fastshare
PC Skříně a jejich evoluce
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 3388
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 19 říj 2017, 10:18





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
 PC Skříně a jejich evoluce 
Autor Zpráva
Corporal
Corporal

Registrován: 17 kvě 2009, 11:47
Příspěvky: 72
Příspěvek PC Skříně a jejich evoluce

Jsem si také jist, že mezi vámi se najde mnoho pamětníků (snad to tak mohu bez urážky říct), kteří svojí dráhu v informačních technologiích začínali na stařičkých počítačích formátu AT. Bezpochyby se najdou i ti, jež pamatuji i dobu ještě předcházející, ale to už by byla opravdu zbytečná historie pro téma tohoto článku. Pro nás je podstatná až doba úspěšného standardizování AT a následného přerodu na ATX. To je totiž chvíle, kdy mnozí lidé začali přemýšlet také nad vzhledovou stránkou svého počítačového miláčka a objevily se také první individuální úpravy.

Podobně nudně zbarvený komplet kdysi bylo možné najít v každé domácnosti.
Nudné AT
Jak jsem zmiňoval již výše, tak pro nás je asi nejpodstatnější doba, kdy již bylo možné počítače kupovat ve standardizovaném formátu skříní AT. Mnoho z vás na tyto stroje bezpochyby s určitou nostalgií vzpomíná, nicméně v rámci počítačových skříní asi nebylo možné najít nějakou tu exkluzivitu, jelikož všechny case byly do jisté míry podobné. Hlavně, co se týká barevného podání, tak nebylo možné hledat nějaké odlišnosti. Typickým základem totiž byla slonovinová šeď, kterou jste našli jak v podobě práškové barvy na plechových částech, tak i na plastech.

Kvalitní materiály, bočnice ve tvaru U a slonovinová šedá - to byl standard AT.
Pro mě osobně však byly tyto case inspirující především v prostorách šasi, jelikož bylo použito znatelně kvalitnějších materiálů. Sice to byl obyčejný ocelových plech, stejně jako dnes, ale jeho tloušťka a tvarování byly pro tyto potřeby lepší. Case se nehnula ani při odejmutí všech krycích částí. Mnohdy navíc byla šasi ještě ošetřena kvalitní černou barvou, do které mohl člověk rýt šroubovákem a nebylo nic poznat. Právě toto mi trochu v dnešní době chybí, jelikož takto kvalitní základ většinou nenajdeme ani u case za několik tisíc korun.

IBM a jeho nový formát PC, kdo by čekal, kam až se to dostane?
Menší prostornost a především jinak orientované airflow vedlo v roce 1995 k přerodu na standard ATX, který vytvořila firma Intel. Samozřejmě nešlo pouze o změnu standardu počítačové skříně, ale většiny komponent, především tedy v podobě základní desky nebo napájecího zdroje. Nová platforma sebou přinesla především zvětšení prostoru uvnitř skříně, rozdělení krycích plechů na několik částí, aby nebylo nutné sundávat celý kryt šasi. První ATX kousky si však sebou přinesly i dosavadní kvalitu materiálů, díky čemuž jsou právě tyto první ATX skříně v dnešní době velmi vyhledávanou komoditou pro šikovné ruce některých casemodderů. Bohužel sehnat tyto skříně je ale již značně problematické, i když jich bezpochyby hodně ještě funguje v mnoha pracovnách, kancelářích i domácnostech.

Velmi kvalitní hliníkové šasi, které je možné najít u case s cenou kolem 2tis. a více.
Nicméně vliv ekonomických směrů, které nekonečně zdůrazňují hlavní podstatu ve snižování nákladů, vedly k této tendenci i v případě výroby počítačových skříní a tak dnešní používané materiály na šasi skříní spíše připomínají vysoce gramážový papír, než plech a při sundání bočnice se šasi zkroutí takovým způsobem, že se těžko našroubuje i základní deska. To nemluvím o počtu pořezaných rukou od ostrých hran, které asi nikdo nespočítá. Tohle prostě u starých, dobrý a pevných konstrukcí nebylo možné.

Typicky papírové šasi, jenž najdete u většiny skříní s cenou pod 1000,-Kč.
V tuto chvíli zůstává otázkou, zdali je to správně, opravdu stačí 0,5mm plech na šasi skříně? Je dnes jediným účelem case udržet komponenty pohromadě v nějakém rozumném rozmístění a obalit je barvou ladící se zbytkem místnosti? Vše má pravděpodobně své pro a proti a proto bych se rád na následujících stranách zaměřil na několik kategorií dnes nebo v minulosti nabízených skříní a zhodnotil jejich kvality. Nejdříve bych chtěl ukázat některé skříně, jejichž datum výroby se silně blíží i mému datu narození. Jsou to stařičké AT skříně, které sice svojí prostorností a promyšleným airflow zrovna moc nezaujmou, o designu raději ani nemluvě, ale kvalitou zpracování a pevností konstrukce jsou naprosto nepřekonatelné.

