fastshare
Drsný příběh Dota
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 2210
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 19 bře 2024, 04:57





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 74 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5  Další
 Drsný příběh Dota 

Jak má povídka / seriál pokračovat ?
komedie / parodie 13%  13%  [ 6 ]
erotika / porno 49%  49%  [ 22 ]
akce / krev 7%  7%  [ 3 ]
sci-fi 9%  9%  [ 4 ]
Vše (Sci-fi akční porno s kouskama parodie) 22%  22%  [ 10 ]
Celkem hlasů : 45
Autor Zpráva
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Drsný příběh Dota

Drsný příběh Dota
Seriál na pokračování

Jen registrovaní uživatelé mohou vidět odkazy v code. Přihlaste se nebo zaregistrujte ZDARMA.


Tip: Nechce se vám to číst celé ? Nemusíte, příběh je velice proměnný a stačí vám přečíst pár posledních příspěvků a víte o co kráčí. Nezalekněte se začátku, dál už je to s diakritikou a formátované.



10.10.2007

Emily sedela na pohovce a vyhlizela z okna kdyz ho nahle uvidela. Chuan byl urostly a velmi svalnaty muz. Za manzela by ho nechtela protoze zda se moc chytrosti nepobral, ale uzit si s nim trosku zabavy... rychle se za sve predstavy zastydela, co by tomu rekla matka, vzdyt je ji teprv dvacet pet let, na tohle ma jeste dost casu.
Chuan byl nevlastni otec vlastni sestry bratra vdovy vnuka flintovyych z ctvrteho kolena. Prijal pozvani Dona Pervereze, k navstiveni jejich statku, a zahrani si chlapackeho sportu golfu. Chuan byl sice velmi nesmely hoch, a na neco tak odporneho a sprosteho jako sex by nikdy nepomyslel ale kdyz uvidel Emily, ihned si rekl, ze jestli bude mit nekdy svuj prvni polibek, musi to byt s ni.
Pri spolecne veceri musela Emily myslet porad na Chuana. "tak tohle je Emily" predstavil je Don. Velice me tesi odpovedel, jaksepatri Chuan. Vecere probihala klidne a podle bontonu, kdyz tu se neco stalo: Emily upustila salatovou vidlicku, ktera zacinkala a porusila tichou vecere. Takova vtipna situace samozdrejme vyvolala kladnou odezvu a vsichni se smali, az se za bricho popadali, jen panmama se tvarila nerudne, co si to ti drzi spratci vubec dovoluji, ale nakonec uznala dobry vtip a smala se take.

13.10.2007

Vecere byla vyborna pani Drenaz, pochvalil jidlo Chuan, cimz si ziskal u panmamy takovy obdiv, ze odpovedela: "dekuji chuane, nechcete moucnik ? nebo treba osukat mou jedinou dceru Emily ?" Chuan byl v soku, slysel dobre ? ale misto toho aby zacal protestovat z nej vypadlo "ano rad madam"
V tu chvili vsichni jako na povel odesli a Emily s Chuanem zustali sami.
Chuan pristoupil k Emily a zacal ji zurive libat, vsechny zabrany jakoby se rozplynuly a vedel, ze to Emily citi stejne. Chuan se svlekl behem vteriny. Mel silne,(uplne nahodou) navoskovane telo, samy sval. Za neustaleho libani svlekl Emily saty, az na nej vykoukli jeji dokonala prsa. Hnetl je co nejintenzivneji dokzal a stale pritom libal Emily, ktera se neubranila obcasnemu vzdechu. Chuan vedel, ze nahore uz stacilo a ze dole ma jeste nejakou praci, a tak popadl slehacku a celou nicnetusici Emily posprejoval. "ach co jsem to natropil, ted to musim vsechno slizat" rekl Chuan a jak rekl, tak taky ucinil. Pomalu zacal z hekajici Emily slizavat slehacku, a kdyz se dostal az do cile Emily projela prvni vlna orgasmu. Emily vzdychala a Chuan neprestaval a lizal, zvlastni pozornost venoval klitorisu. Emily, cela zvlhla a od slehacky se kroutila v extazi a orgasmem za orgasmem. Emily chtela Chuanovi slast oplatit a tak ho vykourila (to rozebirat nebudu) Chuan vsunul svuj znovu tvrdy penis do sterbiny slasti. Emily pocitila malou bolest, ale v rozkosi ji ani nevnimala. Chuana nutila rozkos zrychovat tempo a Emily v prirazech jen pomahala. Obe naha tela se zmitala v nekoncici extazi a Emilyna pevna prsa poskakovala sem a tam. Chuan vytahl penis a otocil Emily a ohnul ji pres jidelni stul. Chuan nabiral Emily ze zadu tak silne, ze padali sklenicky ze stolu. Nebyly to vsak sklenicky, nybrz usirvouci rev slasti (od Emily) co privolal sexy uklizecku z chodby.
Uklizecka vedela ze nema cenu cokoliv vysvetlovat nebo mluvit, soulozici par
by ji stejne nevnimal. Misto toho se svlekla a pristoupila k Chuanovi a jemne ho vyndala z Emily. Chuan se otocil, mirne prikyvl jako ze rozumi. Uklizecka si lehla na zem a roztahla a pokrcila nohy. Emily si klekla, predklonila a zacala uklizecku lizat. Uklizecka mela uplne vyholenou kundicku, byla vice opalena a velmi pekna. Emily se vrusila jeste vic a pokynula Chuanovi. Ten si klekl za ni a zacal ji nabirat ze zadu. Emily nestihala lizat a kricet rozkosi najednou, ale spise narazy nez lizani uklizecku hicovalo. Nevydrzela to, a zacala si to delat vibratorem.
Po triceti minutach orgii byla Emily vyrizena a usnula, Chuan si jeste dal
s uklizeckou pozici na kone a nakonec s jazykem v jejim lune usnul take.

15.10.2007

Uklizecka pockala az Chuan usne, vstala, oblekla se a podivala se na spici
nevinatka, jeji plan vysel dokonale, bez sebemensiich zadrhelu. Zavolala vysilackou smluveny signal a odesla sluzebnim vchodem.
Prvni davka ustrelila nic netusici emily pulku hlavy a zbytek tela se odkutalel do rohu. Chuan vyskocil a schoval se za nejblissi sloup. Nic netuse, sebral ze zdi starou automatickou brokovnici a vystrelil po neznamem utocnikoovi, sejmul ho, ale bylo jich vic a za svou nepozornost zaplatil, dalsi rana mu vnikla do hrudi. Nastesti nosi na spani neprustrelnou vestu, takze to nebylo nic smrtelneho. Davky ze samopalu a rucnich
protiletadlovych kanonu drtily omitku a vzacne obrazy. Horel vzduch, vybuchoval prostor, rozpadala se atmosfera, trhala se realita... proste peklo.
Chuan nechapal... co po nem chteji, proc ho chteji zabit...dostali Emily
ted uz na nicem nezalezi. Chuan nabil, pripravil se, a vyskocil ven...
Sef komanda lofas, profesionalni najemny vrah, cekal cokoliv, za ta leta prace videl snad uz vse...ale to co videl opravdu necekal. Cekal spiciho chlapka naheho v posteli, ale rozhodne ne to, co videl. Videl svalnateho chlapa v neprustrelne veste, automatickou brokovnici v ruce, a nabojem v puse, jak vzskocil trojitym saltem z poza sloupu a rozdaval smrt. V ocich mel nenavist, bolest a smrt, ale to co tam melo byt ale
nebylo, byl strach.
Chuan nezabijel, Chuan vymazaval. Chuan drtil vse zive a jako zazrakem se mu kulky vyhibaly...ale co se muselo stat se stalo: Chuanovi dosly naboje, a tak prudkym vykrutem skocil zpet za pororozpadly sloup. Chuan najednou uslysel strelbu v radach protivniku a nahle uvidel, jak se Don Perverez probojoval za nim. Byl cely od krve
a udychany: "zrdavim te chuane, nesu ti naboje" "diky, musime se odsud dostat" podekoval Chuan. Ale Don namitl "musime se jeste vratit pro panmamu" ale pak oba nahle pochopili jednu vec: serem na ni na kravu. A za ukrutneho revu vybehli ven. "Kryj me Done!" vykrikl Chuan.
Probijeli se horami a horami protivniku, vsude strikala krev a litaly mozky. Dvojici junaku uz davno dosli naboje a zabijeli
uz jen rucne, postupne se z toho stavala rutina, z rutiny nuda. Kdyz nahle za zdi vyskocil sef komanda Lofas a podrizl Donovi hrdlo "aaaach gdfafzk," vykrikl Don, a byl mrtev. Tak a je to jen mezi nami, zvolal Lofas. Chuan se zamracil a skocil, v tu chvili se zastavil cas, kamera obtocila Chuana v bullettime a ten pokracoval v letu. Chuana popadla takova touha zabijet ze umlatil bosse lofasa holema rukama (a tyci co lezela vedle). To je konec, co bude ted delat ?...

16.10.2007

Chuan by mel byt smutny, ale misto toho byl vzruseny, protoze presne vi co udela :
za prve si zmeni jmeno z Chuana na Dota, a to proto, ze kdyby o nem nahodou nekdo nekdy psal, tak aby nemusel psat to krkolomne jmeno, a navic by urcite porad psal cuan misto chuan, radeji bude Dot, a s malim d. jako druhou vec chtel dot odjet z mista, kde se stal ten hrozny masakr, a tak se prihlasil do vycviku mladych astronautu do N.A.S.A.
Kdyz dot odletal se svou posatkou na prvni misi do vesmiru uvedomil si, ze provadi I treti vec co chtel udelat: zazit nejake dobrodruzstvi. Clenove tymu byli: plukovnik john banert, sir robin, dot a elen vocasvdireazpookrajova. Smula byla, ze ihned po odletu se jim porouchal P.E.N.I.S (propocitavaci engine narodni interaktivni spolecnosti) a nejspise se uz nikdy nemohou vratit domu.
Kapitansky denik, hvezdne datum 12.zari. John, to je nase autorita, to nese dobre, elen, nase vedatorka, snad ani neni clovek, porad mysli v rovnicich (do kafe nechce dve kostky cukru ale derivaci peti + 856%#<>}{]] kostek cukru) a sir, ten je vzdycky v pohode, veri v boha. takze nase konverzace probihala asi takhle :

DOT: dobre rano lidi, posral se generator, nemuzem se vratit domu, asi tu vsichni umrem na nedostatek vzduchu.
JOHN: ku*va dobre, vzruso !
ELEN: 31,58
SIR: paneboze vsichni tu chcipnem !
DOT: ale nebudte z toho tak spatny, aspon uz funguje kavovar...
JOHN: nechci rusit ale nasel sem planetu a vypada jako zeme
DOT: elen dokazes tam pristat ?
ELEN: 23\5%°€c$
DOT: sire atmosfera dychatelna ?
SIR: jezisi kriste co zase kur.. jo sory sefe, v atmosfere je 36% radiace, prezijeme to ale bude nas to tam bolet
ELEN: 2
A tak ctverice mladych astronautu pristala na Zemi 2, jak ji sir vystizne pojmenoval. Pristali nedaleko mesta na opustene louce. Z nedanani je ihned po vystoupeni zadrzela skupina vojaku (vypadali jako lide) a odvedli je do vezeni.
Za naruseni leteckeho prostoru, vniknuti na cizi planetu bez ohlaseni, a za to ze mate podobnou planetu jako my, vas odsuzuji k trestu smrti usoulozeni. Trest podstoupite za hodinu.

