udrží orgasmus pod kontrolou. Naproti tomu dosažení erekce je snadné, a v mnoha případech je také součástí ranního vstáváni nebo alespoň probuzení.
Mnozí muži rádi používají aforistickou průpověď, že správný muž ráno nikdy nevstává sám. Zkušené ženy pak opakovaně každé ráno znovu hledají tu tvrdou mužskou věc, která je v dlani tak příjemně horká.
Mužům a ženám zásadně nedoporučujeme ranní orgasmy, neboť představují prudké snížení hladiny energie, jež byla po absolvované noční regeneraci těla a mysli určena pro celodenní spotřebu. Muž který ráno ejakuluje, může si být jistý, že v průběhu dne již nedosáhne tak dokonalé koncentrace, jaké by dosáhl, kdyby byl nebyl konzumoval slast tak hrubým a vyčerpávajícím způsobem. Žena po ranním orgasmu se bude cítit v podvečer téhož dne více unavená.
Vždycky, když píšeme o těchto souvislostech, přicházejí nesouhlasné dopisy mužů, v nichž muži tvrdí, že po ejakulacích se necítí oslabení, ale naopak uvolnění a uklidnění, že se cítí velmi příjemně, ba přímo nebesky nádherně, a že posléze spokojeně usínají. Poukazujeme na to, že právě uvolnění a uklidnění je přirozeným stavem, který následuje za výdejem energie. Zmíněný stav existenciální slasti znají všichni tvořiví lidé, kteří dokončí svou práci, příp. její část.
Muži po ejakulacích by měli zkoumat své schopnosti, zda jsou s to pokračovat v komunikaci se ženami. Pokud se jim nechce hovořit, jestli pro ně další mazlení se ženami ztrácí sladkost, jestliže se chtějí otočit a spát, nebo si dokonce přejí, aby ženy zmizely z jejich blízkosti, příp. si jdou lehnout do jiného pokoje, aby měli klid, pak mají nejvyšší čas začít praktikovat nestříkací sexuální praktiky, jak je učí tantra a taoismus.
V prosté oblasti života, již jsme zvyklí označovat slovy lidská sexualita, je ve hře čím dál více vlivů. Někteří lidé si však pořád myslí, že sexualita je jen jakousi tělesnou potřebou, kterou je třeba ukojit, a tím je vše vyřízeno. Intimní styk je pro ně něčím obdobným jako smrkání, kýchání nebo močení, něčím, čemu je třeba věnovat pramálo pozornosti. Nikoliv, intimní život je kardinálním bodem lidského života, a na jeho pojetí záleží tisíce dalších věcí. Ale platí to také obráceně, na tisíci dalších věcech záleží pojetí intimního života každé ženy a každého muže.
Tím nejcennějším, co nabízí tantra dnešním lidem, je nepřekonatelná síla partnerského vztahu, v němž žena je mužem trvale obdivována a zbožňována a ve kterém muž má trvale dost sil ženu obdivovat a zbožňovat. Když píši zbožňovat, mám tím na mysli vnímat ženu jako Bohyni, nikoliv chápat ji jako zboží. Slovní hříčka reflektující posunutý význam slova zbožňovat je smutnou, leč výstižnou ilustrací postavení ženy v dnešním světě.
Milování bez ztráty květiny (31)
S výrobou nových léků se lidé více zajímají o mužskou impotenci. Povíme si proto o příčinách impotence a o možnostech ji léčit tradičními orientálními postupy, např. vyživováním penisu.
@ PENIS V DOBRÉM POSTAVENÍ
Impotence není odděleným jevem na mužském těle, je jevem mnohem širším, než jak jej popisuje moderní lékařská věda. Není to problém jenom mužského těla, nebo dokonce jenom penisu, je to problém interakce neboli spoluúčasti či spoluaktivity, a to jak zevního prostředí, k němuž patří mj. také potrava, tak lidské spoluúčasti, čímž je míněn především vliv partnerky, příp. více partnerek.
Lidová kuchyně zná řadu jídel, která přinášejí penisu dobré postavení. A každý zkušenější muž si také všiml, že jej některé ženy snadno přivádějí k stání, zatímco jiné obtížněji.
Dnes je však velkým sexuologických problémem, že penisy některých mužů nedosahují dobrého postavení. Z velké části se jedná o problém umělý, neboť obchod ruku v ruce s lékařskou vědou, farmakologií, protetikou ap. hledá uplatnění pro své moderní objevy a výrobky.
Přijměme jistotu, že ani tak radikální zásah, jakým je implantace hydraulické penilní protézy a pumpičky ukládané do šourku, není nutný a že intimní život impotentního muže lze upravit přirozenějším a méně drastickým způsobem. Totéž by se dalo říci o injekcích do penisu, viagře atd.
Stále se zvětšující množství lidské pozornosti, jež se upíná k mužské impotenci, je uměle vyvolaným jevem, k jehož existenci přispívají obchodní zájmy výrobců léků, vědeckých pracovišť, kde se rodí nové informace, lékařů, kteří potřebují pacienty, aby mohli léčit nemoci atd. Proto je takový zájem o nový lék, jakým je např. viagra, proto existují drastické metody symptomatického léčení impotence (léčí se příznak, nikoliv příčina), které jsou docela zbytečné.
Takovou drastickou metodou jsou např. injekce do penisu, po nichž dojde k dočasnému roztažení cév. Roztažení trvá po určitou dobu, takže penis chtě nechtě musí stát, byť k tomu mužské tělo nemá dostatek vnitřních sil.
Skutečným hororem je pak implantace hydraulického tělesa do penisu, přičemž do šourku je uložena pumpička, kterou se hydraulický systém naplňuje (penis se topoří) nebo vypouští (penis klesá). Tyto metody nemají za cíl přivést muže či ženu k rozkoši, tím méně pak prosytit obě těla energií, jak to známe z tantry a taoismu. Mají umožnit pouze symbolickou demonstraci mužnosti, která spočívá v mechanickém ztopoření penisu.
Ztopořený penis má v takové situaci přibližně stejný význam jako rozevřený chvost páva. Přiznám se, že jsem se dosud nesetkala s majitelem hydraulického penisu, ani jsem neměla to štěstí, abych se intimně setkala s mužem, který si před pohlavním stykem musí píchnout injekci atropinu do penisu. Ale umím si takovou situaci kvalifikovaně představit, a musím říci, že kdyby muž vytáhl injekci a chtěl si píchnout do penisu ztopořující dávku, a následně se se mnou milovat, docela určitě bych mu tu poloviční sebevraždu rozmluvila.
Moderní lékařská věda v zásadě neuvažuje v souvislostech, v kterých uvažuje např. čínská medicína, a sice že dobrá schopnost erekce, a to jak u muže, tak u ženy, je výsledkem určitého stavu vnitřních orgánů. Hlavní úlohu hrají ledviny, zejména jejich oheň, tzn. kvalita yang. Oslabený oheň ledvin, tedy snížený yang ledvin, přináší s sebou celou řadu závažných zdravotních průblémů. Mezi nimi impotenci ve smyslu ochabnutí topořivosti penisu u muže, ale také frigiditu a obtížnou dosažitelnost orgasmu u ženy.
Čínská medicína na rozdíl od medicíny západní nepojímá zdravotní problémy jako výpadky orgánů bez spojitostí s celkem. A proto se dívá na mužskou impotenci trochu jinak než dnešní lékaři. Také západní medicína si povšimla spojitostí impotence a cukrovky, nebo impotence a poruch krevního oběhu, nicméně za uvedenou vnější souvislost se nedostala. Podle taoistických mistrů, jejichž odkazem je tradiční čínská medicína, pohlavní síla a touha jsou především obrazem stavu ledvin, přesněji ledvinového ohně, tedy plnosti yangu.
Oslabený yang ledvin má ale za následek také snadnější pronikání infekcí do močopohlavního ústrojí a další problémy, které se sexualitou zdánlivě nesouvisejí, např. alergie na nejrozličnější součásti vnějšího prostředí, kam řadíme také potravu. Yang ledvin je oslabován především konzumací cukru a všech výrobků, jež cukr obsahují, dále jej zraňuje med, tropické ovoce, džusy, coca cola, pepsi cola, slazené limonády, studené nápoje a studená jídla, syrová potrava aj.
Posílení yangu ledvin lze dosáhnout např. konzumací vařeného masa se zeleninou, nejlépe jehněčího, které je nejteplejší, vařením rýže s hřebíčkem, konzumací zlehka opražených vlašských ořechů aj. V horkém létě je však třeba jíst maso s velkou opatrností, případně je raději vynechat a jíst je až v chladnějším období. Maso má velkou výhřevnou sílu, takže u lidí disponovaných k chorobám z horka, může pojídání většího množství masa v létě, zvláště je-li maso jedeno bez zeleniny, způsobit vážné potíže.
Obvykle je totiž u lidí stav mezi vnitřními orgány značně nevyrovnaný, zatímco jeden orgán má nedostatek tepla, druhý bývá přehřátý. Klasickým příkladem může být soužití jater a sleziny-slinivky. Zatímco játra bývají přehřátá, takže vyžadují ochlazení, slezina-slinivka je zachlazená a vyžaduje ohřátí.
Tyto stavy čínská medicína upravuje fytoterapeutiky s teplou i chladnou povahou a speciálně zaměřenou akupunkturou, případně požehováním. Nechybějí ani doporučená léčebná cvičení, pokyny k úpravě stravy a další životosprávná doporučení.
V podobné situaci se mohou nalézat také ledviny a srdce, takže souvislost sexuality s infarkty je nasnadě. Dlužno poznamenat, že zmíněná vnitřní nerovnováha, při níž jeden orgán žije v nadbytku, zatímco druhý v nedostatku, je známa také z vyššího pohledu na celek současného světa, v němž existují země žijící v chorobném nadbytku, a vedle nich země žijící v chorobném nedostatku.
Čínská medicína nás Zápaďany upozorňuje, že nadbytek je stejně patologický jako nedostatek. Praktici čínské medicíny dokonce tvrdí, že nemoci z nadbytku lze vyléčit podstatně obtížněji nežli nemoci z nedostatku.
Obecně je rozšířen předsudek, že každý muž by měl pravidelně souložit, a to ještě ke všemu tzv. konzumačním způsobem, tedy s orgasmem a vystřikováním semene. Mnoho propagátorů zmíněné stříkací idey odkazuje k pozorování živočichů ve volné přírodě. Živočichové se prý páří podle potřeby, a proto jsou stále zdraví a čilí.
O intimním životě zvířat toho ale víme příliš málo, poněvadž jsme byli schopni vidět jen to, co potvrzovalo naše vlastní sexuální chování. Vezměme třeba oblíbený obrázek, který je modelem sexuálního chování většiny mužů, podle nějž samečkové běhají za samičkami, a samičky před nimi utíkají. Již dříve jsme se zmínili, že tomu je právě naopak, že právě samičky jsou v tomto štafetovém závodu aktivní, ačkoliv s kolíky běhají samečkové.
Ve stádu sibiřských losů se vedou nejprve těžké bitvy o postavení nejsilnějšího samce, který bude mít právo pářit všechny samice. Budiž napsáno, že to jsou bitvy, při nichž se nevyskytují mrtví ani těžce ranění, tedy se v podstatě jedná o sportovní zápolení. Býk, který vyhraje, nejsilnější kus ve stádě, po celé léto páří všechny dospělé samice.
Ostatní samci mohou pouze přihlížet, takže jejich celibát by asi většina mužů sdílet nechtěla. V období pohlavního zklidnění se samcům dokonce vracejí varlata do břišní dutiny, aby se tak při vyšší teplotě zastavila tvorba spermií, což představuje obrovské energetické úspory.
Snad bude ještě příležitost, abychom se zmínili o některých dalších praktikách taoistického sexuálního kung-fu, mezi nimiž nalezneme výše popisované zatažení varlat do tříselních kanálů. Smysl této praktiky je týž jako u volně žijících zvířat, dočasná zástava tvoření spermií přináší mocné oživení vnitřních sil, omlazení organismu a kromě dalších efektů také regeneraci varlat.
Nejsilnější býk po celé léto usilovně páří samice, zatímco ostatní býci a krávy žerou co nejvíce zelené potravy, aby měli dost zásob tuku na zimu. Dál snad ani nemusím pokračovat, osud nejsilnějšího býka bývá zpravidla velmi krutý. Uprostřed zimy už je zesláblý a sotva stojí na nohou. Konce zimy se většinou nedožije. Příští jaro pak ve sportovním klání získá právo neomezeného páření nový nejsilnější samec, který tak přijme svůj ortel smrti. Je mnoho poučného pro muže ve způsobu života losů.
# VYŽIVOVÁNÍ PENISU
Ale abychom dali mužům také naději. Oslabení yangu ledvin přichází s konzumací takových potravin, které jsou dnes značně populární, patří mezi ně cukr, tropické ovoce, coca cola, pepsi cola, džusy z tropického ovoce, syrová strava obecně aj. Zmíněný typ oslabení ledvin je příčinou impotence mužů, ale také frigidity a anorgasmie (situační nedosažitelnosti orgasmu) u žen.
Posílení je možné potravinami a rostlinnými léky, které yang ledvin vyživují. Nicméně není to snadný proces, jelikož dnešní lidé mají často jeden orgán přeplněný, zatímco druhý vyčerpaný, jeden horký, druhý studený. V takových případech se současně aplikují léky obojí povahy.
Stav, kdy jeden orgán v těle trpí nadbytkem a druhý nedostatkem, je dnes poměrně častý. Jak už napsala Lenka, v subtilní úrovni lidského těla se jedná o výstižný obraz celkového stavu na Zemi, kde některé země mají potíže z nadbytku, zatímco druhé hynou z nedostatku.
Někdy proto lékař zkoumá, který orgán je více ohrožen, aby tak zjistil, zda je bezpečnější ohřát nejprve ledviny, a teprve potom ochladit srdce, nebo zda to učinit obráceně. Můj výklad je schematický, ve skutečnosti jsou ve hře vždy také ostatní orgány zastupující dohromady všech pět prvků tradičního čínského systému, tedy dřevo, oheň, zemi, kov a vodu.
Vyživit yang ledvin je možno především vynecháním již zmíněných zraňujících potravin a nápojů. Z potravin je třeba konzumovat lehce opražené vlašské ořechy, dlouho vařené kroupy, bílou rýži vařenou s hřebíčkem aj. Dále je třeba jíst kapra koji koku, což je kapr vařený v papiňáku asi 3 hodiny, včetně kostí a šupin, s přídavkem lopuchového kořene, přičemž kosti jsou po tak dlouhém varu měkké, poživatelné a velice chutné.
Yang ledvin lze posílit také některými cvičeními, např. jógovou polohou kobry (bhudžangásana), nemá ale valného smyslu cvičit za tím účelem pouze jednu polohu.
Yang ledvin ale můžeme zvýšit také přikládáním polštářku s horkou kuchyňskou solí na záda do oblasti ledvin. Dobrou službu prokáže též prohřívání dolní části zad u otevřeného ohně, což lze provádět venku u ohniště, ale také v místnosti, kde se topí pevnými palivy, např. na chalupě či chatě.
Stačí otevřít dvířka kamen, vyhrnout košili na zádech a postavit si židli blíž ke kamnům. Pro ten účel je vhodný dřevěný oheň, který je mírný a čistý. Uhelný oheň je teplejší, jeho yang je silnější, takže při jeho použití je třeba jisté opatrnosti a expozice nesmí být příliš dlouhá. Cit a dobrá vnímavost jsou vždy nejlepšími poradci. Nahřívání zad se obvykle praktikuje 10 až 20 min.
Další praktikou, jež patří do početné sbírky taoistických metod objevených ve snaze o prodloužení života, je tzv. vyživování penisu. Jedná se o prohřívání penisu v horké vodě, v níž byly vyvařeny speciální byliny, případně minerály, nebo dokonce živočišné produkty.
Přesné složení vyživovacích lázní zde neuvedeme, ne vždy se totiž jedná o ingredience nejedovaté. Smyslem přídavných látek je speciální cílené působení, které má víceméně charakter léčení, a patří proto do rukou znalců a zkušených praktiků.
Speciální taoistická procedura, při které se penis namáčí do horké vody slouží především k vyživení yangu ledvin. Metoda bývá označována jako vyživování penisu. Voda musí být tak horká, jak nejvíce je možno snést. Minimálně 42 oC, přičemž maximum je asi 45 oC, ale někteří muži snesou ještě o málo více.
Pod minimální teplotu 42 oC je vyživování penisu neúčinné. Namáčení lze provádět v plastikové misce. Při prvním namočení, je-li voda příliš horká, nutno penis rychle vytáhnout, a po krátkém zchlazení na vzduchu jej zase ponořit.
Muži, kteří žijí poučený intimní život podle tantrických a taoistických doporučení a kteří nemají v úmyslu v období do 3 měsíců zplodit dítě, mohou namáčet do horké vody také varlata. Víme, že existují autoři, kteří naopak doporučují varlata pravidelně ochlazovat, nicméně máme v tomto směru jednoznačně opačný názor, který jsme dostatečně prověřili v praxi.
Ostatně pozorný čtenář si jistě dá do souvislosti, co bylo výše napsáno o vtahování varlat do tříselních kanálů. Přesto žádného muže nenutíme, aby si prohříval varlata, nebo je dokonce vtahoval do tříselních kanálů, byť to zdaleka nepatří k tomu nejobtížnějšímu, čeho lze pravidelným úsilováním dosáhnout.
Horkou tekutinou určenou k vyživování penisu nemusí být jen čistá voda, ale často se používá vývarů z bylin, minerálů, nebo dokonce z živočišných těl. Přesná složení směsí raději neuvedeme, neboť se používají též byliny jedovaté, navíc část rostlin není na našem území dostupná.
Můžeme však učinit výjimku, dobře poslouží vývar z hřebíčku. Asi 7 hřebíčků se vaří v 0,5 l vody 20 min, a máme-li k dispozici, přidáme malou lžičku jílu nebo kaolínu. Velmi dobře poslouží také svařená vlastní moč, která by neměla být starší než 6 hodin. Vaří se mírným varem asi 15 min. Je-li velmi tmavá, což bývá v létě často, nebo když je jí málo, můžeme ji zředit vodou 1:1.
K stejnému účelu, ale také k mnoha dalším léčebným účelům se dříve používala moč kravská. Dnes ovšem před touto metodou varujeme. Jednak je pro běžné lidi těžké najít krávu, která potřebuje močit, a být u ní v pravý čas s kelímkem od velkého jogurtu.
A pak také dnešní krávy bohužel málokdy žerou to, co by žrát potřebovaly, takže jejich produkty nemají potřebnou sílu. Důkazem naprostého ignorantství v krmení krav byla nedávná televizní zpráva z Austrálie, jež ukázala krmení krav bonbóny s prošlou záruční lhůtou, které byly staženy ze všech obchodů v okolí.
Samotné máčení penisu v horké lázni trvá asi 10 až 15 min. Není možné se předávkovat, takže ani delší expozice nemůže ublížit. Pamatujme, že pod 42 oC nemá již lázeň praktického smyslu, takže teplotu je třeba udržovat nad touto hranicí. Vyživování ale není pouze pasivním hověním teplému pocitu, nýbrž aktivním vtahováním tepla penisem dovnitř těla.
Poměrně snadno se podaří vnímat teplo v bodu chuej-jin, tedy uprostřed mezi šourkem a konečníkem. Posléze lze procítit teplo až ke kořeni penisu. Konečným cílem vyživování penisu je vtahování tepla do místa poblíž kostrče, kde je třeba proud tepla rozdělit na dvě větve, a každou z větví vést k jedné ledvině. (A to i v případě, že by měl člověk ledvinu jenom jednu.)
Podobná procedura je zpracována také pro ženy, jež potřebují pouze zvláštní misku, která jim umožní prohřátí vnějších rodidel, zejména poštěváčku. Každý, kdo se pokusí zesílit svůj ledvinový yang, ať již pro získání mužné síly, nebo s úmyslem vyléčit si některou z nemocí, které oslabení ledvinového yangu doprovázejí (např. alergii), měl by si uvědomit, že po absolvovaní zmíněných praktik bude následovat zvýšená sexuální touha.
Bude-li však tato zvýšená sexuální touha zmařena obvyklým konzumačním způsobem, pak veškeré vyživování penisu či případná další léčba jídlem, bylinami nebo akupunkturou byly zbytečné.
Milování bez ztráty květiny (32)
Na rozdíl od opic a přírodních národů žijeme v společenství, kde dotyky jsou tabu. Ale bez dotyků žít nelze. Poznejme tantrickou figuru, při níž žena drží v ústech penis a oba partneři se dotýkají myšlenkami.
@ LIDIČKY A OPIČKY
V odkazech dávných učitelů východní moudrosti nalezneme množství praktik, jež směřují k sjednocování těl milostných partnerů. Zmíněné praktiky přinášejí hodně užitečného také lidem v dnešní době, kdy se párové soužití stává kamenem úrazu žen a mužů žijících společně.
Žena a muž, to jsou dvě části jednoho systému, který se nazývá pár. Tato vyšší jednotka má své specifické vlastnosti, jež do ní vnášejí oba partněři, každý určitou měrou. Má-li být soužití ženy a muže harmonické, pak je třeba, aby se jejich energie setkávaly a sjednocovaly.
Když hovoříme o energiích, nemáme tím na mysli jenom čchi podle staročínské filosofie, a také ne pouze pránu podle filosofie staroindické, dokonce ani ne pouze ód, jak nazývali lidskou energii zakladatelé západní vědy v minulých stoletích.
Také tím nemáme na mysli jenom a pouze obsah pojmu duch svatý, jímž se operuje v paulinismu, ani pouze složité elektrochemické procesy v lidských tělech, jak je objevuje moderní věda. Máme tím na mysli energetický fenomén, který je obsahem všech výše zmíněných pojmů, jelikož všechna ta různá slova označují jednu a tutéž věc.
Pro pochopení obecných zákonitostí je nejlépe použitelná a nejdůkladněji propracovaná staročínská formulace čchi jako výslednice polarit yin a yang, jak ji známe z taoismu. Pro životní orientaci, myšlenkové usměrnění a pochopení provázanosti osudu jednotlivce a celku je nejcennějším odkazem pradávné minulosti staroindická tantra, a její poznání prány.
Znalci tvrdí, že když se tantra oprostí od společenských rituálů a složitých mentálních cvičení, pak zůstane taoismus. A když se taoismus obohatí o sociální nadstavbu, vznikne tantra.
V čem tedy spočívá sjednocování partnerů? Víme, že každé tělo je obydleno bakteriemi, plísněmi a dalšími mikroorganismy. Víme také, že z nadbytečné potravy, což je dnes na Západě standardní způsob výživy, vzniká mnoho odpadových látek, které se nestačí z těla odstraňovat.
Zmíněné negativní vlivy jsou nejčastějšími zdroji patologie, jinak řečeno nejčastějšími příčinami onemocnění. Málokdo si však uvědomuje, že zmínění negativní činitelé, mikroorganismy a vnitřní znečištění (autointoxikace), jsou přímými důsledky poruch oběhu čchi.
Zmínili jsme se již, že jsou-li dvě těla spojena, oběh energie v obou tělech se mění, a to tak, že směřuje k harmonizaci obou. Samozřejmě, že energie v meridiánech podle tradiční čínské medicíny ani energie v jemnohmotných kanálcích nádí podle jógy nezačne téci obráceně nebo si hledat nové řečiště. V rámci složitých systémů jednoho a druhého těla však dojde k určitému doplňování a vyvažování energií. Krátce řečeno, dotyková komunikace, již obdivujeme u ostatních primátů, je také lidskou přirozeností, a jako taková měla v dávných dobách svůj sociální a zdravotní význam.
Dnešní lidé se jedni druhých nedotýkají, dotyk je tabu, dotyková komunikace je výsadou pouze intimních vztahů, ať už manželů, mileneců či promiskuitních cizích lidí, anebo rodičů a dětí, příp. prarodičů a dětí. A kdo si myslí, že prostitutky jsou objímány platícími milenci, je na omylu.
Ještě v minulém století bylo běžné, když spolu mluvili dva cizí lidé, že se v hovoru drželi za obě ruce. Vřelé objetí patřilo k nejběžnějším vyjádřením prosté lidské blízkosti, k obvyklým projevům radosti ze setkání atd. Každý z nás se můžeme podívat do archivu své paměti, a vyhledat tam datum, kdy jsme někoho naposledy objali.
Když děti pozorují v zoologické zahradě opice volně pobíhající ve výběhu, jejich očička se lesknou dojetím nad bezprostředním sociálním chováním opiček. Dětské mysli jsou udiveny tím, jak jsou ta zvířátka podobná lidem, jak neobyčejně lidsky se chovají, a jak se vlastně lidé chovají úplně jinak, než by se chovat měli.
Nejedno dítě by si přálo být ve výběhu s opičkami, probírat se jich srstí a ve chvílích odpočinku cítit jejich chlupatá dýchající tělíčka na vlastním těle. Místo toho však musí žít ve světě, kde se lidé navzájem nedotýkají.
# PŘES ZÁDA NA BŘICHO
Sjednocováním těl se dosáhne větší odolnosti páru vůči vnějším vlivům, větší stability v udržování zdraví, rovnoměrného rozprostření čchi v obou tělech, takže oslabená místa jsou nově zásobena energií, což je důležitý předpoklad nastartování léčebných procesů.
Nutno však dodat, že je třeba také korektně jíst, nebo alespoň nedopouštět se ve výživě kardinálních chyb, cvičit energetická cvičení, pěstovat komunikační erotiku a kultivovat slovní dorozumívání.
Naučíme se zajímavou figuru, která je velice mnohostranná, neboť se v ní integruje několik duchovních cvičení, možno říci duchovních cest, což zvyšuje její sílu a účinnost. Figuru možno praktikovat v kteroukoliv denní a noční dobu, její vliv je však spíše zklidňující, takže nejvhodnější doba použití je večer před uložením k spánku.
Pro některé páry, jež se tuto figuru naučí, se figura stane vhodným náhradním programem ve chvílích, když žena nemá chuť angažovat v milostné hře své pohlaví, jinými slovy, když ji tzv. bolí hlava.
Žena a muž mohou být nazí. Je-li chladnější počasí, pak si na nahá těla obléknou starší seprané pánské košile, zásadně bavlněné nebo lněné, doporučujeme košile flanelové. Pánské košile jsou vůbec nejlepším ložním prádlem, jaké lze pro manželskou či mileneckou tantrickou praxi doporučit. Běžné dámské noční košile, byť bavlněné, jsou příliš dlouhé, takže vyhrnuté v noci tlačí. Řešením může být jejich zkrácení, aby zakrývaly pouze pohlaví.
Také košilky na ramínka nebo bez rukávů nejsou dobré, poněvadž v nich v noci při otevřených oknech ženám prochládají ruce a ramena. Nevhodné jsou také pánské pyžamové kalhoty. Adepti tantry spávají totiž zásadně dole bez, aby spodní poloviny těl byly stále přístupny dotykům.
Úplně nahé spaní je krásné, ale nepraktické, předpokládá dobrou přikrývku, nejlépe přes obě postele, a také ovšem teplé letní noci. V neprospěch nahého spaní hovoří též občasné noční zapocení, jemuž se mnoho lidí s horkostí v těle nevyhne. V zimě nahé spaní nedoporučujeme.
Co však doporučujeme nejen v létě, ale též v zimě, je každou noc otevřené okno. O otevřeném okně v noci by se dala napsat kniha, ale než ji někdo napíše, je třeba brát spaní při otevřeném okně alespoň jako důležitou součást životosprávy.
Muž si pak sedne a opře se zády o čelo postele nebo o stěnu. Od chladné zdi je třeba se oddělit polštářkem. Žena si lehne na břicho, tak aby mohla dobře uchopit ústy mužův penis. Muž si nahá chodidla spojí s nahými ženinými boky. Případně může spojit chodidla pod ženinou pánví, takže přední ochlupená část ženina pohlaví, řečeno s Járou Cimrmanem pahrbek geniality, leží přesně uprostřed spojených chodidel.
Tedy v jakési misce, již tvoří spojené nožní klenby na vnitřních stranách chodidel. Samozřejmě je třeba přihlédnout k anatomickým možnostem různých tělesných skříněk různých lidí. Budeme si pamatovat, že každá poloha by měla být především pohodlná.
Žena pak uchopí mužův penis do úst. Muž se uvolní a koncentruje mysl k opakování pranavy, což není nic jiného nežli prastará tantrická mantra Óm mani padmé húm. Obsah mantry je zhruba následující, slabika óm vyjadřuje základní zvuk vesmíru, je to slabika oslavná, vznešená a blahodějná.
Pravděpodobně byla též prastarou předlohou pro vznik citoslovce ó, který nacházíme v paulinistických kulturních památkách včetně Bible, jejím vzdáleným příbuzným je taktéž slovo amen. Mani pak znamená penis, padmé vagínu, mani padmé znamená penis ve vagíně. Jakkoliv je tato interpretace pranavy někdy popírána, její pravdivost byla prokázána jazykovými historiky.
Slabika húm je zlověstná, je předzvěstí dovršení cyklu růstu a zrání, za nímž následuje nutný zmar, který je podmínkou nového vznikání, nového narození, růstu a zrání. Kdybychom chtěli pranavu přeložit do češtiny, získali bychom větu asi tohoto obsahu: Sláva, čurák je v kundě, dej bacha!
Jazykovým estétům se omlouvám, kdyby čeština disponovala adekvátními výrazy pro mužské a ženské pohlaví, rád bych jich použil. Zde použitá slova existují v myslích lidí, přestože se nevyskytují v slovnících a v běžném životě se nevyslovují, není to dostatečný důvod, abychom se hluboce obdivovali jejich síle a životaschopnosti?
Muž tedy opakuje mantru Óm mani padmé húm, a to v několika sériích, přičemž jedna série obsahuje 108 opakování. K počítání mu slouží málá, což je mantrický růženec, někdy též mantrovník, vlastně šňůra se 108 korálky.
Prsty jedné ruky se po každém vyslovení mantry oddělí jeden korálek. Jednotlivé mantry je třeba vyslovovat při výdechu i při nádechu. Vhodné je sdružování manter do trojic, jelikož trojice se udržují v paměti bez velké námahy. Dvě trojice s výdechem, dvě trojice s nádechem.
Muž začíná s výdechem, první mantru umístí ženě u kostrče, druhou v oblasti ledvin, třetí na temeni hlavy. Tím má za sebou první trojici manter. Poté jeho mysl projede ženinými ústy a penisem do jeho vlastního těla. První mantru uloží sobě u kostrče, druhou v oblasti ledvin, event. u slinivky a sleziny, třetí na temeni své hlavy. Tím má za sebou druhou tojici manter, a současně celý výdech.
Nádech začíná uložením první mantry uprostřed vlastního čela, druhou mantru muž uloží zhruba uprostřed mezi prsními bradavkami a třetí u kořene penisu. Tím má za sebou první trojici nádechu, tedy jeho první polovinu. Mužova mysl projde skrze penis a ženina ústa do místa mezi ženinými ňadry, kde umístí první mantru z další trojice.
Druhou mantru umístí na ženském břiše asi dva centimetry pod pupíkem a třetí přesně na poštěváčku. Tím má za sebou druhou trojici manter při nádechu, a také celý nádech. Celkem čtyři trojice manter, tj. 12 manter, což představuje jeden výdech a jeden nádech, resp. jeden cyklus, který je třeba na jednu šňůru korálků opakovat devětkrát, což představuje právě 108 opakování.
Žena je soustředěna na mužův dech, ale dýchá opačně. Když muž vydechuje, žena nadechuje, a naopak. K tomu musí být velmi vnímavá a rozeznávat podle zvuku, zda muž vyslovuje mantry s výdechem či s nádechem. Kdo to zkusí, zjistí, že rozdíl je znatelný. Žena opakuje mantry v duchu s mužem, ale ukládá je v jiném, resp. obráceném pořádku. Vždy tak, aby s nádechem se mysl pohybovala po předních stranách těl, s výdechem pak po zádech.
Penisu v ústech je třeba věnovat omezenou pozornost, což je úkolem ženy. Penis nemusí dosahovat vysoké tuhosti, neboť by tak mohl strhávat mužovu pozornost, a oslaboval by sílu jeho koncentrace orientované na posílení oběhu čchi v obou tělech. Ale neměl by ani docela ochabnout, poněvadž by tak otupil potěšení z toho, že se muž v své mysli dotýká ženy.
Zmíněné potěšení z představy dotyků zaměřuje jeho mužskou energii tam, kde se právě nachází jeho mysl. Je třeba určité duchovní praxe k tomu, aby muž zjistil, že i v těsné blízkosti ženy je myšlenka na její tělo stejně úžasná a příjemná jako prostý dotyk rukou.
Milování bez ztráty květiny (33)
Patří mazlení do repertoáru sexuálního chování dospělých? Není to pouze chování vyhrazené dětem? Má smysl, aby se dospělí lidé spolu mazlili? Může nedostatek mazlení ublížit vztahu?
@ VĚTŠÍ PRSA NEŽ OPICE
Obvyklými vědomostmi lze jen obtížně vysvětlit podstatu mazlení. Konzumační princip sexuality na mazlení uplatnit nelze, jelikož cílem mazlení není orgasmus, nýbrž nepohlavní spojení dvou nebo více těl. Navíc mazlení do oblasti sexuálního chování jaksi nezapadá, neboť je dominantním prvkem v chování dětí.
Proto pojmy mazlení a sexualita vytvářejí v puritánsky orientovaných myslích neblahé myšlenkové spojitosti týkající se sexuálního zneužívání dětí. Výstižně bychom mohli mazlení označit jako intimní styk uskutečněný spojením kůží.
Možná někoho zarazí, že v dnešní uvolněné době užívám slova „puritánsky“. Konzumační pojetí sexuality však přímo předpokládá puritánskou společnost. Sex v takové společnosti je chápán jako majetek, zboží, vlastnictví, zajištění, potvrzení ega, potažmo lidské osamělosti, a nikoliv jako dar, jímž je sexuální akt ve skutečnosti.
Podobnými energetickými dary, samozřejmě menší intenzity, jsou např. úsměv, pozdrav, odpověď v rozhovoru aj. Těžko si představit, že by se zmíněné energetické fenomény staly stejnými tabu jako intimní styk. I když chování žárlivých mužů jednoznačně přesvědčuje o tom, že to je možné, že úsměv, pozdrav nebo odpověď ženy v rozhovoru s jiným člověkem mohou být chápány jako věci ve vlastnictví muže.
Jinak řečeno, fakt, že v trafice lze zakoupit obrázkové časopisy plné nahých žen v nejrůznějších aranžmá, ještě neznamená, že společnost, v níž trafika existuje, není puritánská. Naopak, puritánská společnost potřebuje nejrůznější ventily v podobě obrázků, filmů, tzv. erotických služeb aj., jelikož trvalé udržování sexuálních impulzů pod povrchem vědomí je značně vyčerpávající.
Proto existují jakési zóny povoleného stání v oblasti, v níž je jinak parkování mysli přísně zakázáno. Podobnému účelu slouží kanalizace veškeré sexuality do hájemství sexuologie, tedy lékařství, byť svou podstatou by patřila spíše do přihrádky společenského chování nebo do přihrádky životosprávy či umění žít.
Energetickým darem je také mazlení. Ve vztahu matky a dítěte je energetická podstata mazlení natolik silná, že se projevuje materiálně neboli hmotně, tedy vyměšováním mateřského mléka za současného sání dítěte. Není pro dítě příjemnějšího místa než na matčiných prsou a na matčině klíně. Ve chvíli největšího stresu dítěti stačí, aby si položilo hlavičku doprostřed matčiny hrudi.
Okamžitý účinek matčiny energie na uklidnění dítěte je natolik zřejmý, že jej dobrý pozorovatel nemůže přehlédnout. Dnes je obecně známo, že dítě je třeba kojit, a uplyne ještě hodně vody, než vejde v obecnou známost, že matka se musí s dítětem také mazlit. V jistém smyslu kojení a mazlení představuje jednu a tutéž věc, energetickou komunikaci matky a dítěte.
A jaký je význam ženských ňader v erotické komunikaci ženy a muže? Zajímavý názor říká, že ženská ňadra jsou náhradou přírody za hýžďové svaly, které údajně v pravěku představovaly signální zařízení pro muže.
Muži prý byli přitahováni k souložení ženskými hýžděmi. Poté, co se pozornost mužů v důsledku slovní komunikace přenesla ze zadků k obličejům, prsa žen se prý vydula, takže na hrudích žen vznikly jakési umělé prdelky, které prý přitahují muže dodnes.
Tím je údajně vysvětlen také fakt, že skutečné ženské prdelky se dnešním mužům líbí rovněž, a to přinejmenším stejně jako prsa. Oproti pravěké ženě je tedy dnešní žena přitažlivá oboustranně, zatímco její pravěká prababička byla přitažlivá toliko zezadu.
Zmíněný závěr byl učiněn na základě pozorování opic, zejména šimpanzů. Velké odulé červenající a holé zadky šimpanzic jsou pro mnohé návštěvníky zoologických zahrad nepříjemnou podívanou působící dojmem, že se jedná o nemoc či odřenou, resp. ošoupanou srst na zadnici.
Nikoho ani nenapadne, že to je erotická signalizace pro šimpanze, kteří v období ovulace opic rozeznávají zduření a zčervenání, a samozřejmě také změnu vůně zmíněných signalizačních partií na zadku. Hypotéza o přestěhování ženského zadku na ženskou hruď je nepravděpodobná.
Navíc ženská prsa nejvíce zduří s nástupem těhotenství, což by pro muže byla signalizace zcela zbytečná. Spíše padají na váhu argumenty související se ztrátou srsti, jak jsme o tom již psali. Jestliže opice dokáží stejně dobře kojit své potomky, aniž by potřebovaly tak velká prsa, jaká mají ženy, pak velká ňadra žen nemají souvislost ani s kojením.
Význam větších prsou u lidských samic můžeme vidět také v tom, že se děti nahých opic potřebovaly něčeho měkkého držet, chyběla jim totiž srst matek, za kterou se přidržovaly malé sající opičky. Pokusí-li se matka něžně odtrhnout sající dítě od svého prsu, samo dítě ji svým chování přesvědčí, že takový závěr je pravděpodobný.
Představa, že příroda obdařila ženy velkými prsy, aby se ženy líbily mužům nejenom zezadu, ale také zpředu, je stejně úsměvná jako představa, že husí peří je hebké a teplé jen proto, aby si je lidé mohli dávat do peřin a polštářů.
# ČASTĚJI A VÍCE MAZLIT
Mazlení je jen další ze způsobů energetické komunikace, a slouží tudíž k vzájemnému vyrovnávání energií v různých tělech a k vytváření nadosobního celku. Tělo matky je zdrojem energie pro dítě, ať již v hmotné podobě, ve formě mateřského mléka, nebo v podobě nehmotné, tedy ve formě zklidnění, posílení, oživení, kterých se dítěti dostává v mateřské náruči.
Nemazlené dítě je v dospělosti stejným invalidou jako dítě nekojené, stejně jako dítě živené v nitroděložním životě coca-colou, cukrem, cigaretami, kávou, alkoholem, uzeninami, konzervami, léky a jinými produkty tzv. svobodné společnosti.
Mazlení mezi ženami a muži představuje běžnou součást intimního života, jeho nedostatek způsobuje větší problémy než úplný nedostatek toho, co sexuologičtí odborníci označují jako nutné sexuální vybití. Mazlení totiž účinkuje jako syntetizující proces, spojuje pár, vytváří energii, léčí drobné energetické výkyvy. Naproti tomu konzumační sexuální styk, tj. styk uskutečněný za účelem dosažení orgasmu, účinkuje jako destrukční a destabilizující prvek ve vztahu, který přímo nabourává rovnováhu páru.
Děje se tak proto, poněvadž oba partneři současně s orgasmy ztrácejí přitažlivé síly, které je svedly dohromady a držely při sobě. U muže je zmíněná ztráta vždy výrazně větší. Za přirozených podmínek se pohlavní styky s orgasmy děly ve chvílích, kdy energie dosahovaly maxima, takže ztráty nezpůsobovaly problémy. Do hry vstupovalo mnoho faktorů, potrava, roční doba, zdravotní stavy ženy a muže, způsob života, společenská situace atd.
Máme důkazy, že intimní život našich předků byl veden podobným způsobem, jak doporučují tantričtí a taoističtí mistři. Stejná pravidla chování nacházíme také u zvířat žijících v přirozených podmínkách. Zdaleka ne každé zasunutí penisu do vagíny zde znamená ejakulaci semene.
Naproti tomu v každém společenství zvířat nacházíme mnoho variant toho, co ve světě lidí označujeme jako mazlení. Zoologie zná např. pojem dotyková komunikace, zmíněný pojem znamená, že zvířata si dotyky předávají informace. Ve volném společenství pískomilů, často slouží jako studijní model dotykově komunikativních živočichů, nacházíme obdivuhodně přitažlivé projevy dotykové kultury vedoucí až k pomyšlení, jak krásné by bylo žít život pískomilů.
Máme mnoho důvodů se domnívat, že lidé jsou rovněž dotykově komunikativní živočichové. Četné způsoby lidského chování, jako např. pohlazení, podání ruky, políček, poplácání po rameni, chození s držením za ruku, objetí, mazlení aj., dosvědčují, že dotyková komunikace je důležitou stránkou lidského života.
Podání ruky při setkáních bývá někdy stupidně vysvětlováno tak, že lidé kdysi dávno ukazovali prázdnou dlaň, ve které neměli nůž, čímž ubezpečovali druhého, že nemají vražedné úmysly. Nejspíš by to svědčilo o tom, že fantazijní svět dnešních akčních filmů byl kdysi dávno realitou, což je samozřejmě nesmysl.
Pro vysvětlení zvyku podávání rukou není zapotřebí mnoho fantazie, stačí pozorovat, jak k nově příchozím natahují ruce lidoopi, naši chlupatí příbuzní. Energetické vysvětlení je v tomto případě na dosah ruky.
Mazlení je jednou z věcí, které mohou zachránit tento svět, a to není myšleno jako nadsázka, ale jako fakt. Je nemožné mazlit se bez odpovědi druhého člověka. Mazlení je skutečným výrazem lásky, zatímco konzumačně pojatý pohlavní styk jím není.
V dnešním světě lze zaznamenat výraznou preferenci pohlavního styku bez lásky. Nepochybně se jedná o úlet ve jménu osobní svobody, která žel ve společnosti není kvalifikovaně definována. Mazlení se lze věnovat dlouhé hodiny, a mohou to být hodiny krásného a dokonalého života. Mazlení defragmentuje rozbitý a fragmentovaný svět do jeho původní celistvé podoby.
Když se řekne, mějte se rádi nebo mějte v srdcích lásku, je to v podstatě abstraktní doporučení. Když se ale řekne, častěji a více se spolu mazlete, je to doporučení veskrze předmětné. Tedy doporučuji, častěji a více se spolu mazlete. K praktickým návodům, jak se vlastně mazlí, se určitě ještě vrátíme.
Milování bez ztráty květiny (34)
Je onanující muž, který se miluje s vlastním mužským tělem homosexuál? A co žena, která si uvědomí pohlavní vzrušení při kojení, je pedofilně orientovaná na své dítě? Hloupé otázky, že?
@ SPOJENÍ BEZ SPOJENÍ
Byla řeč o mazlení, a nebylo vzpomenuto něžné chování zvířat, z nichž některá jsou na mazlení skutečnými přeborníky. Chování zvířat je vůbec důležitým klíčem pro poznávání podstaty lidské sexuality.
Nemůžeme se tomu divit, když víme, že od nástupu patriarchálních společností je lidská sexualita zatlačena mezi činnosti přísně tabuizované, podobně jako vyměšování výkalů, rození dětí apod. Nástup paulinismu, nového náboženství podle teologie apoštola Pavla, které je nesprávně označované jako křesťanství, pouze přitvrdil v patriarchálních manýrách.
Muži většinou na mazlení tak moc nejsou. Dokonce se občas objevuje označení něžní muži, jímž jsou míněni homosexuálové, což je nejapné mínění. Pro muže jako by mazlení bylo nějak ponižující, jako by takové chování náleželo jen do repertoáru dětí a žen.
Ale to je kardinální omyl, vezměme např. zvířecí přeborníky na mazlení, jimiž jsou kočky a kocouři. Obě kočičí pohlaví milují lidské pohlazení stejně. Kočky i kocouři by promazlili půl života, přičemž škrábání na zádech u kořene ocasu v nich rovným dílem probouzí pohlavní rozčilení.
Stejně tak kočky i kocouři milují škrábání pod bradou, resp. pod čumákem, a oblibují drbání za ušima. Intenzivně hlazené kočky často nestydatě přikrčují přední nohy a vystrkují rozvírající se vulvy, a vůbec jim nevadí, že člověk není kocour, a že by styk s člověkem, jehož se dožadují, mohl být poněkud nepřiměřený, nebo dokonce deviantní či parafilní.
Ale kočkám jsou taková hlediska ukradená, vnímají jenom energie, člověk se svou velkou silou je jim příjemný, hlazení po páteři uvádí do pohybu jejich čchi, která se propojuje s lidskou, a pohotovost ke kočičím intimnostem je jen průvodním jevem vzájemného spojení energií.
S kocoury je tomu podobně. Sexuální energie prostě nejsou vázány pouze na nějaké adekvátní podněty, jak to vysvětlují sexuologové. Onanující muž by vlastně byl homosexuálem, neboť se miluje s vlastní mužskou rukou. Žena, která si uvědomí pohlavní vzrušení při kojení, by byla pedofilně orientovaná na své dítě. Dvě děti, které si se zájmem prohlížejí svá pohlaví, a dostaví se u nich erekce, by mohly být rovněž označeny za pedofily atd.
Mnoho zla bylo napácháno ve vědomí lidí od chvíle, kdy věda vystřídala roli náboženství. Sexualita znehodnocená představou hříchu se tak změnila v sexualitu znehodnocenou představou sexuálních úchylností.
Za normálních okolností je síla pohlavní touhy výrazem celkové síly a rovnováhy organismu. Je-li však rovnováha porušena, může se projevit pohlavní touha v neobvyklé formě, může být přílišná, nedostatečná, jinak zaměřená apod. Zvyky a učení, které sexuologie příliš nereflektuje, hrají v sexuálním životě lidí větší úlohu, než by se mohlo na první pohled zdát.
Pro příklady opět sáhneme do říše zvířat. Kanáři, ale také naši slavíci, se nenaučí „mužně“ zpívat, když nemají pěvecký vzor, když neslyší zpívat dospělého samce, který „to“ umí. Určité druhy opic se páří tak, že si samci stoupají samicím na lýtka, když mladý opičák tuto činnost nevidí, a nemůže ji tudíž odkoukat, nikdy už není schopen páření.
Sexuální energie však není jiná než energie, již máme k dispozici k jiným účelům, např. pro výkon zaměstnání. Stejně jako peníze, které muž zaplatí prostitutce, pocházejí z celkové finanční hotovosti rodiny, a nejsou nějakým speciálním finančním libidem, jež čeká na příležitost, aby uplatnilo svoji kupní sílu.
Freudova teorie o sexuální energii zvané libido, jež hledá objekty, k nimž se upíná, aby se mohla vyčerpat, je úsměvným historickým omylem, jehož kladem je pouze to, že pozvedl vlnu veřejného zájmu o pohlavní život.
Zvířecí mazlení je zajímavé v tom, že na něm lze sledovat vyrovnávání energetické nerovnováhy, a to v klidu a pohodě, bez ržání a hýkání. Samozřejmě, že kocour je kočce milejší než člověk, však také milování koček je podívaná vskutku nádherná. Když v červencové noci za úplňku přijde na kočky mruk, měli by lidé vypnout televize a dívat se z oken. A nepolévat kočky studenou vodou.
Ten ukrutný řev, který zamilované a pohlavně rozčilené kočky vydávají, je vážně úžasný. Domněnka, že kočky řvou, jen když se tělesně stýkají, není pravdivá. Nejčastěji jenom tak sedí naproti sobě, asi metr od sebe, dívají se na sebe, a řvou. Co se děje? Dochází ke spojení bez spojení, přesně jak o tom často píšeme.
# Z BABIČČINA ZÁPISNÍČKU
Informace, že mezi zvířaty existují vzorce sexuálního chování, jež se předávají učením, a nepatří do výbavy tzv. vrozených instinktů, vnášejí nové světlo do našich představ o lidském sexuálním chování. Obvykle je dávána přednost starému paulinistickému vysvětlení, že vše je v rukou božích, a že tedy v určitém věku, každý ví, co má dělat.
Že tomu tak dnes není? Že platí v tomto směru vědecký názor, který praví, že sexuální chování je výsledkem konfigurace genetické výbavy, která určuje sexuální vlastnosti jednotlivce dávno před narozením? Ano, tak praví vědecký názor, ale není náhodou druhé vysvětlení stejně vyhýbavé jako první?
Není náhodou vědecké vysvětlení jen obdobou vysvětlení náboženského? Není náhodou věda, jež se potýká s nejistotou života a jistotou smrti, stejně uchýlená za mantinely lidských možností. Není tento úhybný manévr jen výrazem pasivity a nedostatku odvahy, které brání v zaujetí tvořivého postoje k věčně proměnlivému životu?
Dávní Indové, Číňané a Tibeťané měli mnohem méně prostředků a nástrojů k objasňování nejistoty života a jistoty smrti, nicméně výsledky jejich úsilí znamenají trvalou hodnotu pro lidstvo. Měli více odvahy a více spojení mezi sebou i s okolním světem, proto objevili proměnlivost zdánlivě trvalých věcí.
Proto odborníci na tradiční čínskou medicínu dokáží vyléčit zdravotní potíže, nad nimiž komerční západní lékaři zlomili hůl. Vše plyne, všechno je v pohybu, žádný problém není bez řešení. Aby člověk zůstal živý a zdráv, musí v něm proudit energie čchi.
Péče o tuto energii, její obnovování, vydávání, nabývání a zušlechťování, to je cesta vedoucí k zdravému a krásnému životu podle východní moudrosti. Měli bychom alespoň zběžně poznat energetické procesy, jimiž se řídí naše nálady, životní pocity, vědomí síly a zdraví.
Současná doporučení k autosugescím typu, věřím, že jsem zdráv, a proto jsem zdráv, jsou velmi ošidná. Podobné mentální prostocviky lze provádět pouze na doladění materiálně dobře vybalancovaného stavu. Krátce řečeno, zlomenou nohu nelze vyléčit autosugescí, nicméně dobře ošetřenou zlomenou nohu v sádře lze lépe a rychleji zhojit s pomocí mentální účasti.
Na západě dnes trvá svár ducha a hmoty, myšlení a hmotného těla, který je opět smutným dědictvím paulinismu. Současný západní svět se odvrátil od boha, ale ideje paulinismu žijí dál, pouze dostávají nové barevné nátěry. Obvykle se tomu říká křesťanská tradice, ale je to kocovina z patriarchalismu, který v těle světa chová stejně jako alkohol v těle člověka.
Chybějí nové myšlenky, nové podněty, nový humanismus. Budiž napsáno s maximální odpovědností, jež z toho plyne, že novou nadějí pro tento svět jsou ženy. Doplnění ženského principu do patricentrických západních společností a uznání hodnot ženské práce, ženského myšlení a ženských vlastností, to je východisko ze současné prekérní situace Západu a Východu.
Ale co jsem to vlastně chtěl říci, jo, už to mám, sexuální učení je pro člověka mnohem důležitější než vrozené chování. Dobře odkoukané vyrovnané a komunikativní sexuální chování je pro člověka pozitivním vkladem pro celý život. Zní to jako z babiččina zápisníčku, a nikdo tomu příliš nevěří, poněvadž kdyby tomu věřili např. společenští správcové, muselo by se dávno mnohé změnit.
Musela by se už dávno vytvářet místa, kde by mladí mohli vyrovnané a komunikativní sexuální chování odkoukat. V televizích, na filmových plátnech, ve školách atd. Jenže, jak už napsala Lenka, slavíci se nenaučí „mužně“ zpívat, když neuslyší zpívat dospělého samce, který „to“ umí. A když ani dospělý slavík neumí zpívat? Pak to je prostě průser!