Roměrný AT desktop od AutoContu - těch u nás bylo. Schválně, kdo z vás ho měl doma?
V této době se velmi často objevovaly i skříně typu desktop, z nichž možná dnes vyšly tzv. HTPC skříně. Jedná se totiž o tak říkajíc ležící case, kde byla deska připevněna ke spodní části a ostatní komponenty jí překrývaly. Toto rozložení funkčnosti nikterak nevadilo, jelikož komponenty nebyly tak rozšířené jako dnes a zásahy do útrob počítače prováděly spíše specializované servisy. Problém nebyl ani při běžném provozu, jelikož tepelné nároky tehdejších procesorů nebo grafických karet byly na hranici 5-10% dnešních strojů. Výjimkou tedy nebylo ani pasivní chlazení. V této souvislosti také nutno poznamenat, že ve většině případů se příliš nekoukalo na hlučnost sestavy. Prostě počítač byl určen jako hlučící zařízení a pokud jej člověk chtěl vlastnit, musel se s tím smířit.

Vnitřní uspořádání je sice trochu nepřehledné, ale jinak se jednalo o praktické case.
Výhodou tohoto řešení byly především nízké prostorové nároky, jelikož často bylo vydáno rozložení typu CRT monitor na desktop case, apod. Počítač tedy nezabral tolik místa, jako je tomu dnes.

Tento pohled se nabízel asi většině majitelů tehdejšího počítače.
Ruku v ruce s desktopy se samozřejmě prodávaly i standardní towery. Sám si pamatuji, že mnozí lidé si mysleli, že pokud je počítač ve skříni typu tower, jedná se o něco výkonnějšího a lepšího. Dokonce i rozložení uvnitř takové skříně bylo do jisté míry velmi podobné desktopu. Díky výšce standardizované především podle rozměrů základní desky musel být zdroj instalován před desku, z čehož vlastní pramenil i princip chlazení. Napájecí zdroj s integrovaným ventilátorem byl totiž jediným outtake otvorem v takové skříni. Určitě se našly i výjimky, nicméně standard AT byl jednoduše takto koncipován. Disketové a později i optické mechaniky si již pak vydobyly svoje koše v přední části skříně, podobně, jak to známe dnes. Opět však v dosti omezeném prostoru a často bez přísunu čerstvého vzduchu. Pokud některá z „lepších“ case nabízela čelní perforaci, bylo možné osadit maximálně ventilátor 80mm průměru. Opět nutno ale myslet na fakt, že tehdejší komponenty jednoduše efektivnější proudění vzduchu nepotřebovaly a tento princip jim dostačoval.

Jedna z naprosto typických AT case v provedení tower.
Pokud bych měl mluvit o exteriéru takových skříní, tak barevná kombinace byla takřka jediná, tedy slonovinově šedá. Čelní panel osídlily dvě až tři pozice 5,25“ pozice, a samozřejmě alespoň jedna 3,5“, jelikož disketová mechanika byla součástí každého počítače. O designové skvosty tedy příliš nešlo, jak vlastně vidíte i na obrázcích, nicméně jejich kvalita byla především v konstrukci. Základem totiž byla pevná ocelová šasi, většinou z 1-1,5mm plechu, často pak ještě v povrchové úpravě do černé barvy. Po odstrojení všech součástí se tato konstrukce ani v nejmenším nepohnula a držela naprosto perfektně. Krycí plechy nebo plasty prostě sloužily opravdu jen k zakrytí, nikoliv ke zpevnění a ucelení konstrukce, jak je tomu dnes.