Pokračování odhlasováno na: erotika / porno
13.11.2007

Mladí astronauti se ani nestačili rozkoukat, když na jejich "celu" (vypadala spíše jak průměrně vybavený hotelový pokoj) vstoupily čtyři ženy, ženy-nymfomanky. První z nich, oblečená ve velice přiléhavém oblečku měla dlouhé blond vlasy, dokonalá pevná prsa a krásnou postavu. Už na první pohled bylo jasné že tomu tady velí. Další dvě ženy, ale spíše dívky tak okolo 20-ti let byly úplně nahé a trošku stydlivé ale velmi krásné. Čtvrtá z nich měla zhruba 20 cm dlouhou sukénku, která odkrývala víc než zakrývala a na její veliké poprsí až příliš malou podprsenku. První žena poručila "Pusťte se do nich a nespěchejte, máme na to dost času". Zatímco dvě stydlivé dvacítky stály opodál, čtvrtá už trhala z Elen oblečení, ta se zmítala ale neměla šanci jen svým zmítáním zavadila rukou o našponovanou podprsenku čtyřky a ta odlétla do dáli. Elen se snažila dostat pryč a možná by jí i ostatní členové týmu pomohli, ale když čtyřka zajela jazykem do jejího lůna tak se Elen zmítala, ale už to nevypadalo že nespokojeně, spíše naopak.
Když Dot viděl ty nádherné ženy, rozhodl se, že bude chlap a ten trest podstoupí, a vyšel vsříct jedničce-vůdkyni. Ta se na něj přísně podívala a pak jediným pohybem svlékla sebe z těsného oblečku. Její tělo bylo dokonalé, nebylo na ní nic navíc ale nic co by tam scházelo. Dot se svlékl během pár vteřin. Líbal se s ní jako by to byla Emily. Hňetl jí její dokonalé prsa a mačkal ztvrdlé bradavky...
John a Sir jen nevěřícně koukali ale pak si vzmužili a došli si pro zbylé dvě opuštěné děvčata...
V "cele" to zatím jako vykonávání trestu smrti nevypadalo, ale vydrží naši astronauti toto zběsilé tempo ?
Dot si po šestém orgasmu uvědomil, že nemá šanci tohle přežít, sice mu sex dodával uspokojení, ale jeho úd už byl bolestivý a kůli nulovým přestávkám napuchlý. Už dávno věděl že čtyři krásné neznáme nejsou lidé, takovédle tempo by těžko nějaká žena vydržela. Naše 2 dvacítky už nebyli stydlivé, ale právě za velmi hlasitého vzdychání rajcovali na Johnovi, Sir už nevydržel, omdlel ale dvojka si ho dávala i bez jeho vědomí. Dot už si ani neuvědomoval že ho kouří selčna šéfová, ale "nejhůře" na tom byla Elen: Elen byla připojena na speciálním křesle a po celém těla měla připojené nějaké snímače. Snímače byly na jejích erotogeních místech, a hlavně na bradavkách, kde vydávali jemné elektrošoky, největší chapadlo s obřím vibrátorem bylo však v Elenině kundičce. Elen se chvěla v extázi a bylo jasné, že už to dlouho nevydřží.
Dot už jen jakoby v dálce slyšel hekání vzdálených postav, penis už ani necítil zato cítil potřebu spát, nechápal co se děje nechápal co chce jediné co věděl je, že už nechce sex, pokusil se odstrčit ruku slečny šéfky ale ta jí s přehledem zachytila a přivázala k posteli... a pak omdlel...
Příloha:
Bez názvu 1.JPG

20.11.2007

Dot se probral, nevěděl kolik uplynulo času, ale hned věděl že není něco v pořádku, nevěděl jak, ale věděl, že jeho parťáci jsou mrtví. Zpočátku si nedovedl představit jak by vlastně někdo mohl někoho zabít usouložením, ale teď už to věděl. Tyto marťanské ženy při sexu vpouští do muže jakýsi jed či co, který postupně člověka zabíjí. Další věc kterou Dot zjistil je to, že nějakým způsobem (asi tím jedem) se dostal k vzpomínkám šéfky (teď už věděl, že se jmenuje Veronica) a když sex netrvá moc dlouho, člověk přežije a zůstanou mu vzpomínky toho s kým měl sex. Proto to všecko věděl a věděl také, že Veronica ho nezabila (i když měla) a nechala ho být, nechápal však proč. Poslední věcí, kterou jed dělá je to, že zdesetinásobuje požitek ze sexu - pro obě strany, ale jen ve vztahu pozemšťan - vogol (to jsou ti marťani). Proto byl Dot i jeho družina odsouzeni pod trapnou záminkou a proto musí být pozemšťan po sexu zabit, aby nesdílel informace vogolů. Na Zemi2 žijí dokonce i normální pozemšťané a podnikají se na ně nelegální sexuální hony. Jedna z posledních informací kterou Dot měl byla ta, že všecky Vogolky jsou neuvěřitelně krásné a neexistuje něco jako ošklivý tvor. Jinak se Vogolové neodlišují od lidí.
Dot věděl, že musí okamžitě zmizet, neuvěřitelně ho lákal sex s Vogolkou a možná by si to zopakoval s Veronicou ale pokud je mu život milý musí zmizet.

// I když se zdá že se náš hrdina, když je na planetě plné nadržených kočiček které ho chtějí jen pro sebe, má dobře ale ve skutečnosti mu jde o holý život, nebo o smrt, smrt USOULOŽENÍM //

Dot se rozhlédl po místnosti, nevypadala nějak střeženě ani bytelně. Zkusil dveře /zamčeno/, okno v místnosi nebylo, místnost osvětlovaly zvláštní zářivky. Na zemi bylo spoustu spermatu, ale těla nikde. Zato v rohu byla malá stolička z něčeho, co se podobalo železu. Dot se s ní pokusil rozbít dveře a kupodivu se mu to podařilo. Venku rychle proběhl chodbou, /nikde-nikdo/ a vběhl na louku kde byla ještě jeho rakteta ale úplně rozebrané do posledního šroubku, vedle spal starý voják a jinak nikde nic neobvyklého, podezřelého. Asi čekali, že bude mrtvý.
Dot si až teď uvědomil jak moc se chce pomstít, rozhodl se že tentokrát nepodlehne.... v hlavě se mu rýsoval drsný, jednoduchý ale účinný plán: půjde po tomto světě a bude trénovat, bude sex trénovat nejdřív s jednou ženou (vogolkou), s dvěma, třema.. a až bude dostatečně natrénovaný tak se vrátí a vykoná svou pomstu: ošoustá své věznitele k smrti.
Vítejte na planetě, kde hlavní zbraní je sex, a náš hrdina se chce mstít !!!


Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Naposledy upravil test dne 21 lis 2007, 15:13, celkově upraveno 1

16 říj 2007, 16:54
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Další pokračování Dotových příhod

21.11.2007

Zatímco Dot kráčel úzkou pěšinkou v lese, přemýšlel nad tím, co se v posledních dnech událo, přemýšlel o Emily, o Veronice a hlavně o pomstě. Příliš mnoho jeho přátel zemřelo a on ani pořádně nevěděl proč. Nezasloužili si to, byli vlastně neviní...
Pěšina se pomalu měnila v cestu a les už byl ta tam. Dot dorazil k malé vesinčce. Bylo zvláštní, že na jedné straně tu mají možnost cestovat vesmírem a na straně druhé je na jejich planetě obyčejná vesnice, která ničím nepřipomíná vesici mimozemšťanů. Na kraji vesnice se potulovalo několik lidí a několik žen ale těch bylo moc u sebe, na to ještě Dot nebyl připravený. Stačilo chvilku hledat a nakonec našel samotnou dívku, která trhala jahody trošku dál od vesnice.
"Ahoj jak se jmenuješ" zeptal se Dot, "co je ti do toho ? a co tady děláš, nemáš bejt s ostatníma na výsadku ?" naštvaně odpověděla neznámá. Dot věděl, že bude jednoduché se pomilovat s dívkou, ale nebude jednoduché to přežít. "co kdybych ti řekl, že nejsem odsud, jsem pozemšťan" vybafl na ní Dot. Dívka se zarazila, dřív než to mohl Dot zaregistrovat vytasila zbraň a namířila na Dota: "svlékni se" přikázala. "Vyspím se s tebou dobrovolně, ale musíš mi slíbit, že to včas ukončíme a ty mě nezabiješ". Dívka sklonila zbraň a přemýšlela, sex s pozemšťanem, který se nebrání musí být fantastický ale zabít ho pak musí, to však nemusí vědět... "Dobře"
Dívka se pomalu svlékla, měla fantastické tělo, ostatně jako každá vogolka. Dot se svlékl už předtím a prohlížel si jí. Dívka měla dlouhé černé vlasy a modré oči, krásnou sportovní postavu a velká ale pevná prsa, dole byla kompletně vyholená. Dot si dívku položil na trávu a začal jí lízat, dívka se už při dotyku jeho jazyku začala chvět jako pod elektrickým proudem. Dot chvíli dívku lízal a když už se zdálo že za chvíli bude hotová vzal gumový vibrátor, kterým se vybavil v hotelu a strčil ho dívce do svatině až po okraj, dívka zakřičela a úplně se celá orosela. Nevydržela moc dlouho ale narozdíl od mužů může ještě pokračovat, svalila Dota na zem a nasedla na něj, při přírazech se jí vlnila prsa do rytmu...
Všichni houbaři, nebo znásilňování pozemšťané do 10 kilometrů jistě slyšeli křik který se linul od někud blízko vesnice, nebylo to však křik bolesti, spíše naopak.
Dot právě zběsilou rychlostí nabíjel dívku ze zadu, když si uvědomil že jestli neskončí tak zemře, Dot se do dívky udělal už dvakrát ale cítil, že potřetí to bude naposledy. Psychicky se snažil od dívky odtrhnout ale fizycky narážel rychleji a rychleji, dívka řvala rozkoší a narážela na Dota stejně tvrdě jako on do ní. Dot zmobilizoval všecky zbývající síly od trhnul se... ano dokázal to, ale dívka se prodce otočila chytla ho za penis, jediná věco ho mohla zachránit, jestli to neudělá vrhne se na dívku a zemře uvědomil si a skočil i dívkou z příkopu. Váleli se spolu z příkopu a Dot schytal pár tvrdých ran do ztopořeného penisu ale dívka na tom "naštěstí" skončila hůř, praštila se do hlavy a omdlela. Snad se z toho vzpamatuje řekl si Dot a nahý a vyčerpaný se vydal někam do houštin...

Pokračování odhlasováno na: akce / krev
21.11.2007

Dot se zrovna vytáhl někde z křoví, celý poškrábaný a zmrzačený, když zahlédl to, co na této planetě nikdy zahlédnout neměl: Kasárny, nebo nějaký vojenský prostor. Za prvé se Dot musí obléct, za druhé se musí ozbrojit, za třetí pomstít a za čtvté se musí tady z té pošahané planety dostat a to bude nejtěžší na celém jeho plánu. Vchod do celkového prostoru byl hlídán poze dvěma vojáky, vchod do podzemního komplexu byl hlídán podstatně lépe. Dot neváhal a skočil před prvníhop vojáka, vyškubl mu zbraň z ruky a zastřelil vojáka druhého, pak pažbou uzemnil toho prvního, který se ještě rozkoukával a (škoda náboje) zlomil mu vaz, na tiché akce tady nidko zvědavý není, tady se dou vyřizovat účty.
Dot si nechal samopal a za pás si strčil pistol a pár granátů. Jde se na věc. Dot si to vykračoval středem po silnici pevným a rázným krokem, po cestě zastřelil pár vojáků kteří se snažili vyvolat poplach a postřílel vojáky na věžích. Poplach se rozeřval jako naschvál, tak přece někdo přežil, nedá se nic dělat, Dot svůj sebevražedný plán uskutečnit musí. Dot vlezl do prvního tanku který byl zaparkovaný vedle zamkl se tam, na vteřinu ho popadla panika, vždyť ani neví jak s tím jezdit, ale pak si uvědomil, že k tomu co hodlá udělat nikam jet nepotřebuje. Prý se to nabíjí samo, tak deme na to, řekl si Dot začal střílet po všem co ho napadlo, vybuchovali baráky, baráčky, auta, tanky, jen vojenské budovy byli netknuté, a tak Dot střílel a střílel, kolem běhali vojáci, strašný chaoz a Dot zabíjel všechny. Dotovi došli náboje a tak vylezl z tanku a právě přibíhajícím vojákům, kteří klouzali na krvi svých bratrů poslal pod nohy svoje šťastné granáty. Pak se Dot zarazil, v dálce uviděl Veronicu a ta uviděla jeho na okamžik se oba dva zasekli a koukali nevěřícně na sebe... jsou proti sobě nebo spolu ? pak už to bylo jedno protože Dota smetla tlakové vlna nějakého výbuchu, pak už byla jen tma....