Milování bez ztráty květiny (35)
Pohanské sexuální orgie vymýtila katolická církev. Ženy byly údajně upalovány za to, že souložily s ďábly, ale pravou příčinou upalování byl fakt, že katoličtí katani nesouložili se ženami.
@ POHANSKÉ ORGIE
Jak asi vypadaly prastaré pohanské orgie pořádané na oslavu sklizně? Staré matricentrické náboženství, kdysi násilně potlačené paulinismem, oslavovalo řadu přírodních svátků. Mnohé z nich byly tak silně zakořeněné v myšlení lidí, že novým ideologům paulinismu nezbývalo než přejmenovat původní pohanské svátky podle svých vizí a změnit obsah svátků k obrazu jejich učení. Takový osud potkal hlavně Vánoce, někdejší pohanskou oslavu zimního slunovratu.
Církev tehdy zastávala roli politické strany, jejíž program bychom dnešními slovy označili jako pragmatický. Jinými slovy, k získání a udržení moci čiň cokoliv, co přinese kýžené dosažení cíle. Rčení o tom, že účel světí prostředky, s největší pravděpodobností vzniklo na církevní půdě. Paulinističtí fundamentalisté se totiž domnívali, že mají od pánaboha plnou moc prakticky ke všemu.
Důkazem toho byly monstrózní procesy s čarodějnicemi, upalování žen, ale také nepohodlných mužů, což vlastně nebylo nic jiného než špinavý politický boj se starým náboženstvím, jehož kořeny byly hluboké a stále živé.
Dnešní renesance pohanství, jak se objevuje v mnohých hnutích, z nichž nejznámějším je wicca, podává důkaz, že kořeny starého náboženství sahají pravděpodobně hluboko do neolitu. Oproti tomu 20 století paulinismu, tedy celá tzv. křesťanská tradice, představuje jen špínu za nehty lidstva.
Také dnešní představy sexuálních orgií mají svůj pravzor ve výplodech chorých mozků církevních potentátů. Ženy byly v 16. stol. upalovány za to, že souložily s ďábly. Skutečnou příčinou ale byl fakt, že katoličtí katani nesouložili se ženami.
Nicméně představy orgií jsou v myslích dnešních lidí stejně vyšinuté, jako byly představy jezuitů. Obvyklá představa orgií představuje obraz jakéhosi hurá souložení, volného styku všech se všemi, které není ničím omezeno. Taková orgie by však trvala pouze několik minut.
Při prvním styku někoho s někým by se muži vystříkali a v ejakulačních křečích připomínajících epileptické záchvaty by hromadnou orgii pro nejbližší chvíle ukončili. Na souložení každého s každým by už ze strany mužů nebylo sebemenší pomyšlení. Taková orgie by po několika minutách skončila hromadným spánkem mužů, přičemž někde stranou by se nejspíš vytvořil kroužek tiše komunikujících žen, jež by hovořily šeptem, aby své statné kance, býky a hřebce nevzbudily.
Tak takhle nejspíš orgie na oslavu sklizně obilí u našich pohanských předků nevypadaly. Ocitáme se uprostřed rozporu představ a skutečnosti. Z toho, co víme o intimním životě dnešních lidí, zejména o jeho konzumačním zaměření, zásadně nevyplývá možnost realizace nějakých sexuálních orgií, které by měly trvat alespoň tak dlouho, aby vůbec mělo smysl sejít se společně na poli, louce nebo kopci.
Představa sexuálních orgií, jak ji nosíme v myslích, je bohužel celá převzata z paulinistického depozitáře. Podobně vidíme jisté kroky ke zrodu dnešní konzumační sexuality v tom, že příjemné pocity doprovázející intimní styky byly pojmenovány slovem hřích a touha po splynutí ženy a muže označena jako pokušení ďáblovo.
Pouhé odvrácení mysli od náboženských dogmat, jež se událo v novější době, zákonitě přineslo opačný extrém v chápání sexuality, a sice názor, že co je příjemné, je přirozené a nutné.
# ZVEDNUTÍ HLADINY
Jsou tedy pohanské sexuální orgie našich dávných předků, jež se měly konat na polích či jinde v přírodě, výmyslem? Jsou výmyslem sexuální orgie, jež se měly konat v dávných tantrických společnostech na Východě? A co např. tantrické společné milování známé jako čakrapúdža, sexuální rituál provozovaný osmi dvojicemi rozmístěnými v kruhu? Ne, společné sexuální slavnosti, obřady a rituály rozhodně nejsou výmyslem, jenom jejich obsah se v našich myslích poněkud změnil.
Pohanské oslavy pořádané po dokončení sklizně byly oslavami plodnosti země, oslavami mateřského principu přírody, která člověka obklopovala. Smyslem oslav bylo poděkování matce přírodě za úrodu a vyjádření radosti plynoucí z nabytí nových zásob potravy. Kde jinde by se měla taková oslava konat, ne-li právě v přírodě.
Jak tedy vypadal pohanský sexuální rituál? Mnoho cenných informací poskytují knihy, jež po sobě zanechala archeoložka Maria Gimbutasová. Bohužel v českém jazyce dosud nevyšly, alespoň nám to není známo. Pohanské sexuální rituály na Západě měly bezpochyby týž princip jako tantrické rituály v předindické kultuře. Cílem nebylo dosažení orgasmu a ejakulace, ale navození společného probuzení sexuální energie, řečeno dnešním jazykem společné sexuální vzrušení.
Nejkrásnější ženy se svlékaly a tančily nahé, v čemž následovaly kněžku. Ženu, která byla hlavní vědmou. Zásadní otázky, na které nebylo možno získat odpověď racionální cestou, patřily do kompetence ženy-kněžky. Slovo vědma je odvozené od slova vědět. Ženy vůbec byly středem mužské pozornosti, a to nejen díky přirozenému obdivu mužů k ženským tělům, ale též díky mužskému obdivu k intuitivním myslím žen. Muži věděli, jak nejlépe opravit střechu, ženy zase věděly, zda bude pršet.
To, co dnes známe jako ženský striptýz, je nepochybně archetypálním pozůstatkem dávných sexuálních orgií, jejichž cílem bylo probuzení sexuální energie. Probuzená sexuální energie se ve společenství lidí neobyčejně násobí. Stačí ale jediný orgasmus a následuje dramatický pokles. Rovněž uspořádání pohlavně probuzených osob do kruhu je důležité, neboť zesiluje výsledný efekt. Probuzená energie účinně promývá jednotlivá těla účastníků, přičemž emočně, resp. citově homogenizuje společenství.
Je třeba sílu společného pohlavního vzrušení prožít, a teprve potom o ní přemýšlet, posuzovat ji a dělat o ní závěry. V jiném světle a jinýma očima lze nahlížet také břišní tanečnice Orientu. Z uvedeného vyplývá několik souvisejících myšlenek. Předně lze domýšlet a chápat směšnost muže, který předvádí striptýz. Jinou formou směšného pánského striptýzu jsou vystoupení mužských kulturistů.
Parodií tanečního umění pohanských kněžek jsou vystoupení žen kulturistek. Abychom však pochopili karikaturu ženy kulturistky, potřebujeme vidět, jak demonstruje své svalstvo nahá. Vystoupení nahé kulturistiky, to je výjev, který mužům způsobuje podobné sevření konečníku jako pohled na automobilové neštěstí.
Mnozí muži, jimž nečiní obtíže upřímnost k sobě samým, si možná vzpomenou na chvilky společenské masturbace prožité v dětství. I když je sexualita dětí svou povahou odlišná od sexuality dospělých, přesto je pro vnímavé jedince společné pohlavní vzrušení intenzivním zážitkem, na který nezapomenou.
Nutno zdůraznit, že když se např. chlapcům společně postaví penisy ve stanu na školním výletě nebo ve škole v přírodě, nejedná se o erekce směřující k nějakým sexuálním ukojením, ale víceméně o reflexivní typ sociálního chování, jehož cílem je integrita a soudržnost skupiny. Hladina energie se prostě společně zvedne, rovnoměrně rozloží a zase poklesne.
V současné době se téhož efektu, jímž se zde zabýváme, využívá při společenském sledování pornofilmů z videa. Manželské nebo partnerské páry se sejdou ve vší puritánské počestnosti, žádné tabu není porušeno (oblečení, vyjadřování, fixace ve dvojicích) a z videa se pustí pornofilm, který dost často vhání ženám ruměnce na líčka a mužům teplo do kalhot. Nevědomým cílem takových sešlostí je právě společenská integrace skupiny, a to společným sexuálním vzrušením.
Zbývá dodat, že tyto praktiky dovádí indická tantra k dokonalosti. Čakrapúdža, tantrický sexuální rituál osmi dvojic, je v tomto směru úžasným zážitkem s hlubokým společenským dopadem. Rovněž tak lze uvedeným principem vysvětlit některé zvláštnosti v sexuálním chování lidí. Např. pozorování jiné dvojice při styku za současného probouzení vlastní sexuální energie masturbací, dále ojedinělou zálibu v pozorování vlastní partnerky při intimním spojení s jiným mužem apod.
Milování bez ztráty květiny (36)
Jak by měl vypadat běžný tantrický nebo taoistický intimní styk? Jak se mohou stýkat osoby, jež nechtějí podstupovat krkolomný výcvik, ale chtějí využít darů, jež komunikační sexualita poskytuje?
@ JEDNODUCHÁ A PRAKTICKÁ
Vhodným způsobem intimního styku, který bychom chtěli na tomto místě popsat a doporučit, je poloha zvaná upavištásana. Žena sedí obkročmo muži na klíně, a sice břichem k břichu neboli tváří v tvář. Předpokladem vstupu do zmíněné pohodlné a komunikační polohy je silná intimní inspirace ženy, tedy její vysoké pohlavní vzrušení.
Vysokého vzrušení lze dosáhnout, jak už jsme kdysi psali, lehkou spíše lechtavou stimulací poštěváčku, kterou ženě poskytuje muž. Ve chvílích, kdy žena vnímá nástup orgasmického efektu, dává muži znamení stiskem ruky, a muž ihned nato přeruší stimulaci.
Příhodný čas pro zasunutí penisu je nutno vyzkoušet. Obvykle partnerům dobře postačí dvanáct zastavení, což je jedna devítina počtu korálků na málá, tantrickém růženci. Korálky je možno s každým zastavením odpočítávat po jednom, podobně jako při recitování manter.
Pro zmíněný účel je vhodné vyrobit si málá, kde budou korálky barevně odlišeny např. po dvanácti korálcích. Samozřejmě je možné, aby žena zastavovala nástup orgasmického efektu vícekrát, čtyřiadvacetkrát, šestatřicetkrát, ale také třeba sto osmkrát.
Ihned po zastavení se žena hluboce, ale pomalu nadechuje, muž vydechuje. Rytmus dechu a jeho vzájemnou koordinaci hlídá muž. Zastavování a další stimulaci špičkou jazyka lze při troše zkušeností zkoordinovat s dechem tak, že se do jednoho nádechu a výdechu vejde jeden cyklus stimulace a zastavení.
Zastavování ovšem není jen samoúčelným stopnutím příjemného pocitu, s nádechem je třeba vtáhnout vytvořenou energii do břicha, případně do ledvin, což je součástí taoistického sexuálního kung-fu.
Po dvanácti zastaveních pak žena muže vyzve, aby do ní vstoupil. Řekne například: „Tak už pojď ke mně!“ Nebo: „Už tě moc chci, pojď do mě!“ Případně: „Tak dělej, vraž do mě čuráka, chci ho mít v sobě!“ Samozřejmě podle fantazie a podle temperamentu. Ale muž by měl být vyzván, to je důležité.
Neměl by se na ženu sápat, bez toho, aby ona k tomu dala impulz. Za normálních okolností, tedy s pohlavím v chladném stavu, dává impulzy k intimnostem převážně muž, ale žena rozhoduje, zda budou realizovány. To jsou pravidla chování, jejichž dodržováním oba partneři jenom získají.
Zasunutí penisu musí být velice opatrné, protože už při pouhém prvním zasunutí může dojít u ženy k orgasmu. Tím by celé milování bylo ztraceno a příležitost k vzájemnému tělesnému a duševnímu oživení promarněna. Zasunutí penisu je nejlépe provést ještě když žena leží na zádech.
Po zasunutí uskutečnit jedno přiblížení k ženskému orgasmu, a opět zastavit. Tato chvíle je dosti nebezpečná, muž totiž nemusí vždy dosáhnout dokonalého ztopoření penisu, takže jej vůbec nenapadne, že by žena mohla dosáhnout orgasmu, když penis je jako jedlé želé.
Zásadně není nic špatného na tom vkládat do vzrušené ženské vagíny měkký penis, ovšem je vrcholem sexuálního diletantismu a erotické stupidity vkládat ztopořený penis do nevzrušené vagíny.
Takový krok, který je běžnou součástí sexuálního života v převážné části západních domácností, by měl být zakázán zákonem, a dodržování takového zákona by mělo být kontrolováno třetí osobou.
# UPAVIŠTÁSANA
Ano, to je hezká myšlenka, problémy je třeba řešit, a ne je schovávat za dveře manželských ložnic. Někomu se to možná bude zdát nedůležité, ale zmíněný nepatřičný přístup k ženskému pohlaví je opravdu prvořadým problémem masové sexuality za zavřenými dveřmi, jak ji známe ze současné doby.
Jenom se přimlouvám, aby těmi třetími osobami nebyli policisté v uniformách. Uniformovaný policista jako třetí osoba v ložnici, to by u mnoha mužů byla příčina okamžité situační impotence.
Ale dost žertování, pokračujeme. Skončili jsme ve chvíli, kdy penis vnikl do vagíny a kdy žena provedla první přiblížení k orgasmu s penisem ve vagíně. Poté je vhodné změnit polohu, aniž by bylo třeba vyjmout penis z vagíny. Zkrátka muž zůstane v ženě, přičemž se zvolna obrací do sedu a pomáhá ženě, aby se zvedla a obkročmo, břichem k břichu, usedla do jeho klína a následně setrvala v poloze upavištásana.
V dané situaci existuje řada variant, jak si složit nohy, kam dát ruce, jak se k sobě přitisknout, kam se dívat atd. V tuto chvíli preferujme jednoduchost a dostupnost pro každého, takže muž má nohy dolů z postele, případně zkřížené na posteli. Žena má nohy natažené muži za zády, případně může mít lehce spojená chodidla. Muž je naprosto uvolněn, snaží se uvolnit podbřišek, jako by se chtěl vymočit, malinko může i vyklenout břicho.
Veškerá další intimní aktivita je na ženě. Žena se několikrát pohne, několikrát lehce přirazí svoje pohlaví k muži, a jakmile rozpozná opojný nástup orgasmu, okamžitě zastaví. S nádechem pomalu a hluboce nasaje mužovu horkost z penisu do svého břicha.
Ženy s kruhy pod očima zásadně vtahují do ledvin, ženy hubené, popudlivé nebo diabetické vtahují do středního ohniště, tzn. do středu trupu asi ve výši žaludku. Ženy s potížemi gynekologickými prohřívají především hlouběji uložené pohlavní orgány. Ale toto jsou pouze rámcová doporučení, přesnější lokalizaci, kam vtahovat generovanou energii, je třeba určit při konzultaci.
Opět platí, že při zastavení žena nadechuje, zatímco muž vydechuje. Frikční pohyby by žena měla provádět s výdechem a na konci výdechu už by měla zastavovat. Nádech by opět měl doprovázet pauzu a ukládání neboli akumulaci energie. Samozřejmě, že takhle jednoduché to hned napoprvé není.
Ale máme ověřeno, že tento způsob milování se lze spolehlivě naučit zhruba za tři měsíce, a po půl roce jsou oba partneři spolehlivými praktiky. Zatím se nestalo, že by se někdo z našich žáků vrátil ke konzumační sexualitě.
Ještě jednou připomínám, že muž je při této maithuně (pohlavním styku) naprosto pasivní, nesmí ani v nejmenším ženě pomáhat, přirážet, hýbat se. Jak už řečeno, poloha má mnoho variant a obměn. Je např. vhodné, aby se muž díval ženě do tváře, nikdy v životě totiž neuvidí svou ženu tak krásnou, jako právě při tomto způsobu styku.
Muž při této maithuně je krásou ženy doslova ohromen, ale co bych se zbytečně vysiloval popisováním mužských pocitů, vždyť každý muž má možnost si tuhle prostou praktiku se svojí stálou partnerkou vyzkoušet.
Další doporučení k vylepšení maithuny spočívá v tom, že těsně poté, když žena zastaví, tak žena a muž se vzájemně dotknou špičkami nosů. Žena zvolna a zhluboka vdechuje nosem, a muž současně nosem vydechuje. Následně žena vydechuje nosem, a muž současně nosem vdechuje.
Oba při nádeších vnímají vůni dechů toho druhého. Stačí když jsou obráceni obličeji k sobě a když se vzájemně dotýkají špičkami nosů. Vůně dechů je v takovém případě pro oba větším osvěžením než vlhká vůně jarní louky.

K o n e c

Intimnosti (36)
Mnohý muž, aniž by souložil s prostitutkami, ví, že cikánské ženy mají horké pochvy. Vždyť o tom psali v médiích. Při tantrickém milování vzniká zajímavý jev, a sice vaginální olíznutí penisu.
(21.9.1999)
@ HORKÉ POCHVY
Napsali jsme, že intimní poloha zvaná upavištásana má mnoho variant a rozličných obměn či vylepšení. Předně je třeba vědět, že chce-li muž při zmíněné poloze utěsnit patou bod chuej-jin, obvykle potřebuje polštářek pod zadek. Tahle věc se týká všech meditačních či erotických poloh, při kterých muž sedí v tzv. zkříženém sedu neboli v sedu se zkříženýma nohama. Výjimku tvoří silnější muži s velkými zadky, případně také s většími břichy, neboť jejich pánve jsou při sedech posazeny výše, což činí jejich sedy dostupnějšími a stabilnějšími. Velké břicho ovšem v této poloze „zkracuje“ penis, a to někdy až do té míry, že je intimní kontakt nemožný.
Ale i v takových případech, kdy jsou žena a muž natolik obézními lidmi, že se tímto způsobem nemohou intimně setkat, doporučujeme, aby tuto polohu praktikovali. A to bez spojení pohlaví, jenom pro silný zážitek z celkového dotyku a ze vzájemné energetické komunikace. Někdy ovšem postačí, aby se muž poněkud zaklonil, čímž břicho hned trochu splaskne, takže se intimní setkání obou pohlaví stane dostupným. Intimní život obézních lidí, to je vůbec zajímavé téma, k němuž se snad někdy vrátíme. Je pravdou, že obezita souvisí s určitým typem sexuálního života, což ale není tak jednoduché, aby se dalo říci, že kdo souloží málo nebo kdo neprožívá orgasmus, bývá obézní.
Východisky možných variant polohy upavištásana jsou polohy nohou a rukou, ale také trupu a hlavy. Vyhovující jsou u muže jakkoliv zkřížené nohy, příp. nohy spojené chodidly k sobě. Žena pak má nohy rovněž spojené chodidly k sobě, ale může mít nohy též volně od sebe položené muži za zády. Pro muže je pak zvláště důležité uvést tělo do stabilní polohy, aby jej nerušilo nepohodlí, a aby se mohl plně koncentrovat na prožívání partnerky. Aby mohl vnímat její vůni, její proměnlivý výraz ve tváři, horkost a přílivy tepla v jejím pohlaví, zvuk jejího dechu atd.
Z naznačeného důvodu by muž při tantrickém milování nikdy neměl zavírat oči, neboť zdroj jeho nejvyšší rozkoše nespočívá uvnitř jeho těla, ani v jeho mysli, ale probouzí se v jeho ženě, partnerce, bohyni, šakti. Žena z pochopitelných důvodů oči přivírá anebo uzavírá, neboť její způsob koncentrace směřuje hluboko do její vlastní mysli, kde musí spolehlivě rozeznávat názvuky přicházejících orgasmů, které je třeba zastavit, a znovu jim dovolit, aby se přiblížily. Přiblížit, zastavit, znovu přiblížit… Podobně jako lidé znovu a znovu čichají ke květině, přičemž při výdechu od květiny oddalují nos.
Při standardní variantě se muž opírá rukama o svá stehna či kolena, případně lehce přidržuje ženu za boky. Žena pokládá dlaně muži na dolní část zad neboli na bedra, tzn. do oblasti ledvin. Při svých pohybech, jimiž se přibližuje v orgasmu a které jsme již dříve popsali, neusiluje, aby penis vyjížděl z pochvy. Její pohyby představují spíše toliko kývavé pohyby pánve, přičemž penis je trvale zaveden hluboko v pochvě. Jako by se snažila pouze o to, aby se penis v pochvě kymácel. Toto je důležité pro pevné a posilující spojení čchi ženy a muže. Vytahování penisu z pochvy je pro silně eroticky rozehřátou ženu spíše nepříjemné, navíc dochází k ochlazování a ztrátám energie, takže výsostný pocit horkého spojení je prakticky nedosažitelný.
Chtěla bych zde krátce připomenout zkušenosti mužů, kteří se často stýkají s prostitutkami a kteří shodně tvrdí, že cikánské nebo přesněji romské ženy mají teplejší pochvy. Mnozí muži si dokonce pochvalují, že ženy této rasy mají vagíny doslova horké, což svorně oceňují jako pozitivní zvláštnost. Muži označují soulože se zmíněnými ženami jako intimní zážitky vysokých kvalit, byť se někdy uskutečňují v nedůstojném prostředí domovních průjezdů, na popelnicích, v kolnách aj. Zmíněná zvláštnost souvisí s tím, že Romové jsou teplejšího naturelu a snadněji udržují v tělech čchi (projevuje se mj. rasovou soudržností a vzájemnou solidaritou). Obojí pak vede k tomu, že romské ženy bývají při intimních stycích doopravdy vzrušeny, a to i při prostitučních stycích, což je u žen bílé rasy, zvláště u severských národů, spíše ojedinělým jevem.
O Romech bylo napsáno mnoho etnografických studií, nicméně jeden základní fakt badatelským pohledům odborníků dosud uniká. Žena má v romské rodině daleko vyšší společenský kredit než v běžné evropské rodině. Domníváme se, že právě toto je hledaný bod nejvyššího tření, jenž způsobuje vzájemnou disidentifikaci mezi Romy a ostatními lidmi, pro něž je typická silná patricentrická orientace.
LENKA VOLMOVÁ
# VAGINÁLNÍ OLÍZNUTÍ
Příjemnou variantou popisované polohy je vzájemné odvrácení trupů do mírného záklonu, přičemž napjaté ruce za zády slouží jako opora. Zaklonit se může pouze jeden z partnerů nebo oba. Znovu připomínáme, že varianta s mírným záklonem je vhodná pro lidi, již nosí na přední straně těla ozdobu zvanou velké břicho. Také při mírném zaklonění platí, že aktivní hybatelkou je žena a poskytovatelem rozkoše muž. Žena drží penis hluboko v pochvě a pohyby pánve jako by se třela stydkými pysky o kořen mužova penisu, čímž vytváří uvnitř pochvy kymácivý pohyb mužova pohlaví.
S každým zastavením pak muž vnímá penisem zvláštní dění uvnitř pochvy. Zmíněné dění vypadá trochu jinak než obvyklé rytmické stahování pochvy při ženském orgasmu, jež zkušení muži dobře znají. Spíše je lze charakterizovat jako změnu v kvalitě dotyku. Jako by se s každým ženským zastavením dotklo mužského penisu něco měkkého a hebkého. Erigovaná neboli dovnitř ztopořená tkáň pochvy, zejména její přední stěna, těsně před orgasmem zvýší své napětí, avšak po zastavení opět změkne a těsně obejme penis. Muži občas charakterizují zmiňovaný jev jako vaginální olíznutí.
Dalších obměn může být dosaženo využitím plejády nejrůznějších dechových her, které lze synchronizovat s vlnami pohlavního nabuzení ženy. Dýchání při milování, to je nekonečná studnice rozličných variant vzájemných dechů, jež jsou promyšleně spojovány do souzvuků. Vědomé dýchání ve dvojici vytváří hluboké tělesné a duševní spojitostí, jejichž výsledkem je intenzivní pocit sjednocení dvou těl, dvou myslí, a tudíž navození povznášejícího pocitu jednoho společného bytí.
Jakmile se žena cítí unavená, mohou se oba partneři zaklonit až do lehu, žena i muž každý na opačnou stranu, takže spojení pohlaví přetrvá. Jako vždy je základní nezbytností dobrá přikrývka, aby se těla rozehřátá erotickou aktivitou zbytečně neochlazovala. Což platí samozřejmě též pro polohu předchozí, kdy oba partneři seděli. V takto uvolněné poloze je vhodné držet se vzájemně za ruce a ponechat obě těla v klidu, aby se jejich erotická aktivita vrátila na běžné denní minimum. Penis může ještě dlouhou dobu zůstat ve vagíně, pokud nevypadne nebo jej žena nevytlačí. Zkušená žena ví, že stačí zakašlat, a vyměklý penis je vyhozen do někdy tak nevlídného prostředí, do něhož jsme se všichni podobným způsobem narodili.
Zdatné, pružné a štíhlé dvojice mohou upavištásanu ukončit následovně. Muž se co nejvíce předkloní, žena se samozřejmě co nejvíce zakloní. Muž se pak zvedne na kolena, která má široko od sebe, ženu nese s sebou, přičemž intimní spojení pohlaví trvá, a překotí se na ženu, která se zhoupne na záda, takže muž se ocitne nad ní. Na první počtení či první pokus to vypadá obtížně, ale nic na tom není. Chce to jen trochu švihu a něco měkkého ženě pod záda. Ostatně není naším cílem popisovat zde krkolomné artistické výkony. Chceme podávat návody, jež jsou přístupné i netrénovaným. Vždyť láska a rozkoš jsou tím, co činí lidi bližními. Ať již jsou těmi lidmi slabí nebo silní, zdraví či nemocní, bezdomovci nebo VIP.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (37)
Doporučená mimočítanková četba k získání vědomostí o taoistickém milování. Užitečným zpestřením intimního života může být drcení varlat, praktika dosažitelná všem ženám a téměř všem mužům.
(23.9.1999)
@ MIMOČÍTANKOVÁ ČETBA
Nejenom erotika jako taková, tedy činnost směřující k zvýšení hladiny pohlavní energie, resp. k pohlavnímu vzrušení, ale také sexuální životospráva je obsahem poučení, která po sobě zanechali dávní tantričtí a taoističtí mistři. Zejména v taoismu existuje celá řada nejrůznějších praktik a procedur, z nichž několik jsme dříve popsali a které přispívají k posílení energie čchi a k lepší absorbci této základní životní síly v jednotlivých orgánech, kostech, šlachách, mozku apod.
Taoismus za dlouhou dobu své historie disponuje výjimečně dobře vypracovanou systematikou péče o tělo a mysl, která je důkladně ověřena staletími praxe a detailně písemně zaznamenána, v několika případech dokonce v českém jazyce. Samozřejmě mám na mysli české překlady prací současných taoistických mistrů, které jsou doplněny ukázkami z originálních rukopisů, jež vznikaly v prvních stoletích našeho letopočtu, ale také v době před naším letopočtem.
Slušelo by se jmenovat některá díla dostupná v českém jazyce. Vynikající jsou knihy čínského učitele žijícího v USA, jehož jméno zní Dr. Yang Jwing-ming. Ve slovenském nakladatelství CAD Press vyšlo jeho Tajemství mládí (3 díly), a to s podtitulem Čchi-kung měnící svaly, šlachy a očišťující kostní dřeň a mozek. Knihy vyšly v češtině v r. 1996. Od téhož autora vyšlo několik dalších knih, např. Čchi-kung pro zdraví a bojová umění, Základy tchai-ťi čchi-kung pro zdraví a bojová umění aj.
Dalším autorem je Mantak Chia, rovněž Číňan žijící v Americe, který některé knihy publikuje společně se svojí ženou Maneewan Chia. Česky vyšly knihy Tao o léčivá energie, s podtitulem Základní kniha taoistické esoterické jógy, dále Rozvíjení mužské sexuální energie, s podtitulem Taoistické tajemství lásky, dále Léčivá láska (2 díly) aneb Kultivace ženské sexuální energie.
V r. 1994 vyšla jako studijní materiál školy Rojin-Lijang a školy jógy v Jihlavě kniha nazvaná Tao energie s podtitulem Kniha rituálů a meditace taoistických mistrů a léčitelů. Je to kniha, která přebírá některé texty Michaela Winna, Američana, který je blízkým spolupracovníkem Mantaka Chia. Slabinou knihy jsou neuvedení autoři, celé dílo se tak vlastně stává anonymním, což nevzbuzuje důvěru, nicméně obsah knihy je podán kompetentním způsobem a se zjevnou odpovědností, takže knihu doporučujeme jako učebnici, dokonce i pro úplné začátečníky.
A ještě jedno dílo stojí za pozornost, a to kniha Číňana Ma Li-tchanga, která se jmenuje Umění pěstování čchi a ozdravění těla. Knihu přeložil z čínského originálu a poznámkami opatřil sinolog Vladimír Ando, známý především svou populární pentalogií Klasická čínská medicína, z níž jsou zatím vydány první 3 díly. V knize jsou přístupným způsobem podána čínská energetická cvičení, vysvětlen princip jejich účinků na lidské zdraví a vysvětleny základy taoistické filosofie.
Ve výběru a zvláště v doporučování knih se snažíme být střízliví, neboť hodně knih u nás vyšlo se záměrem zaujmout, ohromit, ukázat, že existují záhadné orientální praktiky, s jejichž pomocí se člověk stane majitelem nadpřirozených vlastností a získá dispoziční práva na kouzla a magické úkony. Takové knihy zde neuvádíme, byť bychom z nich možná rádi uvedli některé zvláště stupidní pasáže, aby bylo na první pohled jasné, že celková hodnota takových knih má hodnotu televizních zpráv v komerčních televizích.
Několik velmi zajímavých knih je zatím ohlášeno v nakladatelských plánech, takže se můžeme těšit na další informační hostiny, jež pro nás česká a slovenská nakladatelství připravují.
LENKA VOLMOVÁ
# DRCENÍ VARLAT
Před časem jsme se setkali s člověkem spolupracujícím se společností, jež půjčovala peníze. Samozřejmě se občas stalo, že dlužníci zjistili, že je nebaví půjčky splácet, a tak se snažili ze svých povinnosti vykroutit. Úkolem toho člověka bylo dát dlužníkovi jasně najevo, že porušuje své povinnosti a že dalším krokem ze strany věřitele bude aktivní vymáhání dlužné částky. Ale prý už při prvním kontaktu s potenciálním klientem jej na případné nepříjemnosti při neplacení splátek připravoval.
Měl pro ten účel nastudovanou hezkou průpovídku, něco v tom smyslu, že splátky je třeba platit včas a bez průtahů, poněvadž jinak je klient předán speciálnímu oddělení pro vymáhání splátek, kde pracují školení odborníci, vymáhači, s nimiž není legrace. „Oni vás navštíví a přinesou s sebou takový zvláštní stroj,“ vysvětloval náš člověk budoucímu klientovi. „Ten stroj je velký asi jako kufříkový šicí stroj a slouží k drcení varlat, takže si fakt rozmyslete, jestli to máte zapotřebí.“ Většinou prý každý pochopil vtip, ale byli i tací, kteří nepochopili, a jejich tváře prý zbělely.
Vždy, když přednášíme nebo píšeme o taoistických metodách udržování síly a vitality, vzpomeneme na tohoto člověka, neboť jeho fiktivní vymáhací metoda, stimulující budoucí klienty k pravidelnosti při splácení dluhů, se taoistickým praktikám trochu podobala. Jedna účinná praktika v taoistické péči o tělesnou a duchovní sílu totiž totiž spočívá v mačkání varlat, které s mírnou nadsázkou a jakožto vzpomínku na výše popisované žertování označujeme pracovním názvem drcení varlat.
Takže jak drtit? Varlata jsou zejména v mužských představách orgánem velmi choulostivým, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je dobré, když si nejprve muž sám vyzkouší, jak moc si může zmáčknout jedno i druhé varle. Není třeba se ničeho obávat, kontraindikovány jsou pouze případy akutních onemocnění, která však bývají natolik bolestivá, že na nějaké drcení není pomyšlení. Úkolem při prvních zmáčknutích je nalezení hranice bolestivosti, kterou je třeba respektovat a za niž se jít už nesmí.
Stisknutí může trvat od několika sekund až do jedné minuty, příp. déle, což však začátečníkům nedoporučujeme. Oživující efekt nespočívá pouze ve stisknutí, ale také v uvolnění. Jako základní schéma zmíněné praktiky je třeba chápat stisknutí a uvolnění. Procedura silně zlepšuje výživu varlat čerstvou krví, regeneraci tkáně, očištění tkáně od nečistot na úrovni buněk, ale také zlepšení komunikace varlat s vnější energií čchi, což má pro zdraví muže strategický význam. Varlata jsou zkrátka po drtící proceduře jako nová.
Opakovaně upozorňujeme, že většina praktik, které zde uvádíme, směřuje k vyšší pohlavní aktivitě, která však nesmí být konzumována obvyklými způsoby. V takových případech totiž celkový výsledek představuje spíše ztrátu než zisk. Pomohu si příkladem z oblasti financí, když už jsem tuto oblast zmínil. Praktiky ke zvýšení vitální síly představují obrazně řečeno zvýšení platu řekněme o tisíc korun měsíčně. Zvýšená sexuální aktivita realizovaná konzumním způsobem však může znamenat překvapivě vyšší osobní výdaje např. o tisíc pět set korun měsíčně. Výsledek by rozhodně nebyl povzbudivý.
Každé posílení vitální síly musí směřovat k užitečnějšímu cíli, jímž se rozumí udržení vysoké kvality tkání a zajištění stavu plnosti obranné čchi lidského organismu. Bylo by dětinsky nerozvážné dosaženého posílení zneužívat, a rozhojněnou čchi vyměňovat za kratičké a nenávratné sekundy rozkoše.
Mačkání varlat v praxi plně patří do rukou žen, které dokáží nás muže překvapovat svými schopnostmi vcítění a intuitivního rozpoznání hranice bolestivosti. Zpočátku samozřejmě musí existovat signalizace. Žena zesiluje stisk, a muž, jakmile začne vnímat bolest, kratičce sykne nebo krátce pohne prsty ruky, kterou se ženy dotýká. Máme zkušenost, že v tomto směru partneři dokáží rozvíjet signalizaci do velmi pestrých detailů, neboť fantazie se zde může pohybovat opravdu na dlouhém vodítku. Proto se podržím pravidla, že méně je někdy více.
Jednu nabídku si ale ještě neodpustím, jedná se půvabnou signalizaci očima. Žena drtí varlata a přitom se dívá muži do očí. Jakmile se muž přiblíží k hranici bolesti, lehce zvedne obočí a více rozevře oči. Tuto proceduru je vhodné provádět při klidném ležení, ve vzájemné pohodě. Obecně neprovádět mačkání při ztopoření, kdy jsou varlata tak trochu v jiném stavu, nebo spíše přepnuty na jiný program. Alespoň začátečníci by tohle pravidlo měli respektovat. Později s nabytím zkušeností lze mačkat prakticky kdykoliv.
Oční dorozumívací signál při drcení varlat pak muž zkouší zeslabit na minimum, až téměř do ztracena, přičemž je obvykle překvapen, že žena reaguje stále poměrně přesně. Dokonce i když se muž rozhodne, že už žádný signál nepošle, šakti, jeho bohyně, porozumí a zastaví včas. Stále se jedná o pohled z očí do očí. Po počátečních zkušenostech se každá žena brzy naučí rozpoznávat hranice bolestivosti, takže drcení varlat se může pro mnoho párů stát každodenní ranní či večerní zábavou.
Pohled z očí do očí, při kterém lidé na sebe jakoby na pozdrav zvedají obočí a rozšiřují víčka, patří mezi silné archetypy, jež mají hluboký komunikační dopad. Pamatujte na to, a dělejte to často nejen v intimních společenstvích, ale zdravte tak své známé a přátele na veřejnosti. Jedná se o jeden z nejstarších komunikačních mechanismů, který objevili badatelé v oblasti mimoslovní (nonverbální) komunikace.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (38)
Je polykání ejakulátu pro ženy či muže nebezpečné? Mužské sperma bývá proměnlivé, řídké, husté jako zubní pasta, hrudkovité, žluté, bílé, svíravé, kyselé, sladké…, souvisí to se zdravím mužů.
(28.9.1999)
@ POLYKÁNÍ EJAKULÁTU
Lidem se často líhnou v hlavách zajímavé myšlenky v souvislosti s polykáním mužského ejakulátu. Ejakulát polykají zejména ženy, ale při stycích mezi homosexuály jej polykají také muži. Už v předpubertálním věku si někteří lidé kladli otázku, zda polykání ejakulátu není nějak nebezpečné, jestli nějak neovlivňuje lidské zdraví. Nezřídka se vyskytují otázky, zda ejakulát není nebezpečný třeba tím, že obsahuje mužské hormony, jejichž požití by mohlo ženy změnit v muže. Případně také otázky, zda polykání může změnit slabého muže v svalovce.
Naznačené obavy jsou bezpředmětné, neboť hormony, jež jsou vylučovány pohlavními žlázami, představují informační médium přenášené krevním oběhem. Jsou tedy vylučovány do krevního oběhu, nikoliv do ejakulační směsi. Nicméně systémy živých organismů savců jsou založeny na krevním zásobování prakticky všech orgánů, krev je tedy médiem nejenom informačním, ale také živícím, zásobovacím, léčebným, vyhřívajícím atd. Je něčím natolik univerzálním, že si její úlohu po obrazném přenesení ze společnosti těla do společnosti lidí nedokážeme vůbec představit.
Jestliže ale víme, že ejakulát neobsahuje pohlavní hormony, neznamená to, že jeho vliv na člověka je úplně zanedbatelný. Ejakulát je především silně energetická substance, která nese vibrace či vlastnosti muže, v němž se ejakulát vytvořil. V praxi to znamená, že žena, která polyká mužovo semeno, sjednocuje s mužem své bytí. Jak říkají moderní alternativci, přijímá jeho vibrace. To by ve skutečnosti nebylo nijak nebezpečné. Jisté nebezpečí však vzniká ve chvíli, kdy žena polyká ejakuláty více mužů.
Kdysi proběhla v médiích zpráva, že byla hospitalizována žena s prudkými obtížemi trávicího ústrojí, jež se podobaly infekčnímu onemocnění typu úplavice nebo cholery. Mikrobiologický nález infekční onemocnění vyloučil, a jako příčina stavu byla uvedena skutečnost, že žena v krátké době spolykala ejakuláty od 16 různých mužů. Taková porce vibrací různého typu může v organismu ženy skutečně způsobit značný zmatek. Zejména v případě, že její trávicí oheň, tedy síla sleziny-slinivky je slabá, takže nedokáže vliv spermatické tekutiny paralyzovat.
V žádném případě nechceme varovat ženy před polykáním ejakulátu. Ejakulát zdravého muže je substance, kterou ženské tělo dokáže dobře přijmout a zužitkovat. V jistém smyslu je polykání ejakulátu nenahraditelnou součástí intimního života, která by však měla mít spíše charakter sváteční události či rituálu. Nutno znát skutečnou hodnotu zmíněné tekutiny, a podle toho s ní zacházet. Zásadně je ale pro ženu nevhodné polykat ejakuláty více mužů ať současně, nebo na přeskáčku. Abychom nebyli tak vážní, poradíme ženám polykajícím ejakuláty více mužů, aby si zmíněné produkty tepelně upravily, čímž se rozličné vibrace sjednotí, takže tělo dostane energii jaksi učesanou a přeformovanou.
Žena, chce-li být citově vyrovnaná, měla by polykat ejakulát pouze jednoho muže. Pakliže si obohacuje jídelníček ještě o produkty svého milence, přítele či jiného muže, může u ní časem dojít k jisté citové nestabilitě, k rozkolísanosti citů, jinými slovy, žena pak nemusí vědět, kdo k ní vlastně patří, resp. kterého muže k sobě vlastně poutá. Toliko pozornost jednoho muže dokáže plně oživovat její ženství, tak jako žena může vést pozorný dialog toliko s jedním člověkem a stejně jako do pochvy patří toliko jeden penis. Ostatně ještě jsme nepotkali tzv. záletnou ženu, která by byla dobře vyživována pozorností svého vlastního muže. Duchovní srůstání dvou bytostí, toť otázka delšího času, obvykle úkol na více životů, nejasnosti v tomto ohledu představují zbytečné návraty zpět.
Ztrácí-li žena pojetí, s kým je spojena, je to dost závažný problém. Trvalý pobyt v zmíněném citovém stavu přináší ženě otupění a ztrátu instinktů, které ji dříve neomylně informovaly o tom, který muž je onou jedinou spermií, která bude mít dovolen vstup do svátečně nachystaného ova (vajíčka). Ano, tantra nás učí vidět v malých věcech, co je velké, a ve velkých věcech, co je malé.
LENKA VOLMOVÁ
# KVALITA EJAKULÁTU
Každý v sobě nosíme nezodpovězené otázky. Kdysi, ještě za starých pseudosocialistických časů, jsem se setkal s jednou vzdělanou ženou, která mě přesvědčovala, že žena, jež polyká ejakulát, není schopna otěhotnět. Dokonce mluvila o chemických látkách, mj. o prostaglandinech, které prý infertilitu (neschopnost otěhotnění) ženy polykající mužské sperma způsobují. Tenkrát jsem se pokoušel získanou informaci ověřit, ale dodnes se mi to nepodařilo.
Od té doby jsem ovšem poznal hned několik žen, jež potratily své mateřské plody, když předtím poměrně často, čtyřikrát až pětkrát týdně, polykaly ejakuláty svých manželů. Chápaly to jako vstřícné chování k svým mužům během svých těhotenství, a možná tím způsobily svého druhu tragédie. Naproti tomu neplodnost žen z uvedených příčin pozorovat nelze, neboť v párech, kde jsou potíže s oplodněním, se ejakulát nepolyká, ale zásadně zavádí do pochvy.
Otevřeně píši, že na tuto otázku neznám pregnantní odpověď, nicméně si myslím, že existují v tom směru mezi ženami jisté rozdílnosti, a že ta informace rozhodně stojí za pozornost. Chápejte prosím podanou informaci jako inspiraci k dalšímu směřování vlastních zájmů. Mužské semeno je zajímavým produktem, a jeho síla, jako všechno v živé přírodě, není jednoúčelová, ale mnohostranná, přesněji řečeno víceúrovňová. Lidové průpovídky o jeho působení na pleť, růst vlasů, velikost ňader atd. jsou však evidentním výtvorem mužů, jimž v patricentrickém systému náleží role přemlouvačů, sexuálních žadatelů a lakýrníků na růžovo.
Tradiční medicíny Orientu podávají o mužském ejakulátu řadu pozoruhodných zpráv. Tibetská medicína např. podává, že muž s poruchou větru má ejakulát tmavý, hrubý a svíravé chuti. Muž s poruchou žluče má ejakulát žlutavý, kyselé chuti a zapáchající hnilobou. Porucha slizu se pak u muže projevuje ejakulátem šedobílé barvy, sladké chuti, silně lepkavým a spíše chladným. (Typologie vítr, žluč a sliz představuje systematiku vzdáleně korespondující s čínskou systematikou dřevo, oheň, země, kov, voda.)
Obecně při nemocech krve bývá ejakulát zatuchlý, jelikož má vlastnosti rozkladu. Je-li porucha větru kombinována s poruchou slizu, ejakulát se snadno rozděluje na části, není vazký, ale spíše jako puding. Kombinují-li se poruchy krve a žluči ejakulát připomíná hnis. Spojí-li se poruchy žluči a slizu, ejakulát bude mít charakter hrudkovitého rosolu, který se jen nesnadno roztírá. Kombinace poruch větru a žluče vytvoří ejakulát suchý, bez většího množství tekutiny. (Muži pak říkají: Mám to jako pastu na zuby, akorát není dvoubarevná.) Spojí-li se všechny poruchy dohromady, ejakulát má charakter pacientovy moči, je řídký, zakalený a jako by v rozkladu.
Zajímavě pojednává o mužském ejakulátu také indická medicína zvaná ayurvéda, a rovněž čínská medicína se zabývá zkoumáním ejakulátu. Ale to si necháme na pozdější dobu, nikdy bychom neměli nabízet najednou všechno. Dobrého pomálu, jak říkávali naši moudří předkové, a měli bezpochyby stejnou pravdu, jakou najdeme v orientálních naukách.
Ženám bychom chtěli připomenout, že mužské sperma má nejen mnoho typů, dle zdravotní situace svých producentů, ale že je též nosičem celé řady mikroorganismů, které obývají pohlavní orgány mužů. Např. dobře známá prvoková infekce zvaná trichomoniáza, již způsobuje bičíkovec Trichomonas vaginalis a nad kterou ženský lékař jen mávne rukou, je přenášena muži. Bičíkovec žije v hluboko uložených sektorech pohlaví mužů, kteří jsou jeho přenašeči.
Mávnutí ruky gynekologa zajisté špatně koresponduje z dobře dokumentovaným a knižně publikovaným výzkumem, který jasně prokázal souvislost trichomoniázy s mnoha případy rakoviny nejrůznějších orgánů žen. A když už je řeč o bičíkovci Trichomonas vaginalis, dám k dobru perličku. Známý zubař léčí nehojící se díry po vytržených zubech u mužů aplikováním Entizolu přímo do rány. (Entizol - lék zabíjející prvoky.) Zmíněný postup jistě nepotřebuje vysvětlení, stejně jako není třeba vysvětlovat příčinu, proč se některým mužům díry po vytržených zubech nehojí.
Někdy je mi žen opravdu líto, že mají na výběr pouze nás muže!
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (39)
Často se stává, že muž chce souložit, a žena nikoliv. Ženu pak obvykle bolí hlava. Ale známe ženu, která nechtěla souložit, protože muž měl studené nohy. A muž jí řekl: No vidíš, co děláš, jsem z tebe fakt mrtvej!
(30.9.1999)
@ NESOUHLASNÁ STÁNÍ
Setkali jsme se s mužským steskem, který by se dal ve stručnosti vyjádřit následovně: Za impotenci mohou ženy, poněvadž odmítají mužům poskytovat intimní styky. Muže po čase přestane bavit, aby se od žen neustále domáhali intimních styků, přemlouvali je a lámali, a tak se smíří s danou situací a jejich pohlavní zájem ochabne. Navíc sexuologové učí, že prý se musí souložit pravidelně a v navyklých dnech, jakmile se jednou přestane, je konec erekcím, začíná trvalá impotence. Někdy svět vážně vypadá jednoduše.
Už při první disharmonii touhy mezi ženou a mužem, kdy muž pociťuje chuť na milování, ale žena styk odmítne, je třeba se zastavit a pěkně do hlubky se zamyslet, co se vlastně stalo. Pohlavní styk s milovanou bytostí znamená radost, neboť představuje vysokou emoční hodnotu, která je přijatelná a žádoucí vždy, když je tělo ženy a muže dostatečně zásobeno energií čchi. Přesněji řečeno, ideální stav pro milování nastává, jsou-li těla zásobena energií čchi tak trochu víc, než je třeba.
Fakt, že často dochází k rozdílnosti sexuálních apetitů mezi ženami a muži, je způsoben tím, že mužský yang je vždy podstatně silnější než ženský, takže muž se nabuzuje snadněji. Snadněji vzplane, rychleji shoří. Způsob života v civilizovaných společnostech, o němž jsme se již zmínili, vede k tomu, že muži často trpí něčím, co lze označit jako sexuální samovznícení. Za normálních okolností se totiž sexuální vzrušení mužů probouzí na základě skryté aktivity ženského pohlaví.
Jestli tedy muž chce, a žena nikoliv, oba partneři dospěli do kritické situace, která má nejen své příčiny, ale též svá řešení. Konvenční manželské poradenství řeší tuto situaci dvěma způsoby. První spočívá v doporučení, že intimní styky se zásadně nesmějí vymáhat. V praxi to vypadá tak, že muž se žertovně zeptá své ženy: „Můžu si šoupnout svýho Rolls Royce k tobě do garáže?“ A žena odpoví: „Prosím tě, dnes ne, jsem utahaná jak děvka z Perlovky!“ A tím to končí, další hovor na uvedené téma je nepřípustný. Toto řešení je celkem správné, nicméně vede k shora uvedenému problému, na který si muži stěžují. Po tisící a prvé otázce se totiž muž napříště už nezeptá, zatne zuby a řekne: „Dobrou!“
Druhá oficiální rada manželského poradenství doporučuje, aby termíny pohlavních styků byly pevně stanoveny, např. na úterý a pátky, a aby bylo povinností obou partnerů pevné termíny pro sexuální konzumaci dodržovat. Tohle řešení dobře naplňuje obsah známého rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Myšlenka to je dobrá a spravedlivá, ale výsledek je odstrašující, zejména pro ženy. Sexuální apetit ženy opadne při takové organizaci úplně, takže totální destrukce páru je nabíledni, vše je jen otázkou času a spouštěcího impulsu.
Jak se tedy správně postavit k zmíněnému problému, jestliže problém již existuje? Předně je třeba pochopit podhoubí jeho příčin. Hlavní příčinou je fakt, že ženy disponují zcela odlišným sexuálním aparátem, jehož vlastnosti jsou od mužského značně odlišné. Nikdo nepochybuje o tom, že penis a vagína jsou dva naprosto odlišné tělesné orgány, jejichž funkce se rovněž značně odlišují. Přesto však jen málokomu dochází, že také sexuální cítění ženy a muže musí být odlišné a jen s obtížemi srovnatelné.
Patriarchální pojetí sexu, které se obecně etablovalo ve formě představy, že sexuální touhy žen a mužů jsou co do síly a intenzity stejné, jelikož pohlavní styky jim oběma přinášejí stejná potěšení, je chybné. Část těchto problémů, vyplývajících z odlišností, pramení z toho, že muži mají podstatně bohatší zkušenosti s orgasmy. Pro většinu žen jsou totiž orgasmy spíše teorií než praxí, a jen opravdu malé množství žen umí se svými orgasmy zacházet, tzn. že je dokáží přivolat či odvolat podle přání. Zásadně ale pro ženy není pohlavní vzrušení snadno dostupné, a to ani když jim muži sdělí tak krásnou větu, kterou vyslovil Zdeněk Svěrák ve známém českém filmu. Když jeho žena soudkyně večer odmítla styk s výmluvou, že nemůže, poněvadž má ráno stání, smutně si povzdychl: „No jo, ale já mám stání teď.“
LENKA VOLMOVÁ
Intimnosti (40)
Kořeny východní moudrosti jsou hluboké a silné. Při milování v privátní ložnici se setkáváme se stovkami našich předků. Lidojedi na Nové Guineji se nepojídají jen za trest, ale též z lásky.
(5.10.1999)
@ KOŘENY POZNÁNÍ
Kdo se blíže seznámil s naukami Východu, pokládá si otázky, odkud se vzala všechna ta obdivuhodná poznání, a zamýšlí se nad tím, kdo objevil jednotlivá učení, léčebné metody, duchovní praktiky, hlubiny a výšiny intimního života, životosprávné procedury, postupy směřující k nevídané dokonalosti těla a mysli atd. Mnohé části východní moudrosti mají své autory, jimiž jsou opravdoví reální lidé. Jiné části jsou připisovány autorům, jejichž existence pochází spíše z pomezí legend a skutečnosti. Další nauky jsou pak výsledkem společného úsilí mnoha generací, jejich autorství je pak vpravdě národní.
K naukám, u nichž jsou známi autoři, patří stěžejní myšlenkové odkazy Východu, např. filosofické nauky, známé na Západě spíše jako náboženství, což však není správné označení. Kupříkladu buddhismus rozhodně není náboženstvím v tom smyslu, v jakém je chápe evropská či americká veřejnost. Buddhismus je metodikou správného myšlení, která učí adepta buddhismu, kterak poznávat realitu, kterak zacházet se svou myslí a jak nalézat rovnováhu mezi sebou a okolním světem. K dalším naukám, jejichž zakladatelé jsou známi, patří Taoismus, Konfuciánství, Džinismus aj. Samozřejmě, že v zmíněných širokých duchovních proudech jsou početně zastoupeni další autoři.