Konstrukce byla natolik kvalitní, že bylo možné odklopit i backplate pro základní desku.
To však neznamená, že by na ně bylo materiálem ušetřeno, spíše naopak. Jednalo se opět o 1-1,5mm ocelové plechy, bez perforace či vylisovaných výztuh. Čela byla z 99% plastová, ale velmi pevná a k šasi se šroubovala, díky čemuž nedocházelo ke tvorbě vibrací. Co se týká zmiňovaných krycích plechů, tak velmi často bylo použito tzv. U řešení, tedy že na místo horního panelu a dvou bočnic kryl šasi pouze jeden „kryt“ ve tvaru obráceného U. To sice zaručovalo vyšší pevnost a jednoduchost, nicméně přístup do útrob počítače byl tak značně omezen. Opět však platí, že servisu to nevadilo a výroba takové skříně byla o chloupek jednodušší. Svojí kategorii si však určitě zaslouží tzv. značkové počítače, jelikož právě tato doba a krátce pozdější je pro mě naprosto typická. Jednalo se o počítačové komplety od značek jako HP, Dell, Compaq, IBM, atd., které byly prodávány v připravené konfiguraci a se svojí vlastní „custom“ skříní. Ta měla většinou pro danou řadu odlišný design a šasi byla upravena výhradně pro potřeby instalovaných komponent. Nicméně pořád splňovala standardy AT, respektive později ATX. Mezi veřejností pak tyto sestavy platily za kvalitnější, což možná pravda byla, to ať posoudí jiní, ale kvalita skříní byla velmi podobná těm dostupnějším, odlišné bylo pouze vnitřní rozložení, jelikož v těchto případech byl brán větší zřetel na chlazení a s tím spojený průtok vzduchu. Proto jsou dnes pro potřeby casemoddingu tyto skříně tolik vyhledávané, nabízejí totiž nejvýhodnější startovní pozici díky kvalitnímu zpracování a zároveň i dnes použitelného vnitřního uspořádání.

Jak jsem již podotknul na úvodní stránce dnešního článku, tak taková menší revoluce nastala v roce 1995, kdy společnost Intel představila nový standard ATX, jenž se měl stát nejdříve pouhým speciálním modelem jejich počítačů, nakonec ale našel místo v každé domácnosti na světě a umožňuje kompatibilitu i dnešních počítačů.

Velmi kvalitní konstrukce, kterou si převzaly i první ATX skříně, na obrázku však ještě provedení AT.
V čem spočívají jeho výhody? V podstatě z mnoha hledisek vychází z předešlého standardu AT, oproti němu však bere v potaz i efektivitu chlazení a vnitřního uspořádání. Nejvýraznější změnu můžeme zaznamenat např. v přesunutí napájecího zdroje do pozice nad základní desku, i když v současné době se toto rozložení dále rozvíjí a setkáme se i s umístění pod mainboard, apod. Tato koncepce totiž podporuje původní myšlenku, kdy zdroj má za úkol nejenom napájet celou sestavu, ale zároveň se svým nutným aktivním chlazení stará o odsávání ohřátého vzduchu od dalších komponent. Jeho nová pozice je i velmi logická, jelikož ohřátý vzduchu vstoupá vzhůru a tedy přímo do plechového opláštění napájecích obvodů. Zároveň uvolňuje místo těsně před základní deskou, čímž vzniká možnost instalace výkonnějších chladicích systému na procesor, případně grafickou kartu.

Standardní rozložení komponent ve formatu ATX (case middletower).
Samotný formát ATX se však netýká pouze počítačové skříně, podle něj byly upraveny i další komponenty, především pak základní deska, jejíchž rozměry se zvětšily (ve formátu fullATX). Na tzv. I/O shieldu je navíc nyní více konektorů, nejenom konektor klávesnice. DIN nahradily PS/2, k sériovému portu přibyly USB konektory, bez kterých si dnes neumíme představit každodenní užívání počítače. Na desce je navíc v rámci ATX i více rozšiřujících slotů, jako ISA a PCI, později AGP nebo PCI-e.

Typické a nejlépe fungující proudění vzduchu u standardu ATX..
Všechny tyto poznatky mají za následek radikální změnu velikosti počítačových skříní, ať do hloubky, tak především do výšky. Výjimkou nejsou ani tzv. bigtowery, které v začátcích formátu ATX doznaly velké obliby. Díky většímu prostoru uvnitř počítače vzniklo místo i pro efektivnější proudění vzduchu, které je možné dále ovlivňovat přídavnými ventilátory. Zprvu to byly 80mm verze, později se začínají objevovat i 120mm fany. Dnes si jen těžko umíme představit ATX case, která by nenabízela hned několik pozic pro ventilátor této velikosti. Ustálil se i jednoduchý princip airflow, který v přední části nasává a přes zadní část a zdroj ohřátý vzduch vyvádí ven z case. I přes několikanásobné pokusy o změnu tohoto řešení je jasné, že je prostě nejefektivnější a proto přečkalo tolik let ostrého provozu.