26.11.2007

“už se probouzí, tak to z něj dem vyrazit” Dot se probral právě ve chvíli, kdy si na něm šli vybít zlost dva vojáci. Byl připoutaný k židli a z ucha mu ještě tekla krev, takže nemohl být v limbu moc dlouho. Dot akorád nechápal, proč ho už dávno nezabili a proč je pro ně tak důležitý. “Ty hajzle ! zabil si nám přes stovku vojáků” uslyšel Dot a pak schytal prudkou ránu do obličeje a nejspíš mu zlomili nos. “Tak, a teď nám pěkně vyklopíš, co všecko víš...” prskal do obličeje Dotovi voják. Dot ho chápal, musel být pěkně naštvaný. Dot nevěděl co po něm chtějí ale i kdyby to věděl neřekl by to, protože by ho pak zabili. A tak do sebe nechal mlátit a kopat...
“dobře, už toho mám dost” řekl voják a vytáhl pistoli, “nezabijem tebe ale někoho úplně jiného” dořekl voják a přivedl svázanou uslzenou Veronicu a namířil jí pistol k hlavě.
V tu chvíli Dot pochopil, že ho dostali, jeho zabít můžou ale dalšího neviného člověka ne a tak řekl vše co věděl a řekl by snad i to co nevěděl kdyby ho nezastavili.
Voják č.1 řekl “dobrá, zbav se ho” a sundal Veronice roubík a pouta. “To sis vážně myslel že mě kůli tobě zabijí ? Ty seš teda najivní...” dořekla Veronica vytáhla pistoli a přesně dvakrát vystřelila...
Dot čekal všecko ale toto ne, nečekal že Veronica bude proti němu a ještě víc pak nečekal, když se dva vojáci s dírami v hlavách skáceli k zemi, že je přece jenom s ním.
“Co já bych pro tebe neuděla, už na začátku ses mi líbil pozemšťane” řekla Veronica a odstranila Dotovi pouta.
Utíkali dlouhou chodbou, utíkali přes základnu nikdo si jich nevšímal, všichni nosili mrtvé nebo raněné, utíkali po pobřeží nějaké řeky a pak dokopce až u propasti se zastavili. “Veronico ?” zeptal se Dot, “řekneš mi vlastně co si vůbec zač ?” “nejsem si jistá jestli bys to měl vědět” skoro nestihla odpovědět Veronica, když se za kopcem objevili zvláštní stroje podobné tankům, jen tak 10x modernější... “sakra DeathHunteři, utíkej!!” řekla Veronica, ale už bylo pozdě... Stroje je obklíčili a namířili na ně nějaké lasery nebo co. Ze strany z jednoho stroje se otevřeli dveře a vystoupili tři muži, dva vojáci a jeden zřejmě šéf. Vojáci mířili na Dota a na Veronicu. “Zabte tu ženu a toho chlapa mi přiveďte” řekl šéf.. Dot vyskočil po jednom vojákovi a vyrazil mu zbraň z ruky, kopl ho do břicha a svalil na zem, už se snažil mu dát poslední ránu když druhý voják zareagoval a vší silou ho kopl do břicha a pak do hlavy, Dot se skácel k zemi...
mezitím se Veronica v nestřeženém okamžiku rozeběhla a skočila z útesu... “tohle nemohla přežít” konstatoval voják. Šéf se podíval na Dota, ten chtěl zabíjet a měl strašný vztek, bylo mu to vidět na očích. “Vypadáš odvážně hochu, schválně jak si poradíš v aréně” dořekl šéf a nakopl Dota do obličeje.

27.11.2007

Dot se probral až v cele. Všude byla tma. Dot byl celý polámaný takže ani nemělo cenu aby se pokoušel vstát. Přemýšlel o tom, jak byl na zemi, přemýšlel o starých potyčkách s Donem Perverezem, neměl jsem k těm astronautům chodit, říkal si. Ale na druhou stranu nebýt toho všeho nepotkal by Ve.. Veronica !! právě teď si uvědomil Dot, oni jí zabili. Dot si namlouval že by jen tak neskočila z útesu, určitě to tam znala a určitě už připravuje plán jak ho odsus dostat. Ne nemělo cenu si nic namlouvat, Veronica byla mrtvá a nic už mu jí nebrátí, nic kromě pomsty...
“seš vzhůru ?” ozval se někdo v rohu. Dot by sebou trhl nebýt tolika modřin a poranění, takže jenom zaúpěl. “ahoj, neboj se, moje jméno je vondřej vasilijev, sem vogol i když moje jméno tak nezní a neboj proti pozemšťanům nic nemám, jednou bych se chtěl dostat do politiky a pak zruším podřadnost pozemšťanů. Oni vogolové vlastně nechápou že jste skoro stejní jako my, i když..” “počkej” zastavil ho Dot, kde to jsme ? “jsme v aréně hochu”
“co to je aréna ?”
“to je u nás místo vašeho vězení sem posílaj vogoly na smrt, pozemšťany jen výjimeščně, někdo nahoře tě asi hodně nemá rád když tě normálně nemohli zabít ale poslali tě do tohogle pekla, nebo to možná chtějí veřejně, to sleduje totiž hodně...”
“počkej takže jsme tu na smrt ?”
“jo”
To Dotovi stačilo. Celou následující hodinu se s Vondřejem radil a tahal z něho informace, postupně si dělal obrázek o tom co ho v aréně čeká a víc a víc se při tom usmíval.
“čemu se směješ ? vždyť deme na smrt” zeptal se vondřej
“mám něco, o čem oni ani zdaleka netuší... a ty si řikal že chceš do politiky ne ? takže taky asi neplánuješ umřít...”
"o co jde ?"
"máte tady televize ?"
"naše světy v podstatě nejsou moc rozdílné, jsou vlastně v určitém smyslu paralelní..."
"viděl si film matrix ?"
"kdysi jsem byl nájemný vrah" začal vyprávět Dot "a dalo by se říct že jsem byl mistr v některých bojových uměních, ale potom jsem si uvědomil, že to co dělám není správné, začal jsem meditovat a mé zabijácké vlastnosti jsem v sobě psychicky uzamkl, teď už vím, že pokud chci přežít tak je musím odemknout. Mají mě za člověka který se náhodou začal chabě bránit ale uvidíme až ten člověk začne útočit"
Dot si klekl a začal meditovat, celou dobu se ani nepohnul a Vondřej si už začínal myslet že je mrtvý ale nakonec se Dot probral a usmál se...
"kdy deme zemřít ?"
"za chvilku"

Dot a Vondřej si mohli vybrat z širokého výběru zbraní, meče, kyje, bidce přilby. Dot si vybral kopí a drátěnou vestu, Vondřej zvolil pouze řemdih. Jaké bylo ale jejich překvapení když na ně v aréně čekalo 15 vojáků ze samopaly a kevlarovými vestami, všem byli akorád k smíchu a vogolské publikum se také smálo, s plných plic.
Aréna byla válcovitého tvaru a měla pouze jeden malý vchod (kterým přišli) a jeden velký východ (ohromná brána). V aréně byly náhodně poházené kameny, skoro skály, aby dva "lidé" nezemřeli až příliš rychle. Dot se rozhlížel, zda by nemohl hodit kopí po šéfovi, jterý se na ně zdálky usmíval ale potom si všiml silových polí okolo arény, jediný vychod byl tedy bránou...

27.11.2007

Dot se vrhl na jednu stranu za kámen, Vondřej na druhou za jiný. Vojákům už došla trpělivost když už se jim dobrých 5 minut nepodařilo zabít ani jednoho z těch dvou. Vogolové se radovali že to trvá déle a posmívali se vojákům. Vojáci se snažili dvojici obklíčit ale nedařilo se jim to. Ve vhodném okamžiku, přesně podle plánu Dot vyskočil a vrhl kopí proti samostanému vojákovi, a tomu kopí protlo krk přesně nad kevlarovou vestou a pod helmou. Voják byl na místě mrtvý. Dot vyskočil a sebral jeho zbraň. Byl tak rychlý, že ho vojáci nestíhali zaměřit, a Dotova rány nikdy neminuly vedle. Dot odpoutával pozornost a Vondřej dokonával dílo řemdihem, už dávno si mohl vzít zbraň ale zdá se, že jí nepotřeboval.
Za nedlouho už zbývali jen tři vojáci, kteří se marně snažili stáhnout, dav šílel a hrdinům zdá se fandil. Poslední voják ležel na zemi s postřeleným ramenem a žil. Vondřej bez známky emocí rozstříkl vojákovi hlavu řemdihem.
"ty budeš teda politik" zasmál se Dot
Dot ale pořád nechápal jak se chce Vondřej skrz bránu dostat ale když už i on zahodil řemdich a vzal zbraň, pochopil že příjde ještě něco.
Oba dva si navlíkli vesty a vzali zraně. Dav šílel.
Pak se ale otevřela brána a vělo tam něco jako tank. Až na to že to mělo místo pásů něco jako nohy a místo děla dva lasery, a běželo to k nim. Dot se jakž takž vyhl laseru který za ním přeměnil písek na sklo. Oba dva střileli s plných plic do stroje ale jemu to moc nevadilo.
Pak dostal Dot nápad, chtěl ho vysvětlit Vondřejovi ale ten když viděl kam se Dot dívá pochopil a skrčil se. Dot se rozeběhl a odrazil se od Vondřeje, druhou nohou od kamene a letěl rovnou do předního "okna" stroje, ještě v letu ho řostřílel a vpadl rovnou do kabiny udivených vojáků, kteří byli tak v šoku že se snad ani nebránili když jim Dot utrhal hlavy... pak už nebyl problém rozlejzrovat se ven....

Pokračování odhlasováno na: komedie / parodie

4.12.2007

Dot: Vondřeji? vyznáš se trošku v raketách ?
Vondřej: V čem konkrétně ?
Dot: v Pulsních systémech...
Vondřej: trošku, v čem je problém?
Dot: no chci se odsud dostat tak chci vědět jestli potřebuju nealkalický nano-dedukce
Vondřej: si děláš srandu ne ? to je jasný že je potřebuješ ale minimálně 8x zhybernoflexovaný a nakalibrovaný, máš štěstí že kalibraci docela ovládám... Stačí vzít fotonový analogový xylolitový ultranostavatilený fibrilační kalibrátor, ale pozor ten fazální, nesplet si to s laptálním, vypadaj stejně. Pak už je to jednoduchý stačí kalibrovat trojku s pětkou ventilem na nultou stupnici hliníko-vodivého parametru - jinak máš hlad ? mám chleba
Dot: ne, dík
Vondřej: princip je v tom, že stačí nastavovat kalibráty přes obvody mechanických filtrů, na každym filtru pak nastavíš xeonovou hlavici stupně 5.6 fraxinovy stupnice a odvodíš fraktuální součet koloszetru. Hlavně si pak musíš dát pozor abys nezapoměl naladit končící stimulanty hyper proxikentaurního spínače, no a konec kalibrace při extrémních poryvech laminátu už určitě znáš...
Zatímco se svojice vzdalovala po cestě pořád dál a dál v aréně vypukl chaoz, vlastně nikdo nepočítal s tím že by se někdy někomu podařilo utéct a tak ani nebyli připravení na pronásledování...
Když dvojice junálů vyšla z lesa na palouk, vyskočilo na ně vobrovské kuře, Dot se zahleděl do jeho obrovských, krvých zalitých očí a naokamžik omdlel, do těchto očí by nesnesl pohled nikdo. Kuře bylo celeé černé, až na klasicky žlutou hlavu normálního kuřete, krvavé bezedné oči a zobák z kterého tekly sliny s ostrými zuby uvnitř. Kdekdo by si mohl představit kuře legrační, ale to jediné nebylo.
Dot omdlel, ale na tak kratičký okamžik, že nestihl ani dopadnout a byl vzhůru, kuře po něm šláplo pařátem s dápy a Dot se stihl jen tak tak tak odkutálet, inu byl to silný chlapík. Vondřejslav si mezitím všiml co s Dotem udělal jediný pohled a vyhýbal se pohledu do kuřatích očí, vytáhl svůj všudypřítomný palcát a už chtěl kuřeti uštědřit ránu, když kuře řeklo: Pánové, omluvám se za své chování ale tohle je obrovský strašlivý omyl. Náhle oba dva strnuli uprostřed pohybu. (Dot si zrovna myslel, že ho na této planetě nemůže nic překvapit.) ale kuře pokračovalo: Omluvte mě, jmenuju se Kuře-Vuře, a i přes svůj zevnějšek a potřebu živit se výhradně lidským masem, jsem zcela neškodné, mohu vám být při vaší nelehké cestě vítanou nápomocí. A jak můžeme vědět že nás nesežereš ? zeptal se Dot. Ale to si vyprošuji, odpovědělo kuře, jsem civilizované kuře a jím pouze odsouzené zločince kteří si nezaslouží žít. Proti tomu neměl Dot co říct a tak mlčel. Vondřejovi to ale nedalo a zeptal se: jakto že mluvíš a jseš tak velké ? Pánové, řeklo kuře, vy toho asi moc nevíte že ? Kuře si nasadilo černé brýle (to aby se mu mohli dívat do očí) a spustilo...: pánové, my, my, žijeme v matrixu...
a pak se skácelo na zem a začalo hrůzostrašně hýkat... Dot a Vondřejslav na sebe jenom koukali a kroutili hlavami... když se kuře uklidnilo, řeklo: pánové omlouvám se ale tady ten vtípek jsem si nemohl odpusit.
A tak Vondřejslav, Dot a Kuře-Vuře putovali dál. Šli k řece, Dot se chtěl porozhlédnout po Veronice, i když se sám bál toho, co tam najde...
Šli a šli a Kuře-Vuře se ukázalo bát dobrým společníkem, vyprávělo vtipy a trhalo na cucky nebezpečnou zvěř, dokonce i medvěda přeštíplo na jeden pokus. Vondřejslav si pomylsel, že je dobře že proti němu nemusí bojovat. Jak šli tak se více a více přibližovali k řece když si Vondřejslav všiml nějaké černé pokrývky v dálce jak vytéká z řeky, jak se dostávali blíž zjistili že černá pokrývka není černá pokrývka ale armáda pavoučků s ploutvemi (takže se moc rychle nepohybovali) a ostrými zuby, co na nich bylo ale nejdivnější bylo, že mají oproti svému tělu ohromné růžové zadky a ještě větší červené penisy. Doufám že útočejí zuby a né penisy, poznamenal Dot. Nedá se nic dělat řeklo Kuře. Chete snat žít věčně !!! zařvalo a běželo vpřed, Dot a Vondřejslav jej bez váhání následovali...