Mezi otce zakladatele z pomezí legend a skutečnosti patří např. mýtický Žlutý císař, jemuž je připisováno nejstarší dílo o čínské medicíně, a sice kánon Vnitřní kniha Žlutého císaře. Žlutý císař žil údajně v 27. stol. př. n. l., a jeho kniha je dodnes aktuální, a ani po 4,5 tisíciletích v ní není třeba nic měnit, neboť podávané léčebné umění je plně funkční. Dalším legendárním císařem byl Božský zemědělec, vynálezce pluhu, jenž měl vládnout v letech 2737 až 2697 př. n. l. Jemu je připisováno autorství dochované knihy Kánon bylin Božského zemědělce, prvního známého spisu o léčivých bylinách a přípravě léčiv, který obsahuje 365 léčiv.
Mezi nauky zlidovělé, jež představují vpravdě čínské národní dědictví, neboť jejich autorský původ je neznámý, musíme počítat především světoznámý fenomén čínské kuchyně. Dnes se již málo zamýšlíme nad původem pokrmů, jež jsou pro nás běžnou součástí denního stravování. Ale faktem je, že někdo musel být první, kdo zjistil, zda určitá potravina je jedlá či jedovatá. Dobrým příkladem mohou být např. byliny nebo houby. A můžeme se pouze domnívat, zda naši dávní předkové rozpoznávali poživatelnost a jedovatost intuicí nebo metodou pokusnou, při níž se občas umíralo.
Kuchařské umění, zejména znalost jeho národních tradic v různých kuchyních světa, to je bohatství, které nelze vyjádřit penězi. Kdybychom dnes měli vlastními smysly ověřovat, co je vhodné a nevhodné k jídlu či pití, pravděpodobně bychom degenerovali a vymírali ještě podstatně rychleji, než se tomu děje v nynější době. V tomto směru postačí zničující invaze nejrůznějších potravinových šmejdů, jež se dostávají na trh díky reklamě, díky novodobému šílenství nadvýroby a nucené spotřeby, a hlavně díky egoistickým vládám, které jsou anetické vůči lidem, jimž vládnou.
Velkou část koláče východní moudrosti představují energetická cvičení, tzn. taková cvičení, která jednak doplňují do organismu čchi, jednak čchi v organismu harmonicky rozdělují a uvádějí ji do pohybu. Stagnace či zablokování čchi v jednotlivých drahách totiž bývají příčinami nemocí, ve vážných případech smrti. Staročínský koncept čchi je filosofickou kostrou jak tradiční čínské medicíny, tak bojových či jiných pohybových umění.
Západní pojetí tělesných cvičení je v porovnání s energetickými cvičeními Východu jednostranně zaměřené na výkon a výdej energie, přičemž obnova sil se předpokládá, ačkoliv předpoklad se nemusí vždy vyplnit. Známé jsou např. zástavy měsíčků a řídnutí kostí u intenzívně trénujících sportovkyň, u sportovců náročných disciplin snížení pevnosti šlach a zvýšená kazivost zubů, u vzpěračů a kulturistů pak slabost vnitřních orgánů, zejména ledvin, což bývá spojeno s bolestivostí v oblasti dolní páteře atd. Naproti tomu čínská bojová umění nikdy nepřivádějí ani své největší mistry k trvalé invaliditě. Naopak, mistři se vždy těší dokonalému zdraví a dlouhému životu.
LENKA VOLMOVÁ
# PĚT PRAVD
Pozorujeme-li v přírodě rozličné živočichy, hmyz, ptáky, savce, tzn. bytosti s větším podílem yangu, zjistíme, že tito se pravidelně, nejčastěji ráno po východu slunce, drbou, třou si nožičky, křidélka a tykadla, upravují si peří, koušou srst, protahují se..., to vše se stalo inspirací pro východní systémy energetických cvičení. Alternativisté a magikové by řekli, že si zvířata upravují auru. Taoisté by řekli, že si zvířata upravují ochrannou čchi. Paulinisté by řekli, že si vyhánějí z těla Ďábla. Nevědomí laikové by usoudili, že zvířata nejspíš svědí těla. Moderní skeptikové by řekli, že si harmonizují biopole. V podstatě by měli všichni pravdu, ale ne všechna vysvětlení umožňují další kroky v poznání celku světa.
Zmíněné procedury totiž představují interakce s okolním prostředím. A čím více je vnímání nějakého jevu omezeno na detail, čím víc se na něj díváme jako chirurg na operované střevo skrze kulatou díru v zeleném ubrusu, tím méně chápeme jeho význam, dosah a kontinuitu. Vše souvisí se vším, v různých obměnách nalezneme tuhle základní tantrickou myšlenku ve všech národních kulturách. Moudří předkové nám proto téměř jednohlasně doporučují, abychom vnímali a dělali vše s vědomím kontinuity.
Při jídle bychom měli např. v duchu poděkovat všem bytostem, jež nám umožnily, abychom se mohli najíst. Měli bychom poděkovat všem, kteří vypěstovali obilí, které jíme. Ale také těm, kteří pracovali, abychom mohli vařit na plynovém ohýnku kuchyňského sporáku, kteří vyrobili sporák, plyn a sirky, dále všem, kteří se podíleli na výrobě talířů, z nichž jíme, na výrobě příborů, sklenic, minerálky, soli, stolu, ubrusu, židlí atd. Souvislosti bývají často až překvapivě propletené. Zjistíme, že naše bytí se nachází uprostřed mezi výsledky práce nesčetných bezejmenných lidí, bez nichž bychom se prostě nenajedli. V jistém smyslu přijímáme jejich energie spolu s pokrmy. V takto obecné rovině bychom měli chápat veškerou magii.
Stejné vědomí kontinuity si pak můžeme pěstovat také při milostných praktikách v ložnici. Muselo být nádherné, když v dřívějších dobách lidé věděli, kdo vyrobil jejich postel. Vlastně s nimi ten člověk byl neustále, a byl-li to silný a zdravý člověk, jeho postel představovala cenný kus nábytku pro mnoho generací. Stejnou roli mají také ostatní kusy nábytku, zejména skříně a stoly, ale také koberce aj. Už vidím, jak se mnozí čtenáři usmívají, vždyť dnes se např. nového koberce sotva dotknou lidské ruce, nanejvýš ruce prodavačky, která jej měří a řeže.
Ano, úsměv je na místě, dnešní vybavení domovů obvykle není příliš dotýkáno lidskýma rukama, je tudíž neosobní, neposkytuje klid a bezpečí, je jednou z příčin odcizení člověka jeho vlastnímu domovu. Proto lidé tak často přestavují nábytek, kupují stále nové věci, nové koberce, nové televize, nové sedačky, po čase vyměňují vše, co je jim umožněno vyměnit, včetně přátel a životních partnerů. Nucená spotřeba, k níž výrobci nejrůznějšího zboží nutí občany, a to jak reklamou, tak dalšími manipulacemi, je jedním z nejničivějších projevů, jež nalezneme v současné společnosti.
Při uvědomování kontinuity při milostných praktikách v ložnici by neměly chybět taktéž myšlenky na rodiče a prarodiče, které většinou známe. Ale též myšlenky na všechny dávné předky, které již neznáme a jichž bylo neuvěřitelně mnoho a již nám zanechali konkrétní tělesné a duševní dědictví. Jakožto dva lidé máme dohromady 4 rodiče, ale už 8 prarodičů, 16 prababiček a pradědečků, těch před nimi pak 32, předcházejících 64 a v dalším koleni už 128 lidí. Jen v šesti předchozích generacích tak máme celkem 252 přímých předků, bez nichž bychom tady nebyli, a všichni ti lidé jsou s námi v jistém smyslu v ložnici, když se milujeme. Poděkujme jim, zaslouží si to!
Už jednou jsme zmínili, že lidé v tantrickém městě Tchatal Hüyüku v Anatólii (7,5 tis. let př. n. l.) vynášeli své zemřelé na kopce, kde je předkládali ptákům, kteří mrtvoly oklovali až na kosti. Čisté sluncem vybělené kosti svých předků si pak pozůstalí ukládali pod svá lůžka. Podobné zacházení se zemřelými nacházíme u domorodců na Nové Guineji, kde se mrtví mj. suší a udí kouřem, a takto vypreparovaní se vystavují ve výklencích ve skalách, což vypadá impozantně. Donedávna se prý udržovala tradice, že někteří zemřelí byli po smrti pozůstalými snědeni, což bylo projevem zvláštní úcty.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (41)
Radíme ženám, ptejte se mužů, zda si pamatují, kdy se jim poprvé ztopořily penisy. Na první ztopoření poštěváčků by se muži žen ptali nejspíš zbytečně. Co to vlastně je dětská sexualita?
(7.10.1999)
@ V MATEŘSKÉ ŠKOLCE
Učitelky v mateřských školkách to nemají lehké. Vědí sice, že by děti neměly ve školkách masturbovat, ale vůbec už nevědí co dělat a jak se zachovat, když děti masturbovat začnou. Zkušená učitelka v mateřské školce, která je současně dobrou matkou svým dětem a obeznámenou intimní partnerkou svému muži, taková učitelka dokáže zareagovat intuitivně správně, byť neabsolvovala sexuologické školení pořádané Ministerstvy školství a zdravotnictví.
Samozřejmě, že zmíněná ministerská školící iniciativa je naprostou fikcí, vždyť neexistují ani žádné metodické pokyny, žádná skripta či odborná pojednání, jak situaci řešit, natož školení. Přitom každá zkušená učitelka z mateřinky dobře ví, že v každé třídě či širší skupině dětí se nalezne jeden, dva nebo tři chlapci, děvčátka vzácně, kteří si často hrají s pohlavím, přičemž mají nepřítomný pohled, pootevřená ústa a celkově přihlouplý výraz ve tváři.
Tito nejmladší masturbanti se vyskytují se statistickou přesností v kolektivech malých dětí, kde celkem bez zábran provozují své oblíbené přivolávaní libosti, doprovázené sníženou pozorností k okolnímu dění, badatelnou z lehce nepřítomných pohledů. Ručička bývá často v kapsičce kalhot, kde se téměř neznatelně pohybuje. Někdy ručička trochu nesměle směřuje do nohavičky trenýrek, jindy bez zbytečných cavyků míří rovnou za gumu u trenýrek, přičemž trenýrky mohou být až na půl žerdi.
Učitelky ze školek o tom nerady hovoří, je to vlastně v mateřských školkách tabu. Každá učitelka má také jinou metodu, jak se k dětskému masturbačnímu fenoménu postavit. Faktem zůstává, že úloha učitelek je velmi nevděčná, poněvadž snadno mohou být nařčeny, že mravně narušují děti, mohou si na ně stěžovat rodiče masturbujících dětí, v komplikovaných případech mohou být označeny za pedofilní apod. Přitom zmíněný jev má pouze jedno správné řešení, jímž je dostačující vysvětlení problematiky masturbace dítěti.
Ale kterak vysvětlit dítěti něco, o čem nemají jasnou představu ani slovutní lékaři sexuologové, již k masturbaci přihlížejí natolik vstřícně, že ji prohlašují za nejčastější pohlavní aktivitu vůbec. Před lety, ale již po revoluci, jsme reagovali na článek sexuologa v deníku Slovo, jenž podal výše zmíněné tvrzení. Vzpomínám, psali jsme v něm, že tvrzení sexuologa může být pravdivé jen v tom případě, jestliže sexuolog měl na mysli také masturbace mužů pravidelně masturbujících ve vagínách žen. Naše reakce samozřejmě otištěna nebyla, stejně jako desítky dalších, které jsme tenkrát rozesílali. Svoboda slova je v manipulovaných demokraciích samozřejmostí, každý si může nahlas říkat, co chce, vyvolení pak mohou navíc publikovat v médiích, ale jen to, co si žádají jejich chlebodárci.
Dítě, aby se mohlo správně postavit k problému spočívajícímu v tom, že ono dělá, co je mu příjemné, zatímco okolní svět mu v takovém jednání brání, potřebuje pochopit některé zásadní věci. Vysvětlení, které je třeba podat masturbujícímu dítěti, představuje již poměrně kvalifikované poučení o principu lidské sexuality. Princip sexuality je ale pro mnoho dospělých tímtéž paradoxem, jakým je pro ta dítka z mateřských školek, jejich pojetí je často identické, neboť představuje pouze cosi příjemného, co jim okolní svět nechce dopřát a v čem se musejí neustále nějak omezovat. Proto by mělo poučení přicházet od osob, které mají nad lidskou sexualitou určitý nadhled daný zkušenostmi a mírou poznání.
LENKA VOLMOVÁ
# OBLÍBENÝ OMYL
Většinový názor, jenž se zabývá řešením dětské masturbace, říká, že je třeba dětem masturbaci zakázat. Je to nesmysl, neboť dítě tak pouze přenese svoji libou činnost ze společného světa, v němž se s dítětem setkáváme, do světa jeho soukromí, v němž se s dítětem již nesetkáváme. Ostatně tímto způsobem vyřešilo svůj intimní život veškeré civilizované lidstvo, jednoduše uzavřelo svůj intimní život do soukromí, byť se na oko staví k sexuálním otázkám vstřícně a otevřeně. Lidstvo tak muselo být něčím postrašeno, stejně jako jsou strašeny děti, že si je vezme bubák. Vysvětlení je nasnadě, a zajisté je proto nemusím podávat po lopatě, stačí letmo zkoumat náboženské myšlení Západu v posledních 20 stoletích.
Další řešení spočívají v soustavném napomínání, zavazování rukou, stavění na hanbu, oblékání do těsných kalhotek, stálém zaměstnávání dětí, podávání uklidňujících léků, pleskání přes ruce atd. Všechno vedle, jelikož všechna uvedená řešení se míjí účinkem. Děti masturbují dál a dokonce to občas naučí i další zájemce z řad vrstevníků. Známé jsou např. masturbace, kdy si chlapečkové při poledním klidu lehají naučeným způsobem na bříška, a posléze se šoupou nahoru dolů, čímž se třou ztopořenými dětskými penisy o postýlku.
Svůj podíl na těchto problémech má nesprávná strava dětí, která je extrémně yang, nedostatečně vyživuje yin organismu, příliš mnoho masa, sýrů, vajec, cukru, coca-coly, džusů atd. Na vině je také nevhodná strava matek během těhotenství. Naopak impulsy z filmů či náhodně odkoukaná chování dospělých v těchto případech rozhodují velmi málo. Častější je předávání uvedené záliby mezi dětmi, dětské ukazování a učení. Základní příčinou je ale vždy těch několik statisticky prokazatelných dětí, jež se k objevu libosti dopracují samy a které si masturbaci osvojí samy od sebe, neboť jejich vrozená dispozice je k tomu směruje. Jsou to pionýři a průkopníci dětských masturbací, kteří mají dispozice, čímž ovšem není řečeno, že se nemohou plně věnovat něčemu jinému.
Jak tedy vychovávat masturbanty-průkopníky, již s ručičkami za trenýrkami a s pootevřenými pusinkami hledí v mateřských školkách do prázdna, čímž dávají najevo svoji zálibu? Ten nejúčinnější zásah musí být veden mimo přímé vědomí. Učitelka vykládá, dítě sedí s ručičkou za trenýrkami, nedává pozor, obličej jako gotický svatý obrázek. Učitelka normálně dál vykládá, a aniž by přerušila souvislý proud řeči, zvolna přikročí k malému masturbantovi, jemně mu vytáhne ruku zpoza trenýrek, ale stále pokračuje ve výkladu. Nezvýší hlas, nýbrž stále udržuje hlasovou pohodu. Pokud se po chvíli dítě vrátí ke své zábavě, učitelka celý postup zopakuje.
Nenajde-li se člověk z pedagogického týmu nebo z rodiny dítěte, který by dokázal vysvětlit, že touze po slasti se člověk nemůže věnovat na plný úvazek ani jako dítě, ani jako dospělý, je lépe promluvy do duše odložit na neurčito a spokojit se pouze s výše uvedeným překážením v masturbační zálibě. Výkřiky: „Co to zase děláš? Nedělej to nebo budeš nemocný! Přestaň, to se nedělá, to je ošklivé!“ jsou zbytečné a nikam nevedou. Navíc brzy otráví vztah mezi dítětem a dospělým, takže obě strany jsou k další komunikaci odmítavé.
Aby vše nebylo tak jednoduché a černobílé, zmíníme se též o tom, že v starých dobách, čímž je míněno období pozdního středověku a období následující, nebyl vztah k dětské sexualitě tak vyhraněně odmítavý, jak jej známe dnes. V literatuře jsou např. dochovány zprávy o tom, že chůvy, aby utěšily malé křiklouny, šimraly chlapečky na peniscích a holčičky na poštěváčcích, což u dětí rázem měnilo náladu k lepšímu, křik okamžitě ustával a dětská ústa se roztáhla k širokým úsměvům od ucha k uchu. Otázkou zůstává, zda děti pak nezačínaly křičet vlastně jen z toho prostého důvodu, že se domáhaly příjemných utěšovacích hmatů svých chův.
Ale nechtěl bych smést tuto informaci se stolu nějakou legráckou, informace si zaslouží, aby se o ní uvažovalo. Nemyslíme si, že by bylo vhodné vést děti k poznávání orgasmů, nicméně určitý kontakt s vlastním ztopořeným penisem by neměl být pro chlapce ani v předškolním věku tabu. Chlapečkové, pokud se u nich erekce vyskytnou, by měli být poučeni, že si mohou přetáhnout předkožku za žalud, že si mohou zkusit, jak je penis tvrdý, případně si jej pod kalhotami uložit nahoru směrem k břichu, neboť v takové poloze je ztopořený penis dobře fixován a zklidněn.
A to je vše, pak už by tomu měli dát chlapečkové pokoj. Měli by být poučeni, že erekce je cosi mužského, že je důkazem jejich zdraví a zvětšující se síly, ale že pro dobrý vývoj je nejlepší, když erekce zase opadne a penis zůstane pěkně v klidu. Dokud dítě nepozná orgasmus, a je-li mezi ním a dospělými důvěra, nečiní jeho pohlavní výchova žádné potíže. S předčasným objevem orgasmu však vzniká řada problémů, při nichž dítě prožívá prakticky celé dětství v nedůvěře vůči dospělým, neboť se většinou nenajde nikdo, kdo by pojal jeho problém realisticky a ukázal mu východisko. Tím východiskem je společné úsilí o přibrzdění touhy po konzumaci libosti a přesměrování dětské pozornosti k jiným zálibám.
Masturbace holčiček je vzácnější, méně zřetelná, ale občas se rovněž vyskytuje, a je proto třeba ji jemným a poučeným způsobem přibrzdit. Budiž znovu zopakováno, že zákazy, vyhubování, bití, odepření rodičovské lásky nebo strašení bubákem či nemocemi, to vše jsou metody kontraproduktivní vedoucí k odcizení mezi dětmi a dospělými, nikoliv ke zklidnění masturbačních aktivit.
V podstatě jde o obdobný problém, jaký vidíme u drogově závislých, pouze s tím rozdílem, že u masturbujících dětí jsou pomazané hlavy přesvědčeny, že se nic znepokojivého neděje, že z toho děti vyrostou, najdou si partnerky či partnery a dají pokoj. Ale to je, řečeno s Ludvíkem Součkem, oblíbený omyl, k němuž inklinují nepozorní rodiče, nezkušení a nepoučení vychovatelé a nevědoucí sexuologové.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (42)
Automobil, to je zvláštní atribut lidské sexuality, jehož vliv na sexuální chování je spíše deformující. Zajímavá intimní praktika, již lze provozovat za jízdy v automobilu, se nazývá kouření pod volantem.
(12.10.1999)
@ KOUŘENÍ POD VOLANTEM
Automobil je v dnešní době kromě jiného též sexuálním symbolem. Bláznivá jízda v automobilu slouží jako náhrada za milostnou předehru a milování v autě kdesi opodál lidského hemžení, řečeno s Vítězslavem Nezvalem pět minut za městem, se pak stává vyvrcholením vzrušení z rychlé jízdy. Pojízdná ložnice, plechový útulek pro mladičké milence, azyl pro nevěrnou lásku, přístřešek na kolečkách pro konzumní milování náhodných partnerů, pojízdný bordel atd., tak všelijak bychom mohli označit vynález Carla Friedricha Benze z r. 1885. Vynálezce zajisté netušil, k čemu všemu bude dobře sloužit jím vynalezený automobil.
Nejvýraznější vlastností automobilu je jeho síla, která násobí individualitu člověka ovládajícího automobil. Lidé, již se cítí mizerně nebo prožívají komunikační potíže či jiné nezáviděníhodné psychické stavy, usedají někdy do automobilů a uklidňují se rychlou jízdou bez cíle. Mnozí muži, ale též některé ženy používají svých automobilů jako mlčenlivých pomocníků, kteří jim pomáhají komunikovat s druhým pohlavím. Automobily se tak stávají věcmi, resp. hodnotami, jež mají rozhodnout o tom, že muži či ženy budou nejen při výběru milostných partnerů, ale též v širších sociálních souvislostech úspěšní.
Zmíněné abnormity jsou výsledkem usilovného snažení prodejců, již původní poslání automobilu jakožto dopravního prostředku rozšířili na důležitou součást lidské osobní identity. Avšak kromě zmíněných zvláštností automobily stále dobře slouží značnému množství normálních lidí, u nichž obchodní politikové dosud nezvítězili nad zdravým rozumem. Ale ani tito lidé, k nimž se počítáme a k nimž počítáme většinu našich čtenářů, nemusejí vnímat jízdu v automobilu jako cosi, co ani trochu nesouvisí s intimním životem.
Opak je pravdou, uzavřenost prostředí vytváří v automobilu, podobně jako ve výtahu či vlakovém kupé, silně intimní atmosféru. Tato atmosféra vede k tomu, že lidem je poněkud obtížné komunikovat s odstupem, tzn. respektovat formu komunikace všeobecně označovanou jako slušnost, která však nepředstavuje nic víc než udržování vzájemného odstupu. Neexistuje snad na světě muž vlastnící řidičský průkaz, který by v autě nikdy nepohladil ženě kolena či stehna.
Sexuologové navíc poznamenávají, že pohlaví mužů (pohlaví žen zmíněno nebylo) je prý masírováno vibracemi motoru, takže muži jsou tudíž v autě nebezpeční, jelikož u nich dochází k erekcím díky chvění. Myšlenka byla zapsána jako varování autostopařkám, které prý riskují znásilnění už tím, že usedají do automobilů k neznámým mužům. Formulace vyzněla tak, že muži vystavení vibracím jedoucího automobilu jsou dočasně nesvéprávní, takže mohou znásilňovat stopařky, aniž by nesli za znásilnění trestní odpovědnost.
Ale povězme si, co příjemného můžeme, jakožto frekventanti dálkového kurzu staroindické a staročínské erotiky, prožít v automobilu. Žena, jedoucí jako pasažérka se svým partnerem v automobilu, může svého muže zacvičit v dosud nepoznaném umění erotické bdělosti. Napoprvé je třeba praktikovat někde na dálnici nebo v místech s méně složitým provozem. Muž sedí za volantem a hledí si řízení. Žena mu rozepne kalhoty až do pasu a nohavičkou ve slipech vytáhne penis i s varlaty.
Potom se žena položí na sedadlo a vezme do úst mužův penis. Je-li penis měkký, uchopí jej těsně za žaludem do zubů, silně povytáhne a podtlakem v ústech vtáhne, jakoby vsrkne, hluboko do úst. Pakliže se partneři chystají na delší cestu, při které chtějí praktikovat kouření pod volantem, je žádoucí, aby si muž neoblékal slipy, ale natáhl si kalhoty na nahé tělo.
V krátké době se penis zaktivizuje a žena jej opečovává známým způsobem. Žaludem tře o patro, čímž propojuje energie ženy a muže, jazykem pak silně pracuje na žaludu. Zkušená žena pouští penis až hluboko do krku a opečovává jej tak, že žaludem naráží do měkkých částí zadního traktu ústní dutiny, případně jej mačká polykacími stahy hrdla. Nezkušeným ženám, jež dosud nepraktikují, to samozřejmě nedoporučujeme, neboť pro ně je blinkací reflex (způsobující zvracení) naprosto nekontrolovatelný a neovladatelný, takže výsledek by mohl být původnímu záměru vzdálený.
Kouření pod volantem je pro ženu trochu namáhavé, neboť není snadné delší dobu udržet nepohodlnou polohu. Vynalézaví milenci mohou sklopit sedačku pro spolujezdce, takže žena se může uložit trochu pohodlněji s nohama vzadu. Muž si také může ponechat rozepnuté kalhoty a žena si zatím chvíli odpočine. Pohledem na tachometr lze regulovat délku ženiny péče, a jejího odpočinku, např. po 10 km kouření pod volantem, následuje 10 km ženina odpočinku, přičemž intervaly převedené na počet kilometrů nutno vyzkoušet podle možností a obětavosti ženy.
Zmíněné kouření pod volantem, někdy označované jako kouření či fumigace za jízdy či za plného provozu, je nutno vždy chápat jako službu, kterou poskytuje žena muži. Zmíněnou službu nelze vynucovat a vždy záleží pouze na ženě, zda bude ochotna službu poskytnout. Vysloví-li žena kouzelné slůvko „nechci“, nesmí muž dále naléhat a nemá ani zkoumat ženinu motivaci. Muž dává, a žena bere, a je proto bizarní a nepřirozené, aby ten, kdo dává, nutil, vydíral či motivoval toho, jehož úkolem je brát. Za normálních okolností s tím nejsou problémy, ale všichni známe manipulace reklamou v moderních společnostech, které o něčem vypovídají.
Muž by také měl ženu občas informovat, kde se oba s automobilem v danou chvíli nalézají, aby žena měla představu o tom, jak pokračuje cesta. Muž by měl zkrátka občas říci: „Miláčku, právě projíždíme Václavským náměstím.“ Ale také by měl někdy říci: „Děláš to fakt dobře, pusinko, takové služby nemá ani prezident Clinton, vždyť si chudák musí hledat milenky…“
Také je důležité, aby muž čas od času pohladil ženu po vlasech. Soustředění muže na řízení obvykle pomáhá v udržení orgasmického reflexu pod kontrolou. Pohlavní vzrušení a spojení penisu s ženskými ústy, zejména s patrovým obloukem a měkkými částmi v zadním traktu ústní dutiny, vede muže k vyšší obezřetnosti v jízdě, k jízdě nižší rychlostí a k celkově kultivovanějšímu způsobu jízdy. Zásadně ale nesmí dojít u muže k orgasmu a ejakulaci, v takovém případě může být další jízda nebezpečná, a to nejen v noci, ale též v pravé poledne. Pozornost vystříkaného muže je totiž silně oslabena, na rozdíl od pozornosti muže nevystříkaného, která je plná a spolehlivá.
Obměnou může být služba ženě za volantem, kterou poskytne muž, taková služba však spočívá toliko v lehkém tlaku bříškem ukazováčku či prostředníčku na poštěváček ženy. Ženy si pro ten účel oblékají sukně bez kalhotek, aby byly dobře přístupné a mohly bez obtíží roztáhnout nohy. Doporučujeme před jízdou položit na sedadlo čistý ručník. A ještě maličkost, dloubání prsty ve vagíně, o němž si muži občas myslí, že je ženám příjemné, je pro udržování pohlavního vzrušení, potažmo pohlavní bdělosti zcela nevhodné. Přeji všem čtenářům mnoho šťastných kilometrů.
LENKA VOLMOVÁ
# AUTOMOBIL A MEDITACE
Na první pohled je mezi technickou civilizací Západu a meditativním způsobem života na Východě propastný rozdíl. Samozřejmě, že obě odlišné mentální zóny, jsou v současné době promíchány. Jako je Západ silně inspirován myšlením Východu, zejména jógou, taoismem a buddhismem, tak je Východ inspirován racionalismem Západu, zejména filosofií konzumace, obchodními strategiemi, technickými zázraky výpočetní a další techniky atd.
Konvergence, vzájemné přibližování Východu a Západu, splývání a prolínání tradičních filosofií, to je aktuální téma pro každého, kdo přemýšlí o budoucnosti světa. Zdá se, že Západ věří spíše na sílu viditelných ekonomických mechanismů, zatímco Východ je orientován na skryté mechanismy mentální. Proto je zatím vliv Západu na Východě viditelnější než vliv Východu na Západě. Síla vědomí je ale mohutnějším nástrojem než pouhé podrobení ekonomické nutnosti, takže výsledky pronikání Východu na Západ mohou za čas překvapit.
Přesto obě zóny, jejichž odlišné tradice dnešní politikové spíše podceňují, mají mnoho styčných míst, a to dokonce v takových oblastech, jež k sobě zdánlivě mají velmi daleko. Západní lidé mají jakous takous představu, co to je meditace. Víme, že to je specifický druh duševní bdělosti, kterým lze získat kvalitativně vyšší vědomí. A mnoho lidí se nejspíš zatváří nedůvěřivě, když jim sdělíme, že např. řízení automobilu, typická západní vymoženost, představuje svého druhu meditaci, jež značně ovlivňuje duševní kvality řidiče.
Řízení automobilu vyžaduje neustálou vnitřní kontrolu, neustálou korekci směrových odchylek vlevo či vpravo, které vytváří automobil. Řidič se tak nachází ve stavu, jenž buddhisté označují jako stav bdělosti. Mysl řidiče je koncentrována k drobných směrovým odchylkám vlevo nebo vpravo, které vytváří automobil, a zmíněné odchylky koriguje, tzn. opravuje či vyrovnává. Požadovaný směr jízdy představuje v podstatě stálou rovnováhu, které řidič dosahuje jemným zacházením s volantem, jímž vrací utíkající automobil do správného (požadovaného) směru.
Přestože je automobil do jisté míry odpudivým symbolem konzumního způsobu života a třebaže pro mnoho mužů je navíc symbolem mužnosti a pohlavní síly, dokonce náhradou za přímé intimní zkušenosti, lze jej považovat též za významný nástroj k výuce meditace. Nelze přehlédnout, že dálkoví řidiči a řidiči z povolání vůbec, kteří mají nacouváno víc než běžní řidiči najezdili dopředu, vykazují jisté známky chování typické pro osoby, které se zabývají duchovní praxí. Jsou to lidé uvážliví, emočně stabilní, laskaví, mravně čistí a přátelští.
Tímtéž lze vysvětlit některé hluboce zažité zvyklosti, s nimiž se na silnicích můžeme setkat jaksi nad rámec pravidel silničního provozu. Např. pozdrav rukou při každém vstřícném kroku, jehož se na silnicích dopouštíme, když prokážeme trpělivost, dáme přednost na úzké silnici, z vážného důvodu se necháme omezit v jízdě apod. Naproti tomu existuje dost řidičů, kteří ostatní účastníky silničního provozu nevnímají, neboť žijí v přesvědčení, že jen oni sami jsou majiteli silnic. Obvykle se jedná o začátečníky v meditaci, kteří za volanty svých automobilů mohou, ale nemusejí dosáhnout vyšších úrovní vědomí.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (43)
Sexualita není výsadou pro lidi mladé a krásné. Staří a oškliví nejsou odkázáni jen na obrázky či placené služby těch mladých a krásných. Staří lidé rovněž potřebují spojovat své energie s druhými.
(14.10.1999)
@ NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVÍLE ŽIVOTA
Milostné chování starých lidí bývá omezeno falešnými představami o tom, že sexualita patří k plnému a kvetoucímu životu, že intimní chování je vyhrazeno mladým lidem, příp. lidem na vrcholu fyzických a duševních sil. Nikoliv lidem odkvétajícím, již se setkávají s příznaky a obtížemi stáří. Chybné představy má opět na svědomí patricentrická sexuální kultura, sexuologická publicistika pojednávající sex jako konzumaci, erotické časopisy, které se erotice starých lidí vyhýbají a preferují erotiku jako záležitost mladých, krásných, růžových, vymydlených, voňavých atd.
Povšimněme si zajímavé skutečnosti, že staří lidé s různě závažnými stavy vyčerpanosti vnitřních orgánů, často smutní, plačtiví a lítostiví, jindy vzteklí, popudliví a paranoidní, když vzpomínají na minulost, téměř vždy se obracejí do dětství, a právě dětství považují za nejkrásnější období svého života. Proč tomu tak je? Vždyť realizace pohlavní touhy a slast z dosahovaných pohlavních vyvrcholení jsou všeobecně považovány za zážitky nejvyšší intenzity, jež by měly být tím nejkrásnějším v lidském životě.
Vzdor tomu dědeček nad hrobem, v požehnaném věku přes osmdesát let, trpící depresemi a plačtivostí, nevzpomíná na život prožitý se svou nebožkou ženou, s níž 60 let pravidelně souložil. Ale vzpomíná na dětství, kdy měl často hlad, musel chodit bos, protože neměl boty, musel od dětství pracovat, a navíc jej otec často bil. Plačtivý dědeček se rozplývá ve vzpomínkách, jaké to bylo krásné, když chodil 6 km pěšky do školy, když na jaře kvetly stromy, když pomáhal rodičům na poli či v chlévě atd.
Ani jedna vzpomínka nezalétne za blůzku nebo pod sukni jeho ženy, když ještě byla krev a mléko, žádná vzpomínka na první polibek, první milování, svatební noc, na 60 let společného života. Není to divné, že starý člověk nevzpomíná na nic, co bylo spojeno s jeho celoživotní sexuální aktivitou? Jak to vysvětlit? Vysvětlení může být vícero, nabízím jedno lehce dostupné. Z celého dlouhého života pouze dětství bylo pro staříčka obdobím energetické plnosti a vyrovnanosti sil yin a yang, obdobím spojitosti s kouzelným světem okolních lidí, zvířat a veškeré další přírody.
Výrazné porušení zmíněné rovnováhy přichází s počátkem sexuálního života, resp. s nástupem jeho konzumační formy, jež spočívá v stále se opakujícím dosahování orgasmu a ejakulace, v opakovaném dosahování vteřinových rozkoší, jež mají být jakousi náplastí na trable a neúspěchy všedního života. (Vzorec chování je stejný jako u narkomanů.) Stačí si uvědomit, jak markantní odstup od společnosti lidí zažívají žena a muž, kteří spolu začnou souložit konzumačním způsobem. Říká se, že zamilovaní už nikoho dalšího nepotřebují, což samozřejmě platí pouze do chvíle, než jeden vezme na druhého kuchyňský nůž.
Intimní život podle prastarých pravidel tantry a podle odkazu starých taoistických mistrů je životem neuzavřeným, v němž je stále dost místa pro veškeré další bytosti žijící v našem společném světě. Staří lidé, kteří praktikovali a dosud praktikují komunikační erotiku, vypadají zdravotně mnohem lépe než lidé, již se celý život pachtili za pomíjivými vteřinami vrcholné sexuální slasti. Tito lidé mají reálnou naději, že na sklonku svých dnů budou myslet na své životní partnery, s nimiž prožili nejkrásnější chvíle ve svých životech.
A jak asi bude vypadat takový vzpomínkový obrázek nejkrásnější chvíle v životě? Třeba takhle: Muž leží na zádech v posteli, žena leží na muži tváří v tvář, oba nazí, muž má pokrčenou nohu, stehno vsunuté mezi ženskými stehny a přitlačené k ženskému pohlaví, obě pohlaví jsou relativně klidná, muž hladí ženě hýždě, žena a muž koordinují svá dýchání. Je 5.30 h ráno, ve tři čtvrti na šest zazvoní budík, a za pět minut šest bude třeba vstávat, oba si něžně dýchají do uší a čichají své vůně, před nimi je právě těch nejkrásnějších 25 minut v životě.
LENKA VOLMOVÁ
# MILOVÁNÍ STARÝCH LIDÍ
První velkou chybou v intimních životech starých lidí je snaha praktikovat pohlavní styky podle obecného názoru, který je věrným obrazem sexuologických explikací (vysvětlení). Ten názor jsme již stokrát kritizovali, a rádi to učiníme po sto prvé. Zmíněný názor, spíše bych měl napsat zmíněné dogma, neboť hlásané informace dávno přerostly rámec názoru a nabyly nevývratné tuhosti náboženského dogmatu, tedy zmíněný názor neboli dogma hlásá, že zdravý a plnohodnotný pohlavní styk má vždy skončit orgasmem a ejakulací muže, a měl by také, pokud se to podaří, končit orgasmem ženy, a to nejlépe synchronizovaně (současně).
Synchronizované orgasmy co největší intenzity představují v obecném povědomí, potažmo v sexuologické literatuře vůbec ty nejvyšší hodnoty intimního života. Vím, že můj pokus o rozptýlení této chiméry bude jen čuráním proti větru, ale budiž napsáno, že synchronizovaný orgasmus je právě tím nejméně vhodným způsobem vzájemného prožívání rozkoše, neboť při něm jsou oba partneři jeden druhému natolik vzdáleni, že o sobě vůbec nevědí. Jejich mysli jsou oddělené a nespojité, takže nemůže dojít k propojení. Následuje lehká kocovina a velký pokles přitažlivých sil.
Lidem po čtyřicítce lze obecně doporučit změnu životního režimu ve smyslu odřeknutí se kávy, cigaret, alkoholu a ponocování. Lidé po čtyřicítce by si měli osvojit určité změny ve stravování, nicméně radikální změny jídelníčků nedoporučujeme. Lidé jsou zvyklí na určitá jídla, a jejich náhlé vymizení jim způsobí víc škody než užitku. A stejně tak je třeba zahájit pravidelná energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung ap. Neméně důležitá je změna sexuálního života, nikoliv ve prospěch sexuální abstinence, celibátu či brahmačarji, ale ve prospěch tantrického a taoistického pojetí anorgasmické komunikační sexuality.
V naznačených změnách je ukryto tajemství lásky, optimismu, trvalého zdraví a dlouhého života. Staří lidé by se neměli honit za vrcholnými extázemi, k nimž si často pomáhají nejrůznějšími stimulanty, yohimbinem, viagrou, injekcemi atropinu do penisu aj. Jejich sexuální život by měl vypadat uvolněně a láskyplně. Měli bychom vědět, že také stará těla jsou krásná. Staří lidé nesmějí před sebou skrývat nahotu. Stará žena ať tlustá, nebo hubená vždy nese na svém těle nepominutelné znaky ženství, a vždy je také pro muže přitažlivá.
Představy o ošklivosti starých lidí a stáří vůbec jsou výsledkem obecného strachu ze smrti. Ale jsou také výsledkem již zmíněné obecné sexuální kultury, která reflektuje lidskou sexualitu jako svrchovanou záležitost pro mladé, krásné, voňavé a fotogenické jedince, kteří se včera seznámili. Jenomže intimní život je taktéž záležitostí pro staré, vrásčité, hořce vonící a málo fotogenické páry, kteří spolu žijí dlouhé desítky let. Je zajímavé, že pornografie mocně stimulována poptávkou, kormidluje občas do zakázaných vod dětské pornografie, kterýžto jev jsme již vysvětlovali, ale sexualita starých lidí zůstává na okraji jejího zájmu, a stejně tak na okraji zájmu společnosti.
Domnívám se, že pro mladé muže mohou být přínosná intimní setkání se starými ženami, a zrovna tak mladé ženy mohou být obohaceny při intimních setkáních se starými muži. Jistě se taková věc nikdy nestane obecným trendem, a není proto třeba se podobných doporučení obávat. Novému humanismu prospěje, když alespoň někteří mladí lidé budou vědět, že kůže krásné ženy a krásného muže nemusí být vždy jen pružná a napjatá, ale také volná a vrásčitá.
Staří lidé by se měli především mazlit, vzájemně se hladit, škrábat jeden druhého na zádech, promačkávat si meridiány močového měchýře (na zádech po obou stranách páteře), umývat si vzájemně nohy, záda, krk, pohlaví a řiť, stříhat si nehty, vlasy, mačkat si konečky prstů na rukách a nohách, lechtat se na chodidlech atd. Zmíněná denní péče představuje tu nejlepší sexualitu, jakou si vůbec lze představit. Navíc žena muži obvykle vaří, zatímco muž zajišťuje změny prostředí, tzn. obstarává různé hrubší domácí či zahradní práce.
Pakliže se muž ráno probudí s tvrdým penisem, něžně naznačí ženě, aby si na něj lehla. Totéž samozřejmě může udělat muž, který se ráno probudí s měkkým penisem. Žena se pak na muže navalí a celým tělem se přisaje k jeho tělu. Patří-li žena do těžší váhové kategorie, musí si lehnout na muže pouze částečně, a částečně ležet na boku. Žena si pak srovná mužův penis směrem nahoru a přimáčkne jej břichem mezi obě těla. Oba jsou pokud možno nazí. Muž také může vsunout své stehno mezi stehna ženy, a přitlačit přední stranu stehna ženě na pohlaví, které může prsty trochu roztáhnout, aby cítil na svém stehně vlhkost ženina pohlaví.
Muži s převahou sympatiku, již mají k orgasmům a ejakulacím blízko, musejí být opatrní. Tlakem na břicho ženy může u nich dojít ke spuštění nežádoucího orgasmického efektu, takže by mohli, jak se lidově říká, vytéci. Žena se muže dotýká dlaněmi, a to nejlépe v místech na jeho těle, která se jí zdají teplá. Nejčastěji v dolní části zad, na kříži neboli bedrech. Muž ženu dlaněmi hladí, a to nejlépe v místech na jejím těle, která se mu zdají chladná. Nejčastěji na hýždích, stehnech, někdy na ramenou.
Žena a muž, jejichž energie nejsou vyčerpány konzumačním přístupem k sexualitě, extrémním stresem či nemocemi, získají z popsaného spojení značné potěšení. Všichni pak mají z takového spojení téměř hmatatelný užitek, jenž spočívá v oboustranné harmonizaci. Důležité je pravidlo, aby muž ležel dole, neboť jeho yang polarita má tendenci stoupající vzhůru, a žena aby ležela nahoře, neboť její yin polarita má tendenci klesající dolů. V dané poloze se pak partneři velmi dobře setkávají. Poloha je vhodná k celkové relaxaci a vzájemnému odpočinku. Staří lidé by ji proto měli praktikovat denně, a třeba několikrát.
Osamoceně žijící staří lidé by se měli vyhýbat o samotě praktikovaným masturbacím a raději vždy usilovat o získání partnera či partnerky pro tělesné obcování, byť by tím obcováním mělo být pouhé, ale ničím nenahraditelné objímání či hlazení.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (44)
Když se opičí samci perou, tak samice přistrčí silnějšímu samci k nosu svůj zadek. Samice má sílu zklidnit samce probuzením touhy. Ženy pak házejí vítězným zápasníkům hedvábné šátky.
(19.10.1999)
@ HEDVÁBNÉ ŠÁTKY
Kvalita spojení mezi ženami a muži, resp. kvalita jejich vztahů, závisí z velké části na postojích žen vůči mužům a na postojích mužů vůči ženám. Charakterisujíc zmíněné postoje, vyjádřila bych se s jistou zdrženlivostí takto: Ženy jsou z mužů převážně rozčarované, zklamané, jejich základním postojem vůči polovině lidstva je deziluze, smíření s daným stavem, že muži žijí v izolaci vlastní samolibosti, že jsou ješitní, bezohlední, diskomunikativní, slabí, unavení a že umírají příliš brzy.
Muži pak vnímají ženy jako jednoznačně méněcenné bytosti, které nedosahují mužských kvalit ve vědách, uměních, politice, sportu apod. Mezi muži se traduje, že ženy se hodí na domácí práce, případně na pracovní místa nepříliš vhodná pro muže, tzn. na místa prodavaček, uklízeček, písařek, pomocných kuchařek aj. Ženy ve vyšších společenských postaveních obvykle nesklízejí mužské sympatie, pokud se ovšem muži nestanou jejich podřízenými. V roli podřízených dokáží být muži pozorní, horliví až podbíziví, a to až do chvíle než s nadřízenou uskuteční první intimní styk. Pak přicházejí na pořad obvyklé manýry otrávených lovců, které nebaví opakovaně píchat laufem pušky do již skolené kořisti.
V starých orientálních textech na mnoha místech čteme důležité příkazy, že muži musejí být k ženám poutáni trvalým obdivem, ba přímo vytržením, jež prožívají při pohledu či pouhém pomyšlení na ženskou bytost. Bez tohoto uctívání není možný duchovní pokrok v erotické praxi, a prakticky ani žádný partnerský vztah nemůže být trvalý. Zmíněný stav naštěstí není současným mužům neznámý. Vždyť i dnešní manžel, byť se před chvílí se ženou vadil, dokáže být konsternován, když se jeho žena začne před ním svlékat.
Ale jen málo žen dokáže správně používat kouzla svého ženství k pacifikaci mužského neklidu a zlosti. Každá žena dobře rozpozná, že se schyluje k hádce, ale jen málo žen dokáže podobné schylování rozptýlit. Praxe je spíše opačná, ženy intuitivně vědí, jak zareagovat, aby muži tzv. vyletěli z kůže, a rády tak zareagují. Tento fakt je sám o sobě již výsledkem vleklého sporu mezi ženami a muži, a nepochybně také smutným dědictvím válek pohlaví, jež se podle Ericha Fromma udály někdy před 5 tis. lety, tzn. na počátku kalijugy.
Mezi opicemi, např. mezi paviány, můžeme pozorovat zajímavý jev, kdy se dva samci mezi sebou perou o vedoucí postavení ve skupině neboli o dominanci. Běžná situace, kterou známe i z lidských komunit, kde však probíhá ne vždy přímočaře a otevřeně, nýbrž často formou intrik, diplomatických úskoků a taktického klamání nikoliv tělem, ale slovy. Opičí samci si při souboji většinou nezpůsobí vážnější zranění a převážná část souboje se odehrává formou zastrašování.
Jestliže část souboje proběhne, stává se, že do hry vstoupí první dáma, nikoliv D. H., ale nejvýše postavená opičí samice, která rozhodne souboj tím, že skokem přistrčí své pohlaví, resp. celý zadek k čenichu vítězného samce, což může několikrát opakovat. Rozzuřený samec se tímto aktem zklidní, neboť jeho přirozená agresivita vůči konkurenčnímu samci se přehoupne do přirozené náklonnosti vůči samici, přičemž oba postoje evidentně čerpají energii z téhož zdroje.
Teorie libida tak dostává dost na prdel, ale nechme klasiky na pokoji a podívejme se na zřetelné analogie ve společenství lidí. Podobnou roli hrály hedvábné šátečky, které dámy házely vítězným zápasníkům. Dodnes se setkáváme při zápasech silných mužů s projevy žen, jež mají k zmíněné reakci opičí první dámy velmi blízko. Výkřiky obdivu, posílání polibků, vhazování kapesníčků, květin a jiných předmětů, to vše je pouze civilizační náhražkou za přistrčení genitálií k nosu vítěze, jejímž smyslem je pacifikace (zklidnění) místní sociální situace, která je v případě sportovního zápasu pouze ritualizovaná.
A poučení pro praktický život v partnerském vztahu? Ženy by mohly zkusit, když se schyluje k hádce, začít se před mužem převlékat. V podstatě se jedná o podobnou energetickou komunikační hru, kterou s muži hrají ženy, jež dokáží muže rozzuřit k nepříčetnostem. Ženský element má ale ve vztahu k mužům přece jen poněkud jinou úlohu. Takže si budeme pamatovat, že žena, jež chce muže rozzuřit, hraje úlohu muže, konkurenčního samce. A naopak, pravou úlohou ženy je zklidňovat muže tím, že v něm probudí touhu po ženské bytosti. Poučme se u opic, milé dámy!
Muž, který bije ženu, jedná s ní jako s mužem. Síla ženy spočívá v její přitažlivosti, která muže odzbrojuje a pacifikuje. S jistým zármutkem v srdci ovšem upozorňuji, že totálně vystříkaní muži na ženské kouzlo přitažlivosti reagují jen chabě. Vědomé a praktické ženy si proto své miláčky opečují vždy tak trochu po orientálsku, aby sperma zůstalo na svém místě, a jejich muži tak zůstali poněkud nevystříkaní.
LENKA VOLMOVÁ
# PĚT ZÁPALEK
Hodně se mluví a píše o vnitřním zření, tzn. o získávání poznání bez přímého smyslového kontaktu s vnější realitou. Když někdo pohlédne do krabičky se zápalkami a prohlásí, že v krabičce je 5 zápalek, nevzbudí tím téměř žádnou pozornost. Jestliže ale jiný člověk pohlédne na krabičku se zápalkami, a aniž by ji otevřel, prohlásí, že uvnitř je 5 zápalek, okamžitě vzbudí pozornost, neboť prokáže schopnost vnitřního zření, v dnešním světě neobvyklou.
Povšimněme si, že podané informace jsou stejné. Oba lidé podali tytéž informace, přičemž první člověk vzbudil jen minimální pozornost, zato druhý přímo ohromil. Druhému také okamžitě věnujeme vrchovatou porci své energie v podobě pozornosti a projeveného zájmu.
Co tím chci říci? Prostou věc, že zázrak přímého smyslového vnímání, které reflektuje realitu kolem nás, je v dnešním světě opomíjen a podceňován, zatímco vnímání tzv. mimosmyslové je předmětem obrovského zájmu široké veřejnosti. Přitom cíl vnímání je v obou případech stejný, a spočívá toliko v získání informací o světě. Celých 20 století tzv. nové kulturní historie západního světa představuje epochu, jejíž prioritou jsou zázraky, jež se odehrávají mimo sféru běžného vnímání či mimo sféru lidského chápání a vlivu.
Právě zázračnost a lidská neuchopitelnost charakterizují fenomén novodobé náboženské moci. Jejím společným jmenovatelem je paulinismus, obecně vydávaný za křesťanství. Náboženská moc zde pracuje moderní metodou spočívající v prezentaci sebe samé jakožto vyvolené entity, na jejíž straně stojí božství a zázraky, přesahující smysly obyčejných lidí. Proto se západní náboženství nikdy nestala v pravém slova smyslu humanistickými a konsensuálními, jsou totiž založena na podvodu a manipulaci.
Jejich novými plody jsou např. manipulované demokracie, reklama jakožto donucovací prostředek pro obyvatelstvo, věda ve službách obchodu a mnoho dalších výdobytků tzv. svobodného západního světa, nevyjímaje svobodu vyjadřování pro elity a povinnost naslouchání a pravidelné konzumace pro masy. Nikoliv božské zázraky, zjevení, vidění či slyšení, manipulovaná nevědomost, bilboardy a televizní zprávy, ale pravé vnímání reality je nejlepší oporou na cestě k vyššímu duchovnímu poznání.
A když už mluvíme o rozporu mezi křesťanstvím a paulinismem, mezi matricentrismem a patricentrismem, mezi poselstvím lásky a poselstvím moci, mezi prožíváním jednolité všespojitosti a distancované jedinečnosti, měli bychom ocitovat muže, jenž mohl pro západní svět znamenat mnoho, kdyby jeho jméno a jeho smrt nebyly zneužity v paulinistických konstrukcích vyššího společenského řádu založených na vládě strachu. Nechme promluvit muže, který se jmenoval Ježíš z Nazaretu.
Ježíš řekl: „Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto, se ti odhalí.“ Tento citát z Evangelia podle Tomáše nalezeného v egyptském Nag Hammadí (podle církve tzv. apokryfního, nepravého či podvrženého evangelia) stojí v jasném filosofickém rozporu vůči celému poselství Nového zákona, byť je poselství Nového zákona sebevíc myšlenkově rozdrobené a nestejnorodé. Jinými slovy, není nic, co bychom nemohli vnímat svými smysly, a čemu bychom museli pouze věřit.
Zmíněný přístup Ježíše z Nazaretu k poznávacímu procesu můžeme označit jako veskrze tantrický, buddhistický, taoistický, křesťanský (nikoliv paulinistický), ale také jako renesanční, klasicistní, obrozenecký, marxistický, vědecký (v pozitivním slova smyslu), dubčekovský, hrabalovský atd. Všechny zmíněné myšlenkové směry, a mnoho dalších zde nezmíněných, totiž směřovaly k novému humanismu své doby, a to s větším či menším společenským výsledkem. Také úsilí o nový humanismus se táhne lidskými dějinami jako zlatá nit, nejenom zlovůle, nelidskost a vnitrodruhové nepřátelství.