Spolu s rozvojem formátu ATX se také velmi rozšířily optické mechaniky, může za to především snížení cen tzv. vypalovaček, tedy CD-RW mechanik a později i DVD-RW. Právě pro tyto účely jsou ATX skříně vybaveny větším počtem externích pozic o velikosti 5,25“. U většiny case to byl čtyři až pět pozic, v extrémních případech pak i více. Menší 3,5“ pozice se ustálily na počtu dvou. Znatelný je také vyšší důraz na čelní perforace, které jsou u tohoto typu skříně promyšlenější. V prvních okamžicích je velmi patrné, že výrobci se snaží skříně formátu ATX vyrábět obdobným způsobem, jako předešlé AT provedení. To je patrné především z použitých materiálů a konstrukce šasi, která je pořád ještě samonosná a dostatečně pevná. Právě díky tomuto faktu jsou tyto „postarší“ kousky velmi vyhledávanou komoditou mezi casemoddery, jelikož moci začít stavět na kvalitním základu je o poznání příjemnější, než dávat dohromady měkkou skříň. Zároveň s příchodem formátu ATX se více objevují individuální úpravy, které do jisté míry následně výrobce donutí k zvětšení sortimentu nabízených skříní. Než se však dostanu k tomuto tématu, tak musím ještě poznamenat, že standardní fullATX není jediným formátem, který se na trhu objevuje a pro něž výrobci navrhují case. V nabídkách obchodů totiž můžete objevit i např. menší microATX, který dovoluje použití výškově méně náročné skříně, případně ATX desktopů, které taky svého času byly velmi v oblibě, především pak u tzv. značkových počítačů, jež jsem zmiňoval výše. Svojí kategorii pak mají i minipočítače založené na formátu ITX, který je pouze odnoží ATX.

Rozdíl rozměru základní desek formátu ATX (ITX). Velikost skříně si asi umíte domyslet.
Postupem času se však Intel snaží prosadit nový formát, který velice výrazně vychází z ATX a nese označení BTX. Tyto snahy však přišly spíše na zmar, jelikož výhody ATX nedovolily trh přeorientovat a do dnešních chvil se tedy setkáváme výhradně s ATX, BTX je pouze málo využívanou výjimkou. I pro něj ale existují speciální skříně, případně pak volitelné moduly pro inverzi z ATX skříně.

Schéma airflow v koncepci BTX formátu.
Abych ale pořád neteoretizoval, na následující straně se pokouším o takový nezaujatý náhled na vývoj konstrukce a zpracování komerčně nabízených skříní, který je nejenom ovlivněn trhem, ale i individualitou člověka, respektive jeho touhou odlišit se. K nadpisu této stránky by se možná ještě dalo dodat: „hlavně, když to dobře vypadá“. Přesně takový pocit mám totiž z dnešních skříní. Samozřejmě v tuto chvíli mluvím spíše o levnějším segmentu, nicméně vývoj poslední doby, kdy při sundání jedné bočnice, dostane zbytek case postoj vrtule, je opravdu docela odstrašující.

Je zde evoluce dostatečně patrná? Tyhle case měly podobnou cenu.
Ano, je to opravdu tak – kvalitní 1,5mm tlusté ocelové plechy nahradila levnější náhražka o maximální tloušťce 0,5mm, pokud někde najdeme použitý 0,7mm tlustý plech, je to skoro zázrak. Pevnost konstrukce je uměle zvýšená nekonečně prolnutými prolisy a vše pohromadě drží pouze v okamžiku, kdy nesejmete některou z bočnic. Tento vývoj je sice poměrně logický, jelikož tržní ekonomika tlačí všechny segmenty trhu ke snižování nákladů, nicméně je otázkou, zdali toto je ten správný způsob. Naštěstí pořád zůstávají skříně vyšších tříd, které nabízejí pořád dostatečně kvalitní základ s rozumnou cenou. V dobách rozkvětu ATX standardu stála obyčejná šedá počítačová skříň kolem 1500,-Kč, za což dnes taktéž pořídíte ještě rozumnou case, ale musí člověk určitě více přebírat, případně ještě nějakou tu korunku přihodit.

Dell XPS - novodobý značkový počítač, přeci jen to má něco do sebe.
Na druhou stranu oceňuji, že vývoj, který do segmentu počítačových skříní přinesl i tzv. designový pohled, napomohl využívání i dalších, velmi atraktivních materiálů, ať už se jedná o hliník nebo některý z kompozitních materiálů. Díky tomu lze koupit velice konstrukčně povedené kousky, které navíc mají až nepředstavitelně nízkou váhu. V tomto případě stojí za zmínku především společnosti LianLi, která je tímto typem skříní proslulá a jejichž modely dříve patřily k největšímu luxusu. Dnes je u nich situace trošku jiná, jelikož se pustili do produkce i dostupnějších modelů, což sebou nese opět nutnost snížení nákladů a proto již nelze považovat jakýkoliv model LianLi za výhradně luxusní. Určitou nadprůměrnou kvalitu si však skříně této společnosti zachovaly.