21 lis 2007, 15:11
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

04.12.2007

Jak běželi po terénu, Dot uklouzl po banánové slupce. Sakra kdo sem dal tu slupku, zařval dot, když v tu chvíli se nad ním oběvila 10 metrová opice. Si snad děláš prdel, podotkl dot, když viděl obrovskou opici, která byla k němu otočená zády. dělám, odvětila ona a zpoza ní šlo vidět obrovské plátno, kde opice kreslila podle předlohy pavouků s červenejma prdelema rudý zadek. TY seš komunista, vyhrkl na opici Vondřislav, když v tu chvíli začali útočit prdelatí pavoucí. Nedá se nic dělat, řeklo obří kuře, a i přes svou bezprdelovitou dietu se pustilo do pavouků. V tu chvíli se již naštvala opice, protože Dot chtěl zjistit, jak obří, ba přímo mamutí má penis, naštvala. Zrovna když se koukal , opice napřahovala svůj bumerangovatý banán, když se znenadání objevila polonahá veronika. Opici to natolik vzrušilo, že její ztopořený penis udeřil dota do hlavy, načeš dot omdlel.
Po krátké chvíli, co se vzbudil viděl, že kuře stojí opodál s vondřejem. Vondřislav byl uplně mrtvej z kuřecích vtipů, jako tenhle: kolik kuřat potřebuješ na výměnu žárovky? Jedno. Vezmeš kuře, který se vrátí do minulosti, kde najde sebe v přítomnosti, aby v budoucnosti řeklo tomu svýmu z přítomnosti, že jeho budoucí já musí sehnat žárovku. Po této hádance Vondřejovi vyprskl z úst právě snědený kus opice, když v tu chvíli si všiml probouzející ho Dota. Kde je opice? podivil se Dot, a hlavně kam zmizela Veronika???


04 pro 2007, 17:18
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

04.12.2007

Dot sice nechápal, kam zmizela obří opice, ale bylo mu to jedno. Více ho zajímalo to kam zmizela Veronica, byl štastný že žije, že ji mohl znovu vidět, a ještě šťasnější byl že jí mohl vidět znovu nahou. Jak rád by s ní znovu... jak rád by jí zase držel v náručí...
Musel tyto myšlenky tahnat, bylo mu blbě a měl strašný hlad. Z pavoučků s obřímy penisy se mu dělalo špatně ale měl hlad tak co měl dělat. Paradoxně jediné co se s pavoučků dalo jíst byli penisy, ostatní cucky byly rozstříhány panem kuřetem. Prvního penisu se nemohl ani dotknout, málem se pozvracel. Byl pevný a vohromný a... chutnal kupodivu sladce, něco jako jablko s cukrem, po čtvrtém penisu to už ani Dotovi nepřišlo divné, zajímavé na co si člověk zvykne. Vondřejslav si nacpal bachor už dávno a s Kuřem-vořem odpočívali pod stromem. Kuře-Vuře se moc nenajedlo, musí si počkat na čerstvé trestance.
Dot se poprvé nudil, poprvé na této divné planetě. Tak si alespoň pročistil zbraně. Když skládal zbraně zpět dohromady tak uačal cinkat hlavní o zásobník a vytvářel docela hezkou melodii.......

Dot: trocha rapu nikdy neuškdí...
já sem na zvláštní planetě
a né na ňáký kometě
přitom si připadám blbě
když si zpívám pro sebe
co budu vondřeji povídat tobě

pak kuře začalo bubnovat a přidávalo další tóny... a nakonec vondřejslav vytáhl mp3 přehrávač a rozjel to pořádně:

Vondřejslav: to mi povídej Dote, něco na tom je
koukni na to kuře, ono to brejkuje

a kuře vážně zrovna provádělo něco jako stojku na hlavně

Dot: já čistim si svojí hlaveň, no to mě po*er
přitom bych měl mít pořádnej laser

Pravda, moc jim rap nešel ale bavili so dobře, boužel proto polevili svoji ostražitost a nevšimli si temného stínu za stromem. Stín se blížil blíž a blíž, natáhl ruku...
a vyskočil na světlo. Byl to lála z teletubies a v ruce měl michaela jacksona s rozbitým nosem.....

Dot se probral po omráčení penisem...
Kde je opice? podivil se Dot, a hlavně kam zmizela Veronika???
Sakra to byl sen, ty pavouci musejí mít nějaké halucinogení účinky. Dotovi bylo špatně ale věděl že musí dál. Hej vy dva ! zavolal na Vondřejslava a Kuře-Vuře, deme hledat Veronicu, nemohla se přece jen tak vypařit...


04 pro 2007, 18:14
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

04.12.2007

Postupně, jak šli pustinou Dot stále přemýšlel nad tím, jak jeho přátelé mohli sežrat tak velkou opici. Náhle si však na něco vzpomněl a pravil: " Viděl jsem sice film mučení jehňátek, kde je dvě hodiny natahovaly na skřipci a potom sežrali, ale nevěřil bych, že se to dá provést s desetimetrovou opicí."
"To víš", řeklo kuře "nejlepší jsou opice v banánové marinádě" " Nedělali jste to samé na Vaší planetě s tim, no s tim, King Kingem?" "JO ty myslíš King Konga", odvětil Dot. " NO je pravad, že jsme si z něj uděla¨li cvičnej terč, ale nejsme takoví barbaři, abychom ho sežrali s banánovou marinádou." " My, přátelé, jsme si ho udělali na petrželi!!!!
" Néééééééééééé, to je vrchol," zařvalo kuře a pokoušelo se Dota zabít. Celou situaci vyřešil Vondřej svou diplomacií. " Děte voba do prdele!!!" řekl. "Každej dobře ví, že nejlepší opice je v pivnim nálevu, s dobře vychlazenym Hohenschweineschenschenem v ruce." Kuře i DOt souhlasili. Po chvíli si zase Dot vzpomněl na Veroniku, a síla v jeho kalhotech háo táhla do dáli. Když v tu chvíli přišli vojáci, kteří je celou dobu zamaskovaně sledovali. celou naši trojici obklíčili. "Víte," řeklo kuře, " ale v něčem sem přeci jenom mělo s tim metrixem pravdu, sice nejsme v metrixu, ale ten film sem vidělo 52,5x. Jakmile to dořeklo, pustilo se do vojáků. Ti byly proti kuřeti v naprosté přesile. " Musíme mu pomoci," zakřičel Dot. Jenže neměl žádnou zbraň. Vzal tedy dvě veverky, které čistě náhodou běželys kolem a svázal je ocasama k sobě. S tímto veverčím nunčakem byl proti vojákům v naprosté převaze. Vondřej, který viděl, že ti dva potřebují pomoc, silou vůle přetáhl všem vojákům slipy přes obličej a poté se na ně vrhl se svým řemdichem, který čistě náhodou pořád nosil u sebe.


05 pro 2007, 13:39
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

Pokračování odhlasováno na: Vše (Sci-fi akční porno s kouskama parodie)

05.12.2007

Rozpoutalo se doslova peklo. Vondřej spíš létal než běhal, řemdichem rozpolcoval jednu hlavu za druhou, praskaly lebky, pod nohama se vršily kosti a všude byla krev, až to klouzalo. Dot mezitím zabíjel veverkami, brzo však byly nepoužitelné a musel je zahodit (nebo spíše to, co z nich zbylo). Co to však bylo pro Dota, svůj speciální výcvik nájemného vraha specializovaného přes bojová umění mu teď přišel vhod. Dot nepotřeboval zbraně, ruce byly jeho zbraní. Ač se to zdá nemožné Dot by prorazil pěstí i cihlovou zeď, Dot v rukou už dávno ztratil cit, ale o to lépe teď drtil hlavy. Kuře-Vuře však bylo nehrozivější, kuře si doslova užívalo a nebylo výjimkou, když zabylo tři vojáky naráz avšak pořád to bylo málo a tak kuře udělalo nezbytné, sundalo brýle… V tu chvíli jako by se vojáci zpomalili o 50 % a masakr pokračoval. Brzo bylo jasné, že vojáci nemají nejmenší šanci, vojáci měli sice zbraně, ale ty jim byli k ničemu, protože tři rozmazané čmouhy nelze zaměřit. Vypadalo to, že je dokonáno…
Ale jen vypadalo, z druhé strany přišli posily. Přišli nebylo to správné slovo, vojáci se tu objevili. „Je to past !!!“ zařval udýchaný Dot. „celé tohle bylo jen odlákání pozornosti !“ ale nemusel to říkat, bylo to už všem jasné.
„máte dvě možnosti“ řekl velitel (zdálo se, že roztřeseným hlasem při pohledu na hromadu mrtvol a tři zakrvácené bytosti) „za prvé, se vzdáte a za druhé zemřete“
vyrovnaný a naprosto klidný Dot se podíval na Vondřeje a řekl ironicky: „co si jen vybrat ?“ ale Vondřej se jen usmál „nábojů tu je dost na všechny“. Všichni tři se zasmáli černému humoru a připravili se pomalu na boj, jako kdyby jim nic nehrozilo, ale všichni tři věděli, že do pěti, možná do šesti minut budou už pět minut mrtví. Vondřej odložil palcát a nabil získané zbraně, Dot udělal totéž. Ať máte sebelepší výcvik, ať jste ten nejlepší bojovník na všech planetách, kulce se nevyhnete, a pokud na vás míří zhruba 60 vojáků s prstem na spoušti a vy jste na otevřeném prostranství tak nemáte nejmenší šanci. Jediná ubohá naděje byla ta, že se dostanou za kus skály, vzdálený cca 100 metrů. Věděli to všichni, i vojáci. Ale to s čím vojáci nepočítali bylo, že má Dot za zády schovaný poslední granát na krátké odlákání pozornosti, to by jim mohlo dát tak 50 metrů. A to s čím nepočítal ani Dot a to co jim umožní se dostat za kus skály jako krytí na pár vteřin a ještě k tomu z hlasitým smíchem se právě stalo. Nakonec to bylo kuře které všechny zachránilo, vrhlo se z děsivýma očima na vojáky, kteří ho za 3,2 vteřiny proměnili na cáry masa a peří a pak se všichni naráz otočili za výbuchem od granátu což trvalo tak 2,5 vteřiny a než se otočili zpátky, Dot a Vondřej už je odstřelovali zpoza skály. Vojáků je 60 + velitel, ozývají se výstřely za skálou, 58 vojáků a mrtvý velitel (smůla, byl vepředu). Další výstřely, zbývá 55 vojáků, vojáci tvoří formace, rozestupují se, kryjí se za kameny, 53 vojáků. Dot a Vondřej se kryjí za kamenem který už jen těžko odolává nepřestávající střelbě vojáků. „3,2,1 teď !“ vykoukli oba a vystříleli půlku zásobníku, ani jedna rána nešla zbytečně, 41 vojáků, střelba, 39 vojáků, vojáci dostávají strach a špatně se kryjí, 25 vojáků, 24, Vondřej schytal ránu do ramene, musí střílet druhou rukou ale už dochází náboje. 15 vojáků.
Začátek byl hodně slibný ale využili jen chaosu uprostřed řad vojáků, teď už se jim nedaří vykouknout, a tak nezbývá než udělat jedinou věc… „Dote, víš že tohle nepřežijeme, ale můžeme se o to pokusit a zemřít jako hrdinové“ „myslíš kamikadze attack ?“ „jinou šanci nemáme…“ „dost keců rád sem tě poznal, máš nabito ?“ kývnutí „3,2,1“ aaaaaaaaaaaaa Oba dva vyběhli do zbylých řad nicnetušících vojáků kteří nevěřícně zírali ale bohužel střileli. Vondřej a Dot běželi, stříleli, a mířili, nic jiného… 12, 5, 1, rána pěstí do hlavy 0 vojáků zbylo. Bylo to neuvěřitelné štěstí, Dot přišel o ucho, a Vondřeje znovu postřelili do nohy ale nic smrtelného. Zatímco si Vondřej ošetřoval rány Dot dorážel zraněné ale jednoho si nechal.
„kdo tě poslal ?“
„nikdo“
Zvuk nabíjení pistole
„kdo tě poslal ?“
„nezabíjejte mě prosím…!!!“
Namíření
„všecko řeknu..“
BUM !!! voják padl mrtvý na zem
Dot na Vondřejův udivený výraz odpověděl : „nikdy mi nešlo mučení, nemám trpělivost“
Tvrdí to hoši.
„škoda kuřete, pohřbíme ho ?“ „není čas, vím kde je Veronica“ „cože ?“ „věděl jsem o vojácích celou dobu ale nemohl sem to říct, měli nás zaměřené a začali by střílet, v každém případě jí ty idioti svázali a odhodili do křoví nedaleko odtud“ jdeme tam.