Snad právě skutečnost, že muži jsou silnější než ženy, neboť v prvním plánu mají být jejich ochránci v nepříznivých životních podmínkách, hraje zvláštní a významnou roli v úpornosti a trvanlivosti patricentrických systémů v historii lidstva. Patricentrické společenské systémy totiž zneužívají postavení silnějších v neprospěch slabších, a to všeobecně, nikoliv pouze ve vztazích mezi ženami a muži.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (45)
Muž, který chce pomilovat všechny ženy na světě, musí začít v 15 letech, žít do 90 let a 17 hodin denně souložit s frekvencí 2 ženy za sekundu. A dále autentické záznamy muže, který se mentálně změnil v ženu.
(21.10.1999)
@ DVĚ ŽENY ZA SEKUNDU
Mnoho bylo řečeno a napsáno o rozdílnosti žen a mužů, o jejich specifických vlastnostech, možnostech a schopnostech, o jejich pravé přirozenosti jakožto zástupců lidského rodu. Mimochodem, v nedávných dnech bylo oficiálně vyhlášeno, že počet lidí na Zemi dosáhl 6 miliard.
Pro muže sukničkáře, věčné baliče a buldozery ženských srdcí trochu násobení a dělení. Celkem 6 milard lidí reprezentuje více než 3 miliardy žen, víme totiž, že ejakulující muži umírají dříve než ženy. Kdyby jeden muž měl ctižádost intimně se setkat se všemi ženami světa, kdyby začal intimně žít v 15 letech, kdyby spal denně 7 hodin a zbylých 17 hodin věnoval svému cíli, a dožil se 90 let, pak by musel denně pomilovat 6 446,4 ženy, tj. 107,4 ženy za minutu nebo 1,7 ženy za sekundu.
Stranou ponechme fakt, že některé ženy by v posledních 15 letech života muže zůstaly dětmi, ostatní dívky by v průběhu života velkého baliče dosáhly zákonné hranice 15 let. Zmíněný schodek vyrovná již zmíněná nižší úmrtností žen. Budeme si pamatovat, že pomilovat všechny ženy na světě, znamená pro muže v průměru 2 ženy za vteřinu, spát 7 hodin denně a do 90 let nedělat nic jiného.
Ale vraťme se k odlišnostem mezi ženami a muži. Nemůže být pochyb, že základní charakteristiky žen a mužů jsou vzájemně antagonistické (protikladné), a současně komplementární (vzájemně se doplňující). Vztahy žen a mužů pak dobře odzrcadlují model antagonistických, a současně komplementárních polarit yin a yang, jak je známe ze staročínské taoistické filosofie. Konflikty jsou nezřídka odrazem nesrovnalostí v polaritách.
Psali jsme již o homosexualitě, která představuje mírný nepořádek v polarizaci osob, kteréžto pak získávají mužské tělo, ale ženskou polarizaci, příp. ženské tělo, ale mužskou polarizaci, což je mnohonásobně méně časté. Slovo „získávají“ použité v předchozí větě bych chtěla zdůraznit, jelikož je v celkovém chápaní homosexuality důležité. A to i v případech, kdy jsou osoby evidentně již od útlého dětství odlišně energeticky stavěné.
Homosexualitu musíme chápat jako získaný fenomén i v takových případech, kdy se získání odehraje ještě před narozením. Způsob života rodičů, celková společenská situace, strava matky a otce, a mnoho dalších proměnných faktorů, to vše hraje významnou roli v určení fyzického a duševního zdraví budoucího dítěte, a samozřejmě též v určení osobnosti budoucího člověka. Člověk nepřichází na svět sám pro sebe, ale v interakci s okolním světem.
Hezkou ilustrací předchozích myšlenek je podrobný autentický text muže, jenž se speciální duchovní praxí dočasně transformoval (přeměnil) v bytost s ženskou polaritou. Jedná se o hodnověrný zdroj, neboť zmíněný muž je autoritou mezi orientalistickými badateli, autorem několika teoretických děl z oblasti tantrického buddhismu, která mají poměrně dobrou informační hodnotu. Jméno muže neuvedeme, pouze uvádíme, že informace pocházejí z jeho knihy vydané v r. 1997.
LENKA VOLMOVÁ
# VÝLET DO SVĚTA ŽEN
Autor píše: „Když vyjadřuji svůj nesouhlas s tím, co se v současnosti píše o sexuálním tantrismu, je to proto, že mám zkušenosti, které transcendují (přesahují) tyto omezené náhledy. Hned je mi jasné, že většina autorů píše o něčem, co ve skutečnosti neprožila. Je to zřejmé např. z publikací, kde hadí sílu ztotožňují se sexuální silou, což je vyložené neporozumění.“
Následuje pasáž o podstatě hadí síly a dále: „Z uvedených publikací se lze dozvědět mnoho užitečných rad a vědomostí ohledně prodloužení slasti či zadržení ejakulace, ale opravdový hledající si musí uvědomit, že mahámudra (velká pečeť, předepsané rituální úkony a meditace ve vadžrajánovém buddhismu směřující k ztotožnění s vesmírnou jednotou, pozn. V. V.) se má žít neustále, a ne jen v pomíjejících souložích.
Jakkoliv často budeme tantricky souložit, nikdy nedosáhneme neustálé jednoty, budeme prožívat jen pouhé extatické stavy. Ale tam, kde je poznání, tam už není místa pro extáze či vytržení, není místa pro prožívání ani pro prožívatele.“ Zde text tak trochu zachází do roviny, jíž se obezřetně vyhýbáme, podává věty, které nejsou pro běžné čtenáře srozumitelné, nicméně hloubavějším čtenářům myšlenka citované věty neuteče.
A pak už pan autor popisuje svůj výlet do světa žen: „Když jsem před časem praktikoval určité šivaistické tantrické techniky, ztotožnil jsem se se Šakti do té míry a do takové hloubky se vtělil do psychické a vibrační roviny Bohyně, že jsem si myslel, že již zůstanu provždy ženou. Přijal jsem ženský způsob vnímání, pociťování, uvažování, pohledu na svět, touhy atd. Technicky to byl výsledek absorbční vizualizace, kdy svůj penis jsem v energetickém smyslu otočil do sebe, dovnitř těla.“
Budiž zapsáno, že fenomén dočasné proměny vědomí, o němž zde píšeme, nenabízíme jako následováníhodný příklad, sám autor jej chápe jako určité vzdálení se střední cestě, která v myšlení Východu, zejména v buddhismu, představuje zlaté pravidlo. Ale autor pokračuje: „Tímto ve mně vznikla vagína, a já jsem cítil a věděl, co to je mít vagínu. Podobně se energeticky začala zvětšovat má prsa, pochopil jsem, jaká to je slast, mít prsa.“
Některé čakry praktikujícího muže se prý začaly otáčet naopak. Dále píše: „Pochopil jsem, že být ženou či mužem není fixním (pevným) principem, ale jen hrou orgánů. Když jsem pak přijal všechny zvláštnosti ženského bytí a vědomí, cítil jsem se úplně ženou. Napadaly mě úplně jiné záležitosti a představy, prostě jsem byl někým jiným. Mezi mužskou a ženskou psychikou je velký rozdíl, stejně jako ve schopnosti vcítění a prociťování.“
A ještě něco k již zmiňované homosexualitě: „Doopravdy jsem si myslel, že pokud takto zůstanu, tak to je nejlepší cesta, aby ze mne nakonec byl homosexuál. Sexuálně mě přitahovalo mužské pohlaví, a byl(a) jsem oddán(a) Šivovi.“ Podaný záznam sexuální transformace je v literatuře ojedinělý, a proto cenný, nicméně domníváme se, že se odehrál v mysli, která byla přece jen determinována obvyklým způsobem v intencích všudepřítomného patricentrismu, což vyplývá zejména ze závěru.
Pokusím se upřesnit, mysl muže se transformovala do mysli ženy, avšak do takové mysli ženy, jakou si dokázala představit zase jen mysl muže. Ze závěru pak jasně vyplývá, že transformovaná mysl akceptovala patricentrické představy o unifikovaném postoji k sexualitě, který je stejný jak pro ženy, tak pro muže. Dnešní muži totiž už nejsou schopni vnímat jemné rozdíly mezi ženou skutečnou a ženou nafukovací se třemi otvory, jak ji nabízejí sex shopy.
Skutečná žena pak není přitahována mužským pohlavím, ani se v své přirozené duchovní poloze necítí podrobena či oddána muži. Žena je svébytnou Bohyní, která je si vědoma významné schopnosti udržovat kontinuitu života. Základní potřebou ženy je vstřebávat obdiv a pozornost muže. Pozornost ženy není poutána pohlavím muže, ale naopak pohlaví muže je mocně poutáno už pouhou přítomností ženy.
Jen zdánlivě se k sobě ženy a muži přibližují ze stejných pohnutek a vlivem rovnoměrně rozložených přitažlivých sil, poučení lidé však vědí, že přitažlivost mezi ženami a muži je totéž co přitažlivost mezi magnetickou podkovou a hřebíkem.
VLADIMÍR VOLMA

Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (46)
Kritika archeologických nepravd, které se učí děti ve školách. Souvisí historický vývoj s vývojem sexuálních postojů a názorů? Dva základní typy lidské sexuality. Jak velký je rozdíl mezi uměním a pornografií?
(26.10.1999)
@ PROVRTÁVÁNÍ KAMENŮ
Už jsme se zmínili o nejstarších známých společnostech, historicky vřazených do období tzv. mladší doby kamenné, tedy neolitu. Mladší doba kamenná trvala od r. 5000 do r. 3000 př. n. l., údaje se občas rozcházejí, a mění se též podle území. Ve slovníku se lze dočíst: Člověk sice ještě neužíval kovů, ale dovedl již kamenné nástroje hladit a provrtávat, takže nástroje byly už technicky dokonalejší. Lidé žili ve stálejších osadách, zabývali se hodně zemědělstvím a chovem dobytka.
Znovu se dostáváme k již zmiňovanému počátku kalijugy, což je dle staré hinduistické tradice nepříznivá epocha pro lidstvo, označovaná jako temný věk. Období kalijugy započalo r. 3102 př. n. l. a bude trvat celkem 432 tis. let. První část temného věku v trvání jedné dvacetiny celého období bude relativně mírná, s delšími mezidobími míru. Poměry se však budou postupně zhoršovat, až dojde k úplnému zhroucení civilizovaného způsobu života a naprosté ztrátě duchovních a mravních hodnot. Z té zkázy se pak zrodí nový zlatý věk, nová duchovní civilizace.
Napsali jsme, že prastaré civilizace považujeme za tantrické, neboť právě tyto společnosti představují naše skutečné kořeny. Patří k nim především Tchatal Hüyük v Turecké Anatólii (r. 7500 př. n. l.) a předindická města Lothal, Mohendžo-daro a Harappa (historie nejasná, asi r. 3000 př. n. l.). K naší velké lítosti historie zmíněných měst zdaleka není podrobně poznána a zdokumentována. Částečně proto, poněvadž matricentrická společenství tehdejší doby v jistém smyslu představují konkurenci a hrozbu pro dnešní patricentrické společnosti.
Na rozdíl od výše uvedené citace ze slovníku, jiná literatura uvádí, že zmíněné společnosti, byť v mladší době kamenné, žili vysoce strukturovaným způsobem života, bez výrazných společenských autorit, v naprosté sociální harmonii a dokonalém zdraví. Na rozdíl od slovníkových informací kovy nejen znali, ale běžně používali, znali též drobné ruční nástroje, vozy, uměli obchodovat, byli zdatnými architekty účelných a ekologických staveb, používali kanalizace, jejich domy měly koupelny atd.
Takže nejenom hladili a provrtávali kamenné nástroje, historické údaje o mladší době kamenné jsou zřetelně poznamenány pýchou patriarchálních společností, počínaje Mezopotámií, pokračuje Římem a konče dnešní civilizovanou Evropou r. 1999. Údaje jsou zkresleny tak, abychom se my, moderní lidé, vedle svých primitivních předků, jejichž technická revoluce spočívala údajně v provrtávání kamenů, mohli cítit božsky dokonalými, a nemuseli se tak stydět za svoji sociální ubohost.
Povšimněme si jedné typické okolnosti, resp. určitých rysů, jež dva společenské systémy (matricentrický a patricentrický) od sebe odlišují, a které se těsně dotýkají tématu sexuality, jímž se právě teď a právě zde zabýváme. Budeme zkoumat oblast tak jemnou a nesnadno uchopitelnou, jakou je výtvarné umění, a připomeneme si jistý fakt, s nímž jste se již mnohokrát setkali, aniž jste si uvědomili jeho skutečný význam.
LENKA VOLMOVÁ
# CHYBĚJÍCÍ SEX-APPEAL
Každý přiměřeně vzdělaný člověk na Západě již někdy viděl přinejmenším Věstonickou venuši, sošku z pálené hlíny představující ženu, pocházející z Dolních Věstonic na Moravě. Původ sošky znalci datují asi do r. 23 tis. př. n. l. Ale existují také další sošky bohyň, jimž se po antickém vzoru začalo říkat Venuše.
Venuše byla ve starobylé Itálii bohyní jara a krásy, jiné prameny uvádějí bohyni milostného citu. Z Venuše později vznikla Afrodita, bohyně smyslné lásky. Nelze přehlédnout, že transformace Venuše v Afroditu dokládá posun společnosti k patricentrické deformaci, resp. změnu od interakční sexuality k sexualitě konzumační, jinými slovy od altruismu k egoismu.
Jmenujme některé další sošky. Druhou z nejznámějších je Willendorfská venuše nalezená v Dolním Rakousku. Ano, to je ta, jež má hlavičku jako ruční granát, bez vlasů, bez tváře. Vznik je rovněž odhadován asi v r. 23 tis. př. n. l. Další je Venuše z Lespugne, vznik asi v r. 20 tis. př. n. l. Nejstarší je údajně Venuše z Lausselu, vznik asi v r. 25 tis. př. n. l. Existuje více než 100 malých Venuší vytvořených z kostí, slonoviny, kamenů nebo pálené hlíny, vysokých od 5 do 25 cm a nalezených na různých místech Evropy od jižní Francie po Sibiř.
Literatura shodně uvádí, že vše individuální je u starobylých Venuší potlačeno, především obličej, zatímco pohlavní znaky jsou extrémně zdůrazněny. Dávným umělcům je tak podsouván hrubě sexuální zájem o ženu jako objekt bez tváře, a naopak jejich zájem o individualitu ženy a konkrétní ženskou bytost je jim odnímán. Zájem o konkrétní osobnost ženy byl prý v tehdejší době neznámou věcí, s níž se muži nezdržovali. Možná díky zmíněné pochybené interpretaci, dobře zapadající do patricentrické sexuální filosofie, jsou sošky Venuší tak známé po celém světě.
Kdyby byl znám pravý stav věcí, nejspíš by o Venuších vědělo jen pár odborníků archeologů, podobně jako je tomu u jiných objevů, např. u objevu již zmíněného tantrického města Tchatal Hüyüku (někdy psáno Catal Hüyük), které bylo objeveno v r. 1958 Angličanem Jemesem Mellaartem. O tomto úžasném městě toho většina lidí moc neví, žádné knihy, žádné filmy, žádné televizní pořady. A přece právě tam, dříve než vůbec začala mladší doba kamenná, už v r. 7500 př. n. l., žila ohromující civilizace, o níž promlouvají konkrétní archeologické vykopávky, nikoliv mytologie.
Město čítalo 10 tis. obyvatel. Nalezeno bylo téměř neporušené, jako by je obyvatelé opustili právě včera. Poprvé měl soudobý člověk možnost vidět jak žili jeho dávní předkové v době kamenné, a byla to paradoxní podívaná. Domy vystavěné z nepálených cihel, s plochými střechami, bez dveří a oken, do nichž se vstupovalo otvory ve střechách.
Na stěnách domů fresky a reliéfy, např. reliéf obrovských ženských ňader v nadživotní velikosti, v místnostech sochy, zbraně používané jen k lovu zvěře, nástroje, oděvy, ozdoby, postele, pece, kostry předků, údajně pouze kostry žen. Podle koster předků, jež si obyvatelé Tchatal Hüyüku ukládali pod postele, lze spolehlivě poznat, že v městě společně žilo několik rasových typů lidí.
Jejich strava se skládala především z obilí, pěstovali ječmen, pšenici a oves. Uměli obilí roztloukat v kamenných hmoždířích, pekli chleba, zpracovávali vlnu, tkali látky, koberce, rohože. Ženy prý nosily vlněné šaty s třásněmi. Zmínka ve slovníku, že lidé v mladší době kamenné uměli nanejvýš vrtat díry do kamenů, to je bolestný podvod, který lidé spáchali sami na sobě.
Mnoho lidí si možná položilo následující otázky: Proč jsou starodávné Venuše takové divné? Proč jsou sochy bohyň z Tchatal Hüyüku takové divné? Co je na nich vlastně divného? Vždyť např. socha bohyně, z jejíhož pohlaví právě vystupuje rozené dítě, příp. bohyně rodící býka, obě mohou dnešním mužům připadat jako kompletně oblečený hokejový brankář včetně ochranné masky na obličeji.
Vysvětlení není daleko. Bohyně nemají tvář, protože jsou neznámé, jsou to pramatky, první ženy, původkyně všeho lidstva. A protože je nikdo neviděl, nikdo nevěděl, jak vypadaly, proto nemají tvář. Umělci tehdejší doby neopěvovaly svým uměleckým socháním či malováním ženy jako takové, v tehdejší době to neměli zapotřebí, neboť dokázali uctívat ženy in natura, ve skutečnosti. Muži uctívali ženy jako skutečné božské bytosti, ve společenství panovaly klid, mír a všeobecná láska.
Dnes tolik frekventovaný pojem tolerance pravděpodobně vůbec neexistoval, stejně tak agresivita, strach, násilí a další slova typická pro vývoj lidstva v posledních 20, resp. 50 stoletích. Představa o biblickém ráji snadno může nabýt nové podoby. V matricentrických společnostech neexistovalo nic, co by připomínalo dnešní patricentrické puritánství. Skrývání, či dokonce dehonestování (urážení, pomlouvání, zneuctívání) pohlaví a pohlavní polarity, která nás přitahuje, podněcuje a těší, dává nám sílu a radost, to je novodobý vynález patricentrismu.
Prastaré bohyně neměly sex-appeal. A právě to, čemu dnes říkáme sex-appeal, je charakteristickým rysem deformovaného vztahu k druhému pohlaví, tedy výsledkem dlouhodobého budování patricentrické, mužské společnosti s odmítavými postoji k ženám. Sex-appeal je v uměleckém díle výsledkem odmítnutého uctívání ženy v realitě, přirozený obdiv a zbožnění ženy jsou uskutečněny v uměleckém díle, vysochány do kamene, zaznamenány do obrazu.
V sociálním smyslu se jedná o patologický syndrom, který najdeme u zrodu veškerého erotického umění, včetně pornografie. Do stejného pytle patří Evropany tolik opěvované erotické skulptury a reliéfy v Khadžuráhu v indické Madhjapradéši, patří sem Ovidiovo Umění milovat i Vátsjájanova Kámasútra, stejně tak Kaljánamallova Anangaranga aneb Herna boha lásky a mnohé další patricentrické umělecké počiny. Samozřejmě jsou jisté rozdíly ve formě a obsahu, nicméně podstata zůstává stejná.
Na doplnění poznamenávám, že některé sochy či obrazy Ježíše, Panny Marie, andělů a dalších bytostí, jimiž se zabývá paulinistická teologie, vykazují značný sex-appeal, přestože vznikly v dobách pramálo erotických, např. v období gotiky.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (47)
V pohlavním životě úlohu zvláštní důležitosti hrají vnitřní tělesné orgány, jakkoliv býváme pyšní spíše na orgány vnější, které netřeba jmenovat. Podívejme se pohledem Východu na svoji slezinu a slinivku.
(29.10.1999)
@ HUBENÍ OTESÁNCI
Tradiční čínská medicína pojednává vnější stav organismu jako důsledek vnitřního stavu a vzájemné interakce vnitřních orgánů. V současné západní společnosti se často setkáváme s oslabením orgánu sleziny-slinivky. Vlastně se jedná o dva orgány, avšak čínská medicína, s ohledem na hlubší souvislosti, chápe slezinu a slinivku jako jediný orgán. Samozřejmě, že to vzbuzuje posměch, nevoli a pochybnosti západních lékařů. Nicméně, kdo se přiměje k poznání byť jen základů tradiční čínské medicíny, ten s posměchem a nevolí brzy skončí, a jeho pochybnosti jej přitáhnou k dalšímu poznání.
Slezina-slinivka jako jedna z pětice základních tělesných orgánů má celou řadu důležitých úkolů. Hlavním úkolem je umožnit trávení, připravit pozřenou potravu do té podoby, aby byla stravitelná. Pro naši představu slezina-slinivka činí s pozřenou potravou cosi obdobného, jako když potravu vaříme v hrnci. Proto také syrová strava je pro celou řadu onemocnění kontraindikována. A naopak, jestliže potravu dobře uvaříme a jíme-li teplá jídla, ulehčíme slezině-slinivce práci, a tato pak může lépe regenerovat.
Zvykli jsme si už, že mnoho důležitých informací, které mohou ulehčit lidem životy a vylepšit jejich zdravotní situace, naráží na tvrdý odpor oficiálních názorů, za jejichž autorstvím nestojí konkrétní osoby, ale nové náboženství, které označujeme slovy věda, vědecký názor, výsledky výzkumu amerických vědců atd. Také v tomto případě podáváme informace značně konfliktní, neboť výzkumy amerických vědců, českými vědci potvrzené a odsouhlasené, prokázaly nezastupitelnou důležitost syrového ovoce a zeleniny pro lidské zdraví.
Ale už ani slovo o tom, že syrové ovoce a zelenina poskytují kýžené ochlazení a očištění organismu předávkovanému uzeninami, grilovanými masy, chlebem, kořením, cukrem, alkoholem a dalšími konvenčními poživatinami vnášejícími do organismu patologickou horkost. Pro takto připravený organismus je samozřejmě syrové ovoce a zelenina jistým energetickým vysvobozením, nicméně jejich negativní účinky na slezinu-slinivku tím nejsou o nic menší. Hrozivý nárůst diabetiček a diabetiků je toho matematickým důkazem.
Ale slabá slezina-slinivka nezpůsobuje pouze cukrovku. Všichni známe hubené lidi, kteří o sobě prohlašují, že se cpou jako Otesánci, a nikdy se nespravují. Většina z nich chápe svůj stav jako přednost. Říkají, že mají vysoký metabolismus. Nicméně pravda je taková, že jejich trávení je chabé a neefektivní, protože slezina-slinivka nepracuje, jak by měla. Ze zmíněného pohledu je všechen vědecký humbuk kolem kalorické či joulové hodnoty potravy scestný, nesmyslný a zavádějící.
Pokud bychom chtěli uplatňovat joulovou metodu ve výživě, museli bychom nejprve zkoumat individuální joulovou hodnotu lidského lejna. Záleží totiž na schopnosti trávení, zda potrava bude využita, či nikoliv. Číňané velmi případně hovoří o síle trávicího ohně, který záleží především na stavu sleziny-slinivky. Výše uvedení hubení lidé, kteří se cpou, ale nespravují, jsou také věčně hladoví. Přes množství potravy, jímž se nacpou, jsou lehce podvyživení. V lidovém jazyce pro ně existuje výstižné označení „výserné typy“. Po aplikaci fytoterapeutik k posílení sleziny-slinivky, a po zharmonizování interakce sleziny-slinivky a jater, hubení lidé mírně přibírají na váze, přestože spotřebují méně potravy.
Se smyslem pro básnický obraz můžeme taktéž říci, že role sleziny-slinivky v lidském těle tak trochu koresponduje s rolí ženy v západních industriálních společnostech, přičemž časté napadání a utlačování, jichž se slezině-slinivce dostává ze strany jater, dobře ilustruje vztahy mužů k ženám v zmíněných společnostech obvyklé.
LENKA VOLMOVÁ
# GENERÁL KRVE
Ale slezina-slinivka uplatňuje svůj vliv také v intimním životě lidí. Především je třeba vědět, že tento orgán má kardinální důležitost pro stav tepen a cév. Číňané říkají, že slezina-slinivka ovládá krev, a je tedy zodpovědná za nejrůznější cévní potíže, křečové žíly, různé krevní stagnace, snadno vznikající modřiny, krvácení dásní, ale také potíže s mužskou impotencí a ženskou frigiditou, což je vlastně jeden a týž problém.
Impotence a frigidita souvisejí s ochablostí a potížemi cév, s nedostatkem čchi, který je dále příčinou stagnací a ochablého pohybu krve. A samozřejmě souvisejí též s vyčerpaností ledvin, o čemž jsme se již dříve zmínili. Yang ledvin je pro radostný a trvalý intimní život podmínkou č. 1. A právě yang ledvin je zvýšenou měrou chráněn při praxi pohlavního života, kterou označujeme jako sexualitu interakční či komunikační, polopaticky jako sexualitu anorgasmickou či nestříkací.
A naopak při konzumační sexualitě je yang ledvin vyčerpáván, a to za současného chřadnutí organismu a ubývání tělesných sil, což jsou v podstatě příznaky umělého, resp. násilného stárnutí. Jako důkaz nechť zvídavému čtenáři poslouží dramatické změny vizáže známých osobností, herců, zpěváků, o nichž bylo obecně známo, že byli sexuálními atlety a přeborníky. Mnozí samozřejmě již nežijí, ač by žít mohli, a ti žijící se z krásných mužů plných energetického třpytu změnili v zsinalé trosky s kruhy pod očima a bolestmi v zádech.
Slezina-slinivka je zdrojem tvorby čchi a krve. Samotná čchi je pak tzv. generálem krve, neboť řídí pohyb krve, uvádí krev do pohybu a usměrňuje ji. Zdravá slezina-slinivka produkuje silnou čchi a zdravou krev. Je-li slezina-slinivka oslabená, slábne čchi, ale také krev. Čchi už nemá sílu řídit krev, v důsledku čehož se krev dostává mimo své dráhy, objevují se krvácení z nosu, krev ve stolici a moči, silná menstruace, vznikají krevní podlitiny apod.
Pro filosofické fajnšmekry budiž napsáno, že slezina-slinivka řídí zvedání čistého, zatímco klesání kalného obstarává žaludek. A mohli bychom pokračovat, tradiční čínská medicína totiž pojímá jednotlivé orgány jako skutečné osobnosti s mnohými specifickými vlastnostmi. Mezi nimi navíc panují vzájemné vztahy přízně a protivenství, které musejí být udržovány v harmonii a rovnováze, jinak se začnou objevovat tělesné či psychické problémy.
Problémy mohou být dokonce zcela nové a dříve nebadatelné. Víme, že moderní věk přináší co chvíli nové nemoci, které v podobě televizních či novinových zpráv vstupují do našeho vědomí jako nevyléčitelné, strašné, beznadějné. AIDS, syndrom chronické únavy, lidožroutské baktérie atd. Snad bychom dokonce mohli hovořit o amerických nemocích, podobně jako byla syfilida kdysi označována za nemoc francouzskou.
Pro tradiční čínskou medicínu však nové nemoci nejsou vážnými překážkami, jež by způsobovaly bezradnost čínských lékařů. Systém zůstává po tisíce let stejný, i když nemoci se různí. Čínští lékaři léčí dnes nemoci, které jejich kolegové před tisíciletími vůbec neznali. Nemoc vždy přichází jako ukazatel porušení přirozeného řádu věcí, a s nápravou řádu zase odchází. Bohužel Západ na vznik nemocí hledí tradičním paulinistickým pohledem, který říká, že nemoci jsou rány boží, které přicházejí bez ohlášení.
Také menstruační nepravidelnosti, výtoky, infekce v pochvě, některé změny na děložním čípku, u mužů záněty močové trubice, krvácení po ejakulaci, některé prostatické potíže atd., také tyto potíže mají jednu společnou příčinu spočívající v oslabené slezině-slinivce. A vše má rovněž jedno společné řešení, spočívající v posílení zmíněného tělesného orgánu.
Problémy způsobené oslabením čili vyčerpáním sleziny-slinivky jsou tedy jednak zjevné, např. již zmíněná krvácení všeho druhu, křečové žíly, hemoroidy, bércové vředy, a jednak skryté, např. nedostatek čchi způsobující frigiditu či impotenci, a s tím související balík psychických, potažmo partnerských, ale také rodičovských problémů. Nedostatek čchi oslabuje zároveň další orgány v lidském těle, např. ledviny jsou nuceny vyčerpávat svoji zásobu čchi na mnoho let dopředu, takže výsledkem je nakonec předčasný odchod nikoliv do důchodu, ale rovnou do země.
Pět hlavních orgánů je v staročínské taoistické filosofii přiřazeno k tzv. pěti prvkům, z nichž je stvořen svět a jejichž vzájemnou proměnou je svět udržován v pohybu a při životě. Slezině-slinivce je přiřazen prvek země. Země se rodí z ohně, ze země se rodí kov, země ovládá vodu, ale sama je ovládána dřevem. Podobné vzájemné vztahy panují mezi všemi pěti tělesnými orgány. Přiřazení k prvkům vypadá následovně: srdce (oheň), slezina-slinivka (země), plíce (kov), ledviny (voda), játra (dřevo).
Slušnost, soucit a láska přikazují, abychom uvedli též některé nejznámější postupy, jimiž lze slezinu-slinivku šetřit a vyživovat, ačkoliv takové informace patří spíše do kompetence lékařů, odborníků na tradiční čínskou medicínu. Tito jsou v ČR vzděláváni v odborných seminářích, které pro lékaře a laiky pořádá Československá sinobiologická společnost se sídlem v Praze, a to za účasti odborníků z Francie, Kanady, Číny aj. Příště budeme dostupnými prostředky vyživovat slezinu-slinivku.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (48)
Ubližujeme sami sobě, jestliže jíme a pijeme co se nabízí? Jak se staráme o slezinu-slinivku, abychom se nestali diabetiky a impotenty. Čínská rostlina, která předčí vše, co jsme dosud věděli o rostlinách.
(2.11.1999)
@ NEUBLIŽOVÁNÍ
Prvním krokem v péči o vnitřní orgány, rozhodující hybatele ovlivňující délku a kvalitu života, je neubližování. Tak jako první podmínkou úspěšného vyléčení nemocí je nezhoršování stavu nemocných, tak první podmínkou péče o vnitřní orgány je neubližování zmíněným orgánům. Vyžaduje to poučenou mysl a ohleduplnost k sobě, ale též ohleduplnost k druhým lidem, což by mělo být minimem každodenní zdravotní prevence.
Možná někoho zarazí, když napíšeme, že lidé by neměli svým orgánům ubližovat. Vždyť to je snad samozřejmé. Cožpak někdo ubližuje svým vnitřním orgánům, a tím vlastně sám sobě? Kdopak by ubližoval sám sobě, vždyť nikdo nemá rád bolest a všichni se vyhýbají utrpením? Bohužel je to tak, lidé ubližují sami sobě dost často, a dokonce rádi. Nezřídka jim destrukční kroky k vlastním osobám zvedají sebevědomí a poskytují slast identifikace se společností.
Mezi konkrétním krokem, a jeho důsledkem existuje totiž relativně dlouhá prodleva. Nikdo se schválně neuhodí kladívkem do prstu, byť by to doporučovaly bilboardy nebo televizní reklamy. Neuhodí se, protože výsledkem by byla okamžitá bolest. Naproti tomu vlády většiny zemí neznají cestu, jak ochránit lidstvo před cigaretami, kávou, cukrem, zmrzlinou, coca colou, alkoholem, drogami atd. Ale proč, vždyť jmenované produkty jsou pro lidské organismy zničující? Odpověď je blízko, protože důsledek je od příčiny relativně vzdálen, takže souvislost je nezřejmá, a tudíž zpochybnitelná.
Léčit společnost z kouření, alkoholismu, užívání drog atd. je nesnadné, poněvadž není založeno na poskytování přímé zkušenosti, ale pouze na zprostředkovaném strašení různými bubáky. Kuřáci by měli zblízka vidět, jak vypadají plíce člověka zemřelého na rakovinu plic a jiných orgánů. Měli by být seznámeni s utrpením, které člověk onemocnělý rakovinou prožívá. Všechny děti by měly být seznámeny s pohnutým životem diabetiků, s problémy diabetického bezvědomí atd., a to dříve než dostanou své první bonbóny. Podobně s drogami. Nesaháme do ohně, protože bychom se spálili.
A že bychom měli léčit společnost, a nikoliv jednotlivého kuřáka, alkoholika, narkomana či zločince? Samozřejmě, stejně jako musíme léčit celého člověka, a nikoliv pouze nemocný žaludek nebo žlučník. Zatímco v medicíně se holistické (celostní) myšlení zvolna prosazuje v sociologii, resp. v sociopatologii je dosud nestravitelným soustem, které osamělí individualisté odmítají rozkousat.
Zdravá společnost musí být založena především na pravdivých informacích. Soudobé západní společnosti jsou ale založeny na informacích hystericky modifikovaných, tzn. subjektivně účelových či usilujících o pozornost za každou cenu. Většina reklam a různých informací určených veřejnosti jsou lži zaměřené na manipulaci ať již obchodní, nebo politickou. Věří snad někdo, že mýdlo, zubní pasta nebo prášek na praní mohou poskytovat nekonečnou svěžest? Věří někdo, že V. Havel přinesl pravdu a lásku? Věří někdo, že V. Klaus budoval právní stát? Věří někdo, že M. Zeman tvořil sociální politiku?
Samé reklamní slogany, samé patricentrické obchodní triky, jež jsou ve své podstatě totožné s obrazem muže, který hučí do ženy, aby mu žena dovolila masturbovat ve své vagíně. Pouze s tím rozdílem, že v roli ženy je v uvedených případech národ, resp. lidské společenství.
LENKA VOLMOVÁ
# VYŽIVOVÁNÍ SLEZINY
Neubližování vnitřním orgánům, jmenovitě slezině-slinivce a žaludku, jež společně vytvářejí komplex orgánů, k němuž je v taoistické filosofii přiřazován element dřevo, shrneme do následujících informací. Poučují nás o důsledcích běžných stravovacích zvyklostí. Pamatujme, že zmíněné důsledky patří k těm, jež přicházejí po prodlevě, a proto záleží na nás, zda budeme ochotni jim věřit, zda je sami ověříme či jak se k nim vlastně postavíme.
Přečtěte si, co praví tradiční čínská medicína o upřednostňování studených pokrmů: Častá konzumace studené a syrové potravy, poškozuje yangovou čchi sleziny-slinivky a žaludku, a vyvolává tak v uvedených orgánech stav prázdnoty a chladu. Důsledkem je oslabení trávicích funkcí a akumulace vlhkosti. Běžnými příznaky jsou bolesti břicha, nadýmání, škroukání v břiše, průjmy.
Pro dnešní dobu bezpochyby významná informace, neboť jídla vyjímáme studená z chladniček, a nemáme čas ani chuť si je ohřívat. Navíc paradoxně existují potraviny určené k jídlu v ledovém stavu, zmrzliny, nanuky, nanukové dorty aj. Nemluvě o nesmyslných konvencích, které určují pití chlazených nápojů, příp. nápojů s ledem.
Ale ani opačné extrémy nejsou žádoucí, jak by se mohlo zdát lineárně uvažujícímu Zápaďanovi. Když škodí studené, horké dělá dobře, mohlo by se zdát, ale není tomu tak. Požívání horkých příp. pálivých jídel (pepř, paprika, zázvor) poškozuje naopak zase yin sleziny-slinivky a žaludku, a je příčinou akumulace horkosti v žaludku, a taktéž vysušování tělních tekutin. K běžným příznakům zmíněného stavu patří žízeň, sucho v ústech, zácpa, hubnutí, bolesti zubů.
A existují další stravovací zvyklosti, jež nám mohou ublížit, aniž bychom si toho byli vědomi. Taktéž přílišná konzumace sytých, přeslazených, mastných, pečených a smažených pokrmů negativně postihuje funkce sleziny-slinivky a žaludku. Vede k akumulaci vlhka a tvorbě hlenů, z nichž se následně transformuje horkost. Následkem je vznik velkých vyrážek, v těžších případech až mrtvice, a to v důsledku zablokování drah čchi a cév.
Trávicí systém má rád pravidelnost, ustálený a rovnoměrný rytmus přijímání potravy. Nevyvážený příjem potravy působí na celé trávicí ústrojí neblaze, a může dokonce vytvářet zhoršení či komplikace v případech již probíhajících onemocnění. Především tím, že oslabuje slezinu-slinivku a žaludek, a dále vyvolává značné rozladění mezi vyživující a ochrannou čchi, tzn. další výrazné oslabení organismu.
Přejídání pak nebezpečně přetěžuje slezinu-slinivku a žaludek, a navíc brání dokonalému strávení potravy. Vede k akumulaci, tzn. hromadění a srážení nedostatečně natrávené potravy, a následným chorobným stavům, jako jsou např. nadýmání, bolesti žaludku, pálení žáhy, zvracení, průjmy.
A aby výčet jevů, jimž se musíme vyhnout, chceme-li prospět slezině-slinivce a žaludku, byl úplný, musíme zmínit též hladovění. Časté hladovění znamená, že je oslabován zdroj tvorby čchi a krve. Následuje zhoršování funkcí orgánů, celkové oslabení a snížená odolnost vůči nemocím. Není-li potrava přijímána půl dne, čchi začíná oslabovat. Není-li potrava přijímána jeden den, čchi už začíná ubývat.
A rovněž tak časté konzumačně pojaté pohlavní styky, tzn. styky přerušované orgasmy a ejakulacemi, jsou pro slezinu-slinivku zničující. Není náhodou, že mezi diabetiky nalézáme vysoké procento osob, které jsou na orgasmické sexualitě závislé. Tyto osoby provozují svoji zálibu až do té míry, že si začínají uvědomovat její oslabující důsledky. Někteří muži po čtyřicítce dobře vnímají, jak se jim po ejakulacích vkrádají do tělesných skříněk zima a chlad, a že je přemáhá blažená apatie a vysvobozující spánek.
Není to nic jiného než zřetelné urychlení cesty od příčiny k důsledku, za nímž lze objevit hlubší realitu příčinnosti všech jevů.
Slezinu-slinivku dobře vyživují rozličné byliny z různých částí světa. Dobře známá je např. skořice, která je ovšem velmi horká, takže se hodí pouze pro stavy výrazného chladu. Jinak způsobuje vzestup horka, vyšlehávání ohně jater, záněty spojivek, migrény apod. Oslabené slezině-slinivce prospívá z českých bylin třezalka, která ale ovlivňuje spíše játra, a to tím způsobem, že je tlumí, a tak vlastně prospívá slezině-slinivce. Ochlazující vliv na játra, který se blahodárně projeví v revitalizaci sleziny-slinivky, má taktéž máta peprná.
Znamenitý posilující vliv na slezinu-slinivku má sušená kůra mandarinek, která se v Číně nazývá chenpi a občas se k nám také dováží. Větší dovoz a propagace by znamenala podstatné snížení výskytu diabetu v ČR. Také odvar ze sušené bílé vatičky, jež se nalézá pod kůrou grapefruitu, mezi kůrou a vlastním plodem, je v posilování jmenovaného orgánu významný.
Ovšem královnou v péči o slezinu-slinivku, ale také plíce a ledviny, orgány, které by většina civilizovaných lidí potřebovala sanovat (spravit), je rostlina jménem jam čínský. Latinsky Dioscorrea batatas, čínsky shuyu (šu-jü), ale existují různá čínská synonyma.
Když v televizním filmu Sarvamangalam o svatých mužích současné Indie bylo řečeno, že muži žili několik let v osamění ve skalním obydlí v horách a živili se pouze brambory, pak to byla informace zavádějící. Nebyly to brambory, ale jamy. Člověka, který by se tak dlouho živil pouze brambory, bychom nejspíš vidět nemohli. Proč? Odpověď ponechávám na zkušenostech jedlíků brambor, vždyť brambory jsou dnes každému dostupné.
Jam čínský lze pěstovat v teplejších polohách také v našich podmínkách, dokonce zde přezimuje. Jeho hlízy jsou sladké a obsahují řadu cenných látek, pročež se z nich v řadě zemí vyrábějí léčiva. Přehled účinků: Léčí předčasný výron semene, odstraňuje akutní i chronickou únavu, neurastenii, poševní výtok, sníženou imunitu, slabost v končetinách, chlad, abscesy, karbunkly a jiné kožní potíže či infekce. Podporuje chuť k jídlu, má protiprůjmový účinek, zvlhčuje kůži a vlasy, posiluje funkci ledvin, funkci endokrinního a imunitního systému aj.
Povaha je vyrovnaná, a proto jej lze užívat dlouhodobě jakožto pokrm. Kontraindikací může být vysoký krevní tlak, zácpa z horka, obecně stavy plnosti. Nekombinovat se zimní cibulí sečkou nebo vepřovým masem. Jam je v Číně intenzívně zkoumán, neboť se ukazuje být perspektivním tonifikačním a regeneračním prostředkem při poruchách imunitního systému. Na spektru účinků jamu se opakovaně můžeme přesvědčit, jak úzce souvisejí sexuální vitalita a vnitřní tělesné zdraví člověka.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (49)
Proč makrobiotika uzdravuje na pár let, ale nikoliv napořád? Zmatek kolem yin a yang. Kdo má pravdu? Tradiční čínská medicína, anebo novodobá makrobiotika, která čínskou tradici špatně opsala?
(4.11.1999)
@ GULÁŠ ZVANÝ MAKROBIOTIKA
V časopisech Vital, Regena, Regenerace aj. bývají publikovány články propagátorky makrobiotiky, jejíž jméno, Ing. Jarmila Průchová, není českým čtenářům ani televizním divákům neznámé. Tato žena je, díky své publikační činnosti, pokládána za odbornici ve zdravé výživě, energetické medicíně a makrobiotice. Pravidelně též pořádá kurzy orientální diagnostiky a makrobiotiky. Mnoho lidí ji zná jako autorku knih o makrobiotice.
Jejím velkým vzorem a učitelem je Michio Kushi, Japonec žijící v Americe, který převzal učení profesora orientální medicíny Nyoiti Sakurazawy, rovněž Japonce, na Západě známého pod jménem George Ohsawa. Problém je v tom, že Ohsawa vycházel sice z tradičního taoistického systému rovnováhy principů yin a yang, ale buď svévolně, nepochopením nebo nedopatřením NĚKTERÉ energetické polarity, resp. klasifikace ze skupiny yin překlasifikoval a zařadil jako yang, a jiné polarity, resp. klasifikace ze skupiny yang označil jako yin.
Nebo to udělal až někdo po něm, nemohu přesně říci, neboť jsem neměla možnost číst Ohsawovy knihy v originále. Četla jsem ale u nás vydané knihy od jeho následovníků, tj. od Kushiho, Průchové aj. Bez přemýšlení a hlubšího zkoumání, se všude opakují stejné chyby. Osobně se domnívám, že tyto chyby vznikly v důsledku snahy o masové rozšíření a komerční využití makrobiotiky na Západě, především ve Francii a Americe, kde Kushi od padesátých let působí.
S rozšířením systému nazvaného vzletně makrobiotika (velký život) to moc těžké neměl. Lidé, hledající ucelený stravovací systém, který by vedl k upevnění jejich zdraví a eventuální samoléčbě, neměli žádnou jinou tak zdánlivě komplexně propracovanou nabídku. Navíc tím, že je makrobiotika založena především na vařeném obilí všeho druhu, luštěninách, mořských řasách, sóji a sezónní zelenině, s odmítáním výrobků z kravského mléka, cukru a chemicky konzervovaných potravin, je zpočátku skutečně pro mnoho typů lidí lékem.
Je to dáno preferováním obilí, které v dřívějších dobách bylo běžnou každodenní potravou, zatímco dnes se smrsklo na knedlíky, chleba a rohlíky, přičemž do dvou posledně jmenovaných je často v pekárnách přidáván cukr a další nežádoucí přísady. Mořské řasy zase doplňují minerální látky, o které přicházíme pojídáním cukru ve stovkách nejrůznějších jídlech.
Těch principů je samozřejmě v makrobiotice mnohem více, a většina by byla prospěšných, KDYBY ostatní nebyly založeny na nepochopení pojmů yin a yang! Po pravdě musím říci, že jsme oba s manželem před mnoha lety měli svá makrobiotická období a je také pravda, že jsme si zdraví vylepšili, neboť makrobiotika je založena především na konzumaci v běžné stravě tolik chybějících obilovin.
Ale je také pravda, že po určitém čase, po několika letech, jsme začali mít znovu zdravotní potíže a to opačného rázu než před makrobiotikou. Každý makrobiotik začne mít za několik let zdravotní potíže, záleží na konstituci jedince, na jeho předchozí stravě a na jeho poctivosti v makrobiotickém vaření. Může to být za 7 let, nebo už za 2 roky. Navíc makrobiotici dost často trpí pocitem viny, když makrobiotický režim nedodrží a vybočí ze systému jiným jídlem. Je to dáno mj. poněkud generálským tónem knih Ing. Jarmily Průchové.
Obecným problémem, který způsobuje makrobiotika, je chlad, což byl také náš problém. Snadno jsme prochladli, nedokázali jsme v chladnějším podzimu pracovat na zahradě, protože se do nás všemi cestami vkrádala zima, manžel míval až fialové rty, jako dítě koupající se dlouho v rybníce. Byli jsme neustále velmi hladoví a často, a brzy jsme se unavili.
Tak jsme se poprvé obrátili na MUDr. Ludmilu Bendovou-Růžkovou, lékařku internistku, přední českou specialistku na tradiční čínskou medicínu. Je třeba přiznat, že to byla právě MUDr. L. Bendová-Růžková, kdo před lety začal československou veřejnost s makrobiotikou seznamovat, a Ing. J. Průchová patřila k jejím žákům. Avšak doktorka Bendová měla dostatek bystrosti a objektivity, aby omyly makrobiotiky prohlédla.
Nebezpečnou chybou makrobiotiky je přeřazení NĚKTERÝCH energetických polarit, resp. klasifikací k opačným pólům. Tradiční čínská medicína (TČM) jasně definuje energetické polarity yin a yang. Pro lepší představu a pořádek v pojmech budiž napsáno, že TČM je systém prohlubovaný několik tisíciletí, neboť jeho začátky se datují přibližně do 3. tisíciletí před naším letopočtem.
TČM definuje energetickou polaritu yin jako něco, co je spíše chladné, pomalé, temné, těžké, klesající, postupující směrem dolů. Yin jsou také kontrakce (zmenšování, stahování, smršťování) a centripetální (dostředivá) síla. Z chutí jsou yin kyselá, slaná a hořká, dále kořeny, ryby, mořské produkty, sůl aj.
Naproti tomu energetická polarita yang je definována jako něco, co je spíše teplé, rychlé, světlé, lehké, stoupající, postupující směrem vzhůru. Yang jsou také dilatace (zvětšování, rozvolňování), centrifugální (odstředivá) síla a expanze (roztahování). Z chutí jsou yang sladká a pikantní (pálivá, štiplavá), dále listy zelenin, alkohol, bílý cukr, med aj.
Všichni víme, že existuje noc, a že jejím opakem je den, že existují protilehlé energetické stavy chlad a teplo, umístění dole a nahoře, lokalizace uvnitř a vně, pasivita a aktivita, tmavé a světlé charakteristiky, ženské a mužské bytosti, samice a samci ve světě živočichů, příp. rostlin, nadbytek a nedostatek, chronické nebo akutní nemoci, země a nebe atd. Všechny poprvé jmenované polarity řadí TČM k yin, naproti tomu druhé polarity řadí k yang.
Sami si jistě dovodíte, že introvert bude patřit k yin, neboť je spíše tichý, klidný, uzavřený, pasivně komuniaktivní a neprosazuje se, a naopak extrovert patří k polaritě yang, neboť je hlučný, pohyblivý, otevřený, aktivně komunikativní a prosazuje se.
Yin a yang jsou od sebe neoddělitelné, jedno obsahuje druhé, a v druhé se mění. Noc v sobě zahrnuje den, zima v sobě zahrnuje léto, a léto zahrnuje zimu. Prostě když yin nebo yang dojdou svého maxima, proměňují se ve svůj opak. Když zima (yin) dosáhne svého maxima chladu (yin) a dlouhých nocí (yin), začne se měnit ve svůj opak. Pomalu se prodlužuje den (yang) a zvolna se otepluje (yang).
Pak začne převládat spíše teplo a my se radujeme z jara (yang), i když yin stále existuje (noc, noční chlad, déšť). Když teplo dosahuje maxima, takový čas nazýváme létem (maximální yang). Ale yang se postupně vyčerpává, ubývá. Když léto (yang) dosáhne svého maxima horkosti (yang) a dlouhých dnů (yang), začne se měnit ve svůj opak. Yin se stává postupně silnější, až se vše změní zase v zimu a my zalezeme ke kamnům.
A jak v kuchyni? Například petržel, která roste v chladu, temnu a vlhku, a je tvrdší nežli maso, je vzhledem k jehněčímu masu, které je měkké, ohřívá a dodává sílu k fyzické práci, jednoznačně yin. Ale vzhledem k ledu na rybníce je petržel yang. Když budeme posuzovat jednotlivé části petržele, pak listy jsou více yang než kořen, střed kořene je více yin, pevnější, zahuštěnější, než vnější část kořene.
Podobně při vaření. Potraviny pečené a smažené přijímají tepelnou úpravou více ohně (yang) než potraviny vařené ve vodě (yin). Takže vhodnou kuchařskou úpravou můžeme potravinám přidávat, čeho mají nedostatek, a ubírat, čeho mají nadbytek. Nebo můžeme potravinám jejich hodnoty ponechávat, a vhodně je doplňovat tak, abychom z hlediska energetických kvalit yin a yang dosáhli vyváženého jídla. Např. k pečenému či smaženému masu přidáváme dvojnásobné množství vařené zeleniny.
Ale vždy existují yin a yang současně, neboť jsou neoddělitelné! Nic a nikdo není jen čistý yin nebo jen čistý yang. Všechny věci, jevy, živá a neživá příroda, vše je buď více yin, nebo více yang, a už vůbec to neznamená, že se vše časem nebude měnit ve svůj opak.
LENKA VOLMOVÁ
# ZMATENÍ POJMŮ
Ale zpět k problému, v němž se jedná o lidské zdraví. Michio Kushi a Jarmila Průchová do zmíněného systému, který je základem staročínské taoistické filosofie, vnášejí zmatek. Pokusíme se o jednoduché a srozumitelné vysvětlení. Tak třeba v knize Přírodní léčení makrobiotikou, vydané Východoslovenským nakladatelstvím v Košicích v roce1992, popisuje Michio Kushi na straně 290 mnoho jevů, a tyto jevy klasifikaje podle yin a yang.
Za yang mylně označuje kontrakci (stažení) a dostředivost, a zároveň tvrdí, že k zmíněnému patří introvert, ale z vlastností aktivita, pohyb a pozitivnost. Takového introverta bych opravdu rád poznal!
A další kontradikce (protimluv) není daleko. Jestliže Kushi mylně tvrdí, že yang je kontrakce, dostředivost čili pohyb z periférie do středu, pak je nesmyslné, když k yangu, byť správně, přiřazuje Slunce a oheň. Vždyť jak Slunce, tak oheň jsou známé enormně silnými vyzařováními do prostoru čili energetickými expanzemi od středu ven? Slunce a oheň buďto nejsou yang, anebo yang neznamená dostředivost! Pravdou je samozřejmě to druhé.
Jedním dechem pan Kushi chybně tvrdí, že yang je dostředivost a zahušťování, ale zároveň, že yang je aktivita, což je samozřejmě správně. Každému je ale dostatečně známo, že např. svěrací kazajka (dnes ve formě injekce) člověku na aktivitě nepřidá. Podobně jedním dechem prohlašuje, že yang je dostředivost, ale současně záření, a zejména dlouhé vlny.
Ovšem září-li něco, ať už svíčka nebo maják na pobřeží, pak to září z jednoho bodu do prostoru, a nikoliv z prostoru do svého vlastního středu. A navíc kmitočtová aktivita dlouhých vln je mírná, a jsou tedy klidnější, yin. Kratší vlny jsou naproti tomu kmitočtově aktivnější, neklidnější, a proto rychlejší, yang.