LianLi PC-7FW - hliníkový luxus za tři tisíce - tohle je to, co bych se nestyděl postavit na stůl.
Pro mě naprosto revoluční skříní byl model 1006 a 1009 od společnosti CFI, kterou k nám do České republiky distribuovala společnost TNTrade. Jednalo se totiž o celohliníkovou ATX case za cenu těsně přesahující 1000,-Kč, což bylo na v době, kdy byla distribuována opravdu výhodné. Je jen škoda, že dnes je již absolutně k nesehnání a nachází se pouze u několika šťastlivců doma. Snad se brzy objeví zase nějaký podobný zázrak. CFI totiž nebyla exkluzivní pouze materiálem v kombinaci s nízkou cenou, ale nabízela i velmi jednoduché a přitom efektivní vnitřní uspořádání, takže pro casemodding byla ideální základem.

Legenda v podobě CFI-1009 - celohliníková úžasně zpracovaná case za cenu těsně nad 1000,-Kč.
Oproti šedé minulosti najdeme dnes v sortimentu většiny obchodů nepřeberné množství barevných kombinací, které se vyjímají na plastech a plechových součástech skříní. Tento zlom nastal právě v okamžik, kdy lidem přestalo být lhostejné, jak jejich počítač vypadá. Trh, respektive výrobci počítačových skříní byli následně nuceni dávat větší důraz na vzhled skříně, což se bezpochyby alespoň minimálně také negativně odrazilo na konstrukci a materiálech. Nicméně díky tomuto vývoji vymizely snad všechny šedé skříně a nahradily je buď jednoduchá černá, případně stříbrná provedení. V extrémnějších případech pak i další výraznější barvy. Typicky slonovinově šedou skříň tak dnes koupíte už jen velmi těžko. Třeba budou mít počítače podobný trend jako oblečení a móda šedé krabice s jednoduchým plastovým čelem se ještě vrátí do středu zájmů.

Acutake Air Fighter - trochu toho sci-fi, ale možná až moc plastu.
Nicméně to nic nemění na čím dál více extrémně vyhlížejícím počtu počítačových skříní, které zaplavují náš trh. Šasi povětšinou zůstává naprosto stejné, nahradí se pouze čelní panel, případně pokračující motiv v bočnicích. Díky tomu se objevují v domácnostech a především asi v dětských pokojích skříně, které zde vidíte na obrázku.

AeroCool Syclone - u téhle skříně bych přemýšlel, zdali je to ještě case nebo už stíhačka.
Bohužel pokud tyto case seřadíte podle data uvedení do prodeje, tak zjistíte, že postupem času jsou desénové kreace čím dál šílenější, ale hlavně case ztrácejí částečně na své praktičnosti, respektive funkčnosti. Dnes je totiž velmi moderní ve všech různých částech udělat perforace, případně pozici pro ventilátor, jelikož mnozí lidé si myslí, že tím zajistí lepší chlazení svých komponent. Typickým příkladem jsou obrovské ventilátory v levé bočnici, které sice na první pohled vypadají, že uchladí celou základní desku bez dalších ventilátorů, ale opak je pravdou. Takto obrovská perforace silně narušuje přirozený průtok vzduchu a efektivita chlazení se pak spíše snižuje.

Antec Sceleton - když perforace, tak pořádně a hlavně pořádně ofukovat.
Směr vývoje skříní však určují především požadavky zákazníků v zastoupení trhu, takže do doby, po kterou se bude všem více líbit velký nasvícený ventilátor přes celou bočnici více, než čistota a elegance jednolité hliníkové bočnice s kartáčovaným povrchem, tento trend neustane a pravděpodobně bude spíše dále prohlubován. Otázkou zůstává, kam až tyto komerční modifikace mohou zajít a kde se nachází hranice, ve které se vše zastaví. To nám asi ukáže jen čas.

AeroCool V-Touch Pro a jeho 400mm ventilátor - myslíte, že to má nějaký účinek?
Já v tuto chvíli doufám, že tento článek vás nikterak moc nepohoršil a těším na následující diskuzi nad touto problematikou, protože si myslím, že vývoj počítačových skříní, ať už z funkčního nebo vzhledové hlediska není nepodstatnou záležitostí. I přesto však tento článek považuji spíše za oddechový. Brzy se budu těšit u dalšího článku…


04 úno 2012, 16:19
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru









StahovaniZaSMS Pizza Modena MP3 free download