05 pro 2007, 16:16
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

05.12.2007

Dot tedy šel s Vondřejem po cestě neznámou krajinou. Když tu náhle slyšely nějaké divné zvuky. Byla to ona. Bujné poprsí a naprosto dokonalý zadek. Ano není pochyb, je to ona. Veronika. Dotova nadrženost neznala mezí. Potřeboval se přeci zdokonalovat v sexu, aby se mohl pomstít svým věznitelům, ale zároveň se chtěl dozvědět od Veroniky, proč ho tehdá nezabila. Dot ji rozvázal. Přilítla mu facka. Ty úchylnej prevíta, odvětila, já sem se tady nastražila jako návnada pro alfakvadru vlkoušů, chci je všechny vyhubit. A ty si mi to takhle posral.. Ale ty si roztomiloučkej, řekla ondřejovi. Nechceš si pár dnů se mnou zasouložit?? Dotovi vyhrkli slzy. Ale Veroniko?? Jaká Veronika úchyle, Veronika je má sestra, já jsem Sofia de la Sajrajt. Mám sice sestru Veroniku, sme dvojčata, jednovaječný, každá máme jinou matku a jinýho rozsévače semene.. Sofia se zarazila. To neměla říkat. Jedno zvelkých tajemství jejich planety bylo objasněno. Ne zapomen na to, řekla sofia, když v tu chvíli se tam objevili vlkouši. Speciální armáda, složená z vlkodlaků. Vondřej už se chystal vzít svůj řemdich, který měl jako vždy po ruce, když v tu Sofie vykřikla. Skrčte se!!!!!!!! Vytáhla z kapsy malou příruční atomovku a hodila je po vlkouších. Všichni stály nevěřícně nad obrovským kráterem, který se vytvořil po atomovce. Najednou se zpoza křoví někdo vysunul. Dot s Vondřejem začali zírat. Ne ne ne, to přece není možné. Stálo tam kuře. Dobrý den, jsem kuře Hans , možná mě znáte z vražedných filmů jako : Pomoc to kuře mě chce zabít, nebo Zastřelte kuře. Ano jsem to já. Ne ne ne, kdyt si umřelo kuře vuře. Počkat, odvětilo kuře, já nejsem vuře. Já sem Vuřete třetí bratranec z šestého kolena, z matčiny strany strýcovo matky sestřenice otec. CHcete mi tvrdit, že Vuře je mrtvé???? Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee. Proklínám je, projklínám celou tuhle planetu , aaaaaaaaaaaaaaaaa. Pojdte, dem pozabíjet co nejvíce lidí. Já znám jednu základnu nedaleko odsud, řekla Sofie. POjdte zavedu Vás tam. Je docela pravděpodobné, že tam drží Veroniku. Všichni tedy vyrazili. Neuvěřitelně nasraný kuře první, za ním Dot, Vondřej a Sofia. Jenže co naši hrdinové netušili bylo. že to celé je od Sofie past. Zatím se ta svině neprozradila, ale Dotovi bylo hned jasné, že něco není v pořádku, když vyjížděla po Vondřejovi, a o Dotův penis, který měřil 30 cm v průměru neměla zájem. Proto jí z dálky pozoroval. V tu chvíli co dorazili k základně se všem málem povolil svěrač. říkám málem. Kuře se totižb posralo a dot, zůstal uvězněn v tuně kuřecího trusu. CO ale neočekával bylo, že z trusu se začali vyvíjat jisté organické bytosti, připomínající malé tyranosoury Rexe. Taky že ano, za nedloho tu již stála armáda dinosaurů. Nasrané kuře je seřadilo do řady, všem rozdalo meče a začalo svůj proslov: Tam, tam v té pevnosti tkví mor, zkáza a všechno zlo této planety. Ale my se nedáme. Pamatujme na tyto dny. Jsou to dny krve. Dny pomsty. Vejdeme do historie... Na něěěěěěěěěě!!!!!!!!


05 pro 2007, 18:27
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

06.12.2007

Lavina dynosaurů se řítila na Pevnost. Vše, co ji přišlo do cestu smetla. Dokonce smetla i jednu babičku, která byla právě na houbách. Ale je válka, babičky jsou dovolené ztráty. Dot, VOndřej a Sofia sledovala dynosouří armádu jen z dálky, to víte, Dot byl posrán kuřetem, a Vondřej se nakonec nechal přemluvit Sofií na několikahodinový sex. Když dynosauři vtrhly do pevnosti, byla prázdná. Když to kuře Hans řeklo Dotovi, byl v šoku. Jak jak jakto? kdyt tam měla být Veronika. CO se sakra děje. Snad sem již nevybil pomalu celou planetu. Mezitím Vondřej bušil pořád do Sofie, jejich vlhká těla se chvěla v pravidleném tempu. JIž to trvalo několik hodin, když z dálky začal znít divný zvuk. Jako trubka, nebo něco velmi tomu podobného. Dot vyběhl na nejbvyší kopec. NO kopec, spíš takovou rovinku kde se porozhlédl. Svým očím nechtěl uvěřit. Stála tam nepřekonatelná armáda, kterrou v životě neviděl. Zlá kuřata, která měla černé brýle, vlkouši, a ozuby ozbrojení vojáci s kulomety a kevlarovými vestami. Z poza nimi šel viděl divný předmět. Něco jako tank, na kterém byla svázána postava. Ano byla to Veronika. Dot se chtěl vátit to říct ostatním, ale byl zděšel. Kuře zatím vyprávělo dynosurům vtipy, to by nebylo tak překvapivé, ale nenašel Vondřeje s Sofií. Porozhlédl se ve křoví. Ztuhl mu výraz. Vondřej byl ušoustán Sofií k smrti. Neeeeeeeeeeeeeeee, zakřičel Dot. to ne, můj přítel padl. To on mě naučil používat řemdich. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy filozofoval. ALe neboj Vondřeji, tvá myšlenka na zrovnoprávnění vogolů a lidí bude žít dál. Dokud bude živ. Kuře ho zdálky pozorovalo a a vyjádřilo mu upřímnou soustrast. Víš, Dote, já sem taky přišel o svýho bratrance, sestřenice, mýho strajdy otce bratra ze třetího kolene, a ted ta ztráta Vondřeje. Víš co, uděláme poslední pochod. Poslední pochod lidí, a kuřat, kteří se chtějí pomstít. Dot souhlasil. Kuře na přehledném terénu seřadilo své dynosaury a začalo dávat pokyny. Levá koorta na pravou stranu, pravá koorta na levou stranu, kuřecí zástavba půjde středem. Nebojte se smrti, když již uvidíte přečchod do země umírajících, klidně tam jděte. Co?? Země umírajících?? řekl Dot. NO jasně odtud můžeme odvést VOndřeje!!! ALe pozor, tam ho hlídají mýtické bytosti, jako kyklop, kraken a hlavně strážce veškerého podsvětí Jasánius Jasan. Ne. Řekl Dot. Musíme ho odtamtud odvést. Musíme to pro něj udělat. Mezitím se dalo zlé vojsko do pochodu. Tank s Veronikou opět někam zmizel, a o Sofii také nic nevěděli. Ofenziva začala. Neuvěřitelná armáda se řítila k našim hrdinům. Ted přišla na řadu dynosauří armáda. Kuře vydalo povel. Na něěěěěěěěěě. A dvě velké armády se střetli. Mezitím tedy Dot s kuřetem měli chvíli čas, než kuřecí armáda dynosaurů bude poražena. Ale já nevím, kde je země mrtvích řeklo kuře. Sakra!§ řekl Dot, a já to mám vědět? Najednou se zamyslel. Nějaké informace přece musel dostat od Veroniky, když jí přece vopíchal ne?? Dot vzpomínal. Myšlenky se hrnuly. Mám to, zařval Dot. Támhle u té velké hory je transportér hmoty, který nás do země mrtvých dostane. Jdeme. Mezitím už armáda T-Rexů byla zničena. Cizí vojsko se k nim blížilo. Jo tu ještě jedna možnost, řeklo kuře, můžeme....... Obrovská rána od atomovky. Mohla by tu být možnost?? Kuře?? Kuře?? Dot šáhl na kuře. Bylo mrtvé... Né kuře, jaká může být možnost???? Najednou si Dot něco uvědomil a rozběhl se do blízkého lesa