V knize Cukr a sůl aneb Dva bílé jedy, v 1. díle vydaném nakladatelstvím Votobia v roce 1997, své mylné informace ještě opepřil tím, že k yangu, tedy podle něj k dostředivosti, stahování a zahušťování, ale současně k teplu, světlu, suchosti a aktivitě přiřazuje chladné klimatické pásmo. Zatímco k yin, kterou podle něj reprezentuje rozpínání a expanze, leč zároveň i chlad a temnota, přiřazuje tropické klimatické pásmo! To je již opravdové rozloučení s rozumem.
Asi zbytečně dodávám, že do tropů jezdíme proto, že je tam velké teplo a dlouhé dny, zatímco v chladnějších pásmech převažuje kupodivu skutečně chlad, zima, kratší dny. A lidé jsou v chladnějším klimatu zpravidla méně aktivní a uzavřenější než horkokrevné národy z teplých slunečních oblastí. Pro technické typy poznamenávám, že železo se roztahuje neboli rozpíná teplem, a nikoli chladem, jak by musel podle svých tabulek tvrdit Kushi.
Myslím, že není třeba dalších příkladů. Zmatení základních principů v makrobiotické literatuře je nejenom tristní, ale též nebezpečné. Na vadných základech totiž nelze vystavět pevný a odolný dům, a tím méně lidské zdraví. Navíc pojmy yin a yang jsou dnes oblíbené a snad i moderní, a to nejen ve filosofii, lékařství, dietetice či taoistické sexuologii, ale též ve fyzice, astronomii aj. (Nejsou snad jedničky a nuly dvojkové soustavy nekonečnými variacemi yin a yang?)
Bohužel smysl zmíněných pojmů je nejčastěji vykládán podle deformovaných interpretací pocházejících z knih o makrobiotice, které jsou mylně považovány za normu. Nejdůležitějším úkolem pro skutečné znalce taoismu je proto uvedení obecně přijatých chybných klasifikací na pravou míru. A proto ještě stručný přehled energetických polarit, jak je všichni vnímáme v denních či nočních životech a jak jsou správně klasifikovány podle taoistické filosofie a podle TČM, pro niž je taoismus filosofickým východiskem.
K polaritě yin jsou dle taoistické filosofie přiřazovány chlad, vše pomalé, temné, těžké, dostředivé, dále kontrakce, směr dolů, chuť kyselá, slaná, hořká, sůl, ryby, kořeny, mořské řasy. Dále pak země, hmota, lokalizace uvnitř, tělo, žena, samice, vše tmavé, prostor, nedostatek, prázdnota, chronické nemoci, ale též sudé číslice, černá, zelená a modrá barva. Dále lidé, kteří jsou chladnější, s vlhčí kůží, introvertní, klidní, zasnění, nesmělí, ustrašení, se slabým hlasem, pomalí, bledí, intuitivní, se sklony všude přicházet pozdě.
K pojmu yang jsou naopak přiřazovány teplo, vše rychlé, světlé, lehké, odstředivost, expanze, směr vzhůru, chuť sladká a pikantní, maso zvířat, listy rostlin. Dále nebe, funkce věcí, lokalizace vně, mysl, muž, samec, vše světlé, čas, nadbytek, plnost, akutní onemocnění, ale též liché číslice, bílá, červená a žlutá barva. Taktéž lidé, kteří jsou teplejší, se sušší kůží, extroverti, aktivní, hyperaktivní, agresivní, zlostní a netrpěliví, se silným hlasem, rychlí, zarudlí, logičtí a dochvilní.
A jak je tomu mezi ženou a mužem? Žena (yin) vytváří, zatímco muž (yang) přetváří. Žena prakticky z ničeho vytvoří 3 kg živého tvorečka, a předá mu ze svého těla energii k jeho samostatnému růstu. K tomu ale potřebuje mužovu lásku, přesněji řečeno pozornost, úctu a ochranu. Muž zase ženě usnadňuje život tím, že hlínu reformuje v hrnce, stromy přetváří v nábytek a drobné předměty, kov přeměňuje v nástroje a zbraně, dokáže se tváří v tvář postavit nepříteli či nepřízni přírody, a ochránit tak ženu a děti.
K tomu ale potřebuje ženinu lásku, vděk a péči. Avšak dnešní svět je bohužel zaměřen k preferenci yang před yin. Vyjádřeno v západní terminologii dnešní svět je patricentrický. Před klidným a pomalým vytvářením reálného lidského života má přednost neustálé přetváření hmoty ve výrobky a věci. Stálá touha po změně nachází svůj výraz v bludném kruhu nekonečného obchodování a konzumování.
Obecně jsou v dnešních patricentrických společnostech preferovány dravost, ctižádost, hlasitost, rychlost, přísnost, spěch, rozkazování, logické uvažování, enormní konzumace, rychlé a vysoké zisky, vysoké výdaje, skryté ovládání lidí prostřednictvím reklamy atd. To vše jsou typické vlastnosti mužů, příp. mužsky se chovajících žen.
A kde je místo pro pomalý, leč přirozený růst v rámci velkého ekologického celku? Kde je místo pro pochopení, naslouchání, vychutnávání, meditaci, odpočinek, mazlení, soucit s druhými, pro vyhovění přáním a potřebám druhých? Kde je místo pro typické projevy žen, a jejich ženských vlastností? Představa, že by se všechny ženy chovaly mužsky, je hrozivá, leč není z oblasti pohádek od Walta Disneye, což je lidem, ženám i mužům, jistě známo z denního života.
Hlubší poznání spojitosti a neoddělitelnosti polarit yin a yang, ženského severního a mužského jižního pólu, uvědomění, že póly se vzájemně prolínají a ovlivňují, že společně vytvářejí vyšší entitu, takové poznání poskytuje též novou odpověď na otázku, proč vlastně žena potřebuje muže a proč je muž přitahován k ženě. (Pro méně dovtipné dodávám, že muž nepotřebuje ženu a že žena není přitahována k muži.)
Ale nesmíme zapomenout, že nikdo z nás není jen yin nebo yang. Jsou chvíle, kdy projevujeme vlastnosti yin charakteru, tehdy máme pochopení pro druhé, dokážeme druhým naslouchat a jsme ochotni plnit jejich přání. A jindy naopak prosazujeme svá přání, a proto chceme, aby nám druzí byli nápomocní, aby nás poslouchali. To se pak zase prosazuje náš yang.
Pochopení zmíněné proměnlivosti a znalost vyvažování yin a yangu, to jsou cesty k dlouhému a vyrovnanému životu.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (50)
Stále se ještě najdou lidé, kteří o tom budou číst poprvé. Pití vlastní moči, příp. moči malých dětí může znamenat vyléčení z vážných nemocí včetně rakoviny. Také v sexualitě má lidská moč své místo.
(9.11.1999)
@ URINOHYGIENA
Ještě v r. 1917 byl ve Francii a v Anglii velmi rozšířen názor, že dámské ruce se opravdu zjemní teprve po koupeli v moči. Tuhle větu napsal Angličan John Gregory Bourke, autor knihy Výkaly v mravech, obyčejích, víře a zvykovém právu národů.
V českých knihkupectvích pak najdeme několik dalších knih, jejichž autoři odvážně překročili tabu všeobecného odporu a ošklivosti, a podali veřejnosti cenné informace o obdivuhodných vlastnostech lidské moči. Carmen Thomasová: Moč, ta zvláštní šťáva. Ing. Jiří Cingroš: Sám sobě doktorem, Urinoterapie. MUDr. Vilma Partyková: Urinoterapie očima lékaře.
Nutno zdůraznit, že se nejedná o nové a převratné informace, neboť znalosti o vlastnostech moči byly trvalou součástí většiny vyspělých kultur od pravěku po nedávnou minulost. A protože je známo, že v józe je každodenní pití ranní moči součástí životosprávy, rádi bychom se k tématu urinoterapie vyjádřili, neboť se jedná o prastarou orientální praktiku, kterou by snad bylo lépe nazývat urinohygienou než urinoterapií.
Pojem urinoterapie je zavádějící. Zamlžuje podstatu věci, jelikož se pokouší vtěsnat praktické používání moči pod jeden odborný termín, pokud možno co nejvíce vědecký. Ale při používání moči nejde vždy o léčení. Je proto lepší vyjadřovat se přesněji, tzn. urinoterapii vyhradit léčení a v ostatních případech rozlišovat mezi urinofagií, urinosanací, urinodiagnostikou, urinohygienou, urinokosmetikou apod.
Tibetská medicína využívá moč především k diagnostice, ale také k léčení. Nejznámější, a pro veřejnost nejvíce šokující, je pití moči neboli urinofagie, a to z léčebných nebo preventivních důvodů. Čínská medicína tuto metodu zná rovněž, ale považuje ji za lidovou, resp. okrajovou metodu z nouze, jelikož za normálních okolností disponuje dostatkem vhodnějších prostředků.
Nevýhodou používání moči je totiž fakt, že moč jednoho člověka má v průběhu dne značně proměnlivé kvality. Její koncentrace kolísá podle typu stravy od téměř čisté vody bez chuti a zápachu po nasycený roztok, v němž minerály krystalizují už po malém ochlazení. Však také slovo urina, v latinském jazyce moč, znamenalo kdysi vodu. Urinátor je dodnes potápěč, byť bychom za slovem hledali spíše čurajícího chlapečka z Františkových Lázní.
Použití k léčení vnitřních nemocí je sice prokazatelně efektivní, ale nelze je paušálně doporučit, neboť vyžaduje odborné posouzení. Určité nemoci vyžadují určité typy stravy, a teprve potom lze používat moči jako léčebného prostředku, který by ale neměl být chápán jako suverénní lék. Měl by se vždy kombinovat s dalšími metodami tradičních medicín, zejména s fytoterapeutiky a energetickými cvičeními.
Pravidelný ranní doušek moči (asi 1 dl) jakožto prevenci lze paušálně doporučit pouze lidem zdravým, kteří se uvážlivě živí korektní potravou po dobu nejméně dvou měsíců, a kteří stejně dlouhou dobu pravidelně cvičí energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung nebo jiná. Korektní stravou nemyslíme úplné odmítání masa, ale jedení správných mas (ryb, ptáků, hlodavců aj.) v omezené míře a ve správných kombinacích s tepelně upravenými zeleninami.
Naproti tomu některé procedury z oblasti urinohygieny lze doporučit paušálně každému. Každý si může močí pravidelně vyplachovat ústa a kloktat. Při té příležitosti je vhodné kontrolovat chuť moči a vnímat její změny v závislosti na potravě a nápojích, jež byly přijaty. Také oplachování rukou, předloktí, holení a lýtek, obličeje, ušních boltců, ale též dalších partií těla lze doporučit prakticky každému.
Diabetikové s hyperglykemickými stavy se mohou naučit rozpoznávat své stavy podle chuti moči, a následně korigovat situaci správným výběrem potravy nebo použitím léků. Při stavech vyčerpanosti a prázdnoty orgánů je třeba praktikovat urinofagii s velkou opatrností, a vůbec je lepší tyto stavy sanovat metodami tradiční čínské medicíny. Vnější použití je naopak vždy bez rizika, a lze je s úspěchem praktikovat při zmíněných stavech.
Každý si také může močí ošetřovat a sanovat nejrůznější oděrky na kůži, mýt si v moči vlasy, vousy, celé tělo, vyplachovat si oči, uši, nos, ošetřovat klouby ap. Při zevním použití je moč zázračným prostředkem prakticky bez jakýchkoliv kontraindikací. Taktéž moč svařená na čtvrtinu, z níž jsou tři čtvrtiny objemu odpařeny varem, je pro vnější použití vynikající za všech okolností. Hodí se k čištění zubů, k péči o plísňová onemocnění na nohou, mazání kloubů, k ošetřování akné atd.
A ještě zmínka o tom, co se v lékařské sexuologii a pornografické literatuře, která je vlastní sestrou sexuologie, označuje slovem pissing. Jde o čurání jakožto součást sexuálního chování, které někteří pornoherci, resp. pornoherečky označují v rozhovorech s novináři jako maximálně ponižující. Vzájemné počurání ve vaně nebo ve volné přírodě představuje teplé, něžné a láskyplné zpestření intimního života, při němž se nejedná o ponížení, ale ani o sexuální vzrušení, nýbrž o akt vzájemného ztotožnění.
LENKA VOLMOVÁ
# ANDĚLÉ NEČURAJÍ A NEDEFEKUJÍ
Moč je zajímavá především svým vysokým obsahem čchi. Při vnějším použití způsobuje výrazné zateplení organismu, takže úbytky tepla a energie čchi jsou nesrovnatelně menší než u člověka umytého mýdlem. Zateplení ocení především hubení lidé, a zvlášť v zimě. Moč také zvyšuje hladinu tzv. obranné čchi, která chrání tělo před průnikem vnějších škodlivostí, chladu, větru, horka, mikrobiologických vlivů atd. Je však třeba dodržet určitá pravidla.
Moč dáváme zásadně a pouze na místa, která jsme schopni udržet v suchu. Člověk, který se potí, může s úspěchem natřít svoje tělo močí, ale neměl by pak chodit mezi lidi. Zatímco zaschlá moč podmanivě voní senem či dubovým dřevem, nezaschlá či zapařená moč na těle páchne, jelikož se rozkládá za vzniku čpavku. Není to zdravotně nebezpečné, spíše naopak, ale nutno si připustit, že nežijeme na světě sami.
A co malé děti? Praní počuraných dětských plenek je zcela nevhodné. Kojenci byli ještě v nedávných dobách zabalování do vlněných plenek, které se nepraly, ale pouze sušily. Počurané dítě bylo třeba přebalit, ale nikoliv do čisté pleny, ale do usušené, předtím počurané pleny. Takto opečované dítě zůstávalo neustále v pohodě, agresivita vnějšího prostředí byla totiž ztlumena chemickým identifikačním kódem malého človíčka, který byl jaksi stále ve své kůži.
Takto ošetřované děti se v pozdějším věku nepočurávaly a byly značně odolnější vůči vnějším škodlivostem, a to jak klimatickým, tak mikrobiologickým. Navíc počurané plenky představovaly velkou vzácnost a pravé požehnání pro ostatní členy rodiny. Jestliže se objevily nějaké potíže či indispozice, bolesti svalů, kloubů, hlavy, kožní potíže atd., plenky počurané dětmi se běžně používaly jako obklady.
Vzpomeňme přirozené chování většiny savců, jejichž samice udržují čistotu v hnízdech tím, že pojídají vše, co produkují jejich mláďata. Vzpomeňme chování samců mnohých přežvýkavců, kteří si v určitých obdobích močí na břicho a nohy, což souvisí s energetizací těla a pachovou komunikací při páření. Vzpomeňme na početné druhy myšovitých hlodavců, kteří si vzájemně označují kožíšky močí, čímž udržují jednotnou pachovou identifikaci velerodin.
Známá je také králičí koprofagie, tedy požírání vlastních bobků, dokonce rovnou od zdroje. Jedná se o zdravotně důležité chování nejen u domácích králíků, ale též u volně žijících živočichů. Koprofagie byla dlouho považována za chorobu, či spíše zvrhlost. Králíci, jimž byla koprofagie znemožněna, neprospívali a hynuli. S koprofagií se setkáváme také u šimpanzů v zoo, takto bezprostřední chování šimpanze působí na shromážděné obecenstvo otřesněji než horor od Alfreda Hitchcocka.
Musíme pochopit, že živé organismy nejsou automobily, do nichž by se z jedné strany nalil benzín a z druhé strany by odcházely jedovaté odpadní plyny, tzv. výfukové. Živé organismy nikdy neexistují jako jednoúrovňové systémy, vždy mají schopnost přizpůsobování, vždy pracují s rezervami, a skutečný odpad, jak jej chápeme v dnešním civilizovaném světě, nikdy neprodukují. Obecně odmítavý pohled na moč a tuhé exkrementy do jisté míry vyjadřuje vztah, který člověk zaujímá k sobě samému.
Sigmund Freud, otec hypersexualizace současného světa, píše o lidských výkalech, cituji: Když už člověk nemůže být nečurajícím a nedefekujícím andělem, tak alespoň svůj nepohodlný pozemský ostatek co nejvíce popírá. Bylo by zajisté výhodnější přiznat se k němu a poskytnout mu tolik zušlechtění, kolik jeho podstata dovoluje. Konec citace. Zde je třeba připomenout méně známý fakt, že exkrementy lidí, kteří se živí korektně a mají v pořádku trávení, tzn. disponují silným trávicím ohněm, nepáchnou.
Málo známé jsou účinky staré moči, za několik let totiž moč vykazuje zcela jiné vlastnosti. Pokud nalijeme svoji moč do láhvičky, s úmyslem uchovat ji alespoň 5 let, musíme ji asi po dvou letech slít, jelikož se v ní usadí sedimenty. Nutno počítat s tím, že tlak v láhvičce se sníží, takže pevně uzavřený broušený uzávěr by po čase nemusel jít otevřít. Zápach se po letech čistí a mění, zůstává jemný pach po čpavku a nedefinovatelné aroma připomínající věčné tajemství života.
Chápeme, že pro mnohé lidi budou podané informace nepřijatelné. Konzervatizmus je vážné onemocnění, a mnoho lidí v minulosti raději zemřelo, než aby změnili své špatné návyky, jež se týkaly např. stravování, kouření, sexuálního života, natož aby změnili názory na význam moči v lidském životě. Přesto urinohygiena představuje silný nástroj k udržení života a prodloužení lidského věku, ale také prostředek ke zvýšení intenzity vnímání, resp. bdělosti.
Proto bychom chtěli doporučit dva malé experimenty s močí, které obvykle postačí k tomu, aby tabu odporu a ošklivosti povolilo:
Experiment 1. Po nějaké hrubší práci, až budete mít ruce poničené víc než obvykle, umyjte si ruce ve vodě, dokonale je osušte a počkejte, až ruce zcela oschnou. Žádný krém, žádný glycerín, žádnou kosmetiku. Pak si ruce omyjte vlastní močí, neutírejte, ale nechejte zaschnout. Ráno se pozorně podívejte na své ruce, a budete překvapeni.
Experiment 2. Namočte do vlastní moči čistý nenavoněný kapesník. Neždímejte, pověste na šňůru a nechte uschnout. Potom k němu čichejte, a budete opět překvapeni, že neucítíte zápach, ale vůni, se kterou se budete s příjemným a dosud nepoznaným pocitem identifikovat.
Budete-li na čas odloučeni od své manželky či milenky, její močí parfemovaný kapesníček vám bude vaši nejmilejší připomínat, a podstatně intenzivněji než pouhá fotografie. Ženám bude parfemovaný kapesníček připomínat manžela či milence. Vyměňování takto navoněných kapesníčků patřilo v mnohých kulturách, nejenom v zemích Východu, k obvyklým projevům milostného chování.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (51)
Známá urinoložka MUDr. Vilma Partyková přednášela v Jindř. Hradci o pití moči. Jejím velkým tématem je totiž urinoterapie neboli léčba močí. Bohužel, všichni jsme lidé omylní.
(11.11.1999)
@ NAD ŠÁLKEM MOČI V ČAJOVNĚ
V pátek 6. 11. večer se v Čajovně u zámku v Jindř. Hradci konala přednáška MUDr. Vilmy Partykové. S jejími přednáškami je možné se setkat též v jiných městech. Metoda léčení močí byla přednesena nikoliv jako okrajová léčebná metoda z nouze, jak ji pojímají např. tradiční léčebné systémy Východu, ale jako suverénní a univerzální léčebná metoda odstraňující všechny nemoci a řešící civilizační zdravotní potíže všeho druhu.
Doba, v níž žijeme, je plná velkých protikladů. Úspěchy chirurgie, chemie, elektroniky a dalších oborů lze vnímat doslova jako zázraky, jiné zdánlivě jednoduché problémy, např. tajemství vzniku některých onemocnění, sociální deformace, úbytek komunikačních schopností lidí atd., představují trvale nevyřešený domácí úkol pro lidstvo, jenž nás plní nejistotou a úzkostí.
Obrovské sebevědomí na straně jedné, velké zoufalství a beznaděj na straně druhé, to je bilance duševního stavu moderního člověka, který se utíká k metodám, jež řeší úzkost moderní doby ve zkratce. Podobnými zkratkami k dokonalosti a jistotě jsou mj. makrobiotika, vegetariánství, náboženské léčení, holotropní dýchání, léčení drahými kameny, léčení obrázky v novinách, terapeutické mávání kříži či kruhy a další bizarní metody.
Urinoterapie v podání Partykové představuje nový světový názor a životní filosofii, jež zaručují dobré zdraví, dlouhý věk a šťastný život každému. Partyková je autorkou knihy Urinoterapie očima lékaře, kterou napsala z vlastního pohledu lékařky, byť název vyjadřuje, že kniha je psána z pohledu lékaře, tedy muže. Veškerá urinoterapie pak byla podána převážně jako urinofagie, tedy požívání moči.
Partyková kromě pití moči doporučuje vegetariánství, zejména syrovou stravu. Varuje před jedením masa, v němž spatřuje zdroj všech nemocí. Na dotaz, proč se maso jíst nemá, podala odpověď, že při požívání masa zapáchá moč, ba přímo smrdí, což prý překáží v jejím pití. Moč masojedlíků je prý odporná, a proto k pití nevhodná. To je určitě silný argument proti masu, leč od lékařky zdá se poněkud povrchním.
Zdůraznění, že moč není lékem, ale jen prostředkem k uzdravení, bylo v rozporu se samotným pojmem urinoterapie, ale to už je detail. Je tedy pití a další používání lidské moči zdraví prospěšné, nebo nikoliv? Jednoznačně prospěšné! Lidská moč představuje unikátní chemicko-energetický systém, jenž vykazuje širokou škálu zřetelně pozitivních účinků. Fenomén širokého spektra pozitivních účinků lidské moči si v budoucnu jistě vyžádá větší pozornost vědců a badatelů.
Jako publicisté, ale též privátní učitelé tantry a taoismu jsme uvedenému tématu věnovali hned několik textů na Internetu, s velkým potěšením také v největším českém elektronickém magazínu Svět Namodro. Namísto zavádějícího pojmu urinoterapie používáme výstižnějších a srozumitelnějších pojmů urinofagie, urinohygiena, urinosanace, urinodiagnostika, urinokosmetika, urinosexualita, urinoparfemace atd.
Kromě jiných látek obsahuje moč také významné vonné součásti, známé jako feromony. Tyto součásti lidské moči, jež se uplatňují jedině a pouze tehdy, je-li je moč dokonale zaschlá, představují ve staroindické a staročínské erotice silný nástroj k integraci vztahů mezi ženami a muži. Lze s nimi proto zacházet jako s účinnými pomocníky při regeneraci partnerských, především manželských vztahů. Moč je též atributem, který nezastupitelně patří do lidské sexuality, ale o tom někdy příště.
Tradiční medicíny Východu, zejména medicína tibetská, využívají moč nejenom k hygieně, léčení či sanaci, ale také k diagnostice. Z lidské moči se na celém světě vyrábějí léčiva, kosmetické přípravky atd. Nicméně je třeba znát mnoho dalších souvislostí, aby bylo možno urinoterapii, přesněji řečeno urinofagii obecně doporučovat k léčení či prevenci. Od lékařky, vystupující v zmíněném oboru jako autorita, bychom znalost takových souvislostí očekávali.
Odmítání masa a doporučování syrové stravy představuje spíše módu minulé sezóny nežli suverénní recept na zdraví. Spolehlivě dnes víme, a tradiční medicíny Východu to věděly dávno před začátkem letopočtu, že každá potrava má specifický vliv na lidský organismus. Maso je potravina, která dodává člověku teplo, dynamismus a sílu. Ale také agresivitu, neústupnost, tvrdost a další vlastnosti, v patriarchálních společnostech tolik oceňované.
LENKA VOLMOVÁ
# PSÍ MASO PRO MUŽE
Staročínská dietetika rozlišuje masa podle účinků na lidský organismus. Nedávno proběhly tiskem zprávy, že maso psů, slabě kyselé chuti, posiluje u mužů tzv. hráz spermatu. Jinak řečeno oddaluje při intimních stycích orgasmy a ejakulace. Léčebné účinky různých druhů mas jsou samozřejmě pestřejší, a dokáží odstranit závažnější potíže než jenom mužské těžkosti s bleskovými nástupy orgasmů.
Léčebné použití mas je namístě u syndromů z chladu a prázdnoty, a konzumace mas se vždy musí řídit pevnými pravidly skladby s jinými potravinami, hlavně ze skupiny zelenin. Východní medicíny, zvláště medicína tibetská, rozlišují léčebné účinky mas nejenom podle druhu poražených zvířat, ale také podle toho, zda poražené zvíře bylo samice či samec.
Trvalé vegetariánství a konzumace syrové stravy, jež podle Partykové musejí doprovázet urinofagii, jsou snadno zpochybnitelné. Bohužel nikoliv z hlediska moderní medicíny, která na odmítání bezmasé stravy zřejmě rezignovala, ale z hlediska tradičních medicín Východu, medicíny čínské, tibetské, indické aj.
Partyková označuje moderní medicínu Západu jako tradiční, což je matení pojmů. Oficiální západní medicína rozhodně není tradiční, ale moderní. Kdybychom si dali tu práci a hledali tradiční medicínu Západu, museli bychom vztahovat pozornost k Mathiolimu (r. vydání herbáře 1562), k Hildegardě z Bingenu (naroz. r. 1098) a dalším. S úžasem bychom zjistili, že klasifikace a hodnocení potravin a terapeutik, rostlin, dřevin, živočišných produktů atd. významně koresponduje s tím, co v bohatším odkazu známe z tradičních medicín Východu.
Taktéž výrok Partykové, že všechny léky vykazují vedlejší účinky, byl vysoce nekvalifikovaný. Naše námitka, že léky tradičních medicín Východu vedlejší účinky nevykazují, byla odmítnuta slovy, že to jsou ale léky přírodní. Pojem lék je tedy u Partykové redukován pouze na umělý chemický lék používaný v moderní symptomatické medicíně Západu. A proti takto pojatému léku je na stříbrném tácku servírována sklenička moči, čímž je idea urinoterapie očima lékařky vyčerpána.
Pro úplnost budiž napsáno, že vegetariánství, hlavně pak požívání syrové stravy, vnáší do lidského organismu zdravotní problémy z chladu a prázdnoty. Taková strava vyčerpává slezinu a slinivku, jež hrají zásadní význam při spalování polysacharidů, vytváření tělesné energie, tvorbě krve, udržování pevnosti cév atd. Slepé nastoupení cesty vegetariánství a konzumace syrové stravy může mnoha lidem přivodit zdravotní a psychické potíže.
Potíže z chladu a prázdnoty, typické pro osoby dlouhodobě trvající na vegetariánských jídelníčcích, se manifestují tělesnými obtížemi, jakými jsou např. chudokrevnost, zahlenění tuhým hlenem, usazeniny v dutinách, časté průjmy z chladu, mužská i ženská neplodnost, zimomřivost apod. Praktičtí lékaři by mohli o průsvitných lidech, kteří se jim občas objeví v ordinacích, vyprávět.
Ale chlad a prázdnota z dlouhodobého vegetariánství či makrobiotiky se manifestují též obtížemi v oblasti psychiky, postižení lidé špatně komunikují, často předstírají laskavost a dobrotu, které jsou jakoby špatně zahrané, mají snížený práh pozornosti, špatně vybavují pojmy, trpí zvýšenou únavou, nechutí k aktivitě, jsou zapomětliví, sebelítostiví, ukřivdění, separativní, skrytě egoističtí, rádi se sdružují do podivných, často nábožensky orientovaných společenství atd.
Léčení močí na Západě hledá svoji adekvátní podobu. Často se ale dostává do rukou lidem, kteří s informacemi nakládají libovolně a tradiční metody obohacují vlastními výmysly. Partyková patří k lidem, kteří k velkému tématu přistupují poctivě, ale její chyby nelze nevidět. V praxi jsme se nejednou osobně setkali s obětmi vegetariánství či makrobiotiky, jedení vařených mas a zelenin těmto lidem přineslo obnovení zdraví, záchranu života, a také narovnání deformovaných vztahů k okolí.
Ale který hlasatel nové moudrosti se dnes stará, co po něm zůstane, když skončí svoji přednášku? Zda noví urinofágové či vegetariáni budou či nebudou mít zdravotní potíže? Přednáška skončila, zapomeňte!
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (52)
Penis v ženských ústech, to je realita, která muže uklidňuje a působí jako vzpruha pro mužské sebevědomí. Při kouření muži nezavírají oči, ale rádi se dívají, co se děje. Rady pro ženy, kterak se stát mistryněmi kuřby.
(16.11.1999)
@ KOUZLO ŽENSKÝCH ÚST
Muži se rádi znalecky vyjadřují o ženách, rádi hodnotí, která žena souloží lépe, která hůře. Rádi také vyslovují odborná stanoviska o tom, jak která žena dobře či špatně kouří penis neboli praktikuje felaci. Faktem je, že v téhle činnosti jsou mezi ženami značné rozdíly, ovšem ne vždy jsou rozdíly dány uměním žen, mnohdy je vlažný postoj žen k felaci určen nestabilitou vztahů a chybami v chování mužů.
Všeobecně lze napsat, že ženy mající dostatek čchi, ženy bez výraznějších zdravotních problémů, které jsou ve vztazích s muži spokojené, takže se cítí vedle svých mužů dobře, takové ženy rády poskytují mužům felaci, neboť jejich ztotožnění s muži je touto cestou velmi snadné, a málo platné také velmi elegantní. Muži se většinou tuze rádi dívají, jak jsou ženami kouřeni, a ten obraz jim tak trochu masíruje sebevědomí.
Je zajímavé, že pro některé muže je hodnotnější felace než soulož do pochvy, jiní naopak více hodnotí kontakt v pochvě. Faktem je, že kontakt penisu v ženských ústech lze snadněji kontrolovat, zatímco kontakt penisu v pochvě je z hlediska kontroly orgasmu pro muže méně přehledný, a tudíž obtížněji ohlídatelný.
V blízkosti orgasmu někdy stačí i pouhý jeden pohyb penisu ven z pochvy, a je konec tantrickému snažení. Taktéž zastavení v pochvě bývá v kritickém okamžiku málo platné. Orgasmus se rozjíždí, i když se penis zastaví. To vše se děje v případech, kdy žena není dostatečně vzrušená, takže intenzivněji přitahuje mužský yang. Samozřejmě se tak děje především mužům, již mají vzhledem k svým dispozicím k orgasmům příliš blízko.
Už v roce 1971 publikovali MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová a PhDr. Ivo Pondělíček v knize Lidská sexualita ověřenou informaci, že obliba sexuálních praktik prováděných ústy na pohlaví partnera či partnerky stoupá přímo úměrně s inteligencí a vzděláním sexuálních partnerů. Inteligentnější a vzdělanější lidé tedy praktikují milování ústy častěji a s větším entuziasmem (nadšením).
Ženy jsou vynalézavé a hravé. Pakliže jim muži umožní, aby ženy mohly felaci pojmout hravě a podle svého, pakliže je muži k ničemu nenutí, nepřemlouvají, nesekýrují, pak všechny ženy dokáží vytvořit z obyčejné kuřby koncert pro penis, o němž by se daly psát ódy na radost. Důležitý je ale zájem ženy o tuto činnost, který je v podstatě obrazem zájmu o muže jako takového a obrazem kvality dosavadního vztahu.
Ženy, jež chtějí dosáhnout mistrovství v kouření penisu, a stát se tak mistryněmi felace, nechť se pozastaví nad následujícími řádky. Vždy je třeba rozlišovat betonově tvrdý penis od penisu polotvrdého či měkčího. Tvrdý penis nikdy nesmíme kousat, zvláště ne na žaludu, zuby jsou tvrdé, a tvrdé na tvrdé nepatří, jak učí taoismus. Kousání je takto bolestivé, a může též dojít k poranění.
Měkčí penis můžeme kousat, a to dosti razantně, je jako houžev. Koušeme jej také na stoličkách, a vždy zkoušíme, jak silný stisk si můžeme dovolit, muž nám své hranice bolestivosti signalizuje sykáním, úpěním či jinými zvuky.
Dalším krokem k mistrovství ženy je práce jazykem. Penis je nejcitlivější na špičce žaludu, resp. na dírce, tzn. na vyústění močové trubice. Zvláštní citlivost rozpoznáme také na uzdičce žaludu. Dále je důležité vytvoření podtlaku v ústech (jako při polibku) a přilnutí plochy jazyka k žaludu. Rovněž přitisknutí žaludu k patru je důležité a významné, a to přesně v místě, kde nás to šimrá, když se tam pošoupeme špičkou jazyka.
Přitisknutím k jazyku nebo k patru se propojují energetické potenciály ženy a muže. Není důležité zasouvání a vytahování, ale vnitřní práce v ústech, sání a také koncentrace mysli k přebírání energetického vyzařování penisu. Zmíněné vyzařování je ve stavu byť i jen částečného ztopoření penisu značné, a pro ženu přínosné. Sliny zásadně polykáme, ven by se neměla dostat ani kapka.
Dalším krokem je vkládání penisu hluboko do krku. Žena totiž může vložit penis mnohem hlouběji, než si sama myslí. Obvykle jej dostane do míst, kde se probouzí reflex zvracení. Zmíněné místo je tudíž pro další pronikání penisu tabu. Naučit se vkládat penis hlouběji, to vyžaduje v prvé řadě poučení. Teprve když žena ví, co dělá, a chápe, proč to dělá, může pokročit a zasouvat penis až hluboko do hltanu. Ale k tomu se ještě dostaneme.
LENKA VOLMOVÁ
# LÍBÁNÍ V PRŮJEZDU
Kdysi dávno začátkem 60. let, bylo mi asi 12 roků, ocitl jsem se v situaci, v níž jsem si poprvé uvědomil, že v intimních projevech lidí existují určité hierarchie (posloupnosti) hodnot. Bydlel jsem tenkrát s rodiči v okrajové čtvrti severočeského města Chomutova patřícího dnes k městům, jež zatěžují svědomí národa.
Tenkrát ovšem bylo v přírodě všechno jinak. Za slunečných dnů se nad zahradami třepetali otakárkové fenykloví, babočky admirálové, babočky paví oka, v potocích žili raci a chrostíci, v trávě za školou kvetly jedovaté ocúny, v lesích Krušných hor rostly brusinky a borůvky, na horských loukách kvetly arniky.
Byli jsme tenkrát víceméně pouličními dětmi a rodičům jsme moc starostí nedělali. Samozřejmě jsme měli též starší kamarády a kamarádky, do kterých již zvolna plynula síla erotické touhy. Objímat za zdí Sokolovny skutečnou dívku, jíž se právě začala vydouvat prsa, to bylo panečku něco jiného než jenom kolektivně masturbovat v prádelně.
Vracel jsem se zrovna z Kovošrotu, kde jsme trávili dlouhá odpoledne ohledáváním a přehrabování nejrůznějších pokladů, k nimž patřily dokonce staré lokomotivy, vraky letadel, stroje všeho druhu aj. Každý jistě pochopí, že tyhle chvíle, když nebyl nablízku hlídač, patřily k nejkrásnějším v klukovském životě.
Byla už tma, když jsem přecházel volejbalové hřiště u Sokolovny, vtom se přede mnou vynoří vyjevený Pavel, kluk o dva roky mladší než já, a celý udýchaný na mě vyhrkne: „Vole, nechoď tam, počkej, teď tam nikdo nemá chodit, Milan se bude v průjezdu cucat s Marcelou!“
Od hřiště se do naší Kukaňovy ulice procházelo velkým průjezdem, kde bylo věčně rozbité světlo. Malé děti tamtudy za tmy pokaždé utíkaly, my starší jsme tak trochu přidávali do kroku, a teprve puberťáci tudy chodili ostentativně pomalu. V tom průjezdu se měl Milan líbat s Marcelou, a tak byl na určitou dobu z obou stran zastaven veškerý provoz.
Dlouho to netrvalo, za chvíli jsme viděli přicházet patnáctiletou Marcelu, jejíž ohnivě zrzavé vlasy svítily v ligotavém světle veřejného osvětlení stojícího daleko za námi. „Ehm, ehm!“ zakašlal jsem významně. Pavel mě dloubnul loktem do žeber, jako by mně chtěl zabránit v zesměšnění posvátné chvíle lidského sblížení, jímž byl nasycen veškerý prostor kolem nás.
„Ehm, ehm!“ odpověděla významným zakašláním Marcela a se vztyčenou hlavou prošla kolem nás jako nějaká červenozlatě zářící kometa. Asi deset metrů za ní přicházel Milan, kterému bylo tehdy také 15 let. Usmíval se, jako ostatně vždycky, ale v podstatě se neměl čím pochlubit.
„Tak co, cucal ses?“ zeptal se Pavel.
„Nechtěla se cucat!“ svěřil se zklamaně Milan. Vzápětí však pokračoval již o poznání veseleji: „Akorát si nechala sahat na kundu, má ji chlupatou jako drn, a prej si ji barví, aby ji neměla zrzavou!“
V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že v myšlení mladé ženy existoval hodnotový rozdíl mezi přijetím mužských polibků na ústa a přijetím mužské ruky dotýkající se jejího pohlaví. Později mi začalo docházet, že zmíněné hodnotové rozdíly se mění od ženy k ženě, a že jsou tudíž u různých žen různé. A že se dokonce mění ve společenských souvislostech. Soulož do pochvy je dnes hodnocena výše než soulož do úst, o čemž svědčí mj. ceníky erotických služeb. V cenících je nejlevnější honitba, o něco dražší je kuřba a nejdražší je poskytnutí vagíny.
S něžnou nostalgií vzpomínám na Marcelu, o níž jsme později všichni věděli, že občas svoluje k souloži do pochvy, ale zásadně nelíbá nikoho, koho doopravdy nemiluje. Svět býval čistší a lepší, o tom nemůže být pochyb.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (53)
Všechny ženy se dokáží naučit umění, které v dolní části Václavského nám. provozuje známý polykač mečů. Ženy se mohou naučit polykat penisy všech délek, a muži jim k tomu rádi poskytnou učební pomůcky.
(18.11.1999)
@ POLYKÁNÍ PENISU
Dříve než se dostaneme k technice vkládání penisu hluboko do krku neboli do hltanu, je nutné, abychom si zopakovali základy anatomie. Tak předně musíme vědět, že na přední straně krku se nachází chrupavčitá dýchací trubice, a teprve za ní, mezi dýchací trubicí a páteří, se nachází měkká trubice trávicího ústrojí.
Horní část dýchací trubice, která je spojena s dutinou ústní, se nazývá hrtan. Tento je hluboko v ústech oddělován od dutiny ústní záklopkou hrtanovou, která se při každém polknutí ohýbá zpředu dozadu, tedy směrem k páteři. Každé polknutí představuje složitou mechanicko-energetickou událost, jejíž dosah je v běžném životě nedoceněn.
Zatím se omezím pouze na sdělení, že každé polknutí vtahuje do organismu energii. Jestli žena chce pohltit penis, a získat tak jistý prospěch z mimořádně aktivního kontaktu, musí být především poučena o tom, co se děje v jejím krku. Za normálních okolností pronikne-li penis do měkkých partií hrdla, okamžitě se nastartuje blinkací reflex, což je nepříjemné a samozřejmě nežádoucí.
Reflex, jenž způsobuje obrácení žaludku, způsobuje také obrácení směru energie. Při polykání směřuje energie dolů a dovnitř, a my už víme, že takto formulovaný jev můžeme označit jako yin. Při zvracení, ale též při pouhém obrácení žaludku, směřuje energie nahoru a ven, a tento proces můžeme označit jako yang.
Navíc zůstane-li hrdlo ženy bez dozoru, opuštěno vědomím či pozorností ženy, a jestliže dojde k zatlačení penisu do hlubších částí úst, kromě nepříjemného reflexu může dojít též k bolestivému tlaku na hrtanovou příklopku. Zásadně tedy muž nesmí vést pohyb, ale žena si vede veškerý pohyb sama. Teprve po značných zkušenostech může muž při vedení pohybu spolupracovat, a to zejména při vytahování.
Trup ženy by měl ležet v pravém úhlu k podélné ose mužova těla. Žena má maximálně zakloněnou hlavu, takže dutina ústní se nachází s hltanem a jícnem v jedné přímce. Penis může být tuhý, ale též tzv. na půl žerdi. Měkký penis žena chvíli saje a zpracovává zuby a jazykem, takže tento brzy zbytní a povytáhne se, příp. ztvrdne jako kámen, což ovšem není právě ideální.
Pak je třeba se nadýchnout, zavést žalud až do měkkých peřinek zadních částí úst, a poté současně s polknutím zavést penis až do hltanu. Blinkacímu reflexu se žel napoprvé zcela určitě nevyhneme, a proto je doporučeno praktikovat tuto tantrickou figuru vždy ráno, dokud je žaludek prázdný. Každá žena se časem naučí udržet blinkací reflex pod kontrolou. Každá žena také časem dokáže přestát ojedinělý blinkací reflex, aniž by musela vytáhnout penis z krku.
S penisem zasunutým hluboko v hltanu zpočátku raději nešoupeme, ale pouze polykáme, a to ze všech sil a co nejčastěji. Polykáním stahujeme energii dolů, čímž dochází k blahodárné kompletaci sil yin a yang, která je podstatou energetické interakce mezi ženou a mužem. Zkušená žena dokáže i delší penis spolknout natolik dokonale, že se dolními zuby dotýká stydké kosti muže.
Trénovat tuto praktiku lze tak, že občas zkoušíme udržet polykané sousto v hrdle. Posuneme je až do místa, kde polykáme, a tam je jakoby polkneme jen zpoloviny, tedy nedopolkneme, ale podržíme. Je to dost obtížné, nicméně je dobré, když si občas můžeme něco praktického zkusit. Doporučení, aby si ženy polykání penisů trénovaly s banány, je nesmyslné, jelikož banány ve slupkách jsou tvrdé a ostré. Vhodnějšími nástroji k tréninku jsou některé uzeniny typu klobás, které ale k jídlu zase tak vhodné nejsou.
Sliny, event. šťávy, jež se mohou dostat z žaludku do úst, vždy polykáme. Žalud se snažíme obalit slinami, aby byl dostatečně kluzký. Nikdy nesmíme jít proti pevnému odporu, žena i muž dobře rozpoznají, stojí-li v cestě pevná překážka. Obvykle to bývá příklopka hrtanová, případně okraj hrtanu. Žalud vedeme spíše po patře, a dále po zadní straně trávicí trubice, tedy v blízkosti páteře. Dýchání je při spolknutém penisu samozřejmě nemožné.
Není asi třeba dodávat, že uvedená praktika je limitována určitou velikostí, tedy nikoliv délkou, ale především průměrem penisu. Muži s objemnými penisy si bohužel o této figuře mohou nechat pouze vyprávět od svých šťastnějších kolegů, kteří se se svými penisy dostanou všude.
LENKA VOLMOVÁ
# NABÝVÁNÍ SIL
Početní autoři, mezi nimi také André Van Lysebeth, nám velmi drahý belgický učitel tantry, se pozastavují nad zajímavým jevem, že i když cítíme velký hlad spojený s oslabením a poklesem aktivity, tak okamžitě po nasycení zažíváme značný příliv nových sil. Přitom je evidentní, že snědená potrava nemohla být tak rychle strávena, a tudíž nám příliv nových sil nemohla poskytnout.
Skutečnost rychlého přílivu sil, který vnímáme téměř bezprostředně po nasycení, bývá vysvětlována tím, že potrava, kromě chemicky vázané energie, obsahuje též proměnlivé množství volné čchi nebo prány. Tato volně dostupná energie okamžitě přechází do organismu, kde působí svým posilujícím vlivem. Vysvětlení to je elegantní, ale obtížně dokazatelné, a proto k němu zůstaneme rezervovaní.
Další vysvětlení, s nímž se setkáme u různých autorů, říká, že v krku, v místě, kde se nachází čípek, funguje jakési energetické dělo, jímž je každé polykané sousto nabito energií, takže do žaludku přichází potrava jaksi obohacena o volnou energetickou složku. Zmíněnou interpretaci podává např. MUDr. Josef Jonáš, známý propagátor celostní medicíny a tradičního myšlení Východu.
Taoismus zná některá cvičení, která spočívají v prostém polykání slin. Doslovné překlady hovoří o několikanásobném, nejčastěji trojím přehltnutí slin, které si za tím účelem vyrobíme v ústech. Slinami v ústech nejprve kroužíme, a poté je nikoliv najednou, ale natřikrát přehltneme. Sliny jsou považovány za významnou léčivou substanci, a jejich polykání lze doporučit každému, zejména diabetikům a lidem se slabou imunitou.
Páteř při tom musí být ve svislé poloze, což je významné. Hlubším studiem taoismu docházíme k závěru, že všechna mystéria ohledně slin a polykání lze vysvětlit především tím, že každý akt polknutí je receptivní (přijímací) aktivitou, která strhává okolní energii. Polykání je tedy mohutnou yin aktivitou, která zajišťuje, že s každým spolknutým soustem rozžvýkané potravy, polykáme též něco navíc.
Pokud bychom chtěli učinit malý pokus, stačí si v čase oběda odříci skutečné jídlo, sednout si v klidu ke stolu a nějakých patnáct či dvacet minut polykat své vlastní sliny. Budeme-li k sobě pozorní a pravdiví, uvědomíme si, že se cítíme znamenitě, tzn. posíleni a spokojeni. Skoro by se chtělo napsat, že dobře a správně nasyceni. Obézní lidé si tento typ stravy mohou čas od času dopřát jako hlavní jídlo. Hubení by si je měli dopřávat raději jako dezert.
Prakticky obeznámeni s uvedenými postupy budeme lépe rozumět starým textům, v nichž se někdy píše o životě bez potravy, o polykání vzduchu místo potravy, o polykání slunečních paprsků atd. Několikrát jsme se setkali též s novodobými texty, jež podávaly, že lidský život je možný zcela bez potravy. Domníváme se, že normální lidský život zcela bez potravy možný není.
Ovšem život jako takový, to je maximum transformací dosažené s minimem energetických vstupů. Z takového pohledu dnešní lidé nežijí, ale pouze spotřebovávají, netransformují, nýbrž toliko znehodnocují.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (54)
Chcaní bez prdu je jako láska bez mrdu. Ta její ku*da každého mrdáka zhundá. Šenkýřka má dceru Hanu, ta pěstuje samohanu. Naše životy se odbývají v jazyce, také jazyk a sexualita patří k sobě.
(23.11.1999)
@ PENETRUJ DO VAGÍNY
Mnoho slov jsme již napsali o tom, jak důležitá je v intimním životě komunikace. Kde není komunikace, nelze vůbec hovořit o intimním životě. Obsah pojmu komunikace jsme také rozšířili z původního verbálního (slovního) dorozumívání na dorozumívání energetické, tzn. na dorozumívání dvou odlišně polarizovaných osob, ženy a muže, yin a yang, jež spolu vstupují do vzájemné interakce.
Pro vytvoření konkrétní představy o energetické komunikaci lze uvést příklady vzájemného kontaktu dvou objektů, z nichž jeden je chladný, druhý teplý, příp. jeden mokrý, druhý suchý, jeden měkký, druhý tvrdý, jeden je uzemněný, druhý elektricky nabitý, jeden směřuje shora dolů, druhý zdola nahoru atd. První objekt je vždy ženský, druhý mužský, první je yin, druhý yang.
Ale musíme se pozastavit taktéž u dorozumívání slovního, které se ve většině partnerských vztahů striktně vyhýbá sexuálním tématům. Ženy např. běžně svolávají rodinná společenství k jídlu, v kuchyni prostřený stůl, z talířů s horkou polévkou se kouří a ženy svolávají: „Oběd! Už je na stole!“ Anebo: „Jídlo! Pojďte honem, než to vystydne!“
Muži bývají zabráni do prací, jež zhluboka spotřebovávají jejich mysli, sedí u počítačů, upravují sbírky poštovních známek, peněz či pistolí, čtou noviny, sledují televize aj. Obdoba, že by žena večer volala muže do ložnice, kde by byla připravená postel, rozložené polštářky a zapálená vonná tyčinka, je v našich podmínkách téměř nemyslitelná. Žena by mohla volat třeba takto: „Miláčku, je čas milování, pojď honem, než vystydnu!“
Ale nemusíme se obávat, že by se něco takového vžilo. Jednak s přicházejícím večerem jsou ženy nervóznější a podrážděnější, a to v přímé úměře k tomu, jak mužům vstupují do myslí touhy po orgasmech a ejakulacích, k jejichž dosažení jim mají ženy posloužit coby nástroje. A jednak je slovní dorozumívání na tohle téma velmi nesnadné, neboť normální české pojmy jsou zapovězeny a s latinskými se milostný dialog vést nedá.
Podivná atmosféra by nastala v ložnici, kde by žena sdělila muži: „Milý, prosím, koituj mě, penetruj mi penisem do vagíny, moje labia jsou již rozevřena!“ Fuj, řekne správný Čech, a bude mít pravdu. Oč poetičtěji a citověji zní ono na smrt zapovězené: „Milý, prosím, strč mi čuráka do kundy, moje pysky jsou již rozevřené!“ Bohužel, zde řekne průměrný Čech rovněž fuj. Takže realita si zkrátka musí vystačit se zájmeny: „Ty, prosím, dej mi to tam, moje tyto jsou už tento, rozevřené!“
Tisíc a jednu variantu takto směšných dorozumívacích zmetků bychom slyšeli, kdybychom se stali přísedícími při milování v českých ložnicích. To vše jen proto, že patricentrické civilizace z různých důvodů tabuizují slova, která tzv. lepší lidé nepoužívají, byť za tabuizovaná slova neexistují adekvátní, v běžné komunikaci použitelné náhrady.
Udělejme si malý výlet do českého jazyka, abychom si uvědomili, že bohatství českého jazyka je vskutku obrovské a nedoceněné. Je tristní (smutné), když v současné době celkem zbytečně přebíráme slova z angličtiny, vždyť angličtina je svými možnostmi a barvitostí vyjadřování ve srovnání s češtinou jako ruka dítěte ve srovnání s rukou Michelangela Buonarrotiho.
LENKA VOLMOVÁ
# ku*va SE NEŘÍKÁ
Naši předkové používali to, čemu dnes říkáme sprostá slova, jako běžný dorozumívací materiál. Sprostá slova měla kdysi obecně přijatelnou komunikační hodnotu. K jejich tabuizaci došlo vlivem násilných společenských změn, které vždy znamenaly zavádění nových móresů. V historii západních společností hrála úlohu hlavního ideologa, který násilně zaváděl nové móresy, katolická církev.
Opět si pomůžeme ilustrací z časů nedávno minulých. Někdy koncem 50. let se z rozhodnutí strany a vlády na všech školách přestalo říkat paní učitelka a pan učitel, a začalo se říkat soudružka učitelka a soudruh učitel. Zhruba o 30 let později se společnost vrátila k původnímu oslovení. Po 30 let platilo, že oslovení paní učitelka a pan učitel se neříkají. Vzpomeňme na anděla z filmu Kurvahošigutentág, kterak napomíná Bohouše: „Bohušu, ku*va se neříííkááá!
Významným badatelem v oboru libri prohibiti (zakázaných knih) a tzv. sprostých slov byl Karel Jaroslav Obrátil (naroz. 2. 11. 1866, zemř. v Praze na gestapu 5. 4. 1945). Jeho stěžejní dílo Kryptadia představuje trojdílný jazykový skvost, bohatou sbírku autentické lidové slovesnosti a kvalifikovanou lexikografii. Významné dílo K. J. Obrátila stojí za několik citací, neboť nám přibližuje autentický jazyk skutečných lidí žijících své životy v pravdě a lásce.
Často slýcháme, že velká ňadra žen bývají označována jako dudy. Nemá to nic společného se strakonickými dudáky, nýbrž s označením ňader, jimž se říkalo dundáky, od slova dundat - pít. Později to byly už jenom dundy, a brzy potom dudy. Také název pták pro mužské pohlaví stojí za povšimnutí. Vznikl z vizuální podobnosti mužského pohlaví s ptákem sedícím na vejcích. p*ča je odvozena z německého pissen, močit.
ku*da je pak v etymologii (nauce o vzniku a významu slov) skutečným drahokamem, to slovo je stejně staré jako nejstarší česká, resp. praslovanská slova: máma, táta, voda, vzduch, země, kámen, ruka, krev... Informace, že slovo ku*da pochází z latinského cuneus (klín), která je oficiálně podávána v etymologické literatuře, představuje běžnou formální spekulaci.
Když se někdo hloupě či nechápavě díval, říkalo se: Kouká jak slepý na kundu. Parafráze známého vrabce v hrsti: Lepší čurák v hrsti nežli ku*da na střeše. Z Prostějovska pochází překrásné rčení: A ty staré hasiču, nesahé mi na píču! O neznalé dívce se říkalo: Nevěděla, kde ji měla, až jí máma pověděla. Koukej, holka, ty jsi tele, máš ji zrovna u prdele.
Lidová slovesnost se nevyhýbala ani zeměpisným názvům: Nad Berounkou pod Tetínem, posypal jí kundu kmínem, posypal jí kundu mákem, pozametal ji čurákem. Další zeměpisné verše vypadaly takto: U Malše jsem tělo natáhla, nohy jsem roztáhla, kukačka kukala, a já jsem mrdala. A jak veršovala pasačka hus? Následovně: Já su pasačka, husy pasu, tak bych mrdala, až se třesu!
A další jazykové klenoty: Prdel a čelo jsou jedno tělo. Plovou, plovou sardele u velrybí prdele, jednou sem a jednou tam, já tě holka nenechám. Chudoba cti netratí, vyližte nám prdele, bohatí! O muži, který masturboval, se říkalo: Ten má ohon na ruční pohon. Když se někde vyskytlo nešťastné místo, říkalo se: Tady chcípl pes anebo tu mrdal kněz. Velmi tajemně a mnohoznačně zní tento výrok: Jaký sud, takové víno, řekla selka sedlákovi, když mu nachcala do huby.
Vyjádření staré pravdy, že kdo má z čeho, může utrácet, vypadalo takto: Když je plná prdel, tak se lehko sere. Když měla žena krátké nohy, říkalo se: Má prdel v přízemí. A už dávno před lety platilo dodnes aktuální: Čím větší inteligent, tím větší prase. V dnešní době by se pak vyplatilo obnovit staré rčení: Mrdej klidně svoji lásku, máš-li gumu na ocásku!
S úctyhodným dílem K. J. Obrátila je vskutku těžké se rozloučit, a proto ještě pár drobností. Dobrá rada: Když ti holka cucá ptáka, ty jí lízej poštěváka! Údiv okouzleného muže: Jako z klícky malý ptáček vykukoval poštěváček. V kavárně: To je káva, jako když se vychčije kráva. O pochybení moderní sexuologie: Je to věc věru těžká, zabít pěstí ježka.
A ještě jedna malá, leč roztomilá slovní hříčka: Paní nese routu na klobouk. A stejně znějící, leč významově odlišné: Paní, neserou tu na klobouk!
Vidíme, že naše stávající intimní dialogy tvořené pouze zájmeny představují vskutku bídné a chudé menu v milostné komunikaci. Každý pokus o odbourání nesmyslného tabu tzv. sprostých slov, zejména v oblasti sexuality, je proto třeba kvalifikovat jako pokus o polidštění života lidí, jako pokus o rozšíření vědomí do zakázaných oblastí, jež neobývá smrt, ale v nichž naopak svítí slunce a zraje obilí.
Nutno dodat, že ani úctyhodné dílo K. J. Obrátila nepodává český ekvivalent (rovnocennou náhradu) slova orgasmus, a nepodává ani sprosté slovo, které by orgasmus vyjadřovalo. To mj. dokazuje, že orgasmus s ejakulací, jak jej masově propaguje moderní medicína, zejména sexuologie, nebyl v dobách dávno minulých cílem intimního života. Jediné slovo, jež vyjadřuje cosi podobného orgasmu, je rozkoš. Toto slovo však nevyjadřuje dramatický zlom od extáze k depresi, který probíhá při orgasmu, obsahem je procesualita pohlavního styku, nikoliv jeho finalita.
Pohár rozkoše mu přetekl. Takto byla ve starých dobách charakterizována situace, kdy muži vystříklo semeno do ženské pochvy. Je evidentní, že naši předkové se uměli milovat tak, aby mužům poháry rozkoše nepřetékaly. Znovu to potvrzuje, že tantra a taoismus nejsou jedinými cestami k zachování vitality a dlouhého života prostřednictvím intimního života nepřerušovaného mužskými orgasmy a ejakulacemi.
Poznamenáváme, že jakmile muž začne skutečně milovat, obdivovat a ctít ženu, jakmile se jeho patricentrický vztah k ženě změní ve vztah matricentrický, jakmile muž je schopen vidět v ženě bohyni, tím okamžikem jeho vlastní orgasmus a ejakulace přestávají mít onen trapně známý fatální význam, a mnohem důležitější hodnotou se stává spokojenost ženy. Nutno přiznat, že k zdravotnímu prospěchu obou a taktéž k prospěchu a trvalosti vzájemného vztahu.
Slovo vycmrndlý, jež znamená vystříkaný, vycákaný, vyejakulovaný, přeneseně pak bledý, vyžilý, mrtvolně vyhlížející, budiž dlouhodobě k dispozici všem sexuálním atletům, již prohlašují, že po orgasmech a ejakulacích se cítí plni sil, překypující zdravím a bublající aktivitou těla a ducha.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (55)
Svírání pochvy, to je nejznámější tantrická praktika. Žena může tak silně sevřít pochvu, že muži zabrání v ejakulaci, podobně jako kdyby penis těsně před vystříknutím silně zmáčkla oběma rukama.
(25.11.1999)
@ KNEDLÍKY V KAPSÁCH
Nejznámější tantrickou a taoistickou praktikou, která je v západním světě rozšířena díky nejrůznějším brožurkám, je stahování svěrače pochvy a konečníku u žen, resp. svěrače močové trubice a konečníku u mužů. V brožurkách už ale chybí zmínka o tom, že každé stahování musí být kompenzováno (vyrovnáno) uvolňováním.
Současný člověk je běžným životem natolik vypotřebovaný, jeho aktivity jsou natolik odstředivé, yang, že všechno úsilí o narovnání situace je zaměřeno dostředivě, yin, tedy k iluzornímu přijímání energie. Proto lidé stahují konečníky a oblast chuej-jin mezi nohama, proto objímají stromy, jezdí na koních, tisknou v dlaních talismany, drahé kameny, jí rozličné životobudiče, pijí dryjáky, dýchají dle zaručených návodů atd.
Ale prakticky všechny zázračné recepty nabízejí totéž. Dělejte, co je předepsáno, a budete šťastní, zdraví, krásní, mladí, bohatí, úspěšní, oblíbení atd. Vše je podmíněno poslušností a podrobeností. Věřte! Přijměte, co nabízíme, a budete šťastní, tak zní kouzelná formule, jen tak se stanete lepšími lidmi, jen tak dosáhnete opravdového lidství. Přijměte evangelium, nebo zemřete! Opět máme před sebou paulinismus jako vyšitý, tisíce podob má patologie Pavlovy teologie parazitující na osobě Ježíše z Nazaretu.
Ale pravda je jinde, nelze ji dosáhnout vírou, ale jen autentickou zkušeností. Fakt, že apoštol Pavel byl homosexuální, vysvětluje mnohé, např. patricentrismus, často až misogynství (nepřátelství k ženám) paulinistických církví, ale též hříšnost sexuálního vzrušení směřujícího ke splynutí s druhými lidmi. Pravda je jenom to, co ověříme vlastními zkušenostmi. A máme-li někomu věřit, musíme jej nejdříve milovat, důvěrně poznat, učinit s ním autentickou zkušenost.
Proto recepty nabízející štěstí a zdraví, jež k nám přicházejí ze všech stran, ověřujme s nedůvěřivostí cvičeného psa. Štěstí a zdraví nespočívají v plnosti energie, ale v jejím správném proudění. Stagnace (zastavení) energie znamená problémy. Stojíme-li u stromu a zkoušíme-li podle receptu z brožurky vysát ze stromu energii, chováme se jako člověk, jenž si v jídelně cpe do kapes knedlíky. Energie musí proudit, obíhat, se stromem je třeba uzavřít láskyplné spojení, v němž obě strany, člověk a strom, získávají prospěch z uzavřeného oběhu energie.
Parazitismus v jakékoliv podobě je pro velké bytosti nepřijatelný, přijatelná je pouze výměna. Povšimněme si, že parazité jsou v přírodě živočichové velice malí, podobně parazitické rostliny. Vysvětlení není daleko, úspěšně parazitovat mohou jen malí na velkých. Parazitují-li velcí na malých, jak to známe z lidských společenství, vždy to po určité době přináší nestabilitu a změny.
Časté diskuse, že při intimních stycích dochází k energetickému parazitismu, či dokonce vampýrismu, dokazují, jak chabé je povědomí veřejnosti o energetických interakcích mezi lidmi, ale též mezi člověkem a životním prostředím, dnes často označovaným jako environment.
Fakt, že se lidé cítí ve společnosti jiných lidí vyčerpaní, doslova vyflusaní či hotoví (oba pojmy se přeneseně dotýkají orgasmu a ejakulace), hovoří o tom, že vztahy mezi lidmi jsou značně pošramocené. Nemůžeme však jednostranně vidět určitého člověka jako vampýra, resp. pijáka sil, proti němuž není účinné obrany. Žádná interakce totiž nepředstavuje krok pouze jednoho člověka. Zmíněný fakt je velkou nadějí nového humanismu.
LENKA VOLMOVÁ
# NA SAMÉM KRAJI ÚTESU
Aby mezi intimními partnery nedocházelo k nerovnoměrným energetickým přenosům, praktikují se při intimních stycích se zvýšenou hladinou energie určité zásady, které jsme již na jiných místech vícekrát zmínili. První a nejdůležitější zásadou je dýchání ve stejném rytmu, ale v obráceném sledu či obráceném gardu. Nádech znamená přitahování čchi z okolí, v těle pak čchi směřuje z povrchu do středu kostí a po přední straně těla shora dolů. Nádech je zahušťování, zpevňování, dostředivost, nabíjení, yin.
Výdech pak znamená pravý opak, představuje předání čchi do okolí, v těle pak čchi směřuje ze středu kostí k povrchu těla a po zadní straně zdola nahoru. Výdech je rozptylování, uvolňování, odstředivost, vybíjení, yang. Když žena nadechuje, muž vydechuje, a naopak. Pakliže partneři praktikují při intimních spojeních stahování chuej-jin, pak stahují vždy s nádechy, s výdechy uvolňují, takže stahují střídavě, neboť stále platí, že oba dýchají ve stejném rytmu, ale v opačném sledu.
Pakliže partneři vizualizují při intimních stycích světelné efekty, pak světlo pravidelně přechází z ženy do muže a z muže do ženy jako světelné kyvadlo tažené (nikoliv postrkované) myslí spřaženou s dýcháním. Komplikovanější je vizualizace protékání čchi ve středních drahách, v přední dráze početí (žen-maj) označované jako moře yinových drah a zadní dráze řídící (tu-maj) označované jako moře yangových drah.
Záleží na poloze partnerů, v podstatě se zachovává směr čchi, jak to odpovídá polaritě dechů. V představách se vždy opisují dráhy obou těl, přičemž jeden nádech vede čchi buď skrze přední dráhy obou těl najednou, např. při cunnilinctu (lízání) nebo při felaci (kouření). Anebo jeden nádech vede čchi skrze přední dráhu pouze jednoho těla, např. při spojení upavištásana (žena a muž sedí tváří v tvář, žena obkročmo na muži). O výdeších platí to jisté.
Existuje hodně variací udržování pozornosti střídavě v obou tělech, čímž se obě těla rovnoměrně prosycují vědomím obou partnerů, takže jakékoliv energetické disproporce či energetická vampýrství jsou vyloučena. Upřesněme, že k energetickým disproporcím v běžných intimních soužitích opravdu dochází, nicméně lze se proti nim účinně bránit, případně je přetvořit do podoby rovnoměrných oboustranných přenosů.
Stahování vagíny a konečníku, jež lékaři doporučují ženám např. v těhotenství, ale také při nepravidelnostech v uložení pohlavních orgánů, je třeba kombinovat s uvolňováním. Cvičení se v tantře nazývají sahadžólí. V jižní Indii dosud existuje tradice, při níž jsou mladé drávidské dívky ještě před pubertou zasvěcovány do tajemství posilování svalů jóni neboli vagíny. Zasvěcují je matky či tantrický guru. Řecké hetéry skládaly dokonce zkoušky, při nichž musely svaly svých pochev přeštípnout válečky z těsta.
Cvičení sleduje dva cíle. Prvním je již zmíněné posílení svalů dolní pánve. Staré texty uvádějí, že žena může dosáhnout tak silného sevření pochvy, které muži zabrání v ejakulaci, podobně jako kdyby žena penis před vystříknutím silně zmáčkla oběma rukama co nejvíce u kořene.
Druhým cílem je potom uvědomování ženských pohlavních orgánů. Nedostatečné spojení mysli a pohlaví, a to nejen u žen, ale též u mužů, to je častá příčina partnerských nedorozumění, při nichž se muži chovají jako by měli umřít, když si nevrznou, a ženy se naproti tomu chovají, jako by je to vůbec nezajímalo.
Po sevření tedy musí následovat uvolnění, ale nikoliv vytlačování ven, musí to být pouze uvolnění doprovázené pocitem tepla v rozkroku. Sevření ovšem není ten správný výraz, jedná se spíše o sevření a současné povytažení vzhůru, vždy s nádechem. Následuje uvolnění, procítění poklesu chuej-jin na původní místo a uvědomění tepla v rozkroku, vždy s výdechem.
Jsou-li žena a muž v intimním spojení, a má-li muž blízko k orgasmu, pak sevře-li žena pochvu, muž si uvědomí, jak pouhé sevření pochvy urychluje jeho směřování k orgasmu a ejakulaci. Sevření pochvy představuje silný impulz, který značně posílí vtahování mužské energie do těla ženy. Vtahování je tak silné, že oblíbené svírání, jež každá žena raději praktikuje na skutečném penisu, nikoliv na náhražce doporučené brožurkami, nutno přerušit ve chvíli, kdy je muž v horní úvrati erotického zanícení. Možno též napsat, kdy je muž na samém kraji útesu, jak kdysi zpívali populární Yes.
Ve chvíli, kdy je to s mužem nahnuté a kdy jej od orgasmu dělí snad jen sekunda, může jej žena zachránit, když obrátí proud své energie a zatlačí ven, jako by chtěla penis vytlačit z pochvy. Její energie tak zaujme podobný postoj jako při močení či defekaci, jenom tentokrát situovaný přesně doprostřed mezi zmíněné aktivity.
Stav v horní úvrati erotického zanícení je vždy neobyčejně zajímavý. U ženy např. reaguje na pouhý mužův dech či myšlenku. Když se žena ocitne na samém kraji útesu, tak stiskem ruky či kousnutím do penisu signalizuje muži, aby zastavil podněcování. V ten okamžik se žena razantně nadechuje, zatímco muž vydechuje a vede svůj horký výdech ženě po zádech vzhůru. Teprve když žena vydechuje, smí se muž nadechnout.
Prudké nadechnutí muže ve chvíli, kdy je žena na samém kraji útesu, znamená rozběhnutí ženského orgasmu, tedy pád do hlubin neboli držkopád. Stejně působí, když se muž rozhodne, že ženu udělá, jestliže si její orgasmus přeje, případně je-li muž nejistý, zda se mu podaří zastavit rozjetý rychlík ženského vzrušení v pravý čas. Stále si musíme opakovat, že každý náš vědomý pohyb je výsledkem vlivu myšlenky na lidské tělo.
Zprvu nestabilní vrcholné vzrušení na prahu orgasmu se u ženy stejně jako u muže opakovaným přibližováním stává důvěrně známým vzedmutím sil, které lze kontrolovat, přičemž vzedmutých sil lze použít k zpětnému rozprostření v organismu ženy či muže. Tisíce orgasmů, jež proběhly, ale po nichž nezbylo nic, se nevyrovnají jedinému, který neproběhl, a jehož líbeznost proto stále trvá.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (56)
Sex bez lásky, nebo sex s láskou? To je otázka, která lidi hodně zaměstnává. Podle odpovědí lze dospělé osoby rozdělit do dvou skupin s protichůdnými názory, a to do skupiny žen a do skupiny mužů.
(30.11.1999)
@ VINCENTOVA VĚTA
Obchod s láskou je nemožný, jednoduše koupě lásky není technicky možná. Není možné koupit si lásku jakožto pozitivní připoutání mysli druhého člověka, není možné koupit si náklonnost, sympatie, obdiv, úctu apod. Zmíněné kvality vztahu jsou ze své podstaty neprodejné, a jejich vznik se řídí mnoha okolnostmi, z nichž nelze opominout napodobování.
Lze si koupit pouze souhlas a toleranci, lze si na těle druhého člověka pronajmout vagínu či penis, ústa, ruce, konečník... Lze si koupit vděk a závislost, ale nikdy lásku. Láska totiž nevzniká okamžitě na povel. Lásku sice lze uměle vytvořit, ale vždy to nějaký čas trvá. Pokud by někdo stál na svém, že si lásku koupí, musí počítat s tím, že si ji bude kupovat nikoliv najednou, ale navícekrát. Láska je jako rostlina, vyklíčí ze semene, zprvu je křehká, potřebuje správné podmínky, nutno o ni pečovat atd.
Vzdor tomu, že Artur Charles Clarke, známý spisovatel sci-fi a vynálezce telekomunikační družice, prohlásil, že v r. 2010 bude obecné lidské sexuální chování zcela oproštěno od jakékoliv spojitosti s láskou, můžeme o jeho výroku úspěšně pochybovat. A to natolik přímočarým způsobem, že si dovolíme vyjádřit paralelu (přirovnání), že by se jednalo o totéž, jako by matky měly v r. 2010 kojit své děti oproštěny od mateřské lásky.
V nedostatku lásky neboli v neschopnosti pozitivního připoutání mysli k druhým lidem při nejlepší vůli nevidíme trend osvobozující sexuální chování k nějaké jednodušší nebo čistější podobě. Sexuální chování je takto postaveno na roveň tělesným úkonům, jako jsou smrkání, čurání či škrábání na zádech, k nimž druhého člověka prakticky nepotřebujeme.
Snažme se pochopit rozdíl mezi sexuální frustrací (strádáním) a masturbací vlastní rukou. Dále mezi masturbací vlastní rukou a instrumentální souloží bez lásky, dokonce se zápornou citovou vazbou. Žádná žena nebo muž by ani po odpadnutí běžných rizik a nejistot nepreferovali samoobslužné onanování před intimními styky s druhými osobami. Krátce řečeno i špatná soulož s druhým člověkem je lepší než ta nejlepší masturbace vlastní rukou.
Proč? Nepochybně proto, poněvadž i špatný kontakt s druhým člověkem nám poskytuje něco cenného a významného, čeho prostým spuštěním orgasmu v izolaci vlastní osoby nejsme s to dosáhnout. Obligátní orgasmus, obvyklý cíl sexuálního snažení, je ve skutečnosti součástí čehosi většího, co nalézáme teprve ve vztahu. Vzpomeňme na Vincenta van Gogha, jenž pronesl památnou větu, že špatná žena je lepší nežli žádná.
LENKA VOLMOVÁ
# ARTUR A TŘICET TRPASLÍKŮ
A stejně velký rozdíl, jako mezi automasturbací a souloží bez lásky, lze rozpoznat mezi souloží bez lásky a souloží s láskou, tedy s plným připoutáním mysli k druhé osobě. Zeptejte se milující ženy či milujícího muže, pokud se s takovými setkáte, zda by se chtěli s někým pomilovat jen tak bez lásky, jen proto že to je hezké a příjemné. Nebo že to poskytuje uvolnění, jak říkají lékaři, majitelé bordelů a prodavači erotického zboží.
Další velký rozdíl lze rozpoznat mezi souložením sice z lásky, ale konzumačním způsobem, a souložením z lásky, avšak způsobem tantrickým, taoistickým, komunikačním, interakčním, nekonzumačním, anorgasmickým, nestříkacím či jak to zde ještě pro lepší porozumění nazýváme.
Právě jsme teoreticky vystoupili po pěti stupních od nejnižší mety k nejvyšší metě sexuálního chování a sexuální komunikace. V pěti stupních můžeme vidět skutečnou cestu k dokonalosti v intimním životě. A to značně rozdílnou od běžných představ dnešních lidí, kteří dokonalost v intimním životě spatřují ve znalosti poloh, v citování pasáží z Kámasútry, v umění rozepínat podprsenky, ve vlastnictví vibrátorů apod.
První stupeň, to je úplná sexuální abstinence, která je vždy utrpením, je-li nechtěná. Druhý stupeň, to je masturbace vlastní rukou, která je vždy utrpením, neboť generuje pocity osamělosti a nespojitosti s vnějším světem. Třetí stupeň, to je intimní styk bez lásky, tzv. instrumentální, který činí člověka neklidným, sobeckým, samolibým, stále více neschopným vztahu.
Čtvrtý stupeň, to je intimní styk s láskou, s pevným pozitivním připoutáním mysli k druhému člověku, avšak pojatý konzumačně. Přináší velké štěstí, ale v jeho dosažení se skrývá nestabilita, a proto setrvání ve čtvrtém stupni nebývá dlouhodobé. Jak praví známé říkadlo, nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Láska prý za pár let zmizí, a zbude po ní jen protivný cizí chlap či nesnesitelná ženská ve vlastní posteli.
Pátý stupeň, to je intimní styk s láskou pojatý tantricky nebo taoisticky, s použitím nestříkacích či anorgasmických milostných praktik, při němž muž s největší možnou upřímností a nasazením přiměřeného úsilí zbožňuje ženu. Takový styk, který trvá 24 hodiny denně, přináší velké štěstí a mimořádnou stabilitu vztahu, která se často přenáší za hranice konkrétního života v reálném čase.
Je zajímavé, a pozorným čtenářům to jistě neušlo, že první stupeň má s pátým stupněm cosi společného. Ale záměrně tuto spojitost, která nám znovu připomíná prastarý symbol hada zakousnutého do vlastního ocasu, ponechávám bez bližšího vysvětlení. Domnívám se, že lidé, již s námi nad těmito texty spojují myšlenky, s potěšením dokáží o naznačených souvislostech přemýšlet.
Co tedy počít, souložit postaru s láskou, anebo nově bez lásky? Souložit s pevným spojením mysli s druhým člověkem, nebo tzv. jenom pro vlastní radost, s výhledem, že do r. 2010 se takové souložení stane společenskou normou, neboť tak pravil Artur Clarke a dalších 30 významných myslitelů? Děti se prý budou líhnout ze zkumavek a mezi námi se budou procházet neznámé inteligentní bytosti. Neznámými bytostmi jsou možná míněni dnešní lidé, vždyť současné společnosti nemají k podobnému stavu daleko.
Rozhodování, zda souložit s láskou nebo bez lásky, nám nejspíš usnadní také informace, že Artur Clarke a 30 myslitelů dále tvrdí, že telefony a faxy budou v r. 2010 zrušeny, neboť se bude telefonovat a faxovat telepaticky, rovnou z hlavy do hlavy. Není pochyb, že Clarke a 30 myslitelů nemají s duchovním životem ani tolik zkušeností, kolik v pohádce s dobrým koncem prokázali Sněhurka a 7 trpaslíků.
Chceme-li o naznačeném problému dále přemýšlet, měli bychom vědět, že komunikační a širší společenský význam sexuálního chování při tzv. čistém sexu bez lásky zůstává nulový. Energetická podstata sexuálního vztahu, která je zdrojem síly, stability, psychické a tělesné regenerace, dobrého zdraví pro oba partnery, je takto vyloučena ze hry, což se samozřejmě na stavu populace projevuje.
Stále platí, že kdo nemá jednu partnerku či jednoho partnera, musí se spokojit s mnohými. Žena či muž, kteří s potěšením a velkou dávkou hrdosti vyměňují partnery či partnerky stále za nové, čemuž říkají dobrý lov, život na plné obrátky nebo získávání zkušeností, jsou na nejlepší cestě k osvojení úplné neschopnosti setrvat v jakémkoliv neobchodním vztahu.
Láska bez sexu nese v sobě kouzlo čerstvě připraveného jídla, obsahuje radostnou naději a mladistvé očekávání. Sex bez lásky vyjadřuje smutek sytého nad plným talířem, obsahuje skličující beznaděj, umrtvující pocit prchavosti a neudržitelnosti štěstí. Sex s láskou je někde uprostřed, připomíná pravidelné lehké zasycení, střední cestu mezi radostnou iluzí a očekáváním na straně jedné, a znechucením z reality, která nás po prvním doteku přestává zajímat, na straně druhé.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (57)
Svět erotických pomůcek je velmi bizarní, přijměte pozvání k malé myšlenkové exkurzi do světa formy bez obsahu, do světa erotické ornamentalistiky, jež z intimního života lidí činí směšný brak.
(2.12.1999)
@ UMĚLÉ MUŽE NEBRAT
Ohledně dilematu, zda je lépe se oddávat sexu s láskou či bez lásky, existuje hezké přirovnání, které říká, že sex bez lásky je jako koupání v prázdné vaně. Takové koupání můžeme prožít úplně stejně, jako když se koupeme ve vodě, můžeme dělat tytéž pohyby, podržet si nos a potopit obličej, akorát po takové koupeli zůstaneme špinaví.
Úsměvná je též otázka, zda je možno se s láskou milovat s rozličnými vibračními stroji a mašinkami, nafukovacími objekty či dokonalými atrapami žen ze speciálních umělých hmot, jejichž hyperrealistické (více než skutečné) vzezření je natolik ohromující, že mužské penisy ztrácejí pevnou půdu pod nohama a nevědí, mají-li se topořit či zůstat ležet. Mám na mysli otázku, zda je možné věc, s níž souložíme, milovat srdcem jako člověka.
Když se v 70. letech začal objevovat hyperrealismus jakožto projev výtvarného umění, už tehdy bylo jasné, že s objevy nových plastických hmot, jež dokonale napodobí povrch lidského těla, přijdou ke slovu výsostně dokonalé atrapy ženských či mužských těl pro erotické použití. Už tehdy zvedali návštěvníci na výstavách vystaveným objektům sukně. Dnes takové lidské atrapy existují, ale jejich cena je vysoká, stojí přes 5 tis. us dolarů.
Ve srovnání s takto dokonalými plastikovými krasavicemi je nafukovací Máňa, na které jsme se v kursech civilní obrany a první pomoci učili umělé dýchání z úst do úst, resp. z úst do huby, obyčejným nafukovacím pytlem z PVC. Doufejme, že omyvatelné krasavice se stanou vyhledávaným zpestřením zdravotních kursů.
Chcete-li se na plastikové homunkuly, řečeno s Janem Werichem, resp. Pekařovým císařem, podívat, navštivte stránku:
http://svet.namodro.cz/w-sex/doll.htm
Není pochyb, že osamělí a izolovaní lidé v přelidněných západních společnostech budou zmíněné atrapy kupovat, a to jakmile se stanou cenově dostupnějšími. Atrapa partnerky či partnera poskytne alespoň iluzi skutečného člověka. Naproti tomu genitální vibrátor poskytne jenom brnění, jež od trýznivého pocitu osamělosti nepomůže vůbec nikomu.
O mužské varianty atrap bude z pochopitelných důvodů menší zájem, budou-li vůbec vyráběny. Ženy totiž dávají přednost trvalým vztahům ke skutečným živým bytostem. Jejich milování je komplexní, potřebují muže jako živé bytosti, potřebují jejich mužskou blízkost, jejich energii, pozornost, obdiv. I v běžné konzumační sexualitě jsou ženské orgasmy pro ženy spíše třešničkami na dortech. Proto se mužům zdá, že ženy chtějí za každou cenu dotlačit muže k manželství.
Zajímavý paradox, zatímco umělý penis neboli vaginální vibrátor familiárně zvaný robertek, představuje nejběžnější a nejznámější erotické zboží z oblasti tzv. erotických pomůcek, dokonalá atrapa muže v hyperrealistickém provedení je natolik neprodejná, že se vůbec neobjevuje v obchodních nabídkách. Robertky jsou totiž artiklem pro muže, nikoliv pro ženy. Muži si je kupují ženám v žertovném rozpoložení myslí, ale pravým důvodem je podprahové vědomí, že si kupují spolehlivé penilní protézy.
Naproti tomu plastikový muž s dokonalým designem by v patricentrickém manželství mohl představovat nevítaný vrchol manželského trojúhelníku. Pokožka plastikového muže bude hladší a bez vrásek, penis větší a spolehlivější, a povaha klidnější než u domácího pána. Na dokonalou atrapu muže by se dalo dokonce žárlit, že ano, pánové? Není divu, že taková věc západní ani východní patriarchanty nenadchne.
LENKA VOLMOVÁ
# EROTICKÝ KOLONIÁL
Nejprve jsem se podíval do slovníku, a teprve ujištěn, že slovo koloniál znamená obchod se smíšeným zbožím, použil jsem to slovo v titulku.
Většina lidí se do tzv. sex shopů nedostane, ne snad, že by nesměli nebo nechtěli, ale nějak jsou jim návštěvy takových obchodů žinantní. Není dosud běžné, aby lidé navštěvovali obchody s erotickým zbožím se stejnou samozřejmostí jako jiné obchody. Málo platné, zdají se ty obchody takové divné. Trochu připomínají Spejblův obchod s protézami ze starého vtipu.
Neznáte? Spejbl měl obchod s protézami. Potřeboval se na chvíli zdekovat, a Hurvínek to vzal za něj. Když se Spejbl za dvě hodiny vrátil, ptá se: „Tak co, Hurvajs, byl kšeft?“ Na to Hurvínek: „Jedna ženská chtěla umělý prsa, a vybrala si z týhletý police!“ Spejbl obrátí oči v sloup a praví: „Hurvajs, cos jí to prodal, vždyť tohle jsou pánský prdele č. 9.“
Podívejme se do sex shopů prostřednictvím erotické reklamní nabídky. Možná si uvědomíme, co je na obchodním usilování v oboru erotického zboží divného a proč se takové obchody dosud nestaly masově navštěvovanými. Proč je nenavštěvuje tolik lidí jako např. obchody s potravinami. Vždyť pohlavní zájmy jsou společné všem lidem, a to naprosto stejně jako zájmy lidí o jídlo a pití.
Reklama hlásá: Přeneste se do světa sexu, kde se sny mění ve skutečnost. Vichřice erotické vášně, lesbo hrátky, autoerotika, těsná anální zasunutí, francouzské praktiky, bouřlivé soulože, žhavé orgasmy, stříkající sperma… Tohle vážně připomíná scény u zubaře, rutinní pokyny a zvuky, které tak dobře známe: Otevřte ústa, bzzz…, vypláchněte si!
Reklamy na vibrátory, mužské pohlavní protézy, jsou velmi akční: Zcela nová konstrukce, vibrační a krouživé pohyby v obou směrech. Nový želatinový povrch vykazuje největší podobnost s lidskou pokožkou. Masturbátor diskrétně stimuluje váš nedočkavý klitoris pomocí dálkového ovládání. Intenzitu vibrací nastavíte dle vlastních pocitů rozkoše. Fantastický a vzrušující společník s drobnými výčnělky vás přenese na samý vrchol blaha.
Šlágrem posledních let jsou lubrikační (mazací) gely, jež umožňují nevzrušeným ženám, aby se nechaly souložit vzrušenými muži. Ale to není vše, masážní gely pro muže a ženy zvlhčují a působí dlouhodobě, usnadňují pohlavní styky, podporují vjemovou citlivost, zvyšují ochrannou funkci kondomů a jsou mísitelné s vodou.
Očekával jsem, že budou mísitelné s vodu na vynikající limonádu, a nebyl jsem daleko od pravdy. Gel zn. Fruit je totiž chuťově příjemný i pro francouzské praktiky. No, třeba si na nich francouzské praktiky opravdu pochutnají. Gel zn. Neutral je bezbarvý, neparfemovaný a doporučený pro anální styk. Parfém by zřejmě kazil přirozenou parfemaci při pohlavním styku do řiti. Gel zn. Orgasmus obsahuje dokonce vitamín PP a zvyšuje citlivost. Nejspíš bude dobrý i na chleba, když trochu zbyde.
Videokazety jsou nabízeny takto: Pokladnice divokého lízání a kouření, které vás dovedou k vrcholným orgasmům. Film plný ďábelských výkonů a sexuálních dobrodružství. Orál, anál, soulož, pomůcky, erotické lázně. Erotické hrátky v ložnici, na kuchyňském stole, s okurkou, ve třech. Akrobatické polohy, lesbické hrátky ve všech pozicích. Spektrum sexuálních akcí od lesbické lásky, orální rozkoše až po tvrdé soulože. Neobvyklé prostředí, klitoriální, vaginální hrátky, lesbické orgie a hluboké injekce pomocí pořádných stříkaček.
Abych byl upřímný, člověka to utahá, a ještě nic neviděl. Zmíněná nabídka spolu s filmovými díly, jež se za ní dožadují koupě, představují v reálném sexuálním životě lidí přesně stejnou věc, jakou představuje ornamentalismus ve výtvarném umění. Představují formu bez obsahu. V jistém smyslu tak lze hovořit o manifestaci poruchy duševního zdraví.
Mnoho lidí takto poznává ďábelské orály, anály, vaginály a všelijaké jiné kanály, a přitom neví, jak to vypadá, když muž vezme ženu jen tak za ruku, a ona zčervená na prsou, hrudi a šíji, a zlehýnka se zachvěje. Ne, nechci nic zakazovat, chci jen, aby se více zasvěcených a moudrých lidí ke zboží tohoto typu a umění tohoto žánru vyjadřovalo.
Věřím, že mezi 10 mil. obyvateli této země není takových moudrých lidí málo. Jenom se v manipulované demokracii nedostanou ke slovu, vždyť kdo není na bilboardu, ten jako by nebyl. Uprostřed lomozícího individualismu, kde každý údajně žije a odpovídá sám za sebe, člověk zůstává malou opičkou, která umně, tuze ráda a velmi snadno napodobuje. Prosím, nezapomínejme na to.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (58)
Pohledy z očí do očí bývají mylně chápány jako projevy upřímnosti, čistoty mysli apod. Když se ale dlouze díváme sexuálním partnerkám či partnerům do očí, můžeme vidět dost hrozné obrazy. Zkusíte to?
(7.12.1999)
@ SEXUÁLNÍ SIGNÁLY
V lidských pohledech z očí do očí je cosi mysteriózního (tajemného). Už školní děti znají zajímavou komunikační hru, při níž se dvě osoby dívají jedna druhé do očí. Děti při tom mají vážné výrazy ve tvářích, a kdo se první zasměje, prohrál. Někdy se hraje tak, že prohraje, kdo první mrkne. Poznamenávám, že děti se dívají jedny druhým do očí mnohem snadněji než dospělí.
U dospělých lidí bývá dlouhý pohled z očí do očí téměř vždy chápán jako souboj, a není-li dlouhý pohled vzápětí doplněn úsměvem, bývá nepříjemný. A proto také nikdy dlouho netrvá. Zvláštní pohledy mužů do očí žen, jimž ženy říkají skleněné pohledy, představují erotické výzvy. Ženy tyto pohledy označují jako sexuální loudění a většinou se shodují, že jsou jim nepříjemné.
Nejdůležitějším přirozeným sexuálním signálem směřujícím od muže k ženě je oslovení. Jestliže muž laskavě a klidně osloví ženu, byť neznámou, na rozdíl od skleněného pohledu, ženě to není nepříjemné. Naopak, letmá výměna několika vět ve výtahu, rozhovor ve vlaku, dotaz a odpověď na ulici, to vše zanechá v ženě výsostné pocity bourající vnitřní osamělost.
Muži, jsou-li střízliví, oslovují cizí ženy jen neochotně a neradi. Mnohem ochotněji posílají skleněné pohledy, které se jim zdají bezpečnější. Strach mužů, že budou poníženi, odmrštěni či vypeskováni za drzost, představuje brzdu v přirozené komunikaci mezi ženami a muži. Přitom slovní kontakt mezi ženami a muži je jakousi subtilní (jemnou) obdobou intimního styku.
Za normálních okolností je rozhovor ženy a muže příjemnou záležitostí, a to s ohledem na jemnou energetickou výměnu, k níž dochází. Pro ženu je dokonce příjemné pouze sedět vedle muže, a naopak. Ovšem značné společenské potlačení těchto přirozených radostí, jež pocházejí ze vzájemného kontaktu obou pohlaví, zachází až do absurdity.
Až někdy pojedete autobusem či jiným prostředkem hromadné dopravy, nastupte mezi prvními cestujícími a pozorně se dívejte, podle jakého klíče budou ostatní cestující usedat. Nebude to usedání náhodné, jak by se mohlo zdát nevšímavému pozorovateli.
Předně každý hledá celé volné dvousedadlo, dvě místa, aby nemusel k nikomu přisedat. Teprve když jsou všechna dvousedadla obsazena alespoň jedním člověkem, pak se další usedající cítí oprávněni k někomu přisedat. Pravidlem je, že muži přisedají k mužům, ženy k ženám. Komentář si raději odpustím.
Dokonce se lze setkat se situací, že muž raději stojí, než aby si přisedl k některé z cizích žen, když místa vedle cizích mužů nejsou volná. Ženy a muže, kteří si ze zásady přisedají k osobám opačného pohlaví, spočítáte při popisovaném sociálním experimentu na prstech jedné ruky.
Princip navázání slovního kontaktu mezi ženou a mužem je týž, jako při zahájení kontaktu intimního. Muž je aktivní, žena reaktivní. Muž ženu oslovuje, a žena odpovídá, čímž dává muži signál, zda si přeje, aby pokračoval. Vše zahaleno do pelerínky jiného významu, takže hovor se vede např. o počasí. Citový podtext odpovědi, vstřícnost či odmítavost, to jsou signály, jež muže zvou dál, nebo jej vykazují za pomyslné dveře ženské bytosti.
Samozřejmě, že tisíce žen denně oslovují cizí muže, a ptají se jich, kolik je hodin, kde jsou opravny obuvi nebo telefonní automaty. Nicméně lehký hovor, jehož východiskem není okamžitá potřeba konkrétní informace, ve většině případů podléhá přirozeným energetickým pravidlům, zmíněným výše.
LENKA VOLMOVÁ
# DLOUHÉ POHLEDY
V případě blízkého kontaktu s gorilami je nebezpečné dívat se gorilímu samci do očí, neboť ten chápe náš upřený pohled jako útok, takže by nás mohl ošklivě zranit. Vždy musíme uhýbat pohledem stranou a chovat se, jako bychom samce neviděli. Naštěstí se běžný člověk mezi gorily nedostane, ale mezi lidmi to není o moc jiné.
S opicemi máme mnoho společného. Také poučky o klopení pohledu dolů, jímž zaujímáme vůči druhému člověku submisivní postoj, a o zvedání pohledu nahoru nad člověka, jímž zaujímáme dominantní postoj, byly nejspíš objeveny mezi opicemi.
Nechuť dívat se dlouho do očí cizím lidem je celkem pochopitelná, neboť taková akce je společensky destruktivní, vede ke konfliktům. Český filosof a spisovatel, Ladislav Klíma (1878-1928), píše ve svých Traktátech a diktátech následující. Cituji: Ustavičné rytí pohledem v cizím oku je dotěrností non plus ultra. Fixování neznámým člověkem může být důvodem i ke zpolíčkování. Konec citace.
Něco docela jiného představuje zraková komunikace mezi milostnými partnery, ačkoliv praktika, kterou níže podáváme, mnohé z toho, co již bylo napsáno o pohledech z očí do očí, dokresluje. Praktiku označujeme názvem dlouhý, příp. nepřerušený pohled z očí do očí.
Žena a muž se pohodlně posadí naproti sobě. Nahota není nutná, ale může být variací zmiňované praktiky. Obličeje jsou vzdáleny asi 50 cm od sebe. Partneři se drží za ruce. Jednodušší je držení, kdy se křížem spojují obě levé a obě pravé ruce. Zkřížené držení je stejné, jako když podáváme ruce na pozdrav. Energeticky takové spojení není nejlepší, neboť obě levé ruce mají shodnou polaritu, a stejně tak obě pravé ruce.
Vhodnější, avšak méně pohodlné je držení rovnoběžné, levá ruka spojená s pravou rukou, pravá s levou. Muž položí ruce dlaněmi vzhůru a žena s dlaněmi dolů spojí své ruce s mužovými. Existují varianty poloh prstů, ale v tom směru mohou partneři experimentovat, základním požadavkem je oboustranné pohodlí. Spojené ruce jsou položeny na stehnech nebo kolenou, leží na polštářcích apod.
Světlo by mělo být tlumené, ale pokud možno denní, nejlépe světlo ranního rozbřesku nebo večerního soumraku. Praktikujeme-li při umělém osvětlení, vyhýbáme se prudkému světlu. Obličeje musejí být vidět zřetelně, ale v obličejích nesmějí být stíny.
Partneři se zklidní, střídavě se jeden druhému ukloní, mohou se laskavými slovy pozdravit, případně s výdechem střídavě vyslovit mantru Óm mani padmé húm, nejprve muž, potom žena. Zlehka se dívají jeden druhému do očí a oba proteplí obličeje hebkými úsměvy.
Celá procedura spočívá v klidném, trpělivém a soustředěném hledění do partnerčiných a partnerových očí. Oči nejsou vytřeštěny, ale otevřeny lehce a se zájmem. Snaha je mrkat co nejméně, nemrkat vůbec je nemožné. Ústa jsou zavřena, sotva znatelně vyformována k úsměvu, dýchá se nosem.
Zpočátku se neděje nic zvláštního, takže celá figura se může zdát banální. Po chvíli ovšem začne docházet k určitým iluzím a zrakovým přeludům. Milovaná tvář partnerky či partnera se začne deformovat, vidíme neznámý obličej, starou egyptskou mumii, zlověstný obličej zločince, šedého, zeleného nebo tmavomodrého cizince, zrůdu...
Ale také zlatem se třpytící egyptskou královnu, krásku z prastarých bájí a legend, nádherné dítě, krásnou babičku, tvář nesmírně jemnou, laskavou, zářící... S vnímáním zmíněných mnohotvárných iluzí se nás zmocňují taktéž emoce. Rejstřík emocí nebývá široký, většinou strach, občas úžas a údiv.
Pamatujme, že při této proceduře musíme přísně respektovat určitá pravidla. Vzdor tomu, že se v jiných knihách dočteme, že zrakové přeludy představují podoby předcházejících bytostí z minulých životů, nebudeme těmto informacím přikládat váhu. Také nebudeme zrakových přeludů dychtiví. Naše úsilí bude upřeno k udržení realistického obrazu. Případně k některé pozitivní iluzi, která nás ohromuje krásou vnímaného.
Jakmile si uvědomíme sebemenší přítomnost strachu, ihned pohneme pohledem. Stačí zaostřit nebo zaměřit pohled místo do očí na rty, a přelud je pryč. A znovu se pokusíme udržet realistický obraz partnerky či partnera, případně jejich podobu, která nám bude připadat krásná. Zejména muži mají příležitost vidět ve svých partnerkách skutečné bohyně.
V negativních iluzích zásadně nesetrváváme. Vždy je rozptýlíme a vrátíme se zpět k reálnému obrazu, a ten se snažíme udržet co nejdéle. Procedura směřuje k dokonalému sjednocení ženy a muže. Nutno říci, že vnímané iluze mohou mít řadu příčin, prioritou je stav vnitřních orgánů, kvalita a pevnost vztahu, historie jedné a druhé mysli, atd. Pokoušet se o interpretaci iluzí je chybné a kontraproduktivní.
K zmíněné praktice často dochází jaksi spontánně (samovolně) za určitých okolností, např. při společném koupání ve vaně. Třeba když partnerka a partner sedí naproti sobě. Bohužel posezení ve vodě představuje určitou zátěž pro ledviny, zvláště v zimním období, takže pocity strachu, jež souvisejí s ledvinami, se mohou dostavit snadněji než třeba v suché a teplé posteli. Věci neznalí lidé mohou být takovou zkušeností vylekáni.
Každá nepříjemná, resp. nechtěná emoce je pro člověka výzvou, aby zkoncentroval duševní potenciál a zklidnil se. Mějme na paměti, že emoce jsou při praktikování dlouhého pohledu přenosné. To, co vnímáme, může vznikat v nitru partnerky či partnera. A naše zklidnění může naopak zklidnit toho druhého.
Čím jsme úspěšnější v udržení pozitivního obrazu, tím větši je náš přínos do společného vztahu. A ještě budiž napsáno, že jedinci, již ve vztahu vězí jaksi nesolidně a egoisticky, mívají při této proceduře vjemy spíše nepříjemné.
Nepraktikovat častěji než dvakrát třikrát za měsíc, zvláště jsou-li výsledky stále negativní. Sezení možno spojit s oslavami významných dnů a událostí společného partnerského života. Délka trvání jednoho sezení činí asi 10 až 20 min, ale také pouhých 5 min je dostačujících, vše totiž záleží na kvalitě prožitku.
Partnerka a partner se rovněž mohou dohodnout, že budou pokračovat v dlouhém pohledu pouze do té chvíle, dokud se jim podaří udržet reálné nebo pozitivní obrazy. Jakmile žena či muž neudrží pozitivní obraz, sezení se ukončí, a oba to zkusí zase příště.
Cílem procedury je klidné a příjemné promísení energií ženy a muže. Zkušení praktici takové promísení vnímají dílem jako rozkoš, dílem jako odpovědnost.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (59)
Chcete žít harmonickým sexuálním životem do vysokého věku? Chraňte své ledviny. Frigidita, impotence, noční poluce mužů, to vše souvisí se stavem ledvin. Posílením ledvin lze uvedené potíže odstranit.
(9.12.1999)
@ LEDVINY
Ledviny považuje čínská medicína za orgány kardinální (hlavní) důležitosti. Vyjadřuje se o nich jako o kořenu všech dalších vnitřních orgánů a pramenu lidského života.
Význam ledvin vyplývá z toho, že je v nich uschována vrozená životní síla a hmota, ze které se člověk narodil a ze které žije do konce života. Díky zmíněné prenatální (před zrozením získané) síle může člověk sám plodit potomstvo. Život člověka pak většinou končí vyčerpáním životní síly ledvin.
Ledviny dávají sílu reprodukčním orgánům, tj. vaječníkům, děloze, prostatě, varlatům. Zmíněným orgánům poskytují nejenom energii, ale také hmotu. Dávají totiž vzniknout reprodukčním hmotám, spermiím a ovu neboli vajíčku. A do třetice zajišťují ledviny také reprodukční aktivity, tzn. sexuální impulzy, vzájemné přibližování žen a mužů, ejakulace, oplodnění, početí.
Nedostatek životní esence ledvin ať už vrozený, či získaný sebepoškozujícím způsobem života, se projeví jako špatný zdravotní stav, vývojové deformace, lámavost kostí, zhoršování stavu kloubů, stupňující se ztuhlost páteře, předčasné stárnutí, předčasné šedivění nebo nadměrné vypadávání vlasů, ztráta zubů, impotence, neplodnost, zhoršení zraku, sluchu, ubývání duševních schopností a celkové životní čilosti.
Podle čínské medicíny představují ledviny také jeden ze zdrojů utváření pocitového života člověka. Z tohoto orgánu vyvěrají pocity strachu, obav, bázlivosti, které jsou v lidském životě opodstatněné a nezbytné, mají tedy svoji důležitost a smysl. Avšak chronická bázlivost a časté podléhání obavám svědčí o úbytku životní síly ledvin.
Další typickou vlastností ledvin je stahovat do sebe, uschovávat a zadržovat. Jedná se, jak už dobře víme, o centripetalitu (dostředivost), silnou energetickou polaritu yin. Z uvedených skutečností vyplývá, jak důležité je životní sílu ledvin uchovávat a chránit před vyčerpáním. Závisí na ní život člověka, jeho zrození, růst a reprodukce.
Ledviny jsou, jakožto zhmotnění prvku voda, v lidském těle spojeny se zimou, což znamená, že na jejich čchi nejvíce působí atmosféra pátého ročního období, a tím je zima. (Číňané označují konec léta jako samostatnou roční dobu. Čtenářkám a čtenářům takový náhled nebude úplně cizí, když si uvědomí, že konec léta má i u nás své vlastní označení babí léto.)
Během zimy jsou ledviny nejvíce náchylné ztratit rovnováhu své čchi a onemocnět. Zejména, když se životní způsoby lidí odchylují od chování diktovaného požadavky přírody. Zimní životní styl lidí se totiž velmi odlišuje od ideálního obrazu, jak by měl v souladu s všeobecným děním v přírodě vypadat.
V zimních obdobích lidé potřebují chodit brzy spát, a se stáváním by měli čekat až na východ slunce. Musejí se chránit před zimou a vyhledávat teplo. Nejsou-li nemocní, nesmějí dovolit, aby se jejich těla potila. Mají si uchovávat svůj duch v hloubce, a upevňovat jej meditací a rozjímáním. Celkově by každodenní činnosti lidí měly mít mnohem klidnější charakter, než v jiných ročních obdobích.
Zima je ale zároveň obdobím, kdy můžeme mnoho prohřešků, jichž jsme se dopustili na ledvinách, napravit, a tím jejich a svou celkovou životní vitalitu obnovit. V nejméně příznivých případech můžeme alespoň usilovat, abychom ledviny zbytečně více nevyčerpávali.
Tradiční čínská medicína (TČM) doporučuje jíst v zimních obdobích pro celkové posílení ledvin obilí, především jáhly, kroupy, pšeničné klíčky, oves, amarant a žito. Ze zelenin jsou nejvýhodnější kvašené zeleniny, ať již klasické kysané zelí nebo v kombinaci s dalšími zeleninami.
Dále je dobré jíst tuřín, celer s natí, vojtěšku, kořeny lopuchu a pampelišky, cibuli a pórek. Taktéž sójový sýr tofu, černé sojové boby, černé fazole, zelené fazolky mungo, mořskou řasu Kombu, černý i bílý sezam, sardinky a vejce.
Z koření používat hřebíček, fenykl, anýz, zázvor, skořici. O léčebných účincích skořice, a také o stavech, při nichž se skořice nesmí používat, podávám informace v článku Příroda a lidé: Otázky, který najdete na stránce:
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=991205395
Z mas patří na zimní jídelníček jehněčí, skopové, vepřové, kuřecí, a to vždy alespoň s dvojnásobným množstvým tepelně upravené zeleniny, než kolik je masa. Vlašských ořechů pečených nebo vařených můžeme sníst až 4 gramy denně. A chceme-li pít silné vývary z bylin, příp. jíst bylinné polévky, pak využijeme lopuch, pampelišku, rdesno mnohokvěté, ptačí zob lesklý, jam čínský, schizandru čínskou a pískavici černé seno.
LENKA VOLMOVÁ
# POLUCE
Noční poluce, samovolné výrony spermatu, nejsou u mužů normálními fyziologickými projevy vznikajícími ve zdravých mužských tělech, která jaksi přetékají mužností. Poluce představují patický (chorobný) jev, a proto by neměly zůstat bez povšimnutí. Vůbec by pak neměly být považovány za normální, ale žijeme v mužském světě, kde každé vystříknutí spermatu je pokládáno za potvrzení mužnosti.
Ale počkejme si, třeba těch příštích tisíc let bude vydařenějších, co říkáte? Raději však hned upozorňujeme, že sexuologická literatura podává informaci právě opačnou, poluce prý jsou naprosto normální. Ale to už milé čtenářky a pozorné čtenáře, kteří s námi došli až sem, určitě nepřekvapuje.
Naštěstí pravda se nerodí jako vítězství v informační válce, tisícerým opakováním čehokoliv, jak nám namlouvá současný svět. Pravda, to je prostá a snadno uchopitelná informace, kterou jako bychom již dříve znali, byť se s ní setkáváme poprvé. A ještě něco, pravda za člověkem nedolézá, nevnucuje se, je jako žena, přitahuje k sobě.
Poluce poukazují na oslabenou funkci ledvin. Obsahem funkce ledvin, jak už zmíněno, je dostředivost, uzavírání a zadržování. Nepevnost čchi ledvin, jejich nedostatečnost v uzavírání a zadržování, se u mužů projevuje předčasnými ejakulacemi, nočními polucemi a impotencí.