06 pro 2007, 14:09
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

06.12.2007

Dot seděl na paloučku, uprostřed pěti zapíchaných totemů a psychicky se připravoval na teleportaci. Od Veroniky věděl, že teleportace do říše mrtvých se může provést jen v určitou dobu na určitém místě a jen někdo to dokáže. Bylo vysoce nepravděpodobné že by se to Dotovi povedlo a vysoce pravděpodobné že při tom zemře, ale pro svého přítele by obětoval život, mimo to v bitvě proti nekonečné armádě nemá šanci. Teleportovat se nemůže jen tak někdo, člověk musí být velice vyrovnaný a nemůže si připustit bolest, jinak na její následky zemře. Jinak by si samozřejmě do země mrtvých létal kdo chtěl. Je to velice obtížené a ještě obtížnější je, vytáhnout z něj někoho a vrátit ho k životu. Na jednu stranu čím déle bude zdržovat, tím je větší šance že Vondřeje nedostane zpět, ale zase na druhou stranu nesmí nic uspěchat, na teleport má 20 vteřin a jestli se mu to nepodaří, další možnost bude až za týden což už bude pozdě, ale dost teoretizování, je ten správný čas, de se na věc.
Dot se nadechl, zavřel oči a začal. Na tak prudkou ránu hned tak ze začátku nebyl připravený, jen co zavřel oči prudká síla ho odmrštila do nedalekého křoví. 19,18,17,16.. čas ubíhá, Dot má vyražený dech ale rychle se vrátil zpět a znovu zavřel oči. Prudká bolest ho zasáhla nejdříve do hrudi, a postupně se šířila celým tělem. Dota to nadzvedlo metr nad zem a roztáhlo mu to nohy a ruce. Bylo rozhodnuto, tak prudkou bolest Dot nevydrží, nejde to. Otevřel oči a spadl na zem. Celé to netrvalo ani 2 vteřiny. 14,13,12,11.. Dot má ohořelé konce rukávů, zlomený prst na ruce a z pravého ramene vytržený kus masa. Neuvěřitelná bolest. Dot, za svůj život poprvé, plakal a svíjel se na zemi. 10,9,8,7,… Proces teleportace v podstatě funguje tak, že aby se člověk dostal do země mrtvých, musí zemřít, ale na rozdíl od normálních mrtvých dobrovolně a s vědomím že jde do pekla. 6,5,4,3… Néééééééé „já to dokážu, Vondřeji du si pro tebeeee !!!“ zařval Dot a naposledy zavřel oči… Dotův mozek dal Dotovu tělu příkaz, že ho bolí každý nerv na 100 %. Normálního člověka by to zabilo za setinu vteřiny, ale jak sami víte Dot není až tak úplně normální. Dotova pravá ruka se začala rozpadat, dobré to bylo proto, že už to nelze vrátit, že se dostane do Pekla, špatné to že pokud to Dot nevydrží a vzdá to, nespadne na zem, ale zemře. A ještě horší bylo že tohle Dot nevěděl.
Dot si přál zemřít, Dot si přál zemřít sladce a bezbolestně jako umučení ve starém hradě v železné panně, ale ne tato sladká smrt mu nebude dopřána. Dot si tisíckrát říkal že to vzdá ale tisíc jednakrát že zachrání Vondřeje. Dot omdlel, nejspíš zemřel.
Dot se probudil ukřižovaný na kříži, všude šero, spáleno, páchla tu síra, prostě peklo. Dot věděl že podruhé to nezvládne, a o co hůř pokud bude chtít vzít sebou Vondřeje, musí snášet i jeho bolest. Už dávno by se zbláznil ale myslel na Vondřeje, na Veronicu, možná to ho zachránilo. Dot byl šťastný že největší bolest pominula, vytrhl si ruku skrz rezavý hřebík z prkna, pak druhou a spadl dolů, čímž se mu vyrvaly i nohy. Na hřebících zůstaly kusy masa. Dot nevydal ani hlásku, jen se usmíval. Jeho rány před teleportací nezmizely, ale netekla mu krev, jen z nich vytékal černý hnis. Podíval se na své ruce, a měl vylezlé žíly, černé jako smrt, musel vypadat jako smrt…
Dot, ohořelý a bosý šel po spálené zemi, pro svého mrtvého přítele, snad taky někdy zemře, už se na tu bolest těší… Po asi dvou hodinách chůze (zvláštní tu určovat čas, když milión let tady, je jedna mikrovteřina v říši živých) došel Dot ke skládce mrtvol, ale skládka mrtvol nebylo to pravé slovo, ta hromada byla tak 100 metrů vysoká. Dot cítil že čím déle tu je, tím více nesnáší lidi a tím více by je chtěl zabít, nebo spíš nejdřív mučit a pak… ne musí to provést rychle. Jeho výhoda byla, že věděl jak Vondřeje najít a zachránit, v této zemi bylo zároveň všude a nikde, Vondřej byl všude a nikde stačilo na něj pomyslet, vzít ho, zavřít oči a zemřít. Dot tedy nelenil a pomyslel na Vondřeje, a ihned se před ním objevil. Byl celý ohořelý, neměl jednu ruku a druhá mu končila kostí, místo očí jen bělmo výraz, kterým by se daly zabíjet nepřátelé. Teď stačilo představit si tunel do světa a projít, Vondřej byl jako v limbu a následoval Dota avšak něco se stalo, tunel se zavřel tak rychle že vybuchnul okolní vzduch a Dota to odhodilo kus vedle do mrtvol, s Vondřejem to ani nehlo, jen mu odpadly nějaké části masa. Dot vstal a pak uviděl to co si sakra v tomto světě nepřál potkat. Jasan Jasanius. Něco jako ďábel, smrt sama. Samozdřejmě to nebyl pravý ďábel, ten ani nejde zabít, tento teoreticy ano, i když Dot měl šanci asi jako moucha proti tanku. Dot viděl Jasana jako kdyby se díval do žárovky, která svítí tmu. Něco jako černá díra, temno temnější než nejtemnější tma. Jasan jen lehce ztlumil svojí sílu takže už byla vidět siluleta nějakého tvora, ale víc, než siluleta vidět nebyla, protože Jasan měl takovou sílu, že z něj musela vyzařovat v podobě tmy pořád. „Hahaha, nazdar Dotee, čekal jsem tu na tebe!, ty víš že bych tě mohl kdykoliv zabít, můžu tě během vteřiny rozsekat na 1000 kousků, můžu tě stokrát zabít, ale víš co já udělám ? nechám tě jít, nechám tebe i Vondřeje na živu a pošlu vás do světa živých, protože vím že zabijete ještě mnoho lidí a stejně se sem jednou vrátíte a budu to já kdo na vás bude čekat!!! “ Dot si ale tadytu možnost zvolit nechtěl, Dot totiž věděl že může Jasanuse zabít on věděl že je vyvolený a věděl že ví co má udělat. Dot zkoncentroval všechnu sílu poslední bílé magie co mu zbyla a vystřelil jí velkým bílým paprskem na Jasanusse, ten jen na 0,00001 vteřinu popohasl, normální člověk by to nepostřehl ale Dot už nebyl člověk. „nepříjímáš mou nabídku ? hahahaha tak zemřeš“ řekl hrozným hlasem Jasan Jasanuss vystřelil černým paprskem do Dota. Dot však místo aby 100 krát na místě zemřel, roztrhal se na 1000 kousků a nebo vybuchl, energii vstřebal. Dot si zhmotnil v ruce palcát a jedním máchem ukončil smrt (život) Jasanu Jassanusovi. Z Dota se stalo monstrum s téměř neomezenou silou, alespoň v tomto světě, ve světě normálním mu jeho sílá zůstane jen na pár hodin, postupně se vytratí ale Dot věděl, že může tuto sílu použít pro rozhodující bitvu.
Vojáci, kuřata a celé armády armád dorazili posledního dinosaura a už se chtěli radovat z totálního vítězství když uviděli Vondřeje, živého a zdravého jak si vykračuje s palcátem v ruce z lesa. „myslel jsem že sme ho zabili !!“ ptal se nechápající voják. „když né předtím, tak teď“ dostalo se mu odpovědi. Děsivá kuřata a vlkodlaci vyběhli Vondřejovi, blížili se blíž a blíž ale Vondřej se jen usmíval a ani se nehnul. Když byli skoro dva metry od něj, už natahovali pařáty tak se všichni zčistajasna zastavili, a hned na to jim všecky kosti v těle vylezli ven, pak se jim roztekla kůže a nakonec vybouchli. Vojáci zděšením ztichli a nechápali co se děje. Pak uviděli věc tak strašnou, že vojáci v prvních řadách umírali jen z pouhého pohledu. Viděli rohaté ztělesnění zla, bylo to nepopsatelně strašné. Bylo to jako neviditelná síla, která vás táhne pryč od toho stvoření, bylo to jako to, že uděláte cokoliv na světě, jen abyste nemuseli pohlédnout na to zlo. Pak se to roztočilo a zabíjelo.
Příloha:
Death1.jpg

Černé tornádo se točilo a zabíjelo po tisícovkách. “bitva“ trvala tři hodiny, představte si, že dospělý chlap bourá domy z karet, karty nemají šanci ale přece jenom to chvíli trvá, než je všecky zboří. A to je může zbourat i pouhým fouknutím. Tak přesně tak probíhala tato bitva. Dotovi se však pomalu síla vytrácela a posledního vojáka už zabil starý dobrý Dot. I když to bylo obtížné protože se snažil uplavat (údolí už nebylo údolí ale rybník-moře krve). Všude jen krev, kosti, chlupy, kousky těl, nikdo nepřežil strašný masakr, nikdo neutekl/neuplaval.
Dot doplaval k malém ostrůvku, kde byl rozbitý tank, a vněm, konečně, Veronica. Z té hrůzy omdlela. Dot jí chytil a plaval s ní ke břehu, kde už čekal Vondřej. „to byla jízda co ? kde je Sofia ?“ „zabil jsem jí“. Na to nebylo co říct a tak mlčeli. „pojď vypadneme z tohohle místa“
Když se Veronica vzbudila zjistili že se z té koncentraci smrti zbláznila, pro Dota to však nebyl problém jí uzdravit. Nějaké menší schopnosti mu ještě zůstali, ale chtěl si to nechat pro sebe jako překvapení. Stejně i ty brzo zmizí, hlavně že už ho neobklopuje ta smrtící tma. Stejně se ale necítil úplně jako dřív.
Veronica se vzbudila a nastalo dlouhé přivítání. Tak šťastnou ženu nikdy neviděl, pomyslel si Vondřej. Nechá ty dva zatím spolu, mají si co říct. Už chtěl Vondřej odejít když si díky svému skvělému zraku všiml, že Dota obklopuje trošku ještě černá tma. Zarazil se…“a tak co, je to trošku démon, hlavně že mu to nezůstalo všechno“

07.12.2007

Dot byl sice trochu démon, ale jen natolik, aby získal nějaké zvláštní schopnosti a záporně ho to poznamenalo jen natolik, že o trošku víc nemá rád lidi a dokáže je bez výčitek zabít. Dot už se nepotřeboval pomstít, vyvraždil stejně už každého druhého muže na této planetě. Dot byl rád že má vedle sebe krásnou ženu, a dobrého přítele, víc nepotřeboval. Chtěl už z téhle proklaté planety vypadnout. Nejspíš se vznik krvavého moře zapíše do historie této planety, pokud nějaká bude.
Co se týče Dotových schopností, nejsou nijak velké (oproti předchozímu) ale zato mu zůstanou napořád. Může vyléčit lehké zranění, přitáhnout si lehkou věc, vytvořit slabý štít (pole) a teleportovat malý předmět do malé vzdálenosti. Nevýhodou je že pokud by chtěl nějakou schopnost použít, vysílí ho to tak že omdlí. V žádném případě by nemohl použít schopnost dvakrát za sebou.
Dot, Veronica a Vondřej pokračovali v cestě. Šli podél hory po cestě k nějakému městu. Za nimi se táhlo červené moře, snad proto nedovolil Dot Vernice jít se porozhlédnout tímto směrem. „tohle je naše hlavní město“ řekl Vondřej, Bylo to nejmodernější město které Dot ve svém životě viděl. Všude samé elevátory, mrakodrapy a hlídky. Jeden voják vedle druhého. Tady nevládne demokracie. Když vešli dovnitř, nejenže se je nikdo nepokusil zatknout, ale všichni dělali, že je nevidí, jeden voják se dokonce při pohledu na Dota rozklepal a pomočil se. Tak už k nim zpráva dorazila, těžko si teď troufne pár vojáků na muže, který vyvraždil celou jeho armádu. Naštěstí nevěděli že by na Dota stačilo teď vojáku tak 20, dobře 30 a s Vondrou 50. Dot si uvědomil, že kdyby chtěl, mohl by vládnout bez žádného úsilí tomuto světu. Všichni se ho bojí víc než smrti. Naši “hrdinové“ právě procházeli úzkou uličkou, když jim zastoupili cestu dva vojáci. Jeden vyrovnaný silný voják, podle odznaků generál. Ten druhý se nekontrolovatelně třásl a bylo na něm vidět že chce okamžitě pryč, byl tam úplně zbytečný. „copak generále, vojáci už došli ? a já myslel že už vás to omrzelo“ vybídl generála Dot. „nabízím vám dohodu, prospěšnou pro obě strany“ odpověděl bez okolků generál. „mluvte“ „dostaneme vás domů a výměnou za to nám řeknete jak zvládáte ovládat tak dobře energie, které skrz vás proudí“ bylo vidět že generál o nadpřirozených věcech něco ví. „já mám lepší návrh, pošlete mě domů a já vás za to nezabiju“ odpověděl Dot. Generál jen sklopil hlavu a spíše smutně než bojácně odpověděl „dobře, pojďte za mnou“
„Dote ? ať půjdeš kamkoliv, půjdu s tebou“ řekla najednou Veronica. „doufal jsem, že to řekneš. A seš si jistá, že chceš opustit svojí planetu“ „tato planeta už není co bývala, radši půjdu s tebou“ „a ty Vondřeji ?“ „stejně mám ruský jméno“ „dobře generále, tak kde máte ten teleport“ ? „pojďte za mnou, už tam budeme“ „jo a generále, jestli to bude nějaký podraz, tak zemřete“. Generál se neznatelně zachvěl. Vešli do místnosti kde byla kulatá brána a spousty lidí. „generále?“ rozesmál se Dot, „viděl jste Hvězdnou bránu ?“ „cože jsem viděl ?“ „ne, nic, ten teleport mi to připomíná, tak můžem ?“ „čeká se jenom na vás lidi, tak to spusťte“
Akorád škoda, že se efektně nevivalil modrý dým nebo tak něco, místo toho se nestalo nic, teleport byl připraven. Trojice pomalu vešla do teleportu, první Vondřej, pak Veronica a pak šel Dot, ale ještě než vkročil, otočil se na generála a řekl.: „generále pamatujte, jestli to je podraz, zemřete, věřte mi“ a otočil se a vešel, takže nemohl zahlédnout jak generál zbledl.
Dot vkročil do teleportu a v nanosekundě se objevil někde uprostřed vesmíru vedle nějaké planety, která ho pomalinku přitahovala. Vedle něj se vznášel dusící se Vondřej a celá červená Veronica. Dot mohl udělat jen jednu věc jak oddálit smrt. Okolo všech vytvořil neviditelné slabé pole. Nadechl se ale jen lehce, a když to udělal, všimli si toho ostatní a zkusili to také. „my tu můžeme dýchat !! vykřikla Veronica, panebože to je nádhera..“ „ticho! Vykřikl z posledních sil Dot, vytvořil jsem okolo nás silové pole, moc dlouho ho nevydržím, za chvíli zemřeme, moc nedýchejte a nechte mě být.“ „cože ? DOTE! cože“ řvala Veronica „ticho ! a nemluv!“ vykřikl Vondřej. Ten nevypadal moc překvapeně, nejspíš to tušil.
Všichni tři se potichu vznášeli a koukali na Dota. Jakoby stárnul, vylézali mu žíly z pekelného soustředění, pomalu omdléval ztrácel kontrolu na polem. Nejhorší na tom bylo, že musel pořád zvětšovat sílu pole, aby tam neuhořeli. Byli něco jako živá kometa. Byl to strašný pocit řítit se na zem a nemoct ani vykřiknout. Dot to evidentně nezvládal, naštěstí za chvíli spadnou a bude po všem. Dot byl na pokraji šílenství, klepal se a snažil se udržet pole. Dot neměl dost sil a na kratičký okamžik přerušil část pole, všem během setiny vteřiny shořely šaty, a Dotovi a Vondřejovi i vlasy a obočí, Veronica měla na ruce popáleninu prvního stupně. Pak se to konečně stalo, Dot těsně před nárazem vymáčkl ze sebe poslední zbytky síly a vytvořil silné pole, naštěstí spadli do písku. Tma.
První se probudila Vernoica, kupodivu jí nic nebylo, byla akorád nahá, vstala a rozhlídla se, jsou někde v poušti na dně kráteru, co tu dělají ? pak si na všecko vzpomněla a rozhlédla se: Vondřej pomalu vstával a měl nejspíše zlomenou nohu ale jinak vypadal ok. Ale Dot se nějak nezvedal, Vondřej ho otočil a zjistil to, čeho se bál. Dot byl mrtvý, obětoval se pro záchranu všech, a Vondřej věděl, že se pro něj do říše mrtvých vrátit nemůžou.


Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


06 pro 2007, 19:25
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

07.12.2007

Vondřeje polila zlost. Byl s Veronikou na opuštěné planetě a jeho nejlepší přítel je mrtev. Nevěděli jak dál. Vše bylo ztraceno. ku*va, řekl Vondřej, kdyby tak existovala nějaká možnost, sakra nějaká možnost, udělal bych ro to cokoli. Já také odvětila Veronika. Najednou se nad celou planetou objevila černota a z temných mraků vyjele kostnatá ruka a ukázala na Vondřeje. Ty, ty vedle tý kundičky to sice nevíš ale je tu jedna možnost.
Můžeš svého přítele ještě zachránit. Pamatuješ, jak zabil jasana jasaniuse na tamtý planetě?? To nebyl pravý jasánius. Byl to pouze hologram, kterým se chráním před případnými útočníky. Ano přátelé, já jsem pravý Jasánius a mám pro Vás zajímavou nabídku. Váš přítel mě v říši nemrtvýchj dost pěkně sere, vyvraždil mi všechny démony a řve, kde je postup do dalšího levelu. Vrátím Vám ho, bude jako dřív.Ale musíte pro mě něco udělat.
vrátíte se na planetu zerva 12, Váš rodný domov a srovnáte ji se zemí. Už mě tam taky pěkně serou, ty jejich tajemství, zvláštnosti a hlavně mě zžírá myšlenka, že sou tam samý ženský a já nemám penis. Zničte tu planetu, a budete volní.
Obloha se opět rozjasnila. Vondřej a Veronika na sebe nevěřícně začali koukat. Nabídka to byla dosti lákavá, a po nedlouhém přemýšlení sohlasili s nabídkou jasaniuse. V tu chvíli před nimi stál Dot. V plné síle. Jakmile uviděl Veroniku, síla v jeho kalhotech ho k ní přítáhla, konečně se může znovu s Veronikou ehm no zkrátka jí chtěl vomrdat.
Jelikož ti dva zalezli do křoví, Ondřej měl několik desítek hodin čas. Ten si krátil zlepšováním svých schopností v boji s řemdichem. PO 24 hodinách sexu byl Dot, Veronika a Vondřej přeneseni opět na původní planetu. Tentokrát nasraní ještě mnohem více než předtím. Vondřejův řemdich zněl vzduchem. Malá pozornost vod Jasaniuse byla, že Vondřejovi dal schopnost měnit se na vlkouše, jakýho svět neviděl. Byl nezničitelný. své oběti mohl rdousit, nebo jednoduše kosit mečem. Dotovi se navrátily schopnosti, které měl v zemi mrtvých. Byl to démon smrti. Planetu čekala záhuba. Hlavní hrdinové byly pořádně nasraní, a Dot posílen sexem by v tuto chvíli nešetřil nikoho. Blížili se k nejbližšímu město, které chtěli zlikvidovat. Jenže nastala zvláštní situace. Nad městem se znovu objevily černé mraky a vystoupila osoba celá v červeném hábitu. " Zdravím Vás ubozí pozemšťané, já jsem ochránce této planety a tedy i tohoto města Frantoslav Dobrodivý"
" Nemohu Vás nechat zničit tuto planetu a toto město" jestli chcete zlikvidovat tuto planetu, musíte projít přes moje komando obránců. " absint úchylný, Radek Nemilosrdný a Smrčák Pivotný. Na jejich hlavní výhody již přijdete sami. Tak ted Vás chci vidět jak je zlikvidujete!!! Obloha se zatáhla. Naši hrdinové ještě chvíli nevěřícně kroutili hlavami, když tu se před nimi objevilo to komando smrti.


07 pro 2007, 14:23
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

10.12.2007

Absinth Úchylný, Radek Nemilosrdný, Smrčák Pivotný. Komando smrti. Absinth Úchylný byl zhruba šest metrů zelený chapadlovitý sliz, který už sám o sobě zabíjel puchem, na první pohled nevypadal nebezpečně ale Dot věděl že nebezpečný je, a to z jednoho prostého důvodu, nelze zabít. Marně by do něj stříleli, sliz nezastřelíte. Smrčák Pivotný byl asi třicet metrů obrovský řezník s mačetou a nehorázně velikým pupkem, pivotný se mu říkalo právě kvůli pivnímu mozolu. Na konec tu byl Radek Nemilosrdný, který byl s těch všech nejstrašnější nepřítel. Byl obyčejné postavy, a až na to, že měl místo ruky motorovou pilu, na hlavě rohy a neměl oči. Nevypadal nějak děsivě, vypadal že ho skolí pár dávek se samopalu ale Dot viděl do duše a věděl, že R.N. (Radek Nemilosrdný) by obě stvůry zničil za pár vteřin. Dot akorát nechápal jak je možné, že Frantoslav Dobrodivý poslal takovéto stvůry, podle jména by čekal mírnější postup.
Na druhou stranu, naše trojice nebyla taky žádná ořezávátka a pustili se do nich. Abych to upřesnil, Dot se pustil do boje, Vondřejslav se proměnil ve vlkodlaka a odnesl Veronicu do nejbližšího bunkru. Takže to Dot bude muset zvládnout na chvilku sám. Stačila vteřina soustředění a Smrčák Pivotný se rozprskl jako balónek vody. Třicet metrů vysoký řezník, ale nejslabší soupeř.
Ten, kdo by zrovna šel z města po cestě směrem k lesu by měl zajímavou podívanou, viděl by horu slizu, monstrum s motorovou pilou, neuvěřitelně velkou hromadu masa rozházenou po okolí a snad samo zlo, na které by se stačil podívat pár vteřin a zemřel by.
Dot věděl, že čím více schopností používá, tím víc ho smrt pohlcuje a tím více se vzdaluje od lidí ale tentokrát šlo o hodně a věděl že možná tuto bitvu nepřežije.
Dot se roztočil jako tornádo, vyběhl na Absintha Úchylného, vylétl tak rychle, že jím prolétl skrz na skrz. Absinth se spojil jako by se nic nestalo, pokusil se ohnat po Dotovi ale chapadlo, kterým se po Dotovi ohnal se rozteklo. Dot věděl, že tohle nemá konce, oni by se nazabili nikdy. Absinth to možná také věděl, ale byl tak tupý, že to nedokázal pochopit.Tak se Dot telepatickou silou nadzvedl vohromné kusy slizu a vyhodil je do vesmíru. Absinth nezemře, bude putovat po vesmíru navždy. Zajímavé bylo, že celou dobu se R. Nemilosrdný (dále jen Klátič) do boje nezapojoval, jen se tak usmíval, zřejmě věděl, že ti dva nejsou pro Dota žádný problém a těšil se na závěrečný souboj. V tu chvíli však dorazil Vondřejslav ve své vlčí podobě, boj byl vyrovnanější.
„těším se“ zahřměl Klátič
„na co ?“ zeptal se beze stopy strachu Dot
„na vaši smrt“
„tak to neprotahuj“ zařval hlasitě Dot a vystřelil na Klátiče, během 0,12 vteřin překonal vzdálenost zhruba 100 metrů a narazil do Klátiče, který se ani nepohnul. Náraz byl však tak silný, že srovnal ze zemí právě chráněné město, a jistě to nepřežil i několika kilometrů vzdálený bunkr s Veronikou. Na dně kráteru spolu soupeřily dvě bytosti, už to ale nebyl boj fyzický, nýbrž psychický. Absolutně žádný účinek nemělo řezání motorovou pilou do Dota, stejně tak snaha o roztrhnutí Klátiče. Ze dna kráteru se valila taková síla, že postupně ničila celou planetu. Dot na vteřinu povolil obranu, jen aby se podíval na vyvíjení situace, co však viděl ho dostalo. Vondřej jistě velice pomohl boji s Klátičem, ale právě umíral vedle Dotových nohou. Dot nemohl uvěřit že o všechny přišel, pohltila ho taková zlost, že zaútočil na klátiče takovou silou, až tlaková vlna roztrhla planetu napůl, a ta pak celá explodovala. Uprostřed vesmíru se vznášeli dvě monstra, a jej jedno z nich mohlo přežít. Dota pomalu ale jistě opouštěly síly, když nahlédl do Klátiče tváře, tak kromě bolestí skřiveného obličeje v ní objevil i úsměv. Pak Dot pochopil, už od začátku neměl šanci, tady si s ním zahrávají větší síly než kterým může rozumět. Věděl že klátič si s ním pouze hraje a že je jen otázka času kdy zemře. A čas právě nadešel, Dot se podvolil bolesti a pak už jen… zemřel.
„těším se“ zahřměl Klátič
„na co ?“ zeptal se beze stopy strachu Dot
„na vaši smrt“
„tak..“ Dot si uvědomil, že právě nahlédl do budoucnosti, do nepříliš růžové budoucnosti. Pohlédl vedle sebe, kde čekal odhodlaný Vondřej, Vondřej čekal na smrt, ale nevěděl že na smrt všeho.