K předčasným ejakulacím nezřídka dochází dokonce ještě před spojením vagíny a penisu. Zvláště oslabení muži mohou trpět také denními polucemi, tj. ztrátou spermatu v běžném denním životě při nahodilém vzrušení. Takové vzrušení bývá vyvoláno spíše mechanicky, např. při jízdě v automobilu, opřením o vibrující stroj apod. Prostá blízkost žen na ulici či v zaměstnání je obvykle nevyvolává.
Časté samovolné výrony semene při spánku rozděluje TČM na dva typy. Je-li výron spojen se sny, nazývá se snová ztráta, a je v takovém případě považován za lehčí formu chorobné poruchy. Dochází-li k výronu beze snů, jde o tzv. vyklouznutí semene, které signalizuje vážnější poruchu, jíž by měla být věnována pozornost lékaře kvalifikovaného v oboru čínské medicíny.
Výron semene hned na začátku pohlavního styku, resp. dříve než dojde k vlastnímu spojení, a následné vyměknutí penisu, to je sexuální porucha, která má v čínské medicíně opět hlavní vztah k ledvinám. Příčinou bývá již zmíněná prázdnota yin, při níž ledviny sperma neudrží.
Ale příčinou může být též enormní plnost yangu, což je dnes spíše vzácností. Nicméně i dnes se ještě vyskytují muži, u nichž poluce značí nadbytek esenciální čchi ledvin, avšak takových mužů není mnoho. Tito muži pak bývají po probuzení ze spánku, při němž došlo k poluci, psychicky i fyzicky unavení. Jistě nebude od věci poznamenat, že také tento typ polucí signalizuje chorobný stav organismu.
Esenciální čchi ledvin je vyživující látkou pohlavních orgánů a hybnou silou pohlavních procesů. Pokud dojde k jejímu promrhání častým souložením zakončeným vystřikováním spermatu, neomezeným onanováním zakončeným tímtéž, chybně zvolenou stravou, nepořádným způsobem života, oslabuje se kontrakční síla ledvin, a proto dochází k předčasnému výronu, což může postupně vést až k impotenci a poruchám močení.
Muže všech věkových kategorií odjakživa trápil velký problém, totiž řídnutí vlasů. Zejména ubývání vlasů na temenech hlav a nad čelními kouty. Ano, plešatění mužů rovněž souvisí s prázdnotou ledvin a nedostatkem ledvinové esence.
Vědecké články o plešatění z přebytu mužského pohlavního hormonu jsou stejnou náplastí na mužskou pýchu, jako vysvětlení, že poluce vznikají z nadbytku mužných sil. Výkyvy v hladinách hormonů jsou jen dalším důsledkem onemocnění ledvin, a nikoliv samostatnou prvotní příčinou vypadávání vlasů. Chybí už jenom objev, že zkažené zuby jsou u mužů rovněž výsledkem vysoké hladiny mužského sexuálního hormonu.
Mužská honba za senzačními sexuálními zážitky, jež jsou pro neznalce vždy spojeny s ejakulacemi, činí z mužů po několika letech oplešatělé starce s nočními polucemi, hlubokými vráskami v obličejích a povadlou, mrtvolně vyhlížející pletí. Stačí pohlédnout do tváří některých herců a zpěváků, některých mužům z okolí bydliště či pracoviště, případně do zrcadla.
Kultivovat partnerská, a ještě lépe manželská sexuální spojení, to znamená prodloužit si život. Zvýšenou měrou to platí pro muže. Není tajemstvím, že ženy, ač se za život nadřou více než muži, poněvadž kromě zaměstnání konají ještě druhé směny v domácnostech, se dožívají vyššího věku než muži. Ženy své muže pochovávávají zbytečně příliš brzy.
Zatímco ženy vytvářejí z vyčerpatelné hmotné dotace ledvin jedno vajíčko za měsíc, muži plýtvají drahocenným semenem při každém styku. Kromě dosahování kratičkých sekund libosti, neexistuje žádné rozumné opodstatnění, proč by muži měli neustále ejakulovat.
Skutečnost je však mimo rozum. Mužské ejakulace se naopak staly samotným smyslem intimních styků, dokonce jejich nejdůležitějšími a nejvíce oceňovanými součástmi. Velká orgasmická finále mužů spojená s mohutnými ejakulacemi kamkoliv, to je základ představ moderních lidí o pohlavních stycích.
Dodejme, že lidé v tomto z velké části přizpůsobují své chování určitým psaným zákonům, jejichž východisky jsou mužská neznalost energetických podstat intimních styků a epochální mužské pohrdání ženami. A kánony zmíněných zákonů? Tuny knih o sexuologii, tuny brožurek, jak stříkat nejvíc, nejdál a nejvýš, tuny pornografické literatury a časopisů, které jsou vlastně doplňujícími ilustracemi k sexuologickým knihám.
Vzpomeňme myšlenkových postojů našich předků, kteří ejakulaci neopatrného muže, který při souloži vystříkal své semeno, komentovali slovy: Pohár rozkoše mu přetekl. Ano, tantrický a taoistický přístup k pohlavnímu životu rozhodně nebyl jediným výrazem lidské přirozenosti v dějinách. Můžeme se právem domnívat, že intimní život našich dávných předků vypadal zcela jinak, než se dnes dočítáme v bohatě ilustrovaných knihách tištěných na křídovém papíře.
Obligátní představy o mužích rvoucích ženy za vlasy do jeskyní, představy hromadných pravěkých gruppensexů, představy o mužích nastřídačku souložících všechny ženy, jež se shýbly k zemi pro cokoliv, čímž vystrčily zadnice, takové představy jsou výsledkem hypersexuality západních společností, v nichž je ovšem reálná lidská nahota tabu a skutečné sexuální chování je vykázáno do rezervací bordelů a soukromých bytů.
Ale vraťme se k ledvinám. Muž, který udržuje semeno na svém místě, je pro ženu vždy interesantní a obdivuhodný, neboť je schopen dávat ženě laskavou pozornost. A ona je pro něj zase neustále přitažlivá, neboť on má dost sil, aby její specifickou ženskou přitažlivost trvale vnímal. Pro takový pár nebude platit tvrzení, že zamilovanost zmizí, a po ní přijde už jen povinnost, šeď a citová prázdnota.
Protože takový muž není po milování vyčerpaný (otrávený, znuděný, odmilovaný, sebelitující, nepřátelský, přezíravý ap.), nemá důvodu smýšlet o své ženě špatně, označovat ji za slepici, nadávat na její matku, event. sestru, ponižovat ji před známými atd. Vedle takového muže nebude žádná žena frigidní, pokud její frigidita, či spíše pohlavní odmítání nebude výsledkem oslabeného yangu ledvin.
A ještě poznámka k fytoterapii, uznávaný Petr Ondřej Mathioli, jenž působil od roku 1544 v Praze, takto píše o pampelišce neboli plešce. Cituji: Při mimovolném odcházení semene a kapání moče má se píti nápoj z plešky připravený. Konec citace.
Čínská medicína pro kontrolu nad močením a samovolnými výrony semene doporučuje ještě listy ostružin a borůvek, plody šípků, plody schizandry, skořápky z ústřic, ale také váčky, do kterých klade vajíčka nejznámější představitelka matriarchátu v říši hmyzu, kudlanka nábožná.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (60)
Světová náboženství pojímají menstruaci jako nakažlivou nemoc. Pro civilizovaná společenství je pouhým důvodem k obchodování s vložkami. Neobvyklou sexuální praktikou je lízání menstruační krve.
(14.12.1999)
@ MYSTÉRIUM MENSTRUACE
Menstruace je silně zatížena společenskými tabu. V mnoha kulturách je menstruující žena považována za nečistou. V Indii je dokonce povinna žít stranou rodinné komunity, v jakési menstruační karanténě. Zásadní otázka proto zní, zda je menstruační krev skutečně nějak škodlivá, aby bylo možno hovořit o tom, že je žena při menstruaci nečistá.
Pokud se totiž jedná o krev jako takovou, pak mohou o nečistotě mluvit jen hlupáci. V literatuře se sice vyskytují informace, že rostlina potřísněná menstruační krví zahyne, že muž souložící s menstruující ženou onemocní, že menstruační krev je jedovatá atd. Ale takové informace se vyskytují převážně už jako důsledek určitých postojů k menstruaci.
Nechybějí však ani texty popisující divné a bizarní tantrické praktiky, které by běžný člověk asi nemohl přijmout, např. rituální pojídání menstruační krve, ověšování se uřezanými hlavami mrtvých, zdobení se mužskými pohlavními údy a ženskými ňadry uřezanými z mrtvol, navlečenými na šňůrách atd.
Jedná se však o bráhmanské texty (bráhmani jsou hinduističtí kněží), jejichž cílem bylo společensky pošpinit, zneuctít a potlačit tantrismus jakožto prapůvodní myšlení, tradice a zvyky obyvatel předárijské Indie. Bráhmani pořádali na tantriky hony. Tantrikové se pak stahovali do blízkosti smrti, např. na hřbitovy, kam se bráhmani báli vstoupit, neboť díky své dogmatické věrouce se stali neurotiky.
Stejný problém zná Evropa jako nenávistný a krvechtivý postoj paulinismu k prapůvodnímu pohanství. V patricentrických kultech, jakými jsou např. paulinismus nebo hinduismus, je menstruující žena považována za nečistou, což bývá spojeno s různými ponižujícími rituály. A právě o zmíněné ponižující rituály jde v zmíněných kultech především.
Proto se také civilizované ženy za své menstruace spíše stydí. Přírodní národy jsou v tom směru svobodnější, v jejich společenstvech se totiž první menstruace dívek oslavují jako významné svátky. To by jistě bylo vhodné osvojit i u nás, vždyť pro mnohé nepoučené evropské dívky znamenají první menstruace drastické zážitky, a to jen díky nevědomosti.
Uvažujme však o samotné kvalitě menstruační krve. Je zřejmé, že kdyby ženskému tělu šlo jedině a pouze o likvidaci nepoužitého ova (vajíčka), pak by dokázalo vyvinout jednodušší a energeticky méně náročnou likvidaci, např. vstřebáním neboli recyklací. Takový proces by byl živému organismu určitě bližší než výměna vajíčka spojená se značnou ztrátou krve.
Menstruační krev má proto docela určitě signální význam. Není třeba zkoušet, jak to vypadalo dříve, když ženy chodily nahé a nepoužívaly vložky, ale je dobré si to představit. Krev nevytéká pravidelně. Když žena cítila, že krev teče ven, trochu se rozkročila, mírně pokrčila nohy a nechala krev odtéci na zem.
Á propos ženské čurání v úplném sedu je až kulturní zvyklostí, která přišla teprve s oblečením, přírodní národy ji neznaly. Stačí pozorovat malé holčičky, jak rády čurají vstoje. Dospělé ženy si to při různých příležitostech rády zkoušejí rovněž. Totéž platí o vyměšování stolice.
Ale zpátky k menstruaci. Všichni víme, jak obětavě a s jakým sebezničujícím nasazením reagují psi na hárající feny. V prapůvodním podobě měla menstruující žena stehna potřísněná zaschlou krví. Zaschlá menstruační krev, a to si každý může vyzkoušet, poskytuje zcela jiný čichový zážitek než menstruační krev čerstvá.
Tohle je typické u výměšků obsahujících pachově informační látky běžně označované jako feromony. U hmyzu jsou zmíněné látky předmětem intenzivních bádání. U lidí se pouze předpokládají, aniž by se k nim upínal vědecký zájem. Jestliže u lidí tyto látky existují, a máme důvody tomu věřit, pak jejich význam je pochopitelně značný.
Každá žena má také zkušenost, jak na ni při menstruaci reagují cizí nebo i vlastní psi. Na každé střední zemědělské škole se studentky a studenti učí, že menstruující ženy nesmějí mezi býky, hřebce nebo kance. Že by také pro zvířata byla menstruující žena nečistá? Doufám, že nemusím dále vysvětlovat, v čem vlastně ta nečistota menstruující ženy spočívá.
Žena přitahuje mužskou pozornost stále, ale v době menstruace je její přitažlivost značně zesílena. Moderní ženy se pak své zvýšené přitažlivosti zbavují tím, že vyhazují vložky s menstruační krví do košů na odpadky. Chudák příroda, kdyby věděla, jak její projekt skončí, nejspíš by všechno zařídila jinak.
Podle teorie neplodných dnů, je sice žena v okamžiku menstruace neplodná, ale spoléhat se na to prý nedá. Teorií o plodných a neplodných dnech je více, a občas se poněkud neshodují. Myslím si, že menstruace ve své prapůvodní podstatě označuje ženu jako hodnou mužského intimního zájmu. Říká: Tato žena je volná, není těhotná, a je proto žádoucí se o ni ucházet.
Menstruace rozhodně není výzvou, aby muž ženu oplodnil, a poté odešel. Možná proto existuje ta malá časová pojistka mezi menstruací, kdy je žena vizuálně a chemicky nejpřitažlivější, ale údajně neplodná, a mezi stavem za pár dní, kdy už je zase obyčejná, ale plně fertilní (plodná).
Tedy zkouška, zda nápadník u ženy vytrvá, zda se k ženě připojí. Také možná existuje časová pojistka, aby se v případě většího zájmu mohl trvale prosadit ten pravý muž. Aby z toho takříkajíc nic nebylo, kdyby do ženy nedopatřením ejakuloval nějaký nepravý, leč přičinlivý rychlomrd. Můžeme se oprávněně domnívat, že kolem menstruující ženy bývalo v dávných dobách, kdy ještě nebyla pokládána za nečistou, dost rušno.
U morčat lze pozorovat až neskutečnou zběsilost samců těsně poté, co samice porodí mladé. Jednou večer, pár minut poté, co samice porodila, jsme takto zběsilého samce izolovali do dřevěné bedničky v protějším rohu místnosti. Bedničku jsme přikryli plechem a zatížili betonovou cihlou, která byla dobře třikrát těžší než morčecí samec. Bednička byla vysoká, takže samec se nemohl postavit na zadní a plech odstrčit, mohl pouze vyskakovat a narážet do plechu. Přesto jsme jej ráno nalezli u samice s mladými, a všichni vypadali spokojeně.
Zde je ale důležité vědět, že morčata se rodí po dlouhé březosti již hotová, vidící, osrstěná, vybavená zuby, téměř okamžitě schopná chodit, běhat, skákat a také žrát. Proto samice po porodu, resp. po vrhu vysílá intenzivní signály, které samec nedokáže nevnímat. Kdyby mezi morčaty existovalo cosi jako patricentrické náboženství (paulinismus, hinduismus, islám aj.), pak by samice po porodu byly označeny za nečisté.
Nedávno jsme v diskusním klubu Namodro L&V četli výpověď ženy, kterou jiná žena požádala, zda by jí směla lízat pohlaví při menstruaci. Informace o diskusním klubu jsou k nahlédnutí na stránce: http://www.club.cz/nlv
Co se týče jedení, resp. lízání menstruační krve, není to běžná sexuální praktika, ale občas se vyskytuje jak u mužů, tak u žen. Proti gustu žádný dišputát. Jedovaté to jistě není, pokud je žena aspoň přiměřeně zdravá. Mnoho slizu a hlenu, odumřelé buňky, krev, hormony, feromony.
Počáteční krev bývá čistá, na konci menstruace někdy zapáchá, a to proto, že odchází pomaleji a rozkládá se vlivem tepla a mikroorganismů. Hodně záleží na zdraví ženy, na dobrém mikrobiologickém stavu pochvy a dalších ženských orgánů. Ve své podstatě není lízání menstruace nijak zvlášť odlišné od polykání ejakulátu.
Nicméně pokud žena nikdy neměla intimní styk se ženou, potom udělá moc dobře, když jakoukoliv ženskou výzvu ke krvavé sexuální dobročinnosti odmítne. K homosexuálním intimním kontaktům zásadně přistupujeme pouze z vlastní trvalé a neutuchající touhy. Nabídka od druhého člověka nebo přechodný nápad, že bychom to mohli zkusit, by nikdy neměly být dostatečnými impulzy k tomu, abychom sami sobě takový typ kontaktu dovolili. Mějme na paměti, že vše, co děláme, si zároveň osvojujeme.
Trochu jiná situace nastává, je-li žena trvale spojena s mužem, a když se oba pokusí o intimní sblížení s někým třetím, příp. s jiným párem. Nelze to paušálně doporučovat, má to svá rizika, neboť může dojít k destrukci původního vztahu. Jenom chci sdělit, že v takovém případě se nejedná o klasický homosexuální styk, jestliže se např. žena miluje se ženou společně se svým manželem.
Kdybych já sama chtěla lízat nějaké ženě pohlaví při menstruaci, určitě bych věnovala velkou pozornost výběru vhodného protějšku, a chtěla bych s vybranou ženou trvale žít. Což je samozřejmě velmi těžké, ba téměř nemožné, protože zdravá heterosexuální žena, která by mě jako homosexuálku přitahovala, by mě nechtěla, a homosexuální ženu, která by mě nepřitahovala, bych zase nechtěla já.
Homosexuální ženy, které mají štěstí, občas narazí na normální heterosexuální ženy, které jsou natolik zhnuseny muži, že se rozhodnou žít raději se ženou než s mužem. Takové svazky mají jistý půvab, ale nejsou nijak zvlášť stabilní. Mezi takto žijící ženy se totiž dříve či později namontuje nějaký mužský.
Ještě budiž napsáno, že žena by vždy měla vnímat množství, barvu, vůni či zápach menstruační krve. V tradiční čínské medicíně se jedná o důležité informace, které pomáhají sestavit obraz o zdravotním stavu ženy. Je dost běžným jevem, že žena k použité vložce vždy lehce a zkoumavě přičichne, a pak ji teprve zabalí do novinového papíru a vyhodí do koše.
Pravidelnost měsíčků je důležitým dokladem zdraví ženy. Nepravidelnosti s větším rozptylem než 2 až 3 dny zrychlení nebo zpoždění jsou neklamnou známkou, že organismus ženy není v pořádku. Bohužel dnešním ženám vytvářejí umělé cykly antikoncepční pilulky, takže nepravidelnosti jako diagnostické znaky nelze brát v úvahu.
Žena, která měla nepravidelnou menstruaci, si ale nesmí myslet, že se její zdraví zlepší užíváním antikoncepčních pilulek, tím se tělu pouze vnutí umělé cykly. Jako bychom seděli v porouchaném autě, někdo by nás tlačil, a my bychom si mysleli, že už máme auto spravené.
O menstruaci je nutno mluvit a psát. Vždyť i ten nejbohatší duchovní život je především životem tělesným. Žádný květ nerozkvete do plné krásy, nemá-li rostlina v pořádku kořeny. Lidé bohužel své tělesné kořeny v pořádku nemají, proto tak mnoho žen trpí menstruačními bolestmi, nevolnostmi, psychickými rozladěními apod. Ženy nemají v pořádku svá božská těla.
Za normálních okolností je menstruace pravidelná a nebolestivá. Zdravé ženy mají při menstruacích dokonce ruměnce. My, dnešní ženy je ovšem máme pouze tehdy, když si je namalujeme na tváře růžemi. No, alespoň teď víme, proč to vlastně děláme.
Ženské menstruace, jako společenský fenomén, patří mezi synchronizované tělesné projevy. Je-li vše v pořádku, začínají vždy v novoluní. Moderní autoři často uvádějí poznatek, že u žen žijících pohromadě se menstruace časově synchronizují. Ale už žádný poznatek v tom smyslu, že se menstruace synchronizují u všech žen, a to i když žijí odděleně.
Novoluní bývalo pro ženy vždy časem menstruací, odtud pochází také jistá tajemnost menstruací, jež se dostavovaly vždy, když noci byly temné a nebylo vidět na krok, jak tomu bývá o novoluních, kdy na obloze chybí zářící měsíc.
Obecně lze říci, že když se měsíčky dostaví příliš brzy, jedná se o problém yang, a když se zpožďují, jedná se o problém yin. Ne každé měsíčky znamenají, že odchází nepoužité ovum (vajíčko), menstruace totiž přichází, i když v děloze vůbec žádné vajíčko nebylo. Menstruující žena tedy nemusí být nutně fertilní.
Ženám s bolestivými menstruacemi lze doporučit tlakové ošetřování bodů č. 6 na dráze sleziny-slinivky, asi pět prstů nad vnitřními kotníky. Ženy se zmíněnými problémy naleznou lokality uvedených bodů značně bolestivé. Ošetřovat denně nebo obden, v pravidelný čas, nejlépe ráno, minimálně 2 min, maximálně 5 min. Není to léčba, je to pouze první pomoc. Neošetřovat během menstruace, vždy až po skončení nebo před začátkem.
Hezkou menstruaci přeji ženám, a mužům rovněž. Zkušenosti totiž ukazují, že v dobře sehraných párech, když ženy menstruují, muži prožívají jisté specifické pocity. Ale o tom někdy příště.
LENKA VOLMOVÁ
# ZASTAVENÍ MENSTRUACE
Dr. Stephen T. Chang ve své knize Vnitřní cviky pro zdraví (Eugenika Bratislava 1999), uvádí, že speciální taoistické cviky vedou k zastavení menstruace. Z toho má žena údajně značný zdravotní prospěch, neboť tak ušetří mnoho vitální energie. Zmíněný autor popisuje speciální Jelení cvik pro ženy, jímž se má zmíněného efektu dosáhnout.
K tajemstvím taoistické vnitřní alchymie možnost zastavení menstruace skutečně patří, nicméně chtěl bych se pozastavit nad informacemi zmíněného autora a inspirovat tak čtenáře k odpovědnému rozhodnutí, zda zmíněnému autorovi dát svoji důvěru či nikoliv. Dávat důvěru správným lidem, to je klíč k duchovnímu pokroku. Ale není to snadné, a tak se to musíme učit.
Autor je v knize označen jako vědec s mezinárodní pověstí, ale není již uvedeno, zda je tím míněna pověst dobrá nebo špatná. Tento čtyřnásobný doktor kromě lékařského diplomu v oboru západní medicíny získal další tři doktoráty, a sice doktorát práv, filozofie a teologie. Všude ve světě prý přednáší o různých aspektech taoismu.
Čtyřnásobný doktor, Dr. Stephen T. Chang, pak v knize podává naprosté fyzikální bláboly. Rozeznáváme prý šest druhů energie: mechanickou, tepelnou, zvukovou, vyzařující, atomovou a jadernou. Jestli na tohle musejí být v Americe čtyři doktoráty, pak u nás v Česku se za to vyhazuje od zkoušek už na středních školách.
Dále cituji: Elektrický proud pohánějící domácí spotřebiče má obvykle kolem 60 cyklů za sekundu. U člověka je to 49 000 000 cyklů, což je asi polovina čísla, jež se přisuzuje světlu, které se šíří rychlostí 300 000 km za sekundu. Proto když člověk zapojí své myšlení, představivost a dech, aby napomohl energii v její cestě, energie je už dávno u cíle. Konec citace.
Opravdu zajímavý úvod do elektro-tělo-duševědy, není-liž pravda? Výše uvedené dva odstavce by měly být součástí knižní nabídky, knihu by pak nebylo třeba vůbec tisknout. Lidské myšlení, představivost a dech jsou prý příliš pomalé na to, aby vedly tělem proud energie. Tato věta pak přímo popírá princip všech taoistických cvičení. Principem všech taoistických cvičení je totiž poznání, že kde je mysl, tam je čchi.
Dr. Stephen T. Chang dále píše, cituji: Bůh dal člověku ducha (něco, co nemá žádný jiný živý organismus) právě proto, aby mu člověk jednou mohl dělat společnost. Konec citace. No, a teď už jsme doma. Víme už docela jistě, že čtyřnásobný americký doktor má k taoismu asi tak stejně daleko jako papež na autobusovou zastávku, ze které jezdí římští dělníci denně do práce. Paulinismus opět vystrčil růžky.
Kniha se hemží varováními, jak je nebezpečné dělat cokoliv jinak, než předepisuje velký mág, Dr. Stephen T. Chang. Téměř vždy hrozí duševní choroba, trvalá invalidita, v lepším případě okamžitá smrt. Přitom popisy cvičení jsou tak trestuhodně špatně opsány z tradičních čínských textů, metodika natolik nedostatečná, že správné osvojení jednotlivých cviků je takřka nemožné.
Zato na stránkách nechybějí zajímavé informace, cituji: Jelení cvik podporuje přirozenou tvorbu ženských hormonů estrogenů, a jejich šíření po celé vagíně, děloze, do prsou a vaječníků. Konec citace. Zřejmě se jedná o nějaké speciální motorizované estrogeny.
Jestliže se ženě zastaví menstruace sama od sebe, vždy se prý jedná o chorobu. Když ale menstruaci zastaví sama žena, cvičením podle receptu velkého mága, Dr. Stephena T. Changa, pak se jedná o stav značně podporující ženino zdraví a celkové omlazení.
Zastavování menstruace se pak děje Jelením cvikem, který má dvě části. První část spočívá v kruhovém tření prsou dlaněmi, druhá část ve svírání pochvy a konečníku. Bez přesné metodiky cvičení, bez popisu koordinace s dechem, bez návodu jak naložit s myslí, bez instrukcí, jak praktikovat ve dvojici.
Jestliže velký mág, Dr. Stephen T. Chang, přednáší všude ve světě o různých aspektech taoismu, pak se oprávněně domnívám, že přednáší hlavně v Dysneylandu na Floridě, a v obdobných duchovních centrech celého světa. Bublina splaskla, velký mág, čtyřnásobný doktor, jeví se najednou jen upoceným opisovačem přiživujícím se na zajímavém tématu.
Paulinismus, nepůvodní kořen západního myšlení, se dožaduje víry, a proto předkládá ohromující, neuvěřitelné výmysly. Tantra, taoismus a buddhismus, kořeny východního myšlení, vyzývají k vlastní reflexi (poznání) reality, a proto předkládají prosté a pravdivé myšlenky.
Z paulinistických myšlenek Dr. Stephena T. Changa budiž pro historii zaznamenána ještě jedna, která charakterizuje jeho patricentrický postoj k intimnímu soužití ženy a muže. Cituji: Žena získá Jelením cvikem také v tom smyslu, že při pohlavním styku poskytne více rozkoše svému partnerovi. Konec citace.
A to byla také jediná myšlenka, jakžtakž se týkající nějaké vzájemné součinnosti ženy a muže při intimním styku, kterou jsem v knize nalezl.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (61)
Opěvovaná Kámasútra, kterou by opěvovatelé nejraději zavedli coby povinné učivo do základních škol, není vznešenější než dnešní časopisecká pornografie. Kámasútra je učebnicí konzumní sexuality.
(16.12.1999)
@ TANTRA VERSUS KÁMASÚTRA
Lidé často zaměňují Tantru s Kámasútrou, ježto obě považují za jakési navzájem sobě podobné sexuální nauky. Mezi zmíněnými dvěma pojmy, představujícími různé nauky, je ale časový odstup minimálně 3 tis. let, a obsahově jsou oba systémy naprosto nesrovnatelné, asi jako jóga a moderní aerobik.
Kámasútra je kniha, indická učebnice konzumní erotiky z prvních století n. l., její vznik se datuje mezi léta 300 až 500 n. l., kdy ji napsal Vátsjájana Mnich. Dílo je součástí obsáhlého poučení pro vyšší brahmánské kasty z období zlatého věku, jež se týkalo nejen erotiky, ale též praktického života, techniky, hospodářství, politiky atd.
Kniha má dodnes úzký vztah ke třem stěžejním bráhmanským životním cílům (trivarga), jimiž jsou oddané plnění náboženských a mravních povinností (dharma), získávání a spravování hmotných statků (artha) a uspokojování tělesných žádostí (káma). Vidíme, že stěžejní životní cíle bráhmanů a současných Zápaďanů jsou takřka totožné.
Proto Kámasútra tak snadno vzbuzuje v dnešní době pozornost, protože východiska jejích poučení jsou identická se současnými východisky obecně rozšířené konzumní sexuality na Západě. Samozřejmě včetně patriarchálních postojů mužů k ženám, jak je známe ze současných západních kultur.
Pokud se někdo dovolává Kámasútry coby erotické klasiky, jakožto hodnotného díla, anebo zdravého sexuálního názoru, který by měl být propagován jako očista dnešního sexuálně zpustošeného světa, pak je vedle jak ta jedle. Kámasútra totiž podává a propaguje naprosto stejný konzumní sexuální humus jako většina dnešních erotických časopisů.
Hodnota žen zůstává v indické společnosti po 35 století nezměněna, ženy mají menší cenu než zvířata. Ženy slouží pouze k tomu, aby rodily děti mužům, pracovaly, staraly se o rodiny a trpně, leč kvalifikovaně uspokojovaly zvýšené poptávky mužů po orgasmech a ejakulacích. V podstatě stejné postavení mají ženy na Západě, akorát je to jejich smutné postavení umně zabaleno v líbivých formulkách zákonů.
Bohužel patriarcháty, přesněji napsáno patricentrické společnosti, si neumějí vážit žen. Paradoxně ke své škodě, neboť obrovský poteciál přirozeného lidství, lásky a soucitu tak zůstává nevyužit. Sami muži pak žel v intimních záležitostech bývají sice dobře obslouženi, nicméně zůstávají trvale nespokojeni a stále vyhlížejí nové sukně, neboť žijí bez hlubšího spojení se ženami, jimž toliko masturbují ve vagínách.
A co je Tantra? Doslovně přeloženo znamená tantra soustavu vzájemně pospojovaných vláken ve tkanině, např. v plátně. Ta vlákna obrazně představují jednotlivé členy lidské společnosti, a těsné sepětí vláken jistě netřeba dále vysvětlovat. Ani dnes nikdo není natolik zarytým individualistou, aby nechápal, oč snadněji se zvedá stokilový kámen ve dvou či ve třech lidech.
Budeme-li se chtít vyhnout včera i dnes značně zprofanovanému (zneuctěnému) slovu socialistická, pak můžeme napsat, že idea tantry je ve svém základu maximálně humanistická. Výjimečně komplexní životní filosofie. Hluboká přírodní moudrost zrozená z lidské životní praxe. Uspořádané myšlení a chování lidí. Systém lidských hodnot. Kořen civilizace. Fenomenální lidská společnost bez autoritativních vůdkyň či vůdců, a přesto plně funkční.
Tantra byla přirozeným stylem života původních obyvatel předárijské Indie, zřejmě už v době před velkou invazí kočovných nomádů kolem r. 3 tis. př. n. l. Tantra byla rovněž součástí života pravděpodobně v celé alpsko-středomořské oblasti, neboť nájezdy kočovných severských pastevců postihly celou oblast alpsko-středomořskou včetně Indie.
Život se však nezastavil, asi 2,5 tis. let př. n. l. žila v plném rozkvětu indická města v povodí Indu: Harappa, Mohenžo-daro, Lóthal, v nichž byla tantra přirozeným stylem života společnosti. Rovnoměrně rozdělené majetky, kulty ženských bohyň, altruismus, vysoká kultura myšlení, to jsou hlavní rysy tehdejších matriarchálních, přesněji řečeno matricentrických společností.
LENKA VOLMOVÁ
# SVĚT BEZ KOUZLA
Ale pak přišla nová pohroma, další invaze kočovníků, tentokrát Árijců, kteří z původních obyvatel Indie učinili společensky nejnižší kasty, tzv. Nedotknutelné. Ploché nosy, tmavá pleť, fyzická houževnatost, to byly hlavní znaky obyvatel měst v povodí Indu.
Stejnou fyziognomii mají v dnešní Indii Nedoknutelní. Pouhé stíny těchto lidí činily věci nečistými, stačilo, když stíny těchto lidí dopadly na cokoliv. Jednalo-li se o jídlo, bylo třeba je vyhodit. Nepochybně se jedná o vrchol rasistického myšlení, které trvá mezi bráhmany dodnes a které nepřekonali ani němečtí fašisté za 2. svět. války.
Stalo se asi 1,5 tis. let př. n. l. Oficiální indické dějiny však árijskou invazi jako pohromu neoznačují, neboť samy dějiny jsou dílem vítězných Árijců, později vznešených bráhmanů. Tito si moudrost a vzdělanost původních obyvatel Indie přisvojili, přeměnili do patriarchalistické společenské formy a skutečnou historii vygumovali z vědomí indického národa.
Částečné vybití, podrobení a zotročení původních drávidských obyvatel kočovnými Árijci je oficiálně označováno jako splynutí dvou civilizací. Dnes jsou z Árijců převážně bráhmani, kněží, hlavní držitelé moci v Indii, svojí puritánsko-hypersexuální morálkou silně připomínají současné Evropany a Američany.
Není divu, patriarcháty začaly v Evropě také až po vítězstvích kočovných nomádů ze severu, k nimž patřili bohužel také Slované. A do Ameriky byl patriarchát vyvezen z Evropy teprve včera, přesněji před 500 lety.
Stoupenců tantrických kultů je v současné Indii tak málo jako u nás lidí, kteří zpívají lidové písně, a nelze se tomu divit, neboť bráhmani je pronásledují jako zločince. Kdo s entuziasmem odjíždí do Indie poznat tantrické praktiky a rituály, vrací se obvykle zklamán.
Když v r. 1958 objevil anglický archeolog James Mellaart v Anatólii (oblast v Turecku) město Tchatal-Hüyük, byla to pro zasvěcenou veřejnost skutečná bomba. Město je staré 9,5 tis. let a mělo 10 tis. obyvatel, bylo vykopáno skoro neporušené, jako by je obyvatelé opustili včera.
První tantrické město na světě, alespoň podle míry našeho poznání. Architektura hliněných domů, uspořádání domácností a stovky nalezených předmětů jednoznačně dokazují, že se jedná o tantrické město, v němž žila tantrická společnost, ale ne v Indii, nýbrž v Turecku, a už 7,5 tis. let př. n. l.
V úzce speciálním smyslu představuje tantra naučný traktát, filosofický spis. Ale asi bude třeba ještě mnohokrát vysvětlovat, co je vlastně Tantra. Že to není jen proslulá tibetská vadžrajána, pozdní buddhistické učení zvané diamatový vůz, které přinesl do Tibetu v 8. stol. n. l. proslulý Padmasambhava, podle Tibeťanů převtělený Ježíš. Tantra, to je především filosofie, v níž všechno je součástí všeho, všechny živé a neživé věci společně vytvářejí jeden celek světa.
Dotkneme-li se trávy, květiny či stromu, dotýkáme se sami sebe. Nikoliv jenom jako, ale doopravdy. Tantra představuje společenské uspořádání s kultem ženství a ženského principu, žena je ctěna, oslavována a zbožňována. Sexualita a pohlavní orgány mají ve společnosti asi takový statut, jaký mají v dnešních společnostech květiny.
Ne snad, že by si lidé pohlaví uřezávali a dávali do váz, ale obdivují jejich krásu, přitažlivost a plodivou schopnost, zejména se to týká pohlaví ženského. Princip tantrické sexuality pak vyplývá z toho, že vše se vším souvisí, pohlavní styk, resp. tantrický rituál není záležitostí jedince, dokonce ani ne záležitostí dvojice, která se spojuje, ale týká se celého světa.
Když se spojí tantrická dvojice, příp. osm dvojic tvořících klasický obřad zvaný čakrapúdža, spojí se rovněž s okolním světem a s celým vesmírem, a jejich spojení se tak stane součástí věčného řádu přírody, a tudíž zárukou správného běhu světa. Kdo prožil zmíněný rituál, chápe jeho mystický efekt jako přirozený výsledek prostých materiálních skutečností. Je to prosté, ale ne tak docela snadné.
A ještě zajímavost. Své mrtvé vynášeli lidé v tantrických společnostech na návrší, kde je předkládali supům a jiným dravým ptákům, a když byly kosti čisté, odnášeli je do svých příbytků, kde je ukládali pod postele. Vskutku úctyhodný vztah k předkům, avšak v dnešní době spíše horor. Nebyla to oslava smrti, nýbrž oslava toho, co trvá věčně, oslava základního věcného bytí, které ani smrt nedokáže zmařit?
Snad se to může dnešním lidem trpícím každodenními strachy ze smrti zdát hrůzostrašné. Avšak rozhodně je v takovém počínání více poezie, lásky a humanistické kontinuity než v tunách po lidské pozornosti vyhladovělých filmů, jež byly ve 20. století vyrobeny s astronomickými náklady.
Adolescent (dospívající), který dosáhne 15 let věku, zhlédne za svůj dosavadní život desítky tisíc vražd, mrtvol, zohavených lidských těl a podobných nechutností. Avšak když se náhodou setká se skutečným mrtvým člověkem, sevře se mu hrdlo, rozechvějí se puberťácká kolena a budoucí človíček se bezděčně ohlíží po tvářích okolních dospělých, jako by volal o pomoc.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (62)
Nápadným fenoménem dnešní doby je zájem o souložení do konečníků ať ženských, nebo mužských. V tomto směru jsou dosud nepřekonaní staří Řekové a Římané. Co to je sociální homosexualita?
(21.12.1999)
@ SOCIÁLNÍ HOMO
Soulože do konečníku jsou v patricentrických společnostech vždy samozřejmostí, a to z jednoduchého důvodu, poněvadž muži nemají vagíny. Je logické a srozumitelné, že patricentrické společnosti výrazně směřují k mužské homosexualitě. Avšak nikoliv ve smyslu sexuálního chování, resp. ve smyslu pouhého zacházení s penisem, ale v hlubokém sociálním smyslu, v obdivujícím, úctyplném a milujícím postoji mužů k mužům.
Podrobnější informace o tom, co se rozumí hodnotovým odvrácením mužů od žen neboli mužskou sociální homosexualitou, podávám v článku Ženy jsou nadějí světa uloženém na stránce http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=991128178
Konečník je unifikovaným otvorem společným všem lidem, ženám i mužům, čímž je v mužských myslích překročena výlučnost žen jakožto nositelek vagín. Konečníky v patricentrických společnostech nahrazují jedinečné ženské otvory, které mužům přesto nedávají spát, i když ženami sebevíc pohrdají a považují ženy za životní přítěž a nutné zlo.
Dnes často obdivovaná kultura starých Římanů se patriarchálním uspořádáním podobala současným západním společnostem, byla kulturou se značným potenciálem mužské sociální homosexuality. A bylo by chybou zastírat, že obdobná situace panuje v současném euroamerickém životním prostoru také dnes, tj. 20 století po nástupu paulinismu jakožto obecného způsobu myšlení.
U římských autorů se mj. dozvíme zajímavou informaci, že anální styk se ženou, tedy proniknutí mužova penisu do ženského konečníku, byl vždy jen pouhou náhražkou normálního análního styku muže s mužem. Zde již chtě nechtě musíme uvažovat o naprosto zřetelné sociální androhomosexualitě (mužské homosexualitě) generované patricentrickým uspořádáním společnosti.
Pedikace neboli soulož do konečníku (pedikare - souložit zadkem) byla každodenní součástí života také ve starém Řecku. V řecké společnosti byla pěstována zvláštní forma sociální androhomosexuality zvaná pederastie. Jednalo se o sexuální vztahy zralých mužů a právě dospělých chlapců, starších čtrnácti let.
Vznešení Athéňané jakožto patriarchanti v pokročilém stádiu vývoje prohlašovali, že je ženy nudí, že jsou ženy nevzdělané, neinteligentní, neschopné hlubokomyslného uvažování apod. Zde máme co dělat s jakýmsi pravzorem dnešního označování žen za slepice, osoby s malými mozky, špatné napodobeniny mužů vyrobené z Adamova žebra atd.
Pederastie prý nebyla ve starém Řecku považována za homosexualitu, neboť údajně byly na čtrnáctiletých chlapcích obdivovány ženské tělesné vlastnosti jako např. jemnost pohybů, hebkost pokožky, něžnost pohledu, vůně, dosud neochlupená stydká místa. A současně prý byly na chlapcích obdivovány také ženské duchovní vlastnosti, vnímavost, zájem o hotový výklad světa, učenlivost, vstřícnost aj.
Taková vysvětlení jsou ovšem paralogická. Vysvětlovat, že se muži ve starém Řecku odvraceli od žen a milovali mladé nedospělé chlapce proto, poněvadž tito chlapci se podobali ženám, byli jemní jako ženy, měli hebkou kůži jako ženy, voněli jako ženy, to je vážně unikum. Proč tedy nemilovali doopravdy ženy, a milovali chlapce, kteří jako ženy pouze vypadali? Odpovědět na zmíněnou otázku dokážeme pouze tehdy, když si uvědomíme, co to je sociální androhomosexualita v patriarchální společnosti.
Vztahy zralých mužů k efébům, jinochům, byly hluboce citové, vykazovaly značnou obětavost, oddanost, nadá se hovořit o tupé konzumační sexualitě, jaká panuje v dnešním světě. Byly to právě projevy uctívání, zbožňování a životní oddanosti, které muži nebyli schopni realizovat ve vztazích k ženám, a tak je uskutečňovali z patricentrických pohnutek ve vztazích k mladým chlapcům
Ale odhlédněme na chvíli od sociální homosexuality, jejímž principem je hluboká disharmonie v energetických polaritách yin a yang, k níž dochází v patricentrických společnostech, jak jsme o tom již psali. Podívejme se na vlastní soulož do konečníku, s níž se naštěstí setkáváme v erotických filmech a časopisech častěji než ve skutečnosti.
LENKA VOLMOVÁ
# PENISY V ŘITÍCH
Obrovské rozšíření pedikace, souložení do řiti, v antickém světě bylo bezpochyby podmíněno také tím, že soulož do řiti umožňuje mužům volné a bezpečné vystřikování spermatu. V tehdejší době sloužila soulož do řiti jako svého druhu metoda antikoncepce. Někteří muži ženám do konečníků rádi močí, což představuje vcelku fyziologické klystýry, které nelze pušálně odmítnout. Močení do pochvy je naopak přípustné pouze v indikovaných případech jako forma léčení.
Tantra a taoismus nahlížejí soulož do konečníku značně nevstřícně. Staré indické texty podávají, že soulož do konečníku způsobuje obrácení toku kundaliní, takže vzniká tzv. převrácená kundaliní. Pojmem kundaliní je míněn hypotetický proud energie, který proudí středem páteře vzhůru. Výsledkem soulože do konečníku je pak zablokování stoupající energie, která se obrací dolů, uniká z organismu, což způsobuje oslabování a vadnutí těla, příp. výskyt chorob.
Čínské vysvětlení, které podává taoismus, je o poznání srozumitelnější. Zmiňuje se o důležitosti dokonalého utěsnění konečníku, které zajišťuje udržování životních sil. Soulož do konečníku vede v krátké době k ochabování řitního svěrače, čímž vznikají energetické ztráty. Víme už, že stahování konečníku je silná fyziologická a reflexivní reakce, a to mnohem pevněji zabudovaná do lidské přirozenosti než vychlipování konečníku prováděné při defekaci (vypuzování stolice).
Při souloži do konečníku musí být žena především vykálená, neboť potřebuje mít prázdné koncové prostory tlustého střeva. Pak je třeba natřít konečník klouzavým materiálem, nejlépe rozvařeným rýžovým či jiným obilným škrobem. Aby muž dostal penis do řiti, žena musí zatlačit, jako by chtěla defekovat, čímž dojde k vychlípení a otevření konečníku, který současně změkne a zvláční.
Dokud není penis v řiti, nesmí žena svírat konečník, ale musí naopak tlačit, jako by konala velkou potřebu. Pakliže svírá konečník, vnímá akorát bolest a mnoho dalších nepříjemných pocitů, tlak, strach, nejistotu aj. Takto neobratně vedený pokus o proniknutí penisu do řiti často končí zásadním rozhodnutím ženy, že už nikdy nic takového nedopustí. No, upřímně napsáno, takové rozhodnutí u každé ženy lze jenom přivítat.
Také v tomto případě však platí stará moudrost, že těžko se odříkat něčeho, co neznáme. Doporučujeme všem hledajícím párům, aby zmíněný způsob kontaktu šetrně vyzkoušeli. A pro inspiraci předkládáme některé myšlenky z doby nedávno minulé, avšak základním uspořádáním podobné.
Řecký autor Kallias se ptá, podle čeho lze poznat početné milence jistého váženého muže. Odpověď zní, že podle vytahaných prdelí. Přezdívkou Athéňanů mezi ostatními Řeky bylo slovo hypolisboi, což znamená ochablé zadky. Známý dramatik Aristofanés (445-388 př. n. l.) ve své Lýsistratě dokonce napsal: Prdel promrdanou má všechen náš lid!
Ve starém Římě mužská sociální homosexualita už neměla podobu pouhé efébofilie (náklonnosti k nedospělým jinochům), všeobecná sexuální láska mezi muži tam přináležela k společenskému bontonu. Pedikace, soulož do konečníku, patřila k nejčastějším sexuálním aktivitám vůbec. Navíc aktivní pedikátoři strkající penisy do konečníků jiných mužů pohrdali pasivními análními erotiky, kteří pouze nabízeli k souloži své zadky.
Jak vidíme v homosexuálně se chovající mužské společnosti se jaksi v druhém plánu znovu ustanovují základní vymezující vzájemné postoje, které v přírodě fungují po milióny let mezi samicemi a samci, ženami a muži. Ženy jsou vždy slabší, protože jejich silou jsou muži. Muži jsou naopak silnější, neboť jejich slabostí jsou ženy. Proto jsou ženy přirozeně dominantní, a muži jim v přirozených podmínkách dělají pomyšlení, a to k vzájemné spokojenosti obou stran.
V mužských homosexuálních komunitách, jež jsou výsledkem patriarchálních společenských deformací, ať už ve starém Římě, nebo třeba v současných mužských věznicích, se sice diferencují ženské a mužské role (yin a yang), ale silnější mužský prvek vždy utlačuje prvek ženský, neboť právě to je kořen sociální patologie patriarchálních společností. Slabší muži to ve věznicích nemají lehké, a mohli by proto vydat svědectví o postavení žen v současné společnosti.
Už ve starém Římě se předpokládalo, že každá forma soulože do řiti nevyhnutelně vede k trhlinám kůže, bolákům v zadku, bradavicím, zácpě, kýle, pachu z úst, zsinalé barvě pokožky apod. Když někdo strpěl takové ponížení, a navíc po něm znovu toužil, byl hoden pohrdání. Vidíme, že také v mužské společnosti, kde už ženy nehrály žádnou roli, se znovu diferencoval (oddělil) prvek aktivního mužství bez kontroly, a potlačoval pasivní mužství, jímž pohrdal.
Toto vše jsou nádherné ukázky zničujícího společenského jevu, který se nazývá fragmentace. Zmíněný jev je také základem všech patricentrických náboženství, především hinduismu, paulinismu a islámu.
Současné západní společnosti by potřebovaly cosi jako systémový nástroj, který v počítači dokáže uskutečnit defragmentaci pevného disku. Posledním takovým živým nástrojem v někdejším Československu byl Alexandr Dubček. Jeho defragmentace společnosti z r. 1968 je nezapomenutelná. Dnešní čeští politikové jsou naopak spíše fragmentátoři, muži, kteří pedikují společnost do řiti, a současně jí hluboce opovrhují.
Řecký dramatik Aristofanés, ač dnes považován za sprosťáka, varuje před sociální mužskou homosexualitou svého syna: Dělej to postaru, zepředu a vždy zásadně s dívkou. Pak budeš mít, můj synu, stále silnou hruď, svěží barvu, široká ramena, krásný masitý zadek a štíhlé boky. Když to však budeš dělat podle nové manýry, záhy získáš bledé líce, úzká ramena, neduživou hruď a opary bez konce.
Takové názory však byly spíše vzácností, neboť pederastie či efébofilie (intimní styky zralých mužů s jinochy) představovala z již zmíněných důvodů polostátní instituci, kterou nebylo možno vymýtit ze společenského systému bez svržení vládnoucí třídy. Avšak společnosti v krajních polohách nebývají stabilní. Ostatně, všichni víme, co zbylo po velkolepých kulturách Řeků a Římanů. A až se znovu sejdeme za nějakých pět set nebo tisíc let, uvidíme, co zbyde z dnešní Ameriky, která v tuto chvíli pedikuje Evropu a další části světa.
Nutno dodat, že v hodnocení soulože do řiti není moderní sexuologie zajedno. Muži i zde propagují zásadní poučku, co libo, to radno. Ale některé ženské představitelky sexuologie, např. MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová, jíž si mimochodem velice vážíme, nabádají, aby milostné dvojice zbytečně nepřekračovaly zábrany, které mají velmi reálný zdravotně hygienický podklad. Ano, takto se vyjadřují opravdové bohyně. Jejich věty jsou žel jen chabým příkladem k následování ve světě plném erotických časopisů, videofilmů a jednohlasného nabádání mužů k co největšímu zpestření života všemi způsoby.
Pozoruhodnou zajímavostí jistě bude malý výlet do latinského jazyka. Soulož do konečníku se latinsky píše per anum, konečníkem nebo řitním otvorem. Naproti tomu per annum, tedy s jedním písmenkem navíc, leč zvukově identické, znamená roční, ročně nebo jednou za rok. Užívá se ve finančnictví k vyjádření výše úroků za rok.
Nikoho jistě nepřekvapí skutečnost, že žádný finančník nikdy nenapíše např. 14 % per annum, ale vždy jen 14 % p. a. Při slovním dorozumívání se taktéž zásadně používá zkratka p. a., s anglickou výslovností pí ej. Zvláštní slovní hříčka, není-liž pravda? V dnešním Česku však zase tak zvláštní není, stačí si vzpomenout kolik státem zavedených bank nabízelo procenta per annum, ale výsledkem byly vklady per anum.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (63)
Dokonalým milencem není muž, který umí dobře souložit, ale muž, který má dost sil, aby se trvale připojil k ženě. Dokonalou milenkou je žena, která má sílu napomoci muži, aby ji celý život obdivoval.
(23.12.1999)
@ TRÝZEŇ OSAMĚLOSTI
Ve svých aktivitách se zaměřujeme především na páry, umění intimního soužití totiž nelze osvojovat jednotlivě, a příležitostně je předvádět jako varietní vystoupení. Není možné být dokonalým milencem či dokonalou milenkou, a žít osamoceně, tedy nikoliv v páru. Osamělý život je důkazem, že člověk není dokonalým milencem či dokonalou milenkou. Lidé, kteří jsou dokonalými milenci a milenkami, žijí v trvalých a relativně nerozlučných párech.
Mnozí muži se ale mylně domnívají, že jsou dokonalými milenci, když svoji dokonalost předvádějí střídavě různým ženám, které jim poté vyjadřují květnatá ocenění. Nejeden muž je dokonce schopen zeptat se po milování ženy: Tak co, byl jsem dobrý? Taková otázka je ale stejně směšná jako otázka jedlíka polévky, který spořádá dvě sběračky, a poté se zeptá ženy, která polévku uvařila, zda mu chutnalo.
Víme, jak je těžké v dnešní době nalézt životního partnera. Vždyť společnost je patricentrickými autoritami nevybíravě manipulována k co nejhlubší fragmentaci. Osamělý člověk je totiž nejlepším konzumentem jakéhokoliv zboží a současně nejvděčnějším šovinistou jakékoliv politické strany, jakéhokoliv světového názoru. Konzumace a ztotožnění s podskupinou pomáhají člověku překročit trýzeň osamělosti a prokletí egoismu.
Proto politikové, komentátoři a další vykladači izolovaného blaha tolik útočí na myšlení lidí, které prý musí být úzce individualistické, taková je prý lidská přirozenost. Ale všichni velcí propagátoři individualismu, anetického liberalismu, nebo jak se všechny ty zbožně obchodní ismy nazývají, zapomínají, že jejich potřeba, aby jim bylo nasloucháno, byli čteni a jejich zboží kupováno, je veskrze socialistická.
Vždyť proč by individualista měl být politikem, komentátorem, moderátorem, redaktorem, spisovatelem, výrobcem zboží apod., když tyto činnosti jsou v podstatě službou lidem, tedy veskrze sociální aktivitou? Čistým produktem individualismu v uvedených oborech je pak přesvědčení, že veřejnost lze donutit ke konzumaci jakéhokoliv zboží a k přijetí jakýchkoliv myšlenek. To vše razantní reklamou a okázalými bilboardy velikosti někdejších pomníků Josefa Visarionoviče Stalina.
Ale naznačené úvahy nejsou naším hlavním tématem, a proto se vrátím k důsledkům mužské politiky, ať už ji uskutečňuje pravice, levice nebo třeba zadnice. Takovými důsledky mužské politiky jsou osamělost a odcizení moderních lidí, kteří žijí blízko sebe, a přece od sebe vzdáleni. Trýzeň osamělosti a odcizení si v určité míře prožili, nebo si je dokáží představit, snad všichni lidé. Chceme-li však zanechat neblahý stav za zády, k tomu nestačí jen kráčet po veřejných, přesně vyznačených cestách.
Kudy je třeba kráčet? Co musí udělat osamělý člověk, který touží po hezkém partnerství? Ale který zároveň nevěří, že je možné v současném světě nalézt člověka opačného pohlaví, a s ním takové partnerství uskutečnit? Na první přečtení možná banální otázky, avšak na druhé přečtení již nikoliv. Proto podáme několik rad, jež nesouvisejí s lékařsky garantovanou zdravotní podmíněností konzumační sexuality, ale souvisejí spíše se spojenectvím ženy a muže v duchovním smyslu.
LENKA VOLMOVÁ
# MAGIE PŘIBLIŽOVÁNÍ
Víme ze statistik, že každé druhé manželství se rozpadá, takže celých 50 % lidí v určitém období vypadává z manželského života. Polovina rozvedených lidí utíká k novým partnerkám či partnerům, a tak asi 25 % lidí zůstává trvale nebo po jistou dobu osamělých, a to je vysoké procento, jeden člověk ze čtyřech. Díky těmto číslům lze pokládat za prokázané, že mužsky orientovaná konzumační sexualita, propagovaná s bezpříkladnou vehemencí zejména v 2. polovině 20. století, nevede k trvalému partnerství žen a mužů, a už vůbec ne ke stabilitě jejich vztahů.
Osamělým lidem zbývají dohazovací aktivity blízkých lidí z příbuzenstva nebo z pracovišť, seznamovací inzeráty, seznamovací agentury, lázeňské pobyty, společenské zábavy, ulice. Přitom právě ulice je tím nejpřirozenějším místem k seznámení, připočteme-li autobus, vlak, různá společenská centra apod. Seznámení na ulici je však v dnešní době považováno téměř za neslušnost.
Obvykle se setkáváme se dvěma odlišnými typy myšlenkových postojů k osamělosti. První postoj říká, netlačit na pilu, nechat to být, ideální partnerka či partner se prý objeví ve chvíli, kdy je přestaneme hledat. Tyto názory bývají občas interpretovány jako východní moudrost, tedy jako neusilování, ale jejich podstata je jiná.
Jedná se o jasné výplody myšlení dotčeného jistou teologií, kterou nebudu jmenovat, abych se často neopakoval. Pouze naznačím, že se jedná o teologii, resp.
náboženské myšlení, které po dvacet století oslavuje zavraždění nevinného člověka, kterýmžto činem údajně došlo k záchraně lidstva. Vlastně se nemůžeme divit, když tímtéž způsobem zachraňují lidstvo výrobci filmů, jejichž díla stejně zvráceným způsobem oslavují bezcitná vraždění všeho druhu, gejzíry krve a nekrofilní destrukce lidských těl.
Zmíněná teologie poučuje osamělého člověka, že se nemá snažit, ale má počkat, neboť když bůh dopustí, i motyka spustí. Naproti tomu druhý postoj je aktivní, člověk hledá, odpovídá na inzeráty, podává inzeráty, jezdí na první schůzky s neznámými lidmi, telefonuje, píše dopisy, platí za dotazníky seznamovacím agenturám, atd. Postupem času se z hledání stane životní styl, člověk přivykne na setkávání s novými lidmi, a nalezne v letmých setkáních dokonce zalíbení.
Osaměle žijící lidé, ženy či muži, kteří dosud nerezignovali na vizi života s osobami opačného pohlaví, především nesmějí masturbovat. Přesněji vyjádřeno nesmějí masturbovat až za hranice orgasmu. Mnoho mladých mužů se trápí tím, že nemají partnerku, a přitom téměř denně masturbují a ejakulují.
Takto energeticky vyprázdnění muži samozřejmě nemohou mít úspěch při kontaktech se ženami, resp. ani se k takovým kontaktům nedokopou. Jednoduše proto, poněvadž masturbujícím mužům chybí energetická motivace. Chybí jim síla, která reaguje na ženskou přitažlivost a vede muže k tomu, aby ženám věnovali pozornost. Pozorností se zde rozumí především to, aby muži ženy oslovovali.
Dalším krokem k úspěšnému vstoupení do vztahu je chodit po zemi s otevřenýma očima. Člověk, který je jinému člověku takzvaně souzen, obvykle nežije daleko. Téměř vždy se vyskytuje v akčním rádiu (územním životním rozptylu) osamělého člověka. Musíme chodit po světě otevření a vnímaví, a dobře se dívat nejenom očima.
Jakmile takového člověka objevíme, jakmile si někoho vybereme, začneme k němu upínat svoji mysl. Co to znamená a jak se to dělá? Pokud si např. žena vyhlédne muže, s nímž se občas setkává jako s cizím člověkem, nenabídne mu sňatek ani ho nepozve na večeři, dokonce jej ani neosloví. Ale snaží se na něj myslet, stále si jej připomíná, vybavuje si jeho podobu, večer před usnutím, ráno po probuzení, před jídlem, po jídle.
Pokud např. muž potká ženu, jejíž blízkost je mu zvláště příjemná, a současně je mu příjemná představa společného života s touto ženou, pak se chová podobně. Nemusí ženu hned oslovit, lépe je pár dní počkat a utvrzovat v mysli její obraz. Myslet na ní ve dne v noci, představovat si její podobu. V představě ji držet za ruce, příp. hladit po vlasech.
Večer před usnutím, ale se zvýšenou opatrností také ráno po probuzení, je možné chvíli masturbovat a držet v mysli podobu ženy, ale zásadně nikdy nepokročit až k orgasmu. Raději skončit dříve než později, pět minut by mělo být hranicí pro muže, kteří nemají žádné zkušenosti s nestříkací sexualitou. Erotické představy, tedy představy soulože či jiných intimních praktik s vybranou ženou nejsou vhodné.
Zásadně vizualizujeme obličej, z nějž září štěstí a který se na nás usmívá, příp. celou postavu, ze které opět vyzařuje klid a spokojenost. Vizualizované doteky se omezují výhradně a pouze na držení za ruce nebo něžné hlazení po vlasech.
Po několika dnech, obvykle asi za jeden nebo dva týdny, zjistíme, že vztah k druhému člověku, s nímž jsme spojili svou mysl, je jiný. Není třeba zkoumat, zda to je způsobeno změnou našeho postoje k druhému člověku, nebo změnou postoje druhého člověka k nám. Důležité je využít změny klimatu, přejít k úsměvům a běžnému dvoření. Muži mohou z ničeho nic přinést ženám květiny.
Ženy se mohou na muže více usmívat, případně projevit mužům náklonnost nějakým přirozeným způsobem. Často v této souvislosti upozorňujeme na překrásnou scénu z filmu Sedm statečných, v níž mladá Mexičanka klade mužům na talíře jídlo, každému jednu sběračku. A když přijde na řadu sedmý statečný, nezkušený mladík s velkou fantazií, jehož hrál Horst Bucholz, Mexičanka mu bez mrknutí oka naloží dvě sběračky. To bylo velmi přesné zobrazení způsobu, jímž ženy vyjadřují náklonnost mužům.
Když lidé zavřou oči, mají k sobě navzájem velmi blízko, byť jsou od sebe vzdáleni. Zamilovanost není nic jiného než uvědomění si této mentální blízkosti. Není třeba čekat, až se náhodou nebo z vyšší moci zamilujeme. Mnozí bychom se nemuseli dočkat. Lepší je učit se dosahovat zamilovanosti vlastním úsilím, taková zamilovanost trvá, a nemizí ve chvíli, kdy potkáme jiného člověka, jenž o nás stojí a který má trochu jiný nos než člověk, s nímž žijeme.
Z důvodů, které snad už nemusíme vysvětlovat, jsou ženy v uvedené praktice mentálního spojování úspěšnější. Kouzlo přitažlivosti, jak jsme již mnohokrát napsali, je totiž jejich přirozeností.
A ještě maličkost, nikdy se nesnažíme získat tímto způsobem srdce člověka, který miluje někoho jiného. To bychom se chovali jako sochař sochající své dílo z Michelangelova Davida nebo z Rodinovy Hříšnice.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (64)
Ženy někdy musejí dělat mužům sexuální pomyšlení, aby se muži neurazili, příp. aby přestali býti uraženými. Urážení, to je zvláštní způsob vydírání, účinný, efektivní, poněkud ženský, ale vždy nepřípustný.
(28.12.1999)
@ URAŽENÍ A JEŠITNÍ
Před lety jsem v jakémsi časopisu četla rozhovor s Miroslavem Horníčkem, a tento vzácný muž, jehož si velmi vážím, na sebe prozradil zajímavou vlastnost. Řekl, že neví, co to vlastně znamená urazit se, prý se prostě a jednoduše neuráží. Často jsem na jeho slova myslela, když jsem četla v tisku, slyšela v rádiích a viděla v televizích autentické citáty uražených politiků. Zvláště jeden politik se urážel často a rád, ale nebudu jmenovat, aby se neurazil.
Věřím, že nejsem sama, kdo si dodnes pamatuje výroky: Cítím se hluboce uražen. Jedná se o čirou lež, která mě uráží. Opravdu mě velmi uráží, když... Takových a podobných výroků bychom v historii české a samozřejmě mužské politiky nalezli hodně. Miroslav Horníček je zatím jediným člověkem, který poukázal na směšnost a nesmyslnost urážení. Vždyť co to vlastně znamená, když se člověk cítí uraženým?
Když řekneme druhému člověku, že je hloupý, a on bude vědět, že hloupý není, pak dalším krokem v dorozumívání by mělo být vysvětlení druhého člověka, že se mýlíme ve svém soudu. A co když druhému člověku řekneme, že je samolibý a namyšlený skřet, který nám překáží ve štěstí? Pak druhý člověk by měl zůstat svéprávným, a dát nám jasně najevo, že on naše vzplanutí citů nesdílí, a proto naše vyznání lásky nebude opětovat. Ale urážet by se neměl.
Člověk s klidnou psychikou bez komplexů méněcennosti či vícecennosti postrádá k urážení motivaci. Naproti tomu lidé nejistí, hysteričtí, prahnoucí po pozornosti druhých se urážejí snadno. Uražený člověk se cítí poškozený, zlomený, zneuctěný, pošpiněný, chybně ohodnocený, pomluvený, nedoceněný, odkopnutý. Varianty uražení mohou být velmi dramatické, člověk může být uražený do krve, a může být uražený dokonce k smrti.
Urážení, to je jednostranné zastavení komunikace, jednostranné uzavření komunikační energie. Člověk o sobě musí mít vysoké mínění, aby se mohl urazit. Aktem uražení sdělujeme partnerce či partnerovi, že je přestáváme vnímat, že s nimi jednostranně odmítáme komunikovat, že jim odpíráme poskytovat naši pozornost. A že tudíž oni jsou povinni za námi dolézat, mnohokrát se omlouvat, činit okázalá pokání, škemrat a žadonit o pozornost a návrat k oboustranné komunikaci.
Takových reakcí se ovšem jako uražení většinou nedočkáme, jen málokoho baví trvale dávat energii druhému, když druhý nedává. Tímto způsobem vznikají známé jednostranné rozhovory, při nichž se jeden opravdu nadře. A tak se partnerka či partner uraženého člověka stáhnou do soukromí svých myslí, a vznikne klasický model partnerské rozepře, často označovaný jako tichá domácnost.
Nastane nepříjemné období dusna, v němž si hysteričtí lidé libují jako prasata v žitě. Vždy mají jistotu, že uražením dosáhnou nových energetických zisků ve formě proseb, omluv a účinné lítosti těch, vůči nimž se vymezili aktem uražení. Ti, kteří urazili, obvykle nevydrží období dusna, a tak po čase plní skryté požadavky uražených. A to je chyba, uražení by si měli svoji dobrovolnou sebeizolaci vychutnat natolik důkladně, aby jim zhořkla.
Pokud se tedy nějaký člověk v komunikaci uráží, necháme jej uraženého tak dlouho, dokud jej to bude bavit. A jestliže nás to přestane bavit dříve než jeho, ukázníme se, počkáme pár týdnů, a poté vážně uvažujeme o tom, zdali je správné trávit čas, resp. celý život s člověkem, který se uráží, aby nás přiměl k pardonování a nezaslouženě vyššímu hodnocení vlastní osoby.
K urážení může docházet nejen při slovní komunikaci, ale též při intimním styku, tzn. při komunikaci energetické. Manželka urážlivého muže, který se uráží taktéž při intimním styku, je nucena dělat svému muži dosti neradostné věci, aby se neurazil, případně aby přestal být uraženým. Žena se tak stává sexuální otrokyní muže, který se tuze rád uráží, a její intimní život v obrysech připomíná vojenskou šikanu. Rozchod je v takovém případě nejlepším řešením.
LENKA VOLMOVÁ
# PROSTĚRADLA
Předně je třeba napsat, že urážení je činnost, již může konat jenom ten, kdo se uráží. Urážet druhého člověka nelze. Lze člověku nadávat, lze jej nespravedlivě hodnotit, lze jej všemožně očerňovat, lhát o jeho činech, ale nelze jej urážet. Uráží se člověk vždy a jedině sám. Jestliže tedy občas čteme nebo slyšíme, že někdo někoho urážel, měli bychom vědět, že to je neochlupený nesmysl. Druhého člověka nelze urážet, druhý člověk se vždy musí urazit sám.
Člověka lze rozplakat, rozesmát, ale nikoliv urazit. Uražení není emocí, nýbrž aktem rozhodnutí, jemuž často předchází ničivá emoce zvaná vztek. Ale vztek není totéž co uražení. Uražení je vědomým rozhodnutím, a taktéž vědomě s ním lze skoncovat. Uražení má kromě psychické též somatickou (tělesnou) příčinu, jejíž kořen nutno hledat v nedobrém stavu jater, v nichž dochází k tzv. zauzlování, resp. stagnaci energie čchi.
Co by následovalo, kdyby se člověk, jsa nespravedlivě kritizován, očerňován a hanoben, neurazil? Jednoduše by musela následovat přiměřená obhajoba a vysvětlení. Klidnými slovy, bez výkřiků do tmy, s příchutí pravdy na rtech. Proud energie by se tak nezastavil. Uražení je hysterickým donucovacím prostředkem, jímž si uražený člověk bez námahy se slovy vynucuje nejvyšší ocenění a projevy lásky.
Ve vztahu dokáže urážlivý partner vytvořit peklo na zemi. Všední život skýtá urážlivému člověku každým okamžikem bezpočet důvodů k urážení. Také v intimním životě se najde mnoho příležitostí. Nechceš, když já chci? Chceš, když já nechci? Nechceš, tak jak já chci? Chceš, tak jak já nechci? Atd. To vše jsou u disponovaných jedinců důvody k urážení, v němž dokáží setrvat dlouhé týdny, ba měsíce nebo roky.
Přiznejme si bez mučení, že v našem společenství, tedy ve společenství, jehož jsme součástí a které je součástí nás, se mnoho partnerských vztahů a bezpočet manželství odehrává v permanentním (trvalém, nepřetržitém) stavu uraženosti žen či mužů.
Nutno dodat, že uražená žena je o poznání snesitelnější než uražený muž, a to proto, že žena je fyzicky slabší než muž. Naproti tomu uražený muž je snesitelný jen s nasazením všech sil. Uražený muž, to je přírodní zvláštnost, něco jako prasátko se dvěma hlavičkami, a proto by měl být ukazován za sklem v zoologické zahradě.
Totéž platí o žárlivosti. Žena může občas žárlit, aniž by to otrávilo ovzduší ve vztahu, ale muž nesmí žárlit nikdy. Žárlivý muž se může spolehnout, že se jeho žena dříve či později začne intimně stýkat s jiným mužem. Ne proto, že by sama chtěla, nýbrž proto, že ji k tomu žárlivost muže donutí. Obecně lze napsat, že žárliví muži nutí ženy k mimovztahovým intimním stykům. Ale o žárlivosti se ještě zmíníme.
Společnost ale nechápe princip urážení. Rozličné způsoby chování, na základě nichž vstupují lidé do stavů uraženosti, jsou v obecném povědomí hluboce zakotveny. Na jedné straně se smějeme starým móresům, jež produkovaly zákony postihující občany za urážky majestátů. Byl zrušen zákon trestající za urážku hlavy státu. Na druhé straně se významní politikové, již se vydávají za humanisty, hluboce urážejí proto, že o nich kdosi kdesi cosi řekl nebo napsal.
Tantra nezná vnitřní pocity uraženosti, protože sepětí mezi jednotlivci je pro ni nerozborné. Jedna nitka v bavlněném prostěradle nemůže existovat odděleně od ostatních, tím by se porušil celek prostěradla. Jedna nitka v prostěradle nemůže existovat odděleně ani po určitou dobu. Je čas podívat se, jak vlastně vypadá prostěradlo českého národa. A nejvyšší čas myslet na prostěradlo života na Zemi.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (65)
Zajímavá intimní praktika dovoluje ženám, aby bušily do pohlaví mužů jako do chlupatých bubnů. Snad se to zdá neuvěřitelné, ale muži se bušení určitě nebudou bránit. Vyvětlení? Bušení je příjemné.
(30.12.1999)
@ BUŠENÍ NA CHLUPATÝ BUBEN
V praxi konzumní sexuality jsou orgasmy mužů a žen jediným velikým smyslem pohlavního života. Samozřejmě odhlédneme-li od stěžejního smyslu lidského rozmnožování, jenž by mohl být naplněn dvěma nebo třemi souložemi za celý život. S takovou frekvencí konzumních styků, by se však v dnešní době málokdo spokojil.
Konzumně pojatý intimní život přináší četná úskalí, o nichž se vedou diskuse na vysokých úrovních, píší se odborná pojednání, dokonce též vědecké knihy. Nicméně, jak říkají znalci díla významného génia české sexuologie, Járy Cimrmana, to je asi tak vše, co lze proti zmíněným úskalím dělat.
Úskalími konzumní sexuality jsou omrzelost, nechuť k vzájemnému sdílení, neochota k intimním aktivitám, únava ze vzájemné komunikace, podrážděnost, pohotovost ke konfliktům, jejichž příčinami jsou prkotiny a banality, svárlivost, nespokojenost, pocity osamělosti aj. Vznešeně se tomu říká koroze párového soužití.
Podle odborné sexuologické literatury existují dokonce časově přesně vymezená období, kdy dochází k pohasnutí vzájemného okouzlení a kdy je třeba soužití začít chápat jako povinnost, společenský úkol, životní nutnost apod. Zamilovanost prý vyprchává už po třech měsících. Manželská krize nastává po pěti letech manželství. Údaje se od autora k autorovi poněkud rozcházejí.
Zachovat okouzlení po celý život prý chtějí jen romantičtí blouznivci a nenapravitelní utopisté. Buldozer české matrimoniologie (vědy o manželství), MUDr. Miroslav Plzák, jde dokonce tak daleko, že ve své knize Poznání a léčba poruch manželského soužití podává informaci, že manželské krizi nelze předejít. Cituji: Je podstatné si uvědomit, že v současném manželství není možné předejít krizi. Krize je zákonitý jev v manželství. Konec citace.
Naštěstí je citát vyroben v jednotném čísle, takže se možná vztahuje k nějakému konkrétnímu manželství, nikoliv k manželství obecně. Jednoduše nemůžeme věřit tomu, že led na rybníce, ať je jakkoliv pevný, se s námi vždycky prolomí. Celkového obsáhlého díla zmíněného matrimoniologa, jež vneslo mnoho rozumu a světla do lidských vztahů, si samozřejmě vážíme, a chováme k němu obdiv a úctu.
Krize a neshody v manželstvích jsou podle našich zkušeností výsledkem porušení přitažlivých sil mezi partnery. A porušení přitažlivých sil je způsobeno denní praxí konzumní sexuality. Stříkací neboli orgasmická sexualita oslabuje energii, z níž se rodí slovní komunikace, vyčerpává mužovu pozornost, jež by měla být trvale upřena k ženě, a celkově vybíjí síly, jimiž pár, žena a muž, drží pohromadě.
Nestříkacích způsobů milování poskytujících velké potěšení z energetické komunikace existuje hodně. Navíc tyto způsoby vedou k vzájemné intimní kooperaci (spolupráci), jelikož cílem není jednotlivě se propadnout do orgasmů, ale vzájemně se udržet ve stavu excitace (probuzení, zvýšení hladiny energie).
Zajímavým dokreslením může být informace, že v kvantové fyzice dochází k excitaci atomů srážkou či splynutím s jinými částicemi. S jistou dávkou smyslu pro humor lze očekávat, že po objevu homosexuality u zvířat bude brzy následovat též objev homosexuality u elementárních částic. Vývoj v západních společnostech k tomu celkem přímočaře směřuje.
Už jsme se zmínili o signalizacích stiskem ruky, kousnutím do penisu, rozevřením očí, případně slovem, jimiž dáváme partnerce nebo partnerovi najevo, že je třeba zastavit podněcování, aby nedošlo k orgasmu. Signalizaci však můžeme změnit tak, že budeme udávat rytmus pohybů. Když např. žena muži honí penis rukou, pak ve chvílích, kdy je ejakulace blízko, muž ženu zastaví, a pak zaklepe na stěnu, noční stolek, knihu, prostě na tvrdý předmět, v určitém rytmu.
Může samozřejmě také rytmicky zatleskat. Třeba takhle: Ta da da dam! Žena pak pohoní mužův penis krátce a přesně v požadovaném rytmu. Muž, podle toho jak se cítí, znovu vyšle další rytmickou zprávu: Ta da da dam! Ta da da dam! Žena pak pokud možno razantně ve stejném rytmu pohoní mužův penis. Tuto praktiku je třeba provádět suchou dlaní, a žalud penisu musí být rovněž suchý. Žalud penisu musí být také přiměřeně otužilý, čehož dosáhneme třením pruhem látky, jak jsme o tom již dříve psali.
Mužovu kost stydkou si pak žena představí jako chlupatý buben, do nějž při honění penisu bude razantně bušit. Tedy při každém pohybu dolů hezky důrazně udeří do stydké kosti u paty penisu. Buch do stydké kosti, pak ruka letí rychle nahoru, a buch do chlupatého bubnu... Ta da da da dam! Ženská ruka v požadovaném rytmu buší do chlupatého bubnu.
Důležitým předpokladem jsou mužova varlata volně umístěná mimo dosah bubnování. Muž leží na zádech, případně pololeží polosedí, stehna muže musejí být lehce roztažená, šourek ničím nepodložený, takže varlata jsou níž než kost stydká. Žena pak vede údery do kosti, nikoliv do varlat. Je třeba to nejprve zkusit, není to obtížné. Sílu úderů je třeba rovněž vyzkoušet, měly by být tak silné, kolik muž snese.
Tato praktika prozradí své skryté kouzlo teprve ve chvíli, kdy je muž skutečně ve stavu vysokého probuzení energie, tzn. v těsné blízkosti orgasmu. V takovém stavu může být rozdíl pouhé jedné doby významný. Bezpečné může být: Ta da da dam. Nechtěným orgasmem může být zakončeno jen o málo delší: Ta da da da dam. Nezávidím ženám žijícím s bubeníky, vždyť vyhovět požadavkům bubeníků bude dozajista nesnadné.
Obměnou bubnovací praktiky je bubnování podle slabik. Bod zlomu, odkud není návratu, si tentokrát muž drží kousek dál od těla. A pak vyslovuje rozličné krátké věty: Miluji tě! Jsi krásná jako noční obloha! Sladce voníš, miláčku! Máš hebkou kůži! Tvoje stehna jsou to nejhezčí, co jsem v životě viděl! Tvoje prsa…! A žena bubnuje jeho věty po slabikách na chlupatý buben: Mi-lu-ji tě! Jsi krás-ná ja-ko noč-ní o-blo-ha!
Podle toho, jak blízko se nachází bod zlomu, nechtěný konec rozkoše neboli okraj propasti Macochy, podle toho, jak blízko má muž k orgasmu, podle toho vymýšlí své opěvující větičky buďto kratší, nebo delší. Nemusíme snad psát, že tuto praktiku lze podle fantazie dále obměňovat. Jednou z mnohých obměn je např. výuka či opakování francouzských, německých, anglických či jiných slovíček. Muž nadhazuje, žena opakuje a současně bubnuje. Studujícím přejeme mnoho radosti.
Také je potěšující přečíst si tímto způsobem oblíbenou báseň. Např. Čtvrtý monolog syna Saulova od amerického beatnika Johna Logana: Ve snu vím, že vidím otce svého, krále Saula, bronzovou bránu domova proraženou dubovým beranem, soukromé komnaty rodičů vystavené pohledům nepřátel, jejichž hrubé okované boty dupou v síních, derou se do dveří, za nimiž se tisknou matky, jako by líbaly dřevo sloupů v naději na zázrak
LENKA VOLMOVÁ
# ZDOKONALUJEME SIGNALIZACI
Byla zmíněna signalizace, bez níž se komunikační erotika neobejde. Signalizací dáváme partnerovi vědět, že jsme se dostali na hranici, kde se musíme zastavit. Po určité době získají partneři jisté zkušenosti, takže signály k zastavení budou již celkem správně předvídat. Poštěváček a vnitřní pramen rozkoše (bod G) jsou krátce před orgasmem vždy trochu jiné než v klidu, ale též trochu jiné než v počátcích vzedmutí energie, excitace, podnícení, vzrušení.
Hlavní rozpoznání blízkosti orgasmu spočívá v napětí poštěváčku a vnitřního pramene, naproti tomu penis nemusí být vždy napjatý k prasknutí, i když často bývá. Dalším rozpoznávacím znakem je pocit tepla, které vyzařuje jak z ženského, tak z mužského pohlaví. Ženské vyzařování tepla, je-li žena v blízkosti orgasmu, vnímá muž nejlépe při zavedeném penisu do vagíny, a to v blízkém okolí paty penisu.
Neklamným znakem vysokého stupně podnícení je také tzv. tepání. Tento jev dokazuje, že se brána energie v oblasti chuej-jin začíná otvírat. Cukání, bezděčné stahování svalů dolní pánve, nejčastěji situované ke kořeni poštěváčku či penisu, známe jako doprovodný fenomén probíhajícího orgasmu jak u ženy, tak u muže. Zmíněné tepání je třeba ovládnout, relaxovat svaly dolní pánve tak, aby k tepání nedocházelo, nebo alespoň docházelo co nejméně.
K tomu jsme již několikrát zmínili účinný psychosomatický (myšlenkově tělesný) hmat, jenž spočívá v navozování pocitu, jako bychom se chtěli vymočit. Platí stejně pro ženy jako pro muže. Naopak navozování pocitu svírání močového uzávěru, jako bychom chtěli stažením přerušit proud moči (típnout chcaní), nebezpečně směřuje k rozběhnutí a dokonání orgasmu. První stahy tedy dokazují, že se blíží vrcholná excitace.
Tento stav navozuje zvýšenou energetickou komunikaci nejenom s partnerkou či partnerem, ale také s okolním prostředím. Proto se při milování vždy snažíme, abychom měli zajištěn alespoň malý přívod čerstvého vzduchu zvenku. Při praktikách, při nichž vizualizujeme energii čchi, již myslí táhneme (nikoliv postrkujeme) ve středních energetických drahách (žen-maj, tu-maj), je přívod čerstvého vzduchu nezbytnou podmínkou praktikování.
Signalizaci provádíme buďto slovem, stiskem ruky, kousnutím, rozšířením očí, syknutím apod. Mezi dokonale sehranými tantrickými partnery postačí jako signál pouze lehký dotyk prstů. Vynalézání nových způsobů dorozumívání se nekladou meze. Avšak brzy dochází k situacím, kdy s popsanou signalizací nevystačíme, a proto ji potřebujeme zdokonalit.
Přestávky mezi jednotlivými aktivními doteky, jimiž partnerku či partnera podněcujeme, nutno upřesnit. Přestávky především nesmějí být příliš krátké. Vratká rovnováha na ostří nože při odmítání orgasmu by se totiž mohla rozbít. Stav po zastavení nutno stabilizovat. Nejlépe tak, že signalizační stisk nějakou dobu podržíme, a to až do chvíle, kdy bude další podněcování bezpečné.
Jak to vypadá v praxi? Muž, který podněcuje ženě poštěváček jazykem, má dlaně položeny na ženských ňadrech. (Také erekce prsních bradavek ohlašuje vysoký stupeň excitace ženy. Bradavky jakoby klovou či ťukají do středu mužských dlaní.) Žena položí dlaně na mužovy paže, a když hladina její energie povážlivě stoupne, když se žena dostane do blízkosti orgasmu, stiskne muži paže.
Stisk nemusí být silný, stačí tak slabý, aby jej muž registroval. Žena však drží stisk tak dlouho, až se plně nadýchne, a tím zkoncentruje mysl a stabilizuje svůj vysoce energetický stav. Teprve potom povolí stisk, a muž může pokračovat v podněcování. Vyspělí praktikanti koordinují dýchání tak, aby nádechy ženy byly doprovázeny výdechy muže, a výdechy ženy probíhaly současně s nádechy muže.
Ve chvíli koncentrace, kdy žena muže zastaví, aby předešla pádu do orgasmu a znehodnocení celého styku, současně s nádechem vtahuje probuzenou energii do břicha, přesněji do místa asi dva centimetry pod pupíkem (tan-tchien).
Pokud žena a muž provádějí myšlenkové opisování středních drah, potom platí následující pravidla. Osoba, která nadechuje, vždy vede čchi po přední straně těla směrem dolů, tzn. od temene hlavy přes prsa do středu mezi nohama. Osoba, která vydechuje, vždy vede čchi po zadní straně těla směrem vzhůru, tzn. od středu mezi nohama přes kostrč, bedra a záda na temeno hlavy.
Pokud muž podněcuje ústy pohlaví ženy (příp. žena pohlaví muže), pak při jediném nádechu je čchi vedena od temena hlavy ženy po ženské přední straně těla do vagíny, dále do úst muže, po mužské přední straně těla do penisu a do místa mezi mužskýma nohama.
Výdech je pak veden od středu mezi mužskýma nohama po mužských zádech na temeno hlavy, dále do ženského pohlaví uloženého v mužských ústech a přes ženskou kostrč po ženských zádech vzhůru až na temeno hlavy ženy.
Zmíněné praktiky, jež se zdají na první přečtení složité, zajišťují dobrou rovnováhu energie čchi ve společném těle ženy a muže. Současně zajišťují též dobrou transformaci tzv. sexuální energie v univerzální životní energii. Fenomén transformace však není tak složitý, jak je na různých místech zmiňováno.
Pojem sexuální energie, resp. libido obliboval mj. otec sexuální neurózy, Sigmund Freud (6. 5. 1856 - 23. 9. 1939). Pojem však nevystihuje realitu, neboť tzv. sexuální energie zdaleka není výhradně a pouze sexuální.
VLADIMÍR VOLMA

Intimnosti (66)
Energetické vzplanutí pohlavních orgánů, jemuž se všeobecně říká vzrušení, je vždy úzce spojeno s dýcháním. Dýcháním můžeme ovlivnit četné tělesné a duševní děje. Dýcháním můžeme také oddálit orgasmus.
@ DVACET VTEŘIN STAČÍ
Aktivita pohlavních orgánů a zrychlené nebo prohloubené dýchání, to jsou spojité fyziologické procesy. Vícekrát jsme se o tom zmínili, a jistě se ještě zmíníme. Ostatně každá aktivita ať fyzická, nebo duševní je těsně spojena s dýcháním. Žena a muž by si měli důležitost dýchání pro intimní život uvědomovat. Milování v uzavřené místnosti by mělo být výjimkou, a stejně tak by se v uzavřené místnosti nemělo spát.
Nestačí jenom vyvětrat. Nejde totiž jen o kyslík neboli o přístup čerstvého vzduchu. Jde o spojení s vnějším světem. Propojení s vnějším světem skrze dýchání představuje významnou životní kvalitu, kterou je však obtížné vysvětlit. Chybějí reálné biofyzikální argumenty, ale s tím se žel budeme muset smířit. Nebude to poprvé, ani naposled, kdy neumíme vysvětlit jev, který dokážeme vnímat.
Spokojme se s vysvětlením, že dýchání představuje netoliko přijímání kyslíku, ale též další spojení s prostředím, které má charakter jakéhosi proudění. Pakliže se obrátíme o radu k dávným předkům, dostane se nám poučení o všudepřítomné práně u starých Indů a o životní síle čchi u starých Číňanů. A bylo by velkou chybou považovat pránu nebo čchi za pouhý kyslík či vzduch.
Pomalým dýcháním se zklidňujeme, aktivizujeme parasympatický systém, působíme proti energetickým výdajům, k nimž patří také orgasmus a ejakulace. Pomalé dýchání je protiaktivitou proti nechtěné aktivitě, dá-li se tak napsat. Pacifikujeme (zklidňujeme) jím sympatický systém, silně jím působíme proti strachu, úzkosti a trémě, srovnáváme jím pocity nejistoty a rozličná náhlá citová hnutí či vnitřní zmatky.
Pomalým dýcháním udržujeme rovnováhu ve vypjatých situacích každodenního života, a proto můžeme pomalé dýchání užívat jako suverénní lék na moderní potíže zvané stres. Ale také je praktikujeme při komunikačních sexuálních rituálech, kdy s použitím pomalého dýchání dosahujeme zklidnění a dokonalé kontroly pocitů, které jsou jinak silou sympatického systému směrovány k rychlému dosažení orgasmu a ukončení energetické komunikace.
Pomalým dýcháním oddalujeme orgasmus, jehož nevyhnutelnost se pomalu stává vyhnutelná a jehož spouštěcí reflex dostáváme postupně pod kontrolu. Pomalé dýchání doplňujeme relaxováním svěračů dolní pánve, navozováním stavu, jako bychom se chtěli vymočit. Na udržení rovnováhy se koncentrujeme hlavně při nádeších. S nádechy také vytahujeme penis z pochvy, s výdechem zasouváme. Pokud žena spolupracuje, její dechy mají samozřejmě opačnou polaritu.
Pomalým dýcháním rozumíme celou řadu praktických postupů, při nichž nádech a výdech trvají dohromady asi 20 vteřin, tedy 10 vteřin výdech a 10 vteřin nádech. Interval tří kompletních dechů za minutu je dostačující, zbytečně nepřepínáme, dýchání pak není pohodlné. Takový způsob dýchání, při němž výdech a nádech jsou stejně dlouhé, používáme taktéž při cvičení jógových ásan (poloh).
Jistý smysl má prodlužování výdechu, které zesiluje uklidňující efekt. Výdech lze prodlužovat až na dvojnásobek nádechu. Naproti tomu prodlužování nádechu je nebezpečné, neboť při něm může dojít k poruchám dechového rytmu, zástavě dechu, výpadkům vědomí a dalším vážným potížím. Před prodlužováním nádechu a zkracováním výdechu důrazně varujeme.
Pro praktikování a koordinaci dechů ve dvojicích je vhodné dodržovat výdechy a nádechy stejné délky, tzn. dýchat se stejnou frekvencí, ale s opačnou polaritou. Muž vydechuje, žena nadechuje, muž nadechuje, žena vydechuje, atd. Zpomalené dýchání vždy nejdříve zkoušíme a hledáme správné intervaly. Pomalé dýchání musí být pohodlné, příjemné a nikoliv namáhavé. Dobře se dýchá podle nástěnných hodin tikajících ve vteřinových intervalech.
Všem lidem, kteří dosud dýchají, pak bude zajisté prospěšné, když se seznámí s taoistickými principy dýchání a s pohyby čchi, jež dýchání doprovázejí.
LENKA VOLMOVÁ
# DLOUHÝ KROK KUPŘEDU
Výdechy a nádechy jsou v západním světě interpretovány značně zkresleně, takže jejich podstaty zůstávají Zápaďanům skryty. Výdechy a nádechy bývají chápány jako vyfukování a nasávání vzduchu, při nichž dochází k smršťování při výdeších a roztahování při nádeších, což je chápání veskrze chybné. Povrchnímu pozorovateli se sice zdá, že těla se při výdeších smršťují a při nádeších roztahují, ale to jsou jen vnější efekty, nikoliv energetická podstata dýchání.
Pravdou je totiž pravý opak. Tahle věc je na pochopení dosti obtížná, a kdo ji pochopí, rázem se dostane velký kus dopředu na své cestě k vědění. Naše mysli jsou totiž ovlivněny zavedenou představou o tom, jak se měchy plic smršťují při výdeších a jak se dmou a roztahují při nádeších. Znovu opakuji, že to je pouze vnější efekt, za nímž se skrývá právě opačná energetická podstata dýchání.
Co se tedy děje, když dýcháme? Začneme podle pravidel jógy výdechem. Výdech je hoření, výdej energie, roztahování do prostoru, v tradičních pojmech yang. Energie v lidském těle se při výdechu rozpíná, směřuje z centra bytosti k jejímu povrchu, od středu kostí k povrchu pokožky. Pravda, tělo při tom poněkud splaskne, nicméně základní energetickou charakteristikou výdechu je rozpínání. (Splasknutí je malou yin v yangu, černým puntíkem v bílém poli staročínské monády.)
Taoista při výdechu lehce vytlačuje břicho (tan-tchien), čímž posiluje expanzi (roztaživost) výdechu. Vnímavé osoby jsou s to zaregistrovat, že výdech vytváří v těle teplo. Také fakt, že mluvíme ponejvíce s výdechem, dobře ilustruje skutečnost, že výdech je velkým roztahováním nejen v rámci těla, ale též v rámci životního prostředí. Výdech je také posledním dechem při úmrtí, člověk vydechne, a zemře.
Naproti tomu vdech představuje ochlazování, příjem energie, stahování z prostoru do těla, v tradičních pojmech yin. Energie v lidském těle se při nádechu smršťuje, směřuje z povrchu do centra bytosti, z povrchu těla do středu kostí. Samozřejmě se při tom tělo poněkud roztáhne, ale základní energetickou charakteristikou nádechu je smršťování. (Roztažení je malým yangem v yin, bílým puntíkem v černém poli monády.)
Při nádechu taoista lehce vtahuje břicho (tan-tchien) a současně stahuje svěrač konečníku a močové trubice (pozvedá chuej-jin), čímž značně posiluje kontrakci (stahování), která je podstatou nádechu. Toto provádí velmi lehce a téměř bezděčně po celý den, pokud jeho pozornost není obrácena jinam. Nádech je také prvním dechem po narození, člověk se narodí, a nadechne.
Zde je třeba poznamenat, že takto hluboké pochopení mechanismu dýchání nenalezneme v józe, která zato disponuje desítkami možná stovkami nejrůznějších variant dechů určených k speciálním účelům. Nicméně popis pohybu energie jsme v dostupné jógové literatuře nenalezli, byť se domníváme, že v předbráhmanské Indii, musely být znalosti tohoto druhu samozřejmostí.
Buddhistické dýchání je pak od výše popsaného taoistického dýchání lehce odlišné, a to především v tom, že se při něm opačně vede energie přední střední dráhou početí (žen-maj) a zadní střední dráhou vládnoucí (tu-maj). Vyzkoušeli jsme oba typy dýchání, buddhistické i taoistické, přičemž jsme dospěli k názoru, že taoistické dýchání lépe odpovídá lidské přirozenosti a je vhodnější pro intimní praktiky a dýchání ve dvojicích. Proto všude v textu zmiňujeme pouze taoistické dýchání, a tento typ dýchání jsme také ve zkratce podali o pár řádků výše.
Pamatujme, že pomalé a hluboké dýchání neznamená roztahovat plíce jako měch na staré heligónce a prát do sebe co nejvíc vzduchu, který je zatím stále ještě zadarmo. Hluboké dýchání znamená odvádět od sebe a přivádět k sobě energii, jejíž trvalé proudění oběma směry znamená dobré zdraví a dlouhý život.
VLADIMÍR VOLMA
Intimnosti (67)
Energie přírody se od léta do zimy značně mění, a to nejen od tepla k chladu, ale také od rozepjetí ke stažení. Změny jsou patrné též v chování lidí, a samozřejmě se projevují také v chování sexuálním.
6.1.2000)
@ SPRÁVNÉ ROZHODOVÁNÍ
Osoby mírně pokročilé v chápání významu staročínských pojmů yin a yang, a za takové sebe a naše čtenáře považujeme, se mohou pozorováním přírody a rozjímáním o přírodních zákonech dozvědět mnoho zajímavého o lidských společenstvích. Ačkoliv by se mohlo zdát, že lidské chování, tedy ve smyslu sociologickém, je nějakými přírodními vlivy dotčeno minimálně.
Nikdo dnes nepochybuje, že lidstvo svým extrémně mužským postojem k přírodě dává okolnímu rostlinnému a živočišnému světu dost zabrat. Tzv. neživá příroda na tom samozřejmě není lépe. Názory se liší pouze v tom, kolik toho nemocné lidstvo už zničilo. Pesimisté tvrdí, že lidská bezohlednost a disholismus (vyčlenění z celku) jsou na vrcholu a že konec světa již začal. Optimisté prohlašují, že ještě stále není tak zle, aby nemohlo být hůř.
Zapomíná se však na důležitou věc, příroda není banka či zprivatizovaný podnik, aby se dala jen tak vytunelovat. Příroda, to jsme my sami. Jsme jedno tělo s naší zázračnou planetou, o níž nám první kosmonauté podali zprávy, že je modrá. Po celý život jsme se Zemí spojeni pupeční šňůrou dechu, potravy a smyslů. Bolest Země je také naší bolestí. Ale též naopak, naše bolest je bolestí Země.
Příroda není bezbranná proti zlu, jež na ní páší lidé, brání se lidskému pustošení přinejmenším tak silně, jak silně ji lidé ničí. Ale nebrání se tím, že by po nás uklízela skládky odpadků a zasviněná moře, jak bychom si přáli. Brání se jinak, účinněji. A sice tím, že nás vede k chybným rozhodnutím. Žijeme totiž v době, kdy je nesmírně obtížné správně se rozhodovat. Toť vše. Tak málo, a tak hodně.
Výsledky jsou notoricky známé, tváře starých lidí připomínají obličeje z filmových hororů, zdravé děti jsou stejně vzácné jako poštovní známky Modrý Mauritius a Britská Guayana, šťastná manželství se neobjevují ani ve filmech, natož v realitě. Nemocnice vykazují větší návštěvnost než kina a divadla, výroba léků se objemem přibližuje výrobě potravin, lidé umírají mladí, osamocení, v bolestech a za velkého utrpení.
Čínský lékař vpichuje jehlu do místa vzdáleného od nemocného orgánu, činí tak proto aby orgán vyléčil. Nová humanistická mysl jistě brzy pochopí, že příčinami bezmezné bídy chudých a nemocných národů jsou přežranost, nadprodukce a umělá nadspotřeba národů bohatých, mužsky silných a nutkavě chamtivých. Chudé národy ožijí až tehdy, bude-li do těla Země zavedena léčivá jehla, a sice v místě, kde se energie hromadí.
Příroda se v létě ohřívá, vládne jí velký yang, který přináší přirozený rozpad společenstev. Yang, to je teplo a centrifugalita (odstředivost). Na vrcholu léta se vše rozbíhá od sebe.
Ptačí rodiny se rozptylují, mravenci si k rojení vybírají nejkrásnější slunné dny v roce (v den, kdy se rojí mravenci, nikdy neprší), včelařům ulétají včely. V létě je také nejvíce rozbrojů mezi rodiči a dětmi, a též mezi příbuznými. Také ženy a muži se nejčastěji rozcházejí v létě. Neznám statistiku rozvodů manželství podle ročních dob, ale nutno brát v úvahu, že rozvody u soudů jsou již formálními dohrami nějakých faktických rozchodů, které se udály o pár měsíců dříve.
Zmíněné jevy bych si dovolila označit jako sociální disperze a divergence (rozptyly a rozbíhavosti) způsobené letními klimatickými podmínkami, při kterých yang narůstá do svého maxima. Souhlasně s těmito jevy působí, a jejich intenzitu tudíž zesilují, takové látky jako alkohol, černá káva, cigaretový kouř, uzeniny, pečená masa apod. Stejně působí opalování na slunci, několikahodinové cestování, pravidelné uléhání ke spánku dlouho po půlnoci aj.
Mnoha chybným letním rozhodnutím, hádkám a zbytečným rozchodům by se dalo předejít, kdyby se součástí obecného povědomí stala znalost základních přírodních zákonů, na jejichž pozadí se manifestují síly yin a yang.
LENKA VOLMOVÁ
# PTÁCI NA DRÁTECH
Po létě přichází zima, ale ne hned. Nejdříve se dostaví samostatně vnímaná roční doba zvaná babí léto, potom podzim, a pak teprve zima. V zásadě jsou roční doby jenom dvě, léto a zima, yang a yin, a ty se plynule mění jedna v druhou, čímž vytvářejí další smíšené roční doby. Podobně den a noc, yang a yin, se plynule proměňují ve své protiklady, a vytvářejí tak další smíšené doby, večer a ráno.
V přírodě se ochlazení projevuje nástupem centripetality (dostředivosti). Nejznámějším obrázkem je houfování či hejnování ptáků. Slety jiřiček nebo vlaštovek na drátech elektrického vedení patří ke koloritu pozdního babího léta. Jiřičky a vlaštovky odlétají v září. Ale nehejnují jen tažní ptáci, kteří od nás odlétají za potravou do teplých krajin. Hejnují též ptáci, kteří přes zimu zůstávají. Na začátku zimy, v listopadu a prosinci, nalezneme již v hejnech většinu zpěvných a jiných ptáků.
Přes léto se v hejnech nevyskytují, přesněji napsáno vyskytují, ale hejna jsou již tak rozvolněná a vzdálenosti mezi jednotlivými ptáky tak veliké, že společenství jako hejno vůbec nevnímáme. Hejnují či stádují také savci, např. býložravci, šelmy tvoří větší skupinky, myši a další hlodavci se stahují do podstatně menších teritorií. Houfují také ryby pod ledovými pláněmi jezer, rybníků a řek, pokud tam ovšem ještě nějaké žijí.
Žížaly přezimují v klubkách a propletencích velikosti kaštanu, kde jich je k sobě natěsnáno až deset jedinců. Je zajímavé, že tato klubka se přimykají ke kořenům silnějších bylin, např. pampelišek nebo lopuchů, které jim, když v zimě svítí slunce, přivádějí dolů do země sluneční energii.
Často se píše o tzv. nutných distančních vzdálenostech, o nutných mezerách, které mezi sebou udržují např. jiřičky na drátech. Na takových příkladech bývá vysvětlováno, že také lidé žijící spolu v jedné zemi, jednom městě, domě, bytě a jedné posteli, potřebují mezi sebou udržovat distanční vzdálenosti, pročež se jedni druhých nedotýkají. Snad se někteří badatelé cítí spíše ptáky, kdyby se totiž inspirovali u opic, došli by k závěru právě opačnému, že totiž když se opice vzájemně nedotýkají, ve společenství není něco v pořádku.
Ale ani ptáci neudržují distanční vzdálenosti vždy, zimní stahování veškeré přírody vede k tomu, že se ptáci za mrazivých nocí doslova lepí jedni na druhé. Známé to je např. u střízlíků obecných, malých skořicově hnědých ptáčků s ocásky namířenými takřka kolmo vzhůru. Jsou malí, a proto prochládají snadněji než větší ptáci. V zimních mrazivých nocích se na jednom místě tiskne k sobě vždy několik ptáčků, již společně vytvářejí jedno supertělo. Jako jedno tělo pak můžeme chápat celé hejno ptáků, vždyť hejno se za letu skutečně chová jako jedna letící bytost.
Zimní období je též v lidském rodě obdobím zpevňování společenství. Je to čas, kdy jdou lidé blíž k sobě. Známé jsou zimní společenské zábavy. Tradice se dodržují v pořádání zimních plesů a bálů, maškarních rejů aj. Vánoce jsou rovněž oslavou společenství. Původně pohanské svátky slunovratu, jež římskokatolická církev chtěla nejprve zlikvidovat, ale které posléze ukradla, a jejich obsah naplnila výmyslem, že se v ten čas narodil Ježíš.
Kdyby se monopolní komunisté minulého režimu chovali k římskokatolické církvi vstřícněji, kdyby jí dovolili trochu se podílet na moci, jak to má zmíněná církev ráda, možná by ani komunistická totalita netrvala tak dlouho, jak trvala. Možná by ji vystřídala osvědčená totalita katolická. A možná bychom 25. února nebo 1. května slavili nějaké hezké katolické svátky, třeba narození Panny Marie. Případně by se mohl Ježíš narodit dvakrát nebo třikrát, což by mezi dosavadní paulinistické báchorky, jimž vévodí známý horor o záchraně lidstva zavražděním Ježíše Římany, stylově zapadlo.
Lidé v zimě tíhnou více k sobě, toho by bylo možno využít při urovnávání letitých rodinných a příbuzenských sporů, neboť v zimní čas je sblížení vždy tak trochu nablízku. Ovšem mýlil by se ten, kdo by si to vysvětloval tak, že zimní období je též obdobím sexuální aktivity. Tohle platí pouze pro zvířata, která potřebují mít mladé brzy na jaře, aby mohla využít vegetačního období. Proto např. laně vyzývají jeleny a páří se s nimi už na začátku zimy.
Ale člověk není laní ani jelenem, jeho sexualita je v zimním období značně utlumena, a kdo si to neuvědomuje, může být sám ze sebe občas rozpačitý. Lidé by se k sobě měli po celou zimu tisknout jako ty žížaly pod kořeny pampelišek či lopuchů. Zima je obdobím mazlení, objímání, válení se po sobě. Obdobím vzájemného držení za ruce, chováním dětí, objímáním starých lidí a vyprávění. Ale sexuální styky, zejména přerušované orgasmy a ejakulacemi, by měly být spíše výjimečné.
Názor, že v zimě mají lidská pohlaví spíše mlčet anebo pouze šeptat, vyplývá z tradičního taoistického poznání, že zima je časem zvýšené aktivity ledvin, které jsou v uvedeném čase velmi zranitelné. Je třeba energii ledvin spíše doplňovat vhodně volenou potravou, jak jsme se o tom již dříve zmínili, a ne ji oslabovat sexuální aktivitou. Pohlavní aktivita v zimě by měla být v každém případě menšího rozsahu než v létě. Budiž to informace k zamyšlení pro architekty obecného povědomí, kteří hlásají, že člověk je v říji 365 dní v roce.
Pro větší objektivitu však musím dodat, že jsme se setkali též s názorem opačným, a to v knize Roberta Sachse Zdraví pro život, s podtitulem Tajemství tibetské ájurvédy. Jde o knihu vědoucí, zasvěcenou a úctyhodnou. Názor na sexuální chování v zimě představuje v knize jediné sporné místo. A protože jde o názor vskutku ojedinělý, domníváme se, že je výsledkem špatného pochopení původních textů, nedorozumění, event. překladatelského pochybení.
Cituji z knihy Roberta Sachse: Během zimy tělo vyvíjí hodně tepla, následkem toho je mimo jiné i hojná produkce semene a orgastické tekutiny, a proto se sexuální styky mohou provozovat bez jakéhokoliv omezení co se četnosti týče. Konec citace.
Upřímně se domnívám, že někde vězí zádrhel. Zdá se podivné, že by tibetská medicína doporučovala pohlavní styky bez jakéhokoliv omezení co se četnosti týče ať v zimě, nebo v létě. Taktéž v knize Rovnováhou ke zdraví, s podtitulem Úvod do tibetské medicíny od tibetského lékaře, Dr. Yeshi Dondena, někdejšího osobního lékaře Tändzina Gjamccha, 14. dalajlamy, se nic takového nedozvíme.
Bez omezení co se četnosti týče, to zní jako vytržené ze západní sexuologické příručky Udělej si sám. Taková formulka je spíše záležitostí konzumního světa, jak jej známe u nás na Západě, než aby byla poučením moudrých Tibeťanů.
VLADIMÍR VOLMA


04 úno 2012, 15:58
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru








Uložto alternativa Pizza Modena MovieDB.cz filmová databáze