10 pro 2007, 21:01
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

12.12.2007

Vondřej pohledl na Dota a ten mu pohled opakoval. Dot věděl, že oba nakonec stejně zemřou, ale nechtěl se tak lehce vzdát. V mžiku sekundy se měla stát nějaká událost, která zabije Vondřeje. Dot věděl, že za chvíli zřejmě umře a proběhl mu před očima celý život. Jak jeho otec ho kdysi brával na vojenské základny, jak se Dot učil bojovým uměním, na jeho první školní den, první vyloučení ze školy, první den ve zvláštní škole, znásilnění učitelky, posléze následovali všechny ženy učitelského sboru. Ač sice některé nebyli proti znásilnování na školách, byl Dot vyloučen. Poté vstoupil do armády. Po základním výcviku byl poslán do Derka - derkastánu, kde měl vymítit všechny teroristy světa. Bohužel tam vyvraždil celou vesnici babiček, o kterých se domníval, že sou to teroristi, kteří maj v holích skryté kalašnikovi a po jedné příhodě, kdy nedokázal zabránit umučení jeho domácího mazlíčka, mývala Pepu, byl s hanbou propuštěn z armády. Po tomto neúspěchu odešel do budhistického kláštera, kde koncentroval svou energii. Právě tehdy si uvědomil, že má nadání na to, aby se stal nájemným vrahem.
Dot přestal vzpomínat právě ve chvíli, kdy se Klátič chystal přeříznout Vondřeje (motorovou pilou, ne jiným způsobem).
Dot kolem Vondřeje udělal silové pole.
Vondřej pochopil, něco se děje. Přece Dot Vondřejovi věří natolik, že by ho nechal bránit se samotnému.
Dot svou telepatií Vondřejovi vše vysvětlil.
Nechci se smířít s tím, že budoucnost je předem daná, řekl VOndřej. Pokud nemohu změnit svůj osud, a mám zemřít, zemřu po tvém boku Dote.
Dot schromáždil celou svou sílu a zaútočil na Klátiče. Byl to nesmírně vyrovnaný souboj, ve kterém oba proitivníci rozdávali a příjimali. A ti přijímající kteří přijímali, dostávali a dávali, aby pak mohla dávat a přijímat.
Vondřej stále nemohl uvěřit, že osud je předem dán. Najednou ho to napadlo.
ku*va, řekl Vondřej, přece chci bejt politik ne. Co bych to byl za politika, kdybych tu hromadu sraček nedokázal přetáhnout pro naši věc.
V dáli viděl bojovat jednoho proti druhému. Na obou z nich byli viděny již první známky únavy. Obě věděli, že tato bitva také může trvat do nekonečna. V tu chvíli z blízkého města zazněla siréna ohlašující 12 hodin.
Klátič se podíval na Dota.
Dot se podíval na KLátiče.
Znenadání oba přestali válčit metzi sebou a vytáhly si svačiny.
Co máš ? ptal se Klátič Dota.
Ale mám tu kus kuřete s hranolkama a s kolou. A co ty? NO já sem si zabalil jenom tabulku čokolády. to víš, slyšel sem, že čokoláda je dobrá na erekci a to víš, po tomto našem sporu bych chtěl s Veronikou ještě hodněkrát prokonzultovat náš fyzický vztah.
Když oba dojedli, začal opět nelítostivý boj. Vondřej, o jehož minulosti jsme do teď vůbec nic nevěděli se podíval na Dota. Dot jako by věděl oč jde vytvořil silové pole mezi Vondřejem a ním, což mu dalo chvíli na to, aby si moh s Vondřejem promluvit, než klátič silové pole zničí.
Víš, řekl Vondřej, proč sem byl s tebou v té aréně??
Netuším, řekl Dot.
Vytuneloval jsem naši nějvětší banku, a než mě zavřeli, ulil sem si 5 triliard Zargonských dukátů, mohly bychom to hovado zkusit podplatit.
Dobrý nápad,řekl Dot a rozpustil silové pole právě ve chvíli, kdy KLátič napřahoval svou motorovku.
Hele Klátiči, řekl Vondřej, pokud se připojíš k naší skupině a pomůžeš nám zničit tuhle planetu, dám ti 5 triliard zargonských dukátů. ty bys potom mohl odejít na jinou planetu, kde by sis moh, já nevim, třeba založit hudební kapelu.
KLátič byl v šoku, takovou nabídku nečekal. Zvuk motorovky náhle utichl. Víte, pánové, já proti Vám osobně nic nemám a prachy by se hodili. A navíc, na tu kapelu ste mě dostali. Já sem Frantoslava stejně nenáviděl, nutil mě čistit mu záchod. Souhlasím, jsem s Vámi
Po tomto usmíření vyzvedli Veroniku z nedalekého bunkru a blížili se k městu, když opět se nad celou planetou zatáhlo a z černých mraků vyjela kostlivá ruka......


12 pro 2007, 17:16
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

23.12.2007

Lucek byl prostý kluk, který se nezajímal o politiku a nečetl noviny. Do doby než začala válka žil ze dne na den a užíval si života, byl veselý a šťastný, měl domov, měl přátelé. Teď už nemá nic. Zatímco přemýšlel o životě před válkou kráčel uschlou cestou a vyčerpaně po zemi vláčel laser s posledním zásobníkem. Lucek nebyl krvežíznivý typ ale jít do války proti neznámému pozemšťanovi byla jeho povinnost a dá se říct že ho to i lákalo. Lucek nejdříve nechápal, jak může jediný muž přiletět na tak technicky vyspělou planetu a celou jí téměř vyvraždit, ale když ho uviděl v aréně pochopil, že Dot není obyčejný muž. Jediné co Lucek nechtěl, setkat se s ním. Lucek už chtěl jen zemřít, ale setkat se s dokonalým strojem na zabíjení by nechtěl. Navíc se doslechl, že Dot je někde tady v blízkosti města a chystá se ho zničit. Proč jde tedy tím směrem ? Neví. Možná už chce jen zemřít. Nebo je to možná tím, jeho zvláštním pocitem, pocitem, který jak poslední v Lucekovi zůstal. Bylo to pocit, že Dot není tak zlý a bezcitný za jakého ho celá tahle planeta má, vždyť se jenom bránil…. Ale to je jedno, na jeho myšlenkách už nezáleží, celá jeho rota je mrtvá a na ničem už nezáleží. Lucek to zjistí. Jistě při svém úkolu zemře ale zjistí to.
Lucek přemýšlel a kráčel po cestě až se na horizontu objevily trosky města, ale Lucek nevnímal, pouze šel. Lucekovi oči byly mrtvé, byly to oči člověka, který viděl příliš mnoho smrti, takový osud potkal mnoho vogolů na této planetě.
Lucek kráčel dál, když ho najednou ovanula energie, ale energie smrti. Lucek tuto energii znal ze svých bojů, ale nikdy jí nezažil v takové koncentraci. Energie mu podlomila kolena a Lucek spadl na zem. To co Lucek v příštím okamžiku spatřil by jen tak někdo nepřežil, ledaže by na to byl zvyklý, nebo tomu prostě nevěřil. Před Lucekem stáli postavy / monstra tak strašná, že by si to nikdy nemohl vymyslet. Z každé z nich čišela sama smrt, kromě jedné vogolky, která se zdála normální a jednoho napolo vlkodlaka, na které byl i Lucek zvyklý. Bohužel to co chtěl Lucek spatřit a to čeho se zároveň bál tam bylo také. Dot. Kromě Dota tam bylo i monstrum z motorovou pilou, které mělo kupodivu stejné, ne-li větší schopnosti.
Lucek se za dobu boje naučil rozeznávat energie a to mu několikrát zachránilo život. Přesně teď mu šestý smysl radil, aby utíkal co nejdál to půjde, ale zároveň našeptával, že už to stejně nemá cenu. Lucek nechápal proč, ale pak se zčista jasna z oblak vysunula kostěná ruka. Byla to ruka velká jako normálního člověka ale byla viditelná, jako slunce na čisté obloze. A bylo jasné čí ta ruka je, Lucek se na to bál jen pomyslet, myslel si že to jsou jen pohádky ale tato ruka, nasáklá smrtí mohla patřit jedině bohům. Byl to Frantoslav.


23 pro 2007, 18:12
Profil
V.I.P.
V.I.P.

Registrován: 08 črc 2006, 14:45
Příspěvky: 51
Bydliště: mám
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Bondra

24.12.2007

Jacek nejdříve zůstal v klidu, kdyt Frantoslav je přeci ochránce planety, když se však na něj podíval, viděl jen zlobu, nic víc než zlobu. Planeta byla téměř mrtvá a Frantoslav už neměl v plánu jí chránit. Chtěl se mstít. Mstít se Klátičovi. Mstít se Dotovi. VOndřejovi za to, že býval vogolem a zradil . Je divné že Veronice se nechtěl mstít, ale chtěl dělat takové ty divné pohyby nahoru a dolu, které dělají i bohové.
Nastalo ticho.
Jacek byl ohromen. tohle jestli přežije, stane se z něj eunuch řekl.
Znovu se zatáhla obloha a přišel Jasanius. Tak se znovu setkáváme Frantoslave.
Já chci zničit tuhle planetu a ty se do toho takhle sereš. A ten penic, penis co si mi uříz, to ti nikdy nezapomenu. Mezi oběma se strhl nelítostivý souboj který překonával veškeré reálné i nereálné prostory. To víte souboj bohů. JAcek byl tou dobou již mrtvý jako každý vogol. Přání se mu sice nesplnilo, ale o koule přišel stejně. Planeta byla téměř zničená, když se dvě monstra o pět pouštěli do sebe. Dot udělal kolem našich přáetel tak silné silové pole, že by snad přežili i zničení planety. Což se stane za 3,52 sekund. Planeta explodovala. Bezvládná těla Jasaniuse a Frantoslava se vznášeli hlubokým vesmírem.
NAši hrdinové byly v opuštěném vesmíru a nevěděli co dělat. Dot s Veronikou to samozřejmě věděli a šli si to rozdat, když tu nýáhle Vondřej zakřičel že vidí loď. Byla 8 a půl km dlouhá, červená a na boku měla napsáno červený trpaslík....


24 pro 2007, 07:15
Profil
Private 2 nd class
Private 2 nd class
Uživatelský avatar

Registrován: 07 led 2007, 13:30
Příspěvky: 48
Příspěvek Pokračování příběhu, píše: Test

29.12.2007

Byla to však jen halucinace, i Vondřej to tušil ale nechal se unést představou, že by mohli být zachráněni a že nezemřou někde hluboko ve vesmíru. Takových halucinací ve vesmíru je spousta, nikdo neví co je způsobuje ale jsou tam stejně jako uprostřed pouště fata morgana.
Nikdo netušil jak rychle ubíhá čas, nikdo to neměl jak změřit, ale Dot odhadoval že už jsou tu několik dní. Naše trojice plachtila v neviditelné kouli uprostřed prázdnoty. Brzy začal docházet vzduch, protože Klátič dýchal za pět lidí. Dot přemýšlel jak to nenápadně naznačit, ale nic ho nenapadalo, bylo totiž jasné, že jestli Klátič „neodejde“ smrt se jim pětkrát přiblíží. Klátič to však věděl a zachoval se gentlemansky. Vstal, pohlédl na Dota, ten na něj jen kývl, a zmenšil silové pole tak, že klátič nebyl vevnitř, ale venku. Pak už jen smutně sledovali, jak klátič pluje vesmírem a pomalu umírá. Bylo jasné, že nebyl poslední, jen se nevědělo, kdo bude další…
Několik dlouhých dní jen tiše seděli a čekali na smrt. Prakticky vzato Dot zemřít nemohl, ten už mrtvý byl ale pro Dota by byla smrt Vondřeje nebo Veroniky jako jeho smrt vlastní.
Uplynula už velké doba na to, aby Dot věděl že to Veronica nevydrží. Byla tak vyhublá že připomínala spíše kostru než člověka, kostra pokrytá kůží. Veronica nemluvila, jen spala a pokud se trápila nedávala to nijak znát. Vondřej se proměnil ve vlkodlaka aby vydržel víc ale bylo vidět, že už má také na kahánku. Vondřej nepřipomínal vlkodlaka ale vyhublého psa. Žebra mu vykukovala ven tak až to hezké nebylo. Dot se musel smířit s nevyhnutelným, zůstane sám po věčnost ve vesmíru. Za celou dobu nikde neviděli ani náznak něčeho, všude bylo nic, tma. Avšak když se Dot pořádně podíval v jednom bodě viděl jakoby tmu větší než jinde, pak mu to došlo: černá díra. Dot věděl že nepřežijí ale malá naděje je lepší než žádná naděje. Nikdo ještě neví co je za černou dírou vše jsou zatím jen teorie.
Dot vyskočil „lidi vstávejte, támhle je černá díra, máme šanci…“
Vondřej otevřel jedno oko a usmál se.
„No tak Veroniko vstávej možná že to dokážeme“ povzbuzoval Dot, ale Veronica neodpověděla, Veronica už byla totiž mrtvá.
Dot šílel, měl vztek na všechny, uprostřed silového pole bylo tornádo. Dot silou vůle rozdrtil asteroid, který spolu s nimi mířil do černé díry. Dot se uklidnil a se slzami v očích usedl zpět na „zem“. Vondřej byl šokovaný, ale věděl že to takto dopadne, věděl, že tak dopadne i on. Po pár minutách Dot zmenšil silové pole a Veroničino tělo pustil do prostoru, jiný pohřeb si nemohli dovolit.
Dvojice bytostí směřovala doprostřed černé díry, čím byli blíž, tím rychleji. Za malou chvíli se ocitli skoro u ní.
„rád sem tě poznal kamaráde“ pronesl Dot
„sejdeme se v pekle“ mu na to odpověděl Vondřej

Dot musel vyvinout všechnu sílu aby udržel silové pole, nějaké nadpozemská energie drtila silové pole do sebe. Vondřej viděl, jak Dot ztrácí sílu a jak už bledne, musel vytvářit jak psychikou tak fyzickou sílu na udržení silového pole. Dot věděl, že už to dlouho nevydrží, ale také věděl, že už nebude muset, protože ať se právě blížili k čemukoliv, byli tam. Nestihl to, tlak ho dostihl, vydal poslední zbytky sil na to, aby obalil silové pole okolo Vondřeje.
Vondřej omdlel.
Dot zemřel.
Všude byla tma. Bílá tma. Všude bylo bílo.


29 pro 2007, 12:06
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 74 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru








Uložto alternativa Pizza Modena MovieDB.cz filmová databáze